(1)

Dohoda o přidružení mezi Unií a Ukrajinou (2), včetně prohloubené a komplexní zóny volného obchodu, vstoupila v platnost dne 1. září 2017.

(2)

V roce 2014 zahájila Ukrajina ambiciózní program reforem s cílem stabilizovat ekonomiku a zlepšit životní podmínky obyvatel. Mezi hlavními prioritami programu jsou boj proti korupci, jakož i ústavní, volební a soudní reformy. Provádění těchto reforem bylo podpořeno po sobě jdoucími programy makrofinanční pomoci, v jejichž rámci Ukrajina obdržela od Unie pomoc ve formě úvěrů v celkové výši 6,6 miliardy EUR.

(3)

Nouzová makrofinanční pomoc, která byla v souvislosti s rostoucí hrozbou těsně před ruskou invazí poskytnuta podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/313 (3), poskytla Ukrajině úvěry ve výši 1,2 miliardy EUR a byla vyplacena ve dvou splátkách ve výši 600 milionů EUR v březnu a květnu 2022.

(4)

Mimořádná makrofinanční pomoc Unie ve výši až 1 miliardy EUR, poskytnutá podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1201 (4), přinesla rychlou a naléhavou podporu ukrajinskému rozpočtu a byla v plné výši vyplacena ve dvou tranších ve dnech 1. a 2. srpna 2022. Tato pomoc přestavovala první fázi plánované mimořádné makrofinanční pomoci Ukrajině ve výši až 9 miliard EUR, kterou Komise oznámila ve svém sdělení ze dne 18. května 2022 nazvaném „Pomoc Ukrajině a její obnova“ a Evropská rada schválila ve dnech 23.–24. června 2022.

(5)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1628 (5) představovalo další krok v provádění plánované mimořádné makrofinanční pomoci Unie. Stanovilo základ pro poskytnutí další částky až do výše 5 miliard EUR Ukrajině ve formě úvěrů za vysoce zvýhodněných podmínek, z nichž 2 miliardy EUR byly vyplaceny dne 18. října a zbývající 3 miliardy EUR mají být vyplaceny do konce roku 2022.

(6)

Nevyprovokovaná a neodůvodněná útočná válka Ruska proti Ukrajině od 24. února 2022 způsobila Ukrajině ztrátu přístupu na finanční trhy a výrazný pokles veřejných příjmů, zatímco veřejné výdaje na řešení humanitární situace a zachování kontinuity státních služeb výrazně vzrostly. V této velmi nejisté a nestabilní situaci nejlepší odhady potřeb financování Ukrajiny, které provedl Mezinárodní měnový fond (MMF) v létě 2022, poukazovaly na mimořádný nedostatek finančních prostředků ve výši přibližně 39 miliard USD v roce 2022, z čehož přibližně polovinu by bylo možné pokrýt díky mezinárodní pomoci. Rychlé poskytnutí makrofinanční pomoci Ukrajině ze strany Unie podle rozhodnutí (EU) 2022/1628 bylo vzhledem k mimořádným okolnostem považováno za vhodnou krátkodobou reakci na značná rizika pro makrofinanční stabilitu Ukrajiny. Další částka mimořádné makrofinanční pomoci ve výši až 5 miliard EUR podle uvedeného rozhodnutí měla podpořit makrofinanční stabilizaci Ukrajiny, posílit okamžitou odolnost země a podpořit její schopnost dosáhnout oživení, a tím přispět k udržitelnosti veřejného dluhu Ukrajiny a její schopnosti v konečném důsledku dostát svým finančním závazkům.

(7)

Unie, její členské státy a evropské finanční instituce od začátku útočné války Ruska proti Ukrajině uvolnily 19,7 miliardy EUR na podporu hospodářské, sociální a finanční odolnosti Ukrajiny. Tato částka kombinuje podporu z rozpočtu Unie ve výši 12,4 miliard EUR), včetně mimořádné makrofinanční pomoci a podpory Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj, plně nebo částečně zaručené z rozpočtu Unie, jakož i další finanční podporu členských států ve výši 7,3 miliard EUR).

(8)

Rada dále rozhodla o opatřeních pomoci na podporu ukrajinských ozbrojených sil v rámci Evropského mírového nástroje ve výši 3,1 miliardy EUR podle rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/509 (6) a o vojenské pomocné misi na podporu Ukrajiny s částkou 0,1 miliardy EUR určenou na krytí společných nákladů podle rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/1968 (7). Unie a její členské státy rovněž poskytly bezprecedentní věcnou mimořádnou reakci prostřednictvím mechanismu civilní ochrany Unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/836 (8), což představuje největší mimořádnou operaci od vzniku tohoto mechanismu, a poskytuje Ukrajině a regionu miliony mimořádných prostředků.

(9)

Evropská rada dne 23. června 2022 rozhodla o udělení statusu kandidátské země Ukrajině. Probíhající silná podpora Ukrajiny je pro Unii klíčovou prioritou. Jelikož škody způsobené útočnou válkou Ruska na ukrajinském hospodářství, občanech a podnicích jsou obrovské, probíhající silná podpora Ukrajině vyžaduje organizovaný kolektivní přístup stanovený v nástroji pro poskytování podpory Unie Ukrajině (makrofinanční pomoc +) zřízeném tímto nařízením (dále jen „nástroj“).

(10)

Útočná válka Ruska proti Ukrajině představuje strategickou geopolitickou hrozbu pro celou Unii a vyžaduje, aby členské státy byly silné a jednotné. Je proto nezbytné, aby podpora Unie byla poskytována rychle a aby se mohla se na cestě k budoucí obnově pružně a postupně přizpůsobovat potřebám, které vznikají v souvislosti s okamžitou pomocí a krátkodobou obnovou.

(11)

Obecným cílem nástroje je přispět k překlenutí nedostatku finančních prostředků na Ukrajině v roce 2023, zejména předvídatelným, nepřetržitým, řádným a včasným poskytováním vysoce zvýhodněné krátkodobé finanční pomoci ukrajinskému státnímu rozpočtu, včetně financování obnovy a počáteční podpory poválečné rekonstrukce, je-li to vhodné, s cílem podpořit Ukrajinu na její cestě k evropské integraci.

(12)

Aby bylo dosaženo obecného cíle nástroje, měla by být pomoc poskytnuta na podporu makrofinanční stability na Ukrajině a na zmírnění omezení v oblasti vnějšího financování Ukrajiny. Komise by měla provádět podporu v rámci nástroje v souladu s hlavními zásadami a cíli opatření, která byla přijata v rámci jednotlivých oblastí vnější činnosti, a dalšími relevantními politikami Unie.

(13)

Mezi hlavní oblasti podpory v rámci nástroje by mělo patřit rovněž poskytování podpory na obnovu, opravy a údržbu kritických funkcí a infrastruktury, jakož i pomoc lidem v nouzi a nejvíce postiženým oblastem, pokud jde o materiální a sociální podporu, dočasné bydlení, výstavbu obytných budov a infrastruktury.

(14)

Nástroj by měl rovněž podpořit posílení kapacity ukrajinských orgánů pro přípravu na budoucí poválečnou obnovu a případně na počáteční přípravnou fázi předvstupního procesu, včetně posílení ukrajinských institucí, reformy a posílení účinnosti veřejné správy, jakož i transparentnosti, strukturálních reforem a řádné správy věcí veřejných na všech úrovních.

(15)

Nástroj podpoří vnější politiku Unie vůči Ukrajině. Komise a Evropská služba pro vnější činnost by měly v průběhu celé podpůrné operace úzce spolupracovat za účelem koordinace vnější politiky Unie a zajištění její ucelenosti. Podpora Ukrajině v rámci nástroje i nadále významně přispívá k uspokojení finančních potřeb Ukrajiny, jak je odhaduje MMF, Světová banka a další mezinárodní finanční instituce, s přihlédnutím ke schopnosti Ukrajiny financovat se z vlastních zdrojů. Při určování výše podpory se rovněž zohledňují očekávané finanční příspěvky od bilaterálních a multilaterálních dárců, jakož i dosavadní použití jiných unijních nástrojů vnějšího financování na Ukrajině a přidaná hodnota celkového zapojení Unie.

(16)

Situace na Ukrajině vyžaduje postupný přístup, kdy by nástroj zaměřený na makrofinanční stabilitu, jakož i na okamžitou pomoc a obnovu, měla doprovázet nepřetržitá podpora v rámci nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/947 (9) a akcí humanitární pomoci podle nařízení Rady (ES) č. 1257/96 (10).

(17)

Toto nařízení by mělo stanovit zdroje, které jsou pro nástroj k dispozici na období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023 s možností čerpání do 31. března 2024. Ve formě úvěrů by měla být k dispozici maximální částka 18 miliard EUR. Kromě toho by toto nařízení mělo stanovit subvenci úrokových sazeb pro období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2027. Aby bylo zajištěno pokrytí úrokových nákladů po dobu trvání úvěrů, měly by být příspěvky členských států po roce 2027 obnoveny a pokračovat jako vnější účelově vázané příjmy, pokud nebudou v budoucích víceletých finančních rámcích pokryty jinými prostředky. Z tohoto důvodu není vyloučena možnost, že příspěvky členských států budou prodlouženy i na období po roce 2027.

(18)

Toto nařízení by mělo členským státům umožnit, aby poskytly další zdroje jako vnější účelově vázané příjmy, které mají být provedeny v rámci memoranda o porozumění tohoto nástroje. Takovou možnost dodatečného příspěvku by měly mít rovněž zúčastněné třetí země a strany jako vnější účelově vázané příjmy v souladu s čl. 21 odst. 2 písm. d) a e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (11) (dále jen „finanční nařízení“). Za účelem podpory synergií a doplňkovosti je vhodné umožnit, aby tyto dodatečné příspěvky členských států a zúčastněných třetích zemí a stran mohly být rovněž poskytnuty programům zřízeným podle nařízení (EU) 2021/947 a (ES) č. 1257/96 k financování opatření přispívajících k cílům tohoto nástroje.

(19)

Dobrovolné příspěvky členských států by měly být neodvolatelné, bezpodmínečné a splatné na požádání. Za tímto účelem by měl členský stát uzavřít s Komisí dohodu o přiznání příspěvku ve smyslu čl. 22 odst. 2 finančního nařízení. Tato dohoda o přiznání příspěvku by měla zahrnovat příspěvek na subvenci úrokových sazeb a v případě, že si je členské státy přejí poskytnout, rovněž i další částky.

(20)

Podpora v rámci nástroje by měla být podmíněna tím, že Ukrajina bude i nadále respektovat účinné demokratické mechanismy a své instituce, včetně parlamentního systému založeného na pluralitě politických stran, a zásady právního státu a že zaručí dodržování lidských práv.

(21)

Podpora v rámci nástroje by měla být vázána na politické podmínky, které mají být stanoveny v memorandu o porozumění. Tyto podmínky by měly rovněž zahrnovat závazky k posílení hospodářské výkonnosti a odolnosti země, podnikatelského prostředí, usnadnění kritické rekonstrukce a řešení problémů v odvětví energetiky.

(22)

Politické podmínky by měly být doplněny přísnými požadavky na podávání zpráv, jejichž cílem je zajistit, aby byly finanční prostředky využívány efektivně, transparentně a odpovědně.

(23)

Vzhledem k situaci na Ukrajině je vhodné stanovit přezkum memoranda o porozumění v polovině období.

(24)

Podpora v rámci nástroje by měla být uvolněna na základě dodržení podmínek, uspokojivého provádění a pokroku při plnění politických podmínek.

(25)

Je vhodné stanovit možnost přehodnotit finanční potřeby Ukrajiny a snížit, pozastavit nebo zrušit podporu, pokud se v průběhu období vyplácení podpory v rámci nástroje tyto potřeby oproti původním prognózám zásadně sníží. Je rovněž vhodné stanovit možnost pozastavit nebo zrušit výplaty v případě, že nejsou splněny požadavky pro uvolnění podpory v rámci nástroje.

(26)

V kontextu naléhavých finančních potřeb Ukrajiny je vhodné organizovat finanční pomoc v rámci diverzifikované strategie financování stanovené v článku 220a finančního nařízení a zřízené uvedeným článkem jako jednotná metoda financování, která by měla zvýšit likviditu dluhopisů Unie a atraktivitu a nákladovou efektivnost emisí Unie.

(27)

Vzhledem k obtížné situaci Ukrajiny způsobené útočnou válkou Ruska a s cílem podpořit Ukrajinu na cestě k dlouhodobé stabilitě je vhodné poskytnout Ukrajině úvěry za vysoce zvýhodněných podmínek s maximální dobou trvání 35 let a nezahájit splácení jistiny před rokem 2033. Je rovněž vhodné odchýlit se od čl. 220 odst. 5 písm. e) finančního nařízení a umožnit, aby Unie měla možnost hradit úrokové náklady a odpustit správní náklady, jež by jinak Ukrajina hradila. Subvence úrokových sazeb by měla být poskytnuta jako nástroj považovaný za vhodný k zajištění účinnosti podpory v rámci nástroje ve smyslu čl. 220 odst. 1 finančního nařízení. Měla by být financována z dodatečných dobrovolných příspěvků členských států a měla by být k dispozici postupně, jakmile vstoupí v platnost dohody s členskými státy.

(28)

Mělo by být možné, aby Ukrajina mohla každoročně požádat o subvenci úrokových sazeb a odpuštění správních nákladů.

(29)

Odchylně od čl. 31 odst. 3 druhé věty nařízení (EU) 2021/947 by finanční závazek z úvěrů podle tohoto nařízení neměl být podporován zárukou pro vnější činnost. Podpora v rámci nástroje by měla představovat finanční pomoc ve smyslu čl. 220 odst. 1 finančního nařízení. Při zvažování finančních rizik a rozpočtového krytí by neměly být vytvářeny rezervy na finanční pomoc ve formě úvěrů podle tohoto nástroje a odchylně od čl. 211 odst. 1 finančního nařízení by neměla být stanovena žádná míra tvorby rezerv jako procento z částky uvedené v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení.

(30)

Nařízení Rady (EU, Euratom) 2020/2093 (12) v současné době neumožňuje krytí finančních závazků vyplývajících z úvěrů v rámci tohoto nástroje. Až do jeho případné změny, která by jako záruku umožnila mobilizaci rozpočtových zdrojů nad rámec stropů víceletého finančního rámce (VFR) až do výše stropů uvedených v čl. 3 odst. 1 a 2 rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/2053 (13), je vhodné hledat alternativní řešení poskytující dodatečné zdroje.

(31)

Dobrovolné příspěvky členských států ve formě záruk byly shledány vhodným nástrojem k zajištění ochrany umožňující výpůjční a úvěrové operace podle tohoto nařízení. Záruky členských států by měly představovat vhodnou pojistku zajištující, že Unie bude schopna výpůjčky na podporu úvěrů podle tohoto nástroje splatit.

(32)

Záruky poskytnuté členskými státy by se měly vztahovat na podporu v rámci nástroje ve formě úvěrů až do výše 18 000 000 000 EUR. Je důležité, aby členské státy dokončily příslušné vnitrostátní postupy s cílem poskytnout záruky jako záležitost nejvyšší priority. Vzhledem k naléhavosti situace by doba potřebná pro dokončení těchto postupů neměla opožďovat výplatu požadované finanční pomoci Ukrajině ve formě úvěrů podle tohoto nařízení. Současně by finanční podpora v rámci tohoto nástroje ve formě úvěrů měla být poskytována postupně, jakmile vstoupí v platnost záruky poskytnuté členskými státy. S ohledem na zásadu řádného finančního řízení a obezřetnosti by Komise měla úvěry sjednávat s náležitým ohledem na své úvěrové hodnocení. Podpora by však měla být k dispozici v plné výši až 18 000 000 000 EUR ode dne použitelnosti změny nařízení (EU, Euratom) 2020/2093, nebo aktu jej nahrazujícího, jež stanoví záruku za úvěry v rámci tohoto nástroje v rozpočtu Unie nad rámec stropů VFR a až do výše stropů uvedených v čl. 3 odst. 1 a 2 rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/2053.

(33)

Záruky členských států by měly být neodvolatelné, bezpodmínečné a na požádání. Tyto záruky by měly zajistit schopnost Unie splácet finanční prostředky vypůjčené na kapitálových trzích nebo od finančních institucí. Platnost záruk by měla skončit ke dni použitelnosti změny nařízení (EU, Euratom) 2020/2093, nebo aktu jej nahrazujícího, jež stanoví záruku za úvěry v rámci nástroje v rozpočtu Unie nad rámec stropů VFR a až do výše stropů uvedených v čl. 3 odst. 1 a 2 rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/2053. Záruky by měly být uplatněny v případě, že Unie neobdrží od Ukrajiny včas platbu v souvislosti s úvěry v rámci tohoto nástroje, a to zejména v případě změn harmonogramu plateb z jakéhokoli důvodu, jakož i očekávaného i neočekávaného nesplacení.

(34)

Částky získané zpět v rámci smluv o úvěru v souvislosti s úvěry v rámci tohoto nástroje by měly být odchylně od čl. 211 odst. 4 písm. c) finančního nařízení vráceny členským státům, které vyhověly výzvě k plnění záruky.

(35)

Než Komise vyzve k plnění záruk poskytnutých členskými státy, měla by podle svého vlastního uvážení a odpovědnosti jakožto orgán Unie pověřený plněním souhrnného rozpočtu Unie v souladu s článkem 317 Smlouvy o fungování Evropské unie posoudit veškerá opatření dostupná v rámci diverzifikované strategie financování stanovené v článku 220a finančního nařízení v souladu s omezeními stanovenými v tomto nařízení. V rámci příslušné výzvy k plnění záruk by Komise měla členské státy o tomto posouzení případně informovat.

(36)

Relativní podíl příspěvků každého členského státu (klíč pro příspěvky) na celkové zaručené částce by měl odpovídat relativním podílům členských států na celkovém hrubém národním důchodu (HND) Unie. Výzva k plnění záruk by měla být provedena v poměrné výši s uplatněním tohoto klíče pro příspěvky. Dokud nevstoupí v platnost všechny dohody o poskytnutí záruky mezi Komisí a členskými státy, měl by být klíč pro příspěvky dočasně úměrně upraven.

(37)

Je vhodné, aby Komise a Ukrajina uzavřely smlouvu o úvěru za účelem úvěrové podpory v rámci podmínek stanovených v memorandu o porozumění. S cílem zajistit účinnou ochranu finančních zájmů Unie souvisejících s podporou v rámci nástroje by Ukrajina měla přijmout vhodná opatření ohledně prevence a potírání podvodů, korupce a jakýchkoli jiných nesrovnalostí souvisejících s touto podporou. Kromě toho by ve smlouvě o úvěru a v dohodě o financování mělo být stanoveno, že Komise bude provádět kontroly, Účetní dvůr bude provádět audity a Úřad evropského veřejného žalobce bude vykonávat své pravomoci v souladu s články 129 a 220 finančního nařízení.

(38)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž přispět k překlenutí nedostatku finančních prostředků na Ukrajině v roce 2023, a to zejména předvídatelným, nepřetržitým, řádným a včasným poskytováním vysoce zvýhodněné krátkodobé finanční pomoci ukrajinskému státnímu rozpočtu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(39)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k uplatňování tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (14).

(40)

Vzhledem k naléhavosti dané výjimečnými okolnostmi způsobenými nevyprovokovanou a neodůvodněnou útočnou válkou Ruska je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(41)

S ohledem na situaci na Ukrajině by toto nařízení mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 nazvaném „Zelená dohoda pro Evropu“ (dále jen „Zelená dohoda“) se Evropská komise zavázala, že přezkoumá ustanovení týkající se vykazování nefinančních informací, která jsou obsažena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (3). Zelená dohoda je novou strategií růstu Unie. Jejím cílem je transformovat Unii na moderní a konkurenceschopnou ekonomiku efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů. Dalším jejím cílem je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů Unie před environmentálními riziky a dopady. Zelená dohoda má oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů a zajistit, aby se všechny regiony a všichni občané v Unii podíleli na sociálně spravedlivém přechodu k udržitelnému hospodářskému systému, tak aby žádná osoba ani žádné místo nebyly opomenuty. Přispěje k cíli týkajícímu se budování hospodářství ve prospěch lidí, posílí sociálně tržní hospodářství Unie a pomůže zabezpečit, aby bylo připraveno na budoucnost a aby zajišťovalo stabilitu, zaměstnanost, růst a udržitelné investice.

Tyto cíle jsou obzvláště důležité vzhledem k sociálně-ekonomickým škodám způsobeným pandemií COVID-19 a potřebě udržitelného, inkluzivního a spravedlivého oživení. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (4) je cíl spočívající v dosažení klimatické neutrality do roku 2050 v Unii závazný. Navíc se Komise ve svém sdělení ze dne 20. května 2020 nazvaném „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030: Navrácení přírody do našeho života“ zavazuje zajistit, aby do roku 2050 byly všechny světové ekosystémy obnoveny, aby byly odolné a přiměřeně chráněné. Cílem uvedené strategie je dostat do roku 2030 biologickou rozmanitost v Evropě na cestu k oživení.

(2)

Ve svém sdělení ze dne 8. března 2018 nazvaném „Akční plán: Financování udržitelného růstu“ (dále jen „akční plán pro financování udržitelného růstu“) stanovila Komise opatření k dosažení těchto cílů: přesměrovat kapitálové toky k udržitelným investicím pro dosažení udržitelného růstu podporujícího začlenění, řídit finanční rizika plynoucí ze změny klimatu, vyčerpávání zdrojů, zhoršování životního prostředí a sociálních otázek a podporovat transparentnost a dlouhodobost finančních a ekonomických činností. Předpokladem pro splnění těchto cílů je zveřejňování relevantních, srovnatelných a spolehlivých informací o udržitelnosti ze strany určitých kategorií podniků. Evropský parlament a Rada přijaly v rámci provádění akčního plánu pro financování udržitelného růstu řadu legislativních aktů. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 (5) upravuje způsob, jakým mají účastníci finančního trhu a finanční poradci zveřejňovat informace o udržitelnosti koncovým investorům a vlastníkům aktiv.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (6) vytváří klasifikační systém environmentálně udržitelných hospodářských činností za účelem zvýšení udržitelných investic a boje proti klamavé ekologické reklamě (tzv. greenwashingu) finančních produktů, jež neoprávněně tvrdí, že jsou udržitelné. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2089 (7) doplněné nařízeními Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1816 (8), (EU) 2020/1817 (9) a (EU) 2020/1818 (10) zavádí požadavky na zveřejňování informací v environmentální a sociální oblasti a v oblasti správy a řízení (ESG) pro administrátory referenčních hodnot a minimální standardy pro vytvoření referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (11) vyžaduje, aby velké instituce, které vydaly cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu, zveřejňovaly ode dne 28. června 2022 informace o rizicích ESG. Obezřetnostní rámec pro investiční podniky zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2033 (12) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2034 (13) obsahuje ustanovení týkající se zavedení rozměru rizik ESG do procesu dohledu a hodnocení ze strany příslušných orgánů a obsahuje požadavky na zveřejňování informací o rizicích ESG vztahující se na investiční podniky, které jsou platné ode dne 26. prosince 2022. Dne 6. července 2021 Komise rovněž přijala návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských zelených dluhopisech, a to na základě Akčního plánu pro financování udržitelného růstu.

(3)

Ve svém sdělení ze dne 17. června 2019 nazvaném „Pokyny pro vykazování nefinančních informací: dodatek o vykazování informací souvisejících se změnou klimatu“ (dále jen „pokyny pro vykazování informací souvisejících s klimatem“) Komise zdůraznila, že vykazování informací souvisejících s klimatem je pro podniky přínosné, zejména tím, že v rámci daného podniku zvyšuje povědomí o rizicích a příležitostech souvisejících s klimatem a jejich pochopení, diverzifikuje investorskou základnu, generuje nižší kapitálové náklady a zlepšuje konstruktivní dialog se všemi zúčastněnými stranami. Kromě toho by rozmanitost v řídících a dozorčích orgánech podniků mohla ovlivnit jejich rozhodování, správu a řízení podniků a odolnost.

(4)

Dne 5. prosince 2019 Rada ve svých závěrech o prohloubení unie kapitálových trhů zdůraznila význam spolehlivých, srovnatelných a relevantních informací o rizicích, příležitostech a dopadech v oblasti udržitelnosti a vyzvala Komisi, aby zvážila vytvoření evropského standardu vykazování nefinančních informací.

(5)

Ve svém usnesení ze dne 29. května 2018 o udržitelných financích (14) vyzval Evropský parlament k dalšímu rozšíření požadavků na vykazování nefinančních informací v rámci směrnice 2013/34/EU. Ve svém usnesení ze dne 17. prosince 2020 o udržitelné správě a řízení společností (15) uvítal Evropský parlament závazek Komise přezkoumat směrnici 2013/34/EU a vyslovil potřebu stanovit komplexní rámec Unie pro vykazování nefinančních informací, který by obsahoval závazné unijní standardy nefinančního výkaznictví. Evropský parlament vyzval k rozšíření oblasti působnosti požadavků na podávání zpráv na další kategorie podniků a k zavedení požadavku na audit.

(6)

Ve svém usnesení ze dne 25. září 2015 nazvaném „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“(dále jen „Agenda 2030“) přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů (OSN) nový globální rámec pro udržitelný rozvoj. Agenda 2030 se zaměřuje na cíle OSN týkající se udržitelného rozvoje a vztahuje se na tři rozměry udržitelnosti: hospodářský, sociální a environmentální. Sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 nazvané „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti: Evropské úsilí v oblasti udržitelnosti“ spojuje cíle OSN týkající se udržitelného rozvoje s rámcem politiky Unie se záměrem zajistit, aby všechny akce a iniciativy v oblasti politik Unie, v Unii i mimo ni tyto cíle již od počátku zohledňovaly. Ve svých závěrech ze dne 20. června 2017 s názvem „Udržitelná budoucnost Evropy: Reakce EU na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030“ potvrdila Rada odhodlání Unie a jejích členských států k provádění Agendy 2030 úplným, soudržným, komplexním, integrovaným a účinným způsobem v úzké spolupráci s partnery a dalšími zúčastněnými stranami.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU (16) pozměnila směrnici 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací některými velkými podniky a skupinami. Směrnice 2014/95/EU zavedla požadavek, aby podniky uváděly informace týkající se alespoň environmentálních, sociálních a zaměstnaneckých otázek, dodržování lidských práv, boje proti korupci a úplatkářství. Co se týká těchto témat, směrnice 2014/95/EU vyžadovala, aby podniky zveřejňovaly informace v následujících oblastech podávání zpráv: obchodní model, politiky včetně postupů náležité péče, výsledky těchto politik, rizika a řízení rizik a klíčové ukazatele výkonnosti, které se vztahují k příslušné podnikatelské činnosti.

(8)

Mnoho zúčastněných stran považuje pojem „nefinanční“ za nepřesný, zejména z toho důvodu, že naznačuje, že dotyčné informace nemají finanční význam. Tyto informace však mají stále větší význam i z finančního hlediska. Mnoho organizací, iniciativ a odborníků v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti odkazuje na „informace o udržitelnosti“. Je proto vhodné používat namísto pojmu „nefinanční informace“ výraz „informace o udržitelnosti“. Směrnice 2013/34/EU by proto měla být pozměněna tak, aby se zohlednila tato změna terminologie.

(9)

Pokud budou podniky lépe podávat zprávy o udržitelnosti, budou z toho mít konečný prospěch jednotliví občané a střadatelé, včetně odborů a zástupců zaměstnanců, kteří budou náležitě informováni a budou se moci lépe zapojit do sociálního dialogu. Střadatelé, kteří chtějí investovat udržitelným způsobem, budou mít možnost tak činit, zatímco všichni občané budou mít prospěch ze stabilního, udržitelného a inkluzivního hospodářského systému. K dosažení takovýchto přínosů se musí informace o udržitelnosti zveřejněné ve výročních zprávách podniků nejprve dostat ke dvěma primárním skupinám uživatelů. První skupina uživatelů se skládá z investorů, včetně správců aktiv, kteří chtějí lépe porozumět rizikům a příležitostem, jež otázky udržitelnosti představují pro jejich investice, a dopadům těchto investic na lidi a životní prostředí. Druhou skupinu uživatelů tvoří subjekty občanské společnosti, včetně nevládních organizací a sociálních partnerů, které si přejí, aby podniky nesly za dopady své činnosti na lidi a životní prostředí větší odpovědnost. Informace o udržitelnosti zveřejněné ve výročních zprávách mohou využít i další zúčastněné strany, a to zejména na podporu srovnatelnosti napříč odvětvími trhu a v jejich rámci.

Obchodní partneři podniků včetně zákazníků se mohou na informace o udržitelnosti spoléhat, chtějí-li porozumět rizikům a dopadům spojeným s udržitelností ve svých vlastních hodnotových řetězcích, a v případě potřeby o nich podávat zprávy. Tvůrci politik a agentury životního prostředí mohou takovéto informace, zejména na souhrnném základě, použít za účelem sledování environmentálních a sociálních trendů, jako příspěvek k environmentálním účtům a při utváření veřejné politiky. Do výročních zpráv podniků přímo nahlíží jen málo jednotlivých občanů a spotřebitelů, ti však mohou informace o udržitelnosti využít nepřímo například při posuzování poradenství nebo názorů finančních poradců či nevládních organizací. Mnoho investorů a správců aktiv pořizuje informace o udržitelnosti od poskytovatelů údajů, kteří jsou třetími stranami a shromažďují informace z různých zdrojů včetně veřejných zpráv podniků.

(10)

Trh s informacemi o udržitelnosti rychle roste a úloha poskytovatelů údajů z řad třetích stran nabývá na významu s novými povinnostmi, které musí investoři a správci aktiv plnit. Díky dostupnějším rozčleněným údajům by informace o udržitelnosti měly být cenově dostupnější. Očekává se, že změny směrnice 2013/34/EU provedené touto pozměňující směrnicí zvýší srovnatelnost údajů a harmonizují standardy. Očekává se, že se zlepší postupy poskytovatelů údajů z řad třetích stran a v této oblasti vzroste odbornost, což může vést k vytváření pracovních míst.

(11)

V posledních letech došlo k velmi významnému nárůstu poptávky po informacích podniků o udržitelnosti, zejména ze strany investiční komunity. Tato vyšší poptávka je zapříčiněna měnící se povahou rizik pro podniky a rostoucím povědomím investorů o finančních důsledcích těchto rizik. Tak je tomu zejména v případě finančních rizik souvisejících s klimatem. Roste také povědomí o rizicích a příležitostech, které pro podniky a investice vyplývají z jiných environmentálních otázek, jako je úbytek biologické rozmanitosti, a ze zdravotních a sociálních otázek, včetně otázek týkajících se dětské a nucené práce. Důvodem vyšší poptávky po informacích o udržitelnosti je také nárůst investičních produktů, které výslovně usilují o splnění určitých standardů udržitelnosti či dosažení určitých cílů v této oblasti a o zajištění souladu s ambicemi Pařížské dohody v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu přijaté dne 12. prosince 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“), Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti a politik Unie. Tento nárůst je částečně logickým důsledkem dříve přijatých právních předpisů Unie, zejména nařízení (EU) 2019/2088 a (EU) 2020/852. K určitému zvýšení by ovšem došlo v každém případě vzhledem k rychle se měnící informovanosti občanů, preferencím spotřebitelů a tržním postupům. Pandemie COVID-19 růst informačních potřeb uživatelů ještě více urychlila, zejména z toho důvodu, že odhalila zranitelnost pracovníků a hodnotových řetězců podniků. Informace o environmentálních dopadech jsou důležité rovněž v souvislosti se zmírňováním budoucích pandemií, neboť narušování ekosystémů člověkem je stále více spojeno s výskytem a šířením nemocí.

(12)

Z podávání vysoce kvalitních zpráv o otázkách udržitelnosti budou mít prospěch i samotné podniky. Rostoucí počet investičních produktů, které usilují o splnění cílů v oblasti udržitelnosti, znamená, že náležité podávání zpráv o udržitelnosti může zlepšit přístup podniků k finančnímu kapitálu. Podávání zpráv o udržitelnosti může podnikům pomoci určit a řídit jejich vlastní rizika a příležitosti spojené s otázkami udržitelnosti. Může poskytnout základ pro lepší dialog a komunikaci mezi podniky a jejich zúčastněnými stranami a pomoci podnikům zlepšit jejich pověst. Kromě toho by konzistentní základ pro podávání zpráv o udržitelnosti ve formě standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti vedl k poskytování relevantních a dostatečných informací, a tím výrazně snížil počet žádostí o informace ad hoc.

(13)

Ve zprávě Komise ze dne 21. dubna 2021 o ustanoveních o přezkumu směrnic 2013/34/EU, 2014/95/EU a 2013/50/EU a související kontrole účelnosti rámce EU pro veřejné podávání zpráv společnostmi (dále jen „zpráva Komise o ustanoveních o přezkumu a související kontrole účelnosti“) byly zjištěny problémy, pokud jde o účinnost směrnice 2014/95/EU. Existují výrazné známky toho, že mnoho podniků nezveřejňuje podstatné informace o všech důležitých tématech souvisejících s udržitelností, a to i pokud jde o informace související s klimatem, například veškeré emise skleníkových plynů, a faktory, které mají dopad na biologickou rozmanitost. Ve zprávě byly jako významné problémy označeny také omezená srovnatelnost a spolehlivost informací o udržitelnosti. Mnoho podniků, od nichž uživatelé potřebují informace o udržitelnosti, nemá mimoto povinnost tyto informace uvádět. Proto je zřejmé, že je třeba zavést spolehlivý a cenově dostupný rámec pro podávání zpráv, který bude doprovázen účinnými auditními postupy, aby se zajistila spolehlivost údajů a zabránilo se greenwashingu a dvojímu započítávání.

(14)

Nebudou-li přijata žádná opatření v oblasti politik, bude rozdíl mezi množstvím informací požadovaných uživateli a množstvím informací o udržitelnosti vykazovaných podniky podle očekávání narůstat. Tento rozdíl má značné negativní důsledky. Investoři nemohou ve svých investičních rozhodnutích dostatečně zohlednit rizika a příležitosti spojené s udržitelností. Nahromadění mnoha investičních rozhodnutí, která náležitě nezohledňují rizika spojená s udržitelností, může vytvářet systémová rizika ohrožující finanční stabilitu. Na tato systémová rizika, zejména s ohledem na klima, již upozorňují Evropská centrální banka (ECB) a mezinárodní organizace, jako je Rada pro finanční stabilitu. Investoři mají rovněž menší možnost směrovat finanční prostředky do podniků a hospodářských činností, které řeší a nezhoršují sociální a environmentální problémy, což narušuje cíle Zelené dohody, Akčního plánu pro financování udržitelného růstu a Pařížské dohody. Nevládní organizace, sociální partneři, komunity dotčené činností podniků a další zúčastněné strany jsou rovněž méně schopné zajistit, aby podniky nesly odpovědnost za dopady své činnosti na lidi a životní prostředí. To vytváří deficit odpovědnosti a mohlo by přispět k nižší důvěře občanů v podniky, což by zase mohlo mít negativní vliv na účinné fungování sociálně tržního hospodářství. Neexistence obecně uznávané metriky a metod měření, hodnocení a řízení rizik spojených s udržitelností představuje rovněž překážku úsilí podniků o zajištění udržitelnosti jejich obchodních modelů a činností. Nezveřejňování informací o udržitelnosti ze strany podniků rovněž omezuje možnosti zúčastněných stran, včetně aktérů občanské společnosti, odborů a zástupců zaměstnanců, vstupovat do dialogu s podniky ohledně otázek udržitelnosti.

(15)

Ve zprávě Komise o ustanoveních o přezkumu a související kontrole účelnosti bylo zjištěno také značné zvýšení počtu žádostí o informace o otázkách udržitelnosti, které jsou adresovány podnikům ve snaze odstranit stávající nepoměr mezi informačními potřebami uživatelů a dostupnými informacemi o udržitelnosti vykazovaných podniky. Stávající očekávání ohledně toho, že podniky budou používat celou řadu různých rámců a standardů, budou navíc pravděpodobně přetrvávat, a mohou se dokonce zvýšit, jelikož význam přikládaný informacím o udržitelnosti poroste. Nebudou-li přijata opatření v oblasti politik k dosažení konsenzu ohledně informací, jež by měly podniky vykazovat, dojde k značnému zvýšení nákladů a zátěže u podniků podávajících zprávy i u uživatelů těchto informací.

(16)

Uvedený stávající informační nepoměr pravděpodobně způsobí, že jednotlivé členské státy budou zavádět stále rozdílnější vnitrostátní pravidla nebo standardy. Rozdílné požadavky na podávání zpráv v jednotlivých členských státech by podnikům působícím za hranicemi mohly přinést dodatečné náklady a složitost, čímž by poškozovaly vnitřní trh a mohly by narušit právo usazování a volný pohyb kapitálu v Unii. Tyto rozdílné požadavky na podávání zpráv by rovněž mohly vést k nižší srovnatelnosti vykazovaných informací na přeshraničním základě, a narušit tak unii kapitálových trhů.

(17)

Články 19a a 29a směrnice 2013/34/EU se vztahují na velké podniky, které jsou subjekty veřejného zájmu s průměrným počtem zaměstnanců přesahujícím 500, a na subjekty veřejného zájmu, které jsou mateřskými podniky velké skupiny, pokud průměrný počet zaměstnanců přesahuje 500 na konsolidovaném základě. Vzhledem k rostoucím potřebám uživatelů, pokud jde o informace o udržitelnosti, by se vykazování těchto informací mělo vyžadovat i od dalších kategorií podniků. Je proto vhodné vyžadovat, aby informace o udržitelnosti uváděly všechny velké podniky a všechny podniky, s výjimkou mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii. Ustanovení této pozměňující směrnice, kterými se mění články 19a a 29a směrnice 2013/34/EU, výslovně stanoví rozsah požadavků na podávání zpráv s odkazem na články 2 a 3 směrnice 2013/34/EU. „Nezjednodušují“ ani „nemění“ jiný požadavek, a omezení týkající se osvobození pro subjekty veřejného zájmu podle článku 40 směrnice 2013/34/EU se proto nepoužije. Subjekty veřejného zájmu by zejména neměly být pro účely uplatňování požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti považovány za velké podniky. Malým a středním podnikům, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii a které jsou subjekty veřejného zájmu, by proto mělo být umožněno podávat zprávy podle standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky. Zprávu o udržitelnosti na úrovni skupiny by měly mimoto vypracovávat všechny podniky, které jsou mateřskými podniky velkých skupin. Vzhledem k tomu, že článek 8 nařízení (EU) 2020/852 odkazuje na článek 19a a článek 29a směrnice 2013/34/EU, budou podniky, na něž byla rozšířena oblast působnosti požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti, muset rovněž splňovat článek 8 nařízení (EU) 2020/852.

(18)

Požadavek stanovený v této pozměňující směrnici, aby informace o udržitelnosti uváděly i velké podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, je zdůvodněn především obavami v souvislosti s dopady a odpovědností takových podniků, a to i skrze jejich hodnotové řetězce. V tomto ohledu by se na všechny velké podniky měly vztahovat stejné požadavky na uvádění informací o udržitelnosti. Informace od těchto velkých podniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, navíc potřebují i účastníci finančního trhu.

(19)

Cílem požadavku stanoveného v této pozměňující směrnici, aby informace o udržitelnosti zveřejňovaly i podniky ze třetích zemí, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, je reagovat na potřeby účastníků finančního trhu ohledně informací od těchto podniků a umožnit jim pochopit rizika a dopady jejich investic a splnit požadavky na zveřejňování informací stanovených v nařízení (EU) 2019/2088.

(20)

Od podniků ze třetích zemí, které vykonávají významnou činnost na území Unie, by rovněž mělo být požadováno, aby poskytovaly informace o udržitelnosti, zejména o dopadech, které má jejich činnost na sociální a environmentální záležitosti, s cílem zajistit, aby podniky ze třetích zemí nesly odpovědnost za dopady své činnosti na lidi a životní prostředí a aby byly zavedeny rovné podmínky pro společnosti působící na vnitřním trhu. Požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti by se proto měly vztahovat na podniky ze třetích zemí, které v Unii dosahují čistého obratu přesahujícího 150 milionů EUR a které mají dceřiný podnik nebo pobočku na území Unie. Aby byla zajištěna proporcionalita a vymahatelnost těchto požadavků, měla by se na pobočky podniků ze třetích zemí vztahovat hodnota čistého obratu přesahujícího 40 milionů EUR a na dceřiné podniky podniků ze třetích zemí by se měla vztahovat prahová hodnota týkající se toho, že musí být velkými podniky, nebo malými či středními podniky, s výjimkou mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, neboť tyto dceřiné podniky a pobočky by měly být odpovědné za zveřejňování zprávy o udržitelnosti podniku ze třetí země. Zprávy o udržitelnosti zveřejňované dceřiným podnikem nebo pobočkou podniku ze třetí země by měly být vypracovány v souladu se standardy, které Komise přijme do dne 30. června 2024 prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

Dceřiný podnik nebo pobočka podniku ze třetí země by měly mít rovněž možnost podávat zprávy v souladu se standardy platnými pro podniky usazené v Unii nebo v souladu se standardy, které jsou podle prováděcího aktu považovány za rovnocenné. V případě, že podnik ze třetí země i přes maximální úsilí dceřiného podniku nebo pobočky tohoto podniku ze třetí země o získání nezbytných informací neposkytne všechny informace požadované podle této směrnice, měl by dotčený dceřiný podnik nebo pobočka poskytnout všechny informace, které má k dispozici, a vydat prohlášení, v němž uvede, že podnik ze třetí země nezpřístupnil zbývající požadované informace. Aby byla zajištěna kvalita a spolehlivost podávání zpráv, měly by být zprávy o udržitelnosti podniků ze třetích zemí zveřejňovány spolu s vyjádřením závěru o ověření vydaným osobou nebo podnikem, které jsou oprávněny vyjadřovat tyto závěry o ověření zpráv o udržitelnosti podle vnitrostátního práva podniku ze třetí země, nebo práva členského státu. V případě, že takové vyjádření závěru o ověření není poskytnuto, měl by dceřiný podnik nebo pobočka podniku ze třetí země vydat prohlášení, v němž uvede, že podnik ze třetí země potřebné vyjádření závěru o ověření neposkytl. Zpráva o udržitelnosti by měla být veřejnosti zpřístupněna bezplatně, a to prostřednictvím ústředních, obchodních nebo podnikových rejstříků členských států nebo případně na internetových stránkách dceřiného podniku nebo pobočky podniku ze třetí země.

Členské státy by měly mít možnost každoročně informovat Komisi o dceřiných podnicích nebo pobočkách podniků ze třetích zemí, které splnily požadavek na zveřejnění, a o případech, kdy zpráva sice byla zveřejněna, ale dceřiný podnik nebo pobočka podniku ze třetí země uvedly, že od podniku ze třetí země nedokázaly získat nezbytné informace. Komise by měla na svých internetových stránkách zveřejnit seznam podniků ze třetích zemí, které zveřejnily zprávu o udržitelnosti.

(21)

Vzhledem k rostoucímu významu rizik spojených s udržitelností a s přihlédnutím ke skutečnosti, že významnou část všech podniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, představují malé a střední podniky, je k zajištění ochrany investorů vhodné vyžadovat, aby informace o otázkách udržitelnosti zveřejňovaly i malé a střední podniky, s výjimkou mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii. Zavedení tohoto požadavku pomůže zajistit, aby účastníci finančního trhu mohli zahrnout menší podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, do svých investičních portfolií na základě skutečnosti, že vykazují informace o udržitelnosti, které účastníci finančního trhu potřebují.

Pomůže proto chránit a posílit přístup menších podniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, k finančnímu kapitálu a zabránit diskriminaci těchto podniků ze strany účastníků finančního trhu. Zavedení požadavku, aby informace o otázkách udržitelnosti poskytovaly i malé a střední podniky, s výjimkou mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, je rovněž nezbytné k zajištění toho, že účastníci finančního trhu mají k dispozici informace, které potřebují od podniků, do nichž se investovalo, aby mohli splnit vlastní požadavky na zveřejňování informací o udržitelnosti stanovené v nařízení (EU) 2019/2088. Malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, by měly mít možnost podávat zprávy v souladu se standardy, které jsou úměrné jejich kapacitám a zdrojům a relevantní z hlediska rozsahu a složitosti jejich činností. Malé a střední podniky, jejichž cenné papíry nejsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, by rovněž měly mít možnost se rozhodnout, že budou tyto přiměřené standardy používat dobrovolně.

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky budou představovat referenční úroveň pro podniky, na něž se vztahují požadavky zavedené touto pozměňující směrnicí, pokud jde o úroveň informací o udržitelnosti, jež by mohly rozumně požadovat od malých a středních podniků a mikropodniků, které jsou dodavateli nebo klienty v rámci jejich v hodnotových řetězců. Malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, by rovněž měly mít dostatek času, aby se připravily na uplatňování požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti, a to s ohledem na jejich menší velikost a omezenější zdroje a s přihlédnutím ke složité ekonomické situaci způsobené pandemií COVID-19. Ustanovení týkající se podávání zpráv o udržitelnosti malými a středními podniky, s výjimkou mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, by se proto měly začít uplatňovat pro účetní období počínající dne 1. ledna 2026 nebo později. Po tomto datu by měly mít malé a střední podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, po přechodné období dvou let možnost neplnit požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené v této pozměňující směrnici, pokud ve své zprávě vedení podniku stručně uvedou, proč nejsou informace o udržitelnosti poskytnuty.

(22)

Členské státy by měly mít možnost posoudit dopad svých vnitrostátních prováděcích opatření na malé a střední podniky s cílem zajistit, aby tyto podniky nebyly nepřiměřeně zasaženy, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost mikropodnikům a zabránit zbytečné administrativní zátěži. Členské státy by měly uvážit zavedení opatření na podporu malých a středních podniků při uplatňování standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti.

(23)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES (17) se vztahuje na podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii. S cílem zajistit, aby pro podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, včetně emitentů ze třetích zemí, platily stejné požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, by směrnice 2004/109/ES měla obsahovat potřebné křížové odkazy na případné požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti ve výroční finanční zprávě.

(24)

Ustanovení čl. 23 odst. 4 prvního pododstavce bodu i) a čtvrtého pododstavce směrnice 2004/109/ES zmocňují Komisi k přijetí opatření, jimiž stanoví mechanismus pro určování rovnocennosti informací požadovaných podle uvedené směrnice, a opatření ke stanovení obecných kritérií rovnocennosti pro účetní standardy. V čl. 23 odst. 4 třetím pododstavci směrnice 2004/109/ES je Komise zmocněna rovněž k přijetí nutných rozhodnutí o rovnocennosti účetních standardů užívaných emitenty ze třetích zemí. S cílem zohlednit zahrnutí požadavků na udržitelnost do směrnice 2004/109/ES by Komise měla být zmocněna ke stanovení mechanismu pro určování rovnocennosti standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti uplatňovaných emitenty ze třetích zemí, podobně jako tomu je v případě nařízení Komise (ES) č. 1569/2007 (18), jež stanoví kritéria pro určení rovnocennosti účetních standardů používaných emitenty ze třetích zemí. Z téhož důvodu by měla být Komise zmocněna rovněž k přijímání nezbytných rozhodnutí o rovnocennosti standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti užívaných emitenty ze třetích zemí. Změny zavedené touto pozměňující směrnicí zajistí jednotné režimy rovnocennosti, pokud jde o požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti a požadavky účetního výkaznictví s ohledem na výroční finanční zprávu.

(25)

Ustanovení čl. 19a odst. 3 a čl. 29a odst. 3 směrnice 2013/34/EU osvobozují všechny dceřiné podniky od povinnosti vykazovat nefinanční informace, pokud jsou tyto podniky a jejich dceřiné podniky zahrnuty do konsolidované zprávy vedení podniku vypracované jejich mateřským podnikem, obsahuje-li tato zpráva nefinanční informace vykazované podle uvedené směrnice. Je však nutné zajistit, aby byly informace o udržitelnosti pro uživatele snadno přístupné, a zaručit transparentnost ohledně toho, který mateřský podnik osvobozeného dceřiného podniku podává zprávu na úrovni skupiny. Je proto nutné vyžadovat, aby tyto dceřiné podniky do své zprávy vedení podniku zahrnovaly název a sídlo mateřského podniku, který podává informace o udržitelnosti na úrovni skupiny, internetové odkazy na konsolidovanou zprávu vedení svého mateřského podniku a odkaz na skutečnost, že jsou osvobozeny od podávání zpráv o udržitelnosti. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby mateřský podnik zveřejňoval konsolidovanou zprávu vedení podniku v jazycích, které jsou pro ně přijatelné, a aby mateřský podnik poskytl veškeré nezbytné překlady do těchto jazyků. Toto osvobození by se mělo uplatnit i tehdy, je-li mateřským podnikem podávajícím zprávy na úrovni skupiny podnik ze třetí země, který vykazuje informace o udržitelnosti v souladu s rovnocennými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti.

Směrnice 2004/109/ES ve znění této pozměňující směrnice by měla stanovit vhodné mechanismy pro určení rovnocennosti standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti a podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, i podniky, jejichž cenné papíry nejsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, by měly mít povinnost podávat zprávy v souladu se stejnými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti. V tomto kontextu by prováděcí akty přijaté Komisí podle čl. 23 odst. 4 prvního pododstavce bodu i) a čl. 23 odst. 4 čtvrtého pododstavce směrnice 2004/109/ES, jimiž se stanoví mechanismus pro určení rovnocennosti standardů, měly být používány k určení, zda osvobodit dceřiné podniky mateřských podniků ze třetích zemí podle režimu směrnice 2013/34/EU. Dceřiný podnik by tudíž měl být osvobozen, pokud jsou konsolidované zprávy o udržitelnosti podávány v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými Komisí podle článku 29b směrnice 2013/34/EU, který zavedla tato pozměňující směrnice, nebo způsobem rovnocenným těmto standardům pro podávání zpráv o udržitelnosti, určeným v souladu s prováděcím aktem o rovnocennosti standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatým podle čl. 23 odst. 4 třetího pododstavce směrnice 2004/109/ES. Toto osvobození by se nemělo vztahovat na velké podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, z důvodu ochrany investorů, aby se zajistila větší transparentnost ve vztahu k těmto podnikům.

(26)

V článku 23 směrnice 2013/34/EU jsou mateřské podniky osvobozeny od povinnosti sestavovat konsolidovanou účetní závěrku a konsolidovanou zprávu vedení podniku, jsou-li mateřské podniky dceřinými podniky jiného mateřského podniku, který tuto povinnost plní. Je však třeba upřesnit, že režim osvobození od povinnosti sestavovat konsolidovanou účetní závěrku a konsolidovanou zprávu vedení podniku funguje nezávisle na režimu osvobození od povinnosti podávat konsolidované zprávy o udržitelnosti. Určitý podnik proto může být osvobozen od požadavků na konsolidované účetní výkaznictví, nikoli však od požadavků na podávání konsolidovaných zpráv o udržitelnosti, pokud jeho nejvyšší mateřský podnik sestavuje konsolidovanou účetní závěrku a konsolidovanou zprávu vedení podniku v souladu s právem Unie nebo v souladu s rovnocennými požadavky, je-li podnik usazen ve třetí zemi, nevypracovává však konsolidovanou zprávu o udržitelnosti v souladu s právem Unie nebo v souladu s rovnocennými požadavky, je-li podnik usazen ve třetí zemi. Je nezbytné, aby mateřské podniky, které podávají zprávy na úrovni skupiny, umožnily náležité pochopení rizik a dopadů, které jsou spojeny s jejich dceřinými podniky, a poskytly případně informace o jejich postupech náležité péče. Mohou nastat případy, kdy jsou rozdíly mezi situací skupiny a situací jejích jednotlivých dceřiných podniků nebo mezi situací jednotlivých dceřiných podniků na různých územích obzvláště významné a při neexistenci dodatečných informací o dotčeném jednotlivém dceřiném podniku by vedly uživatele informací k podstatně odlišnému závěru ohledně rizik nebo dopadů spojených s tímto dceřiným podnikem.

(27)

Klíčovou úlohu při přechodu na plně udržitelný a inkluzivní hospodářský a finanční systém v souladu se Zelenou dohodou hrají úvěrové instituce a pojišťovny. Prostřednictvím svých úvěrových, investičních a upisovacích činností mohou mít významné pozitivní i negativní dopady. Na úvěrové instituce a pojišťovny jiné než ty, které již musí dodržovat směrnici 2013/34/EU, včetně družstev a vzájemných pojišťoven, by se proto měly vztahovat požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti, pokud splňují určitá kritéria týkající se velikosti. Uživatelé informací o udržitelnosti by takto mohli posoudit jak dopady těchto úvěrových institucí a pojišťoven na společnost a životní prostředí, tak rizika plynoucí z otázek udržitelnosti, jimž mohou tyto úvěrové instituce a pojišťovny čelit. Směrnice 2013/34/EU stanoví pro určení toho, zda je podnik považován za „velký podnik“, tři možná kritéria, a to bilanční sumu čistý obrat a průměrný počet zaměstnanců během účetního období.

Kritérium čistého obratu je třeba pro úvěrové instituce a pojišťovny přizpůsobit tak, že se místo odkazu na obecnou definici stanovenou ve směrnici 2013/34/EU použije odkaz na definici čistého obratu podle směrnic Rady 86/635/EHS (19) a 91/674/EHS (20). S cílem zajistit soudržnost s požadavky na podávání zpráv stanovenými ve směrnici 86/635/EHS by měly mít členské státy možnost se rozhodnout, že nebudou uplatňovat požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti na úvěrové instituce uvedené v čl. 2 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (21).

(28)

Seznam otázek udržitelnosti, o nichž musí podniky podávat zprávy, by měl být co nejsoudržnější s definicí pojmu „faktory udržitelnosti“ stanovenou v nařízení (EU) 2019/2088, a měl by bránit nesouladu informací požadovaných uživateli údajů a informací, které mají vykazovat podniky. Uvedený seznam by měl odpovídat rovněž potřebám a očekáváním uživatelů a podniků, jež často používají pojmy „environmentální“, „sociální“ a „správa“ jako způsob kategorizace tří hlavních otázek udržitelnosti. Definice pojmu „faktory udržitelnosti“ podle nařízení (EU) 2019/2088 však nezahrnuje výslovně záležitosti týkající se správy a řízení. Definice pojmu „otázky udržitelnosti“ stanovená směrnicí 2013/34/EU ve znění této pozměňující směrnice by proto měla zahrnovat environmentální a sociální faktory a faktory týkající se lidských práv a oblasti správy a řízení a měla by zahrnovat definici pojmu „faktory udržitelnosti“ stanovenou v nařízení (EU) 2019/2088. Požadavky na podávání zpráv podle směrnice 2013/34/EU by neměly být dotčeny vnitrostátní povinnosti podávání zpráv.

(29)

Ustanovení čl. 19a odst. 1 a čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU vyžadují nejen vykazování informací „v rozsahu potřebném k pochopení vývoje podniku, jeho výkonnosti a postavení“, nýbrž také informací nezbytných pro pochopení dopadů jeho činnosti na environmentální, sociální a zaměstnanecké otázky, dodržování lidských práv a boj proti korupci a úplatkářství. Uvedené články proto vyžadují, aby podniky podávaly zprávy jak o dopadech činností podniku na lidi a životní prostředí, tak i o vlivu udržitelnosti na podnik. To se označuje jako dvojí hledisko významnosti, přičemž jedno hledisko významnosti představují rizika pro podnik a druhé externí dopady podniku Z kontroly účelnosti podávání zpráv podniků vyplývá, že tato dvě hlediska nejsou vždy náležitě chápána ani uplatňována. Je proto nutné objasnit, že by podniky měly uvážit každé hledisko významnosti samo o sobě a měly by zveřejňovat informace, které jsou podstatné z obou hledisek, jakož i informace, jež jsou důležité pouze z jednoho hlediska.

(30)

Ustanovení čl. 19a odst. 1 a čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU vyžadují, aby podniky zveřejňovaly informace o pěti oblastech podávání zpráv: obchodní model, politiky včetně uplatňovaných postupů náležité péče, výsledek těchto politik, rizika a řízení rizik a klíčové ukazatele výkonnosti, které se vztahují k příslušné podnikatelské činnosti. Ustanovení čl. 19a odst. 1 směrnice 2013/34/EU neobsahuje výslovné odkazy na jiné oblasti podávání zpráv, které uživatelé informací pokládají za důležité a z nichž některé jsou v souladu se zveřejňováním informací podle mezinárodních rámců, včetně doporučení pracovní skupiny pro zveřejňování finančních informací v souvislosti se změnou klimatu. Požadavky na zveřejňování informací by měly být stanoveny dostatečně podrobně, aby se zajistilo, že podniky budou uvádět informace o své odolnosti ve vztahu k rizikům souvisejícím s otázkami udržitelnosti. Kromě oblastí podávání zpráv uvedených v čl. 19a odst. 1 a čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU by podniky měly mít povinnost zveřejňovat informace o své obchodní strategii a odolnosti obchodního modelu a strategie související s riziky spojenými s otázkami udržitelnosti. Měly by mít rovněž povinnost zveřejňovat případné plány k zajištění slučitelnosti jejich obchodního modelu a strategie s přechodem na udržitelnou ekonomiku a s cíli omezit globální oteplování na 1,5 °C v souladu s Pařížskou dohodou a dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2021/1119, a to s nulovým nebo omezeným překročením.

Je obzvláště důležité, aby plány týkající se klimatu vycházely z nejnovějších vědeckých poznatků, včetně zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a zpráv Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu. Informace zveřejněné v souladu s článkem 8 nařízení (EU) 2020/852 o výši kapitálových výdajů (CapEx) nebo provozních výdajů (OpEx) souvisejících s činnostmi, které jsou v souladu s taxonomií, by případně mohly podpořit finanční a investiční plány související s těmito plány. Podniky by rovněž měly mít povinnost zveřejňovat informace o tom, zda a jak jejich obchodní model a strategie zohledňují zájmy zúčastněných stran; o příležitostech, které pro podnik z otázek udržitelnosti vyplývají; o uplatňování aspektů obchodní strategie, které ovlivňují otázky udržitelnosti nebo jsou jimi ovlivněny; o cílech v oblasti udržitelnosti, které si podnik vytyčil, a o pokroku při jejich plnění; o úloze řídících a dozorčích orgánů a vedení, pokud jde o otázky udržitelnosti; o hlavních skutečných a potenciálních nepříznivých dopadech spojených s činností podniku a o tom, jak podnik určil informace, které vykazuje. Jakmile se bude vyžadovat zveřejňování údajů, jako jsou cíle a pokrok při jejich plnění, nebude nadále nutný zvláštní požadavek na zveřejňování výsledků politik.

(31)

K zajištění souladu s mezinárodními nástroji, jako jsou „Obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv: provádění rámcového programu OSN „Chránit, respektovat a napravovat“ (dále jen „obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv“), pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků, by měly být požadavky na zveřejňování informací o náležité péči stanoveny podrobněji, než je tomu v čl. 19a odst. 1 písm. b) a v čl. 29a odst. 1 písm. b) směrnice 2013/34/EU. Náležitá péče je postup, který podniky provádějí s cílem určit a sledovat hlavní skutečné i potenciální nepříznivé dopady spojené s jejich činností, předcházet jim, zmírňovat je, napravit je nebo je odstranit, a který určuje, jak tyto nepříznivé dopady podniky řeší. Dopady spojené s činností podniku zahrnují dopady přímo způsobené podnikem, dopady, k nimž podnik přispívá, a dopady, které jinak souvisejí s hodnotovým řetězcem podniku. Postup náležité péče se týká celého hodnotového řetězce podniku včetně jeho vlastní provozní činnosti, jeho produktů a služeb, jeho obchodních vztahů a jeho dodavatelských řetězců. V souladu s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv se skutečný nebo potenciální nepříznivý dopad považuje za hlavní, patří-li k největším dopadům spojeným s činností podniku na základě: závažnosti dopadu na lidi nebo životní prostředí; počtu osob, které jsou nebo mohou být dotčeny, nebo rozsahu poškození životního prostředí a snadnosti, pokud jde o nápravu škod a uvedení životního prostředí nebo situace dotčených osob do původního stavu.

(32)

Směrnice 2013/34/EU nevyžaduje zveřejňování informací o jiných nehmotných zdrojích, než jsou nehmotná aktiva zachycená v rozvaze. Obecně se uznává, že informace o nehmotných aktivech a jiných nehmotných faktorech, včetně interně vytvořených nehmotných zdrojů, nejsou zveřejňovány dostatečně, což brání náležitému posouzení vývoje podniku, jeho výkonnosti a postavení a sledování investic. Aby mohli investoři lépe pochopit zvyšující se rozdíl mezi účetní hodnotou mnoha podniků a jejich tržním oceněním, jež se vyskytuje v mnoha hospodářských odvětvích, mělo by se vyžadovat náležité podávání zpráv o nehmotných zdrojích od všech velkých podniků a všech podniků, s výjimkou mikropodniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii. Některé informace o nehmotných zdrojích jsou však nedílnou součástí otázek udržitelnosti, a proto by měly být součástí zpráv o udržitelnosti. Například informace o dovednostech zaměstnanců, jejich kompetencích, zkušenostech, loajalitě vůči podniku a motivaci ke zlepšování procesů, zboží a služeb jsou informace o udržitelnosti týkající se sociálních otázek, které by rovněž bylo možné považovat za informace o nehmotných zdrojích. Podobně by za informace o nehmotných zdrojích bylo možné považovat informace o kvalitě vztahů mezi podnikem a jeho zúčastněnými stranami, včetně zákazníků, dodavatelů a komunit dotčených jeho činností, což jsou informace o udržitelnosti týkající se sociálních otázek či otázek správy a řízení. Tyto příklady dokládají, jak v některých případech nelze informace o nehmotných zdrojích odlišit od informací o otázkách udržitelnosti.

(33)

V čl. 19a odst. 1 a čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU není upřesněno, zda mají být informace, jež se vykazují, výhledové, nebo zda se jedná o informace o minulých výsledcích. V současnosti chybí zveřejňování výhledových informací, které uživatelé informací o udržitelnosti obzvláště oceňují. Ustanovení článků 19a a 29a směrnice 2013/34/EU by proto měla upřesnit, že vykazované informace o udržitelnosti musí zahrnovat výhledové i retrospektivní informace a kvalitativní i kvantitativní informace. Informace by měly být případně založeny na nezvratných vědeckých důkazech. Informace by rovněž měly být harmonizované, srovnatelné a případně založené na jednotných ukazatelích, přičemž je třeba umožnit podávání zpráv, které je specifické pro jednotlivé podniky a neohrožuje obchodní postavení podniku. Vykazované informace o udržitelnosti by měly zohledňovat také krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý časový horizont a obsahovat údaje o celém hodnotovém řetězci podniku včetně jeho vlastní provozní činnosti, jeho produktů a služeb, obchodních vztahů a případně jeho dodavatelského řetězce. Informace o celém hodnotovém řetězci podniku by měly zahrnovat informace související s jeho hodnotovým řetězcem v rámci Unie a informace, které se týkají třetích zemí, sahá-li hodnotový řetězec podniku mimo Unii. V prvních třech letech uplatňování opatření přijatých členskými státy v souladu s touto pozměňující směrnicí by měl podnik v případě, že nejsou k dispozici všechny nezbytné informace o hodnotovém řetězci, vysvětlit úsilí vynaložené na získání informací o svém hodnotovém řetězci, důvody, proč tyto informace nebylo možné získat, a plány podniku na získání těchto informací v budoucnu.

(34)

Cílem této pozměňující směrnice není požadovat, aby podniky zveřejňovaly duševní kapitál, duševní vlastnictví, know-how nebo výsledky inovací, které by mohly být považovány za obchodní tajemství ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (22). Požadavky na podávání zpráv stanovenými v této pozměňující směrnici by proto směrnice (EU) 2016/943 neměla být dotčena.

(35)

Ustanovení čl. 19a odst. 1 a čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU vyžadují, aby podniky v rámci vykazovaných nefinančních informací uvedly také odkazy na částky vykazované v roční účetní závěrce a dodatečná vysvětlení k nim. Uvedené články však nevyžadují, aby podniky uvedly odkazy na jiné informace ve zprávě vedení podniku nebo aby připojily dodatečné vysvětlení k těmto informacím. V současnosti proto existuje nesoulad mezi vykazovanými nefinančními informacemi a ostatními informacemi uvedenými ve zprávě vedení podniku. V tomto ohledu je třeba stanovit jednoznačné požadavky.

(36)

Podle ustanovení čl. 19a odst. 1 a čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU musí podniky poskytnout jasné a odůvodněné vysvětlení, proč nesledují politiky ve vztahu k jedné nebo více z otázek uvedených ve zmíněných článcích, jestliže podnik dané politiky nesleduje. Rozdílné zacházení, pokud jde o zveřejňování informací o případných politikách podniků v porovnání s ostatními oblastmi podávání zpráv obsaženými v uvedených článcích, vede u podniků podávajících zprávy k nejasnostem a nepomáhá zvýšit kvalitu vykazovaných informací. Není proto třeba ve směrnici toto rozdílné zacházení s politikami zachovat. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly určit, jaké informace musí být ve vztahu k jednotlivým oblastem podávání zpráv zmíněným v článcích 19a a 29a směrnice 2013/34/EU ve znění této pozměňující směrnice zveřejňovány.

(37)

Podniky spadající do oblasti působnosti čl. 19a odst. 1 a čl. 29a odst. 1 směrnice 2013/34/EU mohou vycházet z vnitrostátních, unijních nebo mezinárodních rámců pro podávání zpráv, a pokud tak činí, musí upřesnit, ze kterých rámců vycházely. Směrnice 2013/34/EU však nevyžaduje, aby podniky používaly společný rámec nebo standard pro podávání zpráv, a nebrání podnikům v tom, aby se rozhodly, že nebudou rámec nebo standardy pro podávání zpráv používat vůbec. Jak se vyžaduje v článku 2 směrnice 2014/95/EU, Komise dne 5. července 2017 zveřejnila sdělení nazvané „Pokyny pro vykazování nefinančních informací (metodika vykazování nefinančních informací)“ (dále jen „pokyny pro vykazování nefinančních informací“), v němž byly stanoveny nezávazné pokyny pro podniky spadající do oblasti působnosti zmíněné směrnice.

Dne 17. června 2019 přijala Komise pokyny pro podávání zpráv o informacích souvisejících s klimatem, které obsahují dodatečné pokyny týkající se konkrétně vykazování informací souvisejících s klimatem. Tyto pokyny pro vykazování informací souvisejících s klimatem výslovně začleňovaly doporučení pracovní skupiny pro zveřejňování finančních informací v souvislosti se změnou klimatu. Z dostupných důkazů vyplývá, že pokyny pro vykazování nefinančních informací neměly významný dopad na kvalitu nefinančních informací vykazovaných podniky, na něž se vztahují články 19a a 29a směrnice 2013/34/EU. Dobrovolná povaha těchto pokynů znamená, že se podniky mohou samy rozhodnout, zda je budou uplatňovat, či nikoli. Pokyny proto nemohou samy o sobě zajistit srovnatelnost informací zveřejňovaných jednotlivými podniky nebo zveřejnění všech informací, které jejich uživatelé pokládají za relevantní. Z tohoto důvodu jsou zapotřebí závazné společné standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti s cílem zajistit, aby byly informace srovnatelné a aby byly zveřejňovány všechny důležité informace. V návaznosti na zásadu dvojího hlediska významnosti by měly standardy zahrnovat veškeré informace, které jsou pro uživatele těchto informací podstatné. Společné standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti jsou nezbytné rovněž pro umožnění ověření a digitalizace podávání zpráv o udržitelnosti a k usnadnění dohledu a vymáhání jejich dodržování.

Vypracování závazných společných standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti je nezbytné k dosažení situace, kdy mají informace o udržitelnosti srovnatelný status jako finanční informace. Přijetí standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti formou aktů v přenesené pravomoci by zajistilo harmonizované podávání zpráv o udržitelnosti v celé Unii. Podnik by proto požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti podle směrnice 2013/34/EU splnil tím, že by podával zprávy v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti. Při vymezování těchto standardů je nezbytné v co největší míře náležitě zohlednit hlavní standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti používané na celém světě, aniž by se přitom snížily ambice této pozměňující směrnice a aktů v přenesené pravomoci přijatých na jejím základě.

(38)

Potřebám Unie, pokud jde o podávání zpráv o udržitelnosti, nevyhovuje sám o sobě žádný stávající standard nebo rámec. Informace vyžadované směrnicí 2013/34/EU musí zahrnovat informace, které jsou důležité z obou hledisek významnosti, musí se vztahovat na všechny otázky udržitelnosti a v příslušných případech musí být v souladu s jinými povinnostmi zveřejňovat informace o udržitelnosti uloženými podle práva Unie, včetně povinností stanovených v nařízení (EU) 2019/2088 a (EU) 2020/852. Závazné standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti určené pro podniky v Unii by měly být mimoto úměrné úrovni ambicí Zelené dohody a cíli Unie spočívajícímu v dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a průběžným cílům podle nařízení (EU) 2021/1119. Je proto nezbytné zmocnit Komisi k přijetí unijních standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, umožnit jejich rychlé přijetí a zajistit, aby obsah těchto standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti byl v souladu s potřebami Unie.

(39)

Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG) je neziskové sdružení založené podle belgického práva, jež slouží veřejnému zájmu tím, že poskytuje Komisi poradenství v souvislosti se schvalováním mezinárodních standardů účetního výkaznictví. EFRAG získala dobré jméno jakožto evropské středisko odborných znalostí, pokud jde o podávání zpráv podniků, a má vhodné předpoklady pro podporu koordinace mezi unijními standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti a mezinárodními iniciativami usilujícími o vypracování jednotných standardů v celosvětovém měřítku. V březnu 2021 zveřejnila mnohostranná pracovní skupina, zřízená EFRAG, doporučení týkající se možného vypracování standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti určených pro Unii. Tato doporučení obsahují návrhy na vypracování soudržného a komplexního souboru standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, které zahrnují všechny otázky udržitelnosti z hlediska dvojí významnosti. Tato doporučení obsahují rovněž podrobný plán vypracování těchto standardů a návrhy na vzájemné posílení spolupráce mezi globálními iniciativami v oblasti tvorby standardů a iniciativami Unie v této oblasti. V březnu 2021 zveřejnil předseda rady EFRAG doporučení týkající se možných změn řízení EFRAG, pokud bude požádána o vypracování technického poradenství v souvislosti se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti. K doporučením předsedy rady EFRAG patří vytvoření nového pilíře pro podávání zpráv o udržitelnosti v rámci EFRAG, přičemž stávající pilíř pro účetní výkaznictví se významně nemění. V březnu 2022 jmenovala valná hromada EFRAG členy nově vytvořené rady EFRAG pro podávání zpráv o udržitelnosti. Při přijímání standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti by měla Komise vzít v úvahu technické poradenství, jež EFRAG vypracuje.

S cílem zajistit vysoce kvalitní standardy, které přispějí k evropskému veřejnému zájmu a uspokojí potřeby podniků i uživatelů vykazovaných informací, by EFRAG měla mít dostatečné veřejné finanční prostředky, aby byla zajištěna její nezávislost. Její technické poradenství by mělo být rozvíjeno patřičným, náležitým a transparentním způsobem pod veřejným dohledem a založeno na odborných znalostech vyváženého zastoupení příslušných zúčastněných stran, včetně podniků, investorů, organizací občanské společnosti a odborů, a měly by k němu být připojeny analýzy nákladů a přínosů. Účast na činnosti EFRAG na technické úrovni by měla být podmíněna odbornými znalostmi v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a neměla by být podmíněna žádným finančním příspěvkem, aniž je dotčena účast veřejných orgánů a vnitrostátních organizací, které tvoří standardy, na této činnosti. Měl by být zaručen transparentní postup, který zabrání střetu zájmů. S cílem zajistit, aby standardy Unie pro podávání zpráv o udržitelnosti zohledňovaly názory členských států, by Komise měla před přijetím těchto standardů konzultovat ohledně technického poradenství EFRAG skupinu odborníků členských států pro udržitelné financování uvedenou v nařízení (EU) 2020/852 a Regulativní výbor pro účetnictví uvedený v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 (23).

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) a Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) se podle nařízení (EU) 2019/2088 podílejí na vypracovávání regulačních technických norem, a musí tudíž existovat soudržnost mezi těmito regulačními technickými normami a standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (24) hraje ESMA úlohu rovněž při prosazování sbližování dohledu při vymáhání podávání zpráv podniků ze strany emitentů, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, a kteří budou muset tyto standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti používat. ESMA, EBA a EIOPA by měly proto vydat k technickému poradenství EFRAG stanoviska. Tato stanoviska by měla být poskytnuta do dvou měsíců ode dne obdržení žádosti Komise. Komise by měla konzultovat také Evropskou agenturu pro životní prostředí, Agenturu Evropské unie pro základní práva, ECB, Výbor evropských orgánů dohledu nad auditem (CEAOB) a platformu pro udržitelné financování, aby byla zajištěna soudržnost standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti s příslušnými politikami a právem Unie. Rozhodne-li se některý z těchto subjektů vydat stanovisko, měl by tak učinit do dvou měsíců ode dne, kdy s ním Komise vedla konzultace.

(40)

V zájmu posílení demokratické kontroly a transparentnosti by Komise měla alespoň jednou ročně konzultovat pracovní program EFRAG, pokud jde o vypracování standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, s Evropským parlamentem a vést v této věci konzultace současně se skupinou odborníků z členských států pro udržitelné financování a s Regulativním výborem pro účetnictví.

(41)

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly být soudržné s ostatními právními předpisy Unie. Tyto standardy by měly být sladěny zejména s požadavky na zveřejňování informací stanovených v nařízení (EU) 2019/2088 a měly by zohledňovat základní ukazatele a metodiky stanovené v různých aktech v přenesené pravomoci, které byly přijaty podle nařízení (EU) 2020/852, požadavky na zveřejňování informací vztahující se na administrátory referenčních hodnot podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 (25), minimálními standardy pro vytvoření referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenční hodnoty EU navázané na Pařížskou dohodu a případnou práci, kterou provede EBA při provádění požadavků na zveřejňování informací v rámci pilíře III podle nařízení (EU) č. 575/2013.

Standardy by měly zohledňovat právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 (26) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (27), a přihlížet k doporučení Komise 2013/179/EU (28), jeho přílohám a příslušným aktualizacím. V úvahu je třeba vzít i jiné právní předpisy Unie včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (29) a další požadavky stanovené v právu Unie pro podniky, pokud jde o povinnosti řídících pracovníků a náležitou péči.

(42)

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly zohledňovat pokyny pro vykazování nefinančních informací a pokyny pro podávání zpráv o informacích souvisejících s klimatem. Měly by zohledňovat i jiné požadavky na podávání zpráv uvedené ve směrnici 2013/34/EU, které přímo nesouvisejí s udržitelností, aby se zajistilo, že uživatelé vykazovaných informací budou lépe rozumět vývoji, výkonnosti, postavení a dopadům podniku, a to maximalizací vazeb mezi informacemi o udržitelnosti a ostatními informacemi vykazovanými podle směrnice 2013/34/EU.

(43)

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly být přiměřené a neměly by podnikům, které je musí používat, přinášet zbytečnou administrativní zátěž. S cílem minimalizovat poškození podniků, které již informace o udržitelnosti vykazují, by standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti měly brát v úvahu stávající standardy a rámce pro podávání zpráv o udržitelnosti a případně účetnictví. K těmto stávajícím standardům a rámcům patří Globální iniciativa pro podávání zpráv (Global Reporting Initiative), Rada pro environmentální účetní standardy, Mezinárodní rada pro integrované podávání zpráv, Rada pro mezinárodní účetní standardy, pracovní skupina pro zveřejňování finančních informací v souvislosti se změnou klimatu, Výbor pro normy v oblasti zveřejňování informací o uhlíku a CDP, dříve známý jako projekt zveřejňování informací o uhlíku.

Standardy Unie by měly zohledňovat případné standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti vypracované pod záštitou Nadace pro mezinárodní standardy účetního výkaznictví. S cílem zamezit zbytečné roztříštěnosti předpisů, jež by mohla mít negativní důsledky pro podniky působící v celosvětovém měřítku, by unijní standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti měly přispět k procesu sbližování standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti na globální úrovni, a to tím, že podpoří práci Rady pro mezinárodní standardy udržitelnosti (ISSB). Unijní standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly snížit riziko nekonzistentních požadavků na podávání zpráv pro podniky, které působí v celosvětovém měřítku, a to začleněním obsahu globálních základních standardů vypracovaných ISSB, a to v rozsahu, v jakém je obsah těchto základních standardů slučitelný s právním rámcem Unie a cíli Zelené dohody.

(44)

Zelenou dohodou se Komise zavázala podporovat podniky a další zúčastněné strany při vytváření standardizovaných účetních postupů v oblasti přírodního kapitálu v Unii i na mezinárodní úrovni s cílem zajistit řádné řízení rizik pro životní prostředí a možností jejich zmírňování a snížit související transakční náklady.

Transparentní projekt podpořený v rámci Programu pro životní prostředí a oblast klimatu (program LIFE) zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/783 (30) vypracovává první účetní metodiku v oblasti přírodního kapitálu, která zajistí větší srovnatelnost a transparentnost stávajících metod a současně sníží pro podniky prahovou hodnotu pro přijetí a používání systémů na podporu odolnosti jejich podnikatelské činnosti vůči budoucím změnám. Důležitým referenčním dokumentem v oblasti přírodního kapitálu je rovněž protokol o přírodním kapitálu. Ačkoliv účetní metody v oblasti přírodního kapitálu mají především posílit rozhodnutí v oblasti vnitřního řízení, měly by být při stanovování standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti náležitě zohledněny. Některé účetní metodiky v oblasti přírodního kapitálu usilují o přiřazení peněžní hodnoty environmentálním dopadům činnosti podniků, což může uživatelům informací o udržitelnosti pomoci těmto dopadům lépe porozumět. Je proto vhodné, aby standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti mohly obsahovat peněžně vyjádřené ukazatele dopadů na udržitelnost, pokládá-li se to za nezbytné.

(45)

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly brát v úvahu také mezinárodně uznané/uznávané zásady a rámce pro odpovědné chování podniků, sociální odpovědnost podniků a udržitelný rozvoj, včetně cílů udržitelného rozvoje stanovených OSN, obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, pokynů OECD pro nadnárodní podniky, pokynů OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků a souvisejících odvětvových pokynů, iniciativy Global Compact, tripartitní deklarace Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku, normy ISO 26000 o sociální odpovědnosti a zásad OSN pro odpovědné investice.

(46)

Je třeba zajistit, aby informace vykazované podniky v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti splňovaly potřeby uživatelů a aby na podniky podávající zprávy a na subjekty, které jsou nepřímo zasaženy jakožto součást hodnotového řetězce těchto podniků, nekladly nepřiměřenou zátěž z hlediska úsilí a nákladů. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by proto měly upřesňovat informace, které mají podniky zveřejňovat ohledně všech důležitých environmentálních faktorů, včetně jejich dopadů a závislosti na klimatu, ovzduší, půdě, vodě a biologické rozmanitosti. Nařízení (EU) 2020/852 stanoví klasifikaci environmentálních cílů Unie.

Z důvodu soudržnosti je vhodné používat podobnou klasifikaci k určení environmentálních faktorů, jimiž by se měly standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti zabývat. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly uvážit a upřesnit geografické či jiné kontextové informace, jež by podniky měly zveřejňovat za účelem pochopení jejich hlavních dopadů na otázky udržitelnosti a hlavních rizik, jež pro daný podnik z otázek udržitelnosti vyplývají. Při upřesňování informací o environmentálních faktorech, které mají podniky zveřejňovat, je třeba zajistit soulad s definicemi stanovenými v článku 2 nařízení (EU) 2020/852 a s požadavky na podávání zpráv stanovenými v článku 8 uvedeného nařízení a v aktech v přenesené pravomoci přijatých na základě uvedeného nařízení.

(47)

S ohledem na informace související s klimatem se uživatelé zajímají o fyzická rizika a rizika transformace podniků a o odolnost podniků vůči různým scénářům změny klimatu a o jejich plány na přizpůsobení se těmto scénářům a o jejich plány na přizpůsobení se cíli Unie spočívajícímu v dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Zajímají se rovněž o úroveň a rozsah emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování přisuzované danému podniku, včetně míry, v jaké podnik využívá kompenzace a zdroje těchto kompenzací. Dosažení klimaticky neutrální ekonomiky vyžaduje sladění standardů pro započítávání a kompenzace emisí skleníkových plynů. Uživatelé potřebují spolehlivé informace o kompenzacích, které odstraní obavy ohledně možného dvojího započítání a nadhodnocených údajů, a to vzhledem k rizikům pro dosažení cílů souvisejících s klimatem, jež mohou být tímto dvojím započítáním a nadhodnocenými údaji způsobena. Uživatelé se rovněž zajímají o úsilí, které podniky vynakládají na účinné snižování absolutních emisí skleníkových plynů ve svých strategiích zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, včetně emisí rámce 1, rámce 2 a případně i rámce 3.

Pokud jde o emise rámce 3, je pro uživatele prioritou získat informace o tom, které kategorie rámce 3 jsou v případě daného podniku významné, a o emisích v každé z těchto kategorií. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by proto měly upřesňovat informace, jež by podniky měly ohledně těchto záležitostí vykazovat.

(48)

Dosažení klimaticky neutrálního a oběhového hospodářství bez difúzního znečištění vyžaduje plnou mobilizaci všech hospodářských odvětví. V tomto ohledu má zásadní význam snížení spotřeby energie a vyšší energetická účinnost, neboť energie se využívá napříč dodavatelskými řetězci. Ve standardech pro podávání zpráv o udržitelnosti je proto třeba náležitě uvážit energetické aspekty, zejména v souvislosti s otázkami životního prostředí, včetně otázek souvisejících s klimatem.

(49)

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly upřesňovat informace o sociálních faktorech, které by měly podniky zveřejňovat, včetně pracovních podmínek, zapojení sociálních partnerů, kolektivního vyjednávání, rovnosti, zákazu diskriminace, rozmanitosti a začleňování a faktorech týkajících se lidských práv. Tyto informace by měly zahrnovat dopady podniku na lidi včetně pracovníků a dopady na lidské zdraví. Informace o lidských právech, které podniky zveřejňují, by měly v relevantních případech zahrnovat informace o nucené a dětské práci v jejich hodnotových řetězcích. Požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti týkající se nucené práce by neměly zprošťovat veřejné orgány jejich odpovědnosti řešit prostřednictvím obchodní politiky a diplomatických prostředků dovoz zboží vyrobeného v důsledku porušování lidských práv, včetně nucené práce. Podniky by rovněž měly být schopny podávat zprávy o možných rizicích a trendech v oblasti zaměstnanosti a příjmů.

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, které se týkají sociálních faktorů, by měly upřesňovat informace, jež by podniky měly zveřejňovat, s ohledem na zásady evropského pilíře sociálních práv, které jsou pro podniky relevantní, včetně rovných příležitostí pro všechny a pracovních podmínek. Akční plán evropského pilíře sociálních práv, který Komise přijala dne 4. března 2021, žádá přísnější požadavky na podávání zpráv o sociálních otázkách ze strany podniků. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly rovněž upřesnit informace, které by podniky měly zveřejňovat s ohledem na lidská práva, základní svobody, demokratické principy a standardy stanovené v Mezinárodní listině lidských práv a jiných hlavních úmluvách OSN v oblasti lidských práv, včetně Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, Deklarace OSN o právech původních obyvatel, Úmluvy OSN o právech dítěte, Deklarace MOP o základních principech a právech v práci, základních úmluv MOP, Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropské sociální charty a Listiny základních práv Evropské unie. Podávání zpráv o sociálních faktorech, jakož i o environmentálních faktorech a faktorech týkajících se oblasti správy a řízení by mělo být přiměřené oblasti působnosti a cílům této pozměňující směrnice. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, které se týkají rovnosti žen a mužů a stejné odměny za rovnocennou práci, by měly mimo jiné upřesnit, jaké informace je třeba vykazovat, pokud jde o rozdíly v odměňování žen a mužů, a to s přihlédnutím k dalším příslušným právním předpisům Unie. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, které se týkají zaměstnávání a začleňování osob se zdravotním postižením, by měly mimo jiné upřesnit, jaké informace je třeba vykazovat, pokud jde o opatření zajišťující přístupnost, která podnik přijal.

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, které se týkají odborné přípravy a rozvoje dovedností, by měly mimo jiné upřesnit, jaké informace je třeba vykazovat, pokud jde o podíl a zastoupení zaměstnanců účastnících se odborné přípravy. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, které se týkají kolektivního vyjednávání, by měly mimo jiné upřesnit, jaké informace je třeba zveřejňovat, pokud jde o existenci rad zaměstnanců, existenci kolektivních smluv a podíl zaměstnanců, na něž se tyto smlouvy vztahují. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, které se týkají zapojení zaměstnanců, by měly mimo jiné upřesnit, jaké informace je třeba zveřejňovat, pokud jde o účast zaměstnanců ve správních a dozorčích orgánech. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, které se týkají rozmanitosti, by měly mimo jiné upřesnit, jaké informace je třeba vykazovat, pokud jde o genderovou diverzitu ve vrcholném vedení a počet osob nedostatečně zastoupeného pohlaví v řídících a dozorčích orgánech.

(50)

Uživatelé potřebují informace o faktorech týkajících se oblasti správy a řízení. Faktory týkající se oblasti správy a řízení, které jsou pro uživatele nejdůležitější, jsou uvedeny v autoritativních rámcích pro podávání zpráv, jež vypracovávají například Globální iniciativa pro podávání zpráv (Global Reporting Initiative) a pracovní skupina pro zveřejňování finančních informací v souvislosti se změnou klimatu, a dále v autoritativních globálních rámcích typu globálních zásad správy a řízení vypracovaných Mezinárodní sítí pro správu a řízení společností (International Corporate Governance Network) a zásad správy a řízení vypracovaných na úrovni G20/OECD. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly upřesnit, které informace o faktorech týkajících se oblasti správy a řízení by měly podniky zveřejňovat. Tyto informace by měly zahrnovat úlohu správních, řídících a dozorčích orgánů podniku s ohledem na otázky udržitelnosti, odborné znalosti a dovednosti potřebné k plnění této úlohy nebo přístup těchto orgánů k těmto odborným znalostem a dovednostem, zda má společnost politiku, pokud jde o pobídky, které jsou nabízeny členům těchto orgánů a které souvisejí s otázkami udržitelnosti, a informace o systémech vnitřní kontroly a řízení rizik podniku ve vztahu k procesu podávání zpráv o udržitelnosti. Uživatelé potřebují také informace o firemní kultuře v podnicích a o jejich přístupu k etice v podnikání, což jsou uznávané prvky autoritativních rámců pro správu a řízení podniků, jako jsou globální zásady správy a řízení vypracované Mezinárodní sítí pro správu a řízení společností, včetně informací o boji proti korupci a úplatkářství, a o činnosti a závazcích podniku zaměřených na uplatňování jeho politického vlivu, včetně jeho lobbistických činností.

Informace o řízení podniku a kvalitě vztahů se zákazníky, dodavateli a komunitami dotčenými činnostmi podniku pomáhají uživatelům pochopit rizika a dopady podniku související s otázkami udržitelnosti. Součástí informací o vztazích s dodavateli jsou informace o platebních praktikách týkající se dne nebo lhůty splatnosti, sazeb úroku z prodlení nebo náhrady nákladů spojených s vymáháním, jak je uvedeno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU (31). Tisíce podniků, zejména malých a středních, se každoročně potýkají s administrativní a finanční zátěží z toho důvodu, že obdrží opožděné platby či platby neobdrží vůbec. Opožděné platby v konečném důsledku vedou k platební neschopnosti a úpadku, což má ničivé účinky na celé hodnotové řetězce. Větší množství informací o platebních praktikách by mělo posílit postavení ostatních podniků, pokud jde o určení rychlých a spolehlivých plátců, odhalování nekalých platebních praktik, přístup k informacím o podnicích, s nimiž obchodují, a sjednávání spravedlivějších platebních podmínek.

(51)

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly prosazovat integrovanější přehled všech informací zveřejňovaných podniky ve zprávě vedení podniku, aby uživatelé těchto informací mohli lépe pochopit vývoj, výkonnost, postavení a dopady podniku. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly v případě potřeby rozlišovat mezi informacemi, jež by měly podniky zveřejňovat při podávání zpráv na individuální úrovni, a informacemi, které mají podniky zveřejňovat při podávání zpráv na úrovni skupiny. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly obsahovat také pokyny pro podniky ohledně postupu k určení informací o udržitelnosti, jež by měly být obsaženy ve zprávě vedení podniku, neboť od podniku by se mělo vyžadovat, aby zveřejňoval pouze informace relevantní pro pochopení jeho dopadů na otázky udržitelnosti a informace relevantní pro pochopení toho, jak otázky udržitelnosti ovlivňují jeho vývoj, výkonnost a postavení.

(52)

Členské státy by měly zajistit, aby podávání zpráv o udržitelnosti bylo prováděno v souladu s právem zaměstnanců na informace a konzultace. Vedení podniku by proto mělo informovat zástupce zaměstnanců na příslušné úrovni a projednat s nimi příslušné informace a prostředky pro získání a ověření informací o udržitelnosti. To pro účely této pozměňující směrnice znamená navázání dialogu a výměny názorů mezi zástupci zaměstnanců a ústředním vedením nebo jakoukoli jinou úrovní vedení, která by mohla být vhodnější, a to v takové době, takovým způsobem a s takovým obsahem, které by zástupcům zaměstnanců umožnily vyjádřit jejich názor. Jejich názor by měl být případně sdělen příslušným správním, řídícím nebo dozorčím orgánům.

(53)

Podniky v témže odvětví jsou často vystaveny podobným rizikům spojeným s udržitelností a často mají obdobné dopady na společnost a životní prostředí. Srovnání mezi podniky v témže odvětví je pro investory a ostatní uživatele informací o udržitelnosti obzvláště cenné. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by proto měly upřesňovat jak informace, které by měly zveřejňovat podniky ve všech odvětvích, tak informace, jež mají zveřejňovat podniky v závislosti na odvětví své činnosti. Odvětvové standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti jsou obzvláště důležité v případě odvětví, s nimiž jsou spojena vysoká rizika nebo dopady z hlediska udržitelnosti v oblasti životního prostředí, lidských práv a správy a řízení, včetně odvětví uvedených v oddílech A až H a oddíle L přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 (32), a příslušných činností v rámci těchto odvětví. Při přijímání odvětvových standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti by Komise měla zajistit, aby informace upřesněné těmito standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti byly přiměřené rozsahu rizik a dopadů souvisejících s otázkami udržitelnosti specifickými pro každé odvětví, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že rizika a dopady některých odvětví jsou vyšší než v případě jiných odvětví. Komise by rovněž měla vzít v úvahu skutečnost, že ne všechny činnosti v těchto odvětvích jsou nutně spojeny s vysokými riziky nebo dopady v oblasti udržitelnosti. Pro podniky, které působí v odvětvích, která jsou obzvláště závislá na přírodních zdrojích, by odvětvové standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti vyžadovaly zveřejňování s přírodou spojených dopadů a rizik v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly přihlížet také k potížím, jimž mohou podniky čelit při získávání informací od subjektů ve svém hodnotovém řetězci, zejména od dodavatelů z řad malých a středních podniků a od dodavatelů na rozvíjejících se trzích a v rozvíjejících se ekonomikách. V souvislosti s hodnotovými řetězci by standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti měly stanovit zveřejňování informací, které jsou přiměřené a relevantní jak z hlediska rozsahu a složitosti činností podniků, tak z hlediska kapacit a charakteristik podniků v hodnotových řetězcích, zejména takových podniků, na které se nevztahují požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené v této pozměňující směrnici. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by neměly stanovit zveřejňování informací, které by vyžadovalo, aby podniky získaly od malých a středních podniků v jejich hodnotovém řetězci informace, které přesahují informace, jež mají být zveřejněny v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky. Tím by neměly být dotčeny žádné požadavky Unie, které podnikům ukládají povinnost uplatňovat postupy náležité péče.

(54)

Pro včasné uspokojení informačních potřeb uživatelů, a zejména vzhledem k naléhavosti splnění informačních potřeb účastníků finančního trhu, na něž se vztahují požadavky stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 4 odst. 6 a 7 nařízení (EU) 2019/2088, by měla Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijmout první soubor standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti do dne 30. června 2023. Uvedený soubor standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti by měl upřesnit informace, které by podniky měly zveřejňovat, pokud jde o všechny oblasti podávání zpráv a otázky udržitelnosti, a které účastníci finančního trhu potřebují ke splnění povinností týkajících se zveřejňování informací podle nařízení (EU) 2019/2088. Do dne 30. června 2024 by Komise měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci přijmout druhý soubor standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, které upřesní doplňkové informace ohledně otázek udržitelnosti a oblastí podávání zpráv, jež by podniky měly v případě potřeby zveřejňovat, a informace specifické pro odvětví, v němž daný podnik působí. Komise by měla tyto standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti, včetně standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti pro malé a střední podniky, každé tři roky přezkoumat s cílem zohlednit příslušný vývoj, včetně vývoje v oblasti mezinárodních standardů.

(55)

Směrnice 2013/34/EU nevyžaduje, aby podniky poskytovaly své zprávy vedení podniku v digitálním formátu, což omezuje dohledatelnost a využitelnost vykazovaných informací. Uživatelé informací o udržitelnosti v rostoucí míře očekávají, že tyto informace budou dohledatelné, srovnatelné a strojově čitelné v digitální podobě. Členské státy by měly mít možnost požadovat, aby podniky, na něž se vztahují požadavky směrnice 2013/34/EU na podávání zpráv o udržitelnosti, na svých internetových stránkách bezplatně zveřejňovaly své zprávy vedení podniku. Digitalizace vytváří příležitosti k účinnějšímu využívání informací a má potenciál k významným úsporám nákladů u uživatelů i podniků. Digitalizace rovněž umožňuje centralizaci údajů na úrovni Unie a členských států v otevřeném a přístupném formátu, který usnadňuje čtení a umožňuje porovnávání údajů. Podniky by proto měly mít povinnost sestavovat svou zprávu vedení podniku v elektronickém formátu pro podávání zpráv specifikovaném v článku 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 (33), a své zprávy o udržitelnosti, včetně informací povinně zveřejňovaných podle článku 8 nařízení (EU) 2020/852, značkovat v souladu s elektronickým formátem pro podávání zpráv specifikovaným v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/815, jakmile bude určen.

Bude nezbytná digitální taxonomie pro standardy Unie pro podávání zpráv o udržitelnosti, aby bylo možné vykazované informace označit v souladu s dotyčnými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti. Tyto požadavky by se měly začlenit do činnosti v oblasti digitalizace, kterou Komise oznámila ve svém sdělení ze dne 19. února 2020 nazvaném „Evropská strategie pro data“ a ve svém sdělení ze dne 24. září 2020 nazvaném „Strategie EU v oblasti digitálních financí“. Tyto požadavky by rovněž doplňovaly vytvoření jednotného evropského přístupového místa pro veřejné informace podniků, jak je předpokládá sdělení Komise ze dne 24. září 2020 nazvané „Unie kapitálových trhů pro občany a podniky – nový akční plán“, v němž se rovněž řeší potřeba poskytovat srovnatelné údaje v digitálním formátu.

(56)

Aby bylo možné začlenit vykazované informace o udržitelnosti do jednotného evropského přístupového místa, měly by členské státy zajistit, aby podniky, jejichž cenné papíry nejsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, zveřejňovaly svou zprávu vedení podniku, včetně zpráv o udržitelnosti, v elektronickém formátu pro podávání zpráv specifikovaném v článku 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/815.

(57)

Ustanovení čl. 19a odst. 4 směrnice 2013/34/EU umožňuje členským státům osvobodit podniky od povinnosti zahrnout do zprávy vedení podniku přehled nefinančních informací vyžadovaný podle čl. 19a odst. 1 uvedené směrnice. Členské státy tak mohou učinit, pokud dotčený podnik vypracovává samostatnou zprávu, která je zveřejněna společně se zprávou vedení podniku v souladu s článkem 30 uvedené směrnice, nebo je-li zpráva zpřístupněna na internetových stránkách podniku v přiměřené době, která nesmí překročit šest měsíců od rozvahového dne, a ve zprávě vedení podniku je na ni uveden odkaz. Stejná možnost existuje s ohledem na konsolidovaný přehled nefinančních informací uvedený ve směrnici 2013/34/EU. Tuto možnost využilo dvacet členských států. Možnost zveřejňovat samostatnou zprávu však omezuje dostupnost informací, které spojují finanční informace a informace o otázkách udržitelnosti. Brání rovněž dohledatelnosti a přístupnosti informací pro uživatele, zejména investory, kteří se zajímají o finanční informace i o informace o udržitelnosti. Tento problém zhoršují možné rozdílné lhůty pro zveřejnění finančních informací a informací o udržitelnosti. Zveřejnění informací v samostatné zprávě může rovněž interně i externě vyvolávat dojem, že informace o udržitelnosti patří do kategorie méně důležitých informací, což může mít negativní dopad na vnímanou spolehlivost daných informací. Podniky by proto měly informace o udržitelnosti uvádět v jasně identifikovatelném zvláštním oddíle zprávy vedení podniku a členským státům by již nemělo být dovoleno, aby podniky od povinnosti zahrnout do zprávy vedení podniku informace o otázkách udržitelnosti osvobodily.

Tato povinnost by také pomohla objasnit úlohu příslušných vnitrostátních orgánů při dohledu nad podáváním zpráv o udržitelnosti v rámci zprávy vedení podniku sestavované v souladu se směrnicí 2004/109/ES. Podniky, které musí podávat zprávy o udržitelnosti, by navíc neměly být v žádném případě osvobozeny od povinnosti zveřejňovat zprávu vedení podniku, neboť ta je důležitá pro zajištění toho, aby byly informace o udržitelnosti veřejně přístupné.

(58)

Podle článku 20 směrnice 2013/34/EU musí podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, uvést ve zprávě vedení podniku výkaz o správě a řízení podniku, který musí obsahovat kromě jiných informací popis politiky rozmanitosti uplatňované podnikem na správní, řídící a dozorčí orgány. Článek 20 směrnice 2013/34/EU poskytuje podnikům flexibilitu, pokud jde o rozhodnutí, které aspekty rozmanitosti by měly být vykazovány. Neukládá podnikům výslovně povinnost uvést informace o jakémkoli konkrétním aspektu rozmanitosti. Aby bylo dosaženo pokroku směrem k genderově vyváženější účasti na rozhodování o ekonomických otázkách, je třeba zajistit, aby podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, vždy podávaly zprávy o svých politikách v oblasti genderové rozmanitosti a o jejich provádění. Aby se však zamezilo zbytečné administrativní zátěži, měly by mít takovéto podniky možnost vykazovat některé informace vyžadované v článku 20 směrnice 2013/34/EU spolu s jinými informacemi týkajícími se udržitelnosti. Pokud se tak rozhodnou učinit, měl by výkaz o správě a řízení podniku obsahovat odkaz na zprávu podniku o udržitelnosti, a informace vyžadované podle článku 20 směrnice 2013/34/EU by měly i nadále podléhat požadavkům na ověření výkazu o správě a řízení podniku.

(59)

Podle článku 33 směrnice 2013/34/EU musí členské státy zajistit, aby členové správních, řídících a dozorčích orgánů podniku měli kolektivní odpovědnost za zajištění toho, aby roční účetní závěrka, konsolidovaná roční účetní závěrka, zpráva vedení podniku, konsolidovaná zpráva vedení podniku, výkaz o správě a řízení podniku a konsolidovaný výkaz o správě a řízení podniku byly vypracovány a zveřejněny v souladu s požadavky uvedené směrnice. Tato kolektivní odpovědnost by se měla rozšířit na požadavky v oblasti digitalizace stanovené v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/815, na požadavek dodržovat standardy Unie pro podávání zpráv o udržitelnosti a na požadavek týkající se značkování zpráv o udržitelnosti.

(60)

V oblasti ověřování se rozlišuje mezi zakázkami poskytujícími omezenou jistotu a zakázkami poskytujícími přiměřenou jistotu. V závěru u zakázky poskytující omezenou jistotu se obvykle používá záporná forma výroku a konstatuje se, že odborník nezjistil žádnou skutečnost umožňující vyvodit závěr, že dotyčná záležitost vykazuje významné nesprávnosti. V případě zakázky poskytující omezenou jistotu auditor provádí méně testů než u zakázky poskytující přiměřenou jistotu. Množství práce u zakázky poskytující omezenou jistotu je proto menší než u zakázky poskytující přiměřenou jistotu. Objem práce na zakázce poskytující přiměřenou jistotu zahrnuje rozsáhlé postupy včetně posouzení vnitřních kontrol podniku podávajícího zprávy a testování věcné správnosti, a je tudíž podstatně větší než v případě zakázky poskytující omezenou jistotu.

V závěru zakázky poskytující přiměřenou jistotu se obvykle používá kladná forma výroku a jeho výsledkem je hodnocení dané záležitosti podle předem definovaných kritérií. Podle směrnice 2013/34/EU musí členské státy zajistit, aby statutární auditor nebo auditorská společnost ověřili, zda byl vypracován přehled nefinančních informací nebo samostatná zpráva. Nevyžaduje se, aby informace ověřil nezávislý poskytovatel ověřovacích služeb, ačkoli členské státy mohou takovéto ověření vyžadovat, pokud si tak přejí. Neexistence požadavku na ověření zpráv o udržitelnosti na rozdíl od požadavku, aby statutární auditor provedl povinný audit na základě zakázky poskytující přiměřenou jistotu, by ohrozila věrohodnost zveřejňovaných informací o udržitelnosti, a nebyly by tudíž splněny potřeby zamýšlených uživatelů, pokud jde o uvedené informace. Ačkoliv cílem je dosažení obdobné úrovně jistoty u vykazovaných finančních informací i informací o udržitelnosti, neexistence společně dohodnutého standardu pro ověřování zpráv o udržitelnosti vytváří riziko rozdílného chápání a očekávání ohledně toho, z čeho by měla sestávat zakázka poskytující přiměřenou jistotu u jednotlivých kategorií informací o udržitelnosti, zejména s ohledem na zveřejňování výhledových a kvalitativních informací.

Měl by se proto uvážit postupný přístup ke zvýšení míry jistoty vyžadované u informací o udržitelnosti, počínaje povinností statutárního auditora nebo auditorské společnosti vydat výrok ohledně souladu zprávy o udržitelnosti s požadavky Unie na základě zakázky poskytující omezenou jistotu. Tento výrok by se měl týkat souladu zprávy o udržitelnosti se standardy Unie pro podávání zpráv o udržitelnosti, postupu podniku při určování informací vykazovaných podle standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti a dodržení požadavku na značkování zpráv o udržitelnosti. Auditor by měl také posoudit, zda zpráva podniku splňuje požadavky na podávání zpráv stanovené v článku 8 nařízení (EU) 2020/852. S cílem zajistit společné chápání a očekávání ohledně toho, z čeho by měla sestávat zakázka poskytující přiměřenou jistotu, by tedy měli mít statutární auditor nebo auditorská společnost povinnost vydat na základě zakázky poskytující přiměřenou jistotu vyjádření závěru o souladu zprávy o udržitelnosti s požadavky Unie, jakmile Komise, nejpozději 1. října 2028, přijme prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci standardy pro ověření s přiměřenou jistotou u zpráv o udržitelnosti, a to v návaznosti na posouzení, jehož cílem bude stanovit, zda jsou auditoři a podniky schopni poskytnout přiměřenou jistotu.

Postupný posun v přístupu od zakázek poskytujících omezenou jistotu k zakázkám poskytujícím přiměřenou jistotu by umožnil rovněž postupný rozvoj trhu pro ověřování informací o udržitelnosti a rozvoj postupů podniků při podávání zpráv. Tento postupný posun v přístupu by znamenal také postupné zvyšování nákladů podniků podávajících zprávy, neboť ověření zprávy o udržitelnosti založené na zakázce poskytující přiměřenou jistotou je nákladnější než ověření zprávy o udržitelnosti založené na zakázce poskytující omezenou jistotu. Podniky podléhající požadavkům na podávání zpráv o udržitelnosti by měly mít možnost se rozhodnout, že vyjádření závěru o ověření k jejich zprávám o udržitelnosti bude vycházet ze zakázky poskytující přiměřenou jistotu, pokud si to přejí, a v takovém případě by se jejich povinnost získat vyjádření závěru na základě zakázky poskytující omezenou jistotu měla považovat za splněnou. Vyjádření závěru na základě zakázky poskytující přiměřenou jistotu ohledně výhledových informací poskytuje pouze ověření toho, zda byly tyto informace vypracovány v souladu s použitelnými standardy.

(61)

Statutární auditoři nebo auditorské společnosti již ověřují účetní závěrku a zprávu vedení podniku. Ověřování zpráv o udržitelnosti statutárními auditory nebo auditorskými společnostmi by pomohlo zajistit propojení mezi finančními informacemi a informacemi o udržitelnosti a jejich konzistentnost, což je pro uživatele informací o udržitelnosti obzvláště důležité. Existuje však riziko další koncentrace trhu s auditorskými službami, což by mohlo ohrozit nezávislost auditorů a zvýšit odměny za audit nebo odměny za ověření zpráv o udržitelnosti.

Vzhledem ke klíčové úloze statutárních auditorů při zajišťování ověřování zpráv o udržitelnosti a zajišťování spolehlivých informací o udržitelnosti Komise oznámila, že bude usilovat o další zvýšení kvality auditu a vytvoření otevřenějšího a diverzifikovanějšího auditorského trhu, což jsou podmínky pro úspěšné uplatňování této pozměňující směrnice. Mimoto je vhodné poskytnout podnikům širší výběr nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb za účelem ověřování zpráv o udržitelnosti. Členské státy by proto měly mít možnost akreditovat nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (34), aby vydávali vyjádření závěru o ověření ke zprávě o udržitelnosti, jež by měla být zveřejněna společně se zprávou vedení podniku. Kromě toho by členské státy měly mít možnost povolit, aby vyjádření závěru o ověření ke zprávě o udržitelnosti vydal jiný statutární auditor než statutární auditor či statutární auditoři provádějící povinný audit účetní závěrky. A pokud členské státy povolují, aby ověřování zpráv o udržitelnosti prováděli nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb, měly by rovněž povolit, aby vyjádření závěru o ověření ke zprávě o udržitelnosti vydal jiný statutární auditor než statutární auditor nebo statutární auditoři provádějící povinný audit účetní závěrky.

Členské státy by měly stanovit požadavky, které zajistí kvalitu ověřování zpráv o udržitelnosti prováděné nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb a konzistentní výsledky při ověřování zpráv o udržitelnosti. Na všechny nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb by se proto měly vztahovat požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES (35), pokud jde o ověřování zpráv o udržitelnosti, přičemž tyto požadavky by měly být přizpůsobeny charakteristikám nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb, kteří neprovádějí povinné audity. Členské státy by měly zejména stanovit rovnocenné požadavky, pokud jde o odbornou přípravu a zkoušky, průběžné vzdělávání, systémy zajišťování kvality ověřování, profesní etiku, nezávislost, nestrannost, důvěrnost a profesní tajemství, jmenování a odvolávání, organizaci práce nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb, vyšetřování a sankce a hlášení nesrovnalostí. To zaručí rovněž rovné podmínky pro všechny osoby a podniky, jimž členské státy povolují vydávat vyjádření závěru o ověření ke zprávě o udržitelnosti, včetně statutárních auditorů. Pokud si podnik ohledně své zprávy o udržitelnosti vyžádá vyjádření závěru od akreditovaného nezávislého poskytovatele ověřovacích služeb, jiného než statutárního auditora, neměl by mít navíc povinnost vyžádat si vyjádření závěru o ověření ke své zprávě o udržitelnosti od statutárního auditora.

Nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb, kteří již byli v členském státě akreditováni pro ověřování zpráv o udržitelnosti, by měli mít i nadále možnost toto ověřování provádět. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby se na nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb, kteří ke dni použitelnosti nových požadavků na odbornou přípravu a zkoušky procházejí akreditačním procesem, tyto nové akreditační požadavky nevztahovaly, pokud tento akreditační proces dokončí do dvou let ode dne použitelnosti těchto nových požadavků. Členské státy by však měly zajistit, aby všichni nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb akreditovaní v členském státě pro ověřování zpráv o udržitelnosti do dvou let ode dne použitelnosti nových akreditačních požadavků získali prostřednictvím průběžného odborného vzdělávání nezbytné znalosti v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování zpráv o udržitelnosti.

(62)

V zájmu podpory volného pohybu služeb by členské státy měly nezávislým poskytovatelům ověřovacích služeb usazeným v jiném členském státě umožnit, aby na jejich území prováděli ověřování zpráv o udržitelnosti. To by rovněž napomohlo otevření trhu v oblasti ověřování, přestože ne všechny členské státy umožňují akreditaci nezávislých poskytovatelů ověřovacích služeb na svém území. Pokud nezávislí poskytovatelé ověřovacích služeb provádějí ověřování zpráv o udržitelnosti na území hostitelského členského státu, měl by mít tento hostitelský členský stát možnost se rozhodnout, že bude nad nezávislými poskytovateli ověřovacích služeb vykonávat dohled, existuje-li možnost využít zavedeného rámce pro dohled nad auditory provádějícími ověřování zpráv o udržitelnosti.

(63)

Členské státy by měly zajistit, aby v případě, že je podnik podle práva Unie povinen nechat ověřit prvky své zprávy o udržitelnosti akreditovanou nezávislou třetí stranou, byla zpráva akreditované nezávislé třetí strany zpřístupněna buď jako příloha zprávy vedení podniku, nebo jinými veřejně přístupnými prostředky. Toto zpřístupnění uvedené zprávy by nemělo předjímat výsledek vyjádření závěru o ověření, ve vztahu k němuž by ověření třetí stranou mělo zůstat nezávislé. Nemělo by vést ke zdvojování práce mezi auditorem nebo nezávislým poskytovatelem ověřovacích služeb, kteří vyjadřují závěr o ověření, a akreditovanou nezávislou třetí stranou.

(64)

Směrnice 2006/43/ES stanoví pravidla týkající se povinného auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek. Je nezbytné zajistit, aby se na audit účetních závěrek a ověření zpráv o udržitelnosti ze strany statutárního auditora vztahovala shodná pravidla. Vydává-li vyjádření závěru o ověření ke zprávě o udržitelnosti statutární auditor nebo auditorská společnost, měla by se použít směrnice 2006/43/ES.

(65)

Pravidla týkající se schvalování a uznávání statutárních auditorů a auditorských společností by měla umožnit, aby statutární auditoři získali rovněž oprávnění pro ověřování zpráv o udržitelnosti. Členské státy by měly zajistit, aby statutární auditoři, kteří chtějí získat oprávnění k ověřování zpráv o udržitelnosti, měli nezbytnou úroveň teoretických znalostí v oborech souvisejících s ověřováním zpráv o udržitelnosti a schopnost uplatnit tyto znalosti v praxi.

Statutární auditoři by proto měli absolvovat praktickou odbornou přípravu týkající se ověřování výročních a konsolidovaných zpráv o udržitelnosti nebo jiných služeb souvisejících s udržitelností, která by měla trvat nejméně osm měsíců, přičemž se zohlední předchozí pracovní zkušenosti. Statutárním auditorům, kteří již byli schváleni nebo uznáni v členském státě, by však mělo být i nadále povoleno ověřovat zprávy o udržitelnosti. Stejně tak by členské státy měly zajistit, aby se na fyzické osoby, které ke dni použitelnosti požadavků na ověřování zpráv o udržitelnosti stanovených touto pozměňující směrnicí procházejí schvalovacím procesem, tyto požadavky nevztahovaly, pokud tento schvalovací proces dokončí během následujících dvou let. Členské státy by však měly zajistit, aby statutární auditoři schválení do dvou let ode dne použitelnosti uvedených požadavků, kteří chtějí provádět ověřování zpráv o udržitelnosti, získali nezbytné znalosti v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování těchto zpráv, a to prostřednictvím průběžného odborného vzdělávání. Fyzické osoby, které se rozhodnou být schváleny jako statutární auditor pouze pro povinný audit, by měly mít možnost se později rozhodnout, že získají rovněž oprávnění pro ověřování zpráv o udržitelnosti. Aby tak mohly učinit, měly by takovéto osoby splnit nezbytné požadavky stanovené členskými státy k zajištění toho, aby měly nezbytnou úroveň teoretických znalostí v oborech souvisejících s ověřováním zpráv o udržitelnosti a schopnost uplatnit tyto znalosti v praxi.

(66)

Mělo by být zajištěno, aby požadavky uložené auditorům s ohledem na povinný audit a ověřování zpráv o udržitelnosti byly konzistentní. Je tudíž třeba, aby byla určena alespoň jedna osoba, která se aktivně podílí na ověřování zpráv o udržitelnosti (dále jen „klíčový partner pro udržitelnost“). Statutární auditoři by při ověřování zpráv o udržitelnosti měli mít povinnost věnovat dostatek času a vyčlenit dostatečné zdroje a odborné znalosti k tomu, aby zajistili řádné plnění svých povinností. Záznamy o klientovi by měly upřesňovat odměny účtované za ověření zprávy o udržitelnosti a měl by být vytvořen spis o ověření, který by obsahoval informace týkající se ověření zprávy o udržitelnosti. Provádí-li povinný audit roční účetní závěrky i ověření zprávy o udržitelnosti stejný statutární auditor, mělo by být možné začlenit spis o ověření do auditorského spisu. Požadavky kladené na statutární auditory v souvislosti s ověřováním zpráv o udržitelnosti by se však měly vztahovat pouze na ty statutární auditory, kteří ověřování zpráv o udržitelnosti provádějí.

(67)

Statutární auditoři nebo auditorské společnosti, které provádějí ověřování zpráv o udržitelnosti, by měli mít vysokou úroveň technických a specializovaných odborných znalostí v oblasti udržitelnosti.

(68)

Podle směrnice 2006/43/ES musí členské státy zavést vhodná pravidla, která zabrání tomu, aby byly odměny za povinný audit ovlivňovány poskytováním doplňkových služeb auditovanému subjektu nebo stanovovány na jejich základě nebo aby byly založeny na jakékoli podmíněnosti. Uvedená směrnice také vyžaduje, aby členské státy zajistily, že statutární auditoři provádějící povinné audity dodržují pravidla týkající se profesní etiky, nezávislosti, nestrannosti, důvěrnosti a profesního tajemství. Z důvodu soudržnosti je vhodné, aby byla tato pravidla rozšířena na statutární auditory provádějící ověřování zpráv o udržitelnosti.

(69)

K zajištění jednotných postupů při ověřování a vysoce kvalitního ověření zpráv o udržitelnosti v celé Unii by Komise měla být zmocněna k přijetí standardů pro ověřování zpráv o udržitelnosti prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. Členské státy by měly mít možnost uplatňovat vnitrostátní ověřovací standardy, postupy nebo požadavky do doby, než Komise přijme prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci ověřovací standard upravující stejnou problematiku. Tyto ověřovací standardy by měly stanovit postupy, které má auditor uplatňovat k vyvození svých závěrů týkajících se ověření zpráv o udržitelnosti. Komise by proto měla přijmout standardy pro ověření s omezenou jistotou prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci do 30. září 2026. Za účelem usnadnění harmonizace ověřování zpráv o udržitelnosti ve všech členských státech by měl být CEAOB vyzván k tomu, aby přijal nezávazné pokyny pro stanovení postupů, které mají být uplatňovány k vyjádření závěru o ověření ke zprávám o udržitelnosti, dokud Komise nepřijme ověřovací standard upravující stejnou problematiku.

(70)

Směrnice 2006/43/ES stanoví pravidla týkající se povinného auditu skupiny podniků. Podobná pravidla by měla být stanovena pro ověřování konsolidovaných zpráv o udržitelnosti.

(71)

Podle směrnice 2006/43/ES musí statutární auditoři nebo auditorské společnosti uvést výsledky povinného auditu ve zprávě auditora. Podobná pravidla by měla být stanovena pro ověřování zpráv o udržitelnosti. Výsledky ověřování zprávy o udržitelnosti by měly být uvedeny ve zprávě o ověření. Provádí-li povinný audit roční účetní závěrky i ověření zprávy o udržitelnosti stejný statutární auditor, mělo by být možné uvést informace týkající se ověření zprávy o udržitelnosti ve zprávě auditora.

(72)

Směrnice 2006/43/ES vyžaduje, aby členské státy zavedly systém přezkumu zajištění kvality vztahující se na statutární auditory a auditorské společnosti. S cílem zaručit, že se přezkumy zajištění kvality uskutečňují i ve vztahu k ověřování zpráv o udržitelnosti a že osoby, které provádějí přezkumy zajištění kvality, mají náležité odborné vzdělání a patřičné zkušenosti v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování těchto zpráv, by se měl požadavek na zavedení systému přezkumu zajištění kvality rozšířit i na ověřování zpráv o udržitelnosti. V rámci přechodného opatření by osoby, které provádějí přezkumy zajištění kvality v souvislosti s ověřováním zpráv o udržitelnosti, měly být do 31. prosince 2025 osvobozeny od požadavku na to, aby měly patřičné zkušenosti v oblasti podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování těchto zpráv nebo v oblasti jiných služeb souvisejících s udržitelností.

(73)

Podle směrnice 2006/43/ES musí členské státy zavést systémy vyšetřování a sankcí ve vztahu ke statutárním auditorům a auditorským společnostem provádějícím povinné audity. Uvedená směrnice rovněž vyžaduje, aby členské státy zavedly účinný systém veřejného dohledu a aby zajistily, že regulační ujednání mezi systémy veřejného dohledu umožňují účinnou spolupráci na úrovni Unie v oblasti činností dohledu členských států. Takovéto požadavky by se měly rozšířit na statutární auditory a auditorské společnosti, které provádějí ověřování zpráv o udržitelnosti, aby byla zajištěna konzistentnost vyšetřování, sankcí a rámců dohledu zavedených v souvislosti s činností auditorů při povinném auditu a ověřování zpráv o udržitelnosti.

(74)

Směrnice 2006/43/ES obsahuje pravidla týkající se jmenování a odvolání statutárních auditorů a auditorských společností provádějících povinné audity. Tato pravidla by se měla rozšířit na ověřování zpráv o udržitelnosti, aby byla zajištěna konzistentnost pravidel uložených auditorům ve vtahu k jejich činnosti při povinném auditu a ověřování zpráv o udržitelnosti.

(75)

Podle článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES (36) jsou členské státy povinny zajistit, aby akcionáři podniků, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii, jednající samostatně nebo společně, měli právo zařazovat body na pořad jednání valné hromady za předpokladu, že každý z těchto bodů je doplněn odůvodněním nebo návrhem usnesení, které by mělo být valnou hromadou přijato, a aby měli případně právo předkládat návrhy usnesení k bodům, které jsou nebo mají být zahrnuty na pořad jednání valné hromady. Pokud jsou tato práva podmíněna tím, že příslušný akcionář nebo akcionáři drží minimální podíl v podniku, nesmí tento minimální podíl překročit 5 % základního kapitálu. Pokud jde o ověřování zpráv o udržitelnosti, akcionáři by měli mít možnost vykonávat práva stanovená v článku 6 směrnice 2007/36/ES a zařazovat na pořad jednání valné hromady návrhy usnesení požadující, aby zaprvé akreditovaná třetí strana, která není součástí stejné auditorské společnosti nebo sítě jako statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící povinný audit, vypracovala zprávu o určitých prvcích zprávy o udržitelnosti, a zadruhé aby byla tato zpráva zpřístupněna valné hromadě.

V případě podniků, na něž se vztahují požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti zavedené touto pozměňující směrnicí a které nespadají do oblasti působnosti článku 6 směrnice 2007/36/ES, by akcionáři, kteří představují více než 5 % hlasovacích práv nebo 5 % kapitálu podniku, jednající samostatně nebo společně, měli mít rovněž právo zařadit na pořad jednání valné hromady návrh usnesení požadující, aby zaprvé akreditovaná třetí strana, která není součástí stejné auditorské společnosti nebo sítě jako statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící povinný audit, vypracovala zprávu o určitých prvcích zprávy o udržitelnosti, a zadruhé aby tato zpráva byla zpřístupněna valné hromadě.

(76)

Podle směrnice 2006/43/ES musí členské státy zajistit, aby každý subjekt veřejného zájmu měl výbor pro audit, a uvedená směrnice také upřesňuje úkoly výboru ve vztahu k povinnému auditu. Výboru pro audit by měly být přiděleny určité úkoly související s ověřováním zpráv o udržitelnosti. K těmto úkolům by měla patřit zejména povinnost informovat správní či dozorčí orgán subjektu veřejného zájmu o výsledku ověření zprávy o udržitelnosti a vysvětlit, jak výbor pro audit přispěl k integritě podávání zpráv o udržitelnosti a jaká byla úloha výboru pro audit v tomto procesu. Členské státy by měly mít možnost povolit, aby funkce výboru pro audit týkající se podávání zpráv o udržitelnosti a ověřování těchto zpráv vykonával správní či dozorčí orgán jako celek nebo specializovaný orgán zřízený správním či dozorčím orgánem.

(77)

Směrnice 2006/43/ES obsahuje požadavky na registraci auditorů a auditorských subjektů ze třetích zemí a dohled nad nimi. Aby byl zajištěn jednotný rámec pro činnost auditorů ve vztahu k povinnému auditu i ověřování zpráv o udržitelnosti, je nutné rozšířit tyto požadavky na ověřování zpráv o udržitelnosti.

(78)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 (37) se vztahuje na statutární auditory a auditorské společnosti provádějící povinné audity subjektů veřejného zájmu. Aby byla zajištěna nezávislost statutárního auditora při provádění povinného auditu, stanoví uvedené nařízení limit pro odměny, které může statutární auditor obdržet za jiné služby. Je třeba vyjasnit, že ověřování zpráv o udržitelnosti by se do výpočtu uvedeného limitu nemělo zahrnovat. Nařízení (EU) č. 537/2014 dále zakazuje poskytování některých neauditorských služeb v některých obdobích, kdy statutární auditor provádí povinný audit. Služby související s přípravou zprávy o udržitelnosti, včetně veškerých poradenských služeb, by v období stanoveném v nařízení (EU) 537/2014 měly rovněž být považovány za zakázané služby. Zákaz poskytování těchto služeb by se měl uplatňovat ve všech případech, kdy statutární auditor provádí povinný audit účetní závěrky.

Aby byla zajištěna nezávislost statutárního auditora, měly by být v době, kdy statutární auditor provádí ověřování zpráv o udržitelnosti, rovněž zakázány některé neauditorské služby. Nařízení (EU) č. 537/2014 vyžaduje, aby statutární auditoři hlásili nesrovnalosti auditovanému subjektu a za určitých okolností orgánům, které členské státy pověřily vyšetřováním takových nesrovnalostí. Tyto povinnosti by se v příslušných případech měly vztahovat na statutární auditory a auditorské společnosti také v souvislosti s jejich činností týkající se ověřování zpráv o udržitelnosti subjektů veřejného zájmu.

(79)

Směrnice 2004/109/ES svěřuje vnitrostátním orgánům dohledu úkol spočívající ve vymáhání dodržování požadavků na podávání zpráv podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii. Článek 4 uvedené směrnice upřesňuje obsah, který má být zahrnut do výročních finančních zpráv, neobsahuje však výslovný odkaz na články 19a a 29a směrnice 2013/34/EU, které vyžadují sestavení přehledu nefinančních informací a konsolidovaného přehledu nefinančních informací. V důsledku toho nemají příslušné vnitrostátní orgány některých členských států právní mandát provádět dohled nad těmito přehledy nefinančních informací, zejména v případě, jsou-li tyto přehledy nefinančních informací zveřejňovány v samostatné zprávě mimo výroční finanční zprávu, jak mohou členské státy v současnosti povolit. Je proto nezbytné vložit do čl. 4 odst. 5 směrnice 2004/109/ES odkaz na podávání zpráv o udržitelnosti. Je rovněž nutné vyžadovat, aby odpovědné osoby v rámci emitenta ve výroční finanční zprávě potvrdily, že podle jejich nejlepšího vědomí je zpráva vedení podniku vypracována v souladu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti.

Vzhledem k novosti požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti by měl mimoto ESMA vydat pokyny pro příslušné vnitrostátní orgány, aby podpořil sbližování postupů v oblasti dohledu nad podáváním zpráv o udržitelnosti emitenty, na něž se vztahuje směrnice 2004/109/ES. Tyto pokyny by se měly uplatňovat pouze u dohledu nad podniky, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v Unii.

(80)

Za účelem upřesnění požadavků stanovených touto pozměňující směrnicí by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o stanovení standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti a stanovení standardů pro ověřování zpráv o udržitelnosti. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (38). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(81)

Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu o provádění této pozměňující směrnice, která bude mimo jiné zahrnovat posouzení plnění cílů této pozměňující směrnice, včetně sbližování postupů pro podávání zpráv mezi členskými státy; posouzení počtu malých a středních podniků dobrovolně používajících standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti; posouzení toho, zda a jak by měl být rozsah požadavků na podávání zpráv dále rozšířen, zejména ve vztahu k malým a středním podnikům a podnikům ze třetích zemí, které působí přímo na vnitřním trhu Unie, aniž by na území Unie měly dceřiný podnik nebo pobočku; posouzení provádění požadavků na podávání zpráv u dceřiných podniků a poboček podniků ze třetích zemí, zavedených touto pozměňující směrnicí, včetně posouzení počtu podniků ze třetích zemí, které mají dceřiný podnik nebo pobočku podléhající požadavkům na podávání zpráv podle směrnice 2013/34/EU; posouzení donucovacího mechanismu a příslušných prahových hodnot stanovených ve směrnici 2013/34/EU; posouzení toho, zda a jak zajistit, aby měly ke zprávám o udržitelnosti zveřejňovaným podniky spadajícími do oblasti působnosti této pozměňující směrnice přístup osoby se zdravotním postižením.

Zpráva o provádění této pozměňující směrnice by měla být zveřejněna do 30. dubna 2029 a poté každé tři roky a v případě potřeby by k ní měly být připojeny legislativní návrhy. Do 31. prosince 2028 by Komise měla přezkoumat úroveň koncentrace trhu v oblasti ověřování udržitelnosti a podat o ní zprávu. Tento přezkum by měl zohlednit vnitrostátní režimy vztahující se na nezávislé poskytovatele ověřovacích služeb a posoudit, zda a do jaké míry tyto vnitrostátní režimy přispívají k otevření trhu s ověřováním. Do 31. prosince 2028 by Komise měla posoudit možná právní opatření k zajištění dostatečné diverzifikace trhu v oblasti ověřování udržitelnosti a odpovídající kvality podávání zpráv o udržitelnosti. Zpráva o úrovni koncentrace trhu v oblasti ověřování udržitelnosti by měla být předána Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2028 a měly by k ní být případně připojeny legislativní návrhy.

(82)

Jelikož cílů této pozměňující směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu či účinků činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(83)

Nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(84)

ECB byla konzultována a dne 7. září 2021 vydala stanovisko,

(1)

Trh Unie s některými vstupy pro výrobu dusíkatých hnojiv je do velké míry závislý na dovozu ze třetích zemí. V roce 2021 Unie dovezla 2,9 milionu tun amoniaku a 4,7 milionu tun močoviny pro výrobu dusíkatých hnojiv. Ceny těchto produktů v roce 2021 výrazně vzrostly a v letošním roce se ještě zvýšily.

(2)

V současné době se významná část těchto vstupů pro výrobu dusíkatých hnojiv do Unie dováží ze třetích zemí, které využívají preferenčního přístupu na trh Unie, a dováží se tedy bezcelně. Bez ohledu na tuto skutečnost Unie dováží velké množství vstupů pro výrobu dusíkatých hnojiv také ze zemí, na něž se vztahuje společný celní sazebník stanovený v nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (1), přičemž celní sazby se v současnosti pohybují mezi 5,5 a 6,5 %.

(3)

Ve sdělení Komise ze dne 23. března 2022 nazvaném „Zajištění potravinového zabezpečení a posílení odolnosti potravinových systémů“ uvádí, že již před ruskou invazí na Ukrajinu zaznamenaly komoditní trhy značný nárůst cen, který se na zemědělských trzích odrazil zvýšením nákladů na energii a hnojiva a následným zvýšením cen zemědělských produktů. Komise uvádí, že invaze na Ukrajinu a globální nárůst cen komodit zvýšily ceny na zemědělských trzích a odhalují zranitelnost potravinového systému Unie, který je částečně závislý na dovozu hnojiv. To zvyšuje náklady producentů a ovlivňuje cenu potravin, což vyvolává obavy, pokud jde o kupní sílu spotřebitelů a příjmy zemědělců v Unii. Komise zdůrazňuje, že v krátkodobém horizontu musí být náklady na minerální hnojiva a jejich dostupnost prioritou až do přechodu k používání udržitelných typů hnojiv nebo způsobů hnojení. Během tohoto období musí mít odvětví hnojiv v Unii přístup k potřebným dovozům, včetně vstupů pro výrobu hnojiv v rámci samotné Unie. Komise také zdůrazňuje, že ceny a dodávky hnojiv pro zemědělce budou sledovány, aby se zajistilo, že nebudou ohroženy vyhlídky na sklizeň v Unii.

(4)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti je vhodné přijmout opatření ke snížení nákladů, jež vznikají výrobcům hnojiv v Unii při dovozu vstupů nezbytných pro výrobu dusíkatých hnojiv.

(5)

Cla na dovoz meziproduktů, jako je amoniak a močovina, do Unie navíc představují ve srovnání s jinými světovými trhy, na kterých dovozní cla neexistují, překážku pro dodávky na trh Unie, a to zejména v době nedostatku dusíkatých hnojiv na mezinárodních trzích. Tento rozdíl ve clech rovněž oslabuje snahy o diverzifikaci dovozu do Unie.

(6)

Je proto vhodné dočasně pozastavit cla společného celního sazebníku uvedená v čl. 56 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (2) pro některé vstupy na výrobu dusíkatých hnojiv. Toto dočasné opatření by se mělo použít po dobu šesti měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Aby bylo možné posoudit účinky tohoto opatření, měla by Komise vypracovat zprávu a předložit ji Radě.

(7)

V souladu s čl. 21 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii dbá Unie rovněž na zajištění soudržnosti mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi svou vnější činností a ostatními politikami Unie.

(8)

Vztahy mezi Unií a Ruskou federací se v posledních letech vyvíjely velmi nepříznivě, přičemž se obzvláště zhoršily v posledních měsících kvůli tomu, že Ruská federace nedodržuje mezinárodní právo, a zejména z důvodu její nevyprovokované a neodůvodněné útočné válce proti Ukrajině.

(9)

Od července 2014 Unie postupně zaváděla vůči Ruské federaci omezující opatření. Ve svých závěrech ze dne 24. února 2022 Evropská rada uvedla, že nevyprovokovaná a neodůvodněná vojenská agrese Ruské federace vůči Ukrajině hrubě porušuje mezinárodní právo a zásady Charty OSN a ohrožuje evropskou a celosvětovou bezpečnost a stabilitu.

(10)

Dne 3. června 2022 přijala Rada šestý balíček sankcí proti Ruské federaci v důsledku pokračování její útočné války proti Ukrajině a zpráv o brutálních zločinech spáchaných ruskými ozbrojenými silami na Ukrajině.

(11)

Ačkoli je Ruská federace členem Světové obchodní organizace, je Unie na základě výjimek, které platí podle Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, a zejména článku XXI GATT 1994, osvobozena od povinnosti přiznávat produktům dováženým z Ruské federace výhody udělené obdobným produktům dováženým z jiných zemí (zacházení podle nejvyšších výhod).

(12)

Nebylo by proto vhodné, aby se na dovoz produktů, na které se vztahuje toto nařízení, z Ruské federace vztahovalo bezcelní zacházení a zacházení podle nejvyšších výhod.

(13)

Vztahy mezi Unií a Běloruskem se v posledních letech rovněž zhoršily kvůli tomu, že režim nedodržuje mezinárodní právo a základní a lidská práva. Bělorusko navíc od samého počátku podporovalo útočnou válku Ruské federace proti Ukrajině, mimo jiné tím, že umožnilo Ruské federaci odpálit balistické střely z běloruského území, umožnilo přepravu ruských vojenských sil a těžkých zbraní, tanků a vojenských transportérů, umožnilo ruským vojenským letadlům přeletět v běloruském vzdušném prostoru na Ukrajinu, poskytovalo místa pro doplňování paliva a skladovalo ruské zbraně a vojenský materiál v Bělorusku.

(14)

Od října 2020 Unie postupně zaváděla omezující opatření vůči Bělorusku. Dne 2. prosince 2021 přijala Rada pátý balíček sankcí v souvislosti s pokračujícím porušováním lidských práv a účelovým využíváním migrantů. Další balíčky sankcí byly přijaty dne 24. února, 2. března, 9. března a 3. června 2022 s ohledem na zapojení Běloruska do nevyprovokované a neodůvodněné agresivní války Ruské federace vůči Ukrajině. Bělorusko navíc není členem Světové obchodní organizace. Unie proto není povinna na základě Dohody o zřízení Světové obchodní organizace poskytovat produktům z Běloruska zacházení podle nejvyšších výhod. Obchodní dohody navíc umožňují přijmout opatření, jež jsou odůvodněna na základě použitelných doložek o výjimkách, zejména bezpečnostních výjimkách.

(15)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti je vhodné vyloučit Ruskou federaci a Bělorusko z oblasti působnosti pozastavení všeobecných cel podle tohoto nařízení při použití všeobecných pravidel pro celní sazby přílohy I nařízení (EHS) č. 2658/87, a zejména části první hlavy I oddílu B odst. 1 uvedené přílohy.

(16)

Na dovoz vstupů pro výrobu dusíkatých hnojiv z Ruské federace a Běloruska by se proto nemělo vztahovat pozastavení cla. Místo toho by měl dovoz produktů, na něž se toto nařízení vztahuje, z Ruské federace a Běloruska nadále podléhat dovoznímu clu, kterému podléhal doposud.

(17)

Vzhledem k významnému a náhlému nárůstu cen vstupů pro výrobu dusíkatých hnojiv, který zhoršila mimořádná situace, kterou na trhu s hnojivy vyvolala útočná válka Ruské federace proti Ukrajině, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(18)

Příloha I nařízení (EHS) č. 2658/87 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

(1)

Žádost o zápis názvu „Nuez de Pedroso“ předložená Španělskem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Nuez de Pedroso“ zapsán do rejstříku,

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (3) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin.

(2)

Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se stanoví reprezentativní ceny produktů v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovoz některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu.

(3)

Nařízení (ES) č. 1484/95 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Vzhledem k tomu, že je nutné začít uplatňovat uvedené opatření co nejdříve poté, co budou k dispozici aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení,

(1)

Příloha II prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2325 (2) stanoví seznam kontrolních orgánů a kontrolních subjektů uznaných pro účely rovnocennosti a způsobilých provádět kontroly a vydávat osvědčení ve třetích zemích.

(2)

V příloze II prováděcího nařízení (EU) 2021/2325 byl mylně uveden subjekt „IMOCERT Latinoamérica Ltda“ jako uznaný subjekt pro Kostariku. Příslušnou položku je třeba opravit.

(3)

Prováděcí nařízení (EU) 2021/2325 by proto mělo být odpovídajícím způsobem opraveno.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro ekologickou produkci,

(1)

Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurskou republikou (dále jen „dohoda“) byla uzavřena Unií rozhodnutím Rady (EU) 2019/1875 (1) a vstoupila v platnost dnem 21. listopadu 2019.

(2)

Podle článku 34 protokolu 1 k dohodě může Výbor pro celní záležitosti přijímat rozhodnutí s cílem změnit ustanovení uvedeného protokolu.

(3)

Výbor pro celní záležitosti má na svém prvním zasedání přijmout rozhodnutí, kterým se mění protokol 1 a jeho přílohy (dále jen „rozhodnutí“).

(4)

Je vhodné stanovit postoj, který má být ve Výboru pro celní záležitosti zaujat jménem Unie, neboť rozhodnutí bude pro Unii závazné.

(5)

Dne 1. ledna 2012, dne 1. ledna 2017 a dne 1. ledna 2022 byly zavedeny změny protokolu týkající se nomenklatury, která je upravena Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží (dále jen „HS“). Rozhodnutí je nezbytné k aktualizaci protokolu 1 a jeho příloh tak, aby zohledňovaly nejnovější znění HS.

(6)

Oblast působnosti ročních kvót stanovených v příloze B a) protokolu 1 pro konzervovaný luncheon meat, rybí kuličky s kari z rybího masa a sépiové kuličky by měla být rozšířena, aby je singapurští vývozci mohli využívat.

(7)

S cílem zajistit rovné zacházení se všemi hospodářskými subjekty obou smluvních stran, pokud jde o osvědčení o původu, by protokol 1 měl být změněn tak, aby každá smluvní strana mohla v souladu se svými právními předpisy rozhodnout, který vývozce může sám osvědčit původ svého původního zboží. To v Unii umožní, aby původ zboží osvědčovali registrovaní vývozci namísto schválených vývozců, což je podobný systém, jaký v rámci dohody uplatňuje Singapur,