Věc C‑486/01 P

Front national

v.

Evropský parlament

„Opravný prostředek – Prohlášení o vytvoření skupiny ve smyslu čl. 29 odst. 1 jednacího řádu Evropského parlamentu – Nedostatek politické spřízněnosti – Retroaktivní rozpuštění skupiny TDI – Vzájemný opravný prostředek – Výklad čtvrtého pododstavce článku 230 ES – Pojem rozhodnutí dotýkajícího se ,bezprostředně‛ a osobně fyzické nebo právnické osoby – Nepřípustnost žaloby podané národní politickou stranou”

Shrnutí rozsudku

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Přímé dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Parlamentu o rozpuštění politické skupiny vytvořené  poslanci, kteří přísluší k národní politické straně – Přímé dotčení uvedené strany – Nedostatek

(čtvrtý pododstavec článku 230 ES; čl. 29 odst. 1 a 2 a článek 30 jednacího řádu Evropského parlamentu)

Podmínka, uvedená v čtvrtém pododstavci článku 230 ES, podle které fyzická nebo právnická osoba musí být „bezprostředně“ dotčena rozhodnutím, které je předmětem žaloby na neplatnost, vyžaduje, aby předmětné opatření Společenství přímo zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce a jeho adresátům pověřeným jeho uplatněním neponechávalo žádnou volnost uvážení, a naopak, aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z úpravy Společenství, aniž by bylo třeba použít další prostředkující předpisy.

Rozhodnutí Evropského parlamentu, které se týká výkladu čl. 29 odst. 1 jeho jednacího řádu a jímž byla se zpětnou účinností rozpuštěna „Technická skupina nezávislých poslanců (TDI) – Smíšená skupina“ – tím, že poslance, kteří učinili prohlášení o vytvoření skupiny TDI, zejména poslance zvolené na kandidátní listině Front national, zbavilo možnosti se prostřednictvím skupiny TDI sdružit v politickou skupinu ve smyslu článku 29 jednacího řádu, má bezprostřední dopad na uvedené poslance. Těmto poslancům bylo skutečně již samotným tímto aktem znemožněno, aby se sdružili v politickou skupinu, a od tohoto okamžiku byli považováni za nezařazené poslance ve smyslu článku 30 téhož jednacího řádu, a z tohoto důvodu tak požívali omezenějších poslaneckých výsad a nižších materiálních a finančních výhod, než které by jim příslušely, pokud by byli členy politické skupiny ve smyslu uvedeného článku 29.

Takový závěr naproti tomu není nevyhnutelný, pokud se jedná o politickou stranu jako například Front national. Je totiž sice přirozené, aby vnitrostátní politická strana, která navrhne kandidáty při volbách členů Parlamentu, usilovala o to, aby tito kandidáti svůj mandát po svém zvolení vykonávali za podmínek rovnocenných s podmínkami ostatních poslanců, avšak tento zájem jí v žádném případě nedává právo na to, aby její zvolení kandidáti vytvořili vlastní skupinu nebo aby se stali členy jedné ze skupin, které uvnitř shromáždění byly vytvořeny.

Vytvoření politické skupiny v Parlamentu totiž jednak podle čl. 29 odst. 2 jednacího řádu předpokládá přítomnost minimálního počtu poslanců pocházejících z několika členských států a jednak odstavec 1 uvedeného článku zmiňuje jediné hledisko sdružení poslanců podle politické spřízněnosti. Tato ustanovení v procesu vytváření politické skupiny nepřisuzují žádnou zvláštní úlohu vnitrostátním politickým stranám, jejichž členy jsou tito poslanci.

 (viz body 34–37)




ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
29. června 2004(1)

Opravný prostředek – Prohlášení o vytvoření skupiny ve smyslu čl. 29 odst. 1 jednacího řádu Evropského parlamentu – Nedostatek politické spřízněnosti – Retroaktivní rozpuštění skupiny TDI – Vzájemný opravný prostředek – Výklad čtvrtého pododstavce článku 230 ES – Pojem rozhodnutí týkajícího se ,bezprostředně a osobně‛ fyzické nebo právnické osoby – Nepřípustnost žaloby podané národní politickou stranou

Ve věci C-486/01 P,

Front national, se sídlem v Saint-Cloud (Francie), zastoupená F. Wagnerem a V. de Poulpiquet de Brescanvel, avocats,

navrhovatelka,

jejímž předmětem je opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (třetí rozšířený senát) ze dne 2. října 2001, Martinez a další v. Parlament (T-222/99, T-327/99 a T-329/99, Recueil s. II-2823), a směřující ke zrušení uvedeného rozsudku,

přičemž druhým účastníkem řízení je:

Evropský parlament, zastoupený G. Garzónem Clarianou, J. Schooem a H. Krückem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaný v prvním stupni,



SOUDNÍ DVŮR (velký senát),,



ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans (zpravodaj), A. Rosas, J.-P. Puissochet a J. N. Cunha Rodrigues, předsedové senátů, R. Schintgen, F. Macken, N. Colneric, S. von Bahr a R. Silva de Lapuerta, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,
vedoucí soudní kanceláře: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada

po vyslechnutí řečí účastníků řízení na jednání konaném dne 9. prosince 2003,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta při jednání konaném dne 20. ledna 2004,

vydává tento



Rozsudek



1
Návrhem na zahájení řízení došlým do kanceláře Soudního dvora dne 12. prosince 2001 podala Front national na základě článků 225 ES a 49 statutu ES Soudního dvora opravný prostředek proti rozsudku Soudu prvního stupně ze dne 2. října 2001, Martinez a další v. Parlament (T-222/99, T-327/99 a T-329/99, Recueil, s. II-2823, dále jen „napadený rozsudek“), jímž uvedený soud zamítl žalobu, jíž se domáhala zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. září 1999, které se týkalo výkladu článku 29 odst. 1 jeho jednacího řádu a jímž byla se zpětnou účinností rozpuštěna „Technická skupina nezávislých poslanců (TDI) – Smíšená skupina“ (dále jen „sporný akt“).

2
Odděleným návrhem došlým do kanceláře Soudního dvora dne 11. prosince 2001 rovněž podala Front national na základě článku 242 ES návrh na nařízení odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku. Tento návrh však byl zamítnut usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 21. února 2002, Front national a Martinez v. Parlament (C-486/01 P-R a C-488/01 P-R, Recueil, s. I-1843), a to zejména z důvodu, že poskytnutí výše uvedeného odkladu by nebylo způsobilé předejít vážné a nenahraditelné újmě, na kterou se odvolával navrhovatel.


Právní rámec

3
Jednací řád Evropského parlamentu, ve znění účinném v době vzniku skutkových okolností tohoto sporu (Úř. věst. 1999, L 202, s. 1, dále jen „jednací řád“), ve svém článku 29, nazvaném „Vytváření politických skupin“, stanovil:

„1. Poslanci se mohou sdružovat ve skupinách podle své politické [spřízněnosti].

2. Každá politická skupina musí být tvořena poslanci zvolenými ve více než jednom členském státě. Nejnižší počet poslanců nutný k vytvoření politické skupiny je dvacet tři, pokud byli zvoleni ve dvou členských státech, osmnáct, pokud byli zvoleni ve třech členských státech, a čtrnáct, pokud byli zvoleni ve čtyřech nebo více členských státech.

3. Poslanec nemůže patřit k více než jedné skupině.

4. Vytvoření politické skupiny musí být oznámeno předsedovi Parlamentu formou prohlášení. Toto prohlášení musí obsahovat název skupiny, jména jejích členů a složení jejího předsednictva.

[…]“ (neoficiální překlad)

4
Článek 30 jednacího řádu, týkající se nezařazených poslanců, stanovil:

„1.     Poslancům, kteří nepatří k politické skupině, se poskytuje sekretariát. Podrobnou organizační úpravu stanoví předsednictvo na návrh generálního tajemníka.

2.       Předsednictvo také stanoví statut a parlamentní práva těchto poslanců.“ (neoficiální překlad)

5
Podle článku 180 jednacího řádu, týkajícího se jeho použití:

„1.     Vznikne-li pochybnost týkající se použití nebo výkladu tohoto jednacího řádu, může předseda, aniž jsou dotčena dřívější rozhodnutí v této oblasti, postoupit věc příslušnému výboru k posouzení.

Pokud je vznesena procesní námitka podle článku 142, může předseda také postoupit věc příslušnému výboru.

2.      [Příslušný] výbor rozhodne, zda je nutno navrhnout změnu jednacího řádu. V takovém případě postupuje podle článku 181.

3.       Pokud [příslušný] výbor rozhodne, že postačí podat výklad jednacího řádu, zašle svůj výklad předsedovi, který o něm informuje Parlament.

4.       Pokud politická skupina nebo nejméně třicet dva poslanců zpochybní výklad výboru, hlasuje o věci Parlament. Text je přijat většinou odevzdaných hlasů za předpokladu, že je přítomna alespoň jedna třetina všech poslanců. V případě jeho zamítnutí je věc vrácena výboru.

5.       Nezpochybněné výklady a výklady přijaté Parlamentem se připojí v kurzívě [spolu s rozhodnutími přijatými ve věcech použití jednacího řádu] jako vysvětlující poznámky k příslušnému článku nebo článkům jednacího řádu.

6.       Vysvětlující poznámky [představují precedent] při budoucím použití a výkladu příslušných článků.

[...]“ (neoficiální překlad)


Skutkový základ sporu

6
Z napadeného rozsudku vyplývá, že v návaznosti na oznámení učiněné předsedovi Parlamentu dne 19. července 1999 o vytvoření nové politické skupiny s názvem „Technická skupina nezávislých poslanců (TDI) – Smíšená skupina“ (dále jen „skupina TDI“), jejímž deklarovaným cílem bylo garantování plného výkonu parlamentního mandátu pro všechny poslance, předsedové ostatních politických skupin vznesli námitky proti vytvoření této politické skupiny z důvodu neexistence politické spřízněnosti mezi jejími jednotlivými členy. V důsledku toho byla v souladu s článkem 180 odst. 1 jednacího řádu předložena výboru Parlamentu pro ústavní záležitosti (dále jen „výbor pro ústavní záležitosti“) žádost o výklad článku 29 odst. 1 tohoto řádu.

7
Předseda uvedeného výboru požadovaný výklad sdělil předsedovi Parlamentu dopisem ze dne 28. července 1999. Ve zmíněném dopise bylo uvedeno zejména následující:

„V průběhu svého jednání konaného ve dnech 27. a 28. července 1999 výbor pro ústavní záležitosti přezkoumal žádost o výklad článku 29 [odstavce] 1 jednacího řádu, která mu byla postoupena na schůzi konference předsedů konané 21. července 1999.

Po důkladné výměně názorů výbor pro ústavní záležitosti 15 hlasy proti 2 hlasům při 1 zdržení se hlasování vykládá článek 29 [odstavec] 1 jednacího řádu následujícím způsobem:

Prohlášení o vytvoření [skupiny TDI] není v souladu s článkem 29 [odstavcem] 1 [jednacího řádu].

Prohlášení o vytvoření uvedené skupiny, zejména příloha 2 dopisu o vytvoření adresovaného předsedovi Evropského parlamentu, totiž vylučuje jakoukoli politickou spřízněnost. V rámci uvedené skupiny jednotlivým podepsaným složkám ponechává naprostou politickou nezávislost.

Navrhuji vám k článku 29 [odstavce] 1 jednacího řádu připojit jako vysvětlující poznámku text následujícího znění:

„Podle tohoto článku je nepřípustné vytvoření skupiny, která otevřeně popírá svou politickou povahu a jakoukoli politickou spřízněnost mezi svými členy.“

[…]”

8
Obsah uvedeného dopisu byl sdělen Parlamentu jeho předsedou na plenárním zasedání konaném dne 13. září 1999. Protože skupina TDI na základě článku 180 odst. 4 řádu vyjádřila svůj nesouhlas s vysvětlující poznámkou navrženou výborem pro ústavní záležitosti, uvedená poznámka byla předložena k hlasování Parlamentu, který ji přijal většinou svých členů na plenárním zasedání konaném dne 14. září 1999.

9
Front national měla za to, že uvedeným hlasováním byla poškozena, a návrhem na zahájení řízení došlým do kanceláře Soudu prvního stupně dne 19. listopadu 1999 podala žalobu, jíž se domáhala zrušení sporného aktu (věc T-327/99). Návrhy na zahájení řízení došlými do uvedené kanceláře dne 5. října a 22. listopadu 1999 byly podány žaloby s týmž předmětem rovněž p. Martinezem a p. de Gaullem (věc T-222/99) a dále pí. Bonino a p. Pennellou, p. Cappatem, p. Dell´Alba, p. Della Vedova, p. Dupuisem, p. Turcem a Lista Emma Bonino (věc T-329/99).


Napadený rozsudek

10
Napadeným rozsudkem Soud prvního stupně žalobu Front national prohlásil za přípustnou, avšak zamítl ji jako neopodstatněnou.

K otázce přípustnosti

11
Pokud jde o přípustnost uvedené žaloby, Soud prvního stupně za použití níže popsané argumentace zamítl námitky nepřípustnosti uplatněné Parlamentem, které vycházely jednak z nicotnosti sporného aktu, dále z toho, že uvedený akt není způsobilý být předmětem kontroly legality soudy Společenství, a konečně z toho, že uvedený akt se Front national bezprostředně a osobně nedotýká ve smyslu článku 230 čtvrtého pododstavce ES.

12
Zaprvé, pokud jde o námitku nepřípustnosti vycházející z toho, že sporný akt je nicotný v rozsahu, v němž jím bylo rozhodnuto o rozpuštění skupiny TDI, Soud v bodu 26 napadeného rozsudku měl za to, že při posouzení, zda určitý akt může být předmětem žaloby na základě článku 230 ES, je třeba soustředit se na jeho obsah, a nikoli jeho formu. Na základě rozboru obsahu uvedeného aktu i okolností vedoucích k jeho přijetí Soud prvního stupně v bodu 46 uvedeného rozsudku dovodil, že takovým aktem Parlament nejenom rozhodl o přijetí obecného výkladu článku 29 odst. 1 jednacího řádu navrženého výborem pro ústavní záležitosti a stanoviska vyjádřeného tímto výborem ve věci souladu prohlášení o vytvoření skupiny TDI s citovaným ustanovením, ale také konstatoval neexistenci uvedené skupiny ex tunc z důvodu nesplnění podmínky stanovené tímto ustanovením.

13
Pokud jde o druhou námitku nepřípustnosti uplatněnou Parlamentem, vycházející z nenapadnutelnosti sporného aktu, Soud v bodech 59 až 62 napadeného rozsudku dovodil, že se takový akt – tím, že poslance, kteří učinili prohlášení o vytvoření skupiny TDI, zbavil možnosti se jejím prostřednictvím ve smyslu článku 29 jednacího řádu sdružit v politickou skupinu, takže tito poslanci jsou považováni za nezařazené poslance podle článku 30 jednacího řádu – dotýká podmínek výkonu parlamentních funkcí dotčených poslanců, a tedy vůči nim zakládá právní následky. Takový akt tedy nemůže být kvalifikován jako akt týkající se striktně vzato pouze vnitřní organizace práce Parlamentu, ale musí v souladu s článkem 230 prvním pododstavcem ES podléhat kontrole legality soudy Společenství.

14
A konečně, pokud jde o námitku nepřípustnosti, kterou Parlament zpochybnil splnění podmínek přípustnosti uvedených v článku 230 čtvrtém pododstavci ES, Soud v bodu 65 napadeného rozsudku dovodil, že sporný akt je třeba pokládat za akt bezprostředně se dotýkající p. Martineze a p. de Gaulla i poslanců, kteří podali žalobu ve věci T-329/99, potud, že uvedený akt, aniž by bylo třeba jakýchkoli dalších opatření, uvedeným poslancům brání v tom, aby se prostřednictvím skupiny TDI sdružili v politickou skupinu ve smyslu článku 29 jednacího řádu, což přímo zasahuje do podmínek výkonu jejich funkce. V důsledku toho Soud usoudil, že uvedený akt je rovněž třeba pokládat za akt bezprostředně a osobně se dotýkající Front national.

15
Pokud jde o první z těchto podmínek, Soud prvního stupně konkrétně dovodil následující:

„66 Pokud jde o věc T-327/99, je třeba zdůraznit, že Front national coby francouzská politická strana je právnickou osobou, která podle svých stanov byla zřízena za účelem prosazování politických idejí a návrhů prostřednictvím svých členů v rámci národních a evropských institucí. Předložila kandidátní listinu pro volby zastupitelů do Parlamentu konané v červnu 1999. Všichni její členové, kteří byli na této kandidátní listině zvoleni do Parlamentu, patří mezi poslance, kteří učinili prohlášení o vytvoření skupiny TDI. Ve vztahu k aktu přijatému dne 14. září 1999 všichni sdílejí situaci popsanou v bodu 59 výše, což má přﾭmý dopad na podmínky prosazování idejí a návrhů strany, kterou zastupují na evropské parlamentní půdě, a tím i na podmínky, za nichž může být na evropské úrovni dosažen účel vyjádřený ve stanovách této politické strany.

67
Akt ze dne 14. září 1999 musí proto být považován za akt bezprostředně se dotýkající Front national.“

16
Pokud jde o druhou podmínku obsaženou v článku 230 čtvrtém pododstavci ES, Soud s odvoláním na judikaturu týkající se výkladu této podmínky i na okolnosti vedoucí k rozpuštění skupiny TDI dovodil v bodu 72 napadeného rozsudku, že sporný akt se osobně dotýkal Front national z důvodů faktické situace odlišující Front national od všech ostatních osob.

17
Z těchto důvodů Soud zamítl i třetí námitku nepřípustnosti, kterou uplatnil Parlament, a v bodu 75 napadeného rozsudku rozhodl, že žaloba na zrušení podaná Front national má být prohlášena za přípustnou.

K věci samé

18
Naproti tomu však, pokud jde o základ žaloby, Soud prvního stupně nepřijal žádný ze žalobních důvodů, jichž se dovolávala Front national a které vycházely postupně z chybného výkladu článku 29 odstavce 1 jednacího řádu Parlamentu (první žalobní důvod), z porušení zásady rovného zacházení a ustanovení jednacího řádu, jakož i z neexistence právního základu pro sporný akt (druhý žalobní důvod), z porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k členům skupiny TDI (třetí žalobní důvod), z popření společných parlamentních tradic členských států (čtvrtý žalobní důvod), z nedodržení podstatných formálních náležitostí (pátý žalobní důvod) a z domněnky zneužití řízení (šestý žalobní důvod).

19
Z tohoto důvodu Soud zamítl žalobu na zrušení, jež mu byla předložena, a uložil Front national náhradu jejích vlastních nákladů i nákladů vzniklých Parlamentu ve věci T-327/99.


Opravný prostředek

20
Ve svém opravném prostředku Front national navrhuje, aby Soudní dvůr:

–
prohlásil opravný prostředek za přípustný;

–
určil, že došlo k porušení práva Společenství Soudem;

–
v celém rozsahu nebo zčásti zrušil napadený rozsudek;

–
rozhodl ve věci sám, nebo jinak vrátil věc Soudu, a

–
uložil Parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení.

21
Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:

–
zamítl opravný prostředek;

–
zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž prohlašuje žalobu Front national za přípustnou;

–
zamítl tuto žalobu jako nepřípustnou nebo podpůrně jako neopodstatněnou, a;

–
uložil Front national náhradu nákladů řízení.


K vzájemnému opravnému prostředku

Argumenty účastníků řízení

22
Ve svém vzájemném opravném prostředku, který je v daném případě namístě přezkoumat nejdříve, Parlament v podstatě popírá způsobilost Front national podat žalobu na zrušení sporného aktu. V tomto ohledu Parlament uplatňuje, že ačkoli Soud prvního stupně v bodu 66 napadeného rozsudku správně zhodnotil dopady tohoto aktu na právní postavení poslanců, kteří učinili prohlášení o vytvoření skupiny TDI – z nichž někteří byli rovněž členy Front national – Soud prvního stupně se na druhé straně dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodu 67 téhož rozsudku dovolil, že uvedený akt má být považován za akt „bezprostředně“ se dotýkající této politické strany. Tato strana totiž tuto podmínku, uvedenou v článku 230 čtvrtém pododstavci ES, nesplňuje právě proto, že je sporným aktem dotčena pouze nepřímo. V tomto směru se Parlament dovolává následujících tvrzení.

23
Zaprvé je závěr, k němuž dospěl Soud v bodu 67 napadeného rozsudku, v rozporu se závěrem obsaženým v jiných částech téhož rozsudku, zejména v jeho bodech 59 a 65, v nichž Soud prvního stupně usoudil, že poslanci, kteří učinili prohlášení o vytvoření skupiny TDI, musí být považováni za osoby bezprostředně dotčené sporným aktem potud, že tímto aktem byli zbaveni „možnosti se prostřednictvím této skupiny sdružit v politickou skupinu ve smyslu článku 29 jednacího řádu“. Podle Parlamentu je totiž nemyslitelné, aby vnitrostátní politické strany, které ve smyslu jednacího řádu nepožívají žádné zvláštní postavení, mohly být dotčeny akty Parlamentu stejně jako poslanci, kteří však podle jednacího řádu požívají zvláštního postavení.

24
Parlament zadruhé uvádí, že tvrzení, že Front national je bezprostředně dotčena sporným aktem, je rovněž v rozporu s judikaturou Soudního dvora, zejména rozsudkem ze dne 16. června 1970, Alcan a další v. Komise (69/69, Recueil, s. 385), podle něhož žalobce může být bezprostředně dotčen určitým aktem pouze tehdy, pokud takový akt má sám o sobě ten bezprostřední následek, že žalobce zbavuje nějakého práva nebo mu ukládá nějakou povinnost způsobem, že žalobce je postaven do situace analogické k té, v níž by se nacházel, pokud by byl adresátem takového aktu. Tak tomu však podle Parlamentu rozhodně nebylo v daném případě, když Front national byla na rozdíl od svých kandidátů zvolených za členy Parlamentu uvedeným aktem dotčena pouze nepřímo.

25
Parlament zatřetí uplatňuje, že ačkoli z judikatury Soudního dvora zajisté vyplývá, že akty, jež přijímá, mohou být předmětem žaloby na zrušení, pokud zakládají právní následky vůči třetím osobám nebo pokud takové následky překračují rámec vnitřní organizace práce této instituce, akt takový, jako je sporný akt, který upravuje postavení určitých poslanců, nezakládá právní následky vůči třetím osobám takovým, jako je vnitrostátní politická strana. V tomto ohledu Parlament zdůrazňuje, že Front national nemůže argumentovat svou účastí ve volbách z června 1999 ani skutečným zvolením některých svých příslušníků za členy Parlamentu, protože následně po volbách neexistuje žádný právní vztah mezi politickými stranami, které se účastnily volební kampaně, a zvoleným shromážděním. Jak z čl. 4 odst. 1 aktu ze dne 20. září 1976 o přímých všeobecných volbách zastupitelů do shromáždění (Úř. věst. L 278, s. 5), tak i z článku 2 jednacího řádu totiž vyplývá, že zastupitelé zvolení do Evropského parlamentu vykonávají svůj mandát nezávisle a nemohou být vázáni žádnými pokyny, přičemž mandát, který obdrží, není vázaný. Pokud by byl za těchto podmínek přijat názor, že sporný akt rovněž zakládá právní následky vůči některé vnitrostátní politické straně, například Front national, pak členové Parlamentu by byli srovnatelní s prostými „prostředníky“ mezi Parlamentem a svou stranou, kteří nemají vlastní autonomii ani odpovědnost, což by se příčilo jak liteře, tak i duchu výše uvedených ustanovení.

26
Za čtvrté Parlament nakonec připomíná negativní důsledky, k nimž by mohlo vést připuštění žaloby podané Front national. Pokud by Soudní dvůr přijal výklad zastávaný Soudem, tyto soudy by v důsledku toho byly vystaveny nebezpečí návalu žalob pocházejících nejen od ostatních osob nebo skupin osob jen nepřímo dotčených vnitřními organizačními opatřeními Parlamentu – jako například nadace politických stran, které by kupříkladu mohly být dotčeny za předpokladu, že by již nebylo možno platit dotace pocházející z peněžitých prostředků poskytnutých politickým skupinám –, ale rovněž od jiných politických stran, které by v závislosti na pravidlech obsažených ve svých vlastních stanovách mohly mít za to, že proti nim jsou specificky namířena jednotlivá ustanovení jednacího řádu, například jeho článek 152, který se týká složení parlamentních výborů, nebo čl. 168 odst. 2 téhož jednacího řádu, z něhož vyplývá, že při vytváření meziparlamentních delegací je třeba brát v úvahu „pokud možno spravedlivé zastoupení členských států a politických směrů“ (neoficiální překlad).

27
Ve svém vyjádření k tomuto vzájemnému opravnému prostředku, které předložila na základě použití čl. 117 odst. 2 jednacího řádu, Front national odmítá názor Parlamentu, že Front national nemá aktivní legitimaci na základě čtvrtého pododstavce čl. 230 ES. Podle Front national přípustnost její žaloby byla totiž doložena, a to nejen pokud jde o právní povahu sporného aktu, ale rovněž pokud jde o samotného původce této žaloby.

28
Pokud jde zaprvé o právní povahu sporného aktu, Front national uplatňuje, že rozhodnutí, jímž Parlament dne 14. září 1999 schválil výklad čl. 29 odst. 1 jednacího řádu přijatý výborem pro ústavní záležitosti, představuje žalovatelný akt potud, že v souladu s judikaturou Soudního dvora takový akt je konečné povahy a zakládá právní následky překračující rámec vnitřní organizace práce Parlamentu, neboť zbavuje politické strany a poslance hlásící se ke své příslušnosti ke skupině TDI možnosti sdružit se v politickou skupinu. Za těchto podmínek by se členové Front national, které tato strana navrhla voličům k hlasování a k jejichž zvolení svým konáním přispěla, nalézali v méně výhodném postavení než členové Parlamentu, kteří jsou členy některé politické skupiny, což by mělo přímý dopad na podmínky prosazování idejí a návrhů této strany a vedlo dodatečně ke zkreslení výsledku voleb.

29
Zadruhé, pokud jde o samotnou osobu autora žaloby, Front national tvrdí, že přípustnost této žaloby je rovněž doložena, jelikož Front national je současně bezprostředně i osobně dotčena sporným aktem.

30
Předně, pokud se jedná o podmínku, že fyzická nebo právnická osoba musí být „bezprostředně“ dotčena rozhodnutím, které je předmětem žaloby, sdílí Front national závěry Soudu, podle nichž sporný akt je takovéto povahy, neboť ačkoli měl významné dopady na rozsah politických práv a materiálních výhod, které požívali členové skupiny TDI, měl rovněž přímé dopady na strany, z nichž vzešli tito poslanci, a zejména na Front national, jelikož posledně jmenovaná aktivně vyvíjela úsilí za zvolení svých členů do Parlamentu a při této příležitosti vynaložila značné náklady. Tato strana tedy má zřejmý zájem na tom, aby poslanci, k jejichž zvolení přispěla, měli stejné výhody jako ostatní poslanci. S odvoláním v tomto ohledu zejména na rozsudek ze dne 23. dubna 1986, Zelení v. Parlament (294/83, Recueil s. 1339) Front national vyvrací tvrzení Parlamentu, podle kterého po volbách mezi politickými stranami, které se účastnily volební kampaně, a zvoleným shromážděním neexistuje žádný právní vztah. Zásadní rovnost politických uskupení při příležitosti volebních kampaní, zakotvená Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku, totiž přetrvává i po volbách, takže Soudní dvůr by měl sankcionovat veškeré případy porušení výše uvedené zásady, pokud by voliči Front national nebyli zastoupeni v Parlamentu za podmínek rovnocenných, ne-li rovných podmínkám vztahujícím se na poslance ostatních skupin.

31
Pokud jde o podmínku, že fyzická nebo právnická osoba musí být rozhodnutím, které je předmětem žaloby, dotčena „osobně“, Front national tvrdí, že splňuje podmínky kladené judikaturou, a zejména rozsudkem ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada (C-309/89, Recueil s. I-1853), neboť je dotčena sporným aktem z důvodu jak vlastností, které jsou pro ni specifické, tak i faktické situace, která ji vymezuje ve vztahu k všem ostatním osobám. Front national v tomto ohledu sdílí závěry Soudu prvního stupně obsažené v bodech 69 až 71 napadeného rozsudku.

Závěry Soudního dvora

32
Je třeba předeslat, že na základě čtvrtého pododstavce článku 230 ES může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena, i proti rozhodnutím, která byť vydána ve formě nařízení nebo rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí „bezprostředně a osobně“ dotýkají.

33
Ačkoli Parlament ve svém vzájemném opravném prostředku nezpochybňuje názor Soudu prvního stupně, že sporný akt má povahu rozhodnutí a osobně se dotýká Front national, naproti tomu popírá závěr, uvedený v bodu 67 napadaného rozsudku, že tato strana je tímto aktem bezprostředně dotčena.

34
V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury podmínka, uvedená v čtvrtém pododstavci článku 230 ES, podle které fyzická nebo právnická osoba musí být „bezprostředně“ dotčena rozhodnutím, které je předmětem žaloby, vyžaduje, aby předmětné opatření Společenství přímo zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce a jeho adresátům pověřeným jeho uplatněním neponechávalo žádnou volnost uvážení a naopak, aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z úpravy Společenství, aniž by bylo třeba použít další prostředkující předpisy (zejména viz rozsudek ze dne 5. května 1998, Glencore Grain v. Komise, C-404/96 P, Recueil s. I-2435, bod 41, a citovaná judikatura).

35
V daném případě nelze popřít, že sporný akt – tím, že poslance, kteří učinili prohlášení o vytvoření skupiny TDI, zejména poslance zvolené na kandidátní listině Front national, zbavil možnosti se prostřednictvím skupiny TDI sdružit v politickou skupinu ve smyslu článku 29 jednacího řádu – má bezprostřední dopad na uvedené poslance. Jak správně uvedl Soud prvního stupně v bodech 59 a 65 napadeného rozsudku, těmto poslancům bylo skutečně již samotným tímto aktem znemožněno, aby se sdružili v politickou skupinu, a od tohoto okamžiku byli považováni za nezařazené poslance ve smyslu článku 30 téhož jednacího řádu, a z tohoto důvodu tak požívali omezenějších poslaneckých výsad a nižších materiálních a finančních výhod, než které by jim příslušely, pokud by byli členy politické skupiny ve smyslu uvedeného článku 29.

36
Takový závěr naproti tomu není nevyhnutelný, pokud se jedná o politickou stranu jako například Front national. Jak uvedl generální advokát v bodu 40 svého stanoviska, je totiž sice přirozené, aby vnitrostátní politická strana, která navrhne kandidáty při volbách členů Parlamentu, usilovala o to, aby tito kandidáti svůj mandát po svém zvolení vykonávali za podmínek rovnocenných s podmínkami ostatních poslanců, avšak tento zájem jí v žádném případě nedává právo na to, aby její zvolení kandidáti vytvořili vlastní skupinu nebo aby se stali členy jedné ze skupin, které uvnitř shromáždění byly vytvořeny.

37
Je totiž namístě připomenout, že na jedné straně podle čl. 29 odst. 2 jednacího řádu vytvoření politické skupiny v Parlamentu předpokládá přítomnost minimálního počtu poslanců pocházejících z několika členských států a na druhé straně odstavec 1 uvedeného článku zmiňuje jediné hledisko sdružení poslanců podle politické spřízněnosti. Tato ustanovení v procesu vytváření politické skupiny nepřisuzují žádnou zvláštní úlohu vnitrostátním politickým stranám, jejímiž členy jsou tito poslanci.

38
Za těchto podmínek nelze tvrdit, že národní politická strana je přímo dotčena sporným aktem, který se vztahuje – a v souladu se samotným zněním článku 29 jednacího řádu tomu ostatně ani nemůže být jinak – pouze na poslance, kteří učinili prohlášení o vytvoření skupiny TDI.

39
V bodu 66 napadeného rozsudku sice Soud měl za to, že zbavuje-li napadený akt uvedené poslance, a zejména ty z nich, kteří byli zvoleni na kandidátní listině Front national, možnosti sdružit se v politickou skupinu, má to přímý dopad na podmínky prosazování idejí a návrhů strany, kterou na evropské parlamentní půdě zastupují, a tím i na podmínky, za nichž mohou být na evropské úrovni dosaženy cíle vyjádřené ve stanovách této politické strany, je z toho důvodu Front national tímto aktem bezprostředně dotčena.

40
Takové důsledky však nelze považovat za důsledky vyplývající bezprostředně ze sporného aktu. Totiž i za předpokladu, že by k nim došlo, byly by takové následky způsobeny okolností, že poslanci, kteří nejsou členy politické skupiny, jsou považováni za nezařazené poslance podle článku 30 jednacího řádu Parlamentu, s méně výhodným postavením, které jednací řád přiznává nezařazeným poslancům. Front national by mohla být sporným aktem dotčena pouze nepřímo prostřednictvím důsledků, které sporný akt vyvolává ve vztahu k poslancům, kteří se hlásí k této straně.

41
Je ostatně třeba odmítnout tvrzení Front national, jež vychází z toho, že Soudní dvůr ve výše citovaném rozsudku Zelení v. Parlament uznal zásadní rovnost mezi politickými seskupeními při jejich účasti na kampani pro volby poslanců do Parlamentu, přičemž tato rovnost má přetrvávat i po ukončení voleb. Uvedený rozsudek se totiž týkal situace zcela odlišné od té, jež vznikla v nyní projednávaném případě.

42
Ve věci, jež vedla k citovanému rozsudku Zelení v. Parlament, byl tak žalující účastník bezprostředně dotčen předmětnými rozhodnutími Parlamentu v uvedené věci, když tato rozhodnutí s ohledem na volby členů Parlamentu konané v roce 1984 stanovila rozdělení peněžních prostředků mezi politická uskupení – zahrnující i tuto stranu – aniž by bylo třeba dodatečného aktu a výpočet části prostředků připadající na každé z dotčených politických uskupení přitom byl automatický a, jak Soudní dvůr konstatoval v bodu 31 uvedeného rozsudku, nenechával žádný prostor pro volné uvážení.

43
Naproti tomu v tomto případě není Front national bezprostředně dotčena sporným aktem. Ačkoli je skutečně nepopiratelné, že k tomu, aby tento akt založil právní následky, není třeba žádného prováděcího opatření, je rovněž nesporné, že podle samotného znění článku 29 jednacího řádu tento akt může zakládat právní následky pouze pro právní postavení členů Parlamentu, a nikoli vnitrostátních politických stran, na jejichž kandidátních listinách byli tito členové zvoleni a které popřípadě přispěly k jejich zvolení. V rozporu s požadavky formulovanými v judikatuře, jež byla připomenuta v bodě 34 tohoto rozsudku, nezakládá totiž takový akt bezprostředně žádné právní následky pro právní postavení Front national.

44
S ohledem na výše uvedené je tedy třeba dojít k závěru, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení věci, když v bodu 67 napadeného rozsudku dovodil, že Front national je bezprostředně dotčena sporným aktem, a uvedený rozsudek je třeba zrušit v rozsahu, v němž žalobu Front national prohlásil za přípustnou.


K přípustnosti žaloby Front national

45
V souladu s prvním pododstavcem článku 61 statutu Soudního dvora může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Soudu prvního stupně buď vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, nebo věc vrátit zpět Soudu k rozhodnutí.

46
V daném případě má Soudní dvůr za to, že má k dispozici veškeré náležitosti potřebné k tomu, aby mohl sám rozhodnout o přípustnosti žaloby podané k Soudu prvního stupně Front national. Tvrzení, jichž se tento účastník dovolává jako opory pro své stanovisko, jsou totiž shodná s tvrzeními, která rozvinul v rámci svých vyjádření k vzájemnému opravnému prostředku Parlamentu, a spočívá v podstatě na již výše vzpomenutém názoru, že tento účastník je bezprostředně dotčen sporným aktem, když tento akt citelně ovlivňuje podmínky prosazování idejí a návrhů strany v evropském parlamentním shromáždění.

47
Z důvodů ozřejmených v bodech 36 až 43 tohoto rozsudku nelze Front national považovat za osobu bezprostředně dotčenou sporným aktem.

48
Za těchto podmínek je namístě žalobu podanou Front national k Soudu prvního stupně odmítnout jako nepřípustnou. V důsledku toho není třeba rozhodnout o hlavním opravném prostředku.


K nákladům řízení

49
Podle článku 69 odst. 2 jednacího řádu, jež se na řízení o opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, je účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník řízení, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Parlament náhradu nákladů řízení od Front national ve svém návrhu požadoval a Front national byla ve sporu neúspěšná, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení v tomto stupni i nákladů souvisejících s předběžným opatřením uvedeným v bodu 2 tohoto rozsudku.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR (velký senát)

rozhoduje takto:

1)
Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 2. října 2001, Martinez a další v. Parlament (T-222/99, T-327/99 a T-329/99) se zrušuje v rozsahu, v němž žalobu Front national prohlašuje za přípustnou (věc T-327/99).

2)
Žaloba Front national směřující ke zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. září 1999, které se týká výkladu článku 29 odstavce 1 jeho jednacího řádu a jímž byla se zpětným účinkem rozpuštěna „Technická skupina nezávislých poslanců (TDI) – Smíšená skupina“, se odmítá jako nepřípustná.

3)
Není proto již třeba rozhodnout o opravném prostředku podaném Front national proti rozsudku uvedenému v bodu 1 tohoto výroku.

4)
Front national se ukládá náhrada nákladů vynaložených Evropským parlamentem jak v rámci této věci, tak i v rámci řízení o předběžném opatření.

Skouris

Jann

Timmermans

Rosas

Puissochet

Cunha Rodrigues

Schintgen

Macken

Colneric

von Bahr

Silva de Lapuerta

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. června 2004.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

R. Grass

V. Skouris

1 –
Jednací jazyk: francouzština.