ISSN 1977-0626 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
L 360 |
|
České vydání |
Právní předpisy |
Ročník 63 |
|
|
|
(1) Text s významem pro EHP. |
CS |
Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička. |
II Nelegislativní akty
NAŘÍZENÍ
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/1 |
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2020/1588
ze dne 25. června 2020,
kterým se mění příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 stanovením prahových hodnot objemu pro tantalové nebo niobové rudy a koncentráty, zlaté rudy a koncentráty, oxidy a hydroxidy cínu, tantaličnany a karbidy tantalu
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (1), a zejména na čl. 1 odst. 4 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Příloha I nařízení (EU) 2017/821 obsahuje seznam nerostných surovin a kovů, na něž se uvedené nařízení vztahuje, a stanoví určité prahové hodnoty ročního objemu dovozu týkající se těchto nerostných surovin a kovů. |
(2) |
V souladu s čl. 1 odst. 3 nařízení (EU) 2017/821 se uvedené nařízení nevztahuje na unijní dovozce, pokud je jejich roční objem dovozu každé dotčené nerostné suroviny nebo každého dotčeného kovu nižší než prahové hodnoty stanovené v příloze I uvedeného nařízení. Tyto prahové hodnoty jsou stanoveny tak, aby nejméně 95 % celkového objemu dováženého do Unie u každé nerostné suroviny a každého kovu podléhalo povinnostem pro unijní dovozce stanoveným v uvedeném nařízení. |
(3) |
V době přijetí nařízení v roce 2017 neexistovaly dostatečně rozčleněné kódy kombinované nomenklatury u pěti konkrétních nerostných surovin a kovů, které jsou uvedeny v příloze I. V důsledku toho nebyly k dispozici údaje o dovozu těchto nerostných surovin a kovů, a proto je třeba v příloze I stanovit ještě pět prahových hodnot objemu. |
(4) |
Podle čl. 1 odst. 4 nařízení (EU) 2017/821 má Komise stanovit prahové hodnoty objemu, které mají být ještě stanoveny v příloze I, přijetím aktu v přenesené pravomoci v souladu s články 18 a 19 nařízení (EU) 2017/821 za účelem změny přílohy I. Je-li to proveditelné, měl by být akt v přenesené pravomoci přijat do 1. dubna 2020, nejpozději však do 1. července 2020. |
(5) |
Nařízením (EU) 2017/821 bylo vytvořeno pět nových podpoložek integrovaného sazebníku Evropských společenství (TARIC), které odpovídají pěti nerostným surovinám a kovům, jejichž prahové hodnoty mají být teprve stanoveny, a pro něž celní orgány členských států od června 2017, kdy uvedené nařízení vstoupilo v platnost, shromažďovaly celní údaje. |
(6) |
Podle článku 18 nařízení (EU) 2017/821 má Komise vycházet z informací o dovozu za poslední dva roky týkajících se každého unijního dovozce, které poskytly členské státy, tzn. za roky 2018 a 2019. |
(7) |
Příloha I nařízení (EU) 2017/821 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Příloha I nařízení (EU) 2017/821 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení v přenesené pravomoci.
Článek 2
Toto nařízení v přenesené pravomoci vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení v přenesené pravomoci je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 25. června 2020.
Za Komisi
Ursula VON DER LEYEN
předsedkyně
PŘÍLOHA
Příloha I nařízení (EU) 2017/821 se mění takto:
1) |
v části A nazvané „Nerostné suroviny“ se tabulka mění takto:
|
2) |
v části B nazvané „Kovy“ se tabulka mění takto:
|
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/4 |
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2020/1589
ze dne 22. července 2020,
kterým se mění příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/956, pokud jde o údaje o nových těžkých vozidlech, jež mají sledovat a vykazovat členské státy a výrobci
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/956 ze dne 28. června 2018 o sledování a vykazování emisí CO2 a spotřeby paliva u nových těžkých vozidel (1), a zejména na čl. 11 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Část A přílohy I nařízení (EU) 2018/956 stanoví údaje, které mají členské státy sledovat a vykazovat u nových těžkých vozidel poprvé zaregistrovaných v Unii. |
(2) |
Aby se usnadnilo porovnávání údajů vykazovaných pro každé těžké vozidlo členskými státy s údaji vykazovanými výrobci, měly by členské státy vykazovat dodatečné parametry týkající se technických specifikací vozidel. |
(3) |
Aby bylo možné ověřit kvalitu údajů vykázaných výrobci těžkých vozidel, měly by členské státy rovněž oznamovat otisk kryptografického klíče souboru záznamů výrobce uvedeného v prohlášení o shodě vozidla. |
(4) |
V části B bodě 2 přílohy I nařízení (EU) 2018/956 jsou stanoveny údaje, které mají u každého nového těžkého vozidla sledovat a vykazovat výrobci. |
(5) |
Aby bylo zajištěno jednotné podávání informací o výrobcích konstrukčních částí, samostatných technických celků nebo systémů, měly by být doplněny odkazy na nařízení Komise (EU) 2017/2400 (2). |
(6) |
Aby mohla Komise ověřovat kvalitu údajů uváděných výrobci, pokud jde o emise CO2 a spotřebu paliva motoru, měli by výrobci rovněž oznamovat číslo schválení typu motoru. |
(7) |
Příloha I nařízení (EU) 2018/956 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Příloha I nařízení (EU) 2018/956 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 22. července 2020.
Za Komisi
Ursula VON DER LEYEN
předsedkyně
(1) Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s. 1.
(2) Nařízení Komise (EU) 2017/2400 ze dne 12. prosince 2017, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009, pokud jde o stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva u těžkých nákladních vozidel, a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES a nařízení Komise (EU) č. 582/2011 (Úř. věst. L 349, 29.12.2017, s. 1).
PŘÍLOHA
Příloha I nařízení (EU) 2018/956 se mění takto:
1) |
Část A se mění takto:
|
2) |
V části B se bod 2 u vozidel vykazovaných od roku 2021 mění takto:
|
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/8 |
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2020/1590
ze dne 19. srpna 2020,
kterým se mění příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 tak, aby zohledňovala vývoj hmotnosti nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v letech 2016, 2017 a 2018
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019, kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (1), a zejména na čl. 14 odst. 2 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Průměrnou hmotnost vozového parku EU v provozním stavu používanou pro účely výpočtu cílů pro specifické emise CO2 u každého výrobce nových lehkých užitkových vozidel, tj. hodnotu M0, je třeba pravidelně upravovat, aby se zohlednily změny průměrné hmotnosti nových lehkých užitkových vozidel registrovaných v Unii. |
(2) |
Na základě údajů obsažených v prováděcích rozhodnutích Komise (EU) 2018/143 (2), (EU) 2019/582 (3) a (EU) 2020/1035 (4) činila průměrná hmotnost nových lehkých užitkových vozidel v provozním stavu v kalendářních letech 2016, 2017 a 2018, vážená podle počtu nových registrací v každém z těchto roků, 1 825,23 kg. Hodnota M0 pro kalendářní roky 2021, 2022 a 2023 uvedená v bodě 4 části B přílohy I nařízení (EU) 2019/631 by proto měla odrážet tuto hmotnost. |
(3) |
Nařízení (EU) 2019/631 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
V bodě 4 části B přílohy I nařízení (EU) 2019/631 se položka M0 nahrazuje tímto:
„M0 je 1 766,4 v roce 2020, 1 825,23 pro roky 2021, 2022 a 2023 a pro rok 2024 hodnota přijatá podle čl. 14 odst. 1 písm. b)“.
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 19. srpna 2020.
Za Komisi
předsedkyně
Ursula VON DER LEYEN
(1) Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 13.
(2) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/143 ze dne 19. ledna 2018, kterým se potvrzují nebo pozměňují předběžné výpočty průměrných specifických emisí CO2 a cíle pro specifické emise pro výrobce nových lehkých užitkových vozidel za kalendářní rok 2016 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 25, 30.1.2018, s. 49).
(3) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/582 ze dne 3. dubna 2019, kterým se potvrzují nebo pozměňují předběžné výpočty průměrných specifických emisí CO2 a cíle pro specifické emise pro výrobce nových lehkých užitkových vozidel za kalendářní rok 2017 a pro sdružení Volkswagen včetně jeho členů za kalendářní roky 2014, 2015 a 2016 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 100, 11.4.2019, s. 47).
(4) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/1035 ze dne 3. června 2020, kterým se potvrzují nebo pozměňují předběžné výpočty průměrných specifických emisí CO2 a cíle pro specifické emise pro výrobce nových lehkých užitkových vozidel za kalendářní rok 2018 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 (Úř. věst. L 227, 16.7.2020, s. 37).
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/10 |
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2020/1591
ze dne 23. října 2020,
kterým se schvaluje změna specifikace názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, která není menšího rozsahu („Suska sechlońska“ (CHZO))
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (1), a zejména na čl. 52 odst. 2 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
V souladu s čl. 53 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012 Komise přezkoumala žádost Polska o schválení změny specifikace chráněného zeměpisného označení „Suska sechlońska“ zapsaného do rejstříku podle nařízení Komise (EU) č. 897/2010 (2). |
(2) |
Protože daná změna není menšího rozsahu ve smyslu čl. 53 odst. 2 nařízení (EU) č. 1151/2012, zveřejnila Komise žádost o změnu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení v Úředním věstníku Evropské unie (3). |
(3) |
Jelikož Komisi nebylo předloženo žádné prohlášení o námitce podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být změna specifikace schválena, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Změna specifikace zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie týkající se názvu „Suska sechlońska“ (CHZO) se schvaluje.
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 23. října 2020.
Za Komisi,
jménem předsedkyně,
Janusz WOJCIECHOWSKI
člen Komise
(1) Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.
(2) Nařízení Komise (EU) č. 897/2010 ze dne 8. října 2010 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Suska sechlońska (CHZO)) (Úř. věst. L 266, 9.10.2010, s. 46).
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/11 |
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2020/1592
ze dne 28. října 2020,
kterým se mění nařízení (ES) č. 1484/95, pokud jde o určení reprezentativních cen v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (1), a zejména na čl. 183 písm. b) uvedeného nařízení,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2014 ze dne 16. dubna 2014 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů a zrušení nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 a (ES) č. 614/2009 (2), a zejména na čl. 5 odst. 6 písm. a) uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (3) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin. |
(2) |
Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se stanoví reprezentativní ceny produktů v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovoz některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu. |
(3) |
Nařízení (ES) č. 1484/95 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(4) |
Vzhledem k tomu, že je nutné začít uplatňovat uvedené opatření co nejdříve poté, co budou k dispozici aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Příloha I nařízení (ES) č. 1484/95 se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 28. října 2020.
Za Komisi,
jménem předsedkyně,
Wolfgang BURTSCHER
generální ředitel
Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova
(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.
(2) Úř. věst. L 150, 20.5.2014, s. 1.
(3) Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 ze dne 28. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, a kterým se zrušuje nařízení č. 163/67/EHS (Úř. věst. L 145, 29.6.1995, s. 47).
PŘÍLOHA
„PŘÍLOHA I
Kód KN |
Popis zboží |
Reprezentativní cena (EUR/100 kg) |
Jistota uvedená v článku 3 (EUR/100 kg) |
Původ (1) |
0207 12 90 |
Jatečně upravená těla kohoutů a slepic druhu Gallus domesticus, předkládaná jako tzv. „kuřata 65 %“, zmrazená |
138,5 |
0 |
AR |
0207 14 10 |
Dělené maso, vykostěné, z kohoutů a slepic druhu Gallus domesticus, zmrazené |
173,3 |
43 |
AR |
145,8 |
57 |
BR |
||
245 |
17 |
CL |
||
194,7 |
33 |
TH |
||
1602 32 11 |
Přípravky z kohoutů nebo slepic druhu Gallus domesticus, tepelně neupravené |
168,5 |
40 |
BR |
(1) Klasifikace zemí podle nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 ze dne 27. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území (Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 7).
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/13 |
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2020/1593
ze dne 29. října 2020,
kterým se mění příloha X nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o další vyšetření pozitivních případů přenosných spongiformních encefalopatií u ovcí a koz
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (1), a zejména na čl. 23 první pododstavec a čl. 23a písm. m) uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Nařízení (ES) č. 999/2001 stanoví pravidla pro prevenci, tlumení a eradikaci přenosných spongiformních encefalopatií (TSE) u zvířat. Vztahuje se na produkci a uvádění živých zvířat a produktů živočišného původu na trh a v některých zvláštních případech na jejich vývoz. |
(2) |
Příloha X nařízení (ES) č. 999/2001 stanoví metody odběru vzorků a laboratorní metody pro zjišťování TSE. |
(3) |
Příloha X kapitola C bod 3.2 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 999/2001 požaduje, aby vzorky vyšetření podezřelých případů a vzorky ze sledování TSE, u kterých byl výsledek potvrzovacího vyšetření pozitivní, byly podrobeny dalšímu vyšetření. Tento požadavek byl zaveden nařízením Komise (ES) č. 36/2005 (2) za účelem vyšetřování možné přítomnosti bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) u malých přežvýkavců. |
(4) |
Dne 28. ledna 2005 byl u kozy poražené ve Francii potvrzen první případ BSE u malého přežvýkavce za přirozených podmínek. Nařízení Komise (ES) č. 214/2005 (3) proto zvýšilo požadavky na testování u koz. |
(5) |
V důsledku zjištění dvou možných případů BSE u ovcí ve Francii a jednoho případu na Kypru v roce 2006 rozšířilo nařízení Komise (ES) č. 1041/2006 (4) program dohledu nad ovcemi na základě statisticky platného zjišťování s cílem určit pravděpodobnou prevalenci BSE u ovcí. Tyto případy byly následně potvrzeny jako klusavka, a nejednalo se tedy o BSE. |
(6) |
Tyto programy dohledu byly přezkoumány nařízením Komise (ES) č. 727/2007 (5) s ohledem na výsledky dvou let intenzivního testování, které nevedlo ke zjištění žádných dalších případů BSE u ovcí či koz. |
(7) |
Po dalším systematickém vyšetřování pozitivních případů TSE u ovcí a koz od roku 2005 nebyly zjištěny žádné další případy pozitivních nebo podezřelých případů BSE. |
(8) |
Vzhledem k neexistenci pozitivních nebo podezřelých případů BSE u ovcí a koz od roku 2005 je vhodné, aby se diskriminační testování v případě pozitivních případů TSE u ovcí a koz omezilo na „indexové případy“, jak jsou definovány v bodě 2 písm. c) přílohy I nařízení (ES) č. 999/2001. |
(9) |
Dále pak příloha X kapitola C bod 3.2 písm. c) podbod ii) nařízení (ES) č. 999/2001 požaduje, aby případy TSE, ve kterých nemůže být BSE vyloučena primárním molekulárním testováním, byly podrobeny sekundárnímu molekulárnímu testu v jedné ze tří laboratoří uvedených na seznamu ve zmíněném bodě. |
(10) |
Uvedený seznam byl stanoven nařízením (ES) č. 36/2005 na základě metod a laboratorních odborných znalostí dostupných v roce 2005. Od té doby nebyl aktualizován. |
(11) |
Je vhodné zabezpečit větší flexibilitu, pokud jde o metodu sekundárního molekulárního testování, jejíž návrh by měl být schvalován případ od případu referenční laboratoří EU s přihlédnutím k nejnovějším vědeckým poznatkům. Volba laboratoře provádějící testování by rovněž měla být flexibilnější, aby byly co nejlépe využity nejnovější vědecké poznatky a laboratorní odborné znalosti. |
(12) |
Příloha X kapitola C bod 3.2 písm. a), b) a c) nařízení (ES) č. 999/2001 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna. |
(13) |
Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Příloha X nařízení (ES) č. 999/2001 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 29. října 2020.
Za Komisi
Ursula VON DER LEYEN
předsedkyně
(1) Úř. věst. L 147, 31.5.2001, s. 1.
(2) Nařízení Komise (ES) č. 36/2005 ze dne 12. ledna 2005, kterým se mění přílohy III a X nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o epizootologický dozor u přenosných spongiformních encefalopatií u skotu, koz a ovcí (Úř. věst. L 10, 13.1.2005, s. 9).
(3) Nařízení Komise (ES) č. 214/2005 ze dne 9. února 2005, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o dohled nad přenosnými spongiformními encefalopatiemi u koz (Úř. věst. L 37, 10.2.2005, s. 9).
(4) Nařízení Komise (ES) č. 1041/2006 ze dne 7. července 2006, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o dohled nad přenosnými spongiformními encefalopatiemi u ovcí (Úř. věst. L 187, 8.7.2006, s. 10).
(5) Nařízení Komise (ES) č. 727/2007 ze dne 26. června 2007, kterým se mění přílohy I, III, VII a X nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. L 165, 27.6.2007, s. 8).
PŘÍLOHA
Bod 3.2 kapitoly C přílohy X nařízení (ES) č. 999/2001 se mění takto:
1) |
v písmeni a) se poslední pododstavec nahrazuje tímto: „Je-li výsledek jednoho z potvrzovacích vyšetření uvedených v prvním pododstavci bodech i) až iv) pozitivní, považuje se zvíře za pozitivní případ TSE.“. |
2) |
v písmeni b) se třetí pododstavec nahrazuje tímto: „Je-li výsledek jednoho z potvrzovacích vyšetření pozitivní, považuje se zvíře za pozitivní případ TSE.“. |
3) |
písmeno c) se mění takto:
|
ROZHODNUTÍ
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/16 |
PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2020/1594
ze dne 29. října 2020,
kterým se mění příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU o veterinárních opatřeních pro tlumení afrického moru prasat v některých členských státech
(oznámeno pod číslem C(2020) 7607)
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na směrnici Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (1), a zejména na čl. 9 odst. 4 uvedené směrnice,
s ohledem na směrnici Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Unie s cílem dotvoření vnitřního trhu (2), a zejména na čl. 10 odst. 4 uvedené směrnice,
s ohledem na směrnici Rady 2002/99/ES ze dne 16. prosince 2002, kterou se stanoví veterinární předpisy pro produkci, zpracování, distribuci a dovoz produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (3), a zejména na čl. 4 odst. 3 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/709/EU (4) stanoví veterinární opatření pro tlumení afrického moru prasat v některých členských státech, kde byly potvrzeny případy této nákazy u domácích nebo volně žijících prasat (dále jen „dotčené členské státy“). Příloha zmíněného prováděcího rozhodnutí obsahuje v částech I až IV vymezení a výčet některých oblastí dotčených členských států, které jsou rozlišeny podle úrovně rizika na základě epizootologické situace, pokud jde o uvedenou nákazu. Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU byla několikrát změněna, aby odrážela změny epizootologické situace v Unii v souvislosti s africkým morem prasat, které je třeba v uvedené příloze zohlednit. Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU byla naposledy změněna prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2020/1568 (5), a sice v návaznosti na změny epizootologické situace, pokud jde o uvedenou nákazu, v Polsku. |
(2) |
Od data přijetí prováděcího rozhodnutí (EU) 2020/1568 se vyskytl nový případ afrického moru prasat u domácích prasat v Rumunsku. |
(3) |
Na konci října 2020 bylo zaznamenáno jedno ohnisko afrického moru prasat u prasat domácích v župě Suceava v Rumunsku v oblasti, která je v současnosti uvedena v části II přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU. Toto ohnisko afrického moru prasat u domácích prasat představuje zvýšení úrovně rizika, jež by se mělo odrazit v uvedené příloze. Tato oblast Rumunska v současnosti uvedená v části II zmíněné přílohy, zasažená tímto nedávným ohniskem afrického moru prasat, by proto měla být nyní uvedena v části III namísto v části II zmíněné přílohy. |
(4) |
V návaznosti na toto nedávné ohnisko afrického moru prasat u domácích prasat v Rumunsku a s ohledem na stávající epizootologickou situaci v Unii byla regionalizace v tomto členském státě znovu posouzena a aktualizována. Kromě toho byla znovu posouzena a aktualizována zavedená opatření k řízení rizik. Tyto změny je třeba zohlednit v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU. |
(5) |
Má-li se zohlednit nedávný vývoj epizootologické situace u afrického moru prasat v Unii a proaktivně bojovat s riziky spojenými se šířením uvedené nákazy, měla by být v případě Rumunska vymezena nová oblast s vysokým rizikem o dostatečné rozloze a tato oblast by měla být náležitě uvedena na seznamu v části III přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU. |
(6) |
Vzhledem k naléhavosti epizootologické situace v Unii, pokud jde o šíření afrického moru prasat, je důležité, aby změny přílohy prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU prostřednictvím tohoto rozhodnutí nabyly účinku co nejdříve. |
(7) |
Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto rozhodnutí.
Článek 2
Toto rozhodnutí je určeno členským státům.
V Bruselu dne 29. října 2020.
Za Komisi
Stella KYRIAKIDES
členka Komise
(1) Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 13.
(2) Úř. věst. L 224, 18.8.1990, s. 29.
(3) Úř. věst. L 18, 23.1.2003, s. 11.
(4) Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/709/EU ze dne 9. října 2014 o veterinárních opatřeních pro tlumení afrického moru prasat v některých členských státech a o zrušení prováděcího rozhodnutí 2014/178/EU (Úř. věst. L 295, 11.10.2014, s. 63).
(5) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/1568 ze dne 27. října 2020, kterým se mění příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU o veterinárních opatřeních pro tlumení afrického moru prasat v některých členských státech (Úř. věst. L 358, 28.10.2020, s. 69).
PŘÍLOHA
Příloha prováděcího rozhodnutí 2014/709/EU se nahrazuje tímto:
„PŘÍLOHA
ČÁST I
1. Belgie
Tyto oblasti v Belgii:
dans la province de Luxembourg:
|
2. Estonsko
Tyto oblasti v Estonsku:
— |
Hiiu maakond. |
3. Maďarsko
Tyto oblasti v Maďarsku:
— |
Békés megye 950950, 950960, 950970, 951950, 952050, 952750, 952850, 952950, 953050, 953150, 953650, 953660, 953750, 953850, 953960, 954250, 954260, 954350, 954450, 954550, 954650, 954750, 954850, 954860, 954950, 955050, 955150, 955250, 955260, 955270, 955350, 955450, 955510, 955650, 955750, 955760, 955850, 955950, 956050, 956060, 956150 és 956160 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Bács-Kiskun megye 600150, 600850, 601550, 601650, 601660, 601750, 601850, 601950, 602050, 603250, 603750 és 603850 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Budapest 1 kódszámú, vadgazdálkodási tevékenységre nem alkalmas területe, |
— |
Csongrád-Csanád megye 800150, 800160, 800250, 802220, 802260, 802310 és 802450 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Fejér megye 400150, 400250, 400351, 400352, 400450, 400550, 401150, 401250, 401350, 402050, 402350, 402360, 402850, 402950, 403050, 403250, 403350, 403450, 403550, 403650, 403750, 403950, 403960, 403970, 404570, 404650, 404750, 404850, 404950, 404960, 405050, 405750, 405850, 405950, 406050, 406150, 406550, 406650 és 406750 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Jász-Nagykun-Szolnok megye 750150, 750160, 750260, 750350, 750450, 750460, 754450, 754550, 754560, 754570, 754650, 754750, 754950, 755050, 755150, 755250, 755350 és 755450 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Komárom-Esztergom megye 250150, 250250, 250350, 250450, 250460, 250550, 250650, 250750, 250850, 250950, 251050, 251150, 251250, 251350, 251360, 251450, 251550, 251650, 251750, 251850, 252150 és 252250, kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Pest megye 571550, 572150, 572250, 572350, 572550, 572650, 572750, 572850, 572950, 573150, 573250, 573260, 573350, 573360, 573450, 573850, 573950, 573960, 574050, 574150, 574350, 574360, 574550, 574650, 574750, 574850, 574860, 574950, 575 050,575150, 575250, 575350, 575550, 575650, 575750, 575850, 575950, 576050, 576150, 576250, 576350, 576450, 576650, 576750, 576850, 576950, 577050, 577150, 577350, 577450, 577650, 577850, 577950, 578050, 578150, 578250, 578350, 578360, 578450, 578550, 578560, 578650, 578850, 578950, 579050, 579150, 579250, 579350, 579450, 579460, 579550, 579650, 579750, 580250 és 580450 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe. |
4. Lotyšsko
Tyto oblasti v Lotyšsku:
— |
Pāvilostas novada Vērgales pagasts, |
— |
Stopiņu novada daļa, kas atrodas uz rietumiem no autoceļa V36, P4 un P5, Acones ielas, Dauguļupes ielas un Dauguļupītes, |
— |
Grobiņas novads, |
— |
Rucavas novada Dunikas pagasts. |
5. Litva
Tyto oblasti v Litvě:
— |
Klaipėdos rajono savivaldybės: Agluonėnų, Priekulės, Veiviržėnų, Judrėnų, Endriejavo ir Vėžaičių seniūnijos, |
— |
Kretingos rajono savivaldybės: Darbėnų, Kretingos ir Žalgirio seniūnijos, |
— |
Plungės rajono savivaldybės: Nausodžio sen dalis nuo kelio 166 į pietryčius ir Kulių seniūnija, |
— |
Skuodo rajono savivaldybės: Lenkimų, Mosėdžio, Skuodo, Skuodo miesto seniūnijos. |
6. Polsko
Tyto oblasti v Polsku:
w województwie warmińsko-mazurskim:
|
w województwie podlaskim:
|
w województwie mazowieckim:
|
w województwie podkarpackim:
|
w województwie świętokrzyskim:
|
w województwie łódzkim:
|
w województwie pomorskim:
|
w województwie lubuskim:
|
w województwie dolnośląskim:
|
w województwie wielkopolskim:
|
w województwie zachodniopomorskim:
|
7. Slovensko
Tyto oblasti na Slovensku:
— |
the whole district of Vranov nad Topľou, except municipalities included in part II, |
— |
the whole district of Humenné, |
— |
the whole district of Snina, |
— |
the whole district of Sobrance, except municipalities included in part III, |
— |
in the district of Michalovce municipality Strážske, |
— |
in the district of Gelnica, the whole municipalities of Uhorná, Smolnícka Huta, Mníšek nad Hnilcom, Prakovce, Helcmanovce, Gelnica, Kojšov, Veľký Folkmár, Jaklovce, Žakarovce, Margecany, Henclová and Stará Voda, |
— |
in the district of Prešov, the whole municipalities of Klenov, Miklušovce, Sedlice, Suchá dolina, Janov, Radatice, Ľubovec, Ličartovce, Drienovská Nová Ves, Kendice, Petrovany, Drienov, Lemešany, Janovík, Bretejovce, Seniakovce, Šarišské Bohdanovce, Varhaňovce, Brestov Mirkovce, Žehňa, and Červenica, |
— |
Dulova Ves, Záborské, Kokošovce, Abranovce, Lesíček, Zlatá Baňa, Ruská Nová Ves, Teriakovce, Podhradník, Okružná, Trnkov,Vyšná Šebastová and Šarišská Poruba, |
— |
in the district of Rožňava, the whole municipalities of Brzotín, Gočaltovo, Honce, Jovice, Kružná, Kunová Teplica, Pača, Pašková, Pašková, Rakovnica, |
— |
Rozložná, Rožňavské Bystré, Rožňava, Rudná, Štítnik, Vidová, Čučma and Betliar, |
— |
in the district of Revúca, the whole municipalities of Držkovce, Chvalová, Gemerské Teplice, Gemerský Sad, Hucín, Jelšava, Leváre, Licince, Nadraž, Prihradzany, Sekerešovo, Šivetice, Kameňany, Višňové, Rybník and Sása, |
— |
in the district of Michalovce, the whole municipality of Strážske, |
— |
in the district of Rimavská Sobota, municipalities located south of the road No.526 not included in Part II, |
— |
in the district of Lučenec, the whole municipalities of Trenč, Veľká nad Ipľom, Jelšovec, Panické Dravce, Lučenec, Kalonda, Rapovce, Trebeľovce, Mučín, Lipovany, Pleš, Fiľakovské Kováče, Ratka, Fiľakovo, Biskupice, Belina, Radzovce, Čakanovce, Šiatorská Bukovinka, Čamovce, Šurice, Halič, Mašková, Ľuboreč, Šíd and Prša, |
— |
in the district of Veľký Krtíš, the whole municipalities of Ipeľské Predmostie, Veľká Ves nad Ipľom, Sečianky, Kleňany, Hrušov, Vinica, Balog nad Ipľom, Dolinka, Kosihy nad Ipľom, Ďurkovce, Širákov, Kamenné Kosihy, Seľany, Veľká Čalomija, Malá Čalomija, Koláre, Trebušovce, Chrastince, Lesenice, Slovenské Ďarmoty, Opatovská Nová Ves, Bátorová, Nenince, Záhorce, Želovce, Sklabiná, Nová Ves, Obeckov, Vrbovka, Kiarov, Kováčovce, Zombor, Olováry, Čeláre, Glabušovce, Veľké Straciny, Malé Straciny, Malý Krtíš, Veľký Krtíš, Pôtor, Veľké Zlievce, Malé Zlievce, Bušince, Muľa, Ľuboriečka, Dolná Strehová, Vieska, Slovenské Kľačany, Horná Strehová, Chrťany and Závada. |
8. Řecko
Tyto oblasti v Řecku:
— |
in the regional unit of Drama:
|
— |
in the regional unit of Xanthi:
|
— |
in the regional unit of Rodopi:
|
— |
in the regional unit of Evros:
|
— |
in the regional unit of Serres:
|
ČÁST II
1. Belgie
Tyto oblasti v Belgii:
dans la province de Luxembourg:
|
2. Bulharsko
Tyto oblasti v Bulharsku:
— |
the whole region of Haskovo, |
— |
the whole region of Yambol, |
— |
the whole region of Stara Zagora, |
— |
the whole region of Pernik, |
— |
the whole region of Kyustendil, |
— |
the whole region of Plovdiv, |
— |
the whole region of Pazardzhik, |
— |
the whole region of Smolyan, |
— |
the whole region of Burgas excluding the areas in Part III. |
3. Estonsko
Tyto oblasti v Estonsku:
— |
Eesti Vabariik (välja arvatud Hiiu maakond). |
4. Maďarsko
Tyto oblasti v Maďarsku:
— |
Békés megye 950150, 950250, 950350, 950450, 950550, 950650, 950660, 950750, 950850, 950860, 951050, 951150, 951250, 951260, 951350, 951450, 951460, 951550, 951650, 951750, 952150, 952250, 952350, 952450, 952550, 952650, 953250, 953260, 953270, 953350, 953450, 953550, 953560, 953950, 954050, 954060, 954150, 956250, 956350, 956450, 956550, 956650 és 956750 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Borsod-Abaúj-Zemplén megye valamennyi vadgazdálkodási egységének teljes területe, |
— |
Fejér megye 403150, 403160, 403260, 404250, 404550, 404560, 405450, 405550, 405650, 406450 és 407050 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Hajdú-Bihar megye valamennyi vadgazdálkodási egységének teljes területe, |
— |
Heves megye valamennyi vadgazdálkodási egységének teljes területe, |
— |
Jász-Nagykun-Szolnok megye 750250, 750550, 750650, 750750, 750850, 750970, 750980, 751050, 751150, 751160, 751250, 751260, 751350, 751360, 751450, 751460, 751470, 751550, 751650, 751750, 751850, 751950, 752150, 752250, 752350, 752450, 752460, 752550, 752560, 752650, 752750, 752850, 752950, 753060, 753070, 753150, 753250, 753310, 753450, 753550, 753650, 753660, 753750, 753850, 753950, 753960, 754050, 754150, 754250, 754360, 754370, 754850, 755550, 755650 és 755750 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Komárom-Esztergom megye: 251950, 252050, 252350, 252450, 252460, 252550, 252650, 252750, 252850, 252860, 252950, 252960, 253050, 253150, 253250, 253350, 253450 és 253550 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Nógrád megye valamennyi vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Pest megye 570150, 570250, 570350, 570450, 570550, 570650, 570750, 570850, 570950, 571050, 571150, 571250, 571350, 571650, 571750, 571760, 571850, 571950, 572050, 573550, 573650, 574250, 577250, 580050 és 580150 kódszámú vadgazdálkodási egységeinek teljes területe, |
— |
Szabolcs-Szatmár-Bereg megye valamennyi vadgazdálkodási egységének teljes területe. |
5. Lotyšsko
Tyto oblasti v Lotyšsku:
— |
Ādažu novads, |
— |
Aizputes novada Aizputes, Cīravas un Lažas pagasts, Kalvenes pagasta daļa uz rietumiem no ceļa pie Vārtājas upes līdz autoceļam A9, uz dienvidiem no autoceļa A9, uz rietumiem no autoceļa V1200, Kazdangas pagasta daļa uz rietumiem no ceļa V1200, P115, P117, V1296, Aizputes pilsēta, |
— |
Aglonas novads, |
— |
Aizkraukles novads, |
— |
Aknīstes novads, |
— |
Alojas novads, |
— |
Alsungas novads, |
— |
Alūksnes novads, |
— |
Amatas novads, |
— |
Apes novads, |
— |
Auces novads, |
— |
Babītes novads, |
— |
Baldones novads, |
— |
Baltinavas novads, |
— |
Balvu novads, |
— |
Bauskas novads, |
— |
Beverīnas novads, |
— |
Brocēnu novads, |
— |
Burtnieku novads, |
— |
Carnikavas novads, |
— |
Cēsu novads, |
— |
Cesvaines novads, |
— |
Ciblas novads, |
— |
Dagdas novads, |
— |
Daugavpils novads, |
— |
Dobeles novads, |
— |
Dundagas novads, |
— |
Durbes novads, |
— |
Engures novads, |
— |
Ērgļu novads, |
— |
Garkalnes novads, |
— |
Gulbenes novads, |
— |
Iecavas novads, |
— |
Ikšķiles novads, |
— |
Ilūkstes novads, |
— |
Inčukalna novads, |
— |
Jaunjelgavas novads, |
— |
Jaunpiebalgas novads, |
— |
Jaunpils novads, |
— |
Jēkabpils novads, |
— |
Jelgavas novads, |
— |
Kandavas novads, |
— |
Kārsavas novads, |
— |
Ķeguma novads, |
— |
Ķekavas novads, |
— |
Kocēnu novads, |
— |
Kokneses novads, |
— |
Krāslavas novads, |
— |
Krimuldas novads, |
— |
Krustpils novads, |
— |
Kuldīgas novada, Laidu pagasta daļa uz ziemeļiem no autoceļa V1296, Padures, Rumbas, Rendas, Kabiles, Vārmes, Pelču, Ēdoles, Īvandes, Kurmāles, Turlavas, Gudenieku un Snēpeles pagasts, Kuldīgas pilsēta, |
— |
Lielvārdes novads, |
— |
Līgatnes novads, |
— |
Limbažu novads, |
— |
Līvānu novads, |
— |
Lubānas novads, |
— |
Ludzas novads, |
— |
Madonas novads, |
— |
Mālpils novads, |
— |
Mārupes novads, |
— |
Mazsalacas novads, |
— |
Mērsraga novads, |
— |
Naukšēnu novads, |
— |
Neretas novads, |
— |
Ogres novads, |
— |
Olaines novads, |
— |
Ozolnieku novads, |
— |
Pārgaujas novads, |
— |
Pāvilostas novada Sakas pagasts, Pāvilostas pilsēta, |
— |
Pļaviņu novads, |
— |
Preiļu novads, |
— |
Priekules novads, |
— |
Priekuļu novads, |
— |
Raunas novads, |
— |
republikas pilsēta Daugavpils, |
— |
republikas pilsēta Jelgava, |
— |
republikas pilsēta Jēkabpils, |
— |
republikas pilsēta Jūrmala, |
— |
republikas pilsēta Rēzekne, |
— |
republikas pilsēta Valmiera, |
— |
Rēzeknes novads, |
— |
Riebiņu novads, |
— |
Rojas novads, |
— |
Ropažu novads, |
— |
Rugāju novads, |
— |
Rundāles novads, |
— |
Rūjienas novads, |
— |
Salacgrīvas novads, |
— |
Salas novads, |
— |
Salaspils novads, |
— |
Saldus novads, |
— |
Saulkrastu novads, |
— |
Sējas novads, |
— |
Siguldas novads, |
— |
Skrīveru novads, |
— |
Skrundas novada Raņķu pagasta daļa uz ziemeļiem no autoceļa V1272 līdz robežai ar Ventas upi, Skrundas pagasta daļa no Skrundas uz ziemeļiem no autoceļa A9 un austrumiem no Ventas upes, |
— |
Smiltenes novads, |
— |
Stopiņu novada daļa, kas atrodas uz austrumiem no autoceļa V36, P4 un P5, Acones ielas, Dauguļupes ielas un Dauguļupītes, |
— |
Strenču novads, |
— |
Talsu novads, |
— |
Tērvetes novads, |
— |
Tukuma novads, |
— |
Vaiņodes novada Vaiņodes pagasts un Embūtes pagasta daļa uz dienvidiem autoceļa P116, P106, |
— |
Valkas novads, |
— |
Varakļānu novads, |
— |
Vārkavas novads, |
— |
Vecpiebalgas novads, |
— |
Vecumnieku novads, |
— |
Ventspils novads, |
— |
Viesītes novads, |
— |
Viļakas novads, |
— |
Viļānu novads, |
— |
Zilupes novads. |
6. Litva
Tyto oblasti v Litvě:
— |
Alytaus miesto savivaldybė, |
— |
Alytaus rajono savivaldybė, |
— |
Anykščių rajono savivaldybė, |
— |
Akmenės rajono savivaldybė, |
— |
Birštono savivaldybė, |
— |
Biržų miesto savivaldybė, |
— |
Biržų rajono savivaldybė, |
— |
Druskininkų savivaldybė, |
— |
Elektrėnų savivaldybė, |
— |
Ignalinos rajono savivaldybė, |
— |
Jonavos rajono savivaldybė, |
— |
Joniškio rajono savivaldybė, |
— |
Jurbarko rajono savivaldybė: Eržvilko, Girdžių, Jurbarko miesto, Jurbarkų, Raudonės, Šimkaičių, Skirsnemunės, Smalininkų, Veliuonos ir Viešvilės seniūnijos, |
— |
Kaišiadorių rajono savivaldybė, |
— |
Kalvarijos savivaldybė, |
— |
Kauno miesto savivaldybė, |
— |
Kauno rajono savivaldybė: Akademijos, Alšėnų, Batniavos, Ežerėlio, Domeikavos, Garliavos, Garliavos apylinkių, Karmėlavos, Kulautuvos, Lapių, Linksmakalnio, Neveronių, Raudondvario, Ringaudų, Rokų, Samylų, Taurakiemio, Vandžiogalos, Užliedžių, Vilkijos, ir Zapyškio seniūnijos, Babtų seniūnijos dalis į rytus nuo kelio A1, ir Vilkijos apylinkių seniūnijos dalis į vakarus nuo kelio Nr. 1907, |
— |
Kazlų rūdos savivaldybė, |
— |
Kelmės rajono savivaldybė, |
— |
Kėdainių rajono savivaldybė: Dotnuvos, Gudžiūnų, Kėdainių miesto, Krakių, Pelėdnagių, Surviliškio, Šėtos, Truskavos, Vilainių ir Josvainių seniūnijos dalis į šiaurę ir rytus nuo kelio Nr. 229 ir Nr. 2032, |
— |
Kupiškio rajono savivaldybė, |
— |
Kretingos rajono savivaldybė: Imbarės, Kūlupėnų ir Kartenos seniūnijos, |
— |
Lazdijų rajono savivaldybė, |
— |
Marijampolės savivaldybė, |
— |
Mažeikių rajono savivaldybė, |
— |
Molėtų rajono savivaldybė: Alantos seniūnijos dalis į vakarus nuo kelio 119 ir į šiaurę nuo kelio Nr. 2828, Balninkų, Dubingių, Giedraičių, Joniškio ir Videniškių seniūnijos, |
— |
Pagėgių savivaldybė, |
— |
Pakruojo rajono savivaldybė, |
— |
Panevėžio rajono savivaldybė, |
— |
Panevėžio miesto savivaldybė, |
— |
Pasvalio rajono savivaldybė, |
— |
Radviliškio rajono savivaldybė, |
— |
Rietavo savivaldybė, |
— |
Prienų rajono savivaldybė, |
— |
Plungės rajono savivaldybė: Žlibinų, Stalgėnų, Nausodžio sen. dalis nuo kelio Nr. 166 į šiaurės vakarus, Plungės miesto ir Šateikių seniūnijos, |
— |
Raseinių rajono savivaldybė: Betygalos, Girkalnio, Kalnujų, Nemakščių, Pagojukų, Paliepių, Raseinių miesto, Raseinių, Šiluvos, Viduklės seniūnijos, |
— |
Rokiškio rajono savivaldybė, |
— |
Skuodo rajono savivaldybės: Aleksandrijos ir Ylakių seniūnijos, |
— |
Šakių rajono savivaldybė, |
— |
Šalčininkų rajono savivaldybė, |
— |
Šiaulių miesto savivaldybė, |
— |
Šiaulių rajono savivaldybė, |
— |
Šilutės rajono savivaldybė, |
— |
Širvintų rajono savivaldybė, |
— |
Šilalės rajono savivaldybė, |
— |
Švenčionių rajono savivaldybė, |
— |
Tauragės rajono savivaldybė, |
— |
Telšių rajono savivaldybė, |
— |
Trakų rajono savivaldybė, |
— |
Ukmergės rajono savivaldybė, |
— |
Utenos rajono savivaldybė, |
— |
Varėnos rajono savivaldybė, |
— |
Vilniaus miesto savivaldybė, |
— |
Vilniaus rajono savivaldybė, |
— |
Vilkaviškio rajono savivaldybė, |
— |
Visagino savivaldybė, |
— |
Zarasų rajono savivaldybė. |
7. Polsko
Tyto oblasti v Polsku:
w województwie warmińsko-mazurskim:
|
w województwie podlaskim:
|
w województwie mazowieckim:
|
w województwie lubelskim:
|
w województwie podkarpackim:
|
w województwie pomorskim:
|
w województwie świętokrzyskim:
|
w województwie lubuskim:
|
w województwie dolnośląskim:
|
w województwie wielkopolskim:
|
w województwie łódzkim:
|
w województwie zachodniopomorskim:
|
8. Slovensko
Tyto oblasti na Slovensku:
— |
in the district of Gelnica, the whole municipality of Smolník, |
— |
In the district of Košice-okolie the municipalities of Opátka, Košická Belá, Malá Lodina, Veľká Lodina, Kysak, Sokoľ, Trebejov, Obišovce, Družstevná pri Hornáde, Kostoľany nad Hornádom, Budimír, Vajkovce, Chrastné, Čižatice, Kráľovce, Ploské, Nová Polhora, Boliarov, Kecerovce, Vtáčkovce, Herľany, Rankovce, Mudrovce, Kecerovský Lipovec, Opiná, Bunetice, |
— |
the whole city of Košice, |
— |
in the district of Michalovce, the whole municipalities of Tušice, Moravany, Pozdišovce, Michalovce, Zalužice, Lúčky, Závadka, Hnojné, Poruba pod Vihorlatom, Jovsa, Kusín, Klokočov, Kaluža, Vinné, Trnava pri Laborci, Oreské, Staré, Zbudza, Petrovce nad Laborcom, Lesné, Suché, Rakovec nad Ondavou, Nacina Ves, Voľa, and Pusté Čemerné, |
— |
in the district of Vranov nad Topľou, the whole municipalities of Zámutov, Rudlov, Jusková Voľa, Banské, Cabov, Davidov, Kamenná Poruba, Vechec, Čaklov, Soľ, Komárany, Čičava, Nižný Kručov, Vranov nad Topľou, Sačurov, Sečovská Polianka, Dlhé Klčovo, Nižný Hrušov, Poša, Nižný Hrabovec, Hencovce, Kučín, Majerovce, Sedliská, Kladzany and Tovarnianska Polianka, |
— |
in the district of Revúca, the whole municipalities of Gemer, Tornaľa, Žiar, Gemerská Ves, Levkuška, Otročok, Polina, Rašice, |
— |
in the district of Rimavská Sobota, the whole municipalities of Abovce, Barca, Bátka, Cakov, Chanava, Dulovo, Figa, Gemerské Michalovce, Hubovo, Ivanice, Kaloša, Kesovce, Kráľ, Lenartovce, Lenka, Neporadza, Orávka, Radnovce, Rakytník, Riečka, Rimavská Seč, Rumince, Stránska, Uzovská Panica, Valice, Vieska nad Blhom, Vlkyňa, Vyšné Valice, Včelince, Zádor, Číž, Štrkovec Tomášovce and Žíp, |
— |
in the district of Prešov, the whole municipalities of Tuhrina and Lúčina. |
9. Rumunsko
The following areas in Romania:
— |
Judeţul Bistrița-Năsăud, without localities mentioned in Part III:
|
ČÁST III
1. Bulharsko
Tyto oblasti v Bulharsku:
— |
the whole region of Blagoevgrad, |
— |
the whole region of Dobrich, |
— |
the whole region of Gabrovo, |
— |
the whole region of Kardzhali, |
— |
the whole region of Lovech, |
— |
the whole region of Montana, |
— |
the whole region of Pleven, |
— |
the whole region of Razgrad, |
— |
the whole region of Ruse, |
— |
the whole region of Shumen, |
— |
the whole region of Silistra, |
— |
the whole region of Sliven, |
— |
the whole region of Sofia city, |
— |
the whole region of Sofia Province, |
— |
the whole region of Targovishte, |
— |
the whole region of Vidin, |
— |
the whole region of Varna, |
— |
the whole region of Veliko Tarnovo, |
— |
the whole region of Vratza, |
— |
in Burgas region:
|
2. Lotyšsko
Tyto oblasti v Lotyšsku:
— |
Aizputes novada Kalvenes pagasta daļa uz austrumiem no ceļa pie Vārtājas upes līdz autoceļam A9, uz ziemeļiem no autoceļa A9, uz austrumiem no autoceļa V1200, Kazdangas pagasta daļa uz austrumiem no ceļa V1200, P115, P117, V1296, |
— |
Kuldīgas novada, Laidu pagasta daļa uz dienvidiem no autoceļa V1296, |
— |
Skrundas novada Rudbāržu, Nīkrāces pagasts, Raņķu pagasta daļa uz dienvidiem no autoceļa V1272 līdz robežai ar Ventas upi, Skrundas pagasts (izņemot pagasta daļa no Skrundas uz ziemeļiem no autoceļa A9 un austrumiem no Ventas upes), Skrundas pilsēta, |
— |
Vaiņodes novada Embūtes pagasta daļa uz ziemeļiem autoceļa P116, P106. |
3. Litva
Tyto oblasti v Litvě:
— |
Jurbarko rajono savivaldybė: Seredžiaus ir Juodaičių seniūnijos, |
— |
Kauno rajono savivaldybė, Čekiškės seniūnija, Babtų seniūnijos dalis į vakarus nuo kelio A1ir Vilkijos apylinkių seniūnijos dalis į rytus nuo kelio Nr. 1907, |
— |
Kėdainių rajono savivaldybė: Pernaravos seniūnija ir Josvainių seniūnijos pietvakarinė dalis tarp kelio Nr. 229 ir Nr. 2032, |
— |
Molėtų rajono savivaldybė: Alantos seniūnijos dalis į rytus nuo kelio Nr. 119 ir į pietus nuo kelio Nr. 2828, Čiulėnų, Inturkės, Luokesos, Mindūnų ir Suginčių seniūnijos, |
— |
Plungės rajono savivaldybė: Alsėdžių, Babrungo, Paukštakių, Platelių ir Žemaičių Kalvarijos seniūnijos, |
— |
Raseinių rajono savivaldybė: Ariogalos ir Ariogalos miesto seniūnijos, |
— |
Skuodo rajono savivaldybės: Barstyčių, Notėnų ir Šačių seniūnijos. |
4. Polsko
Tyto oblasti v Polsku:
w województwie warmińsko-mazurskim:
|
w województwie podlaskim:
|
w województwie mazowieckim:
|
w województwie lubelskim:
|
w województwie podkarpackim:
|
w województwie lubuskim:
|
w województwie wielkopolskim:
|
w województwie dolnośląskim:
|
w województwie świętokrzyskim:
|
5. Rumunsko
Tyto oblasti v Rumunsku:
— |
Zona orașului București, |
— |
Județul Constanța, |
— |
Județul Satu Mare, |
— |
Județul Tulcea, |
— |
Județul Bacău, |
— |
Județul Bihor, |
— |
The following localities from Județul Bistrița Năsăud:
|
— |
Județul Brăila, |
— |
Județul Buzău, |
— |
Județul Călărași, |
— |
Județul Dâmbovița, |
— |
Județul Galați, |
— |
Județul Giurgiu, |
— |
Județul Ialomița, |
— |
Județul Ilfov, |
— |
Județul Prahova, |
— |
Județul Sălaj, |
— |
Județul Suceava |
— |
Județul Vaslui, |
— |
Județul Vrancea, |
— |
Județul Teleorman, |
— |
Judeţul Mehedinţi, |
— |
Județul Gorj, |
— |
Județul Argeș, |
— |
Judeţul Olt, |
— |
Judeţul Dolj, |
— |
Județul Arad, |
— |
Județul Timiș, |
— |
Județul Covasna, |
— |
Județul Brașov, |
— |
Județul Botoșani, |
— |
Județul Vâlcea, |
— |
Județul Iași, |
— |
Județul Hunedoara, |
— |
Județul Alba, |
— |
Județul Sibiu, |
— |
Județul Caraș-Severin, |
— |
Județul Neamț, |
— |
Județul Harghita, |
— |
Județul Mureș, |
— |
Județul Cluj, |
— |
Județul Maramureş. |
6. Slovensko
— |
the whole district of Trebišov, |
— |
in the district of Michalovce, the whole municipalities of the district not included in Part I and Part II, |
— |
Region Sobrance – municipalities Lekárovce, Pinkovce, Záhor, Bežovce, |
— |
the whole district of Košice – okolie, except municipalities included in part II, |
— |
In the district Rožnava, the municipalities of Bôrka, Lúčka, Jablonov nad Turňou, Drnava, Kováčová, Hrhov, Ardovo, Bohúňovo, Bretka, Čoltovo, Dlhá Ves, Gemerská Hôrka, Gemerská Panica, Kečovo, Meliata, Plešivec, Silica, Silická Brezová, Slavec, Hrušov, Krásnohorská Dlhá Lúka, Krásnohorské podhradie, Lipovník, Silická Jablonica, Brzotín, Jovice, Kružná, Pača, Rožňava, Rudná, Vidová and Čučma, |
— |
in the district of Gelnica, the whole municipality of Smolník and Úhorná. |
ČÁST IV
Itálie
Tyto oblasti v Itálii:
— |
tutto il territorio della Sardegna. |
DOPORUČENÍ
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/43 |
DOPORUČENÍ KOMISE (EU) 2020/1595
ze dne 28. října 2020
o strategiích testování na COVID-19, včetně použití rychlých testů na antigen
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 292 této smlouvy,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Pandemie COVID-19 nadále představuje závažnou hrozbu pro veřejné zdraví. Jak je uvedeno ve sdělení Komise o krátkodobé zdravotní připravenosti EU na rozšíření onemocnění COVID-19 (1), zásadními aspekty připravenosti a reakce na COVID-19 jsou spolehlivé strategie testování a dostatečné kapacity pro testování, které umožňují včas odhalit potenciálně infekční jedince a poskytnout jasné informace o míře nákazy a přenosu v rámci komunit. Kromě toho jsou nezbytným předpokladem pro odpovídající trasování kontaktů, aby se omezilo šíření prostřednictvím rychlé izolace. |
(2) |
V souladu s čl. 168 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie (2) zůstává stanovení zdravotní politiky, jakož i organizace a provádění zdravotních opatření v kompetenci členských států. Členské státy EU jsou tedy odpovědné za rozhodování o vývoji a provádění strategií testování na COVID-19 s přihlédnutím k epidemiologické a sociální situaci v jednotlivých zemích. |
(3) |
V roce 2013 přijala EU rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU (3) s cílem zlepšit připravenost a kapacity v celé Evropě a posílit její schopnost monitorovat, rychle odhalovat a koordinovat reakce na zdravotní hrozby. Společně s rozhodnutím č. 1082/2013/EU (4) byly zavedeny různé nástroje na podporu a koordinaci plánování reakce a opatření členských států v případě přeshraničních zdravotních hrozeb. |
(4) |
Zásadním prvkem koordinace během krizí v oblasti veřejného zdraví s významem pro Unii je Výbor pro zdravotní bezpečnost (HSC). Jeho úkolem je zlepšit koordinaci a sdílení osvědčených postupů a informací o plánování připravenosti a reakce na vnitrostátní úrovni, podporovat interoperabilitu a meziodvětvový rozměr těchto činností a vytvořit mechanismus pro společné zadávání veřejných zakázek na lékařská protiopatření. |
(5) |
Dne 15. července 2020 přijala Komise sdělení Komise o krátkodobé zdravotní připravenosti EU (5), jehož cílem je zajistit krátkodobou zdravotní připravenost EU v případě dalšího rozšíření onemocnění COVID-19 v Evropě. Jednou z oblastí činnosti zahrnutých do tohoto sdělení je dosáhnout za pomoci HSC dohody na úrovni EU o harmonizovaných strategiích a metodikách testování. |
(6) |
Rada přijala dne 30. června doporučení o postupném rušení dočasných omezení cest do EU, jež nejsou nezbytně nutné (6). Vychází ze souboru zásad a objektivních kritérií, včetně zdravotní situace, schopnosti uplatňovat opatření proti šíření nákazy během cestování, faktorů reciprocity a údajů z relevantních zdrojů, jako je Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a Světová zdravotnická organizace (WHO). |
(7) |
Výbor pro zdravotní bezpečnost dosáhl dne 17. září 2020 dohody ohledně dokumentu „Zdravotní připravenost EU: Doporučení týkající se společného přístupu EU k testování na COVID-19“ (7), v němž jsou uvedena různá opatření, která mají země zvážit při aktualizaci nebo úpravě svých strategií testování. Cílem doporučení je dosáhnout dohody o soudržném přístupu k testování na COVID-19 v celé Evropě. Jeho obsah vychází ze situace v evropských zemích na začátku září 2020 a z příslušných strategií a cílů testování, které se v té době uplatňovaly. |
(8) |
Členské státy by se měly snažit vyhnout se jakýmkoli zákazům cestování. V zájmu ochrany svobod v rámci jednotného trhu by se veškerá omezení měla uplatňovat v souladu s obecnými zásadami práva Unie, zejména zásadou proporcionality a nediskriminace, a neměla by překračovat rámec toho, co je nezbytně nutné pro ochranu veřejného zdraví. |
(9) |
Dne 13. října 2020 přijala Rada doporučení o koordinovaném přístupu k omezení volného pohybu v reakci na pandemii COVID-19 (8), které mimo jiné lépe objasňuje opatření uplatňovaná u cestujících z oblastí s vyšším rizikem (testování a domácí karanténa) a poskytuje veřejnosti jasné a včasné informace. |
(10) |
Účinné testování hraje zásadní úlohu při zajišťování volného pohybu osob a umožňuje hladké fungování vnitřního trhu. Od vypuknutí pandemie COVID-19 se oblast diagnostických testů rychle vyvíjí a potvrdila zásadní úlohu, kterou hraje v boji proti šíření této nákazy. EU uznává význam diagnostických testů a podporuje jejich vývoj prostřednictvím řady akcí EU v oblasti výzkumu a inovací1. Správné používání testování na COVID-19 ve velkém objemu a zajištění co nejkratší doby mezi žádostí o test a výsledkem hraje významnou úlohu při omezování šíření viru SARS-CoV-2. V současné době je nejspolehlivější metodikou testování případů a kontaktů způsob testování založený na RT-PCR (polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí). Tyto testy byly jako jedny z prvních dostupné v době, kdy pandemie zasáhla evropský kontinent. |
(11) |
Avšak i když se míra testování RT-PCR v celé EU zvýšila, což vedlo k odhalování většího počtu pozitivních případů onemocnění COVID-19, zejména u mladších jedinců, kteří vykazují jen mírné nebo žádné příznaky, laboratoře mají problém zajistit dostatečné zdroje a kapacity pro uspokojení poptávky. To mělo za následek nedostatek vybavení pro testování RT-PCR a delší prodlevy při testování, čímž se omezila účinnost zmírňujících opatření i rychlé trasování kontaktů. Aby bylo možné tyto nedostatky zmírnit, zorganizovala Komise již dne 19. března společné zadávací řízení na laboratorní vybavení, včetně testovacích souprav a činidel pro testy RT-PCR, jehož se zúčastnilo 20 členských států. |
(12) |
I přes realizaci tohoto společného zadávání veřejných zakázek čelí členské státy opět problémům s omezenými testovacími kapacitami a dlouhými prodlevami při testování, zejména v současné epidemiologické situaci, kdy se Evropa potýká s opětovným nárůstem pozitivních případů onemocnění COVID-19. V této souvislosti členské státy stále častěji využívají možnost rychlých testů nebo testů pro vyšetření v blízkosti pacienta nebo přímo u pacienta (např. testů na antigen), většinou v lékařském prostředí, a zvažují jejich širší využití. Tato nová generace rychlejších a levnějších testů na COVID-19, které umožňují získat výsledek testu často za méně než 30 minut, je dostupná na trhu ve stále větší míře. |
(13) |
Dne 11. září 2020 zveřejnila WHO prozatímní pokyny k používání rychlých testů na antigen pro detekci onemocnění COVID-19 (9), které zemím poskytují poradenství ohledně potenciální úlohy těchto testů a potřeby pečlivého výběru testů. Jak zdůraznila WHO, i když rychlé testy na antigen mohou nabídnout užitečná řešení pro diagnostiku infekce SARS-CoV-2 v mnoha různých prostředích a při mnoha různých scénářích, jejich klinická funkce (zatím) není optimální a je třeba postupovat obezřetně. |
(14) |
Mezi stávajícími modely doporučuje WHO používat ty rychlé testy na antigen, které splňují minimální požadavky na funkci, tj. ≥ 80% citlivost a ≥ 97% specificitu, a které by se měly používat zejména v případech, kdy je dočasně omezena dostupnost testů RT-PCR nebo kdy delší prodlevy brání jejich klinickému využití. Použití rychlých testů na antigen při screeningu jednotlivců skýtá potenciál pro rychlou identifikaci osob, u nichž existuje největší riziko šíření infekce, zejména v situaci intenzivního komunitního přenosu. Kromě toho by rychlé testy na antigen měl provádět vyškolený personál podle pokynů výrobce a během prvních 5–7 dnů po nástupu příznaků, kdy jsou nálože viru nejvyšší. |
(15) |
Několik členských států (10) již začalo používat rychlé testy na antigen v praxi a zahrnulo jejich používání do svých vnitrostátních strategií testování na COVID-19. Kromě toho většina členských států v současné době provádí validační studie nebo pilotní projekty, jež mají posoudit klinickou funkci rychlých testů na antigen ve specifických prostředích a při diagnostikování infekce SARS-CoV-2 u určitých cílových skupin. Výbor pro zdravotní bezpečnost se na svém zasedání dne 19. října 2020 dohodl, že vypracuje společný postoj k používání rychlých testů na antigen, který se bude mimo jiné zabývat uplatňováním těchto testů a využíváním jejich výsledků. |
(16) |
Konkrétně v souvislosti s přijíždějícími cestujícími na letištích se použití rychlých testů na antigen posuzovalo v rámci společné akce EU Healthy Gateways (11). Ta poskytuje mimo jiné analýzu možností metod laboratorního testování, načasování testování cestujících, potřebných zdrojů a praktických opatření na letištích. To může mít význam i pro cestující využívající jiné dopravní prostředky. |
(17) |
Kromě toho požádala Komise nedávno Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) a Agenturu Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA), aby vypracovaly protokol pro bezpečnější leteckou dopravu, včetně návrhu společného protokolu EU pro testování zdravotní bezpečnosti na letištích. Tento protokol by měl obsahovat prvky, jako je načasování testů, cílová populace, typy testů a možné uplatňování v praxi na letištích, a mohl by být rozšířen i na další druhy dopravy. Vývoj strategií testování založených na ověřených technologiích pro konkrétní kontext a na dostupných kapacitách by měl být rovněž základem pro způsoby uplatňování karanténních nebo jiných omezení, např. vzájemné uznávání výsledků testů by mohlo odpovídajícím způsobem zmírnit riziko importovaného případu na úroveň stejnou, jako je riziko přítomné v regionu určení, nebo nižší, a vést tak ke zrušení karantény nebo jiných omezení. |
(18) |
Vývoj strategií testování založených na ověřených technologiích a dostupných kapacitách by měl být rovněž základem pro strategii EU v oblasti karantény. Komise pověřila Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), aby poskytlo vědecké pokyny ohledně karantény s cílem navrhnout evropský přístup, |
PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:
ÚČEL
1. |
Toto doporučení stanoví pokyny pro jednotlivé země, pokud jde o zásadní prvky, které je třeba vzít v úvahu při vytváření celostátních, regionálních nebo místních strategií testování. |
2. |
Doporučení se zaměřují zejména na rozsah strategií testování na COVID-19, skupiny, které mají být upřednostněny, a na konkrétní situace, které je třeba zvážit, a zabývají se zásadními body souvisejícími s kapacitami a zdroji pro testování. V neposlední řadě obsahují i úvahy ohledně použití rychlých testů na antigen. |
3. |
Cílem doporučení je rovněž zajistit, aby politiky testování napomáhaly hladkému fungování vnitřního trhu, přeshraničnímu cestování a volnému pohybu osob, služeb a zboží v Unii. |
STRATEGIE TESTOVÁNÍ
4. |
Včasná detekce prostřednictvím testování má i nadále zásadní význam. Členské státy by měly testovat co nejvíce a při tom upřednostňovat jedince vykazující příznaky, osoby, které byly v kontaktu s potvrzenými případy, závažná lokální ohniska šíření a pokud možno také testování bezpříznakových jedinců, v závislosti na dostupných zdrojích, kapacitách pro testování a trasování kontaktů a při zohlednění scénářů představených v pokynech pro testování vydaných ECDC (12). |
5. |
Nejsou-li dostatečné kapacity k dispozici, měly by členské státy upřednostnit testování jednotlivců vykazujících příznaky odpovídající onemocnění COVID-19, včetně mírných příznaků, a zejména těch osob, které vykazují příznaky akutní respirační infekce. To by se mělo pokud možno kombinovat s testováním na chřipku a jiné respirační infekce, např. prostřednictvím dostupných multiplexních nebo jiných relevantních testů. Kritéria pro stanovení priorit u testování by měla být objektivní a měla by se uplatňovat nediskriminačním způsobem. |
6. |
Členské státy by měly věnovat zvláštní pozornost prevenci a/nebo odstranění přenosu onemocnění COVID-19 v zařízeních zdravotní a dlouhodobé péče, jako jsou rezidenční zařízení a pečovatelské domy pro starší osoby. Zaměstnanci pracující v těchto odvětvích by měli být pravidelně testováni a měly by být zavedeny režimy testování. Navíc by se měli testovat pacienti při přijímání do nemocnice nebo těsně před ním a hospitalizované osoby by měly být sledovány na příznaky onemocnění COVID-19 po dobu nejméně 14 dnů po jejich přijetí a měly by být pravidelně testovány podle dohodnutého režimu (např. jednou týdně). |
7. |
V případě soustředěných a dobře identifikovaných klastrů by členské státy měly zvážit otestování většiny členů dotčené komunity bez ohledu na to, zda vykazují příznaky, či nikoli, jelikož takto lze minimalizovat nebo dokonce vyloučit potřebu zavedení přísnějších opatření v oblasti veřejného zdraví. Místní orgány by měly vypracovat režim testování a dodržování předpisů pro předvídatelné kritické situace, např. ve školách nebo na pracovištích. |
8. |
Členské státy by měly zajistit, aby byly zavedeny režimy testování pro kritické pracovníky (včetně pracovníků ve zdravotnictví, oblasti dlouhodobé péče a vzdělávání) a aby tyto skupiny měly přístup k častým testům na COVID-19. |
9. |
Členské státy by měly zajistit jasnou komunikaci a poskytovat informace o veřejném zdraví svým občanům. Měly by rovněž zajistit, aby existovala střediska pro testování dostupná pro jejich obyvatelstvo a celkovou účast na testování na COVID-19, zejména v případě testů bezpříznakových osob a v případě rozšíření onemocnění. |
KAPACITY A ZDROJE PRO TESTOVÁNÍ
10. |
Komise znovu zdůrazňuje, že členské státy by měly určit nezbytné kapacity a zdroje pro testování (pro odběr vzorků, provádění testů a trasování kontaktů) na základě cílů testování, plánování poptávky a nabídky a nejnovějších vědeckých důkazů o charakteristikách tohoto onemocnění. |
11. |
Členské státy by měly zajistit, aby byly k dispozici kapacity a zdroje, jež umožní cílené, včasné a přesné testování, včetně krátké doby (ideálně 24 hodin) mezi žádostí o test a výsledkem, jakož i včasné vysledování kontaktů, aby se usnadnila rychlá identifikace a izolace případů a klastrů a co nejrychlejší návrat k normálnímu stavu u nezasažených skupin. |
12. |
Kromě toho lze jako doplňkový způsob sledování šíření viru SARS-CoV-2 v populaci použít sledování jeho přítomnosti v odpadních vodách, jakož i systém včasného varování. Tento dohled je již v některých členských státech zaveden a měl by být co nejvíce rozšířen. |
13. |
Členské státy se vyzývají, aby v souladu se stávajícími pokyny ECDC prováděly testy RT-PCR nebo jejich ověřené ekvivalenty u kontaktů po jejich expozici s cílem zkrátit karanténu. Členské státy se vyzývají, aby sledovaly a aktualizovaly vnitrostátní ustanovení o karanténě v souladu s budoucími vědeckými poznatky. |
14. |
Členské státy by měly provádět zátěžové zkoušky kapacit a realizace testování, jakož i systémů trasování kontaktů, přičemž tyto zkoušky by byly založeny na scénářích. Tyto zátěžové zkoušky by se neměly provádět pouze na celostátní úrovni, ale měly by se zaměřit také na lokálně omezená ohniska šíření onemocnění a měly by být založeny na konkrétních scénářích, jako je výskyt superšiřitelů nebo šíření infekce v konkrétních průmyslových odvětvích a vzdělávacích a rezidenčních zařízeních. Členské státy by měly následně sdílet získané poznatky a osvědčené postupy, například prostřednictvím Výboru pro zdravotní bezpečnost. |
15. |
Členské státy by měly využít možností přeshraniční spolupráce, aby se zajistily dostatečné kapacity pro RT-PCR a rychlé testy v celé EU, například prostřednictvím poskytování mobilních laboratoří nebo technického provádění testů mezi jednotlivými zeměmi. |
RYCHLÉ TESTY NA ANTIGEN
16. |
Členské státy by se měly dohodnout na kritériích, která se použijí pro výběr rychlých testů na antigen, zejména těch kritériích, která se týkají jejich klinické funkce, jako je citlivost a specificita, a dosáhnout dohody ohledně scénářů a prostředí, pro něž jsou rychlé testy na antigen vhodné, například v situaci intenzivního komunitního přenosu. |
17. |
Členské státy by měly aktivně sdílet a projednávat, zejména prostřednictvím Výboru pro zdravotní bezpečnost i jiných platforem pro sdílení znalostí, jako je integrovaná politická reakce Rady na krize (IPCR), informace o výsledcích validačních studií provedených u rychlých testů na antigen v zemích EU a nezávisle na těchto studiích provedených společnostmi, které je vypracovaly. |
18. |
Komise bude s členskými státy urychleně spolupracovat na vytvoření rámce pro hodnocení, schvalování a vzájemné uznávání rychlých testů, jakož i pro vzájemné uznávání výsledků testů. Komise bude navíc sledovat trh a dostupnost nových rychlých testů na antigen, přičemž zohlední jejich klinickou funkci a kritéria, jež budou dohodnuta, a zřídí databázi informací o rychlých testech na antigen a výsledcích validačních studií, jakmile budou k dispozici v celé EU, přičemž bude vycházet ze stávající „Databáze diagnostických přístrojů a metod testování in vitro na COVID-19“. Komise zahájí iniciativy pro zadávání veřejných zakázek na testy, aby zajistila rovný přístup k rychlým testům na antigen a jejich rychlé uplatnění v celé EU. |
V Bruselu dne 28. října 2020
Za Komisi
Stella KYRIAKIDES
členka Komise
(1) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1603899755406&uri=CELEX%3A52020DC0318
(2) Úř. věst. C 326, 26.10.2012, s. 47.
(3) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU ze dne 22. října 2013 o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 2119/98/ES (Úř. věst. L 293, 5.11.2013, s. 1).
(4) Patří sem například systém včasného varování a reakce (EWRS), koordinace Výboru pro zdravotní bezpečnost (HSC), společné zadávání veřejných zakázek atd.
(5) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52020DC0318
(6) https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-9208-2020-INIT/cs/pdf
(7) https://ec.europa.eu/health/sites/health/files/preparedness_response/docs/common_testingapproach_covid-19_en.pdf
(8) https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-11689-2020-REV-1/cs/pdf
(9) https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/334253/WHO-2019-nCoV-Antigen_Detection-2020.1-eng.pdf?sequence=1&isAllowed=y
(10) Ke dni 22. října se jednalo o Belgii, Finsko, Francii, Německo, Řecko, Itálii a Španělsko, jakož i Spojené království.
(11) https://www.healthygateways.eu/
(12) https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/covid-19-testing-strategies-and-objectives
AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/48 |
Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343/, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html
Předpis OSN č. 151 – Jednotná ustanovení pro schvalování motorových vozidel z hlediska informačního systému pro eliminaci mrtvého úhlu určeného k detekci jízdních kol [2020/1596]
Zahrnuje veškerá platná znění až po:
Doplněk 1 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 25. září 2020
Tento dokument slouží výhradně jako dokumentační nástroj. Rozhodná a právně závazná znění jsou: ECE/TRANS/WP.29/2019/28 a
ECE/TRANS/WP.29/2020/18
OBSAH
PŘEDPIS
0. |
Úvod (pro informaci) |
1. |
Oblast působnosti |
2. |
Definice |
3. |
Žádost o schválení |
4. |
Schválení |
5. |
Specifikace |
6. |
Zkušební postup |
7. |
Změna typu vozidla a rozšíření schválení |
8. |
Shodnost výroby |
9. |
Postihy za neshodnost výroby |
10. |
Definitivní ukončení výroby |
11. |
Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů |
PŘÍLOHY
1 |
Sdělení |
2 |
Uspořádání značek schválení typu |
3 |
Postup stanovení požadavků na výkonnost pro zkušební případy odlišné od těch, které jsou uvedeny v tabulce zkušebních případů |
0. ÚVOD (pro informaci)
0.1 |
Srážky nákladních vozidel s cyklisty, ke kterým obvykle dochází v situacích, kdy nákladní vozidlo odbočuje doprava, a to při nižších rychlostech jízdy nebo když vozidlo stojí, mají pro zranitelné účastníky silničního provozu obvykle vážné následky. Bezpečnost zranitelných účastníků silničního provozu již dříve zvýšilo zlepšení rozhledu řidičů nákladních vozidel, kterého přineslo zvýšení počtu zrcátek a vybavení nákladních vozidel boční ochranou proti podjetí. Vzhledem k tomu, že k nehodám při odbočování nadále dochází a že v mnoha kategoriích vozidel byly zavedeny asistenční systémy pro řidiče, nabízí se využití těchto asistenčních systémů k předcházení nehodám mezi odbočujícími nákladními vozidly a cyklisty. |
0.2 |
Z teoretických úvah vyplývá, že kritičnost dopravních situací, ve kterých figurují těžká vozidla a jízdní kola, může být kvůli špatnému pochopení situace řidiči těchto vozidel vysoká. V některých případech se může situace vyvinout tak náhle, že výstražný signál vysoké intenzity, který má vyvolat reakci řidiče na situaci v přiměřené reakční době, nemůže být spuštěn dostatečně včas. Obecně lze konstatovat, že reakce řidiče na jakoukoli informaci (vysokoprahová nebo nízkoprahová výstraha nebo informace) lze očekávat až po uplynutí reakční doby. Tato doba je v mnoha případech výrazně delší než doba potřebná k tomu, aby se předešlo nehodě – nehodě tak navzdory výstraze nelze zabránit. |
0.3 |
Výstražné signály vysoké intenzity během řízení jsou opodstatněné, pouze pokud je pravděpodobnost nehody vysoká, jinak řidiči vozidla výstrahy systému obvykle ignorují. Informační asistenční systém (nízkoprahový) však může být aktivován dostatečně včas, protože řidiči spíše pomáhá, než aby jej obtěžoval. Předpokládá se, že je možné navrhnout rozhraní člověk-stroj pro asistenční systémy pro eliminaci mrtvého úhlu tak, aby řidiče neobtěžovalo, pokud informace není potřebná, například tím, že se signál umístí mimo střed zorného pole řidiče při pohledu dopředu, avšak v místě, kde je viditelné, je-li pohled řidiče stočen mírně v plánovaném směru jízdy. Vhodné umístění, které tyto požadavky splňuje, se nachází přibližně v úhlu 40° směrem doprava od osy, která je paralelní ke střednici vozidla a prochází okem řidiče. |
0.4 |
Předpis OSN proto požaduje včasnou aktivaci informačního signálu v případě možného vjetí jízdního kola do kritické oblasti na straně spolujezdce, pokud by těžké vozidlo začalo zatáčet směrem k tomuto jízdnímu kolu, včetně situací, kdy by k otočení bylo nutné natočení opačným směrem (tzn. směrem od jízdního kola). Tento asistenční informační signál se deaktivuje pouze automaticky v případě poruchy systému nebo znečištění senzorů, není možné jej deaktivovat manuálně. |
0.5 |
Předpis OSN navíc požaduje odlišný signál, který musí být vydán, pokud se srážka stane nevyhnutelnou, tzn. pokud je zaznamenáno otočení volantu nebo použití ukazatelů změny směru. Tento dodatečný výstražný signál může být deaktivován manuálně nebo automaticky, v případě poruchy nebo kontaminace senzorů musí být deaktivován zároveň s informačním signálem. |
0.6 |
Předpis OSN definuje zkušební postup, který nevyžaduje skutečné otáčecí manévry. Toto je přijatelné, neboť informační signál musí být v každém případě podán dostatečně včas. Z experimentálních údajů vyplývá, že u těžkých vozidel některé otáčecí manévry, zejména při odbočování do úzké ulice, vyžadují předchozí natočení opačným směrem, které začíná přibližně 15 m před vjezdem do takové ulice. Z tohoto důvodu zkušební postup uvedený v tomto předpisu vyžaduje, aby byl informační signál aktivován 15 m před předpokládaným bodem srážky. |
0.7 |
Tento předpis umožňuje technickým zkušebnám provádět zkoušky jiných, více či méně náhodných kombinací parametrů, které nejsou uvedeny v tabulce 1 v dodatku 1. Předpokládá se, že systémy budou spolehlivější, ale tím se zkomplikuje i zkušební postup:
Aby bylo možné odpovídajícím způsobem analyzovat, zda systém vyhovuje nebo nevyhovuje požadavkům bodu 5, je připojena příloha 3 pro výpočet hodnot vyhovění a nevyhovění. Mohly by se však vyskytnout protichůdné požadavky v případech, kdy v jednom zkušebním případě informační signál není přípustný, avšak v jiném případě s identickými relativními polohami jízdního kola a vozidla, ale odlišnými poloměry zatáčení a místy nárazu (které nejsou pro systém v daných informačních bodech zjistitelné), je vyžadován. Hodnocení kritéria „první informační bod“ se proto u těchto druhů zkoušek neprovádí; kritérium se považuje za splněné, pokud je úspěšně splněna zkouška na falešné podání signálu (při míjení dopravní značky). |
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
1.1 |
Tento předpis se vztahuje na informační systém pro eliminaci mrtvého úhlu u vozidel kategorie N2 (s maximální technicky přípustnou hmotností vozidla > 8 tun) a N3. Vozidla kategorií N2 (s maximální technicky přípustnou hmotností vozidla ≤ 8 tun), M2 a M3 mohou být schválena na základě požadavku výrobce. |
1.2 |
Požadavky tohoto předpisu jsou formulovány pro vozidla konstruovaná pro pravostranný provoz. U vozidel konstruovaných pro levostranný provoz se tyto požadavky použijí s obrácenými kritérii, kde je to relevantní. |
2. DEFINICE
Pro účely tohoto předpisu se rozumí:
2.1 |
„schválením typu vozidla“ úplný postup, jímž smluvní strana dohody potvrzuje, že typ vozidla splňuje technické požadavky tohoto předpisu; |
2.2 |
„typem vozidla, pokud jde o jeho informační systém pro eliminaci mrtvého úhlu“ kategorie vozidel, která se vzájemně neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:
|
2.3 |
„informačním systémem pro eliminaci mrtvého úhlu (dále též „systém ISMU“)“ systém, který informuje řidiče o možné srážce s jízdním kolem nacházejícím se blízko boku vozidla; |
2.4 |
„reakční dobou“ doba mezi informačním signálem a reakcí řidiče; |
2.5 |
„referenčním zorným bodem“ střed mezi dvěma body vzdálenými od sebe 65 mm a umístěnými 635 mm svisle nad referenčním bodem na sedadle řidiče, který je specifikován v příloze 1 dokumentu ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6 (1). Přímka spojující oba tyto body je kolmá ke střední podélné svislé rovině vozidla. Střed úsečky spojující oba body leží v podélné svislé rovině, která prochází středem určeného místa sezení řidiče podle údajů výrobce vozidla; |
2.6 |
„brzdnou drahou“ vzdálenost, kterou vozidlo potřebuje k úplnému zastavení od informačního signálu systému pro eliminaci mrtvého úhlu, s přihlédnutím k reakční době a brzdnému zpomalení; |
2.7 |
„bodem srážky“ poloha, kde by se dráha kteréhokoliv bodu vozidla protnula s kterýmkoliv bodem jízdního kola, pokud by vozidlo začalo zatáčet. Teoretickým bodem srážky, jak uvádí obrázek 1 v dodatku 1, je bod, ve kterém by za podmínek příslušné zkoušky došlo ke srážce, pokud by vozidlo zatočilo směrem k jízdnímu kolu, např. při zahájení natočení opačným směrem v posledním informačním bodě. Samotný zatáčecí manévr není předmětem zkoušky, neboť informace musí být podána před zahájením zatáčení; |
2.8 |
„posledním informačním bodem“ bod, ve kterém musí být informační signál podán. Tento bod předchází očekávanému zatočení vozidla směrem k jízdnímu kolu v situaci, kdy by mohlo dojít ke kolizi; |
2.9 |
„blízkou stranou“ strana vozidla, na které se vedle vozidla nachází jízdní kolo. V pravostranném provozu je blízkou stranou vozidla jeho pravá strana; |
2.10 |
„informačním signálem“ optický signál, jehož účelem je informovat řidiče vozidla o tom, že se v blízkosti pohybuje jízdní kolo; |
2.11 |
„jízdní dráhou vozidla“ linie spojující všechny body, ve kterých se v průběhu zkoušky vyskytl nebo vyskytne pravý přední roh vozidla; |
2.12 |
„jízdním kolem“ jízdní kolo spolu s cyklistou. Toto je simulováno ve zkušebních případech uvedených níže v bodech 6.5 a 6.6 pomocí zkušebních zařízení v souladu s ISO [CD] 19206-4. Za referenční bod pro polohu jízdního kola je brán nejpřednější bod na střednici jízdního kola; |
2.13 |
„společnou plochou“ plocha, na níž mohou být zobrazeny nejméně dvě informační funkce (např. symboly), nikoliv však současně; |
2.14 |
„bočním rozestupem“ vzdálenost mezi vozidlem a jízdním kolem na blízké straně vozidla, přičemž jsou vozidlo a jízdní kolo ve vzájemně rovnoběžné pozici. Tato vzdálenost se měří mezi rovinou rovnoběžnou s podélnou střední rovinou vozidla a dotýkající se jeho vnějšího bočního okraje, bez ohledu na vnější výčnělky zařízení pro nepřímý výhled, a střední podélnou rovinou jízdního kola a je snížena o polovinu šířky jízdního kola, tj. o 250 mm. Vnější boční hrana vozidla je brána v potaz pouze v oblasti od nejpřednějšího bodu vozidla do vzdálenosti 6 metrů směrem dozadu; |
2.15 |
„prvním informačním bodem“ nejpřednější bod, ve kterém může být informační signál podán. Jedná se o poslední informační bod s přičtenou vzdáleností odpovídající dráze, kterou vozidlo ujede za 4 vteřiny, přičemž se zohlední rychlost pohybu vozidla a přičte další přídavná vzdálenost, jestliže se místo nárazu nachází ve vzdálenosti kratší než 6 m; |
2.16 |
„pravým předním rohem vozidla“ průmět bodu, který je v průsečíku boční roviny vozidla (bez zařízení pro nepřímý výhled) a přední roviny vozidla (bez zařízení pro nepřímý výhled a částí vozidla, které jsou více než 2,0 m nad vozovkou), na povrchu vozovky; |
2.17 |
„místem nárazu“ pozice, na které dojde k nárazu jízdního kola do pravé strany vozidla, ve vztahu k pravému přednímu rohu vozidla, v místě, ve kterém obě vozidla dosáhnou bodu srážky, jak je uvedeno na obrázku 3 v dodatku 1; |
2.18 |
„hlavním spínačem ovládání vozidla“ zařízení, jímž se palubní elektronický systém vozidla přepne z vypnutého stavu – jako v případě, kdy je vozidlo zaparkované a řidič není přítomen – do běžného provozního režimu. |
3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ
3.1 |
Žádost o schválení typu vozidla z hlediska jeho informačního systému pro eliminaci mrtvého úhlu předkládá výrobce vozidla nebo jím pověřený zástupce. |
3.2 |
K žádosti se ve trojím vyhotovení přiloží níže uvedené doklady. Žádost obsahuje tyto údaje: |
3.2.1 |
popis typu vozidla z hlediska kritérií uvedených v bodě 5 níže s připojenými rozměrovými výkresy a dokumentací uvedenou v bodě 6.1 níže. Musí být uvedena čísla a/nebo symboly identifikující typ vozidla. |
3.3 |
Technické zkušebně provádějící schvalovací zkoušky se dodá vozidlo, jež představuje typ vozidla, který má být schválen. |
4. SCHVÁLENÍ
4.1 |
Typ vozidla se schválí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky níže uvedeného bodu 5. |
4.2 |
Soulad s požadavky uvedenými níže v bodě 5 se ověří zkušebním postupem definovaným níže v bodě 6, jeho provoz však nesmí být omezen na tyto zkušební podmínky. |
4.3 |
Každému schválenému typu vozidla se přidělí číslo schválení typu; jeho první dvě číslice (00 pro původní znění předpisu) označují sérii změn, která zahrnuje poslední zásadní technické změny tohoto předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí udělit stejné číslo témuž typu vozidla, vybavenému jiným typem systému ISMU, nebo jinému typu vozidla. |
4.4 |
Oznámení o schválení nebo zamítnutí či odnětí schválení podle tohoto předpisu se sdělí stranám dohody uplatňujícím tento předpis prostřednictvím formuláře, který je v souladu se vzorem v příloze 1, a fotografií a/nebo výkresů poskytnutých žadatelem ve formátu nepřesahujícím A4 (210 × 297 mm) nebo složených v tomto formátu a ve vhodném měřítku. |
4.5 |
Na každé vozidlo, jež odpovídá typu vozidla schválenému podle tohoto předpisu, se na viditelném a snadno přístupném místě uvedeném na formuláři schválení připevní mezinárodní značka schválení typu, která odpovídá vzoru popsanému v příloze 2 a obsahuje buď: |
4.5.1 |
písmeno „E“ v kružnici, za nímž následuje:
|
4.5.2 |
písmena „UI“ v oválu, za nimiž následuje jedinečný identifikátor. |
4.6 |
Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů OSN připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 4.5 opakovat; v takovém případě se číslo předpisu OSN, číslo schválení a doplňkové symboly uvedou ve svislých sloupcích umístěných vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.5. |
4.7 |
Značka schválení musí být jasně čitelná a nesmazatelná. |
4.8 |
Značka schválení se umístí v blízkosti štítku s údaji o vozidle nebo na tento štítek. |
5. SPECIFIKACE
5.1 |
Každé vozidlo opatřené systémem ISMU, který odpovídá definici podle bodu 2.3 výše, musí splňovat požadavky uvedené v bodech 5.2 až 5.7 tohoto předpisu. |
5.2 |
Obecné požadavky |
5.2.1 |
Účinnost systému ISMU nesmí být nepříznivě ovlivňována působením magnetických nebo elektrických polí. To je nutno prokázat splněním technických požadavků a přechodných ustanovení předpisu OSN č. 10 ve znění série změn 04 nebo jakékoli pozdější série změn. |
5.2.2 |
S výjimkou vnějších prvků systému ISMU, které jsou součástí jiného zařízení podléhajícího zvláštním požadavkům na vyčnívání, mohou vnější prvky systému ISMU přečnívat šířku vozidla až o 100 mm. |
5.3 |
Výkonnostní požadavky |
5.3.1 |
Systém ISMU informuje pomocí optické signalizace řidiče o okolních jízdních kolech, která by mohla být případným zatáčením ohrožena, aby bylo možné vozidlo zastavit předtím, než překříží dráhu jízdního kola.
V případě, že vozidlo stojí, informuje systém řidiče o blížících se jízdních kolech předtím, než jízdní kolo dosáhne přední hrany vozidla, s přihlédnutím k reakční době 1,4 vteřiny. Toto se zkouší v souladu s bodem 6.6. Systém ISMU upozorní řidiče pomocí optického, akustického, haptického signálu nebo jakoukoliv kombinací těchto signálů v případě, že se nebezpečí srážky zvýší. Optický informační signál musí trvat pouze po dobu, po kterou jsou splněny podmínky uvedené v bodě 5.3.1.4 níže. Deaktivace informačního signálu v důsledku odklonu vozidla od dráhy jízdního kola není povolena, pokud by při zatočení zpět směrem ke dráze jízdního kola byl střet mezi vozidlem a jízdním kolem stále možný. |
5.3.1.1 |
Informační signál musí splňovat požadavky uvedené v bodě 5.4 níže. |
5.3.1.2 |
Výstražný signál musí splňovat požadavky uvedené v bodě 5.5 níže. Může být manuálně deaktivován. V případě manuální deaktivace se musí znovu aktivovat při každé aktivaci hlavního spínače ovládání vozidla. |
5.3.1.3 |
Systém ISMU musí fungovat alespoň při všech dopředných rychlostech vozidla od stání do 30 km/h při okolních světelných podmínkách nad 15 luxů. |
5.3.1.4 |
Systém ISMU musí podat informační signál v posledním informačním bodě v případě, že se jízdní kolo pohybuje v rozmezí rychlosti 5 km/h až 20 km/h při boční vzdálenosti jízdního kola od vozidla v rozmezí 0,9 m až 4,25 m, pokud by tento pohyb mohl vést ke srážce mezi jízdním kolem a vozidlem s místem nárazu vzdáleném 0 až 6 m od pravého předního rohu vozidla, pokud by řidič vozidla běžným způsobem otočil volantem. Informační signál se však nevyžaduje, je-li relativní podélná vzdálenost mezi jízdním kolem a pravým předním rohem vozidla větší než 30 m směrem dozadu nebo 7 m dopředu.
Informační signál nesmí být viditelný před prvním informačním bodem. Musí být podán mezi prvním a posledním informačním bodem. První informační bod může být vypočten pro kterékoliv místo nárazu přičtením rozdílu mezi šesti metry a místem nárazu. Systém též musí podat informační signál, pokud detekuje jízdní kolo v boční vzdálenosti 0,25 m až 0,9 m v situaci, kdy se jízdní kolo nachází v podélném směru přinejmenším na úrovni nejpřednějšího předního kola při jízdě v přímém směru. |
5.3.1.5 |
Výrobce vozidla zajistí, aby byl minimalizován počet falešně pozitivních výstrah způsobených detekcí statických předmětů, které nejsou zranitelnými účastníky silničního provozu, jako např. dopravních kuželů a značek, živých plotů a zaparkovaných automobilů. Může však podat informační signál, pokud bezprostředně hrozí kolize. |
5.3.1.6 |
Systém ISMU se automaticky deaktivuje, pokud není schopen řádně fungovat v důsledku znečištění svých senzorů ledem, sněhem, blátem, nečistotami nebo podobným materiálem, případně v důsledku okolních světelných podmínek, které jsou pod úrovní hodnot popsaných v bodě 5.3.1.3. Tato skutečnost musí být vyznačena způsobem uvedeným v bodě 5.6.2. Systém se automaticky reaktivuje, pokud se znečištění odstraní a ověří se normální funkčnost systému. Toto se zkouší v souladu s ustanoveními v bodě 6.9 níže. |
5.3.1.7 |
Systém ISMU rovněž upozorní řidiče výstrahou v případě selhání systému ISMU, které znemožní splnění požadavků tohoto předpisu. Tato výstraha musí odpovídat bodu 5.6.1. Toto se zkouší v souladu s ustanoveními v bodě 6.8 níže (zkouška detekce poruchy). |
5.3.2 |
Výrobce s využitím dokumentace, simulace nebo jakýmkoli jiným způsobem prokáže ke spokojenosti technické zkušebny a schvalovacího orgánu, že systém ISMU funguje v souladu se specifikacemi i při detekci menších jízdních kol a menších cyklistů, s tolerancí do 36 % od hodnot uvedených v normě ISO [CD] 19206-4:2018. |
5.4 |
Informační signál |
5.4.1 |
Informace o mrtvém úhlu uvedená výše v bodě 5.3.1.1 musí být podána v podobě signálu, který je pro řidiče rozpoznatelný a snadno ověřitelný ze sedadla řidiče. Tento informační signál musí být viditelný za denního světla i v noci. |
5.4.2 |
Zařízení vyzařující informační signál musí být umístěno na blízké straně v horizontálním úhlu větším než 30° směrem k ose rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla a musí procházet zorným referenčním bodem. Pokud je místo k sezení řidiče umístěno na blízké straně vozidla, může být tato hodnota snížena. |
5.5 |
Výstražný signál |
5.5.1 |
Výstražný signál uvedený v bodě 5.3.1.2 výše se musí lišit od informačního signálu specifikovaného v bodě 5.4, např. režimem nebo aktivační strategií. |
5.5.2 |
Pro řidiče musí být zjevná spojitost mezi výstražným signálem a možností srážky. Pokud má výstražný signál podobu optického signálu, musí být viditelný za denního světla i v noci. |
5.5.3 |
Výstražný signál musí být aktivován nejdříve v okamžiku, kdy systém zjistí možnost srážky (např. kvůli zamýšlenému zabočení směrem k jízdnímu kolu), např. vyhodnocením vzdálenosti mezi vozidlem a jízdním kolem nebo průsečíku jejich drah, aktivací ukazatelů změny směru apod. Strategie je popsána v informacích uvedených v bodě 6.1. Nesmí záviset pouze na aktivaci ukazatelů změny směru.
Technická zkušebna ověří funkci systému v souladu s uvedenou strategií. |
5.6 |
Výstražný signál při selhání |
5.6.1 |
Výstražný signál při selhání uvedený v bodě 5.3.1.7 musí být optickým výstražným signálem žluté barvy a musí být jiný než informační signál, nebo od něj musí být zřetelně rozlišitelný. Výstražný signál při selhání musí být viditelný za denního světla i v noci a musí být pro řidiče snadno ověřitelný z jeho sedadla. |
5.6.2 |
Optický výstražný signál uvedený v bodě 5.3.1.6 upozorní na to, že systém ISMU není dočasně k dispozici. Tento signál musí být aktivní po celou dobu, po kterou systém ISMU není k dispozici. Pro tento účel se může použít výstražný signál při selhání uvedený výše v bodě 5.3.1.7. |
5.6.3 |
Optické výstražné signály při selhání systému ISMU se musí znovu aktivovat při každé aktivaci hlavního spínače ovládání vozidla. Tento požadavek se nevztahuje na výstražné signály zobrazované na společné ploše. |
5.7 |
Ustanovení o kontrole |
5.7.1 |
Správný provozní stav systému ISMU musí být možné ověřit vizuální kontrolou stavu výstražného signálu při selhání. |
6. ZKUŠEBNÍ POSTUP
6.1 |
Výrobce musí poskytnout soubor dokumentace obsahující údaje o základní konstrukci systému a v příslušném případě o způsobu napojení na jiné systémy vozidla. Fungování systému, včetně jeho strategie snímání a výstrah, musí být vysvětlené a dokumentace musí obsahovat popis způsobu kontroly funkčního stavu systému, informaci, zda existuje vliv na jiné systémy vozidla, a také popis metody/metod používané/používaných pro zjištění situací vedoucích k zobrazení výstražného signálu při selhání. Soubor dokumentace musí schvalovacímu orgánu poskytnout dostatečné informace k určení povahy nejméně příznivých podmínek a pomoci mu při rozhodování o jejich výběru. |
6.2 |
Zkušební podmínky |
6.2.1 |
Zkouška se provádí na plochém a suchém asfaltovém nebo betonovém povrchu. |
6.2.2 |
Okolní teplota se musí pohybovat mezi 0 °C a 45 °C. |
6.2.3 |
Zkouška se provádí za podmínek viditelnosti, které umožňují bezpečnou jízdu v požadované zkušební rychlosti. |
6.3 |
Stav vozidla |
6.3.1 |
Hmotnost při zkoušce
Vozidlo se může zkoušet s jakýmkoli zatížením, přičemž rozložení hmotnosti na nápravy musí být stanoveno výrobcem vozidla, aniž by byla překročena maximální přípustná hmotnost na každou z náprav. Po zahájení zkoušky se nesmí provést žádná změna. Výrobce vozidla musí prostřednictvím dokumentace prokázat, že systém funguje při každém zatížení. |
6.3.2 |
Tlak v pneumatikách v průběhu zkoušky vozidla musí odpovídat běžným provozním podmínkám. |
6.3.3 |
V případě, že je systém ISMU vybaven uživatelsky nastavitelným načasováním podávání informačního signálu, provede se zkouška uvedená níže v bodech 6.5 a 6.6 pro každý zkušební případ s prahem pro informační signál nastavený tak, aby byl tento signál podán co nejblíže k bodu nárazu, tzn. při nastavení nejméně příznivých podmínek. Po zahájení zkoušky se nesmí provést žádná změna. |
6.4 |
Ověřovací zkouška optických výstražných signálů při selhání |
6.4.1 |
U stojícího vozidla se kontroluje, jestli jsou výstražné signály v souladu s požadavky uvedenými v bodě 5.6 výše. |
6.4.2 |
U stojícího vozidla se aktivují informační a výstražné signály popsané v bodech 5.4 a 5.5 a ověří se, že tyto signály odpovídají požadavkům uvedeným v těchto bodech. |
6.5 |
Dynamická zkouška informačního systému pro eliminaci mrtvého úhlu |
6.5.1 |
Podle obrázku 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu vytvořte pomocí značení a makety jízdního kola koridor s rozměry stanovenými v tabulce 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu. |
6.5.2 |
Umístěte maketu jízdního kola na příslušnou výchozí pozici podle obrázku 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu. |
6.5.3 |
V souladu s obrázkem 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu umístěte na sloupku u vstupu do koridoru místní dopravní značku odpovídající značce C14 podle Vídeňské úmluvy o silničních značkách a signálech (3) (nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h) nebo místní označení, které je této značce významově nejbližší. Nejnižší bod této značky musí být umístěn ve výšce 2 m nad povrchem zkušební dráhy. |
6.5.4 |
Jeďte vozidlem skrz koridor rychlostí uvedenou v tabulce 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu s dovolenou odchylkou ±2 km/h. |
6.5.5 |
Během zkoušky nepoužívejte ukazatele změny směru. |
6.5.6 |
Umístěte maketu jízdního kola v příslušné výchozí poloze podle obrázku 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu. Maketa se musí pohybovat v přímé linii, jak je znázorněno na obrázku 1 v dodatku 1. Zrychlení makety musí být takové, aby maketa dosáhla rychlosti pro příslušnou zkoušku podle tabulky 1 po ujetí vzdálenosti ne větší než 5,66 m, přičemž po tomto zrychlení se maketa musí po dalších nejméně 8 vteřin pohybovat stálou rychlostí s povolenou odchylkou ± 0,5 km/h. Maketa překročí čáru A (viz obrázek 1 v dodatku 1) s povolenou odchylkou ±0,5 m ve stejném okamžiku, jako vozidlo překročí čáru B (viz obrázek 1 v dodatku 1) s povolenou odchylkou ±0,5 m.
Pokud není možné dosáhnout zrychlení na dané vzdálenosti, upraví se výchozí pozice makety jízdního kola a délka koridoru vozidla o stejnou vzdálenost. Nejvyšší přípustné boční vychýlení makety od přímky spojující výchozí pozici a teoretický bod srážky (jak jsou znázorněny na obrázku 1 v dodatku 1) je ±0,2 m. |
6.5.7 |
Ověřte, zda byl aktivován informační signál systému pro eliminaci mrtvého úhlu předtím, než vozidlo překročilo čáru C podle obrázku 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu a zda nebyl aktivován předtím, než vozidlo překročilo čáru D podle obrázku 1. |
6.5.8 |
Ověřte, zda během doby, kdy se maketa jízdního kola nepohybovala, nebyl informační signál systému pro eliminaci mrtvého úhlu aktivován, když vozidlo míjelo dopravní značku a značení. |
6.5.9 |
Opakujte pokyny v bodech 6.5.1 až 6.5.8 pro zkušební případy uvedené v tabulce 1 v dodatku 1 k tomuto předpisu.
V opodstatněných případech může technická zkušebna při dodržení rozsahu rychlosti vozidla, rychlosti jízdního kola a boční vzdálenosti, které jsou uvedené v bodech 5.3.1.3 a 5.3.1.4, vybrat další zkušební případy, jiné, než ty, které jsou uvedené v tabulce 1 v dodatku 1. Technická zkušebna ověří, že by kombinace parametrů ve zvolených zkušebních případech vedla ke srážce mezi jízdním kolem a vozidlem v místě nárazu v rozmezí stanoveném v bodě 5.3.1.4, a pomocí vhodné úpravy startovacích vzdáleností a délky koridoru pro vozidlo a jízdní kolo zajistí, že se vozidlo při přejetí čáry C podle obrázku 1 v dodatku 1 pohybuje stanovenou rychlostí. Pokud jsou provedeny jiné zkušební případy než ty, které jsou uvedeny v tabulce 1 v dodatku 1 tohoto předpisu, považuje se kritérium „první informační bod“ za splněné. |
6.5.10 |
Zkouška je úspěšná, pokud byl ve všech zkušebních případech podle tabulky 1 dodatku 1 tohoto předpisu informační signál systému pro eliminaci mrtvého úhlu aktivován předtím, než nejpřednější bod vozidla dosáhl čáry C, ale ne dříve, než nejpřednější bod vozidla dosáhl čáry D (viz bod 6.5.7 výše, kde je čára D relevantní pouze pro zkušební případy z tabulky 1 v dodatku 1) a informační signál systému pro eliminaci mrtvého úhlu nebyl při žádné zkoušce aktivován v okamžiku, kdy vozidlo míjelo dopravní značku (viz bod 6.5.8). Informační signál se však nevyžaduje, je-li relativní podélná vzdálenost mezi jízdním kolem a pravým předním rohem vozidla větší než 30 m směrem dozadu nebo 7 m dopředu.
Pro rychlosti vozidla do 5 km/h se považuje za vyhovující, pokud je informační signál aktivován 1,4 vteřiny předtím, než jízdní kolo dosáhne teoretického bodu srážky podle obrázku 1 v dodatku 1. Pro rychlosti vozidla nad 25 km/h, kdy je brzdná dráha delší než 15 m, musí hodnota dc podle obrázku 1 v dodatku 1 odpovídat hodnotám uvedeným v tabulce 2 v dodatku 1. |
6.6 |
Statická zkouška informačního systému pro eliminaci mrtvého úhlu |
6.6.1 |
Statická zkouška typu 1
Zkoušené vozidlo při této zkoušce stojí. Pohybujte maketou jízdního kola rychlostí 5 ± 0,5 km/h s dovolenou boční odchylkou 0,2 m kolmo k podélné střední rovině vozidla s místem nárazu nacházejícím se 1,15 m před nejpřednějším bodem vozidla, jak je znázorněno na obrázku 2 v dodatku 1. Zkouška je úspěšná, pokud je informační signál systému pro eliminaci mrtvého úhlu aktivován nejpozději v okamžiku, kdy je jízdní kolo od vozidla vzdáleno 2 m. |
6.6.2 |
Statická zkouška typu 2
Zkoušené vozidlo při této zkoušce stojí. Pohybujte maketou jízdního kola rychlostí 20 ± 0,5 km/h ve vzdálenosti 2,75 ± 0,2 m od boku vozidla rovnoběžně s podélnou střední rovinou vozidla, jak je znázorněno na obrázku 2 v dodatku 1. Jízdní kolo by se mělo pohybovat konstantní rychlostí nejméně 44 m předtím, než mine nejpřednější bod vozidla. Zkouška je úspěšná, pokud je informační signál systému pro eliminaci mrtvého úhlu aktivován nejpozději v okamžiku, kdy je kolo vzdáleno 7,77 m od průmětu nejpřednějšího bodu vozidla na přímku, po které se jízdní kolo pohybuje. |
6.7 |
Výrobce s využitím dokumentace, simulace nebo jakýmkoli jiným způsobem prokáže ke spokojenosti technické zkušebny a schvalovacího orgánu, že se informační signál systému pro eliminaci mrtvého úhlu v souladu s bodem 6.5.10 neaktivuje tím, že vozidlo míjí běžné nehybné předměty jiné než dopravní značky. Toto se zejména týká zaparkovaných automobilů a dopravních kuželů. |
6.8 |
Zkouška detekce poruchy |
6.8.1 |
Simulujte poruchu systému ISMU, například přerušením dodávky energie do jakékoliv konstrukční části systému ISMU nebo přerušením jakéhokoliv elektrického spojení mezi konstrukčními částmi systému ISMU. Elektrická spojení výstražného signálu selhání podle bodu 5.6.1 nesmí být při simulaci poruchy systému ISMU odpojena. |
6.8.2 |
Výstražný signál při selhání uvedený výše v bodě 5.3.1.7 a popsaný v bodě 5.6.1 se aktivuje a musí zůstat aktivovaný po dobu jízdy vozidla a při každé aktivaci hlavního spínače ovládání vozidla se musí znovu aktivovat, dokud simulované selhání trvá. |
6.9 |
Zkouška automatické deaktivace |
6.9.1 |
|Některý ze senzorů systému zcela znečistěte látkou (např. na bázi vody) srovnatelnou se sněhem, ledem nebo blátem. Systém ISMU se musí automaticky deaktivovat a tento stav musí být signalizován, jak je popsáno v bodě 5.6.2. |
6.9.2 |
Ze senzorů systému zcela odstraňte znečištění a reaktivujte hlavní spínač ovládání vozidla. Systém ISMU se automaticky znovu uvede do činnosti po době jízdy nepřekračující 60 vteřin. |
7. ZMĚNA TYPU VOZIDLA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ
7.1 |
Každá změna typu vozidla uvedená v bodě 2.2 tohoto předpisu se oznámí schvalovacímu orgánu, který udělil schválení typu vozidla. Schvalovací orgán pak může buď: |
7.1.1 |
usoudit, že provedené změny nemají nepříznivý účinek na podmínky udělení schválení, a udělit rozšíření schválení; |
7.1.2 |
nebo usoudit, že provedené změny mají vliv na podmínky udělení schválení, a před udělením rozšíření schválení si vyžádat provedení dalších zkoušek nebo kontrol. |
7.2 |
Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se sdělí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 4.4 výše. |
7.3 |
Schvalovací orgán informuje ostatní smluvní strany o rozšíření prostřednictvím formuláře sdělení uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu. Každému rozšíření přiřadí pořadové číslo, které se označuje jako číslo rozšíření. |
8. SHODNOST VÝROBY
8.1 |
Postupy týkající se shodnosti výroby odpovídají obecným ustanovením stanoveným v článku 2 a dodatku 1 dohody (E/ECE/TRANS/505/Rev.3) a splňují tyto požadavky: |
8.2 |
Vozidlo schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeno tak, aby odpovídalo typu schválenému na základě splnění výše uvedených požadavků bodu 5. |
8.3 |
Schvalovací orgán, který uděluje schválení typu, může kdykoliv ověřit shodnost kontrolních metod používaných v jednotlivých výrobních jednotkách. Obvyklá četnost těchto kontrol je jednou za dva roky. |
9. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY
9.1 |
Schválení udělené, pokud jde o typ vozidla, v souladu s tímto předpisem lze odejmout v případě, že nejsou dodržovány požadavky podle bodu 8 výše. |
9.2 |
Pokud smluvní strana odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně to zasláním formuláře sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu oznámí ostatním smluvním stranám, které uplatňují tento předpis. |
10. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY
Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného v souladu s tímto předpisem, informuje o tom schvalovací orgán, který udělil schválení, a ten o tom prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu informuje ostatní smluvní strany dohody, jež uplatňují tento předpis.
11. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ
Smluvní strany dohody, jež uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a názvy a adresy schvalovacích orgánů, které udělují schválení typu a kterým se mají zasílat formuláře potvrzující schválení nebo rozšíření nebo zamítnutí nebo odnětí schválení.
(1) viz příloha 1 Úplného znění usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6,www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html
(2) Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6.
(3) Viz ECE/TRANS/196, bod 91 v Úmluvě o silničních značkách a signálech Evropské dohody z roku 1968 doplňující Úmluvu a protokol o silničním značení, dodatek k Evropské dohodě.
Dodatek 1
Tabulka 1
Zkušební případy
V tabulce níže jsou uvedeny zkušební případy s použitím těchto proměnných: |
|
v vozidlo |
ustálená rychlost vozidla |
v kolo |
ustálená rychlost jízdního kola |
d a |
pozice jízdního kola v okamžiku, kdy vozidlo přejede čáru b |
d b |
pozice vozidla v okamžiku, kdy jízdní kolo přejede čáru a |
d c |
pozice vozidla v posledním informačním bodě |
d d |
pozice vozidla v prvním informačním bodě (d c + (6 m – místo nárazu) + 11,11 m pro rychlost vozidla 10 km/h a dc+(6 m – místo nárazu) + 22,22 m pro rychlost vozidla 20 km/h) |
d kolo |
výchozí pozice jízdního kola |
l koridor |
délka koridoru vozidla |
d koridor |
šířka koridoru vozidla |
d boční |
boční vzdálenost mezi jízdním kolem a vozidlem |
Následující proměnné nespecifikují zkušební případy, jsou uvedeny pouze pro informaci (nemají vliv na parametry zkoušky):
(a) |
Místo nárazu [m] udává místo nárazu, pro které byly vypočteny hodnoty d a a d b v tabulce 1 (d d se vždy počítá buď pro místo nárazu 6 m, nebo pro začátek synchronizovaného pohybu v případě, že se vozidlo a jízdní kolo pohybují stejnou rychlostí). |
(b) |
Poloměr otáčení [m] udává poloměr otáčení, pro který byly vypočteny hodnoty d a a d b v tabulce 1.
Tabulka 2 d c pro rychlosti nad 25 km/h
|
PŘÍLOHA 1
Sdělení
(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
(1) |
Vydal: název správního orgánu: … … |
ve věci (2): |
Udělení schválení |
|
Rozšíření schválení |
|
Odmítnutí schválení |
|
Odnětí schválení |
|
Definitivní ukončení výroby |
typu vozidla z hlediska informačního systému pro eliminaci mrtvého úhlu (ISMU) podle předpisu OSN č. 151
Schválení č.: …
1. |
Ochranná známka: … |
2. |
Typ a obchodní název (názvy): … |
3. |
Název a adresa výrobce: … |
4. |
Případně název a adresa zástupce výrobce: … |
5. |
Stručný popis vozidla: … |
6. |
Datum předání vozidla ke schválení: … |
7. |
Technická zkušebna odpovědná za provádění schvalovacích zkoušek … |
8. |
Datum protokolu vydaného touto zkušebnou: … |
9. |
Číslo protokolu vydaného touto zkušebnou: … |
10. |
Důvod (důvody) případného rozšíření: … |
11. |
Schválení, pokud jde o systém ISMU, uděleno/zamítnuto 2: |
12. |
Místo: … |
13. |
Datum: … |
14. |
Podpis: … |
15. |
K tomuto sdělení se připojují tyto dokumenty opatřené výše uvedeným číslem schválení: … |
16. |
Poznámky: … |
(1) Rozlišovací číslo země, která schválení udělila/rozšířila/odmítla/odňala (viz ustanovení o schválení v tomto předpisu).
(2) Nehodící se škrtněte.
PŘÍLOHA 2
Uspořádání značek schválení typu
(viz body 4.5 až 4.5.2 tohoto předpisu)
a = minimálně 8 mm
Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle udává, že tento typ vozidla byl z hlediska svého informačního systému pro eliminaci mrtvého úhlu schválen podle předpisu č. 151 v Německu (E1). První dvě číslice čísla schválení udávají, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu OSN č. 151 v jeho původním znění.
a = minimálně 8 mm
Výše uvedený jedinečný identifikátor značí, že tento typ vozidla byl schválen a že příslušné informace o tomto schválení typu jsou k dispozici v zabezpečené internetové databázi OSN pod jedinečným identifikátorem 270650. Případné předřazené nuly v jedinečném identifikátoru mohou být na značce schválení vynechány.
PŘÍLOHA 3
Postup stanovení požadavků na výkonnost pro zkušební případy odlišné od těch, které jsou uvedeny v tabulce zkušebních případů
V souladu s bodem 6.5.9 může technická zkušebna provést jiné zkušební případy, než ty, které jsou uvedeny v tabulce 1 v dodatku 1. V takovém případě je technická zkušebna povinna ověřit, že zvolená sada parametrů by vedla ke kritické situaci. Následující postup pomáhá upřesnit požadavky na výkonnost.
d a – hodnota d a se použije pro synchronizaci pohybu vozidla a jízdního kola. Spočítá se vynásobením rychlosti jízdního kola, která je uvedená v tabulce, osmi vteřinami jízdy konstantní rychlostí:
d a = 8s • v Bicycle
d b – hodnota d b se použije pro synchronizaci pohybu vozidla a jízdního kola. Skládá se ze tří částí: První část odpovídá 8 vteřinám jízdy nákladního vozidla konstantní rychlostí:
d b,1 = 8s • v Vehicle
Druhá část posunuje synchronizaci při zohlednění místa nárazu jízdního kola. To je dáno místem nárazu L:
d b,2 = L
Ve třetí části je zohledněna skutečnost, že nákladní vozidlo urazí k místu srážky delší dráhu, neboť se při zatáčení pohybuje po dráze s konstantním poloměrem, zatímco jízdní kolo jede rovně.
Úsek zatáčení přibližně odpovídá kruhu s konstantním poloměrem, který končí v místě, kde je dosaženo požadované boční vzdálenosti. Hodnotu d b je proto nutné upravit o rozdíl mezi vzdáleností ujetou při přímočaré jízdě a při zatáčení.
Vypočítá se pomocí hodnot poloměru otáčení R, boční vzdálenosti Y=d boční + 0,25 m (vzdálenost mezi střednicí jízdního kola a okrajem vozidla) a místa nárazu L.
Výsledná hodnota pro d b se získá odečtením částí d b,2 a d b,3 od hodnoty d b,1:
Hodnota d c určuje poslední informační bod. Pro rychlost vozidla 10 km/h a vyšší je to vyšší z těchto dvou hodnot:
první hodnota byla odvozena z fyzických zkoušek a vyjadřuje vzdálenost bodu, ve kterém vozidlo začne nejdříve zatáčet směrem ven, od místa srážky; tato hodnota je:
15 m.
Druhou hodnotou je brzdná dráha s ohledem na reakční dobu a brzdné zpomalení a za použití parametrů zpomalení (5 m/s2) a reakční doba (1,4 vteřiny):
Hodnota d c je proto definována takto:
U rychlostí vozidla nižších než 5 km/h je dostačující, pokud je informační signál podán ve vzdálenosti odpovídající hodnotě TTC 1,4 vteřiny (podobně jako u statické zkoušky).
Hodnota d d je první informační bod. Vypočítá se jako součet vzdálenosti, kterou vozidlo ujede za 4 vteřiny, a hodnoty d c, přičemž se hodnota upraví o místo nárazu v případě, že místo nárazu není 6 m:
d d = d c + 4s • v Vehicle + (6m - Impact Position).
Na základě těchto vzorců lze kompletně vyplnit tabulku 1 v dodatku 1 u jiných zkušebních případů, než které jsou tam vymezeny.
30.10.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 360/66 |
Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html
Předpis OSN č. 152 – Jednotná ustanovení pro schvalování motorových vozidel z hlediska vyspělého systému nouzového brzdění (AEBS) pro vozidla kategorií M1 a N1 [2020/1597]
Zahrnuje veškerá platná znění až po:
|
doplněk 1 k sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 3. ledna 2021 |
Tento dokument slouží výhradně jako dokumentační nástroj. Rozhodná a právně závazná znění jsou:
— |
ECE/TRANS/WP.29/2019/61 |
— |
ECE/TRANS/WP.29/2020/10 a |
— |
ECE/TRANS/WP.29/2020/69 |
OBSAH
PŘEDPIS
1. |
Oblast působnosti |
2. |
Definice |
3. |
Žádost o schválení |
4. |
Schválení |
5. |
Specifikace |
6. |
Zkušební postup |
7. |
Změna typu vozidla a rozšíření schválení |
8. |
Shodnost výroby |
9. |
Postihy za neshodnost výroby |
10. |
Definitivní ukončení výroby |
11. |
Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů |
PŘÍLOHY
1 |
Sdělení |
2 |
Uspořádání značek schválení |
3 |
Zvláštní požadavky týkající se bezpečnostních hledisek elektronických řídicích systémů |
Úvod
Cílem tohoto předpisu je stanovit jednotná ustanovení pro vyspělé systémy nouzového brzdění (AEBS) montované do vozidel kategorií M1 a N1, která jsou používána především v podmínkách městského provozu.
Systém musí automaticky detekovat možnost srážky při jízdě vpřed, upozornit řidiče vhodným výstražným signálem, aktivovat brzdový systém vozidla a zpomalit vozidlo, aby se zabránilo nárazu nebo zmírnila jeho závažnost v případě, že řidič na výstražný signál nezareaguje.
V případě poruchy v systému nesmí být bezpečný provoz vozidla ohrožen.
Během jakékoli činnosti systému může řidič kdykoliv záměrným úkonem, např. zásahem do řízení nebo použitím funkce „kick-down“, převzít kontrolu a systém deaktivovat.
V postupu schválení typu nemohou být na základě tohoto předpisu zahrnuty všechny podmínky provozu a vlastnosti infrastruktury. Uznává se, že výkonností požadovaných v tomto předpise nelze dosáhnout za všech podmínek (výkonnost systému může ovlivnit stav vozidla, adheze vozovky, povětrnostní podmínky, horší stav silniční infrastruktury, dopravní scénáře atd.). Skutečné podmínky a vlastnosti reálného prostředí by neměly vést k falešným výstražným signálům či neopodstatněnému brzdění, které by řidiče přiměly k deaktivaci systému.
Tento předpis platí pro již namontované systémy. Nebrání smluvním stranám v nařízení povinné montáže AEBS schváleného podle tohoto předpisu.
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
Tento předpis se vztahuje na schválení vozidel kategorií M1 a N1 (1) z hlediska jejich palubního systému
a) |
k zabránění srážce se zadní částí osobního automobilu ve stejném jízdním pruhu nebo zmírnění závažnosti takové srážky; |
b) |
k zabránění srážce s chodcem nebo ke zmírnění závažnosti takové srážky. |
2. DEFINICE
Pro účely tohoto předpisu:
2.1 |
„Vyspělým systémem nouzového brzdění (AEBS)“ se rozumí systém, který dokáže automaticky zjistit bezprostřední hrozbu srážky při jízdě vpřed, aktivovat brzdový systém vozidla a zpomalit vozidlo s cílem zabránit srážce nebo ji zmírnit. |
2.2 |
„Nouzovým brzděním“ se rozumí požadavek na brzdění vyslaný systémem AEBS do systému provozního brzdění vozidla. |
2.3 |
„Výstrahou před srážkou“ se rozumí výstraha vyslaná systémem AEBS řidiči, jakmile systém AEBS zjistí hrozbu srážky při jízdě vpřed. |
2.4 |
„Typem vozidla z hlediska jeho vyspělého systému nouzového brzdění“ se rozumí kategorie vozidel, která se vzájemně neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:
|
2.5 |
„Zkoušeným vozidlem“ se rozumí vozidlo, které je zkoušeno. |
2.6 |
„Měkkým cílem“ se rozumí cíl, který v případě srážky utrpí minimální škodu a způsobí minimální škodu zkoušenému vozidlu. |
2.7 |
„Cílovým objektem – vozidlem“ se rozumí cíl, který představuje vozidlo. |
2.8 |
„Cílovým objektem – chodcem“ se rozumí měkký cíl, který představuje chodce. |
2.9 |
„Společnou plochou“ se rozumí plocha, na níž mohou být zobrazeny nejméně dvě informační funkce (např. symbol), nikoliv však současně. |
2.10 |
„Samočinnou kontrolou“ se rozumí integrovaná funkce, jež průběžně kontroluje, zda nedošlo k poruše systému, přinejmenším v době, kdy je systém aktivní. |
2.11 |
„Dobou do srážky (TTC)“ se rozumí doba, jež se rovná podílu podélné vzdálenosti (ve směru jízdy zkoušeného vozidla) mezi zkoušeným vozidlem a cílem a podélné relativní rychlosti zkoušeného vozidla a cíle v jakémkoli okamžiku. |
2.12 |
„Suchou vozovkou“ se rozumí vozovka se jmenovitým maximálním brzdným koeficientem 0,9. |
2.13 |
„Maximálním brzdným koeficientem (PBC)“: se rozumí koeficient tření mezi pneumatikou a povrchem vozovky změřený při maximálním zpomalení odvalující se pneumatiky. |
2.14 |
„Kalibrací“ se rozumí proces nastavení odezvy měřícího systému, tak aby se jeho výstupní hodnoty shodovaly s referenčními signály v příslušném rozsahu. |
2.15 |
„Hmotností vozidla v provozním stavu“ se rozumí hmotnost nenaloženého vozidla s karoserií, včetně chladicího média, olejů, 90 procent paliva, 100 procent jiných tekutin, řidiče (75 kg), avšak bez odpadní vody, nářadí, náhradního kola. |
2.16 |
„Nenaloženým vozidlem“ se rozumí hmotnost v provozním stavu s dodatečnou hmotností nejvýše 125 kg. Tato dodatečná hmotnost zahrnuje měřicí zařízení a případnou druhou osobu na předním sedadle odpovědnou za zaznamenávání výsledků. |
2.17 |
„Naloženým vozidlem“ se rozumí, pokud není uvedeno jinak, vozidlo naložené tak, že dosahuje své „maximální hmotnosti“. |
2.18 |
„Maximální hmotností“ se rozumí maximální technicky přípustná hmotnost podle prohlášení výrobce (tato hmotnost může být vyšší, než je „maximální přípustná hmotnost“ stanovená vnitrostátním orgánem). |
3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ
3.1 |
Žádost o schválení typu vozidla z hlediska vyspělého systému nouzového brzdění podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce. |
3.2 |
K žádosti musí být ve třech vyhotoveních připojeny níže uvedené dokumenty: |
3.2.1 |
Popis typu vozidla, pokud jde o položky uvedené v bodě 2.4, se souborem dokumentace, který podává informace o základní koncepci vyspělého systému nouzového brzdění a o prostředcích, kterými je spojen s ostatními systémy vozidla nebo kterými přímo ovládá výstupní proměnné. Uvádějí se čísla a/nebo symboly identifikující typ vozidla. |
3.3 |
Technické zkušebně provádějící schvalovací zkoušky se předá vozidlo, které představuje typ vozidla, jenž má být schválen. |
4. SCHVÁLENÍ
4.1 |
Schválení vozidla se udělí v případě, že typ vozidla předaný ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky bodu 5. |
4.2 |
Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení; první dvě číslice (v současnosti 00, což odpovídá sérii změn 00) udávají sérii změn zahrnující nejnovější podstatné technické změny předpisu v době udělení schválení. Táž smluvní strana nesmí udělit stejné číslo témuž typu vozidla vybavenému jiným typem AEBS, nebo jinému typu vozidla. |
4.3 |
Oznámení o schválení nebo odmítnutí či odnětí schválení podle tohoto předpisu se sdělí smluvním stranám dohody prostřednictvím formuláře, který je v souladu se vzorem v příloze 1, a dokumentace poskytnuté žadatelem ve formátu nepřesahujícím A4 (210 × 297 mm) nebo složených v tomto formátu a ve vhodném měřítku nebo elektronickém formátu. |
4.4 |
Na každé vozidlo, které je shodné s typem vozidla schváleným podle tohoto předpisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení typu, která odpovídá vzoru popsanému v příloze 2 a sestává z: |
4.4.1 |
písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila; (2) |
4.4.2 |
čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice předepsané v bodě 4.4.1. |
4.5 |
Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 4.4.1 opakovat; v takovém případě se čísla předpisu a schválení a doplňkové symboly uvedou ve svislých sloupcích umístěných vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.4.1. |
4.6 |
Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná. |
4.7 |
Značka schválení typu musí být umístěna v blízkosti štítku s údaji o vozidle nebo na tomto štítku. |
5. SPECIFIKACE
5.1 |
Obecné požadavky |
5.1.1 |
Každé vozidlo vybavené systémem AEBS, které odpovídá definici v bodě 2.1 musí splňovat požadavky na výkonnost stanovené v bodech 5.1 až 5.6.2 tohoto předpisu, požadavky předpisu OSN č. 13-H ve znění série změn 01 v případě vozidel kategorií M1 a N1 nebo předpisu OSN č. 13 ve znění série změn 11 v případě vozidel kategorie N1 a musí být vybaveno protiblokovací funkcí v souladu s požadavky na účinnost uvedenými v příloze 6 předpisu OSN č. 13-H ve znění série změn 01 nebo přílohy 13 předpisu OSN č. 13 ve znění série změn 11. |
5.1.2 |
Účinnost systému AEBS nesmí být nepříznivě ovlivněna magnetickým nebo elektrickým polem. To se prokazuje splněním technických požadavků a přechodných ustanovení předpisu č. 10 ve znění série změn 05. |
5.1.3 |
Shoda s bezpečnostními aspekty elektronických řídicích systémů se prokazuje splněním požadavků v příloze 3. |
5.1.4 |
Výstražné signály
Kromě výstrah před srážkou popsaných v bodech 5.2.1.1 a 5.2.2.1 musí systém dávat řidiči tyto odpovídající výstražné signály: |
5.1.4.1 |
Výstražný signál poruchy, pokud dojde k poruše systému AEBS, jež znemožňuje splnění požadavků uvedených v tomto předpisu. Výstražný signál musí odpovídat bodu 5.5.4. |
5.1.4.1.1 |
V případě elektricky zjistitelné poruchy nesmí být mezi samočinnými kontrolami systému AEBS výrazný časový interval a při následném rozsvícení výstražného signálu nesmí dojít ke zpoždění. |
5.1.4.1.2 |
Pokud nebyl systém po kumulativní době jízdy 15 sekund při rychlosti vyšší než 10 km/h kalibrován, musí být informace o tomto stavu sdělena řidiči. Tato informace musí být v systému až do úspěšné kalibrace. |
5.1.4.2 |
Pokud je vozidlo vybaveno prostředky k manuální deaktivaci systému AEBS, musí být řidič upozorněn, že je systém deaktivován. Výstražný signál musí odpovídat bodu 5.4.2. |
5.1.4.3 |
V případě zjištění neelektrické poruchy (např. zaslepení čidla nebo nesprávné seřízení čidla) se rozsvítí výstražný signál definovaný v bodě 5.1.4.1. |
5.1.5 |
Nouzové brzdění
S výhradou ustanovení bodu 5.3.1 a 5.3.2 systém poskytuje zásahy nouzového brzdění popsané v bodech 5.2.1.2 a 5.2.2.2, jejichž účelem je podstatně snížit rychlost zkoušeného vozidla. |
5.1.6 |
Zabránění chybné reakci
Systém musí být konstruován tak, aby minimalizoval spouštění signálů výstrahy před srážkou a aby nedocházelo k samočinnému brzdění v situacích, kdy by řidič nezaregistroval hrozící srážku. To se prokazuje v posouzení provedeném podle přílohy 3 tohoto předpisu pro scénáře uvedené v dodatku 2 k tomuto předpisu. |
5.2 |
Zvláštní požadavky |
5.2.1 |
Scénář srážky dvou vozidel |
5.2.1.1 |
Výstraha před srážkou
Pokud lze 0,8 sekundy před nouzovým brzděním předvídat srážku s vozidlem kategorie M1 jedoucím před zkoušeným vozidlem ve stejném jízdním pruhu, přičemž je relativní rychlost vyšší než rychlost, do níž je vozidlo schopno zabránit srážce, musí výstraha před srážkou odpovídat bodu 5.5.1 a musí být vydána nejpozději 0,8 sekundy před začátkem nouzového brzdění. Pokud však srážku nelze předvídat 0,8 sekundy před nouzovým brzděním, vydá se výstraha před srážkou bezprostředně po zjištění. Výstraha před srážkou smí být zrušena, pokud podmínky představující nebezpečí srážky pominou. |
5.2.1.2 |
Nouzové brzdění
Pokud systém zjistí bezprostřední hrozbu srážky, vyšle do systému provozního brzdění vozidla požadavek na brzdění vedoucí ke zpomalení o alespoň 5,0 m/s2. Nouzové brzdění může být zrušeno, pokud podmínky představující nebezpečí srážky pominou. To se zkouší podle bodů 6.4 a 6.5 tohoto předpisu. |
5.2.1.3 |
Rychlost
Systém musí být aktivní alespoň v rozsahu rychlosti vozidla od 10 km/h do 60 km/h, a to za jakýchkoli podmínek zatížení vozidla, pokud není ručně deaktivován podle bodu 5.4. |
5.2.1.4 |
Snížení rychlosti požadavkem na brzdění
Jakmile je systém AEBS aktivován, musí být schopen snížit maximální relativní rychlost nárazu tak, jak je uvedeno v následující tabulce:
Uznává se, že za podmínek, které neodpovídají výše uvedenému, nemusí být vždy zcela dosaženo výkonností uvedených v této tabulce. Systém však za těchto jiných podmínek nesmí deaktivovat nebo radikálně změnit strategii řízení. To se prokazuje v souladu s přílohou 3 tohoto předpisu. Maximální relativní rychlost nárazu (km/h) pro vozidla kategorie M1
Maximální relativní rychlost nárazu (km/h) pro vozidla kategorie N1 (*1)
|
5.2.2 |
Scénář srážky vozidla s chodcem |
5.2.2.1 |
Výstraha před srážkou
Pokud systém AEBS zjistí možnost srážky s chodcem přecházejícím vozovku konstantní rychlostí 5 km/h, musí výstraha před srážkou odpovídat bodu 5.5.1 a musí být vydána nejpozději při začátku zásahu nouzového brzdění. Výstraha před srážkou smí být zrušena, pokud podmínky představující nebezpečí srážky pominou. |
5.2.2.2 |
Nouzové brzdění
Pokud systém zjistí možnost bezprostředně hrozící srážky, vyšle do systému provozního brzdění vozidla požadavek na brzdění vedoucí ke zpomalení o alespoň 5,0 m/s2. Nouzové brzdění může být zrušeno, pokud podmínky představující nebezpečí srážky pominou. To se zkouší v souladu s bodem 6.6 tohoto předpisu. |
5.2.2.3 |
Rychlost
Systém musí být aktivní alespoň v rozsahu rychlosti vozidla od 20 km/h do 60 km/h, a to za jakýchkoli podmínek zatížení vozidla, pokud není ručně deaktivován podle bodu 5.4. |
5.2.2.4 |
Snížení rychlosti požadavkem na brzdění
Jakmile je systém AEBS aktivován, musí být schopen snížit maximální relativní rychlost nárazu tak, jak je uvedeno v následující tabulce:
Uznává se, že za podmínek, které neodpovídají výše uvedenému, nemusí být vždy zcela dosaženo výkonností uvedených v této tabulce. Systém však za těchto jiných podmínek nesmí deaktivovat nebo radikálně změnit strategii řízení. To se prokazuje v souladu s přílohou 3 tohoto předpisu. Maximální rychlost nárazu (km/h) pro vozidla kategorie M1 (*2)
Maximální rychlost nárazu (km/h) pro vozidla kategorie N1 (*3)
|
5.3 |
Přerušení řidičem |
5.3.1 |
AEBS musí řidiči umožňovat přerušení výstrahy před srážkou a nouzového brzdění. |
5.3.2 |
V obou výše zmíněných případech může být přerušení zahájeno jakýmkoli aktivním zásahem (např. použitím funkce „kick-down“, manipulací s ovládacím prvkem směrových svítilen), jímž dává řidič najevo, že si je vědom mimořádné situace. Seznam těchto aktivních zásahů musí výrobce vozidla při schvalování typu předložit příslušné technické zkušebně a připojit ho ke zkušebnímu protokolu. |
5.4 |
Ruční deaktivace |
5.4.1 |
Pokud je vozidlo vybaveno prostředky k ruční deaktivaci funkce AEBS, platí následující podmínky: |
5.4.1.1 |
Funkce AEBS musí být automaticky obnovena na začátku každého nového cyklu zapalování. |
5.4.1.2 |
Řízení systému AEBS musí být navrženo tak, aby ruční deaktivace nebyla možná provedením méně než dvou záměrných úkonů. |
5.4.1.3 |
Řízení systému AEBS musí být nainstalováno tak, aby bylo v souladu s příslušnými požadavky a přechodnými ustanoveními předpisu OSN č. 121 ve znění série změn 01. |
5.4.1.4 |
Nesmí být možné deaktivovat AEBS při rychlosti nad 10 km/h. |
5.4.2 |
Je-li vozidlo vybaveno prostředky k automatické deaktivaci funkce AEBS, například v situaci při použití mimo pozemní komunikace, je-li taženo, provozováno na dynamometru, při provozu v myčce, v případě nezjistitelného nesprávného seřízení čidel, použijí se v příslušných případech tyto podmínky: |
5.4.2.1 |
Při schvalování typu výrobce vozidla technické zkušebně předloží seznam situací a odpovídajících kritérií, kdy se systém AEBS automaticky deaktivuje, který se připojí ke zkušebnímu protokolu. |
5.4.2.2 |
Funkce AEBS se automaticky znovu aktivuje, jakmile pominou podmínky, jež vedly k automatické deaktivaci. |
5.4.3 |
Nepřetržitý optický výstražný signál musí řidiče informovat o tom, že funkce AEBS byla deaktivována. Pro tento účel může být použit žlutý výstražný signál uvedený v bodě 5.5.4. |
5.5 |
Výstražná signalizace |
5.5.1 |
Výstraha před srážkou uvedená v bodech 5.2.1.1 a 5.2.2.1 musí být zajištěna nejméně dvěma z těchto tří způsobů: akustický, haptický či optický. |
5.5.2 |
Při schvalování typu musí výrobce vozidla předložit popis výstražné signalizace a pořadí, v jakém výstražné signály upozorňují řidiče na hrozbu srážky, a tento popis musí být zaznamenán ve zkušebním protokolu. |
5.5.3 |
V případě, že je pro výstrahu před srážkou použit i optický prostředek, může být optickým signálem blikání výstražného signálu poruchy podle bodu 5.5.4. |
5.5.4 |
Výstražným signálem poruchy podle bodu 5.1.4.1 je nepřetržitý žlutý optický výstražný signál. |
5.5.5 |
Každý optický výstražný signál AEBS se aktivuje buď tehdy, když se spínač zapalování (startování) přepne do polohy „zapnuto“ (běh motoru), nebo když je spínač zapalování (startování) v poloze mezi „zapnuto“ (běh motoru) a „startování“, kterou výrobce určil jako kontrolní polohu (počáteční systém (zapnutí)). Tento požadavek se nevztahuje na výstražné signály zobrazené na společné ploše. |
5.5.6 |
Optické výstražné signály musí být viditelné i za denního světla; uspokojivý stav výstražných signálů musí mít řidič možnost snadno zkontrolovat ze svého sedadla. |
5.5.7 |
Když má řidič k dispozici optický výstražný signál, který upozorňuje na skutečnost, že systém AEBS dočasně není k dispozici, například kvůli špatnému počasí, musí být tento signál nepřetržitý a žlutý. Pro tento účel se může použít žlutý výstražný signál uvedený v bodě 5.5.4. |
5.6 |
Ustanovení o pravidelných technických prohlídkách |
5.6.1 |
U pravidelných technických prohlídek musí být možné potvrdit správný provozní stav systému AEBS tak, že se po zapnutí a kontrole kterékoli žárovky zkontroluje stav výstražného signálu poruchy.
V případě, že se výstražný signál poruchy nachází na společné ploše, je před kontrolou stavu výstražného signálu poruchy nutné zkontrolovat, jestli funguje společná plocha. |
5.6.2 |
Při schvalování typu musí být předána důvěrná informace o výrobcem zvolených prostředcích ochrany proti jednoduché neoprávněné změně funkce výstražného signálu poruchy.
Tento požadavek na ochranu je alternativně splněn tím, že existuje další prostředek ke kontrole řádného provozního stavu systému AEBS. |
6. ZKUŠEBNÍ POSTUP
6.1 |
Zkušební podmínky |
6.1.1 |
Zkouší se na hladkém, suchém betonovém či asfaltovém povrchu, kde jsou dobré adhezní podmínky. |
6.1.1.1 |
Pokud není stanoveno jinak, povrch zkušební dráhy musí mít jmenovitý (3) maximální brzdný koeficient 0,9, který se měří: |
6.1.1.2 |
buď s referenční zkušební pneumatikou podle normy ASTM č. E1136 (American Society for Testing and Materials) podle metody ASTM č. E1337-90 při rychlosti 40 mil/h, nebo |
6.1.1.3 |
metodou určení hodnoty „k“ specifikovanou v dodatku 2 k příloze 6 předpisu OSN č. 13-H. |
6.1.1.4 |
Zkušební povrch má pravidelný sklon nejvýše 1 %. |
6.1.2 |
Teplota prostředí musí být 0 °C až 45 °C. |
6.1.3 |
Vodorovná viditelnost musí být taková, aby byl cíl vidět po celou dobu zkoušky. |
6.1.4 |
Zkoušky se provedou tehdy, pokud výsledky nemohou být ovlivněny větrem. |
6.1.5 |
Podmínky přirozeného osvětlení musí být homogenní ve zkušební oblasti a musí překračovat 1 000 luxů v případě scénáře srážky dvou vozidel, jak stanoví bod 5.2.1 a 2 000 luxů v případě scénáře srážky vozidla s chodcem, jak stanoví bod 5.2.2. Mělo by být zajištěno, aby zkoušky nebyly prováděny za jízdy směrem ke slunci nebo směrem od slunce pod nízkým úhlem. |
6.2 |
Stav vozidla |
6.2.1 |
Hmotnost při zkoušce
Vozidlo se zkouší alespoň v nenaloženém a naloženém stavu. Rozložení nákladu musí odpovídat doporučení výrobce. Po zahájení zkoušky již nesmí být prováděny žádné změny. |
6.2.2 |
Stabilizace před zkouškou |
6.2.2.1 |
Pokud je požadována výrobcem vozidla.
Vozidlo může ujet maximálně 100 km na kombinaci městských a mimoměstských komunikacích za běžného provozu a se silničním vybavením, aby byl kalibrován systém čidel. Vozidlo může být podrobeno sekvenci brzdění, aby bylo zajištěno usazení systému provozního brzdění před zkouškou. |
6.2.2.2 |
Podrobnosti týkající se stabilizace před zkouškou požadované výrobcem vozidla se uvedou a zaznamenají v dokumentaci ke schválení typu vozidla. |
6.3 |
Zkušební cíle |
6.3.1 |
Jako cíl se při zkouškách detekce vozidla použije běžný sériově vyráběný osobní automobil kategorie M1 AA sedan, případně „měkký cíl“ představující toto vozidlo, pokud jde o jeho detekční vlastnosti týkající se systému čidel systému AEBS zkoušeného podle normy ISO 19206-1:2018. Referenční bod pro umístění vozidla musí být nejzadnější bod na střednici vozidla. |
6.3.2 |
Cíle použité pro zkoušky detekce chodce musí být „měkké cíle“ a na základě svých vlastností musí být vhodné jako reprezentativní náhražka lidského těla, tak aby byly použitelné pro systém čidel zkoušeného systému AEBS podle normy ISO 19206-2:2018. |
6.3.3 |
Podrobnosti, které umožní přesně identifikovat a reprodukovat cíl (cíle), musí být zaznamenány v dokumentaci ke schválení typu vozidla. |
6.4 |
Zkouška výstražného signálu srážky a aktivace se stojícím cílovým objektem – vozidlem |
6.4.1 |
Zkoušené vozidlo se musí ke stojícímu cíli blížit po rovné dráze po dobu nejméně dvou sekund před funkční částí zkoušky, přičemž nesmí být odchýleno od střednice cíle o více než 0,2 m.
Zkoušky se provádějí s vozidlem pohybujícím se rychlostí 20, 42 a 60 km/h (s dovolenou odchylkou +0/-2 km/h). Je-li to považováno za odůvodněné, může technická zkušebna zkoušet jakékoli jiné rychlosti v rozsahu rychlostí stanoveném v bodě 5.2.1.3. Funkční část zkoušky začne, jakmile se zkoušené vozidlo pohybuje konstantní rychlostí a je od cíle ve vzdálenosti odpovídající době do srážky (TTC) nejméně 4 sekundy. Od zahájení funkční části až do okamžiku srážky nesmí řidič provádět žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy. |
6.4.2 |
Načasování režimů výstrahy před srážkou uvedených v bodě 5.5.1 musí být v souladu s ustanoveními bodu 5.2.1.1. |
6.5 |
Zkouška výstražného signálu srážky a aktivace s pohybujícím se cílovým objektem – vozidlem |
6.5.1 |
Zkoušené vozidlo a pohyblivý cíl se musí pohybovat po rovné dráze stejným směrem po dobu nejméně dvou sekund před funkční částí zkoušky, přičemž zkoušené vozidlo nesmí být odchýleno od střednice cíle o více než 0,2 m.
Zkoušky se provádějí s vozidlem pohybujícím se rychlostí 30 a 60 km/h a cílem pohybujícím se rychlostí 20 km/h (s dovolenou odchylkou +0/–2 km/h jak u zkoušeného, tak i cílového vozidla). Je-li to považováno za odůvodněné, může technická zkušebna zkoušet jakékoli jiné rychlosti zkoušeného a cílového vozidla v rozsahu rychlostí stanoveném v bodě 5.2.1.3. Funkční část zkoušky začne, jakmile se zkoušené vozidlo pohybuje konstantní rychlostí a je ve vzdálenosti od cíle odpovídající času do srážky nejméně 4 sekundy. Od zahájení funkční části zkoušky až do doby, kdy zkoušené vozidlo dosáhne stejné rychlosti jako cíl, nesmí řidič provádět žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy. |
6.5.2 |
Načasování režimů výstrahy před srážkou uvedených v bodě 5.5.1 musí být v souladu s ustanoveními bodu 5.2.1.1. |
6.6 |
Zkouška výstražného signálu srážky a aktivace s cílovým objektem – chodcem |
6.6.1 |
Zkoušené vozidlo se musí k cílovému objektu – chodci blížit po rovné dráze po dobu nejméně dvou sekund před funkční částí zkoušky, přičemž zkoušené vozidlo nesmí být odchýleno od střednice bodu nárazu o více než 0,1 m.
Funkční část zkoušky začne, jakmile se zkoušené vozidlo pohybuje konstantní rychlostí a je od bodu srážky ve vzdálenosti odpovídající času do srážky nejméně 4 sekundy. Cílový objekt – chodec se musí pohybovat po přímé dráže kolmé ke směru pohybu zkoušeného vozidla konstantní rychlostí 5 km/h ± 0,2 km/h, přičemž tento pohyb nezačne před začátkem funkční části zkoušky. Poloha cílového objektu – chodce se koordinuje se zkušebním vozidlem tak, aby se bod nárazu cílového objektu – chodce na přední části zkoušeného vozidla nacházel na podélné střednici zkoušeného vozidla, s dovolenou odchylkou nepřesahující 0,1 m pokud si zkoušené vozidlo zachová předepsanou zkušební rychlost po celou funkční část zkoušky a pokud nebrzdí. Zkoušky se provádějí s vozidlem pohybujícím se rychlostí 20, 30 a 60 km/h (s dovolenou odchylkou +0/–2 km/h). Technická zkušebna může zkoušet jakékoli jiné rychlosti v rozsahu rychlostí stanoveném v bodech 5.2.2.3 a 5.2.2.4. Od zahájení funkční části až do okamžiku, kdy se zkoušené vozidlo vyhne srážce nebo mine bod nárazu s cílovým objektem – chodcem, nesmí řidič provádět žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy. Výše předepsaná zkouška se provede s „měkkým cílem“ představujícím dětského chodce ve věku 6 let podle definice v bodě 6.3.2. |
6.6.2 |
Načasování režimů výstrahy před srážkou uvedených v bodě 5.5.1 musí být v souladu s ustanoveními bodu 5.2.2.1. |
6.7 |
(Vyhrazeno) |
6.8 |
Zkouška detekce poruchy |
6.8.1 |
Simuluje se elektrická porucha, například tak, že se odpojí přívod elektrické energie k některé součásti systému AEBS nebo se rozpojí některý elektrický spoj mezi součástmi systému AEBS. Při simulaci poruchy systému AEBS se nesmí odpojit elektrické spojení zajišťující výstražný signál řidiči podle bodu 5.5.4 ani nesmí být odpojeno ovládání ruční deaktivace systému AEBS uvedené v bodě 5.4. |
6.8.2 |
Výstražný signál poruchy uvedený v bodě 5.5.4 se aktivuje a zůstane v činnosti nejpozději 10 s poté, co vozidlo překročilo rychlost 10 km/h, a u stojícího vozidla musí být opět aktivován bezprostředně po následném vypnutí a zapnutí zapalování, dokud simulovaná porucha trvá. |
6.9 |
Zkouška deaktivace |
6.9.1 |
U vozidel vybavených prostředky k deaktivaci systému AEBS se spínač zapalování (startování) přepne do polohy „zapnuto“ (běh motoru) a deaktivuje se systém AEBS. Aktivuje se výstražný signál uvedený v bodě 5.4.2. Spínač zapalování (startování) se přepne do polohy „vypnuto“. Spínač zapalování (startování) se opět přepne do polohy „zapnuto“ (běh motoru) a ověří se, zda nedošlo k opětovné aktivaci dříve aktivovaného výstražného signálu, což signalizuje, že systém AEBS byl obnoven, jak je uvedeno v bodě 5.4.1. Pokud se systém zapalování aktivuje pomocí „klíčku“, musí být tento požadavek splněn, aniž by došlo k vyjmutí klíčku. |
6.10 |
Spolehlivost systému |
6.10.1 |
Každý z výše uvedených scénářů zkoušek, kde scénář popisuje jedno uspořádání zkoušky při jedné rychlosti zkoušeného vozidla při jednom zatížení jedné kategorie (vozidlo–vozidlo, vozidlo–chodec), se provede dvakrát. Jestliže při jednom ze dvou zkušebních cyklů není dosaženo požadované výkonnosti, může se zkouška jednou zopakovat. Zkušební scénář se považuje za úspěšně absolvovaný, je-li požadované výkonnosti dosaženo ve dvou zkušebních cyklech. Počet neúspěšných zkušebních cyklů v rámci jedné kategorie nesmí překročit:
|
6.10.2 |
Ve spolupráci s technickou zkušebnou se u každého neúspěšného zkušebního cyklu vypracuje analýza jeho hlavní příčiny, která se připojí ke zkušebnímu protokolu. Nelze-li hlavní příčinu dát do souvislosti s odchylkou v uspořádání zkoušky, může technická zkušebna zkoušet za jakýchkoli jiných rychlostí z rozsahu rychlostí vymezeného v bodě 5.2.1.3, 5.2.1.4, 5.2.2.3, nebo 5.2.2.4, podle toho, který bod se v daném případě použije. |
6.10.3 |
Při posuzování podle přílohy 3 musí výrobce prostřednictvím vhodné dokumentace prokázat, že je systém schopen spolehlivě dosahovat požadovaných výkonností. |
7. ZMĚNA TYPU VOZIDLA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ
7.1 |
Každá změna typu vozidla uvedená v bodě 2.4 se oznámí schvalovacímu orgánu, který typ vozidla schválil. Schvalovací orgán pak může buď: |
7.1.1 |
usoudit, že provedené změny nemají nepříznivý účinek na podmínky udělení schválení, a udělit rozšíření schválení, nebo |
7.1.2 |
usoudit, že provedené změny mají vliv na podmínky udělení schválení a před udělením rozšíření schválení je tedy zapotřebí provést další zkoušky nebo kontroly. |
7.2 |
Potvrzení nebo odmítnutí schválení, v němž jsou uvedeny změny, se postupem uvedeným v bodě 4.3 sdělí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis. |
7.3 |
Schvalovací orgán informuje ostatní smluvní strany o rozšíření prostřednictvím formuláře sdělení uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu. Každému rozšíření přiřadí pořadové číslo, které se označuje jako číslo rozšíření. |
8. SHODNOST VÝROBY
8.1 |
Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v příloze 1 dohody z roku 1958 (E/ECE/TRANS/505/Rev.3) a splňovat tyto požadavky: |
8.2 |
Každé vozidlo schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeno tak, aby bylo shodné se schváleným typem vozidla, tj. splňovalo požadavky uvedené v bodě 5. |
8.3 |
Schvalovací orgán, který udělil schválení, může kdykoliv ověřit postupy pro kontrolu shodnosti, které se používají v každé výrobní jednotce. Obvyklá četnost těchto kontrol je jednou za dva roky. |
9. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY
9.1 |
Schválení typu vozidla udělené podle tohoto předpisu může být odňato, pokud nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 8. |
9.2 |
Pokud smluvní strana odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně to zasláním formuláře sdělení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu oznámí ostatním smluvním stranám, které tento předpis uplatňují. |
10. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY
Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného v souladu s tímto předpisem, informuje o tom schvalovací orgán, který udělil schválení, a ten o tom prostřednictvím formuláře sdělení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu informuje ostatní smluvní strany dohody, jež tento předpis uplatňují.
11. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ
Smluvní strany dohody, jež uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů (4) názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provedení schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů, které schválení udělují a kterým se mají zasílat formuláře potvrzující schválení nebo rozšíření nebo odmítnutí nebo odnětí schválení.
12. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
12.1 |
Od úředního data vstupu série změn 01 v platnost žádná ze smluvních stran, které uplatňují tento předpis, neodmítne udělit nebo uznat schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 01. |
12.2 |
Od 1. května 2024 nejsou smluvní strany uplatňující tento předpis povinny uznávat schválení typu podle tohoto předpisu v jeho původním znění, jež byla poprvé vydána po 1. květnu 2024. |
12.3 |
Do 1. května 2026 uznají smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení typu podle tohoto předpisu v jeho původním znění, jež byla poprvé vydána před 1. květnem 2024. |
12.4 |
Od 1. května 2026 nejsou smluvní strany uplatňující tento předpis povinny uznávat schválení typu vydaná podle tohoto předpisu v jeho původním znění. |
12.5 |
Bez ohledu na ustanovení bodu 12.4 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále uznávat schválení typu vydaná podle tohoto předpisu v jeho původním znění pro vozidla, jež nejsou dotčena změnami zavedenými sérií změn 01. |
12.6 |
Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, neodmítnou udělit schválení typu podle některé z předchozích sérií změn nebo rozšíření tohoto předpisu. |
(1) Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6, bod 2 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html
(2) Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6.
(*1) Pro relativní rychlosti mezi uvedenými hodnotami (např. 53 km/h) se použije maximální relativní rychlost nárazu (tj. 35/30 km/h) přiřazená nejbližší vyšší relativní rychlosti (tj. 55 km/h).
Pro hmotnosti vyšší než hmotnost v provozním stavu se použije maximální relativní rychlost nárazu přiřazená maximální hmotnosti.
(*2) Pro relativní rychlosti mezi uvedenými hodnotami (např. 53 km/h) se použije maximální relativní rychlost nárazu (tj. 30/30 km/h) přiřazená nejbližší vyšší relativní rychlosti (tj. 55 km/h).
Pro hmotnosti vyšší než hmotnost v provozním stavu se použije maximální relativní rychlost nárazu přiřazená maximální hmotnosti.
(*3) Pro rychlosti zkoušeného vozidla mezi uvedenými hodnotami (např. 53 km/h) se použije maximální rychlost nárazu (tj. 35/30 km/h) přiřazená nejbližší vyšší rychlosti zkoušeného vozidla (tj. 55 km/h).
Pro hmotnosti vyšší než hmotnost v provozním stavu se použije maximální relativní rychlost nárazu přiřazená maximální hmotnosti.
(3) „Jmenovitou“ hodnotou se rozumí teoretická cílová hodnota.
(4) Pro výměnu takových informací se sekretariátem poskytuje sekretariát EHK OSN on-line platformu („/343 Application“) https://www.unece.org/trans/main/wp29/datasharing.html
PŘÍLOHA 1
Sdělení
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
(1) |
Vydal: název správního orgánu: |
… … |
ve věci (2): |
udělení schválení |
|
rozšíření schválení |
|
odmítnutí schválení |
|
odnětí schválení |
|
definitivního ukončení výroby |
typu vozidla z hlediska vyspělého systému nouzového brzdění podle předpisu OSN č. 152
Schválení č.: …
1. |
Obchodní značka: … |
2. |
Typ a obchodní název (názvy): … |
3. |
Název a adresa výrobce: … |
4. |
Případně název a adresa zástupce výrobce: … |
5. |
Stručný popis vozidla: … |
6. |
Datum předání vozidla ke schválení: … |
7. |
Technická zkušebna odpovědná za provádění schvalovacích zkoušek: … |
8. |
Datum protokolu vydaného touto zkušebnou: … |
9. |
Číslo protokolu vydaného touto zkušebnou: … |
10. |
Schválení uděleno/odmítnuto/rozšířeno/odňato:2 |
11. |
Místo: … |
12. |
Datum: … |
13. |
Podpis: … |
14. |
K tomuto sdělení se připojují tyto doklady opatřené výše uvedeným číslem schválení:… |
15. |
Poznámky: … |
(1) Rozlišovací číslo země, která schválení udělila/rozšířila/odmítla/odňala (viz ustanovení o schválení v tomto předpisu).
(2) Nehodící se škrtněte.
PŘÍLOHA 2
Uspořádání značek schválení typu
(viz body 4.4 až 4.4.2 tohoto předpisu)
a = minimálně 8 mm
Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle označuje, že dotčený typ vozidla byl schválen v Belgii (E 6) z hlediska vyspělého systému nouzového brzdění (AEBS) podle předpisu OSN č. 152 (písmeno C označuje zkoušku vozidlo–vozidlo a písmeno P zkoušku vozidlo–chodec). První dvě číslice čísla schválení označují, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu OSN č. 152 v jeho původním znění.
PŘÍLOHA 3
Zvláštní požadavky týkající se bezpečnostních hledisek elektronických řídicích systémů
1. Obecně
V této příloze jsou definovány zvláštní požadavky na dokumentaci, strategii týkající se poruch a na ověřování s ohledem na bezpečnostní hlediska komplexních elektronických řídicích systémů vozidel (viz bod 2.4), pokud jde o tento předpis.
Tato příloha platí také pro bezpečnostní funkce uvedené v tomto předpisu, které jsou řízeny elektronickým systémem (elektronickými systémy) (bod 2.3), pokud jde o tento předpis.
Tato příloha nespecifikuje kritéria výkonnosti „systému“, ale je zde uvedena metodika uplatněná při tvorbě návrhu systému a informace, které musí být pro účely schválení typu předloženy technické zkušebně.
Tyto informace musí prokázat, že „systém“ splňuje, jak za normálního stavu, tak při poruše, všechny příslušné požadavky na účinnost stanovené v jiných částech tohoto předpisu a že je konstruován tak, aby během svého provozu nezpůsoboval kritická bezpečnostní rizika.
2. Definice
Pro účely této přílohy:
2.1 |
„Systémem“ se rozumí elektronický řídicí systém nebo komplexní elektronický řídicí systém, který zajišťuje nebo tvoří část převodu ovládání funkce, které se týká tento předpis. Tento termín zahrnuje také každý jiný systém, který spadá do oblasti působnosti tohoto předpisu, a také přenosové spoje do jiných systémů nebo z nich, které jsou mimo oblast působnosti tohoto předpisu, a které působí na funkci, které se týká tento předpis. |
2.2 |
„Koncepcí bezpečnosti“ se rozumí popis opatření začleněných do systému (např. v rámci elektronických jednotek) k zajištění integrity systému a tím bezpečného provozu jak za normálního stavu, tak při poruše, a to i v případě elektrické poruchy. Částí koncepce bezpečnosti může být možnost přechodu k částečnému fungování nebo dokonce záložnímu systému zajišťujícímu nezbytné funkce vozidla. |
2.3 |
„Elektronickým řídicím systémem“ se rozumí kombinace jednotek konstruovaná k tomu, aby podporovala zajištění stanovené funkce řízení vozidla pomocí elektronického zpracování dat. Takové systémy, často softwarově ovládané, se skládají z jednotlivých funkčních součástí, jako jsou čidla, elektronické řídicí jednotky a akční členy, a jsou propojeny přenosovými spoji. Mohou zahrnovat mechanické, elektropneumatické či elektrohydraulické prvky. |
2.4 |
„Komplexními elektronickými řídicími systémy vozidel“ se rozumí elektronické řídicí systémy, ve kterých může být funkce řízená elektronickým systémem nebo ovládaná řidičem potlačena systémem/funkcí elektronického řízení vyšší úrovně. Funkce, která je překonána, se stane částí komplexního systému, stejně jako každý překonávající systém / každá překonávající funkce v oblasti působnosti tohoto předpisu. Zahrnuty jsou také přenosové spoje do překonávajících systémů/funkcí mimo oblast působnosti tohoto předpisu a z nich. |
2.5 |
Systémy/funkcemi „elektronického řízení vyšší úrovně“ se rozumí systémy/funkce, jež využívají přídavných opatření pro zpracování a/nebo zjišťování za účelem úpravy chování vozidla pomocí změn povelů v rámci standardní funkce (standardních funkcí) řídicího systému vozidla. To komplexním systémům umožňuje automaticky měnit své účinky s prioritou, jež závisí na zjištěných okolnostech. |
2.6 |
„Jednotkami“ se rozumí nejmenší části jednotlivých součástí systému, jimiž se tato příloha zabývá, protože tyto kombinace součástí budou pro účely identifikace, analýzy či výměny považovány za samostatné objekty. |
2.7 |
„Přenosovými spoji“ se rozumí prostředky využívané k propojení různě rozmístěných jednotek za účelem přenosu signálů, provozních dat či přívodu energie. Obecně se jedná o elektrická zařízení, avšak některé jejich části mohou být mechanické, pneumatické či hydraulické. |
2.8 |
„Rozsah ovládání“ odkazuje na výstupní veličinu a definuje rozsah, v rámci něhož systém pravděpodobně uplatní funkce ovládání. |
2.9 |
„Hranice funkčního provozu“ definuje hranice vnějších fyzických možností, v rámci nichž je systém schopen zachovat řízení. |
2.10 |
„Bezpečnostní funkcí“ se rozumí funkce „daného systému“, která je schopna měnit dynamické chování vozidla. „Daný systém“ může být schopen vykonávat více než jednu bezpečnostní funkci. |
3. Dokumentace
3.1 |
Požadavky
Výrobce musí předložit soubor dokumentace, který dává přehled o základní koncepci „daného systému“ a o prostředcích, pomocí kterých je tento systém propojen s ostatními systémy vozidla nebo kterými přímo ovládá výstupní proměnné. Musí být vysvětlena/vysvětleny funkce „daného systému“ a koncepce bezpečnosti, jak jsou stanoveny výrobcem. Dokumentace musí být stručná, avšak musí dokládat, že v rámci návrhu a vývoje bylo využito odborných znalostí ze všech oblastí daného systému, jež jsou zahrnuty. Pro účely pravidelných technických prohlídek musí dokumentace popisovat, jakým způsobem lze zkontrolovat stav fungování „daného systému“. Technická zkušebna musí soubor dokumentace vyhodnotit, aby prokázala, že „daný systém“:
|
3.1.1 |
Dokumentace se musí skládat ze dvou částí:
|
3.2 |
Popis funkcí „daného systému“
Musí být předložen popis, který jednoduchým způsobem vysvětluje všechny ovládací funkce „daného systému“ a metody, které byly použity k dosažení cílů, včetně uvedení mechanismu/mechanismů, kterými se ovládací funkce vykonávají. Každá popsaná funkce, která může být překonána, musí být identifikována a musí být podán další popis změněného principu činnosti funkce. |
3.2.1 |
Musí být předložen seznam všech vstupních a zjištěných proměnných, jakož i jejich vymezený pracovní rozsah. |
3.2.2 |
Musí být předložen seznam všech výstupních proměnných veličin, jež jsou ovládány „daným systémem“, a pro každý případ musí být udáno, zda jsou řízeny přímo, nebo prostřednictvím jiného systému vozidla. Musí být vymezen rozsah řízení (bod 2.8) uplatněný u každé takové proměnné. |
3.2.3 |
Musí být uvedeny hranice funkčního provozu (bod 2.9), jestliže jsou pro výkonnost systému relevantní. |
3.3 |
Uspořádání a schéma systému |
3.3.1 |
Seznam součástí
Musí být předložen seznam zahrnující všechny jednotky „daného systému“, kde budou uvedeny i ostatní systémy vozidla, jichž je zapotřebí pro zajištění příslušné ovládací funkce. Musí být předložen základní přehled, jenž tyto jednotky schematicky znázorní v jejich vzájemném spojení, přičemž z něj musí jasně vyplývat rozmístění jednotlivých zařízení i jejich vzájemná propojení. |
3.3.2 |
Funkce jednotek
Musí být uvedena funkce každé jednotky „daného systému“ a uvedeny signály, které je spojují s jinými jednotkami nebo s jinými systémy vozidla. Tento přehled lze předložit v podobě označeného blokového nebo jiného schématu či formou popisu doplněného takovým schématem. |
3.3.3 |
Propojení
Jednotlivá propojení v rámci „daného systému“ se znázorní pomocí schématu obvodu v případě elektrických přenosových spojů, schématu potrubí v případě pneumatických či hydraulických přenosových zařízení a pomocí zjednodušeného schematického přehledu u mechanických spojů. Rovněž musí být znázorněny přenosové spoje do jiných systémů a z nich. |
3.3.4 |
Tok signálu, provozní data a priority
Mezi uvedenými přenosovými spoji a signály a/nebo provozními daty přenášenými mezi jednotlivými jednotkami musí existovat jasný soulad. Priority signálů a/nebo provozních dat na multiplexovaných datových cestách musí být uvedeny všude, kde může priorita představovat problém ovlivňující účinnost či bezpečnost, pokud jde o tento předpis. |
3.3.5 |
Identifikace jednotek
Každá jednotka musí být jasně a jednoznačně identifikovatelná (např. pomocí označení pro hardware a pomocí označení nebo softwarového výstupu pro softwarový obsah), aby jí bylo možné přiřadit odpovídající hardware a dokumentaci. V případech, kdy jsou funkce kombinovány v rámci jediné jednotky nebo v rámci jediného počítače, avšak z důvodu srozumitelnosti a názornosti znázorněny ve více blocích v blokovém schématu, použije se pouze jediné identifikační označení hardwaru. Výrobce použitím tohoto označení potvrzuje, že dodané zařízení je v souladu s odpovídajícím dokumentem. |
3.3.5.1 |
Označení vymezuje verzi hardwaru a softwaru, přičemž v případě změny verze softwaru jako např. za účelem změny funkce jednotky, pokud jde o tento předpis, se změní i toto označení. |
3.4 |
Bezpečnostní koncepce výrobce |
3.4.1 |
Výrobce předloží prohlášení, kterým se potvrzuje, že strategie zvolená k dosahování požadovaných účinků „daného systému“ nesníží za podmínek bezporuchového stavu bezpečnost provozu vozidla. |
3.4.2 |
Pokud jde o software použitý v rámci „daného systému“, musí být vysvětlena jeho základní architektura a musí být uvedeny metody a nástroje použité při jeho návrhu. Výrobce musí předložit doklady o prostředcích, jejichž pomocí v průběhu procesu návrhu a vývoje stanovil provedení logiky systému. |
3.4.3 |
Výrobce musí technické zkušebně poskytnout vysvětlení konstrukčních opatření integrovaných do „daného systému“ k zajištění bezpečného provozu v poruchovém stavu. Jako příklady případných konstrukčních opatření pro případ poruchy v „daném systému“ lze uvést:
V případě poruchy musí být řidič upozorněn např. pomocí výstražného signálu nebo zobrazeného hlášení. Není-li systém deaktivován řidičem, např. přepnutím spínače zapalování do pozice „vypnuto“ nebo vypnutím příslušné funkce, je-li za tímto účelem k dispozici zvláštní vypínač, musí být výstraha patrná po celou dobu trvání poruchového stavu. |
3.4.3.1 |
V případě, že se pomocí vybraného opatření zvolí provozní režim částečné účinnosti za určitých podmínek poruchového stavu, musí být tyto podmínky uvedeny a musí být vymezena výsledná omezení účinnosti. |
3.4.3.2 |
V případě, že se pomocí vybraného opatření zvolí pro dosažení požadovaného účinku řídicího systému vozidla druhotné (záložní) prostředky, musí být vysvětleny zásady mechanismu přepínání, logika a úroveň rezervy a veškeré prvky kontroly zálohy a musí být vymezena výsledná omezení účinnosti zálohy. |
3.4.3.3 |
V případě, že se pomocí vybraného opatření zvolí vypnutí funkce vyšší úrovně, musí být potlačeny veškeré odpovídající výstupní ovládací signály s touto funkcí spojené, a sice takovým způsobem, aby se omezila přechodová rušení. |
3.4.4 |
K dokumentaci musí být přiložena analýza, která celkově znázorní, jak se systém bude chovat v případě výskytu jakéhokoli jednotlivého nebezpečí nebo poruchy, které budou mít vliv na účinnost řízení vozidla či bezpečnost.
Zvolený analytický přístup (přístupy) musí být zaveden a udržován výrobcem a musí být zpřístupněn technické zkušebně ke kontrole při schvalování typu. Technická zkušebna musí vyhodnotit použití analytického přístupu (přístupů). Vyhodnocení musí zahrnovat:
Hodnocení se musí skládat z kontrol nebezpečí a poruch zvolených technickou zkušebnou, aby se potvrdilo, že vysvětlení koncepce bezpečnosti ze strany výrobce je srozumitelné a logické a že validační plány jsou vhodné a byly splněny. Technická zkušebna může k ověření koncepce bezpečnosti vykonat zkoušky uvedené v bodě 4, nebo požadovat, aby byly takové zkoušky vykonány. |
3.4.4.1 |
Tato dokumentace musí obsahovat podrobný seznam sledovaných parametrů a pro každý poruchový stav typu vymezeného v bodě 3.4.4 této přílohy musí stanovit výstražný signál určený řidiči a/nebo servisním pracovníkům nebo pracovníkům provádějícím technickou prohlídku. |
3.4.4.2 |
Tato dokumentace musí popsat zavedená opatření, která zajišťují, že „daný systém“ neohrožuje bezpečný provoz vozidla, jsou-li vlastnosti „daného systému“ ovlivněny podmínkami vnějšího prostředí, např. klimatem, teplotou, vniknutím prachu, vniknutím vody, nánosem ledu. |
4. Ověření a zkouška
4.1 |
Funkční provoz „daného systému“, jak je stanoven v dokumentech požadovaných v bodě 3, se zkouší takto: |
4.1.1 |
Ověření funkce „daného systému“
Technická zkušebna ověří „daný systém“ v bezporuchovém stavu zkouškami určitého počtu funkcí zvolených z těch, které výrobce uvedl podle bodu 3.2. U komplexních elektronických systémů musí tyto zkoušky zahrnout scénáře, kdy je uvedená funkce překonána. |
4.1.2 |
Ověření koncepce bezpečnosti podle bodu 3.4
Reakce „daného systému“ pod vlivem poruchy v jakékoli samostatné jednotce se musí zkontrolovat použitím odpovídajících výstupních signálů do elektrických jednotek nebo mechanických prvků za účelem simulace účinků vnitřních poruch v rámci dané jednotky. Technická zkušebna musí tuto kontrolu provést nejméně u jedné samostatné jednotky, avšak nesmí kontrolovat reakci „daného systému“ na současné vícenásobné poruchy samostatných jednotek. Technická zkušebna musí ověřit, že tyto zkoušky zahrnují prvky, které mohou ovlivňovat řiditelnost vozidla, a informace pro uživatele (prvky týkající se rozhraní člověk–stroj). |
4.1.2.1 |
Výsledky ověření se musí shodovat s doloženým shrnutím analýzy poruchy na úrovni celkového účinku tak, aby byly koncepce bezpečnosti a její realizace potvrzeny jako přiměřené. |
5. Protokoly technické zkušebny
Protokoly o hodnocení vydávané technickou zkušebnou musí být vyhotoveny tak, aby umožňovaly zpětnou zjistitelnost, např. verze kontrolovaných dokumentů jsou kódovány a uvedeny v záznamech technické zkušebny.
Příklad možného uspořádání způsobu hodnocení technickou zkušebnou určeného pro schvalovací orgán je uveden v dodatku 1 k této příloze.
Dodatek 1 k příloze 3
Vzor formuláře hodnocení pro elektronické systémy
Zkušební protokol č.: …
1. |
Identifikace |
1.1 |
Značka vozidla: … |
1.2 |
Typ: … |
1.3 |
Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen: … |
1.4 |
Umístění tohoto označení: … |
1.5 |
Název a adresa výrobce: … |
1.6 |
Případně název a adresa zástupce výrobce: … |
1.7 |
Formální soubor dokumentace výrobce:
Referenční číslo dokumentace: … Datum původního vydání: … Datum poslední aktualizace: … |
2. |
Popis zkoušeného vozidla (zkoušených vozidel) / systému (systémů) |
2.1 |
Obecný popis: … |
2.2 |
Popis všech řídicích funkcí „daného systému“ a způsobů činnosti: … |
2.3 |
Popis součástí a schémata jednotlivých propojení v „daném systému“: … |
3. |
Koncepce bezpečnosti výrobce |
3.1 |
Popis toku signálů, pracovních dat a jejich priorit: … |
3.2 |
Prohlášení výrobce:
Výrobce (výrobci)…potvrzuje (potvrzují), že strategie zvolená k dosahování požadovaných účinků „daného systému“ nesníží za podmínek bezporuchového stavu bezpečnost provozu vozidla. |
3.3 |
Základní architektura softwaru a metody a nástroje použité při jeho návrhu: … |
3.4 |
Vysvětlení konstrukčních opatření integrovaných do „daného systému“ pro případ poruchového stavu: … |
3.5 |
Dokumentované analýzy chování „daného systému“ při jednotlivých nebezpečích nebo poruchách: … |
3.6 |
Popis opatření zavedených s ohledem na podmínky vnějšího prostředí: … |
3.7 |
Ustanovení pro pravidelnou technickou prohlídku „daného systému“: … |
3.8 |
Výsledky ověřovací zkoušky „daného systému“ podle bodu 4.1.1 přílohy 3 předpisu OSN č. 152: … |
3.9 |
Výsledky ověřovací zkoušky koncepce bezpečnosti podle bodu 4.1.2 přílohy 3 předpisu OSN č. 152: … |
3.10 |
Datum zkoušky: … |
3.11 |
Tato zkouška byla provedena a její výsledky byly zaznamenány do protokolu podle ….. předpisu OSN č. 152 naposledy pozměněného sérií změn .....
Technická zkušebna (1) provádějící zkoušky: Podpis: … Datum: … |
3.12 |
Schvalovací orgán (1)
Podpis: … Datum: … |
3.13 |
Poznámky: … |
(1) Musí podepsat rozdílné osoby, a to i v případě, když technická zkušebna a schvalovací orgán jsou toutéž organizací, nebo alternativně, když je se zkušebním protokolem vydána autorizace schvalovacího orgánu.
Dodatek 2 k příloze 3
Scénáře chybné reakce
1. Cílový objekt – vozidlo
1.1 |
Dvě stojící vozidla kategorie M1 AA sedan musí být umístěna tak, aby:
|
1.2 |
Zkoušené vozidlo musí urazit vzdálenost nejméně 60 m stálou rychlostí v rozsahu rychlostí uvedených v tabulce v bodě 5.2.1.4 tohoto předpisu a musí projet uprostřed mezi oběma stojícími vozidly.
Během zkoušky nesmí být provedeny žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy. |
1.3 |
Systém AEBS nesmí vydat výstrahu před srážkou a nesmí zahájit nouzové brzdění. |
2. Cílový objekt – chodec
2.1 |
Cílový objekt – chodec popsaný v bodě 6.3.2 musí být umístěn:
|
2.2 |
Rovně jedoucí zkoušené vozidlo musí urazit vzdálenost nejméně 60 m stálou rychlostí v rozsahu rychlostí uvedených v tabulce v bodě 5.2.2.4, přičemž musí minout stojící cílový objekt – chodce.
Během zkoušky nesmí být provedeny žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy. |
2.3 |
Systém AEBS nesmí vydat výstrahu před srážkou a nesmí zahájit nouzové brzdění. |