DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.SOUVISLOSTI AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (evropský právní rámec pro klima) stanovuje cíl snížení čistých emisí do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Směrnice 2003/87/ES byla proto pozměněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959 s cílem revidovat systém EU pro obchodování s emisemi a realizovat ambice stanovené v právním rámci pro klima a v agendě Fit for 55.
V bodě odůvodnění 16 směrnice (EU) 2023/959 se uvádí, že „skleníkové plyny, které nejsou přímo uvolňovány do atmosféry, je třeba považovat za emise v rámci systému EU ETS a povolenky pro tyto emise by měly být vyřazeny, pokud nejsou tyto skleníkové plyny uloženy v úložišti v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES nebo pokud nejsou trvale chemicky vázány ve výrobku tak, aby neunikaly do atmosféry při běžném použití nebo neunikaly do atmosféry za jakékoli běžné činnosti prováděné po skončení životnosti výrobku“. Proto byl do směrnice 2003/87/ES vložen nový čl. 12 odst. 3b s cílem odstranit povinnost vyřadit povolenky na emise skleníkových plynů, které jsou zachyceny a trvale využity v produktu, v postupu známém také jako trvalé zachycování a využívání uhlíku (dále jen „CCU“), pokud se emise „považují za zachycené a využívané takovým způsobem, aby byly trvale chemicky vázány v produktu a nemohly při běžném použití nebo během fáze odstraňování produktu uniknout do atmosféry, včetně veškeré běžné činnosti, ke které dochází po skočení životnosti produktu“. Tento článek zmocňuje Evropskou komisi k přijímání aktů, kterými se stanoví požadavky, na jejichž základě se takové emise skleníkových plynů ze strany zařízení, na nějž se vztahuje systém ETS, považují za trvale chemicky vázané v produktu, a provozovatel ETS je tudíž osvobozen od povinnosti vyřadit na ně povolenky. Jak již název zachycování a využívání uhlíku napovídá, jsou tyto technologie relevantní pro emise CO2, a nikoli pro jiné skleníkové plyny jako CH4 nebo N2O. Proto jsou požadavky v tomto aktu formulovány spíše ve vztahu k emisím CO2 nebo výslednému uhlíku než ke skleníkovým plynům obecně.
2.KONZULTACE PŘED PŘIJETÍM PRÁVNÍHO AKTU
Komise návrh nařízení v přenesené pravomoci konzultovala se členy skupiny odborníků Komise pro politiku v oblasti změny klimatu (dále jen „CCEG“) v listopadu 2023 a také v únoru a březnu 2024. Dokumenty týkající se těchto jednání byly současně předány Evropskému parlamentu a Radě, jak je stanoveno v Obecné shodě o aktech v přenesené pravomoci, která je přílohou interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů. Při přípravě návrhu nařízení v přenesené pravomoci byly připomínky skupiny odborníků zváženy.
Návrh nařízení v přenesené pravomoci byl zveřejněn na portálu pro zlepšování právní úpravy po dobu čtyř týdnů od 18. června do 16. července 2024 určenou pro připomínkování. Během tohoto období bylo obdrženo 93 příspěvků, z toho 43 od podnikatelských sdružení a 27 od společností. Zpětná vazba k tématu konzultace obsahovala podobné argumenty nebo informace, které již zazněly během rozsáhlých diskusí v rámci expertní skupiny pro politiku v oblasti změny klimatu. V důsledku toho Komise s výjimkou určitých upřesnění v textu zachovala znění nařízení v přenesené pravomoci.
Zacházení s aplikacemi CCU, které nezajišťují trvalé ukládání vázaného uhlíku, v rámci systému EU ETS bude posouzeno ve zprávě podle čl. 30 odst. 5 směrnice o systému ETS, která má být předložena do července 2026.
3.PRÁVNÍ STRÁNKA AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Hlavními právními prvky tohoto nařízení v přenesené pravomoci jsou:
1)doplnění kritérií podle čl. 12 odst. 3b směrnice 2003/87/ES, na jejichž základě se určuje, zda jsou skleníkové plyny, zejména CO2, trvale chemicky vázány v produktu tak, aby při běžném použití a při jakékoli běžné činnosti, k níž dochází po skončení životnosti produktu, neunikly do atmosféry.
2)upřesnění požadavků, na jejichž základě se produkty považují za produkty splňující výše uvedená kritéria.
3)zařazení produktů CCU, u nichž se má za to, že splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, a jsou tudíž způsobilé pro odchylku od povinnosti vyřadit povolenky, na seznam v příloze tohoto nařízení.
4)stanovení postupu pro přezkum a aktualizaci seznamu vyhovujících produktů CCU na základě technologického vývoje, nových důkazů nebo praktických zkušeností s produkty CCU.
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) …/...
ze dne 30.7.2024,
kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, pokud jde o požadavky, na jejichž základě se skleníkové plyny považují za trvale chemicky vázané v produktu
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ES, a zejména na čl. 12 odst. 3b druhý pododstavec uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)Směrnice 2003/87/ES byla pozměněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959 s cílem uvést ji do souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119, kterým se stanoví cíl snížit do roku 2030 čisté emise alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990.
(2)Měla by být stanovena kritéria a požadavky nezbytné pro to, aby byly skleníkové plyny považovány za trvale chemicky vázané v produktu.
(3)Současné postupy zachycování a využívání pro účely trvalého uložení se vztahují pouze na emise CO2 , neboť jiné skleníkové plyny, jako je CH4 nebo N2O, ke zmírnění takových emisí trvalé uložení nevyžadují. Vzhledem k tomu, že chemické reakce během postupu využívání mohou vést k chemické transformaci molekuly CO2, by se měly brát v úvahu také atomy uhlíku, které jsou chemicky vázány.
(4)Je nezbytné zajistit, aby emise CO2, které jsou trvale chemicky vázány v produktu, měly podobný přínos pro klima jako geologické ukládání, a to s přihlédnutím k rozdílné povaze těchto různých přístupů. Toto CO2 by proto mělo zůstat v produktu trvale chemicky vázáno alespoň po dobu několika set let nebo déle, a to na základě typu chemické vazby a běžného použití a pravděpodobného zpracování příslušného produktu na konci jeho životnosti.
(5)Běžné způsoby použití a průběhy konce životnosti jsou u produktů vyrobených ze zachyceného CO2 různé, což má za následek různou pravděpodobnost uvolnění uloženého uhlíku, který produkt obsahuje. K uvolnění může dojít v důsledku spalování, a to buď jako nedílné součásti použití produktu, jako je tomu v případě syntetických paliv, nebo při likvidaci, například prostřednictvím spalování odpadu. Aby se zajistilo, že uhlík uložený v produktu zůstane trvale chemicky vázán a neunikne do atmosféry po dobu nejméně několika set let, mělo by být CO2 vázáno v produktech, které mají při běžném použití dlouhou životnost a po skončení životnosti jsou při jakékoli běžné činnosti likvidovány jiným způsobem než spalováním, které by uvolňovalo uložený uhlík do atmosféry.
(6)Chemické vlastnosti minerálních uhličitanů, jako je uhličitan vápenatý nebo uhličitan hořečnatý, zajišťují silné chemické vazby, které, pokud nejsou vystaveny zvýšeným teplotám nebo silným kyselinám, umožňují, aby byl uhlík považován za trvale chemicky vázaný. Minerální karbonatace by proto vedla k výjimečně dlouhému zadržování uhlíku v uhličitanových horninách, které by se za běžných podmínek neuvolňovaly do atmosféry.
(7)Podmínky ve spalovnách odpadu jsou dostatečné pro zahájení dekarbonizační reakce. Uhlík zachycený a využívaný v produktech, jejichž významný podíl zpracování na konci životnosti se uskutečňuje spalováním, by proto neměl být považován za trvale chemicky vázaný.
(8)Produkty na bázi minerálních uhličitanů a používané pro stavební výrobky, jako je kamenivo, cement, beton, cihly nebo dlaždice, mají dlouhou životnost a mohou se používat po desítky až stovky let. Ve fázi konce životnosti spadají tyto výrobky do kategorie stavebního a demoličního odpadu v souladu se seznamem odpadů. Podle nejnovějšího posouzení Společného výzkumného střediska Evropské komise spočívá průměrné zpracování minerální části stavebního a demoličního odpadu na konci životnosti v Unii v recyklaci (79 %), zasypávání (10 %) a skládkování (11 %). Zachycené CO2, které se využívá při výrobě minerálních uhličitanů a používá se ve stavebních výrobcích, by proto mělo být považováno za trvale chemicky vázané v produktu.
(9)Seznam produktů, u nichž se má za to, že splňují kritéria stanovená v čl. 12 odst. 3b směrnice 2003/87/ES, by měl být přezkoumán a v případě potřeby aktualizován na základě veškerého příslušného technologického vývoje a inovací v oblasti trvalého ukládání uhlíku do produktů, zlepšení postupů monitorování, vykazování a ověřování, jimiž lze potvrdit trvalost skladování, jakož i zkušeností s prováděním tohoto nařízení.
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Předmět
Toto nařízení stanoví požadavky, na jejichž základě se CO2 považuje za trvale chemicky vázané v produktu.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1)„zachycováním“ jakýkoli technologický proces nebo postup potřebný k zachycování CO2 pocházejícího z činností spadajících do oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES a v případě potřeby k jeho zpracování nebo čištění před využíváním;
2)„využíváním“ jakýkoli technologický proces nebo postup, který využívá zachycené CO2 jako vstupní surovinu pro výrobu produktů;
3)„chemicky vázaným“ se rozumí, že CO2 je chemicky transformováno tak, že je atom uhlíku chemicky fixován silnými vazbami tak, aby se zabránilo jeho dopadu na globální oteplování;
4)„produktem“ zboží nebo materiály, včetně meziproduktů a jejich derivátů, v nichž je prostřednictvím chemické vazby využíváno CO2 nebo atomy uhlíku získané z CO2;
5)„stavebním výrobkem“ tvarovaný nebo beztvarý fyzický předmět uvedený na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo jejích částí;
6)„běžným použitím“ jakýkoli očekávaný způsob, jakým konečný uživatel bude na základě vlastností produktu daný produkt používat;
7)„běžnou činností, ke které dochází po skočení životnosti produktu“ jakékoli převažující zpracování produktu poté, co se jej konečný uživatel zbavil na základě příslušných postupů nakládání s odpady a platných právních předpisů.
Článek 3
Požadavky na trvalé zachycení a využívání v produktech
1.CO2 se považuje za trvale chemicky vázané v produktu, pokud jsou splněna všechna tato kritéria:
a)je chemicky vázáno v produktu prostřednictvím aktivního a kontrolovaného procesu využívání, který umožňuje měření a stanovení množství ekvivalentu CO2 vázaného v produktu během tohoto procesu využívání, s vyloučením uhlíku přítomného v materiálu před tímto procesem využívání nebo přirozeně absorbovaného z atmosféry nebo jiných zdrojů po procesu využívání, a;
b)zůstává v produktu trvale chemicky vázáno tak, aby při běžném použití produktu, včetně jakékoli běžné činnosti, ke které dochází po skončení životnosti produktu, neuniklo do atmosféry po dobu nejméně několika set let. V případě produktů, jež se běžně používají a jejichž konec životnosti probíhá více způsoby, je třeba pro účely tohoto odstavce zohlednit všechny tyto způsoby. Produkty, které mohou být při běžném použití, včetně jakékoli běžné činnosti, ke které dochází po skončení životnosti produktu, vystaveny vysokoteplotnímu spalování, například při spalování odpadu, se za trvale chemicky vázající CO2 nepovažují.
2.Produkty, u nichž se má za to, že splňují požadavky odstavce 1, jsou uvedeny v příloze.
Článek 4
Přezkum
1.Komise přezkoumá produkty uvedené v příloze na základě příslušného technologického vývoje a inovací v oblasti trvalého ukládání uhlíku do produktů, zlepšení postupů monitorování, vykazování a ověřování, jakož i zkušeností s prováděním tohoto nařízení a v případě potřeby přílohu aktualizuje.
2.Pro účely odstavce 1 Komise zohlední žádosti příslušných orgánů o aktualizaci seznamu produktů v příloze, jsou-li řádně podloženy důkazy o splnění požadavků uvedených v čl. 3 odst. 1.
3.Výsledky a příslušná dokumentace jakéhokoli přezkumu produktů uvedených v příloze se zveřejní.
Článek 5
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 30.7.2024
Za Komisi
předsedkyně
Ursula VON DER LEYEN
PŘÍLOHA
Produkty považované za trvale chemicky vázající CO2
1.Minerální uhličitany používané v těchto stavebních výrobcích:
a)karbonatované kamenivo používané jako nevázané nebo vázané ve stavebních výrobcích na bázi nerostných surovin;
b)karbonatované složky cementu, vápna nebo jiných hydraulických pojiv používaných ve stavebních výrobcích;
c)karbonatovaný beton, včetně prefabrikovaných bloků, dlažebních prvků nebo pórobetonu;
d)karbonatované cihly, dlaždice nebo jiné zdicí prvky.