(1)

V souladu s článkem 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) má Unie vymezovat a provádět společné politiky a činnosti a zlepšovat spolupráci ve všech oblastech mezinárodních vztahů, mimo jiné ve snaze povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu.

(2)

V souladu s článkem 206 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má Unie vytvořením celní unie přispět ve společném zájmu k harmonickému rozvoji světového obchodu, k postupnému odstranění omezení mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic a ke snižování celních a jiných překážek.

(3)

V souladu s článkem 26 Smlouvy o fungování EU má Unie přijímat opatření určená k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu, který zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu se Smlouvami. Přístup hospodářských subjektů, zboží a služeb třetích zemí na trhy Unie s veřejnými zakázkami nebo koncesemi spadá do oblasti působnosti společné obchodní politiky.

(4)

Článek III:8 Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 a článek XIII Všeobecné dohody o obchodu službami vyjímají vládní zakázky z hlavních mnohostranných pravidel Světové obchodní organizace (WTO).

(5)

V rámci WTO a prostřednictvím dvoustranných vztahů se Unie zasazuje za ambiciózní otevření mezinárodních trhů Unie a jejích obchodních partnerů s veřejnými zakázkami a koncesemi v duchu reciprocity a vzájemného prospěchu.

(6)

Vícestranná dohoda WTO o vládních zakázkách a obchodní dohody Unie, které obsahují ustanovení o veřejných zakázkách, umožňují hospodářským subjektům Unie přístup pouze na trhy s veřejnými zakázkami nebo koncesemi třetích zemí, které jsou stranami těchto dohod.

(7)

Patří-li třetí země mezi strany Dohody WTO o vládních zakázkách nebo uzavřela-li obchodní dohodu s Unií obsahující ustanovení o veřejných zakázkách, měla by Komise postupovat v případě, že se restriktivní postupy týkají zadávání veřejných zakázek spadajících do závazků této třetí země vůči Unii v oblasti přístupu na trh, podle mechanismů konzultace nebo postupů pro urovnávání sporů stanovených v těchto dohodách.

(8)

Mnohé třetí země váhají s otevřením svých trhů s veřejnými zakázkami nebo koncesemi mezinárodní konkurenci či se zlepšením přístupu k těmto trhům. V důsledku toho v nich hospodářské subjekty Unie čelí restriktivním postupům při zadávání veřejných zakázek, což vede ke ztrátě významných obchodních příležitostí.

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 654/2014 (3) stanoví pravidla a postupy s cílem zajistit výkon práv Unie podle mezinárodních obchodních dohod uzavřených Unií. Pro zacházení s hospodářskými subjekty, zbožím a službami, na něž se nevztahují takové mezinárodní dohody, neexistují žádná taková pravidla a postupy.

(10)

Závazky Unie vůči třetím zemím, pokud jde o přístup na mezinárodní trhy s veřejnými zakázkami a koncesemi, vyžadují mimo jiné rovné zacházení s hospodářskými subjekty z těchto třetích zemí. Opatření přijatá podle tohoto nařízení se tedy mohou vztahovat pouze na hospodářské subjekty, zboží nebo služby ze třetích zemí, které nejsou smluvními stranami vícestranné Dohody WTO o vládních zakázkách nebo dvoustranných či mnohostranných obchodních dohod uzavřených s Unií, jež zahrnují závazky týkající se přístupu na trhy s veřejnými zakázkami nebo koncesemi, nebo na hospodářské subjekty, zboží a služby ze zemí, které jsou stranami těchto dohod, avšak pouze pokud jde o zadávací řízení na zboží, služby nebo koncese, na něž se uvedené dohody nevztahují. V souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (4), 2014/24/EU (5) a 2014/25/EU (6), a jak je objasněno ve sdělení Komise ze dne 24. července 2019 nazvaném „Pokyny k účasti uchazečů a zboží ze třetích zemí na trhu EU s veřejnými zakázkami“, nemají hospodářské subjekty ze třetích zemí, které neuzavřely žádnou dohodu o otevření trhu EU s veřejnými zakázkami nebo na jejichž zboží, služby a stavební práce se taková dohoda nevztahuje, zajištěn přístup k zadávacím řízením v EU a mohou být vyloučeny.

(11)

Účinné uplatňování veškerých opatření přijatých podle tohoto nařízení s cílem zlepšit přístup hospodářských subjektů Unie na trhy některých třetích zemí s veřejnými zakázkami nebo koncesemi vyžaduje jasný soubor pravidel původu pro hospodářské subjekty, zboží a služby.

(12)

Původ zboží by se měl určovat v souladu s článkem 60 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (7).

(13)

Původ služby by se měl určovat na základě původu fyzické či právnické osoby, která ji poskytuje. Za původ právnické osoby by se měla považovat země, podle jejíhož práva je právnická osoba zřízena nebo jiným způsobem organizována a na jejímž území vyvíjí významnou podnikatelskou činnost. Právnické osoby zřízené nebo jiným způsobem organizované podle práva členského státu by měly být považovány za osoby mající původ v Unii pouze tehdy, mají-li přímou a skutečnou vazbu na hospodářství některého členského státu. Aby se zabránilo možnému obcházení opatření v rámci nástroje pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek (dále jen „opatření v rámci nástroje“), může být rovněž nutné určit původ právnických osob ovládaných ze zahraničí nebo se zahraničním vlastníkem, které nevyvíjejí významnou podnikatelskou činnost na území třetí země nebo na území členského státu, podle jejichž práva jsou zřízeny nebo jiným způsobem organizovány, s přihlédnutím k jiným prvkům, jako je původ vlastníků nebo jiných osob, které v této právnické osobě vykonávají dominantní vliv.

(14)

Při posuzování toho, zda ve třetí zemi existují konkrétní opatření nebo postupy, které by mohly vést ke zhoršení přístupu hospodářských subjektů, zboží nebo služeb Unie na trhy této třetí země s veřejnými zakázkami nebo koncesemi, by měla Komise prověřit, do jaké míry právní předpisy, pravidla či jiná opatření na trzích dotyčné třetí země s veřejnými zakázkami nebo koncesemi zajišťují transparentnost v souladu s mezinárodními normami a zda nemají za následek závažné a opakované omezení hospodářských subjektů, zboží nebo služeb z Unie. Dále by měla Komise prověřit, do jaké míry jednotliví veřejní zadavatelé nebo zadavatelé ze třetích zemí přijímají nebo nadále uplatňují restriktivní postupy vůči hospodářským subjektům, zboží nebo službám z Unie.

(15)

Komise by měla mít možnost kdykoliv zahájit transparentní šetření údajných restriktivních opatření nebo postupů přijatých nebo nadále uplatňovaných třetí zemí.

(16)

Vzhledem k celkovému politickému cíli Unie, kterým je podpora hospodářského růstu nejméně rozvinutých zemí a jejich začlenění do globálních hodnotových řetězců, by Komise neměla zahajovat šetření v souvislosti se zeměmi zvýhodněnými v rámci režimu „Vše kromě zbraní“, které jsou uvedeny v příloze IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 (8).

(17)

Při provádění šetření by Komise měla vyzvat dotyčnou třetí zemi k zahájení konzultací s cílem zrušit či napravit jakákoli restriktivní opatření nebo postupy, a tím zlepšit příležitosti hospodářských subjektů, zboží a služeb z Unie na trzích této třetí země s veřejnými zakázkami nebo koncesemi.

(18)

Je nanejvýš důležité, aby šetření bylo prováděno transparentním způsobem. Zpráva o hlavních zjištěních šetření by tudíž měla být veřejně přístupná.

(19)

Pokud šetření potvrdí existenci restriktivních opatření nebo postupů a konzultace s danou třetí zemí nepovedou k přijetí uspokojivých nápravných opatření, která by v přiměřeném časovém rámci vedla k nápravě závažného a opakovaného zhoršení přístupu pro hospodářské subjekty, zboží a služby z Unie, nebo pokud daná třetí země odmítne vést konzultace, měla by Komise přijmout podle tohoto nařízení opatření v rámci nástroje ve formě úpravy bodového hodnocení nebo vyloučení nabídek, je-li podle jejího názoru přijetí takového opatření v zájmu Unie.

(20)

Zjištění, zda je přijetí opatření v rámci nástroje v zájmu Unie, by se mělo opírat o zhodnocení všech různých zájmů jako celku, včetně zájmů hospodářských subjektů Unie. Komise by měla zvážit důsledky přijetí takového opatření a jeho dopad na širší zájmy Unie. Je důležité, aby byla zvláštní pozornost věnována obecnému cíli dosažení reciprocity otevřením trhů třetí země a zlepšením příležitostí hospodářských subjektů Unie v přístupu na trhy. Měl by být rovněž zohledněn cíl omezit nadbytečnou administrativní zátěž pro veřejné zadavatele a zadavatele, jakož i pro hospodářské subjekty.

(21)

Úprava bodového hodnocení by měla být uplatňována pouze pro účely hodnocení nabídek podaných hospodářskými subjekty, jež pocházejí z dané třetí země. Takové opatření by nemělo mít vliv na cenu, jež má být zaplacena podle smlouvy, která bude uzavřena s úspěšným uchazečem. Pokud se veřejní zadavatelé nebo zadavatelé rozhodnou založit své hodnocení nabídek na ceně nebo nákladech jako jediných kritériích pro zadání zakázky, měla by být úroveň úpravy bodového hodnocení stanovena výrazně vyšší, aby byla zajištěna srovnatelná účinnost opatření v rámci nástroje.

(22)

Opatření v rámci nástroje by se měla vztahovat na zadávací řízení spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, včetně rámcových dohod a dynamických nákupních systémů. Pokud je konkrétní zakázka zadána v rámci dynamického nákupního systému, na který se vztahuje opatření v rámci nástroje, měla by se opatření v rámci nástroje vztahovat i na tuto konkrétní zakázku. Opatření v rámci nástroje by se však neměla vztahovat na zakázky, které nedosahují určitého finančního limitu, aby se omezila celková administrativní zátěž pro veřejné zadavatele a zadavatele. Aby se zabránilo možnému zdvojení v uplatňování opatření v rámci nástroje, neměla by se tato opatření vztahovat na zakázky zadávané na základě rámcové dohody, pokud se tato opatření uplatňovala již při uzavírání dané rámcové dohody.

(23)

Aby se zabránilo možnému obcházení opatření v rámci nástroje, měly by být úspěšným uchazečům uloženy odpovídající povinnosti. Tyto povinnosti by se měly uplatňovat pouze na zadávací řízení, na něž se vztahuje opatření v rámci nástroje, jakož i na zakázky zadávané na základě rámcové dohody, kdy je hodnota takových zakázek alespoň rovná určitému finančnímu limitu a na rámcovou dohodu se vztahuje opatření v rámci nástroje.

(24)

Pokud se třetí země účastní věcných a pokročilých jednání s Unií o přístupu na trh v oblasti zadávání veřejných zakázek s cílem odstranit nebo napravit zhoršení přístupu hospodářských subjektů, zboží nebo služeb z Unie na její trhy s veřejnými zakázkami nebo koncesemi, měla by mít Komise možnost během jednání pozastavit opatření v rámci nástroje, která se dotčené země týkají.

(25)

Je důležité, aby opatření v rámci nástroje byla v Unii veřejnými zadavateli a zadavateli uplatňována jednotně. Aby se zohlednila různá administrativní kapacita veřejných zadavatelů a zadavatelů, měly by mít členské státy možnost při splnění určitých přísných požadavků požádat o výjimku z opatření v rámci nástroje pro omezený seznam místních veřejných zadavatelů. Při kontrole seznamů místních veřejných zadavatelů navržených členskými státy je důležité, aby Komise vzala v úvahu konkrétní situaci těchto veřejných zadavatelů, mimo jiné pokud jde o počet obyvatel a zeměpisnou polohu. Tato výjimka by mohla rovněž odkazovat na zadávací řízení, která by tito veřejní zadavatelé měli být schopni provádět podle rámcových dohod nebo dynamických nákupních systémů.

(26)

Je nezbytné, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé měli přístup k široké škále vysoce kvalitních produktů, jež vyhovují jejich požadavkům nákupu za konkurenceschopnou cenu. Veřejní zadavatelé a zadavatelé by proto měli mít možnost neuplatnit opatření v rámci nástroje, jež omezují přístup pro nezahrnuté zboží a služby, pokud nejsou k dispozici zboží nebo služby pocházející z Unie nebo zahrnuté zboží a služby, které vyhovují požadavkům veřejného zadavatele nebo zadavatele, nebo zajistit zásadní potřeby veřejné politiky, například pokud jde o naléhavé důvody vztahující se k veřejnému zdraví či k ochraně životního prostředí. Pokud veřejní zadavatelé nebo zadavatelé tyto výjimky uplatní, měla by být o tom Komise včas a plně informována, aby bylo možné náležitě sledovat provádění tohoto nařízení.

(27)

Pokud veřejní zadavatelé nebo zadavatelé nesprávně uplatňují opatření v rámci nástroje a má to negativní vliv na příležitosti hospodářských subjektů, které jsou oprávněny se účastnit zadávacího řízení, měly by se použít směrnice Rady 89/665/EHS (9) a 92/13/EHS (10). Dotčené hospodářské subjekty by proto měly mít možnost zahájit přezkumné řízení podle vnitrostátních právních předpisů provádějících tyto směrnice, například pokud se domnívají, že měl být vyloučen konkurenční hospodářský subjekt nebo že měla být nabídka v důsledku uplatnění opatření v rámci nástroje zařazena na nižší místo v pořadí. Komise by rovněž měla mít možnost použít systém nápravy podle článku 3 směrnice 89/665/EHS nebo podle článku 8 směrnice 92/13/EHS.

(28)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11).

(29)

Pro přijímání prováděcích aktů týkajících se přijímání, zrušení, pozastavení, obnovení nebo prodloužení opatření v rámci nástroje by se měl použít přezkumný postup a Komisi by měl být nápomocen Výbor pro obchodní překážky zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1843 (12). Vzhledem k tomu, že opatření v rámci nástroje by mohla mít na trhy Unie s veřejnými zakázkami nebo koncesemi různé účinky, měl by být upraven postup projednávání ve výboru použitelný na návrhy prováděcích aktů, jimiž se stanoví vyloučení nabídek, a v takových případech by se měl použít čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

(30)

V případě potřeby a v záležitostech, které mají vliv na uplatňování právního rámce Unie pro zadávání veřejných zakázek, by měla mít Komise možnost si vyžádat poradenství Poradního výboru pro veřejné zakázky zřízeného rozhodnutím Rady 71/306/EHS (13).

(31)

Informace obdržené podle tohoto nařízení by měly být použity pouze k účelu, pro který byly vyžádány, a s náležitým ohledem na platné požadavky Unie a členských států na ochranu a důvěrnost údajů. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (14), jakož i článek 28 směrnice 2014/23/EU, článek 21 směrnice 2014/24/EU a článek 39 směrnice 2014/25/EU se použijí odpovídajícím způsobem.

(32)

V souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (15) a mimo jiné s cílem snížit administrativní zátěž, zejména pro členské státy, by Komise měla pravidelně přezkoumávat oblast působnosti, fungování a účinnost tohoto nařízení. Tento přezkum by se mimo jiné měl zabývat možností využití veškerých dostupných prostředků, aby se usnadnila výměna informací, včetně elektronických nástrojů pro zadávání veřejných zakázek, jako jsou standardní formuláře pro uveřejňování oznámení v oblasti zadávání veřejných zakázek podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/1780 (16), a stejně tak by se měl zabývat zátěží, která vznikne veřejným zadavatelům a zadavatelům v důsledku uplatňování tohoto nařízení. O svém posouzení by měla Komise podat zprávu Evropskému parlamentu a Radě a případně by měla předložit odpovídající legislativní návrhy.

(33)

Pravidla a zásady zadávání veřejných zakázek, jež platí pro veřejné zakázky zadávané orgány Unie na vlastní účet, jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (17), a proto nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení. Podle nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 jsou tato pravidla založena na pravidlech stanovených ve směrnicích 2014/23/EU a 2014/24/EU. Je proto vhodné posoudit, zda by se v souvislosti s revizí nařízení (EU, Euratom) 2018/1046 měla pravidla a zásady stanovené v tomto nařízení vztahovat rovněž na veřejné zakázky zadávané orgány Unie.

(34)

Aby se usnadnilo uplatňování tohoto nařízení veřejnými zadavateli, zadavateli a hospodářskými subjekty, měla by Komise vydat příslušné pokyny. Tyto pokyny by měly poskytovat informace zejména o pojmech jako je původ fyzických a právnických osob, původ zboží a služeb, dodatečné povinnosti a uplatňování uvedených ustanovení v rámci tohoto nařízení. S ohledem na celkový politický cíl Unie podporovat malé a střední podniky by tyto pokyny měly rovněž zohledňovat jejich zvláštní potřebu mít k dispozici informace nezbytné k uplatňování tohoto nařízení s cílem zabránit nadměrné zátěži těchto podniků.

(35)

V souladu se zásadou proporcionality a v zájmu dosažení základního cíle zlepšit přístup hospodářských subjektů, zboží a služeb Unie na trhy s veřejnými zakázkami nebo koncesemi v třetích zemích stanovením opatření týkajících se nezahrnutých veřejných zakázek je nezbytné a účelné, aby byla stanovena pravidla, podle nichž má Komise postupovat při provádění šetření údajných opatření nebo postupů třetích zemí vůči hospodářským subjektům, zboží a službám z Unie a při zahajování konzultací s dotyčnými třetími zeměmi. V souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaných cílů,

(1)

Třebaže ke krátkodobým narušením dodávek zemního plynu došlo již v minulosti, existuje několik faktorů, kterými se situace v roce 2022 od předchozích krizí v oblasti bezpečnosti dodávek plynu liší. Eskalace ruské vojenské agrese vůči Ukrajině od února 2022 vedla k bezprecedentnímu nárůstu cen. Takové zvyšování cen pravděpodobně zásadně změní motivaci naplňovat podzemní zásobníky plynu v Unii. V současné geopolitické situaci, nelze vyloučit další narušení dodávek plynu. Tato narušení by mohla vážně poškodit občany a hospodářství Unie, neboť Unie stále do značné míry závisí na vnějších dodávkách plynu, jež mohou být konfliktem ovlivněny.

(2)

Povaha a důsledky nedávných událostí jsou rozsáhlé a mají dopad na celou Unii, a proto je nezbytná komplexní reakce Unie. Tato reakce by se měla přednostně zaměřit na opatření, jež mohou posílit bezpečnost dodávek plynu na úrovni Unie, zejména pokud jde o dodávky plynu chráněným zákazníkům. K tomuto cíli zásadně přispívají úspory energie a energetická účinnost. Je proto zásadní, aby Unie jednala koordinovaně s cílem zabránit potenciálním rizikům vyplývajícím z možného narušení dodávek plynu, aniž by bylo dotčeno právo volby členských států mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jejich zásobování energií v souladu s článkem 194 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(3)

Podzemní zásobníky plynu přispívají k zabezpečení dodávek plynu zajištěním dodatečných zásob plynu v případě velké poptávky nebo narušení dodávek, a dobře naplněné podzemní zásobníky plynu tak vedou k bezpečným dodávkám plynu. Jelikož k narušení dodávek plynu přiváděného plynovody může dojít kdykoli, měla by být zavedena opatření týkající se úrovně naplnění podzemních zásobníků Unie, aby byla zajištěna bezpečnost dodávek plynu v zimě 2022 – 2023.

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 (3) zavedlo mechanismus solidarity jako nástroj pro zmírnění dopadů závažných případů nouze v Unii, kdy jsou v členském státě ohroženy dodávky plynu zákazníkům chráněným v rámci solidarity coby základní potřeba a nezbytná priorita v oblasti bezpečnosti. V případě stavu nouze na úrovni Unie okamžitá reakce zajistí, aby byly členské státy schopny poskytnout zákazníkům zvýšenou ochranu.

(5)

Dopad ruské vojenské agrese vůči Ukrajině ukázal, že stávající pravidla pro bezpečnost dodávek nejsou přizpůsobena náhlým významným změnám geopolitické situace, kdy výpadky dodávek a prudké nárůsty cen nemusí být jen důsledkem selhání infrastruktury či extrémních povětrnostních podmínek, ale také záměrných větších událostí a dlouhodobějších či nečekaných narušení dodávek. Je proto nezbytné řešit náhlá výrazně zvýšená rizika vyplývající ze současných změn v geopolitické situaci, a to i diverzifikací dodávek energie do Unie.

(6)

Na základě analýzy Komise týkající se mimo jiné vhodnosti opatření k zabezpečení dodávek plynu a analýzy posílené rizikové připravenosti v celé Unii, kterou v únoru 2022 provedly Komise a Koordinační skupina pro otázky plynu (dále jen „skupina GCG“), zřízená nařízením (EU) 2017/1938, by každý členský stát měl principiálně zajistit, aby kapacita podzemních zásobníků plynu nacházejících se na jeho území a přímo propojených s oblastí trhu daného členského státu byla k 1. listopadu každého roku naplněna nejméně z 90 % jejich kapacity na úrovni členského státu (cíl naplnění), s řadou průběžných cílů pro každý členský stát v květnu, červenci, září a únoru (trajektorie naplňování) dalšího roku. Některé členské státy, jež mají významnou podzemní skladovací kapacitu, by byly povinností splnit cíl naplnění podzemních zásobníků plynu na jejich území nepřiměřeně dotčeny. Aby se zohlednila tato situace, měla by být jejich povinnost naplnit podzemní zásobníky plynu omezena na 35 % jejich průměrné roční spotřeby plynu v předcházejících pěti letech. Tím by neměla být dotčena povinnost ostatních členských států přispívat k naplňování dotyčných podzemních zásobníků plynu. Za určitých podmínek by členské státy měly mít možnost rozhodnout, že cíl naplnění částečně splní započtením zásob zkapalněného zemního plynu (LNG) uskladněného v zařízeních LNG. Cíle naplnění jsou nezbytné k zajištění toho, aby byli odběratelé v Unii náležitě chráněni před výpadky dodávek plynu. V roce 2022 by měl platit nižší cíl naplnění (80 %) a omezený počet průběžných cílů, a to s ohledem na skutečnost, že toto nařízení má vstoupit v platnost až po začátku vtláčecího období, takže členské státy budou mít k jeho provedení omezenou dobu.

(7)

Při naplňování svých skladovacích zařízení by členské státy měly usilovat o diverzifikaci svých dodavatelů plynu s cílem snížit svou závislost tam, kde by to mohlo ohrozit bezpečnost zásobování energií nebo zásadní bezpečnostní zájmy Unie nebo členských států.

(8)

Od roku 2023 by se uskladňování plynu mělo v každém roce monitorovat zejména od února, aby se zabránilo nenadálé těžbě plynu z podzemních zásobníků uprostřed zimy, což by před koncem zimy mohlo vést k problémům v oblasti bezpečnosti dodávek. Trajektorie naplňování by měly umožnit průběžné monitorování po celé vtláčecí období.

(9)

Od roku 2023 by měl každý členský stát disponující podzemními zásobníky plynu předkládat Komisi v každém roce návrh trajektorie naplňování pro tyto zásobníky na jeho území a přímo propojené s jeho oblastí trhu v souhrnné podobě. Komise by měla s přihlédnutím k posouzení skupinou GCG přijmout rozhodnutí, jímž pro každý členský stát stanoví trajektorii naplňování způsobem, který nepřiměřeně nenaruší konkurenceschopnost podzemních zásobníků plynu v tomto členském státu ve srovnání s takovými zásobníky nacházejícími se v sousedních členských státech.

(10)

Za účelem stanovení trajektorie naplňování pro každý členský stát s podzemními zásobníky plynu počínaje rokem 2023 na základě návrhu trajektorie naplňování předloženého každým takovým členským státem by měly být na Komisi přeneseny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (4).

(11)

Trajektorie naplňování pro jednotlivé členské státy s podzemními zásobníky plynu by měly zahrnovat řady průběžných cílů a měly by vycházet z průměrné míry naplňování v daném členském státě během předchozích pěti let. U členských států, jejichž cíl naplnění je omezen na 35 % jejich průměrné roční spotřeby plynu, by průběžné cíle trajektorie naplňování měly být sníženy odpovídajícím způsobem.

(12)

Pokud členský stát nemůže splnit cíl naplnění včas z důvodu technických problémů, jako jsou problémy týkající se plynovodů zásobujících podzemní zásobníky plynu nebo problémy se vtláčecími zařízeními, měl by mít možnost splnit cíl naplnění později. Každý cíl naplnění by však měl být splněn, jakmile je to technicky možné, a v každém případě nejpozději 1. prosince daného roku, aby byla zajištěna bezpečnost dodávek plynu během zimního období.

(13)

Členský stát nemusí být schopen splnit cíl naplnění nebo průběžné cíle z důvodu stavu nouze na regionální úrovni či na úrovni Unie, například v případě nedostatečných dodávek plynu, jak uvádí čl. 11 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1938, který vyhlásila Komise na žádost jednoho nebo případně více členských států, které vyhlásily vnitrostátní stav nouze ve smyslu uvedeného nařízení. Cíle naplnění, včetně cíle sdílení břemene, by proto neměly platit v případech a po dobu, kdy Komise vyhlásí stav nouze na regionální úrovni či na úrovni Unie v souladu s článkem 12 uvedeného nařízení.

(14)

K zajištění toho, aby nedocházelo k odchylkám od trajektorií naplňování, by příslušné orgány měly soustavně monitorovat úrovně naplnění podzemních zásobníků plynu. Na trajektorie naplňování by se mělo vztahovat rozpětí pěti procentních bodů. Je-li úroveň naplnění v členském státě o více než pět procentních bodů pod úrovní jeho trajektorie naplňování, měl by příslušný orgán okamžitě přijmout účinná opatření ke zvýšení úrovně naplnění. Členské státy by o těchto opatřeních měly informovat Komisi a skupinu GCG.

(15)

Podstatné a trvalé odchýlení od trajektorie naplňování ze strany členského státu může ohrozit přiměřené naplňování a cíl naplnění, nezbytné k zajištění bezpečnosti dodávek plynu v Unii v duchu solidarity. V případě takového podstatného a trvalého odchýlení od trajektorie naplňování nebo v případě odchýlení od cíle naplnění by Komise měla být zmocněna k přijetí účinných opatření, aby se zabránilo problémům se zabezpečením dodávek plynu vyplývajícím z nenaplněných zásobníků. Při rozhodování o takových účinných opatřeních by Komise měla zohlednit konkrétní situaci dotčeného členského státu, jako je kapacita podzemních zásobníků plynu ve vztahu k vnitrostátní spotřebě plynu, význam daných podzemních zásobníků plynu pro bezpečnost dodávek plynu v regionu a případná existující skladovací zařízení na LNG. Jelikož má toto nařízení vstoupit v platnost až po začátku vtláčecího období v roce 2022, měla by veškerá opatření přijatá Komisí k řešení odchylek od trajektorie naplňování pro rok 2022 zohlednit skutečnost, že na provedení tohoto nařízení na vnitrostátní úrovni je k dispozici omezený čas. Komise by měla zajistit, aby opatření nepřekračovala rámec toho, co je nezbytné pro zajištění bezpečnosti dodávek plynu, a nepředstavovala nepřiměřenou zátěž pro členské státy, účastníky trhu s plynem, provozovatele skladovacích zařízení či odběratele.

(16)

Členské státy by měly přijmout veškerá nezbytná opatření ke splnění cílů naplnění. Zároveň by měly usilovat o to, aby na prvním místě byla pokud možno využívána tržní opatření, aby se zabránilo zbytečným narušením trhu. Členské státy by měly mít možnost stanovit vyšší cíl naplnění, aby Unie mohla usilovat o společné naplnění ve výši 85 % kapacity podzemních zásobníků plynu v Unii pro rok 2022. Vzhledem k různým regulačním režimům, které jsou již v mnoha členských státech na podporu naplňování skladovacích zařízení zavedeny, by neměl být stanoven žádný konkrétní nástroj pro splnění trajektorie naplňování či cíle naplnění. Členské státy by měly mít při splnění určitých podmínek možnost rozhodnout o tom, který nástroj je pro jejich vnitrostátní systém nejvhodnější. Členské státy nebo příslušné regulační orgány by proto měly mít možnost určit, kteří účastníci trhu mají mít povinnost zajistit naplnění podzemních zásobníků plynu. Měly by mít rovněž možnost rozhodnout o tom, zda ke splnění cílů naplnění postačují regulační opatření, například opatření ukládající držitelům kapacity povinnost uvolnit nevyužité kapacity, což je podle stávajících tržních pravidel Unie možné, nebo zda jsou nezbytné finanční pobídky nebo snížení sazeb za skladování. Pokud členský stát uloží dodavatelům plynu, kteří na jeho území dodávají plyn chráněným zákazníkům, povinnost uskladňovat plyn v podzemních zásobnících plynu, měl by být uskladněný objem plynu stanoven na základě objemu zemního plynu dodávaného těmto chráněným zákazníkům. Členské státy by se měly navzájem koordinovat a používat nástroje, jako jsou Platformy pro nákup LNG, aby se maximalizovalo využití LNG k naplňování skladovacích zařízení. Mimoto by členské státy měly omezit infrastrukturní a regulační překážky společného využívání LNG k naplňování skladovacích zařízení.

(17)

Sdělení Komise ze dne 8. března 2022 nazvané „REPowerEU: společná evropská akce pro cenově dostupnější, bezpečnější a udržitelnější energii“ objasnilo, že právo Unie umožňuje členským státům za účelem zajištění naplňování zásobníků poskytovat dodavatelům plynu podporu podle čl. 107 odst. 3 písm. c) Smlouvy o fungování EU, například ve formě záruk (dvousměrná rozdílová smlouva).

(18)

Veškerá opatření přijatá členskými státy k zajištění naplňování podzemních zásobníků plynu, včetně podmínek plnění na základě sdílení břemene a podmínek pro těžbu plynu z podzemních zásobníků plynu, by měla být nezbytná, jasně vymezená, transparentní, přiměřená, nediskriminační a ověřitelná a neměla by nepřiměřeně narušovat hospodářskou soutěž nebo řádné fungování vnitřního trhu s plynem ani ohrozit bezpečnost dodávek plynu do jiných členských států nebo Unie. Tato opatření by zejména neměla vést k posílení dominantního postavení nebo neočekávaným ziskům podniků, jež kontrolují podzemní zásobníky plynu nebo si rezervovaly, ale nevyužily skladovací kapacitu.

(19)

Účinné využívání stávající infrastruktury včetně přeshraničních přepravních kapacit, podzemních zásobníků plynu a zařízení LNG je důležité pro zajištění bezpečnosti dodávek plynu v duchu solidarity. Otevřené hranice trhu s energií jsou klíčové pro bezpečnost dodávek plynu, a to i v dobách narušení dodávek plynu na vnitrostátní, regionální nebo unijní úrovni. Opatření přijatá za účelem zajištění naplnění podzemních zásobníků plynu by proto neměla blokovat ani omezovat přeshraniční kapacity přidělené v souladu s nařízením Komise (EU) 2017/459 (5). Kromě toho by členské státy měly zajistit, aby zásoby zůstávaly k dispozici, a to i pro sousední členské státy a v případech vyhlášení stavu nouze podle čl. 11 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2017/1938.

(20)

Povinnost uskladňování bude mít pravděpodobně za následek finanční zátěž pro příslušné účastníky trhu v těch členských státech, jež mají na svém území příslušné podzemní zásobníky plynu, zatímco zvýšení úrovně bezpečnosti dodávek plynu má být přínosem pro všechny členské státy, včetně těch, jež podzemní zásobníky plynu nemají. Aby bylo možné v duchu solidarity sdílet břemeno spočívající v zajišťování dostatečného naplnění podzemních zásobníků plynu v Unii v zájmu zabezpečení dodávek plynu, měly by členské státy bez podzemních zásobníků plynu využívat podzemní zásobníky plynu v jiných členských státech. V případě, že soustava členského státu není propojena s jinými členskými státy, nebo pokud omezená přeshraniční přepravní kapacita členského státu či další technické důvody znemožňují využívání podzemních zásobníků plynu v jiných členských státech, měla by být uvedená povinnost odpovídajícím způsobem omezena.

(21)

Členské státy bez podzemních zásobníků plynu by měly zajistit, aby účastníci trhu v těchto členských státech měli zavedena ujednání v členských státech, které tyto zásobníky mají, jež do 1. listopadu umožňují využití objemů zásob odpovídajících alespoň 15 % jejich průměrné roční spotřeby plynu v předcházejících pěti letech. Členské státy bez podzemních zásobníků plynu by však rovněž měly mít možnost vytvořit alternativní mechanismus pro sdílení břemene s jedním nebo více členskými státy, které mají podzemní zásobníky plynu. Za určitých podmínek by při zvažování mechanismu pro sdílení břemene měla být zohledněna i jiná stávající rovnocenná opatření v oblasti zajištění bezpečnosti dodávek plynu, například rovnocenná povinnost ohledně jiných paliv než zemního plynu, včetně ropy. Členské státy by měly tyto alternativní mechanismy pro sdílení břemene oznámit Komisi a prokázat technická omezení a rovnocennost přijatých opatření.

(22)

Je možné, že opatření, jejichž prostřednictvím členské státy bez podzemních zásobníků plynu sdílejí břemeno povinnosti uskladňování s členskými státy, které podzemní zásobníky plynu mají, mohou mít následně finanční dopad na příslušné účastníky trhu. Členským státům bez podzemních zásobníků plynu by proto mělo být umožněno poskytovat účastníkům trhu finanční pobídky nebo kompenzace za výpadek příjmů nebo za náklady vzniklé v důsledku povinností, které jim byly uloženy a které nemohou být pokryty příjmy. Jsou-li tato opatření financována z poplatku, neměl by se tento poplatek použít na přeshraniční propojovací body.

(23)

Účinné monitorování a podávání zpráv má zásadní význam pro posouzení povahy a rozsahu rizik souvisejících s bezpečností dodávek plynu, jakož i pro volbu vhodných opatření k řešení těchto rizik. Provozovatelé podzemních zásobníků plynu by měli podávat příslušným orgánům zprávy o úrovních naplnění každý měsíc během vtláčecího období. Vlastníci a provozovatelé podzemních zásobníků plynu se vybízejí, aby pravidelně zadávali údaje o kapacitě a úrovni naplnění každého podzemního zásobníku plynu na centrální platformu pro podávání zpráv.

(24)

Příslušné orgány hrají důležitou úlohu při monitorování bezpečnosti dodávek plynu a zajišťují rovnováhu mezi bezpečností dodávek plynu a náklady odběratelů vyplývajícími z opatření. Příslušný orgán každého členského státu nebo jiný subjekt určený daným členským státem by měly monitorovat úrovně naplnění podzemních zásobníků plynu na jeho území a výsledky oznamovat Komisi. Komise by rovněž ve vhodných případech měla mít možnost přizvat Agenturu Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER), aby byla při monitorování nápomocna.

(25)

Je nezbytné, aby posouzení rizik prováděná podle článku 7 nařízení (EU) 2017/1938 zohledňovala veškerá rizika, která by mohla vážně ovlivnit bezpečnost dodávek plynu. Za tímto účelem by přístup k posuzování bezpečnosti dodávek plynu založený na posouzení rizik a stanovení preventivních a zmírňujících opatření měl rovněž zohledňovat scénáře úplného přerušení jediného zdroje dodávek. K zajištění maximální připravenosti a s cílem zabránit narušení dodávek plynu a zmírnit dopady tohoto narušení by se společné posouzení rizik a vnitrostátní posouzení rizik měla provádět s přihlédnutím k takovýmto scénářům. To by umožnilo koordinovat opatření ke zmírnění dopadu stavu nouze a optimalizovat zdroje pro zaručení nepřetržitého zásobování v případě úplného přerušení dodávek.

(26)

Měla by být posílena úloha skupiny GCG, jež by měla mít výslovný mandát monitorovat výkonnost členských států v oblasti bezpečnosti dodávek plynu a v této oblasti vypracovávat osvědčené postupy. Komise by proto měla pravidelně podávat zprávy skupině GCG, která by měla být Komisi nápomocna při monitorování cílů naplnění a při zajišťování toho, aby byly tyto cíle splněny.

(27)

Skupina GCG působí jako klíčový poradce Komise usnadňující koordinaci opatření v oblasti bezpečnosti dodávek a je Komisi kdykoli, a konkrétně v případě krize, nápomocna. V zájmu zajištění maximální připravenosti a usnadnění rychlé výměny informací svolá Komise podle potřeby v očekávání možné krize neprodleně skupinu GCG ve složení pro řešení krizí. Skupina GCG ve složení pro řešení krizí by měla být Komisi k dispozici, aby jí poskytovala pomoc po celou dobu, kdy je to nezbytné. Za tímto účelem by měla skupina GCG udržovat komunikační kanály s členskými státy a všemi příslušnými účastníky trhu v oblasti bezpečnosti dodávek plynu a shromažďovat informace důležité pro bezpečnost dodávek plynu na vnitrostátní, regionální a unijní úrovni.

(28)

Odvětví skladovacích zařízení má pro Unii, bezpečnost jejího zásobování energií a další zásadní bezpečnostní zájmy Unie velký význam. Podzemní zásobníky plynu se proto považují za kritickou infrastrukturu ve smyslu směrnice Rady 2008/114/ES (6). Členské státy se vybízejí, aby ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a ve zprávách o pokroku přijatých podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (7) zohlednily opatření zavedená tímto nařízením.

(29)

V soustavě zásobníků jsou nezbytné další záruky, aby se zabránilo ohrožení veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti v Unii nebo blahobytu občanů Unie. Členské státy by měly zajistit, aby každý provozovatel skladovacího zařízení, včetně provozovatelů, kteří jsou kontrolováni provozovateli přepravní soustavy, byl certifikován národním regulačním orgánem nebo jiným příslušným orgánem určeným členským státem, aby bylo zajištěno, že vliv na provozovatele skladovacího zařízení neohrožuje bezpečnost zásobování energií ani jiné zásadní bezpečnostní zájmy v Unii nebo v jednotlivých členských státech. Pro analýzu možných rizik v oblasti bezpečnosti zásobování energií je důležitá koordinace mezi členskými státy provádějícími posuzování bezpečnosti dodávek. Při tomto posuzování by se nemělo rozlišovat mezi účastníky trhu, avšak posuzování by mělo být plně v souladu se zásadami dobře fungujícího vnitřního trhu. V zájmu rychlého zmírnění rizika vyplývajícího z nízkých úrovní naplnění by uvedená certifikace měla být upřednostňována a prováděna rychleji u větších podzemních zásobníků plynu, u nichž byla úroveň naplnění v poslední době trvale nízká, čímž by se zajistilo vyloučení, nebo pokud možno napravení možných problémů s bezpečností dodávek plynu vyplývajících z kontroly nad těmito velkými zásobníky. Vzhledem k tomu, že průměrná úroveň naplnění všech podzemních zásobníků plynu v Unii ke dni 31. března v posledních šesti letech činila 35 % jejich maximální kapacity, měla by být prahová hodnota k určení neobvykle nízké úrovně naplnění v březnu 2021 a březnu 2022 stanovena na 30 %.

(30)

Národní regulační orgány nebo jiný příslušný orgán určený dotčeným členským státem (dále jen v obou případech „certifikační orgán“) by měly certifikaci zamítnout, pokud dospějí k závěru, že by osoba, která přímo či nepřímo kontroluje provozovatele skladovacího zařízení nebo vykonává ve vztahu k tomuto provozovateli jakékoli právo, mohla ohrozit bezpečnost zásobování energií nebo jiný zásadní bezpečnostní zájem na celostátní, regionální nebo unijní úrovni. Při provádění tohoto posouzení by certifikační orgán měl vzít v úvahu jak obchodní vztahy, které by mohly negativně ovlivnit motivaci a schopnost provozovatele skladovacího zařízení, pokud jde o naplňování podzemního zásobníku plynu, tak i mezinárodní závazky Unie a jakékoli jiné konkrétní skutečnosti a okolnosti případu. Aby se zajistilo jednotné uplatňování pravidel certifikace v celé Unii, dodržování mezinárodních závazků Unie a solidarita a energetická bezpečnost v rámci Unie, měl by certifikační orgán při přijímání rozhodnutí o certifikaci v nejvyšší možné míře zohlednit stanovisko Komise, včetně toho, že v příslušném případě upraví návrh svého rozhodnutí. Pokud certifikační orgán certifikaci zamítne, měl by mít pravomoc požadovat po jakékoli osobě, aby se vzdala podílu nebo práv, které má ve vztahu k vlastníkovi či provozovateli skladovacího zařízení, a stanovit pro to lhůtu, nařídit jakákoli jiná vhodná opatření k zajištění toho, aby uvedená osoba nemohla daného vlastníka nebo provozovatele skladovacího zařízení kontrolovat ani ve vztahu k němu vykonávat práva, a rozhodnout o vhodných kompenzačních opatřeních. Opatření přijatá v rozhodnutí o certifikaci k řešení rizik v oblasti bezpečnosti dodávek plynu nebo jiných zásadních bezpečnostních zájmů by měla být nezbytná, jasně vymezená, transparentní, přiměřená a nediskriminační.

(31)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Zejména dodržuje právo nebýt zbaven svého majetku, s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě, jak je stanoví článek 17 Listiny, a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, jak je stanoví článek 47 Listiny.

(32)

Pokud by měly podniky nakupovat více plynu, když je plyn drahý, mohlo by to dále zvyšovat ceny. Regulační orgány by proto měly mít možnost uplatnit slevu až do výše 100 % na vstupní a výstupní sazby za přepravní a distribuční kapacitu do skladovacích zařízení a z nich, a to na podzemní zásobníky plynu i na zařízení LNG, čímž by zvýšily atraktivitu uskladňování pro účastníky trhu. Národní regulační orgány a orgány pro hospodářskou soutěž se rovněž vybízejí, aby využily svých pravomocí k účinnému vyloučení nepřiměřeného zvyšování sazeb za skladování.

(33)

Vzhledem ke stávajícím výjimečným okolnostem a nejistotám souvisejícím s budoucími změnami geopolitické situace se členské státy vybízejí, aby dosáhly cílů naplnění co nejdříve.

(34)

Vzhledem k bezprostřednímu nebezpečí pro bezpečnost dodávek plynu způsobenému ruskou vojenskou agresí vůči Ukrajině by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po jeho vyhlášení. Vzhledem k výjimečné povaze stávajících okolností by se některá ustanovení zavedená tímto nařízením měla použít pouze do 31. prosince 2025.

(35)

Toto nařízení by se mělo neprodleně stát součástí acquis Energetického společenství v souladu se Smlouvou o Energetickém společenství, která byla podepsána v Aténách dne 25. října 2005 a vstoupila v platnost dnem 1. července 2006.

(36)

Nařízení (EU) 2017/1938 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 (8) by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

(1)

Zemědělci a venkovské podniky v Unii byli ruskou invazí na Ukrajinu postiženi způsobem, jenž nemá obdoby. Rostoucí ceny vstupů, zejména energií, hnojiv a krmiv, vedly k hospodářskému narušení zemědělského odvětví a venkovských společenství v Unii a způsobily zemědělcům a malým venkovským podnikům působícím v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů problémy v oblasti likvidity. Vznikla tím mimořádná situace, kterou je třeba řešit novým výjimečným opatřením.

(2)

S cílem reagovat na dopad na zemědělské a potravinářské odvětví Unie, který má invaze Ruska na Ukrajinu, by mělo být v tomto nařízení stanoveno nové výjimečné a dočasné opatření, které řeší problémy s likviditou, jež ohrožují kontinuitu zemědělských činností a malých podniků působících v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů.

(3)

Podpora podle opatření stanoveného tímto nařízením, jejímž cílem je zajistit konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářských podniků a životaschopnost zemědělských podniků v Unii, by měla směrovat dostupné zdroje na příjemce, kteří jsou nejvíce postižení důsledky invaze Ruska na Ukrajinu, a měla by být poskytována na základě objektivních a nediskriminačních kritérií. V případě zemědělců by mělo být umožněno, aby tato kritéria zahrnovala výrobní odvětví, druhy zemědělské činnosti nebo zemědělských struktur a v případě malých a středních podniků odvětví, druhy činností, typy regionů nebo další specifická omezení.

(4)

Současná vážná krize v odvětví zemědělství Unie potvrzuje potřebu urychlení přechodu k udržitelnosti, aby bylo možné se lépe připravit na budoucí krize. Podpora podle opatření stanoveného v tomto nařízení by proto neměla vést ke snížení celkového podílu příspěvku z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) vyhrazeného pro opatření uvedená v čl. 59 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 (3).

(5)

Vzhledem k naléhavosti a dočasnému a výjimečnému charakteru uvedeného opatření stanoveného v tomto nařízení by měla být stanovena jednorázová platba a konečné datum pro uplatňování tohoto opatření. Rovněž by měla být dodržena zásada, že platby ze strany Komise mají být prováděny v souladu s rozpočtovými prostředky a v závislosti na dostupných finančních prostředcích.

(6)

Za účelem poskytnutí vyšší podpory nejvíce postiženým zemědělcům nebo malým a středním podnikům je vhodné umožnit členským státům, aby na základě objektivních a nediskriminačních kritérií upravily úroveň paušálních částek pro některé kategorie způsobilých příjemců, například stanovením konkrétních rozpětí nebo širokých kategorií.

(7)

Za účelem zajištění přiměřeného financování opatření stanoveného v tomto nařízení, aniž by byly ohroženy další cíle programů rozvoje venkova, by měl být stanoven maximální podíl příspěvku Unie na toto opatření.

(8)

Nařízení (EU) č. 1305/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Vzhledem k invazi Ruska na Ukrajinu a naléhavé potřebě řešit dopad této invaze na zemědělské a potravinářské odvětví Unie je vhodné uplatnit výjimku ze lhůty osmi týdnů stanovenou v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(10)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž řešit mimořádnou situaci, která vznikla v zemědělském a potravinářském odvětví Unie kvůli invazi Ruska na Ukrajinu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků akce, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(11)

Vzhledem k naléhavosti situace související s dopadem, který má invaze Ruska na Ukrajinu na zemědělské a potravinářské odvětví Unie, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 (2) stanoví rámec pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, testu a zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění výkonu práva jejich držitelů na volný pohyb během pandemie COVID-19. Má přispět rovněž k usnadnění postupného zrušení omezení volného pohybu, jež byla zavedena členskými státy v souladu s právem Unie za účelem koordinovaného omezení šíření viru SARS-CoV-2.

(2)

Podle nařízení (EU) 2021/953 mají být certifikáty o testu vydávány na základě dvou typů testů na infekci SARS-CoV-2, a sice testů založených na amplifikaci nukleových kyselin (testy NAAT), včetně testů používajících polymerázovou řetězovou reakci s reverzní transkripcí (RT-PCR), a rychlých testů na antigen, které jsou založeny na detekci virových proteinů (antigenů) pomocí imunotestu na bázi laterálního proudu, jejichž výsledky jsou k dispozici do 30 minut, za předpokladu, že jsou prováděny zdravotnickými pracovníky nebo pracovníky kvalifikovanými k provádění testů.

(3)

Nařízení (EU) 2021/953 se nevztahuje na laboratorní testy na antigen, jako jsou enzymové imunoanalýzy s enzymem vázaným na imunosorbent nebo automatizované imunotesty. Technická pracovní skupina pro diagnostické testy na COVID-19, jež je odpovědná za přípravu aktualizací společného seznamu EU rychlých testů na antigen na COVID-19, který schválil Výbor pro zdravotní bezpečnost zřízený podle článku 17 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU (3), od července 2021 přezkoumává návrhy předložené členskými státy a výrobci, které se týkají laboratorních testů na antigen na COVID-19. Uvedené návrhy byly posuzovány podle stejných kritérií jako u rychlých testů na antigen a Výbor pro zdravotní bezpečnost sestavil seznam laboratorních testů na antigen, které uvedená kritéria splňují.

(4)

V důsledku tohoto vývoje a s cílem rozšířit rozsah různých typů diagnostických testů, které mohou být použity pro vydání digitálního certifikátu EU COVID, by měla být definice rychlých testů na antigen změněna tak, aby zahrnovala i laboratorní testy na antigen. Členské státy by proto měly mít možnost vydávat certifikáty o testu a po přijetí nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/256 (4) rovněž certifikáty o zotavení, a to na základě testů na antigen, které jsou na společném seznamu EU rychlých testů na antigen na COVID-19 schváleném a pravidelně aktualizovaném Výborem pro zdravotní bezpečnost uvedeny jako testy splňující stanovená kritéria kvality. Vzhledem k tomu, že se strategie testování na COVID-19 v členských státech liší, možnost, aby členské státy používaly testy na antigen pro účely vydávání certifikátů o zotavení, by proto měla zůstat volitelná, a to zejména v případě, že je nedostatek kapacity NAAT v důsledku vysokého počtu infekcí v dotčené oblasti nebo z jiného důvodu. Pokud je k dispozici dostatečná kapacita NAAT, mohou členské státy nadále vydávat certifikáty o zotavení pouze na základě testů NAAT, které jsou považovány za nejspolehlivější metodiku pro testování případů a kontaktů COVID-19. Podobně by členské státy mohly dočasně vydávat certifikáty o zotavení založené na testech na antigen v obdobích, kdy zvýšený počet infekcí SARS-CoV-2 vede k vysoké poptávce po testování nebo k nedostatku testů NAAT. Jakmile se počet infekcí sníží, mohly by členské státy i nadále vydávat certifikáty o zotavení pouze na základě testů NAAT.

(5)

V souladu s článkem 5 nařízení (EU) 2021/953 mají certifikáty o očkování vydané členskými státy uvádět počet dávek podaných držiteli. Je důležité upřesnit, že tento požadavek má odrážet všechny dávky podané v kterémkoli členském státě, a nikoli pouze dávky podané v členském státě, který certifikát o očkování vydal. Uvedení pouze dávek obdržených v členském státě, který certifikát o očkování vydal, by mohlo vést k rozdílu mezi celkovým počtem dávek skutečně podaných dané osobě a počtem uvedeným v certifikátu o očkování a mohlo by držitelům bránit ve využívání jejich certifikátu o očkování při výkonu práva na volný pohyb v rámci Unie. Podání předchozích dávek v jiných členských státech je prokázáno prostřednictvím platného digitálního certifikátu EU COVID. Členský stát by neměl od občanů Unie, kteří jsou držiteli těchto certifikátů o očkování, požadovat další informace nebo důkazy, jako jsou čísla šarží předchozích dávek. Členský stát by měl mít možnost požadovat, aby daná osoba předložila platný doklad totožnosti a předchozí certifikát o očkování nebo o zotavení. V této souvislosti se použijí pravidla pro uznávání certifikátů o očkování vydaných jinými členskými státy stanovená v čl. 5 odst. 5 nařízení (EU) 2021/953. Kromě toho mají být certifikáty, na něž se vztahuje prováděcí akt přijatý podle čl. 3 odst. 10 a čl. 8 odst. 2 nařízení (EU) 2021/953, uznávány za účelem usnadnění výkonu práva jejich držitelů na volný pohyb za stejných podmínek jako digitální certifikáty EU COVID vydané členskými státy. V souladu s čl. 3 odst. 4 nařízení (EU) 2021/953 je držitel digitálního certifikátu EU COVID oprávněn požádat o vydání nového certifikátu, pokud osobní údaje obsažené v původním certifikátu nejsou přesné, a to i pokud jde o očkování držitele.

(6)

V souladu s čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) 2021/953 má členský stát, v němž byla podána očkovací látka proti onemocnění COVID-19, vydat dotčené osobě certifikát o očkování. Tato skutečnost by nicméně neměla být chápána tak, že členskému státu brání ve vydání certifikátu o očkování uvedenému v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2021/953 osobám, které předloží potvrzení o tom, že byly očkovány v jiném členském státě.

(7)

Zejména s ohledem na výskyt nových obavy vyvolávajících variant SARS-CoV-2 je pokračující vývoj a studie v oblasti očkovacích látek proti onemocnění COVID-19 klíčovým faktorem v boji proti pandemii COVID-19. V této souvislosti je nutné usnadnit účast dobrovolníků na klinických hodnoceních, totiž studiích prováděných s cílem prozkoumat bezpečnost nebo účinnost léčivého přípravku, například očkovací látky proti onemocnění COVID-19. Klinický výzkum hraje zásadní úlohu při vývoji očkovacích látek a je proto nutno podporovat dobrovolnou účast na klinických hodnoceních. Pokud by se účastníkům klinických hodnocení bránilo získat certifikáty o očkování, mohlo by to výrazně odrazovat od účasti na těchto hodnoceních, což by oddalovalo dokončení těchto hodnocení a obecně by to mělo negativní dopad na veřejné zdraví. Kromě toho by měla být zachována integrita klinických hodnocení, a to i pokud jde o zaslepení údajů a důvěrnost, aby se zajistila platnost jejich výsledků. Mělo by proto být vyjasněno, že členské státy mohou vydávat certifikáty o očkování účastníkům klinických hodnocení, která byla schválena etickými výbory a příslušnými orgány členských států, bez ohledu na to, zda účastník obdržel potenciální očkovací látku proti onemocnění COVID-19 nebo zda dávka byla podaná kontrolní skupině, aby nedošlo k narušení studií.

(8)

Kromě toho je důležité vyjasnit, že ostatní členské státy by měly mít možnost uznávat certifikáty o očkování očkovacími látkami proti onemocnění COVID-19, které jsou předmětem klinických hodnocení, s cílem upustit od omezení volného pohybu zavedených v souladu s právem Unie v reakci na pandemii COVID-19. Doba uznávání takovýchto certifikátů o očkování by neměla přesahovat dobu uznávání certifikátů vydaných na základě očkovacích látek proti onemocnění COVID-19, jimž byla udělena registrace podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 (5). Doba uznávání těchto certifikátů o očkování se může lišit v závislosti na tom, zda byla očkovací látka podána v rámci základní nebo posilovací dávky. Během této doby mohou členské státy uznávat tyto certifikáty o očkování, pokud nebyly zrušeny po dokončení klinických hodnocení, zejména v případech, kdy očkovací látce proti onemocnění COVID-19 následně nebyla udělena registrace nebo kdy certifikáty o očkování byly vydány pro placebo podané kontrolní skupině v rámci „slepých“ studií. V tomto ohledu je vydávání certifikátů o očkování účastníkům klinických hodnocení očkovacích látek proti onemocnění COVID-19 a uznávání těchto certifikátů v pravomoci členského státu. Pokud je očkovací látce proti onemocnění COVID-19, která je předmětem klinických hodnocení, následně udělena registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, certifikáty o očkování pro tuto očkovací látku spadají ode dne vydání této registrace do oblasti působnosti čl. 5 odst. 5 prvního pododstavce nařízení (EU) 2021/953. S cílem zajistit soudržný přístup by Komise měla být zmocněna požádat Výbor pro zdravotní bezpečnost, Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) nebo Evropskou agenturu pro léčivé přípravky (EMA) o vydání pokynů, pokud jde o uznávání certifikátů vydaných pro očkovací látku proti onemocnění COVID-19, která je předmětem klinických hodnocení a které dosud nebyla udělena registrace podle nařízení (ES) č. 726/2004, přičemž tyto pokyny by měly zohlednit etická a vědecká kritéria nezbytná pro provádění klinických hodnocení.

(9)

Od přijetí nařízení (EU) 2021/953 se epidemiologická situace s ohledem na pandemii COVID-19 značně změnila. Navzdory rozdílům v úrovni očkování v různých členských státech dokončilo do 31. ledna 2022 více než 80 % dospělé populace v Unii cyklus základního očkování a více než 50 % dostalo posilovací dávku. Vzhledem ke zvýšené ochraně před hospitalizací a závažným průběhem onemocnění, kterou očkování poskytuje, zůstává zvyšování proočkovanosti klíčovým cílem boje proti pandemii COVID-19, a hraje proto důležitou úlohu při zajišťování toho, aby bylo možné zrušit omezení volného pohybu osob.

(10)

Kromě toho rozšíření obavy vyvolávající varianty SARS-CoV-2 s názvem „delta“ ve druhé polovině roku 2021 způsobilo nárůst počtu infekcí, hospitalizací a úmrtí, což členské státy přimělo přijmout přísná opatření v oblasti veřejného zdraví ve snaze chránit kapacitu systémů zdravotní péče. Počátkem roku 2022 způsobila obavy vyvolávající varianta SARS-CoV-2 s názvem „omikron“ prudký nárůst počtu infekcí onemocněním COVID-19, rychle nahradila deltu a dosáhla nebývalé intenzity komunitního přenosu v celé Unii. Jak konstatovalo ECDC ve svém rychlém posouzení rizik ze dne 27. ledna 2022, zdá se, že u infekcí omikronem je menší pravděpodobnost závažných klinických důsledků vyžadujících hospitalizaci nebo umístění na jednotku intenzivní péče. Ačkoli snížení závažnosti je částečně způsobeno inherentními vlastnostmi viru, výsledky studií účinnosti očkovacích látek ukázaly, že očkování hraje při prevenci závažných klinických důsledků infekce omikronem významnou úlohu, přičemž u osob, kterým byly podány tři dávky očkovací látky, se účinnost prevence závažného průběhu onemocnění zvyšuje výrazně. Vzhledem k velmi vysoké míře komunitního přenosu, která způsobuje, že mnoho lidí onemocní současně, je navíc pravděpodobné, že členské státy budou po určitou dobu vystaveny značnému tlaku na své systémy zdravotní péče a na fungování společnosti jako celku, zejména v důsledku nepřítomnosti lidí v práci a ve školách.

(11)

Po dosažení maxima v počtu infekcí omikronem na počátku roku 2022 se očekává, že vysoký podíl obyvatelstva bude alespoň po určitou dobu chráněn před onemocněním COVID-19, a to buď v důsledku očkování nebo prodělané infekce, nebo obojího. Díky očkovacím látkám proti onemocnění COVID-19, které jsou v současnosti dostupné, je před vážným průběhem onemocnění COVID-19 a úmrtím v souvislosti s tímto onemocněním lépe chráněn výrazně vyšší procentní podíl populace. Není však možné předpovědět dopad možného nárůstu infekcí ve druhé polovině roku 2022. Kromě toho nelze vyloučit možnost zhoršení pandemie COVID-19 v důsledku vzniku nových obavy vyvolávajících variant SARS-CoV-2. Jak rovněž uvedlo ECDC, v této fázi pandemie COVID-19 stále panuje značná nejistota.

(12)

Vzhledem k přetrvávající nejistotě ohledně dalšího vývoje pandemie COVID-19 nelze vyloučit, že členské státy budou nadále požadovat, aby občané Unie a jejich rodinní příslušníci využívající svého práva na volný pohyb předkládali potvrzení o očkování, o výsledku testu nebo o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 i po 30. červnu 2022, tedy po dni, kdy má nařízení (EU) 2021/953 pozbýt platnosti. Je proto důležité zabránit situaci, aby v případě, že i po 30. červnu 2022 budou stále platit určitá omezení volného pohybu z důvodů veřejného zdraví, byli občané Unie a jejich rodinní příslušníci zbaveni možnosti používat digitální certifikáty EU COVID, které představují účinný a bezpečný způsob, který chrání soukromí, k prokázání očkování, výsledku testu nebo zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19, pokud bude držení takového certifikátu členskými státy vyžadováno pro výkon práva na volný pohyb.

(13)

V této souvislosti by měly členské státy vyžadovat, aby občané Unie a jejich rodinní příslušníci využívající svého práva na volný pohyb předložili potvrzení o očkování, o výsledku testu nebo o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19, nebo by měly uložit další omezení, jako jsou další testy na infekci SARS-CoV-2 v souvislosti s cestováním nebo karanténu či izolaci v souvislosti s cestováním, pouze pokud jsou tato omezení nediskriminační, nezbytná a přiměřená za účelem ochrany veřejného zdraví na základě nejnovějších dostupných vědeckých důkazů, včetně epidemiologických údajů zveřejněných ECDC na základě doporučení Rady (EU) 2022/107 (6), a v souladu se zásadou předběžné opatrnosti.

(14)

Členské státy by měly při zavádění omezení volného pohybu z důvodu veřejného zdraví věnovat zvláštní pozornost specifickým rysům nejvzdálenějších regionů, exkláv a zeměpisně izolovaných oblastí a pravděpodobnému dopadu těchto omezení na přeshraniční regiony s ohledem na silné sociální a hospodářské vazby těchto regionů.

(15)

Jakékoli ověřování certifikátů, které tvoří digitální certifikát EU COVID, by nemělo vést k dalším omezením svobody pohybu v Unii nebo k omezením cestování v schengenském prostoru.

(16)

Vzhledem k tomu, že veškerá omezení volného pohybu osob v rámci Unie zavedená s cílem omezit šíření viru SARS-CoV-2, včetně požadavku na předkládání digitálních certifikátů EU COVID, by zároveň měla být zrušena, jakmile to epidemiologická situace dovolí, prodloužení doby použitelnosti nařízení (EU) 2021/953 by mělo být omezeno na 12 měsíců. Prodloužení doby použitelnosti uvedeného nařízení by navíc nemělo být chápáno tak, že od členských států, zejména těch, které ruší vnitrostátní opatření v oblasti veřejného zdraví, vyžaduje, aby zachovaly nebo uložily omezení volného pohybu. Pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie přenesená na Komisi podle nařízení (EU) 2021/953 by měla být rovněž prodloužena. Je nezbytné zajistit, aby rámec digitálního certifikátu EU COVID bylo možné přizpůsobit novým poznatkům o očkování proti onemocnění COVID-19, opakované infekci po zotavení nebo testování a vědeckému pokroku při zvládání pandemie COVID-19.

(17)

Do 31. prosince 2022 by měla Komise podat Evropskému parlamentu a Radě třetí zprávu o uplatňování nařízení (EU) 2021/953. Zpráva by měla zahrnovat zejména přehled informací obdržených podle článku 11 uvedeného nařízení ohledně omezení volného pohybu zavedených členskými státy za účelem omezení šíření viru SARS-CoV-2, přehled popisující veškerý vývoj, pokud jde o vnitrostátní a mezinárodní použití digitálního certifikátu EU COVID, veškeré příslušné aktualizace ohledně posouzení uvedeného ve druhé zprávě a posouzení vhodnosti dalšího používání digitálních certifikátů EU COVID pro účely daného nařízení s přihlédnutím k epidemiologickému vývoji a nejnovějším dostupným vědeckým důkazům a s ohledem na zásady nezbytnosti a proporcionality. Při vypracovávání zprávy by si měla Komise vyžádat pokyny od ECDC a Výboru pro zdravotní bezpečnost. Aniž je dotčeno právo podnětu náležející Komisi, měl by být ke zprávě připojen legislativní návrh, na zkrácení doby použitelnosti nařízení (EU) 2021/953, s přihlédnutím k vývoji epidemiologické situace v souvislosti s pandemií COVID-19 a k jakýmkoli doporučením ECDC a Výboru pro zdravotní bezpečnost v tomto ohledu.

(18)

Nařízení (EU) 2021/953 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(19)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž usnadnění výkonu práva na volný pohyb v Unii během pandemie COVID-19 zavedením rámce pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení osob v souvislosti s onemocněním COVID-19, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu nebo účinků dané akce může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(20)

Aby byla umožněna rychlá a včasná použitelnost a zajištěna kontinuita digitálního certifikátu COVID, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(21)

Evropský inspektor ochrany údajů a Evropský sbor pro ochranu osobních údajů byli konzultováni v souladu s čl. 42 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (7) a dne 14. března 2022 (8) vydali společné stanovisko,

(1)

Podle schengenského acquis, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 (2) (Schengenský hraniční kodex), se státní příslušníci třetích zemí s oprávněným pobytem nebo bydlištěm v Unii a státní příslušníci třetích zemí, kteří oprávněně vstoupili na území některého členského státu, mohou po dobu 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů volně pohybovat na území všech ostatních členských států.

(2)

Digitální certifikát EU COVID byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 (3), které stanovilo společný rámec pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, testu a zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 za účelem usnadnění výkonu práva na volný pohyb občanů Unie a jejich rodinných příslušníků během pandemie COVID-19. Uvedené nařízení bylo doprovázeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 (4), jež rozšířilo rámec digitálního certifikátu EU COVID na státní příslušníky třetích zemí, kteří mají oprávněný pobyt nebo bydliště na území členských států a kteří mohou v souladu s právem Unie cestovat do jiných členských států.

(3)

Nařízení (EU) 2021/953 a (EU) 2021/954 pozbyde platnosti dne 30. června 2022. Pandemie COVID-19 však stále probíhá a výskyt variant vzbuzujících obavy může mít i nadále negativní dopad na cestování v rámci Unie. Doba použitelnosti uvedených nařízení by proto měla být prodloužena, aby digitální certifikát EU COVID mohl být nadále používán.

(4)

Doba použitelnosti nařízení (EU) 2021/953 má být prodloužena o dvanáct měsíců. Jelikož cílem nařízení (EU) 2021/954 má být rozšíření působnosti nařízení (EU) 2021/953 na určité kategorie státních příslušníků třetích zemí s oprávněným pobytem nebo bydlištěm v Unii, doba jeho použitelnosti by měla být přímo spojena s dobou použitelnosti nařízení (EU) 2021/953. Nařízení (EU) 2021/954 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Toto nařízení by nemělo být chápáno tak, že usnadňuje nebo podporuje přijímání cestovních omezení v reakci na pandemii COVID-19. Jakýkoli požadavek na ověření certifikátů zavedených nařízením (EU) 2021/953 navíc nemůže sám o sobě odůvodnit dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Kontroly na vnitřních hranicích by měly zůstat krajním opatřením, jež podléhá zvláštním pravidlům stanoveným v Schengenském hraničním kodexu.

(6)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(7)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (5); Irsko se tedy nepodílí na přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. S cílem umožnit členským státům uznávat za podmínek stanovených nařízením (EU) 2021/953 certifikáty týkající se onemocnění COVID-19 vydávané Irskem státním příslušníkům třetích zemí, kteří mají na jeho území oprávněný pobyt či bydliště, za účelem usnadnění cestování na území členských států, by Irsko mělo těmto státním příslušníkům třetích zemí vydávat certifikáty týkající se onemocnění COVID-19, které splňují požadavky rámce pro důvěryhodnost digitálního certifikátu EU COVID. Irsko a ostatní členské státy by měly uznávat certifikáty vydávané státním příslušníkům třetích zemí, na něž se vztahuje toto nařízení, na recipročním základě.

(8)

Pokud jde o Kypr, Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko, toto nařízení představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003, čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2005 a čl. 4 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2011.

(9)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (6), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí Rady 1999/437/ES (7).

(10)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (9).

(11)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě C rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (11).

(12)

Nařízení (EU) 2021/954 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž usnadnit cestování státních příslušníků třetích zemí, kteří během pandemie COVID-19 mají oprávněný pobyt nebo bydliště na území členských států, zavedením rámce pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu a účinků dané činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(14)

Aby mohlo být toto nařízení uplatňováno rychle a včas a byla tak zajištěna kontinuita digitálního certifikátu EU COVID, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(15)

Evropský inspektor ochrany údajů a Evropský sbor pro ochranu osobních údajů byli konzultováni v souladu s článkem 42 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (12) a vydali společné stanovisko dne 14. března 2022 (13),

(1)

Pandemie COVID-19 vedla k prudkému poklesu železniční dopravy z důvodu významného poklesu poptávky a přímých opatření přijatých členskými státy k omezení šíření pandemie.

(2)

Tyto okolnosti se vymykají kontrole železničních podniků, které nepřetržitě čelí značným problémům s likviditou a velkým ztrátám, přičemž v některých případech mohou být ohroženy úpadkem.

(3)

S cílem omezit negativní hospodářské dopady pandemie COVID-19 a podpořit železniční podniky umožňuje nařízení (EU) 2020/1429 členským státům, aby povolily provozovatelům infrastruktury snížit, prominout nebo odložit poplatky za přístup k železniční infrastruktuře. Tato možnost byla poskytnuta pro omezené referenční období, které bylo naposledy prodlouženo nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/312 (2) do 30. června 2022.

(4)

Omezení mobility během pandemie měla významný dopad na využívání osobní železniční dopravy. V omezenější míře byla ovlivněna i železniční nákladní doprava. Na základě údajů poskytnutých provozovateli železniční infrastruktury v Unii pandemie nejvíce zasáhla segment osobní dopravy. Nejvíce zasažen byl segment komerční osobní dopravy s výrazným snížením nabídky ve všech členských státech, který se ještě nevrátil na úroveň roku 2019.

(5)

Došlo k oživení, pokud jde o počet nákladních vlaků pohybujících se po železniční síti, přičemž úrovně z roku 2021 byly ve srovnání s rokem 2019 nižší jen o 0,1 %. Počet osobních vlaků v rámci závazku veřejné služby pohybujících se po železniční síti v roce 2021 byl oproti roku 2019 o 2 % vyšší, zatímco v roce 2020 byl ve srovnání s rokem 2019 o 5,1 % nižší. Avšak vzhledem k tomu, že počet cestujících v letech 2020 a 2021 nedosáhl ani dvou třetin počtu cestujících v roce 2019, je pravděpodobné, že menšímu dopadu pandemie a následnému oživení napomohla pokračující finanční podpora příslušných orgánů na základě smluv o závazku veřejné služby. V roce 2021 byl počet komerčních osobních vlaků stále o 18,2 % nižší než v roce 2019. V roce 2020 byl jejich počet oproti roku 2019 nižší o 22,9 %, tudíž nevykazoval žádné významné oživení.

(6)

Podobné trendy lze pozorovat, je-li doprava vyjádřena ve vlakových kilometrech. Vlakové kilometry ujeté nákladními vlaky pohybujícími se po železniční síti vykazovaly známky oživení, když byl jejich počet v roce 2021 jen o 0,5 % nižší než v roce 2019. Služby v rámci závazku veřejné služby vyjádřené ve vlakových kilometrech byly v roce 2021 ve srovnání s rokem 2019 o 1,1 % vyšší. V roce 2021 však služby v komerční osobní dopravě vyjádřené ve vlakových kilometrech zaznamenaly oproti roku 2019 pokles o 18,7 %, což představuje mírné zlepšení ve srovnání s rokem 2020.

(7)

Je proto zřejmé, že kvůli dopadu pandemie COVID-19 na segment osobní dopravy, který v roce 2018 představoval přibližně 80 % veškeré dopravy vyjádřené ve vlakových kilometrech, dochází k trvalému snižování úrovně železniční dopravy.

(8)

Z údajů Světové zdravotnické organizace vyplývá, že počet denně zaznamenaných případů onemocnění COVID-19 v Evropě se na začátku roku 2022 prudce zvýšil na úroveň, která je za celou dobu pandemie rekordní. Počet denně hlášených případů je navíc stále velmi vysoký.

(9)

Je pravděpodobné, že negativní dopad pandemie na železniční dopravu stále přetrvává a stejně tak že bude až do konce roku 2022 přetrvávat obtížná finanční situace železničních podniků.

(10)

Je tedy nutné prodloužit referenční období stanovené v článku 1 nařízení (EU) 2020/1429 do dne 31. prosince 2022.

(11)

Pokud by Evropský parlament a Rada toto nařízení přezkoumávaly po celou dobu lhůty pro vyslovení námitek, kterou stanoví čl. 6 odst. 6 nařízení (EU) 2020/1429, vstoupilo by toto nařízení v platnost až po skončení referenčního období, které je v současnosti stanoveno v článku 1 nařízení (EU) 2020/1429. Aby se předešlo právní nejistotě, mělo by být toto nařízení přijato postupem pro naléhavé případy stanoveným v článku 7 nařízení (EU) 2020/1429 a mělo by vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Příloha II nařízení (ES) č. 1333/2008 stanoví seznam potravinářských přídatných látek Unie schválených pro použití v potravinách a podmínky jejich použití.

(2)

Příloha nařízení Komise (EU) č. 231/2012 (3) stanoví specifikace pro potravinářské přídatné látky uvedené v přílohách II a III nařízení (ES) č. 1333/2008.

(3)

Seznam potravinářských přídatných látek Unie a specifikace potravinářských přídatných látek mohou být aktualizovány jednotným postupem podle čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1331/2008 buď z podnětu Komise, nebo na základě žádosti členského státu nebo zúčastněné strany.

(4)

V prosinci 2019 byla Komisi předložena žádost o povolení použití glykolipidů jako konzervantů v ochucených nápojích, některých dalších výrobcích spadajících do kategorie 14.1 „nealkoholické nápoje“ a nealkoholickém pivu a sladových nápojích.

(5)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) vyhodnotil bezpečnost navrhovaného použití glykolipidů jako potravinářské přídatné látky. Ve stanovisku úřadu (4) přijatém dne 4. května 2021 byl stanoven přijatelný denní příjem (ADI) ve výši 10 mg/kg tělesné hmotnosti na den. Úřad uvedl, že nejvyšší odhad expozice ve výši 3,1 mg/kg tělesné hmotnosti na den u batolat je v mezích stanoveného ADI, a dospěl k závěru, že expozice glykolipidům nepředstavuje bezpečnostní riziko při použití a úrovních použití navržených žadatelem.

(6)

Glykolipidy se získávají z houby Dacryopinax spathularia prostřednictvím fermentace. Glykolipidy, jsou-li používány jako konzervanty, prodlužují trvanlivost nápojů, jelikož je chrání před zkažením způsobeným mikroorganismy a potlačují růst patogenních mikroorganismů. Glykolipidy působí proti kvasinkám, plísním a grampozitivním bakteriím a mohou sloužit jako alternativa k jiným konzervantům, které jsou v současnosti povoleny v nápojích.

(7)

Je proto vhodné povolit použití glykolipidů jako konzervantů v nápojích, na které se vztahuje žádost, a přidělit této přídatné látce číslo E 246.

(8)

Specifikace pro glykolipidy (E 246) by měly být zahrnuty do přílohy nařízení (EU) č. 231/2012 při prvním zařazení této přídatné látky na seznam potravinářských přídatných látek Unie stanovený v příloze II nařízení (ES) č. 1333/2008.

(9)

Nařízení (ES) č. 1333/2008 a (EU) č. 231/2012 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Příloha II nařízení (ES) č. 1333/2008 stanoví seznam potravinářských přídatných látek Unie schválených pro použití v potravinách a podmínky jejich použití.

(2)

Uvedený seznam může být aktualizován v souladu s jednotným postupem uvedeným v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1331/2008, a to buď z podnětu Komise, nebo na základě podání žádosti.

(3)

V souladu s přílohou II nařízení (ES) č. 1333/2008 je povoleno použití polyvinylpyrrolidonu (E1201) jako potravinářské přídatné látky ve stolních sladidlech v tabletách a v doplňcích stravy dodávaných v pevné formě, kromě doplňků stravy pro kojence a malé děti.

(4)

Dne 29. října 2018 byla podána žádost o povolení použití polyvinylpyrrolidonu (E1201) jako potravinářské přídatné látky v potravinách pro zvláštní lékařské účely ve formě tablet a potahovaných tablet, a sice jakožto pojiva pro tablety. Žádost byla podle čl. 4 odst. 1 druhého pododstavce nařízení (ES) č. 1331/2008 zpřístupněna členským státům.

(5)

Polyvinylpyrrolidon (E 1201) byl hodnocen Vědeckým výborem pro potraviny v roce 1990 (3). Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ve svém vědeckém stanovisku (4) ze dne 1. července 2020 přehodnotil bezpečnost polyvinylpyrrolidonu (E1201) jako potravinářské přídatné látky a zvážil rozšíření jeho použití v potravinách pro zvláštní lékařské účely ve formě tablet a potahovaných tablet. V uvedeném stanovisku dospěl úřad k závěru, že se neočekává, že by takové rozšíření použití při navrhovaném nejvyšším přípustném množství a doporučené úrovni spotřeby představovalo bezpečnostní riziko.

(6)

Při výrobě tablet pro zvláštní lékařské účely je z technologického hlediska zapotřebí přidávat polyvinylpyrrolidon (E1201), aby se jednotlivé složky pevně propojily, zajistila se jejich soudržnost a zpomalil jejich rozpad. Je proto vhodné povolit používání této přídatné látky jako stabilizátoru potravin pro zvláštní lékařské účely ve formě tablet a potahovaných tablet.

(7)

Povolení použití polyvinylpyrrolidonu (E1201) jako potravinářské přídatné látky v kategorii 13.2 „Dietní potraviny pro zvláštní léčebné účely podle směrnice 1999/21/ES (kromě výrobků spadajících do kategorie potravin 13.1.5)“ v příloze II části E nařízení (ES) č. 1333/2008 nezahrnuje klasifikaci výrobku zpracovaného s touto potravinářskou přídatnou látkou jako potraviny pro zvláštní lékařské účely podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013 (5).

(8)

Nařízení (ES) č. 1333/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Podle čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) č. 978/2012 se celní preference v rámci obecného režimu všeobecného systému preferencí (dále jen „systém GSP“) pozastaví v případě produktů pocházejících ze země zvýhodněné v rámci systému GSP a patřících do určité třídy systému GSP, pokud průměrná hodnota těchto produktů dovážených do Unie z dotčené země zvýhodněné v rámci systému GSP přesahuje po dobu tří po sobě jdoucích let prahové hodnoty uvedené v příloze VI zmíněného nařízení.

(2)

Podle čl. 8 odst. 2 nařízení (EU) č. 978/2012 a na základě obchodních statistik týkajících se kalendářních let 2015–2017 prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/249 (2) stanovilo seznam tříd produktů, pro něž byly celní preference pozastaveny od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2022.

(3)

Podle čl. 8 odst. 3 nařízení (EU) č. 978/2012 má Komise každé tři roky tento seznam přezkoumat a přijmout prováděcí akt za účelem pozastavení nebo obnovení celních preferencí.

(4)

Jelikož platnost nařízení (EU) č. 978/2012 má skončit dne 31. prosince 2023, měl by revidovaný seznam platit po dobu jednoho roku od 1. ledna 2023. Seznam vychází z obchodních statistik týkajících se kalendářních let 2018–2020, které byly dostupné ke dni 1. září 2021, a zohledňuje dovoz ze zemí zvýhodněných v rámci systému GSP uvedených v příloze II nařízení (EU) č. 978/2012 ve znění platném k uvedenému dni. Nezohledňuje však hodnotu dovozu ze zemí zvýhodněných v rámci systému GSP, které od 1. ledna 2023 již nebudou využívat celní preference podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 978/2012,

(1)

Nařízení (EU) 2016/429 stanoví mimo jiné veterinární požadavky na vstup zásilek zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu do Unie a použije se ode dne 21. dubna 2021. Jedním z uvedených veterinárních požadavků je, že zmíněné zásilky musí pocházet z třetí země, území nebo jejich oblasti či jednotky uvedených na seznamu v souladu s čl. 230 odst. 1 uvedeného nařízení.

(2)

Nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/692 (2) se doplňuje nařízení (EU) 2016/429, pokud jde o veterinární požadavky na vstup zásilek některých druhů a kategorií zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu z třetích zemí nebo území nebo jejich oblastí či jednotek do Unie. Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/692 stanoví, že vstup zásilek zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu, které spadají do působnosti uvedeného nařízení, do Unie lze povolit, pouze pokud pocházejí ze třetí země nebo území nebo jejich oblasti či jednotky uvedených na seznamu u konkrétních druhů a kategorií zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu v souladu s veterinárními požadavky stanovenými v uvedeném nařízení v přenesené pravomoci.

(3)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/404 (3) stanoví seznamy třetích zemí, území nebo jejich oblastí či jednotek, z nichž je povolen vstup druhů a kategorií zvířat, zárodečných produktů a produktů živočišného původu, které spadají do oblasti působnosti nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/692, do Unie. Seznamy a určitá obecná pravidla týkající se těchto seznamů jsou stanoveny v přílohách I až XXII zmíněného prováděcího nařízení.

(4)

Seznam třetích zemí, území nebo jejich oblastí, z nichž je do Unie povolen vstup zásilek ptáků chovaných v zajetí a zárodečných produktů ptáků chovaných v zajetí, jiných než ptáků chovaných v zajetí, na něž se vztahují odchylky uvedené v článku 62 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/692, je stanoven v příloze VI části 1 oddílu A prováděcího nařízení (EU) 2021/404.

(5)

Spojené království předložilo Komisi žádost o povolení vstupu zásilek ptáků chovaných v zajetí a jejich zárodečných produktů, jiných než ptáků chovaných v zajetí uvedených v článku 62 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/692, z jeho závislých území Ostrov Man a Jersey do Unie a poskytlo záruky, pokud jde o kapacity příslušných orgánů uvedených závislých území zajistit spolehlivé úřední osvědčování a soulad s příslušnými veterinárními požadavky na tyto zásilky ptáků chovaných v zajetí a jejich zárodečných produktů určené pro vstup do Unie. Zmíněná závislá území by proto měla být uvedena v příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2021/404.

(6)

Příloha VI prováděcího nařízení (EU) 2021/404 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(7)

V příloze XV části 1 oddílu A prováděcího nařízení (EU) 2021/404 se stanoví seznam třetích zemí, území nebo jejich oblastí, z nichž je do Unie povolen vstup zásilek masných výrobků z kopytníků, drůbeže a pernaté zvěře, které byly podrobeny zvláštním ošetřením ke zmírnění rizik uvedeným v příloze XXVI nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/692.

(8)

Maroko předložilo Komisi žádost o povolení pro vstup zásilek masných výrobků z drůbeže jiné než ptáci nadřádu běžci do Unie a poskytlo záruky, pokud jde o dodržování požadavků na oznamování a hlášení nákaz uvedených na seznamu podle bodu 1 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/692, které jsou relevantní pro drůbež, a záruky, pokud jde o soulad uvedené třetí země s příslušnými veterinárními požadavky Unie nebo s rovnocennými požadavky. Vzhledem k veterinární situaci drůbeže v Maroku je vhodné zařadit uvedenou třetí zemi na seznam stanovený v příloze XV části 1 oddíle A prováděcího nařízení (EU) 2021/404, pokud jde o masné výrobky z drůbeže jiné než ptáci nadřádu běžci, které byly podrobeny zvláštnímu ošetření ke zmírnění rizik „D“ uvedenému v příloze XXVI nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2020/692.

(9)

Příloha XV prováděcího nařízení (EU) 2021/404 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(10)

Prováděcí nařízení (EU) 2021/404 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(11)

V zájmu právní jistoty a s cílem usnadnit obchod a vzhledem k tomu, že se prováděcí nařízení (EU) 2021/404 použije ode dne 21. dubna 2021, by měly změny, které mají být tímto nařízením provedeny v prováděcím nařízení (EU) 2021/404, nabýt účinku co nejdříve.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Dne 17. listopadu 2017 zveřejnila Evropská komise (dále jen „Komise“) prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/2005 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz určitého typu lehkého termografického papíru pocházejícího z Korejské republiky (2). Dne 3. května 2017 zveřejnila Komise prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/763 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz určitého typu lehkého termografického papíru pocházejícího z Korejské republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (3) (dále jen „sporné nařízení“)

(2)

Návrhem, který obdržela kancelář Tribunálu dne 20. června 2017, podala skupina Hansol (Hansol Paper Co. Ltd. a Hansol Artone Paper Co. Ltd.) (dále jen „Hansol“) žalobu na neplatnost prováděcího nařízení (EU) 2017/763 v rozsahu, v němž se týká skupiny Hansol (věc T-383/17). Skupina Hansol napadla zákonnost sporného nařízení z několika důvodů. V jednom ze svých žalobních důvodů společnost Hansol zpochybnila početní zjištění některých běžných hodnot podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení. V rámci dalšího žalobního důvodu společnost Hansol tvrdila, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při vážení prodeje v Unii nezávislým odběratelům ve srovnání s prodejem zpracovatelům ve spojení. Skupina Hansol tvrdila, že tato údajná chyba ve výpočtu zkreslila výpočet dumpingového rozpětí a mimo jiné i rozpětí cenového podbízení.

(3)

Dne 2. dubna 2020 vydal Tribunál rozsudek ve věci T-383/17, kterým zrušil prováděcí nařízení (EU) 2017/763 v rozsahu, v němž se týkalo výrobků vyrobených skupinou Hansol (4). Tribunál shledal, že Komise porušila čl. 2 odst. 1 základního nařízení, když stanovila běžnou hodnotu podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení pro druh výrobku prodávaný společností Hansol Artone Paper Co. Ltd., zatímco reprezentativní prodej stejného druhu výrobku na domácím trhu realizovala společnost Hansol Paper Co. Ltd. Tribunál rovněž shledal, že údajná chyba při vážení byla prokázána a že Komise měla zohlednit množství, která nezávislým odběratelům prodávala společnost Schades Nordic, jeden ze zpracovatelů v Unii ve spojení se skupinou Hansol. Komise proto porušila čl. 2 odst. 11 základního nařízení, jelikož výpočty provedené Komisí neodrážely plný rozsah dumpingu, který praktikovala skupina Hansol. Tribunál nakonec rozhodl, že tato chyba při vážení měla vliv i na výpočet rozpětí cenového podbízení, jelikož Komise pro tento výpočet použila stejné vážení. Tribunál rovněž konstatoval, že se Komise dopustila pochybení při analogickém použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení, když odečetla prodejní, správní a režijní náklady a ziskové rozpětí za další prodej dotčeného výrobku spřízněným prodejním subjektem v EU pro účely stanovení vývozní ceny tohoto výrobku v rámci zjištění újmy.

(4)

Komise dne 11. června 2020 podáním odvolání požádala Soudní dvůr, aby rozsudek Tribunálu zrušil (věc C-260/20 P). Dne 12. května 2022 druhý senát Soudního dvora odvolání zamítl a potvrdil závěry Tribunálu (5). Soudní dvůr však konstatoval, že na rozdíl od toho, k čemu dospěl Tribunál, se Komise nedopustila pochybení při analogickém použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení v tomto případě.

(5)

V důsledku toho se prováděcí nařízení (EU) 2017/763 zrušuje v rozsahu, v němž se týká skupiny Hansol.

(6)

Komise analyzovala, zda je vhodné zavést celní evidenci dovozu dotčeného výrobku. V této souvislosti zohlednila Komise následující úvahy.

(7)

Článek 266 Smlouvy o fungování EU stanoví, že orgány musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudky Soudního dvora. V případě zrušení aktu přijatého orgány v rámci správního řízení, jako je antidumpingové šetření, spočívá zajištění souladu s rozsudkem Tribunálu v nahrazení zrušeného aktu novým aktem, ve kterém je protiprávnost zjištěná Tribunálem odstraněna (6).

(8)

Podle judikatury Soudního dvora lze v postupu nahrazení zrušeného aktu pokračovat od okamžiku, kdy nastala protiprávnost (7). To zejména znamená, že za situace, kdy je akt, kterým je správní řízení ukončeno, zrušen, nemá tento fakt, že akt byl zrušen, nutně vliv na přípravné úkony, jako je zahájení antidumpingového řízení. Za situace, kdy je například zrušeno nařízení, které ukládá konečná antidumpingová opatření, to znamená, že pokud k protiprávnosti nedošlo v zahajovací fázi řízení, zůstává poté, co bylo nařízení zrušeno, antidumpingové řízení nadále otevřeno, protože akt, jímž se antidumpingové řízení uzavírá, byl z právního řádu Unie odstraněn (8).

(9)

Jak je vysvětleno v oznámení o opětovném zahájení a vzhledem k tomu, že k protiprávnosti nedošlo v zahajovací fázi řízení, ale ve fázi šetření, se Komise rozhodla šetření ve vztahu ke skupině Hansol znovu zahájit a obnovit je k okamžiku, v němž došlo k nesrovnalosti.

(10)

Podle judikatury Soudního dvora nelze mít za to, že je pokračování správního řízení a případné opětovné uložení cla v rozporu s pravidlem zákazu zpětné účinnosti (9). Oznámení o opětovném zahájení informovalo zúčastněné strany včetně dovozců o tom, že budoucí závazky budou v odůvodněných případech vycházet ze zjištění tohoto opětovného přezkumu.

(11)

Na základě svých nových zjištění a výsledku opětovně zahájeného šetření, který není v této fázi znám, může Komise přijmout nařízení, kterým se v odůvodněných případech reviduje použitelná celní sazba. Tato případná revidovaná celní sazba nabude účinnosti dnem, kdy vstoupilo v platnost sporné nařízení.

(12)

Za tímto účelem požádala Komise vnitrostátní celní orgány, aby předtím, než rozhodnou o jakékoli žádosti o vrácení cla týkající se antidumpingových cel zrušených Tribunálem, pokud jde o skupinu Hansol, počkaly na výsledek tohoto přezkumu. Celní orgány se tudíž vyzývají, aby vyřizování veškerých žádostí o vrácení zrušených cel pozastavily až do zveřejnění výsledku přezkumu v Úředním věstníku.

(13)

Pokud by opětovně zahájené šetření vedlo k opětovnému uložení opatření, měla by být tato cla vybrána rovněž za období, kdy opětovně zahájené šetření probíhalo.

(14)

V tomto ohledu Komise upozorňuje, že celní evidence je nástrojem, který je stanoven v čl. 14 odst. 5 základního nařízení a který umožňuje následně uplatnit opatření na dovoz ode dne zahájení celní evidence (10). V daném případě Komise považuje za vhodné zavést celní evidenci týkající se dovozu skupiny Hansol s cílem usnadnit v odůvodněných případech výběr antidumpingových cel, jakmile bude jejich úroveň revidována v souladu s rozsudkem Tribunálu.

(15)

V souladu s judikaturou Soudního dvora (11) je třeba podotknout, že na rozdíl od celní evidence vedené v období před přijetím prozatímních opatření se podmínky uvedené v čl. 10 odst. 4 základního nařízení na daný případ nevztahují. Účelem celní evidence v rámci vykonávání rozsudků Tribunálu není umožnit případný výběr cel na ochranu obchodu se zpětnou působností, jak je stanoveno v uvedených ustanoveních. Cílem je spíše zajistit účinnost zavedených opatření bez zbytečného přerušení ode dne vstupu sporných nařízení v platnost až do opětovného uložení opravených cel, a to tím, že se zajistí, aby v budoucnu bylo možné vybrat cla ve správné výši.

(16)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že existují důvody pro celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

(17)

Na základě výše uvedených skutečností musí být u dovozu dotčeného výrobku vyráběného skupinou Hansol (Hansol Paper Co. Ltd. a Hansol Artone Paper Co. Ltd.) zavedena celní evidence.

(18)

Jak je uvedeno v oznámení o opětovném zahájení, případný konečný závazek k zaplacení antidumpingového cla od data vstupu sporného antidumpingového nařízení v platnost bude vycházet ze zjištění tohoto přezkumu.

(19)

Za období mezi zveřejněním oznámení o opětovném zahájení a datem vstupu výsledků opětovně zahájeného šetření v platnost nebude vybráno clo vyšší než to, které bylo stanoveno ve sporném antidumpingovém nařízení.

(20)

Stávající antidumpingové clo platné pro skupinu Hansol činí 104,46 EUR za tunu čisté hmotnosti,

(1)

Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (2) (dále jen „Dohoda o EHP“) vstoupila v platnost dne 1. ledna 1994.

(2)

Podle článku 98 Dohody o EHP může Smíšený výbor EHP zřízený Dohodou o EHP (dále jen „Smíšený výbor EHP“) rozhodnout mimo jiné o změně protokolu 31 o spolupráci v některých oblastech mimo čtyři svobody, připojeného k Dohodě o EHP (dále jen „dále jen „Protokol 31“).

(3)

Je vhodné pokračovat ve spolupráci smluvních stran Dohody o EHP tak, aby zahrnovala i spolupráci v oblasti volného pohybu pracovníků, koordinace systémů sociálního zabezpečení a opatření v oblasti migrujících osob, včetně migrujících osob z třetích zemí.

(4)

Protokol 31 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(5)

Postoj Unie ve Smíšeném výboru EHP by proto měl vycházet z připojeného návrhu rozhodnutí Smíšeného výboru EHP,

(1)

Podle čl. 300 odst. 3 Smlouvy se má Výbor regionů skládat ze zástupců regionálních a místních samosprávných celků, kteří buď mají volební mandát v některém regionálním nebo místním samosprávném celku, nebo jsou politicky odpovědní volenému shromáždění.

(2)

Dne 3. února 2020 přijala Rada rozhodnutí (EU) 2020/144 (2) o jmenování členů a náhradníků Výboru regionů na období od 26. ledna 2020 do 25. ledna 2025.

(3)

Po odstoupení pana Juana ESPADASE CEJASE se uvolnilo jedno místo člena Výboru regionů.

(4)

Po odstoupení pana Carlose MARTÍNEZE MÍNGUEZE a po skončení vnitrostátního mandátu, na jehož základě byl pan José Francisco BALLESTA GERMÁN navržen na jmenování, se uvolnila dvě místa náhradníků Výboru regionů.

(5)

Španělská vláda navrhla pana Julia MILLÁNA MUÑOZE, který je zástupcem místního samosprávného celku a má volební mandát v místním samosprávném celku (Alcalde del Ayuntamiento de Jaén, Andalucía) (starosta zastupitelstva města Jaén, Andalusie), jako člena Výboru regionů na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2025.

(6)

Španělská vláda navrhla jako náhradníky Výboru regionů na zbývající část funkčního období, tedy do 25. ledna 2025, tyto zástupce místních samosprávných celků, kteří mají volební mandát v některém místním samosprávném celku: Paní Noelia María ARROYO HERNÁNDEZOVÁ (Alcaldesa del Ayuntamiento de Cartagena, Murcia) (starostka zastupitelstva města Cartagena, Murcia) a pan Óscar PUENTE SANTIAGO (Alcalde del Ayuntamiento de Valladolid, Castilla y León) (starosta zastupitelstva města Valladolid (Castilla y León),

(1)

Podle čl. 9 odst. 1 rozhodnutí 2013/354/SZBP je Politický a bezpečnostní výbor zmocněn v souladu s článkem 38 Smlouvy k přijímání příslušných rozhodnutí za účelem výkonu politické kontroly a strategického řízení policejní mise Evropské unie pro palestinská území (EUPOL COPPS), včetně rozhodnutí o jmenování vedoucího mise.

(2)

Dne 13. října 2020 přijal Politický a bezpečnostní výbor rozhodnutí (SZBP) 2020/1541 (2) o jmenování paní Natalije APOSTOLOVÉ vedoucí mise EUPOL COPPS na období od 15. listopadu 2020 do 30. června 2021.

(3)

Dne 28. června 2021 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2021/1066 (3), kterým mandát mise EUPOL COPPS prodloužila do 30. června 2022.

(4)

Dne 1. července 2021 přijal Politický a bezpečnostní výbor rozhodnutí (SZBP) 2021/1128 (4), kterým byl mandát paní Natalije APOSTOLOVÉ jako vedoucí mise EUPOL COPPS prodloužen do 30. června 2022.

(5)

Dne 27. června přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/1018 (5) o prodloužení mandátu mise EUPOL COPPS na období od 1. července 2022 do 30. června 2023.

(6)

Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku navrhl, aby byl mandát paní Natalije APOSTOLOVÉ jako vedoucí mise EUPOL COPPS prodloužen na období od 1. července 2022 do 30. června 2023,

(1)

Podle čl. 10 odst. 1 společné akce 2005/889/SZBP je Politický a bezpečnostní výbor zmocněn v souladu s článkem 38 Smlouvy k přijímání příslušných rozhodnutí za účelem výkonu politické kontroly a strategického řízení mise Evropské unie pro pomoc na hranicích na hraničním přechodu Rafáh (EU BAM Rafah), včetně rozhodnutí o jmenování vedoucího mise.

(2)

Dne 13. října 2020 přijal Politický a bezpečnostní výbor rozhodnutí (SZBP) 2020/1548 (2), kterým byl vedoucím mise EU BAM Rafah na období od 1. listopadu 2020 do 30. června 2021 jmenován pan Mihai-Florin BULGARIU.

(3)

Dne 28. června 2021 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2021/1065 (3), kterým byl mandát mise EUBAM Rafah prodloužen do 30. června 2022.

(4)

Dne 1. července 2021 přijal Politický a bezpečnostní výbor rozhodnutí (SZBP) 2021/1127 (4), kterým byl mandát pana Mihaie-Florina BULGARIUA jako vedoucího mise prodloužen na období od 1. července 2021 do 30. června 2022.

(5)

Dne 27. června 2022 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2022/1017 (5), kterým se prodlužuje mandát mise EU BAM Rafah do 30. června 2023.

(6)

Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku navrhl, aby byl mandát pana Mihaie-Florina BULGARIUA jako vedoucího mise EU BAM Rafah prodloužen do 30. června 2023,

(1)

Dne 31. srpna 2022 skončí funkční období 26 soudců Tribunálu. Je tedy třeba přistoupit ke jmenováním do těchto funkcí na období od 1. září 2022 do 31. srpna 2028.

(2)

K opětovnému jmenování do funkce soudce Tribunálu byli navrženi pan Ion GÂLEA, pan Marc JAEGER, pan Dean SPIELMANN a paní Mirela STANCUOVÁ.

(3)

K prvnímu jmenování do funkce soudce Tribunálu byl navržen pan Steven VERSCHUUR.

(4)

Článek 48 Protokolu č. 3 o statutu Soudního dvora Evropské unie ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2015/2422 (1) mimo jiné stanoví, že počet soudců Tribunálu se má ve třech etapách zvyšovat tak, aby se Tribunál od 1. září 2019 skládal ze dvou soudců za každý členský stát. Podle čl. 2 písm. a) uvedeného nařízení spočívá první etapa zvyšování počtu soudců Tribunálu ve jmenování dvanácti dodatečných soudců, přičemž funkční období šesti z těchto soudců končí dnem 31. srpna 2016. Uvedených šest soudců je určeno tak, že vlády šesti členských států navrhnou po dvou soudcích pro částečnou obměnu Tribunálu v roce 2016, jejichž funkční období probíhá od 1. září 2016 do 31. srpna 2022. Jedním z šesti dodatečných soudců, kterých se týká částečná obměna Tribunálu v roce 2016, je dodatečný soudce, který má být jmenován na návrh vlády Slovenské republiky. Do funkce dodatečného soudce Tribunálu byla navržena paní Beatrix RICZIOVÁ.

(5)

V souladu s článkem 7 protokolu č. 3 a po úmrtí pana Barny BERKEHO je třeba jmenovat jednoho soudce Tribunálu na zbývající část funkčního období pana Barny BERKEHO, tedy do 31. srpna 2022.

(6)

Na uvolněné místo byl navržen pan Tihamér TÓTH.

(7)

Výbor zřízený článkem 255 Smlouvy o fungování Evropské unie vydal kladné stanovisko k vhodnosti těchto kandidátů pro výkon funkce soudce Tribunálu,