(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (2), je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby držitel mohl závazné informace o sazebním zařazení zboží dotčeného tímto nařízením, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po určitou dobu podle čl. 34 odst. 9 nařízení (EU) č. 952/2013. Tato doba by měla být stanovena na tři měsíce.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (2), je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby držitel mohl závazné informace o sazebním zařazení zboží dotčeného tímto nařízením, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po určitou dobu podle čl. 34 odst. 9 nařízení (EU) č. 952/2013. Tato doba by měla být stanovena na tři měsíce.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

(1)

Kvůli krizi v oblasti veřejného zdraví vyvolané současnou pandemií COVID-19 (dále jen „krize COVID-19“) čelí Unie a členské státy bezprecedentnímu ohrožení systémů zdravotní péče, způsobu života, ekonomické stability a hodnot. V boji proti krizi COVID-19 nemůže žádný členský stát uspět sám. Mimořádná krize tohoto rozsahu vyžaduje rozhodné kroky všech členských států a orgánů a institucí EU a jejich spolupráci v duchu pravé solidarity.

(2)

Vzhledem k tomu, že mnoho lidí v Evropě je prostřednictvím mobilních zařízení připojeno k internetu, mohou digitální technologie a data sehrát v boji proti krizi COVID-19 cennou úlohu. Tyto technologie a data mohou být důležitým nástrojem, který zajistí informování veřejnosti a pomůže příslušným orgánům veřejné správy v jejich úsilí o omezení šíření viru nebo umožní zdravotnickým organizacím, aby si vyměňovaly údaje o zdravotním stavu. Roztříštěný a nekoordinovaný přístup však může ohrozit účinnost opatření zaměřených na boj proti krizi COVID-19 a zároveň vážně poškodit jednotný trh a základní práva a svobody.

(3)

Je proto nezbytné vypracovat společný přístup k využití digitálních technologií a dat v reakci na současnou krizi. Tento přístup by měl účinně podpořit příslušné vnitrostátní orgány, zejména orgány v oblasti veřejného zdraví a tvůrce politik, a to tak, že jim poskytne dostatečná a přesná data pro pochopení vývoje a šíření viru vyvolávajícího onemocnění COVID-19, jakož i jeho účinků. Tyto technologie mohou rovněž umožnit občanům, aby podnikli účinná a cílenější opatření k omezení fyzického kontaktu. Navrhovaný přístup zároveň usiluje o zachování celistvosti jednotného trhu a ochranu základních práv a svobod, zejména práva na soukromí a na ochranu osobních údajů.

(4)

Při monitorování a omezování stávající pandemie COVID-19 mohou orgánům v oblasti veřejného zdraví na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU pomoci mobilní aplikace. Mohou poskytnout vodítka občanům a usnadnit organizaci následné lékařské péče o pacienty. Při vysledování kontaktů, omezování šíření nemoci a přerušení řetězců přenosu mohou sehrát důležitou úlohu aplikace, které umožňují zasílání varování a vysledování kontaktů. Proto mohou být tyto aplikace – v kombinaci s vhodnými strategiemi testování a vysledováním kontaktů – zvláště důležité jako zdroj informací o úrovni cirkulace viru, při hodnocení účinnosti opatření zaměřených na omezování fyzického kontaktu a izolaci a při koncipování deeskalačních strategií.

(5)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1082/2013/EU (1) stanoví zvláštní pravidla pro epidemiologický dozor, sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb a včasné varování před těmito hrozbami a boj proti nim. Ustanovení čl. 2 odst. 5 požaduje, aby Komise ve spojení s členskými státy zajistila koordinaci a vzájemnou výměnu informací mezi mechanismy a strukturami zřízenými podle uvedeného rozhodnutí a podobnými mechanismy a strukturami zřízenými na úrovni Unie nebo podle Smlouvy o Euratomu, jejichž činnosti se vztahují na plánování připravenosti a reakce na vážné přeshraniční zdravotní hrozby, na jejich sledování, na včasné varování před nimi a na boj proti nim. Fórem pro koordinaci úsilí v souvislosti s vážnými přeshraničními zdravotními hrozbami je Výbor pro zdravotní bezpečnost zřízený článkem 17 výše uvedeného rozhodnutí. Současně je v čl. 6 odst. 1 rozhodnutí zřízena síť pro epidemiologický dozor nad přenosnými nemocemi, kterou provozuje a koordinuje Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí.

(6)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU (2) o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči požaduje, aby síť pro elektronické zdravotnictví usilovala o dosažení trvalého hospodářského a sociálního přínosu v oblasti evropských systémů a služeb elektronického zdravotnictví a interoperabilních aplikací s cílem dosáhnout vysoké úrovně důvěry a bezpečnosti, posílit kontinuitu zdravotní péče a zajistit přístup k bezpečné a vysoce kvalitní zdravotní péči.

(7)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (3) o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů stanoví podmínky pro zpracování osobních údajů, včetně údajů o zdravotním stavu. Takové údaje mohou být zpracovány mimo jiné, pokud subjekt údajů udělí výslovný souhlas nebo pokud je zpracování ve veřejném zájmu vymezeném v právu členského státu nebo Unie, zejména pro účely sledování a varování, prevenci nebo kontrolu přenosných nemocí a další vážné zdravotní hrozby.

(8)

Několik členských států přijalo zvláštní právní předpisy, které jim umožňují zpracovávat údaje o zdravotním stavu (čl. 6 odst. 1 písm. c) nebo e) a čl. 9 odst. 2 písm. i) nařízení (EU) 2016/679). V každém případě by účely a prostředky zpracování těchto údajů a to, jaké údaje mají být zpracovány a kým, měly být jasné a konkrétní.

(9)

Komise může konzultovat s evropským inspektorem ochrany údajů a s Evropským sborem pro ochranu osobních údajů v souladu s článkem 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (4) a článkem 70 nařízení (EU) 2016/679.

(10)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (5) stanoví pravidla platná pro provozní a lokalizační údaje a pro uchovávání informací a získávání přístupu k informacím uchovávaným v koncovém zařízení uživatele nebo účastníka, jako je mobilní zařízení. Podle čl. 5 odst. 3 směrnice je takové uchovávání nebo získávání přístupu povoleno pouze za úzce vymezených okolností nebo se souhlasem uživatele nebo účastníka poté, co mu byly poskytnuty jasné a úplné informace v souladu s nařízením (EU) 2016/679. Kromě toho čl. 15 odst. 1 směrnice umožňuje členským státům přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností stanovených směrnicí, včetně těch uvedených v článku 5, pokud takové omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění určitých cílů.

(11)

Evropská komise oznámila ve svém sdělení „Evropská strategie pro data“ (6), že EU vytvoří jednotný trh, v němž data budou moci proudit v rámci EU a napříč odvětvími ve prospěch všech, kde evropská pravidla a hodnoty, zejména právní předpisy v oblasti ochrany osobních údajů a ochrany spotřebitele a právo v oblasti hospodářské soutěže jsou plně dodržovány a kde pravidla pro přístup k datům a jejich využívání jsou spravedlivá, praktická a jasná. Zejména Komise uvedla, že posoudí potřebu legislativních opatření s cílem posílit sdílení dat mezi podniky a veřejnou správou ve veřejném zájmu.

(12)

Od začátku krize COVID-19 byla vyvinuta řada mobilních aplikací, přičemž některé z nich vytvořily orgány veřejné moci, a jak členské státy, tak soukromý sektor vyzývají ke koordinaci na úrovni Unie, mimo jiné i za účelem řešení otázek kybernetické bezpečnosti, bezpečnosti a ochrany soukromí. Aplikace zpravidla plní tři obecné funkce: i) informovat občany a nabízet jim poradenství a usnadňovat organizaci následné lékařské péče pro osoby s příznaky, často v kombinaci s dotazníkem pro sebediagnostiku; ii) varovat osoby, které se ocitly v blízkosti nakažené osoby, aby se přerušily infekční řetězce a zabránilo se opakovanému výskytu infekcí po zmírnění restriktivních opatření; iii) sledování a vymáhání dodržování karantény infikovaných osob, případně v kombinaci s prvky pro posouzení jejich zdravotního stavu v průběhu karantény. Některé aplikace jsou k dispozici široké veřejnosti, zatímco jiné – určené k vysledování kontaktů na pracovišti – pouze uzavřeným skupinám uživatelů. Efektivita těchto aplikací zatím obecně nebyla vyhodnocena. Informace a aplikace pro vyhodnocování příznaků mohou být užitečné při informování občanů. Nicméně dle názorů odborníků se aplikace určené k informování a varování uživatelů jeví ve snaze zabránit šíření viru jako nejslibnější, a to i s ohledem na to, že představují menší zásah do soukromí, a několik členských států v současné době zkoumá jejich využití.

(13)

Některé z těchto mobilních aplikací by mohly být považovány za zdravotnické prostředky, pokud jsou výrobcem určeny mimo jiné k diagnostice, prevenci, monitorování, predikci, prognóze, léčbě nebo mírnění choroby, a spadají tudíž do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 (7) nebo směrnice Rady 93/42/EHS (8). U aplikací umožňujících sebediagnostiku a vyhodnocení příznaků, které poskytují informace týkající se diagnostiky, prevence, monitorování, predikce nebo prognózy, by se možné zařazení mezi zdravotnické prostředky podle regulačního rámce pro zdravotnické prostředky (směrnice 93/42/EHS nebo nařízení (EU) 2017/745) mělo posoudit.

(14)

Efektivita těchto mobilních aplikací závisí na řadě faktorů. K těm patří míra rozšíření mezi uživateli, tj. procento populace, které používá mobilní zařízení, a z nich pak procento těch, kteří si aplikaci stáhli a souhlasili se zpracováním svých osobních údajů a poté svůj souhlas nestáhli. Dalšími důležitými faktory jsou důvěra veřejnosti v to, že data budou chráněna odpovídajícími bezpečnostními opatřeními a používána výhradně k varování osob, které mohly být vystaveny viru, podpora ze strany orgánů v oblasti veřejného zdraví, schopnost zdravotnických orgánů na základě dat generovaných aplikacemi jednat, integrace a sdílení dat s jinými systémy a aplikacemi, přeshraniční a meziregionální interoperabilita s dalšími systémy.

(15)

Aplikace určené k varování a vysledování jsou pro členské státy užitečné pro vysledování kontaktů a mohou hrát důležitou úlohu v omezování šíření v deeskalačních scénářích. Mohou být také cenným nástrojem pro občany při účinném a lépe cíleném omezování fyzického kontaktu. Jejich dopad lze zvýšit pomocí strategie podporující širší testování. Vysledování kontaktů předpokládá, že orgány v oblasti veřejného zdraví rychle identifikují veškeré kontakty potvrzených pacientů s onemocněním COVID-19, vyzvou je k samoizolaci a v případě, že se u nich objeví příznaky, je urychleně otestují a izolují. Anonymizovaná a souhrnná data získaná z těchto aplikací v kombinaci s informacemi o výskytu onemocnění by také mohla být využita k posouzení efektivity komunitních opatření a omezení fyzického kontaktu. Tyto aplikace jsou nejen zjevně užitečné pro členské státy, ale mohou rovněž přispět k práci střediska ECDC.

(16)

Aplikace umožňující sebediagnostiku a vyhodnocení příznaků by mohly poskytnout relevantní informace o počtu případů vykazujících příznaky kompatibilní s COVID-19 podle věku a týdne, z dobře vymezených oblastí, v nichž mají tyto aplikace velké pokrytí. V případě úspěchu se vnitrostátní orgány v oblasti veřejného zdraví mohou rozhodnout využít data z těchto aplikací pro surveillanci příznaků COVID-19 v primární péči. Tato data by mohla být středisku ECDC poskytována jednou týdně v agregovaném formátu (např. počet onemocnění podobných chřipce (ILI) nebo akutních respiračních infekcí (ARI) za týden, podle věkové skupiny a z celkové populace pokryté monitorujícími lékaři). To by vnitrostátním orgánům a středisku ECDC umožnilo odhadnout pozitivní prediktivní hodnotu respiračních příznaků v dané komunitě, a poskytnout tak informace o míře cirkulace viru na základě dat z takových aplikací.

(17)

Vzhledem k tomu, jaké funkce mají výše popsané aplikace v chytrých telefonech, může být jejich využitím dotčen výkon některých základních práv, mimo jiné práva na respektování soukromého a rodinného života. Jelikož by jakýkoli zásah do uvedených práv měl být v souladu se zákonem, právní předpisy členských států, které stanoví nebo povolují omezení výkonu některých základních práv, by měly být v souladu s obecnými zásadami práva Unie uvedenými v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, jejich ústavními zvyklostmi a jejich povinnostmi podle mezinárodního práva.

(18)

Pro akceptaci různých druhů aplikací (a souvisejících informačních systémů zachycujících mechanismus přenosu infekce) a zajištění toho, aby plnily zamýšlený účel epidemiologického dozoru, musí vnitrostátní orgány v oblasti veřejného zdraví sladit a koordinovaně realizovat příslušné politiky, požadavky a kontroly. Zkušenosti několika členských států, které začaly zavádět aplikace pro vysledování kontaktů, ukazují, že za účelem zvýšení akceptace je pro přípravu a realizaci daných opatření užitečná integrovaná správa, do níž se zapojí nejen zdravotní, ale i další orgány (včetně orgánů pro ochranu údajů), jakož i soukromý sektor, odborníci, akademická obec a sdružení zastupující pacienty. Využití a úspěch dané aplikace závisí také na široce pojaté komunikaci.

(19)

Aby bylo možné zjišťovat případy potkání uživatelů různých aplikací pro vysledování kontaktů (k nimž bude nejspíše docházet u osob překračujících státní či regionální hranice), měla by se plánovat interoperabilita mezi aplikacemi. Vnitrostátní orgány v oblasti veřejného zdraví monitorující mechanismus přenosu infekce by měly mít možnost vyměňovat si s jinými členskými státy nebo regiony interoperabilní informace o pozitivně testovaných uživatelích, což jim umožní reagovat na přeshraniční přenos.

(20)

Některé společnosti, včetně poskytovatelů telekomunikačních služeb a významných technologických platforem, zveřejnily nebo poskytly orgánům veřejné správy anonymizované a agregované lokalizační údaje. Uvedená data jsou nezbytná pro výzkum za účelem boje proti viru, tvorby modelů umožňujících porozumět jeho šíření a predikce hospodářských důsledků této krize. Obzvláště tato data pomohou porozumět prostorové dynamice epidemie a modelovat ji a posoudit dopad, který mají opatření k omezení fyzického kontaktu (omezení cestování, zákaz zbytných aktivit, úplný zákaz volného pohybu atd.) na mobilitu. To má zásadní význam za prvé pro omezení účinků viru a pro posouzení potřeb, zejména pokud jde o osobní ochranné prostředky a jednotky intenzivní péče, a za druhé pro podporu strategie ukončování mimořádných opatření prostřednictvím modelů založených na datech, které indikují možné účinky zmírnění opatření k omezení fyzického kontaktu.

(21)

Současná krize ukázala, že orgány v oblasti veřejného zdraví a výzkumné instituce by pro účely analýzy vývoje viru a posouzení účinnosti opatření v oblasti veřejného zdraví potřebovaly lepší přístup k podstatným informacím.

(22)

Některé členské státy přijaly opatření, která přístup k nezbytným datům zjednodušují. Společné úsilí EU v boji proti viru však ztěžuje současná roztříštěnost různých přístupů.

(23)

Společný přístup Unie ke krizi COVID-19 je nyní nezbytný také proto, že opatření přijatá v některých zemích, jako je geolokační sledování osob, využití technologií k vyhodnocení míry zdravotního rizika jednotlivců a centralizace citlivých dat, vyvolávají otázky z hlediska několika základních práv a svobod, jež jsou zaručeny v právním řádu EU, včetně práva na soukromí a práva na ochranu osobních údajů. Na základě Listiny základních práv Evropské unie v každém případě platí, že omezení výkonu v ní stanovených základních práv a svobod musí být odůvodněná a přiměřená. Veškerá takováto omezení by zejména měla být dočasná v tom smyslu, že budou striktně omezena na to, co je nezbytné pro boj s krizí, a nebudou bez adekvátního odůvodnění existovat po jejím skončení.

(24)

Světová zdravotnická organizace a další orgány kromě toho varovaly před rizikem toho, že aplikace a nepřesná data mohou z důvodu vnímaného spojení s onemocněním způsobit stigmatizaci osob, které sdílejí určité charakteristiky.

(25)

V souladu se zásadou minimalizace údajů by orgány v oblasti veřejného zdraví a výzkumné instituce měly zpracovávat osobní údaje pouze v případech, kdy je to adekvátní, relevantní a nezbytné, a měly by uplatňovat vhodná ochranná opatření, jako je pseudonymizace, agregace, šifrování a decentralizace.

(26)

Účinná opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti a bezpečnosti dat jsou zásadní pro ochranu dostupnosti, autenticity, integrity a důvěrnosti dat.

(27)

Konzultace s orgány pro ochranu údajů v souladu s požadavky stanovenými v právních předpisech Unie o ochraně osobních údajů mají zásadní význam pro zajištění toho, aby byly osobní údaje zpracovávány v souladu s právními předpisy a aby byla dodržována práva dotčených jednotlivců.

(28)

Podle článku 14 směrnice 2011/24/EU má Unie podporovat a usnadňovat spolupráci a výměnu informací mezi členskými státy, které působí v rámci dobrovolné sítě spojující vnitrostátní orgány odpovědné za elektronické zdravotnictví, jež určily členské státy („síť pro elektronické zdravotnictví“). Tato síť mimo jiné vyvíjí úsilí o dosažení trvalého hospodářského a sociálního přínosu v oblasti evropských systémů a služeb elektronického zdravotnictví a interoperabilních aplikací s cílem dosáhnout vysoké úrovně důvěry a bezpečnosti, posílit kontinuitu zdravotní péče a zajistit přístup k bezpečné a vysoce kvalitní zdravotní péči. Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/1765 (9) stanoví pravidla pro zřízení, řízení a fungování sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za elektronické zdravotnictví. Vzhledem ke svému složení a oblasti odborných znalostí by síť pro elektronické zdravotnictví měla být hlavním fórem pro diskuse o potřebách orgánů veřejného zdraví a výzkumných institucí v oblasti dat, přičemž by měli být zapojeni i úředníci vnitrostátních regulačních orgánů pro elektronické komunikace, ministerstev pro digitální záležitosti a úřadů pro ochranu údajů.

(29)

Síť pro elektronické zdravotnictví a Komise by rovněž měly úzce spolupracovat s jinými subjekty a sítěmi, které mohou poskytnout poznatky pro provádění tohoto doporučení, mimo jiné s Výborem pro zdravotní bezpečnost, sítí epidemiologického dozoru nad přenosnými nemocemi, Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí, Evropským sborem pro ochranu osobních údajů, Sdružením evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací a skupiny pro spolupráci v oblasti bezpečnosti sítí a informací.

(30)

Transparentnost, jasná a pravidelná komunikace, která umožní využívání informací od nejvíce postižených osob a komunit, bude mít zásadní význam pro zajištění důvěry veřejnosti v boji proti krizi COVID-19.

(31)

Vzhledem k rychlému vývoji situace v jednotlivých členských státech, pokud jde o krizi COVID-19, je zásadně důležité, aby členské státy podávaly zprávy o přístupu zakotveném v tomto doporučení a aby Komise tento přístup po dobu trvání krize rychle a pravidelně podrobovala přezkumu.

(32)

Toto doporučení by mělo být v případě potřeby doplněno o další pokyny ze strany Komise, včetně informací o důsledcích používání mobilní aplikací pro varování a prevenci na ochranu osobních údajů a soukromí,

1)

Toto doporučení stanoví postup pro vypracování společného přístupu k využívání digitálních prostředků k řešení krize, který je označován jako sada nástrojů. Tato sada nástrojů bude zahrnovat praktická opatření pro účinné využívání technologií a dat se zaměřením zejména na dvě oblasti:

2)

Členské státy by měly tyto kroky přijmout co nejdříve a v úzké spolupráci s ostatními členskými státy, Komisí a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami a aniž by byly dotčeny pravomoci členských států v oblasti veřejného zdraví. Měly by zajistit, aby byla veškerá opatření přijata v souladu s právem Unie, zejména s právními předpisy týkajícími se zdravotnických prostředků a práva na soukromí a ochranu osobních údajů, jakož i s jinými právy a svobodami zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie. Sada nástrojů bude doplněna pokyny Komise, včetně pokynů týkajících se dopadů používání mobilních aplikací pro varování a prevenci na ochranu údajů a soukromí.

3)

Pro účely tohoto doporučení se rozumí:

4)

Tento postup by měl usnadnit bezodkladné vytvoření sady nástrojů – praktických opatření včetně evropského přístupu k mobilním aplikacím souvisejícím s COVID-19 a k využívání dat o mobilitě pro modelování a předpovídání vývoje viru – a její přijetí členskými státy a Komisí.

5)

Za účelem vytvoření sady nástrojů by se měli ihned sejít a poté často scházet členské státy (zastoupené v síti pro elektronické zdravotnictví) a zástupci Komise a ECDC. Měli by sdílet názory na to, jak nejlépe využít data z různých zdrojů k řešení krize COVID-19 a zároveň dosáhnout vysoké úrovně důvěry a bezpečnosti způsobem slučitelným s právem Unie, zejména pokud jde o ochranu osobních údajů a soukromí, jakož i v tomto ohledu sdílet osvědčené postupy a usnadnit společné přístupy.

6)

Síť pro elektronické zdravotnictví by se měla ihned sejít za účelem uvedení tohoto doporučení do praxe.

7)

Při provádění tohoto doporučení by členské státy, zastoupené v síti pro elektronické zdravotnictví, měly v příslušných případech informovat a konzultovat Výbor pro zdravotní bezpečnost, Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací, skupinu pro spolupráci v oblasti bezpečnosti sítí a informací, příslušné agentury Komise včetně agentur ENISA a Europol a pracovní skupiny Rady.

8)

Rovněž by měli být úzce zapojeni Evropský sbor pro ochranu osobních údajů a evropský inspektor ochrany údajů, aby se zajistilo, že sada nástrojů bude zahrnovat zásady ochrany osobních údajů a ochrany soukromí již od návrhu.

9)

Orgány členských států a Komise by měly zajistit pravidelné, jasné a úplné informování veřejnosti o opatřeních přijatých na základě tohoto doporučení a poskytnout veřejnosti příležitosti k interakci a účasti v diskusích.

10)

V průběhu celého procesu by mělo být prvořadé dodržovat veškerá základní práva, zejména právo na soukromí a ochranu osobních údajů, jakož i předejít sledování a stigmatizaci. V těchto konkrétních otázkách by proto sada nástrojů měla:

11)

Sada nástrojů by měla být vytvářena postupně s ohledem na diskuse se všemi zúčastněnými stranami a na sledování situace, osvědčených postupů, otázek a řešení týkajících se zdrojů a typů dat, které orgány v oblasti veřejného zdraví a výzkumné instituce v oblasti veřejného zdraví potřebují a mají k dispozici pro boj proti pandemii COVID-19.

12)

Sada nástrojů by měla být sdílena s mezinárodními partnery Evropské unie za účelem výměny osvědčených postupů a pomoci při boji s šířením viru ve světě.

13)

Hlavní prioritou sady nástrojů by měl být celoevropský přístup k mobilním aplikacím souvisejícím s COVID-19, který by do 15. dubna 2020 měly vypracovat členské státy společně s Komisí. Do tohoto postupu bude zapojen Evropský sbor pro ochranu osobních údajů a evropský inspektor ochrany údajů. Tento přístup by měl zahrnovat:

14)

Orgány členských států, zastoupené v síti pro elektronické zdravotnictví, by měly zavést postup pro výměnu informací a zajištění interoperability aplikací v případech, kdy se předpokládá jejich přeshraniční využití.

15)

Vypracování sady nástrojů by se mělo řídit zásadami ochrany soukromí a osobních údajů.

16)

Při používání zejména mobilních aplikací souvisejících s COVID-19, které umožňují zasílání varování a prevenci, by měly být dodržovány tyto zásady:

17)

Komise vydá pokyny k dalšímu upřesnění zásad ochrany soukromí a údajů s ohledem na praktické aspekty, které vyplynou z vypracování a provádění sady nástrojů.

18)

Druhou prioritou sady nástrojů by měl být společný přístup k využívání anonymizovaných a agregovaných dat o mobilitě potřebných pro:

19)

Při vypracování tohoto přístupu by si členské státy (zastoupené v síti pro elektronické zdravotnictví, která bude koordinovat svou činnost s Výborem pro zdravotní bezpečnost, sítí epidemiologického dozoru, ECDC a v případě potřeby s agenturou ENISA) měly vyměňovat osvědčené postupy týkající se využívání dat o mobilitě, sdílet a porovnávat modely a předpovědi šíření viru a sledovat dopad opatření na omezení jeho šíření.

20)

Tento cíl by měl zahrnovat:

21)

Celoevropský přístup k mobilním aplikacím souvisejícím s COVID-19 bude zveřejněn dne 15. dubna a bude doplněn pokyny Komise v oblasti ochrany soukromí a osobních údajů.

22)

Členské státy by měly do 31. května 2020 podat Komisi zprávu o opatřeních přijatých na základě tohoto doporučení. Zprávy by následně měly být podávány v pravidelných intervalech po celou dobu trvání krize COVID-19.

23)

Členské státy by měly opatření prováděná v oblastech, na které se vztahuje toto doporučení, zpřístupnit ke dni 8. dubna 2020 členským státům a Komisi za účelem vzájemného hodnocení. Členské státy a Komise mohou k těmto opatřením do jednoho týdne předložit své připomínky. Dotčený členský stát by měl dané připomínky v co nejvyšší míře zohlednit.

24)

Komise bude od června 2020 na základě těchto zpráv členských států hodnotit dosažený pokrok a účinnost tohoto doporučení. Komise může vydat další doporučení pro členské státy, včetně doporučení týkajících se načasování opatření prováděných v oblastech, na které se vztahuje toto doporučení.