ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

10. července 2003(*)

„Směrnice 93/53/EHS – Zničení zásob ryb napadených virovou hemoragickou septikémií (VHS) a nakažlivou chudokrevností lososů (ISA) – Náhrada škody – Povinnosti členského státu – Ochrana základních práv, zejména vlastnického práva – Platnost směrnice 93/53“

Ve spojených věcech C‑20/00 a C‑64/00,

jejímž předmětem jsou žádosti zaslané Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES ze strany Court of Session (Scotland) (Spojené království) a směřující k získání, ve sporech probíhajících před tímto soudem mezi

Booker Aquaculture Ltd, jednající pod jménem „Marine Harvest McConnell“ (C‑20/00),

Hydro Seafood GSP Ltd (C‑64/00)

a

The Scottish Ministers,

rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu zásad práva Společenství vztahujících se k ochraně základních práv, zejména vlastnického práva, jakož i platnosti směrnice Rady 93/53/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se zavádějí minimální opatření Společenství ke zdolávání některých nákaz ryb (Úř. věst. L 175, s. 23; Zvl. vyd. 3/14, s. 314)

SOUDNÍ DVŮR,

ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, J.-P. Puissochet, R. Schintgen a C. W. A. Timmermans, předsedové senátů, C. Gulmann, D. A. O. Edward, A. La Pergola, F. Macken (zpravodaj), N. Colneric, S. von Bahr a J. N. Cunha Rodrigues, soudci,

generální advokát: J. Mischo,

vedoucí soudní kanceláře: H. A. Rühl, vrchní rada,

s ohledem na písemná vyjádření předložená:

–        za Booker Aquaculture Ltd P. S. Hodgem, QC, a J. Murem, advocate, zmocněnými Steedman Ramagem, solicitors,

–        za Hydro Seafood GSP Ltd A. O'Neillem, QC, a E. Creallym, advocate, zmocněnými McClure Naismithem, solicitors,

–        za The Scottish Ministers R. Magrill, jako zmocněnkyní, a Lord Advocate C. Boydem, QC, ve spolupráci s N. Painesem, QC, jakož i L. Dunlop, advocate,

–        za vládu Spojeného království R. Magrill, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s N. Painesem, QC,

–        za francouzskou vládu C. Vasak a K. Rispal Bellanger, jako zmocněnkyněmi,

–        za italskou vládu U. Leanzou, jako zmocněncem, ve spolupráci s F. Quadri, avvocato dello Stato,

–        za nizozemskou vládu M. A. Fierstrou, jako zmocněncem,

–        za norskou vládu M. Djupesland, jako zmocněnkyní,

–        za Radu Evropské unie J. Carberym, jako zmocněncem,

–        za Komisi Evropských společenství G. Berscheidem a K. Fitchem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím ke zprávě k jednání

po vyslechnutí ústních vyjádření Booker Aquaculture Ltd, zastoupené P. S. Hodgem a J. Murem, Hydro Seafood GSP Ltd, zastoupené A. O'Neillem a E. Creallym, The Scottish Ministers, zastoupených N. Painesem a L. Dunlop, vlády Spojeného království, zastoupené G. Amodeo, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s N. Painesem, italské vlády, zastoupené F. Quadri, Rady, zastoupené J. Carberym, a Komise, zastoupené K. Fitchem, na jednání konaném dne 15. května 2001,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 20. září 2001,

vydává tento

Rozsudek

1         Usneseními ze dne 11. ledna 2000 (C‑20/00) a ze dne 18. února 2000 (C‑64/00), doručenými Soudnímu dvoru dne 24. ledna, respektive 28. února 2000, položil Court of Session (Scotland) na základě článku 234 ES několik předběžných otázek týkajících se výkladu zásad práva Společenství vztahujících se k ochraně základních práv, zvláště vlastnického práva, jakož i platnosti směrnice Rady 93/53/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se zavádějí minimální opatření Společenství ke zdolávání některých nákaz ryb (Úř. věst. L 175, s. 23; Zvl. vyd. 3/14, s. 314).

2        Tyto otázky vyvstaly v rámci dvou sporů mezi Booker Aquaculture Ltd (dále jen „Booker“), respektive Hydro Seafood GSP Ltd (dále jen „Hydro Seafood“) a Scottish Ministers.

3        Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 10. května 2000 byly věci C‑20/00 a C‑64/00 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i rozsudku.

 Právní rámec

 Právní předpisy Společenství

 Směrnice 91/67/EHS

4        Článek 3 odst. 1 až 3 směrnice Rady 91/67/EHS ze dne 28. ledna 1991 o veterinárních předpisech pro uvádění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů akvakultury na trh (Úř. věst. L 46, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 128), ve znění směrnice Rady 93/54/EHS ze dne 24. června 1993 (Úř. věst. L 175, s. 34; Zvl. vyd. 3/14, s. 325), stanoví:

„1.      Pro uvedení živočichů pocházejících z akvakultury na trh platí tyto obecné požadavky:

a)      ke dni nakládky nesmějí být u živočichů patrné klinické známky choroby;

b)      nesmějí být určeni k tomu, aby byli v rámci eradikačního plánu chorob uvedených v příloze A likvidováni nebo usmrcováni;

c)      nesmějí pocházet z hospodářství, na něž se z veterinárních důvodů vztahuje zákaz, ani nesmějí přijít do styku s živočichy z takového hospodářství, zejména pak z hospodářství, na něž se vztahují kontrolní opatření v rámci směrnice Rady 93/53/EHS […]

[…]

3.      Aby mohly být produkty akvakultury určené k lidské spotřebě uvedeny na trh, musí pocházet ze živočichů, kteří splňují požadavky odst. 1 písm. a).“

5        Článek 2 body 1 až 3 směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

1.      ‚živočichy pocházejícími z akvakultury‘ živé ryby […] pocházející z hospodářství, včetně živočichů původně volně žijících, určených pro farmový chov;

2.      ‚produkty akvakultury‘ produkty odvozené od živočichů pocházejících z akvakultury, ať jsou určeny pro farmový chov, např. jikry a gamety, nebo k lidské spotřebě;

3.       ‚rybami […]‘ veškeré ryby […], v jakémkoli stupni vývoje.“

6        Příloha A ke směrnici 91/67 ve znění pozdějších změn, nazvaná „Seznam chorob/patogenů ryb, měkkýšů a korýšů“, obsahuje ve svém sloupci 1 výčet některých chorob a ke každé z nich ve sloupci 2 uvádí druhy, které jsou k ní náchylné. Seznam I této přílohy obsahuje ve sloupci 1 pouze jednu chorobu, nakažlivou chudokrevnost lososů (dále jen „ISA“) a ve sloupci 2 uvádí lososa obecného jako k ní náchylný druh. Virová hemoragická septikémie (dále jen „VHS“) je jednou z chorob uvedených ve sloupci 1 seznamu II této přílohy a kambala velká je zmíněna ve sloupci 2 tohoto seznamu mezi druhy náchylnými k této chorobě.

7        Rozlišení mezi seznamem I a II této přílohy, jakož i rozdíly v zacházení s chorobami, které jsou tam uvedeny jsou odůvodněné tím, že choroby zařazené na seznam I (dále jen „choroby na seznamu I“) byly ve Společenství exotické, zatímco choroby uvedené na seznamu II (dále jen „choroby na seznamu II“) byly již na některých částech území Společenství endemické.

8        Článek 5 směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn určuje postup pro získání statutu schválené oblasti, která je součástí území Společenství a kde se nevyskytuje jedna nebo více chorob na seznamu II (dále jen „schválená oblast“). Článek 6 této směrnice zavádí obdobný postup pro hospodářství nacházející se v neschválených oblastech (dále jen „schválené hospodářství“).

9        Požadavky vztahující se na schvalování oblasti jsou vymezeny v příloze B k pozměněné směrnici 91/67. Příloha C k této směrnici obsahuje obdobná ustanovení pro schvalování hospodářství.

10      Článek 7 odst. 1 směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn zní takto:

„1.      Na uvedení na trh živých ryb náchylných druhů uvedených v příloze A sloupci 2 seznamu II, jakož i jejich jiker a gamet se vztahují tyto dodatečné záruky:

a)      mají-li být umístěny do schválené oblasti, musí k nim být v souladu s článkem 11 přiložen přepravní doklad podle vzoru v příloze E kapitole 1 nebo 2, který potvrzuje, že pocházejí ze schválené oblasti nebo schváleného hospodářství […];

b)      mají-li být umístěny do hospodářství, které ačkoli se nachází v neschválené oblasti, splňuje podmínky uvedené v příloze C oddílu I, musí k nim být v souladu s článkem 11 přiložen přepravní doklad podle vzoru v příloze E kapitole 1 nebo 2, který potvrzuje, že pocházejí ze schválené oblasti nebo z hospodářství se stejným nákazovým statusem jako hospodářství určení.“

11      Podle článku 9 bodu 1 směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn:

„Na uvedení živočichů pocházejících z akvakultury a produktů akvakultury z neschválené oblasti na trh k lidské spotřebě ve schválené oblasti se vztahují tyto požadavky:

1.      Ryby náchylné k chorobám uvedeným v příloze A sloupci 1 seznamu II musí být usmrceny a zbaveny vnitřností před jejich expedicí. Do doby, než budou známy výsledky posouzení podle článku 28, nebude vyžadováno odstranění vnitřností z těch ryb, které pocházejí ze schváleného hospodářství v neschválené oblasti. Postupem podle článku 26 mohou být přijaty odchylky od této zásady. Do doby příslušného rozhodnutí se použijí i nadále vnitrostátní právní předpisy, pokud jsou v souladu s obecnými ustanoveními Smlouvy.“

12      Z ustanovení směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn tak vyplývá, že požadavek, podle něhož ryby musí pocházet ze schválené oblasti nebo schváleného hospodářství pro to, aby mohly být uvedeny na trh živé, se vztahuje na druhy náchylné k chorobám na seznamu II, včetně VHS, ale nikoliv na choroby na seznamu I, tj. ISA. Ryby druhů náchylných k chorobám na seznamu II, které nepocházejí ze schválené oblasti nebo ze schváleného hospodářství, mohou být připuštěny do schválené oblasti, jen pokud byly usmrceny a zbaveny vnitřností před jejich expedicí.

 Rozhodnutí 92/538/EHS

13      Oblasti Velké Británie a Severního Irska byly schváleny, pokud jde o infekční nekrózu krvetvorné tkáně a VHS, v souladu s rozhodnutím Komise 92/538/EHS ze dne 9. listopadu 1992 (Úř. věst. L 347, s. 67).

 Směrnice 93/53

14      Směrnice 93/53 se vztahuje na choroby na seznamech I a II. Její dvanáctý bod odůvodnění uvádí:

„[…] při propuknutí některé z nákaz uvedených v příloze A směrnice 91/67/EHS platí ustanovení rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých výdajích ve veterinární oblasti […], zejména jeho článku 5“.

15      Článek 3 směrnice 93/53 ukládá členským státům povinnost registrace hospodářství, která chovají nebo drží ryby náchylné k chorobám na seznamu I nebo na seznamu II. Podle článku 4 této směrnice mají členské státy povinnost zavést povinné oznamování každého případu, kde je podezření na výskyt takovéto choroby.

16      Článek 5 téže směrnice se vztahuje na případy, kdy je podezření, že ryby jsou zasaženy chorobou na seznamu I. Pro tyto případy stanoví přijetí různých opatření, včetně úředního sčítání všech druhů a kategorií ryb, zavedení veterinární karantény vůči postiženému hospodářství, odstraňování mrtvých ryb nebo jejich vnitřností pod dozorem úředního útvaru, používání vhodných dezinfekčních prostředků u vchodů do hospodářství a východů z něj, jakož i epizootiologického šetření.

17      Článek 6 směrnice 93/53 stanoví:

„Jakmile je úředně potvrzena přítomnost choroby na seznamu I, zajistí členské státy, aby úřední útvar nařídil, vedle opatření podle čl. 5 odst. 2, použití těchto opatření:

a)      v zamořeném hospodářství:

–      všichni živočichové musí být neprodleně odstraněni;

–      v hospodářstvích na pevnině je pro vyčištění a dezinfekci nutné vyprázdnit všechny sádky;

–      veškeré jikry a gamety, mrtvé ryby a ryby, které vykazují klinické příznaky choroby, se považují za vysoce nebezpečné látky a musejí být zlikvidovány za dozoru úředního útvaru podle směrnice 90/667/EHS […];

–      všechny živé ryby se buď usmrtí a zlikvidují pod dozorem úředního útvaru v souladu se směrnicí 90/667/EHS nebo v případě ryb, které dosáhly tržní velikosti a nevykazují žádné klinické příznaky choroby, se pod dozorem úředního útvaru usmrtí, aby byly uvedeny na trh nebo zpracovány k lidské spotřebě.

V posledně jmenovaném případě úřední útvar zajistí, že ryby budou neprodleně usmrceny a vykuchány, že budou tyto úkony provedeny za podmínek, které zamezí šíření patogenních původců, že odpad a vnitřnosti z ryb budou považovány za vysoce nebezpečné látky a budou podle směrnice 90/667/EHS ošetřeny, aby byli zničeni patogenní původci, a že použitá voda bude upravena, aby byli zničeni patogenní původci, kteří se v ní mohou případně vyskytovat;

–      po odstranění ryb, jiker a gamet je nutno sádky, nářadí a materiál, které mohou být kontaminovány, co nejdříve vyčistit a dezinfikovat podle pokynů úředního útvaru tak, aby bylo vyloučeno jakékoliv riziko šíření nebo přežití patogenních původců. Postupy pro čištění a dezinfekci zamořeného hospodářství se stanoví postupem podle článku 19;

–      materiál podle čl. 5 odst. 2 písm. d), který může být kontaminován, je nutno zlikvidovat nebo podrobit ošetření, které zaručí zničení všech přítomných patogenních původců;

–      je nutno provést epizootiologické šetření podle čl. 8 odst. 1 a použít ustanovení čl. 8 odst. 4; toto šetření zahrnuje odběr vzorků pro účely laboratorního vyšetření;

b)      všechna hospodářství povodí nebo pobřežní oblasti, ve kterých se nachází zamořené hospodářství, musejí projít hygienickými inspekcemi; odhalí-li tyto inspekce pozitivní případy, použijí se opatření podle písmene a);

c)      úřední útvar povolí opětovné nasazení rybích populací v hospodářství vykazují-li inspekce čistících a dezinfekčních úkonů uspokojující výsledky, a pokud podle názoru úředního útvaru uplynula doba dostatečně dlouhá, aby byla zaručena eradikace patogenních původců a případných jiných infekcí v tomtéž povodí;

d)      vyžaduje-li provádění opatření podle čl. 5 odst. 2 písmen a), b), c) a d) součinnost úředních útvarů jiných členských států, spolupracují úřední útvary dotčených členských států, aby zajistily dodržování opatření tohoto článku.

V případě potřeby přijmou vhodná dodatečná opatření postupem podle článku 19.“

18      Článek 9 směrnice 93/53 stanoví:

„1.      V případě podezření a/nebo potvrzení výskytu některé z chorob na seznamu II ve schválené oblasti nebo ve schváleném hospodářství v neschválené oblasti se provede epizootiologické šetření podle článku 8. Členské státy, které by chtěly opět získat status definovaný podle směrnice 91/67/EHS, musejí vyhovět ustanovením příloh B a C uvedené směrnice.

2.      Vyplyne-li z epizootiologického šetření, že nákaza mohla být zavlečena ze schválené oblasti nebo z jiného schváleného hospodářství nebo mohla být přenesena do jiného schváleného hospodářství v důsledku přesunu ryb, jiker nebo gamet, pohybem vozidel nebo osob nebo jakýmkoli jiným způsobem, považují se tyto oblasti nebo hospodářství za podezřelé z nákazy a použijí se vhodná opatření.

3.      Úřední útvar však může povolit výkrm ryb, které mají být usmrceny, do doby, než dosáhnou tržní velikosti.“

19      Ustanovení přílohy B k pozměněné směrnici 91/67 uvedené v čl. 9 odst. 1 směrnice 93/53 stanoví, že schválení určité oblasti může být obnoveno, jsou-li, mimo jiné, všechny ryby v nakaženém hospodářství usmrceny a všechny zasažené či nakažené ryby zlikvidovány.

20      Podle článku 17 směrnice 93/53:

„Podmínky finanční účasti Společenství na opatřeních vyplývajících z použití této směrnice jsou stanoveny v rozhodnutí 90/424/EHS.“

21      Článek 20 odst. 2 téže směrnice stanoví:

„Od data uvedeného v odstavci 1 však členské státy mohou na svém území, při dodržování obecných pravidel Smlouvy, zachovat nebo používat přísnější ustanovení než stanovuje tato směrnice. O příslušných opatřeních informují Komisi.“

 Rozhodnutí 90/424/EHS

22      Rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých výdajích ve veterinární oblasti (Úř. věst. L 224, s. 19; Zvl. vyd. 03/10, s. 128) zavádí zejména způsoby finančního přispívání Společenství na naléhavá opatření, jež je třeba činit v případě výskytu chorob, jejichž výčet je uveden v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí, jakož i na programy pro eradikaci chorob zvířat uvedených na seznamu obsaženém v příloze k rozhodnutí a pro odpovídající veterinární dozor. V obou těchto případech stanoví rozhodnutí finanční účast Společenství na vnitrostátních programech pro odškodnění chovatelů.

23      Výčet chorob uvedený v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí 90/424 neobsahuje žádnou chorobu ryb. Avšak jak výslovně stanoví čl. 5 odst. 2 tohoto rozhodnutí, tento výčet může být doplněn tak, aby zahrnoval choroby přenosné na ryby.

24      Členský stát kromě toho podle čl. 3 odst. 2 rozhodnutí 90/424 může obdržet od Společenství finanční příspěvek na nouzová opatření, jež je třeba činit v případě výskytu chorob uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pouze za podmínky, že jím okamžitě prováděná opatření zahrnují alespoň, vedle dalšího, i rychlou a přiměřenou náhradu ztrát chovatelům.

25      Jediná choroba ryb, jež je uvedena na seznamu tvořícím přílohu rozhodnutí 90/424 je infekční nekróza krvetvorné tkáně, která byla na seznam doplněna rozhodnutím Rady 94/370/ES ze dne 21. června 1994 (Úř. věst. L 168, s. 31; Zvl. vyd. 03/16, s. 221).

 Vnitrostátní právní předpisy

26      Směrnice 91/67 byla ve Spojeném království provedena prostřednictvím „Fish Health Regulations 1992“ (Statutory Instrument 1992, č. 3300).

27      Směrnice 93/53 byla v tomto členském státě provedena nařízeními nazvanými „Diseases of Fish (Control) Regulations 1994“ (Statutory Instrument 1994, č. 1447). Součástí těchto nařízení jsou i nařízení č. 4 a 5, kterými se provádějí minimální opatření Společenství pro boj s chorobami seznamu I. Nařízení zmocňuje příslušného ministra k vydávání rozhodnutí ukládajících provedení opatření předepsaných směrnicí 93/53.

28      V době přijetí Diseases of Fish (Control) Regulations 1994 nebyl ve Spojeném království pozorován žádný klinický nebo jiný projev výskytu chorob na seznamu II, takže Spojené království požívalo statutu schválené oblasti. Tento členský stát rozhodl, že jakýkoli výskyt jedné z těchto chorob měl znamenat uplatnění opatření obdobných těm, která Společenství zavedlo jako povinná pro choroby na seznamu I.

29      Nařízení č. 7 Diseases of Fish (Control) Regulations 1994 tudíž zmocňuje příslušného ministra k vydávání rozhodnutí ukládajících vzhledem k chorobám na seznamu II stejná opatření jako opatření určená k boji proti chorobám na seznamu I. Opatření, která je ministr pověřen stanovit vyhláškou v případě potvrzené epidemie VHS ve schválené oblasti, tak zahrnují:

„iii)  likvidaci jiker a gamet, mrtvých ryb a ryb, které vykazují klinické příznaky choroby, za dozoru ministra a v souladu s ustanoveními směrnice 90/667/EHS;

iv)      aa) usmrcení a likvidaci všech živých ryb pod dozorem ministra a v souladu s ustanoveními směrnice 90/667/EHS nebo

bb) usmrcení, pod dozorem ministra, všech živých ryb za účelem jejich uvedení na trh nebo zpracování k lidské spotřebě, pod podmínkou, že dosáhly tržní velikosti a nevykazují žádné klinické příznaky choroby“.

 Skutkové okolnosti v původním řízení a předběžné otázky

 Ve věci C‑20/00

30      McConnell Salmon Ltd (dále jen „MSL“) je společnost, jejímž právním nástupcem se Booker stala v roce 1995 a 1996. MSL se v r. 1993 stala nájemcem chovu kambal velkých na ostrově Gigha (Spojené království). Zároveň koupila zásobu kambal věkových tříd 1991 a 1993. Posléze uvedla do chovu novou zásobu kambal věkové třídy 1994. Hospodářství se v té době nacházelo ve schválené oblasti ve smyslu směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn.

31      V srpnu 1994 bylo v tomto hospodářství shledáno ohnisko VHS a v září 1994 Secretary of State for Scotland oznámil MSL výnos (dále jen „výnos z r. 1994“) přijatý na základě nařízení č. 7 Diseases of Fish (Control) Regulations 1994.

32      Podle článku 4 výnosu z r. 1994:

„Aniž by tím byl dotčen článek 5, budou veškeré ryby usmrceny a jejich mrtvá těla zlikvidována v souladu s ustanoveními směrnice Rady 90/667/EHS, přičemž mrtvá těla nebo odpady z těchto ryb budou odstraněny způsobem nebo na místě před tím určeným Secretary of State.“

33      Článek 5 téhož výnosu stanoví:

„Ryby, jež ke dni tohoto rozhodnutí dosáhly tržní velikosti, mohou být usmrceny za účelem jejich uvedení na trh nebo zpracování k lidské spotřebě za následujících podmínek:

a)      podle názoru inspektora nevykazují žádné klinické příznaky choroby;

b)      jsou nejdříve zbaveny vnitřností;

c)      jejich usmrcení, vykuchání a příprava za účelem uvedení na trh nebo zpracování k lidské spotřebě jsou provedeny v souladu s právními předpisy;

[…]“

34      Ryby věkových tříd 1993 a 1994 nedosáhly k datu oznámení výnosu z r. 1994 tržní velikosti a musely být tedy usmrceny a zlikvidovány v souladu s článkem 4 tohoto výnosu. Ryby věkové třídy 1991, které tehdy měly tržní velikost, byly usmrceny za účelem uvedení na trh nebo zpracování k lidské spotřebě v souladu s článkem 5 téhož výnosu.

35      Rozhodnutí 92/538 bylo pozměněno z důvodu tohoto ohniska VHS rozhodnutím Komise 94/817/ES ze dne 15. prosince 1994 (Úř. věst. L 337, s. 88), aby byly znovu vymezeny schválené oblasti, pokud jde o VHS jako zahrnující „území Velké Británie s výjimkou území ostrova Gigha“.

36      MSL požadovala na Secretary of State náhradu škody za ztráty údajně utrpěné z důvodu usmrcení a zlikvidování ryb věkových tříd 1993 a 1994, jakož i z důvodu usmrcení a předčasného a nuceného uvedení ryb věkové třídy 1991 na trh. V květnu 1996 Secretary of State oznámil žalobkyni v původním řízení, že má za to, že žalobkyně nemá nárok na náhradu škody a že kromě toho není vhodné, aby jí bylo poskytnuto odškodné ex gratia, vzhledem k tomu, že ustálenou politikou vlády je neodškodňovat adresáty opatření přijatých v rámci boje proti chorobám ryb.

37      Booker proti Secretary of State podala žalobu, směřující k soudnímu přezkoumání nařízení č. 7 Diseases of Fish (Control) Regulations a rozhodnutí z května 1996, kterým Secretary of State zamítl poskytnutí náhrady škody. V prvním stupni Lord Ordinary soudu Court of Session (Scotland) (Spojené království) rozhodl, že Secretary of State jednal protiprávně, když při vydávání rozhodnutí o usmrcení na základě uvedeného nařízení nepřipustil žádnou náhradu škody, ať zákonodárnou či správní cestou.

38      Secretary of State podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Scottish Ministers, kteří se stali právními nástupci Secretary of State, přejali jeho stanovisko, pokud jde o žádost o náhradu škody, a pokračovali v odvolacím řízení.

39      Court of Session (Scotland) má za to, že řešení původního sporu závisí na výkladu práva Společenství, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Když členský stát, aby dostál povinnosti uložené mu směrnicí 93/53/EHS přijmout opatření k boji proti výskytu ohniska choroby uvedené na seznamu II ve schváleném hospodářství nebo schválené oblasti, přijme vnitrostátní právní opatření, jejichž provedení předpokládá likvidaci a usmrcení ryb, je třeba vykládat zásady práva Společenství týkající se ochrany základních práv, zejména vlastnického práva, v tom smyslu, že členský stát zavazují přijmout opatření stanovící poskytnutí náhrady škody:

a)      majiteli ryb, které byly zlikvidovány, a

b)      majiteli ryb, jejichž okamžité usmrcení bylo nařízeno, čímž byl majitel donucen okamžitě je prodat?

2)      Je-li členský stát povinen přijmout taková opatření, jakými měřítky výkladu se má vnitrostátní soud řídit při posuzování souladu přijatých opatření se základními právy, zejména vlastnickým právem, jejichž zachovávání zajišťuje Soudní dvůr a jejichž pramenem je zejména Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod?

3)      Vyžadují tato měřítka zvláště, aby dotyčná opatření rozlišovala podle toho, zda byl výskyt ohniska choroby způsoben zaviněným protiprávním jednáním majitele zasažených ryb, či nikoliv?“

 Ve věci C‑64/00

40      Předmětem podnikání Hydro Seafood je chov lososů v několika hospodářstvích nacházejících se v západním Skotsku. V roce 1998 byla tato hospodářství zasažena ISA. Na základě nařízení č. 5 Diseases of Fish (Control) Regulations 1994 Secretary of State oznámil v době od května do července 1998 Hydro Seafood několik výnosů (dále jen „výnosy z r. 1998“) nařizujících likvidaci zásob ryb, které ještě nedosáhly tržní velikosti, jakož i uvedení na trh zásob ryb, které této velikosti dosáhly.

41      Hydro Seafood postupovala v souladu s výnosy z r. 1998. Tvrdila však, že kromě újmy způsobené přímo likvidací a předčasným uvedením jejích zásob ryb na trh musela rovněž nést značné náklady z důvodu přísných praktických opatření uložených těmito výnosy. Hydro Seafood tudíž podala Secretary of State žádost o náhradu škody způsobené ztrátami, které vyčíslila na 14 milionů GBP. Secretary of State zamítl žádost a odmítl jakékoliv odškodnění.

42      Hydro Seafood podala v březnu 1999 žalobu, jíž se domáhala soudního přezkoumání rozhodnutí, kterým Secretary of State zamítl poskytnutí náhrady škody. Poté, co se Scottish Ministers stali právními nástupci Secretary of State, zaujali stejné stanovisko jako on.

43      Court of Session má za to, že spor v původním řízení nastoluje otázky obdobné otázkám předloženým Soudnímu dvoru ve věci C‑20/00, ale nikoliv s nimi totožné, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Když členský stát, aby dostál povinnosti uložené mu směrnicí 93/53/EHS přijmout opatření k boji proti výskytu ohniska choroby uvedené na seznamu I, přijme vnitrostátní právní opatření, jejichž provedení předpokládá likvidaci a usmrcení ryb, je třeba vykládat zásady práva Společenství týkající se ochrany základních práv, zejména vlastnického práva, v tom smyslu, že členský stát zavazují přijmout opatření stanovující poskytnutí náhrady škody:

a)      majiteli ryb, které byly zlikvidovány, a

b)      majiteli ryb, jejichž okamžité usmrcení bylo nařízeno, čímž byl majitel donucen okamžitě je prodat?

2)      Je-li členský stát povinen přijmout taková opatření, jakými měřítky výkladu se má vnitrostátní soud řídit při posuzování souladu přijatých opatření se základními právy, zejména vlastnickým právem, jejichž zachovávání zajišťuje Soudní dvůr a jejichž pramenem je zejména Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod?

3)      Vyžadují tato měřítka zvláště, aby dotyčná opatření rozlišovala podle toho, zda byl výskyt ohniska choroby způsoben zaviněným protiprávním jednáním majitele zasažených ryb, či nikoliv?

4)      Je směrnice 93/53/EHS nezákonná, neboť porušuje základní právo vlastnit majetek z důvodu, že nestanoví v případě potvrzené epidemie ISA poskytnutí náhrady škody a) majiteli ryb, které byly zlikvidovány a b) majiteli ryb, jejichž okamžité usmrcení bylo nařízeno, čímž byl majitel donucen je okamžitě prodat?“

 K první a druhé otázce ve věcech C‑20/00 a C‑64/00, jakož i ke čtvrté otázce ve věci C‑64/00

44      Na okraj je třeba podotknout, že směrnice 93/53 stanoví, že členské státy dbají na to, aby v hospodářstvích zasažených některými chorobami byla přijata následující opatření:

–        pokud jde o choroby na seznamu I, na jedné straně ryby, které vykazují klinické příznaky choroby, jsou považovány za vysoce nebezpečné látky a zlikvidovány za dozoru úředního útvaru, na druhé straně veškeré žijící ryby se buď usmrtí a zlikvidují pod dozorem úředního útvaru, nebo v případě ryb, které dosáhly tržní velikosti a nevykazují žádné klinické příznaky choroby, se pod dozorem úředního útvaru usmrtí, aby byly uvedeny na trh nebo zpracovány k lidské spotřebě [čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice 93/53];

–        pokud jde o choroby na seznamu II, obnova schválení oblasti upravená směrnicí 91/67 ve znění pozdějších změn podléhá požadavkům stanoveným v příloze B k této směrnici, zejména usmrcení všech ryb přítomných v nakažených hospodářstvích a likvidaci zasažených nebo nakažených ryb; úřední útvar však může povolit výkrm ryb, které mají být usmrceny, až do doby, kdy dosáhnou tržní velikosti (čl. 9 směrnice 93/53).

45      V těchto souvislostech první a druhá otázka ve věcech C‑20/00 a C‑64/00, jakož i čtvrtá otázka ve věci C‑64/00 směřují k tomu, zda na jedné straně směrnice 93/53 tím, že ukládá minimální opatření k boji proti chorobám na seznamu I, není stižena neplatností z důvodu porušení základního práva vlastnit majetek, a zda na druhé straně opatření členského státu proti chorobám na seznamech I a II v rámci provádění uvedené směrnice nejsou neslučitelná s tímto právem, pokud ani tato směrnice, ani vnitrostátní opatření přijatá k jejímu provedení nestanoví poskytnutí náhrady škody poškozeným vlastníkům.

 Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

46      Všichni zúčastnění, kteří předložili Soudnímu dvoru vyjádření, vycházejí z toho, že základní práva jsou nedílnou součástí obecných zásad práva Společenství. Dále poukazují na to, že požadavky plynoucí z ochrany základních práv v právním řádu Společenství zavazují rovněž členské státy při uplatňování předpisů Společenství a že tato práva zahrnují i vlastnické právo, které je rovněž zakotveno v článku 1 dodatkového protokolu č. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „ÚLPZS“).

47      Booker a Hydro Seafood tvrdí, že zásady práva Společenství týkající se ochrany základních práv, zejména vlastnického práva, musejí být vykládány v tom smyslu, že vyžadují odškodnění majitelů, jejichž ryby byly buďto zlikvidovány, nebo usmrceny a zlikvidovány, nebo usmrceny za okolností jako v případě věcí v původním řízení. V této souvislosti se dovolávají zejména judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP, rozsudky Sporrong a Lönnroth v. Švédsko ze dne 23. září 1982, řada A č. 52; James a další v. Spojené království ze dne 21. února 1986, řada A č. 98, a Pressos Compania Naviera SA a další v. Belgie ze dne 20. listopadu 1995, řada A č. 332).

48      Podle žalobkyň v původním řízení jsou existence a úroveň takového odškodnění důležitými prvky rovnováhy mezi obecným zájmem a právy jednotlivců umožňující zaručit, že ochrana přiznaná článkem 1 dodatkového protokolu č. 1 k ÚLPZS proti vyvlastnění a zbavení užívání věcí není zdánlivá nebo úplně neúčinná.

49      Žalobkyně prohlašují, že netvrdí, že omezení jejich vlastnického práva, k nimž došlo v obou původních věcech, neodpovídají cílům obecného zájmu, jenž Společenství sleduje v rámci společné organizace trhu akvakultury. Při neexistenci odškodnění v jakékoliv podobě však podle nich opatření přijatá vládou Spojeného království představují nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je ohrožena samotná podstata tohoto práva.

50      Booker a Hydro Seafood rovněž tvrdí, že nedostatek jakéhokoliv odškodnění ve prospěch osob poškozených opatřeními podle vnitrostátního práva představuje v rozsahu, v němž zasahuje do základního práva, jakým je právo vlastnit majetek, porušení zásady proporcionality.

51      Hydro Seafood dále uvádí, že není dána žádná výjimečná okolnost, jež by mohla opravňovat absolutní odmítnutí poskytnout náhradu škody za újmu způsobenou opatřeními, o něž jde v původním řízení.

52      Scottish Ministers, vláda Spojeného království, francouzská, italská, nizozemská a norská vláda, jakož i Rada a Komise naopak tvrdí na jedné straně, že Soudní dvůr nikdy nejudikoval, že obecné zásady práva Společenství přikazují uhrazení náhrady škody za takových okolností, jako ve věcech v původním řízení, a na druhé straně, že takováto neexistence odškodnění je slučitelná s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

53      Scottish Ministers, nizozemská vláda a Komise mají dále za to, že ztráty, jež žalobkyně v původním řízení utrpěly, byly způsobeny spíše výskytem chorob, proti kterým musí Společenství být legitimně s to bojovat, nežli uloženou likvidací a usmrcením.

54      Podle francouzské, italské, nizozemské a norské vlády, jakož i podle Rady a Komise likvidace a usmrcení ryb nemusí být nutně doprovázeny odškodněním, pokud jsou tato opatření odůvodněna cílem obecného zájmu Společenství a pokud nejsou natolik nepřiměřená vzhledem ke sledovanému cíli, že by ohrožovala samotnou podstatu vlastnického práva.

55      Pokud jde o platnost směrnice 93/53, Hydro Seafood tvrdí, že tato směrnice sice výslovně neupravuje odškodnění ve prospěch chovatelů poškozených opatřeními, která ukládá, nicméně toto odškodnění mlčky předpokládá. Pokud by členské státy neměly pravomoc či povinnost zavést úpravu odškodnění ve prospěch těchto chovatelů, příslušná ustanovení této směrnice by musela být považována za nezákonná.

56      Podle italské a nizozemské vlády, jakož i podle Rady a Komise okolnost, že směrnice 93/53 neobsahuje žádné ustanovení stanovící odškodnění chovatelů, neznamená, že směrnice porušuje vlastnické právo, a je tedy nezákonná.

57      Nizozemská vláda rovněž uvádí, že při neexistenci ustanovení práva Společenství upravujících danou otázku spadají samotný princip a podoba tohoto odškodnění do pravomoci každého členského státu.

 Závěry Soudního dvora

58      Zákonodárce Společenství určil, když přijal směrnici 93/53, hygienická a profylaktická opatření, která mají členské státy povinnost přijmout za účelem předcházení některým chorobám ryb a jejich potlačení na svém území.

59      Je na místě rovnou konstatovat, že právo na odškodnění ve prospěch majitelů, jejichž ryby byly zlikvidovány nebo usmrceny v návaznosti na uplatnění těchto opatření, neplyne ani ze znění, ani ze systematiky směrnice 93/53.

60      Článek 17 směrnice 93/53 ovšem stanoví, že podmínky finanční účasti Společenství na krocích podniknutých v souvislosti s uplatňováním této směrnice jsou určeny rozhodnutím 90/424. Toto rozhodnutí zavádí finanční příspěvek Společenství ve prospěch členských států, jež zejména vynaložily náklady na odškodnění majitelů, jejichž zvířata byla usmrcena nebo zlikvidována za účelem boje proti některým chorobám, a to buďto v rámci nouzových opatření, nebo v rámci programů pro eradikaci a dozor.

61      Seznam v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí 90/424, který obsahuje výčet chorob, na něž se vztahují nouzová opatření, však nezmiňuje žádnou chorobu ryb.

62      Členský stát kromě toho podle čl. 3 odst. 2 rozhodnutí 90/424 může obdržet od Společenství finanční příspěvek na nouzová opatření, jež je třeba činit v případě výskytu chorob uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pouze za podmínky, že jím okamžitě prováděná opatření zahrnují alespoň, vedle dalšího, i rychlou a přiměřenou náhradu ztrát chovatelům. Členský stát může tudíž čerpat finanční příspěvek Společenství, pouze pokud rozhodne, že přikročí k takovému odškodnění a splní uvedené požadavky.

63      Pokud jde o finanční opatření Společenství stanovená článkem 24 rozhodnutí 90/424 pro eradikaci chorob a příslušný veterinární dozor, tato opatření se mohou vztahovat jen na choroby uvedené na seznamu nacházejícím se v příloze k tomuto rozhodnutí. Jedinou chorobou ryb převzatou na tento seznam je ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí 94/370 infekční nekróza krvetvorné tkáně.

64      Je tedy třeba ověřit, zda při neexistenci odškodnění postižených majitelů je směrnice 93/53 slučitelná se základním právem vlastnit majetek.

65      V tomto ohledu je na místě podotknout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou základní práva nedílnou součástí obecných právních zásad, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje, přičemž za tímto účelem vychází z ústavních tradic společných členským státům, jakož i z poznatků, které skýtají mezinárodně právní instrumenty týkající se ochrany lidských práv, na jejichž tvorbě členské státy spolupracovaly nebo k nimž přistoupily (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. prosince 1979, Hauer, 44/79, Recueil, s. 3727, bod 15). ÚLPZS má v tomto ohledu zvláštní význam (viz zejména rozsudky ze dne 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611, bod 37, a ze dne 22. října 2002, Roquette Frères, C‑94/00, Recueil, s. I‑9011, bod 25).

66      Zásady stanovené touto judikaturou byly znovu potvrzeny preambulí Jednotného evropského aktu a poté článkem F odst. 2 Smlouvy o Evropské Unii (rozsudek ze dne 15. prosince 1995, Bosman, C‑415/93, Recueil, s. I‑4921, bod 79). Napříště jsou převzaty v čl. 6 odst. 2 ES, podle kterého „Unie ctí základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod […] a ta, jež vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, jako obecné zásady práva Společenství“.

67      Základní práva, jimž Soudní dvůr takto poskytuje ochranu, zahrnují právo vlastnit majetek (rozsudek Hauer, výše uvedený, bod 17).

68      Základní práva nicméně nepředstavují absolutní výsady, ale je třeba je brát v úvahu ve vztahu k jejich společenské funkci. Výkon těchto práv může tudíž být předmětem omezení zejména v rámci společné organizace trhů, a to pod podmínkou, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a nepředstavují, s ohledem na sledovaný cíl, nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je ohrožena samotná podstata tohoto práva (viz rozsudky ze dne 13. července 1989, Wachauf, 5/88, Recueil, s. 2609, bod 18; ze dne 10. ledna 1992, Kühn, C‑177/90, Recueil, s. I‑35, bod 16, a ze dne 15. dubna 1997, Irish Farmers Association a další, C‑22/94, Recueil, s. I‑1809, bod 27).

69      Slučitelnost úpravy, o niž jde v původním řízení, s požadavky plynoucími z ochrany základního práva vlastnit majetek, je namístě posuzovat právě ve světle těchto hledisek.

70      Zaprvé je třeba zjistit cíle sledované směrnicí 93/53 a zadruhé posoudit, zda s ohledem na tyto cíle opatření k likvidaci a usmrcení stanovená uvedenou směrnicí představují, při neexistenci odškodnění ve prospěch postižených majitelů, nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je ohrožena samotná podstata tohoto práva.

71      K ustanovením směrnice 53/93 je třeba přistupovat v kontextu společné organizace trhu s živočichy a produkty akvakultury, jež je úzce spjata se strukturální politikou Společenství v této oblasti. Některé tam sledované cíle vyplývají ze směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn.

72      Ze směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn v jejím celku plyne, že politika, kterou Společenství uplatňuje, je vedena záměrem přispět k završení vnitřního trhu s živočichy a produkty akvakultury při současném zabránění šíření nakažlivých chorob ryb.

73      Tato směrnice tedy usiluje o dosažení, v rámci směrů vymezených v článku 39 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 33 ES), dvojího cíle, jímž je na jedné straně zajištění završení vnitřního trhu a racionální rozvoj odvětví akvakultury, jakož i zvýšení produktivity v tomto odvětví, a na druhé straně stanovení hygienických a veterinárních pravidel upravujících na úrovni Společenství toto odvětví.

74      Za účelem dosažení tohoto dvojího cíle směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn stanoví obecné požadavky týkající se uvádění živočichů pocházejících z akvakultury na trh, včetně druhů náchylných k chorobám na seznamech I a II. Směrnice zavádí širokou škálu pravidel vztahujících se jak na fázi schvalování oblastí a hospodářství považovaných za úplně nebo částečně prosté chorob na seznamu II, včetně VHS, tak i na fázi uvádění živočichů a produktů pocházejících z akvakultury na trh.

75      Pokud se jedná o choroby na seznamu II, je třeba zmínit zvláště články 5 až 7 a 9, jakož i přílohu A směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn. Vzhledem k tomu, že veterinární situace živočichů pocházejících z akvakultury není na území Společenství stejnorodá, tato ustanovení vymezují a upravují schválené oblasti a schválená hospodářství, jenž požívají zvláštního veterinárního statusu za účelem usnadnění uvádění ryb pocházejících z těchto oblastí či hospodářství na trh.

76      Článek 7 směrnice 91/67 ve znění pozdějších změn tak stanoví, že ryby druhů náchylných k chorobám na seznamu II mohou být volně přepravovány živé a být tak uvedeny na trh ve Společenství, pokud pocházejí ze schválené oblasti nebo schváleného hospodářství. Za účelem umožnění takového uvedení na trh tato směrnice vymezuje podmínky a postup vztahující se na udělení schválení oblasti nebo hospodářství, jakož i na zachování, pozastavení, obnovení a odnětí schválení.

77      Do tohoto rámce pak vstoupila směrnice 93/53. Z preambule této směrnice je zřejmé, že plní rovněž dvojí funkci. Na jedné straně má umožnit přijímání opatření k boji s chorobami ihned, jakmile je podezření na výskyt jedné z chorob na seznamu I a II v určitém hospodářství, tak aby mohla být prováděna okamžitá a účinná opatření, jakmile je choroba potvrzena. Na druhé straně vzhledem k tomu, že ohnisko choroby se může rychle šířit, nabýt epizootických rozměrů a způsobit úhyn mnoha ryb jakož i poruchy takového rozsahu, že vyvolají zásadní pokles výnosnosti akvakultury, má uvedená směrnice za cíl předcházet šíření choroby, zejména prostřednictvím důkladné kontroly přesunů ryb a produktů způsobilých šířit nákazu.

78      Směrnice 93/53 tedy má za cíl přispět k završení vnitřního trhu s živočichy a produkty akvakultury a je součástí širší úpravy určené k zavedení minimálních opatření Společenství k boji proti některým chorobám ryb. Opatření, která tato směrnice ukládá, odpovídají tudíž skutečně cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím.

79      Pokud jde o to, zda omezení vlastnického práva vyplývající z těchto opatření nepředstavují, s ohledem na sledovaný cíl a při neexistenci odškodnění, nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je ohrožena samotná podstata tohoto práva, je třeba nejprve podotknout, že uvedená opatření mají nouzovou povahu a jsou určena k zaručení provádění účinných opatření okamžitě, jakmile je výskyt choroby potvrzen, jakož i vyloučení jakéhokoliv rizika šíření nebo přežití patogenního původce.

80      Účinkem dotčených opatření dále není to, že by majitelé hospodářství v akvakultuře byli zbaveni možnosti jejich provozování, ale naopak to, že mají možnost pokračovat ve výkonu své činnosti.

81      Okamžitá likvidace a usmrcení všech ryb totiž uvedeným majitelům umožňují co nejdříve znovu osadit postižené chovy.

82      Zmíněná opatření tedy umožňují obnovení přepravy živých ryb druhů náchylných k chorobám na seznamu I a II a jejich uvádění na trh ve Společenství, takže všichni zúčastnění, včetně majitelů hospodářství v akvakultuře, mohou mít prospěch z jejich účinků.

83      Konečně je třeba poznamenat, že jak Booker sama uznala, činnost, kterou jako majitel hospodářství v akvakultuře vykonává, obnáší obchodní rizika. Jak správně tvrdili Scottish Ministers, vláda Spojeného království a nizozemská vláda, jakož i Komise, žalobkyně v původním řízení mohou jako chovatelé očekávat, že kdykoliv může propuknout choroba ryb a způsobit jim újmu. Toto riziko je vlastní podnikatelské činnosti chovatele a obchodníka s živými živočichy a představuje následek přirozené události, ať již jde o choroby na seznamu I nebo choroby na seznamu II.

84      Pokud jde o rozsah případné újmy, je namístě konstatovat, že ryby vykazující klinické příznaky choroby nemají, z důvodu jejich stavu, žádnou tržní hodnotu. Pokud jde o ryby, které dosáhly tržní velikosti a mohly být uvedeny na trh nebo zpracovány k lidské spotřebě, jelikož nevykazovaly v době jejich usmrcení žádný klinický příznak choroby, ztráta, kterou případně chovatelé utrpěli z důvodu okamžitého usmrcení těchto ryb, je způsobena tím, že nemohli zvolit nejpříznivější dobu pro jejich uvedení na trh. Je však třeba podotknout, že vzhledem k riziku, že by v budoucnu tyto ryby mohly vykazovat takové příznaky, není možné určit příznivější dobu pro jejich uvedení na trh. Co se týká všech ostatních ryb, nelze také prokázat, že by měly nějakou tržní hodnotu, z důvodu rizika, že v budoucnu budou také vykazovat klinické příznaky choroby.

85      Zákonodárce Společenství může mít v rámci své široké posuzovací pravomoci v oblasti zemědělské politiky zajisté za to, že je vhodné částečně či úplně odškodnit majitele hospodářství, v nichž jsou zlikvidováni a usmrceni živočichové. Nicméně z tohoto konstatování nelze vyvodit, že by v právu Společenství existovala obecná zásada ukládající poskytnutí náhrady škody za všech okolností.

86      Z předcházejícího vyplývá, že minimální opatření k okamžité likvidaci a usmrcení ukládaná směrnicí 93/53 za účelem boje proti chorobám na seznamu I nepředstavují při neexistenci odškodnění ve prospěch postižených majitelů nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je ohrožena samotná podstata tohoto práva.

87      Na čtvrtou otázku položenou ve věci C‑64/00 je tudíž třeba odpovědět tak, že její přezkum neukázal žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost směrnice 93/53, pokud jde o to, že tato směrnice ukládá minimální opatření pro boj proti chorobám na seznamu I, aniž by stanovila poskytnutí náhrady škody ve prospěch majitelů postižených těmito opatřeními.

88      Pokud jde o provádění směrnice 93/53 členskými státy, je třeba podotknout, že podle ustálené judikatury (viz zejména rozsudky Wachauf, výše uvedený, bod 19, a ze dne 24. března 1994, Bostock, C‑2/92, Recueil, s. I‑955, bod 16) požadavky plynoucí z ochrany základních práv v právním řádu Společenství zavazují rovněž členské státy při provádění předpisů Společenství. Členské státy jsou tedy povinny provádět tyto předpisy v co největším možném rozsahu za podmínek, které neporušují tyto požadavky.

89      Spojené království přijalo minimální opatření k boji proti chorobám na seznamu I stanovená směrnicí 93/53. Nevyužilo přitom možnost přiznanou členským státům čl. 9 odst. 3 této směrnice povolit výkrm ryb zasažených chorobou na seznamu II až do dosažení tržní velikosti, ale nařídilo, pokud jde o choroby na seznamu II, opatření rovnocenná opatřením stanoveným uvedenou směrnicí pro choroby na seznamu I.

90      Za takových okolností, jako ve věcech v původním řízení, nepředstavuje jednak to, že členský stát uplatní závazná opatření k boji proti chorobám na seznamu I totožná s minimálními opatřeními, která Společenství uložilo pro uvedené choroby a která neupravují poskytnutí náhrady škody, s ohledem na důvody uvedené v bodech 79 až 85 tohoto rozsudku, nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je ohrožena samotná podstata tohoto práva.

91      A dále, okamžitá likvidace a usmrcení ryb nacházejících se v hospodářství zasaženém jednou z chorob na seznamu II umožňují v daném členském státě co nejdříve obnovit schválení oblasti tvořící část území Společenství, kde se uvedená choroba nevyskytuje. Takové obnovení umožňuje v co nejkratší lhůtě uvedení na trh Společenství živých ryb druhů náchylných k zmíněným chorobám při zákazu platném v dané schválené oblasti uvádět na trh zmíněné živé ryby, které nepocházejí ze schválené oblasti nebo ze schváleného hospodářství.

92      To, že členský stát uplatní závazná opatření k boji proti chorobám na seznamu II obdobná minimálním opatřením, která Společenství uložilo pro choroby na seznamu I a která neupravují poskytnutí náhrady škody, odpovídá za takových okolností, jako ve věcech v původním řízení, a ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v bodech 79 až 85 a 91 tohoto rozsudku, skutečně cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a nepředstavuje ani nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je ohrožena samotná podstata tohoto práva.

93      Na první dvě otázky položené ve věcech C‑20/00 a C‑64/00 je tedy třeba odpovědět tak, že opatření k okamžité likvidaci a usmrcení ryb uplatňovaná členským státem za účelem boje proti chorobám na seznamu I a II v rámci provádění směrnice 93/53, totožná s minimálními opatřeními uloženými Společenstvím pro choroby na seznamu I, respektive těmto minimálním opatřením obdobná, a která neupravují poskytnutí náhrady škody, nejsou za takových okolností, jako ve věcech v původním řízení neslučitelná se základním právem vlastnit majetek.

 Ke třetí otázce ve věcech C‑20/00 a C‑64/00

94      Třetí otázkou položenou ve věcech C‑20/00 a C‑64/00 se předkládající soud táže, zda se posouzení slučitelnosti opatření, přijatých členským státem za účelem boje proti chorobám na seznamu I a II v rámci provádění směrnice 93/53, se základním právem vlastnit majetek, může lišit v závislosti na tom, zda výskyt ohniska choroby byl způsoben zaviněným protiprávním jednáním majitele ryb, či nikoliv.

95      Vzhledem k odpovědím daným na první a druhou otázku ve věcech C‑20/00 a C‑64/00 je třeba odpovědět na třetí otázku v těchto věcech tak, že okolnost, zda výskyt ohniska choroby byl způsoben zaviněným protiprávním jednáním majitele ryb, či nikoliv, nemá za takových okolností, jako ve věcech v původním řízení, vliv na slučitelnost opatření, která členský stát uložil v rámci provádění směrnice 93/53 za účelem boje proti chorobám na seznamu I a II, se základním právem vlastnit majetek.

 K nákladům řízení

96      Výdaje vzniklé vládě francouzské, italské, nizozemské, norské a Spojeného království, jakož i Radě a Komisi, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve sporu probíhajícím před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

o otázkách, které mu byly předloženy Court of Session (Scotland), usneseními ze dne 11. ledna a 18. února 2000, rozhodl takto:

1)      Přezkum čtvrté předběžné otázky ve věci C‑64/00 neukázal žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost směrnice Rady 93/53/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se zavádějí minimální opatření Společenství ke zdolávání některých nákaz ryb, pokud jde o to, že tato směrnice ukládá minimální opatření pro boj proti chorobám uvedeným na seznamu I přílohy A ke směrnici Rady 91/67/EHS ze dne 28. ledna 1991 o veterinárních předpisech pro uvádění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů akvakultury na trh, ve znění směrnice Rady 93/54/EHS ze dne 24. června 1993, aniž by stanovila poskytnutí náhrady škody ve prospěch majitelů postižených těmito opatřeními.

2)      Opatření k okamžité likvidaci a usmrcení ryb uplatňovaná členským státem za účelem boje proti chorobám na seznamu I a II uvedené přílohy v rámci provádění směrnice 93/53, totožná s minimálními opatřeními uloženými Společenstvím pro choroby na seznamu I, respektive těmto minimálním opatřením obdobná, a která neupravují poskytnutí náhrady škody, nejsou za takových okolností, jako ve věcech v původním řízení, neslučitelná se základním právem vlastnit majetek.

3)      Okolnost, zda výskyt ohniska choroby byl způsoben zaviněným protiprávním jednáním majitele ryb, či nikoliv, nemá za takových okolností, jako ve věcech v původním řízení, vliv na slučitelnost opatření, která členský stát uložil v rámci provádění směrnice 93/53 za účelem boje proti chorobám na seznamu I a II uvedené přílohy, se základním právem vlastnit majetek.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. července 2003.

* Jednací jazyk: angličtina.