ISSN 1977-0626 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
L 437 |
|
![]() |
||
České vydání |
Právní předpisy |
Ročník 63 |
|
|
II Nelegislativní akty |
|
|
|
NAŘÍZENÍ |
|
|
* |
||
|
* |
||
|
|
ROZHODNUTÍ |
|
|
* |
||
|
* |
|
|
|
(1) Text s významem pro EHP. |
CS |
Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička. |
I Legislativní akty
NAŘÍZENÍ
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/1 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2220
ze dne 23. prosince 2020,
kterým se stanoví určitá přechodná ustanovení o podpoře z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v letech 2021 a 2022 a kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013 a (EU) č. 1307/2013, pokud jde o jejich zdroje a použití v letech 2021 a 2022, a kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, pokud jde o zdroje a rozdělení takové podpory v letech 2021 a 2022
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),
po konzultaci s Výborem regionů,
s ohledem na stanovisko Účetního dvora (2),
v souladu s řádným legislativním postupem (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Cílem legislativních návrhů Komise týkajících se společné zemědělské politiky (dále jen „SZP“) po roce 2020 je vytvořit silný rámec Unie, který je nezbytný k zajištění toho, že SZP zůstane společnou politikou s rovnými podmínkami pro všechny a zároveň svěří členským státům větší odpovědnost, pokud jde o způsob, jakým budou plnit cíle a dosahovat stanovených záměrů. Členské státy proto mají vypracovat strategické plány SZP a po jejich schválení Komisí je provádět. |
(2) |
Legislativní postup v souvislosti s legislativními návrhy Komise týkajícími se SZP po roce 2020 nebyl dokončen včas tak, aby členské státy a Komise mohly připravit všechny prvky nezbytné k uplatňování nového právního rámce a strategických plánů SZP od 1. ledna 2021, jak původně Komise navrhovala. Toto zpoždění vyvolalo u zemědělců v Unii a v celém odvětví zemědělství Unie nejistotu a vedlo ke vzniku rizik. S cílem zmírnit tuto nejistotu a zachovat životaschopnost venkovských oblastí a regionů a přispět k udržitelnosti životního prostředí by toto nařízení mělo zajistit pokračující uplatňování pravidel stávajícího rámce SZP platného pro období 2014–2020 („stávající rámec SZP“) a nepřerušené poskytování plateb ve prospěch zemědělců a jiných příjemců, a tím zajistit předvídatelnost a stabilitu během přechodného období v letech 2021 a 2022 (dále jen „přechodné období“), a to až do dne použitelnosti nového právního rámce na období od 1. ledna 2023 (dále jen „nový právní rámec“). |
(3) |
Vzhledem k tomu, že legislativní postup v souvislosti s legislativními návrhy Komise týkajícími se SZP po roce 2020 je stále ještě třeba dokončit a členské státy stále ještě musejí vypracovat strategické plány SZP a je třeba, aby byly konzultovány zúčastněné strany, měl by se stávající rámec SZP i nadále uplatňovat po dobu dalších dvou let. Cílem přechodného období je usnadnit příjemcům hladký přechod na nové programové období a umožnit, aby bylo zohledněno sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu (dále jen „Zelená dohoda“). |
(4) |
S cílem zajistit, aby zemědělcům a jiným příjemcům mohla být v letech 2021 a 2022 poskytována podpora z Evropského zemědělského záručního fondu (dále jen „EZZF“) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (dále jen „EZFRV“), by Unie měla tuto podporu nadále poskytovat během přechodného období za podmínek stanovených ve stávajícím rámci SZP. Stávající rámec SZP je stanoven zejména v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4), (EU) č. 1305/2013 (5), (EU) č. 1306/2013 (6), (EU) č. 1307/2013 (7) a (EU) č. 1308/2013 (8). |
(5) |
Toto nařízení by mělo členským státům poskytnout dostatek času k vypracování příslušných strategických plánů SZP a usnadnit vytvoření administrativních struktur nezbytných k úspěšnému provedení nového právního rámce zejména tím, že umožní posílení technické pomoci. Všechny strategické plány SZP by měly být připraveny tak, aby mohly vstoupit v platnost po skončení přechodného období, aby tak bylo možné pro odvětví zemědělství zajistit velmi potřebnou stabilitu a jistotu. |
(6) |
Vzhledem k tomu, že během přechodného období by Unie měla podporovat rozvoj venkova i nadále, členské státy by měly mít možnost financovat své prodloužené programy rozvoje venkova z odpovídajících rozpočtových prostředků přidělených na roky 2021 a 2022. Cílem prodloužených programů by mělo být zajištění zachování přinejmenším stejného celkového podílu příspěvku z EZFRV, který je vyhrazen pro opatření uvedená v čl. 59 odst. 6 nařízení (EU) č. 1305/2013, v souladu s novými ambicemi uvedenými v Zelené dohodě. |
(7) |
Nařízení (EU) č. 1303/2013 stanoví společná pravidla použitelná na EZFRV a na další fondy, jejichž fungování se řídí společným rámcem. Uvedené nařízení by se mělo i nadále vztahovat na programy podporované z EZFRV v programovém období 2014–2020 a v programových letech 2021 a 2022. |
(8) |
Lhůty stanovené v nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zprávy o provádění, výroční přezkumná jednání, následná hodnocení a souhrnné zprávy, způsobilost výdajů a zrušení závazků, jakož i rozpočtové závazky, jsou omezeny na programové období 2014–2020. Tyto lhůty by měly být upraveny tak, aby se zohlednila prodloužená doba trvání, během níž by programy související s podporou z EZFRV měly být prováděny. |
(9) |
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1310/2013 (9) a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014 (10) stanoví, že výdaje na některé dlouhodobé závazky přijaté podle některých nařízení, kterými se poskytovala podpora pro rozvoj venkova předtím, než bylo použitelné nařízení (EU) č. 1305/2013, by měly být za určitých podmínek v programovém období 2014–2020 nadále hrazeny z EZFRV. Tyto výdaje by rovněž měly být nadále způsobilé po dobu trvání příslušného právního závazku za stejných podmínek i v programových letech 2021 a 2022. V zájmu právní srozumitelnosti a jistoty je třeba rovněž upřesnit, že právní závazky přijaté na základě dřívějších opatření, která odpovídají opatřením nařízení (EU) č. 1305/2013, na něž se vztahuje integrovaný administrativní a kontrolní systém, by měly uvedenému integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému podléhat a že platby související s uvedenými právními závazky by měly být provedeny v období od 1. prosince do 30. června následujícího kalendářního roku. |
(10) |
EZFRV by mělo být umožněno podporovat náklady na činnosti budování kapacit a přípravné činnosti na podporu vypracování a budoucího provádění strategií komunitně vedeného místního rozvoje podle nového právního rámce. |
(11) |
V souvislosti s přiznáním platebních nároků nebo jejich přepočtem v případě členských států, které si ponechaly stávající nároky podle nařízení (EU) č. 1307/2013, se v roce 2015 některé členské státy dopustily chyb při stanovení počtu nebo hodnoty platebních nároků. Mnohé z těchto chyb, i když se vyskytly v souvislosti s jedním zemědělcem, ovlivňují hodnotu platebních nároků pro všechny zemědělce a všechny roky. Některé členské státy se dopustily chyb i po roce 2015, a to při přiznávání nároků z rezervy, například při výpočtu průměrné hodnoty. Na takové nedodržení pravidel se obvykle vztahuje finanční oprava, dokud dotčený členský stát nepřijme nápravná opatření. S ohledem na čas, který od prvního přiznání nároků uplynul, a na úsilí vynaložené členskými státy v souvislosti se stanovením, a případně s opravou nároků, jakož i v zájmu právní jistoty je třeba považovat počet a hodnotu platebních nároků s účinkem od určitého data za legální a správné. |
(12) |
Podle čl. 24 odst. 6 nařízení (EU) č. 1307/2013 měly členské státy možnost rozhodnout, že pro účely stanovení počtu platebních nároků použijí redukční koeficient na způsobilé hektary, které představují trvalé travní porosty nacházející se v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami. Alpské pastviny jsou často spravovány kolektivně, a proto jsou oblasti přidělovány ročně, čímž pro zemědělce v dotčených členských státech vzniká značná míra nejistoty. Ukázalo se, že provádění tohoto systému je obzvláště složité, zejména pokud jde o přesné vymezení dotčených oblastí. Jelikož hodnota platebních nároků v oblastech, kde redukční koeficient není uplatňován, závisí na součtu platebních nároků v určených oblastech, uvedená nejistota se následně dotýká všech zemědělců v dotčených členských státech. V zájmu stabilizace systému používaného v těchto členských státech v současné době a zajištění právní jistoty pro všechny zemědělce v dotčených členských státech co nejdříve by dotčeným členským státům mělo být umožněno mít za to, že hodnota a počet všech nároků přiznaných všem zemědělcům před 1. lednem 2020 je legální a řádná. Hodnotou takových platebních nároků by měla být hodnota stanovená na kalendářní rok 2019 platná ke dni 31. prosince 2019, aniž by tím byly dotčeny možnosti prostředků právní nápravy, jež mohou využít jednotliví příjemci. |
(13) |
Potvrzení platebních nároků však není výjimkou z odpovědnosti členských států v rámci sdíleného řízení EZZF, která spočívá v zajištění ochrany rozpočtu Unie před neoprávněnými výdaji. Potvrzením platebních nároků přiznaných zemědělcům před 1. lednem 2021, nebo v případě uplatnění odchylky před 1. lednem 2020, by proto neměla být dotčena pravomoc Komise přijímat rozhodnutí uvedená v článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013, pokud jde o neoprávněné platby, které byly poskytnuty za jakýkoli kalendářní rok až do roku 2020 včetně, nebo v případě uplatnění odchylky až do roku 2019 včetně, a které jsou výsledkem chybného stanovení počtu nebo hodnoty uvedených platebních nároků. |
(14) |
Vzhledem k tomu, že dosud nebyl přijat nový právní rámec pro SZP, je třeba vyjasnit, že v novém právním rámci by měla být stanovena přechodná ustanovení upravující přechod od stávajících režimů podpory udělovaných na víceletém základě na nový právní rámec. |
(15) |
S cílem zabránit tomu, aby byly do strategických plánů SZP ve významné míře přenášeny závazky ze stávajícího programového období pro rozvoj venkova, je třeba obecně omezit dobu trvání nových víceletých závazků v agroenvironmentálně-klimatické oblasti, v oblasti ekologického zemědělství a v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na období nejvýše tří let. Od roku 2022 by prodloužení stávajících závazků mělo být omezeno na jeden rok. |
(16) |
V čl. 31 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 byla stanovena přechodná ustanovení s cílem usnadnit postupné ukončování plateb v oblastech, které by vzhledem k uplatňování nových kritérií pro vymezení již nebyly považovány za oblasti s přírodními omezeními. Takové platby měly být vypláceny až do roku 2020 a po dobu nejvýše čtyř let. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 (11) původní lhůtu pro nové vymezení těchto oblastí prodloužilo do roku 2019. V případě zemědělců v členských státech, které vymezení provedly v roce 2018 a 2019, by postupné ukončování plateb nemohlo dosáhnout maxima čtyř let. Aby bylo možné pokračovat v postupném ukončování plateb, měly by členské státy mít možnost je v příslušných případech vyplácet nadále i v letech 2021 a 2022. V zájmu zajištění přiměřené výše plateb na hektar v souladu s čl. 31 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 by výše plateb v letech 2021 a 2022 měla být stanovena na 25 EUR na hektar. |
(17) |
Vzhledem k tomu, že zemědělci jsou v důsledku změny klimatu a zvýšeného kolísání cen vystaveni zvětšujícím se ekonomickým a environmentálním rizikům, stanoví nařízení (EU) č. 1305/2013 opatření k řízení rizik, které má zemědělcům pomoci při jejich řešení. Součástí tohoto opatření jsou finanční příspěvky do vzájemných fondů a nástroj ke stabilizaci příjmu. Pro poskytování podpory v rámci tohoto opatření byly stanoveny zvláštní podmínky s cílem zajistit, aby se zemědělcům v celé Unii dostalo rovného zacházení, nebyla narušena hospodářská soutěž a aby byly dodržovány mezinárodní závazky Unie. V zájmu dalšího prosazování využívání tohoto opatření u zemědělců ve všech odvětvích by členské státy měly mít možnost snížit prahovou hodnotu ve výši 30 %, která aktivuje kompenzaci zemědělců v důsledku poklesu jejich produkce nebo příjmů, použitelnou v rámci příslušného nástroje, avšak tato hodnota nesmí klesnout pod 20 %. |
(18) |
Zemědělci a venkovské podniky byly důsledky rozšíření onemocnění COVID-19 postiženy způsobem, jenž nemá obdoby. Prodloužení rozsáhlých omezení pohybu zavedená v členských státech, jakož i povinné uzavírání obchodů, venkovních trhů, restaurací a dalších pohostinských zařízení, vedla k hospodářskému narušení v odvětví zemědělství a ve venkovských komunitách a způsobila zemědělcům a malým podnikům působícím v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů problémy v oblasti likvidity a peněžních toků. Za účelem reakce na dopad krize vyplývající z rozšíření onemocnění COVID-19 by doba trvání opatření uvedeného v článku 39b nařízení (EU) č. 1305/2013 měla být prodloužena s cílem řešit stávající problémy s likviditou, které ohrožují kontinuitu zemědělských činností a malých podniků působících v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů. Podpora uvedeného opatření by měla být financována do výše 2 % z prostředků EZFRV přidělených členským státům v programovém období 2014-2020. |
(19) |
S cílem předejít tomu, že prostředky pro komunitně vedený místní rozvoj v programových letech 2021 a 2022 zůstanou nevyužity, by členské státy, které využívají možnosti převést do oblasti rozvoje venkova částky z přímých plateb, měly mít možnost uplatnit minimální podíl prostředků přidělených na komunitně vedený místní rozvoj ve výši 5 %, a v případě Chorvatska 2,5 %, pouze na příspěvek z EZFRV určený na rozvoj venkova prodloužený do 31. prosince 2022 a vypočítaný před převedením částek z přímých plateb. |
(20) |
V souladu s nařízením Rady (EU) 2020/2094 (12) (dále jen „nařízení EURI“), kterým se zřizuje nástroj Evropské unie na podporu oživení po krizi COVID-19 (dále jen „nástroj EURI“), by měly být na roky 2021 a 2022 uvolněny další zdroje na řešení dopadu krize COVID-19 a jejích následků pro odvětví zemědělství a venkovské oblasti Unie. |
(21) |
Vzhledem k bezprecedentním výzvám, kterým čelí odvětví zemědělství a venkovské oblasti Unie v důsledku krize COVID-19, by dodatečné zdroje poskytnuté v rámci nástroje EURI měly být použity na financování opatření podle nařízení (EU) č. 1305/2013, která připraví půdu pro odolné, udržitelné a digitální hospodářské oživení v souladu s cíli závazků Unie v oblasti životního prostředí a klimatu a s novými ambicemi stanovenými v Zelené dohodě. |
(22) |
Členské státy by proto neměly snižovat environmentální ambice svých stávajících programů rozvoje venkova. U dodatečných zdrojů by měly zajistit stejný celkový podíl, jaký si ve svých programech rozvoje venkova vyhradily na opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima, v rámci příspěvku z EZFRV („zásada nesnižování úrovně“). Kromě toho by alespoň 37 % z dodatečných zdrojů poskytnutých z nástroje EURI mělo být věnováno na opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima, jakož i pro problematiku dobrých životních podmínek zvířat a iniciativu LEADER. Kromě toho by nejméně 55 % těchto dodatečných zdrojů mělo být věnováno na opatření, která podporují hospodářský a sociální rozvoj ve venkovských oblastech, totiž na investice do hmotného majetku, rozvoj zemědělských podniků a podnikání, podporu základních služeb a obnovu vesnic ve venkovských oblastech a spolupráci. |
(23) |
V případě, že by členské státy jinak nebyly schopny dodržet zásadu nesnižování úrovně, měly by mít možnost odchýlit se od povinnosti přidělit nejméně 55 % dodatečných zdrojů z nástroje EURI na opatření, která podporují hospodářský a sociální rozvoj ve venkovských oblastech, a měly by přednostně podporovat opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima. Nicméně s cílem poskytnout členským státům dostatečnou flexibilitu by měly mít členské státy rovněž možnost odchýlit se od zásady nesnižování úrovně, pokud jde o tyto dodatečné zdroje, a to v míře nezbytné pro splnění této povinnosti ve výši 55 %. |
(24) |
Dodatečné zdroje z nástroje EURI podléhají zvláštním podmínkám. Tyto dodatečné zdroje by proto měly být plánovány a monitorovány odděleně od podpory Unie pro rozvoj venkova, přičemž by se měla jako obecné pravidlo uplatňovat pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 1305/2013. Tyto dodatečné zdroje by proto měly být prováděny prostřednictvím nařízení (EU) č. 1305/2013 a v rámci uvedeného nařízení by měly být považovány za částky, které financují opatření v rámci EZFRV. V důsledku toho by se v zásadě měla použít pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 1305/2013, včetně pravidel pro změny programů rozvoje venkova, v nařízení (EU) č. 1306/2013, včetně pravidel pro automatické zrušení závazku, a v nařízení (EU) č. 1307/2013, nestanoví-li toto nařízení jinak. |
(25) |
Měla by být stanovena konkrétní maximální míra spolufinancování ze strany Unie, jakož i míra zvýšené podpory pro investice přispívající k odolnému, udržitelnému a digitálnímu hospodářskému oživení, a měla by být stanovena podpora pro mladé zemědělce, aby se zajistil odpovídající pákový efekt dodatečných zdrojů poskytovaných v rámci EURI. |
(26) |
V zájmu zajištění kontinuity v přechodném období by měla být rezerva pro případ krizí v odvětví zemědělství zachována pro roky 2021 a 2022. Příslušná částka rezervy na roky 2021 a 2022 by měla být zahrnuta do této rezervy. |
(27) |
Pokud jde o předběžné financování z EZFRV, je třeba jasně stanovit, že prodloužení programů podporovaných z EZFRV do 31. prosince 2022 v souladu s tímto nařízením ani dodatečné zdroje, jejichž poskytování je umožněno podle nařízení EURI, by neměly znamenat, že na dotčené programy bude poskytnuto dodatečné předběžné financování. |
(28) |
Článek 11 nařízení (EU) č. 1307/2013 v současné době pouze ukládá členským státům povinnost oznamovat svá rozhodnutí přijatá podle uvedeného článku a očekávaný výsledek snížení části částky přímých plateb, která se má poskytnout zemědělci v daném kalendářním roce a která přesahuje 150 000 EUR, pokud jde o roky 2015 až 2020. S cílem zajistit pokračování stávajícího systému by členské státy měly oznamovat rovněž svá rozhodnutí přijatá podle uvedeného článku a očekávaný výsledek snížení, pokud jde o kalendářní roky 2021 a 2022. |
(29) |
Článek 14 nařízení (EU) č. 1307/2013 umožňuje členským státům převádět finanční prostředky mezi přímými platbami a rozvojem venkova, pokud jde o kalendářní roky 2014 až 2020. K zajištění toho, aby členské státy mohly naplňovat vlastní strategii, by flexibilita mezi pilíři měla být umožněna i pro kalendářní rok 2021 (rozpočtový rok 2022) a kalendářní rok 2022 (rozpočtový rok 2023). |
(30) |
S cílem umožnit Komisi stanovení rozpočtových stropů v souladu s čl. 22 odst. 1, čl. 36 odst. 4, čl. 42 odst. 2, čl. 49 odst. 2, čl. 51 odst. 4 a čl. 53 odst. 7 nařízení (EU) č. 1307/2013 je nezbytné, aby členské státy oznámily svá rozhodnutí týkající se finančních částek přidělených na jednotlivé režimy do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022. |
(31) |
Článek 22 odst. 5 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví lineární úpravu hodnoty platebních nároků, pokud se změní strop v režimu základní platby z jednoho roku na druhý v důsledku určitých rozhodnutí přijatých členskými státy, která mají na strop v režimu základní platby vliv. Prodloužení platnosti přílohy II uvedeného nařízení o vnitrostátních stropech na období po kalendářním roce 2020 a případné roční změny od uvedeného data by mohly mít dopad na strop v režimu základní platby. S cílem umožnit členským státům splnění povinnosti, která je stanovena v čl. 22 odst. 4 uvedeného nařízení a která spočívá v zajištění toho, aby se celková hodnota platebních nároků a rezerv rovnala stropu v režimu základní platby, je proto vhodné stanovit lineární úpravu se záměrem přizpůsobit se prodloužení platnosti nebo změnám přílohy II uvedeného nařízení během přechodného období. Aby členské státy měly více flexibility, zdá se navíc vhodné umožnit jim úpravu hodnoty platebních nároků nebo rezervy, případně s použitím různé míry úpravy. |
(32) |
Členské státy v souladu se stávajícím právním rámcem oznámily v roce 2014 svá rozhodnutí týkající se období do kalendářního roku 2020 ohledně rozdělení ročního vnitrostátního stropu v režimu základní platby mezi regiony a případných postupných ročních úprav během období, na které se vztahuje nařízení (EU) č. 1307/2013. Je nezbytné, aby členské státy tato rozhodnutí oznámily rovněž pro kalendářní roky 2021 a 2022. |
(33) |
Klíčovým postupem pro spravedlivější rozdělení přímé podpory příjmů mezi zemědělce je mechanismus vnitřního sbližování. Je stále obtížnější odůvodnit výrazné individuální rozdíly na základě zastaralých historických referenčních údajů. Pokud jde o nařízení (EU) č. 1307/2013, základní model vnitřního sbližování spočívá v tom, že členské státy od roku 2015 uplatňují jednotnou paušální sazbu na všechny platební nároky na celostátní i regionální úrovni. V zájmu zajištění plynulejšího přechodu na jednotnou hodnotu však byla stanovena výjimka umožňující členským státům, aby v období 2015–2019 odlišily hodnoty platebních nároků uplatněním částečného sbližování (režim tzv. „tunelu“). Některé členské státy uvedené výjimky využily. V zájmu pokračování procesu vedoucího ke spravedlivějšímu rozdělování přímých plateb by členské státy měly mít možnost i nadále provádět po roce 2019 sbližování směrem k celostátnímu nebo regionálnímu průměru namísto zavedení jednotné paušální sazby nebo zachování hodnoty platebních nároků na úrovni z roku 2019. Tato možnost by se proto měla na členské státy vztahovat od 1. ledna 2021. Členské státy by svá rozhodnutí týkající se následujícího roku měly každoročně oznamovat Komisi. |
(34) |
S cílem upřesnit, že členské státy měly možnost provádět sbližování po roce 2019, by se ustanovení nařízení (EU) č. 1307/2013 týkající se úpravy všech platebních nároků ve znění tohoto nařízení měla použít se zpětnou účinností od 1. ledna 2020. |
(35) |
Článek 30 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví roční postupné úpravy hodnoty platebních nároků přiznaných z rezervy s cílem zohlednit roční změny vnitrostátního stropu stanoveného v příloze II uvedeného nařízení, a tím i víceletou správu rezervy. Tato pravidla by měla být upravena tak, aby odrážela skutečnost, že je možné změnit hodnotu všech přiznaných platebních nároků, jakož i hodnotu rezervy s cílem zohlednit změnu částky v příloze II uvedeného nařízení, k níž došlo v jednotlivých letech. V členských státech, jež se rozhodly pokračovat ve vnitřním sbližování, se uvedené vnitřní sbližování provádí každoročně. Pro kalendářní roky 2020, 2021 a 2022 je v roce přiznání platebního nároku třeba určit pouze hodnotu tohoto nároku v běžném roce. Jednotková hodnota platebních nároků, které mají být v daném roce přiznány z rezervy, by měla být vypočtena po případné úpravě rezervy v souladu s čl. 22 odst. 5 uvedeného nařízení. V jakémkoli následujícím roce by hodnota platebních nároků přiznaných z rezervy měla být upravena v souladu s čl. 22 odst. 5 uvedeného nařízení. |
(36) |
Článek 36 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví používání režimu jednotné platby na plochu do 31. prosince 2020. Je vhodné umožnit prodloužení režimu jednotné platby na plochu v letech 2021 a 2022. |
(37) |
Vzhledem k tomu, že změna přílohy II nařízení (EU) č. 1307/2013, jež je stanovena v tomto nařízení, vstoupí v platnost příliš pozdě na to, aby členské státy mohly dodržet původně stanovenou lhůtu pro splnění určitých oznamovacích povinností v roce 2020, je třeba odložit lhůtu, v níž mají členské státy přijmout rozhodnutí, kterým se redistributivní platba zavádí poprvé od roku 2021 nebo 2022, a v níž mají toto rozhodnutí oznámit Komisi. Je vhodné tuto lhůtu stanovit ke stejnému okamžiku jako lhůtu pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři. |
(38) |
Podle článku 37 nařízení (EU) č. 1307/2013 mohou členské státy uplatňující režim jednotné platby na plochu rozhodnout o poskytnutí přechodné vnitrostátní podpory v období 2015–2020, aby se zabránilo náhlému a podstatnému snížení podpory v odvětvích, která do roku 2014 přechodnou vnitrostátní podporu využívala. Aby bylo možné zajistit, že i během přechodného období bude tato podpora nadále plnit svou úlohu při podpoře příjmů zemědělců v těchto specifických odvětvích, mělo by být stanoveno pokračování této podpory za stejných podmínek a omezení jako v období 2015–2020. |
(39) |
V zájmu právní jistoty je třeba upřesnit, že články 41 a 42 nařízení (EU) č. 1307/2013 umožňují členským státům každoročně přezkoumávat svá rozhodnutí o redistributivní platbě. Lhůta pro přezkum platná pro roky 2021 a 2022 by měla být stanovena ke stejnému okamžiku jako lhůta pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři. |
(40) |
Ustanovení čl. 52 odst. 10 nařízení (EU) č. 1307/2013 svěřuje Komisi pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, které umožňují členským státům rozhodnout, že dobrovolnou podporu vázanou na produkci lze nadále vyplácet až do roku 2020 na základě jednotek objemu produkce, na něž byla tato podpora poskytována v minulém referenčním období. Cílem tohoto svěření pravomoci je zajistit co největší soulad mezi režimy Unie zaměřenými na odvětví, která se mohou vyznačovat strukturálními nerovnováhami na trhu. Je proto vhodné prodloužit tuto pravomoc tak, aby se vztahovala i na roky 2021 a 2022. |
(41) |
Vzhledem k tomu, že změna přílohy II nařízení (EU) č. 1307/2013, jež je stanovena v tomto nařízení, vstoupí v platnost příliš pozdě na to, aby členské státy mohly dodržet původně stanovenou lhůtu pro splnění určitých oznamovacích povinností v roce 2020, je třeba odložit lhůtu, v níž mají členské státy přijmout rozhodnutí, kterým se poprvé zavádí dobrovolná podpora vázaná na produkci od roku 2021 nebo 2022, a v níž mají toto rozhodnutí oznámit Komisi. Je vhodné tuto lhůtu stanovit ke stejnému okamžiku jako lhůtu pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři. Stejně tak by měla být ke stejnému datu odložena lhůta pro rozhodnutí členských států pokračovat v poskytování dobrovolné podpory vázané na produkci v letech 2021 a 2022 nebo v uvedených letech její poskytování ukončit a lhůta pro oznámení tohoto rozhodnutí Komisi. |
(42) |
Článek 54 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví prvky oznámení členských států týkajících se dobrovolné podpory vázané na produkci. Je vhodné upřesnit, že tato oznámení pro kalendářní roky 2021 a 2022 by měla zahrnovat procentní podíl vnitrostátního stropu použitého k financování této podpory pro roky 2021 a 2022. |
(43) |
Nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví pravidla pro společnou organizaci zemědělských trhů a zahrnuje určité režimy podpory. Legislativní návrhy Komise týkající se SZP po roce 2020 stanovily, že tyto režimy podpory mají být začleněny do budoucích strategických plánů SZP členských států. V zájmu hladkého začlenění těchto režimů podpory do budoucí SZP by měla být stanovena pravidla týkající se doby trvání každého z těchto režimů podpory v okamžiku, kdy budou během přechodného období obnoveny. Proto pokud jde o režim podpory v odvětví olivového oleje a stolních oliv, na stávající pracovní programy na období od 1. dubna 2018 do 31. března 2021 by měly navázat nové pracovní programy na období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2022. Stávající operační programy v odvětví ovoce a zeleniny, které nedosáhly maximální doby trvání pěti let, mohou být prodlouženy pouze do 31. prosince 2022. Nové operační programy v odvětví ovoce a zeleniny by měly být schvalovány nejvýše na dobu tří let. Stávající vnitrostátní programy v odvětví včelařství vypracované na období od 1. srpna 2019 do 31. července 2022 by měly být prodlouženy do 31. prosince 2022. |
(44) |
Vzhledem ke krizi, kterou způsobila pandemie COVID-19, neměli pěstitelé vína, kteří jsou držiteli povolení na výsadbu pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu s platností do roku 2020, do značné míry možnost využít těchto povolení v posledním roce jejich platnosti tak, jak plánovali. Aby se zabránilo propadnutí těchto povolení a snížilo se riziko zhoršení podmínek, za nichž by bylo nutné výsadbu provádět, je nezbytné umožnit prodloužení platnosti povolení k výsadbě pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost končí v roce 2020. Všechna povolení pro výsadbu pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost končí v roce 2020, by proto měla být prodloužena do 31. prosince 2021. Rovněž s ohledem na proměňující se vyhlídky na trhu by držitelé povolení k výsadbě s platností do roku 2020 měli mít možnost svých povolení nevyužít, aniž by podléhali správním sankcím. |
(45) |
Ustanovení nařízení (EU) č. 1308/2013 o povoleních pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost měla skončit v roce 2020, by se ve znění tohoto nařízení měla vzhledem k narušením způsobeným pandemií COVID-19 a obtížím, jež tato pandemie způsobila, co se týče použití těchto povolení na výsadbu, použít se zpětnou účinností od 1. ledna 2020. |
(46) |
V roce 2013 byla stanovena přechodná ustanovení v zájmu zajištění plynulého přechodu z předcházejícího režimu práv na výsadbu vinné révy na nový systém povolení k výsadbě, aby se zejména předešlo nadměrné výsadbě před zahájením nového systému. Nejzazší lhůta pro předložení žádostí o převod práv na výsadbu na povolení končí dne 31. prosince 2020. Povolení však musejí být využita daným žadatelem a nejsou obchodovatelná, jako tomu bylo v případě předchozích práv na výsadbu. Od žadatelů o povolení se navíc může požadovat, aby měli odpovídající plochu pro pěstování révy vinné, což může vést k situacím, kdy držitelé práv na výsadbu ještě nebudou disponovat odpovídající plochou vinic k využití povolení vyplývajících z převodu jejich práv na výsadbu. Závažný hospodářský dopad pandemie COVID-19 na odvětví vína vedl k problémům s peněžními toky pěstitelů vína a také k nejistotě ohledně budoucí poptávky po víně. Pěstitelé vína, kteří stále ještě disponují právy na výsadbu, by neměli být nuceni rozhodovat o tom, zda chtějí svá práva na výsadbu převést na povolení, pokud zároveň čelí mimořádným obtížím způsobeným krizí v důsledku pandemie COVID-19, a to tím spíše, že by jim byla uložena správní sankce, pokud nevyužijí povolení k výsadbě vyplývající z převodu jejich práv. Členským státům, které pěstitelům vína umožnily předkládat žádosti o převod práv na výsadbu do 31. prosince 2020, by proto mělo být umožněno prodloužit lhůtu pro předkládání takových žádostí do 31. prosince 2022. Nejzazší datum platnosti takto převedených povolení by tedy mělo být upraveno a jejich platnost by měla končit 31. prosince 2025. |
(47) |
Článek 214a nařízení (EU) č. 1308/2013 umožnil Finsku poskytovat do roku 2020 za určitých podmínek vnitrostátní podporu v jižním Finsku, která podléhá schválení ze strany Komise. V zájmu zajištění kontinuity plateb v rámci této podpory během přechodného období je třeba, aby bylo poskytování uvedené vnitrostátní podpory i nadále umožněno za stejných podmínek a ve stejném objemu jako v roce 2020. |
(48) |
S cílem zlepšit fungování trhu v odvětví olivového oleje by členské státy měly mít možnost rozhodovat o provádění pravidel pro uvádění na trh za účelem regulace nabídky. Tato rozhodnutí by nicméně neměla obnášet postupy, které by mohly narušit hospodářskou soutěž. |
(49) |
Nedávné události ukázaly, že zemědělci ve stále větší míře čelí rizikům nestálosti příjmů, k čemuž z části dochází z důvodu jejich působení na trhu a z části kvůli extrémním povětrnostním jevům a častým sanitárním a fytosanitárním krizím postihujícím živočišný a agronomický hmotný majetek v Unii. S cílem podporovat u zemědělců spoření v dobrých letech na léta horší, a zmírnit tak dopady nestálosti příjmů, by měla být vnitrostátní daňová opatření, podle nichž je prováděn výpočet základu daně z příjmu platný pro zemědělce na základě víceletého období, vyňata z pravidel pro státní podporu. |
(50) |
Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit pokračující uplatňování pravidel stávajícího rámce SZP a nepřerušenost poskytování plateb ve prospěch zemědělců a jiných příjemců, a tím zajistit předvídatelnost a stabilitu během přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků akce, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. |
(51) |
Na toto nařízení se použijí horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Uvedená pravidla jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (13) a určují zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, zadávání veřejných zakázek, cen a nepřímého plnění a dále stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU zahrnují obecný režim podmíněnosti pro ochranu rozpočtu Unie. |
(52) |
Nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013 a (EU) č. 1308/2013 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna. |
(53) |
S cílem zajistit, že dodatečné zdroje poskytnuté na základě nařízení o EURI jsou k dispozici od 1. ledna 2021, by se ustanovení o podpoře v rámci EURI měla použít se zpětnou účinností od uvedeného data. |
(54) |
Vzhledem k tomu, že je za stávajících okolností naléhavě nutné okamžitě zajistit právní jistotu pro odvětví zemědělství, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
HLAVA I
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA I
Prodloužení některých období podle nařízení (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 1310/2013 a pokračující uplatňování nařízení (EU) č. 1303/2013 v programových letech 2021 a 2022
Článek 1
Prodloužení doby trvání programů podporovaných z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova
1. U programů podporovaných z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) se období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 stanovené v čl. 26 odst. 1 nařízení (EU) č. 1303/2013 prodlužuje do 31. prosince 2022.
2. Prodloužením doby trvání programů podporovaných z EZFRV uvedeným v prvním odstavci tohoto článku není dotčen požadavek předložit žádost o změnu programů rozvoje venkova na přechodné období podle čl. 11 písm. a) nařízení (EU) č. 1305/2013. Tato změna zaručí vyhrazení alespoň stejného celkového podílu příspěvku z EZFRV na opatření uvedená v čl. 59 odst. 6 uvedeného nařízení.
Článek 2
Pokračující uplatňování nařízení (EU) č. 1303/2013 na programy podporované z EZFRV
1. Nařízení (EU) č. 1303/2013 se nadále použije na programy podporované z EZFRV v programovém období 2014–2020 a prodloužené v souladu s článkem 1 tohoto nařízení.
2. U programů prodloužených v souladu s článkem 1 tohoto nařízení se odkazy na období nebo lhůty uvedené v čl. 50 odst. 1, čl. 51 odst. 1, čl. 57 odst. 2, čl. 65 odst. 2 a 4 a čl. 76 prvním pododstavci nařízení (EU) č. 1303/2013 prodlužují o dva roky.
3. U programů prodloužených v souladu s článkem 1 tohoto nařízení změní členské státy své cíle stanovené ve výkonnostním rámci uvedeném v příloze II nařízení (EU) č. 1303/2013 v zájmu stanovení cílů pro rok 2025. U takových programů se odkazy na cíle pro rok 2023 stanovené v prováděcích aktech přijatých v souladu s čl. 22 odst. 7 nařízení (EU) č. 1303/2013 nebo s čl. 8 odst. 3, článkem 67, čl. 75 odst. 5 nebo čl. 76 odst. 1 nařízení (EU) č. 1305/2013 považují za odkazy na cíle pro rok 2025.
4. Konečným datem, do kterého má Komise vypracovat souhrnnou zprávu s přehledem hlavních závěrů následných hodnocení EZFRV podle čl. 57 odst. 4 nařízení (EU) č. 1303/2013, je 31. prosinec 2027.
Článek 3
Způsobilost některých druhů výdajů během přechodného období
Aniž je dotčen čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení, čl. 65 odst. 2 nařízení (EU) č. 1303/2013 a článek 38 nařízení (EU) č. 1306/2013, jsou výdaje uvedené v čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) č. 1310/2013 a v článku 16 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014 způsobilé pro příspěvek z EZFRV z částky přidělené na rok 2021 a 2022 na programy podporované z EZFRV prodloužené v souladu s článkem 1 tohoto nařízení, s výhradou dodržení těchto podmínek:
a) |
tyto výdaje jsou stanoveny v příslušném programu rozvoje venkova na roky, na které se vztahuje přechodné období; |
b) |
použije se sazba příspěvku z EZFRV pro odpovídající opatření podle nařízení (EU) č. 1305/2013, jak je stanoveno v příloze I nařízení (EU) č. 1310/2013 a v příloze I nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014; |
c) |
systém uvedený v čl. 67 odst. 2 nařízení (EU) č. 1306/2013 se použije na právní závazky přijaté v rámci opatření odpovídajících podpoře poskytnuté v souladu s čl. 21 odst. 1 písm. a) a b) a články 28 až 31, 33, 34 a 40 nařízení (EU) č. 1305/2013 a příslušné operace jsou jasně určeny; a |
d) |
platby za právní závazky uvedené v písmeni c) tohoto článku se provádějí ve lhůtě stanovené v článku 75 nařízení (EU) č. 1306/2013. |
KAPITOLA II
Příprava budoucích strategií komunitně vedeného místního rozvoje v programových letech 2021 a 2022
Článek 4
Komunitně vedený místní rozvoj
V případě programů prodloužených v souladu s článkem 1 tohoto nařízení může EZFRV podporovat náklady na budování kapacit a přípravné činnosti na podporu koncipování a budoucího provádění strategií komunitně vedeného místního rozvoje podle nového právního rámce.
KAPITOLA III
Platební nároky na přímé platby zemědělcům
Článek 5
Konečné platební nároky
1. Platební nároky přiznané zemědělcům před 1. lednem 2020 se považují za legální a správné od 1. ledna 2021. Hodnotou těch platebních nároků, jež mají být považovány za legální a správné, je hodnota stanovená na kalendářní rok 2020 platná ke dni 31. prosince 2020.
2. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku a při respektování oprávněných očekávání zemědělců může členský stát, který využil možnosti podle čl. 24 odst. 6 nařízení (EU) č. 1307/2013, rozhodnout, že veškeré platební nároky přiznané před 1. lednem 2020 jsou od uvedeného data považovány za legální a správné. V takovém případě je hodnotou těch platebních nároků, jež mají být považovány za legální a správné, hodnota stanovená na kalendářní rok 2019, platná ke dni 31. prosince 2019.
3. Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí, aniž jsou dotčena příslušná ustanovení právních předpisů Unie, zejména čl. 22 odst. 5 a čl. 25 odst. 12 nařízení (EU) č. 1307/2013, týkající se hodnoty platebních nároků počínaje rokem 2020.
4. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na platební nároky přiznané zemědělcům na základě věcně nesprávných žádostí s výjimkou případů, v nichž zemědělec nemohl chybu rozumným způsobem zjistit.
5. Odstavci 1 a 2 tohoto článku není dotčena pravomoc Komise přijímat rozhodnutí podle článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013 ohledně výdajů vynaložených na platby poskytnuté za jakýkoli kalendářní rok až do roku 2020 včetně, použije-li se odstavec 1 tohoto článku, nebo až do roku 2019 včetně, použije-li se odstavec 2 tohoto článku.
KAPITOLA IV
Přechodná ustanovení související s rozvojem venkova
Článek 6
Způsobilost výdajů vzniklých na základě nařízení (EU) č. 1305/2013 a některých druhů výdajů vzniklých na základě nařízení (ES) č. 1698/2005 a (ES) č. 1257/1999
Výdaje související s právními závazky vůči příjemcům vzniklé na základě nařízení (EU) č. 1305/2013 a některé druhy výdajů vzniklé na základě nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (14) a (ES) č. 1257/1999 (15) mohou být v období 2023–2027 způsobilé pro příspěvek z EZFRV od 1. ledna 2023, a to za podmínek stanovených v souladu s právním rámcem SZP platným v období 2023–2027.
HLAVA II
ZMĚNY
Článek 7
Změny nařízení (EU) č. 1305/2013
Nařízení (EU) č. 1305/2013 se mění takto:
1) |
Článek 8 odst. 1 písm. h) se mění takto:
|
2) |
V čl. 28 odst. 5 se doplňují nové pododstavce, které znějí: „U nových závazků, které mají být přijaty od roku 2021, určí členské státy ve svých programech rozvoje venkova kratší období v délce jednoho až tří let. Pokud členské státy v souladu s prvním pododstavcem stanoví roční prodloužení závazků po uplynutí počátečního období, od roku 2022 nesmí být toto prodloužení delší než jeden rok. Odchylně od druhého pododstavce u nových závazků, které mají být přijaty v roce 2021 a 2022, mohou členské státy ve svých programech rozvoje venkova určit s ohledem na povahu závazků a cílů sledovaných v oblasti životního prostředí a klimatu období delší než tři roky.“ |
3) |
V čl. 29 odst. 3 se doplňují nové pododstavce, které znějí: „U nových závazků, které mají být přijaty od roku 2021, určí členské státy ve svých programech rozvoje venkova kratší období v délce jednoho až tří let. Pokud členské státy v souladu s prvním pododstavcem stanoví roční prodloužení závazků týkajících se zachování ekologického zemědělství po uplynutí počátečního období, od roku 2022 nesmí být toto prodloužení delší než jeden rok. Odchylně od druhého pododstavce u nových závazků, které mají být přijaty v letech 2021 a 2022, pokud je podpora poskytována na přechod k ekologickému zemědělství, mohou členské státy ve svých programech rozvoje venkova určit období delší než tři roky.“ |
4) |
V čl. 31 odst. 5 se druhý pododstavec nahrazuje tímto: „V letech 2021 a 2022 u programů prodloužených v souladu s článkem 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2220 (*), pokud postupně se snižující platby nebyly členskými státy poskytovány až do roku 2020 po dobu maximálně čtyř let, se tyto členské státy mohou rozhodnout pokračovat ve vyplácení těchto plateb až do konce roku 2022, celková doba však nesmí překročit čtyři roky. V takovém případě nepřekročí platby v letech 2021 a 2022 částku 25 EUR na hektar. (*) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2220 ze dne 23. prosince 2020, kterým se stanoví určitá přechodná ustanovení o podpoře z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v letech 2021 a 2022 a kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013 a (EU) č. 1307/2013, pokud jde o jejich zdroje a použití v letech 2021 a 2022, a kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, pokud jde o zdroje a rozdělení takové podpory v letech 2021 a 2022 (Úř. věst. L 437, 28.12.2020, s. 1).“" |
5) |
V čl. 33 odst. 2 se doplňují nové pododstavce, které znějí: „U nových závazků, které mají být přijaty od roku 2021, určí členské státy ve svých programech rozvoje venkova kratší období v délce jednoho až tří let. Pokud členské státy v souladu s druhým pododstavcem stanoví každoroční obnovování závazků po uplynutí počátečního období, od roku 2022 nesmí být toto obnovení delší než jeden rok. Odchylně od třetího pododstavce u nových závazků, které mají být přijaty v roce 2021 a 2022, mohou členské státy ve svých programech rozvoje venkova určit období delší než tři roky s ohledem na povahu závazků a přínosů sledovaných v oblasti dobrých životních podmínek zvířat.“ |
6) |
V čl. 38 odst. 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto: „Podpora podle čl. 36 odst. 1 písm. b) se poskytuje pouze na krytí ztrát vzniklých v důsledku výskytu nepříznivých klimatických jevů, vypuknutí nákazy zvířat či choroby rostlin, napadení škůdci nebo v důsledku opatření přijatých v souladu se směrnicí 2000/29/ES za účelem eradikace nebo zabránění dalšímu šíření choroby rostlin nebo škůdce nebo v důsledku ekologické havárie, které zničí více než 30 % průměrné roční produkce zemědělce za období předcházejících tří let nebo tříletého průměru stanoveného na základě období předcházejících pěti let, přičemž se vyloučí nejvyšší a nejnižší hodnota. K výpočtu roční produkce zemědělce lze použít ukazatele. Použitá metoda výpočtu musí umožnit určení skutečné ztráty jednotlivých zemědělců v daném roce. Členské státy mohou rozhodnout o snížení uvedeného procentního podílu 30 %, ne však na méně než 20 %.“ |
7) |
V článku 39 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. Podpora podle čl. 36 odst. 1 písm. c) se poskytuje pouze tehdy, překročí-li pokles příjmů 30 % průměrného ročního příjmu zemědělce v předcházejícím období tří let nebo tříletý průměr stanovený na základě předcházejícího období pěti let, přičemž se vyloučí nejvyšší a nejnižší hodnota. Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. c) se příjmem rozumí součet výnosů, které zemědělec získá na trhu, včetně jakékoli formy veřejné podpory, po odečtení nákladů na vstupy. Platby vyplacené zemědělcům vzájemným fondem kompenzují méně než 70 % ušlého příjmu v roce, kdy producentovi vznikne na obdržení této pomoci nárok. K výpočtu roční ztráty příjmu zemědělce lze použít ukazatele. Členské státy mohou rozhodnout o snížení uvedeného procentního podílu 30 %, ne však na méně než 20 %.“ |
8) |
V článku 39b se odstavec 4 nahrazuje tímto: „4. Podpora má formu paušální částky, která se vyplatí do 31. prosince 2021 na základě žádostí o podporu schválených příslušným orgánem do 30. června 2021. Následnou úhradu provádí Komise v souladu s rozpočtovými položkami a v závislosti na dostupných finančních prostředcích. Úroveň plateb lze v souladu s objektivními a nediskriminačními kritérii rozlišit podle kategorií příjemců.“ |
9) |
V článku 42 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. Kromě úkolů uvedených v článku 34 nařízení (EU) č. 1303/2013 a v článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2220 mohou místní akční skupiny vykonávat rovněž další úkoly, které jim svěří řídící orgán nebo platební agentura.“ |
10) |
V čl. 51 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy, u nichž činí celková částka podpory Unie pro rozvoj venkova v letech 2014–2020 podle přílohy I tohoto nařízení méně než 1 800 milionů EUR, po prodloužení svých programů v souladu s článkem 1 nařízení (EU) 2020/2220 rozhodnout, že z celkové částky každého z programů rozvoje venkova uvolní 5 % na úkoly uvedené v článku 59 nařízení (EU) č. 1303/2013.“ |
11) |
Článek 58 se mění takto:
|
12) |
Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 58a Zdroje na podporu oživení odvětví zemědělství a venkovských oblastí Unie 1. Ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. g) nařízení Rady (EU) 2020/2094 (dále jen „nařízení EURI“) (*) se provádí v souladu s tímto článkem prostřednictvím opatření, která jsou způsobilá v rámci EZFRV a která jsou zaměřena na řešení dopadu krize COVID-19, s částkou ve výši 8 070 486 840 EUR v běžných cenách z částky uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. a) bodě vi) uvedeného nařízení, s výhradou čl. 3 odst. 3, 4 a 8 uvedeného nařízení. Tato částka ve výši 8 070 486 840 EUR v běžných cenách představuje vnější účelově vázané příjmy v souladu s čl. 21 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (**). Je dána k dispozici jakožto dodatečné zdroje na rozpočtový závazek v rámci EZFRV na roky 2021 a 2022 navíc k celkovým zdrojům stanoveným v článku 58 tohoto nařízení, a to takto:
Pro účely tohoto nařízení a nařízení (EU) č. 1306/2013 a (EU) č. 1307/2013 se tyto dodatečné zdroje považují za částky finančních opatření v rámci EZFRV. Považují se za součást celkové částky podpory Unie pro rozvoj venkova podle čl. 58 odst. 1 tohoto nařízení, k níž se připočítají, odkazuje-li se na celkovou výši podpory Unie pro rozvoj venkova. Článek 14 nařízení (EU) č. 1307/2013 se nepoužije na dodatečné zdroje uvedené v tomto odstavci a v odstavci 2 tohoto článku. 2. Rozpis částek dodatečných zdrojů pro každý členský stát uvedených v odstavci 1 tohoto článku po odečtení částky uvedené v odstavci 7 je uveden v příloze Ia. 3. Procentní limity celkového příspěvku z EZFRV na program rozvoje venkova uvedené v čl. 59 odst. 5 a 6 tohoto nařízení se nepoužijí na dodatečné zdroje uvedené v odstavci 1 tohoto článku. Členské státy však zajistí, aby byl v každém programu rozvoje venkova vyhrazen alespoň stejný celkový podíl příspěvku z EZFRV, včetně dodatečných zdrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku, na opatření uvedená v čl. 59 odst. 6 tohoto nařízení v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) 2020/2220. 4. Alespoň 37 % dodatečných zdrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku je vyhrazeno v každém programu rozvoje venkova na opatření uvedená v článku 33 a čl. 59 odst. 5 a 6, a zejména na:
5. Alespoň 55 % dodatečných zdrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku je vyhrazeno v každém programu rozvoje venkova na opatření uvedená v článcích 17, 19, 20 a 35 za předpokladu, že určené použití těchto opatření v programech rozvoje venkova podporuje hospodářský a sociální rozvoj ve venkovských oblastech a přispívá k odolnému, udržitelnému a digitálnímu hospodářskému oživení mimo jiné v souladu s agroenvironmentálně-klimatickými cíli sledovanými tímto nařízením, a podporuje zejména:
Při přidělování dodatečných zdrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku se mohou členské státy rozhodnout odchýlit se od procentního limitu stanoveného v prvním pododstavci tohoto odstavce v rozsahu nezbytném pro dodržení zásady nesnižování úrovně stanovené v čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) 2020/2220. Členské státy se však mohou místo toho rozhodnout, že se od této zásady nesnižování úrovně odchýlí v míře nezbytné pro dodržení procentního limitu stanoveného v prvním pododstavci tohoto odstavce. 6. Až 4 % celkových dodatečných zdrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku lze z podnětu členských států přidělit na technickou pomoc v rámci programů rozvoje venkova v souladu s čl. 51 odst. 2. Tento procentní limit může činit 5 % pro ty členské státy, na které se vztahuje čl. 51 odst. 2 čtvrtý pododstavec. 7. Až 0,25 % celkových dodatečných zdrojů uvedených v odstavci 1 tohoto článku lze přidělit na technickou pomoc v souladu s čl. 51 odst. 1. 8. Rozpočtové závazky týkající se dodatečných zdrojů uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se v každém programu rozvoje venkova přijímají odděleně od přídělu uvedeného v čl. 58 odst. 4. 9. Články 20, 21 a 22 nařízení (EU) č. 1303/2013 se nepoužijí na celkové dodatečné zdroje uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku. (*) Nařízení Rady (EU) 2020/2094 ze dne 14. prosince 2020, kterým se zřizuje nástroj Evropské unie na podporu oživení, jehož účelem je podpořit oživení po krizi COVID-19 (Úř. věst. L 433, 22.12.2020, s. 23)." (**) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).“" |
13) |
Článek 59 se mění takto:
|
14) |
V článku 75 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. Do 30. června 2016 a do 30. června každého následujícího roku až do roku 2026 včetně předloží členské státy Komisi výroční zprávu o provádění programu rozvoje venkova v předchozím kalendářním roce. Zpráva předložená v roce 2016 zahrnuje kalendářní roky 2014 a 2015.“ |
15) |
Článek 78 se nahrazuje tímto: „V roce 2026 vyhotoví členské státy pro každý ze svých programů rozvoje venkova zprávu o hodnocení ex post. Tuto zprávu předloží Komisi do 31. prosince 2026.“ |
16) |
Příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení. |
17) |
Vkládá se nová příloha IA uvedená v příloze II tohoto nařízení. |
18) |
Příloha II se mění takto:
|
Článek 8
Změny nařízení (EU) č. 1306/2013
Nařízení (EU) č. 1306/2013 se mění takto:
1) |
V článku 25 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Pro každý z roků 2021 a 2022 činí výše rezervy 400 milionů EUR (v cenách roku 2011) a zahrne se do okruhu 3 víceletého finančního rámce, jak je stanoven v příloze nařízení Rady (EU) č. 2020/2093 (*) [víceletý finanční rámec – VFR]. (*) Nařízení Rady (EU) 2020/2093 ze dne 17. prosince 2020, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2021–2027 (Úř. věst. L 433, 22.12.2020, s. 11).“" |
2) |
Článek 33 se nahrazuje tímto: „Článek 33 Rozpočtové závazky Pokud jde o rozpočtové závazky Unie týkající se programů rozvoje venkova, použije se článek 76 nařízení (EU) č. 1303/2013, případně ve spojení s čl. 2 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2220 (*). (*) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2220 ze dne 23. prosince 2020, kterým se stanoví určitá přechodná ustanovení o podpoře z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) v letech 2021 a 2022 a kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013 a (EU) č. 1307/2013, pokud jde o jejich zdroje a použití v letech 2021 a 2022, a kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, pokud jde o zdroje a rozdělení takové podpory v letech 2021 a 2022 (Úř. věst. L 437, 28.12.2020, s. 1).“" |
3) |
V článku 35 se doplňuje nový odstavec, který zní: „5. U programů prodloužených v souladu s článkem 1 nařízení (EU) 2020/2220 se neposkytuje žádné předběžné financování pro příděly pro roky 2021 a 2022 ani pro dodatečné zdroje uvedené v čl. 58a odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 1305/2013.“ |
4) |
V čl. 36 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „První pododstavec písm. b) se použije obdobně na dodatečné zdroje uvedené v článku 58a nařízení (EU) č. 1305/2013.“ |
5) |
V článku 37 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. Platbu konečného zůstatku provádí Komise podle dostupnosti rozpočtových prostředků po obdržení poslední výroční zprávy o pokroku týkající se provádění programu rozvoje venkova na základě platného finančního plánu, roční účetní závěrky za poslední rozpočtový rok provádění daného programu rozvoje venkova a odpovídajícího rozhodnutí o schválení účetní závěrky. Tato účetní závěrka se předkládá Komisi nejpozději šest měsíců po konečném datu způsobilosti výdajů uvedeném v čl. 65 odst. 2 nařízení (EU) č. 1303/2013, případně ve spojení s čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) 2020/2220, a týká se výdajů uskutečněných platební agenturou do posledního data způsobilosti výdajů.“ |
6) |
V článku 38 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „2. Automaticky se zruší ta část rozpočtových závazků, která bude dosud otevřena k poslednímu datu způsobilosti výdajů podle čl. 65 odst. 2 nařízení (EU) č. 1303/2013, případně ve spojení s čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) 2020/2220, a v souvislosti s níž nebyl nejpozději šest měsíců po tomto datu vypracován výkaz výdajů.“ |
Článek 9
Změny nařízení (EU) č. 1307/2013
Nařízení (EU) č. 1307/2013 se mění takto:
1) |
V čl. 11 odst. 6 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Členské státy oznámí Komisi rozhodnutí přijatá v souladu s tímto článkem a veškeré odhadované prostředky získané ze snížení do 19. února 2021 2020 pro rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro rok 2022.“ |
2) |
Článek 14 se mění takto:
|
3) |
Článek 22 se mění takto:
|
4) |
V čl. 23 odst. 6 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Členské státy uplatňující odstavec 1 první pododstavec oznámí Komisi rozhodnutí uvedená v odstavcích 2 a 3 do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022.“ |
5) |
V článku 25 se doplňují nové odstavce, které znějí: „11. Po provedení úpravy podle čl. 22 odst. 5 se členské státy, které využily výjimky podle odstavce 4 tohoto článku, mohou rozhodnout, že u platebních nároků, jimiž zemědělci disponovali ke dni 31. prosince 2019 a jejichž hodnota je nižší než vnitrostátní nebo regionální jednotková hodnota v roce 2020 vypočtená v souladu s druhým pododstavcem tohoto odstavce, se jejich jednotková hodnota zvýší směrem k úrovni vnitrostátní nebo regionální jednotkové hodnoty v roce 2020. Zvýšení se vypočte za těchto podmínek:
12. Pokud jde o kalendářní roky 2021 a 2022, mohou členské státy rozhodnout o dalším vnitřním sbližování tím, že se pro daný rok použije odstavec 11.“ |
6) |
V článku 29 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Pokud jde o kalendářní roky 2020 a 2021, členské státy oznámí Komisi svá rozhodnutí uvedená v čl. 25 odst. 11 a 12 do 19. února 2021. Pro kalendářní rok 2022 členské státy oznámí Komisi své rozhodnutí uvedené v čl. 25 odst. 12 do 1. srpna 2021.“ |
7) |
V čl. 30 odst. 8 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „V případě prostředků přidělených z vnitrostátní rezervy nebo z regionálních rezerv v letech 2021 a 2022 se částka vnitrostátní rezervy nebo regionálních rezerv, která má být podle druhého pododstavce tohoto odstavce vyloučena, upraví v souladu s čl. 22 odst. 5 druhým pododstavcem. V případě prostředků přidělených z vnitrostátní rezervy nebo z regionálních rezerv v letech 2021 a 2022 se nepoužije třetí pododstavec tohoto odstavce.“ |
8) |
Článek 36 se mění takto:
|
9) |
Článek 37 se mění takto:
|
10) |
V článku 41 se odstavec 1 nahrazuje tímto:: „1. Členské státy mohou do 1. srpna příslušného roku rozhodnout, že poskytnou od následujícího roku roční platbu zemědělcům, kteří mají nárok na platbu v rámci režimu základní platby uvedeného v kapitole 1 oddílech 1, 2, 3 a 5 nebo v rámci režimu jednotné platby na plochu uvedeného v kapitole I oddílu 4 (dále jen „redistributivní platba“). Členské státy mohou toto rozhodnutí přijmout do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022. Členské státy, které již redistributivní platbu používají, mohou přezkoumat své rozhodnutí o poskytnutí takových plateb nebo podrobnosti tohoto režimu do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022. Členské státy oznámí každé takové rozhodnutí Komisi do příslušného data uvedeného v prvním pododstavci.“ |
11) |
V čl. 42 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Členské státy oznámí Komisi procentní podíl uvedený v prvním pododstavci do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022.“ |
12) |
V čl. 49 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Členské státy poskytující platby v souladu s článkem 48 v kalendářním roce 2020 oznámí Komisi procentní podíl uvedený v prvním pododstavci do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022.“ |
13) |
V čl. 51 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto: „1. Na financování platby pro mladé zemědělce použijí členské státy procentní podíl ročního vnitrostátního stropu stanoveného v příloze II, který nesmí být vyšší než 2 %. Členské státy oznámí odhadovaný procentní podíl potřebný k financování uvedené platby Komisi do 1. srpna 2014. Členské státy oznámí odhadovaný procentní podíl potřebný k financování uvedené platby Komisi pro kalendářní roky 2021 a 2022 do 19. února 2021.“ |
14) |
V článku 52 se odstavec 10 nahrazuje tímto: „10. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 70 doplňující toto nařízení, pokud jde o opatření, která mají zamezit tomu, aby příjemci dobrovolné podpory vázané na produkci trpěli následky strukturální nerovnováhy na trhu v daném odvětví. Tyto akty v přenesené pravomoci mohou členským státům umožnit rozhodnout, že tuto podporu lze až do roku 2022 vyplácet na základě jednotek objemu produkce, na něž byla dobrovolná podpora vázaná na produkci poskytována v minulém referenčním období.“ |
15) |
Článek 53 se mění takto:
|
16) |
V článku 54 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. Členské státy oznámí rozhodnutí uvedená v článku 53 Komisi ve lhůtách stanovených v uvedeném článku. S výjimkou rozhodnutí podle čl. 53 odst. 6 čtvrtého pododstavce písm. c) musí oznámení obsahovat informace o dotčených regionech, vybraných druzích zemědělské činnosti nebo odvětvích a výši podpory, která má být poskytnuta. V oznámeních rozhodnutí uvedených v čl. 53 odst. 1 a rozhodnutí uvedených v čl. 53 odst. 6 třetím pododstavci se rovněž pro příslušný rok uvádí procentní podíl vnitrostátního stropu uvedeného v článku 53.“ |
17) |
V článku 58 se odstavec 3 nahrazuje tímto: „3. Částka zvláštní podpory pro bavlnu na způsobilý hektar plochy se pro rok 2020 vypočte tak, že se výnosy uvedené v odstavci 2 vynásobí těmito referenčními částkami:
Částka zvláštní podpory pro bavlnu na způsobilý hektar plochy se pro roky 2021 a 2022 vypočte tak, že se výnosy uvedené v odstavci 2 vynásobí těmito referenčními částkami:
|
18) |
Přílohy II a III se mění v souladu s přílohou III tohoto nařízení. |
Článek 10
Změny nařízení (EU) č. 1308/2013
Nařízení (EU) č. 1308/2013 se mění takto:
1) |
Článek 29 se mění takto:
|
2) |
V čl. 33 odst. 1 se doplňují nové pododstavce, které znějí: „Operační programy, jejichž prodloužení v souladu s nejvýše pětiletou dobou trvání podle prvního pododstavce má být schváleno po 29. prosinci 2020, mohou být prodlouženy pouze do 31. prosince 2022. Odchylně od prvního pododstavce jsou nové operační programy, které se schválí po 29. prosinci 2020, nejvýše tříleté.“ |
3) |
V čl. 55 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Odchylně od prvního pododstavce se vnitrostátní programy vypracované pro období od 1. srpna 2019 do 31. července 2022 prodlužují do 31. prosince 2022. Členské státy své vnitrostátní programy upraví tak, aby toto prodloužení zohlednily, a oznámí pozměněné programy Komisi za účelem jejich schválení.“ |
4) |
V článku 58 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „2. Finanční částka poskytovaná Unií na podporu organizací producentů uvedenou v odstavci 1 činí v roce 2020 pro Německo 2 277 000 EUR. Finanční částka poskytovaná Unií na podporu organizací producentů uvedenou v odstavci 1 činí pro každý z roků 2021 a 2022 pro Německo 2 188 000 EUR.“ |
5) |
V čl. 62 odst. 3 se doplňují nové pododstavce, které znějí: „Odchylně od prvního pododstavce je platnost povolení udělených v souladu s článkem 64 a čl. 66 odst. 1, jejichž platnost končí v roce 2020, prodloužena do dne 31. prosince 2021. Na producenty, kteří jsou držiteli povolení v souladu s článkem 64 a čl. 66 odst. 1 tohoto nařízení a jejichž platnost končí v roce 2020, se odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce nevztahují správní sankce podle čl. 89 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013 za předpokladu, že uvědomí příslušné orgány do 28. února 2021 o tom, že nehodlají využít svých povolení a nepřejí si využít prodloužení jejich platnosti podle druhého pododstavce tohoto odstavce.“ |
6) |
Článek 68 se mění takto:
|
7) |
V hlavě II kapitole III se na konci oddílu 4 doplňuje nový článek, který zní: „Článek 167a Pravidla pro uvádění na trh za účelem zlepšení a stabilizace fungování společného trhu v odvětví olivového oleje 1. Za účelem zlepšení a stabilizace fungování společného trhu v odvětví olivového oleje, včetně oliv, z nichž je získán, mohou producentské členské státy stanovit pravidla pro uvádění na trh s cílem regulovat nabídku. Tato pravidla musejí být úměrná sledovanému cíli a nesmějí:
2. Pravidla uvedená v odstavci 1 jsou hospodářským subjektům dána na vědomí prostřednictvím zveřejnění jejich úplného znění v úředním tisku dotčeného členského státu. 3. Členské státy informují Komisi o všech rozhodnutích přijatých podle tohoto článku.“ |
8) |
V článku 211 se doplňuje nový odstavec, který zní: „3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se články 107, 108 a 109 Smlouvy o fungování EU nepoužijí na vnitrostátní fiskální opatření, prostřednictvím kterých se členské státy rozhodnou odchýlit se od obecných daňových pravidel tím, že umožní, aby byl základ daně z příjmu platný pro zemědělce vypočten na základě víceletého období s cílem tento základ během určitého počtu let vyrovnat.“ |
9) |
V článku 214a se doplňuje nový pododstavec, který zní: „V roce 2021 a 2022 může Finsko i nadále poskytovat vnitrostátní podpory podle odstavce 1 za stejných podmínek a ve stejných částkách, jaké schválila Komise pro rok 2020.“ |
10) |
Příloha VI se nahrazuje zněním obsaženým v příloze IV tohoto nařízení. |
HLAVA III
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 11
Vstup v platnost a použitelnost
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 9 bod 5 (týkající se čl. 25 odst. 11 nařízení (EU) č. 1307/2013) a čl. 10 bod 5 (týkající se čl. 62 odst. 3 nařízení (EU) č. 1308/2013) se použijí ode dne 1. ledna 2020.
Odchylně od prvního odstavce tohoto článku vstupují ustanovení čl. 7 bodu 12, čl. 7 bodu 13 písm. a), čl. 7 bodů 17 a 18 v platnost dnem vstupu v platnost nařízení [EURI]. Ustanovení čl. 7 bodu 12, čl. 7 bodu 13 písm. a), čl. 7 bodů 17 a 18 se použijí ode dne 1. ledna 2021.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Úř. věst. C 232, 14.7.2020, s. 29.
(2) Úř. věst. C 109, 1.4.2020, s. 1.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2020 (zatím nezveřejněn v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2020.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1310/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví některá přechodná ustanovení o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013, pokud jde o zdroje a jejich rozdělení v roce 2014, a kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 73/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013, č. 1306/2013 a č. 1308/2013, pokud jde o jejich použití v roce 2014 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 865).
(10) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňují některá ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a kterým se zavádějí přechodná ustanovení (Úř. věst. L 227, 31.7.2014, s. 1.)
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 ze dne 13. prosince 2017, kterým se mění nařízení (EU) č. 1305/2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), (EU) č. 1306/2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky, (EU) č. 1307/2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky, (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, a (EU) č. 652/2014, kterým se stanoví pravidla pro řízení výdajů v oblasti potravinového řetězce, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a zdraví rostlin a rozmnožovacího materiálu rostlin (Úř. věst. L 350, 29.12.2017, s. 15).
(12) Nařízení Rady (EU) 2020/2094 ze dne 14. Prosince 2020, kterým se zřizuje nástroj Evropské unie na podporu oživení po krizi COVID-19 (Úř. věst. L 433, 22.12.2020, s. 23).
(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(14) Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 277, 21.10.2005. s. 1).
(15) Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (Úř. věst. L 160, 26.6.1999,s. 80).
PŘÍLOHA I
Příloha I nařízení (EU) č. 1305/2013 se mění takto:
1) |
Název se nahrazuje tímto: „ČÁST PRVNÍ: ROZPIS TÝKAJÍCÍ SE PODPORY UNIE PRO ROZVOJ VENKOVA (2014 AŽ 2020)“. |
2) |
Doplňuje se nový název a tabulka, které znějí: „ČÁST DRUHÁ: ROZPIS TÝKAJÍCÍ SE PODPORY UNIE PRO ROZVOJ VENKOVA (2021 A 2022). (běžné ceny v EUR)
|
PŘÍLOHA II
V nařízení (EU) č. 1305/2013 se vkládá následující příloha Ia:
„PŘÍLOHA Ia
ROZDĚLENÍ DODATEČNÝCH ZDROJŮ PODLE ČLENSKÝCH STÁTŮ PODLE ČLÁNKU 58A
(běžné ceny, v EUR)
|
2021 |
2022 |
Belgie |
14 246 948 |
33 907 737 |
Bulharsko |
59 744 633 |
142 192 228 |
Česko |
54 879 960 |
130 614 305 |
Dánsko |
16 078 147 |
38 265 991 |
Německo |
209 940 765 |
499 659 020 |
Estonsko |
18 636 494 |
44 354 855 |
Irsko |
56 130 739 |
133 591 159 |
Řecko |
108 072 886 |
257 213 470 |
Španělsko |
212 332 550 |
505 351 469 |
Francie |
256 456 603 |
610 366 714 |
Chorvatsko |
59 666 188 |
142 005 526 |
Itálie |
269 404 179 |
641 181 947 |
Kypr |
3 390 542 |
8 069 491 |
Lotyšsko |
24 878 226 |
59 210 178 |
Litva |
41 393 810 |
98 517 267 |
Lucembursko |
2 606 635 |
6 203 790 |
Maďarsko |
88 267 157 |
210 075 834 |
Malta |
2 588 898 |
6 161 577 |
Nizozemsko |
15 513 719 |
36 922 650 |
Rakousko |
101 896 221 |
242 513 006 |
Polsko |
279 494 858 |
665 197 761 |
Portugalsko |
104 599 747 |
248 947 399 |
Rumunsko |
204 761 482 |
487 332 328 |
Slovinsko |
21 684 662 |
51 609 495 |
Slovensko |
48 286 370 |
114 921 561 |
Finsko |
61 931 116 |
147 396 056 |
Švédsko |
44 865 170 |
106 779 104 |
Celkem EU-27 |
2 381 748 705 |
5 668 561 918 |
Technická pomoc (0,25 %) |
5 969 295 |
14 206 922 |
Celkem |
2 387 718 000 |
5 682 768 840 |
PŘÍLOHA III
Přílohy II a III nařízení (EU) č. 1307/2013 se mění takto:
1) |
V příloze II se doplňují nové sloupce, které znějí:
|
2) |
V příloze III se doplňují nové sloupce, které znějí:
|
PŘÍLOHA IV
Příloha VI nařízení (EU) č. 1308/2013 se nahrazuje tímto:
„PŘÍLOHA VI
ROZPOČTOVÉ STROPY NA PROGRAMY PODPORY PODLE ČL. 44 ODST. 1
v tis. EUR za rozpočtový rok |
|||||
|
2014 |
2015 |
2016 |
2017–2020 |
Od roku 2021 |
Bulharsko |
26 762 |
26 762 |
26 762 |
26 762 |
25 721 |
Česko |
5 155 |
5 155 |
5 155 |
5 155 |
4 954 |
Německo |
38 895 |
38 895 |
38 895 |
38 895 |
37 381 |
Řecko |
23 963 |
23 963 |
23 963 |
23 963 |
23 030 |
Španělsko |
353 081 |
210 332 |
210 332 |
210 332 |
202 147 |
Francie |
280 545 |
280 545 |
280 545 |
280 545 |
269 628 |
Chorvatsko |
11 885 |
11 885 |
11 885 |
10 832 |
10 410 |
Itálie |
336 997 |
336 997 |
336 997 |
336 997 |
323 883 ] |
Kypr |
4 646 |
4 646 |
4 646 |
4 646 |
4 465 |
Litva |
45 |
45 |
45 |
45 |
43 |
Lucembursko |
588 |
— |
— |
— |
— |
Maďarsko |
29 103 |
29 103 |
29 103 |
29 103 |
27 970 |
Malta |
402 |
— |
— |
— |
— |
Rakousko |
13 688 |
13 688 |
13 688 |
13 688 |
13 155 |
Portugalsko |
65 208 |
65 208 |
65 208 |
65 208 |
62 670 |
Rumunsko |
47 700 |
47 700 |
47 700 |
47 700 |
45 844 |
Slovinsko |
5 045 |
5 045 |
5 045 |
5 045 |
4 849 |
Slovensko |
5 085 |
5 085 |
5 085 |
5 085 |
4 887 |
Spojené království |
120 |
— |
— |
— |
— |
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/30 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2221
ze dne 23. prosince 2020,
kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o dodatečné zdroje a prováděcí opatření na pomoc při podpoře zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a při přípravě zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství (REACT-EU)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 177 a čl. 322 odst. 1 písm. a) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Účetního dvora (1),
po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,
s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),
v souladu s řádným legislativním postupem (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Členské státy zasáhla nebývalá krize způsobená hospodářskými, sociálními a zdravotními následky pandemie COVID-19. Tato krize brání členským státům v růstu, což následně zhoršuje vážný nedostatek likvidity způsobený náhlým a značným zvýšením veřejných investic, jež jsou zapotřebí v systémech zdravotnictví a v dalších odvětvích hospodářství těchto států. Krize rovněž zhoršila situaci osob ohrožených chudobou, čímž snížila sociální soudržnost v členských státech. Uzavření vnitřních hranic mělo navíc závažný dopad na hospodářskou spolupráci, zejména v příhraničních oblastech, a ovlivnilo dojíždění pracovníků a životaschopnost mikropodniků a malých a středních podniků. Vznikla tak výjimečná situace, kterou je třeba řešit za pomoci zvláštních, okamžitých a mimořádných opatření, která se rychle projeví v reálné ekonomice. |
(2) |
V zájmu řešení dopadů krize byla nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 (4) a (EU) č. 1303/2013 (5) pozměněna nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/460 (6) s cílem umožnit větší flexibilitu při provádění operačních programů podporovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Evropského sociálního fondu (ESF) a Fondu soudržnosti (dále společně jen „fondy“) a z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF). Poněvadž se však ještě zhoršily vážné nepříznivé dopady na hospodářství a společnost Unie, byla obě nařízení znovu pozměněna nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/558 (7). Uvedené změny poskytly mimořádnou dodatečnou flexibilitu spočívající ve snazší mobilizaci nevyužité podpory z fondů a zjednodušení procesních požadavků spojených s prováděním programů a audity, a členské státy se tak mohly soustředit na nezbytnou reakci na bezprecedentní krizi. |
(3) |
Dne 23. dubna 2020 schválila Evropská rada „Plán cesty k oživení“ v zájmu nápravy obrovských hospodářských otřesů a zmírnění na jedné straně sociálních a hospodářských dopadů těchto otřesů pro Unii vyplývajících z mimořádných omezení, která členské státy zavedly k omezení šíření onemocnění COVID-19, a na druhé straně rizik asymetrického oživení následkem toho, že jednotlivé členské státy nemají k dispozici stejné prostředky, což má následně závažné dopady na fungování vnitřního trhu. Plán cesty k oživení má silnou investiční složku a vyzývá ke zřízení evropského fondu na podporu oživení. Kromě toho a jak bylo opětovně uvedeno v závěrech Evropské rady ze dne 21. července 2020, zmocňuje Komisi, aby zpracovala analýzu potřeb, a prostředky tak mohly směřovat do odvětví a zeměpisných oblastí, které jsou nejvíce postiženy, a aby zároveň vyjasnila souvislost s víceletým finančním rámcem na období 2021–2027. |
(4) |
V souladu s nařízením Rady (EU) 2020/2094 (8) a v mezích dostupných zdrojů, které jsou mu přiděleny, by se v rámci evropských strukturálních a investičních fondů měla provádět opatření na podporu oživení a odolnosti s cílem řešit nebývalý dopad krize COVID-19. Tyto dodatečné zdroje by měly být použity tak, aby byly dodrženy lhůty stanovené v nařízení (EU) 2020/2094. |
(5) |
Toto nařízení stanoví pravidla a prováděcí opatření týkající se dodatečných zdrojů, jež jsou poskytovány jakožto pomoc při oživení pro soudržnost a území Evropy (dále jen „REACT-EU“) s cílem poskytnout pomoc při podpoře zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a při přípravě zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství. Podle REACT-EU by dodatečná výjimečná částka ve výši až 47 500 000 000 EUR v cenách roku 2018 (dále jen „zdroje REACT-EU“) na rozpočtový závazek ze strukturálních fondů na roky 2021 a 2022 měla být poskytnuta členským státům a regionům, které jsou nejvíce dotčeny při zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a které připravují zelené, digitální a odolné oživení hospodářství, přičemž prostředky je třeba rychle přesunout do reálné ekonomiky prostřednictvím stávajících operačních programů. Zdroje REACT-EU pocházejí z Nástroje Evropské unie na podporu oživení. Část zdrojů REACT-EU by měla být přidělena na technickou pomoc z podnětu Komise. Komise by měla stanovit rozdělení zdrojů REACT-EU pro každý členský stát na základě metody pro přidělování založené na nejnovějších dostupných objektivních statistických údajích týkajících se relativní prosperity členských států a rozsahu dopadu krize COVID-19 na jejich hospodářství a společnost. Před uplatněním metody pro přidělování týkající se zdrojů REACT-EU na rok 2021 a s cílem poskytnout podporu nejdůležitějším odvětvím po krizi COVID-19 v některých členských státech by měla být částka 100 000 000 EUR přidělena Lucembursku a částka 50 000 000 EUR Maltě. Vzhledem ke zvláštní zranitelnosti hospodářství a společnosti v nejvzdálenějších regionech by metoda přidělování měla pro tyto regiony počítat se zvláštní dodatečnou částkou. Aby bylo možné zohlednit vyvíjející se povahu dopadů krize COVID-19 a přidělit zdroje REACT-EU připadající na rok 2022, mělo by se rozdělení v roce 2021 revidovat na základě téže metody přidělování a s využitím nejnovějších statistických údajů dostupných k 19. říjnu 2021. |
(6) |
S ohledem na význam boje proti změně klimatu v souladu se závazkem Unie provádět Pařížskou dohodu a cíle OSN týkající se udržitelného rozvoje budou fondy přispívat k zohledňování oblasti klimatu a k dosahování obecného cíle 30 % výdajů Unie na podporu cílů v oblasti klimatu. REACT-EU má podle očekávání přispět 25 % celkového finančního krytí programu k cílům v oblasti klimatu. V souladu s povahou nástroje REACT-EU jako nástroje zotavení z krize a s flexibilitou stanovenou tímto nařízením, včetně chybějících požadavků na tematické zaměření a možnosti, aby členské státy směrovaly zdroje REACT-EU na operace EFRR nebo ESF podle svých potřeb, se výše příspěvků členských států k dosažení uvedeného cíle může lišit v závislosti na vnitrostátních prioritách. |
(7) |
Na toto nařízení se použijí horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Uvedená pravidla jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (9) (dále jen „finanční nařízení“) a určují zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, zadávání veřejných zakázek, cen a nepřímého plnění a dále stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU rovněž zahrnují obecný režim podmíněnosti pro ochranu rozpočtu Unie. |
(8) |
Aby měly členské státy maximální flexibilitu při přizpůsobování svých opatření na zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a s jejími sociálními dopady svým potřebám a při přípravě zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství, měla by Komise příděly prostředků stanovit na úrovni členských států. Stejně tak by mělo být stanoveno, že zdroje REACT-EU lze použít na pomoc nejchudším osobám a také pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Dále je nutno stanovit stropy pro přidělování na technickou pomoc z podnětu členských států a zároveň umožnit členským státům maximální flexibilitu při přidělování prostředků v rámci operačních programů podporovaných z EFRR nebo ESF. Operační síla ESF by měla být zachována při přidělování zdrojů REACT-EU v oblastech politiky zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti mladých lidí v souladu s posílenými zárukami pro mladé lidi, dovedností a vzdělávání, sociálního začleňování a zdraví, se zvláštním zaměřením na znevýhodněné skupiny a děti. Předpokládá se, že zdroje REACT-EU budou vynaloženy rychle, a proto by s nimi související závazky měly být zrušeny až při uzavření operačních programů. |
(9) |
Vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 postihla regiony a obce v různých členských státech rozdílně, je zapojení regionálních a místních subjektů z řad orgánů, hospodářských a sociálních partnerů a občanské společnosti v souladu se zásadou partnerství důležité pro přípravu, provádění, monitorování a hodnocení zotavení z krize podporovaného prostřednictvím REACT-EU. |
(10) |
U zdrojů REACT-EU by rovněž měla být zavedena možnost finančních převodů mezi EFRR a ESF v rámci cíle „Investice pro růst a zaměstnanost“ v souladu s článkem 25a nařízení (EU) č. 1303/2013. Tyto převody by neměly ovlivnit zdroje dostupné v rámci cíle Evropská územní spolupráce ani konkrétní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí. |
(11) |
K doplnění opatření, jež jsou k dispozici v rámci podpory z EFRR, která byla rozšířena nařízeními (EU) 2020/460 a (EU) 2020/5585, by členské státy měly mít i nadále možnost využívat zdroje REACT-EU především na investice do výrobků a služeb v oblasti zdravotnictví, včetně přeshraničních zdravotních služeb a ústavní, komunitní a rodinné péče, na poskytování podpory v podobě provozního kapitálu nebo investiční podpory pro malé a střední podniky, včetně poradenské podpory, zejména v odvětvích, která byla pandemií COVID-19 zasažena nejvíce a potřebují rychlou revitalizaci, jako je cestovní ruch a kultura, a na investice přispívající k přechodu na digitální a zelenou ekonomiku, na investice do infrastruktury poskytující nediskriminační základní služby občanům a na hospodářskou podporu regionům, které jsou nejvíce závislé na odvětvích, jež byla krizí COVID-19 dotčena nejvíce. Měla by být rovněž posílena spolupráce, koordinace a odolnost v oblasti zdraví. Mimoto by se měla podporovat technická pomoc. V zájmu zjednodušení programování a provádění zdrojů REACT-EU je vhodné, aby se tyto zdroje soustředily výhradně na nový tematický cíl „Podpora zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a příprava zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství“, který by měl rovněž být jedinou investiční prioritou. |
(12) |
V případě ESF by členské státy měly zdroje REACT-EU použít především na podporu přístupu na trh práce a k sociálním systémům a na zajištění zachování pracovních míst, mimo jiné prostřednictvím režimů zkrácené pracovní doby a podpory osob samostatně výdělečně činných, podnikatelů a externích pracovníků, umělců a pracovníků v tvůrčích odvětvích. Režimy zkrácené pracovní doby a podobná opatření, zejména pro osoby samostatně výdělečně činné, mají za cíl chránit zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné před rizikem nezaměstnanosti a zároveň zachovat stejnou úroveň pracovních a zaměstnaneckých podmínek a mezd zaměstnanců. Zdroje REACT-EU vyčleněné na tyto programy mají být použity výhradně na podporu pracovníků. Za současných okolností způsobených pandemií COVID-19 by mělo být možné poskytnout podporu na režimy zkrácené pracovní doby pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, i když taková podpora není spojena s aktivními opatřeními na trhu práce, pokud tato opatření neukládají vnitrostátní právní předpisy. Uvedené pravidlo by se mělo rovněž jednotně vztahovat na režimy zkrácené pracovní doby, které byly podporovány v souladu s nařízením (EU) č. 1303/2013 ve znění nařízení (EU) 2020/460 a (EU) 2020/558 po krizi COVID-19 a které jsou i nadále podporovány v rámci zvláštní investiční priority „Podpora zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a příprava zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství“. Unijní podpora pro tyto režimy zkrácené pracovní doby měla být časově omezena. |
(13) |
Měla by být rovněž poskytována podpora vytváření pracovních míst a kvalitního zaměstnání, zejména pro osoby ve zranitelném postavení, a opatření pro sociální začleňování a odstraňování chudoby. Opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí by měla být rozšířena v souladu s posílenými zárukami pro mladé lidi. Měly by být zajištěny investice do vzdělávání, odborné přípravy a rozvoje dovedností, včetně rekvalifikace a rozšiřování dovedností, zejména pro znevýhodněné skupiny. Měl by být podporován rovný přístup k sociálním službám obecného zájmu, a to i pro děti, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny a bezdomovce. |
(14) |
Členské státy by mimoto měly i nadále věnovat zvláštní pozornost obyvatelům venkovských, pohraničních, méně rozvinutých, ostrovních, horských, řídce osídlených a nejvzdálenějších regionů a oblastí postižených průmyslovou transformací a vylidňováním, a použít zdroje REACT-EU na jejich podporu, je-li to vhodné. |
(15) |
Jelikož dočasné uzavření hranic mezi členskými státy způsobilo značné problémy přeshraničním komunitám a podnikům, mělo by být členským státům umožněno, aby přidělily zdroje REACT-EU také na stávající přeshraniční programy v rámci cíle Evropská územní spolupráce. |
(16) |
Aby měly členské státy dostatek finančních prostředků na rychlé provedení krizových opatření v souvislosti s pandemií COVID-19 a s jejími sociálními dopady a na přípravu zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství, je v zájmu rychlého provedení opatření podporovaných ze zdrojů REACT-EU nezbytné poskytnout vyšší počáteční předběžnou platbu. Počáteční předběžné financování by členským státům mělo zajistit prostředky k tomu, aby příjemcům v případě potřeby poskytly zálohové platby a po předložení žádostí o platbu jim mohly prostředky rychle vyplácet. |
(17) |
Členské státy by měly mít možnost přidělit zdroje REACT-EU na nové specializované operační programy v rámci cíle Investice pro růst a zaměstnanost nebo na nové prioritní osy v rámci stávajících programů v rámci cílů Investice pro růst a zaměstnanost a Evropská územní spolupráce. V zájmu umožnění rychlého provádění by měly být u nových specializovaných operačních programů určeny pouze orgány, které jsou již určeny u stávajících operačních programů podporovaných z EFRR, ESF nebo Fondu soudržnosti. Od členských států by se nemělo vyžadovat předběžné hodnocení a prvky vyžadované při předložení operačního programu ke schválení Komisi by se měly omezit. |
(18) |
Zdroje REACT-EU by měly být využívány v souladu se zásadou udržitelného rozvoje a zásadou „nepůsobit škodu“ s přihlédnutím k Pařížské dohodě a k cílům OSN týkajícím se udržitelného rozvoje. Dále by měly být po celou dobu provádění operačních programů zohledňovány a prosazovány rovnost žen a mužů a začleňování genderového hlediska. |
(19) |
S cílem zmírnit zátěž veřejných rozpočtů při zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a při přípravě na zelené, digitální a odolné oživení hospodářství by výdaje na operace měly být způsobilé ode dne 1. února 2020 a členské státy by měly výjimečně dostat možnost požádat až o 100% spolufinancování, které by se vztahovalo na jednotlivé prioritní osy operačních programů poskytujících podporu ze zdrojů REACT-EU. |
(20) |
I když je důležité zajistit, aby 31. prosinec 2023 zůstal konečným datem způsobilosti pro programové období 2014–2020, mělo by být jasně stanoveno, že i v průběhu roku 2023 by ještě mělo být možné vybírat operace, které získají podporu. |
(21) |
V zájmu zajištění kontinuity provádění některých operací podporovaných ze zdrojů REACT-EU by se měla použít ustanovení týkající se fázování nařízení o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti, Fondu pro spravedlivou transformaci a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový a migrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro správu hranic a víza. |
(22) |
V návaznosti na zvláštní opatření flexibility v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 zavedená nařízením (EU) 2020/558 do nařízení (EU) č. 1303/2013 by způsobilými měly být rovněž výdaje na fyzicky dokončené nebo plně provedené operace, jež podporují zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a přípravu zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství podporovaného v rámci odpovídajícího nového tematického cíle, za předpokladu, že dotčené operace byly zahájeny od 1. února 2020. |
(23) |
Aby mohly členské státy v rámci stávajícího programového období rychle uvolňovat zdroje REACT-EU, je opodstatněné, aby výjimečně nemusely dodržovat předběžné podmínky a požadavky týkající se výkonnostní rezervy a uplatňování výkonnostního rámce, tematického zaměření, a to i co se týče prahových hodnot stanovených u EFRR pro udržitelný rozvoj měst, a požadavků na přípravu komunikační strategie pro zdroje REACT-EU. Je však třeba, aby členské státy provedly do 31. prosince 2024 alespoň jedno hodnocení s cílem posoudit účinnost, efektivnost, dopad a inkluzivitu zdrojů REACT-EU, jakož i to, jak tyto zdroje přispěly ke splnění cílů nového specializovaného tematického cíle. Aby se daly na úrovni Unie snáze zajistit srovnatelné informace, členské státy by měly případně u každého programu používat specifické ukazatele týkající se onemocnění COVID-19, které poskytla Komise. Členské státy a řídicí orgány by navíc při plnění svých povinností souvisejících s informacemi, komunikací a zviditelněním měly zvyšovat povědomí o výjimečných opatřeních Unie a zdrojích, které poskytla, zejména informováním potenciálních příjemců, příjemců, účastníků, konečných příjemců finančních nástrojů a široké veřejnosti o existenci a objemu zdrojů REACT-EU a dodatečné podpoře, která z nich plyne. |
(24) |
Aby se zdroje REACT-EU podařilo nasměrovat do nejpotřebnějších zeměpisných oblastí, nemělo by být vyžadováno, aby se zdroje REACT-EU přidělené EFRR a ESF výjimečně, a aniž jsou dotčena obecná pravidla pro přidělování zdrojů ze strukturálních fondů, členily podle jednotlivých kategorií regionů. Předpokládá se však, že členské státy zohlední potřeby v jednotlivých regionech a jejich úroveň rozvoje, aby podpora vyváženým způsobem řešila jak potřeby regionů a měst nejvíce dotčených dopadem pandemie COVID-19, tak potřebu zaměřovat se nadále na méně rozvinuté regiony v souladu s cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti podle článku 174 Smlouvy o fungování EU. Členské státy by rovněž měly v souladu se zásadou partnerství zapojit místní a regionální orgány i příslušné orgány zastupující občanskou společnost a sociální partnery. |
(25) |
S výjimkou případů, kdy toto nařízení stanoví odchylky, by výdaje v rámci REACT-EU měly podléhat stejným povinnostem a zárukám jako veškeré financování soudržnosti. To zahrnuje dodržování základních práv a Listiny základních práv Evropské unie a také účinná opatření proti podvodům prováděná s podporou stávajících agentur pro boj proti podvodům na úrovni členských států a Unie, jako je Evropský úřad pro boj proti podvodům a případně Úřad evropského veřejného žalobce. |
(26) |
Pokud jsou přijata opatření pro ochranu rozpočtu Unie, je nezbytné náležitě chránit oprávněné zájmy konečných a jiných příjemců. |
(27) |
Aby se usnadnily převody povolené na základě změn tohoto nařízení, neměla by se na ně vztahovat podmínka stanovená v čl. 30 odst. 1 písm. f) finančního nařízení o použití prostředků na stejný cíl. |
(28) |
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž reakce na dopady krize COVID-19 zavedením flexibilních opatření při poskytování podpory z fondů ESI, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu nebo účinků navrhované akce může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle. |
(29) |
Vzhledem k naléhavosti situace v souvislosti s pandemií COVID-19 by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. |
(30) |
Nařízení (EU) č. 1303/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(31) |
Ustanovení čl. 135 odst. 2 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (10) stanoví, že změny nařízení Rady (EU, EURATOM) č. 1311/2013 (11) nebo rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom (12), které jsou přijaty ke dni vstupu dané dohody v platnost nebo po tomto dni, se nemají vztahovat na Spojené království, pokud mají dopad na jeho finanční závazky. Podpora podle tohoto nařízení na roky 2021 a 2022 je financována zvýšením stropu vlastních zdrojů Unie, což by mělo dopad na finanční závazky Spojeného království. Toto nařízení by se proto na Spojené království a ve Spojeném království nemělo použít, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (EU) č. 1303/2013 se mění takto:
1. |
Vkládají se nové články, které znějí: „Článek 92a Zdroje REACT-EU Opatření uvedená v čl. 1 odst. 2 nařízení Rady (EU) 2020/2094 (*1) se v rámci strukturálních fondů provádějí částkou do výše 47 500 000 000 EUR v cenách roku 2018, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 2 písm. a) bodě i) uvedeného nařízení, s výhradou čl. 3 odst. 3, 4, 7 a 9 uvedeného nařízení. Tyto dodatečné zdroje na roky 2021 a 2022 pocházející z Nástroje Evropské unie na podporu oživení poskytují pomoc při podpoře zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a při přípravě zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství (dále jen „zdroje REACT-EU“). Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2020/2094 představují zdroje REACT-EU vnější účelově vázané příjmy pro účely čl. 21 odst. 5 finančního nařízení. Článek 92b Prováděcí opatření pro zdroje REACT-EU 1. Zdroje REACT-EU se uvolní v rámci cíle Investice pro růst a zaměstnanost. Odchylně od článku 94 vyčlení členské státy společně část svých zdrojů REACT-EU rovněž na programy přeshraniční spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce, jehož se účastní, pokud se dohodnou, že toto vyčlenění prostředků odráží jejich příslušné vnitrostátní priority. Zdroje REACT-EU se použijí k provádění technické pomoci podle odstavce 6 tohoto článku a operací, jimiž se provádí tematický cíl uvedený v prvním pododstavci odst. 9 tohoto článku. 2. Zdroje REACT-EU se uvolní na rozpočtový závazek v letech 2021 a 2022 nad rámec celkových prostředků uvedených v článku 91 takto:
Zdroje REACT-EU rovněž podporují správní výdaje do výše 18 000 000 EUR v cenách roku 2018. Operace, které mají být podpořeny ze zdrojů REACT-EU, mohou být pro účely podpory vybrány do konce roku 2023. Ustanovení týkající se fázování stanovená v nařízení o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti, Fondu pro spravedlivou transformaci a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový a migrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro správu hranic a víza se použijí na operace podporované ze zdrojů REACT-EU. 3. Částka ve výši 0,35 % zdrojů REACT-EU se přiděluje na technickou pomoc z podnětu Komise se zvláštním zaměřením na členské státy, které byly pandemií COVID-19 zasaženy více, a na členské státy s nižší mírou využití a čerpání prostředků. 4. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme rozhodnutí, kterým stanoví rozdělení zdrojů REACT-EU jako prostředků ze strukturálních fondů na rok 2021 pro každý členský stát v souladu s kritérii a metodikou stanovenými v příloze VIIa. V roce 2021 se provede revize uvedeného rozhodnutí za účelem rozdělení zdrojů REACT-EU pro rok 2022 na základě údajů dostupných k 19. říjnu 2021. 5. Odchylně od čl. 76 odst. 1 se rozpočtové závazky na zdroje REACT-EU týkající se jednotlivých dotčených operačních programů stanoví pro každý fond na roky 2021 a 2022. Právní závazek uvedený v čl. 76 druhém odstavci na roky 2021 a 2022 vstoupí v platnost nejdříve v den uvedený v čl. 3 odst. 3 nařízení (EU) 2020/2094. Na zdroje REACT-EU se nepoužije čl. 76 odst. 3 a 4. Odchylně od čl. 14 odst. 3 finančního nařízení se na rozpočtové závazky na základě zdrojů REACT-EU nepoužijí pravidla pro rušení závazků stanovená v kapitole IV hlavě IX části II a v článku 136 tohoto nařízení. Odchylně od čl. 12 odst. 4 písm. c) finančního nařízení se zdroje REACT-EU nepoužijí pro nástupnický program nebo akci. Odchylně od čl. 86 odst. 2 a čl. 136 odst. 1 tohoto nařízení se závazky týkající se zdrojů REACT-EU zruší podle pravidel, která se používají pro uzavření programů. Každý členský stát přidělí na operační programy nebo programy přeshraniční spolupráce, do nichž jsou zapojeny místní a regionální orgány a příslušné orgány zastupující občanskou společnost a sociální partnery, v souladu se zásadou partnerství, zdroje REACT-EU, které jsou na programování k dispozici v rámci EFRR a ESF. Odchylně od čl. 92 odst. 7 se rovněž navrhne, aby byla část zdrojů REACT-EU, pokud to dotčený členský stát považuje za vhodné, použita ke zvýšení podpory Fondu evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD), s cílem řešit situaci osob, které byly bezprecedentním způsobem postiženy krizí způsobené onemocněním COVID-19. Část zdrojů REACT-EU může být rovněž použita ke zvýšení podpory pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí. V obou případech lze zvýšení navrhnout před přidělením prostředků EFRR a ESF nebo zároveň s ním. Po počátečním přidělení mohou být zdroje REACT-EU na žádost členského státu o změnu operačního programu podle čl. 30 odst. 1 převedeny mezi EFRR a ESF, a to bez ohledu na procentní podíly uvedené v čl. 92 odst. 1 písm. a), b) a c), přičemž celková operační síla ESF zůstane na úrovni Unie zachována. Tento pododstavec se nepoužije na zdroje EFRR přidělené na programy přeshraniční spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce. Ustanovení čl. 30 odst. 5 se na zdroje REACT-EU nepoužije. Uvedené zdroje jsou vyloučeny ze základu pro výpočet stropů stanovených v uvedeném odstavci. Pro účely použití čl. 30 odst. 1 písm. f) finančního nařízení se na tyto převody nepoužije podmínka, že prostředky musí být na stejný cíl. Uvedené převody se mohou vztahovat pouze na probíhající rok nebo na budoucí roky ve finančním plánu. Požadavky stanovené v čl. 92 odst. 4 tohoto nařízení se nevztahují na počáteční přidělení ani na následné převody zdrojů REACT-EU. Zdroje REACT-EU se provádějí podle pravidel fondu, k němuž jsou přiděleny nebo převedeny. 6. Až 4 % celkových zdrojů REACT-EU v rámci EFRR a ESF lze přidělit z iniciativy členských států na technickou pomoc v rámci jakéhokoli stávajícího operačního programu podporovaného z EFRR nebo ESF nebo na nový operační program nebo nové operační programy uvedené v odstavci 10. Až 6 % dodatečných zdrojů EFRR přidělených na program přeshraniční spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce podle druhého pododstavce odstavce 1 může být přiděleno na technickou pomoc. 7. Odchylně od čl. 81 odst. 1 a čl. 134 odst. 1 činí počáteční předběžné financování, které má být vyplaceno v důsledku rozhodnutí Komise o přijetí operačního programu nebo schválení změny operačního programu pro účely přidělení zdrojů REACT-EU, 11 % ze zdrojů REACT-EU přidělených na programy na rok 2021. Pro účely použití čl. 134 odst. 2 na roční předběžné financování v letech 2021, 2022 a 2023 zahrnuje výše podpory z fondů na celé programové období pro daný operační program zdroje REACT-EU. Částku vyplacenou v rámci dodatečného počátečního předběžného financování uvedeného v prvním pododstavci Komise plně zúčtuje nejpozději při uzavření programu. 8. Zdroje REACT-EU, které nejsou přiděleny na technickou pomoc, se použijí v rámci nového tematického cíle stanoveného v prvním pododstavci odst. 9 k podpoře opatření na zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a na přípravu zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství. Členské státy mohou přidělit zdroje REACT-EU na jednu nebo více samostatných prioritních os v rámci stávajícího operačního programu nebo programů v rámci cíle Investice pro růst a zaměstnanost nebo v rámci stávajícího programu či programů přeshraniční spolupráce v rámci cíle Evropská územní spolupráce, nebo na nový operační program nebo na programy uvedené v odstavci 10 tohoto článku v rámci cíle Investice pro růst a zaměstnanost. Odchylně od čl. 26 odst. 1 se program vztahuje na období do 31. prosince 2022, s výhradou odstavce 4 tohoto článku. V případě EFRR se zdroje REACT-EU použijí především na podporu investic do výrobků a služeb ve zdravotnictví nebo do sociální infrastruktury, na podporu ve formě provozního kapitálu nebo investiční podpory malým a středním podnikům na investice do odvětví s vysokým potenciálem pro tvorbu pracovních míst, na podporu investic přispívajících k přechodu na digitální a zelenou ekonomiku, na podporu investic do infrastruktury poskytující základní služby občanům a na podporu hospodářských podpůrných opatření v regionech, které jsou nejzávislejší na odvětvích, jež krize COVID-19 postihla nejvíce. V případě ESF se zdroje REACT-EU použijí především k podpoře přístupu na pracovní trh na základě zachování pracovních míst zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, a to i prostřednictvím režimů zkrácené pracovní doby, a to i v případě, že tato podpora není spojena s aktivními opatřeními na trhu práce, ledaže tato opatření ukládají vnitrostátní právní předpisy. Zdroje REACT-EU podpoří tvorbu pracovních míst a kvalitu zaměstnání, zejména pro osoby ve zranitelném postavení, a rozšíří opatření pro zaměstnanost mladých lidí v souladu s posílenými zárukami pro mladé lidi. Investice do vzdělávání, odborné přípravy a rozvoje dovedností se cílí tak, aby podporovaly jak zelenou, tak i digitální transformaci. Zdroje REACT-EU rovněž podpoří sociální systémy přispívající k opatřením sociálního začleňování a boje proti diskriminaci a chudobě se zvláštním ohledem na chudobu u dětí a zlepší přístup k sociálním službám obecného zájmu, včetně služeb pro děti, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny a lidi bez domova. 9. S výjimkou technické pomoci uvedené v odstavci 6 tohoto článku a zdrojů REACT-EU použitých pro FEAD nebo Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí podle odst. 5 sedmého pododstavce tohoto článku podporují zdroje REACT-EU operace v rámci nového tematického cíle „Podpora zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a příprava zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství“, a doplňují tak tematické cíle stanovené v článku 9. Tematický cíl uvedený v prvním pododstavci tohoto odstavce slouží výhradně k programování zdrojů REACT-EU. Odchylně od čl. 96 odst. 1 písm. b), c) a d) tohoto nařízení a čl. 8 odst. 1) nařízení (EU) č. 1299/2013 se tento cíl nekombinuje s jinými investičními prioritami. Tematický cíl uvedený v prvním pododstavci tohoto odstavce představuje rovněž jedinou investiční prioritu pro programování a provádění zdrojů REACT-EU z EFRR a ESF. Je-li v rámci stávajícího operačního programu stanovena jedna nebo více samostatných prioritních os odpovídajících tematickému cíli uvedenému v prvním pododstavci tohoto odstavce, nevyžadují se k popisu prioritní osy v revidovaném operačním programu prvky uvedené v čl. 96 odst. 2 písm. b) bodech v) a vii) tohoto nařízení a v čl. 8 odst. 2 písm. b) bodech v) a vi) nařízení (EU) č. 1299/2013. Revidovaný plán financování uvedený v čl. 96 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení a v čl. 8 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 1299/2013 stanoví přidělení zdrojů REACT-EU na rok 2021 a případně na rok 2022, aniž by se určovaly částky pro výkonnostní rezervu a provádělo členění podle kategorie regionů. Odchylně od čl. 30 odst. 1 tohoto nařízení musí být žádosti členských států o změnu programu řádně odůvodněny, a zejména se v nich musí uvádět očekávaný dopad změn programu na podporu zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a na přípravu zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství. K uvedeným žádostem musí být přiložen revidovaný program. 10. Odchylně od čl. 26 odst. 4 mohou členské státy v rámci nového tematického cíle uvedeného v prvním pododstavci odst. 9 tohoto článku vypracovat nové specializované operační programy v rámci cíle Investice pro růst a zaměstnanost. Nevyžaduje se předběžné hodnocení podle článku 55. Odchylně od čl. 96 odst. 2 písm. a) se v případě zřízení takového nového operačního programu v odůvodnění uvede očekávaný dopad operačního programu na podporu zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a na přípravu zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství. Zřizuje-li se takový nový operační program, mohou členské státy pro účely čl. 96 odst. 5 písm. a) určit pouze orgány, které jsou již určeny v rámci probíhajících operačních programů podporovaných z EFRR, ESF a Fondu soudržnosti. Prvky stanovené v čl. 96 odst. 2 prvním pododstavci písm. b) bodech v) a vii), v čl. 96 odst. 4, v čl. 96 odst. 6 písm. b) a c) a v čl. 96 odst. 7 se u takového nového operačního programu nevyžadují. Prvky podle čl. 96 odst. 3 se vyžadují pouze tehdy, pokud je poskytnuta odpovídající podpora. Odchylně od čl. 29 odst. 3 a 4 a čl. 30 odst. 2 se Komise vynasnaží schválit jakýkoli nový specializovaný operační program nebo jakoukoli změnu stávajícího programu do 15 pracovních dní od jejich předložení členským státem. 11. Odchylně od čl. 65 odst. 2 a 9 jsou výdaje na operace podporované v rámci tematického cíle uvedeného v prvním pododstavci odst. 9 tohoto článku způsobilé ode dne 1. února 2020. 12. Odchylně od čl. 120 odst. 3 prvního a druhého pododstavce lze na prioritní osu nebo osy, které jsou podporovány ze zdrojů REACT-EU plánovaných v rámci tematického cíle podle prvního pododstavce odst. 9 tohoto článku, použít spolufinancování až do výše 100 %. Kromě společných ukazatelů stanovených ve zvláštních pravidlech pro jednotlivé fondy používají členské státy v příslušných případech rovněž specifické COVID-19 ukazatele pro jednotlivé programy, které poskytla Komise. Odchylně od čl. 56 odst. 3 a čl. 114 odst. 2 členské státy zajistí, aby do 31. prosince 2024 bylo provedeno alespoň jedno hodnocení využití zdrojů REACT-EU s cílem posoudit jejich účinnost, efektivnost, dopad a případně schopnost zajistit inkluzi a nediskriminační zacházení, a to i z genderového hlediska, a také to, jak přispěly k tematickému cíli podle prvního pododstavce odst. 9 tohoto článku. 13. Na zdroje REACT-EU se nevztahují tato ustanovení:
Odchylně od požadavků stanovených v čl. 12 odst. 4 nařízení (EU) č. 1299/2013, pokud jde o operace podporované ze zdrojů REACT-EU v rámci cíle Evropská územní spolupráce, postačuje spolupráce příjemců alespoň ve dvou oblastech. 14. Členské státy a řídicí orgány při plnění svých povinností souvisejících s informacemi, komunikací a zviditelněním podle čl. 115 odst. 1 a 3 a přílohy XII zajistí, aby si potenciální příjemci, příjemci, účastníci, koneční příjemci finančních nástrojů a široká veřejnost byli vědomi existence a objemu zdrojů REACT-EU a dodatečné podpory, která z nich plyne. Členské státy a řídicí orgány sdělí občanům, že daná operace je financována v rámci reakce Unie na pandemii COVID-19, a zajistí plnou transparentnost, případně s využitím sociálních médií. Odkazy na „fond“, „fondy“ nebo „fondy ESI“ v oddílu 2.2 přílohy XII musí být doplněny odkazem „financováno v rámci reakce Unie na pandemii COVID-19“, poskytuje-li se na operace finanční podpora ze zdrojů REACT-EU. (*1) Nařízení Rady (EU) 2020/2094 ze dne 14. prosince 2020, kterým se zřizuje Nástroj Evropské unie na podporu oživení, jehož účelem je podpořit oživení po krizi COVID-19 (Úř. věst. L 433, 22.12.2020, s. 23).”;" |
2) |
V článku 154 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Ustanovení čl. 92a a čl. 92b se nepoužijí na Spojené království a ve Spojeném království. Odkazy na členské státy v uvedených ustanoveních nezahrnují Spojené království.“ |
3) |
Vkládá se příloha VIIa, jejíž znění je uvedeno v příloze tohoto nařízení. |
Článek 2
Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě hodnocení programu REACT-EU do 31. března 2025. Toto hodnocení musí obsahovat informace o dosažení cílů programu REACT-EU, o účinném využívání jeho zdrojů, o druzích financovaných opatření, o příjemcích a konečných příjemcích finančních prostředků a o evropském přínosu pomoci poskytované v rámci hospodářského oživení.
Článek 3
Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Úř. věst. C 272, 17.8.2020, s. 1.
(2) Stanovisko ze dne 14. října 2020 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2020 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2020.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/460 ze dne 30. března 2020, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 508/2014, pokud jde o specifická opatření pro aktivaci investic do systémů zdravotní péče členských států a do jiných odvětví jejich ekonomik v reakci na šíření onemocnění COVID-19 (investiční iniciativa pro reakci na koronavirus) (Úř. věst. L 99, 31.3.2020, s. 5).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/558 ze dne 23. dubna 2020, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013 a (EU) č. 1301/2013, pokud jde o specifická opatření k zajištění mimořádné flexibility pro využití evropských strukturálních a investičních fondů v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 (Úř. věst. L 130, 24.4.2020, s. 1).
(8) Nařízení Rady (EU) 2020/2094 ze dne 14. prosince 2020, kterým se zřizuje Nástroj Evropské unie na podporu oživení, jehož účelem je podpořit oživení po krizi COVID-19 (Úř. věst. L 433, 22.12.2020, s. 23).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(10) Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7.
(11) Nařízení Rady (EU, EURATOM) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).
(12) Rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie (Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 105).
PŘÍLOHA
“PŘÍLOHA VIIa
METODIKA PŘIDĚLOVÁNÍ ZDROJŮ REACT-EU – ČL. 92B ODST. 4
Metoda přidělování zdrojů REACT-EU
Zdroje REACT-EU se rozdělí mezi členské státy podle této metodiky:
1. |
Prozatímní podíl každého členského státu na zdrojích REACT-EU se určí jako vážený součet podílů stanovených na základě těchto kritérií, s uvedenými váhovými koeficienty:
Je-li skutečný sezónní očištěný HDP členského státu v eurech za příslušné referenční období vyšší než v prvním pololetí roku 2019, nepoužijí se údaje tohoto členského státu pro výpočet podle písm. a) bodu i). Pokud je počet nezaměstnaných (věková skupina 15 až 74 let) nebo nezaměstnaných mladých lidí (věková skupina 15 až 24 let) v členském státě za příslušné referenční období nižší než v lednu 2020, nepoužijí se údaje tohoto členského státu pro výpočty podle písm. b) bodu ii) a písm. c) bodu ii). |
2. |
Pravidla stanovená v odstavci 1 nesmí vést k tomu, aby příděly pro jednotlivé členské státy na celé období 2021 až 2022 byly vyšší než
Částky překračující u jednotlivých členských států úroveň stanovenou v písmenech a) až c) se přerozdělí poměrně k přídělům pro všechny ostatní členské státy, jejichž průměrný HND na obyvatele (v PPS) je nižší než 100 % průměru EU-27. HND na obyvatele (v PPS) za období 2015–2017 je ten, který byl použit u politiky soudržnosti v rámci jednání o VFR na období 2021–2027. |
3. |
Pro účely výpočtu rozdělení zdrojů REACT-EU na rok 2021:
Před použitím metody podle odstavců 1 a 2 se v případě zdrojů REACT-EU na rok 2021 přidělí částka 100 000 000 EUR Lucembursku a 50 000 000 EUR Maltě. Dále se nejvzdálenějším regionům úrovně NUTS 2 přidělí z přidělených prostředků částka odpovídající intenzitě podpory ve výši 30 EUR na obyvatele. Tyto příděly budou jednotlivým regionům a členským státům rozděleny proporcionálně k celkovému počtu jejich obyvatel. Prostředky dodatečně přidělené na nejvzdálenější regiony se přičtou k příspěvku, který každý nejvzdálenější region získává z vnitrostátního rozpočtu. Zbývající částka na rok 2021 je rozdělena mezi členské státy podle metody popsané v odstavcích 1 a 2. |
4. |
Pro účely výpočtu rozdělení zdrojů REACT-EU na rok 2022:
|
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/43 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2222
ze dne 23. prosince 2020
o určitých aspektech železniční bezpečnosti a propojenosti s ohledem na přeshraniční infrastrukturu spojující Unii a Spojené království prostřednictvím pevného spojení v Lamanšském průlivu
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s řádným legislativním postupem (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Dohoda o vystoupení Spojeného království z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2) (dále jen „dohoda o vystoupení“) byla Unií uzavřena rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 (3) a vstoupila v platnost dnem 1. února 2020. Přechodné období uvedené v článku 126 dohody o vystoupení, během něhož se na Spojené království a v rámci Spojeného království nadále uplatňuje právo Unie v souladu s článkem 127 dohody o vystoupení (dále jen „přechodné období“), končí dnem 31. prosince 2020. |
(2) |
Článek 10 smlouvy mezi Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Francouzskou republikou o výstavbě a provozu pevného spojení v Lamanšském průlivu soukromými koncesionáři, podepsané v Canterbury dne 12. února 1986 (dále jen „smlouva z Canterbury“), zřídil mezivládní komisi pro dohled nad veškerými záležitostmi týkajícími se výstavby a provozu pevného spojení v Lamanšském průlivu. |
(3) |
Do konce přechodného období je mezivládní komise vnitrostátním bezpečnostním orgánem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 (4). V tomto postavení na celé pevné spojení v Lamanšském průlivu uplatňuje ustanovení práva Unie, jež se týkají bezpečnosti a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 (5) interoperability železnic. |
(4) |
Nebude-li stanoveno jinak, po uplynutí přechodného období se právo Unie již nebude vztahovat na část pevného spojení v Lamanšském průlivu spadající do pravomoci Spojeného království a, co se týče části pevného spojení pod Lamanšským průlivem spadající do pravomoci Francie, uvedená mezivládní komise již nebude působit jako vnitrostátní bezpečnostní orgán podle práva Unie. Schválení z hlediska bezpečnosti vydané provozovateli infrastruktury pevného spojení v Lamanšském průlivu mezivládní komisí podle článku 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (6) a osvědčení o bezpečnosti vydaná železničním podnikům provozujícím dopravu prostřednictvím pevného spojení v Lamanšském průlivu mezivládní komisí podle článku 10 uvedené směrnice pozbudou platnosti ode dne 1. ledna 2021. |
(5) |
Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1531 (7) byla Francie zmocněna ke sjednání, podpisu a uzavření mezinárodní dohody se Spojeným královstvím o uplatňování pravidel Unie o bezpečnosti a interoperabilitě železnic na pevné spojení v Lamanšském průlivu s cílem zachovat jednotný bezpečnostní režim. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1530 (8) byla změněna směrnice (EU) 2016/798, pokud jde mimo jiné o pravidla týkající se vnitrostátních bezpečnostních orgánů. |
(6) |
Na základě nařízení (EU) 2020/1530 a s výhradou dohody předvídané rozhodnutím (EU) 2020/1531 a uzavřené za určitých podmínek stanovených v uvedeném rozhodnutí měla mezivládní komise zůstat jednotným bezpečnostním orgánem pro celé pevné spojení v Lamanšském průlivu, přičemž pokud jde o část pevného spojení v Lamanšském průlivu v pravomoci Francie, měla být i vnitrostátním bezpečnostním orgánem ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice (EU) 2016/798. Je však nepravděpodobné, že tato dohoda předvídaná rozhodnutím (EU) 2020/1531 vstoupí v platnost před koncem přechodného období. |
(7) |
Bez této dohody se od 1. ledna 2021 již mezivládní komise nebude považovat za vnitrostátní bezpečnostní orgán ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice (EU) 2016/798, pokud jde o část pevného spojení v Lamanšském průlivu v pravomoci Francie. Schválení z hlediska bezpečnosti a osvědčení o bezpečnosti vydaná mezivládní komisí pozbydou platnosti. Příslušným vnitrostátním bezpečnostním orgánem pro úsek pevného spojení v Lamanšském průlivu v pravomoci Francie se stane francouzský vnitrostátní bezpečnostní orgán. |
(8) |
S ohledem na hospodářský význam pevného spojení v Lamanšském průlivu pro Unii je nezbytné, aby dále fungovalo i po 1. lednu 2021. Za tímto účelem by schválení z hlediska bezpečnosti vydané provozovateli infrastruktury pevného spojení mezivládní komisí mělo zůstat v platnosti po dobu nejvýše dvou měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení, což je doba dostatečná k tomu, aby francouzský vnitrostátní bezpečnostní orgán mohl vydat vlastní schválení z hlediska bezpečnosti. |
(9) |
Licence vydané podle kapitoly III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (9) železničním podnikům usazeným ve Spojeném království pozbydou platnosti po uplynutí přechodného období. Dne 10. listopadu 2020 oznámila Francie v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2012/34/EU Komisi svůj záměr zahájit jednání o přeshraniční dohodě se Spojeným královstvím. Cílem této dohody by bylo umožnit železničním podnikům usazeným ve Spojeném království, které jsou držiteli licence vydané Spojeným královstvím, aby využívaly přeshraniční infrastrukturu spojující Unii a Spojené království prostřednictvím pevného spojení v Lamanšském průlivu až k hraniční stanici a terminálu Calais-Fréthun (Francie), aniž by získaly licenci od licenčního orgánu Unie podle směrnice 2012/34/EU. |
(10) |
S cílem zajistit propojení mezi Unií a Spojeným královstvím je nezbytné, aby železniční podniky usazené ve Spojeném království, které jsou držiteli licence vydané Spojeným královstvím, mohly i nadále provozovat svou činnost. Za tímto účelem by měla být doba platnosti jejich licencí vydaných Spojeným královstvím podle směrnice 2012/34/EU a jejich osvědčení o bezpečnosti vydaných mezivládní komisí prodloužena o devět měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení, což je doba dostatečná k tomu, aby dotčený členský stát mohl přijmout nezbytná opatření k zajištění propojení v souladu se směrnicemi 2012/34/EU a (EU) 2016/798 a na základě dohody předvídané rozhodnutím (EU) 2020/1531. |
(11) |
Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o odnětí výhody udělené držitelům schválení, osvědčení a licencí, pokud není zajištěn soulad s požadavky Unie. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10). Pro přijetí těchto opatření by měl být použit přezkumný postup, vzhledem k jejich možnému dopadu na bezpečnost železnic. Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty. |
(12) |
Vzhledem k naléhavosti dané koncem uvedeného přechodného období je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii. |
(13) |
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení prozatímních opatření týkajících se určitých aspektů bezpečnosti a propojení železnic s ohledem na konec přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. |
(14) |
Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po skončení přechodného období, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Toto nařízení stanoví zvláštní ustanovení s ohledem na konec přechodného období uvedeného v článku 126 dohody o vystoupení pro některá schválení z hlediska bezpečnosti a osvědčení o bezpečnosti vydaná podle směrnice 2004/49/ES a některé licence železničních podniků vydané podle směrnice 2012/34/EU, uvedené v odstavci 2.
2. Toto nařízení se použije na následující schválení, osvědčení a licence, jež jsou platné ke dni 31. prosince 2020:
a) |
schválení z hlediska bezpečnosti vydaná podle článku 11 směrnice 2004/49/ES provozovatelům infrastruktury pro řízení a provoz přeshraniční infrastruktury spojující Unii a Spojené království pevným spojením v Lamanšském průlivu; |
b) |
osvědčení o bezpečnosti vydaná podle článku 10 směrnice 2004/49/ES železničním podnikům usazeným ve Spojeném království, které využívají přeshraniční infrastrukturu spojující Unii a Spojené království pevným spojením v Lamanšském průlivu; |
c) |
licence vydané podle kapitoly III směrnice 2012/34/EU železničním podnikům usazeným ve Spojeném království, které využívají přeshraniční infrastrukturu spojující Unii a Spojené království pevným spojením v Lamanšském průlivu. |
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí příslušné definice ze směrnic 2012/34/EU a (EU) 2016/798 a z aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých podle uvedených směrnic a podle směrnice 2004/49/ES.
Článek 3
Platnost schválení z hlediska bezpečnosti, osvědčení o bezpečnosti a licencí
1. Schválení z hlediska bezpečnosti uvedená v čl. 1 odst. 2 písm. a) zůstávají v platnosti po dobu dvou měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení.
2. Osvědčení o bezpečnosti uvedená v čl. 1 odst. 2 písm. b) zůstávají v platnosti po dobu devíti měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení. Jsou platná pouze pro účely příjezdu do hraniční stanice a terminálu Calais-Fréthun ze Spojeného království nebo odjezdu z této stanice a terminálu do Spojeného království.
3. Licence uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. c) zůstávají v platnosti po dobu devíti měsíců od data použitelnosti tohoto nařízení. Odchylně od čl. 23 odst. 1 směrnice 2012/34/EU jsou tyto licence platné pouze na území, které se nachází mezi hraniční stanicí a terminálem Calais-Fréthun a Spojeným královstvím.
Článek 4
Pravidla a povinnosti týkající se schválení z hlediska bezpečnosti, osvědčení o bezpečnosti a licencí
1. Schválení z hlediska bezpečnosti, osvědčení o bezpečnosti a licence, na které se vztahuje článek 3 tohoto nařízení, podléhají pravidlům, která se na ně použijí podle směrnic 2012/34/EU a (EU) 2016/798 a v souladu s prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci přijatými na základě uvedených směrnic.
2. Držitelé schválení z hlediska bezpečnosti, osvědčení o bezpečnosti a licencí uvedených v čl. 1 odst. 2 a případně orgán v Unii, který je vydal, pokud nejde o vnitrostátní bezpečnostní orgán, na jehož území se infrastruktura nachází a do jehož pravomoci spadá hraniční stanice a terminál Calais-Fréthun, s tímto vnitrostátním bezpečnostním orgánem spolupracují a poskytují mu veškeré příslušné informace a dokumenty.
3. Pokud nebyly informace nebo dokumenty poskytnuty ve lhůtách stanovených v žádostech vnitrostátního bezpečnostního orgánu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, může Komise po oznámení vnitrostátního bezpečnostního orgánu přijmout prováděcí akty, jimiž odejme výhodu udělenou držiteli podle článku 3. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 7 odst. 2.
4. Držitelé schválení z hlediska bezpečnosti, osvědčení o bezpečnosti a licencí uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení neprodleně informují Komisi a Agenturu Evropské unie pro železnice o všech opatřeních jiných příslušných bezpečnostních orgánů, která mohou být v rozporu s jejich povinnostmi vyplývajícími z tohoto nařízení, ze směrnice 2012/34/EU nebo ze směrnice (EU) 2016/798.
5. Před odnětím výhod udělených podle článku 3 informuje Komise v dostatečném předstihu vnitrostátní bezpečnostní orgán uvedený v odstavci 2 tohoto článku, orgán, který vydal schválení z hlediska bezpečnosti, osvědčení o bezpečnosti a licence uvedené v čl. 1 odst. 2, a držitele těchto schválení, osvědčení a licencí o svém úmyslu přistoupit k tomuto odnětí a poskytne jim příležitost vyjádřit se.
6. Pokud jde o licence uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení, pro účely odstavců 1 až 5 tohoto článku se odkazy na vnitrostátní bezpečnostní orgán považují za odkazy na orgán vydávající licence vymezený v čl. 3 bodu 15 směrnice 2012/34/EU.
Článek 5
Monitorování souladu s právem Unie
1. Vnitrostátní bezpečnostní orgán uvedený v čl. 4 odst. 2 monitoruje bezpečnostní normy pro železnice uplatňované na železniční podniky usazené ve Spojeném království, jež využívají přeshraniční infrastrukturu uvedenou v čl. 1 odst. 2 písm. a), a bezpečnostní normy pro železnice uplatňované na uvedenou přeshraniční infrastrukturu. Vnitrostátní bezpečnostní orgán dále kontroluje, zda provozovatelé infrastruktury a železniční podniky splňují bezpečnostní požadavky stanovené v právu Unie. Vnitrostátní bezpečnostní orgán případně Komisi a Agentuře Evropské unie pro železnice poskytne doporučení, aby Komise jednala v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.
Orgán vydávající licence uvedený v čl. 4 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 6 tohoto nařízení sleduje, zda jsou požadavky článků 19 až 22 směrnice 2012/34/EU nadále plněny ve vztahu k železničním podnikům, kterým Spojené království vydalo licenci uvedenou v čl. 1 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení.
2. Pokud má Komise oprávněné obavy, že bezpečnostní normy uplatňované na provoz přeshraničních železničních služeb nebo infrastruktury spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení nebo části téže infrastruktury, která se nachází ve Spojeném království, nejsou v souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie, přijme bez zbytečného odkladu prováděcí akty, jimiž odejme výhodu udělenou držiteli podle článku 3. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci platí obdobně, pokud má Komise oprávněné obavy, jež se týkají splnění požadavků uvedených v odst. 1 druhém pododstavci. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 7 odst. 2.
3. Pro účely odstavce 1 tohoto článku si může vnitrostátní bezpečnostní orgán nebo orgán vydávajícím licence uvedený v čl. 4 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 6 vyžádat informace od příslušných orgánů a stanovit přiměřenou lhůtu. Pokud tyto příslušné orgány neposkytnou požadované informace ve stanovené lhůtě nebo poskytnou informace neúplné, může Komise po oznámení vnitrostátního bezpečnostního orgánu nebo orgánu vydávajícího licence uvedeného v čl. 4 odst. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 6 v případě potřeby přijmout prováděcí akty, jimiž odejme výhodu udělenou držiteli podle článku 3. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 7 odst. 2.
4. Před odnětím výhod udělených podle článku 3 informuje Komise v dostatečném předstihu vnitrostátní bezpečnostní orgán uvedený čl. 4 odst. 2, orgán, který vydal schválení z hlediska bezpečnosti, osvědčení o bezpečnosti a licence uvedené v čl. 1 odst. 2, a držitele těchto schválení, osvědčení a licencí, jakož i vnitrostátní bezpečnostní orgán a orgán vydávající licence Spojeného království, o svém úmyslu přistoupit k tomuto odnětí a poskytne jim příležitost vyjádřit se.
Článek 6
Konzultace a spolupráce
1. Příslušné orgány dotčeného členského státu vedou konzultace a spolupracují s příslušnými orgány Spojeného království tak, aby bylo zajištěno provádění tohoto nařízení.
2. Dotčený členský stát na požádání neprodleně poskytne Komisi veškeré informace získané podle odstavce 1 nebo jakékoli jiné informace důležité pro provádění tohoto nařízení.
Článek 7
Výbor
1. Komisi jsou nápomocny výbor uvedený v článku 51 směrnice (EU) 2016/797 a výbor uvedený v článku 62 směrnice 2012/34/EU. Tyto výbory jsou výbory ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.
Článek 8
Vstup v platnost a použitelnost
1. Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Použije se ode dne 1. ledna 2021.
3. Použitelnost tohoto nařízení končí dnem 30. září 2021.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2020 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2020.
(2) Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7).
(3) Rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 1).
(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 ze dne 11. května 2016 o bezpečnosti železnic (Úř. věst. L 138, 26.5.2016, s. 102).
(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 ze dne 11. května 2016 o interoperabilitě železničního systému v Evropské unii (Úř. věst. L 138, 26.5.2016, s. 44).
(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Směrnice o bezpečnosti železnic) (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 44).
(7) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1531 ze dne 21. října 2020, jímž se Francie zmocňuje sjednat, podepsat a uzavřít mezinárodní dohodu, kterou se doplňuje smlouva mezi Francií a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o výstavbě a provozu pevného spojení v Lamanšském průlivu soukromými koncesionáři (Úř. věst. L 352, 22.10.2020, s. 4).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1530 ze dne 21. října 2020, kterým se mění směrnice (EU) 2016/798, pokud jde o uplatňování pravidel bezpečnosti a interoperability železnic na pevné spojení v Lamanšském průlivu (Úř. věst. L 352, 22.10.2020, s. 1).
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 32).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/49 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU, Euratom) 2020/2223
ze dne 23. prosince 2020,
kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účelnost vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 325 této smlouvy,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Účetního dvora (1),
v souladu s řádným legislativním postupem (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (3) a nařízení Rady (EU) 2017/1939 (4) posílila Unie významně své dostupné prostředky pro ochranu finančních zájmů Unie trestněprávní cestou. Zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „EPPO“) je klíčovou prioritou v rámci politik Unie týkajících se trestního soudnictví a boje proti podvodům, neboť má pravomoc vést v zúčastněných členských státech trestní vyšetřování a podávat obžaloby v souvislosti s trestnými činy poškozujícími nebo ohrožujícími finanční zájmy Unie ve smyslu směrnice (EU) 2017/1371. |
(2) |
Za účelem ochrany finančních zájmů Unie Evropský úřad proti podvodům (dále jen „úřad“) provádí správní vyšetřování administrativních nesrovnalostí i trestného jednání. Na konci vyšetřování může vnitrostátním orgánům pověřeným trestním stíháním vydat justiční doporučení, která jim umožní podání obžaloby a trestní stíhání v členských státech. V členských státech, které se účastní spolupráce v rámci činnosti EPPO, bude úřad ohlašovat EPPO podezření na trestné činy a spolupracovat s EPPO v rámci jeho vyšetřování. |
(3) |
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (5) by mělo být pozměněno a upraveno s ohledem na přijetí nařízení (EU) 2017/1939. Ustanovení nařízení (EU) 2017/1939 upravující vztah mezi úřadem a EPPO by měla být zohledněna a doplněna ustanoveními nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, aby byla zajištěna co nejvyšší úroveň ochrany finančních zájmů Unie prostřednictvím součinnosti mezi nimi a zároveň zabezpečena úzká spolupráce, výměna informací, doplňkovost a zamezení zdvojování činností. |
(4) |
Vzhledem ke společnému cíli, kterým je ochrana integrity rozpočtu Unie, by úřad a EPPO měly navázat a udržovat úzký vztah založený na zásadě loajální spolupráce, který zajistí doplňkovost jejich příslušných mandátů a koordinaci jejich opatření, zejména co se týká oblasti působnosti posílené spolupráce za účelem zřízení EPPO. Vztah mezi úřadem a EPPO by měl přispět k zajištění toho, aby byly na ochranu finančních zájmů Unie využity všechny prostředky. |
(5) |
Nařízení (EU) 2017/1939 vyžaduje, aby úřad, jakož i všechny orgány, instituce a jiné subjekty Unie a příslušné orgány členských států EPPO ohlašovaly bez zbytečného odkladu jakékoli domnělé trestné jednání, u něhož by mohl EPPO vykonat svou pravomoc. Jelikož je úřad pověřen prováděním správních vyšetřování případů podvodů, úplatkářství a jiného protiprávního jednání poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, má ideální předpoklady a prostředky k tomu, aby jednal jako partner a privilegovaný zdroj informací pro EPPO. |
(6) |
Prvky naznačující možné trestné jednání spadající do pravomoci EPPO mohou být obsaženy v prvotních tvrzeních, která úřad obdrží, nebo se mohou objevit teprve v průběhu správního vyšetřování, které úřad zahájí kvůli podezření na administrativní nesrovnalost. Aby úřad splnil svou povinnost ohlašování EPPO, měl by ohlásit jakékoli domnělé trestné jednání v kterékoli fázi před zahájením vyšetřování nebo v jeho průběhu. |
(7) |
Nařízení (EU) 2017/1939 upřesňuje minimální prvky, které mají ohlášení obsahovat. Úřad musí případně provést předběžné posouzení tvrzení, aby tyto prvky zjistil a aby získal potřebné informace. Úřad by měl toto posouzení provést urychleně a způsobem, který neohrozí případné trestní vyšetřování v budoucnu. Po dokončení posouzení by měl úřad EPPO ohlásit, bylo-li zjištěno podezření na trestný čin spadající do jeho pravomoci. |
(8) |
Vzhledem k odborným znalostem úřadu by orgány, instituce a jiné subjekty zřízené Smlouvami nebo na jejich základě (dále jen „orgány, instituce a jiné subjekty“) měly mít možnost využít úřad k provedení takového předběžného posouzení tvrzení, která jim byla ohlášena. |
(9) |
V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 by úřad neměl v zásadě zahajovat správní vyšetřování souběžně s vyšetřováním týchž skutečností, které provádí EPPO. V určitých případech však může ochrana finančních zájmů Unie vyžadovat, aby úřad provedl doplňující správní vyšetřování před skončením trestního řízení zahájeného EPPO za účelem zjištění toho, zda jsou zapotřebí preventivní opatření, nebo zda by měla být přijata finanční, disciplinární či správní opatření. Tato doplňující vyšetřování mohou být vhodná mimo jiné tehdy, je-li nutné vymáhat částky, které mají být uhrazeny do rozpočtu Unie a na něž se vztahují určitá pravidla týkající se promlčení, pokud jsou ohrožené částky velmi vysoké, nebo je-li nutné zabránit v rizikových situacích dalším výdajům prostřednictvím správních opatření. |
(10) |
Pro účely uplatňování požadavku na nezdvojování vyšetřování by měl být pojem „tytéž skutečnosti“ zohledněn ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) týkající se zásady ne bis in idem a měl by znamenat, že skutkové okolnosti, které jsou předmětem šetření, jsou totožné nebo v podstatě totožné a jsou chápány ve smyslu existence souboru konkrétních okolností, které jsou neoddělitelně spojeny v čase a prostoru. |
(11) |
Nařízení (EU) 2017/1939 stanoví, že EPPO může požádat úřad o doplňující správní vyšetřování. Pokud si je EPPO nevyžádá, mělo by takovéto doplňující vyšetřování být možné za zvláštních podmínek i z podnětu samotného úřadu a po konzultaci s EPPO. EPPO by měl mít zejména možnost vznést námitku proti zahájení nebo pokračování vyšetřování vedeného úřadem nebo proti provedení určitých vyšetřovacích úkonů, zejména s cílem ochránit účelnost svých vyšetřování a pravomocí. Úřad by se měl zdržet provedení úkonu, proti němuž vznesl EPPO námitku. Pokud úřad zahájí vyšetřování, přestože EPPO námitku nevznese, měl by úřad při vyšetřování vést průběžně konzultace s EPPO. |
(12) |
Úřad by měl aktivně podporovat vyšetřování prováděné EPPO. V tomto ohledu by měl být EPPO oprávněn požádat úřad, aby podpořil nebo doplnil jeho trestní vyšetřování výkonem pravomocí podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013. Úřad by měl poskytnout tuto podporu v mezích svých pravomocí a v rámci stanoveném v uvedeném nařízení. |
(13) |
Aby byla zajištěna účelná koordinace, spolupráce a transparentnost, měly by si úřad a EPPO vyměňovat informace mezi sebou průběžně. Obzvláště důležitá je výměna informací před zahájením vyšetřování úřadem nebo ze strany EPPO, aby byla zajištěna náležitá koordinace mezi příslušnými opatřeními, zaručena doplňkovost a zamezeno zdvojování činností. Za tímto účelem by úřad a EPPO měly využívat funkce vyhledávání shody ve svých systémech správy případů. Úřad a EPPO by měly upřesnit postupy a podmínky pro tuto výměnu informací ve svých pracovních ujednáních. Za účelem zajištění řádného uplatňování pravidel týkajících se zamezení zdvojování činností a zajištění doplňkovosti by se měly úřad a EPPO dohodnout na určitých lhůtách pro výměnu informací. |
(14) |
Ve zprávě Komise o hodnocení uplatňování nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 2. října 2017 (dále jen „hodnotící zpráva Komise“) dospěla Komise k závěru, že změny právního rámce z roku 2013 znamenaly jasné zlepšení, pokud jde o vedení vyšetřování, spolupráci s partnery a práva dotčených osob. Hodnotící zpráva Komise zároveň upozornila na některé nedostatky, které negativně ovlivňují účelnost a účinnost vyšetřování. |
(15) |
Na naprosto jednoznačná zjištění z hodnotící zprávy Komise je nutno reagovat změnami nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013. Tyto změny jsou v krátkodobém horizontu nezbytné k posílení rámce pro vyšetřování úřadu, aby byl zachován jako silný a zcela funkční úřad, jenž doplňuje trestněprávní přístup EPPO k správním vyšetřováním, aniž by byla změněna jeho působnost nebo pravomoci. Změny se týkají především oblastí, v nichž by nejasnost nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 mohla bránit účelnému provádění vyšetřování úřadem, jako je provádění kontrol a inspekcí na místě, možnost přístupu k informacím o bankovních účtech nebo přípustnost zpráv o případech vypracovaných úřadem jako důkazů ve správních nebo soudních řízeních. |
(16) |
Změny nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 se nedotýkají procesních záruk, které jsou použitelné v rámci vyšetřování. Úřad je vázán procesními zárukami stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (6) a zárukami obsaženými v Listině základních práv Evropské unie. Tento rámec vyžaduje, aby úřad prováděl vyšetřování objektivně, nestranně a důvěrně, shromažďoval důkazy ve prospěch i v neprospěch dotčené osoby a prováděl vyšetřovací úkony na základě písemného zmocnění a po kontrole souladu s právem. Úřad má zajistit dodržování práv osob, jichž se jeho vyšetřování týkají, včetně presumpce neviny a práva nevypovídat ve svůj neprospěch. Při výslechu mají dotčené osoby mimo jiné právo na pomoc osoby, kterou si zvolí, na odsouhlasení záznamu výslechu a na používání jednoho z úředních jazyků orgánů Unie. Dotčené osoby mají rovněž právo vyjádřit se ke skutečnostem daného případu předtím, než jsou vypracovány závěry. |
(17) |
Osoby, které oznámí podvod, úplatkářství a jiné protiprávní jednání poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, by měly požívat ochrany podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (7). |
(18) |
Provádí-li úřad v rámci své působnosti podpůrná opatření na žádost EPPO s cílem chránit přípustnost důkazních materiálů, jakož i základní práva a procesní záruky, a zároveň zamezit zdvojování vyšetřování a zajistit účinnou a doplňkovou spolupráci, měly by úřad a EPPO v úzké spolupráci zajistit dodržování příslušných procesních záruk stanovených v kapitole VI nařízení (EU) 2017/1939. |
(19) |
Úřad má pravomoc provádět kontroly a inspekce na místě, které mu umožňují přístup do prostor a k dokumentaci hospodářských subjektů v rámci vyšetřování případů podezření na podvod, úplatkářství či jiné protiprávní jednání poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie. Tyto kontroly a inspekce na místě se provádějí podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96, jež v některých případech podřizuje uplatňování těchto pravomocí podmínkám stanoveným podle vnitrostátního práva. V rámci hodnotící zprávy Komise bylo zjištěno, že není vždy jasně stanoven rozsah, v jakém se uplatňuje vnitrostátní právo, což v některých případech snižuje účelnost vyšetřovacích činností úřadu. |
(20) |
Je proto vhodné objasnit případy, v nichž je třeba v průběhu vyšetřování úřadu uplatňovat vnitrostátní právo, aniž by se však změnily pravomoci úřadu, nebo způsob, jakým nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 funguje ve vztahu k členským státům, při zohlednění rozsudku Tribunálu ze dne 3. května 2018 ve věci Sigma Orionis SA v. Evropská komise (T-48/16) (8). |
(21) |
Provádění kontrol a inspekcí na místě ze strany úřadu v případech, kdy se dotčený hospodářský subjekt podrobí této kontrole nebo inspekci na místě, by mělo podléhat pouze právu Unie. To by mělo úřadu umožnit výkon jeho vyšetřovacích pravomocí účelným a jednotným způsobem ve všech členských státech za účelem přispění k vysoké úrovni ochrany finančních zájmů Unie v celé Unii v souladu s článkem 325 Smlouvy o fungování Evropské unie. |
(22) |
V situacích, kdy se úřad musí spolehnout na pomoc příslušných orgánů členských států, zejména v případech, kdy se hospodářský subjekt brání kontrole a inspekci na místě, by měly členské státy zajistit, aby byla opatření úřadu účelná, a měly by poskytnout potřebnou pomoc v souladu s příslušnými pravidly vnitrostátního procesního práva. Za účelem ochrany finančních zájmů Unie by Komise měla vzít v úvahu jakékoliv porušení povinnosti spolupracovat s úřadem ze strany členského státu při posuzování toho, zda v souladu s příslušnými právními předpisy Unie vymáhat příslušné částky uplatňováním finančních oprav na členské státy. |
(23) |
Úřad může podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 uzavřít správní ujednání s příslušnými orgány členských států, jako jsou koordinační služby pro boj proti podvodům, a s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, aby mohl upřesnit způsoby spolupráce podle uvedeného nařízení, zejména pokud jde o předávání informací, provádění vyšetřování a přijímání následných opatření. |
(24) |
Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by mělo být změněno tak, aby zavedlo povinnost hospodářských subjektů spolupracovat s úřadem v souladu s jejich povinností podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96 umožnit za účelem provádění kontrol a inspekcí na místě přístup do prostor, na pozemky, do dopravních prostředků nebo jiných místpoužívaných pro účely výkonu povolání a s povinností podle článku 129 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (9), že všechny osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie, mají plně spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie, a to i v rámci vyšetřování vedených úřadem. |
(25) |
V rámci této povinnosti spolupracovat by měl být úřad oprávněn vyžadovat poskytnutí relevantních informací od hospodářských subjektů, kterých se mohl týkat předmět vyšetřování nebo které mohou mít takové informace v držení. Při vyřizování těchto žádostí by neměly mít hospodářské subjekty povinnost vypovídat ve svůj neprospěch, měly by však mít povinnost zodpovědět věcné otázky a poskytnout dokumenty, a to i tehdy, mohou-li být tyto informace použity ke zjištění existence protiprávního jednání, jehož se dopustily ony samy či jiný hospodářský subjekt. Aby byla zajištěna účelnost vyšetřování v rámci stávajících pracovních postupů, měl by mít úřad možnost požádat o přístup k informacím v zařízeních v soukromém vlastnictví používaných pro pracovní účely. Přístup úřadu k těmto informacím by měl podléhat stejným podmínkám a stejnému rozsahu, jaké se vztahují na vnitrostátní kontrolní orgány a pouze pokud má úřad důvodné podezření, že obsah těchto zařízení může být pro vyšetřování důležitý, v souladu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti, a měl by se týkat pouze informací důležitých pro vyšetřování. |
(26) |
Během kontrol a inspekcí na místě by měly mít hospodářské subjekty možnost používat některý z úředních jazyků členského státu, v němž se kontrola uskutečňuje, a měly by mít právo na pomoc osoby, kterou si zvolí, včetně externího právního poradce. Přítomnost právního poradce by však neměla představovat právní podmínku pro platnost kontrol a inspekcí na místě. Aby byla zajištěna účelnost kontrol a inspekcí na místě, zejména co se týká nebezpečí zmizení důkazů, měl by být úřad oprávněn mít přístup do prostor, na pozemky, do dopravních prostředků nebo jiných míst používaných pro účely výkonu povolání, aniž by bylo nutné čekat, než se hospodářský subjekt poradí se svým právním poradcem. Před zahájením kontroly nebo inspekce na místě by měl úřad pro poradu s právním poradcem povolit pouze krátký přiměřený odklad. Takovýto odklad by však měl být omezen na nezbytné minimum. |
(27) |
Za účelem zajištění transparentnosti by měl úřad při provádění kontrol a inspekcí na místě poskytnout hospodářským subjektům relevantní informace o jejich povinnosti spolupracovat, o důsledcích odmítnutí spolupráce a o použitelném postupu, včetně procesních záruk. |
(28) |
V rámci vnitřních vyšetřování a v případě potřeby i vnějších vyšetřování má úřad přístup k veškerým relevantním informacím, které mají v držení orgány, instituce a jiné subjekty. Jak je navrženo v hodnotící zprávě Komise, je nutné vyjasnit, že by tento přístup měl být možný bez ohledu na nosič, na němž jsou tyto informace nebo údaje uloženy, aby se zohlednil technologický vývoj. V průběhu vnitřních vyšetřování by měl mít úřad možnost požádat o přístup k informacím v zařízeních v soukromém vlastnictví používaných pro pracovní účely v případech, kdy má úřad důvodné podezření, že by jejich obsah mohl být pro vyšetřování důležitý. Přístup úřadu by mohl podléhat zvláštním podmínkám stanoveným relevantními orgány, institucemi nebo jinými subjekty. Tento přístup by měl být v souladu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti a měl by se týkat pouze informací důležitých pro vyšetřování. Aby byla zaručena účelná a jednotná úroveň přístupu úřadu, jakož i vysoká úroveň ochrany základních práv dotčených osob, měly by orgány, instituce a jiné subjekty zajistit soudržnost pravidel pro přístup k zařízením v soukromém vlastnictví, která jsou přijata různými orgány, institucemi a jinými subjekty, aby byly zajištěny rovnocenné podmínky v souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (10). |
(29) |
Za účelem jednotnějšího rámce pro vyšetřování úřadu by měla být pravidla vztahující se na vnitřní a vnější vyšetřování více sladěna, aby byly odstraněny některé nesrovnalosti zjištěné v rámci hodnotící zprávy Komise, a to v případech, v nichž rozdílná pravidla nemají opodstatnění. Zprávy a doporučení vypracované po skončení vnějšího vyšetřování by měly být v případě potřeby zaslány dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu, aby přijaly vhodná opatření, jako je tomu v případě vnitřních vyšetřování. Úřad by měl pomáhat dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu přijímat opatření navazující na doporučení úřadu, pokud je to v souladu s jeho působností možné. Pokud úřad nezahájí vyšetřování, měl by mít možnost zaslat relevantní informace orgánům členských států nebo orgánům, institucím nebo jiným subjektům, aby mohla být přijata vhodná opatření. Měl by tyto informace zaslat, pokud se rozhodne nezahájit vyšetřování, přestože existuje dostatečné podezření, že došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání, které poškozuje nebo ohrožuje finanční zájmy Unie. Dříve než tak úřad učiní, měl by náležitě zvážit možné narušení probíhajících vyšetřování prováděných EPPO. |
(30) |
Vzhledem k velké rozmanitosti vnitrostátního institucionálního rámce by členské státy měly mít na základě zásady loajální spolupráce možnost oznámit úřadu, které orgány jsou příslušné k přijímání opatření na základě doporučení úřadu, jakož i to, které orgány musí být informovány, například pro finanční, statistické nebo monitorovací účely, za účelem plnění svých příslušných povinností. Takové orgány mohou zahrnovat vnitrostátní koordinační služby pro boj proti podvodům. V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora nemají doporučení úřadu obsažená ve zprávách úřadu pro tyto orgány členských států nebo orgány, instituce a jiné subjekty žádné závazné právní účinky. |
(31) |
Úřad by měl mít k dispozici potřebné prostředky ke sledování stopy peněz za účelem odhalování způsobů činnosti, jež jsou typické pro mnoho podvodných jednání. Úřad může informace o bankovních účtech, které jsou relevantní pro jeho vyšetřovací činnost a které mají v držení úvěrové instituce, v řadě členských států získat prostřednictvím spolupráce s vnitrostátními orgány a s jejich pomocí. Aby byl zajištěn účelný přístup v celé Unii, měla by být v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 upřesněna povinnost příslušných vnitrostátních orgánů poskytnout úřadu informace o bankovních účtech v rámci jejich obecné povinnosti poskytovat pomoc úřadu. Členské státy by měly oznámit Komisi příslušné orgány, jejichž prostřednictvím by taková spolupráce měla probíhat. Při poskytování této pomoci úřadu by měly vnitrostátní orgány postupovat za stejných podmínek, jako těch, které se vztahují na příslušné vnitrostátní orgány dotčeného členského státu. |
(32) |
K ochraně a dodržování procesních záruk a základních práv by Komise měla vytvořit vnitřní funkci kontrolora procesních záruk (dále jen „kontrolor“), který by měl z důvodu účinného využívání zdrojů administrativně spadat pod dozorčí výbor, a měly by mu být poskytnuty odpovídající zdroje. Kontrolor by měl vyřizovat stížnosti zcela nezávisle, a to i na dozorčím výboru a úřadu, a měl by mít přístup ke všem informacím nezbytným k plnění svých povinností. |
(33) |
Dotčená osoba by měla být oprávněna podat u kontrolora stížnost týkající se dodržování procesních záruk úřadem, jakož i důvodů porušení pravidel vztahujících se na vyšetřování úřadem, zejména porušení procesních náležitostí a základních práv. Za tím účelem by měl být zaveden mechanismus pro podávání a vyřizování stížností. Kontrolor by měl být odpovědný za vydávání doporučení v reakci na tyto stížnosti a v případě potřeby by měl navrhnout řešení záležitostí uvedených ve stížnosti. Kontrolor by měl stížnost přezkoumat v rámci rychlého sporného řízení a přitom umožnit úřadu pokračovat v probíhajícím vyšetřování. Kontrolor by měl poskytnout stěžovateli a úřadu příležitost se k této záležitosti vyjádřit, nebo vyřešit záležitost uvedenou ve stížnosti. Generální ředitel by měl přijmout náležitá opatření, jež doporučení kontrolora požaduje. Generální ředitel by měl být oprávněn se v řádně odůvodněných případech od doporučení kontrolora odchýlit. K závěrečné zprávě o vyšetřování by měly být přiloženy důvody, proč tak učinil. |
(34) |
Za účelem zvýšení transparentnosti a odpovědnosti by měl kontrolor ve své výroční zprávě podat informace o mechanismu pro podávání a vyřizování stížností. Tato výroční zpráva by měla zejména obsahovat informace o počtu obdržených stížností, o tom, jaké druhy procesních náležitostí a základních práv byly porušeny, a kterých činností se to týká, a pokud je to možné, o opatřeních, která úřad následně přijal. |
(35) |
Včasné předání informací úřadem za účelem přijetí preventivních opatření představuje základní nástroj pro ochranu finančních zájmů Unie. Aby byla v tomto ohledu zajištěna úzká spolupráce mezi úřadem a orgány, institucemi a jinými subjekty, je vhodné, aby orgány, instituce a jiné subjekty měly možnost úřad kdykoli konzultovat za účelem rozhodnutí o vhodných preventivních opatřeních, včetně opatření na ochranu důkazů. |
(36) |
Zprávy vypracované úřadem představují přípustné důkazy ve správních nebo soudních řízeních stejným způsobem a za stejných podmínek jako úřední zprávy vypracované vnitrostátními správními kontrolory. Podle hodnotící zprávy Komise nezajišťuje toto pravidlo v některých členských státech dostatečnou účelnost činností úřadu. Ke zvýšení účelnosti a za účelem jednotného používání zpráv úřadu by nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 mělo stanovit přípustnost těchto zpráv v soudních řízeních netrestní povahy u vnitrostátních soudů, jakož i ve správních řízeních v členských státech. V případě vnitrostátních soudních řízení trestní povahy by se mělo i nadále uplatňovat pravidlo, které stanoví rovnocennost se zprávami vnitrostátních správních kontrolorů. Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by rovněž mělo zajišťovat přípustnost zpráv vypracovaných úřadem ve správních a soudních řízeních na úrovni Unie. |
(37) |
Koordinační služby členských států pro boj proti podvodům byly nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 zavedeny za účelem usnadňování účelné spolupráce a výměny informací, včetně informací operativní povahy, mezi úřadem a členskými státy. Hodnotící zpráva Komise dospěla k závěru, že tyto služby přispívají kladně k činnosti úřadu. Hodnotící zpráva Komise konstatovala rovněž potřebu dalšího objasnění úlohy těchto koordinačních služeb pro boj proti podvodům, aby bylo zajištěno, že úřadu je poskytována pomoc nezbytná k tomu, aby byla jeho vyšetřování účelná, přičemž organizace a pravomoci koordinačních služeb pro boj proti podvodům jsou ponechány na jednotlivých členských státech. V tomto ohledu by koordinační služby pro boj proti podvodům měly být oprávněny poskytovat nebo koordinovat pomoc, kterou úřad potřebuje k účelnému plnění svých úkolů, a to před zahájením vnějšího či vnitřního vyšetřování, v jeho průběhu nebo na jeho konci. |
(38) |
Povinnost úřadu poskytovat členským státům pomoc za účelem koordinace jejich opatření na ochranu finančních zájmů Unie představuje klíčový prvek jeho působnosti podporující přeshraniční spolupráci mezi členskými státy. Je třeba stanovit podrobnější pravidla, aby se usnadnily koordinační činnosti úřadu a jeho spolupráce v tomto kontextu s orgány členských států, třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi. Těmito pravidly by neměl být dotčen výkon pravomocí úřadu svěřených Komisi ve zvláštních ustanoveních upravujících vzájemnou pomoc mezi správními orgány členských států a spolupráci mezi těmito orgány a Komisí, zejména nařízení Rady (ES) č. 515/97 (11) a nařízení Rady a Evropského parlamentu (EU) č. 608/2013 (12), jakož i koordinační činnosti týkající se evropských strukturálních a investičních fondů. |
(39) |
Je třeba vyjasnit, že když příslušné orgány členských států, včetně koordinačních služeb pro boj proti podvodům, jednají ve spolupráci s úřadem nebo s jinými příslušnými orgány za účelem ochrany finančních zájmů Unie, jsou nadále vázány vnitrostátním právem. |
(40) |
Koordinační služby pro boj proti podvodům by v rámci koordinačních činností rovněž měly mít možnost poskytnout úřadu pomoc, jakož i vzájemně spolupracovat v zájmu dalšího posílení dostupných mechanismů spolupráce v boji proti podvodům. |
(41) |
Příslušné orgány členských států, jakož i orgány, instituce a jiné subjekty by měly přijmout opatření vycházející z doporučení úřadu. Vydá-li úřad justiční doporučení určené vnitrostátním orgánům pověřeným trestním stíháním v členském státu, měly by členské státy zaslat úřadu na jeho žádost konečné rozhodnutí vnitrostátního soudu, aby úřad mohl sledovat další vývoj svých případů. Aby bylo možné plně zachovat nezávislost soudnictví, mělo by k takovému předání dojít až poté, co je příslušné soudní řízení pravomocně ukončeno a konečné rozhodnutí soudu se zveřejní. |
(42) |
Za účelem doplnění procesních pravidel pro provádění vyšetřování vymezených v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by měl úřad stanovit obecné zásady postupů při vyšetřování, které mají zaměstnanci úřadu dodržovat. |
(43) |
Je třeba vyjasnit, že se úřad může účastnit společných vyšetřovacích týmů zřízených v souladu s právem Unie a že je oprávněn vyměňovat si operativní informace získané v tomto rámci. Využívání těchto informací podléhá podmínkám a zárukám stanoveným v příslušných právních předpisech Unie, na jejichž základě se společné vyšetřovací týmy zřizují. Pokud se úřad účastní těchto společných vyšetřovacích týmů, má podpůrnou funkci a přebírá úlohu partnera, na kterého se vztahují případná právní omezení podle unijního nebo vnitrostátního práva. |
(44) |
Nejpozději pět let ode dne určeného v souladu s čl. 120 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2017/1939 by Komise měla vyhodnotit uplatňování nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, a zejména účinnost spolupráce mezi úřadem a EPPO, s cílem posoudit, zda je třeba na základě zkušeností získaných při provádění této spolupráce provést změny. Komise by měla v případě potřeby předložit nový komplexní legislativní návrh nejpozději dva roky po tomto vyhodnocení. |
(45) |
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž posílení ochrany finančních zájmů Unie tím, že se fungování úřadu přizpůsobí s ohledem na zřízení EPPO a že se zvýší účelnost vyšetřování prováděných úřadem, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie přijetím pravidel, která upravují vztah mezi úřadem a EPPO tak, že zvyšují účelnost vyšetřování prováděných oběma úřady, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. |
(46) |
Toto nařízení nemění pravomoci ani působnost členských států, pokud jde o přijímání opatření k boji proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie. |
(47) |
Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (13) a dne 23. července 2018 předložil formální připomínky. |
(48) |
Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 se mění takto:
1) |
Článek 1 se mění takto:
|
2) |
Článek 2 se mění takto:
|
3) |
Článek 3 se nahrazuje tímto: „Článek 3 Vnější vyšetřování 1. V oblastech uvedených v článku 1 provádí úřad kontroly a inspekce na místě v členských státech a v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci a jinými platnými právními nástroji ve třetích zemích a v prostorách mezinárodních organizací. 2. Úřad provádí kontroly a inspekce na místě v souladu s tímto nařízením a v případě, že se toto nařízení na danou záležitost nevztahuje, v souladu s nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96. 3. Hospodářské subjekty spolupracují s úřadem v průběhu jeho vyšetřování. Úřad od nich může požadovat písemné a ústní poskytnutí informací, a to i formou výslechu. 4. Podrobí-li se dotčený hospodářský subjekt v souladu s odstavcem 3 tohoto článku kontrole nebo inspekci na místě povolené podle tohoto nařízení, tak se ustanovení čl. 2 odst. 4 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 a ustanovení čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce a čl. 7 odst. 1 nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96 nepoužijí, a to v rozsahu, v němž tato ustanovení vyžadují soulad s vnitrostátním právem a mohou stanovit pro přístup úřadu k informacím a dokumentaci stejné podmínky jako pro vnitrostátní správní kontrolory. 5. Na žádost úřadu poskytne příslušný orgán dotčeného členského státu zaměstnancům úřadu bez zbytečného odkladu pomoc nezbytnou k účelnému plnění úkolů stanovených v písemném zmocnění uvedeném v čl. 7 odst. 2. Dotčený členský stát v souladu s nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 zajistí, aby byl zaměstnancům úřadu umožněn přístup ke všem informacím, dokumentům a údajům týkajícím se skutečností, které jsou předmětem vyšetřování a jsou nezbytné pro účelné a účinné provedení kontrol a inspekcí na místě, a aby si mohli tito zaměstnanci tyto dokumenty nebo údaje ponechat a zamezit tak nebezpečí jejich zmizení. Jsou-li zařízení v soukromém vlastnictví používána pro pracovní účely, mohou být tato zařízení předmětem inspekce ze strany úřadu. Úřad může provést inspekci těchto zařízení pouze za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, v jakém jsou vnitrostátní kontrolní orgány oprávněny provádět vyšetřování obsahu zařízení v soukromém vlastnictví, a pokud má úřad důvodné podezření, že jejich obsah může být pro vyšetřování důležitý. 6. Pokud zaměstnanci úřadu zjistí, že hospodářský subjekt brání kontrole nebo inspekci na místě povoleným podle tohoto nařízení, totiž, že hospodářský subjekt odmítá úřadu poskytnout nezbytný přístup do svých prostor nebo do jiných prostor používaných pro obchodní účely, zamlčí informace nebo brání v uskutečnění činností, které musí úřad v průběhu kontroly nebo inspekce na místě provádět, poskytnou příslušné orgány, a je-li to vhodné, i orgány činné v trestním řízení dotčeného členského státu zaměstnancům úřadu nezbytnou pomoc, aby úřad mohl kontrolu nebo inspekci na místě provést účelně a bez zbytečného odkladu. Při poskytování pomoci podle tohoto odstavce nebo podle odstavce 5 jednají příslušné orgány členských států v souladu s vnitrostátními procesními pravidly, která se vztahují na dotčený vnitrostátní orgán. Vyžaduje-li tato pomoc podle vnitrostátního práva povolení justičního orgánu, musí být o toto povolení požádáno. 7. Úřad provádí kontroly a inspekce na místě po předložení písemného zmocnění stanoveného v čl. 7 odst. 2. Nejpozději při zahájení kontroly nebo inspekce na místě informuje úřad dotčený hospodářský subjekt o postupu vztahujícím se na kontrolu či inspekci na místě, včetně použitelných procesních záruk, a o jeho povinnosti spolupracovat. 8. Při výkonu jemu svěřených pravomocí dodržuje úřad procesní záruky stanovené v tomto nařízení a v nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96. Při provádění kontroly nebo inspekce na místě má dotčený hospodářský subjekt právo nevypovídat ve svůj neprospěch a právo na pomoc osoby, kterou si sám zvolí. Pokud chce hospodářský subjekt učinit prohlášení během kontroly či inspekce na místě, může používat kterýkoli z úředních jazyků členského státu, v němž je usazen. Právo na pomoc osoby, kterou si sám zvolí, nebrání úřadu v přístupu do prostor hospodářského subjektu a nesmí vést k nepřiměřenému odkladu zahájení kontroly či inspekce na místě. 9. Pokud členský stát s úřadem v souladu s odstavci 5 a 6 nespolupracuje, může Komise použít příslušná ustanovení práva Unie za účelem vymáhání finančních prostředků souvisejících s dotyčnou kontrolou nebo inspekcí na místě. 10. V rámci své vyšetřovací funkce provádí úřad kontroly a inspekce podle čl. 9 odst. 1 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 a podle odvětvových předpisů, na něž se odkazuje v čl. 9 odst. 2 uvedeného nařízení, v členských státech a v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci a jinými platnými právními nástroji ve třetích zemích a v prostorách mezinárodních organizací. 11. V případě, že je to nutné pro účely zjištění, zda došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie, může mít úřad v průběhu vnějšího vyšetřování přístup ke všem relevantním informacím a údajům, které souvisejí s předmětem vyšetřování a které mají v držení orgány, instituce a jiné subjekty, a to bez ohledu na nosič, na němž jsou uloženy. Za tímto účelem se použijí ustanovení čl. 4 odst. 2 a 4. 12. Aniž je dotčen čl. 12c odst. 1, může úřad v případě, že se před rozhodnutím, zda zahájit vnější vyšetřování, zabývá informacemi naznačujícími, že došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie, informovat příslušné orgány dotčených členských států a v případě potřeby dotčené orgány, instituce a jiné subjekty. Aniž jsou dotčeny odvětvové předpisy, na které se odkazuje v čl. 9 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95, zajistí příslušné orgány dotčených členských států, že budou přijata vhodná opatření v souladu s vnitrostátním právem, na nichž se může úřad podílet. Příslušné orgány dotčených členských států na požádání informují úřad o přijatých opatřeních a o skutečnostech zjištěných na základě těchto informací, jak je uvedeno v prvním pododstavci tohoto odstavce.“ |
4) |
Článek 4 se mění takto:
|
5) |
Článek 5 se mění takto:
|
6) |
Článek 7 se mění takto:
|
7) |
Článek 8 se nahrazuje tímto: „Článek 8 Povinnost informovat úřad 1. V oblastech uvedených v článku 1 předají orgány, instituce a jiné subjekty neprodleně úřadu veškeré informace týkající se možných případů podvodů, úplatkářství nebo jiného protiprávního jednání poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie. Pokud orgány, instituce a jiné subjekty podávají ohlášení EPPO v souladu s článkem 24 nařízení (EU) 2017/1939, mohou splnit povinnost stanovenou v prvním pododstavci tohoto odstavce tím, že předají úřadu kopii ohlášení zaslaného EPPO. 2. Orgány, instituce a jiné subjekty a, nebrání-li jim v tom vnitrostátní právo, příslušné orgány členských států předají úřadu na jeho žádost nebo z vlastního podnětu neprodleně všechny dokumenty nebo informace, které mají v držení a které souvisejí s vyšetřováním, jež u úřadu probíhá. Před zahájením vyšetřování předají úřadu na jeho žádost, která musí být písemně vysvětlena, všechny dokumenty nebo informace, které mají v držení a které jsou nezbytné k posouzení tvrzení nebo použití kritérií pro zahájení vyšetřování, která jsou stanovena v čl. 5 odst. 1. 3. Orgány, instituce a jiné subjekty a, nebrání-li jim v tom vnitrostátní právo, příslušné orgány členských států předají úřadu na jeho žádost nebo z vlastního podnětu neprodleně další informace, dokumenty nebo údaje, které považují za významné, které mají v držení a které se týkají boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie. 4. Tento článek se nepoužije na EPPO, pokud jde o trestné činy, v jejichž případě by mohl vykonat svou pravomoc v souladu s kapitolou IV nařízení (EU) 2017/1939. Tímto není dotčena možnost EPPO poskytnout úřadu relevantní informace o případech v souladu s čl. 34 odst. 8, čl. 36 odst. 6, čl. 39 odst. 4 a čl. 101 odst. 3 a 4 nařízení (EU) 2017/1939. 5. Ustanovení týkající se předávání informací podle nařízení Rady (EU) č. 904/2010 (*)zůstávají nedotčena. (*) Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1).“" |
8) |
Článek 9 se mění takto:
|
9) |
Vkládají se nové články, které znějí: „Článek 9a Kontrolor procesních záruk 1. Komise postupem uvedeným v odstavci 2 jmenuje kontrolora procesních záruk (dále jen „kontrolor“) na funkční období pěti let bez možnosti jeho obnovení. Po uplynutí uvedeného funkčního období setrvá kontrolor ve funkci, dokud nebude nahrazen. 2. Kontrolor administrativně spadá pod dozorčí výbor. Sekretariát dozorčího výboru poskytuje kontrolorovi veškerou nezbytnou administrativní a právní podporu. 3. Komise ze svého schváleného rozpočtu přidělí dozorčímu výboru personál a finanční prostředky, které kontrolor potřebuje. 4. V návaznosti na výzvu k podávání přihlášek zveřejněnou v Úředním věstníku Evropské unie vypracuje Komise seznam vhodných uchazečů na pozici kontrolora s odpovídající kvalifikací. Kontrolora jmenuje Komise po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou. 5. Kontrolor musí mít potřebnou kvalifikaci a zkušenosti v oblasti procesních záruk. 6. Kontrolor vykonává svou funkci zcela nezávisle, a to i na úřadu a dozorčím výboru, a při plnění svých povinností od nikoho nevyžaduje ani nepřijímá pokyny. 7. Přestane-li kontrolor splňovat podmínky nezbytné pro výkon svých povinností, nebo je-li shledán vinným ze závažného pochybení, mohou jej Evropský parlament, Rada a Komise vzájemnou dohodou zbavit funkce. 8. V souladu s mechanismem uvedeným v článku 9b kontrolor sleduje, zda úřad dodržuje procesní záruky uvedené v článku 9, jakož i pravidla použitelná na vyšetřování prováděné úřadem. Kontrolor odpovídá za vyřizování stížností uvedených v článku 9b. 9. Kontrolor každoročně podává Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, dozorčímu výboru a úřadu zprávu o výkonu své funkce. Neodkazuje na jednotlivé případy, které jsou předmětem vyšetřování, a zajistí důvěrnost vyšetřování i po jejich ukončení. Kontrolor informuje dozorčí výbor o jakékoli systémové otázce plynoucí z jeho doporučení. Článek 9b Mechanismus pro podávání a vyřizování stížností 1. Dotčená osoba je oprávněna podat kontrolorovi stížnost ve věci dodržování procesních záruk uvedených v článku 9 úřadem, jakož i z důvodu porušení pravidel použitelných na vyšetřování prováděná úřadem, zejména porušení procesních náležitostí a základních práv. Podání stížnosti nemá odkladný účinek na provádění vyšetřování, jež je předmětem stížnosti. 2. Stížnost se podává do jednoho měsíce od okamžiku, kdy se stěžovatel dozví o příslušných skutečnostech, které představují údajné porušení procesních záruk nebo pravidel uvedených v odstavci 1 tohoto článku. V každém případě musí být stížnost podána nejpozději jeden měsíc od ukončení vyšetřování. Stížnost týkající se lhůt uvedených v čl. 9 odst. 2 a 4 se však podává před uplynutím desetidenní lhůty stanovené v uvedených ustanoveních. 3. Jakmile kontrolor obdrží stížnost, okamžitě o tom informuje generálního ředitele. Kontrolor do deseti pracovních dnů ode dne obdržení stížnosti rozhodne, zda jsou splněny podmínky podle odstavců 1 a 2. Jsou-li splněny podmínky podle odstavců 1 a 2, vyzve kontrolor úřad, aby přijal opatření k vyřízení stížnosti a informoval o tom do patnácti pracovních dnů kontrolora. Nejsou-li splněny podmínky podle odstavců 1 nebo 2, kontrolor spis uzavře a neprodleně informuje stěžovatele. 4. Aniž je dotčen článek 10, předá úřad kontrolorovi veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl posoudit, zda je stížnost odůvodněná, jakož i informace pro účely vyřízení stížnosti, které umožňují kontrolorovi vydat doporučení. 5. Kontrolor vydá doporučení, jak vyřídit stížnost neprodleně a v každém případě do dvou měsíců ode dne, kdy úřad informoval kontrolora o opatřeních, která k vyřízení stížnosti přijal. Neobdrží-li tyto informace v patnáctidenní lhůtě podle odst. 3 třetího pododstavce, vydá kontrolor doporučení do dvou měsíců od uplynutí uvedené lhůty. Ve výjimečných případech může kontrolor rozhodnout o prodloužení lhůty pro vydání doporučení o dalších patnáct kalendářních dnů. Kontrolor písemně informuje generálního ředitele o důvodech takového prodloužení. Kontrolor může doporučit, aby úřad pozměnil nebo zrušil svá doporučení nebo zprávy, a to z důvodu porušení procesních záruk uvedených v článku 9 nebo pravidel použitelných na vyšetřování prováděné úřadem, zejména porušení procesních náležitostí a základních práv. Kontrolor konzultuje před vydáním doporučení dozorčí výbor. Kontrolor předloží úřadu doporučení a uvědomí o této skutečnosti stěžovatele. Nevydá-li kontrolor doporučení ve lhůtách stanovených v tomto odstavci, předpokládá se, že stížnost zamítl bez vydání doporučení. 6. Kontrolor přezkoumá stížnost v rámci sporného řízení, aniž by zasahoval do probíhajícího vyšetřování. Kontrolor může rovněž požádat svědky, aby podali písemné či ústní vysvětlení, jež kontrolor považuje za relevantní při zjišťování skutkového stavu. Svědkové mohou odmítnout takové vysvětlení podat. 7. Generální ředitel přijme náležitá opatření požadovaná doporučením. Pokud se generální ředitel rozhodne neřídit doporučením kontrolora, sdělí stěžovateli a kontrolorovi hlavní důvody tohoto rozhodnutí, pokud takové sdělení neovlivní probíhající vyšetřování. Generální ředitel uvede důvody, proč se doporučením kontrolora neřídil, v poznámce připojené k závěrečné zprávě o vyšetřování. 8. Mechanismem stížností podle tohoto článku nejsou dotčeny opravné prostředky, které jsou podle Smluv k dispozici, včetně žalob týkajících se náhrady škody. 9. Generální ředitel může kontrolora požádat o stanovisko k jakékoli záležitosti týkající se procesních záruk nebo základních práv spadající do oblasti působnosti kontrolora, a to i k rozhodnutí pozdržet informování dotčené osoby podle čl. 9 odst. 3. Generální ředitel v každé takové žádosti uvede lhůtu, v níž musí kontrolor odpovědět. 10. Aniž jsou dotčeny lhůty stanovené v článku 90 služebního řádu, pokud úředník nebo jiný zaměstnanec Unie podal generálnímu řediteli stížnost v souladu s článkem 90a služebního řádu a tentýž úředník nebo tentýž jiný zaměstnanec podal ve stejné věci stížnost kontrolorovi, vyčká generální ředitel před zodpovězením stížnosti na doporučení kontrolora. 11. Kontrolor po konzultaci s dozorčím výborem přijme prováděcí ustanovení pro vyřizování stížností. Tato prováděcí ustanovení zahrnují zejména podrobná pravidla pro:
|
10) |
Článek 10 se mění takto:
|
11) |
Článek 11 se mění takto:
|
12) |
Článek 12 se mění takto:
|
13) |
Vkládají se nové články, které znějí: „Článek 12a Koordinační služby pro boj proti podvodům 1. Pro účely tohoto nařízení určí každý členský stát službu (dále jen „koordinační služba pro boj proti podvodům“), která bude napomáhat účelné spolupráci a výměně informací, včetně informací operativní povahy, s úřadem. Tam, kde je to vhodné, a v souladu s vnitrostátním právem může být koordinační služba pro boj proti podvodům považována za příslušný orgán pro účely tohoto nařízení. 2. Na žádost úřadu a před rozhodnutím, zda zahájit vyšetřování, jakož i během vyšetřování či po jeho ukončení poskytnou koordinační služby pro boj proti podvodům potřebnou pomoc, nebo ji koordinují, aby mohl úřad účelně plnit své úkoly. Tato pomoc zahrnuje zejména pomoc poskytovanou příslušnými orgány členských států podle čl. 3 odst. 5 a 6, čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 2 a 3. 3. Koordinační služby pro boj proti podvodům mohou úřadu na žádost poskytnout pomoc, aby úřad mohl provádět koordinační činnosti podle článku 12b, případně včetně horizontální spolupráce a výměny informací mezi koordinačními službami pro boj proti podvodům. Článek 12b Koordinační činnosti 1. Podle čl. 1 odst. 2 může úřad organizovat a usnadňovat spolupráci mezi příslušnými orgány členských států, orgány, institucemi a jinými subjekty, jakož i v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci a jinými platnými právními nástroji mezi orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi. Za účelem ochrany finančních zájmů Unie mohou zúčastněné orgány a úřad shromažďovat, analyzovat a vyměňovat si informace, včetně operativních informací. Zaměstnanci úřadu mohou doprovázet příslušné orgány provádějící vyšetřovací činnosti, a to na žádost těchto orgánů. Použije se článek 6, čl. 7 odst. 6 a 7, čl. 8 odst. 3 a článek 10. 2. Úřad ve vhodných případech vypracuje zprávu o provedených koordinačních činnostech a předá ji příslušným orgánům členských států a dotčeným orgánům, institucím a jiným subjektům. 3. Tento článek se použije, aniž je dotčen výkon pravomocí úřadu, které jsou svěřeny Komisi ve zvláštních ustanoveních upravujících vzájemnou pomoc mezi správními orgány členských států a spolupráci mezi těmito orgány a Komisí. 4. Úřad se může účastnit společných vyšetřovacích týmů zřízených podle příslušného právního předpisu Unie a vyměňovat si v tomto rámci informace operativní povahy, které byly získány podle tohoto nařízení. Článek 12c Ohlašování trestného jednání EPPO 1. Úřad ohlásí EPPO bez zbytečného odkladu jakékoli trestné jednání, u něhož by mohl EPPO vykonat svou pravomoc v souladu s kapitolou IV nařízení (EU) 2017/1939. Ohlášení je zasláno bez zbytečného odkladu před zahájením vyšetřování úřadu nebo v jeho průběhu. 2. Ohlášení podle odstavce 1 musí obsahovat alespoň popis skutečností, včetně posouzení škody, která byla nebo by mohla být způsobena, možné právní kvalifikace, jakož i veškeré dostupné informace o potenciálních obětech, podezřelých nebo dalších zapojených osobách. 3. Úřad není povinen ohlásit EPPO tvrzení, která jsou zjevně nepodložená. 4. V případech, kdy informace, které úřad obdržel, neobsahují prvky uvedené v odstavci 2 tohoto článku a neprobíhá žádné vyšetřování prováděné úřadem, může úřad provést předběžné posouzení předložených tvrzení. Posouzení se provede neprodleně, do dvou měsíců od obdržení informací. V průběhu tohoto posuzování se použije článek 6 a čl. 8 odst. 2. Po tomto předběžném posouzení ohlásí úřad EPPO jakékoli trestné jednání podle odstavce 1 tohoto článku. 5. Pokud trestné jednání uvedené v odstavci 1 tohoto článku vyjde najevo během vyšetřování prováděného úřadem a EPPO zahájí na základě ohlášení uvedeného ve zmíněném odstavci vyšetřování, nepokračuje úřad ve vyšetřování týchž skutečností s výjimkou případů uvedených v článku 12e nebo 12f. Za účelem uplatňování prvního pododstavce tohoto odstavce ověří úřad v souladu s čl. 12g odst. 2 prostřednictvím systému správy případů EPPO, zda EPPO provádí vyšetřování. Úřad si může od EPPO vyžádat další informace. EPPO odpoví na takovou žádost ve lhůtě stanovené v souladu s článkem 12g. 6. Orgány, instituce a jiné subjekty mohou úřad požádat o předběžné posouzení tvrzení, která jim byla ohlášena. Pro účely těchto žádostí se obdobně použijí odstavce 1 až 4. Úřad informuje dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt o výsledcích předběžného posouzení, kromě případů, kdy by poskytnutí takových informací mohlo ohrozit vyšetřování prováděné úřadem nebo vyšetřování prováděné EPPO. 7. Pokud na základě ohlášení EPPO v souladu s tímto článkem úřad své vyšetřování ukončí, čl. 9 odst. 4 a článek 11 se nepoužijí. Článek 12d Nezdvojování vyšetřování 1. Aniž jsou dotčeny články 12e a 12f, zastaví generální ředitel probíhající vyšetřování a nezahájí nové vyšetřování podle článku 5, pokud EPPO provádí vyšetřování týchž skutečností. Generální ředitel informuje EPPO o každém rozhodnutí o zastavení vyšetřování, které bylo z tohoto důvodu učiněno. Pro účely prvního pododstavce tohoto odstavce úřad ověří v souladu s čl. 12g odst. 2 prostřednictvím systému správy případů EPPO, zda EPPO provádí vyšetřování. Úřad si může od EPPO vyžádat další informace. EPPO odpoví na takovou žádost ve lhůtě stanovené v souladu s článkem 12g. Pokud úřad zastaví své vyšetřování v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce, čl. 9 odst. 4 a článek 11 se nepoužijí. 2. S cílem umožnit úřadu, aby zvážil vhodná správní opatření v souladu se svou působností, může EPPO poskytnout úřadu relevantní informace o případech, jež se rozhodl nevyšetřovat, nebo jež odložil. Dozví-li se úřad o nových skutečnostech, o nichž EPPO nevěděl v době rozhodnutí o odložení případu podle čl. 39 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1939, může generální ředitel EPPO požádat o znovuzahájení vyšetřování v souladu s čl. 39 odst. 2 uvedeného nařízení. Článek 12e Podpora, kterou úřad poskytuje EPPO 1. V průběhu vyšetřování prováděného EPPO a na jeho žádost podle čl. 101 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939 úřad v souladu se svou působností podporuje nebo doplňuje činnost EPPO, a to zejména:
Při poskytování podpory pro EPPO se úřad zdrží provádění úkonů nebo opatření, které by mohly ohrozit vyšetřování nebo trestní stíhání. 2. Žádost podle odstavce 1 se podává písemně a musí obsahovat alespoň:
V případě potřeby si úřad může vyžádat doplňující informace. 3. Za účelem ochrany přípustnosti důkazů, jakož i základních práv a procesních záruk, provádí-li úřad v rámci své působnosti podpůrná opatření na žádost EPPO podle tohoto článku, zajistí EPPO a úřad v úzké spolupráci dodržování příslušných procesních záruk stanovených v kapitole VI nařízení (EU) 2017/1939. Článek 12f Doplňující vyšetřování 1. Provádí-li EPPO vyšetřování a domnívá-li se generální ředitel v řádně odůvodněných případech, že by měl úřad rovněž zahájit vyšetřování v souladu s působností úřadu za účelem usnadnění přijetí preventivních opatření nebo finančních, disciplinárních či správních opatření, informuje o tom úřad písemně EPPO s upřesněním povahy a účelu vyšetřování. Po obdržení těchto informací a ve lhůtě stanovené v souladu s článkem 12g může EPPO vznést námitky proti zahájení vyšetřování nebo k provedení určitých úkonů souvisejících s vyšetřováním. V případech, kdy EPPO vznese námitky proti zahájení vyšetřování nebo provedení určitých úkonů souvisejících s vyšetřováním, oznámí úřadu bez zbytečného odkladu, jakmile důvody pro námitku pominou. Pokud EPPO nevznese námitku ve lhůtě stanovené v souladu s článkem 12g, může úřad zahájit vyšetřování, které průběžně konzultuje s EPPO. Pokud EPPO vznese námitku posléze, úřad své vyšetřování přeruší nebo zastaví nebo se zdrží provedení určitých úkonů souvisejících s vyšetřováním. 2. Pokud EPPO informuje v reakci na žádost o informace podanou podle článku 12d úřad o tom, že vyšetřování neprovádí, a posléze zahájí vyšetřování týchž skutečností, informuje o tom neprodleně úřad. Pokud se po obdržení těchto informací generální ředitel domnívá, že by vyšetřování zahájené úřadem mělo pokračovat za účelem usnadnění přijetí preventivních opatření nebo finančních, disciplinárních nebo správních opatření, použije se odstavec 1 tohoto článku. Článek 12g Pracovní ujednání a výměna informací s EPPO 1. Úřad se s EPPO dohodne na pracovních ujednáních. Tato pracovní ujednání obsahují mimo jiné praktická ustanovení týkající se výměny informací, včetně osobních údajů, operativních, strategických nebo technických informací i utajovaných informací a doplňujících vyšetřování. Pracovní ujednání obsahují podrobná ustanovení o průběžné výměně informací při přijímání a ověřování tvrzení za účelem určení pravomoci k provádění vyšetřování. Rovněž zahrnují ustanovení o předávání informací mezi úřadem a EPPO, pokud úřad poskytuje EPPO podporu nebo má doplňující funkci. Úřad a EPPO stanoví lhůty pro zodpovězení vzájemných žádostí. Úřad a EPPO se dohodnou na lhůtách a podrobných ustanoveních týkajících se čl. 12c odst. 5, čl. 12d odst. 1 a čl. 12f odst. 1. Do přijetí této dohody odpovídá EPPO na žádosti úřadu neprodleně a v každém případě do deseti pracovních dnů od obdržení žádosti podle čl. 12c odst. 5 a čl. 12d odst. 1 a do 20 pracovních dnů od vyžádání informací podle čl. 12f odst. 1 prvního pododstavce. Před přijetím pracovních ujednání s EPPO zašle generální ředitel pro informaci návrh těchto ujednání dozorčímu výboru, jakož i Evropskému parlamentu a Radě. Dozorčí výbor neprodleně vydá stanovisko. 2. Úřad má nepřímý přístup k informacím v systému správy případů EPPO na základě vyhledávání shody. Kdykoliv je nalezena shoda mezi údaji zadanými do systému správy případů úřadem a údaji v držení EPPO, je tato skutečnost sdělena jak úřadu, tak EPPO. Úřad přijme vhodná opatření, aby na základě vyhledávání shody umožnil EPPO přístup k informacím ve svém systému správy případů. V pracovních ujednáních se stanoví technické a bezpečnostní aspekty vzájemného přístupu k systémům správy případů, včetně vnitřních postupů k zajištění toho, aby byl každý přístup řádně odůvodněn pro výkon příslušných funkcí a dokumentován. 3. Generální ředitel a evropský nejvyšší žalobce se scházejí alespoň jednou ročně, aby projednali otázky společného zájmu.“. |
14) |
V článku 13 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto: „1. V mezích své působnosti chránit finanční zájmy Unie úřad podle potřeby spolupracuje s Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a s Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol). Jestliže je to pro usnadnění této spolupráce nezbytné, dohodne se úřad s Eurojustem a Europolem na správních ujednáních. Tato pracovní ujednání se mohou týkat výměny operativních, strategických nebo technických informací, včetně osobních údajů a utajovaných informací a na požádání i zpráv o pokroku.“ |
15) |
Článek 15 se mění takto:
|
16) |
V článku 16 se odstavce 1 a 2 se nahrazují tímto: „1. Evropský parlament, Rada a Komise se jednou ročně scházejí s generálním ředitelem, aby si na politické úrovni vyměnily názory a prodiskutovaly politiku úřadu, pokud jde o metody předcházení podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie, jakož i pokud jde o metody boje proti nim. Výměny názorů se účastní dozorčí výbor. K účasti na výměně názorů je přizván evropský nejvyšší žalobce. Na žádost Evropského parlamentu, Rady, Komise, generálního ředitele nebo dozorčího výboru mohou být ad hoc přizváni k účasti zástupci Účetního dvora, EPPO, Eurojustu nebo Europolu. 2. Výměna názorů ve smyslu odstavce 1 se může týkat jakéhokoli tématu, na kterém se Evropský parlament, Rada a Komise dohodnou. Výměna názorů se zejména může týkat:
|
17) |
Článek 17 se mění takto:
|
18) |
Článek 19 se nahrazuje tímto: „Článek 19 Hodnotící zpráva a možná revize 1. Nejpozději pět let ode dne určeného v souladu s čl. 120 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2017/1939 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě hodnotící zprávu o používání a dopadu tohoto nařízení, zejména s ohledem na účelnost a účinnost spolupráce mezi úřadem a EPPO. K této zprávě bude připojeno stanovisko dozorčího výboru. 2. Nejpozději dva roky od předložení hodnotící zprávy podle odstavce 1 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě ve vhodných případech legislativní návrh na modernizaci rámce úřadu, včetně doplňujících nebo podrobnějších pravidel týkajících se zřízení úřadu, jeho funkcí nebo postupů vztahujících se na jeho činnost, zejména s ohledem na jeho spolupráci s EPPO, přeshraniční vyšetřování a vyšetřování v členských státech, které se na činnosti EPPO nepodílí.“ |
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Články 12c až 12f nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, které se do něj vkládají prostřednictvím čl. 1 bodu 13 tohoto nařízení, se však použijí ode dne určeného v souladu s čl. 120 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2017/1939.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Úř. věst. C 42, 1.2.2019, s. 1.
(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 4. prosince 2020 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2020 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29).
(4) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(6) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17).
(8) Rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 3. května 2018 ve věci Sigma Orionis SA v. Evropská komise (T-48/16), ECLI:EU:T:2018:245.
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(10) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
(11) Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (Úř. věst. L 82, 22.3.1997, s. 1.)
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 15).
(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/74 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2224.
ze dne 23. prosince 2020
o společných pravidlech zajišťujících základní propojení v silniční nákladní a osobní dopravě po skončení přechodného období stanoveného v dohodě o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s řádným legislativním postupem (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2) (dále jen „dohoda o vystoupení“) byla uzavřena Unií rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 (3) a vstoupila v platnost dnem 1. února 2020. Přechodné období uvedené v článku 126 dohody o vystoupení, během něhož se na Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) a ve Spojeném království nadále uplatňuje právo Unie v souladu s článkem 127 dohody o vystoupení, končí dnem 31. prosince 2020. Dne 25. února 2020 přijala Rada rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/266 (4) o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím o nové dohodě o partnerství. Jak vyplývá ze směrnic pro jednání, zmocnění zahrnuje mimo jiné prvky nezbytné pro komplexní řešení vztahů se Spojeným královstvím v oblasti silniční dopravy po skončení přechodného období. Není však jisté, zda dohoda mezi Unií a Spojeným královstvím upravující jejich budoucí vztahy v oblasti silniční přepravy zboží a cestujících vstoupí v platnost do konce tohoto období. |
(2) |
Co se týče vztahu mezi Spojeným královstvím a Unií a jejími členskými státy, skončí na konci přechodného období při neexistenci zvláštního ustanovení veškerá práva a povinnosti vyplývající z práva Unie týkajícího se přístupu na trh, stanovené nařízením (ES) č. 1072/2009 (5) a (ES) č. 1073/2009 (6),. |
(3) |
V takové situaci by byla vážně narušena mezinárodní silniční přeprava zboží a cestujících mezi Unií a Spojeným královstvím. |
(4) |
Územní působnost tohoto nařízení a jakýkoli odkaz na Spojené království v tomto nařízení nezahrnují Gibraltar. |
(5) |
Mnohostranný systém kvót Evropské konference ministrů dopravy (ECMT) je jediný další dostupný právní rámec, který by mohl poskytnout základ pro silniční nákladní přepravu mezi Unií a Spojeným královstvím. Vzhledem k omezenému počtu povolení, jež jsou v současné době v systému ECMT k dispozici, a jeho omezené působnosti, pokud jde o zahrnuté typy přepravních operací, však tento systém v současné době nepostačuje k tomu, aby plně řešil potřeby silniční nákladní dopravy mezi Unií a Spojeným královstvím. |
(6) |
Očekává se rovněž, že dojde k závažným komplikacím v osobní silniční dopravě, a to i pokud jde o veřejný pořádek. Po skončení přechodného období je dohoda o mezinárodní příležitostné přepravě cestujících autokary a autobusy (7) (dále jen „dohoda Interbus“) jediným dostupným právním rámcem, který by mohl poskytnout základ pro přepravu cestujících autobusy a autokary mezi Unií a Spojeným královstvím po skončení přechodného období. Spojené království se stane samostatnou smluvní stranou dohody Interbus dne 1. ledna 2021. Dohoda Interbus se však vztahuje pouze na příležitostné služby, a proto nepostačuje k řešení komplikací týkajících se mezinárodní autokarové a autobusové dopravy mezi Spojeným královstvím a Unií plynoucích ze skončení přechodného období. Byl sjednán protokol k dohodě Interbus týkající se mezinárodní linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autokary a autobusy a očekává se, že jej Spojené království co nejdříve ratifikuje. Očekává se však, že tento protokol nevstoupí v platnost včas, aby poskytl funkční alternativní řešení v období bezprostředně po skončení přechodného období. Dostupné nástroje proto neuspokojují potřeby linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autobusy a autokary mezi Unií a Spojeným královstvím. |
(7) |
Aby se zabránilo následným vážným komplikacím, a to i pokud jde o veřejný pořádek, je proto nezbytné stanovit dočasný soubor opatření, která podnikatelům v silniční nákladní dopravě a v autokarové a autobusové dopravě s licencí ze Spojeného království umožní přepravovat zboží a cestující po silnici mezi Spojeným královstvím a Unií nebo z území Spojeného království na území Spojeného království s průjezdem přes jeden nebo více členských států. Aby byla zajištěna řádná rovnováha mezi Spojeným královstvím a Unií, měla by být takto udělená práva podmíněna poskytnutím rovnocenných práv a měla by podléhat určitým podmínkám zajišťujícím spravedlivou hospodářskou soutěž. |
(8) |
Právo provozovat dopravu na území členského státu a mezi členskými státy je zásadním výdobytkem vnitřního trhu a po skončení přechodného období a při neexistenci jakéhokoli zvláštního ustanovení, které by s ním bylo v rozporu, by již nemělo být k dispozici podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království. Bezprostředně po přechodném období a při neexistenci budoucí dohody upravující silniční nákladní dopravu mezi Unií a Spojeným královstvím však pravděpodobně dojde k narušení dopravních toků a z toho vyplývající ohrožení veřejného pořádku, zejména na hraničních přechodech, kterých není mnoho a na nichž mají být prováděny dodatečné kontroly vozidel a jejich nákladu. Ke zvýšenému přetížení na hraničních přechodech se Spojeným královstvím došlo již před koncem přechodného období. Krize spojená s pandemií COVID-19 měla rovněž negativní dopad na silniční dopravu, přičemž se zvýšil počet prázdných nákladů, což by se mohlo zhoršit, pokud by neexistovala flexibilita umožňující podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království provádět operace v rámci Unie po přísně omezenou dobu, a to i ve velmi omezené míře. Tato narušení by mohla vést k situacím s negativním dopadem na kritické dodavatelské řetězce, které jsou považovány za nezbytné pro zvládnutí probíhající pandemie COVID-19. Aby se snížil rozsah těchto narušení, mělo by být podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království dočasně povoleno provádět na území Unie omezený počet dodatečných operací v souvislosti s operacemi mezi Spojeným královstvím a Unií. Jejich vozidla by se poté nemusela okamžitě vrácet do Spojeného království a bylo by méně pravděpodobné, že by byla při návratu do Spojeného království prázdná, což by snížilo celkový počet vozidel, a tím i tlak na hraničních přechodech. Právo provádět tyto dodatečné operace by mělo být přiměřené, nemělo by poskytovat stejnou úroveň práv, jakou mají podnikatelé v silniční nákladní dopravě z Unie podle pravidel vnitřního trhu, a mělo by být postupně rušeno. |
(9) |
Přeshraniční autokarová a autobusová doprava mezi Irskem a Severním Irskem je zvláště důležitá pro komunity žijící v příhraničních regionech v zájmu zajištění základního propojení mezi komunitami, mimo jiné v rámci společného prostoru cestování. Proto by měl být v příhraničních regionech Irska i nadále povolen nástup a výstup cestujících v rámci mezinárodní osobní dopravy autokary a autobusy mezi Irskem a Severním Irskem provozované podnikateli v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království. |
(10) |
S cílem zohlednit dočasnou povahu souboru opatření stanoveného tímto nařízením, aniž by se však vytvářel precedens, měl by platit po krátké časové období. Pokud jde o silniční nákladní přepravu, uvedené krátké časové období je navrženo s cílem umožnit případné úpravy pro zajištění základního propojení v systému ECMT a není jím dotčen vstup v platnost budoucí dohody mezi Unií a Spojeným královstvím upravující silniční nákladní přepravu i budoucích pravidel Unie týkajících se dopravy. Pokud jde o osobní autobusovou a autokarovou dopravu, uvedené krátké časové období je navrženo s cílem umožnit, aby protokol k dohodě Interbus týkající se mezinárodní linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autokary a autobusy vstoupil v platnost a vztahoval se na Spojené království, a to buď ratifikací uvedeného protokolu Spojeným královstvím nebo přistoupením Spojeného království k němu, a není jím dotčena případná budoucí dohoda v dané věci mezi Unií a Spojeným královstvím. |
(11) |
Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž stanovit prozatímní opatření upravující silniční nákladní a osobní dopravu mezi Unií a Spojeným královstvím v případě neexistence dohody upravující jejich budoucí vztahy v oblasti silniční dopravy po skončení přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. |
(12) |
Vzhledem k naléhavosti dané koncem přechodného období bylo shledáno vhodným stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii. |
(13) |
Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po skončení přechodného období stanoveného dohodou o vystoupení, nevstoupí-li do uvedeného data v platnost nebo nebude-li popřípadě prozatímně prováděna dohoda upravující silniční dopravu uzavřená se Spojeným královstvím. Toto nařízení by se mělo použít do dne předcházejícího vstupu v platnost nebo prozatímnímu provádění mezinárodní dohody upravující silniční dopravu pro obě strany. S výjimkou zvláštních ustanovení platných v příhraničním regionu Irska v rámci mezinárodní linkové a zvláštní linkové dopravy mezi Irskem a Severním Irskem by se právo provozovat linkovou a zvláštní linkovou přepravu cestujících autokary a autobusy mělo přestat uplatňovat ke dni vstupu protokolu k dohodě Interbus týkajícího se mezinárodní linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autokary a autobusy v platnost pro Unii a Spojené království. Toto nařízení by v každém případě mělo pozbýt použitelnosti dnem 30. června 2021. |
(14) |
Je-li to nezbytné k řešení potřeb trhu, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o obnovu rovnocennosti práv udělených Unií podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království, jakož i podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království s právy udělenými ze strany Spojeného království podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie, včetně případů, kdy jsou práva udělovaná Spojeným královstvím udělena na základě členského státu původu, nebo jich jinak nemohou ve stejné míře požívat všichni podnikatelé z Unie, a pokud jde o nápravu případů nekalé soutěže na úkor podnikatelů v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelů v autokarové a autobusové dopravě z Unie. |
(15) |
Tyto akty v přenesené pravomoci by měly být v souladu se zásadou proporcionality, a jejich ustanovení by proto měla být úměrná problémům způsobeným neudělením rovnocenných práv nebo nerovnými podmínkami hospodářské soutěže. Komise by měla o pozastavení používání tohoto nařízení uvažovat jen v nejzávažnějších případech, kdy nejsou podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie ze strany Spojeného království udělena žádná rovnocenná práva nebo jsou udělena pouze práva minimální, nebo pokud se pro podnikatele v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království nebo podnikatele v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království liší podmínky hospodářské soutěže natolik od podmínek podnikatelů z Unie, že by poskytování uvedených služeb podnikateli ze Spojeného království nebylo pro ně ekonomicky udržitelné. |
(16) |
Při přijímání těchto aktů v přenesené pravomoci je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (8). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Komise by měla zajistit, aby žádný z takových přijatých aktů v přenesené pravomoci nepřiměřeně neovlivnil řádné fungování vnitřního trhu. |
(17) |
Aby bylo zajištěno, že práv udělených ze strany Spojeného království podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie, jež jsou rovnocenná právům, která toto nařízení uděluje podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království, mohou ve stejné míře požívat všichni podnikatelé z Unie, měla by být dočasně rozšířena oblast působnosti nařízení (ES) č. 1072/2009 a nařízení (ES) č. 1073/2009. Tato nařízení se již vztahují na část jízdy mezi členským státem a třetí zemí, jež je provedena průjezdem přes území jakéhokoli členského státu. V takovém případě je však nutné zajistit, aby se nařízení (ES) č. 1072/2009 vztahovalo rovněž na část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky a nařízení (ES) č. 1073/2009 na část cesty na území členského státu, ve kterém dochází k nástupu nebo výstupu cestujících. Cílem tohoto rozšíření působnosti je zajistit, aby podnikatelé z Unie mohli při provozování osobní dopravy vykonávat operace mezi třetími zeměmi do nebo ze Spojeného království, jakož i dodatečné zastávky při provozování osobní dopravy, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Oblast působnosti
Toto nařízení stanoví dočasná opatření upravující silniční nákladní přepravu, jakož i linkovou a zvláštní linkovou osobní dopravu autokary a autobusy mezi Unií a Spojeným královstvím po skončení přechodného období uvedeného v článku 126 dohody o vystoupení.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
1) |
„vozidlem“ se rozumí
|
2) |
„povolenou přepravou zboží“ se rozumí:
|
3) |
„povolenou přepravou cestujících autokary a autobusy“ se rozumí:
|
4) |
„příhraničními regiony Irska“ se rozumí hrabství Irska sousedící s pozemní hranicí mezi Irskem a Severním Irskem; |
5) |
„podnikatelem v silniční nákladní dopravě z Unie“ se rozumí podnik provozující silniční nákladní přepravu, který je držitelem platné licence Společenství v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 1072/2009; |
6) |
„podnikatelem v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království“ se rozumí podnik usazený ve Spojeném království, který je oprávněn provozovat silniční přepravu zboží a je držitelem platné licence vydané pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou zboží; |
7) |
„licencí Spojeného království“, byla-li vydána podnikateli v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království, se rozumí licence vydaná Spojeným královstvím pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou zboží; byla-li vydána podnikateli v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království, rozumí se „licencí Spojeného království“ licence vydaná Spojeným královstvím pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou cestujících autokary a autobusy; |
8) |
„autobusem nebo autokarem“ se rozumí vozidlo registrované ve Spojeném království, které je na základě své konstrukce a vybavení vhodné a určené k přepravě více než devíti cestujících včetně řidiče; |
9) |
„linkovou dopravou“ se rozumí přeprava cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách; |
10) |
„zvláštní linkovou dopravou“ se rozumí pravidelná přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob bez ohledu na to, kdo přepravu organizuje; |
11) |
„podnikatelem v autokarové a autobusové dopravě z Unie“ se rozumí podnik provozující přepravu cestujících autokary a autobusy, který je držitelem platné licence Společenství v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 1073/2009; |
12) |
„podnikatelem v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království“ se rozumí podnik usazený ve Spojeném království, který je oprávněn provozovat přepravu cestujících autokary a autobusy a je držitelem platné licence vydané pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou cestujících autokary a autobusy; |
13) |
„podnikatelem“ se rozumí buď podnikatel v silniční nákladní dopravě, nebo podnikatel v autokarové a autobusové dopravě; |
14) |
„právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže“ se rozumí veškeré právní předpisy, které se zabývají následujícím jednáním, pokud by mohlo ovlivnit služby silniční nákladní dopravy nebo služby autokarové a autobusové dopravy:
|
15) |
„subvencí“ se rozumí jakýkoli finanční příspěvek poskytnutý podnikateli vládou nebo jiným veřejným subjektem na jakékoli úrovni, který přináší výhodu, což zahrnuje:
Finanční příspěvek poskytnutý vládou nebo jiným veřejným subjektem není považován za výhodu, pokud by soukromý účastník trhu působící pouze na základě vyhlídky na dosažení zisku, který je ve stejné situaci jako dotyčný veřejný subjekt, poskytl stejný finanční příspěvek; |
16) |
„nezávislým orgánem pro hospodářskou soutěž“ se rozumí orgán, který je odpovědný za uplatňování a prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, jakož i za kontrolu subvencí a splňuje tyto podmínky:
|
17) |
„diskriminací“ se rozumí jakékoli rozlišování bez objektivního důvodu ve vztahu k dodávkám zboží či služeb, včetně veřejných služeb, využívaných k provozování služeb silniční nákladní dopravy nebo služeb autokarové a autobusové dopravy, nebo ve vztahu k zacházení s nimi ze strany veřejných orgánů příslušných pro tyto služby; |
18) |
„územím Unie“ se rozumí území členských států, na které se vztahuje Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU za podmínek v nich stanovených. |
Článek 3
Právo provozovat povolenou přepravu zboží
1. Podnikatelé v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království mohou za podmínek stanovených v tomto nařízení provozovat povolenou přepravu zboží.
2. Povolenou přepravu zboží následujících druhů mohou provozovat fyzické či právnické osoby usazené ve Spojeném království, aniž by byla požadována licence Spojeného království:
a) |
přeprava poštovních zásilek v rámci univerzální služby; |
b) |
přeprava poškozených nebo havarovaných vozidel; |
c) |
přeprava zboží motorovými vozidly, jejichž celková přípustná hmotnost včetně celkové hmotnosti připojeného vozidla nepřesahuje 3,5 tuny; |
d) |
přeprava léků, zdravotnických přístrojů a vybavení, jakož i dalšího materiálu pro poskytování pomoci v naléhavých případech (zejména při živelných pohromách); |
e) |
přeprava zboží, pokud:
|
Článek 4
Právo provozovat linkovou a zvláštní linkovou přepravu cestujících autokary a autobusy
1. Podnikatelé v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království mohou za určitých podmínek stanovených v tomto nařízení provozovat povolenou linkovou a zvláštní linkovou přepravu cestujících autokary a autobusy.
2. Podnikatelé v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království jsou držiteli povolení vydaného před dnem použitelnosti tohoto nařízení podle článků 6 až 11 nařízení (ES) č. 1073/2009, opravňujícího k provozování povolené linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autokary a autobusy pro cizí potřebu.
3. Povolení, která zůstávají v platnosti podle odstavce 2 tohoto článku, mohou být nadále používána pro účely uvedené v odstavci 1 tohoto článku, jestliže byla jejich platnost za stejných podmínek prodloužena nebo pozměněna, pouze pokud jde o zastávky, jízdné či jízdní řády, a s výhradou pravidel a postupů uvedených v článcích 6 až 11 nařízení (ES) č. 1073/2009, a to po dobu platnosti, která skončí nejpozději dne 30. června 2021.
4. Povolenou přepravu cestujících autobusy a autokary, kterou provozují fyzické či právnické osoby usazené ve Spojeném království pro nekomerční a neziskové účely, lze provozovat, aniž by byla požadována licence, jestliže:
a) |
dopravní činnost je pouze vedlejší činností dotyčné fyzické nebo právnické osoby a |
b) |
použitá vozidla jsou ve vlastnictví uvedené fyzické nebo právnické osoby nebo jsou touto osobou pořizována formou splátek nebo dlouhodobé leasingové smlouvy a jsou řízena zaměstnancem této fyzické nebo právnické osoby nebo přímo touto fyzickou osobou nebo zaměstnancem podniku nebo které byla dána k dispozici na základě smluvního závazku. |
Tyto přepravní operace jsou vyňaty z působnosti veškerých systémů udělování povolení v rámci Unie za předpokladu, že je osoba provozující uvedenou činnost držitelem vnitrostátního povolení vydaného před prvním dnem použitelnosti tohoto nařízení podle čl. 12 odst. 2 prvního pododstavce tohoto nařízení v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1073/2009.
5. Použití tohoto nařízení není dotčeno změnou vozidel nebo přerušením přepravy za účelem provedení části cesty jiným dopravním prostředkem.
Článek 5
Dvoustranné dohody nebo ujednání
Členské státy nesjednají ani neuzavřou se Spojeným královstvím žádné dvoustranné dohody nebo ujednání o záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení.
Aniž jsou dotčena stávající mnohostranná ujednání, neudělí členské státy podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království nebo podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království jiná práva než ta, jež jsou udělena v tomto nařízení.
Článek 6
Sociální a technická pravidla
V rámci povolené přepravy zboží nebo cestujících autokary a autobusy v souladu s tímto nařízením se dodržují následující pravidla:
a) |
pokud jde o mobilní pracovníky a samostatně výdělečně činné řidiče, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES (10); |
b) |
pokud jde o některé předpisy v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (11); |
c) |
pokud jde o tachografy v silniční dopravě, požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 (12); |
d) |
pokud jde o výchozí kvalifikaci a pravidelné školení řidičů, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES (13); |
e) |
pokud jde o maximální přípustné rozměry a hmotnosti určitých silničních vozidel, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Rady 96/53/ES (14); |
f) |
pokud jde o montáž a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Rady 92/6/EHS (15); |
g) |
pokud jde o povinné používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Rady 91/671/EHS (16); |
h) |
pokud jde o vysílání pracovníků, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (17); |
i) |
pokud jde o práva cestujících, požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 (18). |
Článek 7
Rovnocennost práv
1. Komise sleduje práva, která Spojené království udělí podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie, a podmínky jejich výkonu.
2. Shledá-li Komise, že práva udělená Spojeným královstvím podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie nebo podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie nejsou de iure nebo de facto rovnocenná právům uděleným podnikatelům ze Spojeného království podle tohoto nařízení, nebo že těchto práv nemohou ve stejné míře požívat všichni podnikatelé v silniční nákladní dopravě z Unie nebo všichni podnikatelé v autokarové a autobusové dopravě z Unie, přijme v souladu s článkem 11 bezodkladně a za účelem obnovení rovnocennosti akty v přenesené pravomoci s cílem:
a) |
pozastavit uplatňování článku 3 nebo čl. 4 odst. 1 až 4, pokud nejsou podnikatelům z Unie udělena rovnocenná práva nebo pokud jsou udělená práva minimální; |
b) |
omezit přípustnou kapacitu, kterou mají k dispozici podnikatelé v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království nebo podnikatelé v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království, počet jízd nebo obojí; nebo |
c) |
přijmout provozní omezení vztahující se na typ vozidla nebo podmínky provozu. |
Článek 8
Spravedlivá hospodářská soutěž
1. Komise sleduje podmínky, za nichž podnikatelé z Unie konkurují podnikatelům ze Spojeného království, pokud jde o poskytování služeb silniční nákladní dopravy a služeb autokarové a autobusové dopravy v působnosti tohoto nařízení.
2. Shledá-li Komise, že v důsledku některé situace uvedené v odstavci 3 tohoto článku jsou podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku výrazně méně příznivé než podmínky, jaké mají podnikatelé ze Spojeného království, přijme v souladu s článkem 11 bezodkladně a k nápravě této situace akty v přenesené pravomoci s cílem:
a) |
pozastavit uplatňování článku 3 nebo čl. 4 odst. 1 až 4, pokud se podmínky hospodářské soutěže pro podnikatele v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království nebo podnikatele v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království liší natolik od podmínek podnikatelů z Unie, že by pro podnikatele z Unie nebylo poskytování služeb ekonomicky udržitelné; |
b) |
omezit přípustnou kapacitu, kterou mají k dispozici podnikatelé v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království nebo podnikatelé v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království, počet jízd nebo obojí; nebo |
c) |
přijmout provozní omezení vztahující se na typ vozidla nebo podmínky provozu. |
3. Akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 2 jsou na základě podmínek uvedených v dotyčném odstavci přijímány k nápravě těchto situací:
a) |
poskytování subvencí Spojeným královstvím; |
b) |
neschopnost Spojeného království zavést nebo účinně uplatňovat právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže; |
c) |
neschopnost Spojeného království zřídit nebo zachovat nezávislý orgán pro hospodářskou soutěž; |
d) |
uplatňování norem Spojeným královstvím v oblasti ochrany pracovníků, bezpečnosti, ochrany nebo životního prostředí, které jsou méně přísné než normy stanovené v právu Unie, nebo pokud příslušná ustanovení v právu Unie neexistují, méně přísné než normy uplatňované všemi členskými státy, nebo v každém případě méně přísné než příslušné mezinárodní normy; |
e) |
uplatňování norem Spojeným královstvím v oblasti udělování licencí Spojeného království podnikatelům v silniční nákladní dopravě nebo podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě, které jsou méně přísné než normy stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1071/2009 (19); |
f) |
uplatňování norem Spojeným královstvím v oblasti kvalifikace a odborné přípravy řidičů z povolání, které jsou méně přísné než normy stanovené ve směrnici 2003/59/ES; |
g) |
uplatňování Spojeným královstvím pravidel pro výběr silničních poplatků a zdanění, jež se odchylují od pravidel stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES (20), a |
h) |
jakákoli forma diskriminace podnikatelů z Unie. |
4. Pro účely odstavce 1 může Komise žádat příslušné orgány Spojeného království nebo podnikatele ze Spojeného království o informace. Pokud neposkytnou požadované informace v přiměřené lhůtě stanovené Komisí nebo poskytnou neúplné informace, může Komise postupovat v souladu s odstavcem 2.
Článek 9
Prodloužení platnosti nařízení (ES) č. 1072/2009 a (ES) č. 1073/2009
1. V souvislosti s přepravou zboží mezi územím Unie a územím Spojeného království provozovanou podnikatelem v silniční nákladní dopravě z Unie, který se opírá o práva udělená Spojeným královstvím, jak je uvedeno v článku 7 tohoto nařízení, jež jsou rovnocenná právům uděleným tímto nařízením, vztahuje se nařízení (ES) č. 1072/2009 na část jízdy na území členského státu nakládky nebo vykládky.
2. V souvislosti s přepravou cestujících mezi územím Unie a územím Spojeného království provozovanou podnikatelem v autokarové a autobusové dopravě z Unie, který se opírá o práva udělená Spojeným královstvím, jak je uvedeno v článku 7 tohoto nařízení, jež jsou rovnocenná právům uděleným tímto nařízením, vztahuje se nařízení (ES) č. 1073/2009 na část jízdy na území členského státu, ve kterém nastoupili nebo vystoupili cestující.
Článek 10
Konzultace a spolupráce
1. Příslušné orgány členských států vedou konzultace a spolupracují s příslušnými orgány Spojeného království tak, aby bylo zajištěno provádění tohoto nařízení.
2. Členské státy na požádání neprodleně poskytnou Komisi veškeré informace získané podle odstavce 1 tohoto článku nebo jakékoli jiné informace důležité pro provádění článků 7 a 8.
Článek 11
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 7 odst. 2 a v čl. 8 odst. 2 je svěřena Komisi do 30. června 2021.
2. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci podle čl. 7 odst. 2 nebo čl. 8 odst. 2 vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016o zdokonalení tvorby právních předpisů.
3. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
Článek 12
Vstup v platnost a použitelnost
1. Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Toto nařízení se použije se ode dne následujícího po dni, kdy se právo Unie přestane uplatňovat na Spojené království a ve Spojeném království podle článků 126 a 127 dohody o vystoupení.
Nepoužije se však, pokud do uvedeného dne vstoupí v platnost nebo se případně začne prozatímně provádět mezinárodní dohoda uzavřená mezi Unií a Spojeným královstvím upravující silniční dopravu.
3. Toto nařízení se použije do dne předcházejícího vstupu v platnost nebo případně do dne předcházejícího prozatímnímu provádění mezinárodní dohody uzavřené mezi Unií a Spojeným královstvím upravující silniční dopravu.
S výjimkou přepravy cestujících autokary a autobusy uvedené v čl. 2 odst. 3 písm. d) pozbývají ustanovení tohoto nařízení, jež se vztahují na přepravu cestujících autokary a autobusy, použitelnosti dnem vstupu protokolu k dohodě Interbus o mezinárodní linkové a zvláštní linkové přepravě cestujících autokary a autobusy v platnost pro Unii a Spojené království.
4. Toto nařízení v každém případě pozbývá použitelnosti nejpozději dne 30. června 2021.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2020 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2020.
(2) Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7.
(3) Rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 1).
(4) Rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/266 ze dne 25. února 2020 o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o nové dohodě o partnerství (Úř. věst. L 58, 27.2.2020, s. 53).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 72).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006 (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 88).
(7) Úř. věst. L 321, 26.11.2002, s. 13.
(8) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/1/ES ze dne 18. ledna 2006 o užívání vozidel najatých bez řidiče pro silniční přepravu zboží (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 82).
(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 35).
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1).
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 1).
(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS (Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4).
(14) Směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz (Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59).
(15) Směrnice Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství (Úř. věst. L 57, 2.3.1992, s. 27).
(16) Směrnice Rady 91/671/EHS ze dne 16. prosince 1991 o povinném používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech (Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 26).
(17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. L 18, 21. 1. 1997, s. 1).
(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1).
(19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES (Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 51).
(20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (Úř. věst. L 187, 20.7.1999, s. 42).
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/86 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2225
ze dne 23. prosince 2020
o společných pravidlech zajišťujících základní propojení v letecké dopravě po skončení přechodného období stanoveného v Dohodě o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 100 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s řádným legislativním postupem (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2) (dále jen „dohoda o vystoupení“) byla uzavřena Unií rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 (3) a vstoupila v platnost dne 1. února 2020. Přechodné období stanovené v článku 126 dohody o vystoupení (dále jen „přechodné období“), během něhož se na Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) a ve Spojeném království nadále uplatňuje právo Unie v souladu s článkem 127 dohody o vystoupení, končí dne 31. prosince 2020. Dne 25. února 2020 přijala Rada rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/266 (4), které zmocňuje k zahájení jednání se Spojeným královstvím o nové dohodě o partnerství. Jak vyplývá ze směrnic pro jednání, zmocnění se vztahuje mimo jiné na prvky nezbytné pro komplexní řešení vztahů se Spojeným královstvím v oblasti letectví po konci přechodného období. Není však jisté, zda do konce tohoto období vstoupí v platnost dohoda mezi Unií a Spojeným královstvím upravující jejich budoucí vztahy v této oblasti. |
(2) |
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (5) stanoví podmínky pro vydávání provozní licence Unie leteckým dopravcům a zavádí svobodu poskytovat letecké služby uvnitř Unie. |
(3) |
Bez zvláštních ustanovení vystoupením Spojeného království z Unie bude ukončena platnost veškerých práv a povinností vyplývajících z práva Unie, pokud jde o přístup na trh stanovený nařízením (ES) č. 1008/2008, co se týče vztahu mezi Spojeným královstvím a dotčenými členskými státy. |
(4) |
Je proto nezbytné stanovit dočasný soubor opatření, která dopravcům s licencí vydanou ve Spojeném království umožní poskytovat služby letecké dopravy mezi územím Spojeného království a územím členských států. K zajištění řádné rovnováhy mezi Spojeným královstvím a členskými státy by měla být takto udělená práva podmíněna tím, že Spojené království poskytne leteckým dopravcům s licencí vydanou v Unii rovnocenná práva, a tato práva by měla podléhat určitým podmínkám zajišťujícím spravedlivou hospodářskou soutěž. |
(5) |
Krize způsobená pandemií COVID-19 představuje pro členské státy významné logistické výzvy, zejména pokud jde o schopnost přepravovat značné objemy léků, očkovacích látek a zdravotnického vybavení do třetích zemí a z nich v krátkých lhůtách a za zvláště náročných skladovacích a logistických podmínek. Je nezbytné zajistit, aby byla k dispozici dostatečná kapacita letecké dopravy a aby byla členským státům za tímto účelem poskytnuta dodatečná výjimečná flexibilita, včetně možnosti spolehnout se na letadla třetích zemí. Proto by měly být dále uděleny také prvky provozních práv páté svobody určených pouze k přepravě nákladu, které budou přísně omezeny na provozování tohoto druhu dopravy ad hoc, aby bylo možné využívat letecké dopravce Spojeného království za těchto výjimečných okolností. Členské státy by rovněž měly být oprávněny udělit další práva pro poskytování leteckých záchranných služeb. |
(6) |
Za účelem zohlednění jeho dočasné povahy by se mělo toto nařízení použít do 30. června 2021, nebo do dne, kdy vstoupí v platnost nebo, je-li tak stanoveno, se začne prozatímně provádět, budoucí dohoda upravující poskytování leteckých služeb se Spojeným královstvím, jejíž stranou je Unie, sjednaná Komisí v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), podle toho, co nastane dříve. |
(7) |
K zachování vzájemné přínosné míry propojení by bylo vhodné stanovit v souladu se zásadou vzájemnosti pro letecké dopravce Spojeného království i pro letecké dopravce Unie určitá ujednání o marketingové spolupráci. |
(8) |
S ohledem na výjimečné a specifické okolnosti, které vyžadují přijetí tohoto nařízení, a v souladu se Smlouvami je vhodné, aby Unie dočasně vykonávala příslušnou sdílenou pravomoc, kterou jí Smlouvy svěřují. Dopady tohoto nařízení na rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy by však měly být přísně časově omezeny. Pravomoc vykonávaná Unií by proto měla být vykonávána pouze po dobu použitelnosti tohoto nařízení. Unie proto přestane vykonávat takto vykonávanou sdílenou pravomoc, jakmile se toto nařízení přestane uplatňovat. V souladu s čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování EU se tedy členské státy budou od daného okamžiku nacházet ve stejné situaci, pokud jde o výkon jejich pravomoci, jako kdyby nařízení nebylo přijato. Dále je třeba připomenout, že oblast výkonu pravomoci Unie se v tomto nařízení vztahuje pouze na ty prvky, které jsou upraveny tímto nařízením, jak je stanoveno v Protokolu č. 25 o výkonu sdílené pravomoci, připojeném ke Smlouvě o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a Smlouvě o fungování EU, a nevztahuje se na celou oblast. Příslušné pravomoci Unie a členských států, pokud jde o uzavírání mezinárodních dohod v oblasti letecké dopravy, mají být stanoveny v souladu se Smlouvami a s přihlédnutím k příslušným právním předpisům Unie, včetně rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/266 o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím. |
(9) |
Toto nařízení by nemělo bránit členským státům ve vydávání oprávnění k provozování pravidelných služeb letecké dopravy leteckým dopravcům Unie vykonávajícím práva, která jim udělilo Spojené království, podobně jako v případech, k nimž dochází v souvislosti s mezinárodními dohodami. V souvislosti s těmito oprávněními by se členské státy měly zdržet diskriminace mezi leteckými dopravci Unie. |
(10) |
Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijetí opatření k zaručení spravedlivé míry vzájemnosti mezi právy, která Unie a Spojené království jednostranně udělí leteckým dopravcům druhé strany, a k zajištění toho, aby letečtí dopravci Unie mohli při poskytování leteckých služeb konkurovat leteckým dopravcům Spojeného království za spravedlivých podmínek. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6). Vzhledem k možnému dopadu těchto opatření na propojení členských států v letecké dopravě je třeba je přijmout přezkumným postupem. Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty. Tyto řádně odůvodněné případy by se mohly týkat situací, kdy Spojené království nezaručí leteckým dopravcům Unie rovnocenná práva, což povede ke zjevné nevyváženosti, nebo pokud budou méně příznivé konkurenční podmínky než ty, které platí pro letecké dopravce Spojeného království při poskytování služeb letecké dopravy, na které se vztahuje toto nařízení, ohrožovat hospodářskou životaschopnost leteckých dopravců Unie. |
(11) |
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení prozatímních opatření upravujících leteckou dopravu mezi Unií a Spojeným královstvím v případě neexistence dohody upravující jejich budoucí vztahy v oblasti letectví na konci přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. |
(12) |
Vzhledem k naléhavosti dané koncem přechodného období je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování EU a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii. |
(13) |
Územní působnost tohoto nařízení a jakýkoli odkaz na Spojené království v tomto nařízení nezahrnuje Gibraltar. |
(14) |
Tímto nařízením není dotčen právní postoj Španělského království, pokud jde o svrchovanost nad územím, na němž se nachází letiště Gibraltar. |
(15) |
Ustanovení tohoto nařízení by měla vstoupit v platnost co nejdříve a měla by se v zásadě použít ode dne následujícího po konci přechodného období, nevstoupí-li do uvedeného dne v platnost, nebo případně nezačne-li se prozatímně provádět, dohoda upravující budoucí vztahy mezi Unií a Spojeným královstvím v oblasti letectví. Aby však bylo možné provést nezbytné správní postupy co nejdříve, měla by se některá ustanovení použít ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Oblast působnosti
Toto nařízení stanoví dočasný soubor opatření upravujících leteckou dopravu mezi Unií a Spojeným královstvím po uplynutí přechodného období stanoveného v článku 126 dohody o vystoupení.
Článek 2
Výkon pravomoci
1. Výkon pravomoci Unie podle tohoto nařízení je omezen na dobu použitelnosti tohoto nařízení, jak je stanovena v čl. 15 odst. 4. Po jejím skončení Unie okamžitě přestane tuto pravomoc podle tohoto nařízení vykonávat a členské státy budou opět ve stejném postavení, pokud jde o výkon jejich pravomoci v souladu s čl. 2 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, jako kdyby toto nařízení nebylo přijato.
2. Výkonem pravomoci Unie podle tohoto nařízení není dotčena pravomoc členských států, pokud jde o provozní práva, ve všech probíhajících nebo budoucích jednáních a při podpisu nebo uzavírání mezinárodních dohod týkajících se leteckých služeb s jakoukoli jinou třetí zemí a se Spojeným královstvím na dobu po skončení použitelnosti tohoto nařízení.
3. Výkon pravomoci Unie podle odstavce 1 se týká pouze prvků, které jsou upraveny tímto nařízením.
4. Tímto nařízením nejsou dotčeny příslušné pravomoci Unie a členských států v oblasti letecké dopravy, pokud jde o jiné prvky než ty, které jsou upraveny tímto nařízením. Rovněž jím není dotčeno rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/266 o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím o nové dohodě o partnerství.
Článek 3
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) |
„leteckou dopravou“ přeprava cestujících, zavazadel, nákladu a pošty uskutečněná odděleně či společně letadlem, poskytovaná veřejnosti za úplatu nebo nájemné, včetně pravidelných a nepravidelných služeb letecké dopravy; |
2) |
„mezinárodní leteckou dopravou“ letecká doprava, která využívá vzdušný prostor nad územím více než jednoho státu; |
3) |
„leteckým dopravcem Unie“ letecký dopravce s platnou provozní licencí vydanou příslušným orgánem vydávajícím licenci v souladu s kapitolou II nařízení (ES) č. 1008/2008; |
4) |
„leteckým dopravcem Spojeného království“ letecký dopravce, který:
|
5) |
„faktickou kontrolou“ vztah na základě práva, smluv nebo jiných prostředků, které samostatně nebo společně a s ohledem na věcné a právní skutečnosti zakládají možnost přímého nebo nepřímého rozhodujícího vlivu na podnik, zejména prostřednictvím:
|
6) |
„právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže“ právní předpisy, které se zabývají následujícím jednáním, pokud může ovlivnit služby letecké dopravy:
|
7) |
„subvencí“ jakýkoli finanční příspěvek poskytnutý leteckému dopravci nebo letišti vládou nebo jiným veřejným subjektem na jakékoli úrovni, který přináší výhodu, což zahrnuje:
Finanční příspěvek poskytnutý vládou nebo jiným veřejným subjektem není považován za výhodu, pokud by stejný finanční příspěvek poskytl soukromý účastník trhu působící pouze na základě vyhlídky na dosažení zisku, který je ve stejné situaci jako dotčený veřejný subjekt; |
8) |
„nezávislým orgánem pro hospodářskou soutěž“ orgán, který je odpovědný za uplatňování a prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, jakož i za kontrolu subvencí a splňuje tyto podmínky:
|
9) |
„diskriminací“ jakékoli rozlišování bez objektivního důvodu ve vztahu k dodávkám zboží či služeb, včetně veřejných služeb, využívaných k provozování služeb letecké dopravy, nebo ve vztahu k zacházení s nimi ze strany veřejných orgánů příslušných pro tyto služby; |
10) |
„pravidelnou službou letecké dopravy“ soubor letů, z nichž každý má tyto vlastnosti:
|
11) |
„nepravidelnou službou letecké dopravy“ služba obchodní letecké dopravy vykonávaná jinak než jako pravidelná služba letecké dopravy; |
12) |
„územím Unie“ pevninské území, vnitřní vody a teritoriální moře členských států, na které se vztahují Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU za podmínek v nich stanovených, a vzdušný prostor nad nimi; |
13) |
„územím Spojeného království“ pevninské území, vnitřní vody a teritoriální moře Spojeného království a vzdušný prostor nad nimi; |
14) |
„Chicagskou úmluvou“ Úmluva o mezinárodním civilním letectví, podepsaná v Chicagu dne 7. prosince 1944. |
Článek 4
Provozní práva
1. Letečtí dopravci Spojeného království mohou za podmínek stanovených tímto nařízením:
a) |
přelétat nad územím Unie bez přistání; |
b) |
vykonávat zastávky na území Unie pro neobchodní účely ve smyslu Chicagské úmluvy; |
c) |
provozovat pravidelné a nepravidelné služby mezinárodní letecké dopravy určené k přepravě cestujících, cestujících spolu s nákladem nebo pouze k přepravě nákladu mezi jakýmikoli dvěma místy, z nichž jedno se nachází na území Spojeného království a druhé na území Unie; |
2. Ve vztahu k době použitelnosti tohoto nařízení členské státy nesjednají ani neuzavřou se Spojeným královstvím žádné dvoustranné dohody nebo ujednání o záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení. Ve vztahu k této době leteckým dopravcům Spojeného království neudělí v souvislosti s leteckou dopravou žádná jiná práva než ta, která jsou udělena tímto nařízením.
3. Bez ohledu na odstavec 2 mohou členské státy, na ad hoc základě a v souladu s vnitrostátním právem, povolit na svém území poskytování těchto služeb leteckými dopravci Spojeného království:
a) |
letecké záchranné služby; |
b) |
služby nepravidelné letecké dopravy určené pouze k přepravě nákladu mezi místy na jejich území a místy ve třetí zemi jakožto součást služby, jejíž výchozí nebo cílové místo leží ve Spojeném království, v rozsahu nezbytném pro přepravu zdravotnického vybavení, očkovacích látek a léků za předpokladu, že nepředstavují skrytou formu pravidelných leteckých služeb. |
Článek 5
Ujednání o marketingové spolupráci
1. Služby letecké dopravy podle článku 4 mohou být poskytovány prostřednictvím ujednání o vyhrazené kapacitě míst nebo o společném označování linek takto:
a) |
letecký dopravce Spojeného království může vykonávat činnost marketingového dopravce s jakýmkoli provozujícím dopravcem, který je leteckým dopravcem Unie nebo leteckým dopravcem Spojeného království, nebo s jakýmkoli provozujícím dopravcem třetí země, který podle práva Unie nebo případně podle práva dotčeného členského státu nebo dotčených členských států požívá nezbytných provozních práv, jakož i práva, aby jeho dopravci vykonávali tato provozní práva prostřednictvím uvedeného ujednání; |
b) |
letecký dopravce Spojeného království může vykonávat činnost provozujícího leteckého dopravce s jakýmkoli marketingovým dopravcem, který je leteckým dopravcem Unie nebo leteckým dopravcem Spojeného království, nebo s jakýmkoli marketingovým dopravcem třetí země, který podle práva Unie nebo případně podle práva dotčeného členského státu nebo dotčených členských států požívá nezbytných práv pro dané trasy, jakož i práva, aby jeho dopravci vykonávali tato provozní práva prostřednictvím uvedeného ujednání. |
2. Práva udělená leteckým dopravcům Spojeného království podle odstavce 1 nesmějí být za žádných okolností chápána tak, že letečtí dopravci třetí země získávají jiná práva než ta, kterých požívají podle práva Unie nebo podle práva dotčeného členského státu či dotčených členských států.
3. Uplatňování ujednání o vyhrazené kapacitě míst nebo o společném označování linek, ať už jako provozující dopravce nebo marketingový dopravce, neopravňuje leteckého dopravce Spojeného království k výkonu jiných práv než těch, která jsou stanovena v čl. 4 odst. 1.
První pododstavec tohoto odstavce se však nesmí použít tak, aby bránil dopravcům Spojeného království v poskytování služeb letecké dopravy mezi jakýmikoli dvěma místy, z nichž jedno se nachází na území Unie a druhé na území třetí země, jsou-li splněny tyto podmínky:
a) |
letecký dopravce Spojeného království vykonává činnost marketingového dopravce podle ujednání o vyhrazené kapacitě míst nebo o společném označování linek s jakýmkoli provozujícím dopravcem, který podle práva Unie nebo práva dotčeného členského státu nebo dotčených členských států požívá nezbytných provozních práv, jakož i práva vykonávat tato provozní práva prostřednictvím uvedeného ujednání; |
b) |
dotčená služba letecké dopravy tvoří součást přepravy dotčeného leteckého dopravce Spojeného království mezi místem na území Spojeného království a příslušným místem na území dotčené třetí země. |
4. Dotčené členské státy vyžadují, aby ujednání uvedené v tomto článku bylo schváleno jeho příslušnými orgány za účelem ověření souladu s podmínkami stanovenými v tomto článku a s příslušnými požadavky práva Unie a vnitrostátního práva, zejména v souvislosti s provozní bezpečností a ochranou letectví před protiprávními činy.
Článek 6
Leasing letadel
1. Při výkonu práv stanovených v čl. 4 odst. 1 může letecký dopravce Spojeného království poskytovat služby letecké dopravy za použití vlastních letadel a ve všech těchto případech:
a) |
za použití letadel pronajatých bez posádky od jakéhokoli pronajímatele; |
b) |
za použití letadel pronajatých s posádkou od jakéhokoli jiného leteckého dopravce Spojeného království; |
c) |
za použití letadel pronajatých s posádkou od leteckých dopravců z jakékoli jiné země, než je Spojené království, za předpokladu, že tento leasing je opodstatněn výjimečnými potřebami, sezonní potřebou kapacity nebo provozními obtížemi nájemce a doba leasingu nepřesáhne dobu, která je nezbytně nutná k naplnění těchto potřeb či překonání těchto obtíží. |
2. Dotčené členské státy vyžadují, aby ujednání uvedené v odstavci 1 schválily jejich příslušné orgány za účelem ověření souladu s podmínkami v něm stanovenými a s příslušnými požadavky práva Unie a vnitrostátního práva, zejména v souvislosti s provozní bezpečností a ochranou letectví před protiprávními činy.
Článek 7
Rovnocennost práv
1. Komise sleduje práva, která Spojené království udělí leteckým dopravcům Unie, a podmínky jejich výkonu.
2. Shledá-li Komise, že práva udělená Spojeným královstvím leteckým dopravcům Unie nejsou de iure nebo de facto rovnocenná právům uděleným leteckým dopravcům Spojeného království podle tohoto nařízení, nebo že těchto práv nemohou ve stejné míře požívat všichni letečtí dopravci Unie, neprodleně a za účelem obnovení rovnocennosti přijme prováděcí akty s cílem:
a) |
stanovit omezení přípustné kapacity pro pravidelné služby letecké dopravy dostupné pro letecké dopravce Spojeného království a požadovat, aby členské státy odpovídajícím způsobem uzpůsobily stávající i nově udělená provozní oprávnění leteckých dopravců Spojeného království; |
b) |
požadovat, aby členské státy odepřely, pozastavily nebo zrušily uvedená provozní oprávnění; nebo |
c) |
stanovit finanční poplatky nebo provozní omezení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 14 odst. 2. Přijímají se v souladu s postupem pro naléhavé případy uvedeným v čl. 14 odst. 3, pokud to v řádně odůvodněných případech vážného porušení rovnocennosti ve smyslu tohoto odstavce vyžadují závažné naléhavé důvody. |
Článek 8
Spravedlivá hospodářská soutěž
1. Komise sleduje podmínky, za nichž letečtí dopravci Unie a letiště Unie konkurují leteckým dopravcům Spojeného království a letištím Spojeného království, pokud jde o poskytování služeb letecké dopravy v působnosti tohoto nařízení.
2. Shledá-li Komise, že v důsledku některé situace uvedené v odstavci 3 jsou tyto podmínky výrazně méně příznivé, než jaké mají letečtí dopravci Spojeného království, neprodleně za účelem nápravy dané situace přijme prováděcí akty s cílem:
a) |
stanovit omezení přípustné kapacity pro pravidelné služby letecké dopravy dostupné pro letecké dopravce Spojeného království a požadovat, aby členské státy odpovídajícím způsobem uzpůsobily stávající i nově udělená provozní oprávnění leteckých dopravců Spojeného království; |
b) |
požadovat, aby členské státy odepřely, pozastavily nebo zrušily uvedená provozní oprávnění některým nebo všem leteckým dopravcům Spojeného království; nebo |
c) |
stanovit finanční poplatky nebo provozní omezení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 14 odst. 2. Přijímají se v souladu s postupem pro naléhavé případy uvedeným v čl. 14 odst. 3, pokud to v řádně odůvodněných případech ohrožení hospodářské životaschopnosti jedné či více činností leteckých dopravců Unie vyžadují závažné naléhavé důvody. |
3. Prováděcí akty uvedené v odstavci 2 jsou za podmínek stanovených v uvedeném odstavci přijímány k nápravě těchto situací:
a) |
poskytování subvencí Spojeným královstvím; |
b) |
neschopnost Spojeného království zavést nebo účinně uplatňovat právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže; |
c) |
neschopnost Spojeného království zřídit nebo zachovat nezávislý orgán pro hospodářskou soutěž; |
d) |
uplatňování norem Spojeným královstvím v oblasti ochrany pracovníků, bezpečnosti, ochrany, životního prostředí nebo práv cestujících, které jsou méně přísné než normy stanovené v právu Unie, nebo pokud příslušná ustanovení v právu Unie neexistují, méně přísné než normy uplatňované všemi členskými státy, nebo v každém případě méně přísné než příslušné mezinárodní normy; |
e) |
jakákoli forma diskriminace leteckých dopravců Unie. |
4. Pro účely odstavce 1 může Komise žádat příslušné orgány Spojeného království, letecké dopravce Spojeného království nebo letiště Spojeného království o informace. Pokud příslušné orgány Spojeného království, letečtí dopravci Spojeného království nebo letiště Spojeného království neposkytnou požadované informace v přiměřené lhůtě stanovené Komisí nebo poskytnou neúplné informace, může Komise postupovat podle odstavce 2.
5. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/712 (7) se nepoužije na záležitosti, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení.
Článek 9
Provozní oprávnění
1. Aniž je dotčeno právo Unie a vnitrostátní právo v oblasti provozní bezpečnosti letectví, musí letečtí dopravci Spojeného království za účelem výkonu práv, která jim byla udělena podle článku 4, získat provozní oprávnění v každém členském státě, v němž chtějí působit.
2. Po obdržení žádosti leteckého dopravce Spojeného království o provozní oprávnění dotčený členský stát vydá příslušné provozní oprávnění bez zbytečného odkladu, pokud:
a) |
žádající letecký dopravce Spojeného království je držitelem platné provozní licence v souladu s právními předpisy Spojeného království; a |
b) |
Spojené království vykonává a udržuje nad žádajícím leteckým dopravcem Spojeného království faktickou regulační kontrolu, příslušný orgán je jasně určen a letecký dopravce Spojeného království je držitelem osvědčení leteckého provozovatele vydaného uvedeným orgánem. |
3. Aniž je dotčena nutnost poskytnout dostatek času na provedení nezbytných posouzení, jsou letečtí dopravci Spojeného království oprávněni podávat žádosti o provozní oprávnění ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Členské státy mají pravomoc schvalovat žádosti, které splnily podmínky pro schválení, od uvedeného dne. Udělená povolení však nabývají účinku nejdříve prvním dnem použitelnosti tohoto nařízení uvedeným v čl. 15 odst. 2 prvním pododstavci.
Článek 10
Provozní plány, programy a letové řády
1. Letečtí dopravci Spojeného království předloží příslušným orgánům všech dotčených členských států provozní plány, programy a letové řády pro letecké služby ke schválení. Všechny tyto dokumenty musí být předány nejméně 30 dní před zahájením provozu. Dokumenty týkající se poskytování leteckých služeb, které se mají uskutečnit v lednu 2021, musí být podány co nejdříve před zahájením provozu.
2. S výhradou článku 9 lze provozní plány, programy a letové řády pro sezonu IATA, která probíhá v první den použitelnosti tohoto nařízení uvedený v čl. 15 odst. 2 prvním pododstavci, jakož i pro první následující sezonu předložit a schválit před tímto dnem.
3. Toto nařízení nebrání členským státům ve vydávání oprávnění k provozování pravidelných služeb letecké dopravy dopravci Unie vykonávajícími práva, která jim udělilo Spojené království. V souvislosti s těmito oprávněními se členské státy zdrží diskriminace mezi dopravci Unie.
Článek 11
Odepření, zrušení, pozastavení a omezení provozního oprávnění
1. Členské státy odepřou, nebo případně zruší či pozastaví provozní oprávnění leteckého dopravce Spojeného království, pokud:
a) |
leteckého dopravce nelze považovat za leteckého dopravce Spojeného království podle tohoto nařízení; nebo |
b) |
nejsou splněny podmínky uvedené v čl. 9 odst. 2. |
2. Členské státy odepřou, zruší, pozastaví nebo omezí provozní oprávnění leteckého dopravce Spojeného království či stanoví podmínky k tomuto oprávnění nebo omezí provoz či stanoví podmínky týkající se provozu v každém z těchto případů:
a) |
nebyly dodrženy příslušné požadavky na provozní bezpečnost a ochranu letectví před protiprávními činy; |
b) |
nebyly dodrženy příslušné požadavky týkající se příletu letadla použitého k letecké dopravě na území dotčeného členského státu, jeho provozování na něm nebo odletu z něj; |
c) |
nebyly dodrženy příslušné požadavky týkající se vstupu cestujících, posádky, zavazadel, nákladu nebo pošty na území dotčeného členského státu, pobytu na něm či jeho opouštění (včetně předpisů, které se vztahují na vstup, celní odbavení, přistěhovaleckou kontrolu, pasy, clo a karanténu, nebo v případě pošty včetně poštovních předpisů). |
3. Členské státy odepřou, zruší, pozastaví nebo omezí provozní oprávnění leteckých dopravců Spojeného království či stanoví podmínky k tomuto oprávnění nebo omezí provoz či stanoví podmínky týkající se provozu, pokud to vyžaduje Komise v souladu s článkem 7 nebo 8.
4. Členské státy informují bez zbytečného odkladu Komisi a ostatní členské státy o rozhodnutích odepřít nebo zrušit provozní oprávnění leteckého dopravce Spojeného království podle odstavců 1 a 2.
Článek 12
Osvědčení a licence
Osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení způsobilosti a licence vydané nebo potvrzené Spojeným královstvím a stále platné uznávají členské státy za platné pro účely provozování leteckých služeb leteckými dopravci Spojeného království podle tohoto nařízení, pokud tato osvědčení nebo tyto licence byly vydány nebo potvrzeny přinejmenším podle příslušných mezinárodních norem stanovených podle Chicagské úmluvy a v souladu s nimi.
Článek 13
Konzultace a spolupráce
1. Příslušné orgány členských států vedou konzultace a spolupracují s příslušnými orgány Spojeného království tak, aby bylo zajištěno provádění tohoto nařízení.
2. Členské státy na požádání neprodleně poskytnou Komisi veškeré informace získané podle odstavce 1 tohoto článku nebo jakékoli jiné informace důležité pro provádění článků 7 a 8.
Článek 14
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor zřízený nařízením (ES) č. 1008/2008. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.
Článek 15
Vstup v platnost a použitelnost
1. Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Použije se ode dne následujícího po dni, kdy se na Spojené království a ve Spojeném království přestane uplatňovat právo Unie podle článků 126 a 127 dohody o vystoupení.
Ustanovení čl. 9 odst. 3 a čl. 10 odst. 2 se však použijí ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
3. Toto nařízení se nepoužije, vstoupí-li do dne uvedeného v odst. 2 prvním pododstavci v platnost, nebo případně začne-li se prozatímně provádět, komplexní dohoda upravující poskytování letecké dopravy se Spojeným královstvím, jíž je Unie smluvní stranou.
4. Toto nařízení pozbývá platnosti tím z následujících dnů, který nastane dříve:
a) |
dnem 30. června 2021; |
b) |
dnem, kdy vstoupí v platnost, nebo případně se začne prozatímně provádět, dohoda uvedená v odstavci 3. |
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2020 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2020.
(2) Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7.
(3) Rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 1).
(4) Rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/266 ze dne 25. února 2020 o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o nové dohodě o partnerství (Úř. věst. L 58, 27.2.2020, s. 53).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3).
(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/712 ze dne 17. dubna 2019 o ochraně hospodářské soutěže v letecké dopravě a o zrušení nařízení (ES) č. 868/2004 (Úř. věst. L 123, 10.5.2019, s. 4).
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/97 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2226
ze dne 23. prosince 2020
o určitých aspektech bezpečnosti letectví s ohledem na skončení přechodného období stanoveného v Dohodě o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 100 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s řádným legislativním postupem (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2) (dále jen „dohoda o vystoupení“) byla uzavřena Unií rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 (3) a vstoupila v platnost dne 1. února 2020. Přechodné období stanovené v článku 126 dohody o vystoupení (dále jen „přechodné období“), během něhož se na Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) a ve Spojeném království nadále uplatňuje právo Unie v souladu s článkem 127 dohody o vystoupení, končí dne 31. prosince 2020. |
(2) |
Hlavním cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 (4) je dosažení a udržení vysoké a jednotné úrovně bezpečnosti letectví v Unii. Za tímto účelem byl zřízen systém osvědčení pro různé činnosti v oblasti letectví, aby se dosáhlo požadované úrovně bezpečnosti a umožnila nezbytná ověření a vzájemné uznávání vydávaných osvědčení. |
(3) |
V oblasti bezpečnosti letectví mohou mnohé zúčastněné strany řešit důsledky skončení přechodného období pro osvědčení a oprávnění bez dohody, která by stanovila nový vztah mezi Unií a Spojeným královstvím v oblasti bezpečnosti letectví, prostřednictvím různých opatření. Tato opatření zahrnují převod k úřadu pro civilní letectví jednoho z členských států a podání žádosti před koncem přechodného období o osvědčení vydané Agenturou Evropské unie pro bezpečnost letectví (dále jen „agentura“), které nabývá účinku dnem následujícím po skončení přechodného období. |
(4) |
U některých osvědčení je však třeba zavést zvláštní opatření k řešení důsledků uplynutí přechodného období. To platí zejména pro osvědčení návrhů vydaná agenturou před koncem přechodného období projekčním organizacím s hlavním místem podnikání ve Spojeném království nebo takovými projekčními organizacemi oprávněnými agenturou. Do tohoto data vykonává agentura jménem Spojeného království funkce a úkoly „státu projekce“ podle Úmluvy o mezinárodním civilním letectví a jejích příloh, jak je stanoveno v čl. 77 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1139. Po skončení přechodného období převezme funkce a úkoly „státu projekce“ týkající se Spojeného království úřad pro civilní letectví Spojeného království. Za účelem řešení této změny přijalo Spojené království právní předpisy, podle nichž mají být osvědčení návrhů vydaná před přechodným obdobím považována za osvědčení vydaná podle právních předpisů Spojeného království s účinkem od konce přechodného období. |
(5) |
Zvláštní opatření na straně Unie jsou nezbytná k zajištění toho, aby se, pokud jde o letadla registrovaná v Unii, na návrhy, na něž se uvedená osvědčení návrhů vztahovala, i nadále po skončení přechodného období vztahovala osvědčení návrhů podle nařízení (EU) 2018/1139. Tato zvláštní opatření by měla dotčeným provozovatelům letadel umožnit, aby dotčené výrobky nadále používali. Je proto nezbytné stanovit, že se má za to, že agentura, nebo případně projekční organizace agenturou oprávněné, vydaly osvědčení návrhů vztahující se na uvedené návrhy s účinkem ode dne následujícího po skončení přechodného období. Nařízení (EU) 2018/1139 a příslušné akty Komise předpokládají taková osvědčení návrhů vydaná na základě toho, že dotčené letadlo je registrováno v členském státě, přestože státem projekce je třetí země. |
(6) |
Je třeba jasně stanovit, že tato osvědčení návrhů podléhají příslušným pravidlům stanoveným v nařízení (EU) 2018/1139 a v příslušných prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě nebo na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (5), zejména pravidlům platným pro osvědčení návrhu a povinné informace o zachování letové způsobilosti. |
(7) |
Vzhledem k naléhavosti dané skončením přechodného období je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii. |
(8) |
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž udržení vysoké a jednotné úrovně bezpečnosti letectví v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. |
(9) |
Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, kdy skončí přechodné období, pokud do uvedeného dne nevstoupí v platnost dohoda mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím upravující otázky bezpečnosti civilního letectví ohledně osvědčení návrhů, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo pokud taková dohoda nebude nejpozději od uvedeného dne prozatímně prováděna, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Toto nařízení s ohledem na skončení přechodného období stanoví zvláštní ustanovení pro určitá osvědčení v oblasti bezpečnosti letectví vydávaná podle nařízení (ES) č. 216/2008 nebo (EU) 2018/1139 fyzickým a právnickým osobám, které mají své hlavní místo podnikání ve Spojeném království.
2. Toto nařízení se vztahuje na osvědčení návrhů uvedená v příloze, která jsou platná v den předcházející dni použitelnosti tohoto nařízení a která vydala agentura fyzickým nebo právnickým osobám, jež mají hlavní místo podnikání ve Spojeném království, nebo projekční organizace, která má hlavní místo podnikání ve Spojeném království.
3. Toto nařízení se použije pouze na letadla registrovaná v Unii.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí příslušné definice uvedené v nařízení (EU) 2018/1139 a v aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech přijatých na základě uvedeného nařízení a nařízení (ES) č. 216/2008.
Článek 3
Platnost osvědčení
Osvědčení návrhů uvedená v čl. 1 odst. 2 se považují za vydaná s účinkem ode dne uvedeného v čl. 5 odst. 2:
1. |
agenturou, pokud jde o osvědčení uvedená v čl. 1 odst. 2, která vydala agentura; |
2. |
organizací, jež byla oprávněna agenturou, pokud jde o osvědčení uvedená v čl. 1 odst. 2, která vydala projekční organizace oprávněná agenturou. |
Článek 4
Pravidla a povinnosti týkající se osvědčení, na která se vztahuje článek 3
1. Na osvědčení podle článku 3 tohoto nařízení se vztahují pravidla, která se na ně použijí v souladu s nařízením (EU) 2018/1139 a příslušnými prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci přijatými na základě uvedeného nařízení nebo nařízení (ES) č. 216/2008, zejména s nařízením Komise (EU) č. 748/2012 (6).
2. Pokud jde o subjekty, které mají své hlavní místo podnikání ve třetí zemi, má agentura pravomoci stanovené v nařízení (EU) 2018/1139 a v příslušných prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci přijatých na základě uvedeného nařízení a nařízení (ES) č. 216/2008.
Článek 5
Vstup v platnost a použitelnost
1. Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Toto nařízení se použije ode dne následujícího po dni, kdy podle článků 126 a 127 dohody o vystoupení přestane pro Spojené království a ve Spojeném království platit právo Unie.
3. Toto nařízení se nepoužije, pokud do data uvedeného v odstavci 2 tohoto článku vstoupí v platnost dohoda mezi Unií a Spojeným královstvím upravující otázky bezpečnosti civilního letectví ohledně osvědčení návrhů uvedených v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení, nebo případně bude-li taková dohoda nejpozději od uvedeného data prozatímně prováděna.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2020 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2020.
(2) Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7.
(3) Rozhodnutí Rady (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 1).
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 ze dne 4. července 2018 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví, kterým se mění nařízení (ES) č. 2111/2005, (ES) č. 1008/2008, (EU) č. 996/2010, (EU) č. 376/2014 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU a 2014/53/EU a kterým se zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 552/2004 a (ES) č. 216/2008 a nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 (Úř. věst. L 212, 22.8.2018, s. 1).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1).
(6) Nařízení Komise (EU) č. 748/2012 ze dne 3. srpna 2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro certifikaci letové způsobilosti letadel a souvisejících výrobků, letadlových částí a zařízení a certifikaci ochrany životního prostředí, jakož i pro certifikaci projekčních a výrobních organizací (Úř. věst. L 224, 21.8.2012, s. 1).
PŘÍLOHA
SEZNAM OSVĚDČENÍ PODLE ČLÁNKU 1
1. |
Nařízení Komise (EU) č. 748/2012 (1), příloha I, část 21, oddíl A, hlava B (Typová osvědčení a typová osvědčení pro zvláštní účely) |
2. |
Nařízení (EU) č. 748/2012, příloha I, část 21, oddíl A, hlava D (Změny typových osvědčení a typových osvědčení pro zvláštní účely) |
3. |
Nařízení (EU) č. 748/2012, příloha I, část 21, oddíl A, hlava E (Doplňková typová osvědčení) |
4. |
Nařízení (EU) č. 748/2012, příloha I, část 21, oddíl A, hlava M (Opravy) |
5. |
Nařízení (EU) č. 748/2012, příloha I, část 21, oddíl A, hlava O (Oprávnění ETSO) |
6. |
Nařízení (EU) č. 748/2012, příloha I, část 21, oddíl A, hlava J (Oprávnění organizace k projektování) |
(1) Nařízení Komise (EU) č. 748/2012 ze dne 3. srpna 2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro certifikaci letové způsobilosti letadel a souvisejících výrobků, letadlových částí a zařízení a certifikaci ochrany životního prostředí, jakož i pro certifikaci projekčních a výrobních organizací (Úř. věst. L 224, 21.8.2012, s. 1).
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/102 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2227
ze dne 23. prosince 2020,
kterým se mění nařízení (EU) 2017/2403, pokud jde o oprávnění k rybolovu pro rybářská plavidla Unie ve vodách Spojeného království a rybolovné operace rybářských plavidel Spojeného království ve vodách Unie
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,
v souladu s řádným legislativním postupem (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Spojené království dne 29. března 2017 oznámilo svůj záměr vystoupit z Unie na základě článku 50 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o fungování EU“). |
(2) |
Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2) (dále jen „dohoda o vystoupení“) obsahuje ujednání týkající se uplatňování ustanovení práva Unie na Spojené království a ve Spojeném království i po dni, kdy se na Spojené království a ve Spojeném království přestanou uplatňovat Smlouvy. Společná rybářská politika se v souladu s dohodou o vystoupení uplatňuje na Spojené království a ve Spojeném království během přechodného období a přestane se uplatňovat dnem 31. prosince 2020. |
(3) |
Jakmile se společná rybářská politika přestane na Spojené království a ve Spojeném království uplatňovat, nebudou již vody Spojeného království (teritoriální moře a přilehlá výlučná ekonomická zóna) součástí vod Unie. V případě neexistence dohody mezi Unií a Spojeným královstvím upravující rybolov tedy hrozí, že rybářská plavidla Unie a Spojeného království nebudou mít možnost plně využívat rybolovných práv, která by mohla mít k dispozici na rok 2021. |
(4) |
K zajištění udržitelnosti rybolovu a s ohledem na význam rybolovu pro obživu mnoha společenství v Unii a ve Spojeném království by měla být zachována možnost, aby rybářská plavidla Unie a Spojeného království nadále měla přístup k rybolovu ve vodách druhé strany na základě vzájemnosti i po dni 31. prosince 2020. Účelem tohoto nařízení je vytvořit vhodný právní rámce pro tento přístup na základě vzájemnosti. |
(5) |
Územní působnost tohoto nařízení a jakýkoli odkaz na Spojené království v tomto nařízení nezahrnuje Gibraltar. |
(6) |
Unie a Spojené království mají rybolovná práva na rok 2021 stanovit v plném souladu s požadavky stanovenými v článcích 61 a 62 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (3). V zájmu zajištění udržitelného využívání živých mořských zdrojů a stability ve vodách Unie a ve vodách Spojeného království mají být přidělené kvóty a podíly pro členské státy a Spojené království stanoveny v souladu s platným právem Unie a Spojeného království. |
(7) |
Vzhledem k dlouholeté tradici rybolovu rybářskými plavidly Spojeného království ve vodách Unie a naopak a za účelem získání přístupu do těchto vod na základě vzájemnosti by měla Unie stanovit mechanismus, který by rybářským plavidlům Spojeného království umožňoval přístup do vod Unie na základě oprávnění, aby mohla lovit podíly na kvótách, které budou Spojenému království přiděleny, za stejných podmínek, jaké se vztahují na rybářská plavidla Unie. Tato oprávnění k rybolovu by měla být udělena pouze tehdy a v tom rozsahu, v jakém bude Spojené království nadále poskytovat rybářským plavidlům Unie oprávnění k rybolovu, aby mohla nadále provádět rybolov v jeho vodách. |
(8) |
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2403 (4) stanoví pravidla pro vydávání a správu oprávnění k rybolovu pro rybářská plavidla ve vodách pod svrchovaností nebo v jurisdikci třetí země a pro rybářská plavidla třetích zemí provádějící rybolovné operace ve vodách Unie. |
(9) |
Nařízení (EU) 2017/2403 stanoví pravidla pro rybolovné operace, které provádějí rybářská plavidla Unie ve vodách třetí země mimo rámec dohody, a stanoví, že členský stát vlajky může udělit přímá oprávnění, a dále stanoví podmínky a postupy pro udělování těchto oprávnění. Vzhledem k počtu rybářských plavidel Unie, která provozují rybolovné činnosti ve vodách Spojeného království, by tyto podmínky a postupy způsobily výrazná zpoždění a zvýšení administrativní zátěže v případě neexistence dohody mezi Unií a Spojeným královstvím upravující rybolov. Je tedy nezbytné stanovit zvláštní podmínky a postupy, aby Spojené království mohlo snáze vydávat rybářským plavidlům Unie oprávnění k provozování rybolovných činností ve svých vodách. |
(10) |
Je nezbytné odchýlit se od pravidel, která platí pro rybářská plavidla třetích zemí, a stanovit zvláštní podmínky a postupy, jimiž Unie umožní vydávat oprávnění rybářským plavidlům Spojeného království za účelem provozování rybolovných činností v jejích vodách. |
(11) |
Nařízení (EU) 2017/2403 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(12) |
Přechodné období stanovené v dohodě o vystoupení končí dnem 31. prosince 2020. Nebude-li uzavřena dohoda mezi Unií a Spojeným královstvím upravující rybolov, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a mělo by se použít ode dne následujícího po dni, k němuž se na Spojené království a ve Spojeném království přestane uplatňovat právo Unie podle článků 126 a 127 dohody o vystoupení. Jakožto nouzové opatření by se mělo použít do 31. prosince 2021, nebo do dne, kdy vstoupí v platnost nebo se začne prozatímně provádět dohoda mezi Unií a Spojeným královstvím upravující rybolov, podle toho, co nastane dříve. |
(13) |
Vzhledem k potřebě přijmout toto nařízení přede dnem, kdy se na Spojené království a ve Spojeném království přestane uplatňovat právo Unie podle článků 126 a 127 dohody o vystoupení, a vzhledem k potřebě stanovit nejpozději do uvedeného dne postupy pro udělování oprávnění k provádění udržitelných rybolovných operací ve vodách Spojeného království a Unie na základě vzájemnosti, aby se předešlo náhlému přerušení rybolovných operací, je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii. |
(14) |
Aby hospodářské subjekty Unie i Spojeného království mohly i nadále provádět rybolov, měla by být oprávnění k rybolovu pro rybolovné činnosti ve vodách Unie udělována rybářským plavidlům Spojeného království pouze tehdy a v takovém rozsahu, v jakém bude mít Komise za to, že Spojené království na základě vzájemnosti uděluje rybářským plavidlům Unie práva přístupu k provádění rybolovných operací ve svých vodách, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Změny nařízení (EU) 2017/2403
Nařízení (EU) 2017/2403 se mění takto:
1) |
v hlavě II kapitole II se doplňuje nový oddíl, který zní: „
Článek 18a Oblast působnosti Odchylně od oddílu 3 se tento oddíl použije na rybolovné operace prováděné rybářskými plavidly Unie ve vodách Spojeného království. Článek 18b Definice Pro účely tohoto oddílu se „vodami Spojeného království“ rozumějí vody pod svrchovaností nebo v jurisdikci Spojeného království, jež jsou stanoveny v souladu s mezinárodním právem. Článek 18c Postup pro získání oprávnění k rybolovu od Spojeného království 1. Členský stát vlajky, který ověřil, že jsou splněny podmínky stanovené v článku 5, zašle Komisi odpovídající žádost nebo seznam žádostí o oprávnění k rybolovu udělovaných Spojeným královstvím. 2. Každá žádost nebo seznam žádostí obsahuje informace, které Spojené království požaduje pro vydání oprávnění k rybolovu, a to v požadovaném formátu, který Spojené království sdělilo Komisi. 3. Komise poskytne členským státům informace a formát uvedené v odstavci 2. Komise může zaslat členskému státu vlajky žádost o jakékoli další informace nezbytné k ověření toho, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2. 4. Pokud Komise po obdržení žádosti nebo jakýchkoli dalších informací, které si vyžádala podle odstavce 3, shledá, že podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2 jsou splněny, bezodkladně žádost předá Spojenému království. 5. Jakmile Spojené království informuje Komisi, že rozhodlo o vydání nebo zamítnutí oprávnění k rybolovu rybářskému plavidlu Unie, Komise o tom bezodkladně vyrozumí členský stát vlajky. 6. Členský stát vlajky může vydat oprávnění k rybolovu pro rybolovné operace ve vodách Spojeného království až poté, co byl informován, že Spojené království rozhodlo o vydání oprávnění příslušnému rybářskému plavidlu Unie. 7. Rybolovné operace nezapočnou, dokud členský stát vlajky i Spojené království nevydají oprávnění k rybolovu. 8. Jestliže Spojené království vyrozumí Komisi, že rozhodlo o pozastavení nebo odnětí oprávnění k rybolovu rybářskému plavidlu Unie, Komise o tom bezodkladně vyrozumí členský stát vlajky. Tento členský stát odpovídajícím způsobem pozastaví nebo odejme oprávnění k rybolovu pro rybolovné operace ve vodách Spojeného království. 9. Jestliže Spojené království vyrozumí přímo členský stát vlajky, že rozhodlo o vydání, zamítnutí, pozastavení nebo odnětí oprávnění k rybolovu rybářskému plavidlu Unie, členský stát vlajky o tom bezodkladně vyrozumí Komisi. Tento členský stát odpovídajícím způsobem pozastaví nebo odejme oprávnění k rybolovu pro rybolovné operace ve vodách Spojeného království. Článek 18d Sledování Komise sleduje vydávání oprávnění k rybolovu Spojeným královstvím pro rybolovné operace prováděné rybářskými plavidly Unie ve vodách Spojeného království.“; |
2) |
vkládá se nová hlava, která zní: „HLAVA IIIA RYBOLOVNÉ OPERACE RYBÁŘSKÝCH PLAVIDEL SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VE VODÁCH UNIE Článek 38a Oblast působnosti Odchylně od hlavy III se tato hlava použije na rybolovné operace prováděné rybářskými plavidly Spojeného království ve vodách Unie. Článek 38b Rybolovné operace rybářských plavidel Spojeného království Rybářská plavidla Spojeného království smějí provádět rybolovné operace ve vodách Unie v souladu s podmínkami stanovenými v platných právních předpisech Unie, pokud je plavidlům Unie udělen na základě vzájemnosti přístup k provádění rybolovných operací ve vodách Spojeného království. Článek 38c Obecné zásady 1. Rybářské plavidlo Spojeného království nesmí provádět rybolovné operace ve vodách Unie, jestliže mu Komise nevydala oprávnění k rybolovu. Toto oprávnění je mu vydáno pouze v případě, že splňuje kritéria způsobilosti stanovená v odstavci 2. 2. Komise může rybářskému plavidlu Spojeného království vydat oprávnění k rybolovu, pokud:
3. Rybářské plavidlo Spojeného království, jež má oprávnění k provádění rybolovných operací ve vodách Unie, dodržuje pravidla upravující rybolovné operace rybářských plavidel Unie v rybolovné oblasti, v níž provozuje činnost. Článek 38d Postup pro získání oprávnění k rybolovu 1. Spojené království zašle Komisi žádost nebo seznam žádostí o oprávnění pro svá rybářská plavidla. 2. Komise může Spojené království požádat o další informace nezbytné k ověření, že podmínky stanovené v čl. 38c odst. 2 byly splněny. 3. Komise poté, co se ujistí, že jsou splněny podmínky stanovené v článku 38b a čl. 38c odst. 2, může vydat oprávnění k rybolovu a bezodkladně o tom vyrozumí Spojené království a dotčené členské státy. Článek 38e Správa oprávnění k rybolovu 1. Pokud již není některá z podmínek stanovených v článku 38b a čl. 38c odst. 2 plněna, přijme Komise vhodná opatření, spočívající mimo jiné ve změně nebo odnětí oprávnění, a vyrozumí o tom Spojené království a dotčené členské státy. 2. Komise může rybářskému plavidlu Spojeného království oprávnění zamítnout, pozastavit nebo odejmout v kterémkoli z těchto případů:
3. Pokud Komise zamítne, pozastaví nebo odejme oprávnění v souladu s odstavcem 2, bezodkladně o tom Spojené království uvědomí. Článek 38f Ukončení rybolovných operací 1. Jestliže se má za to, že rybolovná práva udělená Spojenému království byla vyčerpána, oznámí to Komise bezodkladně Spojenému království a příslušným kontrolním orgánům členských států. Aby se zajistilo pokračování rybolovných operací v rámci nevyčerpaných rybolovných práv, což může mít vliv i na vyčerpaná rybolovná práva, požádá Komise Spojené království, aby jí sdělilo technická opatření k předcházení případnému negativnímu dopadu na vyčerpaná rybolovná práva. 2. Ode dne oznámení uvedeného v odstavci 1 jsou oprávnění k rybolovu vydaná rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Spojeného království pro dotčené rybolovné operace považována za pozastavená a daná rybářská plavidla již nejsou oprávněna tyto rybolovné operace provádět. 3. Jestliže se pozastavení oprávnění k rybolovu podle odstavce 2 týká všech rybolovných operací, pro něž byla vydána, považují se tato oprávnění k rybolovu za odňatá. Článek 38g Přečerpání kvót ve vodách Unie Zjistí-li Komise, že Spojené království překročilo kvóty, které mu byly přiděleny pro určitou populaci nebo skupinu populací, provede odpočty z jiných kvót, jež mu byly přiděleny. Komise usiluje o zajištění toho, aby objem odpočtu odpovídal odpočtům ukládaným členským státům v podobných situacích. Článek 38h Kontrola a prosazování práva 1. Rybářské plavidlo Spojeného království, jež má oprávnění k provádění rybolovných operací ve vodách Unie, dodržuje pravidla kontroly upravující rybolovné operace rybářských plavidel Unie v rybolovné oblasti, v níž vyvíjí činnost. 2. Rybářské plavidlo Spojeného království, jež má oprávnění k provádění rybolovných operací ve vodách Unie, předkládá Komisi nebo subjektu, který určila, a případně i pobřežnímu členskému státu údaje, které rybářská plavidla Unie musí odesílat členskému státu vlajky podle nařízení o kontrole. 3. Komise nebo subjekt, který určila, odesílá údaje obdržené v souladu s odstavcem 2 pobřežnímu členskému státu. 4. Rybářské plavidlo Spojeného království, jež má oprávnění k provádění rybolovných operací ve vodách Unie, na vyžádání předkládá Komisi nebo subjektu, který určila, zprávy pozorovatelů vypracované v rámci příslušných pozorovatelských programů. 5. Pobřežní členský stát zaznamenává veškerá porušení předpisů, jichž se dopustila rybářská plavidla Spojeného království, spolu se souvisejícími sankcemi do vnitrostátního rejstříku stanoveného v článku 93 nařízení o kontrole.“ |
Článek 2
Vstup v platnost a použitelnost
1. Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Použije se ode dne následujícího po dni, kdy se na Spojené království a ve Spojeném království přestane uplatňovat právo Unie podle článků 126 a 127 dohody o vystoupení, do toho z následujících dnů, který nastane dříve:
a) |
do dne 31. prosince 2021; |
b) |
do dne, kdy vstoupí v platnost nebo se začne prozatímně provádět dohoda mezi Unií a Spojeným královstvím upravující rybolov. |
3. Toto nařízení se však nepoužije, pokud dohoda uvedená v odst. 2 písm. b) vstoupí v platnost nebo se začne prozatímně provádět do dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. prosince 2020.
Za Evropský parlament
předseda
D. M. SASSOLI
Za Radu
předseda
M. ROTH
(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2020 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2020.
(2) Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7.
(3) Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu a dohoda ze dne 28. července 1994 o provedení části XI této úmluvy (Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 3).
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2403 ze dne 12. prosince 2017 o udržitelném řízení vnějšího rybářského loďstva a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1006/2008 (Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 81).
ROZHODNUTÍ
28.12.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 437/108 |
ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/2228
ze dne 23. prosince 2020
o Evropském roku železnice (2021)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 91 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),
v souladu s řádným legislativním postupem (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 nazvaném „Zelená dohoda pro Evropu“ (dále jen „sdělení o Zelené dohodě pro Evropu“) představila Komise Zelenou dohodu pro Unii a její občany. Zelená dohoda pro Evropu je novou strategií růstu, jejímž cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a hospodářský růst v ní bude oddělen od využívání zdrojů. |
(2) |
Evropská rada ve svých závěrech ze dne 12. prosince 2019 potvrdila cíl, aby Unie do roku 2050 dosáhla klimatické neutrality. |
(3) |
Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2020 uvítal sdělení o Zelené dohodě pro Evropu a vyzval k tomu, aby se nezbytný přechod ke klimaticky neutrální společnosti uskutečnil do roku 2050. |
(4) |
V souladu s cíli stanovenými ve sdělení o Zelené dohodě pro Evropu je třeba transformovat hospodářství Unie a přehodnotit politiky, zejména v oblasti dopravy a mobility. Na dopravu připadá čtvrtina skleníkových plynů produkovaných v Unii, což je podíl, který stále roste. K dosažení klimatické neutrality je nezbytné do roku 2050 emise z dopravy snížit o 90 %. Aby se doprava stala udržitelnou a intermodální, je třeba upřednostnit uživatele a nabídnout jim cenově dostupnější, dosažitelnější, zdravější, čistší a energeticky účinnější alternativy k dopravním prostředkům, na které byli doposud zvyklí, a podpořit ty, kdo již udržitelné způsoby dopravy, jako je chůze, cyklistika a veřejná doprava, používají. |
(5) |
Podstatou Zelené dohody pro Evropu je urychlit přechod k udržitelné a inteligentní mobilitě za účelem řešení těchto problémů. Zejména by se měla značná část vnitrozemského nákladu, který se dnes ze 75 % přepravuje po silnici, přesunout na železnici a vnitrozemské vodní cesty. K dosažení tohoto přesunu jsou nutné značné investice, včetně investic uskutečněných v souvislosti s oživením hospodářství, a zásadní část těchto investic se bude týkat realizace transevropské dopravní sítě (TEN-T) a úsilí o zvýšení účinnosti koridorů pro železniční nákladní dopravu. |
(6) |
Železnice hraje zásadní úlohu coby hybná síla v dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Jedná se o jeden z nejekologičtějších a energeticky nejúčinnějších druhů dopravy. Železnice je z velké části elektrifikována a emise CO2 jsou mnohem nižší, než když se srovnatelná doprava uskutečňuje po silnici nebo letecky. Je jediným druhem dopravy, který od roku 1990 soustavně snižuje své emise skleníkových plynů a emise CO2. Železnice kromě toho v období 1990 až 2016 snížila svou spotřebu energie a stále více využívá obnovitelné zdroje energie. |
(7) |
Krize způsobená onemocněním COVID-19 zasáhla odvětví dopravy mimořádně tvrdě. Navzdory provozním a finančním omezením toto odvětví zachovalo zásadní propojení pro dopravu osob i pro přepravu základního zboží. To bylo možné zejména díky zaměstnancům, kteří nadále pracují za obtížných a nejistých podmínek. Strategická funkce, kterou železnice plnila během krize způsobené onemocněním COVID-19, poukázala na to, že vybudování jednotného evropského železničního prostoru, stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (4), je nezbytné jednak pro snazší zajištění dodávek základního zboží, jako jsou potraviny, léky a palivo, zejména za mimořádných okolností, a jednak pro dosažení cílů širší dopravní politiky. |
(8) |
Propojením hlavních dopravních tras Unie s jejími okrajovými, horskými a odlehlými regiony a územími, a to i na regionální a místní úrovni, a zavedením a obnovením chybějících regionálních přeshraničních spojení přispívá železniční odvětví k sociální, hospodářské a územní soudržnosti na kontinentální, národní, regionální i místní úrovni. V odlehlých a venkovských oblastech je navíc často méně sítí, které zaručují poskytování základních služeb obyvatelstvu, a tyto sítě jsou méně rozvinuté. Okrajové regiony se často potýkají s dvojnásobně obtížnou situací, neboť mají venkovskou povahu a nacházejí se na okraji vnitrostátních sítí. |
(9) |
Podíl osobní železniční přepravy na dopravě v Unii se od roku 2007 mírně zvýšil, ale podíl železniční nákladní dopravy klesl. Pro dosažení skutečně jednotného evropského železničního prostoru existuje stále mnoho překážek. Železniční odvětví někdy omezují mimo jiné zastaralé obchodní a provozní postupy, stárnoucí infrastruktura a kolejová vozidla a hlučné vagony. Aby mohla železnice plně realizovat svůj potenciál, bude třeba tyto překážky překonat a zároveň snižovat náklady, studovat unijní režimy, které by doplnily vnitrostátní mechanismy pro nediskriminační podporu poskytovanou provozovatelům železnic, a uspíšit inovace, což zároveň zajistí fungování vnitřního trhu, zvýší železniční provoz a dále zlepší již nyní vysokou úroveň bezpečnosti. Proto je třeba železniční odvětví dále posilovat, aby bylo pro cestující, zaměstnance i podniky atraktivnější. |
(10) |
Ministři dopravy většiny členských států vyjádřili ve svém politickém prohlášení na neformální videokonferenci ministrů dopravy EU dne 4. června 2020 odhodlání podporovat evropskou agendu pro mezinárodní osobní železniční přepravu. |
(11) |
Za účelem propagace železniční dopravy v souladu s cíli stanovenými ve sdělení o Zelené dohodě pro Evropu, a v souladu s cíli udržitelné a inteligentní mobility, by měl být rok 2021 vyhlášen Evropským rokem železnice (dále jen „Evropský rok“). Rok 2021 bude pro železniční politiku Unie důležitý, jelikož bude prvním úplným rokem, v jehož průběhu se budou v celé Unii provádět pravidla dohodnutá v rámci čtvrtého železničního balíčku, zejména pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících, snížení nákladů a omezení administrativní zátěže pro železniční podniky působící v celé Unii a o pověření Agentury Evropské unie pro železnice (ERA) dalšími úkoly, jejichž cílem je snížit technické překážky. V řadě členských států se zvyšuje zájem veřejnosti o železnici, včetně nočních vlakových spojů, o čemž svědčí popularita #DiscoverEU. Mezinárodní kulturní festival Europalia navíc svůj ročník 2021 věnuje vlivu železnice na umění a vyzdvihne výraznou úlohu vlakové dopravy v prosazování sociálních, hospodářských, průmyslových a ekologických změn. Evropský rok by měl přispět k celoevropské debatě o budoucnosti železnic. |
(12) |
Na úrovni Unie bude finanční příděl potřebný k provádění tohoto rozhodnutí zahrnovat odpovídající financování, které bude určeno v kontextu rozpočtového procesu pro rok 2021 v souladu s víceletým finančním rámcem na období let 2021 až 2027. Cílem by mělo být poskytnutí finančních prostředků ve výši nejméně 8 milionů EUR na provedení tohoto rozhodnutí od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2022, aniž budou dotčeny pravomoci rozpočtového orgánu. |
(13) |
Dojíždějící cestující představují 80 až 90 % všech cestujících na železnici. To znamená, že městské aglomerace významně přispívají k celkové výkonnosti osobní železniční dopravy. Inteligentní městská mobilita závisí na modernizaci a renovaci nedostatečně využívaných příměstských a regionálních tratí. Jen tak může mít nízký dopad na životní prostředí a přispívat k sociální a hospodářské soudržnosti. |
(14) |
V průběhu Evropského roku by Komise měla uvažovat o zahájení studie proveditelnosti k vytvoření evropské značky na podporu zboží a výrobků přepravovaných po železnici s cílem motivovat podniky, aby přeorientovaly svou dopravu na železnici. Stejně tak by Komise měla zvážit zahájení studie proveditelnosti k zavedení indexu železničního propojení, jehož účelem by byla kategorizace podle úrovně integrace dosažené využíváním služeb na železniční síti. |
(15) |
Úloha motivovaných pracovníků je nedocenitelná, neboť tito pracovníci zajišťují plynulost provozu. Aby mohlo železniční odvětví plně využít svého potenciálu, musí diverzifikovat své pracovní síly a zejména přilákat ženy a mladé pracovníky. Uvedenou politiku je třeba podporovat na všech institucionálních úrovních. |
(16) |
Ke zvýšení přitažlivosti železniční dopravy je nutné, aby se služby zaměřovaly na uživatele a byly organizovány a navrženy tak, aby poskytovaly dobrou hodnotu, stálou spolehlivost, vynikající kvalitu služeb a atraktivní ceny. |
(17) |
Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž podpory železniční dopravy jako udržitelného, inovativního, propojeného a intermodálního, bezpečného a cenově dostupného druhu dopravy a jako důležitého prvku udržování a rozvoje dobrých vztahů mezi Unií a sousedními zeměmi, jakož i zdůraznění evropského přeshraničního rozměru železniční dopravy a posílení přínosu železnice k ekonomice a průmyslu a pro společnost v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej vzhledem k nutné mezinárodní výměně informací a šíření osvědčených postupů v celé Unii může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů, |
PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Předmět
Rok 2021 se vyhlašuje „Evropským rokem železnice“ (dále jen „Evropský rok“).
Článek 2
Cíle
Obecným cílem Evropského roku je povzbudit a podpořit snahu Unie, členských států, regionálních a místních orgánů a dalších organizací o zvýšení podílu železnice na osobní a nákladní dopravě. Specifické cíle Evropského roku jsou:
a) |
propagovat železniční dopravu jako udržitelný, inovativní, propojený a intermodální, bezpečný a cenově dostupný způsob dopravy, zejména zdůrazněním role železnice:
|
b) |
zdůraznit evropský a přeshraniční rozměr železniční dopravy, který sbližuje občany, umožňuje jim objevovat Unii v celé její rozmanitosti, podporuje socioekonomickou a územní soudržnost a přispívá k integraci vnitřního trhu Unie zejména tím, že zajišťuje lepší propojení v oblastech na jejích geografických hranicích a propojení s těmito oblastmi, i prostřednictvím regionálních přeshraničních tratí; |
c) |
zvyšovat přínos železnice pro unijní hospodářství a průmysl, včetně přínosu pro její globální konkurenceschopnost, její obchod a společnost, zejména v aspektech týkajících se regionálního a místního rozvoje, udržitelného cestovního ruchu, vzdělávání, mládeže a kultury a zlepšení přístupnosti pro zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace obzvláště se zřetelem k potřebám starších osob; |
d) |
přispívat k propagaci železnice jako důležité součásti vztahů mezi Unií a sousedními zeměmi, vycházející ze zájmů a potřeb v partnerských zemích a z odborných znalostí v oblasti železniční dopravy v rámci Unie i mimo ni; |
e) |
vycházet ze schopnosti železnice stimulovat kolektivní představivost, zejména prostřednictvím historie železnice a jejího kulturního dědictví, a připomínat tak přínos železnice při budování evropské prosperity a její úlohu při vývoji špičkových technologií; |
f) |
propagovat atraktivitu železničních povolání, zejména tím, že zdůrazní poptávku po nových dovednostech a význam, který přikládá spravedlivým a bezpečným pracovním podmínkám, a řeší potřebu větší rozmanitosti pracovní síly; |
g) |
podporovat klíčovou úlohu železnice v rámci mezinárodní přepravy cestujících na území Unie; |
h) |
propagovat unijní síť nočních vlaků a podporovat iniciativy, které podtrhují jejich přeshraniční povahu, pomocí symbolů představujících Unii; |
i) |
utvářet povědomí veřejnosti o možné úloze železnice v rozvoji udržitelného cestovního ruchu v Evropě; |
j) |
podporovat klíčovou úlohu železnice v rámci udržitelné mobility mezi koncovými body, která spojuje jednotlivá centra a umožňuje jednoduše a bez problémů přecházet mezi různými druhy dopravy; |