a)

články 11, 12, 14, 16, 18, 20, 25, 28, 40 a 41;

b)

články 13, 15 (s výjimkou odst. 2 písm. b)), 17, 21, 22, 23, 24, 26, 27, 29, 30, 31 a 37, čl. 38 odst. 1 a článek 39 v rozsahu, v jakém se týkají záležitostí, u nichž již Unie na vnitřní úrovni uplatnila své pravomoci;

c)

články 1, 2, 3, 4 a čl. 5 odst. 1 v rozsahu, v jakém se týkají záležitostí spadajících do pravomoci Unie vymezovat a provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku;

d)

články 42 (s výjimkou odst. 2 písm. c)), 43 až 47, čl. 48 odst. 3 a články 49, 50 a 51 v rozsahu, v němž se tato ustanovení omezují na účel zajistit prozatímní provádění dohody.

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 1484/95 (3) stanovilo prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určilo reprezentativní ceny v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin.

(2)

Z pravidelné kontroly údajů, na jejichž základě se stanoví reprezentativní ceny produktů v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin, vyplývá nutnost změnit reprezentativní ceny pro dovoz některých produktů s přihlédnutím k cenovým rozdílům podle původu.

(3)

Nařízení (ES) č. 1484/95 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Vzhledem k tomu, že je nutné začít uplatňovat uvedené opatření co nejdříve poté, co budou k dispozici aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení,

(1)

Nařízení (EU) 2015/2283 stanoví, že na trh v Unii smějí být uváděny pouze nové potraviny povolené a zařazené na seznam Unie.

(2)

Podle článku 8 nařízení (EU) 2015/2283 bylo přijato prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2470 (2), kterým se zřizuje seznam Unie pro povolené nové potraviny.

(3)

Podle článku 12 nařízení (EU) 2015/2283 rozhoduje Komise o povolení a uvedení nové potraviny na trh v Unii a o aktualizaci seznamu Unie.

(4)

Rozhodnutí Komise 2009/752/ES (3) povolilo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 (4) uvedení extraktu lipidů z antarktického krilu (Euphausia superba) na trh jako nové složky potravin pro použití v některých potravinách. V uvedeném rozhodnutí bylo maximální množství fosfolipidů stanoveno na 50 %.

(5)

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/598 (5) povolilo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 rozšíření použití extraktu lipidů z antarktického krilu (Euphausia superba) jako nové složky potravin pro použití v některých doplňcích stravy. V uvedeném rozhodnutí bylo minimální množství fosfolipidů stanoveno na 35 %.

(6)

Nová složka potravin „olej z antarktického krilu bohatý na fosfolipidy z Euphausia superba“ byla finskými příslušnými orgány povolena k použití v určitých kategoriích potravin (6). Minimální množství fosfolipidů bylo stanoveno na 60 %.

(7)

Podmínky použití „oleje z antarktického krilu (Euphausia superba)“ i „oleje z antarktického krilu bohatého na fosfolipidy z Euphausia superba“ jsou stejné a vycházejí z maximálního kombinovaného množství kyseliny eikosapentaenové a kyseliny dokosahexaenové. Liší se však jejich obsah fosfolipidů, který je stanoven v rozmezí 35 až 50 % pro „olej z antarktického krilu (Euphausia superba)“ a nejméně 60 % pro „olej z antarktického krilu bohatý na fosfolipidy z Euphausia superba“. Stávající povolení tudíž nezahrnuje obsah fosfolipidů v „oleji z antarktického krilu (Euphausia superba)“ v rozmezí 50 až 60 %.

(8)

Dne 29. srpna 2018 podala společnost Aker BioMarine A/S (dále jen „žadatel“) Komisi žádost o změnu specifikací nové potraviny olej z antarktického krilu (Euphausia superba) ve smyslu čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2283. Žadatel požádal o zvýšení maximálního obsahu fosfolipidů z 50 % na méně než 60 %, čímž dojde k zahrnutí tohoto rozmezí koncentrace fosfolipidů, které v současné době není povoleno.

(9)

Komise se domnívá, že posouzení bezpečnosti stávajícího uplatňování, které provádí Evropský úřad pro bezpečnost potravin podle čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2015/2283, není nutné vzhledem ke skutečnosti, že pokud bylo určité množství dané složky nové potraviny posouzeno a bylo stanoveno, že je bezpečné, považuje se menší množství téže složky rovněž za bezpečné. Maximální kombinované množství kyseliny eikosapentaenové a kyseliny dokosahexaenové je u „oleje z antarktického krilu (Euphausia superba)“ i u „oleje z antarktického krilu bohatého na fosfolipidy z Euphausia superba“ podle prováděcího nařízení (EU) 2017/2470 stejné. Navrhovaná změna množství fosfolipidů ve specifikaci „oleje z antarktického krilu (Euphausia superba)“ nemění hlediska bezpečnosti, na jejichž základě bylo vydáno povolení tohoto oleje i povolení „oleje z antarktického krilu bohatého na fosfolipidy z Euphausia superba“, jež dospělo k závěru, že množství fosfolipidů nad i pod 60 % je bezpečné.

(10)

Navrhovaná změna specifikací obsahu fosfolipidů se bude týkat rozdílu obsahu fosfolipidů mezi „olejem z antarktického krilu (Euphausia superba)“ a „olejem z antarktického krilu bohatým na fosfolipidy z Euphausia superba“. Je tudíž vhodné změnit ve specifikacích nové potraviny olej z antarktického krilu (Euphausia superba) obsah fosfolipidů na navrhovanou úroveň.

(11)

Informace obsažené v žádosti poskytují dostatečné odůvodnění k závěru, že navrhované změny specifikací nové složky potravin olej z antarktického krilu (Euphausia superba) jsou v souladu s čl. 12 odst. 2 nařízení (EU) 2015/2283.

(12)

Prováděcí nařízení (EU) 2017/2470 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Nařízení (EU) 2015/2283 stanoví, že na trh v Unii smějí být uváděny pouze nové potraviny povolené a zařazené na seznam Unie.

(2)

V souladu s článkem 8 nařízení (EU) 2015/2283 bylo přijato prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2470 (2), kterým se zřizuje seznam Unie pro nové potraviny.

(3)

Podle článku 12 nařízení (EU) 2015/2283 rozhoduje Komise o povolení a uvedení nové potraviny na trh v Unii a o aktualizaci seznamu Unie.

(4)

Prováděcím rozhodnutím Komise 2014/463/EU (3) bylo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 (4) povoleno uvedení oleje z mikrořas Schizochytrium sp. na trh jako nové potraviny, již lze používat v řadě potravin.

(5)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1032 (5) rozšířilo povolení týkající se oleje z mikrořas Schizochytrium sp. (T18) jako nové potraviny podle nařízení (EU) 2015/2283 na ovocná a zeleninová pyré.

(6)

Dne 10. září 2018 podala společnost DSM Nutritional Products Europe Komisi žádost o změnu podmínek použití nové potraviny oleje ze Schizochytrium sp. ve smyslu čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2283. Žádost se týkala rozšíření použití oleje ze Schizochytrium sp. na ovocná a zeleninová pyré.

(7)

Navrhované rozšíření použití této nové potraviny nepředstavuje změnu posouzení bezpečnosti, jež bylo základem pro povolení oleje ze Schizochytrium sp. (T18) prováděcím nařízením (EU) 2018/1032, a rovněž nepředstavuje žádné bezpečnostní riziko. S ohledem na uvedené skutečnosti je navrhované rozšíření v souladu s čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2283.

(8)

Komise si nevyžádala stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2015/2283, jelikož rozšíření použití oleje ze Schizochytrium sp. a následná aktualizace seznamu Unie by neměly mít vliv na lidské zdraví.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Nařízení (EU) 2015/2283 stanoví, že na trh v Unii smějí být uváděny pouze nové potraviny povolené a zařazené na seznam Unie.

(2)

Podle článku 8 nařízení (EU) 2015/2283 bylo přijato prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2470 (2), kterým se zřizuje seznam Unie pro povolené nové potraviny.

(3)

Podle článku 12 nařízení (EU) 2015/2283 má Komise předložit návrh prováděcího aktu, kterým se povoluje uvedení nové potraviny na trh v Unii a kterým se aktualizuje seznam Unie.

(4)

Rozhodnutí Komise 2008/559/ES (3) povolilo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 (4) a na základě stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) (5) uvedení oleje ze semen Allanblackia na trh jako nové potraviny k použití v pomazánkách ze žlutého tuku a pomazánkách na bázi smetany.

(5)

Dne 22. září 2014 podala společnost Unilever NV/Unilever PLC příslušnému nizozemskému orgánu žádost v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 258/97 o rozšíření použití a míry použití oleje ze semen Allanblackia. Podle žádosti se má rozšířit použití oleje ze semen Allanblackia na další kategorii potravin, konkrétně směsi rostlinných olejů a mléka, a zvýšit maximální množství použití oleje ze semen Allanblackia u kategorií potravin, které jsou již povoleny podle rozhodnutí 2008/559/ES. V žádosti se uváděla rovněž změna specifikace oleje ze semen Allanblackia, konkrétně pokud jde o: jednodušší uvádění malých množství nasycených mastných kyselin: kyseliny laurové, myristové a palmitové v jednom kombinovaném parametru (C12:0 – C14:0 – C16:0); neuvádění malých množství (vždy méně než 1 %) kyseliny palmitoolejové a kyseliny arachidové a zařazení polynenasycených mastných kyselin; neuvádění jodového čísla; zvýšení maximálních hodnot transmastných kyselin (z ≤ 0,5 % na ≤ 1 %); zvýšení maximálních hodnot peroxidového čísla (z ≤ 0,8 na ≤ 1,0 meq/kg); zvýšení maximálních hodnot nezmýdlitelných látek (z ≤ 0,1 % na ≤ 1 %). Úřad nemá ohledně navrhovaných změn parametrů specifikace žádné obavy týkající se bezpečnosti.

(6)

Dne 13. prosince 2017 vydal příslušný orgán Nizozemska zprávu o prvním posouzení. V uvedené zprávě dospěl k závěru, že rozšíření použití, navrhovaná maximální množství použití oleje ze semen Allanblackia a změna specifikace oleje ze semen Allanblackia splňují kritéria pro nové potraviny stanovená v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 258/97.

(7)

Podle čl. 35 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2283 se všechny žádosti o uvedení nové potraviny na trh v Unii předložené některému z členských států v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 258/97, o nichž nebylo přijato konečné rozhodnutí před 1. lednem 2018, projednávají jako žádosti předložené podle nařízení (EU) 2015/2283.

(8)

Žádost o rozšíření použití oleje ze semen Allanblackia byla sice členskému státu předložena v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 258/97, ale splňuje i požadavky stanovené v nařízení (EU) 2015/2283.

(9)

V souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2015/2283 Komise konzultovala s úřadem dne 25. dubna 2018 a požádala ho o vědecké stanovisko na základě posouzení oleje ze semen Allanblackia jako nové potraviny.

(10)

Dne 27. června 2018 přijal úřad vědecké stanovisko ohledně bezpečnosti rozšířeného použití oleje ze semen Allanblackia ve směsích rostlinných olejů a mléka a v pomazánkách ze žlutého tuku a pomazánkách na bázi smetany do 30 % (hmotnostních) (6), jak požaduje žadatel. Toto stanovisko je v souladu s požadavky článku 11 nařízení (EU) 2015/2283. Směsi rostlinných olejů a mléka spadají do kategorie potravin: Analogy mléčných výrobků, včetně náhrad mléka do teplých nápojů.

(11)

Stanovisko úřadu poskytuje dostatečné odůvodnění k závěru, že olej ze semen Allanblackia se změněnou specifikací je při navrhovaných množstvích a způsobech použití v souladu s čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) 2015/2283.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat.

(2)

V souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1831/2003 byla podána žádost o povolení chmelového extraktu (Humulus lupulus L. flos) jako doplňkové látky pro všechny druhy zvířat. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení. Žadatel požádal o zařazení této doplňkové látky do kategorie doplňkových látek „senzorické doplňkové látky“.

(3)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) dospěl ve svém stanovisku ze dne 3. října 2018 (2) k závěru, že za navržených podmínek použití nemá chmelový extrakt (Humulus lupulus L. flos) nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí. Úřad dospěl k závěru, že studie tolerance provedená u odstavených selat prokazuje, že doplňková látka je bezpečná pro navrhovanou dávku 50 mg/kg kompletního krmiva a může být extrapolována na výkrm prasat a na menšinové druhy prasat po odstavu a na výkrm. Je proto vhodné povolit chmelový extrakt jako doplňkovou látku pouze pro dotčené druhy a kategorie. Úřad rovněž dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že sklizený chmel a jeho extrakty jsou obecně uznávány jako potravinářské aroma a že jejich funkce v krmivech by byla v podstatě stejná jako u potravin, není zapotřebí dále prokazovat jejich účinnost. Proto lze tento závěr extrapolovat i na krmiva.

(4)

Úřad dále uvedl, že doplňková látka může být látkou senzibilizující dýchací cesty a kůži uživatelů a obsahuje řadu sloučenin, které prokazatelně způsobují alergické reakce u citlivých osob. Proto by měla být přijata vhodná ochranná opatření.

(5)

Zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh nepovažuje úřad za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy této doplňkové látky přidané do krmiv, kterou předložila referenční laboratoř zřízená nařízením (ES) č. 1831/2003.

(6)

Posouzení této doplňkové látky prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Proto by používání uvedené doplňkové látky mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(7)

S ohledem na úroveň použití navrhovanou žadatelem dospěl úřad k závěru, že maximální navrhovaná úroveň použití je bezpečná. Pro účely úředních kontrol v rámci potravinového řetězce by měl být na etiketě doplňkové látky uveden doporučený maximální obsah účinné látky a zapracování do krmiv by mělo být provedeno ve formě premixů.

(8)

Skutečnost, že není povoleno použití dotčených látek ve vodě k napájení, by neměla bránit jejich použití v krmných směsích podávaných s vodou.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/2080 (3) byl zahájen prodej sušeného odstředěného mléka prostřednictvím nabídkového řízení.

(2)

Vzhledem k nabídkám obdrženým ve třicátém prvním dílčím nabídkovém řízení by minimální prodejní cena měla být pevně stanovena.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1333/2014 (ECB/2014/48) (2) vyžaduje vykazování statistických údajů zpravodajskými jednotkami, aby Evropský systém centrálních bank (ESCB) mohl za účelem plnění svých úkolů vypracovávat statistiky o eurovém peněžním trhu.

(2)

S cílem zajistit dostupnost vysoce kvalitních statistik o eurovém peněžním trhu je zapotřebí změnit některá ustanovení nařízení (EU) č. 1333/2014 (ECB/2014/48). Zejména je důležité zajistit, aby každá zpravodajská jednotka Evropské centrální bance (ECB) nebo příslušné národní centrální bance vykazovala všechny transakce, které zpravodajská jednotka uzavřela s finančními institucemi (kromě centrálních bank, pokud transakce není uskutečňována pro investiční účely), jakož i s vládními institucemi a některými nefinančními podniky. Kromě toho je nezbytné zajistit, aby shromažďování údajů profitovalo z rozšířeného povinného používání identifikačního kódu právního subjektu (LEI) při vykazování v Unii.

(3)

Jelikož je důležité zajistit dostupnost včasných statistik o eurovém peněžním trhu, je rovněž nezbytné harmonizovat a zpřísnit povinnost zpravodajských jednotek předávat národním centrálním bankám nebo ECB informace včas.

(4)

Je třeba přijmout preventivní opatření, která zajistí, aby zpravodajské jednotky shromažďovaly, sestavovaly a předávaly statistické informace způsobem, který chrání integritu těchto informací. Zejména je důležité zdůraznit, že statistické informace, které národní centrální banky nebo ECB obdrží, by měly být nestranné (tj. měly by představovat neutrální zachycení pozorovatelných transakcí, které zpravodajská jednotka uzavřela za obvyklých tržních podmínek), objektivní a spolehlivé, aby byly v souladu se všeobecnými zásadami veřejného závazku ESCB na vypracování evropské statistiky (3). Zpravodajské jednotky by navíc měly zajistit, aby jakékoli chyby ve vykázaných statistických informacích byly v nejbližším možném termínu opraveny a oznámeny ECB a příslušné národní centrální bance.

(5)

Provedením těchto ustanovení se zajistí, že ESCB bude mít včasnější, komplexnější, podrobnější, harmonizovanější a spolehlivější statistické informace o eurovém peněžním trhu, což umožní podrobnější analýzu transmisního mechanismu měnové politiky. Shromážděné údaje mohou být navíc využity při vytváření a správě eurové jednodenní nezajištěné úrokové sazby.

(6)

Nařízení (EU) č. 1333/2014 (ECB/2014/48) je proto třeba příslušným způsobem změnit,

(1)

Směrnice Komise 2003/90/ES (3) a 2003/91/ES (4) byly přijaty s cílem zajistit, aby odrůdy, které členské státy zařadí do svých národních katalogů, vyhovovaly protokolům stanoveným Odrůdovým úřadem Společenství (CPVO), pokud jde o minimum znaků, na které se zkoušky různých druhů vztahují, a minimální podmínky pro zkoušení odrůd, jestliže takové protokoly byly stanoveny. Druhy, na něž se protokoly CPVO nevztahují, podléhají podle uvedených směrnic obecným zásadám Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin (UPOV).

(2)

Od doby, kdy byly směrnice 2003/90/ES a 2003/91/ES naposledy změněny prováděcí směrnicí (EU) 2018/100 (5), stanovily CPVO a UPOV další protokoly a obecné zásady a stávající aktualizovaly.

(3)

Směrnice 2003/90/ES a 2003/91/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(4)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

(1)

Dne 9. prosince 2013 a 10. dubna 2014 obdržela Komise dvě anonymní stížnosti na španělský stát ohledně údajného poskytnutí protiprávní a neslučitelné podpory společnosti Sociedad Estatal Correos y Telégrafos, S.A. (dále jen „Correos“). Obě stížnosti zmiňovaly tyto záležitosti týkající se společnosti Correos: i) údajnou nadměrnou náhradu poskytnutou společnosti Correos za zajišťování povinnosti všeobecných služeb od roku 1998, ii) údajné daňové úlevy poskytnuté společnosti Correos a iii) údajné neodvádění příspěvků na sociální zabezpečení za úředníky společnosti Correos.

(2)

Dne 14. února 2014, 26. února 2014 a 15. července 2014 předala Komise znění obou stížností bez důvěrných údajů španělským orgánům.

(3)

Španělské orgány se k těmto stížnostem vyjádřily dne 11. dubna 2014 a 18. září 2014.

(4)

Dne 10. července 2014, 22. října 2014 a 4. prosince 2015 si Komise vyžádala od španělských orgánů další informace.

(5)

Španělské orgány na tyto žádosti odpověděly dne 7. srpna 2014, 19. prosince 2014, 19. ledna 2015 a 21. prosince 2015.

(6)

Dopisem ze dne 11. února 2016 Komise Španělsku sdělila, že se s ohledem na řadu opatření provedených ve prospěch společnosti Correos rozhodla zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy. Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2).

(7)

Dne 21. dubna 2016 obdržela Komise první připomínky Španělska k rozhodnutí o zahájení řízení.

(8)

Dopisem ze dne 11. května 2016 obdržela Komise připomínky společnosti Correos k rozhodnutí o zahájení řízení.

(9)

Dopisem ze dne 12. května 2016 obdržela Komise připomínky třetí strany.

(10)

Dne 8. června 2016 předala Komise obdržené připomínky Španělsku.

(11)

Španělsko se k připomínkám třetích stran vyjádřilo v dopise ze dne 6. července 2016.

(12)

V průběhu řízení obdržela Komise od Španělska dne 24. října 2017 a 23. května 2018 další připomínky.

(13)

Dopisem ze dne 20. března 2018 obdržela Komise další připomínky od bývalého konkurenta společnosti Correos, společnosti Unipost.

(14)

Před přistoupením Španělska k Evropskému hospodářskému společenství (EHS) v roce 1986 provozovala poštovní služby ve Španělsku všeobecná státní správa. V nařízení č. 1113/1960 ze dne 9. května 1960 o poštovním řádu, které bylo provedeno předpisem o poštovních službách přijatým prostřednictvím nařízení č. 1653/1964 ze dne 14. května 1964, byla vymezena poštovní služba a její poskytování bylo svěřeno generálnímu ředitelství „Correos y Telégrafos“. Přijetí poštovního řádu a jeho prováděcího předpisu znamenalo začátek liberalizace španělského poštovního trhu. Zatímco monopol společnosti „Correos y Telégrafos“ byl omezen na meziměstské a mezinárodní listovní zásilky a pohlednice, městské listovní a balíkové služby byly plně liberalizovány. V 70. letech minulého století vstoupili na španělský poštovní trh první velcí soukromí provozovatelé.

(15)

Po přistoupení Španělska k EHS docházelo mezi roky 1998 a 2010 na základě poštovních směrnic Evropské unie k postupné liberalizaci poštovních služeb. Konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES (3) byla ve vnitrostátním právu provedena v roce 1998 zákonem č. 24/1998 ze dne 13. července 1998 o všeobecné poštovní službě a liberalizaci poštovních služeb (dále jen „poštovní zákon z roku 1998“), jímž byla povinnost všeobecných služeb poprvé svěřena společnosti Correos (4). Zákon stanovil omezený seznam služeb v rámci povinnosti všeobecných služeb (5), které byly vyhrazeny společnosti Correos jakožto poskytovateli všeobecných služeb (dále jen „vyhrazená oblast“), zatímco všechny ostatní poštovní služby byly liberalizovány („nevyhrazená oblast“).

(16)

Liberalizace poštovních služeb ve Španělsku pokračovala provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/39/ES (6) ve španělském právu zákonem č. 53/2002 ze dne 30. prosince 2002 o daňových, správních a sociálních opatřeních, který výše zmíněný poštovní zákon z roku 1998 pozměnil a rozsah vyhrazené oblasti dále omezil.

(17)

V roce 2010 bylo poštovní odvětví plně liberalizováno zákonem č. 43/2010 ze dne 30. prosince 2010 o všeobecné poštovní službě, právech uživatelů a poštovním trhu (dále jen „poštovní zákon z roku 2010“), kterým byla ve španělském právu provedena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES (7). Poštovní zákon z roku 2010 znovu vymezil rozsah povinnosti všeobecných služeb (např. služba peněžních poukázek byla z povinnosti všeobecných služeb vyloučena) a vyhrazenou oblast zrušil.

(18)

Correos je společnost zcela ve vlastnictví státu, která je mateřskou společností skupiny Correos, jejímž jediným akcionářem je společnost Sociedad Estatal (dále jen „SEPI“). Společnost SEPI je holdingovou společností pro účasti státu v podnicích.

(19)

Společnost Correos poskytuje poštovní služby, včetně všeobecných služeb, kurýrních a jiných služeb (např. služby spojené s poštovními službami a související činnosti, včetně služeb převodu peněz, filatelie atd.). V roce 2016 měla společnost Correos obrat ve výši přibližně 1 761 milionů EUR, odeslala 2 774 milionů poštovních zásilek (včetně balíků) a zaměstnávala 49 785 osob.

(20)

Společnost Correos je největším poskytovatelem poštovních služeb ve Španělsku a v roce 2016 měla 8 787 poštovních kontaktních míst. Ve španělském poštovním odvětví je předním účastníkem trhu s největším podílem na španělském trhu poštovních služeb s výjimkou balíkových služeb. Do roku 2017 byla hlavním konkurentem společnosti Correos na španělském poštovním trhu společnost Unipost S.A., tato společnost se však dostala do finančních obtíží a dne 19. února 2018 vstoupila do likvidace. Na trhu balíkových služeb mají významné podíly další evropští provozovatelé poštovních služeb (tj. Deutsche Post, TNT, La Poste, UPS, CTT Correios Portugal a Royal Mail).

(21)

Ve Španělsku jsou poštovní služby spravovány přímo státem od roku 1716. Společnost Correos byla součástí veřejné správy a byla začleněna do různých ministerstev, například ministerstva vnitra a následně ministerstva dopravy a spojů.

(22)

Nezávislý subjekt „Correos y Telégrafos“ byl zřízen zákonem o státním rozpočtu č. 31/1990 ze dne 27. prosince 1990. Samostatný subjekt „Correos y Telégrafos“ byl založen v roce 1992 a byl přičleněn k ministerstvu dopravy, cestovního ruchu a spojů.

(23)

Podle zákona č. 6/1997 ze dne 14. dubna 1997 o organizaci a fungování všeobecné státní správy se společnost „Correos y Telégrafos“ stala veřejným podnikatelským subjektem připojeným k ministerstvu rozvoje.

(24)

Zákonem č. 14/2000 ze dne 29. prosince 2000 o daňových, správních a sociálních opatřeních byl přijat právní rámec pro společnost „Sociedad Estatal Correos y Telégrafos, S.A.“, přičemž samotná společnost byla založena v červnu 2001. Dne 5. června 2012 byly všechny společnosti náležející do skupiny Correos (tj. Correos a její dceřiné společnosti Correos Express, Nexea a Correos Telecom) začleněny do holdingové společnosti SEPI, která se stala jejich jediným akcionářem.

(25)

V roce 1998 byla společnosti Correos poštovním zákonem z roku 1998 svěřena povinnost všeobecných služeb. Jako náhrada za zajišťování povinnosti všeobecných služeb byly společnosti Correos od roku 1998 do roku 2010 poskytovány veřejné finanční prostředky. Poštovním zákonem z roku 2010 bylo společnosti Correos svěřeno zajišťování povinnosti všeobecných služeb na období patnácti let počínaje 1. lednem 2011.

(26)

Ode dne 11. března 2000 byl poštovní zákon z roku 1998 doplněn plánem „Plan de Prestación“ (dále jen „Plan de Prestación“ z roku 2000), který stanovil vyrovnávací mechanismus pro výpočet odhadu čistých nákladů společnosti Correos vynaložených při plnění povinnosti poskytovatele všeobecných služeb a kritéria kvality pro poskytování všeobecných služeb.

(27)

Od roku 2000 do roku 2010 byla společnosti Correos náhrada za povinnost všeobecných služeb poskytována podle metodiky, kterou vypracovaly španělské orgány (dále jen „španělská metodika“) a která je podrobně popsána v plánu Plan de Prestación z roku 2000. V plánu Plan de Prestación z roku 2000 se mimoto stanoví, že by společnost Correos měla zavést analytické účetnictví s oddělením účtů, jak je stanoveno v § 29 poštovního zákona z roku 1998.

(28)

Španělská metodika odhadu čistých nákladů nespravedlivé zátěže spojené s povinností všeobecných služeb sestávala z těchto kroků:

(29)

Tabulka 1 udává náhrady, které byly společnosti Correos poskytnuty za zajišťování povinnosti všeobecných služeb v období 2004–2010 a které byly vypočítány pomocí španělské metodiky:

Tabulka 1

Náhrady poskytnuté společnosti Correos za zajišťování povinnosti všeobecných služeb

(30)

Poštovní zákon z roku 1998 byl nahrazen poštovním zákonem z roku 2010, který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2011. Poštovní zákon z roku 2010 pověřil společnost Correos zajišťováním povinnosti všeobecných služeb na dobu patnácti let počínaje dnem vstupu zákona v platnost (tj. do 1. ledna 2026).

(31)

V § 27 a § 28 poštovního zákona z roku 2010 je stanoveno, že poskytovatel všeobecných služeb může obdržet náhradu až do výše čistých nákladů vynaložených při plnění jeho povinností. Čisté náklady je nutné vypočítat podle metodiky čistých ušetřených nákladů jako rozdíl mezi čistými náklady poskytovatele všeobecných služeb na činnost s povinností všeobecných služeb a jeho čistých nákladů na činnost bez této povinnosti. Při výpočtu se vezmou v úvahu všechny ostatní důležité prvky, včetně případných nehmotných a tržních výhod, jež plynou poskytovateli poštovních služeb, který byl pověřen poskytováním všeobecné služby, nároku na přiměřený zisk a pobídek ke zvyšování nákladové efektivnosti na základě přílohy 1 směrnice 2008/6/ES.

(32)

Jak je stanoveno v § 22 odst. 3 a § 27 odst. 2 písm. b) poštovního zákona z roku 2010, metodika čistých ušetřených nákladů popsaná v 31. bodě odůvodnění by měla být rozpracována v novém plánu „Plan de Prestación“. Tento nový plán Plan de Prestación však nebyl dosud přijat. Od roku 2011 proto neexistuje žádná metodika odhadu čistých nákladů na zajišťování povinnosti všeobecných služeb.

(33)

V této fázi není podle španělských orgánů společnosti Correos od roku 2011 za povinnost všeobecných služeb poskytována žádná náhrada, ačkoliv za roky 2011–2017 obdržela prozatímně zálohové platby. Skutečné čisté náklady odpovídající těmto letům je třeba vypočítat, jakmile bude přijat nový plán Plan de Prestación a bude stanovena metodika čistých ušetřených nákladů. Komise posoudí náhrady za povinnost všeobecných služeb podle poštovního zákona z roku 2010 v jiném rozhodnutí.

(34)

Podle § 19 odst. 1 písm. b) poštovního zákona z roku 1998 využívá poskytovatel všeobecných služeb „u služeb ve vyhrazené oblasti osvobození od veškerých daní s výjimkou daně z příjmů právnických osob“. V § 22 odst. 2 poštovního zákona z roku 2010 byla tato daňová úleva zachována a rozšířena na celou povinnost všeobecných služeb.

(35)

Podle španělských orgánů je jedinou daní, která by kromě DPH mohla spadat do oblasti působnosti této výjimky, daň z hospodářské činnosti (Impuesto de Actividades Económicas, „IAE“), jelikož tato daň je vybírána při výkonu hospodářské činnosti a souvisí s poskytováním všeobecných služeb. Ostatní daně, jako je daň z převodu nemovitostí, daň ze staveb, daň ze zvýšení hodnoty městských pozemků a daň z motorových vozidel, do oblasti působnosti výjimky nespadají, jelikož nesouvisejí s hospodářskou činností týkající se poskytování všeobecných služeb.

(36)

Španělské orgány uvedly, že společnost Correos byla od daně z hospodářské činnosti částečně osvobozena, jelikož odvádí pouze 50 % běžné částky daně.

(37)

Co se týká daně z nemovitostí (Impuesto sobre Bienes Inmuebles, „IBI“), španělské orgány objasnily, že se jedná o daň, která není vybírána při poskytování všeobecných služeb ani jiných poštovních služeb, nýbrž se vybírá z hodnoty nemovitosti. Tato daň tudíž do oblasti působnosti obou poštovních zákonů nespadá. Mezi roky 2008 a 2013 však společnost Correos podala na základě svého výkladu § 19 odst. 1 písm. b) poštovního zákona z roku 1998 a § 22 odst. 2 poštovního zákona z roku 2010 řadu žádostí, v nichž uvedla, že by s ohledem na řadu provozoven v různých obcích měla být od daně z nemovitostí osvobozena. Na základě žádosti společnosti Correos o osvobození od daně z nemovitostí rozhodlo několik místních správních orgánů a soudů ve prospěch společnosti Correos, a dříve uhrazené daně jí byly vráceny.

(38)

Daň z nemovitostí je místní daň v rámci španělského daňového systému, který je upraven královským legislativním nařízením č. 2/2004 ze dne 5. března 2004. Podle § 60 zmíněného královského legislativního nařízení tato daň „představuje objektivní přímou daň, která je uložena z hodnoty nemovitostí za podmínek stanovených v tomto královském legislativním nařízení“. Zdanitelným plněním je v případě daně z nemovitostí nárok na jakákoli práva stanovená v § 61 královského legislativního nařízení č. 2/2004, která se vztahují na venkovské a městské nemovitosti a nemovitosti zvláštního charakteru. Daň z nemovitostí není uložena s ohledem na činnost, nýbrž se vztahuje na hodnotu nemovitosti.

(39)

Mezi roky 2008 a 2013 předložila společnost Correos na základě svého výkladu § 19 odst. 1 písm. b) poštovního zákona z roku 1998 a § 22 odst. 2 poštovního zákona z roku 2010 řadu žádostí, v nichž uvedla, že by podle poštovních zákonů měla být s ohledem na řadu provozoven v různých obcích od daně z nemovitostí osvobozena. Na základě žádosti společnosti Correos o osvobození od daně z nemovitostí rozhodlo několik správních orgánů a místních soudů ve prospěch společnosti Correos. Podle španělských orgánů byla společnosti Correos skutečně vrácena daň ve výši 752 840,50 EUR.

(40)

Tyto výklady poštovního zákona z roku 1998 a z roku 2010 ze strany soudů, které umožnily osvobození poskytovatele všeobecných služeb od daně z nemovitostí, španělský Nejvyšší soud v roce 2013 zamítl na základě kasačního opravného prostředku, který podaly místní orgány v provincii Huesca. Nejvyšší soud měl ve svém rozsudku za to, že ustanovení § 22 odst. 2 poštovního zákona z roku 2010 je třeba vykládat restriktivně. Podle Nejvyššího soudu se mohou daňové úlevy podle zmíněného ustanovení vztahovat pouze na daně z činností, které přímo souvisejí s poskytováním všeobecných služeb, a nikoli na daň z nemovitostí, což je přímá daň, která je uložena s ohledem na hodnotu nemovitosti.

(41)

Osvobození od daně z nemovitostí, která byla společnosti Correos přiznána mezi roky 2008 a 2013, nebyla vymáhána. Podle španělského vnitrostátního právního systému má kasační opravný prostředek v zájmu práva („recurso de casación en interés de ley“) mimořádnou a podpůrnou povahu, přičemž cílem je výhradně sjednocení právní doktríny, a nemůže mít tudíž účinek na záležitost, jíž se opravný prostředek týká (tj. v daném případě nemůže zrušit rozsudky a rozhodnutí o daňových úlevách).

(42)

Daň z hospodářské činnosti byla stanovena v zákoně č. 39/1988 ze dne 28. prosince 1988, který byl nahrazen královským legislativním nařízením č. 2/2004 ze dne 5. března 2004. Z § 78 tohoto královského legislativního nařízení vyplývá, že dani podléhají podniky, které vykonávají hospodářskou, obchodní, odbornou nebo uměleckou činnost.

(43)

Podle § 78 královského legislativního nařízení č. 2/2004 je daň z hospodářské činnosti „objektivní přímou daní, u níž představuje zdanitelné plnění výkon hospodářské, obchodní, odborné nebo umělecké činnosti na vnitrostátním území bez ohledu na to, zda je tato činnost vykonávána v určitém místě a zda je uvedena v sazbách daně, či nikoli“.

(44)

Sazby daně z hospodářské činnosti byly stanoveny v královském legislativním nařízení č. 1175/1990 ze dne 28. září. Od roku 1999 je poštovní činnost zařazena do skupiny 847 „Poštovní služby a telekomunikace“. Tato skupina zahrnuje poskytování poštovních služeb spočívajících ve výběru, přijímání, třídění, zpracování, přepravě, dodání a doručování poštovních zásilek ve všech podobách. V poznámce 3 k tarifní skupině 847 se však uvádí, že veřejný podnikatelský subjekt Correos je oprávněn odvádět pouze 50 % částky daně stanovené pro tuto skupinu. Podle španělských orgánů to znamená, že společnost Correos měla od roku 2004 prospěch z daňové úlevy ve výši 8 113,66 EUR ročně. Španělské orgány potvrdily, že společnost Correos částečně osvobození od daně uvedené v poznámce 3 k tarifní skupině 847 využívá i nadále.

(45)

V posuzovaném období měla společnost Correos prospěch ze tří navýšení kapitálu v celkové výši 48 081 000 EUR:

(46)

Podle španělských orgánů byla tato navýšení kapitálu součástí strategického obchodního plánu společnosti Correos na období 2004–2006, přičemž cílem bylo poskytnutí náhrady za zpomalující poštovní trh. K hlavním strategickým směrům tohoto obchodního plánu patřilo toto:

(47)

Organický zákon č. 5/1985 ze dne 19. června 1985 o všeobecném volebním systému („LOREG“) a jeho prováděcí právní předpisy upravují průběh voleb ve Španělsku a uznávají právo volit osobně, nebo prostřednictvím korespondenčního hlasování.

(48)

V § 22 poštovního zákona z roku 1998 a v § 22 odst. 5 poštovního zákona z roku 2010 je stanoveno, že v rámci volebních procesů může stát uložit určenému poskytovateli všeobecných služeb určité povinnosti. V témže § 22 odst. 5 poštovního zákona z roku 2010 se uvádí, že „za uložení dodatečných závazků veřejné služby je poskytována náhrada“.

(49)

Podle prvního doplňujícího ustanovení poštovního zákona z roku 2010 je společnost Correos určeným poskytovatelem poštovních služeb a je jí svěřena povinnost poskytovat v rámci různých španělských voleb (tj. celostátní, regionální, evropské a obecní volby) řadu služeb.

(50)

Závazky veřejné služby uložené společnosti Correos v souvislosti s organizací volebních procesů ve Španělsku se týkají těchto činností:

(51)

Španělské orgány objasnily, že vzhledem k časovému omezení souvisejícímu s volebním procesem musí společnost Correos upřednostnit činnosti uvedené v 50. bodě odůvodnění před ostatními poštovními činnostmi. Vysoký počet zásilek, které je nutné dodat, jejich vysoká koncentrace v rámci několika málo dnů a požadavek na doručení většiny dokumentů osobně (v případě doporučených listovních zásilek například u korespondenčního hlasování) znamená značné dodatečné úsilí. Společnost Correos musí proto dočasně posílit počet svých zaměstnanců a ostatní zdroje (např. přeprava, bezpečnost atd.).

(52)

Společnost Correos dostává od roku 2004 za různé povinnosti s ohledem na organizaci voleb náhrady (viz tabulka 2).

Tabulka 2

Výše náhrad poskytnutých společnosti Correos za organizaci voleb

(53)

Komise se rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení kvůli vážným pochybnostem ohledně slučitelnosti řady opatření provedených ve prospěch společnosti Correos od roku 2004:

(54)

Komise vyslovila zejména pochybnosti ohledně:

(55)

Komise obdržela připomínky od dvou zúčastněných stran, a to údajného příjemce opatření podpory, společnosti Correos, a další třetí strany (dále jen „anonymní třetí strana“), která požádala o utajení totožnosti.

(56)

Podle společnosti Correos nepředstavuje náhrada za povinnost veřejných služeb poskytnutá společnosti za období 2004–2010 státní podporu. Společnost Correos se konkrétně domnívá, že náhrada nepředstavuje výhodu, jelikož splňuje čtyři kritéria stanovená v rozsudku ve věci C-280/00 (dále jen „kritéria stanovená v rozsudku ve věci Altmark“) (8). Společnost Correos zpochybnila závěr uvedený v rozhodnutí o zahájení řízení, že náhrada za povinnost veřejných služeb nesplňuje třetí a čtvrté kritérium stanovené v rozsudku ve věci Altmark.

(57)

Co se týká třetího kritéria stanoveného v rozsudku ve věci Altmark, společnost Correos tvrdí, že se v něm vyžaduje, aby náhrada obdržená za poskytování veřejné služby nepřesáhla čisté náklady, což je rozdíl mezi náklady a příjmy s připočtením přiměřeného zisku. Společnost Correos se domnívá, že třetí kritérium stanovené v rozsudku ve věci Altmark je neoddělitelně spojeno s analýzou slučitelnosti služeb obecného hospodářského zájmu podle sdělení Komise o rámci pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 (dále jen „rámec z roku 2012“) (9). Společnost Correos zejména uvedla, že náhrada, kterou obdržela za poskytování všeobecných služeb, je v souladu s metodikou čistých ušetřených nákladů, která je obsažena v bodě 27 rámce z roku 2012, a mělo by se tudíž mít za to, že splňuje třetí kritérium stanovené v rozsudku ve věci Altmark.

(58)

Společnost Correos uvedla, že španělská metodika, která byla použita ke stanovení náhrady pro společnost Correos, vychází ze zprávy, kterou Komise zadala poradenské společnosti National Economic Research Associates (dále jen „zpráva společnosti NERA“) (10). Podle společnosti Correos představuje metodika stanovení náhrady, která je obsažena ve zprávě společnosti NERA, platné provedení metodiky čistých ušetřených nákladů.

(59)

Společnost Correos se rovněž domnívá, že se na splnění třetího kritéria stanoveného v rozsudku ve věci Altmark vztahuje zásada legitimních očekávání. Podle společnosti Correos vytvořila Komise legitimní očekávání zveřejněním zprávy společnosti NERA, v níž byla metodika čistých ušetřených nákladů uznána jako platný způsob výpočtu náhrady za poskytování všeobecných služeb.

(60)

Podle společnosti Correos není pro splnění třetího kritéria stanoveného v rozsudku ve věci Altmark podstatné, že metodika čistých ušetřených nákladů byla zavedena až po vstupu rámce z roku 2012 v platnost.

(61)

Společnost Correos se rovněž domnívá, že náhrady za povinnost všeobecných služeb, které byly poskytnuty společnosti Correos, jsou v souladu se čtvrtým kritériem stanoveným v rozsudku ve věci Altmark. V případě neexistence řízení o zadání veřejné zakázky je výše obdržené náhrady přiměřená na základě analýzy nákladů, které by vynaložil průměrný, správně řízený podnik v témže odvětví se zohledněním příjmů, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění závazku veřejné služby.

(62)

Podle společnosti Correos studie společnosti Frontier Economics, kterou předložilo Španělsko, prokazuje, že náklady vynaložené společností Correos jsou nižší než náklady průměrného podniku v poštovním odvětví. Společnost Correos popřela pochybnosti Komise, co se týká závěrů obsažených ve zprávě společnosti Frontier Economics:

(63)

Společnost Correos také uvádí, že pokud by Komise dospěla k závěru, že opatření představuje státní podporu, je nutné tuto podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy.

(64)

Společnost Correos zopakovala, že metodika stanovení náhrady, kterou použily španělské orgány a která je obsažena ve zprávě společnosti NERA, představuje platné provedení metodiky čistých ušetřených nákladů a Komise by ji měla uznat. Společnost Correos se také domnívá, že za poskytování všeobecných služeb v období 2004–2010 neobdržela nadměrnou náhradu, jelikož náhrada byla vypočtena podle metodiky čistých ušetřených nákladů bez započtení přiměřeného zisku.

(65)

Pokud by Komise dospěla k závěru, že opatření může zahrnovat neslučitelnou státní podporu, trvá společnost Correos na tom, že by Komise měla zohlednit dividendy vyplacené státu v období 2004–2010 jako snížení náhrady poskytnuté společnosti Correos.

(66)

Co se týká osvobození od daně z nemovitostí, společnost Correos nejprve objasnila, že by tato opatření neměla být posouzena na základě poštovního zákona z roku 1998 ani poštovního zákona z roku 2010, nýbrž s přímým odkazem na právní předpisy upravující jednotlivé daně.

(67)

Společnost Correos se rovněž domnívá, že opatření nepředstavuje státní podporu, jelikož je nelze přičíst státu. Daňová úleva není stanovena v žádném právním předpise. Několik málo místních daňových správ stejně jako několik místních soudů uplatnilo osvobození od daně u 94 provozoven společnosti Correos z celkem 13 000. Španělský Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 7. října 2013 dospěl k závěru, že § 22 odst. 2 poštovního zákona z roku 2010 neobsahuje osvobození od daně z nemovitostí.

(68)

Společnost Correos se také domnívá, že osvobození od daně z nemovitostí nelze získat zpět, jelikož se jedná o res judicata. Na základě judikatury soudů Unie (11) by měla být zásada res judicata respektována, pokud byla existence státní podpory posouzena v pravomocném soudním rozhodnutí. Společnost Correos má za to, že rozsudek španělského Nejvyššího soudu uplatňuje právo Unie a týká se existence státní podpory. Je proto třeba dodržet zásadu res judicata a v daném případě by mělo být zabráněno zpětnému získání.

(69)

Společnost Correos se mimoto domnívá, že by se zásada res judicata měla pokládat za obecnou zásadu práva Unie a že by tato zásada měla být dodržena, není-li zpětné získání možné kvůli existenci pravomocného rozsudku, v němž již byla zjištěna existence podpory.

(70)

Co se týká osvobození od daně z hospodářské činnosti, společnost Correos tvrdí, že částečně osvobození od této daně nepředstavuje státní podporu. Společnost Correos konkrétně uvádí, že částečné osvobození od daně není selektivní, jelikož je odůvodněno logikou systému daně z hospodářské činnosti. Podle společnosti Correos je povahou či vnitřní logikou daně z hospodářské činnosti zdanění hospodářských činností s cílem zasáhnout do výroby či distribuce zboží a poskytování služeb. Společnost Correos vykonává hospodářské činnosti, které spočívají ve výrobě zboží a poskytování služeb, podílí se však rovněž na poskytování veřejných služeb, jako je povinnost všeobecných služeb, jež nesledují hospodářský účel. To tudíž odůvodňuje částečné osvobození od daně z hospodářské činnosti.

(71)

Společnost Correos má také za to, že částečné osvobození od daně z hospodářské činnosti představuje existující podporu. Osvobození od daně z hospodářské činnosti bylo zavedeno před přistoupením Španělska k EHS. Tzv. licenční kvóta, což byla forma daně z hospodářské činnosti a ze zisků z obchodní a průmyslové činnosti, byla přijata nařízením č. 3313/1966 ze dne 29. prosince 1966. Zákonem č. 39/1988 ze dne 28. prosince 1988 byla daň z hospodářské činnosti a ze zisků z obchodní a průmyslové činnosti ve formě licenční kvóty nahrazena daní z hospodářské činnosti. Podle společnosti Correos nedošlo od roku 1966 k podstatným změnám zdanitelného plnění.

(72)

Společnost Correos tvrdí, že navýšení kapitálu v letech 2004, 2005 a 2006 jsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství a že společnost Correos nezvýhodňují.

(73)

Podle společnosti Correos analýza investic, které se uskutečnily v důsledku navýšení kapitálu mezi roky 2004–2006, prokazuje, že španělský stát navýšil kapitál jakožto akcionář a že tyto investice mohl provést jakýkoli soukromý investor.

(74)

Společnost Correos uvedla, že navýšení kapitálu reagovala na potřebu společnosti Correos uskutečnit investice překračující průměrný objem investic společnosti. Cíl navýšení kapitálu je uveden ve zprávě z vystoupení společnosti Correos před Kongresem poslanců („el Congreso de los Diputados“) dne 4. října 2005. Ve zprávě se odkazuje na souvislost mezi navýšeními kapitálu a potřebou uskutečnit nové investice ve společnosti. Cílem navýšení kapitálu bylo provedení modernizace ve společnosti Correos k zvýšení efektivnosti a kvality služeb poskytovaných touto společností.

(75)

Společnost Correos tvrdí, že ziskovost investic prokazuje, že by podobnou investici uskutečnil jakýkoli soukromý investor, jelikož vnitřní míra návratnosti navýšení kapitálu byla vyšší než kapitálové náklady společnosti Correos.

(76)

Společnost Correos také uvedla, že dodržení zásady investora v tržním hospodářství nevyžaduje nutně přesné posouzení ziskovosti ex ante v případě, že se jedná o akcionáře poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu, jako je povinnost všeobecných služeb. Takovýto akcionář musí při rozhodování o uskutečnění či neuskutečnění investice nutně zohlednit povinnost společnosti poskytovat služby obecného hospodářského zájmu.

(77)

Za této situace postačuje na základě objektivních a ověřitelných důkazů prokázat, že by soukromý investor se stejným závazkem veřejné služby jednal stejně.

(78)

Podle společnosti Correos vyvodil tento závěr Soudní dvůr ve svých rozsudcích ve věci Chronopost I (12) a Chronopost II (13), v nichž uznal, že vnitřní míra návratnosti, která byla vypočítána ex post, představovala vhodný způsob zjištění souladu navýšení kapitálu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(79)

Společnost Correos tvrdí, že distribuci volebních tiskovin politických kandidátů v rámci organizace voleb je nutno pokládat za součást výsad státu.

(80)

Společnost Correos zejména uvedla, že distribuce volebních tiskovin představuje základní funkci státu, jelikož je součástí všeobecného volebního systému, souvisí s ústavní úlohou politických stran a zaměstnanci společnosti Correos jednají při výkonu této činnosti jako státní úředníci.

(81)

Podle společnosti Correos je proto distribuce volebních tiskovin politických kandidátů vzhledem ke svému cíli, povaze a uspořádání neoddělitelně spojena s výkonem veřejné moci ze strany státu. Nepředstavuje tudíž hospodářskou činnost a společnost Correos by se neměla pokládat za podnik ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy.

(82)

Pokud by Komise měla za to, že distribuce volebních tiskovin politických kandidátů představuje hospodářskou činnost, společnost Correos se domnívá, že neposkytuje společnosti Correos selektivní výhodu. Tuto činnost svěřil společnosti Correos stát jakožto jedinému provozovateli poštovních služeb, jenž je schopen zajistit tuto službu s požadovanými charakteristikami a v požadované kvalitě. S ohledem na distribuci volebních tiskovin politických kandidátů se tudíž společnost Correos nenachází ve srovnatelné právní a faktické situaci s ostatními podniky v poštovním odvětví.

(83)

Pokud by Komise dospěla k závěru, že opatření představuje státní podporu, společnost Correos tvrdí, že by se toto opatření mělo považovat za existující podporu. Snížená sazba za zasílání volebních tiskovin politických kandidátů je zavedena od roku 1977, kdy se volby konaly dne 15. června 1977. Volby dne 15. června 1977 byly uspořádány podle královského nařízení č. 20/1997 ze dne 18. března 1977, jež poprvé stanovilo zvláštní sazbu za distribuci volebních tiskovin.

(84)

Společnost Correos objasnila, že přesná částka snížené sazby (jedna peseta, což odpovídá 0,006 EUR) byla blíže upravena v ministerské vyhlášce z roku 1977. Podle společnosti Correos je tato snížená sazba zavedena od té doby. Španělský Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 2. října 2006 (14) dospěl k závěru, že snížená sazba za distribuci volebních tiskovin týkajících se politických kandidátů, která je dosud zavedena, činí jednu pesetu (0,006 EUR).

(85)

Královské nařízení č. 20/1977 bylo později nahrazeno organickým zákonem č. 5/1985 ze dne 19. června 1985 o všeobecném volebním systému („LOREG“), který obsahoval stejné znění týkající se snížených sazeb za distribuci volebních tiskovin politických kandidátů.

(86)

Pokud Komise dospěje k závěru, že opatření představuje státní podporu, má společnost Correos rovněž za to, že by tato podpora měla být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.

(87)

Za prvé, dotyčné opatření představuje skutečnou službu obecného hospodářského zájmu. Ustanovení poštovního zákona z roku 1998 i § 22 odst. 5 poštovního zákona z roku 2010 uznávají, že poskytovatel všeobecných služeb může být pověřen závazky týkajícími se distribuce volebních tiskovin s cílem zajistit řádný průběh volebních procesů. V § 22 odst. 5 poštovního zákona z roku 2010 se mimoto uznává, že by za toto pověření měla být poskytována náhrada.

(88)

Společnost Correos se domnívá, že opatření je slučitelné podle rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2012 (15). Společnost Correos uvedla, že rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2012 je použitelné, jelikož průměrná roční náhrada poskytnutá společnosti Correos je nižší než 15 milionů EUR.

(89)

Anonymní třetí strana souhlasí s předběžnými závěry, k nimž Komise dospěla v rozhodnutí o zahájení řízení, co se týká těchto opatření:

(90)

Anonymní třetí strana rovněž výslovně souhlasí s tím, že by se probíhající šetření mělo zaměřit na opatření uvedená v 89. bodě odůvodnění.

(91)

Upozornila však Komisi na řadu opatření, jimiž se Komise v rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016 nezabývala a která by podle jejího názoru měla být rovněž posouzena.

(92)

Podle anonymní třetí strany (16):

(93)

Španělsko se domnívá, že opatření nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Španělské orgány zejména tvrdí, že opatření neposkytuje společnosti Correos hospodářskou výhodu, jelikož náhrady za povinnost všeobecných služeb splňují kritéria stanovená v rozsudku ve věci Altmark (19). Španělské orgány rovněž objasnily, že dotyčné opatření nebylo oznámeno, jelikož se domnívaly, že je v souladu s kritérii stanovenými v rozsudku ve věci Altmark.

(94)

Španělské orgány tvrdí, že opatření splňuje třetí podmínku stanovenou v rozsudku ve věci Altmark, která vyžaduje, aby náhrada za povinnost všeobecných služeb nepřesáhla čisté náklady (tj. náklady po odečtení příslušných příjmů a s připočtením přiměřeného zisku) na závazek veřejné služby. Španělsko uvádí, že zavedlo platnou metodiku stanovení náhrady, která odpovídá metodice čistých ušetřených nákladů uvedené ve směrnici 2008/6/ES. Španělské orgány tvrdí, že metodika, kterou používají, vychází ze zprávy společnosti NERA, kterou Komise zadala poradenské společnosti National Economic Research Associates. Podle Španělska představuje metodika stanovení náhrady, která je obsažena ve zprávě společnosti NERA, platné provedení metodiky čistých ušetřených nákladů. Komise se mýlí, pokud předpokládá, že nadměrná náhrada (včetně v kontextu rozsudku ve věci Altmark) může být vypočtena pouze s použitím metodiky nákladového účetnictví, jež vede k závěru, že společnosti Correos byla v období 2004–2010 poskytnuta vyšší částka, než jakou lze považovat za nezbytnou k uhrazení veškerých nákladů vynaložených při plnění povinnosti všeobecných služeb nebo části těchto nákladů.

(95)

Španělské orgány rovněž tvrdí, že opatření splňuje čtvrté kritérium stanovené v rozsudku ve věci Altmark. Čtvrté kritérium stanovené v rozsudku ve věci Altmark vyžaduje, aby v případě neexistence řízení o zadání veřejné zakázky byla výše obdržené náhrady přiměřená na základě analýzy nákladů, které by vynaložil průměrný, správně řízený a přiměřeně vybavený podnik v témže odvětví se zohledněním příjmů, jakož i zisku, který je přiměřený k plnění závazků veřejné služby. Podle španělských orgánů lze srovnání provést pouze s podnikem ve stejném odvětví, v tomto případě v poštovním odvětví. Španělsko popřelo pochybnosti, které Komise vyslovila s ohledem na závěry uvedené ve zprávě společnosti Frontier Economics, v níž se uvádělo, že opatření je v souladu se čtvrtým kritériem stanoveným v rozsudku ve věci Altmark. Podle Španělska Komise v žádném svém rozhodnutí neprokázala, že provozovatelé poštovních služeb z Řecka a Itálie nebyli efektivní. Španělsko se mimoto domnívá, že pro splnění čtvrtého kritéria stanoveného v rozsudku ve věci Altmark není podstatné, že studie byla provedena ex post. Ve svých předchozích rozhodnutích se Komise nedomnívala, že studie ex post představuje překážku pro uznání splnění čtvrtého kritéria stanoveného v rozsudku ve věci Altmark. Španělsko odkazuje zejména na rozhodnutí Komise ze dne 21. října 2008, které se týkalo společnosti Poste Italiane (20). Podle Španělska byly zprávy provedené ex post uznány v ustálené judikatuře. Španělsko odkazuje konkrétně na rozsudek ve věci Chronopost/La Poste (21), v němž Tribunál uznal zprávu vypracovanou ex post.

(96)

Španělské orgány se domnívají, že pokud by se opatření považovalo za státní podporu, mělo by být prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy. Španělsko zejména soudí, že opatření splňuje kritéria slučitelnosti stanovená v rámci z roku 2012.

(97)

Španělské orgány popřely pochybnosti Komise týkající se úplnosti pověřovacího aktu, který stanoví závazky veřejné služby a způsoby výpočtu náhrady. Podle španělských orgánů může pověřovací akt sestávat z jednoho či více závazných právních aktů. Členské státy mohou rozhodnout o konkrétní formě tohoto pověřovacího aktu. Mimoto není nutné, aby tento akt obsahoval konkrétní odkaz na pojem „pověřovací akt“. Španělské orgány se zejména domnívají, že opatření splňuje požadavek stanovený v bodě 16 písm. e) rámce z roku 2012, podle něhož má pověřovací akt obsahovat ustanovení pro vyloučení vyplacení nadměrné vyrovnávací platby a jejího vrácení. To prokazuje skutečnost, že nadměrná náhrada poskytnutá v roce 2005 byla posléze v dalších letech získána zpět.

(98)

Co se týká možnosti použít jako metodiku pro výpočet náhrady čisté ušetřené náklady, španělské orgány tvrdí, že bod 69 rámce z roku 2012 nestanoví povinnost používat metodiku čistých ušetřených nákladů ani členským státům nezakazuje používání této metodiky. V bodě 184 Příručky k uplatňování pravidel Evropské unie pro státní podporu, veřejné zakázky a vnitřní trh v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, zejména sociálních služeb obecného zájmu (22) je objasněno, že cílem nepoužitelnosti metodiky čistých ušetřených nákladů podle bodu 69 rámce z roku 2012 je neuložení dodatečné zátěže členským státům s ohledem na opatření, která existovala před tím, než byla stanovena povinnost používat tuto metodiku. Španělské orgány se proto domnívají, že metodika čistých ušetřených nákladů, kterou zavedlo Španělsko, je platnou metodikou, kterou lze v souladu s právními předpisy použít k výpočtu náhrady poskytnuté před rokem 2012.

(99)

Jak je objasněno v 94. bodě odůvodnění, španělské orgány mají za to, že španělská metodika výpočtu náhrady za poskytování všeobecných služeb, která vychází ze zprávy společnosti NERA, odpovídá metodice čistých ušetřených nákladů. Španělské orgány se domnívají, že v tomto ohledu není podstatné, že španělská metodika nezahrnuje pobídky k zvyšování efektivnosti a nehmotné výhody, jelikož v době, kdy Španělsko metodiku zavedlo, tato dvě kritéria neexistovala. Tato kritéria zavedla později směrnice 2008/6/ES a rámec z roku 2012.

(100)

Španělské orgány zpochybnily metodiku a kritéria, která Komise použila v rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016 s ohledem na přiměřený zisk. Španělské orgány tvrdí, že by neměla existovat referenční hodnota přiměřeného zisku vztahující se na všechny provozovatele poštovních služeb a že by toto mělo být posouzeno v každém jednotlivém případě. Referenční hodnota přiměřeného zisku, kterou Komise použila v rozhodnutí ze dne 25. ledna 2012 týkajícím se společnosti bpost (23), by se neměla považovat za referenční hodnotu platnou pro ostatní provozovatele poštovních služeb. Za prvé, věc týkající se společnosti bpost se značně liší od situace společnosti Correos, jelikož věc bpost nesouvisí s poskytováním všeobecných služeb, nýbrž jiných služeb obecného hospodářského zájmu. Komise za druhé neuplatňuje referenční hodnotu přiměřeného zisku, která byla stanovena v rozhodnutí ve věci bpost, důsledně, jelikož v jiných rozhodnutích Komise (24) připustila vyšší referenční hodnoty.

(101)

Co se týká osvobození od daně z nemovitostí, španělské orgány objasnily, že poštovní zákon z roku 1998 ani poštovní zákon z roku 2010 neosvobodil společnost Correos od daně z nemovitostí. Některé španělské soudy se však při výkladu ustanovení poštovního zákona z roku 1998 a poštovního zákona z roku 2010 domnívaly, že se osvobození od daně z nemovitostí vztahuje i na společnost Correos. Španělské orgány uvedly, že se osvobození od daně uplatnilo ve velmi omezených případech. Ve skutečnosti bylo uplatněno u 94 provozoven společnosti Correos z celkem 13 000.

(102)

Španělské orgány se domnívají, že daňové úlevy nelze přičíst státu, jelikož vyplývají z rozhodnutí španělských soudů o vrácení dříve odvedených daní z nemovitostí společnosti Correos.

(103)

Co se týká osvobození od daně z hospodářské činnosti, španělské orgány se domnívají, že by se tato daňová úleva měla považovat za existující podporu. Osvobození od daně z hospodářské činnosti bylo zavedeno před přistoupením Španělska k EHS. Podle španělských orgánů pochází osvobození od daně z hospodářské činnosti z roku 1966, kdy byla nařízením č. 3313/1966 ze dne 29. prosince 1966 zavedena daň z hospodářské činnosti a ze zisků z obchodní a průmyslové činnosti. Zákonem č. 39/1988 ze dne 28. prosince 1988 byla daň z hospodářské činnosti a ze zisků z obchodní a průmyslové činnosti ve formě licenční kvóty nahrazena daní z hospodářské činnosti. Podle Španělska se tato daň od roku 1966 podstatně nezměnila bez ohledu na skutečnost, že společnost Correos byla v době, kdy byla vzhledem ke své povaze správním subjektem, od daně plně osvobozena.

(104)

Španělské orgány se domnívají, že navýšení kapitálu v roce 2004, 2005 a 2006 nezahrnují státní podporu, jelikož jsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(105)

Španělské orgány zdůrazňují, že navýšením kapitálu předcházela hospodářská hodnocení ex ante, která jsou srovnatelná s hodnocením, jež by provedl soukromý investor. Navýšení kapitálu se předpokládala ve víceletých akčních plánech, které schválil stát jakožto akcionář, a byla zahrnuta ve státním rozpočtu, což se odrazilo ve strategických plánech společnosti, jež byly vypracovány za účelem rozšíření její činnosti v oblastech s lepšími vyhlídkami a zvýšení efektivnosti v souvislosti s výrazným zpomalením na poštovním trhu.

(106)

Konkrétně strategické plány na období 2001–2006 zavedly opatření k dokončení procesu modernizace podniku a sledovaly tyto cíle:

(107)

Podle španělských orgánů dosažení těchto cílů vyžadovalo, aby byly společnosti poskytnuty dodatečné prostředky k uskutečnění potřebných investic. Po analýze strategie podniku se akcionář rozhodl poskytnout tři navýšení kapitálu v celkové výši 48,08 milionu EUR, každé v hodnotě 16,027 milionu EUR, a to v rozpočtovém roce 2004, 2005 a 2006. Navýšení kapitálu se pokládala za klíčový prvek k dosažení předpokládané míry ziskovosti, která byla uvedena v akčních plánech společnosti a zohledněna v hodnocení, jež provedl jediný akcionář. Navýšení kapitálu si ve skutečnosti vyžádala potřeba uskutečnit „inkrementální“ nebo dodatečné investice navíc k běžným investicím společnosti.

(108)

Španělské orgány rovněž uvedly, že hodnocení bylo obsaženo v rámci obchodních vyhlídek a výsledků souvisejících s navýšením kapitálu, který byl vypracován pro pětiletý horizont, což je přiměřené období pro posouzení toho, zda byla investiční rozhodnutí podniku uspokojivá. Tyto prognózy byly zohledněny ve víceletých akčních plánech, které byly zahrnuty ve státním rozpočtu. Víceletý akční plán schválený v rozpočtovém roce 2004 ukazoval růst ročního obratu o 3,6 % a zvýšení čistého zisku s průměrným ziskem ve výši přibližně 5 % ročně, a to v porovnání se statickým scénářem bez navýšení kapitálu. Těchto výsledků bylo dosaženo na základě stejného vyplacení kapitálu v roce 2004, 2005 a 2006, což umožnilo zavést oblasti činnosti, jež se předpokládaly ve strategických plánech, co se týká investic.

(109)

Prognózy obsažené ve strategickém akčním plánu a zahrnuté ve státním rozpočtu byly zcela srovnatelné s prognózami soukromého investora v tržním hospodářství. Tyto prognózy jsou základem, z nichž stát jakožto akcionář vycházel při rozhodování o provedení tří navýšení základního kapitálu společnosti v celkové výši 48 081 000 EUR.

(110)

Tyto odhady provedené ex ante jsou uvedeny v tabulce 3.

Tabulka 3

Víceletý akční plán z roku 2004

(111)

Španělské orgány uvedly, že víceleté akční plány představují řádné analýzy ex ante týkající se hospodářských a finančních prognóz. Prognózy, které obsahují, udávají míry návratnosti odpovídající míře návratnosti, kterou by požadoval soukromý investor, což má za následek, že rozhodnutí o navýšení základního kapitálu, aby mohla společnost uskutečnit investice potřebné k dosažení předpokládaných zisků, je zcela odůvodněné. Toto rozpětí návratnosti by podle španělských orgánů vedlo soukromého investora k přijetí podobného rozhodnutí.

(112)

Španělsko uvedlo, že o navýšení základního kapitálu a vyplacení částky ve výši 16,027 milionu EUR rozhodlo dne 13. prosince 2004, a to na základě víceletého finančního plánu pro rozpočtový rok 2014 s příznivými finančními prognózami uvedenými v tabulce 1. Akcionář vydal obdobně dne 5. prosince 2005 resp. 29. prosince 2006 na základě příslušných víceletých akčních plánů rozhodnutí týkající se následných navýšení. Španělsko rovněž uvádí, že skutečný vývoj parametrů použitých ve víceletých finančních plánech finanční prognózy jednoznačně zlepšil, jak je patrné v tabulce 4.

Tabulka 4

Skutečné výsledky

(113)

K doplnění výše uvedených skutečností předložily španělské orgány rovněž ověření kritéria soukromého investora, jež provedla ex post společnost Ernst & Young, která dospěla k závěru, že vnitřní míra návratnosti (dále jen „míra návratnosti“) předmětných navýšení kapitálu činila 9,29 % a že tržní kapitálové náklady činily u těchto investic v době jejich uskutečnění 7,87 %.

(114)

Španělské orgány se v tomto ohledu domnívají, že připomínky Komise uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016 na základě rozsudku ve věci Komise v. EDF (25), které se týkaly potřeby provést analýzu ziskovosti před uskutečněním dotyčných investic, nezohledňují provedené hospodářské hodnocení ex ante, ověření kritéria soukromého investora obsažené ve zprávě sloužící jako doplňkový důkaz pro potvrzení platnosti použitého kritéria investora v tržním hospodářství.

(115)

Španělské orgány v zásadě zpochybňují relevantnost rozsudku ve věci Komise v. EDF v daném případě, jelikož společnost EDF působila za běžných tržních podmínek, zatímco společnosti Correos byla svěřena povinnost všeobecných služeb. Španělské orgány tvrdí, že při analýze opatření přijatých v souvislosti s veřejným podnikem, který působí v odvětví s povinností všeobecných služeb, nelze považovat analýzu ziskovosti ex post za neplatnou, jelikož se poskytování služby obecného hospodářského zájmu neřídí důsledně obchodní logikou a v tomto případě je nutné zohlednit veškeré objektivní a ověřitelné údaje, které jsou k dispozici.

(116)

Podle této logiky se španělské orgány domnívají, že by vhodnější judikaturou byly rozsudky ve věci Chronopost I (26) a Chronopost II (27), kdy Soudní dvůr Evropské unie schválil analýzu, kterou Komise provedla v rozhodnutí 98/365 (28), ve dvou rozsudcích, jež vynesl v důsledku příslušných opravných prostředků, které byly proti uvedenému rozhodnutí podány. Ve zmíněném rozhodnutí Komise posoudila, zda je chování francouzského provozovatele poštovních služeb (La Poste) jakožto akcionáře společnosti SFMI-Chronopost odůvodněné z obchodního hlediska v souladu s kritériem soukromého investora v tržním hospodářství, a porovnala ex post míru návratnosti navýšení kapitálu, která stát provedl ve prospěch společnosti La Poste, s náklady na vlastní kapitál.

(117)

Španělské orgány rovněž uvedly, že pokud by Komise nesouhlasila s tím, že navýšení kapitálu jsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, měla by být posouzena podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy, jelikož představují prostředky vyhrazené na pokrytí veřejné služby a v žádném případě se nejedná o provozní podporu, a to jak z důvodu určení finančních prostředků, tak i z důvodu jejich povahy.

(118)

Španělské orgány se domnívají, že distribuce volebních tiskovin ze strany společnosti Correos nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Všechny činnosti, které společnost Correos vykonává v souvislosti s organizací voleb, a zejména distribuce volebních tiskovin týkajících se politických kandidátů, nepředstavují hospodářské činnosti, jelikož se jedná o výsadu státu.

(119)

Co se týká distribuce volebních tiskovin politických kandidátů, španělské orgány zpochybnily zejména závěry uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení, že dané opatření představuje hospodářskou činnost. Španělské orgány tvrdí, že stát nezavedl tržní nástroje k zajištění toho, aby všichni voliči obdrželi volební tiskoviny politických kandidátů. Volební proces zahrnuje řadu činností, přičemž všechny z nich jsou nezbytné a vzájemně propojené a jejich cílem je zajistit základní právo volit. Tuto činnost je proto třeba pokládat za výsadu státu.

(120)

Španělské orgány se domnívají, že pokud by opatření představovalo podporu, jednalo by se o existující podporu, jelikož pochází z doby před přistoupením Španělska k Evropskému hospodářskému společenství v roce 1986. Náhrada poskytovaná politickým kandidátům za distribuci volebních tiskovin je zavedena od roku 1977 bez podstatných změn. V § 44 odst. 3 královského legislativního nařízení č. 20/1977 ze dne 18. března 1977 týkajícího se voleb je stanoveno, že zvláštní poštovní sazby vztahující se na volební tiskoviny rozesílané politickými kandidáty budou stanoveny v ministerské vyhlášce. Ministerská vyhláška ze dne 3. března 1977 a ministerská vyhláška ze dne 4. května 1977 stanovily pevnou sazbu ve výši jedné pesety za dopisy do 50 g a tato sazba se od té doby nezměnila.

(121)

§ 53 organického zákona č. 5/1985 ze dne 19. června 1985 o všeobecném volebním systému znovu uložil povinnost stanovit zvláštní sazbu, která se politickým kandidátům účtuje za zasílání volebních tiskovin, ministerskou vyhláškou. V § 1 ministerské vyhlášky ze dne 13. října 1985 se uvádělo, že jsou i nadále platné zvláštní sazby stanovené v ministerské vyhlášce ze dne 3. května 1977. Posléze bylo v § 1 ministerské vyhlášky ze dne 30. dubna 1986 stanoveno, že i nadále platí zvláštní sazby uvedené v § 1 ministerské vyhlášky ze dne 30. dubna 1985, tj. zvláštní sazby uvedené v ministerské vyhlášce ze dne 3. května 1977. § 12 královského nařízení č. 605/1999 ze dne 6. dubna 1999 ani poštovní zákony z roku 1998 a 2010 zvláštní sazbu vztahující se na politické kandidáty nezměnily a tato je v současnosti stanovena v § 59 organického zákona č. 5/1985 ze dne 19. června 1985 o všeobecném volebním systému, v němž se odkazuje na zvláštní sazby stanovené v ministerské vyhlášce ze dne 3. března 1977.

(122)

Španělské orgány mimoto tvrdí, že pokud by se opatření považovalo za státní podporu, mělo by být prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy.

(123)

Vzhledem k desetileté promlčecí lhůtě uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení (od 14. února 2004 do 14. února 2014) španělské orgány tvrdí, že by posuzovaným obdobím mělo být období 2004–2012, jelikož v roce 2013 se volby nekonaly.

(124)

Pověření službou obecného hospodářského zájmu v období 2004–2011 bylo stanoveno v ministerských vyhláškách, které stanovily obsah, rozsah a dobu trvání závazku veřejné služby. Svěření služby obecného hospodářského zájmu společnosti Correos v letech 2011 a 2012 bylo pro každé volby stanoveno v dohodě Rady ministrů. Tyto dohody uvádějí povahu, obsah, rozsah a dobu trvání služby obecného hospodářského zájmu. Tabulka 5 mimoto prokazuje, že celková náhrada, kterou společnost Correos obdržela za doručování volebních tiskovin během voleb, jež se konaly od roku 2004 do roku 2012, každopádně nepřesahuje vynaložené náklady.

Tabulka 5

Nedostatečná náhrada poskytnutá společnosti Correos za doručování volebních tiskovin

(125)

Španělské orgány za prvé podotkly, že stěžovatel, jehož dopis vedl k zahájení tohoto řízení, nepodal k rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016 žádné připomínky. Španělské orgány podotýkají, že jedinými třetími stranami, které podaly připomínky, jsou společnost Correos y Telégrafos, S.A. a anonymní strana zastupující odvětví balíkových služeb, jak lze odvodit z obsahu podaných připomínek.

(126)

Španělské orgány odkazují na své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016 týkající se řady záležitostí, s ohledem na něž anonymní třetí strana nepředložila žádná další konkrétní tvrzení.

(127)

Španělské orgány mimoto podaly určité dodatečné připomínky týkající se níže uvedených záležitostí.

(128)

Španělské orgány se domnívají, že žádost o rozšíření šetření na promlčenou dobu je nepřípustná a nekonzistentní, jelikož podle ustálené judikatury Soudního dvora zkoumá Komise v rámci formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy opatření, která vyvolávají vážné pochybnosti ohledně slučitelnosti, pouze tehdy, byla-li tato opatření provedena mimo desetileté promlčecí období. Španělské orgány rovněž uvádějí, že anonymní třetí strana toto právní hledisko uznala ve svých připomínkách, v nichž uvádí, že „je jasné, že tyto částky nemohou být předmětem vyšetřovacího řízení, jelikož uplynula promlčecí lhůta pro přezkum“.

(129)

Španělské orgány se také domnívají, že žádost o rozšíření šetření o období po roce 2010 je neopodstatněná, jelikož se španělský stát omezil na poskytování záloh ze státního rozpočtu, které budou upraveny, jakmile budou stanoveny čisté náklady, a to po předložení nového plánu Plan de Prestación a poté, co Evropská komise vydá ohledně něj své stanovisko.

(130)

Španělské orgány mají za to, že třetí strana nepřímo uznává, že čisté náklady nelze stanovit, dokud nebude přijat nový plán Plan de Prestación, jelikož ve svých připomínkách odkazuje na poznámky k roční účetní závěrce společnosti Correos za rok 2014, v nichž se uvádí: „Na částky uvedené v účetní závěrce může mít případně dopad rozhodnutí CNMC (29) ohledně výpočtu čistých nákladů poskytovatele všeobecných služeb v letech 2011, 2012 a 2013, který se liší od výpočtu ve státním rozpočtu. Tento konečný dopad nelze vypočítat do doby vstupu nového plánu Plan de Prestación v platnost, který stanoví metodiku a prvky výpočtu čistých nákladů.“

(131)

Co se týká osvobození od DPH, španělské orgány objasnily, že to je ve španělských právních předpisech stanoveno zcela v souladu s ustanoveními směrnice EU, která tuto záležitost upravuje. Španělské orgány rovněž uvedly, že podmínka přičitatelnosti není splněna, pokud vnitrostátní opatření provádí akt Společenství, s ohledem na nějž neexistuje žádný prostor pro uvážení, jak bylo uvedeno v rozsudku Soudního dvora ze dne 23. dubna 2009 ve věci Puffer (C-460/07) (30).

(132)

Španělské orgány popřely, že společnost Correos mohla mít prospěch z podpory na financování propagačních a komunikačních kampaní.

(133)

Španělské orgány zejména objasnily, že související institucionální propagační a komunikační plány, které zmínila anonymní třetí strana jako známku takovéto podpory, zahrnují veškeré činnosti, které vykonávají orgány všeobecné státní správy i veřejné podniky v této oblasti, pro statistické účely, náklady společnosti Correos na propagaci uvedené v těchto plánech však byly vždy hrazeny z prostředků této společnosti.

(134)

Španělské orgány objasnily, že jak je uvedeno v samotném plánu, Komise pro institucionální propagaci a komunikaci, správní kolektivní orgán, zahrnuje do plánu veškeré institucionální kampaně, které má provést všeobecná státní správa a příslušné orgány. Stejně jako ostatní veřejné podniky vypracovává i společnost Correos y Telégrafos, S.A. vlastní propagační plány, které jsou financovány z jejích vlastních zdrojů a jsou do tohoto plánu zahrnuty pouze pro statistické účely.

(135)

Španělské orgány souhlasí s připomínkami, které podala společnost Correos y Telégrafos, S.A.

(136)

Španělské orgány reagovaly na žádost společnosti Correos, která byla uvedena v jejích písemných připomínkách, aby byly vyplacené dividendy odečteny od nadměrné náhrady uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016, a zopakovaly, že dosud nebyl předložen důkaz o existenci takovéto nadměrné náhrady.

(137)

Španělsko však zopakovalo rovněž své připomínky, v nichž zdůraznilo, že je nutné zohlednit výplatu dividend za účelem snížení případné podpory, která může být určena na konci formálního vyšetřovacího řízení. Tyto mimořádné a jednorázové dividendy, které společnost Correos vyplatila státu, je třeba podle španělských orgánů vzít v úvahu při výpočtu veřejných prostředků, které byly poskytnuty společnosti Correos, v souladu s rozhodnutím Komise ve věci Statsbaner (31).

(138)

Španělské orgány zopakovaly, že náhrady za povinnost všeobecných služeb poskytnuté společnosti Correos v období 2004–2010 nezahrnují státní podporu, a pokud by se jednalo o takovouto podporu, měla by se pokládat za slučitelnou podporu, a zároveň se domnívaly, že i v případě přijetí přístupu, který Komise uvedla v rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016 a který se týká použití metody přidělování nákladů (32), lze případnou nadměrnou náhradu vypočítat pouze na základě těchto předpokladů:

(139)

Za prvé, vyhrazenou a nevyhrazenou oblast je nutno uvážit zvlášť: vyhrazená oblast odpovídá povinnosti poskytovat všeobecné poštovní služby v rámci monopolu; nevyhrazená oblast zahrnovala všeobecné poštovní služby. Náhrada za vyhrazenou oblast mimoto sledovala metodu, jejíž výsledky zcela odpovídají metodě přidělování nákladů, zatímco v nevyhrazené oblasti se uplatňoval přístup založený na čistých ušetřených nákladech, přičemž náhrada byla vypočítána a stanovena pro každou oblast zvlášť. Tyto oblasti by se tudíž měly považovat za dvě rozdílné služby obecného hospodářského zájmu, které jsou posouzeny zvlášť a na něž se vztahují rozdílné metodiky stanovení náhrady. Podle španělské metodiky odpovídá náhrada za vyhrazenou oblast čistým účetním nákladům (celkové náklady po odečtení příjmů), zatímco náhrada za nevyhrazenou oblast je vypočítána podle přístupu založeného na čistých ušetřených nákladech, který zahrnuje výsledné ztráty u ztrátových segmentů nevyhrazené oblasti, přičemž se předpokládá, že by soukromý provozovatel tyto segmenty ukončil, pokud by neexistovaly závazky veřejné služby.

(140)

Podle této logiky by z celkové částky náhrady za povinnost všeobecných služeb ve výši přibližně 955,237 milionu EUR, která byla poskytnuta společnosti Correos v období 2004–2010, byla částka ve výši přibližně 637,850 milionu EUR (účetní ztráta vyhrazené oblasti) přidělena vyhrazené oblasti a částka ve výši 317,387 milionu EUR (zbývající část) by byla přidělena nevyhrazené oblasti (viz tabulka 6).

Tabulka 6

Náhrady za vyhrazenou a nevyhrazenou oblast všeobecných služeb

(141)

Španělské orgány se domnívají, že by tyto dvě náhrady měly být posouzeny zvlášť, což by vedlo k jinému výsledku, než k jakému Komise dospěla v rozhodnutí o zahájení řízení z roku 2016.

(142)

Španělské orgány navrhly, aby se náhrady za vyhrazenou oblast všeobecných služeb posoudily s použitím metody přidělování nákladů a referenční hodnoty provozního ziskového rozpětí (33) ve výši 4,8 % (referenční hodnota použitá v rozhodnutí ve věci bpost v případě pověření s nízkým rizikem).

(143)

Takovýto přístup vede k jednoznačné nedostatečné náhradě poskytnuté společnosti Correos za tuto službu obecného hospodářského zájmu, jelikož podpora poskytnutá na vyhrazenou oblast všeobecných služeb odpovídá přesně jejím čistým účetním nákladům, jak dokládá tabulka 7, přičemž nedostatečná náhrada odpovídá nezapočítanému přiměřenému zisku.

Tabulka 7

Nedostatečná náhrada za vyhrazenou oblast všeobecných služeb

(144)

Španělské orgány uvedly, že by se vzhledem k nedostatečné náhradě poskytnuté společnosti Correos za poskytování vyhrazených služeb v rámci povinnosti všeobecných služeb a vzhledem k splnění ostatních podmínek stanovených v rámci z roku 2012 měla náhrada poskytnutá za vyhrazenou oblast všeobecných služeb považovat za slučitelnou.

(145)

Španělské orgány se domnívají, že co se týká nevyhrazených služeb v rámci povinnosti všeobecných služeb, lze uplatnit referenční hodnotu, která byla použita v rozhodnutí ve věci bpost v případě pověření s nízkým rizikem.

(146)

Za tohoto předpokladu však španělské orgány uznávají, že by nevyhrazená oblast všeobecných služeb vykazovala každý rok záporné čisté náklady, tj. čistý zisk, což by neumožňovalo poskytnout náhradu, jak dokládá tabulka 8.

Tabulka 8

Nadměrná náhrada za nevyhrazenou oblast všeobecných služeb

(147)

Podle tohoto přístupu lze náhradu za nevyhrazenou oblast všeobecných služeb považovat za neslučitelnou v míře, v jaké byla společnosti Correos poskytnuta nadměrná vyrovnávací platba. Španělské orgány však rovněž zdůrazňují, že je třeba vzít v úvahu dividendy, jelikož ty fakticky snížily částku náhrady, která byla společnosti Correos poskytnuta, jak je objasněno v 148. až 152. bodě odůvodnění.

(148)

Španělské orgány uvedly, že v období 2004–2010 vyplácela společnost Correos dividendy (viz tabulka 9).

Tabulka 9

Dividendy vyplacené společností Correos

(149)

Španělské orgány uvedly, že by se tyto dividendy neměly pokládat v prvé řadě za odměnu akcionáře, jelikož hrály spíše úlohu skrytého mechanismu zpětného vyžádání, který španělským orgánům za okolností daného případu umožňoval prostřednictvím zpětného získání prostředků od společnosti snížit případné nadměrné financování. Stát jakožto rozpočtový orgán rozhodl o zahrnutí těchto dividend do každého státního rozpočtu schváleného v období 2005–2008 s cílem řešit případné nadměrné financování zjištěné v předchozím roce v porovnání s financováním stanoveným v době přijetí těchto rozpočtových rozhodnutí. V roce 2009 a 2010 nebylo žádné takovéto rozhodnutí přijato, jelikož v těchto letech prognózy naznačovaly ztráty společnosti.

(150)

Španělské orgány za prvé uvedly, že rozhodnutí o vyplacení dividend lze přičíst španělskému státu jakožto orgánu veřejné správy, nikoli vedení společnosti Correos. Španělské orgány v této souvislosti uvedly toto: