SOC/776
Aktualizace protikorupčního legislativního rámce
STANOVISKO
sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti korupci, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV a Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie a kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371
[
COM(2023) 234 final – 2023/0135 (COD)
]
Společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o boji proti korupci
[
JOIN(2023) 12 final
]
Zpravodaj: José Antonio MORENO DÍAZ
Spoluzpravodaj: João NABAIS
|
Žádost o vypracování stanoviska
|
Evropská komise, 29/06/2023
|
|
Právní základ
|
čl. 83 odst. 1 a 2 a čl. 82 odst. 1 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie
|
|
|
|
|
Odpovědná sekce
|
Zaměstnanost, sociální věci, občanství
|
|
Přijato v sekci
|
04/10/2023
|
|
Výsledek hlasování
(pro/proti/zdrželi se hlasování)
|
62/00/01
|
|
Přijato na plenárním zasedání
|
DD/MM/YYYY
|
|
Plenární zasedání č.
|
…
|
|
Výsledek hlasování
(pro/proti/zdrželi se hlasování)
|
…/…/…
|
I.DOPORUČENÍ
1.OBECNÁ DOPORUČENÍ
1.1Korupce představuje závažný problém, který se dotýká všech členských států EU a také samotného demokratického soužití. EHSV tudíž vítá iniciativu Komise zaměřenou na boj proti korupci a podporuje opatření, která byla navržena ve snaze vnést do této oblasti určitý systém.
EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR:
1.2vítá Komisí předložený návrh směrnice a bere na vědomí právní základ, který je v návrhu a jeho důvodové zprávě uveden. Domnívá se však, že vzhledem k potřebě efektivnějšího dosažení cíle směrnice by bylo vhodné vzít v potaz rozšíření právního základu strategie EU pro boj proti korupci. Například v případě směrnice je třeba zvážit, zda by vedle článků 82 a 83 SFEU neměl být zmíněn také článek 84 SFEU, který zahrnuje preventivní opatření, a článek 87 SFEU, protože bude nezbytná policejní spolupráce. Je zcela logické, že bude v tomto ohledu zapotřebí podporovat policejní spolupráci a koordinaci, aby bylo možné docílit účinnějšího postupu;
1.3soudí, že je třeba prodiskutovat, zda by bylo možné vytvořit souběžně s návrhem směrnice EU právní rámec, který by závazně upravoval právní systém Unie, neboť povinnosti plynoucí z Úmluvy OSN proti korupci (UNCAC) se stejným způsobem a ve stejném rozsahu vztahují na všechny smluvní strany. Tento souběžný rámec by měl být pokud možno stanoven rozhodnutím Rady;
1.4poukazuje na to, že v souladu s čl. 86 odst. 4 SFEU by bylo možné navrhnout, aby Rada přijala rozhodnutí, jímž by byla korupce zahrnuta do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce, mj. i v případech, kdy nejsou ohroženy finanční zájmy Unie, a u trestných činů, které mají přeshraniční charakter, i když se dotýkají pouze jednoho členského státu;
1.5má za to, že je třeba co nejpodrobněji definovat pojem úřední osoby.
2.DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE PREVENTIVNÍCH OPATŘENÍ
EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR:
2.1je toho názoru, že by ve směrnici měla být stanovena mnohem přesnější pravidla ohledně povinností členských států v oblasti střetu zájmů. Všem z nich by mělo být výslovně uloženo, aby přijaly předpisy, na jejichž základě bude možné omezit přístup k voleným funkcím a funkcím ve vládě a evidovat všechny osoby, které tento přístup získaly, stanovit pravidla neslučitelnosti, zpřísnit zákaz výkonu určitých činností po uplynutí funkčního období s cílem omezit následné přecházení do soukromého sektoru, vydat kodexy chování, přijmout právní rámec upravující lobbování a zavést pro úředníky, poslance parlamentů, ministry vlád a soudce na všech úrovních povinnost informovat o finančních poměrech a registrovat svůj majetek. Podobná pravidla v oblasti střetu zájmů by měla v příslušných případech platit i pro orgány, instituce, úřady a jiné subjekty EU;
2.2bere rovněž na vědomí sdělení s názvem Návrh na zřízení interinstitucionálního orgánu pro etiku
. Podle sdělení bude mít tento orgán za úkol vypracovat společné minimální etické normy pro chování členů orgánů a poradních institucí uvedených v článku 13 Smlouvy o EU a Evropské investiční banky, pokud požádá o účast;
2.3navrhuje nahradit pasáž „účinná pravidla upravující vzájemné vztahy mezi soukromým a veřejným sektorem“ uvedenou v čl. 3 odst. 3 přesnější formulací, z níž bude patrné, že jsou členské státy povinny přijmout právní rámec pro lobbování. Podobná pravidla by měla v příslušných případech platit i pro orgány, instituce, úřady a jiné subjekty EU;
2.4upozorňuje, že je důležité, aby v právních rámcích členských států existovala nebo byla přijata odpovídající pravidla, postupy a praktiky pro zaměstnávání úředníků a financování politických stran. V této souvislosti by měly být zohledněny například tyto požadavky:
a.při přijímání a povyšování úředníků je nutné vycházet z jejich kvalit, řídit se objektivními kritérii a postupovat transparentně;
b.je třeba zavést vzdělávací programy s cílem plně úředníky obeznámit s tím, jaké jsou jejich povinnosti a jakou roli hrají při ochraně veřejného zájmu;
c.je nutné uplatňovat přísné postupy pro obsazování pozic, na nichž ve zvlášť velké míře hrozí korupce;
d.je třeba vnést do financování politických stran transparentnost a povinně zveřejňovat informace o příspěvcích přesahujících určitou částku;
2.5poukazuje na to, že Komise mohla využít této příležitosti a mohla ve sdělení zvážit přijetí opatření na základě čl. 197 odst. 2 SFEU a předložit v tomto směru související návrh. Evropská unie si tak mohla vytvořit nezávislý orgán pro prevenci korupce, čímž by splnila požadavek uvedený v článku 6 úmluvy UNCAC.
3.DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE REPRESIVNÍCH OPATŘENÍ
EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR:
3.1poukazuje na to, že trestné činy proti veřejné správě budí ve společnosti velké znepokojení, poněvadž veřejnost očekává, že budou proti korupci podniknuty rychlé kroky, neboť poškozuje obecný zájem. Reagují-li justiční orgány příliš pomalu, pak to má nepříznivý dopad na demokracii. Tyto činy mohou navíc ohrozit pověst osob účastnících se trestního řízení a jistotu při výkonu veřejných funkcí a také narušit hospodářskou soutěž. EHSV se tudíž domnívá, že by ve směrnici mohlo být navrženo, aby členské státy zavedly zvláštní zrychlené postupy pro výkon trestního soudnictví u tohoto druhu trestné činnosti a konkrétní formy vzájemné právní pomoci, například co se týče předávání důkazů a přímého výkonu rozhodnutí týkajících se vymáhání majetku z trestné činnosti, která vydaly soudy v jiných členských státech;
3.2je toho názoru, že by bylo rovněž možné ve směrnici navrhnout, aby členské státy vypracovaly předpisy ve věci preventivního obstavování a zajišťování majetku, a to s cílem zaručit, že pachatelé přijdou o výhody plynoucí z korupčního jednání a obětem se dostane náhrady a odškodnění (například jednotlivým osobám nebo podnikům, které nezískaly veřejnou zakázku nebo se nemohly zúčastnit zadávacího řízení);
3.3domnívá se, že je nutné velmi přesně definovat nepřímé úplatkářství (v článku 10) a jasně vymezit znaky tohoto trestného činu, aby bylo možné jej odlišit od lobbování. Jedině tak totiž bude moci Evropská unie zamezit ovlivňování veřejných rozhodnutí soukromými subjekty, které je naprosto nepřijatelné;
3.4navrhuje zahrnout do článku 11 týkajícího se zneužití funkce případy, kdy daná osoba své funkce zneužila se záměrem způsobit újmu nebo kdy nedodržela povinnost zdržet se jednání kvůli existujícímu střetu zájmů;
3.5pokládá za problematický pojem „držení“ majetku, který je uveden v článku 13 (obohacení z trestných činů korupce), a doporučuje jej vyškrtnout;
3.6upozorňuje, že v důsledku toho, že se hovoří pouze o právnických osobách (čl. 2 odst. 7), je vyloučena právní odpovědnost subjektů, které nemají právní subjektivitu.
II.ZDŮVODNĚNÍ / PODROBNĚJŠÍ PŘIPOMÍNKY
4.OBECNÉ PŘIPOMÍNKY
4.1EHSV se domnívá, že by Komise měla zvážit rozšíření právního základu, o který se směrnice opírá
. V první řadě se EHSV pozastavuje nad tím, proč Komise za právní základ navrhované směrnice označila pouze články 82 a 83 SFEU. Ty sice zahrnují represivní opatření a opatření týkající se justiční spolupráce vnitrostátních orgánů mezi sebou navzájem a s agenturami Unie, avšak policejní spolupráce (o níž pojednává článek 24 směrnice) má právní základ v článku 87 SFEU.
4.1.1Mimoto jsou v ustanoveních navrhované směrnice zabývajících se prevencí korupce zakotvena opatření, která se týkají správního práva členských států, nikoli práva trestního. EHSV si tudíž klade otázku, proč Komise jako vhodný právní základ neuvedla také článek 84 SFEU, podle něhož Evropský parlament a Rada přijímají „pobídková a podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti“. Tato opatření totiž nemusejí spadat pouze do trestní oblasti, a to právě z toho důvodu, že jsou zaměřena na prevenci.
4.1.2V článku 84 a čl. 87 odst. 2 SFEU se hovoří o „opatřeních“, která mají přijmout spolunormotvůrci. Z toho plyne, že směrnice je vhodným nástrojem a Komisí předložený návrh směrnice, který je předmětem tohoto stanoviska, může být použit.
4.1.3Směrnicí by neměly být nijak harmonizovány právní a správní předpisy členských států v oblasti preventivních opatření, jelikož článek 84 SFEU tuto harmonizaci vylučuje. Ve stávajícím znění článků 3 až 6 navrhované směrnice není harmonizace právních předpisů členských států zmíněna a pouze se v nich potvrzují povinnosti, které členským státům ukládá kapitola II úmluvy UNCAC.
4.2Komise rovněž uvedla: „Velmi závažná odhalení a obvinění, která se objevila na konci loňského roku, prokázala, bez ohledu na to, kde k nim došlo a kolik osob jimi bylo dotčeno, že mají dopad na všechny orgány EU.“ Vzhledem k závažnosti okolností skandálu Qatargate EHSV zdůrazňuje, že musí být navržena důrazná a smělá opatření, jejichž prostřednictvím by byl vyslán důležitý signál občanům EU, kteří si volí své zástupce do Evropského parlamentu.
4.2.1V rámci tohoto striktnějšího přístupu by pak bylo možné navrhnout další iniciativy a v souvislosti s tím přijmout větší počet unijních aktů s cílem pokrýt uvedené potřeby.
4.2.2EHSV by chtěl především poukázat na to, že se navrhovaná směrnice zabývá stejnými otázkami jako úmluva UNCAC. Ke smluvním stranám této úmluvy patří jak EU (která k ní přistoupila v roce 2008
), tak všechny její členské státy. Povinnosti plynoucí z úmluvy UNCAC se tedy stejným způsobem a ve stejném rozsahu vztahují na všechny smluvní strany.
4.2.3Kromě toho je třeba mít na paměti, že se na EU vztahuje mechanismus vzájemného hodnocení v rámci úmluvy UNCAC. V současnosti již probíhá první cyklus tohoto hodnocení, po němž bude následovat cyklus druhý, který bude zaměřen na prevenci (a na vymáhání majetku z trestné činnosti).
4.2.4EHSV si tudíž klade otázku, zda by Komise neměla navrhnout protikorupční rámec platný pro všech 28 dotčených právních systémů (tj. právní systém Unie a právní systémy 27 členských států) a zda by souběžně s návrhem směrnice EU neměl být vytvořen regulační rámec, který by závazně upravoval právní řád Unie. Díky tomu by se například zajistilo, že se budou definice trestných činů korupce, které mají členské státy dle směrnice včlenit do svého trestního práva, shodovat s definicemi, které bude muset používat Úřad evropského veřejného žalobce při výkonu svých pravomocí. Platí to však také pro preventivní opatření. Tento souběžný rámec by měl být pokud možno stanoven rozhodnutím Rady.
4.3Je překvapivé, že Úřadu evropského veřejného žalobce nebyla ve sdělení svěřena rozsáhlejší úloha. EHSV má za to, že je nutné jmenovat evropského žalobce, který se bude specializovat na problematiku korupce.
4.3.1Podle EHSV by bylo třeba vyzvat v této souvislosti Evropskou radu, aby využila právní základ spočívající v čl. 86 odst. 4 SFEU a zahrnula do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce
korupční jednání, včetně případů, kdy nejsou ohroženy finanční zájmy Unie.
4.3.2Namísto toho mu byla svěřena úloha pouze pro otázky uvedené v článku 24 navrhované směrnice, v němž bylo zdůrazněno, že jsou členské státy a agentury Unie povinny spolupracovat v oblastech, na které se směrnice vztahuje, a že evropské agentury musí poskytovat technickou a operativní pomoc, aby bylo možné lépe koordinovat vyšetřování a stíhání těchto trestných činů.
4.3.3Navrhovaná směrnice k tomu nemůže posloužit, neboť v souladu se SFEU musí být za tímto účelem přijato rozhodnutí Evropské rady. Komise by tedy měla ve sdělení důrazně vyzvat k tomu, aby tak členské státy učinily.
4.4EHSV si uvědomuje, že je obtížné podat kompletní výčet osob považovaných za osoby úřední. Přesto se však domnívá, že stávající definice úřední osoby uvedená v čl. 2 odst. 3 písm. a) a b) je formulována tak široce a obecně, že není jasné, které osoby sem spadají. Mimoto je v čl. 2 odst. 3 písm. b) za úřední osobu označena „jakákoli jiná osoba, která je v členských státech nebo ve třetích zemích pověřena úkoly veřejné služby nebo která takové úkoly vykonává pro mezinárodní organizaci či mezinárodní soud“. Na základě této definice nebude možné identifikovat rozsah práv a svobod dané osoby, a definice tudíž bude moci být uplatňována příliš široce a nejednotně.
4.5Osoby, které oznamují případy porušení práva Unie, při nichž je poškozován veřejný zájem, jednají coby „oznamovatelé“ a významně tímto způsobem pomáhají tyto případy odhalovat a předcházet jim a chránit blaho společnosti, mj. i potírat korupci. EHSV se proto domnívá, že je třeba poskytovat oznamovatelům lepší ochranu.
5.PŘIPOMÍNKY TÝKAJÍCÍ SE PREVENTIVNÍCH OPATŘENÍ
5.1EHSV pokládá za velmi důležitý článek 3, neboť jeho uplatňování, porušení a výklad se týká celé EU, souvisí s řadou pravomocí Soudního dvora Evropské unie a má přispět k zachování jednotnosti evropského práva. Zároveň nicméně poukazuje na to, že úkolem směrnice je zajistit „minimální harmonizaci“ právních předpisů členských států. Normy, které byly v článku 3 stanoveny, však nemají harmonizující povahu. Byly v něm pouze stručně zopakovány povinnosti zakotvené v kapitole II úmluvy UNCAC. Článek 3 je tedy jen jakýmsi politickým prohlášením, v němž Evropská unie opětovně upozorňuje na povinnosti plynoucí z kapitoly II úmluvy UNCAC a dává najevo, že je připravena spolupracovat s jednotlivými členskými státy na provádění této kapitoly.
5.1.1EHSV se domnívá, že aby mohl být obsah tohoto článku označen za minimální harmonizující normu, pak by v něm měla být stanovena přísnější a přesnější pravidla ohledně povinností členských států v oblasti střetu zájmů. Všem z nich by mělo být výslovně uloženo, aby přijaly předpisy, na jejichž základě bude možné omezit přístup k voleným funkcím a funkcím ve vládě, stanovit pravidla neslučitelnosti, zpřísnit zákaz výkonu určitých činností po uplynutí funkčního období s cílem omezit následné přecházení do soukromého sektoru, vydat kodexy chování, přijmout právní rámec upravující lobbování atd.
5.1.2EHSV si mimoto klade otázku, zda by neměl být souběžně vytvořen obecný regulační rámec, který by závazně upravoval právní řád Unie. Je si vědom toho, že Komise ve svém sdělení poukázala na četné nástroje, jež mají jednotlivé orgány, instituce, úřady a jiné subjekty Unie k dispozici pro předcházení korupci. Nicméně v rámci kauzy Qatargate se ukázalo, že tyto nástroje nebyly s to zabránit korupčním praktikám. EHSV bere na vědomí sdělení s názvem Návrh na zřízení interinstitucionálního orgánu pro etiku
. Podle sdělení bude mít tento orgán za úkol vypracovat společné minimální etické normy pro chování členů orgánů a poradních institucí uvedených v článku 13 Smlouvy o EU a Evropské investiční banky, pokud požádá o účast. EHSV se navíc domnívá, že v zájmu posílení účinnosti systému potírání korupce, zejména ve fázi prevence, by bylo vhodnější a přínosnější stanovit soubor všeobecných pravidel, jimiž by se musely řídit všechny orgány Unie a také členské státy.
5.2Díky regulaci lobbování lze dosáhnout dvou cílů, a sice: a) snáze rozlišovat mezi zákonnou činností a nezákonným nepřímým úplatkářstvím; b) odhalovat případy střetu zájmů. Tyto dva cíle mají v boji proti korupci stěžejní význam.
5.2.1EHSV tudíž navrhuje vyjasnit znění čl. 3 odst. 3 – pasáž „účinná pravidla upravující vzájemné vztahy mezi soukromým a veřejným sektorem“ by mohla být nahrazena přesnější formulací, z níž bude patrné, že jsou členské státy povinny přijmout právní rámec pro lobbování. Podobná pravidla by měla v příslušných případech platit i pro orgány, instituce, úřady a jiné subjekty EU.
5.3EHSV soudí, že by bylo velmi užitečné vytvořit síť EU pro boj proti korupci. V této souvislosti by bylo možné navázat na sdílení zkušeností, které probíhá od roku 2015, a rozšířit a prohloubit tuto práci prostřednictvím nástroje, který bude „působit jako katalyzátor úsilí o předcházení korupci v celé EU. Jejím úkolem bude vypracovat osvědčené postupy a praktické pokyny v různých oblastech společného zájmu. Podpoří také systematičtější shromažďování údajů a důkazů, které mohou sloužit jako pevný základ pro protikorupční opatření a pro sledování úspěšnosti těchto opatření. Síť bude stavět na zkušenostech ze spolupráce nejen s donucovacími a veřejnými orgány a bude sdružovat všechny příslušné zúčastněné strany, včetně odborníků z praxe, expertů a výzkumných pracovníků, jakož i zástupců občanské společnosti a mezinárodních organizací“
.
5.3.1Podle EHSV však toto řešení není uspokojivé, neboť se zdá být v nesouladu s článkem 6 úmluvy UNCAC. V tomto článku se stanoví, že smluvní strany (včetně EU) „přiměřeně zajistí existenci orgánu nebo orgánů, které předcházejí korupci (…). Každá smluvní strana udělí orgánu nebo orgánům (…) nezbytnou nezávislost, v souladu se základními zásadami svého právního systému, aby danému orgánu nebo orgánům umožnil vykonávat jeho nebo jejich funkce efektivně a bez jakéhokoli nepřípustného vlivu. Měly by se zajistit nezbytné materiální zdroje a specializovaný personál a rovněž školení, jež může takový personál k výkonu svých funkcí vyžadovat“
. EU si musí vytvořit svůj vlastní struktury pro předcházení korupci, který bude moci fungovat nezávisle.
5.3.2Evropská komise rovněž uvádí, že úkolem sítě „bude vypracovat osvědčené postupy a praktické pokyny v různých oblastech společného zájmu. Podpoří také systematičtější shromažďování údajů a důkazů, které mohou sloužit jako pevný základ pro protikorupční opatření a pro sledování úspěšnosti těchto opatření“
. Nezdá se, že by úkoly, které má tato síť plnit, odpovídaly požadavkům kladeným na smluvní strany úmluvy UNCAC. Komise se ve svém sdělení nezabývá hlavní otázkou, tj. vytvořením institucionálního rámce, který bude „vyvíjet a realizovat nebo nadále uskutečňovat účinnou protikorupční strategii, podporující účast společnosti a odrážející zásady zákonnosti, řádného spravování věcí veřejných a veřejného majetku, a zásady integrity, průhlednosti a povinnosti skládat účty“
.
5.3.3Dále pak by skutečnost, že bude síť sdružovat zúčastněné strany (které mají také velmi výrazné ekonomické zájmy) a nebudou se na ní podílet kompetentní a nezávislé osoby z prostředí mimo evropské orgány, mohla oslabit její důvěryhodnost.
5.3.4EHSV v této souvislosti navrhuje, aby Komise zvážila využití právního základu, který skýtá čl. 197 odst. 2 SFEU, co se týče nutnosti vytvořit unijní agenturu, jež bude mít na starosti ochranu etiky a integrity (tj. agenturu pro boj proti korupci) a vypracuje koncepci integrované správy mezi EU a členskými státy po vzoru jiných strategických oblastí, v nichž EU sdílí pravomoci s členskými státy (například hospodářská soutěž, ochrana osobních údajů, elektronická komunikace či boj proti praní peněz).
5.3.5Takovýto integrovaný systém by byl rovněž schopen splnit požadavky stanovené v čl. 5 odst. 4 úmluvy UNCAC. Jednalo by se o technickou operační složku Unie v oblasti vnější činnosti. Tento evropský orgán by vedl dialog s příslušnými orgány členských států EU, které byly zřízeny za účelem splnění požadavků kladených v článku 6 úmluvy UNCAC – na tuto povinnost se opětovně upozorňuje v článku 4 navrhované směrnice –, a na mezinárodní úrovni také s neunijními orgány.
6.PŘIPOMÍNKY TÝKAJÍCÍ SE REPRESIVNÍCH OPATŘENÍ
6.1EHSV naprosto schvaluje rozhodnutí přijmout opatření, která jsou zaměřena na stejný druh trestné činnosti, ať už je páchána ve veřejném, či v soukromém sektoru. Bylo tím jasně dáno najevo, že obě strany zapojené do úplatkářství nesou za toto nezákonné počínání stejnou odpovědnost. Stejně pozitivně hodnotí i záměr upravit různé formy korupce a vymezit je na základě jednotlivých znaků dané trestné činnosti. Jde o mimořádně důležitý harmonizační krok, který umožní sjednotit právní systémy členských států, protože v celé EU zaručí jistotu a spravedlnost ve vztahu ke stejným trestným činům. V některých zemích totiž některé z těchto trestných činů neexistují (například v Německu není znám trestný čin nepřímého úplatkářství).
6.1.1EHSV však má určité výhrady k článku 11 (Zneužití funkce). Tímto článkem se totiž podstatně rozšiřuje rozsah případů zneužití funkce. Nicméně ze zkušeností některých členských států (zejména Itálie) vyplývá, že je obtížné stíhat zneužití funkce v soukromé sféře, neboť není snadné ho dokázat.
6.1.2Byl-li určitý trestný čin spáchán ve veřejném sektoru, pak navíc dochází k vážnému narušení rovnováhy, co se týče práv žalované strany účastnící se trestního řízení, což může rovněž ohrozit pověst dané osoby a výkon její funkce. Závažnost tohoto problému se zřetelně projevuje například v Itálii.
6.1.3Bylo by tudíž z obecnějšího hlediska vhodné ve směrnici navrhnout, aby členské státy zavedly rychlý postup pro soudní řešení trestných činů proti veřejné správě, aby bylo možné řešit oba výše uvedené závažné problémy.
6.2Bylo by rovněž možné ve směrnici navrhnout, aby členské státy vypracovaly předpisy ve věci preventivního obstavování a zajišťování majetku, a to s cílem zaručit, že pachatelé přijdou o výhody plynoucí z korupčního jednání a obětem se dostane náhrady a odškodnění (například jednotlivým osobám nebo podnikům, které nezískaly veřejnou zakázku nebo se nemohly zúčastnit zadávacího řízení).
6.3V souladu s článkem 83 SFEU, v němž se stanoví požadavek minimální harmonizace, je nutné jasně vymezit trestné činy, aby mohly jednotlivé členské státy tuto normu EU náležitě provést do svého trestního práva, a dosáhnout tak oné kýžené minimální harmonizace. Pokud však dané trestné činy v normě EU jasně vymezeny nejsou, pak harmonizaci provést nelze. Týká se to zejména článku 10 – je nutné velmi přesně definovat nepřímé úplatkářství a jasně vymezit znaky tohoto trestného činu, aby bylo možné jej odlišit od lobbování. Jedině tak totiž bude moci Evropská unie zamezit ovlivňování veřejných rozhodnutí soukromými subjekty, které je naprosto nepřijatelné.
6.4Vzhledem k tomu, že jednotlivé členské státy používají různé právní definice zneužití funkce, a také k potřebě účinného postupu se EHSV domnívá, že by bylo velmi užitečné zahrnout do článku 11 týkajícího se zneužití funkce případy, kdy daná osoba své funkce zneužila se záměrem způsobit újmu nebo kdy nedodržela povinnost zdržet se jednání kvůli existujícímu střetu zájmů.
6.5Pojem „držení“ majetku, který je uveden v článku 13 (obohacení z trestných činů korupce), je problematický z hlediska respektování zásady „ne bis in idem“, a EHSV proto doporučuje jej vyškrtnout.
6.6V důsledku toho, že byl v čl. 2 odst. 7 použit pojem „právnická osoba“, se předpisy EU pro potírání korupce stanovené v tomto návrhu směrnice nebudou moci vztahovat na subjekty, které nemají právní subjektivitu. Ve vnitrostátní i mezinárodní praxi se však vyskytuje řada případů, kdy se korupce dopustily subjekty bez právní subjektivity.
V Bruselu dne 4. října 2023
Cinzia DEL RIO
předsedkyně sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství
_____________