27.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 345/1

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (3) stanovuje harmonizovaná pravidla a postupy pro usnadnění spolupráce mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů upravujících přeshraniční ochranu spotřebitele. Článek 21a nařízení (ES) č. 2006/2004 stanoví přezkum účinnosti uvedeného nařízení a jeho mechanismů fungování. Na základě tohoto přezkumu došla Komise k závěru, že nařízení (ES) č. 2006/2004 nedostačuje k účinnému řešení výzev v oblasti vymáhání dodržování právních předpisů na jednotném trhu, včetně výzev jednotného digitálního trhu.

(2)

Sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvané „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ stanovuje jako jednu z priorit uvedené strategie potřebu posílit důvěru spotřebitelů prostřednictvím rychlejšího, aktivnějšího a důslednějšího vymáhání dodržování pravidel na ochranu spotřebitelů. Sdělení Komise ze dne 28. října 2015 nazvané „Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky“ připomnělo, že vymáhání právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele by mělo být dále posíleno reformou nařízení (ES) č. 2006/2004.

(3)

Neúčinné vymáhání v případech přeshraničních protiprávních jednání, včetně protiprávních jednání v digitálním prostředí, umožňuje, aby se obchodníci vyhnuli vymáhání dodržování právních předpisů přemisťováním v rámci Unie. Rovněž tím dochází k narušování hospodářské soutěže pro obchodníky, kteří dodržují právní předpisy a kteří obchodují vnitrostátně nebo přeshraničně on-line nebo off-line, což přímo poškozuje spotřebitele a podrývá důvěru spotřebitelů v přeshraniční transakce a vnitřní trh. Za účelem odhalování, vyšetřování a nařizování ukončení nebo zákazu protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, je proto zapotřebí zvýšená míra harmonizace, která zahrnuje podmínky pro účinnou a efektivní spolupráci při vymáhání dodržování právních předpisů mezi příslušnými veřejnými donucovacími orgány.

(4)

Nařízení (ES) č. 2006/2004 vytvořilo síť příslušných veřejných donucovacích orgánů v celé Unii. Je nezbytné, aby probíhala účinná koordinace různých příslušných orgánů zapojených do této sítě, jakož i účinná koordinace dalších orgánů veřejné moci na úrovni členských států. Koordinační úloha ústředního styčného úřadu by měla být v každém členském státě svěřena orgánu veřejné moci. Tento úřad by měl mít dostatečné pravomoci a zdroje nezbytné k výkonu této stěžejní úlohy. Každý členský stát se vybízí k tomu, aby byl jeden z příslušných orgánů určen jako ústřední styčný úřad podle tohoto nařízení.

(5)

Spotřebitelé by též měli být chráněni před protiprávními jednáními, na něž se vztahuje toto nařízení, která již byla ukončena, ale jejichž škodlivé účinky mohou pokračovat. Příslušné orgány by měly mít minimální pravomoci nezbytné k vyšetřování a k nařízení ukončení nebo zákazu takových protiprávních jednání v budoucnosti, aby zabránily jejich opakování, a zajistily tak vysokou úroveň ochrany spotřebitele.

(6)

Příslušné orgány by měly disponovat minimálním souborem vyšetřovacích a donucovacích pravomocí, aby bylo možné toto nařízení uplatňovat, rychleji a účinněji vzájemně spolupracovat a odrazovat obchodníky od protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení. Tyto pravomoci by měly být dostatečné k tomu, aby bylo možné účinně řešit výzvy v oblasti vymáhání práva spojené s elektronickým obchodováním a digitálním prostředím a zabránit obchodníkům, kteří neplní své povinnosti, ve zneužívání mezer v systému vymáhání dodržování právních předpisů přemisťováním do členských států, jejichž příslušné orgány nemají pravomoci k potírání nezákonných praktik. Tyto pravomoci by měly umožnit členským státům, aby zajistily, že si příslušné orgány budou moci právoplatně vyměňovat nezbytné informace a důkazy s cílem dosáhnout stejné úrovně účinného vymáhání dodržování právních předpisů ve všech členských státech.

(7)

Každý členský stát by měl zajistit, aby všechny příslušné orgány v rámci jeho jurisdikce měly veškeré minimální pravomoci, které jsou nezbytné k zajištění řádného uplatňování tohoto nařízení. Členské státy by však měly mít možnost rozhodnout, že nesvěří veškeré pravomoci každému příslušnému orgánu, pokud každá z těchto pravomocí může být účinně a podle potřeby vykonávána ve vztahu k jakémukoli protiprávnímu jednání, na něž se vztahuje toto nařízení. Členské státy by rovněž měly mít možnost rozhodnout, že v souladu s tímto nařízením svěří některé úkoly určeným subjektům nebo že svěří příslušným orgánům pravomoc konzultovat spotřebitelské organizace, sdružení obchodníků, určené subjekty nebo další dotčené osoby, pokud jde o účinnost závazků navrhovaných obchodníkem pro ukončení protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení. Členské státy by však neměly mít povinnost zapojit určené subjekty do uplatňování tohoto nařízení nebo zajišťovat konzultace se spotřebitelskými organizacemi, sdruženími obchodníků, určenými subjekty nebo dalšími dotčenými osobami, pokud jde o účinnost navrhovaných závazků pro ukončení protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení.

(8)

Příslušné orgány by měly být schopny zahajovat vyšetřování nebo řízení z moci úřední, pokud se o protiprávních jednáních, na něž se vztahuje toto nařízení, dozví jinak než prostřednictvím stížností spotřebitelů.

(9)

Příslušné orgány by měly mít přístup ke všem relevantním dokumentům, údajům a informacím, které se týkají předmětu vyšetřování nebo koordinovaného vyšetřování spotřebitelských trhů (společné kontrolní akce, tzv. sweepy), aby mohly určit, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání porušujícímu právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů, zejména pak aby mohly určit totožnost odpovědného obchodníka, bez ohledu na to, kdo má k dispozici příslušné dokumenty, údaje či informace, a bez ohledu na jejich formu nebo formát, na médium, na kterém jsou uloženy, nebo na místo, kde jsou uloženy. Příslušné orgány by měly mít možnost přímo žádat, aby třetí strany v digitálním hodnotovém řetězci poskytly veškeré relevantní důkazy, údaje a informace v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES (4) a v souladu s právními předpisy o ochraně osobních údajů.

(10)

Příslušné orgány by měly mít možnost požádat jakýkoli orgán veřejné moci, agenturu nebo jiný subjekt v rámci svého členského státu nebo jakoukoli fyzickou osobu nebo právnickou osobu, včetně například poskytovatelů platebních služeb, poskytovatelů internetových služeb, provozovatelů telekomunikací, registrů a registrátorů domén a poskytovatelů hostingových služeb, o poskytnutí veškerých relevantních informací za účelem zjištění, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání, na něž se vztahuje toto nařízení.

(11)

Příslušné orgány by měly mít možnost provádět nezbytné kontroly na místě a měly by mít pravomoc vstupovat do prostor, na pozemky nebo do dopravních prostředků, které obchodník, jehož se kontrola týká, využívá k účelům vztahujícím se k jeho obchodu, živnosti, řemeslu anebo výkonu povolání.

(12)

Příslušné orgány by měly mít možnost požádat zástupce nebo zaměstnance obchodníka, jehož se kontrola týká, aby podal vysvětlení ohledně skutečností, informací, údajů či dokumentů týkajících se předmětu kontroly, a zaznamenat odpovědi tohoto zástupce nebo zaměstnance.

(13)

Příslušné orgány by měly mít možnost ověřit dodržování právních předpisů Unie na ochranu zájmů spotřebitelů a získat důkazy o protiprávních jednáních, na něž se vztahuje toto nařízení, včetně protiprávních jednání, k nimž dochází během nebo po nákupu zboží či služeb. Příslušné orgány by proto měly mít pravomoc nakupovat, v případě potřeby rovněž pod krycí totožností, zboží a služby formou kontrolních nákupů, aby byla odhalena protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, jako je například odmítnutí vyhovět právu spotřebitele na odstoupení od smlouvy v případě smluv uzavřených na dálku, a získány důkazy. Tato pravomoc by měla zahrnovat rovněž pravomoc kontrolovat, zkoumat, pozorovat, demontovat nebo testovat výrobek nebo službu, které byly zakoupeny příslušným orgánem za tímto účelem. Možnost nakupovat zboží a služby formou kontrolních nákupů může zahrnovat pravomoc příslušných orgánů zajistit vrácení jakékoli provedené platby, pokud by toto vrácení nebylo nepřiměřené, a bylo jinak v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem.

(14)

Zejména v digitálním prostředí by příslušné orgány měly mít možnost rychle a účinně zastavit protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, zejména tam, kde obchodník prodávající zboží nebo služby skrývá svoji totožnost nebo se přemístí v rámci Unie nebo do třetí země, aby se vyhnul vymáhání dodržování právních předpisů. V případech, kdy existuje riziko závažné újmy společným zájmům spotřebitelů, by příslušné orgány měly mít možnost přijímat předběžná opatření podle vnitrostátního práva, včetně odstranění obsahu z on-line rozhraní nebo nařízení zřetelného zobrazení varování pro spotřebitele při přístupu k on-line rozhraní. Předběžná opatření by neměla překročit rámec toho, co je k dosažení jejich cílů nezbytné. Příslušné orgány by dále měly mít pravomoc nařídit obchodníkovi, aby zřetelně zobrazil varování pro spotřebitele při přístupu k on-line rozhraní, nebo mu nařídit, aby odstranil nebo upravil digitální obsah, pokud nejsou k dispozici žádné jiné účinné způsoby, jak zastavit nezákonné praktiky. Tato opatření by neměla překročit rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle spočívajícího v ukončení protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo v jeho zákazu.

(15)

Při plnění cíle tohoto nařízení by příslušné orgány měly mít možnost jednat s obchodníky o závazcích obsahujících kroky a opatření, které musí obchodník v souvislosti s protiprávním jednáním přijmout, a zejména ukončení protiprávního jednání, přičemž se zdůrazňuje význam ochoty obchodníků jednat v souladu s právními předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů a napravit důsledky svých protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení.

(16)

Jelikož mají přímý vliv na míru, v níž veřejné vymáhání práva působí jako odrazující prostředek, představují sankce za protiprávní jednání porušující právo na ochranu spotřebitele důležitou součást systému vymáhání dodržování právních předpisů. Jelikož vnitrostátní sankční režimy ne vždy umožňují zohlednit přeshraniční rozměr protiprávních jednání, měly by příslušné orgány jako součást svých minimálních pravomocí mít právo ukládat sankce za protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení. Po členských státech by nemělo být vyžadováno, aby stanovily pro protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, nový režim sankcí. Místo toho by měly vyžadovat, aby příslušné orgány uplatňovaly režim použitelný pro stejné vnitrostátní protiprávní jednání a, je-li to možné, zohlednily skutečné měřítko a rozsah dotčeného protiprávního jednání. Vzhledem ke zjištěním zprávy Komise o kontrole účelnosti práva v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu je možné, že bude považováno za nezbytné posílit úroveň sankcí za protiprávní jednání porušující právo Unie na ochranu spotřebitele.

(17)

Spotřebitelé by měli mít nárok na náhradu za újmu způsobenou protiprávními jednáními, na něž se vztahuje toto nařízení. V závislosti na případu by pravomoc příslušných orgánů obdržet od obchodníka z jeho vlastního podnětu dodatečné závazky ke zjednání nápravy pro spotřebitele, kteří byli dotčeni údajným protiprávním jednáním, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo případně usilovat o získání závazků od obchodníka, jimiž nabídne vhodné prostředky ke zjednání nápravy vůči spotřebitelům, kteří byli dotčeni tímto protiprávním jednáním, měla přispět k odstranění nepříznivého dopadu přeshraničního protiprávního jednání na spotřebitele. Mezi tyto prostředky ke zjednání nápravy mohou patřit mimo jiné opravy, výměna, snížení ceny, ukončení smlouvy, nebo pokud je to vhodné vrácení ceny zaplacené za zboží nebo služby, aby byly v souladu s požadavky práva Unie zmírněny nepříznivé důsledky protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, pro dotčeného spotřebitele. Tímto by nemělo být dotčeno právo spotřebitele požadovat náhradu náležitými prostředky. Pokud to je možné, měly by příslušné orgány prostřednictvím vhodných prostředků informovat spotřebitele, kteří tvrdí, že utrpěli újmu v důsledku protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, jak se mohou domáhat odškodnění podle vnitrostátního práva.

(18)

Provádění a výkon pravomocí při uplatňování tohoto nařízení by měly být přiměřené a měly by odpovídat povaze a celkové skutečné nebo potencionální újmě způsobené protiprávním jednáním porušujícím právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů. Příslušné orgány by měly zohlednit veškeré skutečnosti a okolnosti případu a měly by zvolit nejvhodnější opatření, která jsou zásadní pro vyřešení protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení. Tato opatření by měla být přiměřená, účinná a odrazující.

(19)

Provádění a výkon pravomocí při uplatňování tohoto nařízení by rovněž měly být v souladu s dalším právem Unie a vnitrostátním právem, včetně platných procesních záruk a zásad základních práv. Členské státy se mohou rozhodnout stanovit, v souladu s právem Unie, podmínky a hranice pro výkon těchto pravomocí ve vnitrostátním právu. Pokud je například v souladu s vnitrostátním právem při vstupu do prostor fyzických osob a právnických osob vyžadováno předchozí povolení justičního orgánu dotčeného členského státu, pravomoc ke vstupu do takovýchto prostor by mělo být možné uplatnit teprve po obdržení uvedeného předchozího povolení.

(20)

Členské státy by měly mít možnost zvolit si, zda mají příslušné orgány vykonávat tyto pravomoci přímo v rámci vlastní kompetence, s pomocí jiných příslušných orgánů nebo dalších orgánů veřejné moci, vydáním pokynu určeným subjektům nebo prostřednictvím podání k příslušným soudům. Členské státy by měly zajistit, aby tyto pravomoci byly vykonávány účinně a včas.

(21)

Při odpovídání na žádosti podané prostřednictvím mechanismu vzájemné pomoci by příslušné orgány měly ve vhodných případech využít rovněž dalších pravomocí či opatření, které jim náleží na vnitrostátní úrovni, včetně pravomoci zahájit trestní stíhání nebo postoupit věc k trestnímu stíhání. Je nanejvýš důležité, aby soudy a další orgány, zejména ty, které jsou činné v trestním řízení, měly k dispozici nezbytné prostředky a pravomoci umožňující účinnou a včasnou spolupráci s příslušnými orgány.

(22)

Měla by se zlepšit účinnost a efektivita mechanismu vzájemné pomoci. Požadované informace je třeba poskytovat ve lhůtách stanovených v tomto nařízení a nezbytná vyšetřovací a donucovací opatření je třeba přijímat včas. Příslušné orgány by měly na žádosti o informace a donucovací opatření odpovídat v rámci stanovených lhůt, pokud není dohodnuto jinak. Povinnosti příslušného orgánu v rámci mechanismu vzájemné pomoci by měly zůstat nedotčeny s výjimkou případů, kdy je pravděpodobné, že by donucovací opatření a správní rozhodnutí přijatá na vnitrostátní úrovni mimo rámec mechanismu vzájemné pomoci zajistila rychlé a účinné ukončení nebo zákaz protiprávního jednání uvnitř Unie. Správní rozhodnutí by v tomto ohledu měla být chápána jako rozhodnutí, jimiž se uvádějí v účinnost opatření přijatá za účelem ukončení nebo zákazu protiprávního jednání uvnitř Unie. V těchto výjimečných případech by měly být příslušné orgány oprávněny odmítnout žádost o donucovací opatření podanou v rámci mechanismu vzájemné pomoci.

(23)

Komise by měla být schopna lépe koordinovat a sledovat fungování mechanismu vzájemné pomoci, vydávat pokyny, činit doporučení a vydávat stanoviska členským státům, když vzniknou problémy. Komise by také měla být lépe schopna účinně a rychle pomáhat příslušným orgánům řešit spory ohledně výkladu jejich povinností vyplývajících z mechanismu vzájemné pomoci.

(24)

Toto nařízení by mělo stanovit harmonizovaná pravidla stanovující postupy pro koordinaci vyšetřovacích a donucovacích opatření v případě rozsáhlých protiprávních jednání a rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem. Koordinované postupy proti rozsáhlým protiprávním jednáním a rozsáhlým protiprávním jednáním s unijním rozměrem by měly zajistit, aby příslušné orgány měly možnost zvolit nejvhodnější a nejúčinnější nástroje k zastavení těchto protiprávních jednání a případně přijímat od odpovědných obchodníků závazky ke zjednání nápravy ve prospěch spotřebitelů nebo usilovat o jejich získání.

(25)

Dotčené příslušné orgány by v rámci koordinovaného postupu měly koordinovat svá vyšetřovací a donucovací opatření s cílem účinně řešit rozsáhlé protiprávní jednání a rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem a dosáhnout jeho ukončení nebo zákazu. Za tímto účelem by si příslušné orgány měly vyměňovat veškeré nezbytné důkazy a informace a měla by být poskytována potřebná pomoc. Příslušné orgány dotčené rozsáhlým protiprávním jednáním nebo rozsáhlým protiprávním jednáním s unijním rozměrem by měly koordinovaným způsobem přijímat nezbytná donucovací opatření s cílem dosáhnout ukončení nebo zákazu tohoto protiprávního jednání.

(26)

Účast jednotlivých příslušných orgánů na koordinovaném postupu, a zejména vyšetřovací a donucovací opatření, která má tento příslušný orgán povinnost přijmout, by měly být dostatečné k tomu, aby bylo rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem účinně řešeno. Příslušné orgány dotčené rozsáhlým protiprávním jednáním nebo rozsáhlým protiprávním jednáním s unijním rozměrem by měly mít povinnost přijímat pouze taková vyšetřovací a donucovací opatření, která jsou nezbytná pro získání veškerých nezbytných důkazů a informací o rozsáhlém protiprávním jednání nebo rozsáhlém protiprávním jednání s unijním rozměrem a pro dosažení jeho ukončení nebo zákazu. Nedostatek dostupných zdrojů příslušného orgánu dotčeného tímto protiprávním jednáním by však neměl být považován za oprávněný důvod pro neúčast na koordinovaném postupu.

(27)

Příslušné orgány dotčené rozsáhlým protiprávním jednáním nebo rozsáhlým protiprávním jednáním s unijním rozměrem, které se účastní koordinovaného postupu, by měly mít možnost provádět ve vztahu k témuž protiprávnímu jednání a k témuž obchodníkovi vyšetřovací a donucovací činnosti na vnitrostátní úrovni. Zároveň by tím však neměla být dotčena povinnost příslušného orgánu koordinovat své vyšetřovací a donucovací činnosti v rámci koordinovaného postupu s jinými příslušnými orgány dotčenými tímto protiprávním jednáním s výjimkou případů, kdy je pravděpodobné, že by donucovací opatření a správní rozhodnutí přijatá na vnitrostátní úrovni nezávisle na koordinovaném postupu zajistila rychlé a účinné ukončení nebo zákaz rozsáhlého protiprávního jednání nebo rozsáhlého protiprávního jednání s unijním rozměrem. Správní rozhodnutí by v tomto ohledu měla být chápána jako rozhodnutí, jimiž se uvádí v účinnost opatření přijatá za účelem ukončení nebo zákazu protiprávního jednání. V těchto výjimečných případech by příslušné orgány měly být oprávněny odmítnout účast na koordinovaném postupu.

(28)

Pokud existuje důvodné podezření, že dochází k rozsáhlému protiprávnímu jednání, měly by příslušné orgány dotčené tímto protiprávním jednáním zahájit na základě dohody koordinovaný postup. Za účelem zjištění, zda jsou příslušné orgány dotčeny rozsáhlým protiprávním jednáním, by měly být zváženy veškeré relevantní aspekty tohoto protiprávního jednání, zejména místo, kde je obchodník usazen nebo kde má bydliště, umístění majetku obchodníka, místo, kde se nacházejí spotřebitelé, kteří byli poškozeni tímto údajným protiprávním jednáním, a umístění prodejních míst obchodníka, totiž obchodů a internetových stránek.

(29)

Komise by měla těsněji spolupracovat s členskými státy na předcházení tomu, aby docházelo k protiprávním jednáním velkého rozsahu. Komise by proto měla příslušné orgány informovat o jakémkoli podezření na protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení. Pokud má Komise, například na základě sledování varování vydaných příslušnými orgány, důvodné podezření, že dochází k rozsáhlému protiprávnímu jednání s unijním rozměrem, měla by tuto skutečnost oznámit členským státům prostřednictvím příslušných orgánů a ústředních styčných úřadů dotčených tímto údajným protiprávním jednáním, přičemž by měla ve svém oznámení uvést důvody pro případné zahájení koordinovaného postupu. Dotčené příslušné orgány by měly na základě dostupných informací nebo informací, které jsou jim snadno přístupné, provést vhodné vyšetřování. Výsledky svých vyšetřování by měly oznámit ostatním příslušným orgánům, ústředním styčným úřadům dotčeným tímto protiprávním jednáním a Komisi. Pokud příslušné orgány dojdou k závěru, že z těchto vyšetřování vyplývá, že může docházet k protiprávnímu jednání, měly by zahájit koordinovaný postup tím, že přijmou opatření stanovená v tomto nařízení. Koordinovaný postup řešící rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem by měla vždy koordinovat Komise. Pokud je zřejmé, že určitý členský stát je tímto protiprávním jednáním dotčen, měl by se účastnit koordinovaného postupu s cílem pomoci při shromažďování veškerých nezbytných důkazů a informací týkajících se tohoto protiprávního jednání a dosáhnout jeho ukončení nebo zákazu. Pokud jde o donucovací opatření, neměla by být trestní a soudní řízení v členských státech dotčena použitím tohoto nařízení. Měla by být dodržována zásada ne bis in idem. Pokud však tentýž obchodník zopakuje totéž jednání nebo opomenutí, kterým došlo k protiprávnímu jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, které již bylo předmětem řízení v oblasti vymáhání dodržování právních předpisů, jež vedlo k jeho ukončení nebo zákazu, mělo by to být považováno za nové protiprávní jednání a příslušné orgány by se jím měly zabývat.

(30)

Dotčené příslušné orgány by měly přijmout nezbytná vyšetřovací opatření za účelem zjištění podrobností daného rozsáhlého protiprávního jednání nebo rozsáhlého protiprávního jednání s unijním rozměrem, a zejména určení totožnosti obchodníka, jednání či opomenutí, jichž se obchodník dopustil, a následků protiprávního jednání. Příslušné orgány by měly přijmout donucovací opatření na základě výsledku vyšetřování. Ve vhodných případech by výsledek vyšetřování a posouzení rozsáhlého protiprávního jednání nebo rozsáhlého protiprávního jednání s unijním rozměrem měl být uveden ve společném postoji, na němž se dohodnou příslušné orgány členských států dotčených koordinovaným postupem, a měl by být předán obchodníkovi, který je za dané protiprávní jednání odpovědný. Společný postoj by neměl představovat konečné závazné rozhodnutí příslušných orgánů. Příjemci tohoto společného postoje by však měl dát možnost vyjádřit se k záležitostem, které jsou jeho součástí.

(31)

V souvislosti s rozsáhlými protiprávními jednáními nebo rozsáhlými protiprávními jednáními s unijním rozměrem by měla být respektována práva obchodníků na obhajobu. To především vyžaduje, aby obchodníkovi bylo poskytnuto právo vyjádřit se a právo používat během řízení úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků používaných pro úřední účely v členském státě, v němž je obchodník usazen nebo v němž má bydliště. Zároveň je však třeba zajistit soulad s právem Unie v oblasti ochrany nezveřejněného know-how a obchodních informací.

(32)

Dotčené příslušné orgány by v rámci své jurisdikce měly přijmout nezbytná vyšetřovací a donucovací opatření. Následky rozsáhlých protiprávních jednání nebo rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem však nejsou omezeny na jediný členský stát. K řešení těchto protiprávních jednání a dosažení jejich ukončení nebo zákazu je proto třeba koordinovaný postup příslušných orgánů.

(33)

Účinné odhalování případů protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, by mělo být podporováno výměnou informací mezi příslušnými orgány a Komisí prostřednictvím vydávání varování v případě, že existuje důvodné podezření, že dochází k protiprávním jednáním. Komise by měla provádění této výměny informací koordinovat.

(34)

Při informování spotřebitelů o jejich právech a při jejich vzdělávání a ochraně jejich zájmů, včetně řešení sporů, hrají zásadní úlohu spotřebitelské organizace. Spotřebitelé by měli být vyzýváni ke spolupráci s příslušnými orgány v zájmu posílení uplatňování tohoto nařízení.

(35)

Spotřebitelské organizace a případně sdružení obchodníků by měly mít možnost oznamovat příslušným orgánům podezření na protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a sdílet s nimi informace potřebné k odhalení, vyšetření a zastavení protiprávních jednání, vydávat svá stanoviska k vyšetřování nebo protiprávním jednáním a upozorňovat příslušné orgány na zneužívání právních předpisů Unie na ochranu zájmů spotřebitelů.

(36)

Za účelem zajištění správného provádění tohoto nařízení by měly členské státy svěřit určeným subjektům, evropským spotřebitelským centrům, spotřebitelským organizacím a sdružením spotřebitelů a případně sdružením obchodníků, která mají nezbytné odborné znalosti, pravomoc vydávat externí varování příslušným orgánům příslušných členských států a Komisi, týkající se podezření na protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a poskytovat nezbytné informace, které mají k dispozici. Členské státy mohou mít patřičné důvody pro to, aby uvedeným subjektům nesvěřily pravomoci k provádění těchto činností. Pokud se v této souvislosti členský stát rozhodne, že neumožní některému z těchto subjektů vydávat externí varování, měl by poskytnout vysvětlení odůvodňující, proč tak učinil.

(37)

Další formou koordinace v oblasti vymáhání dodržování právních předpisů jsou společné kontrolní akce (tzv. sweepy), jež se osvědčily jako účinný nástroj proti protiprávním jednáním porušujícím právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů, a měly by být zachovány a v budoucnosti posíleny, a to jak pro prostředí on-line, tak i off-line. Společné kontrolní akce by měly být prováděny zejména tam, kde tržní trendy, stížnosti spotřebitelů nebo jiné známky nasvědčují tomu, že docházelo nebo dochází k protiprávním jednáním porušujícím právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů.

(38)

Údaje související se stížnostmi spotřebitelů mohou pomoci tvůrcům politiky na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni posoudit fungování spotřebitelských trhů a odhalovat protiprávní jednání. Měla by být podporována výměna těchto informací na úrovni Unie.

(39)

Je nanejvýš důležité, aby se členské státy v míře nezbytné k dosažení cílů tohoto nařízení navzájem informovaly a aby informovaly Komisi o svých činnostech na ochranu zájmů spotřebitelů, včetně jejich podpory činnostem zástupců spotřebitelů, podpory činnostem orgánů odpovědných za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů a podpory přístupu spotřebitelů ke spravedlnosti. Ve spolupráci s Komisí by členské státy měly být s to provádět společné činnosti s ohledem na výměnu informací týkajících se politiky ochrany spotřebitele v uvedených oblastech.

(40)

Vymáhání dodržování právních předpisů překračuje hranice Unie a zájmy spotřebitelů z Unie je třeba chránit před nepoctivými obchodníky se sídlem ve třetích zemích. Proto by se třetími zeměmi měly být sjednány mezinárodní dohody o vzájemné pomoci při vymáhání dodržování právních předpisů Unie na ochranu zájmů spotřebitelů. Tyto mezinárodní dohody by měly zahrnovat předmět stanovený v tomto nařízení a měly by být sjednány na úrovni Unie, aby byla zajištěna optimální ochrana spotřebitelů z Unie a bezproblémová spolupráce se třetími zeměmi.

(41)

Informace, které jsou předmětem výměny mezi příslušnými orgány, by měly podléhat přísným pravidlům důvěrnosti a zachovávání profesního a obchodního tajemství, aby bylo zajištěno, že nedojde k ohrožení vyšetřování nebo nespravedlivému poškození pověsti obchodníků. Příslušné orgány by měly rozhodovat o sdělení těchto informací případ od případu, a to pouze pokud je to vhodné a nezbytné, v souladu se zásadou proporcionality, s ohledem na veřejný zájem, jako je veřejná bezpečnost, ochrana spotřebitele, veřejné zdraví a ochrana životního prostředí či řádné vedení trestních vyšetřování.

(42)

Aby se zvýšila transparentnost sítě spolupráce a informovanost spotřebitelů a široké veřejnosti, měla by Komise každé dva roky vytvořit přehled informací, statistických údajů a vývoje v oblasti vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu spotřebitele, shromážděných v rámci spolupráce při vymáhání dodržování právních předpisů stanovené tímto nařízením, a zpřístupnit jej veřejnosti.

(43)

Rozsáhlá protiprávní jednání by se měla řešit účinně a účelně. K dosažení tohoto cíle by měl být zaveden systém výměny priorit v oblasti vymáhání dodržování právních předpisů každé dva roky.

(44)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o stanovení praktických a provozních opatření pro fungování elektronické databáze. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5).

(45)

Tímto nařízením nejsou dotčena odvětvová unijní pravidla zajišťující spolupráci mezi odvětvovými regulačními orgány nebo platná odvětvová unijní pravidla o odškodňování spotřebitelů za újmu vyplývající z porušení těchto pravidel. Tímto nařízením nejsou dotčeny jiné systémy a sítě spolupráce stanovené v odvětvových právních předpisech Unie. Toto nařízení podporuje spolupráci a koordinaci mezi sítí na ochranu spotřebitele a sítěmi regulačních subjektů a orgánů zřízenými odvětvovými právními předpisy Unie. Tímto nařízením není dotčeno uplatňování opatření v členských státech, která se týkají justiční spolupráce v občanských a trestních věcech.

(46)

Tímto nařízením není dotčeno právo žádat jednotlivě nebo hromadně o odškodnění, které je upraveno vnitrostátním právem, a toto nařízení vymáhání takových nároků neupravuje.

(47)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (6), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (7) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (8) by se měly používat v souvislosti s tímto nařízením.

(48)

Tímto nařízením nejsou dotčena použitelná pravidla Unie týkající se pravomocí vnitrostátních regulačních subjektů zřízených odvětvovými právními předpisy Unie. V případech, kdy je to vhodné a možné, by tyto subjekty měly využívat pravomocí, kterými disponují na základě práva Unie a vnitrostátního práva, k dosažení ukončení či zákazu protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a k pomoci příslušným orgánům při těchto činnostech.

(49)

Tímto nařízením není dotčena úloha a pravomoci příslušných orgánů a Evropského orgánu pro bankovnictví, pokud jde o ochranu společných hospodářských zájmů spotřebitelů ve věcech týkajících se služeb platebních účtů a smluv o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU (9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU (10).

(50)

S ohledem na stávající mechanismy spolupráce podle směrnice 2014/17/EU a směrnice 2014/92/EU by se mechanismus vzájemné pomoci neměl používat na případy protiprávních jednání uvnitř Unie podle uvedených směrnic.

(51)

Tímto nařízením není dotčeno nařízení Rady č. 1 (11).

(52)

Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie a přítomné v ústavní tradici členských států. Toto nařízení by proto mělo být vykládáno a uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami, mimo jiné i s právy a zásadami týkajícími se svobody projevu a svobody tisku. Při výkonu minimálních pravomocí stanovených v tomto nařízení by měly příslušné orgány dosáhnout přiměřené rovnováhy mezi jednotlivými zájmy chráněnými základními právy, jako jsou například vysoká úroveň ochrany spotřebitele, svoboda podnikání a svoboda informací.

(53)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž spolupráce mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu spotřebitele, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, protože ty nemohou samostatným jednáním zajistit spolupráci a koordinaci, ale spíše jej z důvodu jeho územního a osobního rozsahu může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(54)

Nařízení (ES) č. 2006/2004 by proto mělo být zrušeno,

1)

„právními předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů“ nařízení a směrnice, jak jsou provedeny ve vnitrostátním právním řádu členských států, uvedené v příloze tohoto nařízení;

2)

„protiprávním jednáním uvnitř Unie“ jakékoli jednání nebo opomenutí, které je v rozporu s právními předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů a které poškodilo, poškozuje nebo může poškodit společné zájmy spotřebitelů s bydlištěm v členském státě jiném, než je členský stát, v němž:

3)

„rozsáhlým protiprávním jednáním“:

4)

„rozsáhlým protiprávním jednáním s unijním rozměrem“ rozsáhlé protiprávní jednání, které poškodilo, poškozuje nebo může poškodit společné zájmy spotřebitelů alespoň ve dvou třetinách členských států představujících společně alespoň dvě třetiny celkového počtu obyvatel Unie;

5)

„protiprávními jednáními, na něž se vztahuje toto nařízení“ protiprávní jednání uvnitř Unie, rozsáhlá protiprávní jednání a rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem;

6)

„příslušným orgánem“ jakýkoli orgán veřejné moci zřízený na celostátní, regionální nebo místní úrovni a určený členským státem jakožto orgán odpovědný za vymáhání dodržování právních předpisů Unie na ochranu zájmů spotřebitelů;

7)

„ústředním styčným úřadem“ orgán veřejné moci, který je členským státem určen jakožto orgán odpovědný za koordinaci uplatňování tohoto nařízení v daném členském státě;

8)

„určeným subjektem“ subjekt mající oprávněný zájem na ukončení nebo zákazu protiprávních jednání porušujících právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů, jejž členský stát určí a příslušný orgán pověří za účelem shromáždění nezbytných informací a přijetí nezbytných donucovacích opatření, která má tento orgán k dispozici podle vnitrostátního práva, s cílem dosáhnout ukončení nebo zákazu protiprávního jednání, který jedná jménem tohoto příslušného orgánu;

9)

„dožadujícím orgánem“ příslušný orgán, který podává žádost o vzájemnou pomoc;

10)

„dožádaným orgánem“ příslušný orgán, který obdrží žádost o vzájemnou pomoc;

11)

„obchodníkem“ fyzická nebo právnická osoba, bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná, i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo v jejím zastoupení, za účelem provozování svého obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu povolání;

12)

„spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba, jež jedná za účelem, který nesouvisí s provozováním obchodu, živnosti nebo řemesla nebo výkonem povolání;

13)

„stížností spotřebitele“ prohlášení doložené přiměřenými důkazy, že obchodník porušil, porušuje nebo může porušit právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů;

14)

„újmou společným zájmům spotřebitelů“ skutečná nebo potenciální újma zájmům celé řady spotřebitelů, kteří jsou dotčeni protiprávními jednáními uvnitř Unie, rozsáhlými protiprávními jednáními nebo rozsáhlými protiprávními jednáními s unijním rozměrem;

15)

„on-line rozhraním“ jakýkoli software, včetně internetové stránky, části internetové stránky či aplikace, provozovaný obchodníkem nebo jeho jménem, který spotřebitelům umožňuje přístup ke zboží nebo službám tohoto obchodníka;

16)

„společnou kontrolní akcí (tzv.sweep)“ koordinovaná vyšetřování spotřebitelských trhů prostřednictvím souběžně koordinovaných kontrolních akcí, jejichž cílem je zkontrolovat dodržování právních předpisů Unie na ochranu zájmů spotřebitelů nebo odhalit protiprávní jednání porušující tyto právní předpisy Unie.

a)

určenému subjektu nepodaří bezodkladně získat nezbytné informace nebo dosáhnout ukončení nebo zákazu protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení; nebo

b)

příslušné orgány dotčené protiprávním jednáním, na něž se vztahuje toto nařízení, neshodnou na tom, že lze určenému subjektu vydat pokyn podle odstavce 1.

a)

údaje o příslušných orgánech, ústředním styčném úřadu, určených subjektech a subjektech vydávajících externí varování podle čl. 27 odst. 1 a jejich kontaktní údaje; a

b)

informace o organizaci, pravomocích a povinnostech příslušných orgánů.

a)

pravomoc získat přístup k veškerým dokumentům, údajům nebo informacím týkajícím se protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, v jakékoli formě či formátu, bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, či na místo, kde jsou uloženy;

b)

pravomoc žádat jakýkoli orgán veřejné moci, agenturu nebo jiný subjekt v rámci jejich členského státu nebo jakoukoli fyzickou osobu nebo právnickou osobu o poskytnutí veškerých relevantních informací, údajů nebo dokumentů v jakémkoli formátu či formě a bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, či místo, kde jsou uloženy, za účelem zjištění, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a za účelem zjištění podrobností takového protiprávního jednání včetně sledování finančních a datových toků, zjištění totožnosti osob zapojených do finančních a datových toků a zjištění informací týkajících se bankovních účtů a vlastnictví internetových stránek;

c)

pravomoc provádět nezbytné kontroly na místě, včetně pravomoci vstupovat do prostor, na pozemky nebo do dopravních prostředků, které obchodník, jehož se kontrola týká, využívá k provozování obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo k výkonu povolání, nebo požádat další orgány veřejné moci, aby tak učinily, za účelem přezkoumání, zabavení, převzetí nebo získání kopií informací, údajů či dokumentů, bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy; pravomoc zabavit jakékoli informace, údaje nebo dokumenty na nezbytnou dobu a v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly; pravomoc požádat zástupce nebo zaměstnance obchodníka, jehož se kontrola týká, aby podal vysvětlení o skutečnostech, informacích, údajích či dokumentech týkajících se předmětu kontroly, a pořizovat záznamy těchto odpovědí;

d)

pravomoc provádět kontrolní nákupy zboží nebo služeb, v případě potřeby pod krycí totožností, aby byla zjištěna protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a aby byly získány důkazy, včetně pravomoci pozorování, zkoumání, prostudování, demontáže nebo testování tohoto zboží nebo služeb.

a)

pravomoc přijímat předběžná opatření s cílem zabránit riziku závažné újmy společným zájmům spotřebitelů;

b)

pravomoc usilovat o získání nebo přijetí závazků obchodníka odpovědného za protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, kterými se obchodník zaváže předmětné protiprávní jednání ukončit;

c)

pravomoc získat od obchodníka z jeho vlastního podnětu dodatečné závazky ke zjednání nápravy ve prospěch spotřebitelů, kteří byli dotčeni údajným protiprávním jednáním, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo případně usilovat o získání závazků od obchodníka, které spotřebitelům, kteří byli dotčeni tímto protiprávním jednáním, zajišťují zjednání odpovídající nápravy;

d)

případně pravomoc informovat náležitými prostředky spotřebitele, kteří tvrdí, že v důsledku protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, utrpěli újmu, o tom, jak se mohou domáhat náhrady za újmu podle vnitrostátního práva;

e)

pravomoc písemně nařídit obchodníkovi, aby ukončil protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení;

f)

pravomoc zajistit ukončení nebo zákaz protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení;

g)

nejsou-li k dispozici jiné účinné prostředky k dosažení ukončení nebo zákazu protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a s cílem zabránit riziku závažné újmy společným zájmům spotřebitelů:

včetně možnosti požádat třetí stranu nebo další orgán veřejné moci, aby provedly tato opatření;

h)

pravomoc ukládat sankce, jako jsou pokuty nebo penále za protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a za nedodržení jakéhokoli rozhodnutí, příkazu, předběžného opatření, závazku obchodníka nebo jiného opatření přijatého podle tohoto nařízení.

a)

přímo příslušnými orgány v rámci jejich vlastní kompetence;

b)

případně s pomocí jiných příslušných orgánů nebo dalších orgánů veřejné moci;

c)

případně vydáním pokynů určeným subjektům; nebo

d)

prostřednictvím podání k soudům příslušným k přijetí nezbytného rozhodnutí, včetně případného odvolání, není-li žádosti o přijetí nezbytného rozhodnutí vyhověno.

a)

zda byla uložena předběžná opatření;

b)

zda bylo protiprávní jednání ukončeno;

c)

která opatření byla přijata a zda byla tato opatření provedena;

d)

do jaké míry byly spotřebitelům, kteří byli údajným protiprávním jednáním dotčeni, nabídnuty závazky ke zjednání nápravy.

a)

po konzultaci s dožadujícím orgánem se ukáže, že dožadující orgán nepotřebuje požadovanou informaci ke zjištění, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání uvnitř Unie nebo zda existuje důvodné podezření, že k němu může dojít;

b)

dožadující orgán nesouhlasí s tím, že informace podléhají pravidlům týkajícím se důvěrnosti a zachovávání profesního a obchodního tajemství stanoveným v článku 33;

c)

již bylo zahájeno trestní vyšetřování nebo soudní řízení před justičním orgánem členského státu dožádaného orgánu nebo dožadujícího orgánu proti témuž obchodníkovi ve věci téhož protiprávního jednání uvnitř Unie.

a)

justiční orgány členského státu dožádaného orgánu již zahájily trestní vyšetřování nebo soudní řízení nebo již existuje rozsudek, soudní smír nebo soudní rozhodnutí ve věci téhož protiprávního jednání uvnitř Unie a ohledně téhož obchodníka;

b)

již byl zahájen výkon nezbytných donucovacích pravomocí, nebo již bylo přijato správní rozhodnutí ve věci téhož protiprávního jednání uvnitř Unie a ohledně téhož obchodníka v členském státu dožádaného orgánu s cílem dosáhnout rychlého a účinného ukončení nebo zákazu protiprávního jednání uvnitř Unie;

c)

na základě náležitého vyšetřování dojde dožádaný orgán k závěru, že nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání uvnitř Unie;

d)

dožádaný orgán dojde k závěru, že dožadující orgán neposkytl informace, které jsou nezbytné podle čl. 13 odst. 1;

e)

dožádaný orgán přijal závazky navržené obchodníkem, že ukončí protiprávní jednání uvnitř Unie ve stanovené lhůtě, přičemž tato lhůta ještě neuplynula.

a)

v členském státě příslušného orgánu již bylo zahájeno ohledně téhož obchodníka trestní vyšetřování nebo soudní řízení, byl vydán rozsudek nebo bylo dosaženo soudního smíru ve věci téhož protiprávního jednání;

b)

v členském státě příslušného orgánu byl již před vydáním varování uvedeného v čl. 17 odst. 3 zahájen výkon nezbytných donucovacích pravomocí, nebo již bylo vydáno správní rozhodnutí ohledně téhož obchodníka ve věci téhož protiprávního jednání s cílem dosáhnout rychlého a účinného ukončení nebo zákazu předmětného rozsáhlého protiprávního jednání nebo rozsáhlého protiprávního jednání s unijním rozměrem;

c)

na základě náležitého vyšetřování je zřejmé, že skutečný nebo potenciální dopad údajného rozsáhlého protiprávního jednání nebo rozsáhlého protiprávního jednání s unijním rozměrem je v členském státě příslušného orgánu zanedbatelný, a tento příslušný orgán tedy nemusí přijímat žádná donucovací opatření;

d)

k předmětnému rozsáhlému protiprávnímu jednání nebo rozsáhlému protiprávnímu jednání s unijním rozměrem v členském státě příslušného orgánu nedošlo, a tento příslušný orgán tedy nemusí přijímat žádná donucovací opatření;

e)

příslušný orgán přijal závazky navržené obchodníkem odpovědným za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem, že ukončí toto protiprávní jednání v členském státě tohoto příslušného orgánu, přičemž tyto závazky byly splněny, a příslušný orgán tedy nemusí přijmout žádná donucovací opatření.

a)

je nezbytné okamžité donucovací opatření, aby došlo k rychlému a účinnému ukončení nebo zákazu protiprávního jednání;

b)

je nepravděpodobné, že protiprávní jednání v důsledku závazků navržených obchodníkem odpovědným za protiprávní jednání skončí;

c)

obchodník odpovědný za protiprávní jednání nenavrhl závazky před uplynutím lhůty stanovené dotčenými příslušnými orgány pro jejich předložení;

d)

závazky, které obchodník odpovědný za protiprávní jednání navrhl, nejsou dostatečné k tomu, aby bylo zajištěno ukončení protiprávního jednání nebo případně zjednána náprava pro spotřebitele, kteří tímto protiprávním jednáním utrpěli újmu; nebo

e)

obchodník odpovědný za protiprávní jednání ve lhůtě uvedené v čl. 20 odst. 3 nesplnil závazky týkající se ukončení protiprávního jednání nebo případně zjednání nápravy pro spotřebitele, kteří protiprávním jednáním utrpěli újmu.

a)

zajišťuje, aby byly všechny dotčené příslušné orgány a Komise řádně a včas informovány o pokroku vyšetřování nebo případně donucovacího opatření, a o předpokládaných dalších krocích a opatřeních, která je třeba přijmout;

b)

koordinuje a sleduje vyšetřovací opatření přijatá dotčenými příslušný orgány v souladu s tímto nařízením;

c)

koordinuje přípravu a sdílení všech nezbytných dokumentů s dotčenými příslušnými orgány a Komisí;

d)

udržuje kontakt s obchodníkem a dalšími stranami dotčenými vyšetřovacími nebo případně donucovacími opatřeními, pokud se dotčené příslušné orgány a koordinátor nedohodnou jinak;

e)

v náležitých případech koordinuje posuzování, konzultace a sledování dotčenými příslušnými orgány, stejně jako další kroky nezbytné ke zpracování a plnění závazků navržených dotčenými obchodníky;

f)

v náležitých případech koordinuje donucovací opatření přijatá dotčenými příslušnými orgány;

g)

koordinuje žádosti o vzájemnou pomoc podané dotčenými příslušnými orgány podle kapitoly III.

a)

popis jednání nebo opomenutí představujícího protiprávní jednání;

b)

podrobnosti o výrobku nebo službě dotčených protiprávním jednáním;

c)

názvy členských států dotčených nebo potenciálně dotčených protiprávním jednáním;

d)

totožnost obchodníka nebo obchodníků odpovědných nebo podezřelých z protiprávního jednání;

e)

právní základ pro možná opatření s odkazem na vnitrostátní právo a odpovídající ustanovení právních aktů Unie uvedených v příloze;

f)

popis soudních řízení, donucovacích opatření či dalších opatření přijatých s ohledem na dané protiprávní jednání a jejich data a trvání, jakož i jejich stav;

g)

totožnosti příslušných orgánů, které vedou soudní řízení a přijímají další opatření.

a)

odborné vzdělávání úředníků zapojených do uplatňování tohoto nařízení;

b)

shromažďování, hodnocení a výměna údajů o stížnostech spotřebitelů;

c)

tvorba odvětvových sítí úředníků;

d)

tvorba informačních a komunikačních nástrojů; a

e)

případně tvorba norem, metodik a pokynů týkajících se uplatňování tohoto nařízení.

a)

prokázání protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení; nebo

b)

dosažení ukončení nebo zákazu protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení.

a)

dožádaný orgán oznámí Komisi podle čl. 12 odst. 2, že skončilo protiprávní jednání uvnitř Unie;

b)

koordinátor oznámí ukončení koordinovaného postupu podle čl. 22 odst. 1; nebo

c)

jsou informace zadány do databáze ve všech ostatních případech.

a)

informace týkající se tržních trendů, které mohou mít dopad na zájmy spotřebitelů v dotčeném členském státě a v jiných členských státech;

b)

přehled činností prováděných podle tohoto nařízení během posledních dvou let, zejména vyšetřovacích a donucovacích opatření týkajících se rozsáhlých protiprávních jednání;

c)

statistiky vyměňované prostřednictvím varování uvedených v článku 26;

d)

předběžné prioritní oblasti pro vymáhání dodržování právních předpisů Unie na ochranu zájmů spotřebitelů v dotčeném členském státě na následující dva roky; a

e)

navrhované prioritní oblasti pro vymáhání dodržování právních předpisů Unie na ochranu zájmů spotřebitelů na úrovni Unie na následující dva roky.

27.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 345/27

(1)

Dne 24. července 2014 zveřejnila Rada pro mezinárodní účetní standardy Mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 9 Finanční nástroje (dále jen „IFRS 9“). IFRS 9 má za cíl zdokonalit účetní vykazování finančních nástrojů tím, že řeší problémy, které v této oblasti vyvstaly během finanční krize. IFRS 9 zejména reaguje na výzvu skupiny G20 přejít k modelu, který pro účely zaúčtování očekávaných úvěrových ztrát z finančních aktiv sleduje v budoucnu delší časový horizont. V souvislosti se zaúčtováním očekávaných úvěrových ztrát z finančních aktiv nahrazuje Mezinárodní účetní standard (IAS) 39.

(2)

Komise přijala IFRS 9 nařízením Komise (EU) 2016/2067 (4). V souladu s uvedeným nařízením mají úvěrové instituce a investiční podniky (dále jen „instituce“), které sestavují svoje účetní závěrky podle IFRS, povinnost uplatňovat IFRS 9 od prvního dne prvního účetního období, které začíná dne 1. ledna 2018 nebo později.

(3)

Uplatňování IFRS 9 může vést k náhlému výraznému zvýšení opravných položek na očekávané úvěrové ztráty a v důsledku toho k náhlému poklesu kmenového kapitálu tier 1 institucí. Přestože se Basilejský výbor pro bankovní dohled v současné době zabývá dlouhodobějším regulatorním zacházením s opravnými položkami na očekávané úvěrové ztráty, do nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (5) by měla být vložena přechodná opatření, která umožní zmírnit zmíněný potenciální výrazný negativní dopad vykazování očekávaných úvěrových ztrát na kmenový kapitál tier 1.

(4)

Ve svém usnesení ze dne 6. října 2016 o mezinárodních standardech finančního výkaznictví IFRS 9 (6) vyzval Evropský parlament k uplatnění režimu postupného zavádění, který by zmírnil dopady nového modelu pro znehodnocení obsaženého v IFRS 9.

(5)

Jestliže počáteční rozvaha instituce ke dni prvního použití IFRS 9 odráží ve srovnání s konečnou rozvahou k předchozímu dni pokles kmenového kapitálu tier 1 v důsledku zvýšených opravných položek na očekávané úvěrové ztráty včetně opravné položky na očekávané úvěrové ztráty za dobu trvání u finančních aktiv, která jsou úvěrově znehodnocena, jak je vymezeno v dodatku A k IFRS 9 stanovenému v příloze nařízení Komise (ES) č. 1126/2008 (7) (dále jen „příloha týkající se IFRS 9“), mělo by být této instituci dovoleno, aby část zvýšených opravných položek na očekávané úvěrové ztráty zahrnovala po určité přechodné období do svého kmenového kapitálu tier 1. Toto přechodné období by mělo trvat nejdéle pět let a mělo by začít v roce 2018. Příslušná část opravných položek na očekávané úvěrové ztráty, kterou lze do kmenového kapitálu tier 1 zahrnout, by měla postupně klesat až na nulu, tak aby bylo zajištěno plné uplatňování IFRS 9 od prvního dne po skončení přechodného období. Dopad, který opravné položky na očekávané úvěrové ztráty mají na kmenový kapitál tier 1, by však v průběhu přechodného období plně neutralizován být neměl.

(6)

Instituce by se měly rozhodnout, zda budou tato přechodná opatření uplatňovat, a informovat o tom příslušný orgán. V průběhu přechodného období by měla mít instituce možnost své prvotní rozhodnutí jednou zvrátit, a to s předchozím svolením příslušného orgánu, který by měl zajistit, aby toto rozhodnutí nebylo motivováno úvahami souvisejícími s regulatorní arbitráží.

(7)

Jelikož by se opravné položky na očekávané úvěrové ztráty vytvářené po dni, k němuž instituce poprvé použije IFRS 9, mohly neočekávaně zvýšit vlivem zhoršujícího se makroekonomického výhledu, měla by být v těchto případech institucím poskytnuta další úleva.

(8)

Od institucí, jež se rozhodnou uplatňovat přechodná opatření, by mělo být vyžadováno, aby upravily výpočet regulatorních položek, jež jsou opravnými položkami na očekávané úvěrové ztráty přímo dotčeny, a zajistily tak, že u nich nedojde k nepřiměřenému snížení kapitálových požadavků. Například specifické úpravy o úvěrové riziko, jimiž se v rámci standardizovaného přístupu snižuje hodnota expozice o úvěrové riziko, by měly být sníženy koeficientem, který má za následek zvýšení hodnoty expozice. Tím by se zajistilo, aby u instituce nedošlo ke zvýšení jejího kmenového kapitálu tier 1 v důsledku přechodných opatření a současně s tím i ke snížení hodnoty expozice.

(9)

Instituce, jež se rozhodnou uplatňovat přechodná opatření v souvislosti s IFRS 9, uvedená v tomto nařízení, by měly veřejně zpřístupnit informace o kapitálu, kapitálových poměrech i pákovém poměru jak s uplatněním těchto opatření, tak bez něj, aby byla veřejnost s to určit dopad těchto opatření.

(10)

Rovněž je vhodné stanovit přechodná opatření týkající se vynětí z limitu velkých expozic, která jsou k dispozici pro expozice vůči určitému dluhu veřejného sektoru členských států denominovanému v národní měně kteréhokoli členského státu. Přechodné období by mělo trvat tři roky od 1. ledna 2018 a mělo by se týkat expozic tohoto druhu nabytých dne 12. prosince 2017 nebo později, zatímco u expozic tohoto druhu nabytých před uvedeným dnem by měl být zachován dosavadní stav a vynětí z limitu velkých expozic by se na ně mělo vztahovat i nadále.

(11)

S cílem umožnit, aby přechodná opatření stanovená v tomto nařízená mohla být uplatňována od 1. ledna 2018, by toto nařízení mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(12)

Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 473a

Zavedení IFRS 9

1.   Odchylně od článku 50 mohou do konce přechodného období stanoveného v odstavci 6 tohoto článku následující instituce zahrnout do svého kmenového kapitálu tier 1 částku vypočtenou v souladu s tímto odstavcem:

Částka uvedená v prvním pododstavci se vypočítá jako součet těchto hodnot:

a)

u expozic podléhajících rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 2 částky (ABSA) vypočtené podle tohoto vzorce: kde: A2,SA = částka vypočtená podle odstavce 2; A4,SA = částka vypočtená podle odstavce 4 na základě částek vypočtených podle odstavce 3; f= příslušný koeficient stanovený v odstavci 6; t= zvýšení kmenového kapitálu tier 1 vlivem daňové odpočitatelnosti částek A2,SA a A4,SA;

b)

u expozic podléhajících rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 3 částky (ABIRB) vypočtené podle tohoto vzorce: kde: A2,IRB = částka vypočtená podle odstavce 2 a upravená podle odst. 5 písm. a); A4,IRB = částka vypočtená podle odstavce 4 na základě částek vypočtených podle odstavce 3 a upravených podle odst. 5 písm. b) a c); f= příslušný koeficient stanovený v odstavci 6; t= zvýšení kmenového kapitálu tier 1 vlivem daňové odpočitatelnosti částek A2,IRB a A4,IRB.

2.   Částku A2,SA uvedenou v odst. 1 druhém pododstavci písm. a) a částku A2,IRB uvedenou v odst. 1 druhém pododstavci písm. b) vypočítají instituce jako vyšší z částek uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce samostatně pro své expozice podléhající rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 2 a pro své expozice podléhající rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 3:

3.   Instituce vypočítají samostatně pro expozice podléhající rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 2 a pro expozice podléhající rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 3 částku, o kterou částka uvedená v písmeni a) převyšuje částku uvedenou v písmeni b):

4.   Pro expozice podléhající rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 2 dosadí instituce v případě, že částka stanovená podle odst. 3 písm. a) převýší částku stanovenou v odst. 3 písm. b), za hodnotu A4,SA rozdíl těchto částek; jinak dosadí za hodnotu A4,SA nulu.

Pro expozice podléhající rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 3 dosadí instituce v případě, že částka stanovená podle odst. 3 písm. a) po uplatnění odst. 5 písm. b) převýší částku pro tyto expozice stanovenou v odst. 3 písm. b) po uplatnění odst. 5 písm. c), za hodnotu A4,IRB rozdíl těchto částek; jinak dosadí za hodnotu A4,IRB nulu.

5.   U expozic podléhajících rizikovému vážení podle části třetí hlavy II kapitoly 3 použijí instituce odstavce 2 až 4 takto:

6.   Při výpočtu částky ABSA uvedené v odst. 1 druhém pododstavci písm. a) a částky ABIRB uvedené v odst. 1 druhém pododstavci písm. b) použijí instituce tyto koeficienty:

Instituce, jejichž účetní období začíná po 1. lednu 2018, avšak před 1. lednem 2019, upraví data uvedená v písm. a) až e) prvního pododstavce tak, aby odpovídala jejich účetnímu období, oznámí upravená data svému příslušnému orgánu a zveřejní je.

Instituce, jež začnou účetní standardy uvedené v odstavci 1 používat 1. ledna 2019 nebo později, použijí příslušný koeficient podle prvního pododstavce písm. b) až e) počínaje koeficientem odpovídajícím roku prvního použití uvedených účetních standardů.

7.   Pokud instituce do svého kmenového kapitálu tier 1 zahrne částku podle odstavce 1 tohoto článku, přepočítá veškeré požadavky stanovené v tomto nařízení a ve směrnici 2013/36/EU, které používají kteroukoli z následujících položek, a to tak, že nezohlední účinky, jež na tyto položky mají opravné položky na očekávané úvěrové ztráty zahrnuté do jejího kmenového kapitálu tier 1:

b)

hodnota expozice stanovená podle čl. 111 odst. 1, přičemž se specifické úpravy o úvěrové riziko, kterými se hodnota expozice snižuje, vynásobí tímto faktorem navýšení (sf): kde: ABSA = částka vypočtená podle odst. 1 druhého pododstavce písm. a); RASA = celkový objem specifických úprav o úvěrové riziko;

8.   Během období stanoveného v odstavci 6 tohoto článku instituce, které se rozhodly uplatňovat přechodná opatření stanovená v tomto článku, zpřístupní vedle informací požadovaných v části osmé informace o objemu kapitálu, kmenovém kapitálu tier 1 a kapitálu tier 1, poměru kmenového kapitálu tier 1, kapitálovém poměru tier 1, celkovém kapitálovém poměru a pákovém poměru, které by měly, kdyby tento článek neuplatňovaly.

9.   Instituce se rozhodne, zda bude opatření stanovená v tomto článku během přechodného období uplatňovat, a o svém rozhodnutí informuje do 1. února 2018 příslušný orgán. V průběhu přechodného období může instituce své prvotní rozhodnutí jednou zvrátit, jestliže k tomu předtím obdržela svolení příslušného orgánu. Všechna rozhodnutí učiněná podle tohoto pododstavce instituce zveřejní.

Instituce, která se rozhodla uplatňovat přechodná opatření stanovená v tomto článku, se může rozhodnout neuplatňovat odstavec 4, v kterémžto případě o svém rozhodnutí informuje do 1. února 2018 příslušný orgán. V tomto případě dosadí instituce za hodnotu A4 uvedenou v odstavci 1 nulu. V průběhu přechodného období může instituce své prvotní rozhodnutí jednou zvrátit, jestliže k tomu předtím obdržela svolení příslušného orgánu. Všechna rozhodnutí učiněná podle tohoto pododstavce instituce zveřejní.

10.   V souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 vydá EBA do 30. června 2018 pokyny týkající se požadavků na zveřejňování informací podle tohoto článku.“

2)

V článku 493 se doplňují tyto odstavce:

„4.   Odchylně od čl. 395 odst. 1 mohou příslušné orgány institucím dovolit nabývat kterékoli z expozic stanovených v odstavci 5 tohoto článku, jež splňují podmínky stanovené v odstavci 6 tohoto článku, až do této výše:

Limity uvedené v prvním pododstavci písm. a), b) a c) se uplatní na hodnoty expozic po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika podle článků 399 až 403.

5.   Přechodná opatření stanovená v odstavci 4 se použijí na tyto expozice:

Pro účely prvního pododstavce písm. a), b) a c) se přechodná opatření stanovená v odstavci 4 tohoto článku použijí pouze na aktiva a jiné expozice vůči subjektům veřejného sektoru nebo jimi zaručené, s nimiž se podle čl. 116 odst. 4 zachází jako s expozicemi vůči ústřední vládě, regionální vládě nebo místnímu orgánu. Pokud se s aktivy a jinými expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru nebo jimi zaručenými zachází podle čl. 116 odst. 4 jako s expozicemi vůči regionální vládě nebo místnímu orgánu, použijí se přechodná opatření stanovená v odstavci 4 tohoto článku pouze tam, kde se s expozicemi vůči dané regionální vládě nebo místnímu orgánu podle čl. 115 odst. 2 zachází jako s expozicemi vůči ústřední vládě.

6.   Přechodná opatření stanovená v odstavci 4 tohoto článku se použijí pouze tehdy, splňuje-li expozice uvedená v odstavci 5 tohoto článku všechny tyto podmínky:

7.   Expozice uvedená v odstavci 5 tohoto článku, která byla nabyta před 12. prosincem 2017 a které byla k 31. prosinci 2017 podle čl. 495 odst. 2 přidělena riziková váha 0 %, je z uplatňování čl. 395 odst. 1 vyňata.“

27.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 345/34

(1)

Od předložení sdělení Komise nazvaného „Investiční plán pro Evropu“ (dále jen „investiční plán“) dne 26. listopadu 2014 se zlepšily podmínky pro obnovení investic a vrací se důvěra v evropské hospodářství a růst. Unie nyní zažívá čtvrtý rok mírného oživení, přičemž hrubý domácí produkt v roce 2015 vzrostl o 2 %, avšak míra nezaměstnanosti zůstává vyšší než v době před krizí. Komplexní úsilí zahájené investičním plánem již přináší konkrétní výsledky, přestože plný dopad Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) na růst zatím nelze odhadnout, neboť makroekonomické účinky větších investičních projektů nemohou být okamžité. Během roku 2017 investice postupně rostly, avšak tempo tohoto růstu je stále poměrně pomalé a zaostává za historickými úrovněmi.

(2)

Tuto pozitivní investiční dynamiku je třeba udržet a je třeba nadále usilovat o to, aby se investice vrátily ke svému dlouhodobě udržitelnému trendu tím, že budou zasahovat reálnou ekonomiku. Mechanismy investičního plánu fungují a měly by být posíleny v zájmu další mobilizace soukromých investic tak, aby měly podstatný makroekonomický dopad a přispívaly k vytváření pracovních míst v odvětvích, která jsou důležitá pro budoucnost Unie a v nichž přetrvávají selhání trhu či suboptimální investiční situace.

(3)

Dne 1. června 2016 vydala Komise sdělení nazvané „Obnova investic v Evropě – zhodnocení investičního plánu pro Evropu“, v němž poukazuje na dosažené výsledky investičního plánu a nastiňuje další plánované kroky, včetně prodloužení EFSI nad počáteční tříleté období, posílení okna pro malé a střední podniky uvnitř stávajícího rámce a posilování Evropského centra pro investiční poradenství (EIAH).

(4)

Dne 11. listopadu 2016 přijal Evropský účetní dvůr stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) 2015/1017, a k připojenému hodnocení Komise v souladu s čl. 18 odst. 2 nařízení (EU) 2015/1017 nazvané „EFSI: příliš brzký návrh na prodloužení a rozšíření“.

(5)

EFSI, který provádí a spolusponzoruje skupina Evropské investiční banky (EIB), je z kvantitativního hlediska na dobré cestě ke splnění cíle mobilizovat do poloviny roku 2018 nejméně 315 000 000 000 EUR na dodatečné investice do reálné ekonomiky. Reakce a přijetí na trhu byly velmi rychlé zejména v případě okna pro malé a střední podniky, kde EFSI plní svou úlohu nad očekávání dobře a k rychlému nastartování zpočátku využívá stávající nástroje a mandáty Evropského investičního fondu (EIF) (záruční nástroj InnovFin SME, nástroj pro úvěrové záruky COSME LGF a mandát EIB v oblasti zdrojů rizikového kapitálu (RCR)). V červenci 2016 tak bylo okno pro malé a střední podniky posíleno o 500 000 000 EUR v souladu se stávajícími parametry nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 (4). Vzhledem k výjimečné poptávce trhu po financování malých a středních podniků v rámci EFSI má být na malé a střední podniky zaměřen větší podíl financování. V tomto ohledu by 40 % zvýšení schopnosti EFSI nést riziko mělo být zaměřeno na zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování.

(6)

Dne 28. června 2016 došla Evropská rada k závěru, že investiční plán, zejména EFSI, již přinesl konkrétní výsledky a představuje významné opatření, jež pomáhá mobilizovat soukromé investice a zároveň inteligentně využít vzácné rozpočtové zdroje. Evropská rada vzala na vědomí, že Komise hodlá předložit v brzké době návrhy týkající se budoucnosti EFSI, jimiž by se Evropský parlament a Rada měly naléhavě zabývat.

(7)

EFSI byl zřízen na počáteční období tří let s cílem mobilizovat investice v rozsahu přinejmenším 315 000 000 000 EUR a tím podpořit cíl posílení růstu a tvorby pracovních míst. Úsilí o splnění tohoto hlavního cíle by však nemělo převážit nad adicionalitou vybraných projektů. Unie je proto odhodlána nejen prodloužit investiční období a navýšit finanční kapacitu EFSI, ale také posílit důraz na adicionalitu. Prodloužení se týká období současného víceletého finančního rámce a mělo by do roku 2020 celkem poskytnout nejméně 500 000 000 000 EUR investic. V zájmu ještě většího zvýšení kapacit EFSI a zdvojnásobení investičního cíle by rovněž členské státy měly přispívání pojímat jako prioritu.

(8)

Potenciál spojený s EFSI a jeho prováděním nelze plně realizovat, pokud nebudou provedeny činnosti zaměřené na posílení jednotného trhu, vytvoření příznivého podnikatelského prostředí a uskutečnění sociálně vyvážených a udržitelných strukturálních reforem. Kromě toho mají klíčový význam pro úspěch EFSI také dobře strukturované projekty v rámci investičních a rozvojových plánů na úrovni členských států.

(9)

Pro období po roce 2020 Komise hodlá předložit nezbytné návrhy, jimiž se zajistí, aby strategické investice pokračovaly na udržitelné úrovni. Každý legislativní návrh by měl vycházet ze závěrů uvedených ve zprávě Komise a z nezávislého hodnocení, včetně makroekonomického posouzení toho, zda je užitečné systém na podporu investic zachovat. Tato zpráva a nezávislé hodnocení by měly rovněž v příslušném rozsahu přezkoumat uplatňování nařízení (EU) 2015/1017 ve znění tohoto nařízení během prodloužené doby provádění EFSI.

(10)

EFSI, jehož doba trvání byla prodloužena tímto nařízením, by měl řešit přetrvávající selhání trhu a suboptimální investiční situace a nadále posílenou adicionalitou mobilizovat finanční prostředky ze soukromého sektoru pro investice, které mají rozhodující význam pro budoucí vytváření pracovních míst v Evropě, a to i pro mladé lidi, růst a konkurenceschopnost. Zahrnuje to investice v oblastech energetiky, životního prostředí a opatření v oblasti klimatu, sociálního a lidského kapitálu a související infrastruktury, zdravotní péče, výzkumu a inovací, přeshraniční a udržitelné dopravy a digitální transformace. Zejména by měl být posílen příspěvek operací podporovaných z EFSI k dosažení ambiciózních cílů Unie stanovených na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP21) a k naplnění závazku Unie snížit emise skleníkových plynů o 80 až 95 %. Aby se v rámci EFSI posílil faktor klimatických opatření, měla by EIB, jež je jedním z největších světových poskytovatelů finančních prostředků v oblasti klimatu, stavět na svých zkušenostech a použít svou nejmodernější, mezinárodně dohodnutou metodiku, aby důvěryhodně určila složky nebo nákladové podíly projektů, jež se týkají opatření v oblasti klimatu. Projekty by neměly být uměle rozčleňovány tak, aby odpovídaly definicím malých a středních podniků a malých společností se střední tržní kapitalizací. Podpora by se měla stále častěji zaměřovat rovněž na prioritní projekty energetického propojení a projekty energetické účinnosti.

Kromě toho by se podpora dálnic z prostředků EFSI měla omezit na podporu soukromých nebo veřejných investic do dopravy v zemích podporovaných v rámci politiky soudržnosti, v méně rozvinutých regionech nebo u přeshraničních dopravních projektů nebo v případě potřeby na modernizaci, údržbu a zlepšování bezpečnosti silničního provozu, na vývoj zařízení inteligentních dopravních systémů či na zajištění celistvosti a standardů stávajících dálnic v rámci transevropské dopravní sítě, zejména bezpečných parkovacích ploch, čerpacích stanic pro alternativní čistá paliva a elektrických nabíjecích systémů, nebo přispívat k dokončení transevropské dopravní sítě do roku 2030 v souladu s nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 316/2013 (5) a (EU) č. 1315/2013 (6). V digitálním odvětví a v rámci ambiciózní politiky Unie pro digitální ekonomiku by měly být stanoveny nové cíle pro digitální infrastrukturu, aby se zajistilo překonání digitální propasti a aby se Unie stala celosvětovým průkopníkem v nové éře tzv. „internetu věcí“, technologie blockchain, kybernetické bezpečnosti a bezpečnosti sítí. V zájmu jasnosti by mělo být výslovně stanoveno, že projekty v oblasti zemědělství, lesnictví, rybolovu a akvakultury a další prvky širší bioekonomiky, ačkoli jsou již způsobilé, patří mezi obecné cíle způsobilé k podpoře z EFSI.

(11)

Kulturní a kreativní odvětví hrají klíčovou úlohu při obnově průmyslu v Evropě, jsou hybnou silou růstu a zaujímají strategickou pozici, jež umožňuje šíření inovací do dalších průmyslových odvětví, jako je cestovní ruch, maloobchod a digitální technologie. EFSI by měl, podobně jako program Kreativní Evropa zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 (7) a Záruční nástroj pro kulturní a kreativní odvětví zřízený na základě zmíněného nařízení, v těchto odvětvích pomáhat řešit nedostatek kapitálu tím, že jim poskytne dodatečnou podporu, která by měla doplňovat podporu poskytovanou prostřednictvím programu Kreativní Evropa a Záručního nástroje pro kulturní a kreativní odvětví, aby bylo možné financovat větší počet těchto projektů s vysokým rizikovým profilem.

(12)

EFSI by měl podporovat také operace, které zahrnují subjekty, jež jsou usazené v Unii a jejichž činnost přesahuje hranice Unie, pokud podporují investice v Unii, zejména pokud zahrnují prvky přeshraniční spolupráce. EIAH by mělo prosazování a povzbuzování takových operací aktivně podporovat.

(13)

Při výběru projektů by měla být posílena adicionalita, která je klíčovým prvkem EFSI. To především znamená, že operace by měly být způsobilé pro podporu z EFSI pouze tehdy, jestliže řeší jasně zjištěná selhání trhu či suboptimální investiční situace. U operací v rámci okna pro infrastrukturu a inovace, které se zaměřují na fyzickou infrastrukturu spojující dva nebo více členských států, včetně elektronické infrastruktury, zejména pak širokopásmové infrastruktury, a služeb nezbytných pro její vybudování, zavádění, údržbu nebo provoz, by se mělo mít za to, že vykazují významné znaky adicionality z důvodu jejich obtížnosti a vysoké přidané hodnoty pro Unii.

(14)

EFSI by se měl obvykle zaměřovat na projekty s vyšším rizikovým profilem, než mají projekty podporované běžnými operacemi EIB, a investiční výbor EFSI (dále jen „investiční výbor“) by měl při hodnocení adicionality zohlednit rizika bránící investicím, jako jsou rizika charakteristická pro určitou zemi, odvětví nebo region a rizika spojená s inovacemi, zejména v případě neověřených technologií posilujících růst, udržitelnost a produktivitu.

(15)

V zájmu zajištění širšího zeměpisného pokrytí EFSI a efektivnější intervence EFSI by měly být podněcovány operace kombinování zdrojů, kdy se kombinují nevratné formy podpory nebo finanční nástroje ze souhrnného rozpočtu Unie, jako například evropské strukturální a investiční fondy nebo nástroje, které jsou k dispozici v rámci Nástroje pro propojení Evropy vytvořeného nařízením (EU) č. 1316/2013 a programu Horizont 2020 - rámcového programu pro výzkum a inovace zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 (8), a financování skupinou EIB, včetně financování ze strany EIB v rámci EFSI, jakož i ze strany jiných investorů. Kombinování zdrojů je zacíleno na posílení přidané hodnoty výdajů Unie tím, že se přilákají další zdroje od soukromých investorů, a na zajištění ekonomické a finanční životaschopnosti podporovaných akcí. Za tímto účelem byla souběžně s předložením návrhu tohoto nařízení Komisí převedena částka 1 000 000 000 EUR z finančních nástrojů CEF do grantové složky CEF, aby bylo usnadněno kombinování s EFSI. V únoru 2017 byla za tímto účelem úspěšně zveřejněna výzva k podávání návrhů s kombinovaným financováním. Dalších 145 000 000 EUR se převádí do jiných relevantních nástrojů, zejména nástrojů zaměřených na energetickou účinnost. Má-li se zajistit snadné kombinování prostředků Unie a podpory z EFSI, je nezbytné přijmout další opatření.

Ačkoli Komise již v této věci zveřejnila konkrétní pokyny, přístup ke kombinování prostředků Unie a EFSI by se měl dále propracovat v zájmu zvýšení investic, které by využívaly pákového efektu vzniklého kombinací prostředků Unie a EFSI, přičemž by se mělo přihlédnout k možnému legislativnímu vývoji. Aby se zajistila ekonomická efektivnost a odpovídající pákový efekt, takové kombinování finančních prostředků by nemělo v zásadě překročit 90 % celkových nákladů projektu v méně rozvinutých regionech a 80 % nákladů ve všech ostatních regionech.

(16)

V zájmu posílení využívání EFSI v méně rozvinutých regionech a přechodových regionech by měl být rozšířen rozsah obecných cílů způsobilých pro podporu z EFSI. Projekty by i nadále posuzoval investiční výbor a musely by splňovat stejná kritéria způsobilosti pro využití záruky zřízené nařízením (EU) 2015/1017 (dále jen „záruka EU“), včetně zásady adicionality. Vzhledem k tomu, že velikost projektů způsobilých pro podporu z EFSI by neměla být nijak omezena, projekty menšího rozsahu by neměly být od podávání žádostí o financování z EFSI odrazovány. Kromě toho je nezbytné přijmout další opatření k posílení technické pomoci a propagace EFSI v méně rozvinutých regionech a přechodových regionech.

(17)

Investiční platformy představují důležitý nástroj pro řešení selhání trhu, zejména při financování vícenásobných, regionálních nebo odvětvových projektů, včetně projektů energetické účinnosti a přeshraničních projektů. Dále je důležité podporovat partnerství s národními podpůrnými bankami či institucemi, mimo jiné i za účelem zřizování investičních platforem. V tomto ohledu může významnou úlohu sehrát i spolupráce s finančními zprostředkovateli. V tomto kontextu by EIB případně měla posouzením, výběrem a monitorováním malých dílčích projektů pověřit finanční zprostředkovatele nebo schválené způsobilé jednotky.

(18)

Pokud by posouzením, výběrem a monitorováním malých projektů byli pověřeni finanční zprostředkovatelé nebo schválené způsobilé jednotky, investiční výbor by si neměl ponechávat právo schvalovat využití záruky EU v případě dílčích projektů, které jsou takto financovány EIB, a v případě investičních operací, kdy příspěvek EFSI na takové malé dílčí projekty nedosahuje stanovené hranice. Řídící rada EFSI (dále jen „řídící rada“) by měla případně poskytnout investičnímu výboru pokyny ohledně postupu při hodnocení dílčích projektů nad touto prahovou hodnotou.

(19)

Unie by měla na celé investiční období poskytnout záruku EU, která by neměla nikdy přesáhnout částku 26 000 000 000 EUR, aby mohl EFSI podporovat investice, z čehož nejvýše 16 000 000 000 EUR by mělo být k dispozici nejpozději 5. července 2018.

(20)

Očekává se, že až bude záruka EU zkombinována s částkou 7 500 000 000 EUR, kterou má poskytnout EIB, měla by podpora ze strany EFSI generovat dodatečné investice od EIB a EIF ve výši 100 000 000 000 EUR. Částka 100 000 000 000 EUR má s podporou EFSI vygenerovat minimálně 500 000 000 000 EUR dodatečných investic do reálné ekonomiky do konce roku 2020.

(21)

Za účelem částečného financování příspěvku ze souhrnného rozpočtu Unie do záručního fondu EU na dodatečné investice by měl být učiněn převod z dostupných prostředků Nástroje pro propojení Evropy, stanoveného nařízením (EU) č. 1316/2013, jakož i z příjmů a splátek dluhového nástroje Nástroje pro propojení Evropy a z Evropského fondu 2020 pro energii, změnu klimatu a infrastrukturu (dále jen „fond Marguerite“). Převody z příjmů a splátek vyžadují výjimku z čl. 140 odst. 6 druhého a třetího pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (9), aby se umožnilo jejich použití jiným finančním nástrojem.

(22)

Na základě získaných zkušeností s investicemi podporovanými z EFSI by se cílová částka záručního fondu měla nastavit na 35 % celkových závazků ze záruky EU, aby se zajistila odpovídající úroveň ochrany.

(23)

V souladu s výjimečnou tržní poptávkou po financování malých a středních podniků v rámci EFSI, která má pokračovat, by v rámci EFSI mělo být posíleno okno pro malé a střední podniky. Zvláštní pozornost by měla být věnována sociálním podnikům a sociálním službám, a to i prostřednictvím vývoje a zavádění nových nástrojů, které jsou přiměřené potřebám a charakteristikám odvětví sociálních podniků a sociálních služeb.

(24)

EIB a EIF by měly zajistit, aby si koneční příjemci, včetně malých a středních podniků, byli vědomi existence podpory EFSI, s cílem více zviditelnit záruku EU. V dohodách o poskytnutí podpory z EFSI by měl být viditelně uveden jasný odkaz na EFSI.

(25)

V zájmu zlepšení transparentnosti operací EFSI by měl investiční výbor ve svých rozhodnutích, jež jsou zveřejňována a zpřístupňována, vysvětlit důvody, proč se domnívá, že by určité operaci měla být poskytnuta záruka EU, se zvláštním důrazem na splnění kritéria adicionality. Po podepsání operace pod zárukou EU by měl být zveřejněn srovnávací přehled ukazatelů. Zveřejněné materiály by neměly obsahovat citlivé obchodní informace.

(26)

Investiční výbor by měl používat srovnávací přehled v přísném souladu s tímto nařízením a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/1558 (10) a jeho přílohou jako nástroj nezávislého a transparentního hodnocení, na jehož základě budou pro využívání záruky EU upřednostňovány operace, které dosahují vyššího bodového ohodnocení a přidané hodnoty. EIB by měla stanovit bodové ohodnocení a ukazatele ex ante a sledovat výsledky při ukončení projektu.

(27)

V zájmu kvalitnějšího posuzování projektů by řídící rada měla ve strategické orientaci EFSI stanovit minimální bodové ohodnocení pro každý pilíř ve srovnávacím přehledu.

(28)

Příslušná politika Unie pro jurisdikce, které nespolupracují v daňové oblasti, je stanovena v právních aktech Unie a v závěrech Rady, zejména v příloze závěrů ze dne 8. listopadu 2016, a v jejich následujících aktualizacích.

(29)

Náležitá péče o investiční a finanční operace EIB podle tohoto nařízení by měla zahrnovat důkladnou kontrolu souladu s příslušnými právními předpisy Unie a dohodnutými mezinárodními a unijními standardy pro boj proti praní peněz, financování terorismu, daňovým podvodům a vyhýbání se daňovým povinnostem. EIB by nadto měla v rámci předkládání zpráv o EFSI poskytovat informace o souladu operací EFSI s politikou EIB a EIF pro nespolupracující jurisdikce, jež budou rozčleněné podle jednotlivých zemí, a seznam zprostředkovatelů, s nimiž EIB a EIF spolupracují.

(30)

Je vhodné učinit některá technická upřesnění, pokud jde o obsah dohody o řízení EFSI, o udělování záruky EU a o nástrojích, na něž se dohoda vztahuje, v některých situacích též o pojištění rizika směnných kurzů. Dohoda s EIB o řízení EFSI a o udělování záruky EU by měla být přizpůsobena tak, aby byla v souladu s tímto nařízením.

(31)

Bez ohledu na to, že EIAH má stavět na současných poradenských službách EIB a Komise, a aby mohlo fungovat jako jednotné centrum technického poradenství pro projektové financování v rámci Unie, mělo by být EIAH posíleno a jeho činnost by se také měla zaměřit na aktivní účast na odvětvové a zeměpisné diverzifikaci EFSI, na podporu EIB a národních podpůrných bank či institucí při zahajování a rozvoji operací, zejména v méně rozvinutých regionech a přechodových regionech, a tam, kde je to třeba, na poskytování pomoci se strukturováním poptávky po podpoře EFSI. EIAH by mělo usilovat o uzavření alespoň jedné dohody o spolupráci s národní podpůrnou bankou nebo institucí v každém členském státě. V členských státech, v nichž národní podpůrné banky nebo instituce neexistují, by mělo EIAH na žádost dotčeného členského státu případně poskytovat proaktivní poradenství ve spojitosti se zřízením takové banky nebo instituce. EIAH by mělo věnovat zvláštní pozornost podpoře přípravy projektů, do nichž jsou zapojeny dva nebo více členských států, nebo projektů, které přispívají k dosažení cílů COP21. Mělo by rovněž aktivně přispívat ke zřizování investičních platforem a poskytovat poradenství o kombinování jiných zdrojů financování ze strany Unie s EFSI. V případě nutnosti by se mělo zajistit místní zastoupení EIAH, které by při zohlednění stávajících systémů podpory poskytovalo v dané lokalitě konkrétní proaktivní pomoc přizpůsobenou místním podmínkám.

(32)

Evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik je založen na podrobné analýze plánů jednotlivých členských států v oblasti rozpočtových, makroekonomických a strukturálních reforem a každé zemi poskytuje specifická doporučení. V tomto kontextu by EIB měla informovat Komisi o zjištěných překážkách a problémech, kterým čelí investice v členských státech a které odhalila při provádění investičních operací, na něž se vztahuje toto nařízení. Komise se vyzývá, aby tato zjištění zohlednila mimo jiné při své práci v rámci třetího pilíře investičního plánu.

(33)

K tomu, aby bylo možné odstranit selhání trhu a mezery na trhu, stimulovat dodatečné investice v potřebné výši a podporovat zeměpisnou a regionální vyváženost operací podporovaných z EFSI, je zapotřebí integrovaný a racionalizovaný přístup k podpoře růstu, zaměstnanosti a investic. Náklady na financování z EFSI by měly přispívat k dosažení těchto cílů.

(34)

Mají-li být podpořeny investiční cíle stanovené nařízením (EU) 2015/1017, mělo by být v příslušných případech povzbuzováno kombinování zdrojů se stávajícími fondy, aby se odpovídajícím způsobem zvýhodnily podmínky financování operací EFSI, včetně nákladů.

(35)

V případech, kdy by napjaté podmínky na finančních trzích bránily realizaci životaschopného projektu, nebo pokud by bylo nezbytné usnadnit zřizování investičních platforem nebo financování projektů v odvětvích nebo oblastech, které se potýkají s významným selháním trhu nebo suboptimální investiční situací, měly by EIB a Komise provést změny, zejména pokud jde o odměnu za záruku EU, s cílem přispět ke snížení nákladů na financování operace hrazených příjemcem financování EIB poskytovaného v rámci EFSI, aby se tak usnadnilo její provádění. Obdobná opatření by měla být přijata, pokud by bylo nutné zajistit podporu EFSI pro malé projekty. V případě, že využívání místních nebo regionálních zprostředkovatelů umožňuje snížit náklady financování z EFSI u malých projektů, měla by být zvážena rovněž tato forma financování.

(36)

S ohledem na nutnost zajistit finanční udržitelnost EFSI by snahy o snížení nákladů na financování operací EFSI v obdobích, kdy na finančních trzích panují napjaté podmínky, nebo o pomoc se zřizováním investičních platforem nebo s financováním projektů v odvětvích nebo oblastech, které se potýkají s významným selháním trhu nebo se suboptimální investiční situací, měly být koordinovány s dalšími dostupnými finančními zdroji Unie a s nástroji vytvořenými skupinou EIB.

(37)

Nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) 2015/1017 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

V čl. 2 bodě 4 se písmeno b) nahrazuje tímto:

2)

V článku 4 se odstavec 2 mění takto:

3)

V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Pro účely tohoto nařízení se „adicionalitou“ rozumí podpora takových operací ze strany EFSI, které řeší selhání trhu nebo suboptimální investiční situace a které by v období, během nějž je možné využít záruku EU, nemohly provést EIB, EIF nebo stávající finanční nástroje Unie bez podpory EFSI nebo by je nemohly provést ve stejném rozsahu. Projekty podporované z EFSI podporují obecné cíle uvedené v čl. 9 odst. 2, usilují o vytváření pracovních míst a udržitelný růst a obvykle mají rizikovější profil než projekty podporované v rámci běžných operací EIB. Portfolio EFSI má celkově rizikovější profil než portfolio investic podporovaných EIB v rámci jejích běžných investičních politik před vstupem tohoto nařízení v platnost.

V zájmu lepšího řešení případů selhání trhu nebo suboptimálních investičních situací, a zejména snadnějšího využívání investičních platforem pro malé projekty, a tedy zajištění komplementarity a zamezení vytlačování účastníků téhož trhu mají zvláštní činnosti EIB podporované z EFSI přednostně a v řádně odůvodněných případech:

Aniž je dotčen požadavek týkající se naplňování definice adicionality uvedené v prvním pododstavci, významnými ukazateli adicionality jsou tyto prvky:

4)

Článek 6 se mění takto:

5)

Článek 7 se mění takto:

6)

Článek 9 se mění takto:

7)

V čl. 10 odst. 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:

8)

Článek 11 se mění takto:

9)

Článek 12 se mění takto:

10)

Článek 14 se mění takto:

11)

V článku 16 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   EIB, popřípadě ve spolupráci s EIF, podává Komisi každých šest měsíců zprávu o finančních a investičních operacích EIB, na něž se vztahuje toto nařízení. Tato zpráva zahrnuje posouzení dodržování požadavků ohledně využití záruky EU a souladu s klíčovými ukazateli výkonnosti uvedenými v čl. 4 odst. 2 písm. f) bodu iv). Zpráva také obsahuje statistické, finanční a účetní údaje o každé jednotlivé finanční a investiční operaci EIB a rovněž souhrnné údaje. Jednou ročně jsou ve zprávě rovněž zahrnuty informace o překážkách pro investice, na které EIB narazila při provádění investičních operací, na něž se vztahuje toto nařízení.“

12)

Článek 17 se mění takto:

13)

Článek 18 se mění takto:

14)

V článku 19 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„EIB a EIF informují – nebo informováním pověří finanční zprostředkovatele - konečné příjemce, včetně malých a středních podniků, o existenci podpory EFSI tím, že uvedou tuto informaci na viditelném místě, zejména v případě malých a středních podniků, v příslušné dohodě o poskytnutí podpory z EFSI, čímž se zvýší informovanost veřejnosti a zlepší viditelnost.“

15)

V článku 20 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Pro účely odstavce 1 tohoto článku je Účetnímu dvoru na jeho žádost a v souladu s čl. 287 odst. 3 Smlouvy o fungování EU zajištěn plný přístup k jakémukoli dokumentu či informacím nezbytným k tomu, aby mohl plnit své úkoly.“

16)

V článku 22 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   EIB a EIF v rámci svých finančních a investičních operací, na něž se vztahuje toto nařízení, dodržují příslušné právní předpisy Unie a dohodnuté mezinárodní a unijní standardy, a proto v rámci tohoto nařízení nepodpoří žádné projekty, které přispívají k praní peněz, financování terorismu, vyhýbání se daňovým povinnostem, daňovým podvodům nebo daňovým únikům.

Kromě toho EIB a EIF nezahájí ani neobnoví operace se subjekty registrovanými nebo usazenými v jurisdikcích zařazených na seznam vypracovaný v rámci příslušné politiky Unie týkající se nespolupracujících jurisdikcí nebo v jurisdikcích, které jsou podle čl. 9 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (*3) považovány za vysoce rizikové třetí země či které se skutečně neřídí unijními nebo mezinárodně dohodnutými daňovými standardy týkajícími se transparentnosti a výměny informací.

Při uzavírání dohod s finančními zprostředkovateli uplatňují EIB a EIF v příslušných dohodách požadavky podle tohoto článku a požadují, aby je finanční zprostředkovatelé informovali o jejich dodržování.

Nejpozději po přijetí unijního seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti přezkoumají EIB a EIF svou politiku týkající se nespolupracujících jurisdikcí.

Každý rok poté EIB a EIF předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění své politiky týkající se nespolupracujících jurisdikcí v souvislosti s finančními a investičními operacemi EFSI včetně informací rozčleněných podle jednotlivých zemí a seznamu zprostředkovatelů, s nimiž EIB a EIF spolupracují.

(*3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).“"

17)

V čl. 23 odst. 2 se první a druhá věta prvního pododstavce nahrazují tímto:

„Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 7 odst. 13 a 14 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 4. července 2015. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období.“

18)

Příloha II se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

1)

V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Finanční krytí pro provádění Nástroje pro propojení Evropy na období 2014 až 2020 se stanoví na 30 192 259 000 EUR v běžných cenách. Tato částka se rozdělí takto:

Těmito částkami není dotčeno uplatňování mechanismu flexibility podle nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (*4).

(*4)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).“"

2)

V článku 14 se doplňují nové odstavce, které znějí:

„5.   Odchylně od čl. 140 odst. 6 druhého a třetího pododstavce nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 představují příjmy a splátky z finančních nástrojů vytvořených na základě tohoto nařízení a z finančních nástrojů vytvořených na základě nařízení (ES) č. 680/2007, které byly sloučeny s finančními nástroji vytvořenými na základě tohoto nařízení v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, až do nejvýše 125 000 000 EUR vnitřní účelově vázané příjmy ve smyslu čl. 21 odst. 4 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 pro Evropský fond pro strategické investice zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 (*5).

6.   Odchylně od čl. 140 odst. 6 druhého a třetího pododstavce nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 představují příjmy a splátky z Evropského fondu 2020 pro energii, změnu klimatu a infrastrukturu (dále jen „fond Marguerite“), vytvořeného v souladu s nařízením (ES) č. 680/2007, až do nejvýše 25 000 000 EUR vnitřní účelově vázané příjmy ve smyslu čl. 21 odst. 4 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 pro Evropský fond pro strategické investice zřízený nařízením (EU) 2015/1017.

(*5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 ze dne 25. června 2015 o Evropském fondu pro strategické investice, Evropském centru pro investiční poradenství a Evropském portálu investičních projektů a o změně nařízení (EU) č. 1291/2013 a (EU) č. 1316/2013 – Evropský fond pro strategické investice (Úř. věst. L 169, 1.7.2015, s. 1).“"

27.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 345/53

(1)

Směrnice Rady 91/672/EHS (3) a 96/50/ES (4) představují první kroky směrem k harmonizaci a uznávání odborných kvalifikací členů posádek plavidel ve vnitrozemské plavbě.

(2)

Požadavky na členy posádky plavidel plujících na Rýně nespadají do oblasti působnosti směrnic 91/672/EHS a 96/50/ES a jsou stanoveny Ústřední komisí pro plavbu na Rýně podle Předpisů pro posádky lodí plujících na Rýně.

(3)

Na jiná povolání ve vnitrozemské vodní dopravě než povolání vůdce plavidla se uplatňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES (5). Vzájemné uznávání diplomů a osvědčení podle směrnice 2005/36/ES však není optimálním řešením v případě pravidelných a častých přeshraničních činností vykonávaných v rámci povolání v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, zejména na vnitrozemských vodních cestách propojených s vnitrozemskými vodními cestami jiného členského státu.

(4)

Hodnotící studie, kterou Komise provedla v roce 2014, zdůraznila skutečnost, že omezení oblasti působnosti směrnic 91/672/EHS a 96/50/ES na vůdce plavidel a skutečnost, že osvědčení vydaná v souladu s těmito směrnicemi nejsou automaticky uznávána pro plavbu na Rýně, brání mobilitě členů posádky v odvětví vnitrozemské plavby.

(5)

K usnadnění mobility, zajištění bezpečné plavby a zajištění ochrany lidského života a životního prostředí je nezbytné, aby členové posádky plavidla, a zejména pak osoby pověřené řešením nouzových situací na palubách osobních lodí a osoby podílející se na doplňování paliva u lodí na zkapalněný zemní plyn, měli osvědčení prokazující jejich kvalifikace. Za účelem účinného prosazování by při výkonu povolání měli mít tato osvědčení na plavidle. Tyto úvahy platí rovněž pro mladistvé osoby, u kterých je důležité zajistit ochranu jejich bezpečnosti a zdraví při práci v souladu se směrnicí Rady 94/33/ES (6).

(6)

Sportovní nebo rekreační plavba, provoz převozních lodí, které se nepohybují samostatně, a provoz plavidel používaných ozbrojenými silami nebo zásahovými službami jsou činnostmi, které nevyžadují kvalifikaci podobnou kvalifikacím vyžadovaným pro profesionální plavbu za účelem přepravy zboží a osob. Osoby vykonávající uvedené činnosti by proto neměly spadat do oblasti působnosti této směrnice.

(7)

Vůdci plavidel provozovaných za podmínek, které představují obzvláštní riziko pro bezpečnost, zejména v případě řízení velkých sestav, řízení plavidel na zkapalněný zemní plyn, řízení za snížené viditelnosti, řízení na vnitrozemských vodních cestách námořního charakteru nebo řízení na vodních cestách, které představují zvláštní rizika pro plavbu, by měli mít zvláštní povolení. Pro získání takového povolení by měli vůdci plavidel prokázat zvláštní dodatečnou způsobilost.

(8)

K zajištění bezpečnosti plavby by členské státy měly v souladu s harmonizovanými kritérii určit vnitrozemské vodní cesty námořního charakteru. Požadavky na způsobilost pro plavbu na těchto vodních cestách by měly být stanoveny na úrovni Unie. Aniž by byla zbytečně omezena mobilita vůdců plavidel, měly by mít členské státy v případě, že je to nezbytné pro zajištění bezpečné plavby a ve vhodných případech ve spolupráci s příslušnou evropskou říční komisí, rovněž možnost určit vodní cesty, které představují zvláštní rizika pro plavbu, a to v souladu s harmonizovanými kritérii a postupy podle této směrnice. V tomto případě by měly být související požadavky na způsobilost stanoveny na úrovni jednotlivých členských států.

(9)

S cílem přispět k mobilitě osob podílejících se na provozování plavidel v Unii a s ohledem na skutečnost, že by veškerá osvědčení o kvalifikaci, plavecké služební knížky a lodní deníky vydané v souladu s touto směrnicí měly splňovat požadované minimální normy v souladu s harmonizovanými kritérii, by členské státy měly uznávat odborné kvalifikace osvědčené v souladu s touto směrnicí. Držitelé těchto kvalifikací by proto měli být schopni vykonávat své povolání na všech vnitrozemských vodních cestách Unie.

(10)

Vzhledem k neexistenci přeshraničních činností na některých vnitrozemských vodních cestách a s cílem snížit náklady by členské státy měly mít možnost stanovit, že osvědčení Unie o kvalifikaci nejsou povinná na vnitrostátních vodních cestách, které nejsou napojeny na splavné vnitrozemské vodní cesty jiného členského státu. Osvědčení Unie by však měla umožňovat přístup k plavebním činnostem na uvedených nepropojených vodních cestách.

(11)

Směrnice 2005/36/ES je i nadále použitelná pro členy posádky plavidla, na něž se nevztahuje povinnost mít osvědčení Unie o kvalifikaci vydané v souladu s touto směrnicí, a je nadále použitelná i pro kvalifikace pro vnitrozemskou vodní dopravu, na něž se tato směrnice nevztahuje.

(12)

Pokud členské státy udělí výjimky z povinnosti mít osvědčení Unie o kvalifikaci, měly by uznávat osvědčení Unie o kvalifikaci pro osoby působící na jejich vnitrostátních vodních cestách, jež nejsou napojeny na splavnou síť jiného členského státu, v němž je tato výjimka uplatněna. Tyto členské státy by v souvislosti s těmito vnitrozemskými vodními cestami rovněž měly zajistit, aby byly údaje týkající se doby plavby a uskutečněných plaveb potvrzeny v plaveckých služebních knížkách držitelů osvědčení Unie o kvalifikaci, pokud o to členové posádky požádají. Kromě toho by tyto členské státy měly přijmout a prosazovat příslušná opatření a sankce pro předcházení podvodům a jiným nezákonným praktikám, v souvislosti s osvědčeními Unie o kvalifikaci a plaveckými služebními knížkami na těchto nenapojených vnitrozemských vodních cestách.

(13)

Členské státy, které uplatňují výjimky z povinnosti mít osvědčení Unie o kvalifikaci, by měly mít možnost pozastavit platnost osvědčení Unie o kvalifikaci pro osoby působící na jejich vnitrostátních vodních cestách, jež nejsou napojeny na splavnou síť jiného členského státu, v němž je tato výjimka uplatněna.

(14)

Členský stát, jehož žádná vnitrozemská vodní cesta není napojena na splavnou síť jiného členského státu, který se rozhodne nevydávat osvědčení Unie o kvalifikaci podle této směrnice, by byl vázán nepřiměřenou a zbytečnou povinností, pokud by musel provádět a uplatňovat všechna ustanovení této směrnice. Tomuto členskému státu by proto měla být udělena výjimka z povinnosti provést a uplatňovat ustanovení týkající se osvědčování kvalifikací po dobu, kdy se rozhodne nevydávat osvědčení Unie o kvalifikaci. Tento členský stát by však měl mít povinnost uznávat osvědčení Unie o kvalifikaci na svém území s cílem podpořit mobilitu pracovníků uvnitř Unie, snížit administrativní zátěž spojenou s mobilitou pracovních sil a zvýšit přitažlivost tohoto povolání.

(15)

V řadě členských států je vnitrozemská plavba občasnou činností, která je pouze místní nebo sezónní povahy a je vykonávána na vodních cestách bez napojení na další členské státy. I v těchto členských státech by měla být dodržována zásada uznávání profesních osvědčení podle této směrnice, administrativní zátěž by však měla být přiměřená. Prováděcí nástroje jako databáze a registry by vedly ke značné administrativní zátěži, aniž by znamenaly skutečný přínos, neboť tok informací mezi členskými státy lze zajistit rovněž jinými způsoby spolupráce. Je proto odůvodněné umožnit dotčeným členským státům, aby provedly pouze minimální ustanovení nezbytná pro uznávání profesních osvědčení vydaných v souladu s touto směrnicí.

(16)

V některých členských státech je vnitrozemská plavba technicky nemožná. Pokud by po těchto členských státech bylo vyžadováno, aby provedly tuto směrnici, znamenalo by to tedy pro ně nepřiměřenou administrativní zátěž.

(17)

Je důležité, aby odvětví vnitrozemské plavby dokázalo poskytnout programy zaměřené jednak na udržení osob starších 50 let a jednak na zlepšení dovedností a zaměstnatelnosti mladých lidí.

(18)

Komise by měla zajistit rovné podmínky pro všechny členy posádky provozující svou živnost výhradně a pravidelně v Unii a měla by zastavit sestupnou spirálu v oblasti mezd, jakož i diskriminaci na základě státní příslušnosti, místa bydliště či státu vlajky.

(19)

Vzhledem k zavedené spolupráci mezi Unií a Ústřední komisí pro plavbu na Rýně od roku 2003, jež vedla ke zřízení Evropského výboru pro vypracování norem pro vnitrozemskou plavbu (CESNI) pod záštitou Ústřední komise pro plavbu na Rýně, a s cílem zjednodušit právní rámce upravující odborné kvalifikace v Evropě by osvědčení o kvalifikaci, plavecké služební knížky a lodní deníky vydané v souladu s Předpisy pro posádky lodí plujících na Rýně, jež stanoví požadavky, které jsou totožné s požadavky této směrnice, měly být platné na všech vnitrozemských vodních cestách Unie. Tyto osvědčení o kvalifikaci, plavecké služební knížky a lodní deníky vydané třetími zeměmi by měly být v Unii uznávány pod podmínkou vzájemnosti.

(20)

Je důležité, aby zaměstnavatelé při zaměstnávání členů posádky plavidla v Unii, kteří mají osvědčení o kvalifikaci, služební knížky a lodní deníky, které byly vydány třetími zeměmi a uznány příslušnými orgány v Unii, uplatňovali sociální a pracovněprávní předpisy členského státu, ve kterém je činnost vykonávána.

(21)

Za účelem dalšího odstranění překážek mobility pracovních sil a dalšího zjednodušení právních rámců upravujících odborné kvalifikace v Evropě mohou být na všech vodních cestách Unie uznávána i osvědčení o kvalifikaci, plavecké služební knížky nebo lodní deníky vydané třetí zemí podle požadavků, jež jsou totožné s požadavky stanovenými v této směrnici, s výhradou posouzení Komisí a uznávání dokladů vydaných v souladu s touto směrnicí ze strany dotyčné třetí země.

(22)

Členské státy by měly osvědčení o kvalifikaci vydávat pouze osobám, které splňují požadavek minimální úrovně způsobilosti, minimálního věku, zdravotní způsobilosti a doby plavby vyžadované pro získání konkrétní kvalifikace.

(23)

Je důležité, aby Komise a členské státy podporovaly mladé lidi v jejich úsilí o získání odborné kvalifikace ve vnitrozemské plavbě a aby stanovily konkrétní opatření na podporu činností sociálních partnerů v tomto ohledu.

(24)

Aby bylo zajištěno vzájemné uznávání kvalifikací, měla by být osvědčení o kvalifikaci založena na kompetencích, které jsou pro provozování plavidel nezbytné. Členské státy by měly zajistit, aby osoby, které získají osvědčení o kvalifikaci, měly příslušné minimální úrovně způsobilosti, jež jsou ověřeny na základě odpovídajícího posouzení. Tato posouzení by mohla mít podobu administrativní zkoušky, nebo by mohla být součástí schválených výcvikových programů prováděných v souladu se společnými normami, aby byla u jednotlivých kvalifikací ve všech členských státech zajištěna srovnatelná minimální úroveň způsobilosti.

(25)

Při plavbě na vnitrozemských vodních cestách Unie by vůdci plavidel měli být schopni uplatňovat znalost pravidel provozu na vnitrozemských vodních cestách, jako je Evropský předpis pro vnitrozemské vodní cesty (CEVNI) nebo jiné příslušné dopravní předpisy, a příslušných pravidel pro obsazení plavidla posádkou, včetně doby odpočinku, jak jsou stanovena v právních předpisech Unie nebo ve vnitrostátních právních předpisech nebo ve zvláštních předpisech dohodnutých na regionální úrovni, jako jsou Předpisy pro posádky lodí plujících na Rýně.

(26)

S ohledem na odpovědnost za bezpečnost při výkonu povolání vůdce plavidla, vedení plavidla pomocí radaru a doplňování paliva u plavidel na zkapalněný zemní plyn nebo řízení těchto plavidel je nutné ověřit, zda bylo skutečně dosaženo požadované úrovně způsobilosti, a to prostřednictvím praktických zkoušek. V zájmu dalšího usnadnění hodnocení způsobilosti by mohly být tyto praktické zkoušky prováděny s použitím schválených simulátorů.

(27)

Pro zajištění bezpečnosti vnitrozemské plavby má klíčový význam způsobilost k obsluze palubního rádiového zařízení. Je zapotřebí, aby členské státy vybízely všechny členy posádky, kteří by případně museli řídit plavidlo, k absolvování odborné přípravy a získání osvědčení o obsluze těchto rádiových zařízení. V případě vůdců plavidel a kormidelníků by taková odborná příprava a osvědčení měly být povinné.

(28)

Schválení výcvikových programů je nezbytné k ověření toho, zda jsou tyto programy v souladu se společnými minimálními požadavky, pokud jde o obsah a organizaci. Tento soulad umožňuje odstranit zbytečné překážky přístupu k tomuto povolání, jelikož zabraňuje tomu, aby osoby, které již získaly potřebné dovednosti během odborného výcviku, musely zbytečně skládat další zkoušku. Existence schválených výcvikových programů by mohla usnadnit rovněž vstup pracovníků s předchozí praxí v jiných odvětvích do odvětví vnitrozemské plavby, jelikož by tito pracovníci mohli využít zvláštní výcvikové programy, které přihlížejí k již získaným způsobilostem.

(29)

V zájmu dalšího usnadnění mobility vůdců plavidel by členské státy po dohodě s členským státem, v němž se nachází úsek vnitrozemské vodní cesty se zvláštními riziky, měly mít možnost posoudit způsobilost potřebnou pro plavbu na tomto úseku vnitrozemské vodní cesty.

(30)

Dobu plavby je třeba ověřit pomocí potvrzených údajů v plaveckých služebních knížkách. Aby bylo možné provádět takovéto ověřování, měly by členské státy vydávat plavecké služební knížky a lodní deníky a zajistit, aby lodní deníky obsahovaly záznam o plavbách plavidel. Zdravotní způsobilost uchazeče by měla být osvědčena autorizovaným lékařem.

(31)

Pokud činnosti související s nakládkou a vykládkou vyžadují aktivní navigační operace, jako je bagrování nebo manévrování mezi místem nakládky či vykládky, měly by členské státy považovat dobu provádění těchto činností za dobu plavby a jako takovou ji zaznamenávat.

(32)

Pokud opatření stanovená touto směrnicí vyžadují zpracovávání osobních údajů, mělo by se toto zpracování provádět v souladu s právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů, zejména s nařízeními Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (7) a (EU) 2016/679 (8).

(33)

S cílem přispět k účinné správě osvědčení o kvalifikaci by členské státy měly určit příslušné orgány pro uplatňování této směrnice a vytvořit registry pro záznam údajů o osvědčeních o kvalifikaci, plaveckých služebních knížkách a lodních denících. V zájmu snazší výměny informací mezi členskými státy a s Komisí za účelem uplatňování, prosazování a hodnocení této směrnice, jakož i pro statistické účely a k zajištění bezpečnosti a snadnosti plavby by členské státy měly tyto informace, včetně údajů o osvědčeních o kvalifikaci, plaveckých služebních knížkách a lodních denících, zaznamenávat v databázi spravované Komisí. Komise by měla při spravování této databáze náležitě respektovat zásady ochrany osobních údajů.

(34)

Orgány, včetně orgánů ve třetích zemích, vydávající osvědčení o kvalifikaci, plavecké služební knížky a lodní deníky v souladu s pravidly, která jsou shodná s pravidly stanovenými v této směrnici, zpracovávají osobní údaje. Orgány podílející se na uplatňování a prosazování této směrnice a v případě potřeby mezinárodní organizace, které stanovily tato shodná pravidla, by rovněž měly mít přístup k databázi spravované Komisí za účelem hodnocení této směrnice, pro statistické účely, k zajištění bezpečnosti a snadnosti plavby a v zájmu snazší výměny informací mezi těmito orgány. Tento přístup by však měl podléhat přiměřené úrovni ochrany údajů, především v případě osobních údajů, a v případě třetích zemí a mezinárodních organizací také zásadě vzájemnosti.

(35)

V zájmu další modernizace odvětví vnitrozemské vodní dopravy a snížení administrativní zátěže a při současném zajištění toho, aby byly doklady méně zmanipulovatelné, by Komise po přijetí této směrnice a s ohledem na zásadu zdokonalení tvorby právních předpisů měla zvážit posouzení možnosti nahradit tištěnou podobu osvědčení Unie o kvalifikaci, plaveckých služebních knížek a lodních deníků elektronickými nástroji, jako jsou elektronické profesní průkazy a elektronické lodní doklady.

(36)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o vyjádření nesouhlasu, v případech, kde je to vhodné, se zamýšleným přijetím požadavků na způsobilost, které se týkají zvláštních rizik na určitých úsecích vnitrozemských vodních cest, ze strany členského státu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9).

(37)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přijímání vzorů pro vydávání osvědčení Unie o kvalifikaci, osvědčení o praktické zkoušce, plaveckých služebních knížek a lodních deníků a přijímání rozhodnutí o uznávání podle článku 10. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(38)

Za účelem stanovení minimálních harmonizovaných norem pro osvědčování kvalifikací, snazší výměny informací mezi členskými státy a snazšího uplatňování, monitorování a hodnocení této směrnice ze strany Komise by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o stanovení norem způsobilosti, norem zdravotní způsobilosti, norem pro praktické zkoušky, norem pro schvalování simulátorů a norem pro stanovení vlastností a podmínek používání databáze spravované Komisí za účelem uchovávání kopie klíčových údajů týkajících se osvědčení Unie o kvalifikaci, plaveckých služebních knížek, lodních deníků a uznaných dokladů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti prováděla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (10). Zejména obdrží Evropský parlament a Rada pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a odborníci těchto dvou orgánů mají soustavně přístup na zasedání odborných skupin Komise, které se přípravě aktů v přenesené pravomoci věnují.

(39)

Přechodná opatření by měla odstranit nejen problém spojený s osvědčeními vydanými vůdcům plavidel v souladu se směrnicí 96/50/ES, s Předpisy pro posádky lodí plujících na Rýně nebo s některými vnitrostátními právními předpisy, ale i problém spojený s osvědčeními vydanými jiným kategoriím členů posádky plavidla, jež spadají do oblasti působnosti této směrnice. Tato opatření by měla pokud možno zaručit dříve přiznané nároky a poskytnout kvalifikovaným členům posádky přiměřený čas na podání žádosti o osvědčení Unie o kvalifikaci. Tato opatření by proto měla stanovit odpovídající období, během nějž lze na vnitrozemských vodních cestách Unie tato osvědčení nadále používat, pokud byla platná před uplynutím lhůty pro provedení. Tato opatření by rovněž měla zajistit pro všechna tato osvědčení systém přechodu na nová pravidla, zejména pokud jde o plavbu místního významu.

(40)

Harmonizace právních předpisů v oblasti odborných kvalifikací ve vnitrozemské plavbě v Evropě je usnadňována prostřednictvím úzké spolupráce mezi Unií a Ústřední komisí pro plavbu na Rýně a rozvíjením norem vypracovaných Evropským výborem pro vypracování norem pro vnitrozemskou plavbu (dále jen „výbor CESNI“). Výbor CESNI, který je otevřen odborníkům ze všech členských států, vypracovává normy v oblasti vnitrozemské plavby, a to i normy pro odborné kvalifikace. Do navrhování a vypracovávání norem výboru CESNI by se měly plně zapojit evropské říční komise, příslušné mezinárodní organizace, sociální partneři a profesní sdružení. Jsou-li podmínky stanovené v této směrnici splněny, měla by Komise na normy výboru CESNI odkazovat při přijímání prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci v souladu s touto směrnicí.

(41)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společného rámce pro uznávání minimálních odborných kvalifikací v odvětví vnitrozemské plavby, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(42)

Aby bylo dosaženo vyváženějšího zastoupení žen a mužů v odvětví vnitrozemské vodní dopravy, je třeba podporovat přístup žen k příslušným kvalifikacím a tomuto povolání.

(43)

Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie musí být informace, které jsou členské státy povinny poskytovat Komisi při provádění směrnice do vnitrostátního práva, jasné a přesné. Platí to i pro tuto směrnici, která pro provedení do vnitrostátního práva stanoví konkrétní cílený přístup.

(44)

Směrnice 91/672/EHS a 96/50/ES by proto měly být zrušeny,

a)

lodi o délce 20 a více metrů;

b)

lodi, jejichž objem vyjádřený jako součin délky, šířky a ponoru dosahuje 100 metrů krychlových a více;

c)

remorkéry a tlačné remorkéry určené k:

d)

osobní lodě;

e)

plavidla, která musí mít osvědčení o schválení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES (11);

f)

plovoucí stroje.

a)

plaví pro sport nebo rekreaci;

b)

podílejí na provozu převozních lodí nepohybujících se samostatně;

c)

podílejí na provozu plavidel používaných ozbrojenými silami, silami určenými k udržování veřejného pořádku, civilní ochranou, správami vodních cest, požárními službami a dalšími zásahovými službami.

a)

výlučně v rámci omezených cest místního významu, kdy vzdálenost od místa odjezdu nepřesahuje v žádném okamžiku deset kilometrů; nebo

b)

v rámci cest sezónní povahy.

1)

„vnitrozemskou vodní cestou“ vodní cesta jiná než moře určená pro plavbu plavidel uvedených v článku 2;

2)

„plavidlem“ loď nebo plovoucí stroj;

3)

„lodí“ plavidlo vnitrozemské plavby nebo námořní loď;

4)

„remorkérem“ loď postavená k vlečení;

5)

„tlačným remorkérem“ loď postavená k pohonu plavidel tlačné sestavy;

6)

„osobní lodí“ loď postavená a vybavená pro přepravu více než dvanácti cestujících;

7)

„osvědčením Unie o kvalifikaci“ osvědčení vydané příslušným orgánem, které potvrzuje, že dotyčná osoba splňuje požadavky této směrnice;

8)

„úmluvou STCW“ úmluva STCW vymezená v čl. 1 bodě 21 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/106/ES (12);

9)

„členy posádky plavidla“ osoby podílející se na obecném provozování plavidla na vnitrozemských vodních cestách Unie, které plní různé úkoly související s plavbou, řízením provozu plavidla, manipulací s nákladem a jeho zajištění, přepravou cestujících, strojní službou, údržbou a opravami, komunikací, ochranou zdraví a bezpečnosti a ochranou životního prostředí, vyjma osob přidělených výhradně k obsluze motorů, jeřábů nebo elektrického a elektronického zařízení;

10)

„osvědčením radisty“ vnitrostátní osvědčení vydané členským státem v souladu s radiotelekomunikačním řádem připojeným k Mezinárodní úmluvě o telekomunikacích, které opravňuje k provozování rádiové stanice na plavidle vnitrozemské plavby;

11)

„odborníkem na přepravu cestujících“ osoba sloužící na palubě dané lodi, která je oprávněna přijímat opatření v nouzových situacích na palubě osobních lodí;

12)

„odborníkem na zkapalněný zemní plyn“ osoba, která má oprávnění podílet se na čerpání paliva na plavidle používajícím zkapalněný zemní plyn jako palivo, nebo vůdce plavidla, který takové plavidlo vede;

13)

„vůdcem plavidla“ člen posádky plavidla, který má oprávnění k řízení plavidla na vnitrozemských vodních cestách členských států a který má na palubě plavidla celkovou odpovědnost, mimo jiné za posádku, cestující a náklad;

14)

„zvláštním rizikem“ riziko pro bezpečnost způsobené zvláštními plavebními podmínkami, které vyžadují, aby způsobilost vůdců plavidel převyšovala rámec způsobilosti, která se předpokládá podle obecných norem způsobilosti pro řídicí úroveň;

15)

„způsobilostí“ prokázaná schopnost používat znalosti a dovednosti vyžadované podle zavedených norem pro řádné plnění úkolů, které jsou nezbytné při provozování plavidel vnitrozemské plavby;

16)

„řídicí úrovní“ úroveň odpovědnosti spojená s výkonem funkce vůdce plavidla a zajišťováním toho, aby další členové posádky plavidla řádně plnili všechny úkoly při provozování plavidla;

17)

„provozní úrovní“ úroveň odpovědnosti spojená s výkonem funkce lodníka, kvalifikovaného lodníka nebo kormidelníka a kontrolou plnění všech úkolů v rámci vymezené oblasti odpovědnosti této osoby v souladu s náležitými postupy a pod vedením osoby vykonávající funkce na řídicí úrovni;

18)

„velkou sestavou“ tlačná sestava, jejíž výsledná plocha celkové délky a celkové šířky je 7 000 čtverečních metrů nebo více;

19)

„plaveckou služební knížkou“ osobní evidence obsahující údaje o pracovních zkušenostech člena posádky, zejména o době plavby a uskutečněných plavbách;

20)

„lodním deníkem“ oficiální záznam o plavbách, které plavidlo a jeho posádka uskutečnily;

21)

„aktivní plaveckou služební knížkou“ nebo „aktivním lodním deníkem“ plavecká služební knížka nebo lodní deník, do nichž lze zaznamenávat údaje;

22)

„dobou plavby“ doba měřená ve dnech, kterou člen posádky plavidla strávil na palubě během plavby na plavidle na vnitrozemských vodních cestách, včetně činností souvisejících s nakládkou a vykládkou vyžadujících aktivní navigační operace, a která je potvrzena příslušným orgánem;

23)

„plovoucím strojem“ zařízení schopné plavby vybavené mechanickým pracovním zařízením, např. jeřáby, bagry, beranidly nebo elevátory;

24)

„délkou“ maximální délka trupu plavidla v metrech, bez kormidla a příďového čelenu;

25)

„šířkou“ maximální šířka trupu plavidla v metrech, měřená z vnější strany obšívky (bez kolesnic, odrazných trámů apod.);

26)

„ponorem“ svislá vzdálenost v metrech mezi nejnižším bodem lodního trupu bez ohledu na kýl nebo jiné pevně uchycené příslušenství a rovinou největšího přípustného ponoru;

27)

„sezónní plavební činností“ plavební činnost, která je vykonávána po dobu nejvýše šesti měsíců v každém roce.

a)

řídí plavidlo na vodních cestách, které byly klasifikovány jako vnitrozemské vodní cesty námořního charakteru podle článku 8;

b)

řídí plavidlo na vodních cestách, které byly určeny jako úseky vnitrozemských vodních cest se zvláštními riziky podle článku 9;

c)

vedou plavidlo pomocí radaru;

d)

řídí plavidlo používající zkapalněný zemní plyn jako palivo;

e)

řídí velké sestavy.

a)

je použitelná Úmluva o mezinárodních pravidlech pro zabránění srážkám na moři;

b)

bóje a značky odpovídají námořnímu systému;

c)

na vnitrozemské vodní cestě je nutná pozemní navigace; nebo

d)

pro plavbu po vnitrozemské vodní cestě je nezbytné námořní zařízení, jehož obsluha vyžaduje zvláštní znalosti.

a)

často se měnícím směrem a rychlostí proudu;

b)

hydromorfologickými vlastnostmi vnitrozemské vodní cesty a neexistencí odpovídajících informačních služeb plavebních drah na vnitrozemské vodní cestě nebo vhodných map;

c)

existencí zvláštního místního dopravního předpisu, který je odůvodněn zvláštními hydromorfologickými vlastnostmi vnitrozemské vodní cesty; nebo

d)

častým výskytem nehod na určitém úseku vnitrozemské vodní cesty, který je připisován nedostatku způsobilosti, na niž se nevztahují normy uvedené v článku 17.

a)

své totožnosti;

b)

splnění minimálních požadavků stanovených v příloze I, pokud jde o věk, způsobilost, administrativní soulad a dobu plavby, určených pro kvalifikaci, o kterou žádají;

c)

případně splnění norem zdravotní způsobilosti v souladu s článkem 23.

a)

své totožnosti;

b)

splnění minimálních požadavků stanovených v příloze I, pokud jde o věk, způsobilost, administrativní soulad a dobu plavby, určených pro zvláštní povolení, o které žádají;

c)

vlastnictví osvědčení Unie o kvalifikaci vůdce plavidla nebo osvědčení uznaného podle čl. 10 odst. 2 a 3 či splnění minimálních požadavků vztahujících se na osvědčení Unie o kvalifikaci vůdce plavidla, které jsou stanoveny v této směrnici.

a)

své totožnosti;

b)

splnění požadavků na způsobilost stanovených v souladu s článkem 20 s ohledem na zvláštní rizika v daném úseku vnitrozemské vodní cesty, pro nějž se požaduje povolení;

c)

vlastnictví osvědčení Unie o kvalifikaci vůdce plavidla nebo osvědčení uznaného podle čl. 10 odst. 2 a 3 či splnění minimálních požadavků vztahujících se na osvědčení Unie o kvalifikaci vůdce plavidla, které jsou stanoveny v této směrnici.

a)

pro osvědčení Unie o kvalifikaci člena posádky plavidla a pro zvláštní povolení jiná než ta, která jsou uvedena v čl. 6 písm. d), předloženy uspokojivé písemné doklady uvedené v čl. 11 odst. 1 písm. a) a c);

b)

pro osvědčení Unie o kvalifikaci pro specifické druhy provozu předloženy uspokojivé písemné doklady uvedené v čl. 11 odst. 1 písm. a) a b).

a)

v rámci odpovědnosti správního orgánu v souladu s článkem 18, nebo

b)

jako součást výcvikového programu schváleného v souladu s článkem 19.

a)

osvědčení Unie o kvalifikaci vůdce plavidla;

b)

zvláštního povolení pro vedení plavidla pomocí radaru, jak je uvedeno v čl. 6 písm. c);

c)

osvědčení Unie o kvalifikaci odborníka na zkapalněný zemní plyn;

d)

osvědčení Unie o kvalifikaci odborníka na přepravu cestujících.

a)

cíle výcviku, vzdělávací obsah, výukové metody a prostředky, postupy, případně včetně použití simulátorů, a pedagogické materiály jsou náležitě zdokumentovány a umožňují žadatelům dosáhnout norem způsobilosti uvedených v čl. 17 odst. 1;

b)

programy posuzování příslušných kompetencí provádějí kvalifikované osoby s důkladnou znalostí výcvikového programu;

c)

zkoušku za účelem ověření splnění norem způsobilosti uvedených v čl. 17 odst. 1 provádějí kvalifikovaní zkoušející, u nichž nedochází ke střetu zájmů.

a)

omezeném počtu plaveb uskutečněných na dotyčném úseku;

b)

zkoušce na simulátoru;

c)

zkoušce ve formě otázek s výběrem odpovědi;

d)

ústní zkoušce; nebo

e)

kombinaci způsobů uvedených v písmenech a) až d).

a)

své první osvědčení Unie o kvalifikaci člena posádky plavidla;

b)

své osvědčení Unie o kvalifikaci vůdce plavidla;

c)

obnovení svého osvědčení Unie o kvalifikaci člena posádky plavidla, jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 3 tohoto článku.

a)

uplatňování, prosazování a hodnocení této směrnice;

b)

výměny informací mezi orgány, které mají přístup k databázi uvedené v článku 25, a Komisí;

c)

tvorby statistik.

a)

pokyny ke kódování údajů v databázi;

b)

přístupová práva uživatelů, případně s rozlišením podle kategorií uživatelů, druhu přístupu a účelu použití údajů;

c)

maximální dobu uchovávání údajů v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, případně s rozlišením podle jednotlivých druhů dokladů;

d)

pokyny týkající se provozování databáze a její vztah k registrům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku.

a)

jsou splněny požadavky stanovené v článku 9 nařízení (ES) č. 45/2001; a

b)

třetí země nebo mezinárodní organizace neomezují členskému státu nebo Komisi přístup ke svým příslušným databázím.

a)

organizovat zkoušky uvedené v článku 18 a dohlížejí na ně;

b)

schvalovat výcvikové programy uvedené v článku 19;

c)

schvalovat simulátory uvedené v článku 21;

d)

vydávat, obnovovat, pozastavovat platnost nebo odnímat osvědčení a vydávat zvláštní povolení uvedená v článcích 4, 5, 6, 11, 12, 13, 14 a 38, jakož i plavecké služební knížky a lodní deníky uvedené v článku 22;

e)

potvrzovat dobu plavby v plaveckých služebních knížkách uvedených v článku 22;

f)

určovat lékaře, kteří mohou vydávat osvědčení zdravotní způsobilosti podle článku 23;

g)

vést registry uvedené v článku 25;

h)

odhalovat podvody a jiné nezákonné praktiky uvedené v článku 29 a bojovat proti nim.

a)

vydávání, obnovování, pozastavování platnosti a odnímání osvědčení Unie o kvalifikaci, plaveckých služebních knížek a lodních deníků;

b)

veškeré výcvikové kurzy a programy;

c)

zkoušky a posouzení prováděné členským státem nebo v rámci jeho pravomoci; a

d)

kvalifikaci a praxi vyžadovanou u školitelů a zkoušejících.

a)

tyto normy jsou dostupné a aktualizované;

b)

tyto normy jsou v souladu s platnými požadavky stanovenými v přílohách;

c)

zájmy Unie nejsou ohroženy změnami v rozhodovacím procesu výboru CESNI.

a)

tyto normy jsou dostupné a aktualizované;

b)

tyto normy splňují požadavky stanovené v přílohách, které se na ně vztahují;

c)

zájmy Unie nejsou ohroženy změnami v rozhodovacím procesu výboru CESNI.

a)

v případě osvědčení Unie o kvalifikaci lodníka: doba plavby v délce 540 dnů včetně nejméně 180 dnů ve vnitrozemské plavbě;

b)

v případě osvědčení Unie o kvalifikaci kvalifikovaného lodníka: doba plavby v délce 900 dnů včetně nejméně 540 dnů ve vnitrozemské plavbě;

c)

v případě osvědčení Unie o kvalifikaci kormidelníka: doba plavby v délce 1 080 dnů včetně nejméně 720 dnů ve vnitrozemské plavbě.

a)

vnitrozemská plavba probíhá na začátku nebo na konci dopravní plavby po moři; a

b)

členský stát na dotčených vnitrozemských vodních cestách uznal osvědčení uvedená v tomto odstavci alespoň na dobu pěti let ke dni 16. ledna 2018.