Věc C-138/09

Todaro Nunziatina & C. Snc

Assessorato del Lavoro, della Previdenza Sociale, della Formazione Professionale e dell’Emigrazione della regione Sicilia

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale ordinario di Palermo)

„Řízení o předběžné otázce – Státní podpory – Rozhodnutí Komise – Výklad – Podpory, které region Sicílie poskytl podnikům, které uzavřely pracovní smlouvy, v rámci nichž je poskytováno odborné vzdělávání, nebo které takové smlouvy přeměnily na smlouvy na dobu neurčitou – Lhůta pro poskytnutí podpor – Rozpočtová omezení – Úroky z prodlení – Nepřípustnost“

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Omezení – Zjevně irelevantní otázka

2. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Omezení – Pravomoc vnitrostátního soudu – Prokázání a posouzení skutkových okolností sporu

(Článek 234 ES)

3. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Režim podpor, jehož účelem je podpora odborného vzdělávání a vytváření pracovních míst v regionu

(Článek 88 odst. 3 ES)

4. Podpory poskytované státy – Existující podpory a nové podpory – Kvalifikace nové podpory

[Článek. 88 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 1 písm. c)]

5. Podpory poskytované státy – Zákaz – Odchylky – Režim podpor stanovící maximální rozpočtové prostředky

6. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Oznámení Komisi – Rozhodnutí Komise o tom, že nevznese námitky – Úroky z prodlení s vyplácením podpor teprve od data rozhodnutí Komise

(Článek 88 odst. 3 ES)

1. Soudní dvůr může rozhodnout o tom, že nerozhodne o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti aktu Společenství, pokud je zjevné, že takové posouzení požadované vnitrostátním soudem nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení.

(viz bod 16)

2. Je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jež musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby posoudil s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru.

(viz bod 25)

3. Rozhodnutí Komise o tom, že nevznese námitky vůči režimu podpor, jehož účelem je podpora odborného vzdělávání a vytváření pracovních míst v určitém regionu a který spočívá zaprvé v poskytnutí příspěvku na odměny pracovníků přijatých do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, po celou dobu trvání smlouvy za podmínky, že tito pracovníci byli přijati do zaměstnání v daném období, a zadruhé v přiznání degresivního příspěvku na odměny pracovníků v případě přeměny takové smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou během prvních tří let platnosti této smlouvy za podmínky, že k této přeměně došlo v tomtéž období a že se týká pracovníků přijatých do zaměstnání před tímto obdobím, je třeba vykládat tak, že uznalo, že režim podpor, který se skládá ze dvou uvedených opatření, jež nelze kumulovat, přičemž skutečnost rozhodující pro jejich vznik, tj. přijetí pracovníka do zaměstnání nebo přeměna smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou, musela nastat před uplynutím uvedeného období, avšak platby na jejich základě mohly být poskytnuty až po uplynutí tohoto období, je slučitelný se společným trhem, nebrání-li tomu platné vnitrostátní rozpočtové a finanční předpisy a je-li dodržen rozpočtový rámec schválený Komisí.

(viz body 29–30, 34–38, výrok 1)

4. Článek 1 rozhodnutí 2003/195, který se týká režimu podpor na podporu zaměstnanosti na Sicílii, musí být vykládán v tom smyslu, že režim podpor, jímž Itálie zamýšlela prodloužit období uplatňování dříve schváleného režimu podpor, jehož cílem byla podpora odborného vzdělávání a vytváření pracovních míst, představuje novou podporu, která je odlišná od podpory, s níž Komise vyslovila souhlas. Rozhodnutí tak brání poskytnutí příspěvků v případě přijetí pracovníků na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, nebo přeměny smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, na smlouvu na dobu neurčitou, k nimž došlo poté, co skončila platnost režimu podpor schváleného Komisí.

Jelikož je třeba novými podporami rozumět opatření přijatá po vstupu Smlouvy v platnost, která směřují k zavedení nebo ke změně podpor, přičemž je třeba upřesnit, že tyto změny se mohou týkat buď stávajících podpor, nebo původních záměrů oznámených Komisi, Itálie tím, že současně stanovila navýšení rozpočtu režimu podpor a prodloužení období, během něhož se uplatňovaly podmínky pro přiznání tohoto režimu, vytvořila novou podporu, která se liší od podpory, které se týkalo rozhodnutí o nevznesení námitek vůči předchozímu režimu podpor.

(viz body 46–47, výrok 2)

5. V případě režimu podpor schváleného Komisí, který stanoví rozpočtové prostředky, přísluší dotčenému členskému státu, aby určil účastníka řízení zahájeného před vnitrostátním soudem v souvislosti s podporou spadající do uvedeného režimu, který má povinnost prokázat, že rozpočtové prostředky vyhrazené na dané opatření nebyly vyčerpány.

Při neexistenci pravidel Společenství v této oblasti totiž přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby vymezil postupy a pravidla vedoucí k prokázání toho, že nebyl překročen rozpočtový rámec přijatý pro režim podpor schválený rozhodnutím Komise.

Nicméně je třeba zdůraznit, že vnitrostátní orgány musí být schopny odůvodnit, především na žádost Komise, stav plateb režimu podpor, jestliže Komise rozhodla ohledně režimu, pro který členský stát stanovil maximální rozpočtové prostředky, které mohou být individuálně poskytnuty beneficientům tohoto režimu.

(viz body 54–55, výrok 3)

6. Článek 88 odst. 3 první věta ES stanoví povinnost členských států oznamovat záměry poskytnout nebo upravit podpory. Podle čl. 88 odst. 3 druhé věty ES, má-li Komise za to, že oznámený záměr není s ohledem na článek 87 ES slučitelný se společným trhem, zahájí neprodleně řízení podle čl. 88 odst. 2 ES. Podle čl. 88 odst. 3 poslední věty ES, členský stát, který má v úmyslu poskytnout podporu, neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v uvedeném řízení nepřijme konečné rozhodnutí.

Účelem zákazu stanoveného tímto ustanovením je zaručit, že účinky podpory nenastanou dříve, než Komise bude moci v přiměřené lhůtě záměr podpory podrobně přezkoumat a případně zahájit řízení podle druhého odstavce téhož článku.

Pokud jde o rozhodnutí Komise o tom, že nevznese námitky vůči určitému režimu podpor, takové rozhodnutí jej shledává slučitelným se společným trhem až od data uvedeného rozhodnutí, takže úroky za pozdní platby podpor se vypočítají pouze z podpor, které měly být vyplaceny až po tomto datu.

Krom toho případné zákonné úroky z prodlení s vyplácením podpor schválených rozhodnutím Komise za období následující po vydání tohoto rozhodnutí se nezahrnují do rozpočtových prostředků schválených tímto rozhodnutím. Úroková sazba a podmínky jejího uplatnění se řídí vnitrostátním právem.

(viz body 58–62, výrok 4)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

20. května 2010(*)

Ve věci C‑138/09,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Tribunale ordinario di Palermo (Itálie) ze dne 23. ledna 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 15. dubna 2009, v řízení

Todaro Nunziatina & C. Snc

proti

Assessorato del Lavoro e della Previdenza Sociale, della Formazione Professionale e dell´Emigrazione della regione Sicilia,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, C. Toader, K. Schiemann, P. Kūris (zpravodaj) a L. Bay Larsen, soudci

generální advokát: N. Jääskinen,

vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. března 2010,

s ohledem na vyjádření předložená:

– za Assessorato del Lavoro della Previdenza Sociale, della Formazione Professionale e dell’Emigrazione della regione Sicilia G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s F. Arenou, avvocato dello Stato,

– za Todaro Nunziatina & C. Snc G. Bentivegnou, avvocato,

– za Evropskou komisi D. Grespanem, jako zmocněncem,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu a platnosti rozhodnutí Komise SG (95) D/15975 ze dne 11. prosince 1995 týkajícího se regionálního zákona regionu Sicílie č. 27 ze dne 15. května 1991 o opatřeních ve prospěch zaměstnanosti (státní podpora NN 91/A/95) (dále jen „rozhodnutí z roku 1995“) a rozhodnutí Komise 2003/195/ES ze dne 16. října 2002 o režimu podpor, který Itálie zamýšlí provádět ve prospěch zaměstnanosti v regionu Sicílie – C 56/99 (ex N 668/97) (Úř. věst. 2003, L 77, s. 57).

2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Todaro Nunziatina & C. Snc (dále jen „Todaro Nunziatina“), společností se sídlem na Sicílii (Itálie), a Assessorato del Lavoro, della Previdenza Sociale, della Formazione Professionale e dell’Emigrazione della regione Sicilia (dále jen „amministrazione“) ohledně zaplacení částky 45 320,64 eur, navýšené o zákonné úroky, z titulu příspěvků stanovených článkem 10 regionálního zákona regionu Sicílie č. 27 ze dne 15. května 1991 o opatřeních ve prospěch zaměstnanosti (GURS č. 25 ze dne 18. května 1991, dále jen „zákon 27/91“ ).

Právní rámec

Právní úprava Společenství

3 Článek 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

c) ,novou podporou‘ každá podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivou podporu, která není existující podporou, včetně změn existující podpory.“

4 Komise Evropských společenství v rozhodnutí z roku 1995 proti podporám stanoveným v zákoně 27/91 nevznesla žádné námitky, neboť je považovala za slučitelné se Smlouvou o ES. V uvedeném rozhodnutí Komise mimo jiné vyzvala dotčený členský stát, aby jí v případě refinancování uvedených podpor po roce 1997 dotčený zákon znovu oznámil.

5 Komise v bodě 10 odůvodnění rozhodnutí 2003/195 uvedla, že „čl. 11 odst. 1 [regionálního zákona regionu Sicílie č. 16 ze dne 27. května 1997, kterým bylo schváleno financování příspěvků poskytnutých na obecné rozpočtové účely regionu pro rozpočtový rok 1997 (GURS č. 27 ze dne 31. května 1997, dále jen „zákon 16/97“], se týká refinancování režimu podpor pro roky 1997 a 1998 (NN 91/A/95) zavedeného článkem 10 [zákona 27/91], schváleného Komisí dne 14. listopadu 1995, jehož platnost skončila koncem roku 1996“. (neoficiální překlad)

6 Článek 1 rozhodnutí 2003/195 stanoví:

„Režim podpor stanovený v čl. 11 odst. 1 sicilského regionálního zákona č. 16 ze dne 27. května 1997, jenž Itálie zamýšlí provádět, je neslučitelný se společným trhem.

Tento režim proto nelze provést.“ (neoficiální překlad)

Vnitrostátní právní úprava

7 Články 9 až 11 zákona 27/91 stanoví různé formy podpory za účelem povzbuzení zaměstnanosti na Sicílii.

8 Článek 10 zákona 27/91 zejména stanoví, že:

„Regionální úřad práce, sociálního zabezpečení, odborného vzdělávání a přistěhovalectví je i v rámci dohod stanovených v článku 8 regionálního zákona č. 35 ze dne 8. listopadu 1988 oprávněn podnikům působícím v odvětví řemesel, cestovního ruchu a životního prostředí, jakož i zaměstnavatelům registrovaným v živnostenských rejstřících, kteří zaměstnávají na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání v souladu s článkem 3 nařízení s mocí zákona č. 726 ze dne 30. října 1984, změněného v zákoně č. 863 ze dne 19. prosince 1984, a na základě projektů předběžně schválených Commission régionale pour l’emploi (regionální komisí pro zaměstnanost), přiznat příspěvky na odměnu ve výši:

a) 30 % odměny příslušející na základě odvětvových kolektivních smluv po celou dobu trvání pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání. Tento procentuální podíl se zvýší na 50 %, pokud k přijetím do zaměstnání dojde v rámci provádění projektů podle dohod stanovených v článku 8 regionálního zákona č. 35 ze dne 8. listopadu 1988 nebo v případech stanovených v čl. 9 odst. 2;

b) 50 %, 40 % a 25 % odměny příslušející na základě odvětvových kolektivních smluv, a to za první, druhý a třetí rok v případě zachování pracovních poměrů pracovníků, s kterými byla uzavřena pracovní smlouva, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, na dobu neurčitou. Tyto příspěvky se zvyšují na 65 %, 50 % a 50 % za první, druhý a třetí rok v případech stanovených v čl. 9 odst. 2.

2. Ustanovení odstavce 1 se uplatní na přijetí do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, k nimž došlo v období mezi prvním dnem měsíce následujícího po vstupu tohoto zákona v platnost a 31. prosincem 1996, za podmínky, že podniky v předchozích dvanácti měsících nesnížily počet zaměstnanců. Ustanovení odstavce 1 se rovněž uplatní výhradně na opatření podle písmene b) v případech, v nichž se ve výše uvedeném období potvrdí zachování pracovních poměrů pracovníků, se kterými byla uzavřena pracovní smlouva, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, na dobu neurčitou před tímto obdobím.

[…]“

9 Článek 11 odst. 1 zákona 16/97 stanoví:

„Pro účely článku 10 [zákona 27/91] se pro rozpočtový rok 1997 schvalují další výdaje ve výši 82 000 milionů ITL (kapitola 33709). Konečná lhůta 31. prosince 1999 podle článku 69 regionálního zákona č. 6 ze dne 7. března 1997 se týká rovněž opatření podle článků 9 a 10 [zákona 27/91], ve znění pozdějších změn a doplňků.“

Spor v původním řízení a předběžné otázky

10 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Todaro Nunziatina podala k amministrazione žádost o podporu na základě čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona 27/91 za účelem přijetí do zaměstnání dvou pracovníků na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, která byla později přeměněna na smlouvu na dobu neurčitou. Za tímto účelem podala šest žádostí o příspěvky vztahující se k období od 1. června 1996 do 30. září 1999.

11 Vzhledem k tomu, že amministrazione požadované podpory společnosti Todaro Nunziatina neposkytl, zahájila proti němu u Tribunale ordinario di Palermo řízení, v němž se domáhala zaplacení částky 45 320,64 eur navýšené o zákonné úroky. Amministrazione se proti této žalobě brání v zásadě tvrzením, že není oprávněn přiznat tyto podpory z důvodu rozhodnutí 2003/195.

12 Za těchto okolností se Tribunale ordinario di Palermo rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1) Vzhledem k tomu, že režim podpor (stanovený v dokumentu č. NN 91/A/95) zavedený regionem Sicílie prostřednictvím článku 10 [zákona 27/91] stanovil mechanismus příspěvků od 2 do 5 let (2 roky při přijetí do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, plus maximálně 3 roky v případě přeměny pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, na smlouvu na dobu neurčitou), měla [Komise] svým [rozhodnutím z roku 1995], kterým bylo schváleno jeho používání, v úmyslu:

– umožnit takovou časově a hospodářsky rozsáhlou úpravu podpor (2 roky + 3 roky), nebo naopak

– schválit, výhradně a alternativně, poskytování příspěvků při přijímání do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání (na dva roky jejího trvání) nebo poskytování příspěvků v případě přeměn smlouvy zaměstnanců, kteří byli předtím přijati do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, na smlouvu na dobu neurčitou (po stanovenou dobu tří let od změny smlouvy)?

2) Má být lhůta pro uplatnění státní podpory, tedy rozpočtový rok 1997, stanovená [rozhodnutím Komise z roku 1995], pokud jde o schválení režimu zavedeného článkem 10 [zákona 27/91] vykládána:

– jako počáteční odhad výdajů pro podpory, které jsou každopádně určeny k poskytnutí v následujících letech (podle výše uvedených různých možných výkladů přiznaných podpor), nebo spíše

– jako konečná lhůta pro skutečné poskytnutí samotných příspěvků příslušnými regionálními orgány?

3) Mohl (a měl) region Sicílie konkrétně uplatnit režim dotyčných podpor na všechny schválené roky (to znamená dva roky + tři roky) při přijímání do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, ve smyslu článku 10 [zákona 27/91], k němuž došlo například dne 1. ledna 1996, tedy v období uplatňování podpory stanovené [rozhodnutím z roku 1995], a to i tehdy, když stejně jako v uvedeném příkladu znamenalo uplatnění schváleného režimu skutečné poskytování příspěvku až do 31. prosince 2001(tj. 1996 + pět let = 2001)?

4) Měla [Komise] rozhodnutím č. 2003/195 […] – jehož článek 1 stanoví: ,režim podpor stanovený v čl. 11 odst. 1 [zákona 16/97], jenž má Itálie v úmyslu provádět, je neslučitelný se společným trhem. Tento režim proto nelze provést‘ – v úmyslu:

– neschválit ,nový‘ režim podpor stanovený v článku 11 [zákona 16/97], protože jej považovala za ,samostatný‘ systém určený k prodloužení období uplatňování podpory zavedené článkem 10 [zákona 27/91] i po 31. prosinci 1996 a zahrnout do něj i výdaje související s přijímáním do zaměstnání nebo změnami smluv uskutečněnými v letech 1997 a 1998, nebo

– naopak, fakticky znemožnit regionu distribuovat hospodářské zdroje, a to za účelem zabránit konkrétnímu poskytování státních podpor zavedených článkem 10 [zákona 27/91] i pro přijetí do zaměstnání nebo změny smluv uskutečněné před 31. prosincem 1996?

5) Pokud zvolený výklad [rozhodnutí 2003/195] odpovídá výkladu uvedenému v prvním předpokladu bodu 4), je toto rozhodnutí slučitelné s výkladem článku [87 ES], kterého se Komise dovolává jako základu obdobných situací týkajících se zproštění povinnosti poskytovat sociální příspěvky na pracovní smlouvy, v jejichž rámci je poskytováno odborné vzdělávání, na základě rozhodnutí 2000/128/ES ze dne 11. května 1999 [které se týká režimu podpor zavedeného Itálií v rámci opatření na podporu zaměstnanosti (Úř. věst. 2000, L 42, s. 1)] […] a jež se výslovně připomíná v odůvodnění zamítavého rozhodnutí z roku 2002) a rozhodnutí 2003/739/ES ze dne 13. května 2003 [týkajícího se státní podpory, kterou Itálie zamýšlí zavést ve prospěch zaměstnanosti v regionu Sicílie (Úř. věst. L 267, s. 29)] […]?

6) Pokud zvolený výklad [rozhodnutí 2003/195] odpovídá výkladu uvedenému ve druhém předpokladu bodu 4), jaký výklad by bylo třeba použít pro předchozí rozhodnutí o schválení podpor, a to s ohledem na dvojí možný význam přídavného jména ,další‘: ,další ve vztahu k rozpočtu stanovenému rozhodnutím Komise‘, nebo ,další ve vztahu k financování stanovenému regionem jen do rozpočtu na rok 1996‘?

7) Konečně, které podpory mají být podle Komise považovány za oprávněné a které za neoprávněné?

8) Který z účastníků původního řízení [(Todaro Nunziatina, nebo amministrazione)] má povinnost prokázat, že rozpočet stanovený Komisí nebyl překročen?

9) Má případné přiznání zákonných úroků z prodlení s vyplácením příspěvků považovaných za oprávněné a přípustné podnikům-příjemcům vliv na možné překročení rozpočtu původně schváleného rozhodnutím z roku 1995 […]?

10) V případě, že má vliv na překročení rozpočtu, jakou úrokovou sazbu je třeba uplatnit?“

K předběžným otázkám

K přípustnosti druhé, páté a osmé otázky

K přípustnosti páté otázky

– Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

13 Komise má za to, že se tato otázka týká platnosti rozhodnutí 2003/195. Podle jejího názoru je podstatou otázky předkládajícího soudu to, zda je toto rozhodnutí slučitelné s výkladem článku 87 ES, který Komise přijala v rozhodnutích 2000/128 a 2003/739. Komise v tomto ohledu poznamenává, že pátá otázka nemá žádný význam pro řešení sporu v původním řízení.

14 Todaro Nunziatina uvádí, že tato otázka není pro účely rozhodnutí věci v původním řízení relevantní, neboť se rozhodnutí 2000/128 a 2003/739 týkají jiných situací, než o kterou se jedná v původním řízení.

– Závěry Soudního dvora

15 Otázku ohledně posouzení platnosti rozhodnutí 2003/195 položil předkládající soud.

16 V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr může rozhodnout o tom, že nerozhodne o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti aktu Společenství, pokud je zjevné, že takové posouzení požadované vnitrostátním soudem nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení (viz rozsudek ze dne 10. ledna 2006, Cassa di Risparmio di Firenze a další, C‑222/04, Sb. rozh. s. I‑289, bod 75 a citovaná judikatura).

17 Rozhodnutí 2003/195 zkoumá slučitelnost z hlediska článku 87 ES a následujících čl. 11 odst. 1 zákona 16/97, který se týká refinancování režimu podpor zavedeného článkem 10 zákona 27/91 a schváleného rozhodnutím z roku 1995 pro roky 1997 a 1998.

18 Naproti tomu rozhodnutí 2000/128 zkoumá slučitelnost z hlediska článku 87 ES a následujících souboru jiných podpor ve prospěch zaměstnanosti celoplošně zavedených Italskou republikou, než jsou podpory uvedené v rozhodnutí 2003/195, a připouští, že tyto podpory jsou částečně slučitelné se společným trhem.

19 Kromě toho rozhodnutí 2003/739 rovněž zkoumá z hlediska článku 87 ES a následujících refinancování pro období 2000–2006 režimu podpor zaměstnanosti v regionu Sicílie schváleného Komisí dne 25. února 1998 a založeného na regionálním zákonu 30/97, který na období nejvýše šesti let stanovil podporu ve formě úplného osvobození od příspěvků, v případě vytvoření pracovních míst spojených, či nespojených s investicemi.

20 Dále je třeba poznamenat, že předkládající soud neposkytl žádné vysvětlení pro odlišný výklad článku 87 ES, který údajně odrážejí výše uvedená rozhodnutí 2000/128 a 2003/739.

21 V každém případě rozhodovací praxe Komise v jiných případech, jako jsou rozhodnutí 2000/128 a 2003/739, nemá vliv na platnost rozhodnutí 2003/195, kterou lze posoudit pouze s ohledem na objektivní ustanovení Smlouvy.

22 V důsledku toho musí být pátá otázka prohlášena za nepřípustnou.

K přípustnosti druhé a osmé otázky

– Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

23 Todaro Nunziatina má za to, že druhá otázka je nepřípustná, neboť vyžaduje výklad vnitrostátních právních předpisů, k němuž není Soudní dvůr příslušný.

24 Komise a amministrazione namítají nepřípustnost osmé otázky, neboť aspekt práva Společenství, jehož výklad je požadován předkládajícím soudem, není jasně rozpoznatelný.

– Závěry Soudního dvora

25 Je třeba připomenout, že je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru (viz zejména rozsudek ze dne 17. června 1999, Piaggio, C‑295/97, Sb. rozh. s. I‑3735, bod 24 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 9. března 2010, ERG a další, C‑378/08, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 73).

26 Především stačí konstatovat, že druhá otázka týkající se výkladu pojmu „lhůta pro uplatnění státní podpory, tedy rozpočtový rok 1997“ se vztahuje k rozhodnutí z roku 1995 a má přímý dopad na řešení sporu v původním řízení, a že osmá otázka není zcela bez souvislosti s rozhodnutím z roku 1995, neboť jejím důsledkem je umožnit předkládajícímu soudu zjistit stav čerpání z rozpočtu na podpory stanovené uvedeným rozhodnutím.

27 Na druhou a osmou předběžnou otázku je tedy třeba odpovědět.

K první až třetí předběžné otázce

28 První až třetí otázkou, které je třeba zkoumat společně, předkládající soud žádá Soudní dvůr o výklad rozhodnutí z roku 1995 za účelem stanovení jeho oblasti působnosti.

29 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že rozhodnutím z roku 1995 Komise rozhodla, že nevznese námitky vůči režimu podpor ve prospěch zaměstnanosti stanovenému v zákoně 27/91.

30 Cílem tohoto režimu podpor zavedeného regionem Sicílie byla podpora odborného vzdělávání a vytváření pracovních míst. Měl platit od roku 1991, ale italská vláda jej podle čl. 88 odst. 3 ES Komisi oznámila až 18. května 1995.

31 Za účelem výkladu rozhodnutí z roku 1995 je třeba zkoumat nejen samotný text, jehož pouhé shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství ze dne 21. prosince 1995, ale též přihlédnout k oznámení opatření učiněnému italskou vládou dne 18. května 1995.

32 Z přezkoumání těchto materiálů vyplývá, že takto oznámenými podporami jsou podpory stanovené v článcích 9 až 11 zákona 27/91, pro které bylo přijato roční přidělení rozpočtových prostředků s cílem zajistit jejich financování.

33 S ohledem na otázky položené předkládajícím soudem je třeba omezit přezkum oblasti působnosti rozhodnutí z roku 1995 na článek 10 zákona 27/91.

34 Uvedený článek 10 v podstatě upravuje dvě podpory zaměstnanosti. První spočívá v poskytnutí příspěvku ve výši 30 % nebo 50 % odměny pracovníků přijatých do zaměstnání na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, po celou dobu trvání smlouvy za podmínky, že tito pracovníci byli přijati do zaměstnání v období mezi prvním dnem měsíce následujícího po vstupu zákona 27/91 v platnost a 31. prosincem 1996.

35 Druhá podpora spočívá v přiznání degresivního příspěvku v rozmezí od 50 % do 25 % odměny pracovníků v případě přeměny takové smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou během prvních tří let platnosti této smlouvy za podmínky, že k této přeměně došlo v období mezi prvním dnem měsíce následujícího po vstupu zákona 27/91 v platnost a 31. prosincem 1996 a že se týká pracovníků přijatých do zaměstnání před tímto obdobím.

36 Je tudíž třeba konstatovat zaprvé to, že tyto dvě podpory nemohou být poskytovány témuž pracovníkovi současně, neboť nárok na druhou podporu na základě přeměny smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou vzniká pouze tehdy, pokud byl pracovník přijat do zaměstnání před vstupem zákona 27/91 v platnost.

37 Zadruhé k vyplacení schválených částek přiznaných z titulu podpory může s výhradou platných vnitrostátních rozpočtových předpisů dojít po 31. prosinci 1996.

38 Naproti tomu skutečnost zakládající nárok na podporu, tj. v prvním případě přijetí pracovníka do zaměstnání nebo v druhém případě přeměna smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou, musí nastat před 31. prosincem 1996.

39 Jak vyplývá z popisu připojeného k výše uvedenému oznámení ze dne 18. května 1995, rozpočtové prostředky schválené Komisí pro obě tato opatření podle článku 10 zákona 27/91 činí 159 miliard lir, tj. přibližně 79,5 milionů eur, na roky 1991 až 1996.

40 V tomto ohledu je třeba uvést, že rozhodnutí z roku 1995 pouze stanoví limit rozpočtového závazku a neupřesňuje ani nezasahuje do pravidel pro vyplácení těchto podpor, které se nadále řídí vnitrostátními předpisy.

41 Z výše uvedeného vyplývá, že na první až třetí otázku je třeba odpovědět tak, že rozhodnutí z roku 1995 musí být vykládáno v tom smyslu, že uznalo, že režim podpor, který se skládá ze dvou opatření stanovených v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona 27/91, která nelze kumulovat, přičemž skutečnost rozhodující pro jejich vznik, tj. přijetí pracovníka do zaměstnání nebo přeměna smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou, musela nastat před 31. prosincem 1996, avšak platby na jejich základě mohly být poskytnuty až po tomto datu, je slučitelný se společným trhem, nebrání-li tomu platné vnitrostátní rozpočtové a finanční předpisy a je-li dodržen rozpočtový rámec schválený Komisí.

Ke čtvrté, šesté a sedmé předběžné otázce

42 Čtvrtou, šestou a sedmou otázkou, které je třeba zkoumat společně, předkládající soud v podstatě Soudní dvůr žádá o výklad článku 1 rozhodnutí 2003/195 za účelem určení, zda podpora, které se týká uvedené rozhodnutí, je novou podporou.

43 V článku 1 rozhodnutí 2003/195 Komise prohlásila režim podpor stanovený v čl. 11 odst. 1 zákona 16/97 za neslučitelný se společným trhem.

44 Uvedený článek s ohledem na desátý bod odůvodnění tohoto rozhodnutí stanoví pro refinancování režimu podpor zavedeného článkem 10 zákona 27/91 pro roky 1997 a 1998 další částku ve výši 82 miliard lir, což jsou přibližně 42,3 miliony eur.

45 V tomto ohledu musí být za novou podporu ve smyslu čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999 považována „každá podpora, což znamená režimy podpory a jednotlivou podporu, která není existující podporou, včetně změn existující podpory“.

46 Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že novými podporami je třeba rozumět opatření přijatá po vstupu Smlouvy v platnost, která směřují k zavedení nebo ke změně podpor, přičemž je třeba upřesnit, že tyto změny se mohou týkat buď stávajících podpor, nebo původních záměrů oznámených Komisi (rozsudek ze dne 23. února 2006, Atzeni a další, C‑346/03 a C‑529/03, Sb. rozh. s. I‑1875, bod 51 a citovaná judikatura).

47 Z toho vyplývá, že čl. 11 odst. 1 zákona 16/97 tím, že současně stanovil navýšení rozpočtu režimu podpor stanoveného v článku 10 zákona 27/91, v projednávané věci o více než 50 %, a prodloužení období, během něhož se uplatňovaly podmínky pro přiznání tohoto režimu, o dva roky, vytvořil novou podporu, která se liší od podpory poskytované podle rozhodnutí z roku 1995. Pouze tuto novou podporu prohlásila Komise v rozhodnutí 2003/195 za neslučitelnou se společným trhem.

48 Z toho vyplývá, že přijímání pracovníků na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, nebo přeměny smluv, v rámci nichž je poskytováno odborné vzdělávání, na smlouvy na dobu neurčitou, k nimž došlo od 1. ledna 1997, již nemohou vést k přiznání žádné podpory.

49 V důsledku toho je třeba na čtvrtou, šestou a sedmou otázku odpovědět tak, že článek 1 rozhodnutí 2003/195 musí být vykládán v tom smyslu, že režim podpor stanovený v čl. 11 odst. 1 zákona 16/97 představuje novou podporu, odlišnou od podpory stanovené v článku 10 zákona 27/91. Uvedený článek 1 brání poskytnutí příspěvků v případě přijetí pracovníků na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, nebo přeměny smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, na smlouvu na dobu neurčitou, k nimž došlo od 1. ledna 1997.

K osmé předběžné otázce

50 Podstatou osmé otázky předkládajícího soudu je žádost o určení účastníka řízení, který má povinnost prokázat, že rozpočtové prostředky přidělené na podpory stanovené v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona 27/91 a schválené rozhodnutím z roku 1995 nebyly vyčerpány.

51 Především je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodech 39 a 40 tohoto rozsudku, je rozpočtovým rámcem schváleným rozhodnutím z roku 1995 rozpočet, který přidělil region Sicílie na režim podpor stanovený v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona 27/91, který italská vláda Komisi oznámila dne 18. května 1995.

52 Zadruhé je třeba konstatovat, že rozhodnutí z roku 1995 má za účinek schválení režimu podpor tím, že byl prohlášen za slučitelný se společným trhem, nikoliv však nařízení tohoto režimu dotčenému členskému státu.

53 Předmětem a účinkem rozhodnutí z roku 1995 tak není uložit Italské republice povinnost přiznat podpory stanovené v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona 27/91, ale oprávnit ji k provedení těchto podpor, pokud je to i nadále její vůle (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2008, Foselev Sud-Ouest, C‑18/08, Sb. rozh. s. I‑8745, bod 16).

54 Při neexistenci pravidel Společenství v této oblasti tak přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu vymezit postupy a pravidla vedoucí k prokázání toho, že nebyl překročen rozpočtový rámec přijatý pro režim podpor schválený rozhodnutím z roku 1995.

55 Nicméně je třeba zdůraznit, že vnitrostátní orgány musí být schopny odůvodnit, především na žádost Komise, stav plateb režimu podpor, jestliže, jak je tomu v případě rozhodnutí z roku 1995, Komise rozhodla ohledně režimu, pro který členský stát stanovil maximální rozpočtové prostředky, které mohou být individuálně poskytnuty beneficientům tohoto režimu.

56 Na osmou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že dotčenému členskému státu přísluší, aby určil účastníka řízení, který má povinnost prokázat, že rozpočtové prostředky vyhrazené na opatření, která byla stanovena v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona 27/91 a schválena rozhodnutím z roku 1995, nebyly vyčerpány.

K deváté a desáté předběžné otázce

57 Podstatou deváté a desáté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda má být výše zákonných úroků, které případně dluží region Sicílie v případě prodlení s vyplácením podpor, zahrnuta do rozpočtových prostředků schválených rozhodnutím z roku 1995, a pokud ano, jaká sazba se uplatní?

58 V tomto ohledu je třeba především připomenout, že čl. 88 odst. 3 první věta ES stanoví povinnost členských států oznamovat záměry poskytnout nebo upravit podpory (rozsudek ze dne 12. února 2008, CELF a ministre de la Culture et de la Communication, C‑199/06, Sb. rozh. s. I‑469, bod 33).

59 Podle čl. 88 odst. 3 druhé věty ES, má-li Komise za to, že oznámený záměr není s ohledem na článek 87 ES slučitelný se společným trhem, zahájí neprodleně řízení podle čl. 88 odst. 2 ES (výše uvedený rozsudek CELF a ministre de la Culture et de la Communication, bod 34).

60 Podle čl. 88 odst. 3 poslední věty ES, členský stát, který má v úmyslu poskytnout podporu, neprovede zamýšlená opatření, dokud Komise v uvedeném řízení nepřijme konečné rozhodnutí (výše uvedený rozsudek CELF a ministre de la Culture et de la Communication, bod 35).

61 Účelem zákazu stanoveného tímto ustanovením je zaručit, že účinky podpory nenastanou dříve, než Komise bude moci v přiměřené lhůtě záměr podpory podrobně přezkoumat a případně zahájit řízení podle druhého odstavce téhož článku (rozsudek ze dne 14. února 1990, Francie v. Komise, zvaný „Boussac Saint Frères“, C‑301/87, Recueil, s. I‑307, bod 17, a výše uvedený rozsudek CELF a ministre de la Culture et de la Communication, bod 36).

62 Z toho plyne, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí z roku 1995 shledalo režim podpor stanovený v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona 27/91 slučitelným se společným trhem až od data uvedeného rozhodnutí, budou úroky za pozdní platby podpor vypočítány pouze z podpor, které měly být vyplaceny až po tomto datu.

63 Zadruhé, jak vyplývá z odpovědi na osmou otázku, nárok na zaplacení úroků z prodlení s vyplácením podpor, podmínky a použitelná sazba těchto úroků se řídí vnitrostátním právem.

64 Nicméně je třeba upřesnit, že rozhodnutí z roku 1995 se omezuje pouze na podpory stanovené v zákoně 27/91, zejména v jeho čl. 10 odst. 1 písm. a) a b), v mezích rozpočtového rámce uvedeného v oznámení podpor, které italská vláda učinila dne 18. května 1995.

65 Oproti tomu případný úrok z prodlení s vyplácením uvedených podpor není zcela ani zčásti podporou, a tudíž ani není hrazen z rozpočtových prostředků vyhrazených na tyto podpory.

66 Z výše uvedeného vyplývá, že na devátou a desátou otázku je třeba odpovědět tak, že případné zákonné úroky z prodlení s vyplácením podpor schválených rozhodnutím 1995 za období následující po vydání tohoto rozhodnutí se nezahrnují do rozpočtových prostředků schválených tímto rozhodnutím. Úroková sazba a podmínky jejího uplatnění se řídí vnitrostátním právem.

K nákladům řízení

67 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

1) Rozhodnutí Komise SG (95) D/15975 ze dne 11. prosince 1995 týkající se regionálního zákona regionu Sicílie č. 27 ze dne 15. května 1991 o opatřeních ve prospěch zaměstnanosti (státní podpora NN 91/A/95) je třeba vykládat tak, že uznalo, že režim podpor, který se skládá ze dvou opatření stanovených v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného regionálního zákona č. 27, která nelze kumulovat, přičemž skutečnost rozhodující pro jejich vznik, tj. přijetí pracovníka do zaměstnání nebo přeměna smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou, musela nastat před 31. prosincem 1996, avšak platby na jejich základě mohly být poskytnuty až po tomto datu, je slučitelný se společným trhem, nebrání‑li tomu platné vnitrostátní rozpočtové a finanční předpisy a je‑li dodržen rozpočtový rámec schválený Komisí Evropských společenství.

2) Článek 1 rozhodnutí Komise 2003/195/ES ze dne 16. října 2002 o režimu podpor, který Itálie zamýšlí provádět ve prospěch zaměstnanosti v regionu Sicílie – C 56/99 (ex N 668/97), musí být vykládán v tom smyslu, že režim podpor stanovený v čl. 11 odst. 1 regionálního zákona regionu Sicílie č. 16 ze dne 27. května 1997, kterým bylo schváleno financování příspěvků poskytnutých na obecné rozpočtové účely regionu pro rozpočtový rok 1997,představuje novou podporu, odlišnou od podpory stanovené v článku 10 regionálního zákona regionu Sicílie č. 27 ze dne 15. května 1991 o opatřeních ve prospěch zaměstnanosti. Uvedený článek 1 brání poskytnutí příspěvků v případě přijetí pracovníků na základě pracovní smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, nebo přeměny smlouvy, v rámci níž je poskytováno odborné vzdělávání, na smlouvu na dobu neurčitou, k nimž došlo od 1. ledna 1997.

3) Dotčenému členskému státu přísluší, aby určil účastníka řízení, který má povinnost prokázat, že rozpočtové prostředky vyhrazené na opatření stanovená v čl. 10 odst. 1 písm. a) a b) regionálního zákona regionu Sicílie č. 27 ze dne 15. května 1991 o opatřeních ve prospěch zaměstnanostia schválená rozhodnutím SG (95) D/15975 nebyly vyčerpány.

4) Případné zákonné úroky z prodlení s vyplácením podpor schválených rozhodnutím SG (95) D/15975 za období následující po vydání tohoto rozhodnutí se nezahrnují do rozpočtových prostředků schválených tímto rozhodnutím. Úroková sazba a podmínky jejího uplatnění se řídí vnitrostátním právem.

Podpisy.

* Jednací jazyk: italština.