(1)

Unie se zavázala budovat energetickou unii s progresivní politikou v oblasti změny klimatu. Palivová účinnost je stěžejním prvkem rámce politiky Unie v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a má klíčový význam pro zmírňování poptávky po energii.

(2)

Komise přezkoumala nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 (3) a dospěla k závěru, že jeho ustanovení je třeba za účelem zvýšení jejich účinnosti aktualizovat.

(3)

Nařízení (ES) č. 1222/2009 je vhodné nahradit, aby se vyjasnila a aktualizovala některá jeho ustanovení, s přihlédnutím k technologickému pokroku v oblasti pneumatik.

(4)

Na odvětví dopravy připadá třetina spotřeby energie v Unii. Silniční doprava v roce 2015 zodpovídala za přibližně 22 % celkových emisí skleníkových plynů v Unii. Na pneumatiky – především kvůli jejich valivému odporu – připadá 20 % až 30 % spotřeby paliva u vozidel. Jeho snížení by tudíž významně přispělo k palivové účinnosti silniční dopravy, a tedy ke snížení emisí skleníkových plynů a dekarbonizaci odvětví dopravy.

(5)

Má-li být dosaženo snížení emisí CO2 ze silniční dopravy, je vhodné, aby členské státy ve spolupráci s Komisí poskytovaly inovační pobídky pro bezpečné pneumatiky tříd C1, C2 a C3 s vyšší palivovou účinností.

(6)

Pneumatiky se vyznačují řadou vzájemně souvisejících parametrů. Zlepšení jednoho z nich, například valivého odporu, může mít nepříznivý dopad na jiné parametry, jako je přilnavost za mokra, a zlepšení přilnavosti za mokra může nepříznivě ovlivnit vnější hluk odvalování. Výrobci pneumatik by měli být motivováni k tomu, aby optimalizovali všechny parametry nad stávající úroveň.

(7)

Pneumatiky s vysokou palivovou účinností mohou být nákladově efektivní, neboť úspory paliva, kterých umožňují dosáhnout, více než vyrovnávají vyšší pořizovací cenu těchto pneumatik danou jejich vyššími výrobními náklady.

(8)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 (4) stanoví minimální požadavky na valivý odpor pneumatik. Technologický vývoj umožňuje snížit energetické ztráty, které valivý odpor pneumatik působí, významně nad tyto minimální požadavky. Ke snížení dopadu silniční dopravy na životní prostředí je proto vhodné aktualizovat ustanovení o označování pneumatik s cílem motivovat konečné uživatele ke koupi pneumatik s vyšší palivovou účinností tím, že jim budou poskytovány harmonizované informace o valivém odporu.

(9)

Lepší označování pneumatik umožní spotřebitelům získat relevantnější a navzájem porovnatelnější informace o palivové účinnosti, bezpečnosti a hluku, a při nákupu pneumatik se tak budou moci rozhodovat nákladově účinným a ekologickým způsobem.

(10)

Hluk z dopravy významně obtěžuje okolí a škodí zdraví. Nařízení (ES) č. 661/2009 stanoví minimální požadavky na vnější hluk odvalování pneumatik. Technologický vývoj umožňuje snížit vnější hluk odvalování významně nad tyto minimální požadavky. Ke snížení hluku z dopravy je proto vhodné aktualizovat ustanovení o označování pneumatik s cílem motivovat konečné uživatele ke koupi pneumatik s nižším vnějším hlukem odvalování tím, že jim budou poskytovány harmonizované informace o vnějším hluku odvalování pneumatik.

(11)

Poskytování harmonizovaných informací o vnějším hluku odvalování rovněž usnadňuje provádění opatření omezujících hluk z dopravy a přispívá k větší informovanosti o vlivu pneumatik na hluk z dopravy v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES (5).

(12)

Nařízení (ES) č. 661/2009 stanoví rovněž minimální požadavky na přilnavost pneumatik za mokra. Technologický vývoj umožňuje zlepšit přilnavost za mokra významně nad tyto minimální požadavky, a zkrátit tak brzdnou dráhu na mokrém povrchu. Ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu je proto vhodné aktualizovat ustanovení o označování pneumatik s cílem motivovat konečné uživatele ke koupi pneumatik s vyšší přilnavostí za mokra tím, že jim budou poskytovány harmonizované informace o přilnavosti za mokra.

(13)

Aby byl zajištěn soulad s mezinárodním rámcem, odkazuje nařízení (ES) č. 661/2009 na předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 117 (6), který stanoví příslušné metody měření valivého odporu, vnějšího hluku odvalování a přilnavosti za mokra a na sněhu u pneumatik.

(14)

Na označení pneumatiky by měla být uvedena informace o přilnavosti pneumatik, které jsou zvlášť navrženy pro jízdu za náročných sněhových a ledových podmínek. Informace o přilnavosti na sněhu by měly vycházet z předpisu EHK OSN č. 117 v aktuálním znění použitelném pro Unii (dále jen „předpis EHK OSN č. 117“) a piktogram „horský symbol“, který je v něm obsažen, by měl být uveden na označení pneumatiky, která splňuje minimální hodnoty indexu přilnavosti na sněhu stanovené v uvedeném předpisu. Informace o přilnavosti na ledu by měly být po formálním přijetí normy ISO 19447 založeny na ní a na označení pneumatiky, která splňuje minimální hodnoty indexu přilnavosti na ledu v ní stanovené, by měl být uveden piktogram označující přilnavost na ledu. Do přijetí normy ISO 19447 by přilnavost na ledu měla být vyhodnocována na základě spolehlivých, přesných a opakovatelných metod, které zohlední obecně uznávané nejmodernější poznatky. Označení pneumatiky, která splňuje minimální normy přilnavosti na ledu, by mělo obsahovat piktogram přilnavosti na ledu uvedený v příloze I.

(15)

Oděr pneumatik během užívání je významným zdrojem mikroplastů, které poškozují životní prostředí a lidské zdraví. Sdělení Komise „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ proto zmiňuje nutnost řešit nezáměrné uvolňování mikroplastů z pneumatik, mimo jiné prostřednictvím informačních opatření, jako je označování, a minimálních požadavků na pneumatiky. S oděrem pneumatik souvisí pojem kilometrového nájezdu, totiž počtu kilometrů, které pneumatika vydrží, než ji bude kvůli opotřebení vzorku nutné nahradit. Kromě oděru a opotřebení vzorku závisí životnost pneumatiky na řadě faktorů, jako je její odolnost proti opotřebení, včetně složení, vzorku běhounu a struktury, silniční podmínky, údržba, tlak v pneumatikách a způsob jízdy.

(16)

V současnosti však není k dispozici vhodná zkušební metoda pro měření oděru pneumatik a kilometrového nájezdu. Komise by proto měla zadat její vypracování při plném zohlednění nejmodernějších poznatků a norem a předpisů vytvořených nebo navržených na mezinárodní úrovni, jakož i práce vykonané dotčeným průmyslovým odvětvím.

(17)

Protektorované pneumatiky tvoří významnou část trhu s pneumatikami pro těžká vozidla. Protektorování pneumatik prodlužuje jejich životnost a přispívá k cílům oběhového hospodářství, jako je snižování množství odpadu. Uplatňování požadavků na označování u těchto pneumatik by přineslo značné úspory energie. Toto nařízení by mělo stanovit budoucí zařazení vhodné zkušební metody pro měření výkonnosti protektorovaných pneumatik, jež dosud není k dispozici.

(18)

Energetický štítek stanovený podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 (7), který u výrobků hodnotí spotřebu energie na stupnici „A“ až „G“, zná coby nástroj podávající jasné a transparentní informace více než 85 % spotřebitelů v Unii a ukázalo se, že účinně podporuje energeticky účinnější výrobky. Označení pneumatik by mělo mít v maximální možné míře stejný vzhled, i když se zohledněním zvláštností parametrů pneumatik.

(19)

Poskytování srovnatelných informací o parametrech pneumatik formou standardního označení pneumatik pravděpodobně ovlivní rozhodování konečných uživatelů o koupi ve prospěch bezpečnějších a tišších pneumatik s delší životností a vyšší palivovou účinností. To pak nejspíše bude výrobce pneumatik motivovat k optimalizaci parametrů pneumatik, což povede k udržitelnější spotřebě a výrobě pneumatik.

(20)

Potřeba větší informovanosti o palivové účinnosti a dalších parametrech má význam pro všechny konečné uživatele, včetně uživatelů kupujících náhradní pneumatiky nebo pneumatiky montované na nová vozidla, správců vozových parků a podniků silniční dopravy, kteří při neexistenci režimu označování a harmonizovaných zkoušek nemohou snadno porovnávat parametry různých značek pneumatik. Je proto vhodné vyžadovat, aby byly všechny pneumatiky nabízené spolu s vozidlem nebo na ně namontované opatřeny označením pneumatiky.

(21)

V současnosti se označení pneumatiky vyžadují u pneumatik pro osobní automobily (třídy C1) a pneumatik pro dodávky (třídy C2), ale nikoli u pneumatik pro těžká vozidla (třídy C3). Vozidla s pneumatikami třídy C3 spotřebovávají více paliva a ujedou více kilometrů za rok než vozidla s pneumatikami třídy C1 nebo C2, a potenciál ke snížení spotřeby paliva a emisí skleníkových plynů z těžkých nákladních vozidel je tedy významný. Pneumatiky třídy C3 by proto měly být zahrnuty do oblasti působnosti tohoto nařízení. Plné zahrnutí pneumatik třídy C3 do oblasti působnosti tohoto nařízení je rovněž v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/956 (8), jež stanoví sledování a vykazování emisí CO2 a spotřeby paliva u nových těžkých vozidel, a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1242 (9), jež stanoví výkonnostní normy emisí CO2 pro nová těžká vozidla.

(22)

Mnoho konečných uživatelů se o koupi pneumatik rozhoduje, aniž by danou pneumatiku viděli, a tudíž nevidí ani označení pneumatiky, které je k ní připevněno. V těchto situacích by mělo být konečným uživatelům označení pneumatiky ukázáno předtím, než se ke koupi rozhodnou. Zobrazení označení pneumatiky na pneumatikách v místě prodeje a jeho uvedení v technických propagačních materiálech by mělo zajistit, aby distributoři i potenciální koneční uživatelé získali harmonizované informace o důležitých parametrech pneumatik na místě a v okamžiku, kdy činí rozhodnutí o koupi.

(23)

Někteří koneční uživatelé se o nákupu pneumatik rozhodují předtím, než se dostaví na místo prodeje, nebo je kupují prostřednictvím zásilkového prodeje či na internetu. S cílem zajistit, aby mohli i tito koneční uživatelé činit informovaná rozhodnutí na základě harmonizovaných informací týkajících se mimo jiné palivové účinnosti, přilnavosti za mokra a vnějšího hluku odvalování, by mělo být označení pneumatik zobrazeno ve veškerých technických propagačních materiálech a vizuálních reklamách pro konkrétní typy pneumatik, včetně materiálů dostupných na internetu. Jestliže se vizuální reklamy týkají kategorie pneumatik, a nikoli pouze konkrétního typu pneumatik, není nutné označení pneumatiky ukazovat.

(24)

Potenciální koneční uživatelé by měli obdržet informace vysvětlující všechny prvky označení pneumatik a jejich význam. Tyto informace by měly být obsaženy ve všech technických propagačních materiálech, například na internetových stránkách dodavatelů, avšak neměly by být povinné ve vizuálních reklamách. Technické propagační materiály by neměly být chápány tak, že mezi ně náleží reklamy na velkoplošných reklamních panelech, v novinách, časopisech, rozhlasovém vysílání a televizi.

(25)

Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států v oblasti dozoru nad trhem nebo povinnost dodavatelů kontrolovat shodu výrobků, měli by dodavatelé v databázi výrobků v elektronické podobě zpřístupnit požadované informace o souladu výrobků. Informace relevantní pro spotřebitele a distributory by měly být veřejnosti zpřístupněny ve veřejné části databáze. Měly by být zpřístupněny jako veřejně přístupná data, aby je mohli používat tvůrci mobilních aplikací a srovnávacích nástrojů. Jednoduchý přímý přístup k veřejné části databáze výrobků by měl být usnadněn uživatelsky vstřícnými nástroji uvedenými na tištěném označení pneumatiky, jako je dynamický kód pro rychlou odpověď (kód QR).

(26)

Na část databáze výrobků věnovanou souladu by se měla vztahovat přísná pravidla ochrany údajů. Požadované zvláštní části technické dokumentace v části databáze výrobků věnované souladu by měly být zpřístupněny orgánům dozoru nad trhem i Komisi. Pokud jsou technické informace příliš citlivé pro uvedení v kategorii technické dokumentace, měly by k nim mít orgány dozoru nad trhem přístup podle potřeby v souladu s povinností dodavatelů spolupracovat nebo prostřednictvím dodatečných částí technické dokumentace, jež dodavatelé do databáze výrobků dobrovolně nahrají.

(27)

Objem prodeje pneumatik prostřednictvím internetových prodejních platforem spíše než přímo od dodavatelů narůstá. Poskytovatelé hostingových služeb by proto měli umožnit, aby byly označení pneumatiky a informační list výrobku poskytnuté dodavatelem zobrazeny v blízkosti údaje o ceně. Měli by o povinnosti zobrazit označení pneumatiky a informační list výrobku informovat distributora, ale neměli by odpovídat za přesnost ani obsah uvedeného označení pneumatiky nebo informačního listu výrobku. Povinnosti uložené poskytovatelům hostingových služeb podle tohoto nařízení by měly zůstat omezeny na to, co je přiměřené, a neměly by představovat obecnou povinnost sledovat informace, které uchovávají, nebo aktivně vyhledávat skutečnosti nebo okolnosti poukazující na činnosti, které nesplňují požadavky tohoto nařízení. Avšak čl. 14 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (10) ukládá poskytovatelům služeb shromažďování informací (hostingu), kteří chtějí využít výjimku z odpovědnosti obsaženou v uvedeném ustanovení, povinnost neprodleně jednat s cílem odstranit informace, které ukládají na žádost příjemců svých služeb, nebo k nim znemožnit přístup, pokud tyto informace nesplňují požadavky tohoto nařízení, například požadavky týkající se chybějících, neúplných nebo nesprávných označení pneumatiky nebo informačních listů výrobku. Měli by tak učinit, jakmile tyto informace získají nebo, pokud jde o náhradu škody, jakmile se o těchto informacích dozví, například prostřednictvím konkrétních informací poskytnutých orgánem pro dozor nad trhem. Na dodavatele, kteří prodávají přímo konečným uživatelům prostřednictvím vlastních internetových stránek, se vztahují stejné povinnosti týkající se prodeje na dálku jako na distributory.

(28)

Valivý odpor, přilnavost za mokra, vnější hluk odvalování a další parametry by měly být měřeny spolehlivými, přesnými a opakovatelnými metodami, které zohledňují obecně uznávané nejmodernější metody měření a výpočtů. Tyto metody by měly pokud možno odrážet chování průměrného spotřebitele a měly by být robustní, aby odrazovaly od úmyslného obcházení a rovněž bránily neúmyslnému porušení. V rámci omezení vyplývajících z potřeby zajistit spolehlivé, přesné a opakovatelné laboratorní zkoušky by označení pneumatik mělo odrážet poměrnou výkonnost pneumatik při skutečném používání, aby mohli koneční uživatelé porovnávat různé pneumatiky a aby byly omezeny náklady výrobců na zkoušky.

(29)

Mají-li vnitrostátní orgány podle definice v čl. 3 bodě 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 (11) dostatečné důvody se domnívat, že dodavatel nezajistil přesnost označení pneumatiky, měly by v zájmu zvýšení důvěry spotřebitelů zkontrolovat, zda třídy týkající se valivého odporu, přilnavosti za mokra a vnějšího hluku odvalování uvedené na označení pneumatiky, jakož i piktogramy pro další parametry, odpovídají dokumentaci poskytnuté dodavatelem, která vychází z výsledků zkoušek a z výpočtů. Tyto kontroly mohou proběhnout během procesu schválení typu a nemusí nutně vyžadovat fyzickou zkoušku pneumatiky.

(30)

Dodržování předpisů o označování pneumatik dodavateli, velkoobchodníky, obchodníky a dalšími distributory má zásadní význam pro zajištění rovných podmínek v Unii. Členské státy by proto měly toto dodržování sledovat prostřednictvím pravidelných následných kontrol a dozoru nad trhem v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (12).

(31)

S cílem usnadnit sledování souladu, poskytnout užitečný nástroj konečným uživatelům a umožnit distributorům, aby získávali informační listy výrobků alternativním způsobem, by pneumatiky měly být zařazeny do databáze výrobků zřízené podle nařízení (EU) 2017/1369. Uvedené nařízení by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(32)

Aby měli koneční uživatelé v označení pneumatik důvěru, neměla by být povolena jiná označení, která je napodobují. Ze stejného důvodu by nemělo být povoleno ani používání jiných označení, značek, symbolů či nápisů, které by mohly uvádět konečné uživatele v omyl nebo vést k nejasnostem, pokud jde o parametry, jichž se označení pneumatiky týká.

(33)

Sankce ukládané za porušení tohoto nařízení a aktů v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(34)

Na podporu energetické účinnosti, zmírňování změny klimatu, bezpečnosti silničního provozu a ochrany životního prostředí by členské státy měly mít možnost vytvářet pobídky k používání energeticky účinných a bezpečných pneumatik. Členské státy mohou samy rozhodnout o povaze těchto pobídek. Ty by měly být v souladu s pravidly Unie v oblasti státní podpory a neměly by vytvářet neodůvodněné překážky na trhu. Tímto nařízením není dotčen výsledek jakýchkoli řízení o státní podpoře, která mohou být ohledně takových pobídek zahájena v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(35)

Za účelem změny obsahu a formátu označení pneumatik, zavedení požadavků týkajících se protektorovaných pneumatik, oděru pneumatik a kilometrového nájezdu a přizpůsobení příloh technologickému pokroku by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (13). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(36)

Jakmile budou k dispozici spolehlivé, přesné a opakovatelné metody zkoušení a měření oděru pneumatik a kilometrového nájezdu, měla by Komise posoudit proveditelnost doplnění informací o oděru pneumatik a kilometrovém nájezdu na označení pneumatiky. Při navrhování aktu v přenesené pravomoci za účelem přidání informací o oděru pneumatik a kilometrovém nájezdu by Komise měla vzít toto posouzení v úvahu a při vývoji vhodných zkušebních metod by měla úzce spolupracovat s odvětvím, příslušnými normalizačními organizacemi, jako jsou Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů (UNECE) nebo Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), a se zástupci dalších zúčastněných stran. Informace o oděru pneumatik a kilometrovém nájezdu by měly být jednoznačné a neměly by mít negativní dopad na srozumitelnost a účinnost označení jako celku ve vztahu ke konečným uživatelům. Tyto informace by konečným uživatelům rovněž umožnily učinit informovaný výběr s ohledem na pneumatiky, jejich životnost a nezáměrné uvolňování mikroplastů. To by napomohlo ochraně životního prostředí a zároveň konečným uživatelům umožnilo odhadnout provozní náklady spojené s používáním pneumatik po delší dobu.

(37)

Pneumatiky, které již byly uvedeny na trh přede dnem použitelnosti tohoto nařízení, by nemělo být nutné opatřovat novým označením pneumatiky.

(38)

Velikost označení pneumatiky by měla zůstat shodná s tou, jež je stanovena v nařízení (ES) č. 1222/2009. Na označení pneumatiky by také měly být uvedeny podrobné informace o přilnavosti na sněhu a přilnavosti na ledu a QR kód.

(39)

Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. V souladu s bodem 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů by uvedené hodnocení mělo být založeno na účinnosti, účelnosti, relevanci, soudržnosti a přidané hodnotě a mělo by poskytnout základ k posouzení dopadů možných budoucích kroků.

(40)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zvýšení bezpečnosti, ochrany zdraví a ekonomické a environmentální účinnosti silniční dopravy tím, že budou konečným uživatelům poskytovány informace umožňující volit bezpečnější a tišší pneumatiky s delší životností a vyšší palivovou účinností, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, neboť to vyžaduje harmonizované informace pro konečné uživatele, ale spíše jej z důvodu nezbytnosti harmonizovaného regulačního rámce a rovných podmínek pro výrobce může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. Vhodným právním nástrojem zůstává nařízení, protože stanoví jasná a podrobná pravidla, jež znemožňují rozdílné provedení jednotlivými členskými státy, a zajišťuje tak vyšší míru harmonizace v celé Unii. Harmonizovaný právní rámec na úrovni Unie, a nikoli členských států, snižuje náklady pro dodavatele, zaručuje rovné podmínky a zajišťuje volný pohyb zboží po celém vnitřního trhu. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(41)

Nařízení (ES) č. 1222/2009 by proto mělo být zrušeno s účinkem ode dne použitelnosti tohoto nařízení,

(1)

Vodní zdroje Unie jsou stále více zatěžovány, což vede k nedostatku vody a ke zhoršování její kvality. Zejména změna klimatu, nepředvídatelné změny charakteru počasí a sucho významně přispívají k problémům v dostupnosti sladké vody, způsobeným rozvojem měst a zemědělstvím.

(2)

Schopnost Unie reagovat na zvyšující se tlaky na vodní zdroje by mohla být zlepšena rozsáhlejším opětovným využíváním vyčištěné odpadní vody, omezením odběru z útvarů povrchových i podzemních vod, snížením dopadu vypouštění vyčištěné odpadní vody do vodních útvarů a podporou úspor vody díky vícenásobnému používání městských odpadních vod při současném zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (4) zmiňuje opakované využití vody v kombinaci s podporou uplatňování úsporných technologií v průmyslu a postupů zavlažování šetřících vodu jako jedno z doplňujících opatření, které se mohou členské státy rozhodnout využít, aby naplnily cíle uvedené směrnice, tedy dobrý kvalitativní i kvantitativní stav povrchových a podzemních vodních útvarů. Směrnice Rady 91/271/EHS (5) vyžaduje, aby vyčištěné odpadní vody, kdykoli je to vhodné, byly znovu použity.

(3)

Sdělení Komise ze dne 14. listopadu 2012 nazvané „Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy“ poukazuje na nezbytnost vytvořit na úrovni Unie nástroj pro regulaci norem pro opětovné využívání vody, a tím odstranit překážky bránící širšímu využití tohoto alternativního zásobování vodou, které může přispět k omezení nedostatku vody a snížit zranitelnost systémů pro zásobování vodou.

(4)

Sdělení Komise ze dne 18. července 2007 nazvané „ Řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii“ stanoví systém priorit, jenž by členské státy měly zvážit při řešení problematiky nedostatku vody a sucha. Uvádí se v něm, že v oblastech, ve kterých byla zavedena všechna preventivní opatření podle systému priorit v oblasti vody a v nichž poptávka po vodě stále převyšuje dostupné vodní zdroje, může za určitých okolností a při řádném zohlednění aspektu nákladů a přínosů sloužit dodatečná infrastruktura pro zásobování vodou jako alternativní přístup ke zmírňování dopadů velkého sucha.

(5)

V usnesení ze dne 9. října 2008 o řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii (6) Evropský parlament připomíná, že při hospodaření s vodními zdroji by měl být zvolen přístup orientovaný na poptávku, avšak domnívá se, že Unie by k hospodaření s vodními zdroji měla zaujmout ucelený přístup, který by kombinoval opatření k řízení poptávky, opatření k optimalizaci existujících zdrojů v rámci koloběhu vody a opatření k vytváření nových zdrojů, a že tento přístup musí zahrnovat environmentální, sociální a hospodářské hledisko.

(6)

Ve sdělení ze dne 2. prosince 2015 nazvaném „Uzavření cyklu - akční plán EU pro oběhové hospodářství“ se Komise zavázala učinit řadu opatření na podporu opětovného využívání upravené odpadní vody, včetně přípravy legislativního návrhu o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody. Komise by měla svůj akční plán aktualizovat a zajistit, aby vodní zdroje zůstaly i nadále prioritní oblastí pro intervence.

(7)

Cílem tohoto nařízení je v náležitých a nákladově efektivních případech usnadnit zavádění opětovného využívání vody, a pro ty členské státy, které si přejí nebo potřebují opětovně využívat vodu, tak vytvořit rámec, který jim to umožní. Opětovné využívání vody představuje pro mnoho členských států slibnou možnost, avšak jen malá část z nich tuto praxi v současnosti provádí a přijala v tomto ohledu vnitrostátní právní předpisy nebo normy. Toto nařízení by mělo být dostatečně flexibilní, aby umožňovalo pokračovat v praxi opětovného využívání vody a zároveň zajistilo, aby tato pravidla mohly uplatňovat další členské státy, pokud se rozhodnou tuto praxi zavést později. Každé rozhodnutí neprovádět opětovné využívání vody by mělo být řádně odůvodněno na základě kritérií stanovených v tomto nařízení a mělo by být pravidelně přezkoumáváno.

(8)

Směrnice 2000/60/ES poskytuje členským státům potřebnou flexibilitu, pokud jde o zahrnutí doplňujících opatření do programů opatření, které přijímají na podporu svého úsilí o dosažení cílů v oblasti kvality vody stanovených v uvedené směrnici. Neuzavřený seznam doplňujících opatření stanovený v části B přílohy VI směrnice 2000/60/ES obsahuje kromě jiného i opatření pro opětovné využití vody. V této souvislosti a v souladu s hierarchií opatření, již by členské státy mohly zvážit při řešení problematiky nedostatku vody a sucha a jež upřednostňuje opatření na úspory vody před politikou stanovování poplatků za vodu a před alternativními řešeními, a při řádném zohlednění aspektu nákladů a přínosů by se minimální požadavky na opětovné využívání vody stanovené v tomto nařízení měly použít vždy, když se vyčištěná odpadní voda z čistíren městských odpadních vod v souladu se směrnicí 91/271/EHS opětovně využije pro zavlažování v zemědělství.

(9)

Má se za to, že opětovné využití řádně vyčištěné odpadní vody, například z čistíren městských odpadních vod, má menší dopad na životní prostředí než jiné metody alternativního zásobování vodou, jako je převádění vod nebo odsolování. V Unii však k takovému opětovnému využívání vody, jež by mohlo snížit plýtvání vodou a vodu šetřit, dochází pouze v omezené míře. To je zřejmě zčásti způsobeno značnými náklady, které je třeba vynaložit na systémy opětovného využívání odpadní vody a absencí společných environmentálních a zdravotních norem Unie pro opětovné využívání vody a, zejména u zemědělských produktů, možnými riziky pro zdraví a životní prostředí a možnými překážkami, které by bránily volnému pohybu těchto produktů zavlažovaných recyklovanou odpadní vodou.

(10)

Zdravotní normy týkající se hygieny potravin ze zemědělských produktů zavlažovaných recyklovanou odpadní vodou mohou být zavedeny pouze tehdy, pokud se požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody určené pro zavlažování v zemědělství nebudou v členských státech významně lišit. Harmonizace požadavků by měla přispět k účinnému fungování vnitřního trhu v souvislosti s těmito produkty. Proto je vhodné zavést minimální úroveň harmonizace stanovením minimálních požadavků na kvalitu vody a monitorování. Tyto minimální požadavky by měly sestávat z minimálních parametrů na recyklovanou odpadní vodu, které by měly vycházet z technických zpráv Společného výzkumného střediska Komise a měly by odrážet mezinárodní normy v oblasti opětovného využívání vody, a z dalších přísnějších nebo dodatečných požadavků na kvalitu, které v případě potřeby stanoví příslušné orgány společně s případnými preventivními opatřeními.

(11)

Opětovné využívání vody pro zavlažování v zemědělství může přispět také k podpoře oběhového hospodářství, a to opětovným získáním živin z recyklované odpadní vody a jejich použitím na plodiny prostřednictvím hnojivé závlahy. Opětovné využívání vody by tak potenciálně mohlo omezit nutnost dodatečného používání minerálních hnojiv. Koncoví uživatelé by měli být informováni o obsahu živin v recyklované odpadní vodě.

(12)

Opětovné využívání vody by mohlo přispět ke zpětnému získávání živin obsažených vyčištěné městské odpadní vodě a používání recyklované vody pro zavlažování v zemědělství nebo v lesnictví by mohlo být způsobem, jak vracet živiny, například dusík, fosfor a draslík, do přírodních biochemických cyklů.

(13)

Bylo zjištěno, že důvodem nízké míry opětovného využívání vody v Unii je mimo jiné velký objem investic potřebný pro modernizaci čistíren městských odpadních vod a nedostatek finančních pobídek pro opětovné využívání vody v zemědělství. Tyto problémy by mohly být řešeny podporou inovativních režimů a hospodářských pobídek náležitě zohledňujících náklady a socioekonomické a environmentální přínosy spojené s opětovným využíváním vody.

(14)

Plnění minimálních požadavků na opětovné využívání vody by mělo být v souladu s vodní politikou Unie a mělo by přispívat k dosahování cílů udržitelného rozvoje Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, zejména cíle 6, aby byla zajištěna dostupnost vody, udržitelné vodohospodářství a dostupnost sanitačních zařízení pro všechny a aby se podstatně zvýšila recyklace vody a bezpečné opětovné využívání vody na celém světě s cílem přispět k dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN č. 12, který se týká udržitelné spotřeby a výroby. Dále by toto nařízení mělo usilovat o zajištění uplatňování článku 37 Listiny základních práv Evropské unie o ochraně životního prostředí.

(15)

V některých případech provozovatelé zařízení pro recyklaci odpadních vod nadále přepravují a uchovávají recyklovanou odpadní vodu i za výstupem ze zařízení pro recyklaci odpadních vod předtím, než ji dodají dalším subjektům v řetězci, například provozovateli distribuční soustavy recyklované odpadní vody, provozovateli zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody nebo koncovému uživateli. Je třeba vymezit místo dodržování hodnot, aby se objasnilo, kde končí odpovědnost provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod a kde začíná odpovědnost dalšího subjektu v řetězci.

(16)

Řízení rizik by mělo sestávat z určení a aktivního řízení rizik a mělo by zahrnovat koncepci výroby recyklované odpadní vody v určité kvalitě požadované pro konkrétní použití. Posouzení rizik by mělo vycházet z hlavních prvků řízení rizik a mělo by určovat všechny dodatečné požadavky na kvalitu vody potřebné pro zajištění dostatečné ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat. Za tímto účelem by měly plány řízení rizik pro opětovné využívání vody zajistit, že bude recyklovaná odpadní voda používána a spravována bezpečně a že nebude ohroženo životní prostředí ani zdraví lidí či zvířat. Při vypracovávání těchto plánů řízení rizik by mohly být využity stávající mezinárodní pokyny či normy, jako jsou pokyny ISO 20426:2018 pro posuzování a řízení zdravotních rizik opětovného využívání užitkové vody, pokyny ISO 16075:2015 pro používání vyčištěné odpadní vody na zavlažovací projekty či pokyny Světové zdravotnické organizace (WHO).

(17)

Požadavky na kvalitu vody určené k lidské spotřebě jsou stanoveny ve směrnici Rady (EU) 98/83/ES (7). Členské státy by měly přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby opětovné využívání vody nevedlo ke zhoršení kvality vody určené k lidské spotřebě. Z tohoto důvodu by plán řízení rizik pro opětovné využívání vody měl věnovat zvláštní pozornost ochraně vodních útvarů využívaných pro odběr vody určené k lidské spotřebě nebo příslušným ochranným pásmům.

(18)

Spolupráce a interakce mezi různými zúčastněnými subjekty v rámci procesu recyklace odpadní vody by měla být nezbytnou podmínkou pro zavedení postupů recyklace podle požadavků pro konkrétní způsoby využití a pro umožnění plánování dodávek recyklované odpadní vody podle poptávky ze strany koncových uživatelů.

(19)

Aby bylo možné účinně chránit životní prostředí a zdraví lidí a zvířat, měli by být za kvalitu recyklované odpadní vody v místě dodržování hodnot primárně odpovědni provozovatelé zařízení pro recyklaci odpadních vod. Za účelem plnění minimálních požadavků stanovených podle tohoto nařízení a všech dalších podmínek stanovených příslušným orgánem by měli provozovatelé zařízení pro recyklaci odpadních vod monitorovat kvalitu recyklované odpadní vody. Proto je vhodné stanovit minimální požadavky na monitorování, sestávající z frekvence průběžného monitorování a lhůt a výkonnostních cílů pro validační monitorování. Některé požadavky na průběžné monitorování jsou stanoveny ve směrnici 91/271/EHS.

(20)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na recyklovanou odpadní vodu, která se získává z odpadní vody shromážděné ve stokových soustavách, jež byla vyčištěna v čistírnách městských odpadních vod v souladu se směrnicí 91/271/EHS a projde dalším čištěním buď v čistírně městských odpadních vod, nebo v zařízení pro recyklaci odpadních vod, aby splňovala parametry uvedené v příloze I tohoto nařízení. Stokovou soustavou nemusí být podle směrnice 91/271/EHS vybaveny aglomerace s populačním ekvivalentem nižším než 2 000 PE. Městské odpadní vody z aglomerací s populačním ekvivalentem nižším než 2 000 PE odváděné stokovými soustavami by však měly být před vypuštěním do sladkých vod nebo do ústí řek náležitě vyčištěny v souladu se směrnicí 91/271/EHS. Odpadní vody z aglomerací s populačním ekvivalentem nižším než 2 000 PE by v této souvislosti měly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení, pouze pokud jsou odváděny stokovou soustavou a čištěny v čistírně městských odpadních vod. Podobně by se toto nařízení nemělo týkat biologicky odbouratelných průmyslových odpadních vod z provozů spadajících do průmyslových odvětví uvedených v příloze III směrnice 91/271/EHS, ledaže jsou odpadní vody z těchto provozů odváděny stokovou soustavou a podléhají čištění v čistírně městských odpadních vod.

(21)

Opětovné využívání vyčištěné městské odpadní vody pro zavlažování v zemědělství je opatřením tržní povahy založeným na poptávce a potřebách zemědělského odvětví, zejména v některých členských státech, jež čelí nedostatku vodních zdrojů. Provozovatelé zařízení pro recyklaci odpadních vod a koncoví uživatelé by měli spolupracovat, aby se zajistilo, že recyklovaná odpadní voda vyprodukovaná v souladu s minimálními požadavky na kvalitu vody stanovenými tímto nařízením splňuje potřeby koncových uživatelů s ohledem na kategorie plodin. Pokud třídy kvality vody vyprodukované provozovateli zařízení pro recyklaci odpadních vod nejsou slučitelné s kategorií plodin a metodou zavlažování, která se v obsluhované oblasti již používá, jako například v systému kolektivních dodávek, mohlo by být možné splnit požadavky na kvalitu vody tak, že se v následující fázi použije několik možností úpravy vody buď samostatně, nebo v kombinaci s dalšími možnostmi bez úpravy recyklované vody, v souladu s multibariérovým přístupem.

(22)

K zajištění optimálního opětovného využívání zdrojů městských odpadních vod by měli být koncoví uživatelé vyškoleni, aby bylo zajištěno, že používají vhodnou třídu kvality recyklované odpadní vody. Není-li konečné využití určitého druhu plodiny předem známo nebo má-li určitý druh plodiny více způsobů konečného využití, měla by být použita recyklovaná odpadní voda nejvyšší třídy kvality, pokud nejsou použity vhodné bariéry, které umožní dosažení požadované kvality vody.

(23)

Je nezbytné zajistit, aby bylo používání recyklované odpadní vody bezpečné, čímž se podpoří opětovné využívání vody na úrovni Unie a zvýší důvěra veřejnosti v opětovně využívanou vodu. Produkce a dodávka recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství by proto měla být dovolena pouze na základě povolení vydaného příslušnými orgány členských států. Aby byl zajištěn harmonizovaný přístup na úrovni Unie, vysledovatelnost recyklovaných odpadních vod a transparentnost, měla by být hlavní pravidla pro toto povolení stanovena na úrovni Unie. Podrobnosti postupů pro vydávání povolení, například pokud jde o určení příslušných orgánů a lhůty, by však měly určovat členské státy. Členské státy by měly mít možnost používat stávající postupy pro vydávání povolení, které by měly být upraveny tak, aby zohledňovaly požadavky zavedené tímto nařízením. Členské státy by měly zajistit, aby při určování stran odpovědných za vypracování plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody a orgánu příslušného pro vydávání povolení pro produkci a dodávku recyklované odpadní vody nedošlo ke střetu zájmů.

(24)

Pokud je nezbytný jak provozovatel distribuční soustavy recyklované odpadní vody, tak i provozovatel zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody, mělo by být možné požadovat, aby oba tito provozovatelé měli povolení. Jsou-li splněny všechny požadavky pro povolení, měl by příslušný orgán v členském státě vydat povolení obsahující všechny nezbytné podmínky a opatření, které jsou stanoveny v plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody.

(25)

Pro účely tohoto nařízení by mělo být možné, aby činnosti spojené s úpravou a s čištěním městské odpadní vody mohly být fyzicky prováděny ve stejném místě pomocí jediného zařízení nebo několika samostatných zařízení. Navíc by mělo být možné, aby byl stejný subjekt jak provozovatelem zařízení na čištění vody, tak i provozovatelem zařízení pro recyklaci odpadních vod.

(26)

Příslušné orgány by měly ověřovat soulad recyklované odpadní vody s podmínkami stanovenými v příslušném povolení. V případě zjištění nesouladu by měly tyto orgány požadovat, aby odpovědné strany přijaly nezbytná opatření pro zajištění toho, že recyklovaná odpadní voda je v souladu s těmito podmínkami. Dodávka recyklované odpadní vody by měla být pozastavena, pokud by nesoulad představoval významné riziko pro životní prostředí nebo pro zdraví lidí či zvířat.

(27)

Záměrem tohoto nařízení je doplňovat požadavky jiných právních předpisů Unie, zejména pokud jde o možná rizika pro zdraví a životní prostředí.Aby byl zajištěn ucelený přístup k řešení možných rizik pro životní prostředí a zdraví lidí a zvířat, měli by provozovatelé zařízení pro recyklaci odpadních vod a příslušné orgány brát v úvahu požadavky stanovené v jiných relevantních právních předpisech Unie, zejména ve směrnicích Rady 86/278/EHS (8) a 91/676/EHS (9), směrnicích 91/271/EHS, 98/83/ES a 2000/60/ES, nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (10), (ES) č. 852/2004 (11), (ES) č. 183/2005 (12), (ES) č. 396/2005 (13) a (ES) č. 1069/2009 (14), směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES (15), 2006/118/ES (16), 2008/105/ES (17) a 2011/92/EU (18) a nařízeních Komise (ES) č. 2073/2005 (19), (ES) č. 1881/2006 (20) a (EU) č. 142/2011 (21).

(28)

Nařízení (ES) č. 852/2004 stanoví obecná pravidla pro provozovatele potravinářských podniků a vztahuje se na výrobu, zpracování a distribuci potravin určených k lidské spotřebě a na jejich uvádění na trh. Uvedené nařízení se zabývá hygienickou jakostí potravin a jednou z jeho hlavních zásad je, že primární odpovědnost za bezpečnost potravin nese provozovatel potravinářského podniku. Uvedené nařízení rovněž doplňují podrobné pokyny. Obzvláště důležité je v tomto ohledu oznámení Komise o pokynech pro řešení mikrobiologických rizik u čerstvého ovoce a zeleniny v prvovýrobě prostřednictvím správné hygieny. Minimální požadavky na recyklovanou odpadní vodu stanovené v tomto nařízení nebrání tomu, aby provozovatelé potravinářských podniků získali požadovanou kvalitu vody za účelem dodržení nařízení (ES) č. 852/2004 tím, že v následující fázi použijí několik možností úpravy vody buď samostatně, nebo v kombinaci s dalšími možnostmi bez úpravy.

(29)

Recyklace a opětovné využívání vyčištěné odpadní vody má obrovský potenciál. Za účelem podpory a prosazování opětovného využívání vody by uvedení konkrétních způsobů použití v rámci tohoto nařízení nemělo členským státům bránit v tom, aby umožnily použití recyklované odpadní vody pro další účely, včetně průmyslových a environmentálních účelů a účelů veřejných služeb, je-li to považováno za nezbytné v souladu s vnitrostátními podmínkami a potřebami, pokud je zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat.

(30)

Příslušné orgány by měly spolupracovat s dalšími relevantními orgány a vyměňovat si s nimi informace, aby byl zajištěn soulad s příslušnými unijními a vnitrostátními požadavky.

(31)

Aby se zvýšila důvěra v opětovné využívání vody, je třeba poskytnout veřejnosti informace. Poskytnutí jasných, komplexních a aktualizovaných informací o opětovném využívání vody by umožnilo větší transparentnost a vysledovatelnost a mohlo by také být zvláště užitečné pro další relevantní orgány, jichž se zvláštní způsoby opětovného využití vody týkají. Za účelem podpory opětovného využívání vody a s cílem informovat zúčastněné subjekty o přínosech opětovného využívání vody, a podpořit tak jeho akceptaci, by měly členské státy zajistit, aby byly vypracovány informační a osvětové kampaně přizpůsobené rozsahu opětovného využívání vody.

(32)

Vzdělávání a odborná příprava koncových uživatelů má klíčový význam, neboť je součástí zavádění a průběžného provádění preventivních opatření. V plánu řízení rizik pro opětovné využívání vody by měla být zohledněna specifická preventivní opatření týkající se expozice člověka, například používání osobních ochranných prostředků, mytí rukou a osobní hygiena.

(33)

Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (22) je zaručit právo na přístup k informacím o životním prostředí v členských státech v souladu s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (23) (Aarhuská úmluva). Směrnice 2003/4/ES stanoví rozsáhlé povinnosti, které se týkají zpřístupňování informací o životním prostředí na vyžádání i aktivního šíření těchto informací. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (24) se týká sdílení prostorových informací, včetně datových souborů o různých environmentálních tématech. Je důležité, aby ustanovení tohoto nařízení týkající se přístupu k informacím a ujednání o sdílení údajů doplňovala uvedené směrnice a nevytvářela zvláštní právní režim. Proto by ustanoveními tohoto nařízení o informování veřejnosti a o informacích o sledování jeho provádění neměly být dotčeny směrnice 2003/4/ES a 2007/2/ES.

(34)

Údaje poskytované členskými státy mají zásadní význam pro to, aby Komise mohla sledovat a posuzovat toto nařízení s ohledem na cíle, jež sleduje.

(35)

Podle bodu 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalování tvorby právních předpisů (25), by měla Komise provést hodnocení tohoto nařízení. Hodnocení by mělo vycházet z pěti kritérií účinnosti, účelnosti, relevance, soudržnosti a přidané hodnoty pro Unii a mělo by poskytovat východisko pro posuzování dopadu možných dalších opatření. Hodnocení by mělo zohlednit vědecký pokrok, zejména pokud jde o možný dopad látek, které nově vzbuzují obavy.

(36)

Minimální požadavky na bezpečné opětovné využívání vyčištěné městské odpadní vody odrážejí dostupné vědecké poznatky a mezinárodně uznané normy a postupy v oblasti opětovného využívání vody a zajišťují, že lze tuto vodu bezpečně využívat pro zavlažování v zemědělství, čímž je zajištěna vysoká míra ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat. S ohledem na výsledky hodnocení tohoto nařízení, nebo vyžaduje-li to nový vědecký vývoj a technický pokrok, by Komise měla být oprávněna posoudit, zda je potřeba minimální požadavky uvedené v oddíle 2 přílohy I přezkoumat, a případně by měla předložit legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

(37)

Za účelem přizpůsobení hlavních prvků řízení rizik technickému a vědeckému pokroku by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny hlavních prvků řízení rizik stanovených tímto nařízením. Dále, za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat, by měla být Komise oprávněna přijímat akty v přenesené pravomoci, jimiž se doplňují hlavní prvky řízení rizik stanovené tímto nařízením tím, že stanoví technické specifikace. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Zejména pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(38)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání podrobných pravidel týkajících se formátu a prezentace informací týkajících se sledování provádění tohoto nařízení, jež mají členské státy poskytovat, a dále formátu a prezentace celounijního přehledu sestavovaného Evropskou agenturou pro životní prostředí. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (26).

(39)

Cílem tohoto nařízení je mimo jiné chránit životní prostředí a zdraví lidí a zvířat. Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, bylo by neslučitelné se závaznou povahou, kterou čl. 288 třetí pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie přiznává směrnici, kdyby byla v zásadě vyloučena možnost dotčených osob dovolávat se povinnosti, kterou směrnice ukládá. Totéž platí rovněž pro nařízení, jehož cílem je zaručit, aby byla recyklovaná odpadní voda bezpečná pro zavlažování v zemědělství.

(40)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(41)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(42)

Je nezbytné poskytnout členským státům dostatečnou dobu na vytvoření administrativní infrastruktury potřebné pro uplatňování tohoto nařízení a provozovatelům na přípravu na uplatňování nových pravidel.

(43)

V zájmu rozvoje a podpory opětovného využívání řádně vyčištěné odpadní vody v co možná nejvyšší míře a s cílem dosáhnout významného zlepšení, pokud jde o spolehlivost řádně vyčištěné odpadní vody a funkční metody jejího využívání, by měla Unie podporovat výzkum a vývoj v této oblasti prostřednictvím programu Horizont Evropa.

(44)

Toto nařízení si klade za cíl podnítit udržitelné využívání vody. V zájmu dosažení tohoto cíle by měla Komise usilovat o využívání programů Unie, včetně programu LIFE, na podporu místních iniciativ, jež se týkají opětovného využívání řádně vyčištěné odpadní vody,

(1)

V souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2019/1918 (2) byla dne 13. listopadu 2019 podepsána Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Mauritánskou islámskou republikou o prodloužení platnosti protokolu, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody mezi Evropským společenstvím a Mauritánskou islámskou republikou o partnerství v odvětví rybolovu, jehož platnost končí dne 15. listopadu 2019 (dále jen „dohoda ve formě výměny dopisů“).

(2)

Účelem dohody ve formě výměny dopisů je umožnit Unii a Mauritánské islámské republice pokračovat ve spolupráci za účelem podpory politiky udržitelného rybolovu, odpovědného využívání rybolovných zdrojů v mauritánských vodách a také umožnit plavidlům EU provádět v těchto vodách rybolovné činnosti.

(3)

Dohoda ve formě výměny dopisů by měla být schválena,