Věc C-475/01

Komise Evropských společenství

v.

Řecká republika

„Nesplnění povinnosti státem – Porušení článku 90 prvního pododstavce ES – Spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů – Zavedení nižší sazby daně pro ouzo, než je sazba zavedená pro jiné alkoholické nápoje – Soulad této sazby daně se směrnicí, která nebyla napadena ve lhůtě stanovené článkem 230 ES“

Shrnutí rozsudku

1.        Akty orgánů – Presumpce platnosti – Nicotný akt – Pojem

(Článek 249 ES)

2.        Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Spotřební daně – Směrnice 92/83 – Alkohol a alkoholické nápoje – Použití snížených sazeb daně na určité výrobky – Neexistence porušení práva Společenství

(Směrnice Rady 92/83, čl.. 23)

1.        Aktům orgánů Společenství v zásadě svědčí presumpce legality, a zakládají tedy právní účinky tak dlouho, dokud nejsou vzaty zpět, zrušeny v rámci žaloby na neplatnost nebo prohlášeny neplatnými v návaznosti na předběžnou otázku nebo námitku protiprávnosti

Výjimkou z této zásady jsou akty stižené vadou, jejíž závažnost je tak zjevná, že nemůže být strpěna v právním řádu Společenství, a tyto akty musí být pokládány za akty bez právního účinku, dokonce ani dočasného, to znamená musí být považovány za právně nicotné. Tato výjimka směřuje k zachování rovnováhy mezi dvěma základními, ale někdy si vzájemně odporujícími požadavky, jež musí právní řád splňovat, a sice mezi stabilitou právních vztahů a dodržováním legality.

Závažnost následků, které jsou spojeny se zjištěním nicotnosti aktu orgánů Společenství předpokládá, že z důvodů právní jistoty bylo toto zjištění vyhrazeno jen pro skutečně zcela krajní případy.

(viz.body 18–20)

2.        Článek 23 směrnice 92/83 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů, umožňuje zavést snížené sazby spotřebních daní pro určité druhy výrobků. Členský stát, který se omezí na ponechání v platnosti vnitrostátní právní úpravy, která byla přijata na základě tohoto ustanovení a je s ním v souladu, a která zakládá právní účinky, jimž svědčí presumpce legality, neporušuje povinnosti, které pro něj vyplývají z práva Společenství.

(viz. body 23–25)




ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pléna)
5. října 2004(1)

Nesplnění povinnosti státem – Porušení článku 90 prvního pododstavce ES – Spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů – Zavedení nižší sazby daně pro ouzo, než je sazba zavedená pro jiné alkoholické nápoje – Soulad této sazby daně se směrnicí, která nebyla napadena ve lhůtě stanovené článkem 230 ES“

Ve věci C-475/01,jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES,podaná dne 6. prosince 2001,

Komise Evropských společenství, zastoupená E. Traversou a M. Condou Durande, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

podporovanáSpojeným královstvímVelké Británie a Severního Irska, zastoupeným K. Manjim, jako zmocněncem,

vedlejším účastníkem,

proti

Řecké republice, zastoupené A. Samoni-Rantou a A. Mylonopoulosem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,



SOUDNÍ DVŮR (plénum),,



ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, C. Gulmann, J.-P. Puissochet a J. N. Cunha Rodrigues, předsedové senátů, R. Schintgen, F. Macken, N. Colneric a S. von Bahr (zpravodaj), soudci,

generální advokát: A. Tizzano,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. září 2003,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 15. ledna 2004,

vydává tento



Rozsudek



1
Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Řecká republika tím, že ponechala v platnosti nižší spotřební daň pro ouzo než tu, kterou zavedla pro jiné alkoholické nápoje, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z prvního pododstavce článku 90 ES.

2
Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 25. července 2002 bylo Spojenému království Velké Británie a Severního Irska povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhů Komise. Spojené království nepředložilo písemný projev a nebylo zastoupeno na jednání, kde byly předneseny řeči účastníků řízení.


Právní rámec

Právní úprava Společenství

3
Směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. L 316, s. 21; Zvl. vyd. 09/01, s. 206) určuje pravidla pro stanovení sazby spotřební daně pro každý výrobek, který spadá do oblasti její působnosti. Tato je upřesněna v článcích 19 a 20 této směrnice.

4
Článek 19 směrnice 92/83 stanoví:

„1.    Členské státy uplatňují spotřební daň z lihu v souladu s touto směrnicí.

2.      Členské státy stanoví své sazby spotřební daně v souladu se směrnicí 92/84/EHS.“

5
Podle článku 20 směrnice 92/83:

„Pro účely této směrnice se ,lihem‘ rozumějí:

–
všechny výrobky, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, kódů KN 2207 a 2208, a to i tehdy, jsou-li tyto výrobky součástí výrobku, který spadá do jiné kapitoly kombinované nomenklatury,

–
výrobky kódů KN 2204, 2205 a 2206, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 22 % objemových,

–
výrobky, které obsahují pitné lihoviny, ať v roztoku, nebo jinak.“

6
Výše spotřební daně se stanoví v souladu s články 21 až 26 směrnice 92/83, přičemž článek 23 umožňuje, za určitých podmínek a pro určité druhy výrobků, zavést snížené sazby spotřebních daní. Toto ustanovení zní následovně:

„Níže uvedené členské státy mohou zavést snížené sazby, které mohou poklesnout pod minimální sazbu, avšak nesmí být nižší o více než 50 % než základní vnitrostátní sazba daně z lihu, pro tyto výrobky:

[…]

2)
Řecká republika pro anýzem ochucené lihovinové nápoje, jak jsou vymezeny v nařízení (EHS) č. 1576/89, které jsou bezbarvé, jejichž obsah cukru nepřesahuje 50 gramů na litr a u nichž je nejméně 20 % obsahu alkoholu v hotovém výrobku tvořeno alkoholem vyrobeným tradiční metodou přerušované destilace v měděných kotlích o obsahu 1 000 litrů nebo méně.“

Vnitrostátní právní úprava

7
Cílem zákona č. 2127/93 je provést do řeckého právního řádu směrnici 92/83.

8
Tento zákon stanovil základní sazbu spotřební daně na přibližně 294 000 GRD na sto litrů čistého alkoholu.

9
Článek 26 téhož zákona nicméně stanoví 50% snížení této základní sazby pro ouzo, takže výše spotřební daně, jíž je tento výrobek podroben, nepřesahuje v průměru 147 000 GRD na sto litrů čistého alkoholu.


Postup před zahájením soudního řízení

10
Komise obdržela vícero stížností týkajících se zavedení snížené sazby spotřební daně pro ouzo řeckými úřady, zatímco ve vztahu k jiným alkoholickým nápojům jako gin, vodka, whisky, rum, tequila a arak je zavedena sazba méně výhodná.

11
Protože se Komise domnívala, že tento rozdíl v sazbě je neslučitelný s článkem 90 ES, zahájila řízení o nesplnění povinnosti. Poté, co vyzvala Řeckou republiku k podání svých vyjádření, vydala Komise dne 10. srpna 1999 odůvodněné stanovisko a vyzvala tento členský stát k přijetí opatření nezbytných pro dosažení souladu s tímto stanoviskem ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Vzhledem k tomu, že řecké úřady popřely porušení práva Společenství, které jim bylo vytýkáno, Komise podala stávající žalobu.


K žalobě

12
Je třeba předeslat, že Komise zdůraznila, že její žaloba se zakládá výlučně na článku 90 ES a nevztahuje se na článek 23 směrnice 92/83. Za těchto podmínek okolnost, že Komise nepodala žalobu na zrušení tohoto ustanovení směrnice, nemá vliv na přípustnost stávající žaloby pro nesplnění povinnosti.

13
Komise v podstatě uplatňuje, že sekundární právní akty Společenství musí být vykládány a provedeny do vnitrostátního právního řádu členských států způsobem slučitelným se Smlouvou o ES. Podle ní toto předpokládá, že existence ustanovení sekundárního práva, které opravňuje členské státy podrobit domácí výrobek snížené sazbě spotřební daně, je v žádném případě neosvobozuje od jejich povinnosti respektovat základní zásady zakotvené uvedenou smlouvou, mezi něž patří i zásada uvedená v článku 90 ES. Komise má za to, že Řecká republika porušila článek 90 první pododstavec ES, když zavedla sníženou sazbu spotřební daně pouze na ouzo. Z opakovaně vyjádřené judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že pro dosažení slučitelnosti s článkem 90 ES musí vnitrostátní daňový systém v každém případě vyloučit to, aby zahraniční výrobky byly podrobeny vyššímu zdanění, než je to, jemuž jsou podrobeny podobné domácí výrobky.

14
Řecká republika popírá tvrzení, že její legislativa je v rozporu s právem Společenství. Podle ní Komise, když založila svou žalobu pouze na článku 90 ES, opomenula zohlednit lex specialis použitelný na projednávaný případ, a sice článek 23 směrnice 92/83, což je ustanovení, které umožňuje tomuto členskému státu zavést pro ouzo sníženou sazbu spotřební daně. Řecká republika zároveň popírá, že by si ouzo a jiné alkoholické nápoje, jako je gin, vodka, whisky, byly podobné.

15
V tomto ohledu je na místě konstatovat, že čl. 23 bod 2 směrnice 92/83 opravňuje Řeckou republiku zavést sazbu spotřební daně pro ouzo nižší, než je minimální sazba, avšak která nesmí být nižší o více než 50 % než základní vnitrostátní sazba daně z lihu.

16
Je nepochybné, že Řecká republika se opírala o čl. 23 bod 2 směrnice 92/83, když stanovila sazbu spotřební daně zavedenou pro ouzo na 50 % sazby stanovené pro jiné alkoholické nápoje, a že tím dodržela znění tohoto ustanovení.

17
Za těchto podmínek žaloba Komise, která směřuje přímo ke zpochybnění sazby spotřební daně, kterou byla Řecká republika oprávněna zavést pro ouzo na základě čl. 23 bodu 2 směrnice 92/83, představuje nepřímo, ale nutně zpochybnění legality tohoto ustanovení.

18
Aktům orgánů Společenství v zásadě svědčí presumpce legality, a zakládají tedy právní účinky tak dlouho, dokud nejsou vzaty zpět, zrušeny v rámci žaloby na zrušení nebo prohlášeny neplatnými v návaznosti na předběžnou otázku nebo námitku protiprávnosti (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 15. června 1994, Komise v. BASF a další, C-137/92 P, Recueil, s. I‑2555, bod 48, a ze dne 8. července 1999, Chemie Linz v. Komise, C-245/92 P, Recueil, s. I-4643, bod 93).

19
Výjimkou z této zásady jsou akty stižené vadou, jejíž závažnost je tak zjevná, že nemůže být strpěna v právním řádu Společenství, a tyto akty musí být pokládány za akty bez právní účinku, dokonce i dočasného, to znamená musí být považovány za právně nicotné. Tato výjimka směřuje k zachování rovnováhy mezi dvěma základními, ale někdy si vzájemně odporujícími požadavky, jež musí právní řád splňovat, a sice mezi stabilitou právních vztahů a dodržováním legality (výše uvedené rozsudky Komise v. BASF a další, bod 49, a Chemie Linz v. Komise, bod 94).

20
Závažnost následků, které jsou spojeny se zjištěním nicotnosti aktu orgánů Společenství předpokládá, že z důvodů právní jistoty je toto zjištění vyhrazeno jen pro skutečně zcela krajní případy (výše uvedené rozsudky Komise v. BASF a další, bod 50, a Chemie Linz v. Komise, bod 95).

21
Směrnice 92/83 ovšem nemůže být ani ve svém celku, ani ohledně svého čl. 23 bodu 2 považována za takovýto nicotný akt.

22
Je třeba dodat, že uvedená směrnice nebyla Radou vzata zpět a že její čl. 23 bod 2 nebyl Soudním dvorem ani zrušen, ani prohlášen za neplatný.

23
Za těchto podmínek zakládá čl. 23 bod 2 směrnice 92/83 právní účinky, jimž svědčí presumpce legality.

24
Z toho vyplývá, že jelikož se Řecká republika omezila na ponechání v platnosti vnitrostátní právní úpravy, která byla přijata na základě čl. 23 bodu 2 směrnice 92/83 a která je v souladu s tímto ustanovením, neporušila povinnosti, které pro ni vyplývají z práva Společenství.

25
S ohledem na výše uvedené je na místě konstatovat, že Řecká republika tím, že ponechala v platnosti nižší sazbu spotřební daně pro ouzo, než jakou zavedla pro jiné alkoholické nápoje, neporušila povinnosti, které pro ni vyplývají z práva Společenství.

26
Žalobu Komise pro nesplnění povinnosti je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.


K nákladům řízení

27
Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Řecká republika požadovala náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a Komise byla ve sporu neúspěšná, je namístě uložit jí náhradu nákladů řízení. V souladu s čl. 69 odst. 4 prvního pododstavce téhož jednacího řádu nese Spojené království jako vedlejší účastník své vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (plénum) rozhodl takto:

1)
Žaloba se zamítá.

2)
Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)
Spojené království Velké Británie a Severního Irska nese své vlastní náklady řízení.

 Podpisy.

1 –
Jednací jazyk: řečtina.