(1)

Žádost o zápis názvu „Mele del Trentino“ předložená Itálií byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Mele del Trentino“ zapsán do rejstříku,

(1)

V souladu s článkem 33 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 447/2014 (2) se použijí pravidla použitelná pro cíl Evropská územní spolupráce (EÚS) stanovená v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (3) a (EU) č. 1299/2013 (4).

(2)

Provádění programů přeshraniční spolupráce, a to jak v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP II), tak v rámci EÚS, bylo bezprecedentním způsobem ovlivněno důsledky pandemie COVID-19. Vznikla tak výjimečná situace, kterou je třeba řešit pomocí specifických opatření. Tato opatření by měla umožnit, aby programy přeshraniční spolupráce v rámci NPP II přispívaly k pružné a účinné reakci na rychle vznikající potřeby, pokud jde o nejzasaženější odvětví, jako je zdravotní péče, podnikání včetně malých a středních podniků a trh práce, a posílily tak socioekonomickou obnovu v oblastech programů.

(3)

Specifická opatření zavedená nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/460 (5) a (EU) 2020/558 (6) se vztahují na programy přeshraniční spolupráce v rámci EÚS a na programy přeshraniční spolupráce v rámci NPP II, pokud články 33 až 48 prováděcího nařízení (EU) č. 447/2014 odkazují na ustanovení změněná nařízeními (EU) 2020/460 a (EU) 2020/558. Je však vhodné rovněž změnit některá ustanovení prováděcího nařízení (EU) č. 447/2014, na která se uvedená specifická opatření nevztahují.

(4)

Za účelem zmírnění zátěže veřejných rozpočtů reagujících na pandemii COVID-19 by měly mít řídicí orgány mimořádnou možnost požádat, aby se pro účetní období 2020–2021 použila míra spolufinancování ve výši 100 %, v souladu s rozpočtovými prostředky a v závislosti na dostupných finančních prostředcích.

(5)

K zajištění větší flexibility při řešení pandemie COVID-19 by mělo být členským státům umožněno více flexibility při provádění programů a pro změny programů přeshraniční spolupráce by měl být zaveden zjednodušený postup, který nevyžaduje rozhodnutí Komise. Mělo by být objasněno, jaké informace mají být Komisi ohledně takových změn předkládány.

(6)

Vzhledem k naléhavosti situace v souvislosti s pandemií COVID-19 je vhodné umožnit neprodlené provádění opatření stanovených v tomto nařízení, které by proto mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(7)

Prováděcí nařízení (EU) č. 447/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu s vyjádřením Výboru pro NPP II zřízeného nařízením (EU) č. 231/2014,

(1)

Směrnicí Komise 2003/31/ES (2) byl betacyfluthrin zařazen jako účinná látka do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS (3).

(2)

Účinné látky zařazené do přílohy I směrnice 91/414/EHS se považují za schválené podle nařízení (ES) č. 1107/2009 a jsou uvedeny v části A přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 (4).

(3)

Platnost schválení účinné látky betacyfluthrin, jak je stanoveno v části A přílohy prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011, končí dnem 31. října 2020.

(4)

V souladu s článkem 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 844/2012 (5) a ve lhůtě stanovené v uvedeném článku byla předložena žádost o obnovení schválení účinné látky betacyfluthrin.

(5)

Žadatelé předložili doplňující dokumentaci požadovanou podle článku 6 prováděcího nařízení (EU) č. 844/2012. Zpravodajský členský stát shledal žádost úplnou.

(6)

Zpravodajský členský stát vypracoval po konzultaci se spoluzpravodajským členským státem hodnotící zprávu o obnovení a dne 8. března 2017 ji předložil Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) a Komisi.

(7)

Úřad předal hodnotící zprávu o obnovení žadatelům a členským státům, aby se k ní vyjádřili, a obdržené připomínky zaslal Komisi. Úřad rovněž zpřístupnil souhrn doplňující dokumentace veřejnosti.

(8)

Dne 9. srpna 2018 oznámil úřad Komisi svůj závěr (6) ohledně toho, zda lze očekávat, že betacyfluthrin splní kritéria pro schválení uvedená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009.

(9)

Úřad poukázal na obavy. Úřad zejména zjistil nepřijatelné riziko pro pracovníky, kteří provádějí nakládku a výsev semen cukrové řepy ošetřených betacyfluthrinem. Kromě toho u případů použití betacyfluthrinu u brambor a na pšeničných polích úřad zjistil vysoké riziko pro obyvatele, necílové členovce a vodní organismy. Kromě toho u případů použití k ošetření rajčat ve sklenících (stálých i dočasných) úřad zjistil nepřijatelné riziko pro obsluhu a pracovníky a v případě použití k ošetření rajčat v dočasných sklenících pro necílové členovce. Kromě toho nebylo možné na základě dostupných údajů dokončit posouzení rizik pro spotřebitele.

(10)

Komise vyzvala žadatele, aby se k závěru úřadu vyjádřili. Dále v souladu s čl. 14 odst. 1 třetím pododstavcem prováděcího nařízení (EU) č. 844/2012 Komise vyzvala žadatele, aby předložili připomínky ke zprávě o obnovení. Žadatelé předložili své připomínky, které byly důkladně přezkoumány.

(11)

Navzdory argumentům, které žadatelé předložili, však nebylo možné obavy týkající se dané účinné látky vyvrátit.

(12)

V důsledku toho nebyl učiněn závěr, že by v případě jednoho či více reprezentativních použití alespoň jednoho přípravku na ochranu rostlin byla splněna kritéria pro schválení stanovená v článku 4 nařízení (ES) č. 1107/2009. Je tedy vhodné neobnovit schválení účinné látky betacyfluthrin v souladu s čl. 20 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

(13)

Prováděcí nařízení (EU) č. 540/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(14)

Členským státům by na odnětí povolení pro přípravky na ochranu rostlin obsahující betacyfluthrin měl být poskytnut dostatečný čas.

(15)

U přípravků na ochranu rostlin obsahujících betacyfluthrin, pro něž členské státy udělí odkladnou lhůtu v souladu s článkem 46 nařízení (ES) č. 1107/2009, by tato lhůta měla uplynout nejpozději 12 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(16)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/1589 (7) byla prodloužena doba platnosti schválení betacyfluthrinu do 31. října 2020, aby bylo možno dokončit postup pro obnovení schválení před uplynutím uvedené doby platnosti schválení. Avšak vzhledem k tomu, že rozhodnutí o neobnovení schválení bylo přijato před skončením uvedené prodloužené doby platnosti, mělo by se toto nařízení použít co nejdříve.

(17)

Tímto nařízením není dotčeno předložení další žádosti o schválení betacyfluthrinu podle článku 7 nařízení (ES) č. 1107/2009.

(18)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Praktické uplatňování nařízení (EU) č. 952/2013 (dále jen „kodex“) ve spojení s prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/2447 (2) ukázalo, že v uvedeném prováděcím nařízení je třeba provést některé změny, aby se lépe přizpůsobilo potřebám hospodářských subjektů a celních správ a aby se zohlednil vývoj v oblasti právních předpisů a vývoj v oblasti zavádění elektronických systémů zřízených pro účely kodexu.

(2)

Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci C-661/15 (3) prohlásil za neplatný čl. 145 odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (4), jímž byla stanovena promlčecí lhůta v délce jednoho roku, kdy lze pro určení celní hodnoty vadného zboží vzít v úvahu úpravu ceny tohoto zboží. Podle Soudního dvora mohl dlužník na základě celního kodexu, který byl v té době platný (5), dosáhnout vrácení dovozního cla úměrně ke snížení celní hodnoty vyplývající z použití čl. 145 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2454/93, a to do uplynutí tříleté lhůty ode dne, kdy byla dlužníku sdělena částka dovozního cla. Ustanovení čl. 145 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2454/93 však omezovalo tuto možnost lhůtou dvanácti měsíců, neboť úpravu celní hodnoty vyplývající z použití čl. 145 odst. 2 uvedeného nařízení bylo možné zohlednit jen v případě, že dojde k úpravě ceny v této lhůtě dvanácti měsíců. Ustanovení čl. 145 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2454/93 bylo v rozporu s článkem 29 celního kodexu ve spojení s článkem 78 a čl. 236 odst. 2 tohoto kodexu. Bylo proto neplatné. Nařízení (EHS) č. 2913/92 a (EHS) č. 2454/93 již pozbyla platnosti, avšak čl. 132 písm. c) prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 rovněž stanoví jednoroční omezení pro úpravu celní hodnoty vadného zboží. Měl by být proto zrušen, aby bylo jasné, že obecná lhůta pro podání žádosti o vrácení nebo prominutí přeplatků na cle v délce tří let stanovená v čl. 121 odst. 1 písm. a) kodexu se vztahuje i na vadné zboží. V zájmu právní jistoty, a aby bylo vyjasněno, že v těchto případech by se nikdy neměla použít jednoroční promlčecí lhůta, by čl. 132 písm. c) prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 měl být zrušen, a to se zpětnou platností ode dne vstupu uvedeného nařízení v platnost.

(3)

Článek 182 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 vyžaduje, aby se pro předkládání, zpracování, uchovávání a výměnu informací týkajících se vstupních souhrnných celních prohlášení a pro následné výměny příslušných informací použil elektronický informační a komunikační systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu. Prováděcím rozhodnutím (EU) 2019/2151 (6) Komise rozhodla o zřízení nového elektronického systému (ICS2) na podporu analýzy rizik v oblasti celní bezpečnosti a zabezpečení před příchodem zboží a souvisejících kontrol, a sice zpracování údajů vstupního souhrnného celního prohlášení pro účely analýzy a kontroly celních rizik a výměn informací s tím spojených. Článek 182 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by proto měl být změněn tak, aby upřesnil účely, pro které má být systém ICS2 používán, a rovněž s cílem zajistit harmonizaci na celním území Unie, uložit hospodářským subjektům povinnost používat pro předkládání údajů vstupních souhrnných celních prohlášení celním orgánům harmonizované obchodní rozhraní, které navrhne Komise a členské státy, a za účelem výměny příslušných informací.

(4)

Článek 183 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 stanoví pravidla pro podávání údajů vstupního souhrnného celního prohlášení, včetně povinnosti jejich předkládání různými osobami ve zvláštních případech v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu (vícenásobné oznamování). Uvedení systému ICS2 do provozu ve třech vydáních (vydání 1, vydání 2 a vydání 3) postupně umožní vícenásobné oznamování údajů vstupního souhrnného celního prohlášení příslušným odvětvím dopravy a obchodním modelům. Článek 183 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by proto měl být změněn, aby se vyjasnila pravidla použitelná do doby, než bude systém ICS2 plně zaveden. Výchozím bodem je situace za stávajícího systému kontroly dovozu. Dopravci ve všech druzích dopravy (letecké, námořní, vnitrozemské vodní, silniční a železniční), včetně expresních dopravců, musí prostřednictvím tohoto systému předložit najednou všechny údaje vstupního souhrnného celního prohlášení pro zboží, pro které neexistuje použitelná výjimka v článku 104 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (7). Od uvedení do provozu vydání 1 nového elektronického systému v leteckém druhu dopravy budou expresní dopravci navíc povinni podat minimální datový soubor pro všechny zásilky bez ohledu na jejich hodnotu a provozovatelé poštovních služeb budou povinni nejprve podat minimální datový soubor, avšak pouze pro zboží v poštovních zásilkách, jež mají Unii jako konečné místo určení. Podle článku 106 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 bude do doby, než bude uvedeno do provozu vydání 2 nového systému, tento minimální datový soubor považován za úplné vstupní souhrnné celní prohlášení pro zboží v poštovních zásilkách a pro zboží v zásilkách, jehož hodnota nepřesahuje 22 EUR. Od prvního dne rámce pro uvedení do provozu vydání 2 systému ICS2 bude možné vícenásobné oznamování v letecké dopravě. Letečtí dopravci mají přestat používat stávající systém kontroly dovozu a postupně se mají připojit k novému systému ICS2, jehož prostřednictvím musejí předkládat příslušný datový soubor s údaji vstupního souhrnného celního prohlášení. Od prvního dne uvedení do provozu vydání 3 nového systému bude vícenásobné oznamování možné i v jiných druzích dopravy. Dopravci v těchto druzích dopravy se mají postupně připojit k novému systému. Členské státy určí datum, od něhož jsou hospodářské subjekty povinny používat různá vydání nového systému v souladu s částí I odst. 6 přílohy prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 v průběhu rámců pro uvedení do provozu v něm stanovených. Článek 183 by měl být rovněž změněn tak, aby vyjasnil pravidla pro určení celního úřadu prvního vstupu, pokud osoba podávající údaje vstupního souhrnného celního prohlášení nezná místo prvního vstupu dopravního prostředku, který zboží přepravuje, do Unie.

(5)

Povinnosti jiných osob než dopravce informovat o údajích vstupního souhrnného celního prohlášení by měly platit poté, co budou tři vydání nového systému uvedena do provozu. Obecný odkaz na uvedení systému kontroly dovozu do provozu uvedený v článku 184 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by proto měl být nahrazen konkrétnějšími odkazy na tři vydání systému ICS2. Povinnost informovat o zboží přepravovaném po moři by měla platit od okamžiku, kdy je dopravce povinen používat vydání 3 nového systému. Povinnost informovat o zboží přepravovaném letecky nebo poštou by měla platit od okamžiku, kdy je dopravce povinen používat vydání 2 nového systému.

(6)

Také povinnost celních orgánů registrovat předložení údajů vstupního souhrnného celního prohlášení a informovat o této registraci by měla odrážet jednotlivá vydání systému ICS2. Obecný odkaz na uvedení systému kontroly dovozu do provozu uvedený v článku 185 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by tudíž měl být nahrazen konkrétnějšími odkazy na tři vydání nového systému. Celní orgány by měly registrovat údaje vstupního souhrnného celního prohlášení a oznamovat tuto registraci od prvního dne rámce pro uvedení do provozu vydání 1 systému ICS2. Po uvedení do provozu vydání 2 tohoto nového systému bude v určitých situacích k dispozici vícenásobné oznamování, a článek 185 by proto měl také stanovit, že od tohoto dne by celní orgány měly být povinny neprodleně oznámit dopravci registraci údajů vstupního souhrnného celního prohlášení podaných jinými hospodářskými subjekty, pokud dopravce žádal o to, aby byl uvědomen.

(7)

Článek 186 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl vyjasnit lhůty pro analýzu rizik na základě údajů vstupního souhrnného celního prohlášení a nezbytná opatření, která mají být v souvislosti s analýzou rizik přijata. Článek 186 prováděcího nařízení 2015/2447 by měl stanovit, že jako obecná zásada musí celní úřad prvního vstupu po včasném obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení dokončit analýzu rizik předtím, než zboží vstoupí na celní území Unie. Pro zboží dopravované letecky by však tato lhůta měla být kratší. Celnímu úřadu prvního vstupu by mělo být uloženo, aby analýzu rizik týkající se tohoto zboží dokončil co nejdříve po obdržení minimálního datového souboru vstupního souhrnného celního prohlášení. Pro účely zajištění jednotného uplatňování celních kontrol by kromě toho článek 186 měl být změněn také tak, aby stanovil kroky, jimiž se celní úřad prvního vstupu má řídit pro dokončení analýzy rizik na základě údajů vstupního souhrnného celního prohlášení. Na základě článků 46, 47 a 128 kodexu si má celní úřad prvního vstupu zejména vyměnit informace s členskými státy, které jsou v těchto údajích uvedeny, a s členskými státy, které do systému ICS2 zaznamenaly informace o rizicích v oblasti bezpečnosti a zabezpečení odpovídající údajům vstupního souhrnného celního prohlášení, a požádat tyto jiné celní orgány, aby provedly analýzu rizik a aby určité výsledky této analýzy rizik zpřístupnily.

(8)

Článek 186 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl být rovněž změněn tak, aby celní úřad prvního vstupu po dokončení analýzy rizik zmocňoval k doporučení nejvhodnějšího místa a nejvhodnějších opatření k provedení kontrol zboží. Celní úřad příslušný pro místo, které bylo doporučeno jako nejvhodnější pro kontrolu, by měl mít možnost si zvolit, zda se bude tímto doporučením řídit, ale měl by být v každém případě povinen informovat celní úřad vstupu o tom, zda ke kontrole došlo, či nikoli, a v kladném případě informovat o výsledcích této kontroly. Dále je vhodné stanovit postup, podle něhož mají celní orgány používat systém ICS2 pro informování o výsledcích posouzení rizik a kontrol v případech uvedených v čl. 46 odst. 5 kodexu nebo pro jakoukoli jinou výměnu výsledků kontrol podle čl. 47 odst. 2 kodexu. Povinnost provádět po předložení zboží analýzu rizik by dále měla být rozšířena, aby zahrnovala více případů, v nichž se v souladu s nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 upouští od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení.

(9)

Název článku 187 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl být změněn, aby vyjadřoval, že pravidla v něm obsažená jsou přechodná, protože platí pouze do doby, než bude uveden do provozu systém ICS2. Dokud není nový systém k dispozici, celní úřady by měly být povinny provádět analýzu rizik na základě informací ve stávajícím systému kontroly dovozu. Článek 187 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl stanovit, že stávající systém kontroly dovozu se má používat až do různých dat uvedení nového systému do provozu. Aktualizován by měl být také odkaz na nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 v čl. 187 odst. 5 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447. Pravidla týkající se nemožnosti propustit zboží předtím, než byla provedena analýza rizik, a toho, jak provádět analýzu rizik po změně vstupního souhrnného celního prohlášení, by měla platit také během přechodného období, a měla by proto být doplněna do článku 187 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447.

(10)

Postupy pro změnu nebo zrušení platnosti vstupního souhrnného celního prohlášení stanovené v článku 188 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měly rozlišovat mezi novým systémem ICS2 a stávajícím systémem kontroly dovozu. Pro podání žádosti o změnu nebo zrušení platnosti vstupního souhrnného celního prohlášení by měl být použit nový systém. Členské státy by však měly mít možnost povolit předkládání žádostí o změnu nebo zrušení platnosti celních prohlášení, která byla podána pomocí stávajícího systému kontroly dovozu, v papírové podobě.

(11)

Článek 189 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl být změněn tak, aby rozlišoval mezi pravidly pro odklon letadel a plavidel použitelnými podle stávajícího systému kontroly dovozu a těmi pravidly, která mají být používána v rámci nového elektronického systému ICS2.

(12)

V návaznosti na zavedení formuláře EU 302 uvedeného v čl. 1 bodě 51 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 by měl být změněn článek 207 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 s cílem umožnit použití formuláře EU 302 k prokazování celního statusu zboží Unie.

(13)

V návaznosti na změnu článku 141 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 o úkonech považovaných za celní prohlášení by měl být odpovídajícím způsobem změněn článek 218 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 tak, aby bylo upřesněno, ve kterých případech se rovněž má za to, že určité celní formality na vstupu či výstupu byly provedeny úkonem považovaným za celní prohlášení.

(14)

Poté co bylo v čl. 141 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 zavedeno přechodné pravidlo pro navržení k propuštění poštovních zásilek jejich předložením celnímu úřadu až do uvedení do provozu vydání 1 systému ICS2 na podporu analýzy rizik v oblasti celní bezpečnosti a zabezpečení před příchodem zboží a souvisejících kontrol, článek 220 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl vyjasnit, že zvláštní pravidla pro přijímání a propouštění poštovních zásilek jsou rovněž přechodná.

(15)

Měly by být vytvořeny postupy pro použití formuláře NATO 302 a formuláře EU 302 pro jiné celní režimy, než je tranzit. Do prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by proto měly být vloženy nové články 220a a 220b. Aby se zajistilo bezproblémové fungování těchto postupů, článek 221 uvedeného nařízení by měl uložit celním orgánům členských států, aby určily celní úřad nebo celní úřady odpovědné za celní formality a celní kontroly týkající se zboží, které se má přepravovat nebo používat na podkladě formuláře NATO 302 nebo formuláře EU 302.

(16)

Článek 221 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by rovněž měl být změněn tak, aby se vyjasnilo, že celním úřadem příslušným pro celní prohlášení při dovozu určitého zboží osvobozeného od cla, je-li toto zboží deklarováno pro účely DPH v rámci jiného režimu, než je zvláštní režim pro prodej na dálku zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí, takzvaným jedním správním místem pro dovoz stanoveným v hlavě XII kapitole 6 oddíle 4 směrnice Rady 2006/112/ES (8), má být celní úřad v členském státě, ve kterém odeslání nebo přeprava zboží končí. Cílem je zajistit, aby na toto zboží byla uvalena sazba DPH členského státu určení nebo spotřeby zboží.

(17)

Článek 271 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl být změněn tak, aby se posílilo harmonizované použití elektronického systému pro standardizovanou výměnu informací (INF). K zavedení jednotného postupu pro hospodářské subjekty při zadávání požadovaných datových prvků do tohoto systému by příslušné hospodářské subjekty měly používat harmonizované obchodní rozhraní.

(18)

Po zavedení povinnosti členských států určit celní úřad odpovědný za veškeré celní formality a kontroly týkající se zboží, které se má přepravovat nebo používat na podkladě formuláře NATO 302 nebo formuláře EU 302 v článku 221 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447, se článek 285 uvedeného nařízení, který stanoví tutéž povinnost, ale pouze pro tranzit, stává nadbytečným a měl by být zrušen. Ustanovení týkající se dodávání formulářů NATO 302, jakož i postupy při používání těchto formulářů, by dále měly být rozšířeny i na tranzitní operace na podkladě formuláře EU 302. Články 285, 286 a 287 nařízení (EU) 2015/2447 by proto měly být změněny a měla by být vložena nová ustanovení.

(19)

Článek 321 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl být změněn tak, aby byl upřesněn konec tranzitního režimu Unie pro zboží vstupující na celní území Unie prostřednictvím zabudovaného tranzitního zařízení a aby byla rovněž vyjasněna právní situace takového zboží, až tranzitní režim Unie skončí.

(20)

Prováděcí nařízení (EU) 2015/2447 by mělo být změněno tak, aby byla zavedena možnost zvláštního vyřízení režimu dočasného použití pro zboží, jež bylo spotřebováno nebo zničeno během vojenských akcí.

(21)

Podle čl. 324 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 mohou hospodářské subjekty využít zjednodušeného vyřízení režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, jelikož zušlechtěné výrobky jsou považovány za zpětně vyvezené. V případech, kdy by se na zboží, které není zbožím Unie a které bylo propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, vztahovala mimo jiné obchodněpolitická opatření, pokud bylo zboží v celním prohlášení navrženo na propuštění do volného oběhu, však takové zjednodušené vyřízení povoleno není. Některá obchodněpolitická opatření jsou zaváděna pro účely předchozí kontroly Unie, která se používá pouze v případě propuštění do volného oběhu. Taková opatření dotýkající se použití čl. 324 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 jsou stanovena v prováděcím nařízení Komise (EU) 2016/670 (9) pro dovoz některých výrobků ze železa a oceli a v prováděcím nařízení Komise (EU) 2018/640 (10) pro dovoz některých výrobků z hliníku. Hospodářským subjektům by mělo být povoleno využít zjednodušení stanoveného v čl. 324 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 se zpětným účinkem po dobu tří let před vstupem této změny v platnost za podmínky, že poskytnou datové prvky, jak to vyžadují příslušná kontrolní opatření. Ustanovení čl. 324 odst. 2 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(22)

Aby se zajistilo, že režim vývozu zboží přepravovaného prostřednictvím zabudovaných zařízení je úplný, článek 331 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 by měl vyjasnit, od kterého data se má za to, že zboží bylo předloženo celnímu úřadu.

(23)

Příloha 23-02 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 obsahuje specifické kódy KN a popisy produktů, které již nejsou v důsledku změn ve společném celním sazebníku používány (11). Je proto nezbytná aktualizace přílohy 23-02, zejména vzhledem k tomu, že se jedná o první aktualizaci od 1. května 2016, kdy se začal používat celní kodex Unie, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a prováděcí nařízení (EU) 2015/2447.

(24)

K umožnění větší pružnosti záložního postupu pro tranzit a omezení formalit a nákladů, jež vznikají celním orgánům, by měla být prodloužena platnost osvědčení o souborné jistotě a osvědčení o zproštění povinnosti poskytnout jistotu v listinné podobě stanovených v příloze 72-04 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447.

(25)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

(1)

Prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) 2019/159 (dále jen „konečné nařízení“) (3) uložila Komise ochranná opatření proti dovozu některých výrobků z oceli (26 kategorií výrobků z oceli). Opatření spočívají v systému celních kvót pro jednotlivé kategorie výrobků stanovených na takové úrovni, aby bylo zajištěno, že narušení dovozu bude minimalizováno a že budou zachovány tradiční úrovně dovozu od obchodních partnerů. Při překročení celní kvóty se na dovoz uplatňuje 25% clo.

(2)

Prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) 2019/1590 („nařízení o prvním přezkumu“) (4) Komise provedla první přezkum opatření a zavedla řadu úprav s ohledem na změněné okolnosti a zájem Unie s cílem zefektivnit jejich fungování.

(3)

Prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) 2020/35 („nařízení o konečném užití“) (5) zrušila Komise dříve provedenou úpravu správy celních kvót v kategorii výrobků 4, protože se ukázala jako neproveditelná.

(4)

Podle článku 8 konečného nařízení může Komise opatření přezkoumat v případě změny okolností během období uložení opatření.

(5)

Dne 14. února 2020 zahájila Komise druhý přezkum ochranných opatření zveřejněním oznámení o zahájení přezkumu (6), v němž vyzvala zúčastněné strany, aby předložily svá stanoviska a uvedly příslušné důkazy týkající se pěti důvodů přezkumu (7).

(6)

Řádné řízení proběhlo v rámci dvoufázového písemného postupu. V první fázi obdržela Komise přibližně 90 podání. Ve druhé fázi měly zúčastněné strany rovněž možnost uvést protiargumenty k úvodním podáním ostatních stran. Komise obdržela více než 30 dalších podání.

(7)

Písemná fáze řízení skončila dne 18. března 2020 v době, kdy Unie a další země ukládaly přísná opatření izolace či další omezení volného pohybu s cílem zastavit šíření pandemie COVID-19.

(8)

Aby bylo možné zohlednit v rámci přezkumu hospodářské účinky tohoto neočekávaného vývoje, který má za následek dramatickou změnu okolností ve fungování unijního trhu s ocelí a současných ochranných opatření, dne 30. dubna 2020 Komise zahájila další, mimořádné období, během něhož mohou zúčastněné strany předkládat své názory na hospodářské účinky pandemie COVID-19 na trh s ocelí.

(9)

Na základě hloubkové analýzy všech obdržených podání došla Komise k následujícím závěrům. Závěry jsou uspořádány do šesti různých pododdílů. První se týká hospodářských účinků pandemie COVID-19 (oddíl 3.1 níže), následujících pět (oddíly 3.2 až 3.6) odpovídá pěti důvodům přezkumu uvedeným v oznámení o zahájení druhého přezkumu, konkrétně: A) výše a přidělování celních kvót; B) vytěsňování tradičních obchodních toků; C) možné neblahé účinky při dosahování cílů v oblasti integrace sledovaných s preferenčními obchodními partnery; D) aktualizace seznamu rozvojových zemí, které jsou členy WTO, vyňatých z oblasti působnosti opatření na základě jejich aktualizovaných statistik o dovozu za rok 2019, a E) další změny okolností, které mohou vyžadovat úpravu výše přidělování celní kvóty.

(10)

Komise obdržela přibližně 200 podání vztahujících se k hospodářským účinkům pandemie COVID-19 a jejímu dopadu na fungování stávajících ochranných opatření. Převážná většina z nich pocházela od vývozců, dovozců, uživatelů a obchodníků. Připomínky rovněž předložilo několik vyvážejících zemí, jakož i sdružení unijních výrobců oceli (dále jen „výrobní odvětví Unie“) a následní uživatelé oceli.

(11)

Velká většina připomínek vyjadřovala rozhodný nesouhlas s požadavkem výrobního odvětví Unie na dramatické snížení objemu celních kvót. Z těchto připomínek vyplývá, že případné snížení celních kvót by nejen představovalo faktický zákaz dovozu porušující pravidla WTO, ale také by bylo v rozporu se zájmem Unie, protože by pomíjelo zájem navazujících trhů, na nichž by byla výroba oceli velmi nepříznivě ovlivněna. Několik stran rovněž zdůraznilo, že další změny správy celních kvót by byly zcela neodůvodněné, a vyjádřilo mínění, že odstranění mechanismu převádění nevyužitých kvót z jednoho čtvrtletí do druhého by učinilo opatření přísnějšími, což je v rozporu s pravidly WTO. Mnoho stran zdůraznilo, že dopad pandemie COVID-19 je stále nejistý a obtížně předvídatelný a že bude mít různé účinky na jednotlivé segmenty oceli. Některé strany proto navrhly odložit jakékoli úpravy, dokud nebude zřejmý dopad, přičemž upozornily, že snížení úrovně celních kvót by ohrozilo již uzavřené zakázky na dodávky.

(12)

Když Komise v říjnu 2019 přijala první balíček úprav ochranných opatření Unie v oblasti oceli, prognóza pro ocelářský průmysl naznačovala pokles poptávky, protože docházelo k postupnému zpomalování světového hospodářství. Kromě přizpůsobení tempa liberalizace tomuto předpovídanému zpomalení růstu zavedla Komise také několik dalších úprav zaměřených na zachování tradičních obchodních toků a zabránění tomu, aby některé země původu vývozu vytěsňovaly ostatní z užívání celních kvót dostupných v rámci opatření v postupně se zhoršující hospodářské situaci.

(13)

V té době nebylo možné předvídat, že za několik měsíců uvrhne pandemie COVID-19 světové hospodářství do nejzávažnější recese od celosvětové finanční krize v roce 2008. Přísná omezení, která úřady po celém světě vyhlašovaly za účelem zmírnění nebo potlačení onemocnění od vypuknutí pandemie během prvního čtvrtletí roku 2020, si vyžádala značnou daň. Hospodářské účinky opatření izolace a omezení volného pohybu osob byly okamžité a tvrdé. Rozsah a pronikavost hospodářského otřesu se velmi významně projevily na výrobě, fixních investicích, propouštění i poptávce.

(14)

Podle společnosti Oxford Economics se očekává, že celosvětový HDP „se v první polovině roku sníží o téměř 7 %, což je skoro dvojnásobek poklesu zaznamenaného během celosvětové finanční krize, a tento stav odráží rozsáhlé revize napříč hlavními ekonomikami“ (8). Tato recese probíhá ve všech hlavních průmyslových odvětvích a přísun nových objednávek se zcela zastavil. V březnu 2020 klesl globální index celkové produkce sestavený společností J. P. Morgan na 133měsíční minimum 39,4 bodu, přičemž meziměsíční pokles indexu (o 6,7 bodu) byl druhým nejstrmějším poklesem v historii řady (9). „Na závažnost dopadu poukazuje rekordní meziměsíční pokles úrovní sledovaných výstupů indexů v řadě (pokles o 10,1 bodu), nových objednávek (pokles o 9,4 bodu), nevyřízených obchodů (o 7,3 bodu nižší), nových vývozních objednávek (pokles o 10,4 bodu) a budoucí činnost (pokles o 13,1 bodu).“ (10) Odvětvový index nákupních manažerů (PMI) společnosti IHS Markit Global z května tento dopad potvrzuje a ukazuje rekordní poklesy výroby ve všech sledovaných odvětvích kromě zdravotnických služeb (11).

(15)

Výrobci oceli v Unii předpovídají na druhé pololetí roku 2020 zastavení poptávky s poklesy v jižní Evropě přesahujícími 60 % a v severní Evropě kolem 50 %, zejména kvůli dramatickému propadu poptávky v automobilovém segmentu přibližně o 80 % v důsledku prudkého poklesu prodeje a výroby vozidel. To odpovídá zjištěním v nedávné zprávě o ocelářství vypracované společností Morgan Stanley (12), kde se uvádí, že „konečné trhy s ocelí čelí vážnému narušení v důsledku propadu poptávky ze strany automobilového průmyslu (18 % poptávky po oceli v Unii), která v březnu meziročně klesla o 40–85 %, zatímco segmenty stavebnictví, ropy a zemního plynu, jakož i letecký průmysl se rovněž potýkají se značnými problémy“. Uvedený dlouhodobý propad poptávky po oceli se zdá být věrohodný a potvrzuje jej i vývoj sezonně očištěného indexu PMI globálních uživatelů oceli, který je složeným ukazatelem navrženým tak, aby poskytoval přesný přehled provozních podmínek u výrobců označených za velké uživatele oceli. Tento ukazatel klesl v dubnu na 133měsíční minimum 43,7 bodu z 49,3 v březnu, a to v důsledku propadu poptávky jak na domácích, tak na vývozních trzích, přičemž posledně zmíněná poptávka klesala nejrychleji od konce roku 2008 (13).

(16)

Následné vážné hospodářské škody pocítí společnosti a země v prvním pololetí roku 2020. Změnu trendu lze očekávat až na konci druhého čtvrtletí, kdy dojde k případnému nárůstu hospodářské činnosti ve velmi malém počtu zemí, pokud vůbec. Hospodářská prognóza Evropské komise z jara 2020 předpovídá hlubokou a nerovnoměrnou recesi a nejisté oživení, přičemž míra nezaměstnanosti v Unii vzroste z 6,7 % v roce 2019 na 9 % v roce 2020 a poté klesne na přibližně 8 % v roce 2021 (14).

(17)

Hospodářské prognózy na zbývající dobu platnosti ochranných opatření, která mají skončit 30. června 2021, jsou chmurné. Hospodářská prognóza Evropské komise z jara 2020 rovněž předpokládá, že hospodářská produkce Unie v roce 2020 poklesne o 7,5 % a v roce 2021 vzroste přibližně o 6 %. Neočekává se proto, že by hospodářství EU smazalo všechny ztráty způsobené krizí již do konce roku 2021. Investice budou i nadále v útlumu a trh práce se ještě úplně nezotaví (15). Odhady Komise týkající se růstu v Unii a eurozóně byly ve srovnání s hospodářskou prognózou z podzimu 2019 revidovány a sníženy o zhruba 9 procentních bodů.

(18)

Závažnost masivního hospodářského propadu způsobeného pandemií COVID-19 je však v této fázi obtížné předvídat. Jak uvádí společnost Oxford Economics, „hlavní nejistotu v současnosti nepředstavuje velikost poklesů ve druhém pololetí roku 2020, ale rychlost a načasování následného oživení“ (16). Ve své nedávné analýze nejistoty společnost IHS Markit konstatuje, že nejistota rychle nabývá úrovní obecné finanční krize, a popisuje, jak se „podniky se nyní obávají recese více než kdy dříve a většinou očekávají, že útlum bude přetrvávat po celý příští rok“ (17).

(19)

I když od poloviny května 2020 začaly země zavádět strategie pro ukončování přísných mimořádných opatření přijatých ke zvládání pandemie, stále vládne značná nejistota ohledně obnovy. Zaprvé je obtížné v této fázi jednoznačně odhadnout dosah škod, které utrpěla vnitrostátní průmyslová odvětví a domácí i mezinárodní dodavatelské řetězce. Zadruhé není vyloučeno, že s tím, jak se opatření přijatá ke zvládání pandemie postupně uvolňují, se během roku ještě neobjeví nové vlny viru, což by mohlo postupně vést k opětovnému zavádění opatření izolace a omezení volného pohybu osob, včetně možných opakovaných vln zpřísňování a uvolňování, které by mohly ukončit obnovu v zárodku a způsobit trvalejší škody.

(20)

Na základě uvedené analýzy Komise konstatuje, že hospodářský otřes způsobený pandemií COVID-19 představuje zásadní a výjimečnou změnu okolností, která významným způsobem ovlivňuje fungování trhu s ocelí v Unii i na celém světě. Z tohoto důvodu Komise považuje za nezbytné pečlivě zohlednit hospodářské dopady pandemie COVID-19 při koncipování úprav v rámci druhého přezkumu ochranných opatření.

(21)

Jak už bylo vysvětleno, v prvním přezkumu ochranných opatření v důsledku již pozorovaného poklesu na trhu s ocelí, k němuž docházelo v rozporu s původními očekáváními v době přijetí konečných opatření, zavedla Komise úpravy s cílem napravit omezené negativní účinky vytěsňování zaznamenané v prvním roce opatření. Pokud však nebudou provedeny úpravy, tyto účinky se v současné hospodářské situaci ještě zhorší.

(22)

Třebaže hospodářský otřes způsobený pandemií byl poměrně symetrický, protože pandemie zasáhla všechny země světa náhlým a velmi významným poklesem výroby a poptávky, síla oživení v roce 2021 bude pravděpodobně asymetrická. Bude záviset nejen na vývoji pandemie v jednotlivých zemích, ale také na struktuře národních hospodářství a schopnosti států reagovat prostřednictvím politik obnovy.

(23)

V současné situaci poklesu poptávky a následného dramatického snížení prodeje, která postihuje prakticky všechny kategorie výrobků z oceli, ve spojení se značně nejistým očekáváním a pravděpodobně značnou zeměpisnou asymetrií v rychlosti a načasování obnovy lze předpokládat (18), že někteří vývozci oceli do Unie budou uplatňovat ještě agresivnější obchodní politiku, aby „vyprázdnili trh“ na úkor ostatních účastníků trhu, jakmile se po pandemii činnost obnoví.

(24)

Zejména lze důvodně očekávat (19), že někteří vývozci, především v zeměpisných oblastech, které obnoví činnosti poněkud dříve než jiní, budou předzásobovat prodej na trhu Unie s větší průbojností než v minulosti, aby co nejdříve vyčerpali kvóty pro jednotlivé země a byli připraveni okamžitě využít zbytkové kvóty, jakmile budou k dispozici.

(25)

Toto oportunistické chování vývozců z určitých zemí může více než kdy jindy vytěsňovat jiné účastníky trhu a nepřiměřeně zabírat tržní podíly, které by za běžných okolností připadly jiným oblastem tradičních obchodních toků nebo domácí výrobě. To je skutečné riziko, protože vývozci se budou zoufale pokoušet získat větší podíl na menším trhu, aby tak nahradili absolutní ztráty z prodeje v důsledku snížené poptávky.

(26)

Kromě ohrožení tradičních obchodních toků, pokud jde o původ, může toto oportunistické chování, které nepřiměřeně vytěsňuje tradiční obchodní toky a domácí výrobu, způsobovat také velmi závažné nerovnováhy na unijním trhu s ocelí, což by v konečném důsledku mohlo oslabovat nápravný účinek původních ochranných opatření, pokud jde o ochranu před novým prudkým nárůstem dovozu.

(27)

Za těchto okolností Komise považuje za nezbytné zavést dvě obecné úpravy správy celních kvót s cílem zajistit řádný návrat na trh všech dodavatelů, domácího průmyslu i vývozců, a minimalizovat nepřiměřeně oportunistické chování. První úpravou je přechod od roční k čtvrtletní správě všech kvót pro jednotlivé země; při současném zachování celkových objemů u jednotlivých kategorií výrobků se tak zajistí stabilnější tok dovozu a minimalizuje se riziko nepřiměřeného nárůstu dovozu během zbývající doby trvání opatření. Druhou doplňkovou úpravou je zavedení zdokonaleného režimu přístupu ke zbytkové kvótě ze strany zemí využívajících kvótu pro jednotlivé země. Tato úprava bude případné použití zbytkové kvóty účelově vázat na stávající menší vyvážející země, které spadají pod tuto celkovou část celních kvót, a minimalizovat riziko, že budou vytěsněny vývozci, kteří využívají kvóty pro jednotlivé země. Tyto dvě úpravy budou dále rozpracovány níže v oddílech 3.2 a 3.3.

(28)

V této části Komise posuzovala, zda jsou současná výše a přidělování celních kvót, včetně jejich správy, přiměřené. Jak je uvedeno v oznámení o zahájení přezkumu, Komise kromě připomínek a důkazů předložených zúčastněnými stranami věnovala při vypracování posouzení zvláštní pozornost vývoji používání celních kvót ve druhém roce opatření (20), který byl předmětem každodenního sledování u všech dvaceti šesti kategorií výrobků.

(29)

Většina zúčastněných stran předložila připomínky k tomuto hledisku přezkumu. Řada z nich, zejména vyvážející výrobci, vlády třetích zemí, uživatelé a dovozci, požadovala pro své příslušné kategorie výrobků zvýšení úrovně celních kvót nebo změnu systému přidělování. Tyto požadavky zahrnovaly změnu referenčního období pro výpočet úrovní celních kvót, aby bylo možné využívat vyšší kvóty. Některé zúčastněné strany žádaly Komisi, aby změnila základ pro přidělování kvót pro jednotlivé země, a to buď zvýšením, nebo snížením stávající 5% hranice.

(30)

Na druhé straně výrobní odvětví Unie navrhovalo řadu úprav v opačném směru. Výrobní odvětví Unie především požadovalo, aby byly celní kvóty spravovány čtvrtletně a aby nevyužité objemy z jednoho čtvrtletí nebyly převáděny do čtvrtletí následujícího. V rámci písemné fáze, která byla výjimečně znovuotevřena pro podávání připomínek k hospodářským účinkům pandemie COVID-19, požadovalo výrobní odvětví Unie s ohledem na ničivé hospodářské účinky pandemie snížení úrovně celních kvót až o 75 %. Řada zúčastněných stran se proti tomuto požadavku rozhodně postavila s tím, že je neslučitelný s pravidly WTO a že by to mělo nepřiměřený dopad na navazující odvětví v Unii.

(31)

Komise konstatuje, že i v posledním čtvrtletí druhého roku opatření (údaje analyzované do 15. května 2020) zůstala celková úroveň celních kvót do značné míry nevyužitá (21) a že byly k dispozici kvóty pro všechny kategorie výrobků. S ohledem na zaznamenané tempo a trend využívání celních kvót po uplynutí více než tří čtvrtletí období a na převládající hospodářskou situaci zastavení hospodářského růstu, jak je uvedeno v oddíle 3.1 výše, považuje Komise za velmi nepravděpodobné, že se ve zbývající části posledního čtvrtletí využívání celních kvót zrychlí. Naopak nejnovější trendy v oblasti dovozu a výhledy poptávky naznačují, že až do konce období, tj. do 30. června 2020, se tempo dovozu může ještě dále snižovat. Kromě toho, jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění nařízení o prvním přezkumu, v prvním roce opatření, kdy byla situace na trhu ve srovnání se stávající situací stabilnější a poptávka byla udržitelná, zůstalo přibližně 3,2 milionu tun bezcelních kvót nevyužito (22).

(32)

Na základě těchto skutečností se Komise nedomnívá, že by platné úrovně celních kvót nepřiměřeně omezovaly obchodní toky během druhého roku opatření, ale má za to, že umožňovaly úroveň dovozu odpovídající potřebám trhu Unie.

(33)

V reakci na požadavek zvýšit úrovně celních kvót Komise konstatuje, že podání zúčastněných stran neprokázala, že by poptávka na unijním trhu s ocelí vzrostla takovým způsobem, že by stávající celní kvóty způsobily nedostatek dodávek na trh. Naopak, jak je podrobně popsáno v oddíle 3.1, vývoj se spíše ubírá opačným směrem. V neposlední řadě Komise rovněž konstatuje, že referenční období použité pro výpočet celních kvót představuje jeden z pilířů koncipování opatření, který je od počátku stanoven v konečném nařízení, a že rozsah přezkumu nezahrnuje podstatnou změnu základní struktury opatření. Jeho cílem je spíše posoudit, zda je třeba provést nějaké zvláštní úpravy správy celních kvót. Komise proto tyto požadavky odmítá.

(34)

Bez ohledu na uvedené skutečnosti považuje Komise za nezbytné zavést řadu úprav a upřesnění správy celních kvót s cílem přizpůsobit ji vývoji trhu a lépe zajistit fungování ochranných opatření. Jde jak o úpravy horizontální povahy, tak o specifické úpravy pro určité kategorie výrobků.

(35)

Přezkumné šetření ukázalo, že řada vyvážejících zemí uplatňovala i během druhého roku opatření velmi agresivní vývozní chování u mnoha kategorií výrobků. Tyto země vyčerpaly několik (nebo většinu) své roční zvláštní kvóty neobvykle rychle (v některých případech během pouhých několika měsíců od začátku období). Jedna roční zvláštní kvóta byla dokonce vyčerpána již v první den druhého roku opatření.

(36)

Toto chování vedlo u těchto kategorií výrobků k situaci, kdy se neúměrně silný příliv dovozu soustředil do poměrně rané fáze ročního období. Tento příliv se následně zpomalil až do začátku posledního čtvrtletí období, kdy se znovu objevil nový vrchol dovozu, což se shoduje s okamžikem, kdy země, které využívají celní kvótu pro jednotlivé země, mohou bezcelně čerpat z dostupných zbytkových celních kvót. Komise považuje toto chování za příčinu významné nerovnováhy a překážku pro hladké fungování trhu.

(37)

V situaci extrémní nejistoty, poklesu poptávky a následného dramatického snížení prodeje, které postihly prakticky všechny kategorie výrobků z oceli, jak je popsáno podrobně v oddíle 3.1, považuje Komise za velmi pravděpodobné, že výše uvedené vylučující vývozní chování se bude dále zhoršovat. Vývozci budou za těchto výjimečných okolností vůči dalším konkurentům uplatňovat velmi agresivní a oportunistické chování s cílem získat zpět ztracené prodeje. Při tomto oportunistickém chování lze rozumně očekávat, že vývozci v nejsilnějších vyvážejících zemích se budou snažit o předzásobení prodejů, tak aby „vyprázdnili trh“. Toto oportunistické obchodní chování představuje největší riziko pro řádné fungování ochranných opatření, protože by mohlo vést k velmi vážnému narušení trhu a bez nápravných opatření by mohlo dojít k nepřiměřenému vytěsnění tradičních obchodních toků a domácí výroby, čímž by se zmařil pozitivní účinek zavedených ochranných opatření.

(38)

Od zavedení konečných opatření byly kvóty pro jednotlivé země spravovány na ročním základě, což znamená, že veškeré příslušné objemy byly vývozcům dány k dispozici na začátku každého ročního období bez časového omezení pro jejich využití v rámci daného období, na rozdíl od zbytkových kvót, které byly spravovány čtvrtletně. Zavedení časových omezení se v té době jevilo jako zbytečná a nepraktická administrativní zátěž, která narušuje normální fungování trhu.

(39)

Po přezkumném šetření se však Komise domnívá, že současná roční správa kvót přidělených jednotlivým zemím by účinně nebránila výše uvedeným narušením unijního trhu s ocelí, což by se ještě mohlo zhoršit v důsledku očekávaného oportunistického chování některých vývozců. Tato narušení by byla nejen v rozporu se zájmem většiny vyvážejících zemí, ale také by velmi nepříznivě ovlivnila hospodářskou situaci ocelářského průmyslu Unie, a tím by oslabila účinnost opatření.

(40)

V souladu s tím se Komise rozhodla, že kvóty pro jednotlivé země budou rovněž spravovány čtvrtletně. Tato úprava zajistí stabilnější tok dovozu a bude minimalizovat stávající velmi vysoké riziko, že oportunistické chování vývozců bude v příštím období opatření, tj. v období mezi 1. červencem 2020 a 30. červnem 2021, narušovat legitimní zájmy ostatních účastníků trhu.

(41)

Tato úprava bude mít na trh příznivý stabilizační účinek, protože zabrání masivnímu hromadění zásob na začátku období, jak bylo zjištěno v minulosti u několika kategorií výrobků. Tato úprava umožní těm výrobcům v Unii i ve třetích zemích, jejichž schopnost působit na trhu během pandemie COVID-19 byla výrazně omezena a kteří mohli obnovit činnost po uvolnění opatření na omezení pohybu později než ostatní, účastnit se hospodářské soutěže po oživení poptávky za rovnějších podmínek.

(42)

Mělo by být uvedeno, že Komise nenašla žádné důvody k zastavení převádění nevyužitých objemů čtvrtletně spravovaných kvót z jednoho čtvrtletí do druhého ve stejném období. Zachování mechanismu převádění zajišťuje, že využívání celních kvót se může přizpůsobit vývoji poptávky v průběhu roku, aniž by to nepřiměřeně narušovalo trh.

(43)

Jak je vysvětleno ve 149. bodě odůvodnění konečného nařízení a v 17. až 19. bodě odůvodnění nařízení o prvním přezkumu, na tuto kategorii výrobků se vztahovala pouze celková celní kvóta. Jednalo se o výjimku z jinak upřednostňovaného systému, který se vztahuje na téměř všechny ostatní kategorie výrobků, tj. kombinace kvót pro jednotlivé země u největších historických dodavatelů se zbytkovými kvótami pro ostatní.

(44)

Pokud jde o tuto kategorii výrobků, několik zúčastněných stran požadovalo snížení 30% stropu na zemi původu na 20 %, zatímco jiné navrhovaly zrušení stropu a obnovení situace před prvním přezkumem.

(45)

Přezkumné šetření odhalilo řadu trendů, na jejichž základě považuje Komise za nezbytné upravit správu celních kvót v této kategorii výrobků. Šetření zaprvé potvrzuje, že využívání celních kvót v této kategorii zaznamenávalo v průběhu období trvale prudký pokles (viz graf 1 níže), takže během druhého a třetího čtvrtletí druhého roku opatření dosáhlo v průměru 54 % (23).

(46)

Na konci třetího čtvrtletí dosáhla kumulovaná nevyužitá kvóta od začátku druhého roku opatření více než 1,5 milionu tun (viz graf 2 níže). Údaje, které jsou k dispozici do poloviny května 2020, navíc ukazují mnohem dramatičtější snížení úrovní dovozu v této kategorii výrobků, kdy bylo využito pouze 16 % celních kvót. To představuje pouhých šest týdnů před koncem čtvrtletí více než 3 miliony tun nevyužitých celních kvót. Trend dovozu v této kategorii výrobků, který představuje přibližně jednu třetinu historických objemů dovozu ve dvaceti šesti kategoriích výrobků, na něž se vztahují ochranná opatření, je tedy významným ukazatelem současného prudkého klesajícího trendu poptávky na unijním trhu s ocelí.

(47)

Komise rovněž konstatuje, že k tomuto podstatnému snížení využívání celních kvót došlo v období, které ještě nebylo zasaženo otřesem v důsledku pandemie COVID-19. To jednoznačně naznačuje, že je velmi nepravděpodobné, že by jakékoli budoucí oživení poptávky v Unii v průběhu třetího roku opatření bylo tak velké, že by nakonec dosáhlo plného nebo velmi vysokého využití celních kvót v této kategorii výrobků.

(48)

V této souvislosti Komise dospěla k závěru, že za stávajících okolností už neexistuje riziko možného nedostatku dodávek, kterému se snažila zabránit zavedením celkové celní kvóty v rámci konečných opatření. V souladu s tím se Komise rozhodla ukončit výjimečnou globální správu celní kvóty v této kategorii výrobků a uplatňovat výchozí systém kombinující kvóty pro jednotlivé země a zbytkové kvóty, který se vztahuje na téměř všechny ostatní kategorie výrobků.

(49)

Od 1. července 2020 proto bude celní kvóta pro kategorii výrobků 1 tvořena kvótami pro ty jednotlivé země, jejichž úroveň dovozu v této kategorii dosáhla v příslušném referenčním období 2015–2017 (24) nejméně 5 %, a zbytkovou celkovou kvótou pro ostatní. Tato celní kvóta bude spravována čtvrtletně, jak je vysvětleno v části 3.2.1 výše. Na využití zbytkové kvóty ve čtvrtém čtvrtletí se však bude i nadále vztahovat 30% strop podílu pro každou vyvážející zemi, aby se zabránilo účinkům vytěsňování (25).

(50)

Komise se nadále domnívá, že výchozí systém celních kvót kombinující kvóty pro jednotlivé země a zbytkové kvóty je systémem, který má nejlepší předpoklady k zajištění zachování tradičních obchodních toků, pokud jde o objem i původ (26). Je tedy v celkovém zájmu Unie, aby jej v této kategorii výrobků zavedla, jakmile pro to nastanou podmínky.

(51)

Od předchozího přezkumného šetření Komise zjistila, že došlo k několika důležitým změnám, které mají vliv na tuto kategorii. Zaprvé, dne 8. dubna 2020 Komise uložila prozatímní antidumpingová opatření na dovoz této kategorie výrobků pocházející z Čínské lidové republiky, Indonésie a Tchaj-wanu (27). Zadruhé, Komise potvrdila trvale velmi nízké využívání zvláštní celní kvóty ze strany USA (28). Výsledkem je, že se na čtyři z pěti největších vyvážejících zemí v této kategorii v současné době vztahují různá obchodní opatření. Očekává se proto, že tyto země nebudou pokračovat ve vývozu do Unie na své historické úrovni.

(52)

Některé zúčastněné strany požadovaly, aby Komise zavedla strop na zbytkovou kvótu pro tuto kategorii. Další zúčastněné strany požadovaly, aby Komise převedla do zbytkové kvóty objemy kvót pro jednotlivé země, které vykazují velmi nízkou úroveň využití.

(53)

Na základě změněných okolností popsaných v (51)) bodě odůvodnění, kdy existuje riziko, že nastane nedostatek dodávek pro tuto kategorii výrobků na trhu Unie, a v souladu s přístupem uplatňovaným u jiných kategorií výrobků od přijetí konečných opatření má Komise za to, že je v zájmu Unie převést objemy kvót pro jednotlivé země všech zemí, na které se vztahují různé druhy opatření na ochranu obchodu (29), do zbytkové celní kvóty. Tato úprava zajistí, aby současná opatření neovlivnila objemy tradičního obchodu a aby uživatelé v Unii měli dostatečnou flexibilitu pro změnu původu dodávek, pokud to bude nutné.

(54)

Proto se celní kvóta pro kategorii výrobků 8 s účinností od 1. července 2020 stane celkovou celní kvótou spravovanou čtvrtletně.

(55)

Komise připomíná odůvodnění globalizace této celní kvóty a odkazuje na vysvětlení uvedená v 54. až 59. bodě odůvodnění nařízení o prvním přezkumu.

(56)

Některé zúčastněné strany požadovaly změny v této kategorii. Zejména požadovaly návrat k systému kombinujícímu kvóty pro jednotlivé země a zbytkové kvóty. Kromě toho některé strany také požadovaly rozdělení této celní kvóty do dvou podkategorií, aby lépe odpovídaly specifickým vlastnostem výrobků zařazených do této kategorie.

(57)

Ve své analýze v rámci tohoto druhého přezkumu Komise zjistila (na základě souboru údajů, které nebyly v době prvního přezkumného šetření k dispozici) poněkud neobvyklý vzorec dovozních toků (30) v rámci této jediné kategorie, který se výrazně liší od tradičních obchodních toků, pokud jde o objem a původ, a který by mohl způsobit nerovnováhu na trhu Unie.

(58)

Komise konstatuje, že více než 70 % celkového objemu celní kvóty této kategorie odpovídá historickým obchodním tokům vyplývajícím z řady typů výrobků používaných hlavně ve velkých technických projektech. Naproti tomu skutečné využití celní kvóty v této kategorii výrobků ukazuje, že některé země ji používají k vývozu typů výrobků, které se nepoužívají ve velkých technických projektech a u nichž stále častěji překračují rámec svých tradičních obchodních objemů (v některých případech i desetinásobně) na úkor ostatních účastníků trhu, jak domácích, tak vyvážejících zemí. Komise se proto domnívá, že současný systém správy celních kvót vedl k nepřiměřenému vytěsňování.

(59)

Pokud by nebyla provedena úprava, v případě velkých technických projektů vyžadujících specifické trubky v průběhu třetího roku opatření by hrozilo riziko, že nebudou schopny získat všechny objemy celních kvót, které by tyto zvláštní trubky vyžadovaly, protože by byly vytěsněny jiným dovozem.

(60)

Komise proto považuje za nezbytné upravit stávající koncepci kvóty, aby se zabránilo uvedené nežádoucí nerovnováze. Nejvhodnějším způsobem účinného řešení uvedené situace je rozdělení této kategorie na dvě: první dílčí celní kvóta (kategorie 25A) by pak zahrnovala kódy KN, které se běžně používají ve velkých technických projektech (31), a druhá dílčí celní kvóta (kategorie 25B) by zahrnovala zbývající kódy KN, které se v těchto projektech nepoužívají (32). Rozdělení je jednoduché a nezdá se, že by pro celní orgány představovalo nepřiměřenou zátěž.

(61)

Pokud jde o správu těchto podkategorií, bude kategorie výrobků 25A tvořena jedinou celkovou celní kvótou s cílem vytvořit rovné příležitosti pro všechny potenciální uchazeče ve velkých projektech, jak je popsáno v nařízení o prvním přezkumu (33). Kategorii výrobků 25B budou tvořit kvóty pro jednotlivé země přidělené těm zemím, které v referenčním období 2015–2017 dosáhly průměrného podílu na dovozu nejméně 5 %, a zbytková kvóta pro ostatní.

(62)

Komise se domnívá, že rozdělení celní kvóty pro tuto kategorii výrobků by přesněji odráželo historické dovozní toky odpovídající dvěma podkategoriím trubek, a zajistilo tak spravedlivější fungování kvóty. Toto rozdělení zaručí dostupnost potřebných objemů pro jakýkoli rozsáhlý technický projekt v Unii po zbývající dobu trvání opatření, které by jinak byly vytěsněny jinými typy výrobků. Tato nerovnováha je v rozporu se zájmem Unie a s cílem zachovat v rámci ochranných opatření co nejvíce tradiční obchodní toky, pokud jde o objem a původ.

(63)

V 8. bodě odůvodnění nařízení o konečném užití Komise uvedla, že „zastává názor, že v zájmu Unie může být v pozdější fázi nutný specifický mechanismus, a to buď režim konečného užití (po vyřešení problémů s jeho prováděním), nebo jakkoli nastavený alternativní systém, s cílem účelově vázat dovoz tříd oceli pro automobilový průmysl spadajících do kategorie výrobků 4B. Tyto otázky budou proto znovu posouzeny v rámci budoucího přezkumného šetření, a to na základě připomínek a návrhů zúčastněných stran a dalšího vývoje týkajícího se této kategorie výrobků.“

(64)

Komise proto pečlivě analyzovala obdržené připomínky týkající se jakéhokoli návrhu konkrétního mechanismu v této kategorii výrobků.

(65)

Zúčastněné strany, které předložily připomínky k této kategorii, se obecně shodují na tom, že je třeba, aby byl zachován nezbytný objem dovozu oceli určené pro využití v automobilovém průmyslu. Za tímto účelem předložily různé požadavky. Některé zúčastněné strany požadovaly, aby dovážené výrobky určené pro využití v automobilovém průmyslu byly identifikovány prostřednictvím „vlastního prohlášení“ nebo aby bylo povoleno propuštění do volného oběhu pouze po předložení „dokladu o vstupu“ vydaného příslušným orgánem určeným členským státem na základě žádosti dovozce z Unie. Zúčastněné strany rovněž požadovaly přerozdělování nevyužitých objemů celních kvót z kategorie 4A do kategorie 4B a zavedení 30% stropu v posledním čtvrtletí období, aby se zabránilo tomu, že jiné třídy než třídy určené pro využití v automobilovém průmyslu budou nadále využívat část celní kvóty, čímž se vytěsní třídy pro automobilový průmysl. V neposlední řadě některé zúčastněné strany žádaly Komisi, aby navrhla alternativní systém nahrazující systém konečného užití, který by však sloužil stejnému účelu, či dokonce aby obnovila mechanismus konečného užití, zatímco jiné se znovuzavedením mechanismu konečného užití zásadně nesouhlasily.

(66)

Zaprvé, Komise nadále zastává názor, že by bylo vhodné blíže prozkoumat varianty, jak více účelově vázat, pokud to bude možné, dovoz oceli pro užití v automobilovém průmyslu kategorie 4B. V tomto duchu Komise pečlivě vyhodnotila obdržené návrhy a dospěla k následujícím závěrům.

(67)

Provádění mechanismu konečného užití nefungovalo podle očekávání, jak je podrobně vysvětleno v nařízení o konečném užití. Komise nenalezla žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že se okolnosti, které vedly k jeho zrušení, změnily tak, že by opětovné zavedení tohoto mechanismu bylo účinným řešením. Proto Komise nepovažuje opětovné zavedení mechanismu konečného užití za vhodné.

(68)

Komise rovněž konstatuje, že navzdory možnosti vyjádřit se k připomínkám ostatních stran se neobjevil žádný návrh, který by získal minimální úroveň podpory zúčastněných stran ze všech členských států. Komise na základě zkušeností s mechanismem konečného užití připomíná, že má-li být zaveden alternativní účinný mechanismus v této kategorii výrobků, nezbytným předpokladem jeho životaschopnosti je, aby se všichni účastníci celého dodavatelského řetězce pro automobilový průmysl ve všech členských státech jednoznačně zavázali ke spolupráci. Komise proto shledává, že žádný z navrhovaných alternativních mechanismů účelového vázání podle všeho nedokáže mobilizovat většinu účastníků, tak aby měl naději na úspěch.

(69)

V souladu s tím se Komise rozhodla pro tuto kategorii výrobků nezavádět žádný nový zvláštní mechanismus a vyhnout se velmi negativním účinkům, které by mohlo znovu vyvolat nedostatečné dodržování.

(70)

Komise s uspokojením konstatuje, že získání povolení ke konečnému užití je možné, pokud všechny příslušné zúčastněné strany účinně spolupracují. Komise odkazuje na konkrétní situaci jedné zúčastněné strany, která na konci dubna 2020 obdržela od orgánů členského státu EU povolení ke konečnému užití. Komise bohužel nemůže účinně provádět konkrétní správu celní kvóty, která by se vztahovala pouze na jednu společnost.

(71)

Zadruhé, při zkoumání užívání celních kvót pro kategorii 4B Komise zaznamenala obrovský příliv dovozu vstupujícího na trh Unie po otevření zbytkové kvóty ve čtvrtém čtvrtletí dne 1. dubna 2020, takže došlo k rychlému vyčerpání původně dostupné zbytkové kvóty. Tato situace se podobá situaci ze dne 1. července 2019, kdy byly otevřeny nové kvóty pro druhý rok opatření a roční kvóty pro jednotlivé země byly vyčerpány během jednoho dne. V tomto ohledu několik zúčastněných stran nadále varovalo Komisi, že většina z těchto objemů není určena k užití v automobilovém průmyslu Unie. Pokud jde o tato tvrzení, Komise konstatuje, že žádné jiné zúčastněné strany v tomto ohledu nezpochybnily předložené připomínky. Komise kromě toho připomíná, že provádí šetření obcházení antidumpingových opatření v případě dovozu této kategorie výrobků z ČLR na základě dostatečných důkazů podporujících pravdivost tvrzení, že dovoz kategorie 4B ve skutečnosti nemusí odpovídat příslušné kategorii výrobků.

(72)

Komise proto považuje za nezbytné zavést určitou úpravu a zabránit tak tomu, že neobvykle velké objemy typů zboží kategorie 4 pro jiné užití než pro automobilový průmysl budou nadále nepřiměřeně vytěsňovat tradiční dodavatelské toky do automobilového průmyslu EU. Tato úprava je popsána v oddíle 3.2.3 níže.

(73)

Ve 150. bodě odůvodnění konečného nařízení Komise stanovila, že země, které vyčerpaly svou zvláštní celní kvótu, budou mít přístup ke zbytkové kvótě v posledním čtvrtletí období. Cílem tohoto mechanismu bylo zabránit tomu, aby objemy zbytkových kvót zůstaly případně nevyužity. V 85. až 98. bodě odůvodnění nařízení o prvním přezkumu Komise posuzovala fungování tohoto prvku, určila určité účinky vytěsnění a příslušným způsobem upravila jeho fungování u opatření pro dvě kategorie výrobků (34).

(74)

V rámci tohoto přezkumu předložilo mnoho zúčastněných stran připomínky a návrhy k řešení účinků vytěsnění, které se údajně projevují u řady kategorií výrobků. Některé strany požadovaly zavedení stropů na určité kategorie výrobků pro ty země, které měly přístup ke zbytkovým kvótám v posledním čtvrtletí. Některé strany rovněž požadovaly snížení stávajících stropů ve dvou kategoriích výrobků a úplné vyloučení možnosti přístupu zemí ke zbytkovým kvótám v posledním čtvrtletí období. V tomto smyslu další strany navrhovaly stanovit strop pro využívání kvót (pro jednotlivé země nebo zbytkových) konkrétními zeměmi a umožnit přístup ke zbytkové kvótě pouze v rozsahu nevyužitých objemů převedených z předchozího čtvrtletí.

(75)

Na druhou stranu ostatní strany požadovaly odstranění stropů a umožnění neomezeného přístupu v posledním čtvrtletí nebo alespoň zachování stávajícího stavu. Některé strany dále požadovaly, aby zemím, které využívají kvótu pro jednotlivé země, byl umožněn přístup ke zbytkovým kvótám, jakmile svou kvótu vyčerpají, a nikoli až v posledním čtvrtletí období.

(76)

Oproti prvnímu přezkumnému šetření může Komise v rámci druhého přezkumu pro účely své analýzy posuzovat podstatně delší období uplatňování konečných opatření: k dispozici jsou údaje za pět čtvrtletí (35). Komise proto nyní mohla přesněji a spolehlivěji posoudit, jaké jsou skutečné trendy dovozu, pokud jde o objemy a původ, v rámci zbytkových kvót na základě jednotlivých kategorií.

(77)

Zaprvé Komise byla schopna posoudit typické využití zbytkové kvóty za čtvrtletí zeměmi, které jsou v současnosti příjemci této části celní kvóty. V tomto ohledu Komise na jedné straně vypočítala průměrné využití zbytkové kvóty (celkově a podle původu) v každém ze čtyř čtvrtletí, kdy země využívající kvótu pro jednotlivé země ještě neměly přístup ke zbytkové části. Na druhé straně Komise porovnala toto typické využití se skutečným využitím (celkově a podle původu) ve čtvrtém čtvrtletí, kdy větší vyvážející země získaly skutečně přístup ke zbývající části celní kvóty (36).

(78)

Na základě uvedeného srovnání dospěla Komise k závěru, že přístup ke zbytkové kvótě ve čtvrtém čtvrtletí období nemůže být nadále výchozím režimem, protože způsobuje v různé míře nadměrné účinky vytěsňování v několika kategoriích výrobků. Místo toho by měl být přístup ke zbytkové kvótě v posledním čtvrtletí období povolen (či nepovolen) na základě skutečného typického využití stávajícími příjemci zbytkové kvóty, jak je popsáno v předchozím bodě odůvodnění.

(79)

Aby mohl být režim přístupu ke zbytkové kvótě ve čtvrtém čtvrtletí období účinný a přiměřený, považuje Komise za vhodné, aby se úpravy vztahovaly pouze na ty kategorie výrobků, u nichž byly zjištěny nepříznivé účinky vytěsňování. V tomto duchu vypracovala Komise tři různé režimy odpovídající třem různým režimům přístupu ke zbytkové kvótě pro všechny kategorie výrobků. Tyto tři režimy závisí na stupni pozorovaných účinků vytěsňování, s výjimkou kategorií 1, 4B, 8 a 25A, které mají svůj vlastní režim správy celních kvót (viz příslušný oddíl 3.2.2.a a oddíl 3.2.3.d, oddíl 3.2.2.d a oddíl 3.2.3.d a oddíl 3.2.2.c a oddíl 3.2.3.d).

(80)

V několika kategoriích menší dodavatelské země ve všech hodnocených čtvrtletích trvale prokazovaly, že samy dokážou plně nebo ve vysoké míře využít objemy, které jsou k dispozici v rámci zbytkové kvóty. Kromě toho pozorované chování větších vyvážejících zemí v těchto kategoriích během čtvrtého čtvrtletí jednoznačně vedlo k nepřiměřenému vytlačení všech nebo několika historických objemů menších dodavatelských zemí. V zájmu účinného zachování tradičních obchodních toků z hlediska původu považuje Komise v tomto případě za nezbytné zabránit zemím, které využívají kvóty pro jednotlivé země, v dalším přístupu ke zbytkové kvótě ve čtvrtém čtvrtletí během třetího roku opatření. Režim „bez dalšího přístupu“ se nebude vztahovat na kategorie: 5, 16, 20 a 27 (37). Z dosavadních údajů o průměrném využití zbytkové kvóty u těchto kategorií jednoznačně vyplývá, že riziko, že by zůstala zčásti nevyužitá, je velmi nízké.

(81)

V řadě dalších kategorií ukazuje průměrné využití kvóty, že zatímco stávající dodavatelské země své zbytkové kvóty přiměřeně využívají, samy o sobě nejsou schopny plně či ve vysoké míře využít dostupné objemy. Přístup větších vyvážejících zemí ve čtvrtém čtvrtletí je proto nadále oprávněný. Z podrobné analýzy využití zbytkové kvóty v těchto případech je však patrné, že neomezený přístup má za následek nespravedlivou bilanci, pokud jde o původ. Zejména bylo obecně zjištěno, že podíl stávajících menších dodavatelských zemí na dovozu ve čtvrtém čtvrtletí byl pokaždé nižší než průměr za předchozí čtvrtletí. Tato nerovnováha je přímým důsledkem přítomnosti – vylučující ostatní – těch větších vyvážejících zemí, které vyčerpaly svou zvláštní kvótu, což se promítlo do nadměrných účinků vytěsňování, jež jsou v rozporu se zájmem Unie co nejvíce zachovat obchodní toky, pokud jde o původ (38).

(82)

S ohledem na zajištění toho, aby nezbytný vstup na trh v těchto případech nezpůsobil nepřiměřené vytlačení tradičních obchodních toků ze stávajících menších dodavatelských zemí, považuje Komise za vhodné omezit přístup zemí, které již vyčerpaly svou zvláštní kvótu, ke zbytkovým kvótám. Tento přístup se bude omezovat pouze na objemy překračující průměrnou kvótu používanou menšími dodavatelskými zeměmi za čtyři čtvrtletí (39). Tato úprava se použije na kategorie výrobků: 10, 12, 13, 14, 15, 21, 22 a 28 (40).

(83)

Pokud jde o zbývající kategorie, Komise se domnívá, že na základě pozorovaných trendů, které nevykazují žádné nepřiměřené vytlačování zemí původu, je v zájmu Unie pokračovat ve stávajícím stavu, tj. umožnit ve čtvrtém čtvrtletí bez omezení přístup příjemcům, jejichž zvláštní kvóta je vyčerpána. Aby však bylo zajištěno zachování obchodních toků od stávajících příjemců zbytkové kvóty, budou pro ně nevyužité převedené kvóty účelově vázány. Tento neomezený přístup se pak bude vztahovat na kategorie: 2, 3A, 3B, 4A, 6, 7, 9, 17, 18, 19, 24, 25B a 26 (41).

(84)

Výše popsaný přístup nelze použít z různých důvodů na kategorie výrobků 1, 4B, 8 a 25A.

(85)

Na kategorii výrobků 1 se od uložení konečných opatření až po vymáhání nové úpravy v rámci tohoto přezkumu vztahoval systém celkových celních kvót. Proto není možné provést analýzu vytěsňování, jak tomu bylo v případě kategorií výrobků v písmenech a) až c) výše.

(86)

Podle nařízení o prvním přezkumu se však Komise rozhodla, že strop ve výši 30 % za čtvrtletí umožňuje co nejvíce zachovat tradiční obchodní toky, pokud jde o objem a původ. Ze stejných důvodů se Komise domnívá, že zachování 30% stropu původně dostupné zbytkové kvóty na začátku čtvrtého čtvrtletí je i nadále nejvhodnějším prostředkem, jak zabránit tomu, aby země, které využijí kvótu přidělenou jednotlivým zemím v této kategorii po individuální úpravě, o které bylo rozhodnuto v rámci tohoto přezkumu, vytlačovaly stávající uživatele nově vytvořené zbytkové kvóty.

(87)

Pokud jde o kategorii výrobků 4B, byl zaveden mechanismus konečného užití ve dvou čtvrtletích: říjen–prosinec 2019 a částečně během ledna–března 2020. Od zavedení tohoto mechanismu se vyvážející země potýkaly s vážnými překážkami při vývozu do Unie. V důsledku toho byla úroveň dovozu neobvykle nízká. Komise tak nemá k dispozici stejný delší soubor údajů, aby mohla provést posouzení vytěsňování, jako u kategorií výrobků v písmenech a) až c) výše.

(88)

Z údajů dostupných za čtvrté čtvrtletí roku 2019 a za rok 2020 však jednoznačně vyplývá, že dochází k určitým účinkům vytlačování. Ve skutečnosti byl na začátku obou čtvrtletí téměř celý objem zbytkové kvóty využit pouze jednou vyvážející zemí, která využívala kvótu pro jednotlivé země. Proto Komise považuje za vhodné zavést v této kategorii 30% strop, aby se zabránilo nepřiměřeným účinkům vytlačování a aby se zachovaly historické obchodní toky, pokud jde o původ, s odkazem na objem, který byl původně k dispozici na začátku čtvrtého čtvrtletí zemím, které vyčerpaly svou zvláštní kvótu.

(89)

Jelikož kategorie 8 a 25A budou od 1. července 2020 tvořeny pouze celkovou celní kvótou, tento systém se na ně nevztahuje.

(90)

V konečném nařízení se Komise zavázala, že prošetří, zda fungování ochranných opatření týkajících se výrobků z oceli způsobuje zásadní riziko pro stabilizaci nebo hospodářský rozvoj některých preferenčních obchodních partnerů v rozsahu, který by byl škodlivý pro integrační cíle v rámci jejich dohod s Unií. V nařízení o prvním přezkumu Komise dospěla k závěru, že ochranná opatření neměla škodlivé účinky při dosahování integračních cílů. Stejné nařízení rovněž ve 106. bodě odůvodnění stanoví, že „schopnost […] zemí vyvážet do EU nebyla opatřeními nepatřičně omezena“.

(91)

Několik zúčastněných stran, zejména vlády třetích zemí, předložilo připomínky v rámci této části oznámení o zahájení přezkumu. Některé země požádaly o osvobození od opatření nebo o preferenční zacházení. V této souvislosti byly předloženy žádosti o vynětí západního Balkánu z ochranných opatření, protože by mohla ovlivnit rozvoj jeho ocelářského průmyslu, a tím zapříčinit výrazný nepříznivý dopad na jeho domácí ekonomiky, což by mohlo ohrozit cíle stanovené v dohodách o stabilizaci a přidružení podepsaných s Unií. Tyto zúčastněné strany dále uváděly, že ochranná opatření by způsobila snížení jejich vývozu do Unie ve srovnání s obdobím před zavedením opatření. Vývozci by tak zvažovali dočasné odstavení některých zařízení a uložení neplacené dovolené mnoha zaměstnancům. Některé země s odkazem na skutečnost, že účinně dodržují pravidla Unie v oblasti státní podpory pro ocelářský průmysl, uváděly, že by proto měly mít neomezený bezcelní přístup na trh Unie. Další žádosti o osvobození nebo preferenční zacházení, které se týkaly několika třetích zemí, vycházely z různých ustanovení příslušných dvoustranných dohod s Unií.

(92)

Zaprvé Komise připomíná důvody uvedené v nařízení o prvním přezkumu, že všechny dvoustranné dohody uváděné zúčastněnými stranami v rámci tohoto oddílu umožňují uložení ochranných opatření, jako jsou ta stávající. Komise proto nemá žádnou právní povinnost vyjmout je z opatření. Zadruhé podle článku 2 Dohody WTO o ochranných opatřeních se ochranná opatření použijí na výrobek, který je předmětem šetření, bez ohledu na zdroj dovozu. Jak již bylo uvedeno v nařízení o prvním přezkumu, „[j]ediné výjimky z těchto pravidel se týkají specifické situace některých rozvojových zemí, nebo případně povinností vyplývajících z dvoustranných dohod“. Komise proto trvá na svém postoji, že neexistují žádné právní důvody k vynětí kterékoli z těchto zemí z ochranných opatření.

(93)

Jak je uvedeno v 99. bodě odůvodnění nařízení o prvním přezkumu, závazek k přezkumu opatření týkajících se zvláštních aspektů popsaných v (90) bodě odůvodnění se vztahoval zejména na země, s nimiž Komise uzavřela dohodu o stabilizaci a přidružení.

(94)

Pokud jde o tyto země, Komise nejprve provedla zpětné posouzení jejich vývozní výkonnosti během druhého roku opatření, tj. od 1. července 2019. Z této analýzy vyplývá, že u těch kategorií výrobků, u nichž tyto země využívají kvótu pro jednotlivé země, měly v posledním čtvrtletí období v rámci své zvláštní kvóty obvykle nevyužité objemy. Kromě toho pro ty kategorie výrobků, u nichž mohly následně vyčerpat svou zvláštní kvótu, ve většině případů – včetně kategorií, které některé z těchto zemí označily za kritické pro svá průmyslová odvětví – byly v rámci zbytkové kvóty stále k dispozici značné objemy. To znamená, že obecně měly možnost pokračovat ve vývozu svých nejdůležitějších kategorií výrobků nad rámec své historické úrovně. U kategorií výrobků, na které se místo toho pro dané země vztahovala zbytková kvóta, analýza údajů neprokázala, že by systém celních kvót celkově omezoval jejich schopnost vývozu. Ve skutečnosti se v některých případech země v rámci těchto opatření nesetkaly s žádným faktickým omezením historické úrovně svého vývozu.

(95)

Komise proto dospěla k závěru, že úroveň celních kvót je z hlediska zachování tradičních obchodních toků vhodná a přiměřená a že nebyl předložen žádný důkaz dokládající podstatné zvýšení poptávky Unie nebo změnu jakýchkoli jiných okolností, které by ospravedlňovaly změnu této úrovně, aniž by to mělo vliv na účinnost stávajících opatření.

(96)

Komise rovněž provedla výhledovou analýzu a prozkoumala, jaký by úpravy obsažené v tomto nařízení mohly mít potenciální dopad na stabilizaci nebo hospodářský rozvoj zemí západního Balkánu. Při provádění tohoto posouzení Komise zohlednila současnou situaci na trhu a výhledy do blízké budoucnosti, jak je uvedeno v oddíle 3.1 výše.

(97)

V tomto ohledu Komise připomíná zaprvé, že Komise odlišně od požadavků odvětví Unie v tomto druhém přezkumu nesnížila výši celních kvót, stejně jako tak neučinila v prvním přezkumu, a zadruhé, že tyto celní kvóty budou poté, co úpravy podle tohoto druhého přezkumu vstoupí v platnost, podruhé liberalizovány novým zvýšením o 3 % (42). To znamená, že země západního Balkánu získají větší kvóty pro jednotlivé země a budou mít obecně i nadále přístup k větším zbytkovým kvótám v posledním čtvrtletí, takže budou mít možnost pokračovat ve vývozu nad rámec své historické úrovně, jak tomu je už od uložení konečných opatření. Komise dále konstatuje, že nové úpravy horizontální povahy, pokud jde o vytlačování popsané v oddíle 3.2.3 a o vynětí rozvojových zemí, jak je popsáno v oddíle 3.2.5, budou mít další celkově pozitivní účinky pro některé kategorie výrobků, jež jsou předmětem zájmu pro země západního Balkánu.

(98)

V této souvislosti Komise dospěla k závěru, že ochranná opatření nezpůsobila a ani po úpravě nemohla způsobit žádné významné riziko pro stabilizaci nebo hospodářský rozvoj zemí západního Balkánu.

(99)

Komise rovněž konstatuje, že tvrzení uvedená v podáních těchto zúčastněných stran neposkytla žádný důkaz, který by takové riziko dokazoval, ani údaje, které by takové riziko relevantním způsobem naznačovaly.

(100)

Na základě uvedeného posouzení a vzhledem k absenci jakýchkoli jiných důkazů, které by prokazovaly opak, proto Komise musí tvrzení uvedená v rámci tohoto oddílu odmítnout.

(101)

Po přijetí konečných ochranných opatření nařízením (EU) 2019/159 se Komise zavázala pravidelně přezkoumávat seznam rozvojových zemí potenciálně vyňatých z oblasti působnosti opatření na základě aktualizovaných statistik o dovozu.

(102)

V obdržených podáních některé zúčastněné strany žádaly o vynětí z opatření, protože jedna konkrétní země by v dané kategorii výrobků už nepřesáhla 3% hranici. Další strany žádaly, aby pro jednu konkrétní zemi byla zavedena opatření, protože by v dané kategorii výrobků překročila 3% hranici. Některé zúčastněné strany požadovaly vynětí v určité kategorii výrobků, protože jednotlivě by se země ocitla pod 3% hranicí, i když by celková váha zemí v takové situaci překročila 9% podíl na dovozu. Ostatní strany považovaly za vhodnější, aby byl prováděn výpočet vycházející ze všech dvaceti šesti kategorií výrobků společně.

(103)

V souladu s článkem 18 nařízení (EU) 2015/478 a mezinárodními závazky Unie, konkrétně článkem 9.1 Dohody WTO o ochranných opatřeních, by se „ochranná opatření neměla vztahovat na žádný výrobek pocházející z rozvojové země, která je členem WTO, pokud její podíl na dovozu tohoto výrobku do Unie nepřekračuje 3 %, za předpokladu, že rozvojové země, které jsou členy WTO a jejichž podíl na dovozu je nižší než 3 %, nemají společně více než 9% podíl na celkovém dovozu dotčeného výrobku do Unie“. Kromě toho je v zájmu Unie upravit seznam rozvojových zemí vyňatých z oblasti působnosti opatření, aby se zabránilo tomu, že některé rozvojové země budou z původního vynětí neoprávněně těžit.

(104)

Komise proto na základě údajů za celý rok 2019 (43) přepočítala podíl na dovozu každé vyvážející země na základě jednotlivých kategorií výrobků (44).

(105)

Na základě údajů za celý rok 2019 překročil dovoz z následujících zemí, které byly z oblasti působnosti opatření vyňaty, v některých kategoriích výrobků hranici 3 %. Na základě tohoto přezkumu by se na ně tudíž nyní opatření měla vztahovat:

(106)

Komise poté posuzovala, zda by dotčené rozvojové země měly v rámci uvedených kategorií nárok na kvótu pro jednotlivé země. Za tímto účelem Komise posoudila, zda dovoz těchto kategorií dotčenými zeměmi v období let 2015–2017 dosáhl alespoň 5 % celkového dovozu v některé kategorii za toto období. Výsledek ukázal, že žádná z nich nesplňuje podmínky pro získání kvóty pro jednotlivé země. Z tohoto důvodu se na všechny tyto země bude vztahovat zbytková kvóta v příslušných kategoriích výrobků.

(107)

Co se týče vynětí z oblasti působnosti ochranných opatření, výsledek tohoto přezkumu je následující:

(108)

Kvóty pro jednotlivé země, které by odpovídaly těm rozvojovým zemím, které jsou členy WTO a které budou vyňaty z opatření po přezkumu (srov. Brazílie v kategorii 6 a Čína v kategorii 3A), budou přidány do příslušných zbytkových kvót v každé příslušné kategorii výrobků od začátku prvního čtvrtletí třetího roku opatření, tj. od 1. července 2020 (45).

(109)

Na základě tohoto přepočítání Komise aktualizovala seznam vynětí na základě aktualizovaných údajů o dovozu pro každou z 26 kategorií výrobků, na které se opatření vztahují (úplný aktualizovaný seznam je k dispozici v příloze I).

(110)

V rámci tohoto důvodu přezkumu Komise obdržela velmi rozmanité požadavky. Hlavním tématem byla úroveň liberalizace. Vzhledem k poklesu poptávky se výrobní odvětví Unie zasazovalo o snížení současné 3% hranice, a dokonce o její úplné odstranění. Na druhé straně další zúčastněné strany tvrdily, že úroveň liberalizace stanovená v nařízení o prvním přezkumu by měla být zachována, nebo dokonce zvýšena, ať už pro všechny kategorie výrobků, nebo pro některé konkrétní kategorie výrobků a/nebo určité země původu.

(111)

V ustanovení čl. 7 odst. 4 Dohody WTO o ochranných opatřeních se stanoví, že „[a]by se usnadnilo přizpůsobení se za situace, kde očekávané trvání ochranného opatření, oznámeného podle ustanovení odstavce 1 článku 12, přesáhne jeden rok, bude je Člen, uplatňující takové opatření, postupně liberalizovat v pravidelných intervalech v průběhu období jeho uplatňování“.

(112)

V tomto ohledu zavedla Komise v nařízení o prvním přezkumu 3% úroveň liberalizace platnou pro druhý rok opatření. V uvedeném nařízení rovněž stanovila, že stejná úroveň liberalizace by se měla použít i ve třetím roce opatření, tj. od 1. července 2020. Komise ve své analýze zjišťovala, zda bylo jakékoli zvýšení na současnou úroveň oprávněné.

(113)

Jak je podrobně vysvětleno v oddíle 3.1, téměř všechny zdroje předpokládají v letech 2020–2021 oproti předchozím rokům zřetelný pokles hospodářské činnosti. V tomto ohledu Komise konstatuje, že poptávka po oceli do značné míry sleduje makroekonomické trendy, např. růst HDP, dané země nebo hospodářského regionu. Kromě toho Komise připomíná skutečnost, že během prvního roku opatření zůstala značná množství celních kvót nevyužita a na konci druhého roku budou pravděpodobně opět nevyužity ještě větší objemy. S ohledem na současné hospodářské výhledy na období 2020–2021, na trvale značné množství celních kvót, které jsou k dispozici ve všech kategoriích výrobků, a vzhledem k neexistenci jakýchkoli známých spolehlivých důkazů, které by poukazovaly na potřebu zvýšení celních kvót, musí proto Komise všechny požadavky na zrychlení liberalizace zamítnout.

(114)

Na druhé straně Komise dále zkoumala požadavky na snížení nebo odstranění současné úrovně liberalizace. Komise se domnívá, že znění čl. 7 odst. 4 Dohody WTO o ochranných opatřeních jednoznačně ukládá vyšetřovacímu orgánu, aby alespoň zachoval úroveň liberalizace, jakmile bude účinně provedena ve druhém roce opatření. V důsledku toho se Komise domnívá, že pro třetí rok opatření počínaje 1. červencem 2020 nelze úroveň liberalizace snížit pod úroveň, která byla účinně zavedena na konci druhého roku, tj. 3 %. Komise proto požadavky na snížení úrovně liberalizace odmítá.

(115)

S ohledem na uvedená zjištění je tedy úroveň liberalizace zachována na úrovni 3 % pro každou kategorii výrobků.

(116)

Několik zúčastněných stran informovalo Komisi o údajných praktikách, jejichž cílem bylo vyhnout se placení 25% cla uplatňovaného při překročení kvóty. Tyto praktiky údajného obcházení nebo nesprávného vykazování mají mít různé podoby a mají se týkat řady kategorií výrobků.

(117)

Komise tato tvrzení bere na vědomí a zavazuje se je dále analyzovat s cílem přijmout veškerá nezbytná nápravná opatření, pokud se tyto údajné postupy potvrdí. V každém případě Komise připomíná, že na tato tvrzení se stále plně vztahují celní předpisy.

(118)

Některé zúčastněné strany požadovaly rozdělení určitých kategorií. Na podporu těchto požadavků některé strany uváděly, že v určitých případech soutěžily v rámci stejné celní kvóty jak standardní, tak špičkové typy výrobků a že by Komise měla zajistit, aby byla zachována správná skladba obou typů, aby se zabránilo účinkům vytěsňování.

(119)

V tomto ohledu Komise zdůrazňuje, že na základě těchto požadavků provedla v rámci tohoto druhého přezkumu velmi důkladnou analýzu potenciálních účinků vytěsňování a zavedla zdokonalené úpravy popsané v oddíle 3.2.3 výše s cílem zjednat nápravu. Komise konstatuje, že tyto úpravy by umožnily vyhovět mnohým z těchto požadavků, protože zajišťují, aby země, které dodávají malá množství špičkových typů výrobků, které obvykle spadají pod zbytkovou kvótu, získaly bezpečnější přístup k dostupným objemům. Kromě toho Komise připomíná, že opatření musí být koncipována tak, aby udržovala obtížnou rovnováhu, která zajistí, že tradiční obchodní toky zůstanou v co největší míře zachovány, pokud jde o objemy a původ, a současně bude uplatňován soubor opatření, která budou vnitrostátní celní orgány členských států Unie schopny účinně provádět. Komise se domnívá, že pokud by došlo k nárůstu počtu podkategorií výrobků, provádění opatření by mohlo představovat přílišnou zátěž a narušovat účinnou správu celních kvót.

(120)

Některé požadavky na rozdělení odkazovaly konkrétně na skutečnost, že určité typy výrobků byly použity v automobilovém průmyslu, a proto by se na ně mělo vztahovat podobné zacházení jako na výrobky v kategorii 4B. Komise však v tomto ohledu konstatuje, že tyto požadavky v písemné fázi samotný automobilový průmysl do značné míry pomíjel, což vyvolává odůvodněnou pochybnost o zájmu Unie na přijetí takové úpravy.

(121)

Komise proto dospěla k závěru, že připomínky podané v tomto ohledu, s výjimkou požadavků týkajících se kategorie výrobků 25 uvedených výše v 55. až 62. bodě odůvodnění, neposkytly dostatečné důkazy na podporu těchto požadavků ani neprokázaly, že mohou být celními orgány prováděny, aniž by byly nepřiměřeně zatěžující, a ani neprokázaly, jak by taková úprava byla v celkovém zájmu Unie.

(122)

Některé zúčastněné strany požadovaly, aby Komise do působnosti opatření zahrnula určité kategorie výrobků, zatímco jiné tvrdily, že by určité kategorie měly být vyňaty.

(123)

Komise odkazuje na své zjištění ve 163. bodě odůvodnění nařízení o prvním přezkumu, kde se uvádí, že do rámce přezkumu nespadá změna rozsahu definice výrobku. Tyto požadavky se proto odmítají.

(124)

Některé strany rovněž trvaly na tom, že stávající opatření nesplňují normy Dohody WTO o ochranných opatřeních, a proto by měla být ukončena.

(125)

Komise odkazuje na 165. bod odůvodnění nařízení o prvním přezkumu a odkazy v něm uvedené, a proto tato tvrzení odmítá.

(126)

Další zúčastněné strany navrhovaly, aby byly celní kvóty spravovány prostřednictvím licenčního systému.

(127)

V tomto ohledu Komise znovu opakuje, že jakýkoli systém správy celních kvót musí zajišťovat, že jeho provádění nebude pro celní orgány natolik zatěžující, aby mohlo být oslabeno jeho účinné uplatňování. Komise nadále zastává názor, že systém správy celních kvót, který zavádí konečné nařízení, je k dosažení přiměřené rovnováhy nejvhodnější.

(128)

Několik stran se také dotazovalo na dopad a případné úpravy spojené s vystoupením Spojeného království z Unie („brexitem“).

(129)

Komise konstatuje, že v době přijetí úprav stále trvá přechodné období pro vystoupení Spojeného království z Unie, jelikož se jedná o budoucí dohodě mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím. Komise v případě potřeby situaci s ohledem na jakýkoli vývoj týkající se této situace neprodleně přezkoumá.

(130)

Komise rovněž konstatuje, že současný přezkum, kterým se mění stávající ochranná opatření, je také v souladu se závazky vyplývajícími z dvoustranných dohod podepsaných s některými třetími zeměmi.

(131)

A konečně, Komise se rovněž domnívá, že v případě změny okolností v období uložení opatření může být na základě zájmu Unie nutné upravit výši nebo přidělování celních kvót podle přílohy II na období počínaje 1. červencem 2020. Změněné okolnosti by se mohly projevit například v případě celkového zvýšení nebo poklesu poptávky po některých kategoriích výrobků v Unii, které by si vyžádaly přehodnocení výše celní kvóty, uložení antidumpingových nebo antisubvenčních opatření, jež by mohla mít významný dopad na budoucí vývoj dovozu nebo dokonce na jakýkoli vývoj týkající se opatření USA podle § 232, který by mohl mít přímý dopad na závěry tohoto šetření, zejména pokud jde o odklon obchodu. Komise může rovněž přezkoumat, zda by fungování opatření mohlo mít neblahé účinky při dosahování cílů v oblasti integrace sledovaných s preferenčními obchodními partnery, jako je podstatné ohrožení jejich stabilizace či hospodářského vývoje.

(132)

Opatření stanovená v tomto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro ochranná opatření zřízeným podle čl. 3 odst. 3 nařízení (EU) 2015/478 a čl. 22 odst. 3 nařízení (EU) 2015/755,