(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/876 (4), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/877 (5) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/879 (6), a pozměnily rámec Unie pro řešení krize pro úvěrové instituce a investiční podniky prostřednictvím změn nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (8) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (9). Tyto změny byly nezbytné k provedení mezinárodní specifikace celkové kapacity pro absorpci ztrát (TLAC), zveřejněné Radou pro finanční stabilitu dne 9. listopadu 2015, (dále jen „standard TLAC“) v Unii pro globální systémově významné banky, v unijním rámci označované jako globální systémově významné instituce (dále jen „G-SVI“), a k lepšímu uplatňování minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL) pro všechny banky. Revidovaný rámec Unie pro řešení krizí bank by měl lépe zajistit, aby k absorpci ztrát a rekapitalizaci bank docházelo prostřednictvím soukromých prostředků, jakmile se tyto banky stanou finančně neživotaschopnými a následně se ocitnou v procesu řešení krize.

(2)

Článek 12a nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví, že G-SVI se strategií řešení krize, v jejímž rámci by mohlo dojít k řešení krize více než jednoho subjektu skupiny (dále jen „strategie řešení krize ve více subjektech“), vypočítají svůj na riziku založený požadavek na kapitál a způsobilé závazky za teoretického předpokladu, že řešení krize bude probíhat pouze u jednoho subjektu skupiny, přičemž ztráty a potřeby rekapitalizace všech dceřiných podniků této skupiny budou převedeny na subjekt řešící krizi (dále jen „strategie řešení krize v jednom subjektu“). Podobný požadavek je stanoven v čl. 45d odst. 4 směrnice 2014/59/EU ohledně dodatečného požadavku na kapitál a způsobilé závazky, který mohou uložit orgány příslušné k řešení krize podle odstavce 3 uvedeného článku. V souladu se standardem TLAC by se při těchto výpočtech měly zohlednit všechny subjekty ze třetích zemí, které jsou součástí G-SVI a které by byly subjekty řešícími krizi, pokud by byly usazeny v Unii.

(3)

Podle čl. 45h odst. 2 třetího pododstavce směrnice 2014/59/EU a standardu TLAC nesmí být součet skutečných požadavků na kapitál a způsobilé závazky G-SVI se strategií řešení krize ve více subjektech nižší než teoretický požadavek této skupiny na základě strategie řešení krize v jednom subjektu. V zájmu sladění ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 s ustanoveními směrnice 2014/59/EU a zajištění toho, aby orgány příslušné k řešení krize vždy jednaly v souladu s uvedenou směrnicí a zohledňovaly jak požadavky na kapitál a způsobilé závazky stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013, tak veškeré dodatečné požadavky na kapitál a způsobilé závazky stanovené v souladu s článkem 45d směrnice 2014/59/EU, by článek 12a nařízení (EU) č. 575/2013 měl být změněn a čl. 92a odst. 3 uvedeného nařízení by měl být zrušen. To by orgánům příslušným k řešení krize nemělo bránit v tom, aby dospěly k závěru, že jakákoli úprava za účelem minimalizace nebo odstranění rozdílu mezi součtem skutečných požadavků na kapitál a způsobilé závazky G-SVI se strategií řešení krize ve více subjektech a teoretickým požadavkem této skupiny na základě strategie řešení v jednom subjektu, kdy je tento součet vyšší než teoretický požadavek, by byla nevhodná nebo v rozporu se strategií řešení krize G-SVI. V zájmu zajištění souladu mezi článkem 12a nařízení (EU) č. 575/2013 a čl. 45h odst. 2 směrnice 2014/59/EU by se při výpočtu uvedeném v čl. 45h odst. 2 uvedené směrnice měly zohlednit také všechny subjekty ze třetích zemí, které jsou součástí G-SVI a které by byly subjekty řešícími krizi, pokud by byly usazeny v Unii.

(4)

Článek 92b nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví, že požadavek na kapitál a způsobilé závazky pro významné dceřiné podniky G-SVI mimo EU, které nejsou subjekty řešícími krizi, lze mimo jiné splnit pomocí nástrojů způsobilých závazků. Kritéria pro nástroje způsobilých závazků stanovená v čl. 72b odst. 2 písm. c), k), l) a m) nařízení (EU) č. 575/2013 však předpokládají, že vydávající subjekt je subjektem řešícím krizi. Mělo by být zajištěno, aby tyto významné dceřiné podniky mohly vydávat dluhové nástroje, které splňují všechna kritéria způsobilosti, jak bylo původně zamýšleno.

(5)

Podle čl. 72e odst. 4 prvního pododstavce nařízení (EU) č. 575/2013 mohou orgány příslušné k řešení krize povolit G-SVI se strategií řešení krize ve více subjektech odpočet určitých investic do kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků jejích dceřiných podniků, které nepatří do stejné skupiny řešící krizi, a to odečtením nižší, upravené částky stanovené orgánem příslušným k řešení krize. Ustanovení čl. 72e odst. 4 druhého pododstavce uvedeného nařízení vyžaduje, aby v takových případech byl rozdíl mezi upravenou částkou a původní částkou odečten od kapacity dotčených dceřiných podniků pro absorpci ztrát a rekapitalizaci. V souladu se standardem TLAC by tento přístup měl zohlednit na riziku založené i na riziku nezaložené požadavky na kapitál a způsobilé závazky dotčeného dceřiného podniku. Kromě toho by tento přístup měl být použitelný na všechny dceřiné podniky z třetích zemí, které jsou součástí dané G-SVI, pokud tyto dceřiné podniky podléhají režimu řešení krizí, který je podle relevantního orgánu příslušného k řešení krize v Unii právně vymahatelný a uplatňují se při něm mezinárodně dohodnuté standardy, konkrétně „Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions“ (Klíčové atributy účinných režimů řešení problémů pro finanční instituce) Rady pro finanční stabilitu zveřejněné v říjnu 2011 a standard TLAC.

(6)

Směrnice (EU) 2019/879 pozměnila směrnici 2014/59/EU a zavedla zvláštní pravidla pro nepřímé upisování zdrojů způsobilých pro interní MREL, tedy kapitálu a závazků splňujících podmínky stanovené v čl. 45f odst. 2 směrnice 2014/59/EU, v rámci skupin řešících krizi. S cílem uvést tato pravidla do praxe a zajistit, aby se nepřímé upisování provádělo z obezřetnostního hlediska správným způsobem, byl Evropský orgán pro dohled (Evropský orgán pro bankovnictví) (EBA), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (10), podle čl. 45f odst. 6 směrnice 2014/59/EU pověřen vypracováním návrhů regulačních technických norem pro upřesnění metod pro takové nepřímé upisování způsobilých zdrojů. Jak však zdůraznil EBA ve svém dopise Komisi ze dne 25. ledna 2021, mezi požadavky na přenesení pravomoci stanovenými ve směrnici 2014/59/EU a stávajícími obezřetnostními pravidly stanovenými v nařízení (EU) č. 575/2013 existovalo několik nesrovnalostí, které neumožnily uplatnění obezřetnostního přístupu nezbytného k tomu, aby byl mandát splněn tak, jak bylo původně zamýšleno. Přesněji řečeno, EBA konstatoval, že nařízení (EU) č. 575/2013 neumožňuje odpočet zdrojů způsobilých pro interní MREL a následně použití vhodné rizikové váhy ve všech případech, které jsou relevantní pro mandát podle směrnice 2014/59/EU. Podobné problémy byly zjištěny v oblasti požadavku na pákový poměr, který je stanoven nařízením (EU) č. 575/2013. S ohledem na tato právní omezení by metody vypracované EBA měly být začleněny přímo do nařízení (EU) č. 575/2013. V důsledku toho by pak měl být čl. 45f odst. 6 směrnice 2014/59/EU zrušen.

(7)

V souvislosti s nepřímým upisováním zdrojů způsobilých pro interní MREL ze strany subjektů řešících krizi podle revidovaného rámce Unie pro řešení krize bank by zprostředkující subjekty měly mít povinnost odečíst plnou výši kapitálové investice do zdrojů způsobilých pro interní MREL vydaných subjekty, které samy nejsou subjekty řešícími krizi a které patří do téže skupiny řešící krizi. Tím se zajistí řádné fungování interních mechanismů pro absorpci ztrát a rekapitalizaci v rámci skupiny a zamezí se dvojímu započtení zdrojů způsobilých pro interní MREL těchto subjektů pro účely splnění vlastního interního MREL zprostředkujícího subjektu. Bez těchto odpočtů by mohlo být ohroženo řádné provádění zvolené strategie řešení krize, neboť zprostředkující subjekt by mohl využít nejen svou vlastní kapacitu pro absorpci ztrát a rekapitalizaci, ale také kapacitu dalších subjektů, které samy nejsou subjekty řešícími krizi a které patří do téže skupiny řešící krizi, předtím, než zprostředkující subjekt nebo uvedené další subjekty přestanou být životaschopnými. Aby se zajistilo, že je povinnost odpočtu sladěna s rozsahem subjektů, které může subjekt řešící krizi využít k nepřímému upisování zdrojů způsobilých pro interní MREL, a aby se zabránilo regulatorní arbitráži, měly by zprostředkující subjekty odečíst své kapitálové investice do zdrojů způsobilých pro interní MREL, které vydaly všechny subjekty patřící do téže skupiny řešící krizi a které mohou být použity ke splnění interního MREL, a nikoli pouze kapitálové investice do zdrojů vydaných jejich dceřinými podniky. Stejné povinnosti by se v příslušných případech měly uplatnit v případě nepřímého vydání zdrojů způsobilých pro splnění požadavku na kapitál a způsobilé závazky u významných dceřiných podniků G-SVI mimo EU, stanoveného v článku 92b nařízení (EU) č. 575/2013.

(8)

Aby se zajistilo, že režim odpočtů zůstane přiměřený, měly by mít zprostředkující subjekty možnost zvolit si kombinaci nástrojů sestávající z kapitálu či způsobilých závazků, pomocí nichž financují nabytí zdrojů způsobilých pro interní MREL. To by jim umožnilo zcela se vyhnout odpočtům souvisejícím s kapitálem, pokud vydaly dostatečné způsobilé závazky. Odpočty by se měly proto nejprve uplatnit na položky způsobilých závazků zprostředkujících subjektů. Pokud je zprostředkující subjekt povinen dodržovat interní MREL podle směrnice 2014/59/EU na individuálním základě, měly by se odpočty uplatnit na způsobilé závazky, které splňují podmínky stanovené v čl. 45f odst. 2 uvedené směrnice. V případě, že částka, která má být odečtena, překračuje výši položek způsobilých závazků zprostředkujících subjektů, měla by být zbývající částka odečtena od jejich položek kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a tier 2, a to počínaje položkami kapitálu tier 2 v souladu s čl. 66 písm. e) nařízení (EU) č. 575/2013. V takovém případě je nezbytné, aby se odpočty odpovídající zbývající částce uplatnily také při výpočtu kapitálu pro účely požadavků stanovených v nařízení (EU) č. 575/2013 a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (11). V opačném případě může dojít k nadhodnocení solventnostních poměrů zprostředkujících subjektů, které k financování nabytí zdrojů způsobilých pro interní MREL vydaly namísto způsobilých závazků kapitál. Díky tomu, že zacházení s kapitálovými investicemi do zdrojů způsobilých pro interní MREL zůstane sladěno pro účely obezřetnostního dohledu i pro účely řešení krizí, zamezí se navíc nepřiměřenému nárůstu složitosti, neboť instituce budou moci pro účely obezřetnostního dohledu i pro účely řešení krizí nadále vypočítávat, oznamovat a zveřejňovat jednu sadu celkového objemu rizikové expozice a celkové míry expozic. Ustanovení čl. 49 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

V zájmu dalšího posílení přiměřenosti režimu odpočtů by se tento režim neměl používat ve výjimečných případech, kdy se podle čl. 45f odst. 1 třetího pododstavce a odst. 4 směrnice 2014/59/EU interní MREL uplatňuje pouze na konsolidovaném základě, pokud jde o kapitálové investice do zdrojů způsobilých pro interní MREL vydaných subjekty zahrnutými do působnosti konsolidace. Stejná výjimka by se měla uplatnit, pokud je požadavek na kapitál a způsobilé závazky pro významné dceřiné podniky G-SVI mimo EU, stanovený v článku 92b nařízení (EU) č. 575/2013, splněn podle čl. 11 odst. 3a uvedeného nařízení na konsolidovaném základě.

(10)

Nepřímé upisování zdrojů způsobilých pro interní MREL by mělo zajistit, aby v případě, že dceřiný podnik dosáhne okamžiku neživotaschopnosti, byly ztráty skutečně přeneseny na subjekt řešící krizi a dotčený dceřiný podnik byl tímto subjektem rekapitalizován. Tyto ztráty by proto neměly být absorbovány zprostředkujícím subjektem, který by se měl stát pouhým prostředkem, jehož prostřednictvím se tyto ztráty přenášejí na subjekt řešící krizi. V důsledku toho a s cílem zajistit, aby byl výsledek nepřímého upisování rovnocenný výsledku plného přímého upsání, jak je stanoveno v mandátu uvedeném v čl. 45f odst. 6 směrnice 2014/59/EU, by pro účely výpočtu celkového objemu rizikové expozice zprostředkujícího subjektu neměly být u expozic odečtených v rámci nového režimu odpočtů, který má být zaveden v článku 72e nařízení (EU) č. 575/2013, uplatněny rizikové váhy. Ve stejném duchu by tyto expozice měly být vyloučeny z výpočtu celkové míry expozic zprostředkujícího subjektu. Zacházení spočívající v neuplatnění rizikových vah a vyloučení těchto expozic z celkové míry expozic by mělo být striktně omezeno na expozice, které jsou odečteny v souladu s novým režimem odpočtů, který má být zaveden v článku 72e uvedeného nařízení, v zájmu uvedení přístupu nepřímého úpisu zdrojů způsobilých pro interní MREL do praxe.

(11)

Šablony pro zveřejňování harmonizovaných informací o MREL a o požadavku na kapitál a způsobilé závazky týkajícím se významných dceřiných podniků G-SVI mimo EU, které jsou stanoveny v prováděcím nařízení Komise (EU) 2021/763 (12), by měly být změněny tak, aby odrážely nový režim odpočtů pro zdroje způsobilé pro interní MREL. Šablony pro zveřejňování informací by měly být rovněž změněny tak, aby zahrnovaly celkový objem rizikové expozice a celkovou míru expozic, jež by zprostředkující subjekty měly, pokud by expozice odečtené podle tohoto nového režimu odpočtů nevyloučily.

(12)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž úplné harmonizace obezřetnostního přístupu ke kapitálovým investicím zprostředkujících subjektů do zdrojů subjektů v téže skupině řešící krizi způsobilých pro interní MREL a cílené revize požadavků na kapitál a způsobilé závazky pro G-SVI a pro významné dceřiné podniky G-SVI mimo EU, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(13)

Za účelem řádného posouzení možných nezamýšlených důsledků nepřímého upisování zdrojů způsobilých pro interní MREL, včetně nového režimu odpočtů, a za účelem zajištění přiměřeného zacházení a rovných podmínek ve vztahu k různým typům struktur bankovních skupin, zejména institucím, které mají mezi holdingovou společností a jejími dceřinými společnostmi nějakou provozní společnost, a pro subjekty, jejichž plán řešení krize stanoví, že mají být v případě selhání likvidovány v běžném úpadkovém řízení, by Komise měla co nejdříve přezkoumat uplatňování nepřímého upisování zdrojů způsobilých pro interní MREL jednotlivými typy struktur bankovních skupin. Komise by měla řádně posoudit možná strukturální řešení veškerých zjištěných problémů, jako je rozšíření možnosti subjektů, které samy nejsou subjekty řešícími krizi, plnit své MREL na konsolidovaném základě. V doprovodném legislativním návrhu, který může Komise přijmout, by mělo být řádně zváženo datum použitelnosti speciálního přístupu k nepřímému upisování zdrojů způsobilých pro interní MREL, aby mohl být zaveden ještě před nabytím použitelnosti čl. 72e odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013. Takový legislativní návrh by měl být pokud možno zvláštním návrhem.

(14)

Aby se zajistilo, že instituce budou mít dostatek času na zavedení speciálního přístupu k nepřímému upisování zdrojů způsobilých pro interní MREL, včetně nového režimu odpočtů, a že trhy budou moci v případě potřeby absorbovat další emise zdrojů způsobilých pro interní MREL, měla by ustanovení, v nichž je stanoven tento přístup, nabýt v souladu se lhůtou pro splnění MREL použitelnosti dnem 1. ledna 2024.

(15)

Nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2014/59/EU by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/833 (3) bylo přijato, aby byla v právu Unie provedena nejaktuálnější pravidla pro ochranná a donucovací opatření v oblasti upravené předpisy Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (NAFO). Uvedené nařízení bylo následně změněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1231 (4) s cílem provést v právu Unie opatření NAFO přijatá na výročních zasedáních v letech 2019 a 2020.

(2)

NAFO následně na svém 43. výročním zasedání v září 2021 přijala řadu právně závazných rozhodnutí pro zachování rybolovných zdrojů, které spadají do její oblasti působnosti, pokud jde o uchovávání úlovků na základě kvóty pro „ostatní“, přístavní inspekci vykládek tresky obecné v divizi 3M a platýse černého a posílení ustanovení týkajících se sledování, porušování předpisů a prosazování (dále jen „rozhodnutí NAFO“).

(3)

Rozhodnutí NAFO jsou určena smluvním stranám NAFO, nicméně obsahují rovněž povinnosti určené provozovatelům. Po vstupu v platnost dne 2. prosince 2021 jsou ochranná a donucovací opatření NAFO závazná pro všechny smluvní strany NAFO. Proto mají být začleněna do práva Unie v rozsahu, v němž je právo Unie dosud neobsahuje.

(4)

Nařízení (EU) 2019/833 by proto mělo být upraveno tak, aby se tato nová ochranná a donucovací opatření vztahovala na rybářská plavidla Unie.

(5)

Některá ustanovení ochranných a donucovacích opatření budou pravděpodobně změněna na budoucích výročních zasedáních NAFO v důsledku zavedení nových technických opatření v souvislosti se změnou biomasy populací a přezkumem oblastních omezení pro rybolovné činnosti při dně. Za účelem rychlého začlenění těchto budoucích změn ochranných a donucovacích opatření do práva Unie před začátkem rybolovného období by proto měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o vykládku platýse černého a s ním související kontrolní opatření a kontrolní opatření týkající se tresky obecné v divizi 3M. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (5). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(6)

Nařízení (EU) 2019/833 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Nařízení Rady (EHS) č. 95/93 (3) bylo od začátku krize způsobené onemocněním COVID-19 několikrát změněno, neboť se požadavek stanovený uvedeným nařízením, a sice využít nejméně 80 % série letištních časů, aby bylo zachováno právo udržet si stejnou sérií letištních časů na další odpovídající plánovací období, stal pro letecké dopravce s ohledem na výrazně snížené úrovně letového provozu neudržitelným.

(2)

Údaje zveřejněné Eurocontrolem, který je manažerem struktury vzdušného prostoru pro funkce sítě uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe, ukazují, že od začátku letního plánovacího období 2022 zažil letový provoz silné oživení a očekává se, že na začátku zimního plánovacího období 2022/2023 dosáhne podle základního scénáře přibližně 90 % úrovně z roku 2019. Tyto údaje odůvodňují návrat k požadavku 80 % limitu pro využívání letištních časů jako obecnému pravidlu pro letní plánovací období 2023 společně s možností zmírnit využití letištních časů v případech odůvodněného nevyužívání letištních časů.

(3)

V důsledku krize způsobené onemocněním COVID-19 však zůstává situace v odvětví letecké dopravy velmi nejistá. Stejně jako na konci roku 2021 se mohou objevit nové varianty onemocnění COVID-19 a vyvolat náhlé reakce vnitrostátních orgánů i spotřebitelů, které následně mohou letový provoz negativně ovlivnit. Některé trhy dálkové dopravy jsou navíc nadále ovlivněny hygienickými opatřeními, která závažným způsobem brání letovému provozu.

(4)

Útočná válka Ruska proti Ukrajině má rovněž dopad na letový provoz a schopnost leteckých dopravců využívat letištní časy, neboť je leteckým dopravcům z Unie bráněno vstoupit do vzdušného prostoru Běloruska, Ruska a Ukrajiny.

(5)

Státem nařízená cestovní omezení z hygienických důvodů a nemožnost vstoupit do vzdušného prostoru, který se stal válečnou zónou, jsou mimo kontrolu leteckých dopravců. Tyto okolnosti mohou vést k dobrovolnému či povinnému rušení jejich leteckých služeb nebo ke změně letových řádů. Dobrovolné rušení zejména chrání finanční zdraví leteckých dopravců a zároveň zamezuje negativnímu dopadu na životní prostředí způsobenému provozováním letů pouze za účelem zachování letištních časů.

(6)

Za těchto okolností by letečtí dopravci, kteří nejsou schopni využívat své letištní časy v souladu s mírou využití letištních časů stanovenou v nařízení (EHS) č. 95/93, neměli automaticky přijít o přednostní právo vztahující se k sérii letištních časů stanovené v čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 uvedeného nařízení, na které jinak by jinak měli nárok. Toto nařízení by mělo za tímto účelem stanovit zvláštní pravidla.

(7)

Zároveň je důležité připomenout cíle nařízení (EHS) č. 95/93, a sice zajistit účinné užívání kapacity letiště a spravedlivý přístup k omezené kapacitě letiště pro všechny letecké dopravce, a tím podporovat hospodářskou soutěž. Přizpůsobení běžných požadavků na využívání letištních časů prostřednictvím zavedení nižší míry využití nebo výjimek pro odůvodněné nevyužívání letištních časů by se měla striktně omezovat na situace, kdy je nutná úleva od pravidel využívání letištních časů a neměla by vést k nespravedlivé hospodářské výhodě leteckých dopravců, kteří mají k dispozici historické letištní časy.

(8)

Zejména je třeba zajistit, aby letečtí dopravci, kteří jsou připraveni poskytovat služby, směli využívat nevyužitou kapacitu a měli výhled na zachování těchto letištních časů v dlouhodobém horizontu. Díky tomu by měla být zachována motivace leteckých dopravců využívat letištní kapacitu, z čehož by následně měli prospěch spotřebitelé z hlediska konektivity.

(9)

Proto je nezbytné v souladu s těmito zásadami a na omezenou dobu stanovit podmínky, za nichž budou mít letečtí dopravci nadále nárok na sérii letištních časů podle čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 nařízení (EHS) č. 95/93, a stanovit pro dotčené letecké dopravce požadavky ohledně uvolnění nevyužité kapacity. Období by mělo trvat od 30. října 2022 do 28. října 2023, což odpovídá období oživení podle prognóz Eurocontrolu.

(10)

Během tohoto období by měla definice „nově vstupujícího dopravce“ zůstat nadále široká, aby se zvýšil počet leteckých dopravců, na něž se vztahuje, čímž by více leteckých dopravců dostalo možnost zahájit a rozšířit svůj provoz.

(11)

V období od 30. října 2022 do 28. října 2023 by měl systém přidělování letištních časů nadále uznávat úsilí leteckých dopravců, kteří provozují lety v letištních časech, jež jsou součástí série, k jejímuž využívání je oprávněn jiný letecký dopravce podle čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 nařízení (EHS) č. 95/93, ale které byly zpřístupněny koordinátorovi letištních časů za účelem dočasného přerozdělení. Z tohoto důvodu by letečtí dopravci, kteří využívali alespoň pět letištních časů z jedné série, měli při přidělování těchto sérií letištních časů v dalším odpovídajícím plánovacím období dostat přednost, pokud je k dispozici dostupná kapacita letiště.

(12)

K řešení důsledků útočné války Ruska proti Ukrajině a na podporu oživení konektivity mezi Unií a Ukrajinou je nezbytné prodloužit lhůtu, během níž se mohou provozovatelé spoléhat na důvod uvedený v čl. 10 odst. 4 písm. a) nařízení (EHS) č. 95/93 s cílem odůvodnit nevyužití sérií letištních časů na tratích mezi Unií a Ukrajinou.

(13)

Aniž je dotčena povinnost členských států dodržovat právní předpisy Unie, zejména pravidla stanovená ve Smlouvách a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (4), negativní následky možných omezení přijatých orgány veřejné moci členských států nebo třetích zemí s cílem řešit epidemiologické situace, přírodní katastrofy nebo politické nepokoje, jako jsou povstání, výtržnosti nebo závažná narušení veřejného pořádku, jež omezují možnost cestujících cestovat, nemohou být přičítány leteckým dopravcům a měly by být zmírněny, pokud uvedená opatření mají významný dopad na rentabilitu nebo možnost cestování nebo na poptávku po dotčených tratích. Zmírňující opatření by měla zajistit, aby letečtí dopravci nebyli postihováni za nevyužití letištních časů, pokud je toto nevyužití důsledkem těchto omezení.

(14)

S cílem snížit riziko narušení hospodářské soutěže a zajistit účinné využívání kapacity letiště by měla mít zvláštní úleva od účinků uplatnění těchto omezení omezenou dobu trvání i rozsah, čímž by se zajistilo, aby se dopad zmírňujících opatření omezil na období, po které jsou odůvodněná. Letištní časy, na něž se vztahují tato opatření zmírňující účinky omezení, by měly být považovány za využité pro účely nařízení (EHS) č. 95/93.

(15)

Je nezbytné upřesnit, že se ustanovení týkající se výjimek pro odůvodněné nevyužívání letištních časů nevztahují na letecké dopravce, na něž se vztahují omezující opatření přijatá podle článku 29 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) nebo článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), nebo na letecké dopravce, na něž se vztahuje zákaz provozování letecké dopravy v Unii a jsou uvedeni na seznamu v příloze A nebo B nařízení Komise (ES) č. 474/2006 (5). S cílem zajistit účinné uplatňování těchto opatření by se měla nemožnost dovolávat se ustanovení o odůvodněném nevyužívání letištních časů vztahovat rovněž na ty letecké dopravce, kteří již takovým omezujícím opatřením podléhají ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

(16)

K zajištění jednotného provádění nařízení (EHS) č. 95/93 v celé Unii by měla být posílena spolupráce koordinátorů.

(17)

Koordinátoři by si měli vyměňovat osvědčené postupy týkající se provádění nařízení (EHS) č. 95/93, včetně prostřednictvím Sdružení koordinátorů evropských letišť (EUACA). EUACA se vyzývá, aby pokračovalo ve vydávání pokynů za účelem harmonizovaného provádění pravidel Unie, zejména pokud jde o ustanovení týkající se zmírňování omezení. Kromě toho, ať už se zmírnění uplatní nebo nikoliv, jedná se o důležitou informaci pro letecké dopravce plánující své letové řády. Proto je nezbytné zajistit transparentní komunikaci ze strany koordinátorů.

(18)

Ačkoliv by opatření zmírňující omezení měla být vykládána restriktivně, neboť představují výjimku z běžných požadavků na využívání letištních časů, v některých případech by mělo být možné vyžadovat k zajištění rovných podmínek v celé Unii společný postup všech koordinátorů. Za určitých podmínek a na základě jednomyslného rozhodnutí by koordinátoři měli mít možnost toto ustanovení použít na všechny letištní časy na koordinovaných letištích.

(19)

Spolehlivost prognóz provozu na zimní plánovací období 2022/2023 je negativně ovlivněna nejistotou ohledně vývoje různých krizí, zejména situace na Ukrajině a krize způsobené onemocněním COVID-19. Letečtí dopravci by proto měli být v nezbytné míře osvobozeni od požadavků na využívání letištních časů, aby byl zachován jejich nárok na tytéž letištní časy na další odpovídající plánovací období. To by leteckým dopravcům umožnilo navýšit poskytování služeb, pokud to okolnosti dovolí, s cílem uplatňovat řádná pravidla pro využívání letištních časů od letního plánovacího období 2023, s výhradou úprav provedených Komisí za zvláštních okolností, aby bylo možné reagovat na určité výzvy v odvětví letecké dopravy.

(20)

S cílem řešit proměňující se dopad krize způsobené onemocněním COVID-19 či jiných epidemiologických situací, jakož i přímé zničující dopady útočné války Ruska proti Ukrajině na letový provoz a podpořit konektivitu do Ukrajiny a z Ukrajiny a v případech, kdy je to naprosto nezbytné a opodstatněné, pružně reagovat na výzvy, jimž odvětví letecké dopravy v jejich důsledku čelí, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem změny procentuálních hodnot minimální míry využití v rámci určitého rozmezí a pro jakékoliv plánovací období od 30. října 2022 do 28. října 2023, což odpovídá období oživení podle prognóz Eurocontrolu, a za účelem změny procentuálních hodnot minimální míry využití v rámci určitého rozmezí pro tratě mezi Unií a Ukrajinou, a to pro kterékoliv plánovací období od 30. října 2022 do 28. října 2023. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (6). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, kteří se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(21)

Letiště, poskytovatelé letištních služeb a letečtí dopravci potřebují mít informace o dostupné kapacitě za účelem odpovídajícího plánování. Letečtí dopravci by měli nadále koordinátorovi co nejdříve, a nejpozději tři týdny před plánovaným datem jejich využití, zpřístupňovat všechny letištní časy, které nemají v úmyslu využít, aby je mohl případně přidělit jiným leteckým dopravcům. Pokud letečtí dopravci tento požadavek opakovaně nesplní, neměli by požívat výhod plynoucích ze snížené míry využití letištních časů.

(22)

Pokud se koordinátor přesvědčí o tom, že letecký dopravce na letišti ukončil provoz, měl by koordinátor letištní časy danému leteckému dopravci neprodleně odejmout a umístit je do fondu k novému přidělení ostatním dopravcům.

(23)

Zákaz vstoupit do vzdušného prostoru Unie v rámci uplatňování omezujících opatření přijatých podle článku 29 Smlouvy o EU nebo článku 215 Smlouvy o fungování EU či zákaz provozování letecké dopravy podle nařízení (ES) č. 474/2006 by mohly vyústit v neodůvodněné blokování letištních časů na letištích Unie. Ačkoli lze letištní časy dříve využívané těmito leteckými dopravci jednorázově nově přidělit během plánovacího období, dostatečně to nemotivuje k účinnému využívání letištních časů, které by leteckým společnostem umožnilo zlepšovat dlouhodobou hospodářskou soutěž a konektivitu ve prospěch spotřebitelů. Letištní časy by tudíž měly být dotčeným leteckým dopravcům neprodleně odejmuty.

(24)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zavést zvláštní pravidla a úlevy z obecných pravidel využívání letištních časů po omezenou dobu za účelem zmírnění dopadů epidemiologické krize a útočné války Ruska proti Ukrajině na letový provoz, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků navrhované činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou ve zmíněném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

(25)

Vzhledem k naléhavosti dané mimořádnými okolnostmi souvisejícími s krizí způsobenou onemocněním COVID-19 a s útočnou válkou Ruska proti Ukrajině je vhodné uplatnit výjimku ze lhůty osmi týdnů stanovenou v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování EU a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(26)

S cílem dosáhnout rychlé použitelnosti opatření stanovených tímto nařízením by toto nařízení mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Členské státy, a zejména střední a východní regiony Evropské unie, byly vážně zasaženy důsledky vojenské agrese Ruské federace vůči Ukrajině, a to v době, kdy se ekonomiky členských států stále zotavují z dopadu pandemie COVID-19. Současně s tím, jak čelí neustálému přílivu osob prchajících před ruskou agresí, se mnoho členských států rovněž potýká s nedostatkem pracovních sil, potížemi v rámci dodavatelského řetězce a rostoucími cenami a náklady na energie. To na jedné straně přináší výzvy pro veřejné rozpočty a na druhé straně zpožďuje provádění investic. Tyto okolnosti vytvořily výjimečnou situaci, kterou je třeba řešit konkrétními a dobře cílenými opatřeními, aby nebylo nutné měnit roční stropy prostředků na závazky a platby víceletého finančního rámce stanovené v příloze I nařízení Rady (EU, Euratom) 2020/2093 (2) a aby nebylo ohroženo probíhající zelené, digitální a odolné oživení hospodářství.

(2)

S cílem zmírnit rostoucí zátěž na vnitrostátní rozpočty byla nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/562 (3) provedena řada cílených změn nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4) a (EU) č. 223/2014 (5), aby bylo členských státům usnadněno využívání zbývajících přídělů z Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen „EFRR“), Evropského sociálního fondu (dále jen „ESF“) a Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (dále jen „FEAD“) v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020, jakož i zdrojů REACT-EU k co nejúčinnějšímu a nejrychlejšímu řešení migračních výzev způsobených vojenskou agresí Ruské federace.

(3)

Kromě toho nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/613 (6) poskytlo další možnosti rychlé mobilizace zdrojů ke kompenzaci okamžitých rozpočtových nákladů členských států a stanovilo jednotkové náklady s cílem usnadnit financování základních potřeb a podpory osobám, jež prchají před ruskou agresí a kterým byla poskytnuta dočasná ochrana.

(4)

Vzhledem k rozsáhlé povaze ruské invaze by nicméně měla být členským státům poskytnuta další výjimečná opatření, aby se mohly soustředit na nezbytnou reakci na bezprecedentní socioekonomickou situaci, zejména pokud jde o operace zaměřené na řešení migračních výzev způsobených vojenskou agresí Ruské federace.

(5)

Vzhledem k dalšímu tlaku na veřejné rozpočty v důsledku vojenské agrese Ruské federace by měla být flexibilita týkající se využívání EFRR a ESF stanovená v čl. 98 odst. 4 nařízení (EU) č. 1303/2013 pro tyto operace rozšířena i na Fond soudržnosti, aby jeho zdroje mohly být rovněž použity na podporu operací spadajících do oblasti působnosti EFRR nebo ESF v souladu s pravidly platnými pro tyto fondy. Kromě toho je vhodné rozšířit zjednodušené požadavky na monitorování stanovené v čl. 98 odst. 4 nařízení (EU) č. 1303/2013 na operace podporované z ESF, které řeší migrační výzvy, pokud jsou tyto operace naplánovány v rámci prioritní osy, jež řeší pouze tyto výzvy. Dále by měla být u priorit na podporu socioekonomické integrace státních příslušníků třetích zemí, včetně těch, které jsou věnovány operacím zaměřeným na řešení migračních výzev způsobených ruskou agresí, v obou programových obdobích stanovena možnost míry spolufinancování až ve výši 100 % s cílem podpořit členské státy při řešení potřeb vysídlených osob nyní i v budoucnu. Stejně tak by měla být zvýšena částka na jednotkové náklady, aby se usnadnilo financování základních potřeb a podpory uprchlíků, a její uplatňování by mělo být prodlouženo.

(6)

Kromě toho se ukázalo, že stanovení data začátku způsobilosti na 24. února 2022 pro operace zaměřené na řešení migračních výzev způsobených vojenskou agresí Ruské federace není dostatečné k zajištění toho, aby všechny příslušné operace řešící tyto výzvy mohly být z fondů podporovány. Je proto vhodné výjimečně umožnit výběr těchto operací před schválením související změny programu a způsobilost výdajů na takové operace, které jsou fyzicky dokončeny nebo plně provedeny, a rozšířit tyto možnosti na operace podporované z Evropského námořního a rybářského fondu (dále jen „ENRF“), které řeší důsledky ruské agrese pro odvětví rybolovu a akvakultury. S ohledem na to, že v nejvíce postižených regionech jsou k dispozici jen omezené finanční prostředky, mělo by navíc být možné tyto operace podporovat i mimo programovou oblast v rámci příslušného členského státu, neboť situace osob prchajících před ruskou agresí a pohybujících se v rámci jednotlivých členských států a mezi nimi představuje výzvu pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost Unie jako celku. Tyto operace by proto měly být způsobilé bez ohledu na místo, v němž jsou v příslušném členském státě prováděny, neboť jejich umístění není v konečném důsledku rozhodujícím kritériem při řešení okamžitých potřeb.

(7)

Vzhledem k tomu, že zátěž místních orgánů a organizací občanské společnosti působících v místních komunitách spojená s řešením migračních výzev způsobených vojenskou agresí Ruské federace je vysoká, měla by být pro tyto subjekty vyčleněna minimální úroveň podpory ve výši 30 % v souvislosti se zdroji používanými na podporu operací v rámci EFRR nebo ESF v souladu s čl. 98 odst. 4 prvním a druhým pododstavcem nařízení (EU) č. 1303/2013.

(8)

S cílem zmírnit administrativní zátěž členských států v souvislosti s měnícími se potřebami a dodržováním finančních přídělů v rámci operačního programu by měl být v rámci programového období 2014–2020 zrušen požadavek na formální změnu operačního programu, pokud jde o převody mezi tematickými cíli v rámci priority téhož fondu a kategorie regionů.

(9)

V neposlední řadě by měl být v zájmu optimalizace využití prostředků přidělených na období 2014–2020 v souvislosti s uzavíráním programů v programovém období 2014-2020 zvýšen strop flexibility u priorit pro výpočet konečného zůstatku příspěvku z fondů.

(10)

Určitá flexibilita pro řešení bezprecedentní situace by měla být stanovena také v právním rámci, kterým se řídí programy v programovém období 2021–2027. V zájmu zmírnění zátěže pro vnitrostátní rozpočty by měly být opět navýšeny platby předběžného financování na programy v rámci cíle Investice pro zaměstnanost a růst. Vzhledem k výzvám, které s sebou vysídlování osob přináší, a k integrovaným reakcím požadovaným od členských států, by navíc v případech, kdy členský stát věnuje v rámci jednoho ze svých programů soudržnosti na období 2021–2027 prioritu na podporu operací zaměřených na socioekonomickou integraci státních příslušníků třetích zemí, měla být do 30. června 2024 pro tuto prioritu možná míra spolufinancování ve výši až 100 % za předpokladu, že je místním orgánům a organizacím občanské společnosti působícím v místních komunitách poskytnuta odpovídající výše podpory a celková částka naplánovaná v rámci těchto priorit v členském státě nepřekročí 5 % původního vnitrostátního přídělu daného členského státu z EFRR a Evropského sociálního fondu plus (dále jen „ESF+“) dohromady. Tím není dotčena možnost členských států naplánovat dodatečné částky na tyto priority s běžnou mírou spolufinancování. S ohledem na narušení na konci programového období 2014–2020 způsobená vojenskou agresí Ruské federace vedle dlouhodobých dopadů pandemie COVID-19 na provádění projektů a pokračující narušení hodnotových řetězců by měla být rovněž poskytnuta dodatečná flexibilita, která umožní přímé poskytování podpory a dokončení operací, jejichž provádění bylo zahájeno v souladu s legislativním rámcem na období 2014–2020 před datem legislativního návrhu tohoto nařízení, a to i v případech, kdy by tyto operace nespadaly do oblasti působnosti dotčeného fondu v rámci programového období 2021–2027, s výjimkou případů, kdy byly fondy použity podle čl. 98 odst. 4 prvního a druhého pododstavce nařízení (EU) č. 1303/2013. Aby by bylo možné tyto operace přiřadit k typům intervencí, měla by být odpovídajícím způsobem upravena příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 (7). Podpora těchto operací nebude mít vliv na povinnosti členských států plnit požadavky na tematické zaměření a cíle příspěvku v oblasti klimatu.

(11)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž pomoci členským státům při řešení výzev plynoucích z příchodu mimořádně vysokého počtu osob prchajících před vojenskou agresí Ruské federace vůči Ukrajině a podpořit pokračující úsilí členských států o přechod k odolnému oživení hospodářství po pandemii COVID-19, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků navrhované činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(12)

Nařízení (EU) č. 1303/2013 a (EU) 2021/1060 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(13)

Vzhledem k potřebě poskytnout rychlou úlevu veřejným rozpočtům s cílem zachovat schopnost členských států udržet proces hospodářského oživení a umožnit urychlené naplánování postupného provádění operací v rámci programového období 2021–2027 by toto nařízení mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Lisabonská smlouva změnila právní rámec, jímž se řídí pravomoci svěřené normotvůrcem Komisi, zavedením rozlišení mezi pravomocemi přenesenými na Komisi, aby mohla přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné (akty v přenesené pravomoci), a pravomocemi svěřenými Komisi, aby mohla přijímat akty, jež zaručí jednotné podmínky pro provedení právně závazných aktů Unie (prováděcí akty).

(2)

Legislativní akty přijaté před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost svěřují Komisi pravomoci přijímat opatření regulativním postupem s kontrolou, který je stanoven článkem 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES (2).

(3)

Dřívější návrhy na přizpůsobení právních aktů odkazujících na regulativní postup s kontrolou právnímu rámci, který zavedla Lisabonská smlouva, byly v důsledku stagnace interinstitucionálních jednání staženy (3).

(4)

Evropský parlament, Rada a Komise se následně v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (4) dohodly na novém rámci pro akty v přenesené pravomoci a uznaly, že je nezbytné sladit veškeré stávající právní předpisy s právním rámcem zavedeným Lisabonskou smlouvou. Zejména se shodly, že je nezbytné přiřadit vysokou prioritu urychlené harmonizaci všech základních aktů, jež stále odkazují na regulativní postup s kontrolou. Komise se zavázala připravit návrh této harmonizace do konce roku 2016.

(5)

Zmocnění Komise ke změně vzorových formulářů stanovených v přílohách nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 (5) stanoví použití regulativního postupu s kontrolou. Vzhledem k tomu, že toto zmocnění splňuje kritéria uvedená v článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), mělo by být přizpůsobeno tomuto ustanovení.

(6)

Za účelem aktualizace nařízení (ES) č. 805/2004 by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, kterými se mění přílohy daného nařízení za účelem aktualizace vzorových formulářů. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(7)

Tímto nařízením by neměly být dotčeny již zahájené postupy, u nichž výbor ještě před vstupem tohoto nařízení v platnost zaujal stanovisko v souladu s článkem 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(8)

V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(9)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(10)

Nařízení (ES) č. 805/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) je cílem Unie mimo jiné podporovat blahobyt svých obyvatel a usilovat o udržitelný rozvoj Evropy založený na vysoce konkurenceschopném sociálně-tržním hospodářství, a zajistit tak plnou zaměstnanost a společenský pokrok, vysokou míru ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a zároveň podporovat sociální spravedlnost a rovnost žen a mužů. Podle článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má Unie přihlížet mimo jiné k požadavkům spojeným s podporou vysoké míry zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany a bojem proti sociálnímu vyloučení.

(2)

V článku 151 Smlouvy o fungování EU se uvádí, že Unie a členské státy, vědomy si základních sociálních práv, jak jsou stanovena v Evropské sociální chartě (dále jen „Charta“), mají za cíl mimo jiné podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřenou sociální ochranu a sociální dialog.

(3)

V článku 31 Listiny základních práv Evropské unie (4) (dále jen „Listina“) je stanoveno, že každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost. V článku 27 Listiny je stanoveno právo pracovníků na informování a projednávání. V článku 28 Listiny je stanoveno právo pracovníků a zaměstnavatelů či jejich příslušných organizací v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy. V článku 23 Listiny je stanoveno právo na rovnost žen a mužů ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci.

(4)

V Chartě je stanoveno, že všichni pracovníci mají právo na spravedlivé pracovní podmínky. Uznává se v ní právo všech pracovníků na spravedlivou odměnu, která jim i jejich rodinám zajistí slušnou životní úroveň. Uznává se v ní i úloha svobodně uzavřených kolektivních smluv, jakož i zákonných mechanismů pro stanovování minimálních mezd pro zajištění účinného výkonu tohoto práva, právo všech pracovníků a zaměstnavatelů na svobodu sdružování v místních, národních a mezinárodních organizacích k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů a právo kolektivně vyjednávat.

(5)

V kapitole II evropského pilíře sociálních práv vyhlášeného v Göteborgu dne 17. listopadu 2017 je stanoven soubor zásad, který má být vodítkem k zajištění spravedlivých pracovních podmínek. Zásada 6 evropského pilíře sociálních práv potvrzuje právo pracovníků na spravedlivou mzdu umožňující důstojnou životní úroveň. Rovněž stanovuje, že má být zajištěna přiměřená minimální mzda, která uspokojí potřeby pracovníků a jejich rodin s přihlédnutím k vnitrostátním hospodářským a sociálním podmínkám, přičemž však má být zachován přístup k zaměstnání a motivace hledat si práci. Dále připomíná, že má být zamezeno chudobě pracujících a že všechny mzdy mají být stanovovány transparentním a předvídatelným způsobem podle vnitrostátních zvyklostí a má být uznávána samostatnost sociálních partnerů. Podle zásady č. 8 evropského pilíře sociálních práv mají být sociální partneři při tvorbě a provádění hospodářské politiky, politiky zaměstnanosti a sociální politiky konzultováni podle vnitrostátních zvyklostí a mají být podporováni ve sjednávání a uzavírání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, přičemž je uznávána jejich samostatnost a právo na kolektivní akce.

(6)

Hlavní směr č. 5 přílohy rozhodnutí Rady (EU) 2020/1512 (5) vyzývá členské státy, které zavedly vnitrostátní mechanismy ke stanovování zákonných minimálních mezd, aby zajistily účinné zapojení sociálních partnerů do stanovování mezd a spravedlivé mzdy umožňující důstojnou životní úroveň a aby věnovaly zvláštní pozornost skupinám s nižšími a středními příjmy, s cílem dosáhnout vzestupné konvergence. Uvedený hlavní směr rovněž vyzývá členské státy, aby podporovaly sociální dialog a kolektivní vyjednávání za účelem stanovení mezd. Dále členské státy a sociální partnery vyzývá, při respektování vnitrostátních postupů, k zajištění toho, aby všichni pracovníci měli přiměřené a spravedlivé mzdy na základě kolektivních smluv nebo přiměřených zákonných minimálních mezd, a to s ohledem na jejich dopad na konkurenceschopnost, vytváření pracovních míst a chudobu pracujících. Ve sdělení Komise ze dne 17. září 2020 nazvaném „Roční strategie pro udržitelný růst 2021“ se uvádí, že členské státy by měly přijmout opatření k zajištění spravedlivých pracovních podmínek. Mimoto sdělení Komise ze dne 17. prosince 2019 nazvané „Strategie pro udržitelný růst na rok 2020“ připomíná, že v kontextu rostoucích sociálních rozdílů je důležité zajistit, aby každý pracovník dostával spravedlivou mzdu. Řadě členských států byla vydána doporučení pro jednotlivé země v oblasti minimálních mezd s cílem zlepšit stanovování minimálních mezd a jejich aktualizaci.

(7)

Lepší životní a pracovní podmínky, zajištěné mimo jiné přiměřenou úrovní minimálních mezd, jsou ku prospěchu pracovníků i podniků v Unii, jakož i společnosti a hospodářství obecně, a jsou předpokladem pro spravedlivý a udržitelný hospodářský růst podporující začlenění. Zmenšení značných rozdílů v rozsahu působnosti a přiměřenosti ochrany formou minimální mzdy přispívá k větší spravedlnosti na trhu práce Unie, k prevenci a omezování mzdových a sociálních nerovností a k podpoře hospodářského a společenského pokroku a vzestupné konvergenci. Hospodářská soutěž na jednotném trhu by měla být založena na vysokých sociálních standardech, včetně vysoké míry ochrany pracovníků a vytváření kvalitních pracovních míst, jakož i na inovaci a zvyšování produktivity, a zároveň zajišťovat rovné podmínky.

(8)

Jsou-li minimální mzdy nastaveny na přiměřené úrovni, jak je stanoveno ve vnitrostátním právu nebo v kolektivních smlouvách, chrání příjem pracovníků, zejména těch znevýhodněných, a pomáhají zajistit důstojnou životní úroveň, o což usiluje Úmluva Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 131 o stanovení minimální mzdy z roku 1970. Minimální mzdy, které zajišťují důstojnou životní úroveň a dosahují tak meze důstojnosti, mohou přispívat ke snižování chudoby na vnitrostátní úrovni a k udržení domácí poptávky a zachování kupní síly, zvyšovat motivaci k práci, zmenšovat mzdové nerovnosti, rozdíly v odměňování žen a mužů a výskyt chudoby pracujících a omezovat pokles příjmu během hospodářského útlumu.

(9)

V posledním desetiletí došlo k nárůstu chudoby pracujících v Unii a s chudobou se potýká více pracovníků. Během hospodářského útlumu je obzvláště důležitá úloha přiměřených minimálních mezd, jež by chránily pracovníky s nízkými mzdami, jelikož jsou zranitelnější vůči důsledkům tohoto útlumu, přičemž přiměřené minimální mzdy mají zásadní význam pro podporu udržitelného hospodářského oživení podporujícího začlenění, které by mělo vést ke zvýšení kvality pracovních míst. Pro zajištění udržitelného oživení je naprosto zásadní, aby podniky, zejména mikropodniky a malé podniky, prosperovaly. S ohledem na dopady pandemie COVID-19 je důležité zhodnotit přiměřenost mezd v odvětvích s nízkými mzdami, která se během krize ukázala jako zásadní a která mají značnou společenskou hodnotou.

(10)

U žen, mladších pracovníků, migrantů, rodičů samoživitelů, pracovníků s nízkou kvalifikací, osob se zdravotním postižením, a zejména u osob, které trpí vícenásobnou diskriminací, je pravděpodobnost, že budou pobírat minimální nebo nízkou mzdu, stále vyšší než u jiných skupin pracujících. Vzhledem k nadměrnému zastoupení žen v málo placených zaměstnáních přispívá větší přiměřenost minimálních mezd k rovnosti žen a mužů, odstraňuje rozdíly v příjmech a důchodech žen a mužů, dostává ženy a jejich rodiny z chudoby a přispívá k udržitelnému hospodářskému růstu v Unii.

(11)

Krize způsobená pandemií COVID-19 citelně doléhá na odvětví služeb a na mikropodniky a malé podniky, které mají velký podíl osob s nízkou a minimální mzdou. Minimální mzdy jsou tudíž důležité také s ohledem na strukturální trendy, které přetvářejí trhy práce a stále více se vyznačují vysokým podílem nejistých a nestandardních forem práce, která často zahrnují pracovníky na zkrácený úvazek, sezónní pracovníky, pracovníky platforem a dočasné agenturní pracovníky. Tyto trendy přinesly v mnoha případech větší polarizaci pracovních míst, což ve většině členských států vedlo ke zvýšení podílu málo placených a málo kvalifikovaných povolání a odvětví, jakož i k větší mzdové nerovnosti v některých z nich. Pro pracovníky s nestandardní smlouvou je těžší se zorganizovat a vyjednávat o kolektivních smlouvách.

(12)

Ochrana formou minimální mzdy existuje ve všech členských státech, přičemž v některých z nich vyplývá z právních nebo správních předpisů a kolektivních smluv, v jiných je naopak zajištěna výlučně kolektivními smlouvami. Je třeba respektovat rozdílné tradice v členských státech.

(13)

U nízko placených povolání je ochrana formou minimální mzdy stanovená kolektivními smlouvami přiměřená, a proto ve většině případů zajišťuje důstojnou životní úroveň a ukázala se jako účinný prostředek v boji proti chudobě pracujících. V několika členských státech jsou zákonné minimální mzdy ve srovnání s ostatními mzdami v dané ekonomice obvykle nízké. V devíti členských státech zákonná minimální mzda v roce 2018 nedokázala samoživitelům zajistit dostatečný příjem k překonání hranice ohrožení příjmovou chudobou.

(14)

Ne všichni pracovníci jsou v Unii minimálními mzdami účinně chráněni, poněvadž někteří pracovníci v některých členských státech dostávají v důsledku nedodržování platných pravidel zaplaceno méně, než kolik činí výše zákonné minimální mzdy, přestože se na ně vztahuje. Podle dostupných zjištění postihuje uvedené nedodržování pravidel zejména ženy, mladé pracovníky, pracovníky s nižší kvalifikací, migranty, rodiče samoživitele, osoby se zdravotním postižením, pracovníky s nestandardní formou zaměstnání, jako jsou dočasní pracovníci a pracovníci na částečný úvazek, a pracovníky v zemědělství a pohostinství, což má za následek pokles mezd. Odhaduje se, že v členských státech, kde je ochrana formou minimální mzdy zajištěna pouze kolektivními smlouvami, se podíl pracovníků, kteří nejsou chráněni, pohybuje mezi 2 % a 55 % všech pracovníků.

(15)

V úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením se požaduje, aby byla pracovníkům se zdravotním postižením, včetně pracovníků v chráněných zaměstnáních, vyplácena za práci stejné hodnoty stejná mzda. Tato zásada má význam také s ohledem na ochranu formou minimální mzdy.

(16)

Silná pozice kolektivního vyjednávání, zejména na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni, sice přispívá k zajištění přiměřené ochrany formou minimální mzdy, avšak tradiční struktury kolektivního vyjednávání v posledních desetiletích oslabují mimo jiné v důsledku strukturálního posunu hospodářství směrem k méně odborově organizovaným odvětvím a kvůli poklesu počtu členů odborových organizací, k němuž dochází zejména v důsledku praktik omezujících odbory a nárůstu nejistých a nestandardních forem práce. Kromě toho se kolektivní vyjednávání na odvětvové a meziodvětvové úrovni dostalo v návaznosti na finanční krizi v roce 2008 v některých členských státech pod tlak. Kolektivní vyjednávání na odvětvové a meziodvětvové úrovni však má pro dosažení přiměřené ochrany formou minimální mzdy zásadní význam, a proto je třeba je podporovat a upevňovat.

(17)

V souladu s článkem 154 Smlouvy o fungování EU konzultovala Komise v rámci dvoufázového procesu se sociálními partnery možná opatření k řešení problematiky přiměřené ochrany formou minimálních mezd v Unii. Sociální partneři se na zahájení jednání o těchto věcech neshodli. Je však důležité přijmout opatření na úrovni Unie na zlepšení životních a pracovních podmínek v Unii, zejména přiměřenost minimálních mezd, a přitom respektovat zásadu subsidiarity a přihlížet k výsledkům konzultací se sociálními partnery.

(18)

V zájmu zlepšení životních a pracovních podmínek a vzestupné sociální konvergence v Unii jsou v této směrnici stanoveny minimální požadavky na úrovni Unie a procesní povinnosti týkající se přiměřenosti zákonných minimálních mezd a posílení účinného přístupu pracovníků k ochraně, kterou minimální mzdy poskytují, ať už formou zákonné minimální mzdy, pokud existuje, nebo stanovením v kolektivních smlouvách, jak jsou vymezeny pro účely této směrnice. Tato směrnice podporuje také kolektivní vyjednávání o stanovování mezd.

(19)

V souladu s čl. 153 odst. 5 Smlouvy o fungování EU není cílem této směrnice sjednotit výši minimálních mezd v Unii ani zavést jednotný mechanismus pro stanovení minimálních mezd. Touto směrnicí není nijak dotčena svoboda členských států stanovovat zákonné minimální mzdy nebo prosazovat přístup k ochraně formou minimální mzdy stanovené kolektivními smlouvami v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi a odlišnostmi každého členského státu a při plném respektování vnitrostátních pravomocí a práva sociálních partnerů uzavírat smlouvy. Tato směrnice neukládá členským státům, v nichž se tvorba mezd zakládá výlučně na kolektivních smlouvách, povinnost zavést zákonnou minimální mzdu nebo prohlásit kolektivní smlouvy za všeobecně použitelné, ani by tak neměla být vykládána. Nestanovuje ani úroveň mezd, jež spadá do práva sociálních partnerů uzavírat smlouvy na vnitrostátní úrovni a do příslušné pravomoci členských států.

(20)

Tato směrnice přihlíží k tomu, že v souladu s Úmluvou MOP na moři z roku 2006 (6) v platném znění mají členské státy, které úmluvu ratifikovaly, po konzultaci s příslušnými organizacemi majitelů lodí a námořníků vytvořit postupy ke stanovení minimálních mezd pro námořníky. Tohoto postupu se mají účastnit reprezentativní organizace majitelů lodí a námořníků. S ohledem na jejich specifickou povahu by se na akty členských států vzniklé na základě těchto postupů neměla vztahovat pravidla týkající se zákonných minimálních mezd stanovených v kapitole II této směrnice. Tyto akty by neměly zasahovat do svobodného kolektivního vyjednávání mezi majiteli lodí či jejich organizacemi a organizacemi námořníků.

(21)

Tato směrnice by se měla, při dodržování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (7), vztahovat na pracovníky, kteří uzavřeli pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním poměru vymezeném právem, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi platnými v každém členském státě s přihlédnutím ke kritériím pro určení statusu pracovníka, jak je stanovil Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“). Za podmínky, že těmto kritériím odpovídají, mohou být do oblasti působnosti této směrnice zahrnuti pracovníci v soukromém i veřejném sektoru, jakož i pracovníci v cizí domácnosti, pracovníci na zavolanou, osoby vykonávající občasnou práci, osoby pracující na základě poukazu, pracovníci platforem, stážisti, učni a další nestandardní pracovníci, jakož i zdánlivě samostatně výdělečně činné osoby a nehlášení pracovníci. Skutečně samostatně výdělečně činné osoby do oblasti působnosti této směrnice nespadají, jelikož tato kritéria nesplňují. Zneužívání právního postavení osoby samostatně výdělečně činné, vymezeného vnitrostátním právem, ať již na vnitrostátní úrovni, nebo v přeshraničních situacích, je jednou z forem falešně hlášené práce, jež se často pojí s nehlášenou prací. Ke zdánlivé samostatné výdělečné činnosti dochází v případě, kdy je osoba za účelem obcházení určitých právních nebo daňových povinností nahlášena jako samostatně výdělečně činná, přestože splňuje podmínky charakteristické pro pracovněprávní vztah. Tyto osoby by do oblasti působnosti této směrnice zahrnuty být měly. Při posuzování toho, zda v určitém případě existuje pracovněprávní vztah, by se mělo vycházet ze skutečností týkajících se skutečného výkonu práce, nikoli z toho, jak tento vztah popisují jeho strany.

(22)

Dobře fungující kolektivní vyjednávání o stanovování mezd je důležitým prostředkem k zajištění toho, aby pracovníci byli chráněni přiměřenými minimálními mzdami, které by jim tak zajistily důstojnou životní úroveň. V členských státech majících zákonné minimální mzdy podporuje kolektivní vyjednávání celkový vývoj mezd, a přispívá tudíž ke zlepšení přiměřenosti minimálních mezd i životních a pracovních podmínek pracovníků. V členských státech, kde je ochrana formou minimální mzdy zajištěna výlučně kolektivním vyjednáváním, se její výše, jakož i podíl pracovníků, které chrání, odvíjejí přímo od funkčnosti systému kolektivního vyjednávání a míry pokrytí kolektivními smlouvami. Silné a dobře fungující kolektivní vyjednávání a rozsáhlé využívání odvětvových nebo meziodvětvových kolektivních smluv prospívá přiměřenosti a rozsahu působnosti minimálních mezd.

(23)

Ochrana formou minimální mzdy sjednané v kolektivních smlouvách je přínosná pro pracovníky, zaměstnavatele i podniky. V některých členských státech neexistují zákonné minimální mzdy. V těchto členských státech se mzdy, včetně ochrany formou minimální mzdy, stanoví výlučně v kolektivním vyjednávání mezi sociálními partnery. Průměrné mzdy v těchto členských státech patří k nejvyšším v Unii. Tyto systémy se vyznačují velmi vysokou mírou pokrytí kolektivními smlouvami a vysokou mírou organizovanosti v organizacích zaměstnavatelů a v odborových organizacích. Minimální mzdy stanovené kolektivními smlouvami, která byly prohlášeny za všeobecně použitelné, aniž by měl prohlašující orgán volnost rozhodování, pokud jde o obsah použitelných ustanovení, by neměly být považovány za zákonnou minimální mzdu.

(24)

V souvislosti s poklesem míry pokrytí kolektivními smlouvami je nezbytné, aby členské státy podporovaly kolektivní vyjednávání, usnadnily uplatňování práva na kolektivní vyjednávání o stanovování mezd, a rozšířily tak stanovování mezd na základě kolektivních smluv s cílem zlepšit ochranu pracovníků formou minimální mzdy. Členské státy ratifikovaly Úmluvu MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat z roku 1948 a Úmluvu MOP č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat z roku 1949. Právo na kolektivní vyjednávání se uznává podle uvedených úmluv MOP, podle Úmluvy MOP č. 151 o ochraně práva organizovat se a postupu při stanovování podmínek zaměstnání ve veřejné službě z roku 1978 a Úmluvy MOP č. 154 o kolektivním vyjednávání z roku 1981, jakož i podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Charty. V článku 12 Listiny je zaručena svoboda shromažďování a sdružován a v článku 28 právo na kolektivní vyjednávání a akce. Listina ve své preambuli potvrzuje uvedená práva, jež vyplývají zejména z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ze sociálních chart, které přijala Unie a Rada Evropy. Členské státy by měly, ve vhodných případech a v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi, přijmout opatření na podporu kolektivního vyjednávání o stanovování mezd. Mezi tato opatření by mohla patřit mimo jiné opatření zajišťující snadnější přístup zástupců odborových organizací k pracovníkům.

(25)

V členských státech s vysokou mírou pokrytí kolektivními smlouvami je obvykle malý podíl pracovníků s nízkými mzdami a naopak tam jsou vysoké minimální mzdy. V členských státech majících malý podíl osob s nízkými mzdami překračuje míra pokrytí kolektivními smlouvami 80 %. Obdobně u většiny členských států, kde jsou minimální mzdy vůči průměrné mzdě vysoké, se míra pokrytí kolektivními smlouvami pohybuje nad 80 %. Každý členský stát s nižší než 80 % mírou pokrytí kolektivními smlouvami by proto měl přijmout opatření k posílení kolektivního vyjednávání. Každý takový členský stát by měl vytvořit rámec podmínek umožňujících kolektivní vyjednávání a vypracovat akční plán na jeho podporu, aby se míra pokrytí kolektivními smlouvami postupně zvýšila. S cílem respektovat nezávislost sociálních partnerů, což zahrnuje jejich právo na kolektivní vyjednávání a vylučuje jakoukoli povinnost uzavírat kolektivní smlouvy, by měla být hranice 80 % míry pokrytí kolektivními smlouvami chápána pouze jako ukazatel aktivující povinnosti vypracovat akční plán.

Akční plán by měl být pravidelně a nejméně každých pět let přezkoumán a podle potřeby přepracován. Akční plán a veškeré jeho aktualizace by měly být oznámeny Komisi a zveřejněny. Každý členský stát by měl mít možnost rozhodnout o vhodné podobě svého akčního plánu. Akční plán, který členský stát přijal před vstupem této směrnice v platnost, může být považován za akční plán podle této směrnice za podmínky, že obsahuje opatření zajišťující účinnou podporu kolektivního vyjednávání a splňuje povinnosti stanovené v této směrnici. Každý členský stát by měl stanovit takový akční plán po konzultaci se sociálními partnery, dohodou s nimi, nebo na společnou žádost sociálních partnerů v podobě, jež byla mezi nimi dohodnuta. Míra pokrytí kolektivními smlouvami se v jednotlivých členských státech v důsledku řady faktorů, mezi něž patří vnitrostátní tradice a zvyklosti, jakož i jejich historický kontext, do značné míry liší. To by se mělo vzít v úvahu při posuzování pokroku při zvyšování míry pokrytí kolektivními smlouvami, zejména s ohledem na akční plán stanovený v této směrnici.

(26)

K zajištění přiměřených minimálních mezd, zachování stávajících a vytváření nových pracovních míst a k zajištění rovných podmínek a konkurenceschopnosti podniků, včetně mikropodniků a malých a středních podniků, jsou nezbytná řádná pravidla, postupy a účinná praxe pro stanovování a aktualizaci zákonných minimálních mezd. Tato pravidla, postupy a praxe zahrnují několik prvků, které přispívají k zajištění přiměřenosti zákonných minimálních mezd, včetně kritérií, která slouží členským státům jako vodítko při stanovování zákonných minimálních mezd a jejich aktualizaci, a ukazatelů pro hodnocení jejich přiměřenosti, pravidelné a včasné aktualizace, existence poradních orgánů a zapojení sociálních partnerů. Jejich včasné účinné zapojení do stanovování zákonných minimálních mezd a jejich aktualizace a do vytvoření nebo změny případných automatických valorizačních mechanismů je dalším prvkem řádné správy, který umožňuje zajistit informovaný a inkluzivní rozhodovací proces. Členské státy by měly sociálním partnerům poskytovat relevantní informace o stanovování zákonných minimálních mezd a jejich aktualizaci. K řádnému zapojení sociálních partnerů do uvedeného procesu by mělo přispět poskytnutí možnosti, aby před předložením návrhu na stanovení zákonné minimální mzdy a její aktualizaci a před přijetím příslušného rozhodnutí poskytly své stanovisko a získaly na ně zdůvodněnou odpověď.

(27)

Členské státy, které používají automatické valorizační mechanismy, včetně poloautomatických mechanismů zaručujících alespoň minimální povinné zvýšení zákonné minimální mzdy, by měly rovněž provádět aktualizaci zákonných minimálních mezd, a to alespoň každé čtyři roky. Při této pravidelné aktualizaci by mělo docházet k posouzení minimální mzdy s přihlédnutím k hlavním kritériím, na něž by v případě nutnosti navazovala úprava příslušné částky. Četnost automatické valorizace zákonných minimálních mezd na jedné straně a jejich aktualizace na straně druhé se mohou lišit. Členské státy, které nemají automatické nebo poloautomatické valorizační mechanismy, by měly svou zákonnou minimální mzdu aktualizovat alespoň jednou za dva roky.

(28)

Minimální mzdy jsou považovány za přiměřené, jsou-li ve vztahu k rozdělení mezd v příslušném členském státě spravedlivé a zajišťují-li pracovníkům pracujícím na plný úvazek důstojnou životní úroveň. Přiměřenost zákonných minimálních mezd určuje a posuzuje každý členský stát s přihlédnutím ke svým vnitrostátním sociálně-ekonomickým podmínkám, včetně růstu zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a situace v jednotlivých regionech a odvětvích. Pro účely tohoto určení by měly členské státy přihlížet ke kupní síle, dlouhodobé vnitrostátní míře produktivity a jejímu vývoji, jakož i k úrovni, rozdělení a růstu mezd.

Při stanovování životních nákladů s cílem zajistit důstojnou životní úroveň může pomoci mimo jiné spotřební koš zboží a služeb v reálných cenách stanovený na vnitrostátní úrovni. Kromě nezbytných materiálních položek, jako jsou potraviny, oděvy a bydlení, je možné vzít v úvahu také nutnost účastnit se kulturních, vzdělávacích a společenských činností. Je vhodné uvažovat o stanovování zákonných minimálních mezd a jejich aktualizaci odděleně od mechanismů podpory příjmů. Členské státy by měly při hodnocení přiměřenosti zákonných minimálních mezd používat ukazatele a s nimi spojené referenční hodnoty. Mohou si vybrat mezi ukazateli, které se běžně používají na mezinárodní úrovni, a ukazateli používanými na vnitrostátní úrovni. Posuzování se může zakládat na referenčních hodnotách, které se běžně používají na mezinárodní úrovni, jako jsou poměr hrubé minimální mzdy k 60 % mediánu hrubé mzdy a poměr hrubé minimální mzdy k 50 % průměrné hrubé mzdy, a které všechny členské státy v současné době nesplňují, nebo na poměru čisté minimální mzdy k 50 % nebo 60 % průměrné čisté mzdy. Uvedené posuzování může být založeno také na referenčních hodnotách spojených s ukazateli používanými na vnitrostátní úrovni, jako jsou srovnání čisté minimální mzdy s prahem příjmové chudoby a kupní síla minimálních mezd.

(29)

Aniž je dotčena pravomoc členských států stanovovat zákonnou minimální mzdu a umožnit odchylky a srážky, je důležité vyhnout se širokému používání odchylek a srážek, jelikož hrozí, že nepříznivě ovlivní přiměřenost minimálních mezd. Mělo by být zajištěno, aby byla v případě odchylek a srážek dodržovány zásady nediskriminace a proporcionality. Odchylky a srážky by proto měly sledovat legitimní cíl. Příkladem takových srážek by mohlo být zpětné získávání nadhodnocených vyplacených částek nebo srážek na příkaz soudního nebo správního orgánu. Naopak u jiných srážek, například těch, které souvisejí s vybavením nezbytným k výkonu práce nebo odpočty věcných příspěvků, jako je ubytování, je vysoké riziko, že budou nepřiměřené. Nadto by žádné ustanovení této směrnice nemělo být vykládáno tak, že ukládá členským státům povinnost zavést jakékoli odchylky nebo srážky z minimálních mezd.

(30)

Aby mohly vnitrostátní rámce pro zákonné minimální mzdy účinně fungovat a byly dodržovány, je zapotřebí účinný systém jejich vymáhání, včetně spolehlivého monitorování, kontrol a inspekcí v terénu. Aby donucovací orgány mohly pracovat co nejefektivněji, je rovněž zapotřebí úzká spolupráce se sociálními partnery, mimo jiné při řešení klíčových problémů, které souvisejí například se zneužíváním subdodávek, se zdánlivou samostatnou výdělečnou činností, s nezaznamenanými přesčasy nebo s bezpečnostními či zdravotními riziky spojenými s vyšší intenzitou práce. Je nutné také rozvíjet schopnosti donucovacích orgánů, zejména prostřednictvím proškolování a metodického vedení. Mezi důležité prostředky, které mají odradit zaměstnavatele od porušování předpisů, patří rutinní a neohlášené návštěvy, soudní a správní řízení a sankce za porušování předpisů.

(31)

Účinné uplatňování ochrany formou minimální mzdy stanovené právními předpisy nebo kolektivními smlouvami má při zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí a jejich plnění zásadní význam. Může se stát, že se při jejich plnění nebo v navazujícím subdodavatelském řetězci nedodrží kolektivní smlouvy, které stanovují ochranu formou minimální mzdy, a pracovníkům je tak vyplácena nižší odměna, než kolik činí výše mezd dohodnutá v odvětvových kolektivních smlouvách. Aby k těmto situacím nedocházelo, mají veřejní zadavatelé a zadavatelé přijmout v souladu s čl. 30 odst. 3 a čl. 42 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (8), čl. 18 odst. 2 a čl. 71 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (9) a čl. 36 odst. 2 a čl. 88 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU (10) vhodná opatření, včetně možnosti zavést podmínky plnění smluv, a zajistit, aby hospodářské subjekty uplatňovaly v případě svých pracovníků mzdy stanovené v kolektivních smlouvách v daném odvětví a v dané zeměpisné oblasti a dodržovaly práva pracovníků a odborových organizací vyplývající z Úmluvy MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat z roku 1948 a z Úmluvy MOP č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat z roku 1949, jak je uvedeno ve zmíněných směrnicích, s cílem zajistit dodržování platných povinností v oblasti pracovního práva. Tato směrnice však nevytváří žádné další povinnosti ve vztahu k uvedeným směrnicím.

(32)

V případě žadatelů o finanční podporu z fondů nebo programů Unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 (11) a souvisejících podmínek by se měla přiměřeně použít pravidla pro zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí, a to i pokud jde o dodržování ustanovení kolektivních smluv.

(33)

Spolehlivé monitorování a sběr údajů mají zásadní význam pro účinnou ochranu minimálních mezd. Pro účely sběru údajů se členské státy mohou spoléhat na dostatečně reprezentativní výběrová šetření, vnitrostátní databáze, harmonizované údaje od Eurostatu a na další veřejně přístupné zdroje, jako jsou údaje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Ve výjimečných případech, kdy nejsou k dispozici přesné údaje, mohou členské státy používat odhady. Pokud jde o uplatňování požadavků na sběr údajů, neměli by zaměstnavatelé, zejména mikropodniky a ostatní malé a střední podniky, nést zbytečnou administrativní zátěž. Komise by na základě údajů a informací, které mají poskytnout členské státy, měla každý druhý rok podat zprávu Evropskému parlamentu a Radě o své analýze úrovní a vývoje přiměřenosti a rozsahu působnosti zákonných minimálních mezd a míry pokrytí kolektivními smlouvami.

Pokrok by měl být monitorován rovněž v rámci procesu koordinace hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti na úrovni Unie. Rada nebo Komise může požádat v souladu s článkem 150 Smlouvy o fungování EU Výbor pro zaměstnanost nebo v souladu s článkem 160 Smlouvy o fungování EU Výbor pro sociální ochranu, aby ve své oblasti odpovědnosti na základě zprávy Komise a dalších nástrojů mnohostranného dohledu, jako je referenční srovnávání, posoudily, jakým způsobem se v členských státech mění míra pokrytí kolektivními smlouvami a přiměřenost zákonných minimálních mezd. Do tohoto posuzování mají uvedené výbory v souladu s články 150 a 160 Smlouvy o fungování EU zapojit sociální partnery na úrovni Unie, včetně sociálních partnerů z různých odvětví.

(34)

Za účelem zajištění transparentnosti a předvídatelnosti by pracovníci měli mít snadný přístup ke komplexním informacím o zákonných minimálních mzdách a o ochraně formou minimální mzdy stanovené ve všeobecně použitelných kolektivních smlouvách, pokud jde o jejich pracovní podmínky, včetně osob se zdravotním postižením, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 (12).

(35)

Pracovníci a jejich zástupci, včetně členů odborů nebo jejich zástupců, by měli mít možnost uplatnit své právo na obhajobu, pokud jsou jejich práva týkající se ochrany formou minimální mzdy stanovena ve vnitrostátním právu nebo v kolektivních smlouvách a pokud došlo k jejich porušení. Aby pracovníci nemohli být zbaveni svých práv stanovených ve vnitrostátním právu či v kolektivních smlouvách a aniž jsou dotčeny zvláštní formy nápravy a řešení sporů stanovené kolektivními smlouvami, včetně systémů řešení kolektivních sporů, měly by členské státy přijmout nezbytná opatření, aby pracovníkům zajistily přístup k účinnému, včasnému a nestrannému řešení sporů a právo na nápravu, jakož i účinnou soudní nebo správní ochranu před jakoukoli formou újmy, pokud se rozhodnou uplatnit své právo na obhajobu. Zapojení sociálních partnerů do dalšího vypracovávání nestranného mechanismu řešení sporů v členských státech může být prospěšné. Pracovníci by měli být informováni o mechanismech nápravy, aby mohli uplatnit své právo na nápravu.

(36)

Komise by měla provést hodnocení, na jehož základě bude možné přezkoumat účinnost provádění této směrnice. O výsledcích tohoto přezkumu by měly být informovány Evropský parlament a Rada.

(37)

Reformy a opatření přijaté členskými státy na podporu ochrany pracovníků formou přiměřené minimální mzdy se sice ubírají správným směrem, nejsou však vždy ucelené a systematické. Navíc je možné, že činnost na úrovni Unie zaměřená na zajištění větší přiměřenosti a širšího rozsahu působnosti minimálních mezd může přispět k dalšímu zlepšení životních a pracovních podmínek v Unii a omezit obavy týkající se možného nepříznivého vlivu izolovaných opatření členských států na hospodářství. Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu jejich rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(38)

Tato směrnice stanovuje procesní povinnosti coby minimální požadavky, a nezasahuje tudíž do práva členských států přijmout nebo zachovat příznivější ustanovení. Pokud tato směrnice nezavádí příznivější ustanovení, měla by se práva nabytá podle stávající vnitrostátní právní úpravy uplatňovat i nadále. Provádění této směrnice nelze využít k omezení stávajících práv pracovníků ani je nelze považovat za platný důvod ke snížení obecné úrovně ochrany poskytované pracovníkům v oblastech, na které se vztahuje tato směrnice, včetně zejména pokud jde o snížení nebo zrušení minimálních mezd.

(39)

Při uplatňování této směrnice by se členské státy měly vyhnout ukládání zbytečných správních, finančních či právních omezení, zejména pokud brání zakládání a rozvoji mikropodniků a malých a středních podniků. Členským státům se proto doporučuje, aby posoudily dopad svých prováděcích opatření na mikropodniky a malé a střední podniky s cílem zajistit, aby jím nebyly neúměrně zasaženy, se zvláštním zřetelem na mikropodniky a na administrativní zátěž, a aby zveřejnily výsledky tohoto posouzení. Pokud členské státy zjistí, že mikropodniky a malé a střední podniky jsou neúměrně zasaženy prováděcími opatřeními, měly by zvážit, zda nezavést opatření na jejich podporu, aby dokázaly přizpůsobit svou strukturu odměňování novým požadavkům.

(40)

Členské státy mají k vypracování nebo zlepšení technických aspektů rámců minimálních mezd, včetně hodnocení jejich přiměřenosti, monitorování a sběru údajů, rozšíření přístupu, jakož i pro účely prosazování a obecného budování kapacit v souvislosti s prováděním uvedených rámců, k dispozici nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/240 (13) a (EU) 2021/1057 (14). V souladu s nařízením (EU) 2021/1057 mají členské státy vyčlenit na budování kapacit sociálních partnerů přiměřené finanční prostředky,

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 1284/2009 (2) provádí opatření stanovená rozhodnutím Rady 2010/638/SZBP o omezujících opatřeních vůči Guinejské republice.

(2)

Rozhodnutí (SZBP) 2022/2052 zavádí změnu názvu rozhodnutí 2010/638/SZBP.

(3)

K provedení rozhodnutí (SZBP) 2022/2052 je tedy nezbytné regulační opatření na úrovni Unie, zejména proto, aby bylo možné zajistit jeho jednotné uplatňování hospodářskými subjekty ve všech členských státech.

(4)

Nařízení (EU) č. 1284/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Dne 1. října 2015 přijala Rada nařízení (EU) 2015/1755.

(2)

Na základě přezkumu provedeného Radou by měly být ze seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, na které se vztahují omezující opatření, stanoveného v příloze I nařízení (EU) 2015/1755 vyňaty tři osoby.

(3)

Příloha I nařízení (EU) 2015/1755 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

(1)

Komise přezkoumala žádost o schválení změn specifikace chráněného označení původu „Roero“, kterou podala Itálie v souladu s článkem 105 nařízení (EU) č. 1308/2013.

(2)

Komise v souladu s čl. 97 odst. 3 nařízení (EU) č. 1308/2013 zveřejnila žádost o schválení změny specifikace v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(3)

Komise neobdržela žádné námitky podle článku 98 nařízení (EU) č. 1308/2013.

(4)

Změna specifikace by proto měla být v souladu s článkem 99 nařízení (EU) č. 1308/2013 schválena.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Itálie o schválení změny specifikace chráněného označení původu „Chianti Classico“ zapsaného podle nařízení Komise (ES) č. 2446/2000 (2) ve znění nařízení Komise (EU) č. 216/2011 (3) a prováděcího nařízení (EU) č. 267/2013 (4).

(2)

Protože daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie (5).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být změna specifikace schválena,

1)

Přílohy I a II nařízení Komise (EU) č. 1408/2013 (2) stanoví maximální kumulativní výši podpory de minimis poskytnuté v jednotlivých členských státech podnikům působícím v prvovýrobě zemědělských produktů za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období podle čl. 3 odst. 3 a 3a uvedeného nařízení.

2)

Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (3) (dále jen „dohoda o vystoupení“), jejíž nedílnou součástí je Protokol o Irsku/Severním Irsku (dále jen „protokol“), vstoupila v platnost dne 1. února 2020.

3)

Přechodné období stanovené v článku 126 dohody o vystoupení, během něhož právo Unie zůstalo do značné míry použitelné na Spojené království Velké Británie a Severního Irska a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, skončilo dne 31. prosince 2020.

4)

Článek 10 protokolu však stanoví, že na Spojené království se použijí některá ustanovení práva Unie uvedená v příloze 5 daného protokolu, pokud jde o opatření ovlivňující obchod se zemědělskými produkty mezi Severním Irskem a Unií.

5)

Mezi danými ustanoveními je uvedeno nařízení (EU) č. 1408/2013.

6)

Aby byl zajištěn soulad s ustanoveními dohody o vystoupení a protokolu, je nezbytné nahradit maximální kumulativní výše pro celé Spojené království stanovené v přílohách nařízení (EU) č. 1408/2013 odpovídajícími částkami pouze pro Severní Irsko.

7)

Aby byly zajištěny rovné podmínky, měly by maximální kumulativní částky pro Severní Irsko vycházet ze stejné metody výpočtu, jaká byla použita pro členské státy v době, kdy byly uvedené přílohy vypracovány.

8)

Nařízení (EU) č. 1408/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Příloha II prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2325 (2) stanoví seznam kontrolních orgánů a kontrolních subjektů uznaných pro účely rovnocennosti a způsobilých provádět kontroly a vydávat osvědčení ve třetích zemích.

(2)

V příloze IV nařízení Komise (ES) č. 1235/2008 (3) byl pro Bahrajn v souvislosti s kategorií produktů D původně uznán subjekt „Ecocert SA“. V příloze II prováděcího nařízení (EU) 2021/2325 byl řádek týkající se Bahrajnu a kategorie produktů D chybně ponechán prázdný. Tuto chybu je třeba opravit.

(3)

V příloze II prováděcího nařízení (EU) 2021/2325 byl subjekt „Florida Certified Organic Growers and Consumers, Inc. (FOG), DBA as Quality Certification Services (QCS)“ chybně uveden jako subjekt uznaný v Kostarice pro kategorii produktů A. Kromě toho uvedený kontrolní subjekt neposkytl podrobnosti o typu produktů, které by chtěl v Kostarice v rámci kategorie produktů D certifikovat, a proto bylo jeho uznání pro tuto kategorii produktů uděleno chybně. Příslušnou položku je třeba opravit.

(4)

Prováděcí nařízení (EU) 2021/2325 by proto mělo být odpovídajícím způsobem opraveno.

(5)

Zeměpisná působnost uznání subjektu „Ecocert SA“ byla chybně omezena. Chyba týkající se Bahrajnu a kategorie produktů D by proto měla být opravena se zpětnou účinností ode dne vstupu prováděcího nařízení (EU) 2021/2325 v platnost. Uznání subjektu „Florida Certified Organic Growers and Consumers, Inc. (FOG), DBA as Quality Certification Services (QCS)“ v Kostarice bylo chybně rozšířeno na kategorie produktů A a D. Uvedená chyba by proto měla být opravena se zpětnou účinností od data použitelnosti prováděcího nařízení (EU) 2021/2325.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro ekologickou produkci,

(1)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1062/2014 (2) stanoví seznam stávajících účinných látek, které mají být vyhodnoceny, aby mohly být případně schváleny pro použití v biocidních přípravcích. Tento seznam zahrnuje L-(+)-mléčnou kyselinu.

(2)

L-(+)-mléčná kyselina byla hodnocena pro použití v biocidních přípravcích typu 6, konzervanty pro produkty v průběhu skladování, jak jsou popsány v příloze V nařízení (EU) č. 528/2012.

(3)

Členským státem zpravodajem bylo určeno Německo a jeho hodnotící příslušný orgán předložil Evropské agentuře pro chemické látky (dále jen „agentura“) dne 3. září 2020 zprávu o posouzení a své závěry.

(4)

V souladu s čl. 75 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 528/2012 vypracovává Výbor pro biocidní přípravky k žádostem o schválení účinných látek stanovisko agentury. V souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1062/2014 přijal Výbor pro biocidní přípravky dne 15. června 2021 stanovisko agentury (3) a zohlednil v něm závěry, k nimž dospěl hodnotící příslušný orgán.

(5)

Podle uvedeného stanoviska lze předpokládat, že biocidní přípravky typu 6 obsahující L-(+)-mléčnou kyselinu splňují požadavky stanovené v čl. 19 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 528/2012, jsou-li dodrženy podmínky pro jejich použití.

(6)

S přihlédnutím ke stanovisku agentury je vhodné schválit L-(+)-mléčnou kyselinu jako účinnou látku pro použití v biocidních přípravcích typu 6 s výhradou dodržení určitých podmínek.

(7)

Zejména vzhledem k tomu, že L-(+)-mléčná kyselina je klasifikována pro žíravost/dráždivost pro kůži, podkategorie 1C, a poškození a podráždění očí, kategorie 1, jak je uvedeno v příloze VI části 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (4), měla by osoba odpovědná za uvádění látek nebo směsí, které jsou ošetřeny danou účinnou látkou nebo které ji obsahují v koncentracích vedoucích ke klasifikaci jako žíravost/dráždivost pro kůži nebo poškození očí/podráždění očí, na trh zajistit, aby byla expozice široké veřejnosti minimalizována pomocí vhodných opatření ke zmírnění rizik.

(8)

Jelikož L-(+)-mléčná kyselina splňuje kritéria pro klasifikaci jako způsobující poleptání dýchacích cest, jak je uvedeno v příloze VI části 3 nařízení (ES) č. 1272/2008, měla by osoba odpovědná za uvádění látek nebo směsí, které jsou ošetřeny danou účinnou látkou nebo které ji obsahují v koncentraci vedoucí ke klasifikaci jako způsobující poleptání dýchacích cest, na trh zajistit, aby byla expozice široké veřejnosti minimalizována pomocí vhodných opatření ke zmírnění rizik.

(9)

S cílem zaručit bezpečné používání biocidních přípravků obsahujících L-(+)-mléčnou kyselinu v ošetřených předmětech a umožnit uživatelům ošetřených předmětů činit informovaná rozhodnutí by osoba odpovědná za uvádění ošetřeného předmětu ošetřeného L-(+)-mléčnou kyselinou nebo obsahujícího L-(+)-mléčnou kyselinu na trh měla zajistit, aby označení uvedeného ošetřeného předmětu obsahovalo informace uvedené v čl. 58 odst. 3 druhém pododstavci nařízení (EU) č. 528/2012. Kromě toho by příslušné orgány členských států nebo v případě povolení Unie Komise měly v souhrnu vlastností biocidního přípravku obsahujícího L-(+)-mléčnou kyselinu upřesnit příslušné pokyny k použití a upozornění, která mají být uvedena na označení ošetřených předmětů podle čl. 58 odst. 3 písm. e) nařízení (EU) č. 528/2012.

(10)

Před schválením účinné látky by měla být poskytnuta přiměřená lhůta, která zúčastněným stranám umožní přijmout přípravná opatření pro splnění nových požadavků.

(11)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

(1)

V příloze I prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2325 (2) je uveden seznam třetích zemí, jejichž systém produkce a kontrolní opatření pro ekologickou produkci zemědělských produktů se uznávají za rovnocenné systému a opatřením stanoveným v nařízení Rady (ES) č. 834/2007 (3).

(2)

Indie informovala Komisi, že její příslušný orgán pozastavil uznání kontrolního subjektu „TQ Cert Services Private Limited“, a proto by měl být uvedený kontrolní subjekt odstraněn ze seznamu kontrolních subjektů uznaných Indií.

(3)

Příloha II prováděcího nařízení (EU) 2021/2325 stanoví seznam kontrolních orgánů a kontrolních subjektů uznaných pro účely rovnocennosti a způsobilých provádět kontroly a vydávat potvrzení ve třetích zemích. S ohledem na nové informace a žádosti, které Komise obdržela od přijetí prováděcího nařízení (EU) 2021/2325, by měly být v uvedeném seznamu provedeny určité změny.

(4)

Případy nesouladu byly oznámeny v informačním systému ekologického zemědělství (OFIS) v případě „Control Union Certifications“ (BIO-149), „Ecocert SA“ (BIO-154), „Lacon GmbH“ (BIO-134) a „OneCert International PVT Ltd“ (BIO-152). Tato oznámení se týkají kontaminace velkého počtu zásilek produktů vyprodukovaných v Indii a certifikovaných těmito kontrolními subjekty jako ekologické. Ke kontaminaci došlo produkty a látkami nepovolenými v ekologické produkci a/nebo konvenční produkci v Unii, a to na úrovních, které přesahovaly (někdy značně) maximální limity reziduí stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 (4). Mezi tyto kontaminace patří mimo jiné kontaminace ethylenoxidem, který je karcinogenní, mutagenní a toxický pro reprodukci.

(5)

Tyto kontrolní subjekty navíc neprokázaly, že ekologické produkty dovážené pod jejich kontrolou byly vyprodukovány v souladu s pravidly produkce a podléhaly kontrolním opatřením rovnocenným opatřením stanoveným v nařízení (ES) č. 834/2007 a v nařízeních Komise (ES) č. 889/2008 (5) a (ES) č. 1235/2008 (6).

(6)

Kromě toho tyto kontrolní subjekty nepřijaly nápravná opatření v reakci na zjištěné nesrovnalosti a porušení předpisů.

(7)

Z každého z těchto důvodů a v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. d) bodem iv), písm. d) bodem v) a písm. d) bodem vii) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1342 (7) by měly být kontrolní subjekty „Control Union Certifications“, „Ecocert SA“, „Lacon GmbH“ a „OneCert International PVT Ltd“ vyňaty ze seznamu kontrolních orgánů a kontrolních subjektů uznaných pro Indii pro účely rovnocennosti podle čl. 33 odst. 3 nařízení (ES) č. 834/2007.

(8)

Subjekt „CERT European Organization for Certification S.A.“ oznámil Komisi změnu adresy.

(9)

Komise obdržela a posoudila žádost subjektu „BioGro New Zealand Limited“ o zrušení uznání pro všechny třetí země, pro které je uznán v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2021/2325.

(10)

Subjekt „Bureau Veritas Certification France SAS“ oznámil Komisi změnu své internetové adresy.

(11)

Komise obdržela a posoudila žádost subjektu „Ecocert SA“ o změnu jeho názvu. Na základě obdržených informací dospěla Komise k závěru, že je odůvodněné nahradit název tohoto kontrolního subjektu zněním „Ecocert SAS“.

(12)

Akreditační orgán IOAS informoval Komisi o odebrání akreditace týkající se kontrolního subjektu „FairCert Certification Services Pvt Ltd“. Komise rovněž vyzvala kontrolní subjekt, aby předložil platné osvědčení o akreditaci a přijal vhodná a včasná nápravná opatření. Subjekt „FairCert Certification Services Pvt Ltd“ však ve stanovené lhůtě neodpověděl uspokojivě. Subjekt „FairCert Certification Services Pvt Ltd“ také nesdělil Komisi všechny informace týkající se své technické dokumentace. Z každého z těchto tří důvodů a v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. d) bodem iii) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/1342 by měl být subjekt „FairCert Certification Services Pvt Ltd“ vyňat ze seznamu kontrolních orgánů a kontrolních subjektů stanoveného v příloze II prováděcího nařízení (EU) 2021/2325 pro všechny třetí země.

(13)

Subjekt „Kiwa Sativa“ oznámil Komisi změnu své internetové adresy.

(14)

Komise obdržela a posoudila žádost subjektu „Lacon GmbH“ o zrušení uznání pro všechny třetí země, pro které je uznán v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2021/2325.

(15)

Komise obdržela a posoudila žádost subjektu „LETIS S.A.“ o zrušení uznání pro Afghánistán, Ázerbájdžán, Bělorusko, Pobřeží slonoviny, Egypt, Etiopii, Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Maroko, Pákistán, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajinu, Spojené arabské emiráty a Uzbekistán.

(16)

Akreditační orgán IOAS informoval Komisi o odebrání akreditace týkající se kontrolního subjektu „LETIS S.A.“ v Turecku. Komise rovněž vyzvala kontrolní subjekt, aby předložil platné osvědčení o akreditaci pro Turecko a přijal vhodná a včasná nápravná opatření. Subjekt „LETIS S.A.“ však ve stanovené lhůtě neodpověděl uspokojivě. Z každého z těchto dvou důvodů a v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. d) bodem iii) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/1342 je odůvodněné zrušit uznání subjektu „LETIS S.A.“ pro Turecko.

(17)

Subjekt „OneCert International PVT Ltd“ oznámil Komisi změnu své adresy a internetové adresy.

(18)

Komise obdržela žádost subjektu „Oregon Tilth“ o zrušení jeho uznání pro Panamu.

(19)

Komise obdržela žádost subjektu „Organic Standard“ o zrušení jeho uznání pro Rusko.

(20)

Komise obdržela a posoudila žádost subjektu „Soil Association Certification Limited“ o dobrovolné ukončení činností pro všechny třetí země, pro které je uznán v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2021/2325.

(21)

Subjekt „Tse-Xin Organic Certification Corporation“ oznámil Komisi změnu adresy.

(22)

Prováděcí nařízení (EU) 2021/2325 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(23)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro ekologickou produkci,

(1)

Podle čl. 300 odst. 3 Smlouvy se má Výbor regionů skládat ze zástupců regionálních a místních samosprávných celků, kteří buď mají volební mandát v některém regionálním nebo místním samosprávném celku, nebo jsou politicky odpovědní volenému shromáždění.

(2)

Dne 17. února 2020 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2020/235 (2) o jmenování jednoho člena a jedné náhradnice Výboru regionů, navržených Rakouskou republikou. Dne 21. června 2022 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2022/1000 (3) o jmenování jednoho člena Výboru regionů, navrženého Rakouskou republikou.

(3)

Po odstoupení pana Christophera DREXLERA se uvolnilo jedno místo člena Výboru regionů.

(4)

Po jmenování pana Hannese WENINGERA členem Výboru regionů se uvolnilo jedno místo náhradníka tohoto výboru.

(5)

Vláda Rakouska navrhla pana Wernera AMONA, který je zástupcem regionálního samosprávného celku a má volební mandát v regionálním samosprávném celku Landesrat, Steiermärkische Landesregierung (zemský rada, zemská vláda Štýrska), jako člena Výboru regionů na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2025,

(6)

Vláda Rakouska navrhla pana Thomase STEINERA, který je zástupcem místního samosprávného celku a má volební mandát v místním samosprávném celku Mitglied des Gemeinderats von Eisenstadt (člen obecní rady obce Eisenstadt), jako náhradníka Výboru regionů na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2025,

(1)

Dne 1. října 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/1763 (1) o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Burundi.

(2)

Na základě přezkumu rozhodnutí (SZBP) 2015/1763 provedeného Radou by měla být platnost omezujících opatření prodloužena do 31. října 2023 a ze seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedeného v příloze rozhodnutí (SZBP) 2015/1763 by měly být vyjmuty tři osoby.

(3)

Rozhodnutí (SZBP) 2015/1763 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Dne 25. října 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/638/SZBP (1) o omezujících opatřeních vůči Guinejské republice.

(2)

Na základě přezkumu rozhodnutí 2010/638/SZBP by platnost těchto omezujících opatření měla být prodloužena do 27. října 2023.

(3)

Rada se domnívá, že název rozhodnutí 2010/638/SZBP by měl být změněn.

(4)

Rozhodnutí 2010/638/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Komisi byla dne 30. srpna 2022 předložena žádost o registraci evropské občanské iniciativy s názvem „Evropská občanská iniciativa za veganské jídlo“.

(2)

Cílem iniciativy je podle vyjádření organizátorů „výslovně zajistit, aby v soukromých a veřejných prostorách prodávajících potraviny a nápoje v Evropě byla vždy v nabídce i jejich veganská alternativa. Evropská občanská iniciativa za VEGANSKÉ JÍDLO pro vegany a pro ty, kdo respektují právo na veganskou alternativu, a také v zájmu opatření v oblasti změny klimatu, jelikož spotřebitelé v EU budou mít v každodenním životě snazší přístup k potravinám rostlinného původu. Veganská strava prostá krutosti nezahrnuje vykořisťování a usmrcování zvířat, čímž reaguje na rostoucí kolektivní povědomí o právech zvířat. Kromě toho se díky veganské stravě mění sféra výběru výrobních a zaměstnaneckých činností, struktur a logistiky s menším znečištěním. V Evropské občanské iniciativě za VEGANSKÉ JÍDLO se požaduje, aby byla zákonem zavedena povinnost nabízet při prodeji potravin a nápojů veřejnosti v Evropě i veganskou alternativu, s nadějí, že participace evropských občanů povede ke schválení právních předpisů EU s velkým přínosem pro planetu, tj. těch v oblasti zmírňování klimatické krize, zamezení vymírání volně žijících druhů a odlesňování, lepšího využívání půdy, ochrany mořského života, předcházení plýtvání potravinami a podvýživě.“

(3)

Další podrobnosti o předmětu, cílech a souvislostech iniciativy obsahuje příloha a dodatečný dokument, v nichž jsou uvedeny a podrobně specifikovány důvody na podporu iniciativy. Organizátoři tvrdí, že se zařazením veganské alternativy do nabídky potravin a nápojů, které se v soukromých a veřejných prostorách prodávají veřejnosti, usnadní přístup k veganské alternativě, přispěje k boji proti klimatické krizi zvýšením spotřeby potravin rostlinného původu a sníží se náklady na potraviny. Podle organizátorů „snazší dostupnost veganských potravin ve veřejném a soukromém sektoru prodeje potravin a nápojů povede k menšímu znečištění emisemi CO2, nižší kontaminaci životního prostředí, menší spotřebě vody a menšímu utrpení zvířat“.

(4)

Pokud jde o cíl iniciativy požadující zavedení právní povinnosti hospodářských subjektů na maloobchodním trhu s potravinami a nápoji nabízet veganské výrobky, má Komise pravomoc předložit návrh právního aktu na základě článku 114 SFEU. Navíc vzhledem k tomu, že iniciativa může ovlivnit zvláštní opatření v rámci společné zemědělské politiky nebo vyžadovat jejich zavedení, má Komise pravomoc předkládat návrhy právních aktů na základě článku 43 SFEU.

(5)

Z těchto důvodů žádná část iniciativy nespadá zjevně mimo rámec pravomocí Komise, které ji opravňují předložit návrh právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.

(6)

Tímto závěrem není dotčeno posouzení, zda by byly v tomto případě splněny konkrétní hmotněprávní podmínky, které Komise potřebuje k tomu, aby jednala, včetně dodržování zásad proporcionality a subsidiarity a slučitelnosti se základními právy.

(7)

Skupina organizátorů dostatečně prokázala, že splňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2019/788, a určila kontaktní osoby v souladu s čl. 5 odst. 3 prvním pododstavcem uvedeného nařízení.

(8)

Iniciativa není zjevně zneužívající, bezdůvodná nebo šikanózní ani není zjevně v rozporu s hodnotami Unie uvedenými v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a právy obsaženými v Listině základních práv Evropské unie.

(9)

Iniciativa s názvem „Evropská občanská iniciativa za veganské jídlo“ by proto měla být zaregistrována.

(10)

Závěr, jenž stanoví, že jsou splněny podmínky pro registraci podle čl. 6 odst. 3 nařízení (EU) 2019/788, však neznamená, že Komise jakýmkoli způsobem potvrzuje věcnou správnost obsahu iniciativy, za kterou nese výlučnou odpovědnost skupina organizátorů iniciativy. Obsah iniciativy vyjadřuje pouze názory skupiny organizátorů a v žádném případě nelze mít za to, že vyjadřuje názory Komise,

(1)

Dne 29. listopadu 2016 předložila společnost Lanxess Deutschland GmbH (dále jen „žadatel“) v souladu s článkem 34 nařízení (EU) č. 528/2012 příslušným orgánům řady členských států včetně Francie, Švédska a Německa žádost o souběžné vzájemné uznání biocidního přípravku Preventol A 12 TK 50 (dále jen „biocidní přípravek“). Biocidní přípravek obsahující účinnou látku propikonazol je konzervant pro povlaky typu přípravku 7, který je určen pro použití průmyslovými uživateli k ochraně nátěrů a povlaků na bázi vody a rozpouštědel. Nizozemsko je referenčním členským státem odpovědným za hodnocení žádosti podle čl. 34 odst. 1 nařízení (EU) č. 528/2012.

(2)

Dne 16. září 2020 předložilo Německo koordinační skupině námitky, v nichž uvedlo, že podmínky povolení stanovené Nizozemskem nezajišťují, že bude biocidní přípravek splňovat požadavky stanovené v čl. 19 odst. 1 písm. b) bodě iii) nařízení (EU) č. 528/2012.

(3)

Dne 17. září 2020 vyzval sekretariát koordinační skupiny ostatní dotčené členské státy a žadatele, aby k námitkám předložili písemné připomínky. Žadatel předložil písemné připomínky dne 29. září 2020. Předložené námitky byly projednány v koordinační skupině dne 21. října 2020 za účasti žadatele.

(4)

Německo se domnívá, že opatření ke zmírnění rizik pro uvádění ošetřených předmětů, které byly přípravkem ošetřeny nebo které ho obsahují, na trh mohou být zahrnuta do povolení biocidního přípravku pouze tehdy, pokud byla zmíněná opatření uvedena v podmínkách schválení účinné látky. Jelikož prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1609 (2) neobsahuje opatření, jež jsou nezbytná ke zmírnění rizik pro uvádění ošetřených předmětů, které byly přípravkem ošetřeny nebo které ho obsahují, na trh, Německo se domnívá, že opatření ke zmírnění rizik pro uvádění ošetřených předmětů na trh, která byla navržena Nizozemskem, nemohou být do povolení biocidního přípravku zahrnuta. Jelikož nepřijatelné účinky na lidské zdraví a životní prostředí, které vyplývají z používání biocidního přípravku nemohou být v povolení přípravku řádně zohledněny, neměl by být tedy podle Německa daný přípravek povolen.

(5)

Vzhledem k tomu, že ohledně námitek vznesených Německem nebylo v rámci koordinační skupiny dosaženo dohody, předložilo Nizozemsko dne 16. prosince 2021 podle čl. 36 odst. 1 nařízení (EU) č. 528/2012 nevyřešené námitky Komisi. Poskytlo Komisi podrobné vyjádření k bodům, ve kterých členské státy nebyly schopny dosáhnout dohody, a důvody jejich neshody. Toto vyjádření bylo zasláno dotčeným členským státům a žadateli.

(6)

Podle čl. 19 odst. 1 písm. b) bodů iii) a iv) nařízení (EU) č. 528/2012 je jednou z podmínek pro udělení povolení to, že se určí, že podle společných zásad pro hodnocení dokumentace biocidních přípravků stanovených v příloze VI uvedeného nařízení nemá biocidní přípravek sám o sobě ani v důsledku svých reziduí žádné nepřijatelné účinky na zdraví lidí a zvířat ani na životní prostředí.

(7)

V čl. 19 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 528/2012 se stanoví, že při hodnocení toho, zda biocidní přípravek splňuje kritéria stanovená v odst. 1 písm. b) uvedeného článku, se má zohlednit způsob, jakým lze ošetřené předměty, které jsou biocidním přípravkem ošetřeny nebo které ho obsahují, používat.

(8)

V čl. 58 odst. 2 nařízení (EU) č. 528/2012 je uvedeno, že ošetřený předmět je uveden na trh pouze tehdy, pokud všechny účinné látky obsažené v biocidním přípravku, kterým byl ošetřen nebo který obsahuje, jsou uvedeny na seznamu sestaveném podle čl. 9 odst. 2 zmíněného nařízení pro příslušný typ přípravku a použití, nebo jsou uvedeny v příloze I zmíněného nařízení, a jsou splněny veškeré určené podmínky nebo omezení. Nizozemsko dospělo k závěru, že používání biocidního přípravku by mělo nepřijatelné účinky na lidské zdraví a na životní prostředí vyžadující, aby byla do povolení biocidního přípravku zahrnuta opatření ke zmírnění rizik týkající se jak uvádění ošetřených předmětů, které byly biocidním přípravkem ošetřeny nebo které ho obsahují, na trh, tak jejich používání. Podmínky stanovené v prováděcím nařízení (EU) 2015/1609 nezahrnují zvláštní opatření ke zmírnění rizik týkající se uvádění ošetřených předmětů, které byly ošetřeny propikonazolem nebo které ho obsahují, na trh a uvedené prováděcí nařízení příslušným orgánům členských států neumožňuje, aby v povolení biocidních přípravků obsahujících propikonazol pro typ přípravku 7 stanovily uvedená opatření ke zmírnění rizik, jež by byla potřebná k řešení nepřijatelných zjištěných rizik pro lidské zdraví a životní prostředí vyplývajících z používání ošetřených předmětů, které byly biocidním přípravkem ošetřeny nebo které ho obsahují.

(9)

Po pečlivém posouzení všech informací má Komise za to, že splnění podmínek pro biocidní přípravek, které jsou stanoveny v čl. 19 odst. 1 písm. b) bodech iii) a iv) nařízení (EU) č. 528/2012, nelze zajistit tak, že se uloží podmínky pro používání biocidních přípravků v ošetřených předmětech, aniž by byly současně uloženy povinnosti osobám, které ošetřené předměty obsahující zmíněné biocidní přípravky uvádějí na trh. Avšak vzhledem k tomu, že podmínky nebo omezení, které jsou nezbytné pro zajištění bezpečného používání biocidního přípravku s přihlédnutím ke způsobu, jakým mohou být ošetřené předměty, které byly ošetřeny biocidním přípravkem nebo které ho obsahují, použity, nebyly v prováděcím nařízení (EU) 2015/1609 stanoveny a nemohou být stanoveny v povolení biocidního přípravku, mělo by použití biocidního přípravku v ošetřených předmětech nepřijatelné účinky na lidské zdraví a životní prostředí.

(10)

Komise se proto domnívá, že vzhledem k tomu, že bezpečné použití biocidního přípravku v ošetřených předmětech nelze zajistit pouze tak, že se uloží podmínky vztahující se na použití biocidních přípravků v ošetřených předmětech, aniž by byly současně uloženy povinnosti osobám, které ošetřené předměty uvádějí na trh, přípravek nesplňuje podmínky stanovené v čl. 19 odst. 1 písm. b) bodech iii) a iv) nařízení (EU) č. 528/2012.

(11)

Dne 21. června 2022 poskytla Komise žadateli možnost podat písemné připomínky v souladu s čl. 36 odst. 2 nařízení (EU) č. 528/2012. Dne 18. července 2022 žadatel podal písemné připomínky, které Komise zohlednila.

(12)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

1

2

3

4

5

6

7

1.1.

1.2.

1.3.

1.3.1.

1.3.2.

1.3.3.

1.4.

2.1.

2.1.1.

2.2.

2.3.

2.4.

2.5.

Tento předpis se vztahuje na tažné rámy, které jsou samostatnými celky a nikoli konstrukčními částmi traktoru.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.9.1.

2.9.2.

2.9.3.

2.9.4.

2.10.

2.10.1.

U mechanických spojovacích zařízení a konstrukčních částí, které nejsou konstruovány pro svislé zatížení, je tato hodnota:

U mechanických spojovacích zařízení a konstrukčních částí pro přípojná vozidla s nevýkyvnou ojí, jak jsou definovány v bodě 2.12, se jedná o tuto hodnotu:

kde:

2.10.2.

2.10.3.

2.10.4.

2.11.

Indexy: