DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.SOUVISLOSTI AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Toto nařízení je součástí širší iniciativy Komise týkající se udržitelného rozvoje. Je základem rámce EU, který staví aspekty udržitelnosti do středu finančního systému s cílem podpořit přeměnu evropské ekonomiky na ekologičtější, odolnější a oběhový systém v souladu s cíli Zelené dohody pro Evropu.
V návaznosti na přijetí Pařížské dohody o změně klimatu z roku 2016 a cílů Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 Komise v akčním plánu nazvaném Financování udržitelného růstu oznámila záměr začlenit udržitelnost do finančního poradenství a vyjasnit začlenění udržitelnosti do tzv. fiduciárních povinností v odvětvových právních předpisech. Sdělení Zelená dohoda pro Evropu potvrzuje potřebu dlouhodobých signálů, které nasměrují finanční a kapitálové toky do zelených investic a zabrání tomu, aby docházelo k uvíznutí aktiv. K tomuto specifickému cíli přispěje toto nařízení v přenesené pravomoci.
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 doplňuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU (dále jen „směrnice MiFID II“) tím, že dále upřesňuje organizační požadavky a provozní podmínky investičních podniků. Toto nařízení mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 dvěma způsoby:
Zaprvé začleňuje preference zákazníka, pokud jde o udržitelnost, jako doplněk k posouzení vhodnosti. Podle stávajícího rámce MiFID II musí podniky poskytující investiční poradenství a správu portfolia získat nezbytné informace o znalostech a zkušenostech zákazníka v oblasti investic, jeho schopnosti nést ztráty a o jeho cílech, včetně rizikové tolerance zákazníka, aby podnik mohl poskytovat služby a produkty, které jsou pro zákazníka vhodné (posouzení vhodnosti). Informace o investičních cílech zákazníků zahrnují údaje o době, po kterou chtějí zákazníci investici držet, jejich preferencích týkajících se podstoupení rizik, jejich rizikovém profilu a o účelech investice. Nicméně informace o investičních cílech se obecně týkají finančních cílů, zatímco ostatní nefinanční cíle zákazníka, jako jsou preference týkající se udržitelnosti, obvykle nejsou řešeny. Stávající posouzení vhodnosti se obecně nedotazují na preference zákazníků týkající se udržitelnosti, přičemž většina zákazníků by problematiku takových preferencí sama nezmínila. V důsledku toho by investiční podniky mohly faktory udržitelnosti v procesu výběru zohledňovat vhodnějším způsobem.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 (nařízení o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb, SFDR) vyžaduje, aby v dokumentaci finančního produktu bylo popsáno, jak má být dosaženo stanovených úrovní ambicí v oblasti udržitelnosti nebo jak jich je dosahováno. Vzhledem k tomu, že se nejedná o režim označování, lze popsat různé ambice související s udržitelností. Zatímco finanční produkty uvedené v článku 9 SFDR musí sledovat cíl udržitelných investic, aniž by tím došlo k významnému poškození, jak je definováno v čl. 2 bodu 17 SFDR, finanční produkty, na něž se vztahuje článek 8 SFDR, by mohly zahrnovat různé strategie, a to i ty, které by – navzdory tvrzení, že zahrnují environmentální a sociální faktory a faktory správy a řízení (ESG), sociálně odpovědné investice (SRI) nebo že se orientují na udržitelnost – nemusely ve své podstatě být udržitelné. Vzhledem k výše uvedenému a vzhledem k různým vymezením produktů uvedeným v MiFID II, SFDR a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (nařízení o taxonomii) tento návrh nařízení zajišťuje, aby finanční nástroje, které jsou ve své podstatě do určité míry udržitelné, byly způsobilé k doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, kteří vyjadřují jasné preference týkající se udržitelnosti. Preference týkající se udržitelnosti proto zahrnují finanční nástroje, které jsou buď investovány – alespoň do určité míry – do činností, které jsou v souladu s taxonomií podle nařízení o taxonomii, nebo do udržitelných investic, podle definice v čl. 2 bodu 17 SFDR, které zahrnují rovněž činnosti, jež jsou v souladu s taxonomií, nebo které zohledňují negativní vnější účinky investic na životní prostředí nebo společnosti z hlediska hlavních nepříznivých dopadů na udržitelnost. Pravidla pro preference týkající se udržitelnosti podporují a posilují politický cíl spočívající ve snížení výskytu klamavé ekologické reklamy (tzv. lakování nazeleno) a nevhodného prodeje a podporují přechod finančního systému směrem k tomu, aby skutečně podporoval podniky na jejich cestě k udržitelnosti a podporu nadále poskytoval i podnikům, které již jsou udržitelné.
Pravidla pro preference týkající se udržitelnosti zajišťují soulad s SFDR a nařízením o taxonomii a značně posilují účinnost zveřejňování informací souvisejících s udržitelností podle uvedených nařízení. Nařízení o taxonomii vyžaduje zveřejnění míry, do jaké je investice v souladu s taxonomií EU.
Z provozního hlediska by v zájmu usnadnění interních procesů, a zejména vypracování doporučení pro zákazníky nebo potenciální zákazníky, na základě předchozí analýzy finančních nástrojů, mohly investiční podniky v předstihu zařadit a seskupit finanční nástroje dle podílu investovaného do ekonomických činností, které lze považovat za environmentálně udržitelné, dle podílu udržitelných investic nebo dle zohlednění hlavních nepříznivých dopadů, jako jsou kategorie hlavních nepříznivých dopadů, druhy závazků a kvalitativní nebo kvantitativní ukazatele. Vzhledem k tomu, že investice uskutečňované finančními nástroji by mohly způsobovat různé hlavní nepříznivé dopady na faktory udržitelnosti, měly by investiční podniky vysvětlit zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, že prvky prokazující zohlednění hlavních nepříznivých dopadů na faktory udržitelnosti mohou souviset s různými environmentálními, sociálními, zaměstnaneckými nebo správními aspekty a vedle předmětného zohlednění, které by z nich mělo průkazně vyplývat, by z nich měl být patrný i příslušný závazek řešit – v dlouhodobém horizontu – hlavní nepříznivé dopady, které by mohly být vyjádřeny kvalitativními nebo kvantitativními ukazateli, mimo jiné i těmi, které jsou v souladu se SFDR.
Za druhé toto nařízení začleňuje rizika týkající se udržitelnosti do organizačních požadavků. Tato část související s riziky týkajícími se udržitelnosti vychází ze závěrečné zprávy o odborném doporučení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA). Ze závěru odborného doporučení vyplývá, že jsou zapotřebí další upřesnění, pokud jde o začlenění rizik týkajících se udržitelnosti a faktorů udržitelnosti do nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 a směrnice Komise v přenesené pravomoci 2017/593, a v tomto ohledu uvádí konkrétní ustanovení.
Toto nařízení spolu s ostatními odvětvovými akty v přenesené pravomoci, které upravují pravidla fiduciární povinnosti a které byly přijaty současně, posilují rovněž SFDR, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2089 a nařízení o taxonomii. Uvedená pravidla začleňují hlediska udržitelnosti do investičních, poradenských a informačních procesů napříč odvětvími konzistentním způsobem. Zasazují hlediska životního prostředí, sociální oblasti a správy a řízení společností, jež souvisí s udržitelností, do jádra finančního systému s cílem pomoci transformovat evropskou ekonomiku na ekologičtější, nízkouhlíkový, odolnější a oběhový systém účinněji využívající zdroje.
Toto nařízení vychází ze zmocnění stanoveného v článku 16, čl. 24 odst. 13 a čl. 25 odst. 8 směrnice MiFID II.
2.KONZULTACE PŘED PŘIJETÍM PRÁVNÍHO AKTU
V prosinci 2016 Komise zřídila expertní skupinu na vysoké úrovni pro udržitelné financování (dále jen „HLEG“), aby prostřednictvím doporučení pomáhala s vytvářením strategie Evropské unie v oblasti udržitelných financí. V polovině července 2017 skupina HLEG vydala průběžnou zprávu o „Financování udržitelné evropské ekonomiky“ a dne 18. července 2017 představila závěrečnou zprávu na akci pro zúčastněné strany, po které následoval konzultační dotazník.
Zpráva o zpětné vazbě byla vydána spolu se závěrečnou zprávou skupiny HLEG o financování udržitelné evropské ekonomiky dne 31. ledna 2018 a obsahuje shrnutí odpovědí respondentů. Ve své závěrečné zprávě skupina HLEG doporučuje „požadovat, aby se investiční poradci v rámci finančního poradenství běžně ptali a následně reagovali na preference neprofesionálních investorů ohledně udržitelného dopadu jejich investic“. Doporučila rovněž „projednat řízení řešení dlouhodobých rizik a rizik týkajících se udržitelnosti“.
V březnu 2018 Komise rozeslala cílený dotazník o začlenění environmentálních, sociálních a správních kritérií do posouzení vhodnosti. Z konzultace vyplynulo, že problematiku udržitelnosti v poradenském procesu aktivně zmiňuje jen menšina zákazníků. Je tomu tak mimo jiné z těchto důvodů: i) dostupné informace o finančních nástrojích souvisejících s udržitelností nejsou transparentní; ii) ve stávající dokumentaci existuje vysoké riziko lakování nazeleno; a iii) chybí osvěta ohledně dopadu faktorů týkajících se udržitelnosti na rizika a výkonnost. Zdá se, že faktory udržitelnosti zákazníci během poradenského procesu systematicky zmiňují jen zřídka.
Kromě toho byl v období od 24. května do 21. června 2018 zveřejněn návrh nařízení v přenesené pravomoci, kterým se mění posouzení vhodnosti, za účelem získání zpětné vazby v souladu s pokyny pro zlepšování právní úpravy. Komise obdržela 51 reakcí na toto nařízení v přenesené pravomoci, kterým se mění nařízení (EU) 2017/565. K různým aspektům tohoto nařízení v přenesené pravomoci se vyjádřily zúčastněné strany z různých prostředí (např. nevládní organizace, sdružení finančního odvětví, veřejné orgány). Přestože se intenzivnější zaměření na nefinanční cíle investičního procesu obecně těšilo silné podpoře, některé zúčastněné strany nebyly ochotny měnit své nově zavedené postupy na základě směrnice MiFID II. Jak bylo popsáno výše, Komise je nejen přesvědčena o tom, že je naléhavě nutné pokročit ve své agendě udržitelných financí, ale je rovněž toho názoru, že nově zavedený odkaz na navrhovaný časový harmonogram pro uplatňování tohoto aktu v přenesené pravomoci (12 měsíců po vstupu v platnost) poskytuje dostatečnou flexibilitu.
Pokud jde o některé cíle v rámci procesu posuzování vhodnosti, Komise zahrnula některé změny s cílem umožnit nezbytné rozlišení mezi investičními cíli na jedné straně a preferencemi týkajícími se udržitelnosti na straně druhé. Toto rozlišení je důležité, aby se zabránilo nevhodnému prodeji. Faktory udržitelnosti by neměly převážit nad osobním investičním cílem zákazníka. Proto by preference týkající se udržitelnosti měly být v rámci procesu posuzování vhodnosti řešeny až poté, co byl určen investiční cíl zákazníka. Cílem pravidel pro preference týkající se udržitelnosti je zvýšit povědomí zákazníků či potenciálních zákazníků o dostupnosti finančních nástrojů s ambicemi v oblasti udržitelnosti. Vzhledem k pravidlům pro preference týkající se udržitelnosti nebude třeba finanční nástroje s různou úrovní ambicí souvisejících s udržitelností upravovat. Tyto finanční nástroje budou buď moci režimu preferencí týkajících se udržitelnosti využívat, nebo je bude i nadále možné doporučit, nikoli však jako finanční nástroje, které splňují preference zákazníka nebo potenciálního zákazníka týkající se udržitelnosti definované v tomto nařízení. Z provozního hlediska by prvky udržitelnosti finančních nástrojů měly být prezentovány transparentním způsobem, který investičním podnikům umožní navázat dialog se zákazníky nebo potenciálními zákazníky, aby získaly dostatečně podrobné povědomí o individuálních preferencích zákazníků týkajících se udržitelnosti. Aby se zabránilo obchodování bez prospěchu stávajících zákazníků, u nichž již bylo provedeno posouzení vhodnosti, měly by mít investiční podniky možnost určit individuální preference zákazníka týkající se udržitelnosti při příští pravidelné aktualizaci stávajícího posouzení vhodnosti.
Pravidla pro preference týkající se udržitelnosti posilují využívání taxonomie EU pro udržitelné činnosti, tj. hospodářské činnosti, které jsou podle článku 3 nařízení o taxonomii považovány za environmentálně udržitelné, a provádění udržitelných investic definovaných v čl. 2 bodě 17 SFDR a zahrnují rovněž investice do výše uvedených ekonomických činností, které lze považovat za environmentálně udržitelné. Pravidla rovněž motivují k doporučování finančních nástrojů, které zvažují a snižují podstatné negativní externality způsobené těmito investicemi, tj. hlavní nepříznivé dopady.
Komise požádala orgán ESMA o odborné doporučení ohledně možných změn aktů v přenesené pravomoci, které mají být přijaty podle směrnice MiFID II, pokud jde o začlenění rizik týkajících se udržitelnosti a faktorů udržitelnosti do oblastí organizačních požadavků, provozních podmínek, řízení rizik a posuzování cílového trhu.
Dne 30. dubna 2019 orgán ESMA zveřejnil svou „závěrečnou zprávu o začlenění rizik týkajících se udržitelnosti a faktorů udržitelnosti do směrnice MiFID II“. V doporučení zohlednil názory vyjádřené zúčastněnými subjekty během veřejné konzultace v období od 19. prosince 2018 do 19. února 2019. Součástí je analýza nákladů a přínosů. Kromě toho uspořádal orgán ESMA dne 4. února 2019 otevřené veřejné slyšení s cílem získat další zpětnou vazbu. Byly také vedeny konzultace se skupinou subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů orgánu ESMA.
V souladu se zásadami zlepšování právní úpravy byl tento návrh zveřejněn za účelem druhé konzultace, jež proběhla v období od 8. června 2020 do 6. července 2020. Po řádném zvážení obdržené zpětné vazby byly do textu zapracovány další změny.
Tato zpráva se zabývá zahrnutím rizik týkajících se udržitelnosti a faktorů udržitelnosti do organizačních požadavků a struktury řízení produktů a dohledu nad investičními podniky. Do tohoto nařízení v přenesené pravomoci byla začleněna doporučení týkající se organizačních požadavků, která orgán ESMA vypracoval a veřejně konzultoval.
3.PRÁVNÍ STRÁNKA AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Právní základ tohoto nařízení je stanoven v čl. 16 odst. 12, čl. 24 odst. 13 a čl. 25 odst. 8 směrnice 2014/65/EU.
Toto nařízení zavádí následující změny nařízení (EU) 2017/565:
Článek 1 má vyjasnit, že by investiční podniky poskytující finanční poradenství a správu portfolia měly provádět povinné posouzení preferencí svých zákazníků či potenciálních zákazníků týkajících se udržitelnosti. Tyto preference týkající se udržitelnosti by měly zohlednit v procesu výběru finančních nástrojů, které jsou těmto zákazníkům doporučovány. Součástí preferencí týkajících se udržitelnosti by měly být tři kategorie finančních nástrojů, a to konkrétně finanční nástroje, které směřují minimální podíl udržitelných investic do ekonomických činností, jež lze kvalifikovat jako environmentálně udržitelné podle článku 3 nařízení o taxonomii, nebo finanční nástroje, které usilují o minimální podíl udržitelných investic ve smyslu čl. 2 bodu 17 SFDR, přičemž minimální podíl určuje zákazník nebo potenciální zákazník. Třetí kategorií finančních nástrojů, které jsou způsobilé pro individuální preference týkající se udržitelnosti, jsou finanční nástroje, které zvažují hlavní nepříznivé dopady na faktory udržitelnosti, přičemž prvky prokazující tuto skutečnost určuje zákazník nebo potenciální zákazník.
Vzhledem k tomu, že definice produktů v rámci směrnice MiFID II na jedné straně a SFDR a nařízení o taxonomii na straně druhé jsou odlišné, preference týkající se udržitelnosti se neomezují pouze na finanční produkty ve smyslu SFDR a nařízení o taxonomii, nýbrž vycházejí z koncepcí nařízení týkajících se udržitelnosti. To investičním podnikům umožňuje doporučovat nejen investiční fondy, ale také další příslušné finanční nástroje.
Například „finanční nástroje, které usilují o minimální podíl udržitelných investic,“ budou vždy zahrnovat finanční produkty uvedené v článku 9 SFDR a finanční produkty uvedené v článku 8 SFDR, pokud tyto finanční produkty alespoň do určité míry usilují o udržitelné investice. Tento minimální rozsah určují zákazníci nebo potenciální zákazníci, a proto pravidla pro preference týkající se udržitelnosti plně zohledňují jejich ambice v oblasti udržitelnosti. Další příklady zahrnují finanční nástroje s environmentálními nebo sociálními vlastnostmi, které jsou mimo jiné založeny na strategii vylučování a které by mohly spadat do preferencí týkajících se udržitelnosti za předpokladu, že alespoň do určité míry usilují o udržitelné investice, nebo pokud prokáží, že hlavní nepříznivé dopady jsou zvažovány a řešeny nebo zmírňovány, a to v souladu s minimálními podíly investic nebo prvky prokazujícími zohlednění hlavních nepříznivých dopadů na faktory udržitelnosti, které určil zákazník nebo potenciální zákazník. To rovněž znamená, že finanční nástroje, které prosazují environmentální nebo sociální vlastnosti bez podílu udržitelných investic nebo bez podílu investic do činností, které jsou v souladu s taxonomií, nebo u nichž se nezvažují hlavní nepříznivé dopady, nebudou způsobilé pro doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům na základě jejich individuálních preferencí týkajících se udržitelnosti. Takové finanční nástroje nicméně lze přesto doporučit v rámci testu vhodnosti, nikoli však jako finanční nástroje splňující individuální preference týkající se udržitelnosti.
Článek 1 dále vyžaduje, aby investiční podniky vypracovaly pro zákazníka zprávu, která vysvětluje, jak doporučení určené tomuto zákazníkovi splňuje jeho investiční cíle a odpovídá jeho rizikovému profilu, schopnosti nést ztrátu a preferencím týkajícím se udržitelnosti (poskytování informací ex post).
Kromě toho článek 1 vyžaduje, aby investiční podniky zohlednily rizika týkající se udržitelnosti – ať už v kvalitativním nebo kvantitativním vyjádření – při plnění organizačních požadavků a začlenily riziko udržitelnosti do politik řízení rizik.
Ustanovení článku 2 pak stanoví datum použitelnosti tohoto nařízení, včetně přechodného období v délce 12 měsíců.
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) …/...
ze dne 21.4.2021,
kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565, pokud jde o začlenění faktorů udržitelnosti a rizik a preferencí týkajících se udržitelnosti do určitých organizačních požadavků a provozních podmínek investičních podniků
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU, a zejména na čl. 16 odst. 12, čl. 24 odst. 13 a čl. 25 odst. 8 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)Přechod na nízkouhlíkové, udržitelnější a oběhové hospodářství účinněji využívající zdroje v souladu s cíli udržitelného rozvoje má zásadní význam pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Unie. V roce 2016 uzavřela Unie Pařížskou dohodu. Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody stanoví cíl, jímž je lepší reakce na změnu klimatu, mimo jiné sladěním finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.
(2)Komise si tuto výzvu vzala za svou a v prosinci 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu. Zelená dohoda představuje novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a hospodářský růst v ní bude oddělen od využívání zdrojů. Tento cíl vyžaduje jasné signály pro investory – pokud jde o jejich investice – aby se předešlo uvíznutí aktiv a zvýšilo udržitelné financování.
(3)V březnu 2018 Komise zveřejnila svůj akční plán „Financování udržitelného růstu“ na vytvoření ambiciózní a komplexní strategie pro udržitelné financování. Jedním z cílů stanovených v tomto akčním plánu je přesměrování kapitálových toků směrem k udržitelným investicím za účelem dosažení udržitelného a inkluzivního růstu. Posouzení dopadů, z něhož vycházejí následné legislativní iniciativy zveřejněné v květnu 2018, ukázalo, že je třeba vyjasnit, že investiční podniky by měly v rámci svých povinností vůči zákazníkům a potenciálním zákazníkům brát do úvahy faktory udržitelnosti. Investiční podniky by proto měly průběžně zohledňovat nejen všechna příslušná finanční rizika, ale také veškerá relevantní rizika týkající se udržitelnosti uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088, která by v případě, že nastanou, mohla mít reálný či potenciální významný negativní dopad na hodnotu investice. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 výslovně neodkazuje na rizika týkající se udržitelnosti. Z tohoto důvodu a v zájmu zajištění toho, aby vnitřní postupy a organizační opatření byly řádně prováděny a dodržovány, je nezbytné vyjasnit, že procesy, systémy a vnitřní kontroly investičních podniků by měly odrážet rizika týkající se udržitelnosti a že pro analýzu těchto rizik je nezbytná technická kapacita a znalosti.
(4)Aby byla zachována vysoká úroveň ochrany investorů, měly by investiční podniky při určování druhů střetů zájmů, jejichž existence může poškodit zájmy zákazníka nebo potenciálního zákazníka, zahrnout ty druhy střetů zájmů, které vyplývají ze začlenění preferencí zákazníka týkajících se udržitelnosti. V případě stávajících zákazníků, u nichž již bylo provedeno posouzení vhodnosti, by investiční podniky měly mít možnost určit individuální preference zákazníka týkající se udržitelnosti při příští pravidelné aktualizaci stávajícího posouzení vhodnosti.
(5)Investiční podniky, které poskytují investiční poradenství a spravují portfolia, by měly mít možnost doporučit svým zákazníkům a potenciálním zákazníkům vhodné finanční nástroje, a měly by proto mít možnost klást otázky s cílem určit individuální preference zákazníka týkající se udržitelnosti. V souladu s povinností investičního podniku jednat v nejlepším zájmu svého zákazníka by doporučení zákazníkům a potenciálním zákazníkům měla odrážet jak finanční cíle, tak případné preference týkající se udržitelnosti, které tito zákazníci vyjádřili. Je proto nezbytné vyjasnit, že by investiční podniky měly mít zavedena vhodná opatření, která zajistí, aby začlenění faktorů udržitelnosti do procesu poradenství a správy portfolia nevedlo k nevhodnému prodeji nebo zkreslení finančních nástrojů nebo strategií jako nástrojů a strategií, které odpovídají preferencím týkajícím se udržitelnosti, přestože tomu tak není. Aby se zabránilo takovým praktikám nebo zkreslování, měly by investiční podniky poskytující investiční poradenství předtím, než se dotážou svého zákazníka nebo potenciálního zákazníka na potenciální preference týkající se udržitelnosti, nejprve posoudit jeho investiční cíle, časový horizont a individuální okolnosti.
(6)Doposud byly vyvinuty finanční nástroje s různým stupněm ambicí týkajících se udržitelnosti. Aby mohli zákazníci nebo potenciální zákazníci porozumět různé míře udržitelnosti a činit informovaná investiční rozhodnutí, pokud jde o udržitelnost, měly by investiční podniky, které poskytují investiční poradenství a služby správy portfolií, vysvětlovat rozdíl mezi finančními nástroji, které sledují – plně či částečně – udržitelné investice do hospodářských činností, které se kvalifikují jako environmentálně udržitelné podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852, finančními nástroji, které sledují udržitelné investice podle definice v čl. 2 bodě 17 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/2088, a finančními nástroji, které zohledňují hlavní nepříznivé dopady na faktory udržitelnosti, jež by mohly být způsobilé k doporučení jako produkty splňující individuální preference zákazníků týkající se udržitelnosti, na straně jedné a ostatními finančními nástroji bez těchto specifických vlastností, jež by neměly být vhodné k doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, kteří mají individuální preference týkající se udržitelnosti, na straně druhé.
(7)Je nezbytné zabývat se obavami týkajícími se lakování nazeleno, tj. zejména praxí získání nespravedlivé konkurenční výhody tím, že se finanční nástroj doporučuje jako environmentálně šetrný nebo udržitelný v případech, kdy předmětný finanční nástroj ve skutečnosti nesplňuje základní normy v oblasti životního prostředí nebo jiné normy související s udržitelností. Aby se zabránilo nevhodnému prodeji a lakování nazeleno, neměly by investiční podniky doporučovat ani se rozhodnout obchodovat s finančními nástroji jako nástroji splňujícími individuální preference týkající se udržitelnosti, pokud tyto finanční nástroje předmětné preference nesplňují. Investiční podniky by měly svým zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům vysvětlovat důvody, proč tak neučinily, a vedou o těchto důvodech záznamy.
(8)Je nezbytné vyjasnit, že finanční nástroje, které nejsou způsobilé pro individuální preference týkající udržitelnosti, i tak mohou být doporučeny investičními podniky, nikoli však jako produkty splňující individuální preference týkající se udržitelnosti. S cílem umožnit další doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, pokud finanční nástroje nesplňují preference zákazníka týkající se udržitelnosti, by zákazník měl mít možnost přizpůsobit informace o svých preferencích týkajících se udržitelnosti. Aby se zabránilo nevhodnému prodeji a lakování nazeleno, měly by investiční podniky vést záznamy o rozhodnutí zákazníka spolu s vysvětlením zákazníka, na jehož základě byly informace přizpůsobeny.
(9)Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.
(10)Příslušným orgánům a investičním podnikům by měla být poskytnuta dostatečná doba na to, aby se přizpůsobily novým požadavkům obsaženým v tomto nařízení. Jeho uplatňování by proto mělo být odloženo,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Změny nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565
Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 se mění takto:
1)V článku 2 se doplňují body 7, 8 a 9, které zní:
„7)
„preferencemi týkajícími se udržitelnosti“ se rozumí volba zákazníka nebo potenciálního zákazníka, pokud jde o to, zda, a pokud ano, do jaké míry, by do jeho investic měl být začleněn jeden nebo několik z těchto finančních nástrojů:
a)finanční nástroj, u něhož zákazník nebo potenciální zákazník určí, že se minimální podíl investuje do environmentálně udržitelných investic ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852*;
b)finanční nástroj, u něhož zákazník nebo potenciální zákazník určí, že se minimální podíl investuje do udržitelných investic ve smyslu čl. 2 bodu 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088**;
c)finanční nástroj, který zohledňuje hlavní nepříznivé dopady na faktory udržitelnosti, přičemž kvalitativní nebo kvantitativní prvky prokazující předmětné zohlednění určuje zákazník nebo potenciální zákazník;
8)
„faktory udržitelnosti“ se rozumí faktory udržitelnosti podle čl. 2 bodu 24 nařízení (EU) 2019/2088;
9)
„riziky týkajícími se udržitelnosti“ se rozumí rizika týkající se udržitelnosti podle čl. 2 bodu 22 nařízení (EU) 2019/2088.
______________________________________________________________
*Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (Úř. věst. L 198, 22.6.2020, s. 13).
**Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 ze dne 27. listopadu 2019 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb (Úř. věst. L 317, 9.12.2019, s. 1).“;
2)V článku 21 se odstavec 1 mění takto:
a)druhý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Investiční podniky při plnění požadavků stanovených v tomto odstavci berou do úvahy rizika týkající se udržitelnosti.“;
b)doplňuje se nový pododstavec, který zní:
„Při plnění požadavků stanovených v tomto odstavci zohlední investiční podniky povahu, rozsah a složitost své podnikatelské činnosti, jakož i povahu a škálu investičních služeb a investičních činností vykonávaných v rámci této podnikatelské činnosti.“;
3)V čl. 23 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:
„a)
zřídí, zavedou a udržují přiměřené strategie a postupy pro řízení rizik, v rámci kterých se zjišťují rizika související s činnostmi, procesy a systémy podniku, případně se stanoví úroveň rizika, kterou podnik může tolerovat. Při tom investiční podniky zohledňují rizika týkající se udržitelnosti;“;
4)Článek 33 se nahrazuje tímto:
„Článek 33
Střety zájmů s možnými škodlivými dopady na zákazníka
(čl. 16 odst. 3 a článek 23 směrnice 2014/65/EU)
Za účelem pojmenování typů střetu zájmů, jež vznikají v průběhu poskytování investičních a doplňkových služeb či jejich kombinace a jejichž existence může být ke škodě zájmům zákazníka, včetně jeho preferencí týkajících se udržitelnosti, investiční podniky posoudí s pomocí minimálních kritérií, zda se investiční podnik nebo příslušná osoba či osoba přímo nebo nepřímo spojená s podnikem kontrolou nachází v některé z níže uvedených situací, ať už v důsledku poskytování investičních nebo doplňkových služeb či investičních činností nebo jinak:
a)je pravděpodobné, že podnik nebo taková osoba získá finanční prospěch nebo se vyhne finanční ztrátě na úkor zákazníka;
b)podnik nebo taková osoba má zájem na výsledku služby poskytované zákazníkovi nebo na výsledku obchodu prováděného jménem zákazníka a tento zájem je odlišný od zájmu zákazníka na daném výsledku;
c)podnik nebo taková osoba má finanční či jinou pobídku upřednostnit zájem jiného zákazníka nebo skupiny zákazníků před zájmy daného zákazníka;
d)podnik nebo taková osoba vykonává stejnou podnikatelskou činnost jako zákazník;
e)podnik nebo taková osoba dostává nebo dostane v souvislosti se službou, která je poskytována zákazníkovi, od osoby, která není tímto zákazníkem, pobídku v podobě peněžních či nepeněžních výhod nebo služeb.“;
5)V článku 52 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
„3.
Investiční podniky uvedou popis:
a)typů finančních nástrojů, jež připadají v úvahu;
b)spektra finančních nástrojů a poskytovatelů, kteří jsou v rámci jednotlivých typů nástrojů v závislosti na rozsahu služby analyzováni;
c)případných faktorů udržitelnosti, které byly vzaty v úvahu při výběru finančních nástrojů;
d)poskytují-li nezávislé poradenství, popis toho, jak poskytovaná služba splňuje podmínky pro nezávislé poskytování investičního poradenství, a faktorů zohledněných v procesu výběru, který investiční podnik používá k doporučování finančních nástrojů, včetně rizik, nákladů a složitosti finančních nástrojů.“;
6)Článek 54 se mění takto:
a)v odstavci 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:
„a)
odpovídá investičním cílům dotyčného zákazníka včetně jeho tolerance rizik a případných preferencí týkajících se udržitelnosti;“
b)odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5.
Je-li to vhodné, informace o investičních cílech zákazníka nebo potenciálního zákazníka zahrnují údaje o době, po kterou chce zákazník investici držet, o jeho případných preferencích týkajících se podstoupení rizik, o jeho toleranci rizik, účelu investice a dále o jeho preferencích týkajících se udržitelnosti.“;
c)odstavec 9 se nahrazuje tímto:
„9.
Investiční podniky prokazatelně mají adekvátní pravidla a postupy zajišťující, že tyto podniky znají povahu a charakteristické rysy investičních služeb a finančních nástrojů vybraných pro zákazníky, včetně nákladů, rizik a faktorů udržitelnosti, a že posuzují při uvážení nákladů a složitosti, zda profilu jejich zákazníka lépe neodpovídají ekvivalentní investiční služby nebo finanční nástroje.“;
d)odstavec 10 se nahrazuje tímto:
„10.
Pokud žádná služba ani nástroj není pro zákazníka vhodný, investiční podnik je v rámci poskytování investiční služby v podobě investičního poradenství či správy portfolií nedoporučí ani nerozhodne o obchodování s nimi.
Investiční podnik nedoporučí ani se nerozhodne obchodovat s finančními nástroji jako s nástroji, které splňují preference zákazníka nebo potenciálního zákazníka týkající se udržitelnosti, pokud tyto finanční nástroje předmětné preference nesplňují. Investiční podniky svým zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům vysvětlí důvody, proč tak neučinily, a vedou o těchto důvodech záznamy.
Pokud žádný finanční nástroj nesplňuje preference zákazníka nebo potenciálního zákazníka týkající se udržitelnosti a zákazník se rozhodne upravit své preference týkající se udržitelnosti, investiční podniky vedou záznamy o rozhodnutí zákazníka, včetně důvodů tohoto rozhodnutí.“;
e)v odstavci 12 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„12.
Při poskytování investičního poradenství poskytnou investiční podniky neprofesionálnímu zákazníkovi zprávu, která obsahuje souhrn poskytnutého poradenství a která vysvětluje, proč je poskytnuté doporučení pro tohoto neprofesionálního zákazníka vhodné, včetně toho, jak doporučení naplňuje investiční cíle zákazníka, odpovídá jeho osobní situaci s odkazem na požadovanou dobu investice, zákazníkovy znalosti a zkušenosti a jeho postoj k riziku, schopnost nést ztrátu a preference týkající se udržitelnosti.“;
f)v odstavci 13 se doplňuje nový pododstavec, který zní:
„Požadavky na splnění preferencí zákazníků nebo potenciálních zákazníků týkajících se udržitelnosti v příslušných případech nemění podmínky stanovené v prvním pododstavci.“.
Článek 2
Vstup v platnost a použitelnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se od [ÚP: Vložit datum – 12 měsíců po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie].
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 21.4.2021
Za Komisi
předsedkyně
Ursula VON DER LEYEN