(1)

Cílem legislativních návrhů Komise týkajících se společné zemědělské politiky (dále jen „SZP“) po roce 2020 je vytvořit silný rámec Unie, který je nezbytný k zajištění toho, že SZP zůstane společnou politikou s rovnými podmínkami pro všechny a zároveň svěří členským státům větší odpovědnost, pokud jde o způsob, jakým budou plnit cíle a dosahovat stanovených záměrů. Členské státy proto mají vypracovat strategické plány SZP a po jejich schválení Komisí je provádět.

(2)

Legislativní postup v souvislosti s legislativními návrhy Komise týkajícími se SZP po roce 2020 nebyl dokončen včas tak, aby členské státy a Komise mohly připravit všechny prvky nezbytné k uplatňování nového právního rámce a strategických plánů SZP od 1. ledna 2021, jak původně Komise navrhovala. Toto zpoždění vyvolalo u zemědělců v Unii a v celém odvětví zemědělství Unie nejistotu a vedlo ke vzniku rizik. S cílem zmírnit tuto nejistotu a zachovat životaschopnost venkovských oblastí a regionů a přispět k udržitelnosti životního prostředí by toto nařízení mělo zajistit pokračující uplatňování pravidel stávajícího rámce SZP platného pro období 2014–2020 („stávající rámec SZP“) a nepřerušené poskytování plateb ve prospěch zemědělců a jiných příjemců, a tím zajistit předvídatelnost a stabilitu během přechodného období v letech 2021 a 2022 (dále jen „přechodné období“), a to až do dne použitelnosti nového právního rámce na období od 1. ledna 2023 (dále jen „nový právní rámec“).

(3)

Vzhledem k tomu, že legislativní postup v souvislosti s legislativními návrhy Komise týkajícími se SZP po roce 2020 je stále ještě třeba dokončit a členské státy stále ještě musejí vypracovat strategické plány SZP a je třeba, aby byly konzultovány zúčastněné strany, měl by se stávající rámec SZP i nadále uplatňovat po dobu dalších dvou let. Cílem přechodného období je usnadnit příjemcům hladký přechod na nové programové období a umožnit, aby bylo zohledněno sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu (dále jen „Zelená dohoda“).

(4)

S cílem zajistit, aby zemědělcům a jiným příjemcům mohla být v letech 2021 a 2022 poskytována podpora z Evropského zemědělského záručního fondu (dále jen „EZZF“) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (dále jen „EZFRV“), by Unie měla tuto podporu nadále poskytovat během přechodného období za podmínek stanovených ve stávajícím rámci SZP. Stávající rámec SZP je stanoven zejména v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (4), (EU) č. 1305/2013 (5), (EU) č. 1306/2013 (6), (EU) č. 1307/2013 (7) a (EU) č. 1308/2013 (8).

(5)

Toto nařízení by mělo členským státům poskytnout dostatek času k vypracování příslušných strategických plánů SZP a usnadnit vytvoření administrativních struktur nezbytných k úspěšnému provedení nového právního rámce zejména tím, že umožní posílení technické pomoci. Všechny strategické plány SZP by měly být připraveny tak, aby mohly vstoupit v platnost po skončení přechodného období, aby tak bylo možné pro odvětví zemědělství zajistit velmi potřebnou stabilitu a jistotu.

(6)

Vzhledem k tomu, že během přechodného období by Unie měla podporovat rozvoj venkova i nadále, členské státy by měly mít možnost financovat své prodloužené programy rozvoje venkova z odpovídajících rozpočtových prostředků přidělených na roky 2021 a 2022. Cílem prodloužených programů by mělo být zajištění zachování přinejmenším stejného celkového podílu příspěvku z EZFRV, který je vyhrazen pro opatření uvedená v čl. 59 odst. 6 nařízení (EU) č. 1305/2013, v souladu s novými ambicemi uvedenými v Zelené dohodě.

(7)

Nařízení (EU) č. 1303/2013 stanoví společná pravidla použitelná na EZFRV a na další fondy, jejichž fungování se řídí společným rámcem. Uvedené nařízení by se mělo i nadále vztahovat na programy podporované z EZFRV v programovém období 2014–2020 a v programových letech 2021 a 2022.

(8)

Lhůty stanovené v nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zprávy o provádění, výroční přezkumná jednání, následná hodnocení a souhrnné zprávy, způsobilost výdajů a zrušení závazků, jakož i rozpočtové závazky, jsou omezeny na programové období 2014–2020. Tyto lhůty by měly být upraveny tak, aby se zohlednila prodloužená doba trvání, během níž by programy související s podporou z EZFRV měly být prováděny.

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1310/2013 (9) a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 807/2014 (10) stanoví, že výdaje na některé dlouhodobé závazky přijaté podle některých nařízení, kterými se poskytovala podpora pro rozvoj venkova předtím, než bylo použitelné nařízení (EU) č. 1305/2013, by měly být za určitých podmínek v programovém období 2014–2020 nadále hrazeny z EZFRV. Tyto výdaje by rovněž měly být nadále způsobilé po dobu trvání příslušného právního závazku za stejných podmínek i v programových letech 2021 a 2022. V zájmu právní srozumitelnosti a jistoty je třeba rovněž upřesnit, že právní závazky přijaté na základě dřívějších opatření, která odpovídají opatřením nařízení (EU) č. 1305/2013, na něž se vztahuje integrovaný administrativní a kontrolní systém, by měly uvedenému integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému podléhat a že platby související s uvedenými právními závazky by měly být provedeny v období od 1. prosince do 30. června následujícího kalendářního roku.

(10)

EZFRV by mělo být umožněno podporovat náklady na činnosti budování kapacit a přípravné činnosti na podporu vypracování a budoucího provádění strategií komunitně vedeného místního rozvoje podle nového právního rámce.

(11)

V souvislosti s přiznáním platebních nároků nebo jejich přepočtem v případě členských států, které si ponechaly stávající nároky podle nařízení (EU) č. 1307/2013, se v roce 2015 některé členské státy dopustily chyb při stanovení počtu nebo hodnoty platebních nároků. Mnohé z těchto chyb, i když se vyskytly v souvislosti s jedním zemědělcem, ovlivňují hodnotu platebních nároků pro všechny zemědělce a všechny roky. Některé členské státy se dopustily chyb i po roce 2015, a to při přiznávání nároků z rezervy, například při výpočtu průměrné hodnoty. Na takové nedodržení pravidel se obvykle vztahuje finanční oprava, dokud dotčený členský stát nepřijme nápravná opatření. S ohledem na čas, který od prvního přiznání nároků uplynul, a na úsilí vynaložené členskými státy v souvislosti se stanovením, a případně s opravou nároků, jakož i v zájmu právní jistoty je třeba považovat počet a hodnotu platebních nároků s účinkem od určitého data za legální a správné.

(12)

Podle čl. 24 odst. 6 nařízení (EU) č. 1307/2013 měly členské státy možnost rozhodnout, že pro účely stanovení počtu platebních nároků použijí redukční koeficient na způsobilé hektary, které představují trvalé travní porosty nacházející se v oblastech s nepříznivými klimatickými podmínkami. Alpské pastviny jsou často spravovány kolektivně, a proto jsou oblasti přidělovány ročně, čímž pro zemědělce v dotčených členských státech vzniká značná míra nejistoty. Ukázalo se, že provádění tohoto systému je obzvláště složité, zejména pokud jde o přesné vymezení dotčených oblastí. Jelikož hodnota platebních nároků v oblastech, kde redukční koeficient není uplatňován, závisí na součtu platebních nároků v určených oblastech, uvedená nejistota se následně dotýká všech zemědělců v dotčených členských státech. V zájmu stabilizace systému používaného v těchto členských státech v současné době a zajištění právní jistoty pro všechny zemědělce v dotčených členských státech co nejdříve by dotčeným členským státům mělo být umožněno mít za to, že hodnota a počet všech nároků přiznaných všem zemědělcům před 1. lednem 2020 je legální a řádná. Hodnotou takových platebních nároků by měla být hodnota stanovená na kalendářní rok 2019 platná ke dni 31. prosince 2019, aniž by tím byly dotčeny možnosti prostředků právní nápravy, jež mohou využít jednotliví příjemci.

(13)

Potvrzení platebních nároků však není výjimkou z odpovědnosti členských států v rámci sdíleného řízení EZZF, která spočívá v zajištění ochrany rozpočtu Unie před neoprávněnými výdaji. Potvrzením platebních nároků přiznaných zemědělcům před 1. lednem 2021, nebo v případě uplatnění odchylky před 1. lednem 2020, by proto neměla být dotčena pravomoc Komise přijímat rozhodnutí uvedená v článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013, pokud jde o neoprávněné platby, které byly poskytnuty za jakýkoli kalendářní rok až do roku 2020 včetně, nebo v případě uplatnění odchylky až do roku 2019 včetně, a které jsou výsledkem chybného stanovení počtu nebo hodnoty uvedených platebních nároků.

(14)

Vzhledem k tomu, že dosud nebyl přijat nový právní rámec pro SZP, je třeba vyjasnit, že v novém právním rámci by měla být stanovena přechodná ustanovení upravující přechod od stávajících režimů podpory udělovaných na víceletém základě na nový právní rámec.

(15)

S cílem zabránit tomu, aby byly do strategických plánů SZP ve významné míře přenášeny závazky ze stávajícího programového období pro rozvoj venkova, je třeba obecně omezit dobu trvání nových víceletých závazků v agroenvironmentálně-klimatické oblasti, v oblasti ekologického zemědělství a v oblasti dobrých životních podmínek zvířat na období nejvýše tří let. Od roku 2022 by prodloužení stávajících závazků mělo být omezeno na jeden rok.

(16)

V čl. 31 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 byla stanovena přechodná ustanovení s cílem usnadnit postupné ukončování plateb v oblastech, které by vzhledem k uplatňování nových kritérií pro vymezení již nebyly považovány za oblasti s přírodními omezeními. Takové platby měly být vypláceny až do roku 2020 a po dobu nejvýše čtyř let. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2393 (11) původní lhůtu pro nové vymezení těchto oblastí prodloužilo do roku 2019. V případě zemědělců v členských státech, které vymezení provedly v roce 2018 a 2019, by postupné ukončování plateb nemohlo dosáhnout maxima čtyř let. Aby bylo možné pokračovat v postupném ukončování plateb, měly by členské státy mít možnost je v příslušných případech vyplácet nadále i v letech 2021 a 2022. V zájmu zajištění přiměřené výše plateb na hektar v souladu s čl. 31 odst. 5 nařízení (EU) č. 1305/2013 by výše plateb v letech 2021 a 2022 měla být stanovena na 25 EUR na hektar.

(17)

Vzhledem k tomu, že zemědělci jsou v důsledku změny klimatu a zvýšeného kolísání cen vystaveni zvětšujícím se ekonomickým a environmentálním rizikům, stanoví nařízení (EU) č. 1305/2013 opatření k řízení rizik, které má zemědělcům pomoci při jejich řešení. Součástí tohoto opatření jsou finanční příspěvky do vzájemných fondů a nástroj ke stabilizaci příjmu. Pro poskytování podpory v rámci tohoto opatření byly stanoveny zvláštní podmínky s cílem zajistit, aby se zemědělcům v celé Unii dostalo rovného zacházení, nebyla narušena hospodářská soutěž a aby byly dodržovány mezinárodní závazky Unie. V zájmu dalšího prosazování využívání tohoto opatření u zemědělců ve všech odvětvích by členské státy měly mít možnost snížit prahovou hodnotu ve výši 30 %, která aktivuje kompenzaci zemědělců v důsledku poklesu jejich produkce nebo příjmů, použitelnou v rámci příslušného nástroje, avšak tato hodnota nesmí klesnout pod 20 %.

(18)

Zemědělci a venkovské podniky byly důsledky rozšíření onemocnění COVID-19 postiženy způsobem, jenž nemá obdoby. Prodloužení rozsáhlých omezení pohybu zavedená v členských státech, jakož i povinné uzavírání obchodů, venkovních trhů, restaurací a dalších pohostinských zařízení, vedla k hospodářskému narušení v odvětví zemědělství a ve venkovských komunitách a způsobila zemědělcům a malým podnikům působícím v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů problémy v oblasti likvidity a peněžních toků. Za účelem reakce na dopad krize vyplývající z rozšíření onemocnění COVID-19 by doba trvání opatření uvedeného v článku 39b nařízení (EU) č. 1305/2013 měla být prodloužena s cílem řešit stávající problémy s likviditou, které ohrožují kontinuitu zemědělských činností a malých podniků působících v oblasti zpracování, uvádění na trh nebo vývoje zemědělských produktů. Podpora uvedeného opatření by měla být financována do výše 2 % z prostředků EZFRV přidělených členským státům v programovém období 2014-2020.

(19)

S cílem předejít tomu, že prostředky pro komunitně vedený místní rozvoj v programových letech 2021 a 2022 zůstanou nevyužity, by členské státy, které využívají možnosti převést do oblasti rozvoje venkova částky z přímých plateb, měly mít možnost uplatnit minimální podíl prostředků přidělených na komunitně vedený místní rozvoj ve výši 5 %, a v případě Chorvatska 2,5 %, pouze na příspěvek z EZFRV určený na rozvoj venkova prodloužený do 31. prosince 2022 a vypočítaný před převedením částek z přímých plateb.

(20)

V souladu s nařízením Rady (EU) 2020/2094 (12) (dále jen „nařízení EURI“), kterým se zřizuje nástroj Evropské unie na podporu oživení po krizi COVID-19 (dále jen „nástroj EURI“), by měly být na roky 2021 a 2022 uvolněny další zdroje na řešení dopadu krize COVID-19 a jejích následků pro odvětví zemědělství a venkovské oblasti Unie.

(21)

Vzhledem k bezprecedentním výzvám, kterým čelí odvětví zemědělství a venkovské oblasti Unie v důsledku krize COVID-19, by dodatečné zdroje poskytnuté v rámci nástroje EURI měly být použity na financování opatření podle nařízení (EU) č. 1305/2013, která připraví půdu pro odolné, udržitelné a digitální hospodářské oživení v souladu s cíli závazků Unie v oblasti životního prostředí a klimatu a s novými ambicemi stanovenými v Zelené dohodě.

(22)

Členské státy by proto neměly snižovat environmentální ambice svých stávajících programů rozvoje venkova. U dodatečných zdrojů by měly zajistit stejný celkový podíl, jaký si ve svých programech rozvoje venkova vyhradily na opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima, v rámci příspěvku z EZFRV („zásada nesnižování úrovně“). Kromě toho by alespoň 37 % z dodatečných zdrojů poskytnutých z nástroje EURI mělo být věnováno na opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima, jakož i pro problematiku dobrých životních podmínek zvířat a iniciativu LEADER. Kromě toho by nejméně 55 % těchto dodatečných zdrojů mělo být věnováno na opatření, která podporují hospodářský a sociální rozvoj ve venkovských oblastech, totiž na investice do hmotného majetku, rozvoj zemědělských podniků a podnikání, podporu základních služeb a obnovu vesnic ve venkovských oblastech a spolupráci.

(23)

V případě, že by členské státy jinak nebyly schopny dodržet zásadu nesnižování úrovně, měly by mít možnost odchýlit se od povinnosti přidělit nejméně 55 % dodatečných zdrojů z nástroje EURI na opatření, která podporují hospodářský a sociální rozvoj ve venkovských oblastech, a měly by přednostně podporovat opatření, která jsou obzvláště přínosná pro životní prostředí a klima. Nicméně s cílem poskytnout členským státům dostatečnou flexibilitu by měly mít členské státy rovněž možnost odchýlit se od zásady nesnižování úrovně, pokud jde o tyto dodatečné zdroje, a to v míře nezbytné pro splnění této povinnosti ve výši 55 %.

(24)

Dodatečné zdroje z nástroje EURI podléhají zvláštním podmínkám. Tyto dodatečné zdroje by proto měly být plánovány a monitorovány odděleně od podpory Unie pro rozvoj venkova, přičemž by se měla jako obecné pravidlo uplatňovat pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 1305/2013. Tyto dodatečné zdroje by proto měly být prováděny prostřednictvím nařízení (EU) č. 1305/2013 a v rámci uvedeného nařízení by měly být považovány za částky, které financují opatření v rámci EZFRV. V důsledku toho by se v zásadě měla použít pravidla stanovená v nařízení (EU) č. 1305/2013, včetně pravidel pro změny programů rozvoje venkova, v nařízení (EU) č. 1306/2013, včetně pravidel pro automatické zrušení závazku, a v nařízení (EU) č. 1307/2013, nestanoví-li toto nařízení jinak.

(25)

Měla by být stanovena konkrétní maximální míra spolufinancování ze strany Unie, jakož i míra zvýšené podpory pro investice přispívající k odolnému, udržitelnému a digitálnímu hospodářskému oživení, a měla by být stanovena podpora pro mladé zemědělce, aby se zajistil odpovídající pákový efekt dodatečných zdrojů poskytovaných v rámci EURI.

(26)

V zájmu zajištění kontinuity v přechodném období by měla být rezerva pro případ krizí v odvětví zemědělství zachována pro roky 2021 a 2022. Příslušná částka rezervy na roky 2021 a 2022 by měla být zahrnuta do této rezervy.

(27)

Pokud jde o předběžné financování z EZFRV, je třeba jasně stanovit, že prodloužení programů podporovaných z EZFRV do 31. prosince 2022 v souladu s tímto nařízením ani dodatečné zdroje, jejichž poskytování je umožněno podle nařízení EURI, by neměly znamenat, že na dotčené programy bude poskytnuto dodatečné předběžné financování.

(28)

Článek 11 nařízení (EU) č. 1307/2013 v současné době pouze ukládá členským státům povinnost oznamovat svá rozhodnutí přijatá podle uvedeného článku a očekávaný výsledek snížení části částky přímých plateb, která se má poskytnout zemědělci v daném kalendářním roce a která přesahuje 150 000 EUR, pokud jde o roky 2015 až 2020. S cílem zajistit pokračování stávajícího systému by členské státy měly oznamovat rovněž svá rozhodnutí přijatá podle uvedeného článku a očekávaný výsledek snížení, pokud jde o kalendářní roky 2021 a 2022.

(29)

Článek 14 nařízení (EU) č. 1307/2013 umožňuje členským státům převádět finanční prostředky mezi přímými platbami a rozvojem venkova, pokud jde o kalendářní roky 2014 až 2020. K zajištění toho, aby členské státy mohly naplňovat vlastní strategii, by flexibilita mezi pilíři měla být umožněna i pro kalendářní rok 2021 (rozpočtový rok 2022) a kalendářní rok 2022 (rozpočtový rok 2023).

(30)

S cílem umožnit Komisi stanovení rozpočtových stropů v souladu s čl. 22 odst. 1, čl. 36 odst. 4, čl. 42 odst. 2, čl. 49 odst. 2, čl. 51 odst. 4 a čl. 53 odst. 7 nařízení (EU) č. 1307/2013 je nezbytné, aby členské státy oznámily svá rozhodnutí týkající se finančních částek přidělených na jednotlivé režimy do 19. února 2021 pro kalendářní rok 2021 a do 1. srpna 2021 pro kalendářní rok 2022.

(31)

Článek 22 odst. 5 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví lineární úpravu hodnoty platebních nároků, pokud se změní strop v režimu základní platby z jednoho roku na druhý v důsledku určitých rozhodnutí přijatých členskými státy, která mají na strop v režimu základní platby vliv. Prodloužení platnosti přílohy II uvedeného nařízení o vnitrostátních stropech na období po kalendářním roce 2020 a případné roční změny od uvedeného data by mohly mít dopad na strop v režimu základní platby. S cílem umožnit členským státům splnění povinnosti, která je stanovena v čl. 22 odst. 4 uvedeného nařízení a která spočívá v zajištění toho, aby se celková hodnota platebních nároků a rezerv rovnala stropu v režimu základní platby, je proto vhodné stanovit lineární úpravu se záměrem přizpůsobit se prodloužení platnosti nebo změnám přílohy II uvedeného nařízení během přechodného období. Aby členské státy měly více flexibility, zdá se navíc vhodné umožnit jim úpravu hodnoty platebních nároků nebo rezervy, případně s použitím různé míry úpravy.

(32)

Členské státy v souladu se stávajícím právním rámcem oznámily v roce 2014 svá rozhodnutí týkající se období do kalendářního roku 2020 ohledně rozdělení ročního vnitrostátního stropu v režimu základní platby mezi regiony a případných postupných ročních úprav během období, na které se vztahuje nařízení (EU) č. 1307/2013. Je nezbytné, aby členské státy tato rozhodnutí oznámily rovněž pro kalendářní roky 2021 a 2022.

(33)

Klíčovým postupem pro spravedlivější rozdělení přímé podpory příjmů mezi zemědělce je mechanismus vnitřního sbližování. Je stále obtížnější odůvodnit výrazné individuální rozdíly na základě zastaralých historických referenčních údajů. Pokud jde o nařízení (EU) č. 1307/2013, základní model vnitřního sbližování spočívá v tom, že členské státy od roku 2015 uplatňují jednotnou paušální sazbu na všechny platební nároky na celostátní i regionální úrovni. V zájmu zajištění plynulejšího přechodu na jednotnou hodnotu však byla stanovena výjimka umožňující členským státům, aby v období 2015–2019 odlišily hodnoty platebních nároků uplatněním částečného sbližování (režim tzv. „tunelu“). Některé členské státy uvedené výjimky využily. V zájmu pokračování procesu vedoucího ke spravedlivějšímu rozdělování přímých plateb by členské státy měly mít možnost i nadále provádět po roce 2019 sbližování směrem k celostátnímu nebo regionálnímu průměru namísto zavedení jednotné paušální sazby nebo zachování hodnoty platebních nároků na úrovni z roku 2019. Tato možnost by se proto měla na členské státy vztahovat od 1. ledna 2021. Členské státy by svá rozhodnutí týkající se následujícího roku měly každoročně oznamovat Komisi.

(34)

S cílem upřesnit, že členské státy měly možnost provádět sbližování po roce 2019, by se ustanovení nařízení (EU) č. 1307/2013 týkající se úpravy všech platebních nároků ve znění tohoto nařízení měla použít se zpětnou účinností od 1. ledna 2020.

(35)

Článek 30 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví roční postupné úpravy hodnoty platebních nároků přiznaných z rezervy s cílem zohlednit roční změny vnitrostátního stropu stanoveného v příloze II uvedeného nařízení, a tím i víceletou správu rezervy. Tato pravidla by měla být upravena tak, aby odrážela skutečnost, že je možné změnit hodnotu všech přiznaných platebních nároků, jakož i hodnotu rezervy s cílem zohlednit změnu částky v příloze II uvedeného nařízení, k níž došlo v jednotlivých letech. V členských státech, jež se rozhodly pokračovat ve vnitřním sbližování, se uvedené vnitřní sbližování provádí každoročně. Pro kalendářní roky 2020, 2021 a 2022 je v roce přiznání platebního nároku třeba určit pouze hodnotu tohoto nároku v běžném roce. Jednotková hodnota platebních nároků, které mají být v daném roce přiznány z rezervy, by měla být vypočtena po případné úpravě rezervy v souladu s čl. 22 odst. 5 uvedeného nařízení. V jakémkoli následujícím roce by hodnota platebních nároků přiznaných z rezervy měla být upravena v souladu s čl. 22 odst. 5 uvedeného nařízení.

(36)

Článek 36 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví používání režimu jednotné platby na plochu do 31. prosince 2020. Je vhodné umožnit prodloužení režimu jednotné platby na plochu v letech 2021 a 2022.

(37)

Vzhledem k tomu, že změna přílohy II nařízení (EU) č. 1307/2013, jež je stanovena v tomto nařízení, vstoupí v platnost příliš pozdě na to, aby členské státy mohly dodržet původně stanovenou lhůtu pro splnění určitých oznamovacích povinností v roce 2020, je třeba odložit lhůtu, v níž mají členské státy přijmout rozhodnutí, kterým se redistributivní platba zavádí poprvé od roku 2021 nebo 2022, a v níž mají toto rozhodnutí oznámit Komisi. Je vhodné tuto lhůtu stanovit ke stejnému okamžiku jako lhůtu pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři.

(38)

Podle článku 37 nařízení (EU) č. 1307/2013 mohou členské státy uplatňující režim jednotné platby na plochu rozhodnout o poskytnutí přechodné vnitrostátní podpory v období 2015–2020, aby se zabránilo náhlému a podstatnému snížení podpory v odvětvích, která do roku 2014 přechodnou vnitrostátní podporu využívala. Aby bylo možné zajistit, že i během přechodného období bude tato podpora nadále plnit svou úlohu při podpoře příjmů zemědělců v těchto specifických odvětvích, mělo by být stanoveno pokračování této podpory za stejných podmínek a omezení jako v období 2015–2020.

(39)

V zájmu právní jistoty je třeba upřesnit, že články 41 a 42 nařízení (EU) č. 1307/2013 umožňují členským státům každoročně přezkoumávat svá rozhodnutí o redistributivní platbě. Lhůta pro přezkum platná pro roky 2021 a 2022 by měla být stanovena ke stejnému okamžiku jako lhůta pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři.

(40)

Ustanovení čl. 52 odst. 10 nařízení (EU) č. 1307/2013 svěřuje Komisi pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, které umožňují členským státům rozhodnout, že dobrovolnou podporu vázanou na produkci lze nadále vyplácet až do roku 2020 na základě jednotek objemu produkce, na něž byla tato podpora poskytována v minulém referenčním období. Cílem tohoto svěření pravomoci je zajistit co největší soulad mezi režimy Unie zaměřenými na odvětví, která se mohou vyznačovat strukturálními nerovnováhami na trhu. Je proto vhodné prodloužit tuto pravomoc tak, aby se vztahovala i na roky 2021 a 2022.

(41)

Vzhledem k tomu, že změna přílohy II nařízení (EU) č. 1307/2013, jež je stanovena v tomto nařízení, vstoupí v platnost příliš pozdě na to, aby členské státy mohly dodržet původně stanovenou lhůtu pro splnění určitých oznamovacích povinností v roce 2020, je třeba odložit lhůtu, v níž mají členské státy přijmout rozhodnutí, kterým se poprvé zavádí dobrovolná podpora vázaná na produkci od roku 2021 nebo 2022, a v níž mají toto rozhodnutí oznámit Komisi. Je vhodné tuto lhůtu stanovit ke stejnému okamžiku jako lhůtu pro rozhodnutí o flexibilitě mezi pilíři. Stejně tak by měla být ke stejnému datu odložena lhůta pro rozhodnutí členských států pokračovat v poskytování dobrovolné podpory vázané na produkci v letech 2021 a 2022 nebo v uvedených letech její poskytování ukončit a lhůta pro oznámení tohoto rozhodnutí Komisi.

(42)

Článek 54 nařízení (EU) č. 1307/2013 stanoví prvky oznámení členských států týkajících se dobrovolné podpory vázané na produkci. Je vhodné upřesnit, že tato oznámení pro kalendářní roky 2021 a 2022 by měla zahrnovat procentní podíl vnitrostátního stropu použitého k financování této podpory pro roky 2021 a 2022.

(43)

Nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví pravidla pro společnou organizaci zemědělských trhů a zahrnuje určité režimy podpory. Legislativní návrhy Komise týkající se SZP po roce 2020 stanovily, že tyto režimy podpory mají být začleněny do budoucích strategických plánů SZP členských států. V zájmu hladkého začlenění těchto režimů podpory do budoucí SZP by měla být stanovena pravidla týkající se doby trvání každého z těchto režimů podpory v okamžiku, kdy budou během přechodného období obnoveny. Proto pokud jde o režim podpory v odvětví olivového oleje a stolních oliv, na stávající pracovní programy na období od 1. dubna 2018 do 31. března 2021 by měly navázat nové pracovní programy na období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2022. Stávající operační programy v odvětví ovoce a zeleniny, které nedosáhly maximální doby trvání pěti let, mohou být prodlouženy pouze do 31. prosince 2022. Nové operační programy v odvětví ovoce a zeleniny by měly být schvalovány nejvýše na dobu tří let. Stávající vnitrostátní programy v odvětví včelařství vypracované na období od 1. srpna 2019 do 31. července 2022 by měly být prodlouženy do 31. prosince 2022.

(44)

Vzhledem ke krizi, kterou způsobila pandemie COVID-19, neměli pěstitelé vína, kteří jsou držiteli povolení na výsadbu pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu s platností do roku 2020, do značné míry možnost využít těchto povolení v posledním roce jejich platnosti tak, jak plánovali. Aby se zabránilo propadnutí těchto povolení a snížilo se riziko zhoršení podmínek, za nichž by bylo nutné výsadbu provádět, je nezbytné umožnit prodloužení platnosti povolení k výsadbě pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost končí v roce 2020. Všechna povolení pro výsadbu pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost končí v roce 2020, by proto měla být prodloužena do 31. prosince 2021. Rovněž s ohledem na proměňující se vyhlídky na trhu by držitelé povolení k výsadbě s platností do roku 2020 měli mít možnost svých povolení nevyužít, aniž by podléhali správním sankcím.

(45)

Ustanovení nařízení (EU) č. 1308/2013 o povoleních pro novou výsadbu nebo opětovnou výsadbu, jejichž platnost měla skončit v roce 2020, by se ve znění tohoto nařízení měla vzhledem k narušením způsobeným pandemií COVID-19 a obtížím, jež tato pandemie způsobila, co se týče použití těchto povolení na výsadbu, použít se zpětnou účinností od 1. ledna 2020.

(46)

V roce 2013 byla stanovena přechodná ustanovení v zájmu zajištění plynulého přechodu z předcházejícího režimu práv na výsadbu vinné révy na nový systém povolení k výsadbě, aby se zejména předešlo nadměrné výsadbě před zahájením nového systému. Nejzazší lhůta pro předložení žádostí o převod práv na výsadbu na povolení končí dne 31. prosince 2020. Povolení však musejí být využita daným žadatelem a nejsou obchodovatelná, jako tomu bylo v případě předchozích práv na výsadbu. Od žadatelů o povolení se navíc může požadovat, aby měli odpovídající plochu pro pěstování révy vinné, což může vést k situacím, kdy držitelé práv na výsadbu ještě nebudou disponovat odpovídající plochou vinic k využití povolení vyplývajících z převodu jejich práv na výsadbu. Závažný hospodářský dopad pandemie COVID-19 na odvětví vína vedl k problémům s peněžními toky pěstitelů vína a také k nejistotě ohledně budoucí poptávky po víně. Pěstitelé vína, kteří stále ještě disponují právy na výsadbu, by neměli být nuceni rozhodovat o tom, zda chtějí svá práva na výsadbu převést na povolení, pokud zároveň čelí mimořádným obtížím způsobeným krizí v důsledku pandemie COVID-19, a to tím spíše, že by jim byla uložena správní sankce, pokud nevyužijí povolení k výsadbě vyplývající z převodu jejich práv. Členským státům, které pěstitelům vína umožnily předkládat žádosti o převod práv na výsadbu do 31. prosince 2020, by proto mělo být umožněno prodloužit lhůtu pro předkládání takových žádostí do 31. prosince 2022. Nejzazší datum platnosti takto převedených povolení by tedy mělo být upraveno a jejich platnost by měla končit 31. prosince 2025.

(47)

Článek 214a nařízení (EU) č. 1308/2013 umožnil Finsku poskytovat do roku 2020 za určitých podmínek vnitrostátní podporu v jižním Finsku, která podléhá schválení ze strany Komise. V zájmu zajištění kontinuity plateb v rámci této podpory během přechodného období je třeba, aby bylo poskytování uvedené vnitrostátní podpory i nadále umožněno za stejných podmínek a ve stejném objemu jako v roce 2020.

(48)

S cílem zlepšit fungování trhu v odvětví olivového oleje by členské státy měly mít možnost rozhodovat o provádění pravidel pro uvádění na trh za účelem regulace nabídky. Tato rozhodnutí by nicméně neměla obnášet postupy, které by mohly narušit hospodářskou soutěž.

(49)

Nedávné události ukázaly, že zemědělci ve stále větší míře čelí rizikům nestálosti příjmů, k čemuž z části dochází z důvodu jejich působení na trhu a z části kvůli extrémním povětrnostním jevům a častým sanitárním a fytosanitárním krizím postihujícím živočišný a agronomický hmotný majetek v Unii. S cílem podporovat u zemědělců spoření v dobrých letech na léta horší, a zmírnit tak dopady nestálosti příjmů, by měla být vnitrostátní daňová opatření, podle nichž je prováděn výpočet základu daně z příjmu platný pro zemědělce na základě víceletého období, vyňata z pravidel pro státní podporu.

(50)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit pokračující uplatňování pravidel stávajícího rámce SZP a nepřerušenost poskytování plateb ve prospěch zemědělců a jiných příjemců, a tím zajistit předvídatelnost a stabilitu během přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků akce, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(51)

Na toto nařízení se použijí horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Uvedená pravidla jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (13) a určují zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, zadávání veřejných zakázek, cen a nepřímého plnění a dále stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU zahrnují obecný režim podmíněnosti pro ochranu rozpočtu Unie.

(52)

Nařízení (EU) č. 1305/2013, (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1307/2013 a (EU) č. 1308/2013 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(53)

S cílem zajistit, že dodatečné zdroje poskytnuté na základě nařízení o EURI jsou k dispozici od 1. ledna 2021, by se ustanovení o podpoře v rámci EURI měla použít se zpětnou účinností od uvedeného data.

(54)

Vzhledem k tomu, že je za stávajících okolností naléhavě nutné okamžitě zajistit právní jistotu pro odvětví zemědělství, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Členské státy zasáhla nebývalá krize způsobená hospodářskými, sociálními a zdravotními následky pandemie COVID-19. Tato krize brání členským státům v růstu, což následně zhoršuje vážný nedostatek likvidity způsobený náhlým a značným zvýšením veřejných investic, jež jsou zapotřebí v systémech zdravotnictví a v dalších odvětvích hospodářství těchto států. Krize rovněž zhoršila situaci osob ohrožených chudobou, čímž snížila sociální soudržnost v členských státech. Uzavření vnitřních hranic mělo navíc závažný dopad na hospodářskou spolupráci, zejména v příhraničních oblastech, a ovlivnilo dojíždění pracovníků a životaschopnost mikropodniků a malých a středních podniků. Vznikla tak výjimečná situace, kterou je třeba řešit za pomoci zvláštních, okamžitých a mimořádných opatření, která se rychle projeví v reálné ekonomice.

(2)

V zájmu řešení dopadů krize byla nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 (4) a (EU) č. 1303/2013 (5) pozměněna nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/460 (6) s cílem umožnit větší flexibilitu při provádění operačních programů podporovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Evropského sociálního fondu (ESF) a Fondu soudržnosti (dále společně jen „fondy“) a z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF). Poněvadž se však ještě zhoršily vážné nepříznivé dopady na hospodářství a společnost Unie, byla obě nařízení znovu pozměněna nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/558 (7). Uvedené změny poskytly mimořádnou dodatečnou flexibilitu spočívající ve snazší mobilizaci nevyužité podpory z fondů a zjednodušení procesních požadavků spojených s prováděním programů a audity, a členské státy se tak mohly soustředit na nezbytnou reakci na bezprecedentní krizi.

(3)

Dne 23. dubna 2020 schválila Evropská rada „Plán cesty k oživení“ v zájmu nápravy obrovských hospodářských otřesů a zmírnění na jedné straně sociálních a hospodářských dopadů těchto otřesů pro Unii vyplývajících z mimořádných omezení, která členské státy zavedly k omezení šíření onemocnění COVID-19, a na druhé straně rizik asymetrického oživení následkem toho, že jednotlivé členské státy nemají k dispozici stejné prostředky, což má následně závažné dopady na fungování vnitřního trhu. Plán cesty k oživení má silnou investiční složku a vyzývá ke zřízení evropského fondu na podporu oživení. Kromě toho a jak bylo opětovně uvedeno v závěrech Evropské rady ze dne 21. července 2020, zmocňuje Komisi, aby zpracovala analýzu potřeb, a prostředky tak mohly směřovat do odvětví a zeměpisných oblastí, které jsou nejvíce postiženy, a aby zároveň vyjasnila souvislost s víceletým finančním rámcem na období 2021–2027.

(4)

V souladu s nařízením Rady (EU) 2020/2094 (8) a v mezích dostupných zdrojů, které jsou mu přiděleny, by se v rámci evropských strukturálních a investičních fondů měla provádět opatření na podporu oživení a odolnosti s cílem řešit nebývalý dopad krize COVID-19. Tyto dodatečné zdroje by měly být použity tak, aby byly dodrženy lhůty stanovené v nařízení (EU) 2020/2094.

(5)

Toto nařízení stanoví pravidla a prováděcí opatření týkající se dodatečných zdrojů, jež jsou poskytovány jakožto pomoc při oživení pro soudržnost a území Evropy (dále jen „REACT-EU“) s cílem poskytnout pomoc při podpoře zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a při přípravě zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství. Podle REACT-EU by dodatečná výjimečná částka ve výši až 47 500 000 000 EUR v cenách roku 2018 (dále jen „zdroje REACT-EU“) na rozpočtový závazek ze strukturálních fondů na roky 2021 a 2022 měla být poskytnuta členským státům a regionům, které jsou nejvíce dotčeny při zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a které připravují zelené, digitální a odolné oživení hospodářství, přičemž prostředky je třeba rychle přesunout do reálné ekonomiky prostřednictvím stávajících operačních programů. Zdroje REACT-EU pocházejí z Nástroje Evropské unie na podporu oživení. Část zdrojů REACT-EU by měla být přidělena na technickou pomoc z podnětu Komise. Komise by měla stanovit rozdělení zdrojů REACT-EU pro každý členský stát na základě metody pro přidělování založené na nejnovějších dostupných objektivních statistických údajích týkajících se relativní prosperity členských států a rozsahu dopadu krize COVID-19 na jejich hospodářství a společnost. Před uplatněním metody pro přidělování týkající se zdrojů REACT-EU na rok 2021 a s cílem poskytnout podporu nejdůležitějším odvětvím po krizi COVID-19 v některých členských státech by měla být částka 100 000 000 EUR přidělena Lucembursku a částka 50 000 000 EUR Maltě. Vzhledem ke zvláštní zranitelnosti hospodářství a společnosti v nejvzdálenějších regionech by metoda přidělování měla pro tyto regiony počítat se zvláštní dodatečnou částkou. Aby bylo možné zohlednit vyvíjející se povahu dopadů krize COVID-19 a přidělit zdroje REACT-EU připadající na rok 2022, mělo by se rozdělení v roce 2021 revidovat na základě téže metody přidělování a s využitím nejnovějších statistických údajů dostupných k 19. říjnu 2021.

(6)

S ohledem na význam boje proti změně klimatu v souladu se závazkem Unie provádět Pařížskou dohodu a cíle OSN týkající se udržitelného rozvoje budou fondy přispívat k zohledňování oblasti klimatu a k dosahování obecného cíle 30 % výdajů Unie na podporu cílů v oblasti klimatu. REACT-EU má podle očekávání přispět 25 % celkového finančního krytí programu k cílům v oblasti klimatu. V souladu s povahou nástroje REACT-EU jako nástroje zotavení z krize a s flexibilitou stanovenou tímto nařízením, včetně chybějících požadavků na tematické zaměření a možnosti, aby členské státy směrovaly zdroje REACT-EU na operace EFRR nebo ESF podle svých potřeb, se výše příspěvků členských států k dosažení uvedeného cíle může lišit v závislosti na vnitrostátních prioritách.

(7)

Na toto nařízení se použijí horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Uvedená pravidla jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (9) (dále jen „finanční nařízení“) a určují zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, zadávání veřejných zakázek, cen a nepřímého plnění a dále stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 Smlouvy o fungování EU rovněž zahrnují obecný režim podmíněnosti pro ochranu rozpočtu Unie.

(8)

Aby měly členské státy maximální flexibilitu při přizpůsobování svých opatření na zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a s jejími sociálními dopady svým potřebám a při přípravě zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství, měla by Komise příděly prostředků stanovit na úrovni členských států. Stejně tak by mělo být stanoveno, že zdroje REACT-EU lze použít na pomoc nejchudším osobám a také pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Dále je nutno stanovit stropy pro přidělování na technickou pomoc z podnětu členských států a zároveň umožnit členským státům maximální flexibilitu při přidělování prostředků v rámci operačních programů podporovaných z EFRR nebo ESF. Operační síla ESF by měla být zachována při přidělování zdrojů REACT-EU v oblastech politiky zaměstnanosti, zejména zaměstnanosti mladých lidí v souladu s posílenými zárukami pro mladé lidi, dovedností a vzdělávání, sociálního začleňování a zdraví, se zvláštním zaměřením na znevýhodněné skupiny a děti. Předpokládá se, že zdroje REACT-EU budou vynaloženy rychle, a proto by s nimi související závazky měly být zrušeny až při uzavření operačních programů.

(9)

Vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 postihla regiony a obce v různých členských státech rozdílně, je zapojení regionálních a místních subjektů z řad orgánů, hospodářských a sociálních partnerů a občanské společnosti v souladu se zásadou partnerství důležité pro přípravu, provádění, monitorování a hodnocení zotavení z krize podporovaného prostřednictvím REACT-EU.

(10)

U zdrojů REACT-EU by rovněž měla být zavedena možnost finančních převodů mezi EFRR a ESF v rámci cíle „Investice pro růst a zaměstnanost“ v souladu s článkem 25a nařízení (EU) č. 1303/2013. Tyto převody by neměly ovlivnit zdroje dostupné v rámci cíle Evropská územní spolupráce ani konkrétní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí.

(11)

K doplnění opatření, jež jsou k dispozici v rámci podpory z EFRR, která byla rozšířena nařízeními (EU) 2020/460 a (EU) 2020/5585, by členské státy měly mít i nadále možnost využívat zdroje REACT-EU především na investice do výrobků a služeb v oblasti zdravotnictví, včetně přeshraničních zdravotních služeb a ústavní, komunitní a rodinné péče, na poskytování podpory v podobě provozního kapitálu nebo investiční podpory pro malé a střední podniky, včetně poradenské podpory, zejména v odvětvích, která byla pandemií COVID-19 zasažena nejvíce a potřebují rychlou revitalizaci, jako je cestovní ruch a kultura, a na investice přispívající k přechodu na digitální a zelenou ekonomiku, na investice do infrastruktury poskytující nediskriminační základní služby občanům a na hospodářskou podporu regionům, které jsou nejvíce závislé na odvětvích, jež byla krizí COVID-19 dotčena nejvíce. Měla by být rovněž posílena spolupráce, koordinace a odolnost v oblasti zdraví. Mimoto by se měla podporovat technická pomoc. V zájmu zjednodušení programování a provádění zdrojů REACT-EU je vhodné, aby se tyto zdroje soustředily výhradně na nový tematický cíl „Podpora zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a příprava zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství“, který by měl rovněž být jedinou investiční prioritou.

(12)

V případě ESF by členské státy měly zdroje REACT-EU použít především na podporu přístupu na trh práce a k sociálním systémům a na zajištění zachování pracovních míst, mimo jiné prostřednictvím režimů zkrácené pracovní doby a podpory osob samostatně výdělečně činných, podnikatelů a externích pracovníků, umělců a pracovníků v tvůrčích odvětvích. Režimy zkrácené pracovní doby a podobná opatření, zejména pro osoby samostatně výdělečně činné, mají za cíl chránit zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné před rizikem nezaměstnanosti a zároveň zachovat stejnou úroveň pracovních a zaměstnaneckých podmínek a mezd zaměstnanců. Zdroje REACT-EU vyčleněné na tyto programy mají být použity výhradně na podporu pracovníků. Za současných okolností způsobených pandemií COVID-19 by mělo být možné poskytnout podporu na režimy zkrácené pracovní doby pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, i když taková podpora není spojena s aktivními opatřeními na trhu práce, pokud tato opatření neukládají vnitrostátní právní předpisy. Uvedené pravidlo by se mělo rovněž jednotně vztahovat na režimy zkrácené pracovní doby, které byly podporovány v souladu s nařízením (EU) č. 1303/2013 ve znění nařízení (EU) 2020/460 a (EU) 2020/558 po krizi COVID-19 a které jsou i nadále podporovány v rámci zvláštní investiční priority „Podpora zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a příprava zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství“. Unijní podpora pro tyto režimy zkrácené pracovní doby měla být časově omezena.

(13)

Měla by být rovněž poskytována podpora vytváření pracovních míst a kvalitního zaměstnání, zejména pro osoby ve zranitelném postavení, a opatření pro sociální začleňování a odstraňování chudoby. Opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí by měla být rozšířena v souladu s posílenými zárukami pro mladé lidi. Měly by být zajištěny investice do vzdělávání, odborné přípravy a rozvoje dovedností, včetně rekvalifikace a rozšiřování dovedností, zejména pro znevýhodněné skupiny. Měl by být podporován rovný přístup k sociálním službám obecného zájmu, a to i pro děti, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny a bezdomovce.

(14)

Členské státy by mimoto měly i nadále věnovat zvláštní pozornost obyvatelům venkovských, pohraničních, méně rozvinutých, ostrovních, horských, řídce osídlených a nejvzdálenějších regionů a oblastí postižených průmyslovou transformací a vylidňováním, a použít zdroje REACT-EU na jejich podporu, je-li to vhodné.

(15)

Jelikož dočasné uzavření hranic mezi členskými státy způsobilo značné problémy přeshraničním komunitám a podnikům, mělo by být členským státům umožněno, aby přidělily zdroje REACT-EU také na stávající přeshraniční programy v rámci cíle Evropská územní spolupráce.

(16)

Aby měly členské státy dostatek finančních prostředků na rychlé provedení krizových opatření v souvislosti s pandemií COVID-19 a s jejími sociálními dopady a na přípravu zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství, je v zájmu rychlého provedení opatření podporovaných ze zdrojů REACT-EU nezbytné poskytnout vyšší počáteční předběžnou platbu. Počáteční předběžné financování by členským státům mělo zajistit prostředky k tomu, aby příjemcům v případě potřeby poskytly zálohové platby a po předložení žádostí o platbu jim mohly prostředky rychle vyplácet.

(17)

Členské státy by měly mít možnost přidělit zdroje REACT-EU na nové specializované operační programy v rámci cíle Investice pro růst a zaměstnanost nebo na nové prioritní osy v rámci stávajících programů v rámci cílů Investice pro růst a zaměstnanost a Evropská územní spolupráce. V zájmu umožnění rychlého provádění by měly být u nových specializovaných operačních programů určeny pouze orgány, které jsou již určeny u stávajících operačních programů podporovaných z EFRR, ESF nebo Fondu soudržnosti. Od členských států by se nemělo vyžadovat předběžné hodnocení a prvky vyžadované při předložení operačního programu ke schválení Komisi by se měly omezit.

(18)

Zdroje REACT-EU by měly být využívány v souladu se zásadou udržitelného rozvoje a zásadou „nepůsobit škodu“ s přihlédnutím k Pařížské dohodě a k cílům OSN týkajícím se udržitelného rozvoje. Dále by měly být po celou dobu provádění operačních programů zohledňovány a prosazovány rovnost žen a mužů a začleňování genderového hlediska.

(19)

S cílem zmírnit zátěž veřejných rozpočtů při zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a při přípravě na zelené, digitální a odolné oživení hospodářství by výdaje na operace měly být způsobilé ode dne 1. února 2020 a členské státy by měly výjimečně dostat možnost požádat až o 100% spolufinancování, které by se vztahovalo na jednotlivé prioritní osy operačních programů poskytujících podporu ze zdrojů REACT-EU.

(20)

I když je důležité zajistit, aby 31. prosinec 2023 zůstal konečným datem způsobilosti pro programové období 2014–2020, mělo by být jasně stanoveno, že i v průběhu roku 2023 by ještě mělo být možné vybírat operace, které získají podporu.

(21)

V zájmu zajištění kontinuity provádění některých operací podporovaných ze zdrojů REACT-EU by se měla použít ustanovení týkající se fázování nařízení o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti, Fondu pro spravedlivou transformaci a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový a migrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro správu hranic a víza.

(22)

V návaznosti na zvláštní opatření flexibility v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 zavedená nařízením (EU) 2020/558 do nařízení (EU) č. 1303/2013 by způsobilými měly být rovněž výdaje na fyzicky dokončené nebo plně provedené operace, jež podporují zotavení z krize v souvislosti s pandemií COVID-19 a jejími sociálními dopady a přípravu zeleného, digitálního a odolného oživení hospodářství podporovaného v rámci odpovídajícího nového tematického cíle, za předpokladu, že dotčené operace byly zahájeny od 1. února 2020.

(23)

Aby mohly členské státy v rámci stávajícího programového období rychle uvolňovat zdroje REACT-EU, je opodstatněné, aby výjimečně nemusely dodržovat předběžné podmínky a požadavky týkající se výkonnostní rezervy a uplatňování výkonnostního rámce, tematického zaměření, a to i co se týče prahových hodnot stanovených u EFRR pro udržitelný rozvoj měst, a požadavků na přípravu komunikační strategie pro zdroje REACT-EU. Je však třeba, aby členské státy provedly do 31. prosince 2024 alespoň jedno hodnocení s cílem posoudit účinnost, efektivnost, dopad a inkluzivitu zdrojů REACT-EU, jakož i to, jak tyto zdroje přispěly ke splnění cílů nového specializovaného tematického cíle. Aby se daly na úrovni Unie snáze zajistit srovnatelné informace, členské státy by měly případně u každého programu používat specifické ukazatele týkající se onemocnění COVID-19, které poskytla Komise. Členské státy a řídicí orgány by navíc při plnění svých povinností souvisejících s informacemi, komunikací a zviditelněním měly zvyšovat povědomí o výjimečných opatřeních Unie a zdrojích, které poskytla, zejména informováním potenciálních příjemců, příjemců, účastníků, konečných příjemců finančních nástrojů a široké veřejnosti o existenci a objemu zdrojů REACT-EU a dodatečné podpoře, která z nich plyne.

(24)

Aby se zdroje REACT-EU podařilo nasměrovat do nejpotřebnějších zeměpisných oblastí, nemělo by být vyžadováno, aby se zdroje REACT-EU přidělené EFRR a ESF výjimečně, a aniž jsou dotčena obecná pravidla pro přidělování zdrojů ze strukturálních fondů, členily podle jednotlivých kategorií regionů. Předpokládá se však, že členské státy zohlední potřeby v jednotlivých regionech a jejich úroveň rozvoje, aby podpora vyváženým způsobem řešila jak potřeby regionů a měst nejvíce dotčených dopadem pandemie COVID-19, tak potřebu zaměřovat se nadále na méně rozvinuté regiony v souladu s cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti podle článku 174 Smlouvy o fungování EU. Členské státy by rovněž měly v souladu se zásadou partnerství zapojit místní a regionální orgány i příslušné orgány zastupující občanskou společnost a sociální partnery.

(25)

S výjimkou případů, kdy toto nařízení stanoví odchylky, by výdaje v rámci REACT-EU měly podléhat stejným povinnostem a zárukám jako veškeré financování soudržnosti. To zahrnuje dodržování základních práv a Listiny základních práv Evropské unie a také účinná opatření proti podvodům prováděná s podporou stávajících agentur pro boj proti podvodům na úrovni členských států a Unie, jako je Evropský úřad pro boj proti podvodům a případně Úřad evropského veřejného žalobce.

(26)

Pokud jsou přijata opatření pro ochranu rozpočtu Unie, je nezbytné náležitě chránit oprávněné zájmy konečných a jiných příjemců.

(27)

Aby se usnadnily převody povolené na základě změn tohoto nařízení, neměla by se na ně vztahovat podmínka stanovená v čl. 30 odst. 1 písm. f) finančního nařízení o použití prostředků na stejný cíl.

(28)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž reakce na dopady krize COVID-19 zavedením flexibilních opatření při poskytování podpory z fondů ESI, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu nebo účinků navrhované akce může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(29)

Vzhledem k naléhavosti situace v souvislosti s pandemií COVID-19 by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(30)

Nařízení (EU) č. 1303/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(31)

Ustanovení čl. 135 odst. 2 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (10) stanoví, že změny nařízení Rady (EU, EURATOM) č. 1311/2013 (11) nebo rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom (12), které jsou přijaty ke dni vstupu dané dohody v platnost nebo po tomto dni, se nemají vztahovat na Spojené království, pokud mají dopad na jeho finanční závazky. Podpora podle tohoto nařízení na roky 2021 a 2022 je financována zvýšením stropu vlastních zdrojů Unie, což by mělo dopad na finanční závazky Spojeného království. Toto nařízení by se proto na Spojené království a ve Spojeném království nemělo použít,

1.

Vkládají se nové články, které znějí:

(*1)  Nařízení Rady (EU) 2020/2094 ze dne 14. prosince 2020, kterým se zřizuje Nástroj Evropské unie na podporu oživení, jehož účelem je podpořit oživení po krizi COVID-19 (Úř. věst. L 433, 22.12.2020, s. 23).”;"

2)

V článku 154 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Ustanovení čl. 92a a čl. 92b se nepoužijí na Spojené království a ve Spojeném království. Odkazy na členské státy v uvedených ustanoveních nezahrnují Spojené království.“

3)

Vkládá se příloha VIIa, jejíž znění je uvedeno v příloze tohoto nařízení.

(1)

Dohoda o vystoupení Spojeného království z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2) (dále jen „dohoda o vystoupení“) byla Unií uzavřena rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 (3) a vstoupila v platnost dnem 1. února 2020. Přechodné období uvedené v článku 126 dohody o vystoupení, během něhož se na Spojené království a v rámci Spojeného království nadále uplatňuje právo Unie v souladu s článkem 127 dohody o vystoupení (dále jen „přechodné období“), končí dnem 31. prosince 2020.

(2)

Článek 10 smlouvy mezi Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Francouzskou republikou o výstavbě a provozu pevného spojení v Lamanšském průlivu soukromými koncesionáři, podepsané v Canterbury dne 12. února 1986 (dále jen „smlouva z Canterbury“), zřídil mezivládní komisi pro dohled nad veškerými záležitostmi týkajícími se výstavby a provozu pevného spojení v Lamanšském průlivu.

(3)

Do konce přechodného období je mezivládní komise vnitrostátním bezpečnostním orgánem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/798 (4). V tomto postavení na celé pevné spojení v Lamanšském průlivu uplatňuje ustanovení práva Unie, jež se týkají bezpečnosti a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 (5) interoperability železnic.

(4)

Nebude-li stanoveno jinak, po uplynutí přechodného období se právo Unie již nebude vztahovat na část pevného spojení v Lamanšském průlivu spadající do pravomoci Spojeného království a, co se týče části pevného spojení pod Lamanšským průlivem spadající do pravomoci Francie, uvedená mezivládní komise již nebude působit jako vnitrostátní bezpečnostní orgán podle práva Unie. Schválení z hlediska bezpečnosti vydané provozovateli infrastruktury pevného spojení v Lamanšském průlivu mezivládní komisí podle článku 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (6) a osvědčení o bezpečnosti vydaná železničním podnikům provozujícím dopravu prostřednictvím pevného spojení v Lamanšském průlivu mezivládní komisí podle článku 10 uvedené směrnice pozbudou platnosti ode dne 1. ledna 2021.

(5)

Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1531 (7) byla Francie zmocněna ke sjednání, podpisu a uzavření mezinárodní dohody se Spojeným královstvím o uplatňování pravidel Unie o bezpečnosti a interoperabilitě železnic na pevné spojení v Lamanšském průlivu s cílem zachovat jednotný bezpečnostní režim. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1530 (8) byla změněna směrnice (EU) 2016/798, pokud jde mimo jiné o pravidla týkající se vnitrostátních bezpečnostních orgánů.

(6)

Na základě nařízení (EU) 2020/1530 a s výhradou dohody předvídané rozhodnutím (EU) 2020/1531 a uzavřené za určitých podmínek stanovených v uvedeném rozhodnutí měla mezivládní komise zůstat jednotným bezpečnostním orgánem pro celé pevné spojení v Lamanšském průlivu, přičemž pokud jde o část pevného spojení v Lamanšském průlivu v pravomoci Francie, měla být i vnitrostátním bezpečnostním orgánem ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice (EU) 2016/798. Je však nepravděpodobné, že tato dohoda předvídaná rozhodnutím (EU) 2020/1531 vstoupí v platnost před koncem přechodného období.

(7)

Bez této dohody se od 1. ledna 2021 již mezivládní komise nebude považovat za vnitrostátní bezpečnostní orgán ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice (EU) 2016/798, pokud jde o část pevného spojení v Lamanšském průlivu v pravomoci Francie. Schválení z hlediska bezpečnosti a osvědčení o bezpečnosti vydaná mezivládní komisí pozbydou platnosti. Příslušným vnitrostátním bezpečnostním orgánem pro úsek pevného spojení v Lamanšském průlivu v pravomoci Francie se stane francouzský vnitrostátní bezpečnostní orgán.

(8)

S ohledem na hospodářský význam pevného spojení v Lamanšském průlivu pro Unii je nezbytné, aby dále fungovalo i po 1. lednu 2021. Za tímto účelem by schválení z hlediska bezpečnosti vydané provozovateli infrastruktury pevného spojení mezivládní komisí mělo zůstat v platnosti po dobu nejvýše dvou měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení, což je doba dostatečná k tomu, aby francouzský vnitrostátní bezpečnostní orgán mohl vydat vlastní schválení z hlediska bezpečnosti.

(9)

Licence vydané podle kapitoly III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (9) železničním podnikům usazeným ve Spojeném království pozbydou platnosti po uplynutí přechodného období. Dne 10. listopadu 2020 oznámila Francie v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2012/34/EU Komisi svůj záměr zahájit jednání o přeshraniční dohodě se Spojeným královstvím. Cílem této dohody by bylo umožnit železničním podnikům usazeným ve Spojeném království, které jsou držiteli licence vydané Spojeným královstvím, aby využívaly přeshraniční infrastrukturu spojující Unii a Spojené království prostřednictvím pevného spojení v Lamanšském průlivu až k hraniční stanici a terminálu Calais-Fréthun (Francie), aniž by získaly licenci od licenčního orgánu Unie podle směrnice 2012/34/EU.

(10)

S cílem zajistit propojení mezi Unií a Spojeným královstvím je nezbytné, aby železniční podniky usazené ve Spojeném království, které jsou držiteli licence vydané Spojeným královstvím, mohly i nadále provozovat svou činnost. Za tímto účelem by měla být doba platnosti jejich licencí vydaných Spojeným královstvím podle směrnice 2012/34/EU a jejich osvědčení o bezpečnosti vydaných mezivládní komisí prodloužena o devět měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení, což je doba dostatečná k tomu, aby dotčený členský stát mohl přijmout nezbytná opatření k zajištění propojení v souladu se směrnicemi 2012/34/EU a (EU) 2016/798 a na základě dohody předvídané rozhodnutím (EU) 2020/1531.

(11)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o odnětí výhody udělené držitelům schválení, osvědčení a licencí, pokud není zajištěn soulad s požadavky Unie. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10). Pro přijetí těchto opatření by měl být použit přezkumný postup, vzhledem k jejich možnému dopadu na bezpečnost železnic. Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(12)

Vzhledem k naléhavosti dané koncem uvedeného přechodného období je vhodné stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(13)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení prozatímních opatření týkajících se určitých aspektů bezpečnosti a propojení železnic s ohledem na konec přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(14)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po skončení přechodného období,

(1)

Přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (3) a nařízení Rady (EU) 2017/1939 (4) posílila Unie významně své dostupné prostředky pro ochranu finančních zájmů Unie trestněprávní cestou. Zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „EPPO“) je klíčovou prioritou v rámci politik Unie týkajících se trestního soudnictví a boje proti podvodům, neboť má pravomoc vést v zúčastněných členských státech trestní vyšetřování a podávat obžaloby v souvislosti s trestnými činy poškozujícími nebo ohrožujícími finanční zájmy Unie ve smyslu směrnice (EU) 2017/1371.

(2)

Za účelem ochrany finančních zájmů Unie Evropský úřad proti podvodům (dále jen „úřad“) provádí správní vyšetřování administrativních nesrovnalostí i trestného jednání. Na konci vyšetřování může vnitrostátním orgánům pověřeným trestním stíháním vydat justiční doporučení, která jim umožní podání obžaloby a trestní stíhání v členských státech. V členských státech, které se účastní spolupráce v rámci činnosti EPPO, bude úřad ohlašovat EPPO podezření na trestné činy a spolupracovat s EPPO v rámci jeho vyšetřování.

(3)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (5) by mělo být pozměněno a upraveno s ohledem na přijetí nařízení (EU) 2017/1939. Ustanovení nařízení (EU) 2017/1939 upravující vztah mezi úřadem a EPPO by měla být zohledněna a doplněna ustanoveními nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, aby byla zajištěna co nejvyšší úroveň ochrany finančních zájmů Unie prostřednictvím součinnosti mezi nimi a zároveň zabezpečena úzká spolupráce, výměna informací, doplňkovost a zamezení zdvojování činností.

(4)

Vzhledem ke společnému cíli, kterým je ochrana integrity rozpočtu Unie, by úřad a EPPO měly navázat a udržovat úzký vztah založený na zásadě loajální spolupráce, který zajistí doplňkovost jejich příslušných mandátů a koordinaci jejich opatření, zejména co se týká oblasti působnosti posílené spolupráce za účelem zřízení EPPO. Vztah mezi úřadem a EPPO by měl přispět k zajištění toho, aby byly na ochranu finančních zájmů Unie využity všechny prostředky.

(5)

Nařízení (EU) 2017/1939 vyžaduje, aby úřad, jakož i všechny orgány, instituce a jiné subjekty Unie a příslušné orgány členských států EPPO ohlašovaly bez zbytečného odkladu jakékoli domnělé trestné jednání, u něhož by mohl EPPO vykonat svou pravomoc. Jelikož je úřad pověřen prováděním správních vyšetřování případů podvodů, úplatkářství a jiného protiprávního jednání poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, má ideální předpoklady a prostředky k tomu, aby jednal jako partner a privilegovaný zdroj informací pro EPPO.

(6)

Prvky naznačující možné trestné jednání spadající do pravomoci EPPO mohou být obsaženy v prvotních tvrzeních, která úřad obdrží, nebo se mohou objevit teprve v průběhu správního vyšetřování, které úřad zahájí kvůli podezření na administrativní nesrovnalost. Aby úřad splnil svou povinnost ohlašování EPPO, měl by ohlásit jakékoli domnělé trestné jednání v kterékoli fázi před zahájením vyšetřování nebo v jeho průběhu.

(7)

Nařízení (EU) 2017/1939 upřesňuje minimální prvky, které mají ohlášení obsahovat. Úřad musí případně provést předběžné posouzení tvrzení, aby tyto prvky zjistil a aby získal potřebné informace. Úřad by měl toto posouzení provést urychleně a způsobem, který neohrozí případné trestní vyšetřování v budoucnu. Po dokončení posouzení by měl úřad EPPO ohlásit, bylo-li zjištěno podezření na trestný čin spadající do jeho pravomoci.

(8)

Vzhledem k odborným znalostem úřadu by orgány, instituce a jiné subjekty zřízené Smlouvami nebo na jejich základě (dále jen „orgány, instituce a jiné subjekty“) měly mít možnost využít úřad k provedení takového předběžného posouzení tvrzení, která jim byla ohlášena.

(9)

V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 by úřad neměl v zásadě zahajovat správní vyšetřování souběžně s vyšetřováním týchž skutečností, které provádí EPPO. V určitých případech však může ochrana finančních zájmů Unie vyžadovat, aby úřad provedl doplňující správní vyšetřování před skončením trestního řízení zahájeného EPPO za účelem zjištění toho, zda jsou zapotřebí preventivní opatření, nebo zda by měla být přijata finanční, disciplinární či správní opatření. Tato doplňující vyšetřování mohou být vhodná mimo jiné tehdy, je-li nutné vymáhat částky, které mají být uhrazeny do rozpočtu Unie a na něž se vztahují určitá pravidla týkající se promlčení, pokud jsou ohrožené částky velmi vysoké, nebo je-li nutné zabránit v rizikových situacích dalším výdajům prostřednictvím správních opatření.

(10)

Pro účely uplatňování požadavku na nezdvojování vyšetřování by měl být pojem „tytéž skutečnosti“ zohledněn ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) týkající se zásady ne bis in idem a měl by znamenat, že skutkové okolnosti, které jsou předmětem šetření, jsou totožné nebo v podstatě totožné a jsou chápány ve smyslu existence souboru konkrétních okolností, které jsou neoddělitelně spojeny v čase a prostoru.

(11)

Nařízení (EU) 2017/1939 stanoví, že EPPO může požádat úřad o doplňující správní vyšetřování. Pokud si je EPPO nevyžádá, mělo by takovéto doplňující vyšetřování být možné za zvláštních podmínek i z podnětu samotného úřadu a po konzultaci s EPPO. EPPO by měl mít zejména možnost vznést námitku proti zahájení nebo pokračování vyšetřování vedeného úřadem nebo proti provedení určitých vyšetřovacích úkonů, zejména s cílem ochránit účelnost svých vyšetřování a pravomocí. Úřad by se měl zdržet provedení úkonu, proti němuž vznesl EPPO námitku. Pokud úřad zahájí vyšetřování, přestože EPPO námitku nevznese, měl by úřad při vyšetřování vést průběžně konzultace s EPPO.

(12)

Úřad by měl aktivně podporovat vyšetřování prováděné EPPO. V tomto ohledu by měl být EPPO oprávněn požádat úřad, aby podpořil nebo doplnil jeho trestní vyšetřování výkonem pravomocí podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013. Úřad by měl poskytnout tuto podporu v mezích svých pravomocí a v rámci stanoveném v uvedeném nařízení.

(13)

Aby byla zajištěna účelná koordinace, spolupráce a transparentnost, měly by si úřad a EPPO vyměňovat informace mezi sebou průběžně. Obzvláště důležitá je výměna informací před zahájením vyšetřování úřadem nebo ze strany EPPO, aby byla zajištěna náležitá koordinace mezi příslušnými opatřeními, zaručena doplňkovost a zamezeno zdvojování činností. Za tímto účelem by úřad a EPPO měly využívat funkce vyhledávání shody ve svých systémech správy případů. Úřad a EPPO by měly upřesnit postupy a podmínky pro tuto výměnu informací ve svých pracovních ujednáních. Za účelem zajištění řádného uplatňování pravidel týkajících se zamezení zdvojování činností a zajištění doplňkovosti by se měly úřad a EPPO dohodnout na určitých lhůtách pro výměnu informací.

(14)

Ve zprávě Komise o hodnocení uplatňování nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 2. října 2017 (dále jen „hodnotící zpráva Komise“) dospěla Komise k závěru, že změny právního rámce z roku 2013 znamenaly jasné zlepšení, pokud jde o vedení vyšetřování, spolupráci s partnery a práva dotčených osob. Hodnotící zpráva Komise zároveň upozornila na některé nedostatky, které negativně ovlivňují účelnost a účinnost vyšetřování.

(15)

Na naprosto jednoznačná zjištění z hodnotící zprávy Komise je nutno reagovat změnami nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013. Tyto změny jsou v krátkodobém horizontu nezbytné k posílení rámce pro vyšetřování úřadu, aby byl zachován jako silný a zcela funkční úřad, jenž doplňuje trestněprávní přístup EPPO k správním vyšetřováním, aniž by byla změněna jeho působnost nebo pravomoci. Změny se týkají především oblastí, v nichž by nejasnost nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 mohla bránit účelnému provádění vyšetřování úřadem, jako je provádění kontrol a inspekcí na místě, možnost přístupu k informacím o bankovních účtech nebo přípustnost zpráv o případech vypracovaných úřadem jako důkazů ve správních nebo soudních řízeních.

(16)

Změny nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 se nedotýkají procesních záruk, které jsou použitelné v rámci vyšetřování. Úřad je vázán procesními zárukami stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (6) a zárukami obsaženými v Listině základních práv Evropské unie. Tento rámec vyžaduje, aby úřad prováděl vyšetřování objektivně, nestranně a důvěrně, shromažďoval důkazy ve prospěch i v neprospěch dotčené osoby a prováděl vyšetřovací úkony na základě písemného zmocnění a po kontrole souladu s právem. Úřad má zajistit dodržování práv osob, jichž se jeho vyšetřování týkají, včetně presumpce neviny a práva nevypovídat ve svůj neprospěch. Při výslechu mají dotčené osoby mimo jiné právo na pomoc osoby, kterou si zvolí, na odsouhlasení záznamu výslechu a na používání jednoho z úředních jazyků orgánů Unie. Dotčené osoby mají rovněž právo vyjádřit se ke skutečnostem daného případu předtím, než jsou vypracovány závěry.

(17)

Osoby, které oznámí podvod, úplatkářství a jiné protiprávní jednání poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, by měly požívat ochrany podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (7).

(18)

Provádí-li úřad v rámci své působnosti podpůrná opatření na žádost EPPO s cílem chránit přípustnost důkazních materiálů, jakož i základní práva a procesní záruky, a zároveň zamezit zdvojování vyšetřování a zajistit účinnou a doplňkovou spolupráci, měly by úřad a EPPO v úzké spolupráci zajistit dodržování příslušných procesních záruk stanovených v kapitole VI nařízení (EU) 2017/1939.

(19)

Úřad má pravomoc provádět kontroly a inspekce na místě, které mu umožňují přístup do prostor a k dokumentaci hospodářských subjektů v rámci vyšetřování případů podezření na podvod, úplatkářství či jiné protiprávní jednání poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie. Tyto kontroly a inspekce na místě se provádějí podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96, jež v některých případech podřizuje uplatňování těchto pravomocí podmínkám stanoveným podle vnitrostátního práva. V rámci hodnotící zprávy Komise bylo zjištěno, že není vždy jasně stanoven rozsah, v jakém se uplatňuje vnitrostátní právo, což v některých případech snižuje účelnost vyšetřovacích činností úřadu.

(20)

Je proto vhodné objasnit případy, v nichž je třeba v průběhu vyšetřování úřadu uplatňovat vnitrostátní právo, aniž by se však změnily pravomoci úřadu, nebo způsob, jakým nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 funguje ve vztahu k členským státům, při zohlednění rozsudku Tribunálu ze dne 3. května 2018 ve věci Sigma Orionis SA v. Evropská komise (T-48/16) (8).

(21)

Provádění kontrol a inspekcí na místě ze strany úřadu v případech, kdy se dotčený hospodářský subjekt podrobí této kontrole nebo inspekci na místě, by mělo podléhat pouze právu Unie. To by mělo úřadu umožnit výkon jeho vyšetřovacích pravomocí účelným a jednotným způsobem ve všech členských státech za účelem přispění k vysoké úrovni ochrany finančních zájmů Unie v celé Unii v souladu s článkem 325 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(22)

V situacích, kdy se úřad musí spolehnout na pomoc příslušných orgánů členských států, zejména v případech, kdy se hospodářský subjekt brání kontrole a inspekci na místě, by měly členské státy zajistit, aby byla opatření úřadu účelná, a měly by poskytnout potřebnou pomoc v souladu s příslušnými pravidly vnitrostátního procesního práva. Za účelem ochrany finančních zájmů Unie by Komise měla vzít v úvahu jakékoliv porušení povinnosti spolupracovat s úřadem ze strany členského státu při posuzování toho, zda v souladu s příslušnými právními předpisy Unie vymáhat příslušné částky uplatňováním finančních oprav na členské státy.

(23)

Úřad může podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 uzavřít správní ujednání s příslušnými orgány členských států, jako jsou koordinační služby pro boj proti podvodům, a s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, aby mohl upřesnit způsoby spolupráce podle uvedeného nařízení, zejména pokud jde o předávání informací, provádění vyšetřování a přijímání následných opatření.

(24)

Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by mělo být změněno tak, aby zavedlo povinnost hospodářských subjektů spolupracovat s úřadem v souladu s jejich povinností podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96 umožnit za účelem provádění kontrol a inspekcí na místě přístup do prostor, na pozemky, do dopravních prostředků nebo jiných místpoužívaných pro účely výkonu povolání a s povinností podle článku 129 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (9), že všechny osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie, mají plně spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie, a to i v rámci vyšetřování vedených úřadem.

(25)

V rámci této povinnosti spolupracovat by měl být úřad oprávněn vyžadovat poskytnutí relevantních informací od hospodářských subjektů, kterých se mohl týkat předmět vyšetřování nebo které mohou mít takové informace v držení. Při vyřizování těchto žádostí by neměly mít hospodářské subjekty povinnost vypovídat ve svůj neprospěch, měly by však mít povinnost zodpovědět věcné otázky a poskytnout dokumenty, a to i tehdy, mohou-li být tyto informace použity ke zjištění existence protiprávního jednání, jehož se dopustily ony samy či jiný hospodářský subjekt. Aby byla zajištěna účelnost vyšetřování v rámci stávajících pracovních postupů, měl by mít úřad možnost požádat o přístup k informacím v zařízeních v soukromém vlastnictví používaných pro pracovní účely. Přístup úřadu k těmto informacím by měl podléhat stejným podmínkám a stejnému rozsahu, jaké se vztahují na vnitrostátní kontrolní orgány a pouze pokud má úřad důvodné podezření, že obsah těchto zařízení může být pro vyšetřování důležitý, v souladu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti, a měl by se týkat pouze informací důležitých pro vyšetřování.

(26)

Během kontrol a inspekcí na místě by měly mít hospodářské subjekty možnost používat některý z úředních jazyků členského státu, v němž se kontrola uskutečňuje, a měly by mít právo na pomoc osoby, kterou si zvolí, včetně externího právního poradce. Přítomnost právního poradce by však neměla představovat právní podmínku pro platnost kontrol a inspekcí na místě. Aby byla zajištěna účelnost kontrol a inspekcí na místě, zejména co se týká nebezpečí zmizení důkazů, měl by být úřad oprávněn mít přístup do prostor, na pozemky, do dopravních prostředků nebo jiných míst používaných pro účely výkonu povolání, aniž by bylo nutné čekat, než se hospodářský subjekt poradí se svým právním poradcem. Před zahájením kontroly nebo inspekce na místě by měl úřad pro poradu s právním poradcem povolit pouze krátký přiměřený odklad. Takovýto odklad by však měl být omezen na nezbytné minimum.

(27)

Za účelem zajištění transparentnosti by měl úřad při provádění kontrol a inspekcí na místě poskytnout hospodářským subjektům relevantní informace o jejich povinnosti spolupracovat, o důsledcích odmítnutí spolupráce a o použitelném postupu, včetně procesních záruk.

(28)

V rámci vnitřních vyšetřování a v případě potřeby i vnějších vyšetřování má úřad přístup k veškerým relevantním informacím, které mají v držení orgány, instituce a jiné subjekty. Jak je navrženo v hodnotící zprávě Komise, je nutné vyjasnit, že by tento přístup měl být možný bez ohledu na nosič, na němž jsou tyto informace nebo údaje uloženy, aby se zohlednil technologický vývoj. V průběhu vnitřních vyšetřování by měl mít úřad možnost požádat o přístup k informacím v zařízeních v soukromém vlastnictví používaných pro pracovní účely v případech, kdy má úřad důvodné podezření, že by jejich obsah mohl být pro vyšetřování důležitý. Přístup úřadu by mohl podléhat zvláštním podmínkám stanoveným relevantními orgány, institucemi nebo jinými subjekty. Tento přístup by měl být v souladu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti a měl by se týkat pouze informací důležitých pro vyšetřování. Aby byla zaručena účelná a jednotná úroveň přístupu úřadu, jakož i vysoká úroveň ochrany základních práv dotčených osob, měly by orgány, instituce a jiné subjekty zajistit soudržnost pravidel pro přístup k zařízením v soukromém vlastnictví, která jsou přijata různými orgány, institucemi a jinými subjekty, aby byly zajištěny rovnocenné podmínky v souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (10).

(29)

Za účelem jednotnějšího rámce pro vyšetřování úřadu by měla být pravidla vztahující se na vnitřní a vnější vyšetřování více sladěna, aby byly odstraněny některé nesrovnalosti zjištěné v rámci hodnotící zprávy Komise, a to v případech, v nichž rozdílná pravidla nemají opodstatnění. Zprávy a doporučení vypracované po skončení vnějšího vyšetřování by měly být v případě potřeby zaslány dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu, aby přijaly vhodná opatření, jako je tomu v případě vnitřních vyšetřování. Úřad by měl pomáhat dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu přijímat opatření navazující na doporučení úřadu, pokud je to v souladu s jeho působností možné. Pokud úřad nezahájí vyšetřování, měl by mít možnost zaslat relevantní informace orgánům členských států nebo orgánům, institucím nebo jiným subjektům, aby mohla být přijata vhodná opatření. Měl by tyto informace zaslat, pokud se rozhodne nezahájit vyšetřování, přestože existuje dostatečné podezření, že došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání, které poškozuje nebo ohrožuje finanční zájmy Unie. Dříve než tak úřad učiní, měl by náležitě zvážit možné narušení probíhajících vyšetřování prováděných EPPO.

(30)

Vzhledem k velké rozmanitosti vnitrostátního institucionálního rámce by členské státy měly mít na základě zásady loajální spolupráce možnost oznámit úřadu, které orgány jsou příslušné k přijímání opatření na základě doporučení úřadu, jakož i to, které orgány musí být informovány, například pro finanční, statistické nebo monitorovací účely, za účelem plnění svých příslušných povinností. Takové orgány mohou zahrnovat vnitrostátní koordinační služby pro boj proti podvodům. V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora nemají doporučení úřadu obsažená ve zprávách úřadu pro tyto orgány členských států nebo orgány, instituce a jiné subjekty žádné závazné právní účinky.

(31)

Úřad by měl mít k dispozici potřebné prostředky ke sledování stopy peněz za účelem odhalování způsobů činnosti, jež jsou typické pro mnoho podvodných jednání. Úřad může informace o bankovních účtech, které jsou relevantní pro jeho vyšetřovací činnost a které mají v držení úvěrové instituce, v řadě členských států získat prostřednictvím spolupráce s vnitrostátními orgány a s jejich pomocí. Aby byl zajištěn účelný přístup v celé Unii, měla by být v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 upřesněna povinnost příslušných vnitrostátních orgánů poskytnout úřadu informace o bankovních účtech v rámci jejich obecné povinnosti poskytovat pomoc úřadu. Členské státy by měly oznámit Komisi příslušné orgány, jejichž prostřednictvím by taková spolupráce měla probíhat. Při poskytování této pomoci úřadu by měly vnitrostátní orgány postupovat za stejných podmínek, jako těch, které se vztahují na příslušné vnitrostátní orgány dotčeného členského státu.

(32)

K ochraně a dodržování procesních záruk a základních práv by Komise měla vytvořit vnitřní funkci kontrolora procesních záruk (dále jen „kontrolor“), který by měl z důvodu účinného využívání zdrojů administrativně spadat pod dozorčí výbor, a měly by mu být poskytnuty odpovídající zdroje. Kontrolor by měl vyřizovat stížnosti zcela nezávisle, a to i na dozorčím výboru a úřadu, a měl by mít přístup ke všem informacím nezbytným k plnění svých povinností.

(33)

Dotčená osoba by měla být oprávněna podat u kontrolora stížnost týkající se dodržování procesních záruk úřadem, jakož i důvodů porušení pravidel vztahujících se na vyšetřování úřadem, zejména porušení procesních náležitostí a základních práv. Za tím účelem by měl být zaveden mechanismus pro podávání a vyřizování stížností. Kontrolor by měl být odpovědný za vydávání doporučení v reakci na tyto stížnosti a v případě potřeby by měl navrhnout řešení záležitostí uvedených ve stížnosti. Kontrolor by měl stížnost přezkoumat v rámci rychlého sporného řízení a přitom umožnit úřadu pokračovat v probíhajícím vyšetřování. Kontrolor by měl poskytnout stěžovateli a úřadu příležitost se k této záležitosti vyjádřit, nebo vyřešit záležitost uvedenou ve stížnosti. Generální ředitel by měl přijmout náležitá opatření, jež doporučení kontrolora požaduje. Generální ředitel by měl být oprávněn se v řádně odůvodněných případech od doporučení kontrolora odchýlit. K závěrečné zprávě o vyšetřování by měly být přiloženy důvody, proč tak učinil.

(34)

Za účelem zvýšení transparentnosti a odpovědnosti by měl kontrolor ve své výroční zprávě podat informace o mechanismu pro podávání a vyřizování stížností. Tato výroční zpráva by měla zejména obsahovat informace o počtu obdržených stížností, o tom, jaké druhy procesních náležitostí a základních práv byly porušeny, a kterých činností se to týká, a pokud je to možné, o opatřeních, která úřad následně přijal.

(35)

Včasné předání informací úřadem za účelem přijetí preventivních opatření představuje základní nástroj pro ochranu finančních zájmů Unie. Aby byla v tomto ohledu zajištěna úzká spolupráce mezi úřadem a orgány, institucemi a jinými subjekty, je vhodné, aby orgány, instituce a jiné subjekty měly možnost úřad kdykoli konzultovat za účelem rozhodnutí o vhodných preventivních opatřeních, včetně opatření na ochranu důkazů.

(36)

Zprávy vypracované úřadem představují přípustné důkazy ve správních nebo soudních řízeních stejným způsobem a za stejných podmínek jako úřední zprávy vypracované vnitrostátními správními kontrolory. Podle hodnotící zprávy Komise nezajišťuje toto pravidlo v některých členských státech dostatečnou účelnost činností úřadu. Ke zvýšení účelnosti a za účelem jednotného používání zpráv úřadu by nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 mělo stanovit přípustnost těchto zpráv v soudních řízeních netrestní povahy u vnitrostátních soudů, jakož i ve správních řízeních v členských státech. V případě vnitrostátních soudních řízení trestní povahy by se mělo i nadále uplatňovat pravidlo, které stanoví rovnocennost se zprávami vnitrostátních správních kontrolorů. Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by rovněž mělo zajišťovat přípustnost zpráv vypracovaných úřadem ve správních a soudních řízeních na úrovni Unie.

(37)

Koordinační služby členských států pro boj proti podvodům byly nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 zavedeny za účelem usnadňování účelné spolupráce a výměny informací, včetně informací operativní povahy, mezi úřadem a členskými státy. Hodnotící zpráva Komise dospěla k závěru, že tyto služby přispívají kladně k činnosti úřadu. Hodnotící zpráva Komise konstatovala rovněž potřebu dalšího objasnění úlohy těchto koordinačních služeb pro boj proti podvodům, aby bylo zajištěno, že úřadu je poskytována pomoc nezbytná k tomu, aby byla jeho vyšetřování účelná, přičemž organizace a pravomoci koordinačních služeb pro boj proti podvodům jsou ponechány na jednotlivých členských státech. V tomto ohledu by koordinační služby pro boj proti podvodům měly být oprávněny poskytovat nebo koordinovat pomoc, kterou úřad potřebuje k účelnému plnění svých úkolů, a to před zahájením vnějšího či vnitřního vyšetřování, v jeho průběhu nebo na jeho konci.

(38)

Povinnost úřadu poskytovat členským státům pomoc za účelem koordinace jejich opatření na ochranu finančních zájmů Unie představuje klíčový prvek jeho působnosti podporující přeshraniční spolupráci mezi členskými státy. Je třeba stanovit podrobnější pravidla, aby se usnadnily koordinační činnosti úřadu a jeho spolupráce v tomto kontextu s orgány členských států, třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi. Těmito pravidly by neměl být dotčen výkon pravomocí úřadu svěřených Komisi ve zvláštních ustanoveních upravujících vzájemnou pomoc mezi správními orgány členských států a spolupráci mezi těmito orgány a Komisí, zejména nařízení Rady (ES) č. 515/97 (11) a nařízení Rady a Evropského parlamentu (EU) č. 608/2013 (12), jakož i koordinační činnosti týkající se evropských strukturálních a investičních fondů.

(39)

Je třeba vyjasnit, že když příslušné orgány členských států, včetně koordinačních služeb pro boj proti podvodům, jednají ve spolupráci s úřadem nebo s jinými příslušnými orgány za účelem ochrany finančních zájmů Unie, jsou nadále vázány vnitrostátním právem.

(40)

Koordinační služby pro boj proti podvodům by v rámci koordinačních činností rovněž měly mít možnost poskytnout úřadu pomoc, jakož i vzájemně spolupracovat v zájmu dalšího posílení dostupných mechanismů spolupráce v boji proti podvodům.

(41)

Příslušné orgány členských států, jakož i orgány, instituce a jiné subjekty by měly přijmout opatření vycházející z doporučení úřadu. Vydá-li úřad justiční doporučení určené vnitrostátním orgánům pověřeným trestním stíháním v členském státu, měly by členské státy zaslat úřadu na jeho žádost konečné rozhodnutí vnitrostátního soudu, aby úřad mohl sledovat další vývoj svých případů. Aby bylo možné plně zachovat nezávislost soudnictví, mělo by k takovému předání dojít až poté, co je příslušné soudní řízení pravomocně ukončeno a konečné rozhodnutí soudu se zveřejní.

(42)

Za účelem doplnění procesních pravidel pro provádění vyšetřování vymezených v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by měl úřad stanovit obecné zásady postupů při vyšetřování, které mají zaměstnanci úřadu dodržovat.

(43)

Je třeba vyjasnit, že se úřad může účastnit společných vyšetřovacích týmů zřízených v souladu s právem Unie a že je oprávněn vyměňovat si operativní informace získané v tomto rámci. Využívání těchto informací podléhá podmínkám a zárukám stanoveným v příslušných právních předpisech Unie, na jejichž základě se společné vyšetřovací týmy zřizují. Pokud se úřad účastní těchto společných vyšetřovacích týmů, má podpůrnou funkci a přebírá úlohu partnera, na kterého se vztahují případná právní omezení podle unijního nebo vnitrostátního práva.

(44)

Nejpozději pět let ode dne určeného v souladu s čl. 120 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2017/1939 by Komise měla vyhodnotit uplatňování nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, a zejména účinnost spolupráce mezi úřadem a EPPO, s cílem posoudit, zda je třeba na základě zkušeností získaných při provádění této spolupráce provést změny. Komise by měla v případě potřeby předložit nový komplexní legislativní návrh nejpozději dva roky po tomto vyhodnocení.

(45)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž posílení ochrany finančních zájmů Unie tím, že se fungování úřadu přizpůsobí s ohledem na zřízení EPPO a že se zvýší účelnost vyšetřování prováděných úřadem, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie přijetím pravidel, která upravují vztah mezi úřadem a EPPO tak, že zvyšují účelnost vyšetřování prováděných oběma úřady, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(46)

Toto nařízení nemění pravomoci ani působnost členských států, pokud jde o přijímání opatření k boji proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

(47)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (13) a dne 23. července 2018 předložil formální připomínky.

(48)

Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 1 se mění takto:

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

4)

Článek 4 se mění takto:

5)

Článek 5 se mění takto:

6)

Článek 7 se mění takto:

7)

Článek 8 se nahrazuje tímto:

(*)  Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1).“ "

8)

Článek 9 se mění takto:

9)

Vkládají se nové články, které znějí:

10)

Článek 10 se mění takto:

11)

Článek 11 se mění takto:

12)

Článek 12 se mění takto:

13)

Vkládají se nové články, které znějí:

14)

V článku 13 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

15)

Článek 15 se mění takto:

16)

V článku 16 se odstavce 1 a 2 se nahrazují tímto:

17)

Článek 17 se mění takto:

18)

Článek 19 se nahrazuje tímto:

(1)

Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2) (dále jen „dohoda o vystoupení“) byla uzavřena Unií rozhodnutím Rady (EU) 2020/135 (3) a vstoupila v platnost dnem 1. února 2020. Přechodné období uvedené v článku 126 dohody o vystoupení, během něhož se na Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) a ve Spojeném království nadále uplatňuje právo Unie v souladu s článkem 127 dohody o vystoupení, končí dnem 31. prosince 2020. Dne 25. února 2020 přijala Rada rozhodnutí (EU, Euratom) 2020/266 (4) o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím o nové dohodě o partnerství. Jak vyplývá ze směrnic pro jednání, zmocnění zahrnuje mimo jiné prvky nezbytné pro komplexní řešení vztahů se Spojeným královstvím v oblasti silniční dopravy po skončení přechodného období. Není však jisté, zda dohoda mezi Unií a Spojeným královstvím upravující jejich budoucí vztahy v oblasti silniční přepravy zboží a cestujících vstoupí v platnost do konce tohoto období.

(2)

Co se týče vztahu mezi Spojeným královstvím a Unií a jejími členskými státy, skončí na konci přechodného období při neexistenci zvláštního ustanovení veškerá práva a povinnosti vyplývající z práva Unie týkajícího se přístupu na trh, stanovené nařízením (ES) č. 1072/2009 (5) a (ES) č. 1073/2009 (6),.

(3)

V takové situaci by byla vážně narušena mezinárodní silniční přeprava zboží a cestujících mezi Unií a Spojeným královstvím.

(4)

Územní působnost tohoto nařízení a jakýkoli odkaz na Spojené království v tomto nařízení nezahrnují Gibraltar.

(5)

Mnohostranný systém kvót Evropské konference ministrů dopravy (ECMT) je jediný další dostupný právní rámec, který by mohl poskytnout základ pro silniční nákladní přepravu mezi Unií a Spojeným královstvím. Vzhledem k omezenému počtu povolení, jež jsou v současné době v systému ECMT k dispozici, a jeho omezené působnosti, pokud jde o zahrnuté typy přepravních operací, však tento systém v současné době nepostačuje k tomu, aby plně řešil potřeby silniční nákladní dopravy mezi Unií a Spojeným královstvím.

(6)

Očekává se rovněž, že dojde k závažným komplikacím v osobní silniční dopravě, a to i pokud jde o veřejný pořádek. Po skončení přechodného období je dohoda o mezinárodní příležitostné přepravě cestujících autokary a autobusy (7) (dále jen „dohoda Interbus“) jediným dostupným právním rámcem, který by mohl poskytnout základ pro přepravu cestujících autobusy a autokary mezi Unií a Spojeným královstvím po skončení přechodného období. Spojené království se stane samostatnou smluvní stranou dohody Interbus dne 1. ledna 2021. Dohoda Interbus se však vztahuje pouze na příležitostné služby, a proto nepostačuje k řešení komplikací týkajících se mezinárodní autokarové a autobusové dopravy mezi Spojeným královstvím a Unií plynoucích ze skončení přechodného období. Byl sjednán protokol k dohodě Interbus týkající se mezinárodní linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autokary a autobusy a očekává se, že jej Spojené království co nejdříve ratifikuje. Očekává se však, že tento protokol nevstoupí v platnost včas, aby poskytl funkční alternativní řešení v období bezprostředně po skončení přechodného období. Dostupné nástroje proto neuspokojují potřeby linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autobusy a autokary mezi Unií a Spojeným královstvím.

(7)

Aby se zabránilo následným vážným komplikacím, a to i pokud jde o veřejný pořádek, je proto nezbytné stanovit dočasný soubor opatření, která podnikatelům v silniční nákladní dopravě a v autokarové a autobusové dopravě s licencí ze Spojeného království umožní přepravovat zboží a cestující po silnici mezi Spojeným královstvím a Unií nebo z území Spojeného království na území Spojeného království s průjezdem přes jeden nebo více členských států. Aby byla zajištěna řádná rovnováha mezi Spojeným královstvím a Unií, měla by být takto udělená práva podmíněna poskytnutím rovnocenných práv a měla by podléhat určitým podmínkám zajišťujícím spravedlivou hospodářskou soutěž.

(8)

Právo provozovat dopravu na území členského státu a mezi členskými státy je zásadním výdobytkem vnitřního trhu a po skončení přechodného období a při neexistenci jakéhokoli zvláštního ustanovení, které by s ním bylo v rozporu, by již nemělo být k dispozici podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království. Bezprostředně po přechodném období a při neexistenci budoucí dohody upravující silniční nákladní dopravu mezi Unií a Spojeným královstvím však pravděpodobně dojde k narušení dopravních toků a z toho vyplývající ohrožení veřejného pořádku, zejména na hraničních přechodech, kterých není mnoho a na nichž mají být prováděny dodatečné kontroly vozidel a jejich nákladu. Ke zvýšenému přetížení na hraničních přechodech se Spojeným královstvím došlo již před koncem přechodného období. Krize spojená s pandemií COVID-19 měla rovněž negativní dopad na silniční dopravu, přičemž se zvýšil počet prázdných nákladů, což by se mohlo zhoršit, pokud by neexistovala flexibilita umožňující podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království provádět operace v rámci Unie po přísně omezenou dobu, a to i ve velmi omezené míře. Tato narušení by mohla vést k situacím s negativním dopadem na kritické dodavatelské řetězce, které jsou považovány za nezbytné pro zvládnutí probíhající pandemie COVID-19. Aby se snížil rozsah těchto narušení, mělo by být podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království dočasně povoleno provádět na území Unie omezený počet dodatečných operací v souvislosti s operacemi mezi Spojeným královstvím a Unií. Jejich vozidla by se poté nemusela okamžitě vrácet do Spojeného království a bylo by méně pravděpodobné, že by byla při návratu do Spojeného království prázdná, což by snížilo celkový počet vozidel, a tím i tlak na hraničních přechodech. Právo provádět tyto dodatečné operace by mělo být přiměřené, nemělo by poskytovat stejnou úroveň práv, jakou mají podnikatelé v silniční nákladní dopravě z Unie podle pravidel vnitřního trhu, a mělo by být postupně rušeno.

(9)

Přeshraniční autokarová a autobusová doprava mezi Irskem a Severním Irskem je zvláště důležitá pro komunity žijící v příhraničních regionech v zájmu zajištění základního propojení mezi komunitami, mimo jiné v rámci společného prostoru cestování. Proto by měl být v příhraničních regionech Irska i nadále povolen nástup a výstup cestujících v rámci mezinárodní osobní dopravy autokary a autobusy mezi Irskem a Severním Irskem provozované podnikateli v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království.

(10)

S cílem zohlednit dočasnou povahu souboru opatření stanoveného tímto nařízením, aniž by se však vytvářel precedens, měl by platit po krátké časové období. Pokud jde o silniční nákladní přepravu, uvedené krátké časové období je navrženo s cílem umožnit případné úpravy pro zajištění základního propojení v systému ECMT a není jím dotčen vstup v platnost budoucí dohody mezi Unií a Spojeným královstvím upravující silniční nákladní přepravu i budoucích pravidel Unie týkajících se dopravy. Pokud jde o osobní autobusovou a autokarovou dopravu, uvedené krátké časové období je navrženo s cílem umožnit, aby protokol k dohodě Interbus týkající se mezinárodní linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autokary a autobusy vstoupil v platnost a vztahoval se na Spojené království, a to buď ratifikací uvedeného protokolu Spojeným královstvím nebo přistoupením Spojeného království k němu, a není jím dotčena případná budoucí dohoda v dané věci mezi Unií a Spojeným královstvím.

(11)

Jelikož cíle tohoto rozhodnutí, totiž stanovit prozatímní opatření upravující silniční nákladní a osobní dopravu mezi Unií a Spojeným královstvím v případě neexistence dohody upravující jejich budoucí vztahy v oblasti silniční dopravy po skončení přechodného období, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(12)

Vzhledem k naléhavosti dané koncem přechodného období bylo shledáno vhodným stanovit výjimku ze lhůty osmi týdnů uvedené v článku 4 Protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeného ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

(13)

Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost co nejdříve a mělo by se použít ode dne následujícího po skončení přechodného období stanoveného dohodou o vystoupení, nevstoupí-li do uvedeného data v platnost nebo nebude-li popřípadě prozatímně prováděna dohoda upravující silniční dopravu uzavřená se Spojeným královstvím. Toto nařízení by se mělo použít do dne předcházejícího vstupu v platnost nebo prozatímnímu provádění mezinárodní dohody upravující silniční dopravu pro obě strany. S výjimkou zvláštních ustanovení platných v příhraničním regionu Irska v rámci mezinárodní linkové a zvláštní linkové dopravy mezi Irskem a Severním Irskem by se právo provozovat linkovou a zvláštní linkovou přepravu cestujících autokary a autobusy mělo přestat uplatňovat ke dni vstupu protokolu k dohodě Interbus týkajícího se mezinárodní linkové a zvláštní linkové přepravy cestujících autokary a autobusy v platnost pro Unii a Spojené království. Toto nařízení by v každém případě mělo pozbýt použitelnosti dnem 30. června 2021.

(14)

Je-li to nezbytné k řešení potřeb trhu, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o obnovu rovnocennosti práv udělených Unií podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království, jakož i podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království s právy udělenými ze strany Spojeného království podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie, včetně případů, kdy jsou práva udělovaná Spojeným královstvím udělena na základě členského státu původu, nebo jich jinak nemohou ve stejné míře požívat všichni podnikatelé z Unie, a pokud jde o nápravu případů nekalé soutěže na úkor podnikatelů v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelů v autokarové a autobusové dopravě z Unie.

(15)

Tyto akty v přenesené pravomoci by měly být v souladu se zásadou proporcionality, a jejich ustanovení by proto měla být úměrná problémům způsobeným neudělením rovnocenných práv nebo nerovnými podmínkami hospodářské soutěže. Komise by měla o pozastavení používání tohoto nařízení uvažovat jen v nejzávažnějších případech, kdy nejsou podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie ze strany Spojeného království udělena žádná rovnocenná práva nebo jsou udělena pouze práva minimální, nebo pokud se pro podnikatele v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království nebo podnikatele v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království liší podmínky hospodářské soutěže natolik od podmínek podnikatelů z Unie, že by poskytování uvedených služeb podnikateli ze Spojeného království nebylo pro ně ekonomicky udržitelné.

(16)

Při přijímání těchto aktů v přenesené pravomoci je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (8). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Komise by měla zajistit, aby žádný z takových přijatých aktů v přenesené pravomoci nepřiměřeně neovlivnil řádné fungování vnitřního trhu.

(17)

Aby bylo zajištěno, že práv udělených ze strany Spojeného království podnikatelům v silniční nákladní dopravě z Unie a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě z Unie, jež jsou rovnocenná právům, která toto nařízení uděluje podnikatelům v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království a podnikatelům v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království, mohou ve stejné míře požívat všichni podnikatelé z Unie, měla by být dočasně rozšířena oblast působnosti nařízení (ES) č. 1072/2009 a nařízení (ES) č. 1073/2009. Tato nařízení se již vztahují na část jízdy mezi členským státem a třetí zemí, jež je provedena průjezdem přes území jakéhokoli členského státu. V takovém případě je však nutné zajistit, aby se nařízení (ES) č. 1072/2009 vztahovalo rovněž na část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky a nařízení (ES) č. 1073/2009 na část cesty na území členského státu, ve kterém dochází k nástupu nebo výstupu cestujících. Cílem tohoto rozšíření působnosti je zajistit, aby podnikatelé z Unie mohli při provozování osobní dopravy vykonávat operace mezi třetími zeměmi do nebo ze Spojeného království, jakož i dodatečné zastávky při provozování osobní dopravy,

1)

„vozidlem“ se rozumí

2)

„povolenou přepravou zboží“ se rozumí:

3)

„povolenou přepravou cestujících autokary a autobusy“ se rozumí:

4)

„příhraničními regiony Irska“ se rozumí hrabství Irska sousedící s pozemní hranicí mezi Irskem a Severním Irskem;

5)

„podnikatelem v silniční nákladní dopravě z Unie“ se rozumí podnik provozující silniční nákladní přepravu, který je držitelem platné licence Společenství v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 1072/2009;

6)

„podnikatelem v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království“ se rozumí podnik usazený ve Spojeném království, který je oprávněn provozovat silniční přepravu zboží a je držitelem platné licence vydané pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou zboží;

7)

„licencí Spojeného království“, byla-li vydána podnikateli v silniční nákladní dopravě ze Spojeného království, se rozumí licence vydaná Spojeným královstvím pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou zboží; byla-li vydána podnikateli v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království, rozumí se „licencí Spojeného království“ licence vydaná Spojeným královstvím pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou cestujících autokary a autobusy;

8)

„autobusem nebo autokarem“ se rozumí vozidlo registrované ve Spojeném království, které je na základě své konstrukce a vybavení vhodné a určené k přepravě více než devíti cestujících včetně řidiče;

9)

„linkovou dopravou“ se rozumí přeprava cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách;

10)

„zvláštní linkovou dopravou“ se rozumí pravidelná přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob bez ohledu na to, kdo přepravu organizuje;

11)

„podnikatelem v autokarové a autobusové dopravě z Unie“ se rozumí podnik provozující přepravu cestujících autokary a autobusy, který je držitelem platné licence Společenství v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 1073/2009;

12)

„podnikatelem v autokarové a autobusové dopravě ze Spojeného království“ se rozumí podnik usazený ve Spojeném království, který je oprávněn provozovat přepravu cestujících autokary a autobusy a je držitelem platné licence vydané pro účely mezinárodní přepravy v souvislosti s povolenou přepravou cestujících autokary a autobusy;

13)

„podnikatelem“ se rozumí buď podnikatel v silniční nákladní dopravě, nebo podnikatel v autokarové a autobusové dopravě;

14)

„právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže“ se rozumí veškeré právní předpisy, které se zabývají následujícím jednáním, pokud by mohlo ovlivnit služby silniční nákladní dopravy nebo služby autokarové a autobusové dopravy:

15)

„subvencí“ se rozumí jakýkoli finanční příspěvek poskytnutý podnikateli vládou nebo jiným veřejným subjektem na jakékoli úrovni, který přináší výhodu, což zahrnuje:

Finanční příspěvek poskytnutý vládou nebo jiným veřejným subjektem není považován za výhodu, pokud by soukromý účastník trhu působící pouze na základě vyhlídky na dosažení zisku, který je ve stejné situaci jako dotyčný veřejný subjekt, poskytl stejný finanční příspěvek;

16)

„nezávislým orgánem pro hospodářskou soutěž“ se rozumí orgán, který je odpovědný za uplatňování a prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže, jakož i za kontrolu subvencí a splňuje tyto podmínky:

17)

„diskriminací“ se rozumí jakékoli rozlišování bez objektivního důvodu ve vztahu k dodávkám zboží či služeb, včetně veřejných služeb, využívaných k provozování služeb silniční nákladní dopravy nebo služeb autokarové a autobusové dopravy, nebo ve vztahu k zacházení s nimi ze strany veřejných orgánů příslušných pro tyto služby;

18)

„územím Unie“ se rozumí území členských států, na které se vztahuje Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU za podmínek v nich stanovených.

a)

pokud jde o mobilní pracovníky a samostatně výdělečně činné řidiče, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES (10);

b)

pokud jde o některé předpisy v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 (11);

c)

pokud jde o tachografy v silniční dopravě, požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 (12);

d)

pokud jde o výchozí kvalifikaci a pravidelné školení řidičů, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES (13);

e)

pokud jde o maximální přípustné rozměry a hmotnosti určitých silničních vozidel, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Rady 96/53/ES (14);

f)

pokud jde o montáž a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Rady 92/6/EHS (15);

g)

pokud jde o povinné používání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů ve vozidlech, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Rady 91/671/EHS (16);

h)

pokud jde o vysílání pracovníků, požadavky stanovené členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (17);

i)

pokud jde o práva cestujících, požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 (18).