1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (Úř. věst. L 399, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Novontech-Zala kft. (dále jen „Novontech-Zala“), která má sídlo v Maďarsku, a společností Logicdata Electronic & Software Entwicklungs GmbH (dále jen „Logicdata“), jejíž sídlo se nachází v Rakousku.

3

V bodě 25 odůvodnění nařízení č. 1896/2006 se uvádí:

„Po uplynutí lhůty k podání odporu by žalovaný měl mít v některých výjimečných případech právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu. Přezkum prováděný ve výjimečných případech by neměl znamenat, že je žalovanému poskytnuta další příležitost podat odpor. Během přezkumného řízení by se podstata nároku neměla hodnotit nad rámec důvodů vyplývajících z výjimečných okolností, na které se žalovaný odvolává. Jiné výjimečné okolnosti by mohly zahrnovat situaci, kdy je evropský platební rozkaz založen na nepravdivých informacích uvedených ve formuláři návrhu.“

4

V bodě 28 odůvodnění uvedeného nařízení se uvádí:

„Pro účely výpočtu lhůt by se mělo použít nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny [Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 51]. O tom by měl být žalovaný poučen a také by měl být informován o tom, že budou zohledněny státní svátky členského státu, ve kterém se nachází soud, který vydává evropský platební rozkaz.“

5

Článek 1 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Účelem tohoto nařízení je:

[...]“

6

Článek 16 odst. 1 až 3 nařízení č. 1896/2006 zní takto:

„1.   Proti evropskému platebnímu rozkazu může žalovaný podat odpor u soudu původu [...]

2.   Odpor musí být odeslán do 30 dnů od doručení rozkazu žalovanému.

3.   Žalovaný v odporu uvede, že nárok popírá, aniž by musel uvádět důvody.“

7

Článek 20 odst. 1 a odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:

„1.   Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud

[...]

pokud v obou případech jedná neprodleně.

2.   Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný rovněž právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud byl platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené tímto nařízením zjevně vydán chybně nebo z důvodu jiných výjimečných okolností.“

8

Nařízení č. 1182/71 v článku 3 stanoví:

„1.   [...]

Je-li pro lhůtu vyjádřenou ve dnech […] rozhodující okamžik, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během nějž tato událost nastala, nebo tento úkon byl proveden, do dotyčné doby nezapočítá.

2.   S výhradou odstavců 1 a 4 platí, že

[...]

[...]

3.   Lhůty zahrnují svátky, neděle a soboty, pokud nejsou výslovně vyňaty nebo pokud nejsou vyjádřeny v pracovních dnech.

4.   Připadne-li poslední den lhůty určené jinak než podle hodin na svátek, neděli nebo sobotu, skončí tato lhůta uplynutím poslední hodiny následujícího pracovního dne.

[...]“

9

Dne 14. října 2011 podala Logicdata k Bezirksgericht für Handelssachen Wien (okresní soud pro obchodní věci ve Vídni) žádost o vydání evropského platebního rozkazu proti Novontech-Zala na zaplacení kupní ceny ve výši 30586 eur, kterou uvedená společnost neuhradila. Dne 25. října 2011 vydal uvedený soud evropský platební rozkaz. Ten byl Novontech-Zala doručen dne 13. prosince 2011 v Zalaegerszegu (Maďarsko).

10

Novontech-Zala předala tento platební rozkaz svému advokátovi v Maďarsku, který podal odpor dne 13. ledna 2012, tedy po uplynutí třicetidenní lhůty pro podání odporu podle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1896/2006. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že advokát se při výpočtu této lhůty nesprávně domníval, že evropský platební rozkaz byl Novontech-Zala doručen dne 14. prosince 2001, a nikoli dne 13. prosince 2011, jak tomu ve skutečnosti bylo. Při výpočtu této lhůty dospěl k závěru, že uplyne dne 13. ledna 2012, zatímco ve skutečnosti uplynula dne 12. ledna 2012. Ač advokát nepřezkoumal u soudu, který vydal evropský platební rozkaz, datum počátku běhu předmětné lhůty, zanesl takto nesprávně vypočtené datum uplynutí lhůty do kalendáře lhůt, a z toho důvodu podal odpor opožděně.

11

Usnesením ze dne 24. ledna 2012 Bezirksgericht für Handelssachen Wien odmítl odpor jako opožděný.

12

Dne 8. února 2012 podala Novontech-Zala, nyní zastoupená advokátní kanceláří v Rakousku, proti tomuto usnesení o zamítnutí odporu k Bezirksgericht für Handelssachen Wien mimo jiné návrh na přezkum platebního rozkazu podle článku 20 nařízení č. 1896/2006. Tento soud usnesením ze dne 5. března 2012 návrh na přezkum zamítl.

13

Proti tomuto zamítavému usnesení podala Novontech-Zala opravný prostředek „Rekurs“ k předkládajícímu soudu a uvedla, že spor v řízení v prvním stupni byl po právní stránce nesprávně posouzen a že článek 20 nařízení č. 1896/2006 musí tomuto soudu umožnit, aby provedl přezkum evropského platebního rozkazu.

14

Za těchto podmínek se Handelsgericht Wien rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

15

Pokud nelze rozumně pochybovat o odpovědi na položenou předběžnou otázku, může Soudní dvůr podle článku 99 svého jednacího řádu kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.

16

Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda nedodržení lhůty k podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu v důsledku pochybení zástupce žalovaného může odůvodnit přezkum tohoto platebního rozkazu buď na základě „mimořádných okolností bez zavinění [žalovaného]“ ve smyslu čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1896/2006, nebo na základě „výjimečných okolností“ ve smyslu druhého odstavce tohoto článku.

17

Novontech-Zala v tomto ohledu tvrdí, že podmínky požadované pro přezkum evropského platebního rozkazu jsou v situaci, kdy zástupce žalovaného nedodrží lhůtu k podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu z důvodu vlastního pochybení, splněny jak s ohledem na čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1896/2006, tak i s ohledem na druhý odstavec tohoto článku.

18

Logicdata, rakouská, řecká a portugalská vláda, jakož i Evropská komise se naproti tomu domnívají, že podmínky takového přezkumu evropského platebního rozkazu nejsou za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, splněny.

19

Je třeba dát za pravdu výkladu uvedenému v předchozím bodě.

20

Je totiž zjevné, že takové okolnosti, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, tj. nesprávný výpočet a zápis lhůty k podání odporu zástupcem žalovaného, nejsou ani „mimořádné“ ve smyslu čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1896/2006, ani „výjimečné“ ve smyslu druhého odstavce tohoto článku.

21

Z článku 20 odst. 1 písm. b) a odstavce 2 nařízení č. 1896/2006 sice vyplývá, že přezkum evropského platebního rozkazu lze provést, pokud nebyla dodržena lhůta k podání odporu v délce třiceti dnů z důvodu existence mimořádných nebo výjimečných okolností, které zabránily podání odporu ve stanovené lhůtě, a jsou splněny ostatní podmínky stanovené v těchto ustanoveních. Pokud je však překročení této lhůty, tak jako ve věci v původním řízení, způsobeno nedostatkem péče zástupce žalovaného, taková situace, které mohlo být snadno zabráněno, nepředstavuje mimořádné či výjimečné okolnosti ve smyslu těchto ustanovení.

22

Možnost přezkumu evropského platebního rozkazu za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, by žalovanému poskytla další příležitost podat odpor proti dané pohledávce ve smyslu bodu 25 odůvodnění nařízení č. 1896/2006.

23

Vzhledem k tomu, že není splněna podmínka týkající se mimořádných okolností, není třeba odpovídat na otázku, zda jsou splněny ostatní podmínky stanovené v čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1896/2006, zejména podmínka týkající se neexistence zavinění na straně žalovaného.

24

Jak totiž vyplývá ze znění čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1896/2006, je pro to, aby mohl být návrh žalovaného na přezkum evropského platebního rozkazu podle tohoto ustanovení opodstatněný, třeba, aby – s výjimkou případu vyšší moci – byly kumulativně splněny tři podmínky, a to zaprvé existence mimořádných okolností, v důsledku nichž žalovaný nemohl podat odpor proti pohledávce ve lhůtě, která byla za tímto účelem stanovena, zadruhé neexistence zavinění na straně žalovaného a zatřetí podmínka, že žalovaný jedná neprodleně. Pokud není některá z těchto podmínek splněna, nemůže žalovaný tvrdit, že splňuje podmínky stanovené v tomto ustanovení.

25

S ohledem na výše uvedené je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že nedodržení lhůty k podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu v důsledku pochybení zástupce žalovaného nemůže být důvodem pro přezkum tohoto platebního rozkazu, neboť takové nedodržení lhůty nepředstavuje ani mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1896/2006, ani výjimečné okolnosti ve smyslu druhého odstavce tohoto článku.

26

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: