Evropský hospodářský a sociální výbor
SC/053
Při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030
nesmí být nikdo opomenut
STANOVISKO
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 nesmí být nikdo opomenut
(stanovisko z vlastní iniciativy)
Zpravodaj: Peter SCHMIDT (DE-II)
Spoluzpravodaj: Lutz RIBBE (DE/III)
|
Rozhodnutí plenárního shromáždění
|
21/02/2019
|
|
Právní základ
|
čl. 32 odst. 2 jednacího řádu
|
|
|
stanovisko z vlastní iniciativy
|
|
|
|
|
Odpovědná sekce
|
Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Zaměstnanost, sociální věci, občanství
|
|
|
|
|
Přijato na plenárním zasedání
|
31/10/2019
|
|
Plenární zasedání č.
|
547
|
|
Výsledek hlasování
(pro/proti/zdrželi se hlasování)
|
159/21/16
|
1.Závěry a doporučení
1.1Cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje připravují cestu k lepší a udržitelnější budoucnosti pro všechny. Ústředním prvkem těchto cílů je závazek „nikoho neopomíjet a dosáhnout v první řadě na ty nejopomíjenější“ v rámci změny směrem k udržitelné a odolné cestě a nepovažovat žádný cíl za dosažený, pokud jej nebylo dosaženo pro všechny.
1.2EHSV se domnívá, že problémy sociálního charakteru je třeba řešit v plné součinnosti s problémy v oblasti životního prostředí a hospodářství. Za účelem provádění cílů udržitelného rozvoje v EU je nutné sloučit sociální rozměr udržitelnosti s jejím hospodářským a environmentálním rozměrem, což přinese systémovou změnu a odstraní izolované přístupy, které v současných strategiích EU převažují. Je nesporné, že určování opatření a politik vícerozměrnou optikou Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 je přínosné. Naprosto stěžejní význam v provádění této agendy bude mít řešení „sociální otázky“.
1.3Sociální problematika a regionální soudržnost byly v porovnání s environmentálním nebo hospodářským rozměrem dosud považovány spíše za samostatné oblasti politiky než za skutečně nedílnou součást politiky udržitelnosti. Význam sociálního rozměru v komplexní politice udržitelnosti spočívá nejen v tom, že dále rozvíjí tradiční sociální politiky (např. lepší sociální dávky), ale je také přínosnější pro spravedlnost a zapojení do hospodářství ve prospěch občanů i regionů.
1.4Přechod k udržitelnému a uhlíkově neutrálnímu hospodářství účinně využívajícímu zdroje vyžaduje zásadní změny v naší společnosti a v našem hospodářství. Se změnami budou spojeny možnosti, ale i rizika. Nikoho neopomíjet znamená, že všichni členové společnosti a zejména ti nejopomíjenější mají skutečnou šanci chopit se příležitosti a jsou připraveni čelit rizikům. To vyžaduje aktivní politiku. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším skupinám společnosti i nejvíce znevýhodněným regionům a územím.
1.5Nikoho neopomíjet konkrétně znamená znovu posílit postavení co největšího počtu lidí, aby mohli hrát kladnou úlohu jako aktivní občané, maximalizovat dostupnost investic, nových životních stylů, spotřebních návyků a udržitelné technologie pro všechny osoby, skupiny a regiony v procesu přechodu. Přechod k udržitelnosti nemůže a nesmí být nařizován shora. Úspěšný bude pouze tehdy, pokud bude spočívat na širokém přijetí a aktivním zapojení všech.
1.6Aby byly cíle udržitelného rozvoje úspěšně provedeny a nikdo nebyl opomenut, vyzývá EHSV Evropskou komisi, Parlament, Radu a členské státy k tomu, aby:
·v rámci zastřešující „strategie EU pro udržitelný rozvoj pro rok 2050“ vytvořily Zelenou a sociální dohodu pro Evropu, která se bude skutečně distancovat od nadměrného využívání přírodních zdrojů, přičemž jejím hlavním cílem by bylo zvýšení blahobytu občanů. EHSV vítá, že nová Komise zamýšlí zahájit Zelenou dohodu pro Evropu, trvá však na tom, aby měla i sociální rozměry,
·systematicky posuzovaly možné negativní/pozitivní vedlejší dopady přechodu na evropské obyvatelstvo (zejména na chudé a zranitelné skupiny) a strukturálně slabé regiony a lépe chápaly mezigenerační faktory udržitelnosti a nerovnosti,
·vytvořily vhodné správní struktury a nástroje pro provádění cílů udržitelného rozvoje a Zelené a sociální dohody pro Evropu, například prostřednictvím evropského semestru, zlepšování právní úpravy a VFR, včetně Fondu soudržnosti a sociálního fondu, které budou přechod podporovat,
·rozvíjely širší porozumění spravedlivému přechodu (nad rámec uhelné problematiky) a v plném rozsahu prováděly evropský pilíř sociálních práv na jeho podporu a současně podporovaly reformy systémů přerozdělování (přizpůsobené zdanění, sociální ochranu a udržitelné a sociální investice) a rovněž rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a rovnost žen a mužů,
·zajistily pro všechny rovný přístup a rovné příležitosti v oblasti odpovídajícího vzdělávání a odborné přípravy,
·odstranily překážky bránící aktivnímu zapojení občanů, kteří postrádají nezbytný finanční i sociální kapitál, potřebné znalosti a informace i přístup k příležitostem,
·zavedly politiky, které jsou přínosné pro občany a chrání životní prostředí, např. programy týkající se znečištění ovzduší, které by byly prioritně zaměřené na zranitelné skupiny, politiky ekologického sociálního bydlení atd.,
·podporovaly sociální ekonomiku a ekonomiku sdílení v rámci přechodu na udržitelnost (např. dovednosti, oběhové hospodářství, transformaci energetiky, podporu družstev),
·poskytovaly malým a středním podnikům podporu, aby přechod úspěšně zvládly a dosáhly udržitelné konkurenceschopnosti, a to formou lepšího přístupu k dovednostem, finančním prostředkům, inovacím a technologiím,
·podporovaly vytváření kvalitních pracovních míst,
·navrhly strategii s cílem zajistit, aby nejen města, ale i venkovská společenství umožňovala širší zapojení a stala se odolnější a udržitelnější,
·v Evropě posílily ochranu klimatu a přizpůsobování se klimatu s cílem bojovat proti desertifikaci a řešit nedostatek vody a vylidňování,
·daly mladým lidem a budoucím generacím smysluplný prostor vyjádřit se a zajistily, aby hráli roli v rozhodování o udržitelnosti,
·podporovaly udržitelnou obchodní politiku, jež by internalizovala pozitivní i negativní sociální a environmentální externality obchodu.
2.Úvod
2.1Sociální rozměr udržitelnosti nebyl až příliš dlouho dostatečně zohledňován, ať už na světové úrovni, či na úrovni EU. Sociální problematika a regionální soudržnost byly v porovnání s environmentálním nebo hospodářským rozměrem dosud považovány spíše za samostatné oblasti politiky než za skutečně nedílnou součást politiky udržitelnosti, přičemž v Evropě nadále přetrvávají rozsáhlé sociální nerovnosti a regionální nevyváženosti a v některých místech se dokonce prohlubují. Politiky dosud skutečně opomíjely lidi, skupiny i regiony a nebraly ohledy na meze naší planety ani na základní sociální potřeby velkého podílu obyvatelstva EU. EU je často shledávána odpovědnou za hlubokou propast mezi sliby v politice soudržnosti a sociální politice a skutečnými výsledky.
2.2Nemůžeme a nesmíme přehlížet rostoucí kladné i záporné vazby mezi hospodářskými, sociálními i ekologickými výzvami. Nedávné protesty po celé Evropě bychom neměli považovat za jasné odmítnutí reforem ze strany široké veřejnosti. Spíše vyjadřují obavy mnoha lidí, kteří již nejsou spokojeni se svou současnou situací a nyní se obávají také toho, že nutné změny, které je čekají, např. cesta k uhlíkově neutrálnímu hospodářství, budou opět na jejich úkor.
2.3Nový rámec politiky udržitelného rozvoje proto musí analyzovat nedostatky stávajících neudržitelných politik a vyústit v novou Zelenou a sociální dohodu, jež bude formou praktických řešení smysluplně reagovat na obavy lidí. Prvním krokem k dosažení co největšího přijetí a podpory těchto společenských opatření ze strany veřejnosti je tudíž spravedlivé rozdělení zátěže a přínosů. Lidé, kteří se do přechodu zapojí pozitivním způsobem, sníží riziko ještě větší nespokojenosti, odporu nebo politické rezignace, například co se týče neúčasti ve volbách. Není pochyb, že neúčast živí v naší společnosti extremismus, populismus, rasismus a nacionalismus, které můžeme v současnosti pozorovat v mnoha členských státech EU.
2.4Ekologickou krizi nemůžeme vyřešit, aniž bychom se zabývali sociálním rozměrem, a naopak. K přijetí faktu, že sociální rozměr musí mít přinejmenším stejnou prioritu jako rozměr hospodářský a environmentální, je zapotřebí veřejná diskuse.
2.5Výbor znovu upozorňuje, že nikoho neopomíjet nesmí a nemůže znamenat, že budeme řešit pouze konkrétní obavy jednotlivců a jejich hospodářskou situaci a podmínky. Opomíjené jsou také domácnosti, komunity, regiony, odvětví a menšiny, které se cítí přehlížené, například kvůli rušení či zhoršování veřejných služeb či nedostupnosti nebo cenové nedosažitelnosti základních služeb (nejedná se pouze o finanční stránku věci). Vše začíná fyzickou infrastrukturou (doprava, telekomunikace a internet) a poté se to týká vzdělávání, zdravotní a sociální péče a volnočasových aktivit, administrativních služeb, donucovacích orgánů, policie atd.
2.6Nikoho neopomíjet znamená znovu posílit postavení lidí jakožto aktivních občanů, maximalizovat transparentnost a zapojit všechny osoby, skupiny a regiony do procesu přechodu.
2.7Nikoho neopomíjet se navíc také týká budoucích generací, a to v souladu s definicí udržitelného rozvoje stanovenou ve zprávě Světové komise OSN pro životní prostředí a rozvoj. EHSV se domnívá, že stávající evropský politický rámec a hospodářství ochuzují mladé lidi a budoucí generace, a vítá, že zejména mladí lidé v současnosti zřetelně vyjadřují své názory, například v rámci hnutí Pátky pro budoucnost (Fridays for Future).
2.8Jelikož je třeba občany povzbuzovat, aby se odhodlaně vyrovnali s nadcházející transformací, musí politici na všech úrovních vdechnout život zásadě „nikoho neopomíjet“. Transformace totiž znamená změnu a ne každý bude v procesu přechodu k udržitelnosti úspěšný. Je tudíž stejně chybné jako nerozumné hovořit pouze o situacích, jež budou prospěšné úplně pro všechny. I když z toho bude mít prospěch společnost jako celek, náklady a přínosy nebudou rozdělovány rovným dílem bez politických zásahů, které zajistí, aby nebyl nikdo opomenut.
3.Znepokojující vývojové tendence v otázce sociálních a environmentálních nerovností v Evropě
3.1Evropa se vyznačuje vysokou úrovní lidského rozvoje a střední délka života jejích občanů patří k nejvyšším na světě. Přesto ji však čeká ještě dlouhá cesta, než dosáhne sociálního rozměru cílů udržitelného rozvoje. Podle posledních dostupných údajů Eurostatu bylo v roce 2018 109,2 milionu osob, tedy 21,7 % obyvatelstva EU, ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. Nejohroženější jsou děti a menšiny. Silná materiální deprivace, což je měřítko absolutní chudoby, se od roku 2008 snížila z 8,5 % na 5,8 % obyvatelstva EU v roce 2018, avšak tento cíl strategie Evropa 2020 není zdaleka splněn.
3.2Podíl zaměstnaných žen činí pouze 67,5 %
v porovnání s 73 % mužů (podíl zaměstnaných žen se třemi a více dětmi je pouze 55 % oproti 85 % mužů)
, 32 % žen pracuje na částečný úvazek
v porovnání s 8 % mužů. Hrubý hodinový výdělek žen v EU byl v roce 2017 v průměru o 16 % nižší než u mužů, a to z důvodu kombinace stereotypů, segregace ve vzdělávání a na trhu práce a také proto, že vedoucí a dozorčí pozice většinou zastávají muži, zatímco ženy zůstávají delší dobu mimo trh práce, mají neplacené pečovatelské povinnosti a postihuje je platová diskriminace.
Nedostatek zařízení péče (o děti) je stále hlavním důvodem, proč ženy nejsou součástí pracovní síly. Každá třetí ekonomicky neaktivní žena (31,7 %) uvedla, že je tomu tak kvůli pečovatelským povinnostem, v porovnání s pouze 4,6 % ekonomicky neaktivních mužů. Rozdíly v odměňování žen a mužů se v průběhu kariéry a života prohlubují, což způsobuje značnou nerovnost mezi důchody žen a mužů ve výši 39 %, přičemž mezera chudoby mezi ženami a muži je největší v nejstarší věkové skupině (65 let a více).
3.3Nerovnosti v rozdělení bohatství jsou ještě vyšší. 10 % nejbohatších domácností vlastní 50 % celkového bohatství, zatímco 40 % nejchudších domácností má pouze něco málo přes 3 %.
Podíl na příjmech 40 % nejchudšího obyvatelstva z hlediska celkového ekvivalizovaného disponibilního příjmu se ustálil na nízké úrovni a v roce 2017 činil 21,1 % (Eurostat, Cíle udržitelného rozvoje 2019). V EU existují také značné nerovnosti v distribuci příjmů. V roce 2016 mělo 20 % nejbohatších obyvatel (s nejvyšším příjmem) 5,2krát větší příjem než 20 % nejchudších.
3.4Chudí se také stali chudšími: rozsah či závažnost chudoby (tj. jak hluboko klesl příjem osob ohrožených chudobou pod práh ohrožení chudobou) v EU jako celku činil v roce 2016 25 %, což znamená, že polovina osob žijících pod hranicí chudoby byla nejméně 25 % pod daným prahem ohrožení chudobou.
3.5Podle dostupných (neúplných) důkazů žijí domácnosti s nízkými příjmy obvykle v méně zdravém prostředí než domácnosti s vyššími příjmy a čelí mnoha příčinám zranitelnosti. Chudší domácnosti mají také větší problém hradit energie a mobilitu.
Co se týče vystavení znečištění nebo jiné nebezpečnosti pro životní prostředí, evropští občané si nejsou rovni.
3.6Zatímco ekonomické rozdíly mezi zeměmi EU se postupem času zmenšily, mezi členskými státy panují zřetelné rozdíly, neboť podíl obyvatelstva ohroženého chudobou kolísá mezi 32,8 % (Bulharsko) a 12,2 % (Česká republika). Rozdíl mezi disponibilními příjmy domácností v EU činí 25,8 %, přičemž vyšších hodnot dosahují severské a západní země a nižších východní a jižní země EU. Mezi členskými státy existují také velké rozdíly v míře nezaměstnanosti a výskytu silné materiální deprivace.
Celkově je ohroženo 64,9 % nezaměstnaných v EU, od 81,8 % v Německu po 51,5 % v Polsku.
3.7Nerovnosti jsou výsledkem naší současné hospodářské situace. Takzvaná teorie stékajících kapek, podle níž dochází k růstu, který nakonec zvedne všechny loďky současně, neodráží evropskou realitu. Ne každý měl ve skutečnosti stejný prospěch z evropského růstu, neboť domácnosti s vyššími příjmy z něj měly mnohem větší prospěch než 40 % nejchudšího obyvatelstva. Mnoho lidí stěží přežívá, zatímco největší přínos z bohatství, k jehož vytváření všichni přispíváme, má velmi malá skupinka osob.
4.Rozdílné dopady přechodu k udržitelnosti
4.1Přechod k udržitelnosti jednak vyplývá z nutnosti zacházet s našimi přírodními zdroji opatrněji a odpovědněji a jednak je stále více zřejmé, že má i příslušný ekonomický potenciál. Světový trh s nízkouhlíkovými výrobky a službami již rychle roste. Některá pracovní místa v oblasti nízkouhlíkového hospodářství vznikají v regionech a odvětvích, jež se po desetiletí potýkají s nedostatkem investic. Silnější oběhové hospodářství přispěje k účinnému využívání zdrojů, omezí negativní dopady na životní prostředí a zvýší zaměstnanost, mimo jiné přemístěním činností zpět do Evropy i v rámci členských států, a to i do znevýhodněných oblastí. V nedávné studii se odhaduje, že se čistá zaměstnanost v důsledku politik oběhového hospodářství zvýší do roku 2030 o přibližně 650 000–700 000 pracovních míst.
Měli bychom zajistit, aby k nim měli přístup všichni lidé a aby tato místa byla vysoce kvalitní. Předpokládá se, že přechod ke klimaticky neutrálnímu hospodářství vytvoří do roku 2030 vedle již očekávaných 12 milionů nových pracovních míst ještě další 1,2 milionu pracovních míst v EU. Přechod by mohl zmírnit současnou polarizaci pracovních míst způsobenou automatizací a digitalizací tím, že vytvoří pracovní místa také uprostřed spektra rozložení mezd a dovedností, zejména pak ve stavebnictví a ve výrobě. Bude mít dopad na všechna odvětví, přičemž se předpokládá, že mnohem více bude narušen automobilový průmysl a zemědělství.
4.2Nicméně stále vidíme, že dochází k rozsáhlému narušování hospodářské soutěže, protože stávající rámec našeho tržního hospodářství neumí zabránit plýtvání přírodními zdroji, jejich znečišťování ani ničení. Takové narušování je nejen na úkor životního prostředí, ale také brání rychlému rozvoji nových a udržitelných hospodářských příležitostí. Dochází k němu jak v Evropě, tak v mezinárodním měřítku. V politice vnitřního trhu ani v obchodní politice nesmí být uzurpovány konkurenční výhody prostřednictvím nezodpovědného jednání ohrožujícího blahobyt lidí ani drancování přírodních zdrojů. EHSV proto vítá skutečnost, že nová předsedkyně Evropské komise například vyzvala k zavedení uhlíkové daně na hranicích za předpokladu, že tento režim bude navržen tak, aby urychlil přechod k udržitelnosti a zajistil větší sociální spravedlnost. EHSV považuje za důležité, aby EU usilovala o celosvětové stanovení ceny uhlíku jako o zásadní dlouhodobé řešení.
4.3Problém daňových systémů v členských státech EU spočívá v tom, že jsou příliš založené na zdanění práce. Environmentální daně činily v roce 2016 ve skutečnosti pouze 6,3 % celkových daňových příjmů, zatímco zdanění práce 49,8 % celkových příjmů. Těžiště pozornosti by mohl od práce ke zdanění nadměrného bohatství, spotřeby, znečištění nebo digitalizace skutečně odklonit holistický přístup k daňové reformě společně s cíli udržitelného rozvoje. Takový odklon by musel zohlednit rostoucí příjmovou nerovnost v Evropě a vzájemnou souvislost mezi výší příjmů a uhlíkovou stopou. Environmentální daně musí být ve skutečnosti koncipovány tak, aby způsobily změnu v chování největších uživatelů a současně minimalizovaly negativní dopady na příjmovou a majetkovou nerovnost. Příjmovou nerovnost a sociální výsledky by mohlo příznivě ovlivnit například ukončení dotací na fosilní zdroje energie, stanovování ceny CO2 a vyčlenění příslušných příjmů na rozvoj veřejné dopravy.
4.4EU získá v otázce udržitelnosti důvěryhodnou vedoucí roli v celosvětovém měřítku pouze tehdy, bude-li v této oblasti plnit svou povinnost. Jedná se o základní předpoklad pro to, aby měla prospěch z rychle rostoucích budoucích trhů, například v oblasti oběhového hospodářství, ekologických technologií, bioinženýrství a udržitelného financování. Závazek udržitelnosti na světové úrovni zároveň pomáhá dosáhnout politických cílů EU v dalších oblastech (např. řešení příčin migrace, spravedlivý světový obchod, snížení závislosti na zemích bohatých na ropu z hlediska zahraniční politiky).
4.5Přechod k udržitelnosti však vyžaduje obrovské veřejné a soukromé investice či vysoké výdaje na zboží dlouhodobé spotřeby, které se vyplatí v dlouhodobém časovém horizontu, a to na úrovni domácností, podniků, obcí a na úrovni regionů či zemí. Hlavní otázka pro sociální udržitelnost zní: kdo může tyto finanční prostředky investovat nebo vynaložit? Tato otázka určuje, kdo bude mít ze zjištěných hospodářských výhod prospěch, a kdo nikoli. Sociální udržitelnost je ohrožena, pokud:
-jsou schopny investovat pouze velké společnosti, a nikoli malé a střední podniky,
-začínající podniky nemají přístup na budoucí trhy udržitelného hospodářství,
-finanční prostředky na zajištění způsobilosti infrastruktury pro udržitelnost má pouze veřejný sektor spíše v prosperujících než ve strukturálně slabých regionech,
-především osoby s nižšími příjmy a omezenými finančními zdroji, nižším vzděláním a méně znalostmi, menší přijatelností pro banky, menším sociálním kapitálem a sebevědomím nemají nebo pro sebe nevidí žádné skutečné příležitosti investovat do svých spotřebních návyků nebo je změnit na udržitelné. Za takové situace mají prospěch z přechodu k udržitelnosti pouze ti, kterým se již daří dobře. Sociální nerovnosti a nespravedlnost by se jen prohloubily a stejně tak i regionální rozdíly.
4.6Sociální udržitelnost definuje nejen to, zda tato udržitelnost dále rozvíjí tradiční sociální politiky (např. lepší sociální dávky), ale zda také nabízí více rovných příležitostí k zapojení do hospodářství. Malé a střední podniky, začínající podniky, veřejný sektor ve strukturálně slabých regionech a především občané (zejména nejzranitelnější) proto musí mít možnost se do přechodu k udržitelnosti aktivně zapojit. V této souvislosti je třeba zvážit i další faktory, například pohlaví, schopnosti jednotlivců a jejich věk, neboť mohou stávající nerovnosti v Evropě prohloubit.
4.7Je nezbytné zohlednit také územní dopad přechodu. Do roku 2050 bude v celosvětovém měřítku žít ve městech 67 % obyvatel. Předpokládá se, že míra urbanizace v Evropě dosáhne 80 %. Ne všichni občané zatěžují životní prostředí stejně, což je třeba náležitě zohlednit při vytváření politik. Obyvatelé Londýna například produkují jen o něco více než polovinu emisí průměru Spojeného království. Venkovské obyvatelstvo však současně často hraje významnou úlohu při zajišťování ekosystémových služeb a jejich zachování. Venkovské regiony a menší města by proto stejně jako nejvzdálenější regiony EU neměly být opomíjeny, ale zapojeny do přechodu.
5.Strategické oblasti činnosti – směřování k řešení
5.1Společný přístup v rámci politiky udržitelného rozvoje by měl uplatňovat ekonomické pobídky, jež budou podněcovat k chování žádoucímu z hlediska životního prostředí anebo postihovat chování škodlivé pro životní prostředí. V souvislosti se stanovováním cen CO2 se například vychází z přesvědčení, že tržní cena by měla zohledňovat náklady spojené s emisemi CO2. Tento přístup lze zobecnit u veškerých externalit ovlivňujících životní prostředí, které je třeba zohledňovat internalizací do cen. Internalizace externalit je oblíbená, neboť slibuje vysokou účinnost a účelnost a je slučitelná se základní myšlenkou tržního hospodářství.
5.2Evropská komise naštěstí již začala brát přístup spočívající v internalizaci vnějších efektů vážně a uznala například skutečnost, že obnovitelné zdroje energie jsou znevýhodňovány, jestliže externí náklady spojené s fosilními zdroji nejsou v plném rozsahu zohledněny v tržní ceně
, přičemž se snaží zavést zásadu „znečišťovatel platí“
do odvětví dopravy. Tyto přístupy uvádějí ekologický rozměr v soulad s ekonomickým rozměrem udržitelnosti, nezačleňují však sociální rozměr. Musíme všem společenským skupinám a zúčastněným stranám poskytnout rámec, který jim nabídne spravedlivou šanci vyrábět a spotřebovávat udržitelným způsobem. Jinak malé a střední podniky ztratí konkurenceschopnost, strukturálně slabé regiony budou ještě slabší a sociálně znevýhodněné osoby nebo osoby s konkrétním znevýhodněním budou mít ještě méně možností podílet se na společenské prosperitě.
5.3Strategie v oblasti udržitelnosti, jež se opírá pouze o trh, na němž jsou ideálně internalizovány všechny externality, proto nedostačuje, neboť společnosti automaticky nepřináší udržitelné výsledky. Kromě internalizace vnějších efektů musí být obecnější přístup přijat i u politiky, jež podporuje sociální udržitelnost. Je nutné odstranit stávající překážky, které jednotlivcům, sociálním skupinám, družstvům, konkrétním společnostem i veřejnému sektoru brání zapojit se do udržitelného rozvoje.
5.4Přechod na udržitelnost bude zvlášť kritický v takových odvětvích, jako je potravinářství, doprava, bydlení a energetika. Tuto skutečnost ilustrují konkrétně tři příklady z energetiky:
·Vyšší cena CO2 zvyšuje výdaje na elektřinu, není-li vyráběna zcela bez CO2. Vlastní výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, například solární energie (kterou v budoucnu podpoří skladování elektrické energie), je tudíž přitažlivější. Spotřeba elektřiny vyrobené vlastními silami má smysl z hlediska environmentální a ekonomické udržitelnosti. Větší šanci těžit z přínosů takové spotřeby však mají osoby, které žijí v rodinných domech nebo provozují větší podniky a vlastní dostatečně velké (střešní) plochy. Pro nájemníky či malé podniky řemeslné výroby je naopak těžší či dokonce objektivně nemožné stát se prozumenty. Elektřina je tak pro ně čím dál dražší, zatímco samozásobitelům může ušetřit peníze a jejich investice se jim vyplatí, přičemž za určitých podmínek ještě získají peníze daňových poplatníků, což prohlubuje sociální nerovnost a konkurenční znevýhodnění malých podniků. Velmi podobné problémy lze pozorovat i v odvětví vytápění.
·Kvůli vyšší ceně CO2 jsou fosilní paliva nákladnější. Jinými slovy, náklady na zakoupení elektrického vozidla se vrátí rychleji. Vyžaduje to však finanční likviditu nebo přinejmenším úvěruschopnost. Jednotlivci či dokonce malé podniky, kteří jimi nedisponují, si elektrické vozidlo nemohou dovolit, a musí proto hradit vyšší ceny paliv. Další možností je alespoň ve velkých městech veřejná doprava nebo jízda na kole. V mnoha venkovských oblastech však nepředstavuje realistickou alternativu. Nepotýkáme se pouze s týmiž problémy jako v případě elektřiny či vytápění; pod značným tlakem je také regionální soudržnost.
·Nejlepší způsob, jak efektivně podporovat rozvoj oběhového hospodářství, je pravděpodobně zvýšení nákladů spojených se spotřebou surovin, například motivace prostřednictvím DPH. Ovšem obejít se v průmyslu nebo v obchodě bez surovin nebo je recyklovat také často vyžaduje počáteční investice do zařízení a technologií, což opět zvýhodňuje velké podniky na úkor podniků malých a středních.
5.5Na uvedených příkladech je vidět, že jakkoli je podpora obnovitelných zdrojů, elektromobility a oběhového hospodářství zvyšováním cen emisí či surovin odůvodněná, doplatí na to sociální udržitelnost, bude-li zvyšování cen představovat jediný přístup. Je třeba jej doplnit o iniciativy cílené konkrétně na znevýhodněné účastníky trhu, které jim znevýhodnění alespoň vynahradí. Samotnými kompenzacemi však pokroku v sociální udržitelnosti často dosáhnout nelze. V některých lokalitách musí mít znevýhodněné subjekty skutečně lepší možnosti než subjekty jiné.
5.6V této souvislosti závisí například účast v transformaci energetiky i na vzdělání a povědomí o možných činnostech, a proto je nezbytné zvýšit lidem sebevědomí, pokud jde o zapojování se do činností, jež povedou k větší angažovanosti v udržitelném rozvoji. Bez toho budou překážky vytvořené správními postupy a byrokracií ještě více tíživé. Pozornost si zaslouží i změna infrastruktury.
5.7Další strategickou oblastí činnosti je kvalifikace, vzdělávání, poradenství a pomoc. Přechod ke klimaticky neutrálnímu hospodářství zásadním způsobem ovlivní potřeby v oblasti dovedností. Je naléhavě nutné investovat do lidského kapitálu (vzdělávání, odborná příprava, celoživotní učení), aby současné i budoucí generace získaly nezbytné dovednosti v ekologických i digitálních technologiích. Školy a univerzity by do studijních osnov měly zahrnout konkrétní výuku týkající se udržitelného rozvoje také s cílem podpořit učení se prací, které by zohledňovalo situaci na trhu práce. Investice do změny kvalifikace a prohlubování dovedností obyvatel mají zásadní význam pro to, aby nikdo nebyl opomenut.
5.8Stejně důležité jsou i sociální transfery (např. financované z „progresivního zdanění“ a inovativních daní, jako je daň z finančních transakcí). Kvůli měnící se povaze práce způsobené technologickou změnou se z otázky nových nároků, například na přiměřený příjem pro každého, stane v následujícím období ústřední téma, neboť do něj budou v plném rozsahu zapojeni sociální partneři. Bude důležité zajistit, aby jejich koncepce spíše přispívala k udržitelnosti, než aby jí bránila.
5.9Sociální politika nebere environmentální problémy na vědomí. Evropský sociální fond například neřeší změnu klimatu a vyčleňuje odhadem pouze 7 % prostředků na nízkouhlíkové hospodářství odolné vůči změně klimatu formou reformy systémů vzdělávání a odborné přípravy, přizpůsobení dovedností a kvalifikací, zvyšování kvalifikace pracovní síly a vytváření nových pracovních míst.
Kvůli chybějící soudržnosti politických rámců navíc v diskusi nedochází ke kompromisům, součinnosti ani přijímání doprovodných opatření nebo je obtížné je posoudit, protože nejsou k dispozici uzpůsobené údaje, nástroje ani postupy.
5.10Abychom usnadnili změnu paradigmatu a upřednostnili místo snah o následnou kompenzaci a zmírnění dopadů spíše to, aby sociálně znevýhodněné osoby ve strukturálně znevýhodněných regionech byly schopny samy vytvářet projekty zdola nahoru a postupně vybudovat skutečně udržitelné a participativní ekonomické modely podporující začlenění
, je konkrétněji zapotřebí:
·zaručený přiměřený příjem pro osoby v nouzi,
·zaručený přístup k podpoře mikrofinancování či veřejným půjčkám pro osoby, které mají z hlediska soukromých bank nízké úvěrové hodnocení,
·podpořit soběstačnost (zejména v rámci komunit), například v oblasti energetiky, bydlení a zemědělství ve formě nejrůznějších struktur v rámci sociální ekonomiky, především družstev,
·omezit administrativní překážky pro tyto subjekty,
·zajistit právní a technické poradenství,
·posílit veřejné investice do infrastruktury a sociální investice.
6.Úloha evropského pilíře sociálních práv v kontextu udržitelnosti
6.1Evropský pilíř sociálních práv, který EU vyhlásila v listopadu 2017, je specifickým nástrojem k řešení sociálních problémů, jimž EU čelí, neboť vyjadřuje zásady a práva, jež jsou nezbytná pro spravedlivé a dobře fungující pracovní trhy a systémy sociálního zabezpečení v Evropě 21. století, a jeho úkolem je zajistit nová a účinnější práva pro všechny občany na základě 20 hlavních zásad rozdělených do tří kategorií: a) rovné příležitosti a přístup na trh práce, b) spravedlivé pracovní podmínky c) sociální ochrana a začleňování pro všechny.
6.2Provádění evropského pilíře sociálních práv vyžaduje silnou rozpočtovou základnu a značné investice. Na straně jedné by příští víceletý finanční rámec měl zajistit potřebné financování, na straně druhé lze sociální investice usnadňovat odkazem na „zlaté pravidlo“ pro veřejné investice se sociálními a environmentálními cíli. Odpovídající daňové politiky, včetně účinných opatření proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování, by měly členským státům a EU umožnit, aby získaly dodatečné prostředky na podporu financování sociálního pilíře a cílů udržitelného rozvoje. V některých oblastech mohou investice soukromého sektoru také doplnit veřejné výdaje či investice, měly by ale podléhat konkrétním a transparentním kritériím zaručujícím dostatečnou sociální návratnost ve prospěch obecného zájmu.
6.3Ačkoli sedmnáct cílů udržitelného rozvoje a dvacet práv a zásad evropského pilíře sociálních práv mají velmi mnoho společného, nebyl dosud předložen žádný návrh, jak mezi nimi vytvořit užitečnou součinnost. Prvním krokem by mohlo být vylepšení srovnávacího přehledu čtrnácti sociálních ukazatelů tak, aby více odpovídaly dvaceti právům a zásadám evropského pilíře sociálních práv a cílům udržitelného rozvoje. Na základě rozšířeného a konkrétnějšího souboru společných ukazatelů by Evropská komise měla také zahájit strategii, jež by lépe kombinovala tyto dva základní nástroje v zájmu sociálně-environmentálního pokroku a zabránila nejasnému překrývání. Internetová stránka
www.inequalityin.eu
je vhodným příkladem nástroje, jenž považuje příjmy a environmentální parametry za ukazatele kvality života v členských státech.
6.4Probíhá diskuse o tom, jak myšlenku „spravedlivého přechodu“ uvést v Evropě do praxe. Aktivní politiky na trhu práce by měly pomoci usnadnit přechod zejména k pracovním místům s nízkými emisemi uhlíku (např. pomoc v oblasti odborné přípravy a hledání práce) a zintenzivnit zapojení pracovníků, zvýšit platby za environmentální služby na podporu znevýhodněných skupin během přechodu.
V Bruselu dne 31. října 2019
Luca JAHIER
předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru
_____________