1.   Toto nařízení stanoví pravidla pro:

2.   Toto nařízení se vztahuje na výrobky podle odstavce 1 uváděné na trh v Unii bez ohledu na to, zda jsou vyrobeny v Unii nebo ve třetích zemích, jakož i na výrobky vyrobené v Unii určené pro vývoz.

3.   Pokud jde o ochranu zeměpisných označení, kapitola III tohoto nařízení se vztahuje rovněž na zboží vstupující na celní území Unie, aniž by bylo propuštěno do volného oběhu.

1.   Líh a destiláty použité při výrobě lihovin musí být výhradně zemědělského původu ve smyslu přílohy I Smlouvy.

2.   K ředění nebo rozpouštění barviv, aromat nebo jakýchkoli jiných povolených přísad použitých při výrobě alkoholických nápojů nesmí být použit jiný alkohol než líh zemědělského původu, destiláty zemědělského původu nebo lihoviny uvedené v kategoriích 1 až 14 přílohy I. Takový alkohol se smí použít k ředění nebo rozpouštění barviv, aromat nebo jakýchkoli jiných povolených přísad pouze v množství, které je pro tyto účely nezbytně nutné.

3.   Alkoholické nápoje nesmějí obsahovat alkohol syntetického původu ani jiný alkohol nezemědělského původu ve smyslu přílohy I Smlouvy.

1.   Lihoviny se dělí do kategorií podle všeobecných pravidel stanovených v tomto článku a zvláštních pravidel stanovených v příloze I.

2.   Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená pro jednotlivé kategorie lihovin 1 až 14 přílohy I, lihoviny z těchto kategorií:

3.   Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená pro jednotlivé kategorie lihovin 15 až 44 přílohy I, lihoviny z těchto kategorií mohou:

4.   Aniž jsou dotčena zvláštní pravidla stanovená v příloze II, lihoviny, které nesplňují zvláštní pravidla stanovená pro jednotlivé kategorie uvedené v příloze I, mohou:

1.   Komisi je v souladu s článkem 46 svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se mění toto nařízení, pokud jde o úpravu technických definic a požadavků stanovených v čl. 2 písm. f) a v článcích 4 a 5.

Akty v přenesené pravomoci uvedené v prvním pododstavci se musí výhradně omezovat na prokázané potřeby vyplývající z vyvíjející se poptávky spotřebitelů, technologického vývoje nebo potřeby inovovat výrobek.

Komise přijme samostatný akt v přenesené pravomoci pro každou technickou definici nebo požadavek, jež jsou uvedeny v prvním pododstavci.

2.   Komisi je rovněž v souladu s článkem 46 svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se ve výjimečných případech, pokud to vyžaduje právo dovážející třetí země, toto nařízení doplňuje o odchylky od požadavků stanovených v čl. 2 písm. f) a v článcích 4 a 5, požadavků v rámci kategorií lihovin uvedených v příloze I a zvláštních pravidel pro některé lihoviny uvedených v příloze II.

3.   Komisi je v souladu s článkem 46 svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se toto nařízení doplňuje o další přírodní látky nebo zemědělské suroviny s obdobným účinkem jako produkty uvedené v čl. 4 odst. 9 písm. a) až e), jež se na území Unie povolují jako sladidla pro výrobu lihovin.

4.   Komise může přijmout prostřednictvím prováděcích aktů jednotná pravidla pro používání jiných přírodních látek nebo zemědělských surovin povolených akty v přenesené pravomoci jako sladidla pro výrobu lihovin podle odstavce 3, která budou zejména určovat příslušné sladicí konverzní faktory. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

1.   Název lihoviny je jejím zákonným názvem.

Lihoviny musejí být ve svém popisu, obchodní úpravě a označení opatřeny zákonným názvem.

Zákonné názvy musí být uvedeny jasně a zřetelně na etiketě lihoviny a nesmí být nahrazeny ani pozměněny.

2.   Pro lihoviny, které splňují požadavky stanovené v kategorii lihovin uvedené v příloze I, se jako jejich zákonný název používá název uvedené kategorie, ledaže tato kategorie umožňuje používání jiného zákonného názvu.

3.   Pro lihovinu, která nesplňuje požadavky žádné z kategorií lihovin uvedených v příloze I, se používá zákonný název „lihovina“.

4.   Lihovina, která splňuje požadavky více než jedné kategorie lihovin uvedených v příloze I, může být uváděna na trh pod jedním nebo více zákonnými názvy stanovenými pro tyto kategorie v příloze I.

5.   Bez ohledu na odstavce 1 a 2 tohoto článku lze zákonný název lihoviny:

6.   Aniž je dotčeno nařízení (EU) č. 1169/2011 a zvláštní pravidla stanovená pro kategorie lihovin v příloze I tohoto nařízení, může být zákonný název lihoviny doplněn:

7.   Aniž jsou dotčeny články 11 a 12 a čl. 13 odst. 2, 3 a 4, je zakázáno používat zákonné názvy uvedené v odstavci 2 tohoto článku nebo zeměpisná označení v popisu, obchodní úpravě nebo označení jakéhokoli nápoje, který nesplňuje požadavky pro příslušnou kategorii uvedenou v příloze I nebo pro příslušné zeměpisné označení. Tento zákaz platí také v případě, že jsou tyto zákonné názvy nebo zeměpisná označení použity ve spojení se slovy nebo obraty, jako jsou „jako“, „typ“, „druh“, „značka“, „příchuť“ nebo jakékoli jiné podobné výrazy.

Aniž je dotčen čl. 12 odst. 1, mohou být aromata, která napodobují lihoviny nebo jejich použití při výrobě potraviny jiné než nápoje, ve své obchodní úpravě a označování opatřeny odkazy na zákonné názvy uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jsou-li tyto zákonné názvy doplněny výrazem „příchuť“ nebo jakýmikoli jinými podobnými výrazy. Zeměpisná označení se k popisu takovýchto aromat nesmí používat.

1.   V popisu, obchodní úpravě a označení alkoholického nápoje se u lihovin povoluje používat ve složeném výrazu buď zákonný název stanovený v kategoriích lihovin uvedených v příloze I, nebo zeměpisné označení pro lihoviny za těchto podmínek:

2.   Aniž jsou dotčeny zákonné názvy stanovené v článku 10, nesmí být součástí složeného výrazu popisujícího alkoholický nápoj výrazy „alkohol“, „pálenka“, „nápoj“, „lihovina“ a „voda“.

3.   Složené výrazy popisující alkoholický nápoj:

1.   V obchodní úpravě a označení potraviny jiné než alkoholického nápoje je narážka na zákonné názvy stanovené v jedné nebo více kategoriích lihovin uvedených v příloze I nebo na jedno nebo více zeměpisných označení lihovin povolena pod podmínkou, že alkohol použitý při výrobě potraviny pochází výhradně z lihoviny nebo lihovin uvedených v narážce, s výjimkou alkoholu, jenž může být obsažen v aromatech, barvivech nebo v jiných povolených přísadách používaných pro výrobu této potraviny.

2.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku, a aniž jsou dotčena nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (20) a (EU) č. 251/2014 (21), je v obchodní úpravě a označení alkoholického nápoje jiného než lihovina narážka na zákonné názvy stanovené v jedné nebo více kategoriích lihovin uvedených v příloze I tohoto nařízení nebo na jedno nebo více zeměpisných označení lihovin povolena pod podmínkou, že:

3.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku a od čl. 13 odst. 4 je v popisu, obchodní úpravě a označení lihoviny, která splňuje požadavky stanovené pro kategorie 33 až 40 přílohy I, narážka na zákonné názvy stanovené v jedné nebo více kategoriích lihovin v uvedené příloze nebo na jedno nebo více zeměpisných označení lihovin povolena pod podmínkou, že:

4.   Narážky uvedené v odstavcích 2 a 3:

1.   Popis, obchodní úprava nebo označení lihoviny mohou odkazovat na suroviny použité k výrobě lihu zemědělského původu nebo destilátů zemědělského původu použitých k výrobě této lihoviny pouze tehdy, pokud byly tento líh nebo tyto destiláty získány výhradně z těchto surovin. V tomto případě je každý použitý druh lihu zemědělského původu nebo destilát zemědělského původu uveden v sestupném pořadí podle množství vyjádřeného jako obsah čistého alkoholu v procentech objemových.

2.   Zákonné názvy podle článku 10 mohou být zahrnuty do seznamu složek potravin, pokud je tento seznam v souladu s články 18 až 22 nařízení (EU) č. 1169/2011.

3.   V případě míchané lihoviny nebo směsky mohou být zákonné názvy stanovené v kategoriích lihovin uvedených v příloze I nebo zeměpisná označení lihovin uvedeny pouze v seznamu alkoholových složek uvedených ve stejném zorném poli jako zákonný název lihoviny.

V případě uvedeném v prvním pododstavci musí být seznam alkoholových složek doprovázen nejméně jedním z výrazů uvedených v čl. 10 odst. 6 písm. d) a e). Seznam alkoholových složek i doprovodný výraz se uvádějí ve stejném zorném poli jako zákonný název lihoviny jednotným písmem stejného typu a barvy a nesmějí být větší než poloviční velikost písma použitého pro zákonný název.

Podíl každé alkoholové složky na seznamu alkoholových složek je kromě toho vyjádřen nejméně jednou jako procentní podíl v sestupném pořadí podle použitého množství. Tento podíl se rovná podílu jednotlivé složky obsahu čistého alkoholu na celkovém obsahu čistého alkoholu v míchané lihovině vyjádřenému v procentech objemových.

Tento odstavec se nepoužije na směsky vyrobené z lihovin, které spadají pod stejné zeměpisné označení, nebo na směsky, u nichž ani jedna z lihovin nespadá pod žádné zeměpisné označení.

4.   Odchylně od odstavce 3 tohoto článku, pokud míchaná lihovina splňuje požadavky stanovené pro jednu z kategorií lihovin uvedených v příloze I, nese tato míchaná lihovina zákonný název uvedený v příslušné kategorii.

V případě uvedeném v prvním pododstavci mohou být v popisu, obchodní úpravě nebo označení míchané lihoviny uvedeny zákonné názvy podle přílohy I nebo zeměpisná označení, která odpovídají lihovinám, jež byly smíchány, za předpokladu, že tyto názvy jsou uvedeny:

Podíl každé alkoholové složky na seznamu alkoholových složek je kromě toho vyjádřen nejméně jednou jako procentní podíl v sestupném pořadí podle použitého množství. Tento podíl se rovná podílu jednotlivé složky obsahu čistého alkoholu na celkovém obsahu čistého alkoholu v míchané lihovině vyjádřenému v procentech objemových.

5.   Používáním názvů rostlinných surovin, jež jsou použity jako zákonné názvy některých lihovin, není dotčeno používání názvů těchto rostlinných surovin v obchodní úpravě a označení jiných potravin. Názvy těchto surovin mohou být používány v popisu, obchodní úpravě nebo označení jiných lihovin, pokud toto používání neuvádí spotřebitele v omyl.

6.   Doba zrání nebo stáří mohou být v popisu, obchodní úpravě nebo označení lihoviny uvedeny pouze za předpokladu, že se vztahují k nejmladší alkoholové složce této lihoviny a veškeré operace staření výrobku byly provedeny pod finančním dozorem členského státu nebo pod dozorem poskytujícím rovnocenné záruky. Komise zřídí veřejný rejstřík, který bude obsahovat seznam subjektů pověřených dozorem nad procesy staření v každém členském státě.

7.   Zákonný název lihoviny je uveden v elektronickém správním dokladu podle nařízení Komise (ES) č. 684/2009 (22). Jestliže je v popisu, obchodní úpravě nebo označení lihoviny uvedena doba zrání nebo stáří, musí být uvedena i v tomto správním dokladu.

1.   Je-li v popisu, obchodní úpravě nebo označení lihoviny uvedeno místo provenience jiné než zeměpisné označení nebo ochranná známka, musí odpovídat místu nebo regionu, v němž se uskutečnila fáze výrobního postupu, při níž hotová lihovina získala své charakteristické a nepostradatelné konečné vlastnosti.

2.   Uvedení země původu nebo místa provenience primárních složek uvedených v nařízení (EU) č. 1169/2011 se pro lihoviny nevyžaduje.

1.   Výrazy uvedené v přílohách I a II kurzivou a zeměpisná označení se nepřekládají ani na etiketě, ani v popisu a obchodní úpravě lihovin.

2.   Odchylně od odstavce 1 mohou být v případě lihovin vyráběných v Unii, které jsou určeny na vývoz, výrazy zmíněné v odstavci 1 a zeměpisná označení doplněny o překlad a přepis, a to za předpokladu, že tyto výrazy a zeměpisná označení v původním jazyce nejsou skryty.

1.   Mají-li být líh zemědělského původu, destiláty zemědělského původu nebo lihoviny podrobeny rozboru, aby bylo ověřeno, že jsou v souladu s tímto nařízením, provádí se tento rozbor podle referenčních metod Unie pro rozbor za účelem určení jejich chemického a fyzikálního složení a organoleptických vlastností.

Na odpovědnost vedoucího laboratoře jsou povoleny i jiné metody rozboru za podmínky, že pokud jde o přesnost, opakovatelnost a reprodukovatelnost těchto metod, jsou tyto metody alespoň rovnocenné příslušným referenčním metodám Unie pro rozbor.

2.   Nejsou-li pro kvalitativní a kvantitativní stanovení látek obsažených v určité lihovině stanoveny metody Unie, použije se jedna nebo více z následujících metod:

1.   Za účelem zohlednění tradičního dynamického procesu staření brandy v členských státech, známého jako systém „criaderas y solera“ nebo systém „solera e criaderas“, jak uvádí příloha III, je Komisi v souladu s článkem 46 svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se toto nařízení doplňuje:

2.   Komisi je v souladu s článkem 46 svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci doplňující toto nařízení, které se týkají zřízení veřejného rejstříku obsahujícího seznam subjektů pověřených dozorem nad procesy staření v každém členském státě podle čl. 13 odst. 6.

1.   Zeměpisná označení chráněná podle tohoto nařízení může používat každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh lihovinu vyrobenou v souladu s příslušnou specifikací produktu.

2.   Zeměpisná označení chráněná podle tohoto nařízení jsou chráněna proti:

3.   Zeměpisná označení chráněná podle tohoto nařízení nesmějí v Unii zdruhovět.

4.   Ochrana podle odstavce 2 se použije rovněž na zboží, které vstupuje na celní území Unie, aniž by zde bylo propuštěno do volného oběhu.

1.   Zeměpisné označení chráněné podle tohoto nařízení musí být v souladu se specifikací produktu, která obsahuje alespoň:

Specifikace produktu obsahují ve vhodných případech požadavky týkající se balení spolu s odůvodněním toho, proč musí být produkt v zájmu zachování jakosti a zajištění původu či zajištění kontroly zabalen ve vymezené zeměpisné oblasti, a to s ohledem na právo Unie, zejména v oblasti volného pohybu zboží a služeb.

2.   Technická dokumentace, která je součástí žádostí předložených podle nařízení (ES) č. 110/2008 přede dnem 8. června 2019, se považuje za specifikace produktu podle tohoto článku.

1.   Žádost o zápis zeměpisného označení podle čl. 24 odst. 5 nebo 8 musí obsahovat alespoň:

Žádost uvedená v čl. 24 odst. 8 musí rovněž obsahovat odkaz na zveřejnění specifikace produktu a doklad, že název produktu je v zemi původu chráněn.

2.   Dokumentace žádosti podle čl. 24 odst. 7 musí obsahovat:

1.   Žádosti o zápis zeměpisného označení podle této kapitoly mohou podávat pouze seskupení, která se zabývají lihovinou, jejíž název je navrhován k zápisu.

2.   Pro účely této kapitoly může být za seskupení považován orgán určený členským státem, není-li vytvoření seskupení pro dotčené výrobce možné z důvodu jejich počtu, zeměpisného umístění nebo organizačních zvláštností. V takovém případě jsou v dokumentaci žádosti podle čl. 23 odst. 2 tyto důvody uvedeny.

3.   Za seskupení pro účely této kapitoly lze považovat jedinou fyzickou nebo právnickou osobu, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

4.   V případě zeměpisného označení, které označuje přeshraniční zeměpisnou oblast, může několik seskupení z různých členských států nebo třetích zemí podat společnou žádost o zápis.

Je-li podávána společná žádost, podává ji Komisi dotčený členský stát nebo seskupení žadatelů v dotčené třetí zemi přímo nebo prostřednictvím orgánů této třetí země po konzultaci se všemi dotčenými orgány a seskupeními žadatelů. Společná žádost obsahuje prohlášení podle čl. 23 odst. 2 písm. c) od všech dotčených členských států. Požadavky stanovené v článku 23 musí být splněny ve všech dotčených členských státech a třetích zemích.

V případě společných žádostí proběhnou ve všech dotčených členských státech související vnitrostátní námitková řízení.

5.   Pokud se žádost týká zeměpisné oblasti v členském státě, podává se orgánům tohoto členského státu.

Členský stát žádost vhodným způsobem přezkoumá, aby ověřil, zda je odůvodněná a zda splňuje požadavky této kapitoly.

6.   Členský stát zahájí v rámci přezkumu podle odst. 5 druhého pododstavce vnitrostátní námitkové řízení, kterým se zajistí náležité zveřejnění žádosti uvedené v odstavci 5 a poskytne přiměřená lhůta, během níž může každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která má bydliště nebo je usazena na území tohoto členského státu, podat proti žádosti námitku.

Členský stát posoudí přípustnost jakékoli námitky obdržené v souladu s kritérii uvedenými v článku 28.

7.   Pokud se členský stát po posouzení všech obdržených námitek domnívá, že požadavky této kapitoly jsou splněny, může žádosti vyhovět a předat dokumentaci žádosti Komisi. V tomto případě informuje Komisi o přípustných námitkách obdržených od fyzických nebo právnických osob, které dané produkty uváděly na trh v souladu s právem a používaly dotyčné názvy nepřetržitě po dobu nejméně pěti let přede dnem zveřejnění podle odstavce 6. Členské státy rovněž Komisi informují o všech vnitrostátních soudních řízeních, která mohou mít vliv na postup zápisu.

Členský stát v případě vyhovění žádosti podle prvního pododstavce zajistí, aby toto rozhodnutí bylo zveřejněno a aby každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem měla možnost odvolání.

Členský stát zajistí zveřejnění znění specifikace produktu, na jehož základě bylo žádosti vyhověno, a zajistí přístup k této specifikaci produktu elektronickou cestou.

Členský stát rovněž zajistí náležité zveřejnění znění specifikace produktu, na jehož základě Komise přijme rozhodnutí podle čl. 26 odst. 2.

8.   Pokud se žádost vztahuje k zeměpisné oblasti ve třetí zemi, podává se Komisi, a to buď přímo, nebo prostřednictvím orgánů dotčené třetí země.

9.   Dokumentace uvedená v tomto článku zaslaná Komisi musí být vyhotovena v některém z úředních jazyků Unie.

1.   Členský stát může s účinkem ode dne podání žádosti Komisi, ale pouze prozatímně, poskytnout podle této kapitoly názvu ochranu na vnitrostátní úrovni.

2.   Tato vnitrostátní ochrana skončí dnem přijetí rozhodnutí o zápisu do rejstříku podle této kapitoly nebo dnem stažení žádosti o zápis.

3.   Pokud název není zapsán podle této kapitoly, nese výlučnou odpovědnost za následky takové vnitrostátní ochrany dotčený členský stát.

4.   Opatření přijatá členskými státy podle odstavce 1 jsou účinná pouze na vnitrostátní úrovni a nemají vliv na obchod uvnitř Unie ani na mezinárodní obchod.

1.   Komise vhodným způsobem přezkoumá každou žádost, kterou obdrží podle článku 24, aby ověřila, zda je odůvodněná, zda splňuje požadavky této kapitoly a zda bylo přihlédnuto k zájmům zúčastněných stran nacházejících se mimo členský stát, v němž byla žádost podána. Tento přezkum vychází z jednotného dokumentu uvedeného v čl. 23 odst. 1 písm. c), jeho součástí je kontrola, zda v žádosti nejsou zjevné chyby, a jeho doba v zásadě nepřekročí šest měsíců. V případě překročení této doby však Komise okamžitě písemně informuje žadatele o důvodech prodlení.

Komise alespoň jednou měsíčně zveřejňuje seznam názvů, které jsou předmětem žádostí o zápis, a data podání těchto žádostí. Tento seznam rovněž obsahuje název členského státu nebo třetí země, z níž byla žádost podána.

2.   Domnívá-li se Komise na základě přezkumu provedeného podle odst. 1 prvního pododstavce, že požadavky této kapitoly jsou splněné, zveřejní jednotný dokument podle čl. 23 odst. 1 písm. c) a odkaz na zveřejnění specifikace produktu v Úředním věstníku Evropské unie.

1.   Ve lhůtě tří měsíců ode dne zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie mohou orgány členského státu nebo třetí země anebo fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která má bydliště nebo je usazená ve třetí zemi, podat Komisi námitku.

Každá fyzická nebo právnická osoba s oprávněným zájmem, která má bydliště nebo je usazená v jiném členském státě, než ze kterého byla žádost podána, může podat námitku členskému státu, ve kterém má bydliště nebo je usazena, ve lhůtě stanovené pro podání námitky podle prvního pododstavce.

Námitka musí obsahovat prohlášení, že by žádost mohla porušovat požadavky stanovené v této kapitole.

Námitka, která toto prohlášení neobsahuje, je neplatná.

Komise námitku neprodleně předá orgánu nebo subjektu, které žádost podaly.

2.   Pokud je Komisi podána námitka a do dvou měsíců předloženo příslušné odůvodněné prohlášení o námitce, ověří Komise přípustnost tohoto odůvodněného prohlášení o námitce.

3.   Do dvou měsíců od obdržení přípustného odůvodněného prohlášení o námitce vyzve Komise orgán nebo osobu, které námitku podaly, a orgán nebo subjekt, které podaly žádost, aby po dobu nejvýše tří měsíců vedly náležité konzultace. Tato lhůta začíná běžet dnem, kdy je zúčastněným stranám elektronickou cestou doručena pozvánka.

Orgán nebo osoba, které podaly námitku, a orgán nebo subjekt, které podaly žádost, zahájí tyto náležité konzultace bez zbytečného odkladu. Vzájemně si poskytnou relevantní informace s cílem posoudit, zda žádost o zápis splňuje požadavky této kapitoly. Pokud není dosaženo dohody, poskytnou se tyto informace i Komisi.

Pokud zúčastněné strany dohody dosáhnou, orgány členského státu nebo třetí země, z níž byla žádost podána, oznámí Komisi všechny skutečnosti, které dosažení uvedené dohody umožnily, včetně stanovisek žadatele a orgánů členského státu nebo třetí země nebo dalších fyzických a právnických osob, které podaly námitku.

Bez ohledu na to, zda bylo dohody dosaženo, či nikoliv, musí být oznámení Komisi učiněno do jednoho měsíce od skončení konzultací.

Během těchto tří měsíců může Komise kdykoli na žádost žadatele prodloužit lhůtu pro konzultace nejvýše o tři měsíce.

4.   Jestliže po náležitých konzultacích uvedených v odstavci 3 tohoto článku dojde k podstatné změně údajů zveřejněných v souladu s čl. 26 odst. 2, Komise znovu provede přezkum podle článku 26.

5.   Námitka, odůvodněné prohlášení o námitce a související dokumenty zaslané Komisi v souladu s odstavci 1 až 4 musí být vyhotoveny v některém z úředních jazyků Unie.

1.   Odůvodněné prohlášení o námitce podle čl. 27 odst. 2 je přípustné pouze tehdy, pokud je Komise obdrží ve lhůtě stanovené v uvedeném článku a pokud prokazuje, že:

2.   Důvody námitek se posuzují ve vztahu k území Unie.

1.   Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví přechodné období v délce nejvýše pěti let s cílem umožnit lihovinám pocházejícím z členského státu nebo třetí země a nesoucím název, jenž je v rozporu s čl. 21 odst. 2, aby i nadále používaly označení, pod nímž byly uváděny na trh, za podmínky, že přípustné prohlášení o námitce podle čl. 24 odst. 6 nebo článku 27 dokládá, že zápis názvu do rejstříku by ohrozil existenci:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

2.   Aniž je dotčen článek 36, může Komise přijmout prováděcí akty, kterými prodlouží délku přechodného období podle odstavce 1 na nejvýše 15 let nebo umožní další používání zeměpisného označení po dobu nejvýše 15 let v řádně odůvodněných případech, pokud je prokázáno, že:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

3.   Při používání označení uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být na etiketě jasně a viditelně uvedeno označení země původu.

1.   Pokud se Komise na základě informací jí dostupných a vyplývajících z přezkumu provedeného podle čl. 26 odst. 1 prvního pododstavce domnívá, že nebyly splněny podmínky pro zápis navrhovaného zeměpisného označení, informuje dotčeného žadatele z členského státu nebo třetí země o důvodech pro zamítnutí jeho žádosti a poskytne mu dva měsíce k podání připomínek. Pokud Komise neobdrží žádné připomínky, nebo pokud se navzdory obdrženým připomínkám stále domnívá, že podmínky pro zápis nebyly splněny, zamítne prostřednictvím prováděcích aktů žádost, nebude-li tato žádost stažena. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

2.   Pokud Komise neobdrží žádnou námitku ani žádné přípustné odůvodněné prohlášení o námitce podle článku 27, přijme bez použití postupu podle čl. 47 odst. 2 prováděcí akty, kterými daný název zapíše.

3.   Pokud Komise obdrží přípustné odůvodněné prohlášení o námitce, po náležitých konzultacích podle čl. 27 odst. 3 a s přihlédnutím k výsledkům těchto konzultací buď:

4.   Akty týkající se zápisu a rozhodnutí o zamítnutí žádosti se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

Akt týkající se zápisu poskytuje zeměpisnému označení ochranu podle článku 21.

1.   Jakékoli seskupení, které má oprávněný zájem, může požádat o schválení změny specifikace produktu.

V žádosti se uvedou požadované změny a jejich odůvodnění.

2.   Změny specifikace produktu se podle důležitosti dělí do dvou kategorií:

3.   Změna se považuje za změnu na úrovni Unie, pokud:

Veškeré ostatní změny se považují za změny standardní.

Standardní změna se považuje rovněž za změnu dočasnou, pokud se týká dočasné změny specifikace produktu z důvodu povinných hygienických a rostlinolékařských opatření stanovených orgány veřejné správy nebo souvisí s přírodními katastrofami nebo nepříznivými povětrnostními podmínkami, které byly oficiálně uznány příslušnými orgány.

4.   Změny na úrovni Unie schvaluje Komise. Schvalovací postup se obdobně řídí postupem stanoveným v článku 24 a článcích 26 až 30. Žádosti o změny na úrovni Unie předložené třetí zemí nebo výrobci třetí země musí obsahovat důkaz, že požadovaná změna je v souladu s platnými právními předpisy na ochranu zeměpisných označení dané třetí země.

5.   Standardní změny schvaluje členský stát, na jehož území se nachází zeměpisná oblast dotčeného výrobku. Pokud jde o třetí země, změny se schvalují v souladu s právními předpisy platnými v dotčené třetí zemi.

6.   Přezkum žádosti o změnu se zabývá pouze navrhovanou změnou.

1.   Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost kterékoli fyzické nebo právnické osoby s oprávněným zájmem přijmout prováděcí akty s cílem zrušit zápis zeměpisného označení v jednom z těchto případů:

Na postup zrušení se obdobně použijí články 24, 26, 27, 28 a 30.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 může Komise na žádost výrobců lihoviny uváděné na trh pod zapsaným zeměpisným označením přijmout prováděcí akty, kterými příslušný zápis zruší.

3.   V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 Komise před přijetím prováděcího aktu konzultuje orgány členského státu, orgány třetí země nebo, je-li to možné, výrobce ze třetí země, který původně požádal o zápis příslušného zeměpisného označení, ledaže o zrušení zápisu přímo požádal původní žadatel.

4.   Prováděcí akty uvedené v tomto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

1.   Komise přijme do 8. června 2021 akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46, kterými doplní toto nařízení, pokud jde o zřízení veřejně přístupného elektronického rejstříku zeměpisných označení lihovin uznaných v rámci tohoto režimu (dále jen „rejstřík“), který je průběžně aktualizován.

2.   Název zeměpisného označení se do rejstříku zapíše původním písmem. Není-li původním písmem latinka, zapíše se do rejstříku spolu s názvem v původním písmu i přepis do latinky.

V případě zeměpisných označení zapsaných v rejstříku podle této kapitoly rejstřík umožní přímý přístup k jednotným dokumentům a musí rovněž uvádět odkaz na zveřejnění specifikace produktu.

V případě zeměpisných označení zapsaných do rejstříku přede dnem 8. června 2019 poskytuje rejstřík přímý přístup k hlavním specifikacím technické dokumentace podle čl. 17 odst. 4 nařízení (ES) č. 110/2008.

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46 doplňující tento odstavec, kterými stanoví další podrobná pravidla týkající se podoby a obsahu rejstříku.

3.   V rejstříku mohou být jako zeměpisná označení zapsána zeměpisná označení lihovin vyrobených ve třetích zemích, která jsou chráněna v Unii na základě mezinárodní dohody, jíž je Unie smluvní stranou.

1.   Pokud je název, pro který byla podána žádost, zcela nebo částečně homonymní s názvem již zapsaným podle tohoto nařízení, zapíše se s náležitým ohledem na jeho místní a tradiční užívání a na jakékoli riziko jeho záměny.

2.   Nesmí být zapsán homonymní název, který uvádí spotřebitele v omyl a vzbuzuje domněnku, že se jedná o produkty pocházející z jiného území, a to ani v případě, že název svým zněním danému území, regionu nebo místu původu těchto produktů odpovídá.

3.   Zapsané homonymní zeměpisné označení lze použít pouze tehdy, jestliže je v praxi dostatečný rozdíl mezi homonymním názvem zapsaným později a názvem již v rejstříku zapsaným, a to s ohledem na potřebu zacházet s dotyčnými výrobci rovným způsobem a neuvádět spotřebitele v omyl.

4.   Ochranou zeměpisných označení lihovin podle článku 21 tohoto nařízení nejsou dotčena chráněná zeměpisná označení a označení původu výrobků podle nařízení (EU) č. 1308/2013 a (EU) č. 251/2014.

1.   Druhový název nesmí být chráněn jako zeměpisné označení.

Pro určení, zda název zdruhověl, či nikoliv, se přihlíží ke všem relevantním činitelům, zejména:

2.   Název nesmí být chráněn jako zeměpisné označení, pokud by vzhledem k pověsti ochranné známky a její proslulosti mohla ochrana uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné totožnosti lihoviny.

3.   Název smí být chráněn jako zeměpisné označení pouze tehdy, pokud výrobní fáze, při nichž lihovina získá jakost, pověst nebo jiné vlastnosti, jež lze přičíst především jejímu zeměpisnému původu, probíhají v příslušné zeměpisné oblasti.

1.   Zápis ochranné známky se zamítne nebo prohlásí za neplatný, jestliže její použití odpovídá nebo by odpovídalo jedné či více situacím uvedeným v čl. 21 odst. 2.

2.   Ochrannou známku, jejíž použití odpovídá jedné či více situacím uvedeným v čl. 21 odst. 2, o jejíž zápis byla podána žádost, jež byla zapsána nebo, umožňují-li to příslušné právní předpisy, jež byla zavedena používáním v dobré víře na území Unie, přede dnem, kdy byla Komisi podána žádost o ochranu daného zeměpisného označení, lze bez ohledu na zápis zeměpisného označení nadále používat a obnovovat, pokud neexistují důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 (24) nebo nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) 2017/1001 (25).

1.   Členské státy vypracují a aktualizují seznam hospodářských subjektů vyrábějících lihoviny se zeměpisným označením zapsaným podle tohoto nařízení.

2.   Pokud jde o zeměpisná označení, která označují lihoviny pocházející z Unie, zapsaná v rejstříku podle tohoto nařízení, provádí ověření souladu se specifikací produktu podle článku 22 před uvedením produktu na trh:

Pokud členský stát použije ustanovení čl. 24 odst. 2, ověření souladu se specifikací produktu zajistí orgán odlišný od orgánu, který je považován za seskupení podle uvedeného ustanovení.

Bez ohledu na vnitrostátní právní předpisy členských států mohou náklady na toto ověření souladu se specifikací produktu nést hospodářské subjekty,u nichž jsou tyto kontroly prováděny.

3.   Pokud jde o zeměpisná označení, která označují lihoviny pocházející ze třetí země, zapsaná v rejstříku podle tohoto nařízení, provádí ověření souladu se specifikací produktu před uvedením produktu na trh:

4.   Členské státy zveřejní názvy a adresy příslušných orgánů a subjektů uvedených v odstavci 2 a pravidelně tyto údaje aktualizují.

Komise zveřejní název a adresu příslušných orgánů a subjektů uvedených v odstavci 3 a pravidelně tyto údaje aktualizuje.

5.   Kontrolní subjekty uvedené v odst. 2 písm. b) a subjeky pro certifikaci produktu uvedené v odst. 3 písm. b) musí splňovat evropskou normu ISO/IEC 17065:2012 a být akreditovány v souladu s touto normou či s jejím budoucím revidovaným či pozměněným zněním.

6.   Příslušné orgány uvedené v odstavcích 2 a 3, které ověřují soulad zeměpisného označení chráněného podle tohoto nařízení se specifikací produktu, musí být objektivní a nestranné. Musí mít k dispozici kvalifikované pracovníky a zdroje nezbytné k plnění svých úkolů.

1.   Členské státy provádějí na základě analýzy rizik kontroly užívání zeměpisných označení, která jsou zapsána v rejstříku podle tohoto nařízení, na trhu a v případě porušení požadavků podle této kapitoly přijmou veškerá nezbytná opatření.

2.   Členské státy přijmou náležitá opatření na správní a soudní úrovni s cílem zabránit protiprávnímu užívání názvů výrobků nebo služeb, jež jsou na jejich území vyráběny nebo uváděny na trh a na něž se vztahují zeměpisná označení zapsaná v rejstříku podle tohoto nařízení, nebo je ukončit.

Za tímto účelem členské státy určí orgány příslušné pro přijímání těchto opatření v souladu s postupy stanovenými jednotlivými členskými státy.

Tyto orgány musí poskytovat dostatečné záruky objektivity a nestrannosti a mít k dispozici kvalifikovaný personál a zdroje nezbytné k výkonu svých úkolů.

3.   Členské státy sdělí Komisi názvy a adresy příslušných orgánů odpovědných za kontroly týkající se užívání názvů na trhu, které byly určeny v souladu s článkem 43. Komise názvy a adresy těchto orgánů zveřejní.

1.   Na kontroly stanovené v článcích 38 a 39 tohoto nařízení se obdobně použijí postupy a požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 882/2004.

2.   Členské státy zajistí, aby činnosti na kontrolu povinností podle této kapitoly byly výslovně uvedeny v samostatném oddíle víceletých vnitrostátních plánů kontrol v souladu s články 41 až 43 nařízení (ES) č. 882/2004.

3.   Výroční zprávy podle čl. 44 odst. 1 nařízení (ES) č. 882/2004 obsahují v samostatném oddíle informace podle uvedeného ustanovení týkající se kontroly povinností stanovených tímto nařízením.

1.   Komisi je v souladu s článkem 46 svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje toto nařízení stanovením dalších podmínek, které je třeba splnit, včetně případů, kdy zeměpisná oblast zahrnuje více než jednu zemi, s ohledem na:

2.   Komisi je v souladu s článkem 46 svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje toto nařízení stanovením podmínek a požadavků pro postup týkající se změn na úrovni Unie a standardních změn specifikace produktu podle článku 31, včetně dočasných změn.

1.   Komise může přijmout prováděcí akty, které stanoví podrobná pravidla ohledně:

2.   Komise přijme do 8. června 2021 prováděcí akty, kterými stanoví podrobná pravidla týkající se postupů, formy a podávání žádostí uvedených v článcích 23 a 24, včetně žádostí týkajících se více než jednoho území členského státu.

3.   Prováděcí akty uvedené v odstavcích 1 a 2 se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

1.   Členské státy odpovídají za kontroly lihovin. Přijmou opatření nezbytná k zajištění souladu s tímto nařízením a určí příslušné orgány odpovědné za zajištění souladu s tímto nařízením.

2.   Komise zajistí jednotné používání tohoto nařízení a v případě potřeby přijme prostřednictvím prováděcích aktů pravidla pro správní a fyzické kontroly prováděné členskými státy týkající se plnění povinností vyplývajících z uplatňování tohoto nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

1.   Členské státy a Komise si sdělují informace nezbytné k uplatňování tohoto nařízení.

2.   Komise může přijmout prováděcí akty týkající se povahy a druhu vyměňovaných informací a způsobů výměny informací.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

1.   Členské státy mohou v rámci uplatňování politiky jakosti lihovin vyrobených na jejich území, a zejména pro zeměpisná označení uvedená v rejstříku nebo pro ochranu nových zeměpisných označení, stanovit přísnější pravidla pro výrobu, popis, obchodní úpravu a označování než ta, která jsou uvedena v přílohách I a II, pokud jsou tato pravidla slučitelná s právem Unie.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 nesmějí členské státy zakázat ani omezit dovoz, prodej nebo spotřebu lihovin, které jsou vyráběny v jiných členských státech nebo třetích zemích v souladu s tímto nařízením.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 8 a 19 je svěřena Komisi na dobu sedmi let od 24. května 2019. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto sedmiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 33 a 41 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 24. května 2019. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

4.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 50 je svěřena Komisi na dobu šesti let od 24. května 2019.

5.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 8, 19, 33, 41 a 50 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

6.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

7.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

8.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 8, 19, 33, 41 a 50 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro lihoviny zřízený nařízením (EHS) č. 1576/89. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

1.   Aniž je dotčen článek 50, nařízení (ES) č. 110/2008 se zrušuje s účinkem ode dne 25. května 2021. Kapitola III uvedeného nařízení se však zrušuje s účinkem ode dne 8. června 2019.

2.   Odchylně od odstavce 1:

3.   Odkazy na nařízení (ES) č. 110/2008 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IV tohoto nařízení.

1.   Lihoviny, které nesplňují požadavky tohoto nařízení, ale které splňují požadavky nařízení (ES) č. 110/2008 a byly vyrobeny před 25. květnem 2021, mohou být i nadále uváděny na trh až do vyčerpání zásob.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku mohou být lihoviny, jejichž popis, obchodní úprava nebo označení nejsou v souladu s články 21 a 36 tohoto nařízení, ale jsou v souladu s články 16 a 23 nařízení (ES) č. 110/2008 a byly označeny před 8. červnem 2019, i nadále uváděny na trh až do vyčerpání zásob.

3.   Do 25. května 2025 je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46, které mění čl. 3 odst. 2, 3, 9, 10, 11 a 12, čl. 10 odst. 6 a 7 a články 11, 12 a 13 nebo doplňují toto nařízení odchýlením se od uvedených ustanovení.

Akty v přenesené pravomoci uvedené v prvním pododstavci musí být striktně omezeny na prokázané potřeby vyplývající z okolností na trhu.

Komise přijme samostatný akt v přenesené pravomoci pro každou definici, technickou definici nebo požadavek v ustanoveních uvedených v prvním pododstavci.

4.   Na žádosti o zápis nebo o změnu nebo žádosti o zrušení zápisu, které nebyly vyřízeny do 8. června 2019, se nepoužijí články 22 až 26 a články 31 a 32 tohoto nařízení. Ustanovení čl. 17 odst. 4, 5 a 6 a články 18 a 21 nařízení (ES) č. 110/2008 se na uvedené žádosti použijí i nadále.

Na žádosti o zápis do rejstříku a žádosti o změnu, pro něž byly hlavní specifikace technické dokumentace nebo žádost o změnu již pro účely námitkového řízení zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie před 8. červnem 2019, se nepoužijí ustanovení týkající se námitkového řízení podle článků 27, 28 a 29 tohoto nařízení. Ustanovení čl. 17 odst. 7 nařízení (ES) č. 110/2008 se na tyto žádosti použije i nadále.

Na žádost o zrušení zápisu, která nebyla vyřízena do 8. června 2019, se nepoužijí ustanovení týkající se námitkového řízení podle článků 27, 28 a 29 tohoto nařízení. Článek 18 nařízení (ES) č. 110/2008 se na tyto žádosti o zrušení zápisu použije i nadále.

5.   Pro zeměpisná označení zapsaná v rejstříku podle kapitoly III tohoto nařízení, u kterých nebyla žádost o jejich zápis vyřízena ke dni použitelnosti prováděcích aktů, jimiž se stanoví podrobná pravidla týkající se postupů, formy a podávání žádostí uvedených v článcích 23, jak stanoví čl. 42 odst. 2 tohoto nařízení, může rejstřík poskytnout přímý přístup k hlavním specifikacím technické dokumentace ve smyslu čl. 17 odst. 4 nařízení (ES) č. 110/2008.

6.   Pro zeměpisná označení zapsaná v rejstříku v souladu s nařízením (ES) č. 110/2008 zveřejní Komise na žádost členského státu v Úředním věstníku Evropské unie jednotný dokument předložený tímto členským státem. Při zveřejnění se uvede odkaz na zveřejnění specifikace produktu a po něm nesmí následovat námitkové řízení.

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 25. května 2021.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 se článek 16, čl. 20 písm. c), články 21, 22 a 23, čl. 24 odst. 1, 2 a 3, čl. 24 odst. 4 první a druhý pododstavec, čl. 24 odst. 8 a 9, články 25 až 42, články 46 a 47, čl. 50 odst. 1, 4 a 6, bod 39 písm. d) a bod 40 písm. d) přílohy I a definice uvedené v článku 3, jež se týkají těchto ustanovení, použijí ode dne 8. června 2019.

3.   Akty v přenesené pravomoci stanovené v článcích 8, 19 a 50 přijaté v souladu s článkem 46 a prováděcí akty stanovené v čl. 8 odst. 4 a článcích 20, 43 a 44 přijaté v souladu s článkem 47 se použijí ode dne 25. května 2021.