(1)

Článek 20 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 (2) stanoví, že když jsou držitelem nebo na účet držitele rozhodnutí týkajícího se závazných informací o sazebním zařazení zboží (ZISZ) plněny v souvislosti se zbožím, na něž se vztahuje rozhodnutí o ZISZ, celní formality, uvede se tato skutečnost v celním prohlášení prostřednictvím referenčního čísla daného rozhodnutí o ZISZ. Povinnost uvádět referenční číslo rozhodnutí týkajícího se závazných informací o původu zboží (ZIPZ) v celním prohlášení je stanovena v příloze B nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (3) pouze jako poznámka k datovému prvku 12 12 001 000.

(2)

Aby celní orgány mohly řádně sledovat, jak držitel používá rozhodnutí týkající se závazných informací o původu zboží a zda dodržuje povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí, měl by se požadavek na uvedení referenčního čísla rozhodnutí v celním prohlášení stanovený v článku 20 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 vztahovat na všechna rozhodnutí týkající se závazných informací.

(3)

Během prvního technického jednání o přechodných pravidlech původu, které se konalo dne 5. února 2020 v Bruselu, se Unie a 20 dalších smluvních stran Regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu (dále jen „regionální úmluva“) (4) dohodly na tom, že do přijetí revidovaných pravidel této regionální úmluvy (5) budou souběžně s pravidly této úmluvy od 1. září 2021 na přechodném základě uplatňovat revidovaná pravidla úmluvy (dále jen „přechodná pravidla původu“).

(4)

Od 1. září 2021 již vstoupilo v platnost 13 dvoustranných protokolů o pravidlech původu mezi Unií a smluvními stranami regionální úmluvy, čímž se přechodná pravidla stala použitelnými (6). Proces provádění přechodných pravidel se zbývajícími smluvními stranami pokračuje a je podmíněný tím, že strany dokončí schvalovací postupy.

(5)

Cílem přechodných pravidel původu je zavést mírnější pravidla, aby se usnadnila kvalifikace statusu preferenčního původu zboží. Vzhledem k tomu, že přechodná pravidla původu jsou obecně mírnější než pravidla regionální úmluvy, mohlo by se zboží, které splňuje pravidla této regionální úmluvy, rovněž považovat za zboží s původem podle přechodných pravidel původu, s výjimkou některých zemědělských produktů zařazených do kapitol 2, 4 až 15, 16 (s výjimkou zpracovaných produktů rybolovu) a 17 až 24, kde přechodná pravidla původu nejsou mírnější než pravidla původu regionální úmluvy. Proto by články 61 a 62 měly být změněny tak, aby vývozcům z EU bylo umožněno požádat o vydání průvodního osvědčení nebo vystavit prohlášení o původu založené na prohlášeních dodavatele vyhotovených v kontextu regionální úmluvy.

(6)

Přechodná pravidla původu se použijí souběžně s pravidly původu regionální úmluvy, čímž se vytvoří dvě odlišné zóny kumulace. Proto by měl dodavatel v prohlášení dodavatele uvést právní rámec použitý pro určení původu zboží, což vývozci umožní určit status původu zboží ve správném rámci pro ty materiály, které splňují oba soubory pravidel původu.

(7)

Prohlášení dodavatele v přílohách 22-17 a 22-18 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 se používá pro produkty, které nemají status preferenčního původu. Vzhledem k tomu, že tyto produkty mohou být vyrobeny pouze za použití nepůvodních materiálů, mělo by být vyplnění druhého bodu prohlášení nepovinné. Poznámky pod čarou 4 a 5 přílohy 22-17 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 a poznámky pod čarou 5 a 6 přílohy 22-18 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(8)

Podle čl. 61 odst. 3 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 mohou dodavatelé poskytnout prohlášení dodavatele kdykoli, dokonce i po dodání zboží, a podle čl. 62 odst. 2 písm. b) uvedeného nařízení se dlouhodobá prohlášení dodavatele vystavují pro zásilky odeslané během určitého období, které nesmí předcházet datu vydání dlouhodobého prohlášení dodavatele o více než dvanáct měsíců a nesmí přesahovat datum vydání o více než šest měsíců. Aby bylo možné používat prohlášení dodavatele vydaná před datem vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost pro zásoby materiálů vytvořené po 1. září 2021, mělo by se toto nařízení použít ode dne 1. září 2021, tj. ode dne vstupu v platnost přechodných pravidel původu mezi Unií a několika smluvními stranami regionální úmluvy.

(9)

Prováděcí nařízení (EU) 2015/2447 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

1)

Článek 20 se nahrazuje tímto:

2)

V článku 61 se vkládají nové odstavce 1a a 1b, které znějí:

(*1)   Úř. věst. L 54, 26.2.2013, s. 1."

(*2)  Přechodnými pravidly původu jsou revidovaná pravidla regionální úmluvy (Úř. věst. L 339, 30.12.2019, s. 1), která se do přijetí revidovaných pravidel regionální úmluvy použijí na přechodném základě souběžně se stávajícími pravidly regionální úmluvy.“ "

3)

V článku 62 se vkládají nové odstavce 1a a 1b, které znějí:

4)

V příloze 22-15 se poznámka pod čarou 3 nahrazuje tímto:

Pokud je země, skupina zemí nebo území smluvní stranou regionální úmluvy a není-li právní rámec stanoven, má se automaticky za to, že prohlášení dodavatele uvádí, že k určení původu zboží byla použita regionální úmluva.“

5)

V příloze 22-16 se poznámka pod čarou 5 nahrazuje tímto:

Pokud je země, skupina zemí nebo území smluvní stranou regionální úmluvy a není-li právní rámec stanoven, má se automaticky za to, že prohlášení dodavatele uvádí, že k určení původu zboží byla použita regionální úmluva.“

6)

V příloze 22-17 se poznámka pod čarou 4 nahrazuje tímto:

7)

V příloze 22-17 se poznámka pod čarou 5 nahrazuje tímto:

Pokud je země, skupina zemí nebo území smluvní stranou regionální úmluvy a není-li právní rámec stanoven, má se automaticky za to, že prohlášení dodavatele odkazuje na to, že k určení původu zboží byla použita regionální úmluva.“

8)

V příloze 22-18 se poznámka pod čarou 5 nahrazuje tímto:

9)

V příloze 22-18 se poznámka pod čarou 6 nahrazuje tímto:

Pokud je země, skupina zemí nebo území smluvní stranou regionální úmluvy a není-li právní rámec stanoven, má se automaticky za to, že prohlášení dodavatele uvádí, že k určení původu zboží byla použita regionální úmluva.“

(1)

Dne 1. října 2015 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2015/2169 (1) o uzavření Dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Korejskou republikou na straně druhé.

(2)

Protokol o kulturní spolupráci (dále jen „protokol“) (2) připojený k Dohodě o volném obchodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Korejskou republikou na straně druhé (3) (dále jen „dohoda“) stanoví rámec pro spolupráci mezi stranami k usnadnění výměny kulturních činností, statků a služeb, mimo jiné včetně audiovizuálního odvětví.

(3)

Protokol obsahuje ustanovení o nároku audiovizuálních koprodukcí na využívání příslušných režimů stran dohody.

(4)

Podle čl. 5 odst. 8 písm. b) protokolu se nárok po prvním období tří let dále obnovuje vždy o tři roky, neukončí-li jej některá ze stran písemným oznámením nejméně tři měsíce před koncem prvního nebo kteréhokoli z následujících období.

(5)

V souladu s čl. 3 odst. 1 rozhodnutí (EU) 2015/2169 má Komise oznámit Korejské republice úmysl Unie neprodloužit platnost nároku koprodukcí, pokud Rada na základě návrhu Komise čtyři měsíce před koncem platnosti tohoto nároku jednomyslně neschválí, že má platit i nadále.

(6)

Rozsudkem ze dne 1. března 2022 ve věci C-275/20, Komise v. Rada (4) Soudní dvůr rozhodl, že postup stanovený v čl. 3 odst. 1 rozhodnutí (EU) 2015/2169 není v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), neboť vyžaduje, aby Rada rozhodovala jednomyslně. Rozhodnutí podobná těm, jaká upravuje čl. 3 odst. 1 rozhodnutí (EU) 2015/2169, by měla být přijímána v souladu s pravidly stanovenými v čl. 218 odst. 8 prvním pododstavci Smlouvy o fungování EU, tedy hlasováním kvalifikovanou většinou v Radě.

(7)

Požadavek, aby Rada při rozhodování o zachování nároku rozhodovala jednomyslně, by proto měl být zrušen.

(8)

V souladu s článkem 266 Smlouvy o fungování EU by za účelem rychlého provedení rozsudku mělo toto rozhodnutí vstoupit v platnost dnem přijetí,

(1)

Průměrné specifické emise CO2 výrobce by měly být v případě vozidel tohoto výrobce určeny na základě údajů vykázaných členskými státy a výrobci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/956 (2).

(2)

Průměrné specifické emise CO2 všech nových těžkých vozidel zaregistrovaných v Unii by měly vycházet z údajů vykázaných u vozidel od všech výrobců.

(3)

Faktor pro nulové a nízké emise pro každého výrobce by měl být stanoven s ohledem na těžká vozidla s nulovými a nízkými emisemi, která byla takto nahlášena.

(4)

Plánované snížení emisí CO2 a emisní kredity na výrobce by měly být stanoveny na základě počtu nových těžkých vozidel s výjimkou účelových vozidel, které byly takto nahlášeny.

(5)

Údaje uvedené v příloze tohoto rozhodnutí vycházejí z údajů, které měla Komise k dispozici ke dni 1. srpna 2022.

(6)

Je možné, že Komise bude muset aktualizovat zde zveřejněné údaje, pokud obdrží dodatečné údaje, které by mohly ovlivnit výsledky těchto výpočtů,

1)

2)

3)

4)

5)

6)

7)

8)

9)

(1)

V doporučení Komise 2003/670/ES ze dne 19. září 2003 týkajícím se evropského seznamu nemocí z povolání (1) Komise doporučila členským státům, aby provedly řadu opatření s cílem aktualizovat a zlepšit různé aspekty svých politik v souvislosti s nemocemi z povolání. Uvedená opatření se týkají uznávání, náhrady a prevence nemocí z povolání, stanovení vnitrostátních cílů pro omezení nemocí z povolání, hlášení a registrace nemocí z povolání, shromažďování údajů týkajících se epidemiologie nemocí, podpory výzkumu v oblasti onemocnění souvisejících s pracovní činností, zlepšení diagnostiky nemocí z povolání, šíření statistických a epidemiologických údajů o nemocech z povolání a podpory aktivní úlohy vnitrostátních systémů veřejného zdraví a zdravotní péče při prevenci nemocí z povolání.

(2)

Rozšíření onemocnění COVID-19 postihlo od začátku roku 2020 všechny členské státy, závažně narušilo fungování všech odvětví a služeb a mělo dopad na zdraví a bezpečnost pracovníků v celé Evropské unii (EU). Epidemiologická situace v EU v souvislosti s onemocněním COVID-19 je nyní lepší, a to zejména díky široké dostupnosti očkovacích látek, zůstává však nadále problematická, zejména s ohledem na možné další vlny onemocnění COVID-19 a výskyt variant viru SARS-CoV-2 a rovněž na případy dlouhodobé formy tohoto onemocnění.

(3)

V této souvislosti Komise ve svém sdělení „Strategický rámec EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2021–2027 – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v měnícím se světě práce“ (2) (dále jen „strategický rámec EU“) mimo jiné uvedla, že přistoupí k aktualizaci doporučení Komise 2003/670/ES a zahrne do něj onemocnění COVID-19 s cílem podpořit uznání onemocnění COVID-19 členskými státy jako nemoci z povolání a posílit sbližování.

(4)

V návaznosti na přijetí strategického rámce EU zřídil Poradní výbor pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (ACSH) specializovanou pracovní skupinu, kterou pověřil vypracováním návrhu stanoviska k aktualizaci doporučení 2003/670/ES za účelem zahrnutí onemocnění COVID-19, určeného k přijetí výborem ACSH. Dne 18. května 2022 výbor ACSH přijal související stanovisko, v němž doporučuje zařadit onemocnění COVID-19 do přílohy I doporučení 2003/670/ES a doplnit novou položku č. 408 týkající se onemocnění COVID-19 v důsledku pracovních činností v oblasti prevence nemocí, zdravotní a sociální péče a domácí péče, nebo v souvislosti s pandemií v odvětvích, kde se v rámci činností, u nichž bylo prokázáno riziko nákazy COVID-19, tato nákaza rozšířila.

(5)

Toto doporučení zohledňuje stanovisko výboru ACSH a doplňuje onemocnění COVID-19 do přílohy I tohoto doporučení. Pojem „zdravotní a sociální péče“ by měl být chápán jako odkaz na ekonomické činnosti v rámci sekce Q statistické klasifikace NACE Rev. 2 (3). Pokud jde o ekonomické činnosti kromě těch, které spadají do sekce Q statistické klasifikace NACE Rev. 2, stanovené podmínky, tj. existence „pandemické situace“ a „rozšíření nákazy v rámci činností s prokázaným rizikem nákazy“, by měly být chápány jako kumulativní. V tomto ohledu je třeba pojem „pandemická situace“ chápat jako případ, kdy příslušné mezinárodní subjekty, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO), prohlásí rozšíření určité nákazy za pandemii. Pojem „rozšíření nákazy“ ve smyslu nového ustanovení tohoto doporučení by měl být definován členskými státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí. „Prokázané“ riziko nákazy existuje u činností, u nichž byla v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí zjištěna příčinná souvislost mezi vykonáváním práce v rámci těchto činností a zvýšenou expozicí viru SARS-CoV-2.

(6)

V souladu se zásadou subsidiarity a s ohledem na příslušné pravomoci EU a členských států v oblasti veřejného zdraví a sociální politiky podle Smluv by stanovení opatření v oblasti veřejného zdraví, která mají být přijata v souvislosti s jakoukoli pandemií, včetně opatření týkajících se pracovišť a podniků, jakož i zjištění rozšíření nákazy v rámci činností s prokázaným rizikem nákazy, mělo být ponecháno na členských státech, které jednají plně v souladu s právem EU, včetně právních předpisů EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V této souvislosti by mělo být zohledněno zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 1082/2013/EU (2020/0322(COD)) (4).

(7)

Zpráva Eurostatu z roku 2021 nazvaná „Possibility of recognising COVID-19 as being of occupational origin at national level in EU and EFTA countries“ (5) (Možnost uznání onemocnění COVID-19 jako nemoci z povolání na vnitrostátní úrovni v zemích EU a ESVO) ukazuje, že většina členských států uznává onemocnění COVID-19 jako nemoc z povolání nebo jako pracovní úraz v souladu s podmínkami stanovenými na vnitrostátní úrovni.

(8)

I když je uznávání nemocí z povolání úzce spjato s koncepcí systémů sociálního zabezpečení, která spadá do pravomoci členských států, Komise se staví za to, aby členské státy uznaly nemoci z povolání uvedené v evropském seznamu nemocí z povolání. Jak je uvedeno ve strategickém rámci EU, na nemoci z povolání je třeba nadále klást větší důraz. V souladu s obecnými zásadami prevence, které tvoří jádro rámcové směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci z roku 1989 (6) a souvisejících směrnic o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, by toto doporučení mělo být hlavním nástrojem prevence nemocí z povolání na úrovni EU. Kromě toho je rovněž důležité podporovat pracovníky s nákazou, a to zejména s nákazou COVID-19, a rodiny, které přišly o rodinné příslušníky v důsledku expozice této nemoci při práci.

(9)

V souladu se strategickým rámcem EU by členské státy měly být vyzvány, aby do tvorby opatření pro účinnou prevenci nemocí z povolání aktivně zapojily všechny zúčastněné strany, zejména sociální partnery.

(10)

Strategický rámec EU poukazuje na potřebu solidnější faktické základny pro legislativní činnost a politiky a na potřebu výzkumu a shromažďování údajů, a to jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni, jako předpoklad prevence nemocí z povolání a pracovních úrazů. Spolupráce a výměna informací, zkušeností a osvědčených postupů má zásadní význam pro lepší analýzu a prevenci v celé EU.

(11)

S ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 (7) i vzhledem k vývoji v souvislosti s pilotními činnostmi týkajícími se evropské statistiky nemocí z povolání zůstává doporučení členským státům, aby předaly Komisi a zpřístupnily zúčastněným stranám statistické a epidemiologické údaje o nemocech z povolání uznaných na vnitrostátní úrovni, nadále relevantní.

(12)

Úlohou Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/126 (8), je mimo jiné poskytovat orgánům a institucím Unie a členským státům dostupné a objektivní technické, vědecké a ekonomické informace a kvalifikované poradenství, které potřebují k tvorbě a provádění uvážlivých a účinných politik zaměřených na ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků, a shromažďovat, analyzovat a šířit technické, vědecké a ekonomické informace v členských státech. Tato agentura by proto měla rovněž hrát důležitou úlohu při výměně informací, zkušeností a osvědčených postupů v oblasti prevence nemocí z povolání.

(13)

Vnitrostátní systémy veřejného zdraví a zdravotní péče mohou hrát důležitou úlohu při zlepšování prevence nemocí z povolání, například zvyšováním informovanosti zdravotnického personálu s cílem zlepšit znalosti a diagnostiku těchto onemocnění.

(14)

S ohledem na výše uvedené a s přihlédnutím na jedné straně ke skutečnosti, že zařazení onemocnění COVID-19 do přílohy I tohoto doporučení spěchá, zejména s ohledem na možné další vlny onemocnění COVID-19 a výskyt variant viru SARS-CoV-2, a na druhé straně ke skutečnosti, že doporučení 2003/670/ES zůstává z valné části relevantní a vhodné pro daný účel, by toto doporučení mělo zařadit onemocnění COVID-19 do přílohy I a převzít obsah doporučení 2003/670/ES, aniž jsou dotčeny další aktualizace tohoto doporučení v pozdější fázi,

1.

co nejdříve zavedly evropský seznam uvedený v příloze I do svých vnitrostátních právních a správních předpisů týkajících se vědecky uznaných nemocí z povolání, u kterých existuje nárok na náhradu a na něž se vztahují preventivní opatření;

2.

podnikly kroky k tomu, aby do svých vnitrostátních právních a správních předpisů zavedly právo pracovníka na náhradu v případě nemoci z povolání, pokud trpí onemocněním, které není uvedeno v příloze I, ale u něhož lze prokázat, že jeho příčina a povaha jsou spojeny s povoláním, zejména pokud je toto onemocnění uvedeno v příloze II;

3.

rozvíjely a zlepšovaly účinná preventivní opatření zaměřená na nemoci z povolání uvedené na evropském seznamu v příloze I, aktivně zapojily všechny zúčastněné strany a tam, kde je to vhodné, si vyměňovaly informace, zkušenosti a osvědčené postupy prostřednictvím Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

4.

vypracovaly číselně vyjádřené vnitrostátní cíle, jejichž účelem je snížit míru uznaných nemocí z povolání, zejména těch, které jsou uvedeny na evropském seznamu v příloze I;

5.

zajistily, aby byly všechny případy nemocí z povolání hlášeny, a postupně slaďovaly své statistiky o nemocech z povolání s evropským seznamem v příloze I, a to v souladu s probíhající prací na systému harmonizace evropských statistik o nemocech z povolání, aby byly pro každý případ nemoci z povolání k dispozici informace o původci nebo příčině nemoci, lékařské diagnóze a pohlaví pacienta;

6.

zavedly systém shromažďování informací nebo údajů týkajících se epidemiologie nemocí uvedených v příloze II a jakýchkoli dalších nemocí souvisejících s povoláním;

7.

podporovaly výzkum v oblasti onemocnění souvisejících s pracovní činností, zejména onemocnění uvedených v příloze II a psychosociálních poruch v souvislosti s prací;

8.

zajistily, aby se všeobecně rozšířily doklady napomáhající diagnostice nemocí z povolání uvedených ve vnitrostátních seznamech, a zohlednily přitom zejména pokyny k diagnostice nemocí z povolání, které vydala Komise;

9.

předávaly Komisi a zpřístupňovaly zúčastněným stranám statistické a epidemiologické údaje o nemocech z povolání uznaných na vnitrostátní úrovni, zejména prostřednictvím informační sítě, kterou zřídila Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

10.

podporovaly aktivní úlohu vnitrostátních systémů zdravotní péče při prevenci nemocí z povolání, zejména zvyšováním informovanosti zdravotnického personálu s cílem zlepšit znalosti a diagnostiku těchto nemocí.