(1)

Přechod na nízkouhlíkové, udržitelnější a oběhové hospodářství účinněji využívající zdroje v souladu s cíli udržitelného rozvoje má zásadní význam pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Unie. V roce 2016 uzavřela Unie Pařížskou dohodu (2). Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody stanoví cíl, jímž je lepší reakce na změnu klimatu, mimo jiné sladěním finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

(2)

Komise si tuto výzvu vzala za svou a v prosinci 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu (3). Zelená dohoda představuje novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a hospodářský růst v ní bude oddělen od využívání zdrojů. Tento cíl vyžaduje jasné signály pro investory – pokud jde o jejich investice – aby se předešlo uvíznutí aktiv a zvýšilo udržitelné financování.

(3)

V březnu 2018 Komise zveřejnila svůj akční plán „Financování udržitelného růstu“ (4) na vytvoření ambiciózní a komplexní strategie pro udržitelné financování. Jedním z cílů stanovených v tomto akčním plánu je přesměrování kapitálových toků směrem k udržitelným investicím za účelem dosažení udržitelného a inkluzivního růstu. Posouzení dopadů, z něhož vycházejí následné legislativní iniciativy zveřejněné v květnu 2018 (5), ukázalo, že je třeba vyjasnit, že investiční podniky by měly v rámci svých povinností vůči zákazníkům a potenciálním zákazníkům brát do úvahy faktory udržitelnosti. Investiční podniky by proto měly průběžně zohledňovat nejen všechna příslušná finanční rizika, ale také veškerá relevantní rizika týkající se udržitelnosti uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 (6), která by v případě, že nastanou, mohla mít reálný či potenciální významný negativní dopad na hodnotu investice. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 (7) výslovně neodkazuje na rizika týkající se udržitelnosti. Z tohoto důvodu a v zájmu zajištění toho, aby vnitřní postupy a organizační opatření byly řádně prováděny a dodržovány, je nezbytné vyjasnit, že procesy, systémy a vnitřní kontroly investičních podniků by měly odrážet rizika týkající se udržitelnosti a že pro analýzu těchto rizik je nezbytná technická kapacita a znalosti.

(4)

Aby byla zachována vysoká úroveň ochrany investorů, měly by investiční podniky při určování druhů střetů zájmů, jejichž existence může poškodit zájmy zákazníka nebo potenciálního zákazníka, zahrnout ty druhy střetů zájmů, které vyplývají ze začlenění preferencí zákazníka týkajících se udržitelnosti. V případě stávajících zákazníků, u nichž již bylo provedeno posouzení vhodnosti, by investiční podniky měly mít možnost určit individuální preference zákazníka týkající se udržitelnosti při příští pravidelné aktualizaci stávajícího posouzení vhodnosti.

(5)

Investiční podniky, které poskytují investiční poradenství a spravují portfolia, by měly mít možnost doporučit svým zákazníkům a potenciálním zákazníkům vhodné finanční nástroje, a měly by proto mít možnost klást otázky s cílem určit individuální preference zákazníka týkající se udržitelnosti. V souladu s povinností investičního podniku jednat v nejlepším zájmu svého zákazníka by doporučení zákazníkům a potenciálním zákazníkům měla odrážet jak finanční cíle, tak případné preference týkající se udržitelnosti, které tito zákazníci vyjádřili. Je proto nezbytné vyjasnit, že by investiční podniky měly mít zavedena vhodná opatření, která zajistí, aby začlenění faktorů udržitelnosti do procesu poradenství a správy portfolia nevedlo k nevhodnému prodeji nebo zkreslení finančních nástrojů nebo strategií jako nástrojů a strategií, které odpovídají preferencím týkajícím se udržitelnosti, přestože tomu tak není. Aby se zabránilo takovým praktikám nebo zkreslování, měly by investiční podniky poskytující investiční poradenství předtím, než se dotážou svého zákazníka nebo potenciálního zákazníka na potenciální preference týkající se udržitelnosti, nejprve posoudit jeho investiční cíle, časový horizont a individuální okolnosti.

(6)

Doposud byly vyvinuty finanční nástroje s různým stupněm ambicí týkajících se udržitelnosti. Aby mohli zákazníci nebo potenciální zákazníci porozumět různé míře udržitelnosti a činit informovaná investiční rozhodnutí, pokud jde o udržitelnost, měly by investiční podniky, které poskytují investiční poradenství a služby správy portfolií, vysvětlovat rozdíl mezi finančními nástroji, které sledují – plně či částečně – udržitelné investice do hospodářských činností, které se kvalifikují jako environmentálně udržitelné podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (8), finančními nástroji, které sledují udržitelné investice podle definice v čl. 2 bodě 17 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/2088, a finančními nástroji, které zohledňují hlavní nepříznivé dopady na faktory udržitelnosti, jež by mohly být způsobilé k doporučení jako produkty splňující individuální preference zákazníků týkající se udržitelnosti, na straně jedné a ostatními finančními nástroji bez těchto specifických vlastností, jež by neměly být vhodné k doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, kteří mají individuální preference týkající se udržitelnosti, na straně druhé.

(7)

Je nezbytné zabývat se obavami týkajícími se lakování nazeleno, tj. zejména praxí získání nespravedlivé konkurenční výhody tím, že se finanční nástroj doporučuje jako environmentálně šetrný nebo udržitelný v případech, kdy předmětný finanční nástroj ve skutečnosti nesplňuje základní normy v oblasti životního prostředí nebo jiné normy související s udržitelností. Aby se zabránilo nevhodnému prodeji a lakování nazeleno, neměly by investiční podniky doporučovat ani se rozhodnout obchodovat s finančními nástroji jako nástroji splňujícími individuální preference týkající se udržitelnosti, pokud tyto finanční nástroje předmětné preference nesplňují. Investiční podniky by měly svým zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům vysvětlovat důvody, proč tak neučinily, a vedou o těchto důvodech záznamy.

(8)

Je nezbytné vyjasnit, že finanční nástroje, které nejsou způsobilé pro individuální preference týkající udržitelnosti, i tak mohou být doporučeny investičními podniky, nikoli však jako produkty splňující individuální preference týkající se udržitelnosti. S cílem umožnit další doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, pokud finanční nástroje nesplňují preference zákazníka týkající se udržitelnosti, by zákazník měl mít možnost přizpůsobit informace o svých preferencích týkajících se udržitelnosti. Aby se zabránilo nevhodnému prodeji a lakování nazeleno, měly by investiční podniky vést záznamy o rozhodnutí zákazníka spolu s vysvětlením zákazníka, na jehož základě byly informace přizpůsobeny.

(9)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Příslušným orgánům a investičním podnikům by měla být poskytnuta dostatečná doba na to, aby se přizpůsobily novým požadavkům obsaženým v tomto nařízení. Jeho uplatňování by proto mělo být odloženo,

(1)

V ustanovení čl. 1 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 (2) se objevily chyby, neboť vyžadovalo použití čl. 59 odst. 4, článku 60 a kapitoly IV uvedeného nařízení, a nikoli čl. 64 odst. 4, článku 65 a kapitoly VIII.

(2)

V příloze I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 se objevily chyby v několika křížových odkazech, konkrétně v částech „Hodnocení zákazníka“, „Zpracování pokynů“, „Pokyny zákazníků a obchody“, „Podávání zpráv zákazníkům“, „Komunikace se zákazníky“ a „Organizační požadavky“.

(3)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 by proto mělo být odpovídajícím způsobem opraveno,

(1)

Přechod na nízkouhlíkové, udržitelnější a oběhové hospodářství účinněji využívající zdroje v souladu s cíli udržitelného rozvoje má zásadní význam pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Unie. V roce 2016 uzavřela Unie Pařížskou dohodu (2). Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody stanoví cíl, jímž je lepší reakce na změnu klimatu, mimo jiné sladěním finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

(2)

Komise si tuto výzvu vzala za svou a v prosinci 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu (3). Zelená dohoda představuje novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a hospodářský růst v ní bude oddělen od využívání zdrojů. Tento cíl vyžaduje jasné signály pro investory – pokud jde o jejich investice – aby se předešlo uvíznutí aktiv a zvýšilo udržitelné financování.

(3)

V březnu 2018 Komise zveřejnila svůj akční plán „Financování udržitelného růstu“ (4) na vytvoření ambiciózní a komplexní strategie pro udržitelné financování. Jedním z cílů stanovených v tomto akčním plánu je přesměrování kapitálových toků směrem k udržitelným investicím za účelem dosažení udržitelného a inkluzivního růstu. Posouzení dopadů, z něhož vycházejí následné legislativní iniciativy zveřejněné v květnu 2018 (5), ukázalo, že je třeba, aby správci v rámci svých povinností vůči investorům brali do úvahy faktory udržitelnosti. Správci by proto měli průběžně posuzovat nejen všechna příslušná finanční rizika, ale také veškerá relevantní rizika týkající se udržitelnosti uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 (6), která by v případě, že nastanou, mohla mít skutečný či potenciální významný negativní dopad na hodnotu investice. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 231/2013 (7) výslovně neodkazuje na rizika týkající se udržitelnosti. Z tohoto důvodu a v zájmu zajištění toho, aby vnitřní postupy a organizační opatření byly řádně prováděny a dodržovány, je nezbytné vyjasnit, že procesy, systémy a vnitřní kontroly správců odráží rizika týkající se udržitelnosti a že pro analýzu těchto rizik je nezbytná technická kapacita a znalosti.

(4)

Podle nařízení (EU) 2019/2088 jsou správci, kteří jsou povinni zohledňovat hlavní nepříznivé dopady investičních rozhodnutí na faktory udržitelnosti, nebo tyto hlavní nepříznivé dopady zohledňují dobrovolně, povinni poskytnout informace o tom, jak jsou tyto hlavní nepříznivé dopady vzaty do úvahy v jejich politikách náležité péče. V zájmu zajištění souladu mezi nařízením (EU) 2019/2088 a nařízením v přenesené pravomoci (EU) č. 231/2013 by tato povinnost měla být v nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 231/2013 zohledněna.

(5)

Pro zachování vysoké úrovně ochrany investorů by správci měli při identifikaci druhů střetů zájmů, jejichž existence by mohla poškodit zájmy alternativního investičního fondu, zahrnovat střety zájmů, které mohou vzniknout v důsledku začleňování rizik týkajících se udržitelnosti do jejich procesů, systémů a vnitřních kontrol. Mezi ně mohou patřit střety vyplývající z odměňování nebo osobních obchodů příslušných pracovníků, střety zájmů, které by mohly vést ke klamavé ekologické reklamě (tzv. lakování nazeleno), k nevhodnému prodeji nebo zkreslení investičních strategií, a střety zájmů mezi různými alternativními investičními fondy spravovanými stejným správcem.

(6)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 231/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)

Příslušným orgánům a správcům by měla být poskytnuta dostatečná doba na to, aby se přizpůsobili novým požadavkům obsaženým v tomto nařízení. Jeho uplatňování by proto mělo být odloženo,

(1)

Přechod na nízkouhlíkové, udržitelnější a oběhové hospodářství účinněji využívající zdroje v souladu s cíli udržitelného rozvoje má zásadní význam pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Unie. V roce 2016 uzavřela Unie Pařížskou dohodu (2). Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody stanoví cíl, jímž je lepší reakce na změnu klimatu, mimo jiné sladěním finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

(2)

Komise si tuto výzvu vzala za svou a v prosinci 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu (3). Zelená dohoda představuje novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a hospodářský růst v ní bude oddělen od využívání zdrojů. Tento cíl rovněž vyžaduje jasné dlouhodobé signály pro investory, aby se předešlo uvíznutí aktiv a zvýšilo udržitelné financování.

(3)

V březnu 2018 Komise zveřejnila svůj akční plán „Financování udržitelného růstu“ (4) na vytvoření ambiciózní a komplexní strategie pro udržitelné financování. Jedním z cílů stanovených v uvedeném akčním plánu je přesměrování kapitálových toků směrem k udržitelným investicím za účelem dosažení udržitelného a inkluzivního růstu. Posouzení dopadů, z něhož vycházejí následné legislativní iniciativy zveřejněné v květnu 2018 (5), ukázalo, že je třeba vyjasnit, že pojišťovny a zajišťovny by měly v rámci svých povinností vůči pojistníkům brát do úvahy faktory udržitelnosti. Pojišťovny a zajišťovny by proto měly průběžně posuzovat nejen všechna příslušná finanční rizika, ale také veškerá relevantní rizika týkající se udržitelnosti uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 (6), která by v případě, že nastanou, mohla mít skutečný či potenciální významný negativní dopad na hodnotu investice nebo závazku. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (7) výslovně neodkazuje na rizika týkající se udržitelnosti. Z tohoto důvodu a v zájmu zajištění toho, aby byl řídicí a kontrolní systém řádně prováděn a dodržován, je nezbytné vyjasnit, že řídicí a kontrolní systém pojišťoven a zajišťoven a posuzování celkových solventnostních potřeb těchto podniků by měly zohledňovat rizika týkající se udržitelnosti.

(4)

Pojišťovny, které zveřejňují hlavní nepříznivé dopady na faktory udržitelnosti v souladu s nařízením (EU) 2019/2088, by rovněž měly přizpůsobit své postupy, systémy a vnitřní kontroly, pokud jde o zveřejňování těchto informací.

(5)

Vzhledem k ambicím Komise zajistit, aby rizika týkající se klimatu a životního prostředí byla řízena a začleněna do finančního systému a vzhledem k významu politik odměňování při zajišťování toho, aby zaměstnanci pojišťoven a zajišťoven účinně řídili rizika zjištěná systémem řízení rizik, by politiky odměňování pojišťoven a zajišťoven měly obsahovat informace o tom, jak tyto politiky začleňování rizik týkajících se udržitelnosti do systému řízení rizik zohledňují.

(6)

Zásada „obezřetného jednání“ stanovená v článku 132 směrnice 2009/138/ES vyžaduje, aby pojišťovny a zajišťovny investovaly pouze do aktiv, jejichž rizika mohou řádně určit, měřit, sledovat, řídit, kontrolovat a podávat o nich zprávy. Aby se zajistilo, že pojišťovny a zajišťovny účinně řídí rizika v oblasti klimatu a životního prostředí, mělo by provádění zásady „obezřetného jednání“ zohledňovat rizika týkající se udržitelnosti a pojišťovny a zajišťovny by měly ve svém investičním procesu zohlednit preference svých zákazníků týkající se udržitelnosti, které byly vzaty v úvahu při postupu schvalování produktu.

(7)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Orgánům dohledu a pojišťovnám a zajišťovnám by měla být poskytnuta dostatečná doba na to, aby se přizpůsobily novým požadavkům obsaženým v tomto nařízení. Jeho uplatňování by proto mělo být odloženo,

(1)

Přechod na nízkouhlíkové, udržitelnější a oběhové hospodářství účinněji využívající zdroje v souladu s cíli udržitelného rozvoje má zásadní význam pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Unie. V roce 2016 uzavřela Unie Pařížskou dohodu (2). Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody stanoví cíl, jímž je lepší reakce na změnu klimatu, mimo jiné sladěním finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

(2)

Komise si tuto výzvu vzala za svou a v prosinci 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu (3). Zelená dohoda představuje novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a hospodářský růst v ní bude oddělen od využívání zdrojů. Tento cíl vyžaduje jasné signály pro investory – pokud jde o jejich investice – aby se předešlo uvíznutí aktiv a zvýšilo udržitelné financování.

(3)

V březnu 2018 Komise zveřejnila svůj akční plán „Financování udržitelného růstu“ (4) na vytvoření ambiciózní a komplexní strategie pro udržitelné financování. Jedním z cílů stanovených v tomto akčním plánu je přesměrování kapitálových toků směrem k udržitelným investicím za účelem dosažení udržitelného a inkluzivního růstu.

(4)

Řádné provádění akčního plánu podporuje poptávku investorů po udržitelných investicích. Je proto nezbytné vyjasnit, že faktory udržitelnosti a cíle týkající se udržitelnosti by měly být zohledněny v rámci požadavků na řízení produktů stanovených v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 (5).

(5)

Pojišťovny a zprostředkovatelé pojištění, kteří vytváří pojistné produkty, by měli brát v úvahu faktory udržitelnosti v rámci procesu schvalování každého pojistného produktu a v rámci ostatních systémů řízení produktu a dohledu nad ním pro každý pojistný produkt, jenž má být distribuován zákazníkům, kteří požadují pojistné produkty s profilem zaměřeným na udržitelnost.

(6)

Vzhledem k tomu, že by cílový trh měl být nastaven dostatečně podrobně, obecný výrok, že pojistný produkt má profil zaměřený na udržitelnost, by neměl být dostačující. Pojišťovny nebo zprostředkovatelé pojištění, kteří vytvářejí pojistné produkty, by spíše měli specifikovat, které skupině zákazníků s konkrétními cíli týkajícími se udržitelnosti by dotyčný investiční produkt měl být distribuován.

(7)

Aby se zajistilo, že pojistné produkty s faktory udržitelnosti zůstanou snadno dostupné i pro zákazníky, kteří nemají preference týkající se udržitelnosti, nemělo by se po pojišťovnách a zprostředkovatelích pojištění, kteří vytvářejí pojistné produkty, vyžadovat, aby určovali skupiny zákazníků, s jejichž potřebami, vlastnostmi a cíli pojistný produkt s faktory udržitelnosti není slučitelný.

(8)

Faktory udržitelnosti pojistného produktu by měly být prezentovány transparentním způsobem, aby distributoři pojištění mohli poskytovat příslušné informace svým zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům.

(9)

Posouzení dopadů, z něhož vycházejí následné legislativní iniciativy zveřejněné v květnu 2018 (6), ukázalo, že je třeba vyjasnit, že zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny, kteří distribuují pojistné produkty s investiční složkou, by měli v rámci svých povinností vůči zákazníkům a potenciálním zákazníkům brát do úvahy faktory udržitelnosti.

(10)

V zájmu zachování vysoké úrovně ochrany investorů by zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny distribuující pojistné produkty s investiční složkou měli při určování typů střetů zájmů, jejichž existence by mohla poškodit zájmy zákazníka nebo potenciálního zákazníka, zahrnovat typy střetů zájmů, které vyplývají ze začlenění preferencí zákazníka týkajících se udržitelnosti. V případě stávajících zákazníků, u nichž již bylo provedeno posouzení vhodnosti, by měli mít zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny možnost určit individuální preference zákazníka týkající se udržitelnosti při příští pravidelné aktualizaci stávajícího posouzení vhodnosti.

(11)

Zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny, kteří poskytují poradenství ohledně pojistných produktů s investiční složkou, by měli být schopni svým zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům doporučit vhodné pojistné produkty s investiční složkou, a proto by měli mít možnost klást otázky k určení individuálních preferencí zákazníka týkajících se udržitelnosti. V souladu s povinností provádět distribuční činnosti v souladu s nejlepším zájmem zákazníků by doporučení pro zákazníky nebo potenciální zákazníky měla odrážet finanční cíle i případné preference týkající se udržitelnosti, které tito zákazníci vyjádří. Je proto nezbytné vyjasnit, že zahrnutí faktorů udržitelnosti do poradenského procesu nesmí vést k nevhodnému prodeji nebo ke zkreslování pojistných produktů s investiční složkou jako produktů splňujících preference týkající se udržitelnosti, pokud je nesplňují. Aby se zabránilo takovým praktikám nebo zkreslování, měli by zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny poskytující poradenství ohledně pojistných produktů s investiční složkou předtím, než se dotážou na jeho potenciální preference týkající se udržitelnosti, nejprve posoudit jiné investiční cíle zákazníka nebo potenciálního zákazníka a jeho individuální okolnosti.

(12)

Doposud byly vyvinuty pojistné produkty s investiční složkou s různým stupněm ambicí týkajících se udržitelnosti. Aby mohli zákazníci nebo potenciální zákazníci porozumět různé míře udržitelnosti a činit informovaná investiční rozhodnutí, pokud jde o udržitelnost, měli by zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny distribuující pojistné produkty s investiční složkou vysvětlovat rozdíl mezi pojistnými produkty s investiční složkou, které sledují – plně či částečně – udržitelné investice do hospodářských činností, které se kvalifikují jako environmentálně udržitelné podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (7), pojistnými produkty, které sledují udržitelné investice podle definice v čl. 2 bodě 17 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/2088, (8) a pojistnými produkty s investiční složkou, které zohledňují hlavní nepříznivé dopady na faktory udržitelnosti, jež by mohly být způsobilé k doporučení jako pojistné produkty splňující individuální preference zákazníků týkající se udržitelnosti, na straně jedné a ostatními pojistnými produkty s investiční složkou bez těchto specifických vlastností, jež by neměly být vhodné k doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, kteří mají individuální preference týkající se udržitelnosti, na straně druhé.

(13)

Je nezbytné zabývat se obavami týkajícími se lakování nazeleno, tj. zejména praxí získání nespravedlivé konkurenční výhody tím, že se pojistný produkt s investiční složkou doporučuje jako environmentálně šetrný nebo udržitelný v případech, kdy předmětný pojistný produkt s investiční složkou ve skutečnosti nesplňuje základní normy v oblasti životního prostředí nebo jiné normy související s udržitelností. Aby se zabránilo nevhodnému prodeji a lakování nazeleno, neměli by zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny distribuující pojistné produkty s investiční složkou doporučovat pojistné produkty s investiční složkou jako produkty splňující individuální preference týkající se udržitelnosti, pokud tyto produkty tyto preference nesplňují. Zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny distribuující pojistné produkty s investiční složkou by měli svým zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům vysvětlovat důvody, proč tak neučinili, a vést záznamy o těchto důvodech.

(14)

Je nezbytné vyjasnit, že pojistné produkty s investiční složkou, které nejsou způsobilé pro individuální preference týkající se udržitelnosti, i tak mohou být doporučeny zprostředkovateli pojištění a pojišťovnami distribuujícími pojistné produkty s investiční složkou, nikoli však jako produkty splňující individuální preference týkající se udržitelnosti. S cílem umožnit další doporučení zákazníkům nebo potenciálním zákazníkům, pokud pojistné produkty s investiční složkou nesplňují preference zákazníka týkající se udržitelnosti, by měl mít zákazník možnost přizpůsobit informace o svých preferencích týkajících se udržitelnosti. Aby se zabránilo nevhodnému prodeji a lakování nazeleno, měli by zprostředkovatelé pojištění a pojišťovny distribuující pojistné produkty s investiční složkou vést záznamy o rozhodnutí zákazníka spolu s vysvětlením zákazníka, na jehož základě byly informace přizpůsobeny.

(15)

Ustanovení tohoto nařízení jsou úzce propojena mezi sebou navzájem, jakož i s ustanoveními nařízení (EU) 2019/2088, neboť zavádějí komplexní systém zveřejňování aspektů udržitelnosti. Aby byl umožněn soudržný výklad těchto ustanovení i jejich provádění a aby se zajistilo, že účastníci trhu a příslušné orgány, jakož i investoři, jim v celé šíři porozumí a získají k nim snadný přístup, je žádoucí zahrnout je do jediného právního aktu.

(16)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2358 a (EU) 2017/2359 (9) by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(17)

Příslušným orgánům, zprostředkovatelům pojištění a pojišťovnám by měla být poskytnuta dostatečná doba na to, aby se přizpůsobili novým požadavkům obsaženým v tomto nařízení. Jeho uplatňování by proto mělo být odloženo,

(1)

Žádost o zápis názvu „Őrségi tökmagolaj“ předložená Maďarskem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Őrségi tökmagolaj“ zapsán do rejstříku,

(1)

Žádost o zápis názvu „Tuzséri alma“ předložená Maďarskem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Tuzséri alma“ zapsán do rejstříku,

(1)

V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 přezkoumala Komise žádost Itálie o schválení změn specifikace chráněného zeměpisného označení „Pera Mantovana“ zapsaného do rejstříku podle nařízení Komise (ES) č. 134/98 (2).

(2)

Protože daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie (3).

(3)

Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být změna specifikace schválena,

(1)

Žádost o zápis názvu „Olio di Roma“ předložená Itálií byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Olio di Roma“ zapsán do rejstříku,

(1)

Komise přezkoumala žádost o schválení změny specifikace chráněného označení původu „Iaşi“, kterou podalo Rumunsko v souladu s článkem 105 nařízení (EU) č. 1308/2013.

(2)

Komise v souladu s čl. 97 odst. 3 nařízení (EU) č. 1308/2013 (2) zveřejnila žádost o schválení změny specifikace v Úředním věstníku Evropské unie.

(3)

Komise neobdržela žádné námitky podle článku 98 nařízení (EU) č. 1308/2013.

(4)

Změna specifikace by proto měla být v souladu s článkem 99 nařízení (EU) č. 1308/2013 schválena.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

V souladu s čl. 97 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 1308/2013 byla žádost Chorvatska o zápis názvu „Muškat momjanski/Moscato di Momiano“ do rejstříku posouzena Komisí a následně zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Komise neobdržela žádné námitky podle článku 98 nařízení (EU) č. 1308/2013.

(3)

V souladu s článkem 99 nařízení (EU) č. 1308/2013 by měl být název „Muškat momjanski/Moscato di Momiano“ chráněn a zapsán do rejstříku uvedeného v článku 104 zmíněného nařízení.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

Komise přezkoumala žádost o schválení změny specifikace chráněného zeměpisného označení „Coteaux du Libron“, kterou podala Francie v souladu s článkem 105 nařízení (EU) č. 1308/2013. Tato změna zahrnuje změnu názvu „Coteaux du Libron“ na „Coteaux de Béziers“.

(2)

Komise v souladu s čl. 97 odst. 3 nařízení (EU) č. 1308/2013 zveřejnila žádost o schválení změny specifikace v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(3)

Komise neobdržela žádné námitky podle článku 98 nařízení (EU) č. 1308/2013.

(4)

Změna specifikace by proto měla být schválena v souladu s článkem 99 nařízení (EU) č. 1308/2013 ve spojení s čl. 15 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/33.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

V souladu s čl. 17 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 (2) prověřila Komise žádost Německa ze dne 7. června 2019 o zápis zeměpisného označení „Bayerischer Bärwurz“.

(2)

Nařízení (EU) 2019/787, kterým se nahrazuje nařízení (ES) č. 110/2008, vstoupilo v platnost dne 25. května 2019. Podle čl. 49 odst. 1 uvedeného nařízení se kapitola III nařízení (ES) č. 110/2008 o zeměpisných označeních zrušuje s účinkem ode dne 8. června 2019.

(3)

Komise dospěla k závěru, že žádost je v souladu s nařízením (ES) č. 110/2008, a zveřejnila hlavní specifikace technické dokumentace podle čl. 17 odst. 6 uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie (3) v souladu s čl. 50 odst. 4 prvním pododstavcem nařízení (EU) 2019/787.

(4)

Komise neobdržela žádnou námitku podle čl. 27 odst. 1 nařízení (EU) 2019/787.

(5)

Označení „Bayerischer Bärwurz“ by tudíž mělo být zapsáno jako zeměpisné označení,

(1)

Nařízením (ES) č. 599/2009 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo v rozsahu od 0 do 198 EUR za tunu z dovozu monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu, obecně „bionafty“, buď v čisté formě, nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu, v té době kódů KN ex 1516 20 98 (kód TARIC 1516209820), ex 1518 00 91 (kód TARIC 1518009120), ex 1518 00 99 (kód TARIC 1518009920), ex 2710 19 41 (kód TARIC 2710194120), 3824 90 91, ex 3824 90 97 (kód TARIC 3824 90 97 87), pocházejících ze Spojených států amerických (dále jen „USA“ nebo „dotčená země“). Antidumpingové clo uložené uvedeným nařízením je zde dále označováno jako „původní opatření“. Na šetření, které vedlo k uložení původních opatření, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Na základě šetření možného obcházení rozšířila Rada prováděcím nařízením Rady (EU) č. 444/2011 (3) konečné antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 599/2009 na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, s výjimkou bionafty vyrobené společnostmi BIOX Corporation, Oakville a Rothsay Biodiesel, Guelph, obě se sídlem v Ontariu, Kanada. Stejným nařízením Rada rovněž rozšířila konečné vyrovnávací clo uložené nařízením Rady (ES) č. 599/2009 na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(3)

Evropská komise prováděcím nařízením (EU) 2015/1518 (4) opětovně uložila konečná antidumpingová opatření na dovoz bionafty pocházející z USA po přezkumu před pozbytím platnosti (dále jen „předchozí přezkum před pozbytím platnosti“).

(4)

Dále nařízení (EU) 2015/1518 ve znění nařízení (EU) 2016/676 (5) rozšířilo konečné antidumpingové clo na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, s výjimkou bionafty vyrobené společnostmi BIOX Corporation, Oakville a Rothsay Biodiesel, Guelph, obě se sídlem v Ontariu, Kanada a DSM Nutritional Products Canada Inc., Dartmouth, Nova Scotia, Kanada. Stejným nařízením Evropská komise rovněž rozšířila konečné antidumpingové clo na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(5)

Aktuálně platná antidumpingová cla jsou pevně stanovenými částkami v rozmezí od 0 EUR za tunu do 198 EUR za tunu na dovoz od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, 115,6 EUR za tunu na dovoz od spolupracujících společností nezařazených do vzorku a pevně stanovenou částkou ve výši 172,2 EUR za tunu na dovoz ze všech ostatních společností.

(6)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/1598 (6) bylo dále pozměněno nařízení (EU) 2015/1518 tak, že společnostem, které v období původního šetření nevyvážely bionaftu, bylo umožněno požádat o přezkum, zda by mohly podléhat celní sazbě uložené spolupracujícím společnostem, které nebyly zařazeny do vzorku.

(7)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2018/1121 (7) bylo na základě žádosti o udělení statusu nového vyvážejícího výrobce změněno nařízení (EU) 2015/1518 přidáním americké společnosti Organic Technologies, Coshocton (Ohio) do přílohy I, na kterou se proto vztahovalo vážené průměrné clo ve výši 115,6 EUR za tunu platné pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku.

(8)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti opatření (8) obdržela Evropská komise (dále jen „Komise“) žádost o přezkum podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(9)

Žádost o přezkum podala dne 11. června 2020 organizace European Biodiesel Board (dále jen „EBB“ nebo „žadatel“), jménem výrobců v Unii představujících více než 25 % celkové výroby bionafty v Unii. Žádost o přezkum byla odůvodněna tím, že pokud by opatření pozbyla platnosti, vedlo by to pravděpodobně k obnovení dumpingu a obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(10)

Komise poté, co po konzultaci s výborem zřízeným podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení stanovila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, dne 14. září 2020 zahájila přezkum před pozbytím platnosti týkající se dovozu bionafty pocházející z USA na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Oznámení o zahájení přezkumu zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (9) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“).

(11)

Ve stejný den zahájila Komise samostatný přezkum před pozbytím platnosti týkající se platných antisubvenčních opatření vztahujících se na dovoz bionafty pocházející z USA (10).

(12)

Vláda Kanady se k tomuto zahájení přezkumu vyjádřila a uvedla, že pokud by opatření měla být ponechána v platnosti, mělo by být zachováno osvobození udělené třem kanadským výrobcům bionafty. Toto osvobození je zachováno v článku 2 tohoto nařízení.

(13)

Šetření ohledně přetrvání nebo obnovení dumpingu se týká období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týká období od 1. ledna 2017 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(14)

Toto řízení bylo zahájeno dne 14. září 2020, tj. během přechodného období dohodnutého mezi Spojeným královstvím a EU, v němž Spojené království nadále podléhalo právu Unie. Toto období skončilo dne 31. prosince 2020. Od 1. ledna 2021 proto společnosti a sdružení ze Spojeného království již nejsou považovány za zúčastněné strany v tomto řízení.

(15)

Prostřednictvím poznámky ke spisu (11) ze dne 15. ledna 2021 Komise vyzvala hospodářské subjekty ze Spojeného království, které se přesto domnívaly, že jsou přesto i nadále považovány za zúčastněné strany, aby se na ni obrátily. Společnosti BP OIL International Limited a Argent Energy požadovaly, aby byly nadále považovány za zúčastněné strany a aby jim toto právo bylo poskytnuto na základě předložených důkazů. Obě společnosti předložily především důkaz o existenci subjektů ve spojení v rámci příslušné skupiny působící na trhu Unie. Mateřská společnost ve Spojeném království Valero Energy Limited byla na druhou stranu nahrazena její irskou dceřinou společností Valero Energy Limited Ireland, neboť tato společnost je aktivní na trhu Unie.

(16)

V oznámení o zahájení přezkumu byly zúčastněné strany vyzvány, aby se obrátily na Komisi a zúčastnily se šetření. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé výrobce v USA a orgány v USA, známé dovozce, uživatele a obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení přezkumu před pozbytím platnosti týká, a vyzvala je k účasti.

(17)

Zúčastněné strany měly příležitost vyjádřit se k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Nebyla obdržena žádná žádost o slyšení.

(18)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná přistoupí k výběru vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(19)

Dne 14. září 2020 Komise oznámila zúčastněným stranám, že vybrala prozatímní vzorek výrobců v Unii podle oddílu 5.4 oznámení o zahájení přezkumu. Tento vzorek vybrala na základě velikosti objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v roce 2019 a zeměpisné polohy výrobců obdobného výrobku. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 17,5 % odhadovaného celkového objemu výroby obdobného výrobku v Unii a rovněž měli dobré zeměpisné rozložení. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Ve lhůtě sedmi dnů od oznámení prozatímního vzorku výrobců v Unii nebyly obdrženy žádné připomínky.

(20)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud shledá, že ano, aby mohla vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(21)

Požadované informace poskytl pouze jeden dovozce, který není ve spojení, společnost Shell Trading Rotterdam BV, a Komise proto rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(22)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v USA, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Kromě toho Komise požádala orgány dotčené země, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(23)

Při zahájení přezkumu byla kopie dotazníku zpřístupněna v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod.

(24)

Přihlásili se tři vyvážející výrobci v USA, kteří vyjádřili ochotu spolupracovat s Komisí při šetření. Vzhledem k takto nízkému počtu Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný. Vzhledem k této skutečnosti byly všechny tři společnosti, které se přihlásily, požádány, aby vyplnily dotazník a zaslaly jej ve stanovené lhůtě Komisi.

(25)

Dne 15. října 2020 jedna z těchto tří společností e-mailem Komisi oznámila, že nebude dále spolupracovat. Žádná z dalších dvou společností navíc neposkytla požadované informace ve stanovené lhůtě, neboť dotazník nevyplnila a odpovědi na dotazník nezaslala zpět.

(26)

Dne 10. listopadu 2020 Komise zaslala dopis, ve kterém informovala všechny tři společnosti o tom, že má v úmyslu použít článek 18 základního nařízení a založit závěry šetření na dostupných údajích. O tomto záměru byly informovány rovněž orgány USA. Konec lhůty pro předložení připomínek k dopisu byl stanoven na 17. listopadu 2020. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(27)

Jelikož žádný ze tří vyvážejících výrobců v USA při přezkumu před pozbytím platnosti nespolupracoval, Komise se rozhodla použít ustanovení článku 18 základního nařízení a založit zjištění na dostupných údajích.

(28)

Při zahájení přezkumu byla kopie dotazníku zpřístupněna v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod.

(29)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku a jednoho dovozce v Unii, který není ve spojení.

(30)

Kvůli vypuknutí pandemie COVID-19 a restriktivním opatřením v různých členských státech a dalších třetích zemích nemohla Komise provést inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení. Komise místo toho provedla na dálku křížovou kontrolu všech informací, které považovala za nezbytné pro své zjištění, v souladu se svým oznámením o důsledcích výskytu onemocnění COVID-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření (12). Komise provedla dálkové křížové kontroly těchto společností/stran:

(31)

Dne 21. května 2021 Komise zveřejnila základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě hodlá zachovat platná antidumpingová cla. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž se mohly k poskytnutým informacím vyjádřit.

(32)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami Komise zvážila a ve vhodných případech zohlednila. Všechny strany, které o to požádaly, byly vyslechnuty.

(33)

Dotčený výrobek je totožný jako v původním šetření a předchozím přezkumu před pozbytím platnosti, a to monoalkylestery mastných kyselin a/nebo parafínovaný plynový olej ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, obecně „bionafta“, buď v čisté formě, nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA, v současnosti kódů KN ex 1516 20 98 (kód TARIC 1516209829), ex 1518 00 91 (kód TARIC 1518009129), ex 1518 00 99 (kód TARIC 1518009929), ex 2710 19 43 (kód TARIC 2710194329), ex 2710 19 46 (kód TARIC 2710194629), ex 2710 19 47 (kód TARIC 2710194729), ex 2710 20 11 (kód TARIC 2710201129), ex 2710 20 16 (kód TARIC 2710201629), ex 3824 99 92 (kód TARIC 3824999212), ex 3826 00 10 (kódy TARIC 3826001029, 3826001059, 3826001099), ex 3826 00 90 (kód TARIC 3826009019) (dále jen „dotčený výrobek“).

(34)

Bionafta je obnovitelné palivo, které se vyrábí z různých surovin, tj. rostlinných olejů, jako je řepkový olej, sójový olej, palmový olej, z použitých olejů na smažení, živočišných tuků nebo biomasy.

(35)

Bionafta se používá v odvětví dopravy, především ve směsi s minerální naftou (tj. ropa/běžná nafta) a velmi okrajově v čisté formě (B100).

(36)

Jak bylo zjištěno v původním šetření, jakož i v předchozím přezkumu před pozbytím platnosti, tento přezkum před pozbytím platnosti potvrdil, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(37)

Proto se tyto výrobky považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(38)

Švédská společnost Preem AB a společnost Valero Energy Ltd Ireland, výrobci a dodavatelé paliva a jako takoví uživatelé dotčeného výrobku, tvrdily, že bionafta v podobě methylesteru mastné kyseliny (FAME) a bionafta v podobě hydrogenačně upraveného rostlinného oleje jsou dva různé druhy bionafty a že by měl být hydrogenačně upravený rostlinný olej vyloučen ze stávající definice výrobku. V nařízení z roku 2009 o uložení prozatímních opatření (13) byly všechny druhy bionafty a směsí bionafty považovány za paliva na bázi bionafty. Bionaftu v podobě methylesteru mastné kyseliny i bionaftu v podobě hydrogenačně upraveného rostlinného oleje lze mísit s naftou a i přes určité rozdíly ve fyzikálních vlastnostech je konečné použití produktu stejné a oba produkty vyrábí výrobní odvětví Unie. Navíc podnět v původním šetření výslovně zahrnoval motorovou naftu vyráběnou z hydrogenačně upraveného rostlinného oleje do definice dotčeného výrobku a žádná strana tuto skutečnost v té době nezpochybnila. Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(39)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise zkoumala, zda by pravděpodobně došlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu, pokud by stávající opatření pozbyla platnosti.

(40)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci, o níž byla zmínka v 25. až 27. bodě odůvodnění, nebylo možné provést analýzu na základě ověřených údajů od výrobců v USA.

(41)

V souladu s článkem 18 základního nařízení byla proto zjištění týkající se pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu založena na dostupných údajích. Komise proto využila následující zdroje informací: žádost o přezkum před pozbytím platnosti a následně zaslaná podání žadatele, Eurostat, databáze Global Trade Atlas (dále jen „GTA“) a internetové stránky Úřadu USA pro energetické informace (dále jen „EIA“) a Ministerstva zemědělství USA.

(42)

Po uložení opatření v roce 2009 klesl dovoz bionafty z USA do Unie od roku 2013 téměř na nulu. Například v období přezkumného šetření (od 1. července 2019 do 30. června 2020) bylo z USA dovezeno asi 156 tun. Tento objem představuje pouze 0,04 % celkového vývozu z USA a ještě méně spotřeby v Unii. Komise proto dospěla k závěru, že tento nízký objem není pro analýzu přetrvání dumpingu dostatečný. Z tohoto důvodu zaměřila své šetření na pravděpodobnost obnovení dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(43)

Komise provedla analýzu toho, zda je pravděpodobné obnovení dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti. Byly analyzovány zejména tyto prvky: vztah mezi cenami výrobku vyráběného a prodávaného v Unii a v USA, vztah mezi cenami vývozu do třetích zemí a cenami v USA, vztah mezi cenami vývozu do třetích zemí a cenovou úrovní v Unii, nevyužité kapacity v USA, obcházení opatření a absorpce.

(44)

Komise v průběhu období přezkumného šetření využila ke stanovení domácí prodejní ceny bionafty v USA dva zdroje informací: i) informace poskytnuté Ministerstvem zemědělství USA (MZ USA) a ii) informace uvedené v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti.

(45)

V období přezkumného šetření činila podle informací poskytnutých Ministerstvem zemědělství USA domácí prodejní cena ze závodu 909,05 USD za tunu. Při průměrném směnném kurzu EUR/USD během období přezkumného šetření (1 EUR = 1,105 USD) to odpovídá vnitrostátní prodejní ceně v USA ve výši 822,31 EUR za tunu. Tento údaj přibližně odpovídá informacím poskytnutým v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti, které uváděly domácí prodejní cenu ve výši 918,06 USD (820 EUR) za tunu. Komise považovala za vhodné použít pro svou analýzu obnovení stanovenou domácí cenu v USA (822,31 EUR).

(46)

Průměrná cena ze závodu bionafty prodávané v Unii výrobci v Unii během období přezkumného šetření, jak je uvedena níže v tabulce 1, činila 771 EUR za tunu.

(47)

Výrobci v USA, pokud chtějí znovu vstoupit na trh Unie, by museli prodávat za cenu blížící se 771 EUR za tunu nebo nižší. Jejich konečná cena by měla pokrývat také náklady na námořní dopravu a pojištění a stávající clo (6,5 %), které se vztahuje na bionaftu. Podle údajů získaných v průběhu šetření by to představovalo přibližně 92 EUR za tunu. Komise tuto částku stanovila na základě výše a) dopravy a přepravy vypočítané žadatelem a b) cla (6,5 %) platného pro dovozní cenu bionafty z USA vypočítaného Komisí v souladu s veřejně dostupnými informacemi, například databází Global Trade Atlas (dále jen „GTA“), a zaokrouhlila ji směrem nahoru na 106 EUR, aby zahrnovala rovněž některé další náklady vzniklé po dovozu.

(48)

Pokud by proto výrobci v USA obnovili vývoz do Unie za konkurenceschopné ceny, s největší pravděpodobností by tak museli učinit za cenu ze závodu nižší než 665 EUR za tunu, jež by byla pod úrovní jejich domácí prodejní ceny v USA, a tedy na úrovni dumpingových cen.

(49)

Komise dále během období přezkumného šetření analyzovala cenovou strukturu vývozu bionafty z USA do třetích zemí.

(50)

Vyhledala si veřejně přístupné informace, například v databázi Global Trade Atlas (dále jen „GTA“), a nalezla v nich objemy a ceny vývozu bionafty pod kódem HS 3826 00 v období přezkumného šetření. Objem vývozu (v tunách) do všech zemí (včetně EU) činil 389 075 tun, z něhož bylo 14 tun vyvezeno do Unie.

(51)

Níže uvedená tabulka porovnává průměrnou prodejní cenu v amerických dolarech za tunu upravenou na cenu ze závodu (odečtením částky 82,52 USD za tunu za vnitrozemskou přepravu, jak je uvedeno v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti), s průměrnou domácí cenou v USA v případě šesti zemí (mimo EU), do kterých USA v období přezkumného šetření vyvážely více než 0,1 % svého celkového vývozu.

Tabulka 1

Objem vývozu a vývozní ceny USA během období přezkumného šetření

(52)

Z tabulky vyplývá, že ve všech šesti vyvážejících zemích výrobci v USA prodávají za ceny, které jsou o 5 % až 65 % nižší než jejich domácí prodejní ceny. Rovněž lze vidět velké rozdíly ve vývozních cenách u jednotlivých zemí, do kterých USA během období přezkumného šetření nejvíce vyvážely.

(53)

Tabulka dále ukazuje, že nejvyšší průměrné vývozní ceny jsou u zemí, jako je Kanada a Norsko, do kterých USA směřují 92 % svého celkového vývozu. Žádost v tomto ohledu stanoví, že dražší “… bionafta vyvážená do Kanady musí být vyrobena ze specifických druhů surovin, které jsou odolnější vůči nízkým teplotám, například řepky olejky, nebo z hydrogenačně upraveného rostlinného oleje, který má vynikající vlastnosti za studena…“. Tato vyšší průměrná cena vývozu do těchto dvou zemí je tedy vysvětlena vyšší nákladovou cenou vstupních surovin (například řepky olejky).

(54)

Trh EU je přitažlivým trhem pro vývoz bionafty z USA. Na základě databáze GTA uvedené v 49. bodě odůvodnění výše byla následně vypočítána prostá průměrná cena vývozu do všech cílových zemí během období přezkumného šetření (viz 55. bod odůvodnění níže) s přihlédnutím k následujícím prvkům:

(55)

S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem vypočítala Komise průměrnou vývozní cenu ve výši 682 USD za tunu (617 EUR). Tato průměrná vývozní cena ve výši 617 EUR je cenou FOB, ke které je třeba připočíst náklady na námořní přepravu a pojištění, aby bylo dosaženo ceny CIF. Tyto náklady byly v žádosti o přezkum před pozbytím platnosti odhadovány na přibližně 52 USD za tunu (47 EUR).

(56)

Podle Komise částka ve výši 47 EUR za tunu přiměřeně odpovídá dodatečným nákladům na námořní přepravu do jiných míst určení a příslušné pojištění. Průměrná cena vývozu z USA do třetích zemí byla proto stanovena na 617 EUR (FOB), která by byla, i kdybychom připočetli náklady na námořní přepravu, náklady na pojištění, stávající clo (6,5 %) (celkem zaokrouhleno nahoru na 104 EUR za tunu s cílem rovněž zahrnout některé dodatečné výdaje vzniklé po dovozu) z USA do EU (celkem přibližně 721 EUR), výrazně pod úrovní ceny ze závodu výrobního odvětví Unie, která činí 771 EUR za tunu.

(57)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že by vyvážející výrobci z USA byli schopni prodávat za cenu nižší než 771 EUR za tunu a proniknout na trh Unie, což by je motivovalo k přesměrování části stávajícího vývozu do třetích zemí na trh Unie, který je cenově přitažlivější než trhy některých jiných třetích zemí.

(58)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci výrobců v USA stanovila Komise výrobní kapacitu v USA na základě informací dostupných na internetových stránkách Úřadu USA pro energetické informace (dále jen „EIA“).

(59)

Výrobci bionafty v USA musí tomuto úřadu hlásit (jednou ročně a jednou za měsíc) svou stávající a plánovanou výrobní kapacitu, jakož i údaje o své výrobě, vstupech, zásobách a prodeji bionafty.

Na základě údajů, které shromáždil úřad EIA, kapacita výrobců bionafty v USA činila v období přezkumného šetření 8 412 000 tun.

(60)

Skutečná výroba bionafty v USA během období přezkumného šetření činila 5 718 000 tun (údaje úřadu EIA), což odpovídá míře využití kapacity 68 % a volné kapacitě ve výši 32 %, tedy 2 694 000 tun. Tato významná volná kapacita výrobců v USA motivuje ke zvýšení výroby bionafty a jejího prodeje za dumpingové ceny na trhu Unie, a je proto pravděpodobné, že by sloužila k zajištění dodávek na trh Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti. Výrobci v USA mohou totiž snadno zvýšit svou výrobu a vyvážet ji do EU a přitom mít hospodářský prospěch ze zvýšení míry využití kapacity a snížení jednotkových výrobních nákladů. Uvolnění volné kapacity USA pro trh Unie by mělo významný dopad, neboť představuje téměř 18 % spotřeby Unie během období přezkumného šetření.

(61)

V období přezkumného šetření byla navíc výroba bionafty v USA (5 718 000 tun) nižší než spotřeba (5 934 000 tun). V důsledku toho USA více bionafty dovážely než vyvážely. Během období přezkumného šetření činil celkový dovoz 629 000 tun a celkový vývoz 428 000 tun. Jestliže však v posuzovaném období nebyla dostupná výrobní kapacita použita pro uspokojení domácí poptávky, je málo pravděpodobné, že by tato volná výrobní kapacita byla použita pro stejný účel v budoucnu. Výrobní kapacita USA vykázaná v období přezkumného šetření (8 412 000 tun, viz předchozí bod odůvodnění) byla výrazně vyšší než domácí spotřeba. To znamená, že pokud k tomu na vývozním trhu budou mít výrobci v USA příležitost, pravděpodobně využijí svou volnou kapacitu spíše na prodej na vývoz než na domácí spotřebu.

(62)

Je nepravděpodobné, že by volná kapacita mohla být využita ke zvýšení vývozu do jiných třetích zemí než EU. Pokud jde o domácí výrobu bionafty, jsou velké trhy třetích zemí (Brazílie, Indonésie, Argentina, Čína, Thajsko) soběstačné a USA do těchto zemí i přes své volné kapacity dosud mnoho nevyvážely. Tato skutečnost by se v budoucnu podle odhadů neměla změnit.

(63)

Je proto pravděpodobné, že by výrobci v USA využili podstatnou část volné kapacity pro další prodej výrobků do EU, neboť trh Unie je velmi atraktivní, protože je největším světovým trhem a platí na něm řada pobídek ke spotřebě bionafty.

(64)

Jak je uvedeno v 1. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že antidumpingová opatření uložená v roce 2009 jsou obcházena prostřednictvím překládky přes Kanadu a změnou ve složení směsi. Existence takových praktik prokazuje zájem některých výrobců v USA o vstup na trh Unie, a to i po uložení opatření, a jsou proto považovány za známku přitažlivosti trhu Unie pro výrobce bionafty v USA.

(65)

Trh Unie je velmi přitažlivý, protože je největším světovým trhem a platí na něm významné unijní a vnitrostátní pobídky ke spotřebě bionafty. Výrobcům v USA by se tedy hodilo využívat svou volnou kapacitu v plném rozsahu a převést jistou část svého prodeje na vývoz z jiných méně ziskových třetích zemí na trh Unie.

(66)

Na základě tabulky v 51. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že výrobci v USA celkově prodávají výrobky do třetích zemí za ceny, které jsou nižší než jejich domácí ceny.

(67)

Vzhledem ke značné volné kapacitě výrobního odvětví USA a přitažlivosti trhu Unie, pokud jde o velikost a prodejní ceny, a zejména vzhledem k cenám vývozu z USA do třetích zemí a zaznamenanému předchozímu obcházení opatření proto dospěla Komise k závěru, že dumpingový dovoz z USA se pravděpodobně obnoví, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(68)

Podle údajů poskytnutých žadatelem vyrobilo obdobný výrobek v posuzovaném období 49 výrobců v Unii. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(69)

Celková výroba v Unii během období přezkumného šetření byla stanovena na přibližně 14 milionů tun. Tento údaj určila Komise na základě informací poskytnutých výrobním odvětvím Unie. Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni tři výrobci v Unii představující 17,5 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(70)

Komise určila spotřebu v Unii na základě informací výrobního odvětví a údajů o dovozu z databáze Comext.

(71)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba v Unii (v tunách)  (14)

(72)

Během období přezkumného šetření se spotřeba bionafty v Unii, vypočítaná jako součet dovozu bionafty a celkového prodeje výrobního odvětví Unie na trhu EU, zvýšila o 22 %, tj. z 13,8 milionu tun v roce 2017 na 16,9 milionu tun.

(73)

Objem dovozu určila Komise na základě údajů poskytnutých Eurostatem (z databáze Comext). Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě údajů o domácím prodeji výrobního odvětví Unie poskytnutých žadatelem a údajů o obchodu z databáze Comext.

(74)

Dovoz z dotčené země se vyvíjel takto:

Tabulka 3

Objem dovozu (v tunách), podíl na trhu a ceny.  (15)

(75)

Po uložení opatření v roce 2009 dovoz z USA prakticky ustal a během období přezkumného šetření činil pouze 156 tun (ve srovnání s více než 1 137 000 tunami v původním období šetření).

(76)

Během období přezkumného šetření se neuskutečnil prakticky žádný dovoz bionafty z USA do Unie, který by mohl být použit jako spolehlivý základ pro výpočet cenového podbízení.

(77)

Cenové podbízení během období přezkumného šetření Komise stanovila alternativně srovnáním:

(78)

Výsledkem tohoto srovnání je cenové podbízení ve výši 6,4 %.

(79)

Během období přezkumného šetření činil dovoz ze třetích zemí 3 750 000 tun, což odpovídalo přibližně 22 % celkové spotřeby Unie. Hlavními zdroji dovozu bionafty byly vedle USA i Argentina (24 % dovozu do EU), Malajsie (18 %), Singapur (13 %) a Indonésie (5 %).

(80)

(Souhrnný) objem dovozu, jakož i podíl na trhu a cenové trendy dovozu bionafty z dalších třetích zemí se vyvíjely takto:

Tabulka 4

Dovoz ze třetích zemí  (16)

(81)

Antidumpingová cla na dovoz z Argentiny a Indonésie – dvou hlavních zemí vyvážejících bionaftu – byla v roce 2018 zrušena. Proto se dovoz ze třetích zemí v roce 2018 zvýšil a v roce 2019 a během období přezkumného šetření setrval na úrovni kolem 3,8 milionu tuny. Dovoz ze třetích zemí mimo USA se během posuzovaného období celkově zvýšil o 145 %. Jejich podíl na trhu během posuzovaného období rovněž vzrostl z 11 % na 22 %.

(82)

Ceny se však liší podle jednotlivých zemí.

(83)

Pokud jde o Argentinu, která představuje hlavní zdroj dovozu, Komise v únoru 2019 uložila konečná antisubvenční opatření na dovoz bionafty z této země a zároveň přijala rozhodnutí, kterým přijala závazky minimálních cen učiněné osmi argentinskými výrobci a argentinským sdružením pro biopaliva (dále jen „CARBIO“). Díky tomu došlo ve srovnání s rokem 2018 k výraznému zvýšení cen, konkrétně o 14 % v roce 2019 a o 17 % v období přezkumného šetření.

(84)

Pokud jde o Indonésii, Evropská komise uložila v roce 2019 vyrovnávací cla na dovoz subvencované bionafty z Indonésie. To vedlo k výraznému poklesu dovozu pocházejícího z Indonésie v roce 2020.

(85)

Pokud jde o Indonésii a Malajsii, ceny zaznamenaly klesající trend. Ceny u ostatních třetích zemí však významně rostly. Celkově se průměrné prodejní ceny dovozu z třetích zemí jiných než USA během posuzovaného období zvýšily o 11 %. Toto zvýšení cen odpovídá vývoji cen zaznamenanému u dovozu z dotčených zemí v tabulce 3 výše. Avšak tento vývoj cen se liší od vývoje prodejních cen výrobního odvětví Unie na trhu Unie v tabulce 8 níže. Ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku zaznamenaly v souvislosti se snížením výrobních nákladů klesající trend. V důsledku toho se cenový rozdíl mezi vývozci ze třetích zemí a výrobci v Unii zařazenými do vzorku snížil, a tím se zvýšila konkurenceschopnost výrobního odvětví Unie.

(86)

V rámci hodnocení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byly vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(87)

Jak je uvedeno v 18. a 19. bodě odůvodnění, k posouzení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(88)

Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele posoudila na základě údajů poskytnutých výrobním odvětvím Unie a dalších odvětvově specifických makroekonomických údajů, například údajů FAO-OECD. Komise posoudila mikroekonomické ukazatele na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(89)

Makroekonomické ukazatele jsou tyto: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, velikost dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu.

(90)

Mikroekonomické ukazatele jsou tyto: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(91)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(92)

Výroba v Unii se zvýšila z 12,6 milionu tun v roce 2017 na 14,0 milionu tun v období přezkumného šetření, což představuje v posuzovaném období nárůst o 11 %. Na situaci, kdy se v posuzovaném období zvýšila spotřeba o 22 %, reagovalo výrobní odvětví Unie kladně zvýšením své výroby.

(93)

Zároveň se během posuzovaného období zvýšila o 9 % výrobní kapacita, která během období přezkumného šetření dosáhla 17,5 milionu tun. Výrobní odvětví Unie zlepšuje svou schopnost reagovat na rostoucí poptávku. Podle zprávy Ministerstva zemědělství USA (18) se toto zvyšování kapacity týká hlavně výroby hydrogenačně upraveného rostlinného oleje (HVO).

(94)

Vzhledem k současnému zvýšení výroby i výrobní kapacity bylo využití kapacity během posuzovaného období stabilní, činilo přibližně 80 %.

(95)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu

(96)

Výrobní odvětví Unie zvýšilo svůj prodej na trhu Unie z 12,3 milionu tun v roce 2017 na 13,2 milionu tun v období přezkumného šetření (+7 %).

(97)

Jelikož spotřeba v Unii vzrostla o 22 %, z důvodu nižšího nárůstu skutečného objemu prodeje klesl podíl výrobního odvětví Unie na trhu z přibližně 89 % v roce 2017 na 78 % v období přezkumného šetření. Toto snížení podílu na trhu souvisí s nárůstem dovozu ze třetích zemí, zejména od roku 2018 (80. bod odůvodnění).

(98)

Řada ukazatelů (výroba, výrobní kapacita, prodej, zaměstnanost) svědčí o tom, že v daném období výrobní odvětví Unie zaznamenalo kladný růst. Tento růst je však ve srovnání s vývojem spotřeby bionafty ve stejném období pouze mírný. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu se během referenčního období ve skutečnosti snížil.

(99)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(100)

Během posuzovaného období vzrostla zaměstnanost z 2 643 na 3 909, což představuje nárůst o 48 %.

(101)

Jelikož výroba zaznamenala pomalejší růst (+11 %), projevilo se to poklesem produktivity (–25 %).

(102)

Jak je vysvětleno ve 42. bodě odůvodnění, nebylo zjištění dumpingu během období přezkumného šetření možné. Šetření se proto zaměřilo na pravděpodobnost obnovení dumpingu, jestliže by byla antidumpingová opatření zrušena.

(103)

V předchozím přezkumu před pozbytím platnosti vykazovalo výrobní odvětví Unie známky překonání účinků dřívějšího dumpingu. Během posuzovaného období v současném šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti proces překonání účinků dumpingu pokračoval, jak ukazuje příznivý vývoj hlavních ukazatelů újmy pro výrobní odvětví Unie.

(104)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Prodejní ceny v Unii

(105)

Během posuzovaného období se výrobní náklady snížily o 9 % (z 828 EUR za tunu na 755 EUR za tunu). Toto snížení částečně zapříčinil pokles cen rostlinných olejů, které v daném období klesaly. Ačkoli nejsou všechna biopaliva vyráběna z rostlinných olejů, je cena rostlinných olejů dobrým ukazatelem ceny hlavního vstupu pro výrobu bionafty.

(106)

Průměrná prodejní cena se snížila o 8 %, a to z 834 EUR za tunu v roce 2017 na 771 EUR za tunu v období přezkumného šetření. Toto snížení může souviset s poklesem ceny výroby.

(107)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(108)

Průměrné náklady práce se ve společnostech zařazených do vzorku během období přezkumného šetření zvýšily o 14 %. Toto zvýšení má spíše malý dopad, neboť náklady práce představují pouze asi 3 % celkových výrobních nákladů.

(109)

Stav zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 10

Zásoby

(110)

Stav zásob byl stabilní a pohyboval se kolem 1 % výroby. Tento poměr je velmi nízký a naznačuje, že výrobní odvětví je schopno pracovat na vyžádání a snižovat stav zásob. Tento přístup je rovněž nezbytný z toho důvodu, aby se zabránilo degradaci bionafty.

(111)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii zařazených do vzorku v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(112)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku stanovila Komise tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Ziskovost sice setrvala na nízké úrovni, přesto však v posuzovaném období vykazuje mírně pozitivní trend, když se zvýšila z 1 % na 3 %. Toto zvýšení souviselo s klesajícími výrobními náklady společností zařazených do vzorku (–9 %). Mimo tento průměr se však ziskovost u jednotlivých výrobců v Unii zařazených do vzorku velmi liší, přičemž některé společnosti nevykázaly žádný zisk.

(113)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svoji činnost z vlastních zdrojů. Čistý peněžní tok zaznamenal na konci posuzovaného období (v roce 2019 a v první polovině roku 2020) zvýšení, v roce 2018 však peněžní tok prudce poklesl. Pokles v roce 2018 je ovlivněn zejména specifickou situací jedné ze společností zařazených do vzorku, která má zvláštní obchodní model. U ostatních dvou společností zařazených do vzorku byl vývoj poměrně stabilní.

(114)

Investice do společností zařazených do vzorku nemají během posuzovaného období jasný trend. Meziroční výši investic mohou zvýšit či snížit investice jednotlivých společností zařazených do vzorku nebo absence investic. Investice během posuzovaného období tvořily přibližně 1–2 % obratu, což je nízká úroveň.

(115)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Během posuzovaného období se vyvíjela kladně a v období přezkumného šetření setrvávala na vysoké úrovni. Tato vysoká návratnost investic však převážně souvisí spíše s nízkou čistou účetní hodnotou investic než s vysokým ziskem.

(116)

Během posuzovaného období se v souvislosti s téměř neexistujícím dovozem z USA významně zvýšil objem dovozu ze třetích zemí (o 145 %), zvýšila se však také jeho cenová hladina (o 11 %). Zároveň se v souvislosti se snížením výrobních nákladů (o 9 %) snížily ceny výrobního odvětví Unie (o 8 %). V důsledku toho se cenový rozdíl mezi vývozci ze třetích zemí a výrobci v Unii zařazenými do vzorku zmenšil, a tím se zvýšila konkurenceschopnost výrobního odvětví Unie.

(117)

Ukazatele újmy celkově ukazují během posuzovaného období kladný vývoj, zejména pokud jde o výrobu (+11 %), výrobní kapacitu (+9 %) a prodej (+7 %). Dále je z nich patrné, že výrobní odvětví bionafty Unie pomalu překonává účinky dřívější utrpěné újmy. Z analýzy ukazatelů újmy vyplývá, že výrobnímu odvětví Unie není v současnosti působena podstatná újma. Některé ukazatele, zejména nízká ziskovost (≤ 3 %), však naznačují, že se stále nachází ve složité hospodářské situaci.

(118)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie v průběhu období přezkumného šetření neutrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(119)

Komise v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení posuzovala, zda existuje pravděpodobnost obnovení újmy, kterou by mohl způsobit dumpingový dovoz z USA, kdyby opatření pozbyla platnosti.

(120)

Komise v tomto ohledu posoudila výrobní kapacitu a volnou kapacitu v USA, pravděpodobné úrovně cen dovozu z USA při neexistenci antidumpingových opatření a jejich dopad na výrobní odvětví Unie, včetně cenového podbízení bez antidumpingových opatření.

(121)

Jak je popsáno v oddíle 3.3.4 výše, objem, který by mohli výrobci bionafty v USA vyvážet, je v porovnání s velikostí trhu Unie významný. Volné kapacity během období přezkumného šetření představovaly 18 % spotřeby Unie. Na základě této skutečnosti dospěla Komise k závěru, že dostupné volné kapacity jsou významné.

(122)

Jak je popsáno v oddíle 3.3.2 výše, výrobci v USA podle stávající cenové politiky na vývozních trzích třetích zemí vyváželi na své hlavní trhy třetích zemí za ceny, které byly nižší než domácí ceny v USA. Kromě toho, jak je uvedeno v 77. až 78. bodě odůvodnění výše, tyto ceny rovněž představují ve srovnání s cenami výrobního odvětví Unie na trhu Unie v průměru cenové podbízení v přibližné výši 6,4 %. Vzhledem k cenové úrovni vývozu z USA na jiné třetí trhy je proto vývoz do Unie pro vývozce v USA potenciálně mnohem přitažlivější. Mimoto, jak je uvedeno v oddílu 3.3.6 výše, je trh Unie velmi atraktivní, protože je největším světovým trhem a platí na něm významné unijní a vnitrostátní pobídky ke spotřebě bionafty.

(123)

Pokud by tedy opatření pozbyla platnosti, vyvíjel by významný objem dumpingové bionafty z USA velmi silný tlak na snižování cen v Unii a měl by rovněž významný dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie. V důsledku by se pravděpodobně snížil objem výroby a prodeje výrobního odvětví Unie a nízké zisky, kterých toto výrobní odvětví v současné době dosahuje, by se proměnily ve ztráty.

(124)

Komise dále posoudila možný dopad dovozu prostřednictvím modelování dvou pravděpodobných scénářů, pokud by opatření pozbyla platnosti, a to 1) prudkého nárůstu dovozu z USA a 2) poklesu cen v EU v důsledku zvýšené konkurence, přičemž žádné další okolnosti by se nezměnily.

(125)

V prvním scénáři Komise modelovala dvě možné úrovně dovozu z USA. V první možnosti by objem dovozu z USA dosáhl svého historického maxima (během období původního šetření (20)), tj. 1,1 tuny. V důsledku zvýšení dovozu z USA a následného poklesu prodeje výrobního odvětví Unie by ziskovost výrobního odvětví EU klesla o 0,14 procentního bodu, tj. z +2,84 % na +2,70 %. V druhé možnosti se zohlednilo velmi významné zvětšení trhu EU ze 6,6 milionu tun během období původního šetření na 17 milionů tun během období přezkumného šetření (+158 %). Na základě toho Komise modelovala prudký nárůst dovozu odpovídající totožnému podílu USA na trhu o 17,2 % jako v období původního šetření. V důsledku toho ziskovost výrobního odvětví Unie klesla o 0,41 procentního bodu – z 2,84 % na 2,43 %. V obou případech lze dopad prudkého nárůstu dovozu z USA ve stálých cenách označit za relativně mírný. Má to souvislost s vysokým podílem variabilních nákladů v odvětví výroby bionafty.

(126)

Ve druhém scénáři se zjistilo, že je dopad poklesu cen potenciálně velmi negativní. V případě poklesu cen v Unii na úroveň cen vývozu z USA do třetích zemí (721 EUR za tunu) by zisk klesl z +2,84 % na –3,88 %. V případě poklesu cen v Unii o 10 %, tj. ze 771 EUR za tunu na 694 EUR za tunu by se zisk snížil z +2,84 % na –7,94 %. Jakýkoli pokles cen, který by byl vyšší než –2,9 %, by každopádně vynuloval zisk výrobního odvětví Unie.

(127)

Pokud by opatření pozbyla platnosti, je ve skutečnosti velmi pravděpodobné, že by se na trhu projevily v kombinaci oba výše uvedené scénáře. Lze očekávat, že na trh Unie bude dovážen významný objem bionafty pocházející z USA, a to za nižší ceny než ceny výrobního odvětví Unie. V důsledku toho by klesl podíl výrobního odvětví Unie na trhu, jakož i jeho ceny. To by výrobnímu odvětví Unie způsobilo významné ztráty.

(128)

Na základě výše uvedených skutečností a s ohledem na stávající složitou situaci výrobního odvětví Unie dospěla Komise k závěru, že neexistence opatření by se vší pravděpodobností vedla k významnému nárůstu dumpingového dovozu z USA za ceny působící újmu a pravděpodobně by došlo k obnovení podstatné újmy.

(129)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících antidumpingových opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zájem Unie byl zjišťován na základě posouzení všech různých příslušných zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů. V souladu s čl. 21 odst. 1 třetí větou základního nařízení byla věnována zvláštní pozornost potřebě chránit výrobní odvětví před negativními účinky dumpingu působícího újmu.

(130)

Pokud by stávající opatření pozbyla platnosti, bude výrobní odvětví Unie s největší pravděpodobností čelit zvýšené nekalé soutěži ze strany výrobců bionafty v USA, která s největší pravděpodobností způsobí náhlé zastavení pokračujícího oživování výrobního odvětví Unie.

(131)

Komise dospěla k závěru, že by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie, aby opatření zůstala nadále v platnosti.

(132)

Proti prodloužení opatření nebyl žádný dovozce.

(133)

Společnost Shell Trading Rotterdam tvrdila, že opatření omezila dodávky na trh Unie, což povede ke zvýšení cen. Rovněž poukázala na dostupnost bionafty z jiných trhů.

(134)

Opatření dovozce zjevně nijak výrazně neovlivnila, jelikož jsou k dispozici alternativní zdroje dodávek. O tom svědčí významný tržní podíl dovozu ze třetích zemí.

(135)

Komise proto dospěla k závěru, že kdyby opatření zůstala nadále v platnosti, nepoškozovalo by to významně zájem dovozců.

(136)

Účast uživatelů na šetření byla nízká.

(137)

Dva uživatelé, společnost Preem, která je největším švédským výrobcem paliv, a společnost Valero Energy Ltd Ireland, tvrdili, že prodloužení opatření bude bezprostředně bránit ekologickému rozvoji odvětví dopravy v Evropě. Společnosti Preem a Valero Energy Ltd Ireland konkrétně požadovaly vyloučení hydrogenačně upraveného rostlinného oleje ze stávající definice výrobku, protože lze podle nich v nadcházejících letech očekávat jeho nedostatek. Společnost Valero Energy Ltd Ireland se konkrétně odvolávala na cíle EU v oblasti obnovitelné energie pro dopravu do roku 2030 a tvrdila, že tyto cíle nebudou vzhledem k současné výrobě EU splněny.

(138)

Komise zjistila, že výrobci v Unii mají dostatečnou kapacitu k uspokojení stávající poptávky, a dokonce mají i volnou kapacitu k uspokojení budoucího nárůstu poptávky a případně i vývozu. Kromě toho bylo příliš brzy na to s jistotou posoudit, zda se nedostatek pravděpodobně projeví v roce 2030, zejména s ohledem na nedávné rozšíření kapacity EU. To znamená, že Komise může být schopna situaci lépe posoudit v případě, že bude požádána, aby provedla přezkum před pozbytím platnosti za pět let. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(139)

Neexistují žádné náznaky, že stávající platná opatření mají negativní vliv na uživatele bionafty v Unii, a zejména neexistuje žádný důkaz, že platná opatření mají negativní dopad na jejich ziskovost.

(140)

Komise proto dospěla k závěru, že by bylo v zájmu uživatelů, aby opatření zůstala nadále v platnosti.

(141)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud jde o zájem Unie, neexistují žádné přesvědčivé důvody, aby stávající opatření uložená na dovoz bionafty pocházející z USA nebyla zachována.

(142)

Ze závěrů ohledně pravděpodobnosti pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy, které učinila Komise, vyplývá, že v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení by antidumpingová opatření vztahující se na dovoz bionafty pocházející z USA, uložená prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/1518 ve znění nařízení (EU) 2016/676 , měla být zachována.

(143)

Jak je uvedeno v 1. bodě odůvodnění výše, platná antidumpingová cla na dovoz bionafty pocházející z USA byla rozšířena rovněž na dovoz téhož výrobku zasílaného z Kanady, bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Kanady, a na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(144)

Antidumpingová cla, která mají být zachována, se budou nadále vztahovat na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, a na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(145)

Vyvážející výrobci z Kanady, kteří byli osvobozeni od opatření, jež byla rozšířena prováděcím nařízením (EU) 2015/1518 ve znění nařízení, budou osvobozeni i od opatření uložených tímto nařízením.

(146)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného čl. 15 odst. 1 základního nařízení.

(147)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2018/1046 (21), pokud má být částka vrácena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce,

(1)

Nařízením (ES) č. 598/2009 (2) „ Rada uložila konečné vyrovnávací clo v rozsahu od 211,2 do 237 EUR/t netto z dovozu monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu, obecně „bionafty“, buď v čisté formě, nebo ve formě směsi obsahující více než 20 % hmotnostních monoalkylesterů mastných kyselin nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy nebo hydrotermální úpravy nefosilního původu, v té době kódů KN ex 1516 20 98 (kód TARIC 1516209820), ex 1518 00 91 (kód TARIC 1518009120), ex 1518 00 99 (kód TARIC 1518009920), ex 2710 19 41 (kód TARIC 2710194120), ex 3824 90 91, ex 3824 90 97 (kód TARIC 3824909787), pocházející ze Spojených států amerických (dále jen „USA“ nebo „dotčená země“). Vyrovnávací clo uložené tímto nařízením je zde dále označováno jako „původní opatření“. Na šetření, které vedlo k uložení původních opatření, se zde dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Na základě šetření možného obcházení rozšířila Rada prováděcím nařízením (EU) č. 443/2011 (3) konečné vyrovnávací clo uložené nařízením Rady (ES) č. 598/2009 na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, s výjimkou bionafty vyrobené společnostmi BIOX Corporation, Oakville a Rothsay Biodiesel, Guelph, Ontario, Kanada. Stejným nařízením Rada rovněž rozšířila konečné vyrovnávací clo uložené nařízením Rady (ES) č. 598/2009 na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(3)

Evropská komise prováděcím nařízením (EU) 2015/1519 (4) opětovně uložila konečná vyrovnávací opatření na dovoz bionafty pocházející ze Spojených států amerických po přezkumu před pozbytím platnosti (dále jen „předchozí přezkum před pozbytím platnosti“).

(4)

Dále nařízení (EU) 2015/1519 ve znění nařízení (EU) 2016/675 (5) rozšířilo konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty zasílané z Kanady, bez ohledu na to, zda je u ní deklarován původ z Kanady, s výjimkou bionafty vyrobené společnostmi BIOX Corporation, Oakville a Rothsay Biodiesel, Guelph, obě se sídlem v Ontariu, Kanada, a společností DSM Nutritional Products Canada Inc., Dartmouth, Nova Scotia, Kanada. Stejným nařízením Evropská komise rovněž rozšířila konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty ve formě směsi obsahující 20 % hmotnostních nebo méně monoalkylesterů mastných kyselin a/nebo parafínovaného plynového oleje ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, pocházející z USA.

(5)

V současnosti platná vyrovnávací cla jsou pevně stanovenými částkami v rozmezí od 211,2 EUR do 237 EUR za tunu netto na dovoz od vyvážejících výrobců.

(6)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti opatření (6) Evropská komise (dále jen „Komise“) obdržela žádost o přezkum podle článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“).

(7)

Žádost o přezkum podala dne 11. června 2020 organizace European Biodiesel Board (dále jen „EBB“ nebo „žadatel“), jménem výrobců v Unii představujících více než 25 % celkové výroby bionafty v Unii. Žádost o přezkum byla odůvodněna tím, že pokud by opatření pozbyla platnosti, vedlo by to pravděpodobně k přetrvání nebo obnovení dovozu subvencované bionafty do Unie a obnovení újmy působené výrobnímu odvětví Unie.

(8)

Komise poté, co po konzultaci s výborem zřízeným podle čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (7), stanovila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, dne 14. září 2020 zahájila přezkum před pozbytím platnosti týkající se dovozu bionafty pocházející z USA na základě čl. 18 odst. 1 základního nařízení. Oznámení o zahájení přezkumu zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (8) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“).

(9)

Ve stejný den, 14. září 2020, zahájila Komise souběžný přezkum před pozbytím platnosti týkající se platných antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz bionafty pocházející z USA.

(10)

Vláda Kanady se k tomuto zahájení přezkumu vyjádřila a uvedla, že pokud by opatření měla být ponechána v platnosti, mělo by být zachováno osvobození udělené třem kanadským výrobcům bionafty. Komise toto osvobození zachovala v článku 2 tohoto nařízení.

(11)

Šetření týkající se pokračování nebo obnovení subvencování se týkalo období od 1. července 2019 do 30. června 2020 (dále jen „období přezkumného šetření“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2017 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(12)

Toto řízení bylo zahájeno dne 14. září 2020, tj. během přechodného období dohodnutého mezi Spojeným královstvím a EU, v němž Spojené království nadále podléhalo právu Unie. Toto období skončilo dne 31. prosince 2020. Od 1. ledna 2021 proto společnosti a sdružení ze Spojeného království již nejsou považovány za zúčastněné strany v tomto řízení.

(13)

Prostřednictvím poznámky ke spisu (9) ze dne 15. ledna 2021 vyzvala Komise hospodářské subjekty ze Spojeného království, které se domnívaly, že jsou stále považovány za zúčastněné strany, aby se na ni obrátily. Společnosti BP OIL International Limited a Argent Energy požadovaly, aby byly nadále považovány za zúčastněné strany a aby jim toto právo bylo poskytnuto na základě předložených důkazů. Obě společnosti předložily především důkaz o existenci subjektů ve spojení v rámci příslušné skupiny působící na trhu Unie. Mateřská společnost ve Spojeném království Valero Energy Limited byla na druhou stranu nahrazena její irskou dceřinou společností Valero Energy Limited Ireland, neboť tato společnost je aktivní na trhu Unie.

(14)

V oznámení o zahájení přezkumu byly zúčastněné strany vyzvány, aby se obrátily na Komisi a zúčastnily se šetření. Kromě toho Komise o zahájení přezkumu výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé výrobce v USA a orgány v USA, známé dovozce, uživatele a obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení přezkumu před pozbytím platnosti týká, a vyzvala je k účasti.

(15)

Zúčastněné strany měly příležitost vyjádřit se k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(16)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že možná přistoupí k výběru vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(17)

Dne 14. září 2020 Komise oznámila zúčastněným stranám, že vybrala prozatímní vzorek výrobců v Unii podle oddílu 5.3 oznámení o zahájení přezkumu. Tento vzorek vybrala na základě velikosti objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v roce 2019 a zeměpisné polohy výrobců obdobného výrobku. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 17,5 % odhadovaného celkového objemu výroby obdobného výrobku v Unii a rovněž měli dobré zeměpisné rozložení. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Ve lhůtě sedmi dnů od oznámení prozatímního vzorku výrobců v Unii nebyly obdrženy žádné připomínky.

(18)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud shledá, že ano, aby mohla vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(19)

Požadované informace poskytl pouze jeden dovozce, který není ve spojení, společnost Shell Trading Rotterdam BV, a Komise proto rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(20)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v USA, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Mimoto požádala orgány v zemi vývozu, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(21)

Přihlásili se tři vyvážející výrobci v USA, kteří vyjádřili ochotu spolupracovat s Komisí při šetření. Vzhledem k jejich nízkému počtu Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný, a všechny tři společnosti byly požádány o zaslání odpovědi na dotazník.

(22)

Dne 15. října 2020 zaslala jedna z původně spolupracujících společností Komisi e-mail, ve kterém uvedla, že nebude dále spolupracovat. Dvě další společnosti navíc neposkytly požadované informace ve stanovené lhůtě, neboť dotazník nevyplnily a nezaslaly odpovědi na něj zpět.

(23)

Dne 10. listopadu 2020 Komise zaslala dopis, ve kterém informovala všechny tři společnosti o tom, že má v úmyslu použít článek 28 základního nařízení a založit závěry šetření na dostupných údajích. O tomto záměru byly informovány rovněž orgány USA. Konec lhůty pro předložení připomínek k dopisu byl stanoven na 17. listopadu 2020. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(24)

Komise dále při zahájení přezkumu zaslala orgánům USA dne 14. září 2020 verbální nótu, ve které je požádala o vyplnění antisubvenčního dotazníku určeného vládě USA a jeho zaslání zpátky Komisi. V požadované lhůtě neobdržela žádnou odpověď.

(25)

Dne 10. listopadu 2020 Komise zaslala verbální nótu, ve které informovala orgány USA o tom, že má v úmyslu použít článek 28 základního nařízení a vzhledem k nedostatečné spolupráci založit závěry šetření na dostupných údajích.

(26)

Konec lhůty pro předložení připomínek k této verbální nótě byl stanoven na 17. listopadu 2020. Nebyly obdrženy žádné připomínky.

(27)

Komise proto dospěla k závěru, že vyvážející výrobci ani vláda USA při přezkumu před pozbytím platnosti nespolupracovali. V důsledku toho se rozhodla použít ustanovení článku 28 základního nařízení a založit svá kladná nebo záporná zjištění na dostupných údajích.

(28)

Při zahájení přezkumu byla kopie dotazníku zpřístupněna v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí a na internetových stránkách GŘ pro obchod.

(29)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku a jednoho dovozce v Unii, který není ve spojení.

(30)

Kvůli vypuknutí pandemie COVID-19 a restriktivním opatřením v různých členských státech a dalších třetích zemích nemohla Komise provést inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení. Komise místo toho provedla na dálku křížovou kontrolu všech informací, které považovala za nezbytné pro své zjištění, v souladu se svým oznámením o důsledcích výskytu onemocnění COVID-19 pro antidumpingová a antisubvenční šetření (10). Komise provedla dálkové křížové kontroly těchto společností/stran: