1

Svými kasačními opravnými prostředky se společnosti Erste Group Bank AG, dříve Erste Bank der österreichischen Sparkassen AG, (dále jen „Erste“), Raiffeisen Zentralbank Österreich AG, (dále jen „RZB“), Bank Austria Creditanstalt AG, (dále jen „BA-CA“) a Österreichische Volksbanken AG, (dále jen „ÖVAG“), domáhají, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 14. prosince 2006, Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise (T-259/02 až T-264/02 a T-271/02, Sb. rozh. s. II-5169, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud zamítl jejich žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí 2004/138/ES ze dne , v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES (věc COMP/36.571/D-1, Rakouské banky – „Lombardský klub“) (Úř. věst. 2004, L 56, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“) a podpůrně, aby snížil pokuty, které byly uloženy každé z nich v článku 3 sporného rozhodnutí, a podpůrněji, aby zrušil rozsudek Soudu a vrátil mu věc.

2

Článek 11 odst. 5 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), stanoví:

„Pokud podnik nebo sdružení podniků neposkytne požadované informace ve lhůtě stanovené Komisí nebo poskytne neúplné informace, vyžádá si je Komise formou rozhodnutí. V rozhodnutí uvede, jaké informace jsou požadovány, stanoví přiměřenou lhůtu, během které mají být poskytnuty, a upozorní na sankce uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. b) a čl. 16 odst. 1 písm. c) a na právo nechat rozhodnutí přezkoumat Soudním dvorem.“

3

Článek 15 odst. 2 nařízení č. 17 stanoví:

„2.   Komise může podnikům nebo sdružením podniků uložit rozhodnutím pokuty ve výši od 1000 do 1000000 zúčtovacích jednotek nebo v částce tuto výši přesahující, ale nepřesahující 10 % obratu dosaženého v předchozím účetním roce všemi podniky, které se na porušení [protiprávním jednání] podílely, a pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

Při stanovení výše pokuty se bere v úvahu závažnost a trvání daného porušení [protiprávního jednání].“

4

Sdělení Komise nazvané „Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO“ (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171; dále jen „pokyny“), ve své preambuli uvádí:

„Zásady uvedené v […] pokynech by měly zajistit průhlednost a nestrannost rozhodnutí Komise, jak pokud jde o podniky, tak o Soudní dvůr, při zachování volnosti rozhodování svěřené Komisi příslušnými právními předpisy udělovat pokuty v rozsahu 10 % celkového obratu podniků. Tato volnost se však musí řídit koherentní a nediskriminační politikou, která je v souladu s cíli sledovanými při ukládání sankcí za porušování pravidel hospodářské soutěže.

Nová metoda stanovování výše pokuty se bude řídit následujícími pravidly, která vycházejí ze základní částky, jež bude zvýšena s ohledem na přitěžující okolnosti, nebo snížena s ohledem na polehčující okolnosti.“

5

Pokyny ve svém bodě 1 uvádí, že pro stanovení výše pokut se základní částka stanoví podle kritérií stanovených v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, a sice závažnosti a délky protiprávního jednání. V těchto pokynech je rovněž upřesněno, že při hodnocení závažnosti protiprávního jednání je třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost dotyčného zeměpisného trhu.

6

Komise ve svém sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod, zveřejněném v Úředním věstníku Evropských Společenství dne 18. července 1996 (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“), jehož návrh, nazvaný informace Evropské komise o její politice v oblasti pokut za porušení pravidel hospodářské soutěže, byl zveřejněn dne (Úř. věst. C 341, s. 13), vymezila podmínky, za kterých mohou být podniky, které s ní v průběhu jejího šetření kartelové dohody spolupracují, osvobozeny od pokut nebo být oprávněny ke snížení pokuty, kterou by musely jinak zaplatit, jak to vyplývá z bodu A odst. 3 tohoto sdělení.

7

Podle bodu A odst. 5 sdělení o spolupráci:

„Spolupráce podniku s ní je pouze jednou z mnoha skutečností, k nimž Komise při stanovení výše pokuty přihlíží.

[…]“(neoficiální překlad)

8

Bod D uvedeného sdělení, týkající se podstatného snížení výše pokuty, upřesňuje:

9

Bod E odst. 3 tohoto sdělení týkající se řízení zejména uvádí:

„Komise si je vědoma skutečnosti, že toto sdělení vyvolává legitimní očekávání, o které se mohou opírat podniky, které si přejí informovat Komisi o existenci kartelové dohody.“ (neoficiální překlad)

10

V napadeném rozsudku Soud shrnul skutkový rámec žaloby, která mu byla předložena, takto:

[…]

11

Návrhy zaregistrovanými kanceláří Soudu dne 30. srpna a 2. září 2002 podalo osm podniků sankcionovaných sporným rozhodnutím, mezi nimi čtyři navrhovatelky projednávaných kasačních opravných prostředků, Erste, RZB, BA a ÖVAG, podle článku 230 ES žaloby směřující k úplnému nebo částečnému zrušení tohoto rozhodnutí a podpůrně ke zrušení pokut, které byly každému z nich uloženy nebo snížení jejich výše.

12

Soud napadeným rozsudkem zamítl žaloby, zejména žaloby společností Erste, BA-CA, jakož i ÖVAG, a uložil těmto třem navrhovatelkám náhradu nákladů řízení.

13

Zamítl rovněž žalobu RZB, jakož i vzájemnou žalobu Komise a uložil RZB, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila 90 % nákladů řízení vzniklých Komisi.

14

Erste navrhuje, aby Soudní dvůr:

15

RZB navrhuje, aby Soudní dvůr:

16

BA-CA navrhuje, aby Soudní dvůr:

17

ÖVAG navrhuje, aby Soudní dvůr:

18

Komise navrhuje, aby Soud v každé z projednávaných věcí:

19

Erste vznáší čtyři důvody kasačního opravného prostředku:

20

RZB vznáší čtyři důvody kasačního opravného prostředku:

21

BA-CA vznáší tři důvody kasačního opravného prostředku:

22

ÖVAG vznáší tři důvody kasačního opravného prostředku:

23

Po vyslechnutí účastnic řízení a generálního advokáta k tomuto bodu bylo usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 25. října 2007 podle článku 43 jednacího řádu Soudního dvora nařízeno spojení čtyř věcí pro účely ústní části řízení a rozsudku.

24

Vzhledem k tomu, že se důvody účastnic řízení o kasačním opravném prostředku ve velké míře překrývají, je třeba se jimi zabývat společně.

25

Erste, RZB a ÖVAG vznáší všechny tyto tři důvody kasačního opravného prostředku, které se v podstatě dělí do tří částí.

26

RZB a ÖVAG tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl v bodě 181 napadeného rozsudku za to, že „přinejmenším existuje silný předpoklad, že restriktivní praktiky hospodářské soutěže použité na celé území členského státu mohou přispívat k oddělování trhů a ovlivnit obchod uvnitř Společenství“.

27

V tomto ohledu RZB zaprvé uvádí, že Soud zjednodušeně vykládá podmínku ovlivnění obchodu mezi členskými státy, když má za to, že Komise není povinna prokázat existenci účinku oddělování trhů.

28

Soud nezohlednil v bodech 182 až 184 napadeného rozsudku dosah rozsudku Soudního dvora ze dne 21. ledna 1999, Bagnasco a další (C-215/96 a C-216/96, Recueil, s. I-135).

29

Zadruhé má RZB za to, že Soud vykládá nepřiměřeně judikaturu Soudního dvora tím, že tvrdí, že pouhá skutečnost, že kulaté stoly pokrývaly celé území Rakouské republiky, postačuje k závěru, že byl ovlivněn obchod mezi členskými státy.

30

Schopnost ovlivnit obchod mezi členskými státy by totiž kromě „územního pokrytí“ předpokládala přítomnost přinejmenším dalšího činitele, v projednávané věci účinků oddělení trhů.

31

Krom toho RZB zdůrazňuje, že Soud v bodě 181 napadeného rozsudku obrací důkazní břemeno tím, že ho přenechává podniku, ačkoliv je věcí Komise, aby prokázala porušení čl. 81 odst. 1 ES a schopnost kartelové dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy.

32

ÖVAG zase kritizuje rovněž to, že Soud relativizoval dosah kritéria účinku oddělení trhů.

33

Doplňuje, že Soud nezohlednil v bodě 166 napadeného rozsudku zvláštnosti a posteriori posouzení minulého protiprávního jednání. Soud se neprávem vzdal přezkumu skutečného dopadu dohod na obchod mezi státy.

34

ÖVAG navíc poukazuje na rozpornou a nedostatečnou povahu odůvodnění Soudu. V bodě 164 napadeného rozsudku měl totiž Soud za to, že účinek oddělení trhů není silným nepřímým důkazem umožňujícím dospět k závěru o ovlivnění obchodu mezi členskými státy, zatímco v bodě 181 uvedeného rozsudku naopak tvrdil, že existuje úzká souvislost mezi účinkem oddělení trhů kartelové dohody a schopností této dohody ovlivnit přeshraniční obchod.

35

Komise uvádí, že se Soud nedopustil žádného nesprávného právního posouzení.

36

Zaprvé je třeba připomenout, že jednak Soudní dvůr rozhodl, že aby rozhodnutí, dohoda nebo jednání mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí na základě souhrnu právních a skutkových okolností umožnit předpokládat s dostatečnou pravděpodobností, že přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně ovlivňují obchod mezi členskými státy, a to tak, že se lze obávat, že by mohly být překážkou uskutečňování jednotného trhu mezi členskými státy. Krom toho je třeba, aby tento vliv nebyl zanedbatelný (rozsudek ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax a Administración del Estado, C-238/05, Sb. rozh. s. I-11125, bod 34 a citovaná judikatura).

37

Ovlivnění obchodu uvnitř Společenství tedy obecně vyplývá ze spojení více faktorů, které samy o sobě nejsou nezbytně určující. Pro ověření toho, zda kartelová dohoda citelně ovlivňuje obchod mezi členskými státy, je třeba ji zkoumat v jejím hospodářském a právním kontextu (výše uvedený rozsudek Asnef-Equifax a Administración del Estado, bod 35 a citovaná judikatura).

38

Krom toho Soudní dvůr již rozhodl, že skutečnost, že předmětem kartelové dohody je pouze prodej výrobků v jediném členském státě, nepostačuje k vyloučení možnosti ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Kartelová dohoda vztahující se na celé území členského státu má totiž ze své podstaty za účinek posílení oddělování vnitrostátních trhů, čímž narušuje vzájemné hospodářské prolínání, které je zamýšleno Smlouvou o ES (výše uvedený rozsudek Asnef-Equifax a Administración del Estado, bod 37 a citovaná judikatura).

39

Z toho vyplývá, že v rozporu s tvrzením navrhovatelek Soud právem v bodě 181 napadeného rozsudku použil jako výchozí bod pro svou úvahu existenci silné domněnky ovlivnění obchodu mezi členskými státy, přičemž vzápětí upřesnil, že „[tuto domněnku] lze nepřijmout, pouze pokud analýza vlastností dohody a hospodářského kontextu, do kterého patří, prokáže opak“.

40

Soud přistoupil k této analýze v bodech 182 až 185 napadeného rozsudku. Zejména v bodě 183 tohoto rozsudku konstatoval, že „jednání ve vzájemné shodě v rámci ‚Lombardské sítě‘ zahrnovala nejen téměř všechny úvěrové instituce v Rakousku, ale rovněž velmi širokou škálu bankovních produktů a služeb, zejména vklady a úvěry, a proto mohla měnit podmínky hospodářské soutěže v celém tomto členském státě“. V bodě 185 téhož rozsudku přezkoumal „možnost účinku oddělení trhu, přičemž měl za to, že ‚Lombardská síť‘ mohla představovat zachování překážek přístupu na trh […] v rozsahu, v němž mohla umožnit zachování struktur rakouského bankovního trhu […]“.

41

Poté, co Soud upřesnil v bodech 111 až 121 napadeného rozsudku cíl sledovaný každým z kulatých stolů, mohl, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, v bodě 185 tohoto rozsudku konstatovat, že samotná existence „Lombardské sítě“ představovala překážku volnému přístupu na rakouský trh, takže kartelová dohoda mohla mít přeshraniční účinek.

42

Dospěl tedy v bodě 186 napadeného rozsudku právem k závěru, že dotčená dohoda mohl mít účinky oddělení trhu a mohla ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

43

Zadruhé v rozporu s tvrzením RZB neobrátil Soud důkazní břemeno, ale při výkonu své pravomoci posoudit skutkové okolnosti po analýze konstatoval, že navrhovatelky nevyvrátily domněnku, podle které kartelová dohoda posuzovaná jako celek a vztahující se na celé Rakousko mohla ovlivnit obchod mezi státy.

44

Zatřetí je třeba konstatovat, že úvaha Soudu v bodě 181 napadeného rozsudku není v rozporu s tím, co bylo uvedeno v bodě 164 téhož rozsudku.

45

V bodě 164 tohoto rozsudku se totiž Soud omezil na zamítnutí argumentace navrhovatelek, které se snažily tvrdit, že pouze prokázání účinků oddělení trhů kartelové dohody mohlo založit schopnost této kartelové dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy.

46

Začtvrté je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury čl. 81 odst. 1 ES nevyžaduje, aby kartelové dohody, na které se vztahuje toto ustanovení, citelně ovlivňovaly obchod uvnitř Společenství, ale požaduje, aby bylo prokázáno, že tyto kartelové dohody mohou mít takový účinek (výše uvedený rozsudek Asnef-Equifaxa a Administración del Estado, bod 43 a citovaná judikatura).

47

V důsledku toho nemůže ÖVAG tvrdit, že měl Soud přezkoumat skutečný dopad uvedené kartelové dohody na obchod mezi členskými státy.

48

Z výše uvedeného vyplývá, že první část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků je třeba zamítnout.

49

Svou první výtkou ÖVAG tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 168 a dalších napadeného rozsudku rozhodl, že Komise mohla přistoupit k celkovému přezkumu přeshraničního účinku kulatých stolů, namísto toho, aby přezkoumal samostatně schopnost každého z kulatých stolů ovlivnit obchod mezi členskými státy.

50

V tomto ohledu navrhovatelka uvádí, že se Soud jednak dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nepřezkoumal odděleně účinky kulatých stolů, které spadaly pod odlišnou činnost, na obchod v rámci Společenství, a jednak neposoudil správně judikaturu Soudního dvora vycházející z výše uvedeného rozsudku Bagnasco a další.

51

Druhou výtkou ÖVAG kritizuje úvahu Soudu uvedenou v bodě 172 napadeného rozsudku, podle které „definice relevantního trhu nehraje tutéž roli podle toho, zda jde o použití článku 81 ES, nebo článku 82 ES“. Tvrdí, že Soud měl posoudit vliv dohod uzavřených v rámci různých kulatých stolů na obchod na základě užší definice dotčených trhů.

52

Navíc ÖVAG uvádí rozpor mezi bodem 174 napadeného rozsudku, ve kterém Soud uznal, že „různé bankovní služby, na něž se vztahují dohody, nejsou zastupitelné jedny druhými“, a bodem 175 tohoto rozsudku, ve kterém tvrdí, že „Komise neměla povinnost zvlášť přezkoumat trhy různých bankovních produktů, na něž se vztahovaly kulaté stoly“.

53

Komise uvádí, že se Soud nedopustil žádného nesprávného právního posouzení.

54

Posouzení důsledků dohod s ohledem na článek 81 ES s sebou nese nutnost zohlednění konkrétního rámce, do kterého se začleňují, zejména hospodářského a právního kontextu, ve kterém působí dotyčné podniky, povahy dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečných podmínek fungování a struktury dotčeného trhu (viz výše uvedený rozsudek Asnef-Equifax a Administración del Estado, bod 49 a citovaná judikatura).

55

Soud v bodech 111 až 126 napadeného rozsudku potvrdil závěr Komise, podle kterého existovala zásadní dohoda mezi všemi bankami účastnícími se kartelové dohody za účelem odstranění hospodářské soutěže v oblasti cen týkající se široké škály bankovních služeb určených jak jednotlivcům, tak podnikům, včetně „velkých účtů“. Rovněž potvrdil kvalifikaci kulatých stolů jako jediné celkové kartelové dohody.

56

V rozsahu, v němž se, jak konstatoval Soud, jednalo o celkovou kartelovou dohodu týkající se podstatné části účastníků finančního odvětví členského státu a široké škály finančních produktů a služeb, mohl se Soud právem domnívat, že dotčené dohody zakládající se na celkovém plánu a prováděné v rámci odlišných kulatých stolů představovaly jediné protiprávní jednání, které odůvodňovalo a vyžadovalo si celkový přezkum schopnosti této obecné kartelové dohody ovlivnit obchod v rámci Společenství.

57

Pokud jde o výše uvedený rozsudek Bagnasco a další, uplatněný navrhovatelkou, je třeba uvést, podobně jako to učinil Soud v bodě 171 napadeného rozsudku, že Soudní dvůr v této věci nemusel provést celkový přezkum ovlivnění obchodu mezi členskými státy dvěma doložkami dotčenými v původním řízení, jelikož pokud jde o první, cílem nebo výsledkem dohody nebylo omezení hospodářské soutěže, zatímco pokud jde o druhou, tato nemohla ovlivnit obchod mezi členskými státy.

58

V důsledku toho na rozdíl od kartelových dohod dotčených v projednávaných věcech v uvedeném rozsudku nevyvstala otázka celkového přezkumu dohod s ohledem na podmínku ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Z toho vyplývá, že navrhovatelky se nemohou užitečně dovolávat tohoto rozsudku, aby zpochybnily zjištění v bodě 56 tohoto rozsudku.

59

Za těchto podmínek musí být zamítnuta výtka ÖVAG směřující ke tvrzení, že Soud měl v rámci posouzení podmínky spojené s ovlivněním obchodu mezi členskými státy přezkoumat dotčené dohody odděleně.

60

Pokud jde zaprvé o bod 172 napadeného rozsudku, Soud poté, co připomenul, že definice trhu nehraje tutéž roli podle toho, zda jde o použití článku 81 ES, nebo článku 82 ES, rozhodl, že definice relevantního trhu je irelevantní, jestliže Komise dospěla k závěru, že předmětná dohoda narušovala hospodářskou soutěž a mohla ovlivnit citelným způsobem obchod mezi členskými státy.

61

Výtka vznesená ÖVAG proti této analýze je irelevantní, jelikož Soud v bodech 172 až 174 napadeného rozsudku přezkoumal výtku, již vznesla a která směřovala ke zpochybnění metody použité Komisí pro zhodnocení účinků na obchod v rámci Společenství a nevyvodil ze své analýzy žádný důsledek.

62

Pokud jde zadruhé odůvodnění použité Soudem v bodě 174 napadeného rozsudku, ve kterém má za to, že různé bankovní služby, na něž se vztahují dohody, nejsou zastupitelné jedny druhými, a v bodě 175, ve kterém vysvětluje, že Komise neměla povinnost zvlášť přezkoumat trhy různých bankovních produktů, je třeba zamítnout výtku vznesenou ÖVAG v rozsahu, v němž Soud řádně uvedl důvody, pro které by byla úzká definice trhu umělá, přičemž měl za to, že většina zákazníků obecných bank požaduje celý balíček služeb a že navíc ovlivnění obchodu může být nepřímé a dotčený trh odlišný od trhu výrobků a služeb, kterých se týká kartelová dohoda.

63

Z výše uvedeného vyplývá, že výtka ÖVAG vycházející z nesprávné, nedostatečné a rozporné analýzy Soudu ohledně definice relevantního trhu nemůže být přijata, stejně jako v důsledku toho druhá část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků.

64

Erste tvrdí, že Soud měl konstatovat v bodech 153 až 187 napadeného rozsudku, že článek 81 ES nebyl použitelný, protože Komisí nebyla prokázána citelnost ovlivnění obchodu dotčenou kartelovou dohodou. Podle této navrhovatelky, pokud měla dohoda uzavřená mezi bankami přeshraniční účinky, tyto byly omezené.

65

Komise uvádí, že tvrzení Erste jsou nesprávná.

66

Podle ustálené judikatury čl. 81 odst. 1 ES nevyžaduje, aby kartelové dohody, na které se vztahuje toto ustanovení, citelně ovlivňovaly obchod uvnitř Společenství, ale aby bylo prokázáno, že tyto kartelové dohody mohou mít takový účinek (viz výše uvedený rozsudek Asnef-Equifax a Administración del Estado, bod 43).

67

V tomto ohledu Soud v bodech 111 až 121, 179 a 183 až 185 napadeného rozsudku uvedl, že dohoda sdružuje téměř všechny rakouské úvěrové instituce, že zahrnuje velmi širokou škálu bankovních produktů a služeb a že se vztahuje na celé rakouské území, čímž vzniká nebezpečí změny podmínek obchodu v celém tomto členském státě.

68

Následně, i když výslovně nerozhodl o citelnosti ovlivnění obchodu v rámci Společenství, Soud nicméně uvedl skutečnosti umožňující, aniž by se popřela analýza podmínky definované v bodě 36 tohoto rozsudku, dospět k závěru, že kartelová dohoda mohla mít vliv na obchod v rámci Společenství.

69

Z toho vyplývá, že třetí část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků musí být zamítnuta.

70

Z výše uvedeného vyplývá, že důvod kasačních opravných prostředků vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o posouzení podmínky ovlivnění obchodu mezi členskými státy, musí být zamítnut v plném rozsahu.

71

Erste tvrdí, že Soud nesprávem v bodech 323 a dalších napadeného rozsudku rozhodl, že musí odpovídat za protiprávní jednání, kterého se dopustila společnost GiroCredit předtím, než ji nabyla Erste, dříve Die Erste Österreichische Spar-Casse-Bank AG (dále jen „EÖ“), a že se Komise nedopustila žádné protiprávnosti tím, že přičetla toto chování Erste, v jejím postavení právního nástupce společnosti GiroCredit.

72

První výtkou Erste nejdříve tvrdí, že Soud nesprávně posoudil hospodářské a právní propojení mezi společností GiroCredit a skupinou BA. V tomto ohledu Erste připomíná, že až do převzetí většiny jejího kapitálu dne 20. května 1997 byla většinovým vlastníkem společnosti GiroCredit skupina BA, která se sama účastnila „Lombardského klubu“. Tato skupina ovládala společnost GiroCredit nejen prostřednictvím většinové účasti na kapitálu této posledně uvedené, ale rovněž prostřednictvím jmenování členů dozorčí rady a představenstva a obsazení nejvyšších míst ve vedení společnosti GiroCredit zaměstnanci skupiny BA. V důsledku toho mělo být jednání společnosti GiroCredit za toto období přičteno společnosti BA-CA.

73

Krom toho zjištění Soudu, podle kterého právnická osoba odpovědná za provoz bankovních činností GiroCredit před jejím převodem byla „GiroCredit Bank der österreichischen Sparkassen AG“, je právně nesprávné, protože tato posledně uvedená společnost byla rovněž ovládaná a řízená skupinou BA.

74

Druhou výtkou Erste tvrdí, že se Soud rovněž dopustil nesprávného právního posouzení v bodech 328 až 336 napadeného rozsudku tím, že měl za to, že Komise měla možnost volby sankcionovat buď dceřinou společnost, která se účastnila protiprávního jednání, nebo mateřskou společnost, která ji ovládala během tohoto období, a to i za předpokladu hospodářského nástupnictví, a v důsledku toho jí přičíst odpovědnost za chování společnosti GiroCredit namísto toho, aby tuto odpovědnost přičetla bývalé mateřské společnosti.

75

Podle Komise je třeba jasně rozlišovat mezi určením právnické osoby odpovědné za podnik, který se účastnil protiprávního jednání, a podmínkami, za kterých může být jednání dceřiné společnosti se samostatnou právní subjektivitou přičteno mateřské společnosti. Uvádí, že její přístup není ve svém důsledku nespravedlivý, jelikož samotná Erste se kartelové dohody účastnila.

76

Těmito dvěma výtkami, které je třeba zkoumat společně, Erste napadá, že jí bylo sporným rozhodnutím přičteno chování společnosti GiroCredit před 1. říjnem 1997, dnem jejího spojení s touto společností.

77

Pokud podnik poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C-49/92 P, Recueil, s. I-4125, bod 145, a ze dne , Cascades v. Komise, C-279/98 P, Recueil, s. I-9693, bod 78).

78

Pokud jde o otázku, za jakých okolností může být jednotka sankcionována za protiprávní jednání, přestože není jeho původcem, je třeba nejprve konstatovat, že takovým případem je situace, kdy jednotka, která se protiprávního jednání dopustila, přestala právně existovat (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 145).

79

Platí totiž, jak již Soudní dvůr konstatoval, že pokud u jednotky, jež se dopustila porušení pravidel hospodářské soutěže, dojde k právní nebo organizační změně, nemá taková změna nutně za následek vytvoření nového podniku, jenž by byl zproštěn odpovědnosti za chování předchozí jednotky, jež bylo v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, pokud mezi oběma jednotkami existuje totožnost z hospodářského hlediska (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise, 29/83 a 30/83, Recueil, s. 1679, bod 9, jakož i ze dne , Aalborg Portland a další v. Komise, C-204/00 P, C-205/00 P, C-211/00 P, C-213/00 P, C-217/00 P a C-219/00 P, Recueil, s. I-123, bod 59).

80

Krom toho protisoutěžní jednání podniku může být přičteno jinému podniku, pokud první podnik neurčoval své jednání na trhu samostatně, ale v zásadě uplatňoval pokyny vydané posledně uvedeným podnikem, zejména s ohledem na hospodářské a právní vazby, které je spojují (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Metsä-Serla a další v. Komise, C-294/98 P, Recueil, s. I-10065, jakož i ze dne , Aristrain v. Komise, C-196/99 P, Recueil, s. I-11005, bod 96). Okolnost, že dceřiná společnost má vlastní právní subjektivitu, tedy nepostačuje k vyvrácení možnosti, že její chování bude přičteno mateřské společnosti.

81

Svou argumentací se Erste snaží tvrdit, že v okamžiku protiprávního jednání, kterého se týká sporné rozhodnutí, bylo chování společnosti GiroCredit určováno na úrovni mateřské společnosti, která ji vlastnila, v projednávané věci skupina BA, a že v důsledku toho má být odpovědnost za protiprávní jednání, kterých se v té době dopustila společnost GiroCredit, přičtena skupině BA. Erste se rovněž snaží zpochybnit to, co rozhodl Soud v bodě 331 napadeného rozsudku, a sice že Komise měla možnost volby sankcionovat buď dceřinou společnost, která se účastnila protiprávního jednání, nebo mateřskou společnost, která ji ovládala během období, kterého se týká sporné rozhodnutí.

82

V tomto ohledu Soud právem rozhodl, že Komise nebyla povinna přednostně ověřit, zda byly splněny podmínky k tomu, aby bylo protiprávní jednání přičteno mateřské společnosti podniku, který se dopustil dotčeného protiprávního jednání. Komise totiž nemůže být v zásadě povinna přistoupit prvořadě k takovému ověření před tím, než se může zamýšlet obrátit proti podniku, který se dopustil protiprávního jednání, a to i když tento podnik jako právní entita prošel změnami. Zásada osobní odpovědnosti připomenutá v bodě 77 tohoto rozsudku nebrání nijak tomu, aby Komise zamýšlela nejdříve sankcionovat posledně uvedený podnik před tím, než přezkoumá, zda případně protiprávní jednání může být přičteno mateřské společnosti. Navíc, jak Soud uvedl v bodě 335 napadeného rozsudku, kdyby tomu bylo jinak, šetření Komise by byla podstatně ztížena nezbytností v každém případě nástupnictví v ovládání podniku ověřit, v jakém rozsahu jeho jednání mohou být přičítána bývalé mateřské společnosti.

83

Navíc je třeba zdůraznit, že Erste, která se sama účastnila kartelové dohody, jenž je předmětem sporného rozhodnutí, věděla v okamžiku převzetí činností společnosti GiroCredit, že tato může být předmětem řízení pro porušení článku 81 ES, a že jako právní nástupce této společnosti se tak vystavuje důsledkům takového řízení v podobě pokuty.

84

V důsledku toho je třeba zamítnout druhou výtku vznesenou Erste na podporu projednávaného důvodu kasačních opravných prostředků.

85

Pokud jde o první výtku týkající se přezkumu hospodářského a právního propojení mezi společností GiroCredit a skupinou BA Soudem, stačí konstatovat, že jelikož mohla Komise platně sankcionovat porušení článku 81 ES na úrovni dceřiné společnosti GiroCredit, a v důsledku toho přičíst odpovědnost této společnosti Erste jako nástupnické společnosti, Soud právem v bodě 336 napadeného rozsudku rozhodl, že nebylo nezbytné ověřit, zda jednání GiroCredit mohlo být přičteno skupině BA. Argumentace Erste týkající se účinné kontroly skupiny BA nad společností GiroCredit je tedy irelevantní.

86

S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout celý důvod kasačních opravných prostředků vycházejících z nesprávného právního posouzení, pokud jde o přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání.

87

BA-CA Erste a RZB zpochybňují opodstatněnost posouzení Soudu týkajících se závažnosti protiprávního jednání. Tento důvod se v zásadě dělí do sedmi částí.

88

RZB uvádí, že si Soud protiřečí tím, že nezkoumá, zejména v bodech 237 a 254 napadeného rozsudku, otázku, zda porušení musí být považováno za „velmi závažné“ v souladu s pravidly, která uvedl v bodě 226 tohoto rozsudku.

89

Komise uvádí, že i když je skutečně omezena pokyny, které si stanovila, neplatí to pro Soud v rámci jeho neomezené soudní pravomoci. Z judikatury mimoto jasně vyplývá, že pokyny stanoví pouze „minimální program“, který neobsahuje taxativní výčet faktorů, které je třeba zohlednit. Za odůvodněných okolností je dokonce možné se od něj odchýlit.

90

Úvodem je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora je při stanovení výše pokut třeba přihlédnout k délce trvání a všem faktorům, které hrají roli při posouzení závažnosti protiprávních jednání (rozsudek ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C-189/02 P, C-202/02 P, C-205/02 P až C-208/02 P a C-213/02 P, Sb. rozh. s. I-5425, bod 240).

91

Závažnost protiprávních jednání musí být zjištěna v závislosti na vícero skutečnostech, jako jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující dosah pokut, a to aniž by byl sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 241 a citovaná judikatura).

92

Je tedy věcí Soudu, aby přezkoumal, jak Komise vykonala svou posuzovací pravomoc nad těmito faktory.

93

V důsledku toho si Soud neprotiřečí ani tím, že v bodě 237 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise mohla celkově posoudit závažnost protiprávního jednání v závislosti na všech relevantních okolnostech, včetně skutečností, které pokyny výslovně neuvádí, ani tím, že v bodě 254 tohoto rozsudku rozhodl, že horizontální kartelová dohoda o cenách týkající se tak významného hospodářského odvětví může být kvalifikována jen jako „velmi závažné“ protiprávní jednání.

94

První část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků proto musí být zamítnuta.

95

Tato část se v zásadě dělí do čtyř výtek.

96

RZB zaprvé tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl v bodě 240 napadeného rozsudku, že povaha protiprávního jednání hraje prvořadou roli pro charakterizování velmi závažných protiprávních jednání, zatímco jiná kritéria, a sice skutečný dopad protiprávního jednání na trh a zeměpisný rozsah relevantního trhu mají roli méně významnou.

97

Zadruhé má navrhovatelka za to, že se Soud rovněž dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se v bodech 249 až 264 napadeného rozsudku své posouzení opřel o faktory, které nejsou v pokynech, a sice význam bankovního sektoru pro hospodářství, širokou škálu bankovních produktů, kterých se kartelová dohoda týká, a účast velké většiny rakouských bank na setkáních.

98

Zatřetí, RZB Soudu vytýká, že nezohlednil vládní postoj směřující k ochraně bankovního sektoru před volným fungováním trhu. Mimoto se neprávem domníval, že zásah státních orgánů do činností, na které se vztahuje článek 81 ES, je z hlediska stanovení pokuty přitěžující okolností.

99

Konečně začtvrté RZB uvádí, že Soud neprávem v bodě 256 napadeného rozsudku rozhodl, že při přezkumu závažnosti vlastní protiprávnímu jednání nemusí být zohledněn odrazující účinek pokut.

100

Komise uvádí, že tvrzení RZB jsou buď nepřípustná, nebo neopodstatněná.

101

Pokud jde o první výtku, Soud se tím, že měl v bodě 240 napadeného rozsudku za to, že tři aspekty posouzení závažnosti protiprávního jednání nemají v rámci celkového přezkumu stejnou váhu a že povaha protiprávního jednání hraje prvořadou roli, nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, když se opřel o pokyny, které mezi „velmi závažnými“ protiprávními jednáními uvádějí horizontální omezení, jako „cenové kartely“ a kvóty podílů na trhu nebo jiné praktiky narušující řádné fungování vnitřního trhu.

102

V tomto ohledu konstatoval zejména v bodě 121 napadeného rozsudku, že existovala zásadní dohoda mezi všemi bankami účastnícími se kartelové dohody za účelem odstranění hospodářské soutěže v oblasti cen týkající se široké škály bankovních služeb určených jak jednotlivcům, tak podnikům, včetně „velkých účtů“, což je charakteristické pro takové omezení, jaké je uvedeno pokyny.

103

Navíc z posledně uvedeného vyplývá, že povaha protiprávního jednání může stačit k jeho kvalifikaci jako „velmi závažného“ protiprávní jednání, a to bez ohledu na jeho skutečný dopad na trh a jeho zeměpisný rozsah.

104

Konečně v bodě 241 napadeného rozsudku měl Soud správně za to, že tato tři kritéria byla nezávislá.

105

V důsledku toho musí být první výtka druhé části zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků vyloučena jako neopodstatněná.

106

Ze stejných důvodů, jako jsou ty uvedené v bodě 93 tohoto rozsudku, je třeba zamítnout druhou výtku druhé části zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků.

107

Pokud jde o třetí výtku, je třeba konstatovat, že Soud v bodě 260 napadeného rozsudku netvrdil, že zásah státních orgánů představoval přitěžující okolnost, která měla v neprospěch podniků účinky na výši uložených pokut.

108

V důsledku toho nemůže být třetí výtka druhé části zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků přijata.

109

Pokud jde o čtvrtou výtku, je třeba uvést, že na základě rozboru, jehož součástí je bod 256 napadeného rozsudku, Soud dospěl v bodě 264 téhož rozsudku k závěru, že okolnosti uplatněné navrhovatelkami nemohou zpochybnit platnost konstatování ve sporném rozhodnutí, podle kterého dohody „Lombardské sítě“ jsou svou povahou velmi závažným protiprávním jednáním. Přitom RZB neprokazuje, jakým způsobem by zohlednění odrazujícího účinku pokut při přezkumu závažnosti vlastní protiprávnímu jednání mohlo, i za předpokladu, že se mělo uskutečnit, změnit uvedený závěr Soudu. Čtvrtá výtka je tedy irelevantní.

110

V důsledku toho nemůže být uvedená výtka přijata.

111

Druhá část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků je tedy zčásti nepřípustná, a zčásti neopodstatněná.

112

RZB tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že umožnil, aby Komise vyvodila z pouhého „provádění“ kartelové dohody existenci skutečného dopadu protiprávního jednání na trh. Toto posouzení je v rozporu se zněním pokynů a prokazuje, že Soud zaměňuje „provádění“ dohod, což je podmínkou použití článku 81 ES, se striktnějším kritériem „skutečného dopadu protiprávního jednání na trh“, které je relevantní za účelem odůvodnění závažnosti protiprávního jednání. Taková úvaha je v rozporu s výše uvedeným rozsudkem Cascades v. Komise a hospodářský znalecký posudek předložený navrhovatelkami prokazuje, že dohody týkající se základních produktů neměly žádný dopad na skutečně uplatňované podmínky.

113

BA-CA má za to, že konkrétní dopady protiprávního jednání na trh byly nesprávně posouzeny. Výše uvedený hospodářský znalecký posudek prokazuje, že setkání nevyvolávala žádné takové účinky na trh.

114

Krom toho BA-CA uvádí, že Soud v rámci přezkumu hospodářského znaleckého posudku porušil zásady provádění důkazů. Když totiž Soud vyžadoval, aby se takový posudek zabýval „všemi potenciálními účinky dohod na trh“, překročil meze toho, co je možné vyžadovat od hospodářského znaleckého posudku, který má prokázat, že dohody nebyly prováděny a že neexistuje příčinná souvislost mezi bankovními kulatými stoly a hospodářskou soutěží na trhu.

115

Komise uvádí, že hospodářský znalecký posudek předložený bankami se týkal pouze dvou bankovních produktů, a nikoliv případných účinků dohody na trh. V každém případě, provádění dohody s protisoutěžním cílem, byť i částečné, stačí k tomu, aby bylo možné vyloučit závěr, že uvedená dohoda neměla dopad na trh.

116

Je třeba konstatovat, že se Soud při posouzení závažnosti protiprávního jednání neomezil na zjištění provádění kartelové dohody.

117

V bodě 285 napadeného rozsudku totiž Soud řádně konstatoval, že kartelová dohoda o cenách měla konkrétní účinky na trh, přičemž uvedl, že účastníci kartelové dohody přijali opatření k oznámení dohodnutých cen zákazníkům, přičemž dali svým zaměstnancům pokyny využívat je jako základ jednání a dohlíželi na jejich uplatnění svými soutěžiteli a svými vlastními prodejními službami.

118

Dále v důsledku přezkumu uskutečněného v bodech 289 až 294 napadeného rozsudku dospěl Soud v bodě 295 tohoto rozsudku k závěru, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, že „[v]zhledem k mnoha nezpochybňovaným příkladům provádění dohod, o kterých se zmiňuje [sporné] rozhodnutí, skutečnost, že v některých případech nebyly dohody dodržovány jednou nebo několika bankami, že banky nedokázaly udržet dohodnuté úrokové sazby nebo zvýšit jejich návratnost nebo že mezi nimi existovala z hlediska některých produktů hospodářská soutěž, nestačí, aby bylo vyvráceno konstatování, podle kterého byly dohody prováděny a měly účinky na trh“.

119

Z toho vyplývá, že třetí část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků musí být zamítnuta v plném rozsahu.

120

RZB vytýká Soudu, že v bodech 308 až 313 napadeného rozsudku nepřezkoumal argument, podle kterého zjevně a nezpochybnitelně omezená velikost území Rakouské republiky bránila kvalifikaci zjištěného protiprávního jednání jako „velmi závažného“. Krom toho je úvaha, sledovaná v uvedených bodech 308 až 313, v rozporu se zněním pokynů a rozhodovací praxí Komise.

121

Komise zpochybňuje tvrzení RZB.

122

V rozporu s tvrzením RZB neopomenul Soud rozhodnout o argumentu vycházejícím z omezeného rozsahu relevantního zeměpisného trhu. V bodech 308 až 313 napadeného rozsudku totiž výslovně uvedl důvody, pro které omezená velikost území Rakouské republiky nebránila kvalifikaci protiprávního jednání jako „velmi závažného“.

123

Krom toho podle ustálené judikatury Komise disponuje v oblasti stanovení pokut širokou posuzovací pravomocí a není vázána předchozími posouzeními (viz výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, body 209 až 213, jakož i rozsudek ze dne 19. března 2009, Archer Daniels Midland v. Komise, C-510/06 P, Sb. rozh. s. I-1843, bod 82). Z toho vyplývá, že se navrhovatelka nemůže dovolovat rozhodovací praxe Komise před soudem Společenství.

124

Konečně ani pokyny, ani nařízení č. 17 nezakazují v rámci posouzení přezkumu protiprávního jednání omezit přezkum relevantního zemědělského trhu na celé nebo část území členského státu.

125

Čtvrtou část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků je tudíž třeba zamítnout.

126

RZB uvádí dvě výtky.

127

První výtka vychází z toho, že Soud nesprávně zamítl její argument, podle kterého kvalifikace protiprávního jednání jako „velmi závažného“ je neslučitelná s rozhodnutím Komise stíhat pouze některé podniky, které se účastnily protiprávního jednání.

128

Druhá výtka vychází z toho, že Soud porušil svou povinnost uvést odůvodnění tím, že neodpověděl na argumenty, podle kterých je jednak vysoká úroveň pokuty v rozporu se symbolickou povahou řízení vedeného v konečném výsledku proti celému rakouskému bankovnímu sektoru, a jednak vede k narušením hospodářské soutěže, jelikož pokuta je uložena pouze 10 % bank.

129

Komise má za to, že tvrzení navrhovatelky jsou pouze opakováním jejích argumentů vznesených u Soudu.

130

Svou první výtkou se RZB omezuje na převzetí argumentů, které již uplatnila u Soudu, aniž by přesně uvedla nesprávné právní posouzení, kterého se měl dopustit Soud.

131

Přitom je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury vyplývá z článku 225 ES, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jednacího řádu, že kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují. Požadavky odůvodnění vyplývající z těchto ustanovení tak nesplňuje kasační opravný prostředek, který se omezuje na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které byly uplatněny před Soudem (viz rozsudek ze dne 3. března 2005, Biegi Nahrungsmittel a Commonfood v. Komise, C-499/03 P, Sb. rozh. s. I-1751, body 37 a 38, jakož i citovaná judikatura).

132

První výtka proto nemůže být přijata.

133

Pokud jde o druhou výtku týkající se chybějícího odůvodnění, je třeba připomenout, že povinnost Soudu odůvodnit svá rozhodnutí nemůže být vykládána tak, že zahrnuje i jeho povinnost odpovídat podrobně na každý argument dovolávaný žalobcem (viz rozsudek ze dne 6. března 2001, Connolly v. Komise, C-274/99 P, Recueil, s. I-1611, bod 121, jakož i ze dne , FIAMM a další v. Rada a Komise, C-120/06 P a C-121/06 P, Sb. rozh. s. I-6513, bod 91).

134

Přitom tím, že v bodě 315 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise oprávněně přijala jako kritérium pro zvolení osob, kterým bylo určeno sporné rozhodnutí, jejich častou účast na nejvýznamnějších kulatých stolech, aniž by to bránilo kvalifikaci protiprávního jednání jako „velmi závažného“, Soud, který nebyl povinen zkoumat další argumenty, jenž se proto staly irelevantními, splnil svou povinnost uvést odůvodnění.

135

V důsledku toho nemůže být druhá výtka přijata.

136

Pátá část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků je tedy zčásti nepřípustná, a zčásti neopodstatněná.

137

RZB vytýká Soudu, že nepřistoupil k celkovému posouzení závažnosti protiprávního jednání při zohlednění veškerých aspektů zmíněných v pokynech, jakož i vnějších faktorů, a sice hospodářského významu rakouského bankovního sektoru, neexistence nutnosti odrazujícího účinku a selektivní povahy stíhání. Tvrdí, že pokud by Soud takovou analýzu provedl, zjistil by, že dotčené protiprávní jednání nemohlo být kvalifikováno jako „velmi závažné“.

138

Komise má za to, že tvrzení nejsou opodstatněná.

139

V rozporu s tvrzením RZB Soud nepopřel ani význam kritérií výslovně uvedených v pokynech, ani význam skutečností, které v pokynech výslovně obsaženy nejsou.

140

Při posouzení závažnosti protiprávního jednání je Komise povinna zohlednit nejen zvláštní okolnosti projednávaného případu, ale rovněž kontext, ve kterém k protiprávnímu jednání došlo, a za účelem stanovení výše pokuty musí dbát na to, aby její jednání mělo odrazující účinek, zejména při takových druzích protiprávního jednání, které jsou zvláště škodlivé pro uskutečnění cílů Společenství (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Archer Daniels Midlands v. Komise, bod 63).

141

V napadeném rozsudku, zejména v jeho bodech 249, 250 a 254, měl Soud správně zejména za to, že horizontální kartelová dohoda o cenách spadá mezi velmi závažná protiprávní jednání i za neexistence jiných omezení hospodářské soutěže, jako je oddělení trhů, a že taková kartelová dohoda v tak významném odvětví jako je bankovní odvětví, pokrývající širokou škálu bankovních produktů a které se účastnila velká většina hospodářských subjektů, nemůže v zásadě uniknout kvalifikaci jako velmi závažné protiprávní jednání, ať je jeho kontext jakýkoliv (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 22. května 2008, Evonik Degussa v. Komise a Rada, C-266/06 P, bod 104).

142

Krom toho Soud rovněž přezkoumal další argumenty navrhovatelek v bodech 254 až 264 napadeného rozsudku. V uvedeném bodě 264 nicméně dospěl k závěru, že tyto argumenty nemohou zpochybnit konstatování, podle kterého dohody „Lombardské sítě“ jsou svou povahou velmi závažným protiprávním jednáním.

143

Tím, že takto postupoval, se Soud, jak bylo řečeno v bodě 93 tohoto rozsudku, nedopustil v tomto ohledu nesprávného právního posouzení. Krom toho je třeba uvést, že Soud při svém přezkumu v rozporu s tvrzením RZB dodržel kritéria uvedená v pokynech, která jako velmi závažná protiprávní jednání kvalifikují rovněž horizontální kartelové dohody v oblasti cen, jako je ta, která byla prokázána v projednávaném případě.

144

V důsledku toho je šestá část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků neopodstatněná.

145

V rámci této sedmé části navrhovatelky uplatňují v zásadě pět výtek.

146

První výtkou vycházející z neexistence právního základu a porušení zásad osobní odpovědnosti, přiměřenosti sankcí a rovnosti z důvodu, že byly ústředním institucím přisouzeny podíly na trhu bank decentralizovaných sektorů, Erste, RZB a ÖVAG zpochybňují v podstatě zásadu přidělení podílů na trhu jejich příslušných decentralizovaných sektorů pro účely zařazení do kategorií.

147

V tomto ohledu zaprvé tvrdí, že se Soud v bodech 356 a 373 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že se domníval, že když jim Komise přičetla uvedené podíly na trhu pro účely stanovení pokuty, nepřičetla jim protiprávní jednání těchto posledně uvedených a sankcionovala je pouze za „jejich vlastní jednání“.

148

Takové přičtení ve skutečnosti znamená, že jim byla přičtena odpovědnost za protiprávní jednání, kterých se dopustily banky jejich decentralizovaných sektorů, jelikož pro účely stanovení pokuty se postavení těchto sektorů na trhu plně zohledňuje.

149

Erste, RZB et ÖVAG mají proto za to, že toto přičtení mělo být posouzeno z hlediska kritérií, která Soudní dvůr stanovil ohledně přičitatelnosti protiprávních jednání v rámci skupiny společností, a sice z hlediska možnosti ovládat podnik a existence hospodářské jednotky.

150

Komise uvádí, že rozhodujícím kritériem pro účely rozdělení do kategorií je srovnání skutečné tržní síly, která je založena na stabilních vztazích decentralizovaných bank s jejich zastřešujícími společnostmi.

151

Zadruhé Erste tvrdí, že přičtení podílů na trhu přibližně 70 rakouských spořitelen zastřešujícím společnostem porušuje čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 ve spojení s bodem 1A šestým pododstavcem pokynů. Tato ustanovení totiž neumožňují přičíst podniku podíl na trhu třetích podniků působících ve stejném odvětví činností.

152

Erste a RZB rovněž uvádí, že takové přičtení porušuje zásadu osobní odpovědnosti za porušení práva hospodářské soutěže, jakož i zásadu přiměřenosti sankce.

153

Konečně, RZB a ÖVAG tvrdí, že Soud porušil rovněž zásadu rovnosti. V tomto ohledu RZB vytýká Soudu, že pro účely rozdělení do kategorií postavil ústřední instituce decentralizovaných sektorů naroveň s velkými centralizovanými bankami. Soud měl přezkoumat, zda nebylo třeba vzít v úvahu pouze část podílů na trhu každého dotyčného sektoru, aby byla zohledněna skutečnost, že, podílí-li se ústřední instituce na kulatých stolech, omezuje se na předávání informací, jelikož nemůže vystupovat jménem bank a nemůže dát pokyn provést případné dohody.

154

Komise připomíná, že přičtení podílů na trhu ve sporném rozhodnutí není založeno na zvláštních zjištěních týkajících se skutečné účasti decentralizovaných bank na protiprávním jednání, ale pouze na skutečnosti, že Komise sankcionovala zastřešující společnosti za jejich vlastní jednání. Dodává, že v projednávaném případě nebylo přičteno žádné jednání třetí osoby.

155

Pokud jde o RZB, Komise zdůrazňuje, že pokuty uložené zastřešujícím společnostem nepřekračují maximální výši 10 % obratu podniku v souladu s článkem 15 nařízení č. 17.

156

Tato situace se tedy odlišuje od situace, ve které by bylo nutné vzít v úvahu celkový obrat skupiny, pokud by zastřešující společnost a decentralizované banky byly považovány za hospodářskou jednotku.

157

Komise konečně vznáší námitku nepřípustnosti argumentu směřujícího k přezkumu přiměřenosti pokuty, neboť Soudní dvůr nemůže z důvodů spravedlnosti nahrazovat posouzení Soudu svým posouzením.

158

Svou druhou výtkou Erste a ÖVAG tvrdí, že Soud porušil jejich práva na obhajobu, když v bodě 369 napadeného rozsudku rozhodl, že údaj v oznámení námitek, že byly zastřešujícími společnostmi sektoru spořitelen a sektoru lidových bank, byl dostačující k dodržení jejich práva na obhajobu.

159

Krom toho tvrdí, že se Komise neměla omezit na pouhé obecné tvrzení a měla podniky uvědomit o závěrech, které hodlala vyvodit ze všech skutkových okolností týkajících se protiprávního jednání, a zejména o svém záměru přičíst jim podíly na trhu jejich decentralizovaného sektoru.

160

Svou třetí výtkou Erste, RZB et ÖVAG vytýkají Soudu, že správně neposoudil jejich roli a funkce v bankovních seskupeních.

161

Erste zpochybňuje posouzení Soudu v bodě 401 napadeného rozsudku, podle kterého údajně „zastupovala“ sektor spořitelen u bankovních kulatých stolů.

162

ÖVAG uvádí, že na rozdíl od toho, co rozhodl Soud, nemá žádnou možnost zavazovat nezávislé lidové banky a netvoří s nimi hospodářskou entitu.

163

RZB tvrdí, že nedisponovala „rozsáhlejší expertizou a lepšími informacemi“ ve srovnání s bankami jejího decentralizovaného sektoru na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 405 napadeného rozsudku. V každém případě tvrdí, že zjištění Soudu ohledně vztahů, které má s decentralizovaným sektorem, nedovolovala, aby jí byly přičteny podíly tohoto sektoru v plném rozsahu.

164

Konečně uvádí, že nemá schopnost srovnatelnou se schopností velkých hierarchicky organizovaných bank způsobit škodu jednotlivcům a že nemůže mít ani prospěch ze sporných jednání, jelikož nemá významný individuální podíl na trhu či podíl na zisku bank sektoru.

165

Svou čtvrtou výtkou Erste nejdříve tvrdí, že Soud neprávem v bodech 455 a 458 napadeného rozsudku potvrdil posouzení Komise stran podílů na trhu vlastněných před nebo po jejím spojením se společností GiroCredit. Domnívá se, že měla být zařazena do nižší kategorie.

166

Soud se tak dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 457 napadeného rozsudku tím, že rozhodl, že Erste zůstane zařazená do první kategorie. Soud rovněž porušil zásady rovného zacházení a proporcionality tím, že nerozlišoval s ohledem na zařazení do kategorií mezi vlastnictvím podílů na trhu ve výši 30 % a 17 %.

167

Komise uvádí, že mohla zařadit Erste do první kategorie po jejím spojení se společností GiroCredit, bez ohledu na přesný podíl na trhu. Krom toho vznáší nepřípustnost argumentu vycházejícího z toho, že Komise zohlednila dvakrát podíly na trhu a chování EÖ, a to z důvodu, že se Erste ve skutečnosti snaží o dosažení pouhého nového přezkumu skutkových okolností.

168

Pátou výtkou ÖVAG tvrdí, že Soud tím, že v bodě 401 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatelka hrála na „setkáních nejvýznamnějších kulatých stolů“ roli zástupce nezávislých lidových bank, zkreslil skutkový stav. Pokud jde o ni, výměny informací, jakož i činnosti koordinátorky a zástupkyně decentralizovaných lidových bank nebyly nikdy prokázány.

169

Krom toho Soud neprávem uplatnil rozsudek Rakouského ústavního soudu ze dne 23. června 1993 předložený Komisí k odůvodnění přičtení ÖVAG podílů na trhu bank sektoru (body 392 až 401 napadeného rozsudku). Přistoupil tak ke konstatování skutkových okolností, jejichž nepřesnost vyplývala ze spisu nebo ke zkreslení důkazů. V každém případě překročil prostor pro uvážení, kterým disponoval. Ve své replice ÖVAG tvrdí zvláště existenci zkreslení důkazů Soudem, přičemž uvádí, že toto zkreslení spadá pod přezkum Soudního dvora.

170

Konečně ÖVAG tvrdí, že Soud výslovně nepřezkoumal její situaci na rozdíl od toho, co učinil ve vztahu k Erste a RZB a jejich příslušným sektorům.

171

Komise uvádí neexistenci vysvětlení ze strany navrhovatelky a navrhuje zamítnutí výtky. Pokud jde o odkaz na rozsudek Rakouského ústavního soudu, Komise zpochybňuje existenci jakéhokoliv zkreslení.

172

Pokud jde o první výtku, jak Soud konstatoval v bodech 355 až 357 napadeného rozsudku, přičtení podílů na trhu bank decentralizovaného sektoru ze strany Komise nepředstavuje přičtení protiprávního chování těchto bank zastřešujícím společnostem.

173

Tento první krok je totiž třeba rozlišovat od druhého v rozsahu, v němž má zabezpečit, jak měl Soud za to, aby úroveň pokut uložených zastřešujícím společnostem odrážela přiměřeně závažnost jejich protiprávního jednání, v projednávané věci hlavní úlohu, kterou hrály v rámci různých jednotek jakožto zástupci bank decentralizovaného sektoru, včetně obrany zájmů těchto bank, a jakožto centra vzájemné výměny informací, což je úloha, která představuje nepřímý důkaz o jejich faktickém vlivu na chování decentralizovaných bank.

174

Pro účely posouzení závažnosti tohoto chování je třeba v souladu s bodem 1A čtvrtým a šestým pododstavcem pokynů zohlednit skutečnou hospodářskou schopnost podniků narušit hospodářskou soutěž a jejich specifickou váhu, a tudíž skutečný dopad jejich protiprávního jednání na hospodářskou soutěž.

175

Přitom se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl za to, že toto vyžaduje, aby byly rovněž zohledněny stabilní strukturální vazby, které udržují zastřešující společnosti s bankami decentralizovaného sektoru formou zejména zastupování a výměny informací, protože z důvodu těchto vazeb může být skutečná hospodářská schopnost těchto společností, a tedy jejich schopnost narušit hospodářskou soutěž větší než ta, kterou představuje jejich obrat.

176

Pokud by nebyly zohledněny podíly decentralizovaných entit na trhu, hrozilo by, že odrazující účinek pokuty, který je obecným požadavkem, jímž se, jak vyplývá z bodu 1A čtvrtého pododstavce pokynů, musí Komise řídit při stanovování pokuty, nebude zajištěn.

177

Z výše uvedeného vyplývá, že při posouzení zařazení do kategorií Soud v bodě 357 napadeného rozsudku rozhodl, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, že Komise vzala za základ osobní jednání zastřešujících společností a nepřičetla jim protiprávní jednání bank jejich sektorů.

178

V důsledku toho se navrhovatelky nemohou dovolávat nedodržení zásady osobní odpovědnosti, přiměřenosti sankcí a rovnosti, jakož i bodu 1A šestého pododstavce pokynů.

179

První výtku sedmé části zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků je tudíž třeba zamítnout.

180

Pokud jde o druhou výtku, je třeba ji rovnou zamítnout.

181

Soudní dvůr totiž rozhodl, že pokud Komise ve svém oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“, splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty. Komise jim tak poskytuje údaje, které jsou nezbytné pro jejich obhajobu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty (viz výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 428 a citovaná judikatura).

182

Pokud jde o úroveň zamýšlených pokut, je ustálenou judikaturou, že poskytovat takové údaje, dokud nebyla podnikům dána možnost uplatnit jejich připomínky k námitkám, které jsou vůči nim vzneseny, by znamenalo nepřiměřeně předjímat rozhodnutí Komise (viz výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 434 a citovaná judikatura).

183

V důsledku toho se Soud mohl správně domnívat v bodě 369 napadeného rozsudku, že tyto podmínky byly v projednávaném případě splněny, protože Komise uvedla v oznámení námitek, že Erste, RZB, a ÖVAG byly zastřešující společnosti jejich příslušných sektorů, a takové uvedení je proto dostatečné k dodržení práva navrhovatelek na obhajobu.

184

Pokud jde o třetí výtku, je třeba uvést, že Soud přezkoumal v bodech 389 až 408 napadeného rozsudku posouzení skutečností uskutečněné Komisí ve sporném rozhodnutí ohledně role navrhovatelek jako ústředních institucí.

185

Navrhovatelky se ve skutečnosti snaží o dosažení pouhého nového přezkumu skutkových okolností, které nemohou být projednávány v rámci kasačního opravného prostředku.

186

V důsledku toho nemůže být třetí výtka přijata.

187

Pokud jde o čtvrtou výtkou, kterou Erste tvrdí, že Soud neprávem ponechal její zařazení v první kategorii, a porušil tak zásady rovného zacházení a proporcionality, je třeba připomenout, že v rámci kasačního opravného prostředku Soudní dvůr sice nemůže z důvodů ekvity nahradit svým vlastním posouzením posouzení Soudu při rozhodování, v rámci výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, o částce pokut uložených podnikům z důvodu, že porušily právo Společenství, avšak výkon takové pravomoci při určování částky uvedených pokut naproti tomu nesmí vést k diskriminaci mezi podniky, které se účastnily dohody nebo jednání ve vzájemné shodě v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES (rozsudek ze dne 25. ledna 2007, Salzgitter Mannesmann v. Komise, C-411/04 P, Sb. rozh. s. I-959, bod 68 a citovaná judikatura).

188

V bodě 457 napadeného rozsudku Soud přezkoumal výtku Erste následujícím způsobem:

„Co se týče žalobního důvodu, podle kterého podíl [skupiny] BA na trhu, který se blížil 12 až 13 %, byl omylem zahrnut do podílu 30 % přisouzenému [sporným] rozhodnutím útvaru tvořenému zastřešující společností a spořitelnami, je nutno konstatovat, že po odečtení podílu [skupiny] BA na trhu zbývající podíl na trhu ve výši 17 až 18 % stále odůvodňuje zařazení do první kategorie vzhledem k tomu, že je jednoznačně bližší orientační hodnotě 22 % než orientační hodnotě 11 %, na niž se vztahuje druhá kategorie. Tudíž v rámci přezkumu legality rozhodnutí Komise k tomuto žalobnímu důvodu nelze přihlédnout vzhledem k tomu, že i za předpokladu, že by byl opodstatněný, nemohl by zpochybnit výrok [sporného] rozhodnutí. Krom toho se v rámci výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci Soud domnívá, že zařazení Erste do první kategorie je za účelem dosažení pokuty o vhodné výši odůvodněné.“

189

V tomto ohledu je třeba upřesnit, že ohledně rozdělení účastníků kartelové dohody do několika kategorií, což s sebou přineslo paušalizování výchozí částky pokuty stanovené podnikům náležejícím do téže kategorie, Soud v bodě 424 napadeného rozsudku rozhodl takto:

„V projednávané věci Komise nestanovila přesné prahy pro pět kategorií, které stanovila, ale uvedla ve svých žalobních odpovědích ‚orientační hodnoty‘, okolo kterých se nacházejí podíly na trhu podniků zařazených do téže kategorie. Rozdíly mezi těmito orientačními hodnotami jsou soudržné a objektivně odůvodněné, co se týče první až čtvrté kategorie. Orientační hodnota druhé až čtvrté kategorie totiž pokaždé odpovídá polovině hodnoty vyšší kategorie a stejně tomu je u odpovídající výchozí částky pokuty.“

190

Ze spisu vyplývá, že v projednávaném případě jsou kategorie určeny na základě podílů na trhu vlastněných každou společností a jejich orientační hodnoty jsou stanoveny na přibližně 22 %, přibližně 11 %, přibližně 5,5 %, přibližně 2,75 % a přinejmenším 1 % pro poslední kategorii.

191

V důsledku toho Soud právem rozhodl, že ať už je podíl skutečně vlastněný Erste na trhu jakýkoliv, a sice 17–18 %, nebo 30 %, nachází se ve výši orientační hodnoty 22 %, což vede k zařazení podniku do první kategorie.

192

Krom toho obsah pokynů týkající se výše pokut, které mohou být uloženy podnikům účastnících se kartelové dohody, nedefinuje matematickou metodu výpočtu uvedených pokut (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 266 a citovaná judikatura).

193

Z toho vyplývá, že Soud mohl, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci ponechat zařazení Erste do první kategorie.

194

Čtvrtou výtku sedmé části zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků je tudíž třeba zamítnout.

195

Pokud jde o pátou výtku, je třeba zaprvé vyloučit argument ÖVAG, podle kterého Soud nepřezkoumal její situaci.

196

V bodech 389 až 408 napadeného rozsudku Soud totiž přezkoumal existující vazby mezi zastřešujícími společnostmi a jejich decentralizovanými sektory, a zejména pro ÖVAG konstatoval v bodě 400 tohoto rozsudku, že tato potvrdila, že poskytovala bankám svého sektoru služby odpovídající funkcím, které tyto instituce nemohly samy převzít z důvodu své malé velikosti a nedostatku prostředků.

197

Pokud jde o rozsudek rakouského ústavního soudu, Soud v bodě 393 napadeného rozsudku připomněl okolnosti rozhodování tohoto soudu a analyzoval popis úlohy ústředních institucí a jejich vztahů s decentralizovanými bankami učiněný tímto soudem. Zejména uvedl, že podle ústavního soudu se v průběhu mnoha desetiletí vyvíjela síť, úzce svázaná právy a povinnostmi, což platí jak pro sektor Raiffeisen, dotčený jeho rozsudkem, tak pro lidové banky a spořitelny.

198

V tomto kontextu je třeba poznamenat, že tvrzení o konstatování nesprávných skutkových okolnostech, zkreslení důkazů a o překročení prostoru pro uvážení, které formulovala ÖVAG, vedou ke zpochybnění posouzení skutkových okolností uvedených v důkazu předloženém jedním z účastníků řízení Soudem.

199

Pouze Soudu však přísluší posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy, přičemž toto posouzení, s výhradou případu zkreslování těchto důkazů, nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (viz rozsudek ze dne 21. září 2006, Technische Unie v. Komise, C-113/04 P, Sb. rozh. s. I-8831, bod 83 a citovaná judikatura).

200

V tomto ohledu stačí konstatovat, že ÖVAG nepředložila důkazy prokazující, že ke zkreslení důkazů, kterého se zvláště dovolává, skutečně došlo.

201

Totéž platí pro zkreslení, které navrhovatelka vytýká Soudu, že se ho dopustil v bodě 401 napadeného rozsudku.

202

V důsledku toho musí být pátá výtka sedmé části zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků zamítnuta v plném rozsahu.

203

V důsledku toho musí být sedmá část zkoumaného důvodu kasačních opravných prostředků zamítnuta v plném rozsahu, stejně jako následně celý důvod vycházející z nesprávných právních posouzení pokud jde o závažnost protiprávního jednání.

204

Tento důvod se v podstatě dělí na tři části.

205

ÖVAG proti napadenému rozsudku namítá, že Soud zamítl veškeré výtky týkající se nepřihlédnutí k polehčujícím okolnostem.

206

V rámci první výtky společnost ÖVAG Soudu vytýká, že pouze zopakoval znění pokynů, aniž by přezkoumal okolnosti věci a zejména její zvláštní úlohu v rámci „Lombardského klubu“.

207

V rámci druhé výtky má ÖVAG za to, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 483 napadeného rozsudku tím, že při svém posouzení vycházel z kritéria účasti bank na jednání u kulatého stolu, které bylo rovněž použito v rámci rozdělení bank do jednotlivých kategorií. Soud při tom spojuje otázku rozdělení bank podle jejich síly na trhu s otázkou uznání polehčující okolnosti. Podle navrhovatelky přitom nemůže uznání polehčující okolnosti záviset na „sporadické“ povaze účasti podniku na setkáních. Pokyny totiž zavazují Komisi k tomu, aby provedla diferencované posouzení úloh, a nikoli k tomu, aby předložila manichejský obraz typu „vše, nebo nic“.

208

V rámci třetí výtky se ÖVAG dovolává zkreslení důkazů, jehož se Soud dopustil ve vztahu k vylíčení věci a ke skutkovým okolnostem vyplývajícím ze spisu týkajícím se její účasti na kartelové dohodě. Nikdy totiž netvrdila, že by se od kartelové dohody distancovala, ale neustále zdůrazňovala nevýznamnost úlohy, kterou v ní zastávala (bod 484 napadeného rozsudku).

209

V rámci čtvrté výtky vycházející z uvedení rozporného odůvodnění společnost ÖVAG uvádí, že rozbor uvedený v bodech 485 a 486 napadeného rozsudku je rozporný, jelikož je kvalifikována jako „velká banka“ a jako „zástupce odvětví“, přestože Komise neprovedla žádné šetření v jejích prostorách, že navrhovatelka nebyla součástí „úzkého kruhu bank“ a že se účastnila pouze omezeného počtu setkání.

210

Komise má za to, že uvedené výtky nejsou relevantní z toho prostého důvodu, že Soudní dvůr nemůže z důvodů ekvity nahradit posouzení Soudu svým vlastním.

211

Soud tím, že odkázal na body 482 a 486 napadeného rozsudku, na judikaturu týkající se jednak okolností, z nichž může vyplývat pasivní úloha podniku v rámci kartelové dohody, a jednak účasti podniku na jednom nebo více setkání, a tím, že v bodech 483 až 485 a 487 až 489 napadeného rozsudku přezkoumal způsob, jakým Komise zohlednila chování každého z podniků, se neomezil na pouhé zopakování pokynů, ale naopak provedl podrobný přezkum okolností, jichž se dovolávala ÖVAG.

212

První výtka v rámci první části musí být v důsledku toho zamítnuta.

213

Pokud jde o nesprávné právní posouzení, jehož se podle společnosti ÖVAG Soud dopustil v bodě 483 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že odpovědnost určitého podniku za porušení čl. 81 odst. 1 ES je právoplatně prokázána, pokud se tento podnik účastnil setkání a byl si vědom jejich účelu, přestože následně neprovedl to či ono opatření dohodnuté na těchto setkáních (viz rozsudek ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C-238/99 P, C-244/99 P, C-245/99 P, C-247/99 P, C-250/99 P až C-252/99 P a C-254/99 P, Recueil, s. I-8375, bod 509).

214

Soud se nedopustil žádného nesprávného právního posouzení tím, že měl v bodě 483 napadeného rozsudku za to, že se Komise právě z důvodu časté účasti bank na nejvýznamnějších setkáních u kulatého stolu rozhodla, že jim bude sporné rozhodnutí určeno.

215

Stejně tak v rozporu s tím, co tvrdí ÖVAG, se uvedené kritérium liší od kritéria, které bylo použito v rámci rozdělení bank do jednotlivých kategorií. Kritériem použitým v tomto posledně uvedeném případě je totiž kritérium zmíněné v bodě 1A šestém pododstavci pokynů týkající se hospodářské síly bank.

216

Soud se nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, když v bodě 487 napadeného rozsudku rozhodl, že rozlišování mezi bankami, které mohlo vyplývat z jejich úloh, které zastávaly v rámci kulatých stolů, „již bylo bráno v úvahu v rámci rozdělení bank do různých kategorií“. Soud totiž před tím, než učinil toto zjištění, zkoumal v celém kontextu banky, které hrály významnější úlohu v rámci kulatých stolů, a jejich postavení na trhu za účelem určení, zda byly tyto banky dotčeny.

217

Z toho vyplývá, že druhá výtka v rámci první části zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

218

Pokud jde o třetí výtku, je třeba konstatovat, že navrhovatelka nepředkládá žádnou okolnost, která by mohla prokázat existenci zkreslení důkazů.

219

Tato třetí výtka v rámci první části zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku musí být v důsledku toho zamítnuta.

220

Pokud jde o čtvrtou výtku, je třeba konstatovat, jak tvrdí Komise, že tvrzení navrhovatelky jsou uplatněna ve fázi kasačního opravného prostředku v souvislosti s polehčujícími okolnostmi poprvé.

221

Přitom podle ustálené judikatury umožnit účastníku řízení, aby poprvé až před Soudním dvorem vznesl důvod, který nevznesl u Soudu, by znamenalo umožnit mu, aby předložil Soudnímu dvoru, jehož pravomoc ve věci kasačního opravného prostředku je omezena, spor v širším rozsahu než spor, který projednával Soud. V rámci kasačního opravného prostředku je tedy příslušnost Soudního dvora omezena na přezkum toho, jak Soud posoudil žalobní důvody, které byly před ním projednávány (viz zejména výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 165).

222

Uvedená tvrzení jsou proto ve fázi kasačního opravného prostředku nepřípustná.

223

První část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku musí být v důsledku toho zamítnuta v plném rozsahu.

224

BA-CA tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 505 napadeného rozsudku nepřihlédl k účasti veřejných orgánů jako k polehčující okolnosti.

225

Z rozhodovací praxe Komise a judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že tolerování chování ze strany vnitrostátního zákonodárce či orgánů představuje polehčující okolnost, a odůvodňuje tak snížení výše pokuty, a to bez ohledu na velikost dotčených podniků.

226

BA-CA Soudu konkrétně vytýká, že v bodě 505 napadeného rozsudku rozhodl, že tolerování protiprávního jednání ze strany veřejných orgánů nemůže být zohledněno, „s ohledem zejména na prostředky, kterými disponují banky, aby si opatřily přesné a správné právní informace“. Tato podmínka jednak není v souladu s judikaturou Soudního dvora, a zejména s rozsudkem ze dne 9. září 2003, CIF (C-198/01, Recueil, s. I-8055, bod 57). Taková podmínka krom toho zakládá diskriminaci v neprospěch některých podniků v závislosti na jejich předmětu činnosti.

227

Komise má za to, že tato tvrzení jsou nepřípustná z důvodu, že spočívají v zopakování skutkových okolností vylíčených před Soudem. Podpůrně má za to, že uvedená tvrzení jsou neopodstatněná.

228

V bodě 505 napadeného rozsudku Soud uvedl následující:

„Co se týče účasti některých veřejných orgánů ([Rakouské národní banky], ministerstva financí a Wirtschaftskammer) na setkáních, skutečnosti uvedené žalobkyněmi nestačí pro založení důvodné pochybnosti, pokud jde o protiprávní povahu kulatých stolů z hlediska práva hospodářské soutěže Společenství. [Přestože] není vyloučeno, že za určitých okolností vnitrostátní právní rámec nebo jednání vnitrostátních orgánů mohou být považovány za polehčující okolnosti (viz analogicky rozsudek CIF, bod 258 výše, bod 57), povolení nebo tolerování protiprávního jednání ze strany rakouských orgánů nemůže být z tohoto titulu v projednávané věci zohledněno, s ohledem zejména na prostředky, kterými disponují banky, aby si opatřily přesné a správné právní informace.“

229

První věta uvedeného bodu představuje posouzení skutkového stavu ze strany Soudu, které nemůže být ve fázi kasačního opravného prostředku zpochybněno.

230

Pokud jde o druhou větu uvedeného bodu, je třeba úvodem konstatovat, že se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení.

231

Jednak v rozporu s tím, co tvrdí BA-CA, se předběžná otázka položená ve výše uvedeném rozsudku CIF týkala úlohy vnitrostátního orgánu příslušného v oblasti hospodářské soutěže v rámci článku 81 ES, pokud je kartelová dohoda uložena nebo podporována ustanovením vnitrostátního právního předpisu, které legitimizuje či posiluje její účinky. Soudní dvůr v bodě 57 uvedeného rozsudku rozhodl, že „při stanovení výše sankce může být chování dotyčných podniků posouzeno s ohledem na polehčující okolnost, kterou představuje vnitrostátní právní rámec“. Z toho vyplývá, že se rozsudek CIF nijak netýkal účasti veřejných orgánů na kartelové dohodě.

232

Navíc, jak zdůrazňuje generální advokát v bodě 404 svého stanoviska, rakouský zákon, který umožňuje bankám koordinovat svůj postup, byl zrušen nejpozději dne 1. ledna 1994, tedy rok před tím, než počalo období protiprávního jednání, na něž se vztahuje sporné rozhodnutí.

233

Krom toho se BA-CA nemůže dovolávat porušení zásady rovnosti. Soudní dvůr totiž opakovaně rozhodl, že předchozí rozhodovací praxe Komise neslouží jako právní rámec pro stanovení pokut v oblasti hospodářské soutěže a že rozhodnutí týkající se jiných věcí mají orientační povahu, pokud jde o existenci diskriminačních zacházení (viz rozsudek ze dne 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C-167/04 P, Sb. rozh. s. I-8935, bod 205).

234

Z předcházejícího vyplývá, že je třeba zamítnout výtky uplatněné ze strany společnosti BA-CA, a tudíž druhou část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku.

235

BA-CA tvrdí, že se Soud v bodě 506 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nezohlednil obecné povědomí o kulatých stolech, aby jí přiznal snížení pokuty.

236

Zaprvé podle ní Soud porušil zásady provádění důkazů, když meritorně nepřezkoumal dokumenty předložené společností BA-CA, které prokazují obecné povědomí o cíli a obsahu jednání u kulatého stolu.

237

Zadruhé, Soud nesprávně převzal vylíčení skutkového stavu od společnosti BA-CA, jelikož BA-CA právě netvrdila, že obecné povědomí o jednáních u kulatého stolu prokazuje jejich legalitu.

238

Zatřetí, Soud překročil meze toho, co je možné požadovat, když se domníval, že veřejnost musí být dokonale obeznámena se setkáními u kulatých stolů, aby bylo možné snížit výši pokuty.

239

Komise se domnívá, že tato tvrzení jsou nepřípustná a, podpůrně, neopodstatněná. Domnívá se, že neexistuje žádná judikatura, podle které by se účastníci kartelové dohody mohli domnívat, že jejich praktiky jsou dovolené z toho důvodu, že některé z nich jsou obecně známé. Pokud by tomu tak bylo, stačilo by tedy některé praktiky zveřejnit, aby bylo zabráněno finančním sankcím. V tomto ohledu dal Soud jasně najevo, že obecné povědomí není rozhodující.

240

Pokud jde o první dvě tvrzení, je třeba je zamítnout, jelikož BA-CA nepředložila okolnosti, které jsou nutné k přezkumu zkreslení důkazů, které byly Soudem přijaty v rámci zjištění učiněných v bodě 506 napadeného rozsudku.

241

Pokud jde o třetí tvrzení, je třeba konstatovat, že Soud nerozhodl, že veřejnost musí být dokonale obeznámena s kartelovými dohodami, ale pouze rozhodl, že kartelová dohoda musí být veřejně známa v celém svém rozsahu. Uvedené tvrzení musí být v důsledku toho zamítnuto jako neopodstatněné.

242

Z předcházejícího vyplývá, že třetí část projednávaného důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta, a tudíž musí být zamítnut i důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného právního posouzení, nedostatečného odůvodnění a zkreslení důkazů, pokud jde o existenci polehčujících okolností, v jeho celku.

243

Tento důvod se v podstatě dále dělí na dvě části.

244

BA-CA tvrdí, že Soud nesprávně vyhodnotil prostor pro uvážení, jímž disponuje Komise v rámci provádění sdělení o spolupráci, jakož i meze svého soudního přezkumu.

245

Bod D sdělení o spolupráci totiž Komisi nesvěřuje žádnou posuzovací pravomoc, pokud jde o to, zda jednak informace poskytnuté podnikem usnadnily úlohu Komise, a jednak o to, zda podniku, který spolupracoval, musí být snížena pokuta. Ani odkaz na výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise nemůže odůvodňovat existenci neomezené posuzovací pravomoci Komise. Mimoto na rozdíl od toho, jak Soud rozhodl v bodě 532 napadeného rozsudku, posouzení spolupráce podniku podléhá pravomoci Soudu v plné jurisdikci.

246

Komise má za to, že tvrzení společnosti ÖVAG jsou chybná.

247

Úvodem je třeba zamítnout první část projednávaného důvodu kasačního opravného prostředku.

248

V bodě 394 výše uvedeného rozsudku Dansk Rørindustri a další v. Komise totiž Soudní dvůr rozhodl, že Komise disponuje posuzovací pravomocí za účelem vyhodnocení, zda informace nebo dokumenty dobrovolně poskytnuté podniky usnadnily její úlohu a zda je třeba podnikům přiznat snížení pokuty podle kapitoly D bodu 2 sdělení o spolupráci.

249

V důsledku toho se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 532 napadeného rozsudku rozhodl, že takové hodnocení Komise je předmětem pouze omezeného přezkumu.

250

Z toho vyplývá, že je třeba zamítnout první část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou.

251

RZB a BA-CA v podstatě tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 553 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise, aby mohla snížit výši pokuty, mohla požadovat, aby spolupráce přinesla „přidanou hodnotu“.

252

BA-CA rovněž tvrdí, že Soud použitím uvedeného kritéria porušil zásadu rovného zacházení. Kdyby byla uvedená zásada dodržena, musela by jí být pokuta snížena ve větším rozsahu, jelikož její spolupráce byla významnější a kvalitativně lepší než spolupráce jiných bank.

253

Jelikož je první argument pouze zopakováním téhož argumentu uplatněného před Soudem, je v rámci kasačního opravného prostředku nepřípustný.

254

Pokud jde o druhý argument, je třeba připomenout, že v rámci kasačního opravného prostředku je předmětem přezkumu Soudního dvora jednak přezkoumání otázky, v jakém rozsahu Soud právně náležitým způsobem přihlédl ke všem zásadním faktorům pro posouzení závažnosti určitého jednání ve světle článku 81 ES a článku 15 nařízení č. 17, a jednak ověření, zda Soud právně dostačujícím způsobem odpověděl na veškeré argumenty uvedené žalobcem směřující ke zrušení nebo snížení pokuty (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 244 a citovaná judikatura).

255

Naproti tomu, pokud jde o rozsah snížení pokuty, nemůže Soudní dvůr nahradit posouzení Soudu, který rozhoduje v plné jurisdikci, svým vlastním posouzením (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 245).

256

K tomu je třeba uvést, že Soud v bodech 553 až 557 napadeného rozsudku přezkoumal, zda přidaná hodnota dokumentů předložených žalobkyněmi neodůvodňuje snížení výše pokuty ve větším rozsahu, a poté určil, že tomu tak není. Takové posouzení skutkového stavu spadá pouze do pravomoci Soudu a Soudní dvůr jej podle judikatury, která již byla v tomto rozsudku připomenuta, nemůže ve fázi kasačního opravného prostředku nahradit svým vlastním.

257

Z toho vyplývá, že tato výtka musí být prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž je jejím cílem opětovný přezkum snížení pokuty.

258

Druhá výtka se v podstatě dále dělí na šest částí.

259

V rámci prvního argumentu, který vychází z rozporného odůvodnění, RZB tvrdí, že Soud nevyvodil žádný důsledek ze skutečnosti, že některé odpovědi Komisi byly nejen poskytnuty dobrovolně (bod 542 napadeného rozsudku), ale rovněž nad rámec informací, které požadovala (bod 552 napadeného rozsudku).

260

V rámci druhého argumentu RZB tvrdí, že stanovisko rozvinuté v bodě 541 napadeného rozsudku vede k tomu, že Komise bude moci podnikům, o nichž se domnívá, že jsou účastníky kartelové dohody, zasílat žádosti o informace formulované velmi vágně, spojené s důsledky pro podniky, které na tyto žádosti neodpoví. Komise tak na tyto podniky vykonává neodolatelný nátlak tím, že jim položí jednoduché standardní otázky, kterými je přiměje, aby svědčily samy proti sobě. Takové uvažování porušuje právo na obhajobu, tak jak bylo zakotveno v rozsudku ze dne 18. října 1989, Orkem v. Komise (374/87, Recueil, s. 3283, bod 32).

261

RZB uvádí, že uvedená judikatura není zpochybněna pravidlem stanoveným Soudním dvorem v rozsudku ze dne 29. června 2006, Komise v. SGL Carbon (C-301/04 P, Sb. rozh. s. I-5915, bod 48), neboť vznesené problémy byly lépe soustředěny a byly konkrétnější než v projednávané věci.

262

Podle Komise nebere RZB v úvahu skutečnost, že Komise může zohlednit informace poskytnuté v rámci „dobrovolné“ spolupráce ve smyslu sdělení o spolupráci pouze tehdy, pokud usnadňují úlohu Komise při zjišťování a potlačování protiprávního jednání a spadají do rámce opravdové spolupráce. Informace poskytnuté společností RZB přitom popisovaly pouze historický kontext „Lombardské sítě“ a obsah setkání kartelové dohody, a byly tedy informacemi, které již Komise měla k dispozici. Nezbytná „přidaná hodnota“ tedy chyběla.

263

Krom toho Komise zdůrazňuje, že v okamžiku, kdy vyslechla navrhovatelky, byla informována, že předmětem mnohých jednáních u kulatého stolu byly veškeré bankovní produkty a že tato jednání u kulatého stolu vytvářejí síť, takže rámec protiprávního jednání, a tedy předmět vyšetřování byly jasně označeny, zejména pokud jde o podniky účastnící se kulatých stolů, povahu protiprávního jednání a předmět dohod.

264

Konečně Komise uvádí, že se dané otázky týkaly veškerých jednání u kulatého stolu pořádaných pravidelně, takže podniky nemusely označit nebo hodnotit setkání, která mohla zakládat porušení článku 81 ES.

265

Pokud jde o první argument, v rozporu s tím, co tvrdí RZB, se Soud nedostal sám se sebou do rozporu, když měl v bodě 542 napadeného rozsudku za to, že „z bodu 546 odůvodnění [sporného] rozhodnutí vyplývá, že Komise uznala dobrovolnou povahu odpovědí na otázky týkající se obsahu tajně smluvených setkání“, a v bodě 552 uvedeného rozsudku, že „Komise v bodě 553 odůvodnění [sporného] rozhodnutí uznala, že banky ve společném [vylíčení] skutkového stavu dobrovolně poskytly informace překračující to, o co je žádala“.

266

První zjištění se totiž vztahuje k poskytnutí dokumentů a informací v rámci žádosti o informace zaslané Komisí bankám dne 21. září 1998 během řízení podle čl. 11 odst. 2 až 4 nařízení č. 17.

267

Druhé zjištění se naproti tomu týká obsahu společného vylíčení skutkového stavu předloženého bankami během předběžného řízení, ale až poté, co odpověděly na výše uvedenou žádost o informace.

268

Krom toho Soud v bodě 545 napadeného rozsudku právem rozhodl, že „v každém případě by tomu bylo stejně i v případě rozdílného posouzení dobrovolné povahy poskytnutí [těchto] dokumentů“, jelikož Komise již snížila pokuty o 10 %.

269

Z toho vyplývá, že první argument v rámci první části druhé výtky musí být zamítnut.

270

Pokud jde o druhý argument, který se týká ochrany práva na obhajobu, je třeba připomenout, že dodržování práva na obhajobu v jakémkoli řízení, které může vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, představuje základní zásadu práva Společenství, která musí být dodržována, i když se jedná o řízení správní povahy (viz rozsudek ze dne 29. června 2006, SGL Carbon v. Komise, C-308/04 P, Sb. rozh. s. I-5977, bod 94).

271

I když má Komise za účelem zachování užitečného účinku čl. 11 odst. 2 a 5 nařízení č. 17 právo uložit podniku, aby poskytl veškeré nezbytné informace týkající se skutkových okolností, které mu mohou být známy, a aby jí podle potřeby předal dokumenty s nimi související, které má k dispozici, i když mohou proti němu nebo jinému podniku sloužit k prokázání existence protisoutěžního jednání, nemůže rozhodnutím o žádosti o informace zasáhnout do práva na obhajobu přiznaného podniku (výše uvedený rozsudek Orkem v. Komise, bod 34).

272

V projednávané věci však stačí konstatovat, že Komise nikdy nepřijala „rozhodnutí“ ve smyslu čl. 11 odst. 2 a 5 nařízení č. 17. V důsledku toho musí být zamítnut argument vycházející z tvrzení, že Soud v bodě 541 napadeného rozsudku nerespektoval judikaturu vycházející z výše uvedeného rozsudku Orkem v. Komise.

273

Druhý argument, a v důsledku toho i první část druhé výtky proto musejí být zamítnuty v plném rozsahu.

274

RZB a BA-CA zaprvé tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když se v bodě 556 napadeného rozsudku domníval, že vysvětlení kontextu vztahující se k jednáním v rozporu s právem hospodářské soutěže nelze považovat za spolupráci při řízení ve smyslu sdělení o spolupráci z toho důvodu, že mohou představovat prostředek obrany pro podniky. Podle společnosti BA-CA neexistuje žádná právní norma, podle které by dokument, který účastníci řízení použijí na svou obranu, nemohl současně Komisi poskytnout cenné a užitečné informace o věci samé, které přispívají ke zjištění protiprávního jednání.

275

Zadruhé RZB tvrdí, že rozbor Soudu je chybný, jelikož argumentace Komise je v rozporu s její vlastní rozhodovací praxí. V tomto ohledu navrhovatelka odkazuje na kapitolu II část A bod 9 písm. a) a kapitolu IV oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17).

276

Zatřetí BA-CA tvrdí, že se Soud dopustil pochybení, když rozhodl, že Komise mohla při svém posouzení užitečnosti dobrovolné spolupráce bank vzít v úvahu skutečnost, že jí banky spolu se společným vylíčením skutkového stavu neposkytly „všechny dokumenty týkající se kulatých stolů“.

277

Podle ní neexistuje žádná norma v tomto smyslu. Mimoto s ohledem na rozsah protiprávního jednání mohla BA-CA tyto dokumenty poskytnout pouze s časovým odstupem.

278

Začtvrté BA-CA tvrdí, že napadený rozsudek je rozporný. I když totiž společný výklad skutkového stavu přispěl ke zjištění protiprávního jednání, nepřiznal Soud žalobkyni žádné snížení pokuty.

279

Soud tedy správně, a aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení či uvedl rozporné odůvodnění, v bodech 554 až 558 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise právem nepovažovala dokumenty předložené v příloze ke společnému vylíčení skutkového stavu za „nové skutečnosti“ a vzala v úvahu „neúpln[ou] povahu [uvedených] příloh“, a že „banky použily [společné vylíčení skutkového stavu] pro předložení svého vlastního pohledu na kulaté stoly, a tudíž jako prostředek na svou obranu“.

280

Je totiž třeba připomenout, že Komise má v tomto ohledu posuzovací pravomoc, jak vyplývá ze samotného znění kapitoly D bodu 2 sdělení o spolupráci a konkrétně z úvodních slov „Tak tomu může být zejména v případě […]“ (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 394).

281

Snížení pokuty na základě sdělení o spolupráci nadto lze odůvodnit především jen tehdy, pokud lze mít v tomto ohledu za to, že poskytnuté informace a, obecněji, chování dotčeného podniku svědčí o skutečné spolupráci z jeho strany (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 395).

282

Jak vyplývá ze samotného pojmu „spolupráce“ tak, jak je stanoven v textu sdělení o spolupráci, a zejména v úvodu a v kapitole D bodu 1 tohoto sdělení, snížení na základě uvedeného sdělení lze totiž přiznat pouze tehdy, pokud chování dotčeného podniku svědčí o takovém duchu spolupráce (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 396).

283

Jak přitom Soud konstatoval v bodech 554 až 557 napadeného rozsudku, RZB a BA-CA se nemohou takového chování dovolávat, když předložily neúplné a potvrzující vylíčení skutkového stavu, které nepřináší „přidanou hodnotu“.

284

Druhá část této druhé výtky proto musí být zamítnuta.

285

RZB Soudu vytýká, že v bodě 559 napadeného rozsudku nezohlednil zvláštní hodnotu jejího doznání, přestože Komise z této okolnosti výslovně vycházela, když argumentovala, že nebylo nutné přezkoumat konkrétní dopad jednání u kulatých stolů.

286

Rozbor provedený v uvedeném bodě 559 znamená porušení zásady rovného zacházení, protože i přes její doznání bylo se společností RZB zacházeno stejně jako s ostatními bankami. RZB žádá Soudní dvůr, aby napravil pochybení Soudu, a domnívá se, že by bylo odůvodněné snížit pokutu přinejmenším o 10 %.

287

Komise tvrdí, že již v bodě 426 sporného rozhodnutí vysvětlila a prokázala, že cílem kulatých stolů bylo omezit hospodářskou soutěž a že doznání na tom nic nemůže změnit.

288

Soud se nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 559 napadeného rozsudku za to, že Komisi „[p]řísluší […] posoudit v každém individuálním případě, zda takové doznání skutečně ulehčilo její práci“.

289

Jak totiž bylo řečeno v bodě 248 tohoto rozsudku, Komise v otázce spolupráce podniků během řízení disponuje širokou posuzovací pravomocí.

290

Navíc vzhledem k tomu, že doznání neusnadnilo práci Komise, ale – jak konstatoval Soud – pouze potvrdilo její vlastní zjištění, nelze argumentu společnosti RZB vycházejícímu z nerespektování zásady rovnosti vyhovět.

291

V důsledku toho je třeba třetí část této druhé výtky zamítnout.

292

RZB Soudu vytýká, že nařídil obrácení důkazního břemene, když v bodech 546 až 551 napadeného rozsudku rozhodl, že by žalobkyně – aby jí byla snížena pokuta o více než 10 % – musela prokázat, že Komise nebyla schopna protiprávní jednání prokázat bez poskytnutých důkazních prostředků.

293

Jednak je tento rozbor v rozporu s ustanovením kapitoly D bodu 2 druhé odrážky sdělení o spolupráci, a v důsledku toho porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání. Krom toho nelze uvedený rozbor uvést do souladu s povinností Komise ve správním řízení prokázat jak příznivé, tak i nepříznivé skutkové okolnosti.

294

Podle Komise jsou tvrzení společnosti RZB chybná. Komise uvádí, že z ustanovení kapitoly D bodu 2 první odrážky sdělení o spolupráci vyplývá, že předložené důkazní prostředky musí přispět k potvrzení existence protiprávního jednání. Komise přitom poté, co provedla šetření, měla k dispozici dokumenty nezbytné k učinění podstatných skutkových zjištění, a sama tedy poukázala na skutečnosti zakládající protiprávní jednání. Tento důkaz nebyl společností RZB vyvrácen.

295

V bodě 551 napadeného rozsudku rozhodl Soud, že „žalobkyně neprokázaly, že dokumenty předložené v odpověď na žádosti o informace byly nezbytné, aby umožnily Komisi určit všechny hlavní kulaté stoly, ani že při jejich absenci by byly důkazy získané prostřednictvím šetření nedostatečné pro dokázání podstatné části protiprávního jednání a pro přijetí rozhodnutí ukládajícího pokuty“.

296

Jelikož argumentace společnosti RZB směřuje ke zpochybnění uvedeného posouzení skutkového stavu Soudem, je v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku nepřípustná.

297

Pokud jde o uváděné obrácení důkazního břemene, je třeba připomenout, že i když je Komise povinna uvést důvody, proč se domnívá, že informace poskytnuté podniky v rámci sdělení o spolupráci jsou či nejsou příspěvkem odůvodňujícím snížení uložené pokuty, musí podniky, které si v tomto ohledu přejí rozhodnutí Komise zpochybnit, naproti tomu prokázat, že by Komise při neexistenci těchto informací dobrovolně poskytnutých uvedenými podniky, nemohla prokázat podstatné znaky protiprávního jednání, a tedy přijmout rozhodnutí ukládající pokuty.

298

Za těchto podmínek Soud v bodě 551 napadeného rozsudku právem implicitně rozhodl, že bylo na žalobkyních, aby takový důkaz předložily.

299

V důsledku toho musí být čtvrtá část druhé výtky zamítnuta.

300

BA-CA v podstatě zpochybňuje posouzení Soudu obsažené v bodech 560 až 563 napadeného rozsudku ohledně hodnoty 33 pořadačů, které obsahovaly více než 10000 stran dokumentů, které zaslala Komisi.

301

BA-CA zaprvé tvrdí, že Soud zbavil její spolupráci hodnoty tím, že bez ustání zvyšuje požadavky, které musí být splněny proto, aby vznikl nárok na snížení pokuty. Kritizuje zejména srovnání, které Soud provádí mezi hodnotou, kterou je třeba přikládat těmto dokumentům, a hodnotou, kterou je třeba přikládat společnému vylíčení skutkového stavu.

302

Zadruhé navrhovatelka tvrdí, že odůvodnění Soudu je rozporné, neboť Soud odmítá na základě společného vylíčení skutkového stavu přiznat snížení pokuty z důvodu, že součástí tohoto vylíčení nebyly nové dokumenty, třebaže je prokázáno, že v rámci dobrovolného předložení dokumentů předala 10000 stran nových dokumentů, z nichž část byla nezpochybnitelně použita pro účely sporného rozhodnutí.

303

Komise namítá nepřípustnost tohoto argumentu, nakolik přebírá argument uplatněný před Soudem. Mimoto zdůrazňuje, že skutečnost, že by šlo o nové dokumenty, v tom smyslu že by tyto dokumenty dosud nebyly předloženy, sama o sobě nestačí k tomu, aby uvedené dokumenty byly užitečným přínosem ve smyslu spolupráce.

304

Soud se nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 560 napadeného rozsudku rozhodl, že „[…] předložení dodatečných dokumentů jednou z bank může odůvodnit pozdější snížení její pokuty na individuálním základě, pouze pokud tato spolupráce skutečně přinesla nové a užitečné poznatky vzhledem k poznatkům poskytnutým společně všemi podniky“.

305

Jak totiž bylo připomenuto v bodech 281 až 283 tohoto rozsudku, snížení pokuty na základě sdělení o spolupráci lze odůvodnit jen tehdy, pokud lze mít za to, že poskytnuté informace svědčí o skutečné spolupráci z její strany, přičemž cíl snížení výše pokuty spočívá v odměnění podniku za jeho příspěvek během správního řízení, který Komisi umožnil zjistit protiprávní jednání s menšími obtížemi.

306

Jelikož Soud konstatoval, že dokumenty předložené společností BA-CA nepřinesly nové a užitečné poznatky vzhledem k poznatkům poskytnutým ve společném vylíčení skutkového stavu, právem v bodě 562 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise nebyla z tohoto důvodu povinna dodatečně snížit společnosti BA-CA její pokutu.

307

Z toho vyplývá, že pátá část druhé výtky musí být zamítnuta.

308

BA-CA zpochybňuje posouzení Soudu uvedené v bodě 564 napadeného rozsudku, podle něhož Komise nemusela považovat její odpověď na oznámení námitek za spolupráci.

309

Komise má za to, že tvrzení společnosti BA-CA je chybné.

310

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že oznámení námitek je procesní a přípravný dokument, který za účelem zajištění účinného výkonu práva na obhajobu vymezuje předmět správního řízení zahájeného Komisí, a brání jí tak, aby uplatnila další námitky v rozhodnutí, kterým dotyčné řízení ukončuje (viz zejména usnesení ze dne 18. června 1986, British American Tobacco a Reynolds Industries v. Komise, 142/84 a 156/84, Recueil, s. 1899, body 13 a 14). Toto oznámení je tedy ve své podstatě předběžné a může být pozměněno v průběhu hodnocení, ke kterému Komise později přistupuje na základě připomínek, které jí byly stranami v odpovědi předloženy, jakož i dalších skutkových zjištění (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek SGL Carbon v. Komise, bod 62).

311

Komise totiž musí zohlednit skutečnosti vyplývající z celého správního řízení, buď aby upustila od námitek, které jsou neopodstatněné, anebo aby upravila či doplnila po skutkové a právní stránce svou argumentaci na podporu uplatněných námitek. Oznámení námitek tak nijak Komisi nebrání změnit své stanovisko ve prospěch dotyčných podniků (viz výše uvedené usnesení British American Tobacco a Reynolds Industries v. Komise, bod 13).

312

Není vyloučeno, že by podniky mohly Komisi po přijetí oznámení námitek, a zejména ve své odpovědi na toto oznámení námitek, poskytnout rozhodující informace, které odůvodňují, aby jim Komise snížila pokutu podle sdělení o spolupráci.

313

Soud však měl v tomto ohledu v bodě 564 napadeného rozsudku implicitně za to, že tak tomu v projednávané věci v případě odpovědi společnosti BA-CA na oznámení námitek není.

314

Za těchto podmínek, jelikož BA-CA v tomto ohledu netvrdila, že se Soud dopustil zkreslení důkazů, musí být šestá část druhé výtky zamítnuta, a v důsledku toho musí být zamítnuta druhá část i druhá výtka v plném rozsahu.

315

Z předcházejícího vyplývá, že důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení sdělení o spolupráci je zčásti neopodstatněný, a zčásti nepřípustný, a v důsledku toho musí být zamítnut v plném rozsahu.

316

BA-CA tvrdí, že Soud tím, že odmítl vyslechnout svědka, nerespektoval rozsah jejího práva být vyslechnuta.

317

Komise tvrdí, že Soud není povinen přijmout navržený důkaz, pokud tento důkaz není relevantní pro vyjasnění skutkového stavu.

318

V tomto ohledu je třeba uvést, že Soud v bodě 563 napadeného rozsudku nevyhověl návrhu na vyslechnutí svědka z důvodu, že „tento návrh důkazu není přímo relevantní pro posouzení užitečnosti [předložených] dokumentů“.

319

Je přitom třeba připomenout, že Soud je jediný oprávněný posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy (viz zejména rozsudky ze dne 30. září 2003, Freistaat Sachsen a další v. Komise, C-57/00 P a C-61/00 P, Recueil, s. I-9975, bod 47, jakož i ze dne , Mag Instrument v. OHIM, C-136/02 P, Sb. rozh. s. I-9165, bod 76).

320

I když je návrh na výslech svědka formulovaný v žalobě odůvodněn, přísluší Soudu, aby posoudil relevantnost návrhu ve vztahu k předmětu sporu a ohledně nezbytnosti výslechu uvedeného svědka (viz výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 68).

321

Ve fázi kasačního opravného prostředku navrhovatelka nepřináší důkaz o tom, že by Soud porušil její právo být vyslechnuta tím, že odmítl uvedeného svědka vyslechnout, přestože BA-CA mohla odpovědět na doplňující otázky Soudu.

322

V důsledku toho musí být zkoumaný důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.

323

BA-CA Soudu vytýká, že v bodě 566 napadeného rozsudku vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, aniž by dodržel povinnost odůvodnění a aniž by podnikům, jimž byla stanovena pokuta, umožnil, aby byly vyslechnuty.

324

Uvádí, že podmínky, na jejichž základě Soudní dvůr zamítl existenci takových povinností v rozsudku ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise (C-3/06 P, Sb. rozh. s. I-1331), nejsou v projednávané věci splněny.

325

BA-CA zejména zdůrazňuje, že pokuta uložená bankám v roce 2002 byla šestou nejvyšší pokutou, která kdy byla uložena Komisí, a že Soud, když ji posuzoval o čtyři roky později, měl nesprávně za to, že se výše pokuty „nezdá vysoká“.

326

Komise uvádí, že úvahy uvedené v bodě 566 napadeného rozsudku jsou pouze doplňujícími a závěrečnými úvahami, které vysvětlují posouzení Soudu.

327

V tomto ohledu je úvodem třeba připomenout, že dodržování práva na obhajobu ve všech řízeních, která mohou vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, je základní zásadou práva Společenství, která byla mnohokrát zdůrazněna judikaturou Soudního dvora (výše uvedený rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 68 a citovaná judikatura).

328

V rámci kasačního opravného prostředku je předmětem přezkumu Soudního dvora jednak přezkoumání otázky, v jakém rozsahu Soud právně náležitým způsobem přihlédl ke všem zásadním faktorům pro posouzení závažnosti určitého jednání ve světle článků 81 ES a 82 ES, jakož i článku 15 nařízení č. 17, a jednak ověření, zda Soud právně dostačujícím způsobem odpověděl na veškeré argumenty uvedené žalobcem směřující ke zrušení nebo snížení pokuty (výše uvedený rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 69 a citovaná judikatura).

329

Aniž by bylo nutné rozhodnout otázku, zda byl soud Společenství před výkonem své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci povinen vyzvat žalobkyni, aby předložila své vyjádření k případné změně výše pokuty, je třeba konstatovat, že BA-CA měla možnost svoje stanovisko užitečně uplatnit.

330

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 519 a následujících svého stanoviska, čtyři ze šesti důvodů kasačního opravného prostředku uplatněných společností BA-CA před Soudem směřovaly ke snížení výše uložené pokuty. Tyto důvody se týkaly zejména posouzení provedeného Komisí, pokud jde o kvalifikaci protiprávního jednání, o existenci polehčujících okolností a spolupráci navrhovatelky v rámci řízení.

331

Soud navíc položil společnosti BA-CA mnohé otázky týkající se existence polehčujících okolností a její spolupráce v rámci řízení.

332

Konečně je třeba uvést, že Soud v bodech 216 až 571 napadeného rozsudku velmi podrobným způsobem přezkoumal veškeré relevantní okolnosti týkající se stanovení výše pokuty.

333

Z toho vyplývá, že zkoumaný důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

334

Z výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu.

335

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se v řízení o kasačním opravném prostředku použije podle článku 188 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po společnostech Erste, RZB, BA-CA, jakož i ÖVAG náhradu nákladů řízení a posledně uvedené neměly ve věci úspěch, je důvodné jim uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

I – Právní rámec

A – Nařízení č. 17

B – Pokyny

C – Sdělení o spolupráci

II – Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí

III – Žaloba u Soudu a napadený rozsudek

IV – Návrhová žádání účastnic řízení o kasačním opravném prostředku

V – Důvody kasačních opravných prostředků směřující ke zrušení napadeného rozsudku

VI – Ke kasačním opravným prostředkům

A – K důvodům kasačních opravných prostředků vycházejícím z porušení čl. 81 odst. 1 ES

1. K důvodu vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, pokud jde o posouzení podmínky ovlivnění obchodu mezi členskými státy

a) K první části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o posouzení schopnosti kartelové dohody pokrývající celé vnitrostátní území citelným způsobem ovlivnit obchod mezi členskými státy

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

b) K druhé části, vycházející z toho, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že Komise mohla přistoupit k celkovému přezkumu přeshraničních účinků kulatých stolů, a tím, že přistoupil k nesprávné, nedostatečné a rozporné analýze definice relevantního trhu

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

– K výtce vycházející z toho, že Soud nesprávně vyložil judikaturu

– K výtce vycházející z nesprávné, nedostatečné a rozporné analýzy Soudu ohledně definice relevantního trhu

c) K třetí části, vycházející z neprokázání citelného ovlivnění obchodu v rámci Společenství kartelovou dohodou

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

2. K důvodu kasačních opravných prostředků vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, pokud jde o přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání

a) Argumentace účastnic řízení

b) Závěry Soudního dvora

B – K důvodům kasačních opravných prostředků vycházejícím z porušení čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17

1. K důvodu vycházejícímu z nesprávných právních posouzení při posouzení závažnosti protiprávního jednání

a) K první části, vycházející z posouzení, které není v souladu s pokyny

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

b) K druhé části, vycházející z nesprávných právních posouzení týkajících se „povahy“ protiprávního jednání

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

c) Ke třetí části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o „skutečný dopad protiprávního jednání na trh“

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

d) Ke čtvrté části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o posouzení „rozsahu relevantního zeměpisného trhu“

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

e) K páté části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o posouzení vlivu selektivní povahy stíhání na kvalifikaci protiprávního jednání a z porušení povinnosti uvést odůvodnění

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

f) K šesté části, vycházející z neexistence celkového posouzení závažnosti protiprávního jednání

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

g) K sedmé části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o rozdělení navrhovatelek do kategorií protiprávního jednání, které použila Komisí

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

2. K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z nesprávného právního posouzení, nedostatečného odůvodnění a zkreslení důkazů, pokud jde o existenci polehčujících okolností

a) K první části, vycházející z nesprávného právního posouzení, ze zkreslení a z uvedení rozporného odůvodnění, pokud jde o pasivní chování společnosti ÖVAG

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

b) K druhé části, vycházející z nesprávného právního posouzení v souvislosti s účastí veřejných orgánů na kulatých stolech bank

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

c) K třetí části, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o veřejnou povahu setkání

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

3. K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení sdělení o spolupráci

a) K první části, vycházející ze skutečnosti, že Soud nesprávně vyhodnotil prostor pro uvážení Komise

i) Argumentace účastnic řízení

ii) Závěry Soudního dvora

b) K druhé části, vycházející z nesprávného právního posouzení v rámci použití sdělení o spolupráci.

i) K první výtce, vycházející z nesprávného právního posouzení, pokud jde o požadavek, aby spolupráce přinesla „přidanou hodnotu“, a z porušení zásady rovného zacházení

– Argumentace účastnic řízení

– Závěry Soudního dvora

ii) K druhé výtce, vycházející z nesprávného právního posouzení v rámci přezkumu rozsahu spolupráce podniků, z porušení zásad rovného zacházení, ochrany legitimního očekávání, ochrany práva na obhajobu a z nedostatečného odůvodnění

– K první části druhé výtky

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

– K druhé části druhé výtky, vycházející z nesprávného právního posouzení v rámci posouzení společného vylíčení skutkového stavu

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

– K třetí části druhé výtky, vycházející z nesprávného právního posouzení skutečnosti, že RZB přiznala protisoutěžní účel protiprávního jednání, a z porušení zásady rovného zacházení

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

– Ke čtvrté části druhé výtky, vycházející z obrácení důkazního břemene v případě hodnoty spolupráce společnosti RZB a z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

– K páté části druhé výtky, vycházející z nesprávného právního posouzení a z rozporného odůvodnění v rámci rozboru Soudu týkajícího se hodnoty dodatečných dokumentů poskytnutých společností BA-CA

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

– K šesté části druhé výtky, vycházející ze skutečnosti, že nebyly zohledněny odpovědi společnosti BA-CA na oznámení námitek

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudního dvora

C – K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení práva být vyslechnut Soudem

a) Argumentace účastnic řízení

b) Závěry Soudního dvora

D – K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení povinnosti odůvodnění Soudem, pokud jde o stanovení výše pokut, a práva být vyslechnut

a) Argumentace účastnic řízení

b) Závěry Soudního dvora

VII – K nákladům řízení