Věc C-10/05
Cynthia Mattern a Hajrudin Cikotic
v.
Ministre du Travail et de l'Emploi
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative (Lucembursko)]
„Volný pohyb osob – Pracovníci – Rodinní příslušníci – Oprávnění státního příslušníka třetího státu, manžela nebo manželky občana Společenství, k přístupu k zaměstnání – Podmínky“
Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 15. prosince 2005
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. března 2006
Shrnutí rozsudku
Volný pohyb osob – Pracovníci – Oprávnění rodinných příslušníků k přístupu k zaměstnání
(Nařízení Rady č. 1612/68, článek 11)
Článek 11 nařízení č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství neposkytuje státnímu příslušníkovi třetího státu oprávnění k přístupu k zaměstnání v jiném členském státě, než ve kterém jeho manžel nebo manželka, občan Společenství, který využil svého práva na volný pohyb, vykonává nebo vykonával zaměstnání.
(viz bod 28 a výrok)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
30. března 2006(*)
„Volný pohyb osob – Pracovníci – Rodinní příslušníci – Oprávnění státního příslušníka třetího státu, manžela nebo manželky občana Společenství, k přístupu k zaměstnání – Podmínky“
Ve věci C‑10/05,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Cour administrative (Lucembursko) ze dne 11. ledna 2005, došlým Soudnímu dvoru dne 14. ledna 2005, v řízení
Cynthia Mattern,
Hajrudin Cikotic
proti
Ministre du Travail et de l’Emploi,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení P. Jann, předseda senátu, K. Schiemann, N. Colneric, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj) a E. Juhász, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za německou vládu M. Lummou a C. Schulze-Bahr, jako zmocněnci,
– za vládu Spojeného království S. Nwaokolo, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Hoskinsem, barrister,
– za Komisi Evropských společenství G. Rozetem, jako zmocněncem,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 15. prosince 2005,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 11 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2434/92 ze dne 27. července 1992 (Úř. věst. L 245, s. 1; Zvl. vyd. 05/02 s. 69, dále jen „nařízení“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi na jedné straně C. Mattern a H. Cikoticem a na straně druhé Ministre du Travail et de l’Emploi (ministrem práce a zaměstnanosti) ve věci rozhodnutí, kterým tento ministr odmítl H. Cikoticovi poskytnout pracovní povolení.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
3 Na základě čl. 39 odst. 2 ES zahrnuje volný pohyb pracovníků odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.
4 Podle čl. 39 odst. 3 ES volný pohyb pracovníků „s výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví zahrnuje právo:
[...]
c) pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků,
[...]“
5 Článek 3 odst. 1 nařízení stanoví:
„V souladu s tímto nařízením se nepoužijí právní a správní předpisy ani správní postupy členského státu:
– které omezují poptávku po zaměstnání nebo jeho nabídku, přístup k zaměstnání a jeho výkon cizími státními příslušníky nebo je podmiňují požadavky, které neplatí pro vlastní státní příslušníky, nebo
– které, ačkoli se používají bez ohledu na státní příslušnost, mají za výlučný nebo hlavní cíl nebo účel znemožnit státním příslušníkům jiných členských států přístup k nabízenému zaměstnání.
– [...]“
6 Článek 11 nařízení má následující znění:
„Manžel nebo manželka a děti mladší 21 let nebo závislé na státním příslušníkovi členského státu, který vykonává na území jiného členského státu zaměstnání nebo samostatně výdělečnou činnost, jsou oprávněni k přístupu k jakémukoli zaměstnání na celém území stejného státu, a to i pokud nejsou státními občany žádného členského státu.“
Vnitrostátní právní úprava
7 Článek 1 velkovévodského nařízení ze dne 12. května 1972 o opatřeních uplatňovaných na zaměstnávání zahraničních pracovníků na území Lucemburského velkovévodství (Mémorial A 1972, s. 945), ve znění velkovévodského nařízení ze dne 17. června 1994 (Mémorial A 1994, s. 1034, dále jen „velkovévodské nařízení z roku 1972“) stanoví:
„Aniž jsou dotčena ustanovení o vstupu do Lucemburského velkovévodství a pobytu v něm, žádný cizí státní příslušník nesmí na lucemburském území zastávat pracovní místo manuálního pracovníka nebo pracovníka vykonávajícího duševní činnost, jestliže k tomu nedostal povolení v souladu s tímto nařízením.
[…]
Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie, nebo státu, jenž je smluvní stranou Dohody o evropském hospodářském prostoru.“
8 Podle článku 10 velkovévodského nařízení z roku 1972 může být poskytnutí pracovního povolení pro zahraničního pracovníka nebo jeho obnovení zamítnuto z důvodů vlastních situaci, vývoji a organizaci pracovního trhu.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
9 Za spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že H. Cikotic, státní příslušník třetího státu, je ženatý s C. Mattern, lucemburské státní příslušnosti, a že mají bydliště v Belgii.
10 C. Mattern se v Belgii účastnila odborné přípravy rodinných pomocnic a pomocného zdravotnického personálu, poskytované v rámci středního odborného vzdělávání. Rovněž od března do června 2003 absolvovala v tomto členském státě odbornou praxi ošetřovatelky.
11 Rozhodnutím ze dne 14. července 2003 zamítl Ministre du Travail et de l’Emploi žádost o pracovní povolení předloženou H. Cikoticem dne 18. března 2003 lucemburskému pracovnímu úřadu na základě prohlášení o zaměstnání.
12 V žalobě podané proti uvedenému rozhodnutí k Tribunal administratif (správnímu soudu) žalobci v původním řízení tvrdili, že H. Cikotic je osvobozen od povinnosti žádat o pracovní povolení z důvodu, že jako občan třetího státu ženatý s občankou Společenství je podle zásady volného pohybu pracovníků oprávněn k přístupu k výdělečnému zaměstnání na lucemburském území.
13 Rozsudkem ze dne 29. března 2004 Tribunal administratif tuto žalobu zamítl, když zejména uvedl, že jelikož C. Mattern nevykonává v Belgii zaměstnání, nařízení není v projednávaném případě použitelné.
14 Cour administrative (odvolací správní soud), kterému bylo předloženo odvolání proti tomuto rozsudku, se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Jsou pravidla Společenství týkající se volného pohybu pracovníků použitelná na situaci státního příslušníka třetího státu, manžela nebo manželky státního příslušníka Společenství, jenž v jiném členském státě než svém vlastním absolvoval vzdělání a odbornou praxi, a […] z tohoto důvodu může být strana, která není příslušníkem Společenství, osvobozena od povinnosti pracovního povolení na základě pravidel zaručujících příslušníkům Společenství a jejich rodinným příslušníkům, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, právo na volný pohyb pracovníků?“
K předběžné otázce
15 Podle článku 11 nařízení jsou manžel nebo manželka a děti mladší 21 let nebo závislé na státním příslušníkovi členského státu, který vykonává na území jiného členského státu zaměstnání nebo samostatně výdělečnou činnost, oprávněni k přístupu k jakémukoli zaměstnání na celém území stejného státu, a to i pokud nejsou státními občany žádného členského státu.
16 Oprávnění, které tento článek poskytuje manželovi nebo manželce migrujícího pracovníka, je spojeno s právy, které má tento pracovník podle článku 39 ES (viz rozsudek ze dne 7. května 1986, Gül, 131/85, Recueil, s. 1573, bod 20).
17 Z toho vyplývá, že oprávnění státního příslušníka třetího státu, manžela nebo manželky občana Společenství, k přístupu na pracovní trh členského státu závisí na právech, kterými je tento občan Společenství nadán podle článku 39 ES, a zejména na jeho postavení pracovníka.
18 Jak rozhodl Soudní dvůr, pojem „pracovník“ ve smyslu článku 39 ES má význam na úrovni Společenství a nesmí být vykládán restriktivním způsobem. Za „pracovníka“ musí být považován každý, kdo vykonává skutečnou a efektivní činnost, s výjimkou takových činností, které jsou natolik omezené, že jsou čistě okrajové a vedlejší. Pracovní poměr je podle této judikatury charakterizován okolností, že určitá osoba vykonává po určitou dobu ve prospěch jiné osoby a pod jejím vedením činnosti, za které protihodnotou pobírá odměnu (viz zejména rozsudky ze dne 3. července 1986, Lawrie‑Blum, 66/85, Recueil, s. 2121, body 16 a 17, a ze dne 7. září 2004, Trojani, C‑456/02, Sb. rozh. s. I‑7573, bod 26).
19 V projednávaném případě, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, C. Mattern poté, co se v Belgii účastnila odborné přípravy poskytované v rámci středního odborného vzdělávání, absolvovala v tomto členském státě odbornou praxi ošetřovatelky.
20 Posledně uvedená okolnost může C. Mattern poskytnout postavení pracovníka ve smyslu práva Společenství.
21 Podle ustálené judikatury totiž je‑li praxe vykonávána za podmínek skutečné a efektivní závislé činnosti, nemůže skutečnost, že tato praxe může být považována za praktickou přípravu spojenou se samotným výkonem zaměstnání, bránit použití článku 39 ES (viz zejména výše uvedený rozsudek Lawrie‑Blum, bod 19, a rozsudek ze dne 17. března 2005, Kranemann, C‑109/04, Sb. rozh. s. I‑2421, bod 13).
22 Mimoto, je-li jisté, že odměna za poskytnutá plnění představuje základní vlastnost pracovního vztahu, nemění to nic na skutečnosti, že ani omezená výše uvedené odměny, ani původ prostředků této odměny nemohou mít žádný dopad na postavení pracovníka ve smyslu práva Společenství (viz rozsudek ze dne 23. března 1982, Levin, 53/81, Recueil, s. 1035, bod 16, a výše uvedený rozsudek Kranemann, bod 17).
23 Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby při posouzení skutkového stavu, k němuž je jedině on příslušný, ověřil, zda v rámci své odborné praxe C. Mattern vykonávala skutečnou a efektivní závislou činnost, která by jí umožňovala, aby byla považována za pracovníka ve smyslu článku 39 ES.
24 Nicméně ze samotného znění článku 11 nařízení vyplývá, že oprávnění státního příslušníka třetího státu, manžela nebo manželky občana Společenství, k přístupu na pracovní trh se lze dovolávat pouze v členském státě, v němž tento občan Společenství vykonává zaměstnání nebo samostatně výdělečnou činnost.
25 Jak správně uvedl generální advokát v bodě 33 svého stanoviska, oprávnění vykonávat zaměstnání na základě článku 11 nařízení neposkytuje rodinným příslušníkům migrujících pracovníků žádná vlastní práva spojená s volným pohybem, jelikož z tohoto ustanovení má prospěch spíše migrující pracovník, do jehož rodiny přísluší státní příslušník třetího státu, jako manžel nebo manželka nebo dítě na něm závislé.
26 Přitom je nesporné, že v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení nevykonávala C. Mattern žádné zaměstnání nebo samostatně výdělečnou činnost v jiném členském státě, než v Belgii.
27 Z toho plyne, že H. Cikotic se článku 11 nařízení mohl dovolávat pouze v Belgii za účelem přístupu na pracovní trh v tomto členském státě za stejných podmínek, jaké jsou stanoveny pro státní příslušníky uvedeného státu.
28 Vzhledem k výše uvedenému je namístě odpovědět na položenou otázku, že článek 11 nařízení neposkytuje státnímu příslušníkovi třetího státu oprávnění k přístupu k zaměstnání v jiném členském státě, než ve kterém jeho manžel nebo manželka, občan Společenství, který využil svého práva na volný pohyb, vykonává nebo vykonával zaměstnání.
K nákladům řízení
29 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, článek 11 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2434/92 ze dne 27. července 1992, neposkytuje státnímu příslušníkovi třetího státu oprávnění k přístupu k zaměstnání v jiném členském státě, než ve kterém jeho manžel nebo manželka, občan Společenství, který využil svého práva na volný pohyb, vykonává nebo vykonával zaměstnání.
Podpisy.
* Jednací jazyk: francouzština.