ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 328

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Ročník 60
12. prosince 2017


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/2278 ze dne 4. září 2017, kterým se mění příloha I nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropské unii

1

 

*

Nařízení Komise (EU) 2017/2279 ze dne 11. prosince 2017, kterým se mění přílohy II, IV, VI, VII a VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 o uvádění na trh a používání krmiv ( 1 )

3

 

*

Prováděcí nařízení (EU) 2017/2280 ze dne 11. prosince 2017, kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/220, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropské unii

12

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2281 ze dne 11. prosince 2017, kterým se povoluje zvýšit mezní hodnoty obohacování vína vyrobeného z vinných hroznů sklizených v roce 2017 v některých vinařských oblastech Německa a ve všech vinařských oblastech Dánska, Nizozemska a Švédska

17

 

 

ROZHODNUTÍ

 

*

Rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/2282 ze dne 11. prosince 2017, kterým se mění rozhodnutí 2010/788/SZBP o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo

19

 

*

Rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/2283 ze dne 11. prosince 2017 na podporu globálního mechanismu hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva za účelem omezení rizika nedovoleného obchodu s nimi (iTrace III)

20

 

*

Rozhodnutí Rady (EU) 2017/2284 ze dne 11. prosince 2017 o poskytnutí podpory státům afrického, asijsko-tichomořského a latinskoamerického a karibského regionu, aby se zúčastnily konzultačního procesu odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro smlouvu o zákazu výroby štěpných materiálů

32

 

*

Rozhodnutí Komise (EU) 2017/2285 ze dne 6. prosince 2017 o změně příručky pro uživatele, která stanoví kroky nutné k účasti v systému EMAS podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (oznámeno pod číslem C(2017) 8072)  ( 1 )

38

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/2286 ze dne 6. prosince 2017 o uznávání souladu požadavků systému environmentálního řízení Eco-lighthouse s odpovídajícími požadavky systému pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) podle článku 45 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (oznámeno pod číslem C(2017) 8082)  ( 1 )

87

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/2287 ze dne 8. prosince 2017 o stanovení formulářů, jež se budou používat při dovozu rtuti a některých směsí rtuti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 o rtuti (oznámeno pod číslem C(2017) 8190)  ( 1 )

118

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/2288 ze dne 11. prosince 2017 o určení technických specifikací IKT, na něž se odkazuje při zadávání veřejných zakázek ( 1 )

123

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/2289 ze dne 11. prosince 2017, kterým se mění příloha prováděcího rozhodnutí (EU) 2017/247 o ochranných opatřeních v souvislosti s ohnisky vysoce patogenní influenzy ptáků v určitých členských státech (oznámeno pod číslem C(2017) 8631)  ( 1 )

126

 

 

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

 

*

Rozhodnutí Smíšeného výboru zřízeného Dohodou o vzájemném uznávání mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými č. 52/2017 ze dne 24. listopadu 2017 o zařazení subjektů posuzování shody do seznamu v odvětvové příloze o elektromagnetické kompatibilitě [2017/2290]

136

 

*

Rozhodnutí Smíšeného výboru zřízeného Dohodou o vzájemném uznávání mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými č. 53/2017 ze dne 24. listopadu 2017 o zařazení subjektů posuzování shody do seznamu v odvětvové příloze o elektromagnetické kompatibilitě [2017/2291]

138

 

*

Rozhodnutí Smíšeného výboru zřízeného Dohodou o vzájemném uznávání mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými č. 54/2017 ze dne 24. listopadu 2017 o zařazení subjektů posuzování shody do seznamu v odvětvové příloze o elektromagnetické kompatibilitě [2017/2292]

140

 

 

Opravy

 

*

Oprava nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 518/2014 ze dne 5. března 2014 o změně nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1059/2010, (EU) č. 1060/2010, (EU) č. 1061/2010, (EU) č. 1062/2010, (EU) č. 626/2011, (EU) č. 392/2012, (EU) č. 874/2012, (EU) č. 665/2013, (EU) č. 811/2013 a (EU) č. 812/2013 s ohledem na označování výrobků spojených se spotřebou energie energetickými štítky na internetu ( Úř. věst. L 147, 17.5.2014 )

142

 


 

(1)   Text s významem pro EHP.

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/1


NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/2278

ze dne 4. září 2017,

kterým se mění příloha I nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropské unii

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropské unii (1), a zejména na článek 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 1217/2009 obsahuje seznam oblastí zemědělské účetní datové sítě (dále jen „oblasti datové sítě“) v jednotlivých členských státech.

(2)

V souladu s uvedenou přílohou je Německo rozděleno do 16 oblastí. Pro účely nařízení (ES) č. 1217/2009 požádalo Německo o sloučení oblastí datové sítě Schleswig-Holstein a Hamburg v jednu oblast datové sítě: Schleswig-Holstein/Hamburg.

(3)

Nařízení (ES) č. 1217/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Aktualizovaný seznam oblastí datové sítě stanovený tímto nařízením by měl být použitelný počínaje účetním obdobím 2018,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Příloha I nařízení (ES) č. 1217/2009 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od účetního období 2018.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 4. září 2017.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 27.


PŘÍLOHA

V příloze I nařízení (ES) č. 1217/2009 se seznam oblastí datové sítě týkajících se Německa nahrazuje tímto:

„Německo

1.

Schleswig-Holstein/Hamburg

2.

Niedersachsen

3.

Bremen

4.

Nordrhein-Westfalen

5.

Hessen

6.

Rheinland-Pfalz

7.

Baden-Württemberg

8.

Bayern

9.

Saarland

10.

Berlin

11.

Brandenburg

12.

Mecklenburg-Vorpommern

13.

Sachsen

14.

Sachsen-Anhalt

15.

Thüringen“


12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/3


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2017/2279

ze dne 11. prosince 2017,

kterým se mění přílohy II, IV, VI, VII a VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 o uvádění na trh a používání krmiv

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 a o zrušení směrnice Rady 79/373/EHS, směrnice Komise 80/511/EHS, směrnic Rady 82/471/EHS, 83/228/EHS, 93/74/EHS, 93/113/ES a 96/25/ES a rozhodnutí Komise 2004/217/ES (1), a zejména na čl. 20 odst. 2 a čl. 27 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Aby označování krmiva pro zvířata v zájmovém chovu plnilo svůj účel, je v některých jazycích Unie možné používat specifické výrazy. Vzhledem k nejnovějšímu vývoji v odvětví krmiv pro zvířata v zájmovém chovu ve dvou členských státech také existují odpovídající specifické výrazy v jazycích těchto dvou členských států pro označení krmiva pro zvířata v zájmovém chovu.

(2)

Příloha II nařízení (ES) č. 767/2009 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(3)

S ohledem na technologický pokrok v analytice a na zkušenosti se správnou laboratorní praxí by měly být změněny tolerance pro analytické složky a doplňkové látky v krmných surovinách a krmných směsích. Příloha IV nařízení (ES) č. 767/2009 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(4)

Narůstající počet povolení doplňkových látek v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 (2) stanoví pro krmné směsi a krmné suroviny maximální obsahy doplňkových látek, pro něž původně nebyly tyto hodnoty stanoveny; jiná povolení zase nově stanovila hodnotu „doporučený maximální obsah“ doplňkové látky v kompletním krmivu. Kromě toho výrobní technologie krmiva může vést ke snížení přidaného množství doplňkových látek, například vitaminů, které mohou být také přirozenou součástí konečného produktu. Tyto skutečnosti mohou vést v praxi k nejasnostem, pokud je provozovatel povinen uvést v označení přidané množství, avšak kontrolní orgán může analyzovat a ověřit pouze množství v konečném produktu. Aby byl zohledněn uvedený vývoj a zajištěno vyvážené, přiměřené a účelné označování krmných surovin a krmných směsí, přílohy VI a VII nařízení (ES) č. 767/2009 by měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(5)

Technologický vývoj umožňuje, aby se potraviny, které již nejsou určené pro lidskou spotřebu, stále častěji používaly jako krmivo. Nařízení Komise (EU) č. 68/2013 (3) stanoví seznam těchto bývalých/vyřazených potravin, které se již jako potraviny nepoužívají, jako krmných surovin. Avšak vzhledem k tomu, že kvalita těchto bývalých/vyřazených potravin, které se již jako potraviny nepoužívají, nemusí v některých případech odpovídat požadavkům na krmiva, mělo by v označení uvedených bývalých/vyřazených potravin, které se již jako potraviny nepoužívají, být uvedeno, že jako krmivo je lze použít pouze po zpracování. Příloha VIII nařízení (ES) č. 767/2009 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(6)

Vzhledem k tomu, že bezpečnostní důvody nevyžadují okamžité provedení změn v uvedených přílohách, aby se předešlo zbytečnému narušení obchodních praktik a provozovatelům nevznikla zbytečná administrativní zátěž, je vhodné stanovit přechodná opatření, která umožní bezproblémovou změnu označování.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Přílohy II, IV, VI, VII a VIII nařízení (ES) č. 767/2009 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

1.   Krmné suroviny a krmné směsi označené před 1. lednem 2019 v souladu s pravidly platnými před 1. lednem 2018, mohou být uváděny na trh a používány až do vyčerpání stávajících zásob, jestliže jsou určeny pro zvířata určená k produkci potravin.

2.   Krmné suroviny a krmné směsi označené před 1. lednem 2020 v souladu s pravidly platnými před 1. lednem 2018 mohou být uváděny na trh a používány až do vyčerpání stávajících zásob, jestliže jsou určeny pro zvířata neurčená k produkci potravin.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 2017.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 229, 1.9.2009, s. 1.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 ze dne 22. září 2003 o doplňkových látkách používaných ve výživě zvířat (Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 29).

(3)  Nařízení Komise (EU) č. 68/2013 ze dne 16. ledna 2013 o katalogu pro krmné suroviny (Úř. věst. L 29, 30.1.2013, s. 1.)


PŘÍLOHA

1)

Příloha II se mění takto:

v bodě 3 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

Při označování krmiva pro zvířata v zájmovém chovu se povolují tyto výrazy: v bulharštině „храна“; ve španělštině „alimento“; v češtině může být název „kompletní krmná směs“ nahrazen názvem „kompletní krmivo“ a název „doplňková krmná směs“ může být nahrazen názvem „doplňkové krmivo“; v angličtině „pet food“; v italštině „alimento“; v maďarštině „állateledel“; v nizozemštině „samengesteld voeder“; v polštině „karma“; ve slovinštině „hrana za hišne živali“; ve finštině „lemmikkieläinten ruoka“; v estonštině „lemmikloomatoit“; v chorvatštině „hrana za kućne ljubimce“.“

2)

Příloha IV se mění takto:

část A se nahrazuje tímto:

„Část A: Tolerance pro analytické složky uvedené v přílohách I, V, VI a VII

1)

Tolerance stanovené v této části zahrnují technické a analytické odchylky. Jakmile budou na úrovni Unie stanoveny analytické tolerance zahrnující nejistoty měření a rozdíly v postupech, měly by se hodnoty uvedené v bodu 2 odpovídajícím způsobem přizpůsobit, aby zahrnovaly pouze technické tolerance.

2)

Pokud se zjistí, že se složení krmné suroviny nebo krmné směsi odchyluje od v označení uvedených hodnot analytických složek stanovených v přílohách I, V, VI a VII, použijí se tyto tolerance:

Složka

Deklarovaný obsah složky

Tolerance (1)

 

[%]

Nižší než hodnota uvedená v označení

Vyšší než hodnota uvedená v označení

hrubý tuk

< 8

1

2

8–24

12,5 %

25 %

> 24

3

6

hrubý tuk, krmivo pro zvířata neurčená k produkci potravin

< 16

2

4

16–24

12,5 %

25 %

> 24

3

6

hrubý protein (dusíkaté látky)

< 8

1

1

8–24

12,5 %

12,5 %

> 24

3

3

hrubý protein (dusíkaté látky), krmivo pro zvířata neurčená k produkci potravin

< 16

2

2

16–24

12,5 %

12,5 %

> 24

3

3

hrubý popel

< 8

2

1

8–32

25 %

12,5 %

> 32

8

4

hrubá vláknina

< 10

1,75

1,75

10–20

17,5 %

17,5 %

> 20

3,5

3,5

cukr

< 10

1,75

3,5

10–20

17,5 %

35 %

> 20

3,5

7

škrob

< 10

3,5

3,5

10–20

35 %

35 %

> 20

7

7

vápník

< 1

0,3

0,6

1–5

30 %

60 %

> 5

1,5

3

hořčík

< 1

0,3

0,6

1–5

30 %

60 %

> 5

1,5

3

sodík

< 1

0,3

0,6

1–5

30 %

60 %

> 5

1,5

3

celkový fosfor

< 1

0,3

0,3

1–5

30 %

30 %

> 5

1,5

1,5

popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové

< 1

bez limitu

0,3

1 – < 5

30 %

> 5

1,5

draslík

< 1

0,2

0,4

1–5

20 %

40 %

> 5

1

2

vlhkost

< 2

bez limitu

0,4

2 – < 5

20 %

5–12,5

1

> 12,5

8 %

energetická hodnota (2)

 

5 %

10 %

hodnota proteinu (2)

 

10 %

20 %

3)

Příloha VI se nahrazuje tímto:

PŘÍLOHA VI

Údaje v označení krmných surovin a krmných směsí pro zvířata určená k produkci potravin

Kapitola I: Povinné a dobrovolné označování doplňkových látek podle čl. 15 písm. f) a čl. 22 odst. 1

1.

Následující doplňkové látky se uvádějí společně se svými specifickými názvy, identifikačními čísly, přidaným množstvím a s názvem funkční skupiny stanoveným v příloze I nařízení (ES) č. 1831/2003 nebo s kategorií uvedenou v čl. 6 odst. 1 zmíněného nařízení:

a)

doplňkové látky, u nichž je stanoven maximální obsah nejméně pro jeden druh zvířat určených k produkci potravin;

b)

doplňkové látky patřící do kategorií „zootechnické doplňkové látky“ a „kokcidiostatika a histomonostatika“;

c)

doplňkové látky, u nichž je překročen maximální doporučený obsah stanovený v právním předpise, kterým se povoluje příslušná doplňková látka.

Údaje v označení se uvádějí v souladu s právním předpisem, kterým se povoluje daná doplňková látka.

Přidané množství uvedené v prvním pododstavci se vyjádří jako množství doplňkové látky, kromě případů, kdy je v právním předpise, kterým se příslušná doplňková látka povoluje, uváděna látka ve sloupci „minimální/maximální obsah“. V takovém případě se přidané množství vyjádří jako množství této látky.

2.

Pokud jde o doplňkové látky z funkční skupiny vitaminy, provitaminy a chemicky přesně definované látky se srovnatelným účinkem, které se musí uvádět v souladu s bodem 1, může se v označení uvést celkové množství zaručené během celé doby trvanlivosti pod záhlavím „analytické složky“, místo aby se pod záhlavím „doplňkové látky“ uvedlo přidané množství.

3.

Název funkční skupiny uvedené v bodech 1, 4 a 6 se může nahradit níže uvedeným zkráceným názvem, pokud příslušný zkrácený název není stanoven v příloze I nařízení (ES) č. 1831/2003:

Funkční skupina

Název a popis

Zkrácený název

bod 1 písmeno h)

látky pro kontrolu kontaminace radionuklidy: látky, které potlačují absorpci radionuklidů nebo podporují jejich vyloučení

regulátory radionuklidů

bod 1 písmeno m)

látky ke snižování kontaminace krmiva mykotoxiny: látky, které mohou potlačit nebo snížit absorpci mykotoxinů, podpořit jejich vyloučení nebo měnit způsob jejich účinku

vyvazovače mykotoxinů

bod 1 písmeno n)

látky zlepšující hygienické podmínky: látky nebo případně mikroorganismy, které příznivě ovlivňují hygienické vlastnosti krmiva tím, že omezují specifickou mikrobiologickou kontaminaci

látky zlepšující hygienické vlastnosti

bod 2 písmeno b)

zchutňující látky: látky, které přidáním do krmiv zvyšují jejich vůni a chutnost

zchutňující látky

bod 3 písmeno a)

vitaminy, provitaminy a chemicky přesně definované látky se srovnatelným účinkem

vitaminy

bod 3 písmeno b)

sloučeniny stopových prvků

stopové prvky

bod 3 písmeno c)

aminokyseliny, jejich soli a analogy

aminokyseliny

bod 3 písmeno d)

močovina a její deriváty

močovina

bod 4 písmeno c)

látky, které příznivě působí na životní prostředí

látky působící příznivě na životní prostředí

4.

Doplňkové látky zdůrazněné v označení slovy, obrázky nebo graficky se uvádějí v souladu s body 1 nebo 2.

5.

Osoba odpovědná za označování sdělí kupujícímu na jeho vyžádání názvy, identifikační číslo a funkční skupinu doplňkových látek neuvedených v bodech 1, 2 a 4. Toto ustanovení se nepoužije na zchutňující látky.

6.

Doplňkové látky neuvedené v bodech 1, 2 a 4 lze uvést dobrovolně alespoň jejich názvem nebo, v případě zchutňujících látek, alespoň jejich funkční skupinou.

7.

Aniž je dotčen bod 6, pokud je senzorická nebo nutriční doplňková látka označena dobrovolně, uvede se v souladu s body 1 nebo 2 její přidané množství.

8.

Pokud doplňková látka patří do více než jedné funkční skupiny, uvede se funkční skupina nebo kategorie relevantní pro její hlavní funkci v daném krmivu.

9.

V označení se uvedou údaje týkající se správného použití krmných surovin a krmných směsí, které jsou stanoveny v právním předpise, jímž se povoluje daná doplňková látka.

Kapitola II: Označování analytických složek podle čl. 17 odst. 1 písm. f) a čl. 22 odst. 1

1.

Analytické složky krmné směsi pro zvířata určená k produkci potravin se v označení uvedou pod záhlavím „analytické složky“ (3) a označují se takto:

Krmné směsi

Cílové druhy

Analytické složky a obsahy

kompletní krmivo

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

prasata a drůbež

prasata a drůbež

hrubý protein (dusíkaté látky)

hrubá vláknina

hrubý tuk

hrubý popel

vápník

sodík

fosfor

lysin

methionin

doplňkové krmivo – minerální

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

prasata a drůbež

prasata a drůbež

přežvýkavci

vápník

sodík

fosfor

lysin

methionin

hořčík

doplňkové krmivo – ostatní

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

prasata a drůbež

prasata a drůbež

přežvýkavci

hrubý protein (dusíkaté látky)

hrubá vláknina

hrubý tuk

hrubý popel

vápník ≥ 5 %

sodík

fosfor ≥ 2 %

lysin

methionin

hořčík ≥ 0,5 %

2.

Látky uvedené pod tímto záhlavím, které jsou rovněž senzorickými nebo nutričními doplňkovými látkami, se uvedou spolu s jejich celkovým množstvím.

3.

Je-li uvedena energetická hodnota a/nebo hodnota proteinu, jsou tyto údaje uváděny v souladu s článkem 11 nařízení (ES) č. 882/2004.

4)

Příloha VII se nahrazuje tímto:

PŘÍLOHA VII

Údaje v označení krmných surovin a krmných směsí pro zvířata neurčená k produkci potravin

Kapitola I: Povinné a dobrovolné označování doplňkových látek podle čl. 15 písm. f) a čl. 22 odst. 1

1.

Následující doplňkové látky se uvádějí společně se svými specifickými názvy a/nebo identifikačními čísly, přidaným množstvím a s názvem funkční skupiny stanoveným v příloze I nařízení (ES) č. 1831/2003 nebo s kategorií uvedenou v čl. 6 odst. 1 zmíněného nařízení:

a)

doplňkové látky, u nichž je stanoven maximální obsah nejméně pro jeden druh zvířat neurčených k produkci potravin;

b)

doplňkové látky patřící do kategorií „zootechnické doplňkové látky“ a „kokcidiostatika a histomonostatika“;

c)

doplňkové látky, u nichž je překročen maximální doporučený obsah stanovený v právním předpise, kterým se povoluje příslušná doplňková látka.

Údaje v označení se uvádějí v souladu s právním předpisem, kterým se příslušná doplňková látka povoluje.

Přidané množství uvedené v prvním pododstavci se vyjádří jako množství doplňkové látky, kromě případů, kdy je v právním předpise, kterým se příslušná doplňková látka povoluje, uváděna látka ve sloupci „minimální/maximální obsah“. V takovém případě se přidané množství vyjádří jako množství zmíněné látky.

2.

Pokud jde o doplňkové látky z funkční skupiny vitaminy, provitaminy a chemicky přesně definované látky se srovnatelným účinkem, které se musí uvádět v souladu s bodem 1, může se v označení uvést celkové množství zaručené během celé doby trvanlivosti pod záhlavím „analytické složky“, místo aby se pod záhlavím „doplňkové látky“ uvedlo přidané množství.

3.

Názvy funkčních skupin uvedených v bodech 1, 5 a 7 se mohou nahradit zkráceným názvem podle tabulky v bodě 3 přílohy VI, pokud příslušný zkrácený název není stanoven v příloze I nařízení (ES) č. 1831/2003.

4.

Doplňkové látky zdůrazněné v označení slovy, obrázky nebo graficky se uvádějí v souladu s body 1 nebo 2.

5.

Odchylně od bodu 1 je u doplňkových látek funkčních skupin „konzervanty“, „antioxidanty“, „barviva“ a „zchutňující látky“ možné uvádět pouze dané funkční skupiny. V tomto případě sdělí informace podle bodů 1 a 2 kupujícímu na jeho vyžádání osoba odpovědná za označování.

6.

Osoba odpovědná za označování sdělí kupujícímu na jeho vyžádání názvy, identifikační číslo a funkční skupinu doplňkových látek neuvedených v bodech 1, 2 a 4. Toto ustanovení se nepoužije na zchutňující látky.

7.

U doplňkových látek neuvedených v bodech 1, 2 a 4 mohou být dobrovolně uvedeny alespoň jejich názvy, nebo, v případě zchutňujících látek, alespoň jejich funkční skupina.

8.

Pokud je senzorická nebo nutriční doplňková látka označena dobrovolně, uvede se její přidané množství v souladu s body 1 a 2.

9.

Pokud doplňková látka patří do více než jedné funkční skupiny, uvede se funkční skupina nebo kategorie relevantní pro její hlavní funkci v daném krmivu.

10.

V označení se uvedou údaje týkající se správného použití krmných surovin a krmných směsí, které jsou stanoveny v právním předpise, jímž se povoluje daná doplňková látka.

Kapitola II: Označování analytických složek podle čl. 17 odst. 1 písm. f) a čl. 22 odst. 1

1.

Analytické složky krmné směsi pro zvířata neurčená k produkci potravin se uvedou pod záhlavím „analytické složky“ (4) a označují se takto:

Krmné směsi

Cílové druhy

Analytické složky

Kompletní krmiva

kočky, psi a kožešinová zvířata

kočky, psi a kožešinová zvířata

kočky, psi a kožešinová zvířata

kočky, psi a kožešinová zvířata

hrubý protein (dusíkaté látky)

hrubá vláknina

hrubý tuk

hrubý popel

doplňkové krmivo – minerální

všechny druhy

všechny druhy

všechny druhy

vápník

sodík

fosfor

doplňkové krmivo – ostatní

kočky, psi a kožešinová zvířata

kočky, psi a kožešinová zvířata

kočky, psi a kožešinová zvířata

kočky, psi a kožešinová zvířata

hrubý protein (dusíkaté látky)

hrubá vláknina

hrubý tuk

hrubý popel

2.

Látky uvedené pod tímto záhlavím, které jsou rovněž senzorickými nebo nutričními doplňkovými látkami, se uvedou spolu s jejich celkovým množstvím.

3.

Je-li uvedena energetická hodnota a/nebo hodnota proteinu, jsou tyto údaje uváděny v souladu s článkem 11 nařízení (ES) č. 882/2004.

5)

Příloha VIII se mění takto:

a)

bod 1 se nahrazuje tímto:

„1.

Kontaminovaná krmiva musí být označena slovy „krmivo s nadlimitním obsahem … (název nežádoucí látky nebo látek v souladu s přílohou I směrnice 2002/32/ES), jako krmivo lze použít pouze po detoxifikaci ve schválených provozech“. Schválení uvedených provozů musí být v souladu s čl. 10 odst. 2 nebo 3 nařízení (ES) č. 183/2005.“

b)

doplňuje se nový bod, který zní:

„3.

Aniž jsou dotčeny body 1 a 2, musí být zmetkové potraviny, jež je třeba zpracovat, než mohou být použity jako krmivo, označeny takto: „zmetková potravina, jako krmnou surovinu lze použít pouze po … (název odpovídajícího postupu v souladu s částí B přílohy nařízení (EU) č. 68/2013)“.“


(1)  Tolerance se uvádějí buď jako absolutní procentuální hodnota (tato hodnota musí být odečtena od deklarovaného obsahu, nebo k němu přičtena), nebo jako relativní hodnota, za niž se umístí symbol „%“ (tato procentuální hodnota se musí použít u deklarovaného obsahu pro výpočet přijatelné odchylky).

(2)  Tolerance se uplatňují, pokud nebyla stanovena tolerance podle metody EU nebo podle úřední vnitrostátní metody v členském státě, kde se krmivo uvádí na trh, nebo podle metody, která byla schválena Evropským výborem pro normalizaci. (https://standards.cen.eu/dyn/www/f?p=204:32:0::::FSP_ORG_ID,FSP_LANG_ID:6308,25&cs=1C252307F473504B6354F4EE56B99E235).“

(3)  V němčině lze slovní spojení „analytische Bestandteile“ nahradit spojením „Inhaltsstoffe“. Ve švédštině lze slovní spojení „Analytiska beståndsdelar“ nahradit spojením „Analyserat innehåll“.

(4)  V němčině lze slovní spojení „analytische Bestandteile“ nahradit spojením „Inhaltsstoffe“. Ve švédštině lze slovní spojení „Analytiska beståndsdelar“ nahradit spojením „Analyserat innehåll“.


12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/12


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ (EU) 2017/2280

ze dne 11. prosince 2017,

kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/220, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropské unii

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropské unii (1), a zejména na čl. 5a odst. 2, čl. 8 odst. 3 třetí a čtvrtý pododstavec a čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/220 (2) stanoví počet vykazujících podniků na členský stát a na oblast zemědělské účetní datové sítě (FADN). Prováděcí nařízení (EU) 2015/220 stanoví, že členské státy musí Komisi oznámit plán vypracovaný pro výběr vykazujících podniků, který zajistí reprezentativní účetní výběrový soubor z oblasti zjišťování před začátkem účetního období, na které se plán vztahuje.

(2)

Na základě žádosti Německa o sloučení oblastí Schleswig-Holstein a Hamburg v jednu oblast s názvem Schleswig-Holstein/Hamburg a žádostí Řecka, Maďarska, Rumunska a Finska o změnu počtu vykazujících podniků nebo prahu ekonomické velikosti v důsledku strukturálních změn v zemědělství je vhodné uvedeným členským státům umožnit, aby revidovaly své plány výběru a/nebo práh ekonomické velikosti pro účetní období 2018 a odpovídajícím způsobem přerozdělily či upravily počet vykazujících podniků.

(3)

Vzhledem k rostoucímu významu dřívější dostupnosti a vyšší kvality účetních údajů vyzývá Komise členské státy, aby vyvinuly další organizační úsilí, díky němuž se aktualizuje úplnost údajů a podnikové výkazy se budou moci předkládat dříve, než stanoví lhůty podle článku 10 prováděcího nařízení (EU) 2015/220.

(4)

V zájmu podpory dřívější dostupnosti, úplnosti a zvýšení kvality účetních údajů předložených členskými státy by lhůty pro předávání údajů a postup pro vyplacení paušálního poplatku měly být přezkoumány a měly by souviset s termíny dodání a úplností údajů zemědělské účetní datové sítě předávaných Komisi.

(5)

Do článku 14 prováděcího nařízení (EU) 2015/220 by mělo být zahrnuto přechodné ustanovení týkající se dostupnosti rozpočtových prostředků na účetní období 2018.

(6)

Příloha VIII prováděcího nařízení (EU) 2015/220 stanoví formu a strukturu účetních údajů obsažených v podnikových výkazech. V zájmu jasnosti by příloha VIII měla poskytovat další informace, pokud jde o předkládání uvedených údajů.

(7)

Prováděcí nařízení (EU) 2015/220 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Navrhované změny by se měly použít od účetního období 2018.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro zemědělskou účetní datovou síť,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Prováděcí nařízení (EU) 2015/220 se mění takto:

1)

V čl. 3 odst. 2 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Německo, Řecko, Maďarsko, Rumunsko a Finsko zrevidují příslušné plány výběru, které oznámily na účetní období 2018. Své příslušné revidované plány výběru na toto účetní období oznámí Komisi do 31. března 2018.“

2)

Článek 14 se nahrazuje tímto:

„Článek 14

Výše paušálního poplatku

1.   Paušální poplatek zmiňovaný v čl. 19 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1217/2009 se stanoví na 160 EUR za podnikový výkaz.

2.   Není-li na úrovni oblasti FADN nebo na úrovni dotčeného členského státu dosaženo 80 % prahu uvedeného v čl. 19 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1217/2009, snížení zmiňované v uvedeném ustanovení se použije jen na vnitrostátní úrovni.

3.   Za předpokladu splnění povinnosti dodržet 80 % prahu, jak je uvedeno v čl. 19 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1217/2009, pokud jde o oblast FADN nebo členský stát, navýší se paušální poplatek o:

a)

5 EUR, pokud členský stát předloží účetní údaje uvedené v článku 9 tohoto nařízení nejpozději jeden měsíc před uplynutím příslušné lhůty uvedené v čl. 10 odst. 3 nebo

b)

7 EUR v účetním období 2018 a 10 EUR od účetního období 2019, pokud členský stát předloží účetní údaje uvedené v článku 9 tohoto nařízení nejpozději dva měsíce před uplynutím příslušné lhůty uvedené v čl. 10 odst. 3.

4.   K navýšení paušálního poplatku podle odst. 3 písm. a) a b) lze přičíst 2 EUR na účetní období 2018 a 5 EUR od účetního období 2019, pokud byly účetní údaje ověřeny Komisí v souladu s čl. 13 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení a jsou považovány za řádně vyplněné v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 1217/2009, a to buď v okamžiku jejich předložení Komisi, nebo do dvou měsíců ode dne, kdy Komise informovala předkládající členský stát, že předložené účetní údaje nejsou řádně vyplněny.“

3)

Přílohy I, II a VIII se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od účetního období 2018.

Toto nařízení je závazné v celém svém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 2017.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 27.

(2)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/220 ze dne 3. února 2015, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1217/2009 o založení zemědělské účetní datové sítě pro sběr údajů o příjmech a o hospodářské činnosti zemědělských podniků v Evropské unii (Úř. věst. L 46, 19.2.2015, s. 1).


PŘÍLOHA

Přílohy I, II a VIII prováděcího nařízení (EU) 2015/220 se mění takto:

1)

V příloze I

se položka týkající se Rumunska nahrazuje tímto:

„Rumunsko

4 000 “

2)

Příloha II se mění takto:

a)

položky týkající se Německa v tabulce s počtem vykazujících podniků se nahrazují tímto:

„Referenční číslo

Název oblasti FADN

Počet vykazujících podniků za účetní období

 

NĚMECKO

015

Šlesvicko-Holštýnsko/Hamburk

662

030

Dolní Sasko

1 307

040

Brémy

050

Severní Porýní-Vestfálsko

1 010

060

Hesensko

558

070

Porýní-Falc

887

080

Bádensko-Württembersko

1 190

090

Bavorsko

1 678

100

Sársko

90

110

Berlín

112

Braniborsko

284

113

Meklenbursko-Přední Pomořansko

268

114

Sasko

313

115

Sasko-Anhaltsko

270

116

Durynsko

283

 

Německo celkem

8 800 “

b)

položky týkající se Řecka v tabulce s počtem vykazujících podniků se nahrazují tímto:

„Referenční číslo

Název oblasti FADN

Počet vykazujících podniků za účetní období

 

ŘECKO

450

Makedonie-Thrákie

1 700

460

Epirus, Peloponés, Jónské ostrovy

1 150

470

Thesálie

600

480

Sterea Ellas, Egejské ostrovy, Kréta

1 225

 

Řecko celkem

4 675 “

c)

položky týkající se Maďarska v tabulce s počtem vykazujících podniků se nahrazují tímto:

„Referenční číslo

Název oblasti FADN

Počet vykazujících podniků za účetní období

 

MAĎARSKO

767

Alföld

1 144

768

Dunántúl

733

764

Észak-Magyarország

223

 

Maďarsko celkem

2 100 “

d)

položky týkající se Rumunska v tabulce s počtem vykazujících podniků se nahrazují tímto:

„Referenční číslo

Název oblasti FADN

Počet vykazujících podniků za účetní období

 

RUMUNSKO

840

Nord-Est

724

841

Sud-Est

913

842

Sud-Muntenia

857

843

Sud-Vest-Oltenia

519

844

Vest

598

845

Nord-Vest

701

846

Centru

709

847

București-Ilfov

79

 

Rumunsko celkem

5 100 “

e)

položky týkající se Finska v tabulce s počtem vykazujících podniků se nahrazují tímto:

„Referenční číslo

Název oblasti FADN

Počet vykazujících podniků za účetní období

 

FINSKO

670

Etelä-Suomi

420

680

Sisä-Suomi

169

690

Pohjanmaa

203

700

Pohjois-Suomi

108

 

Finsko celkem

900“

3)

Příloha VIII se mění takto:

a)

Tabulka D se mění takto:

i)

v druhé tabulce se položka týkající se kategorie „2010. Biologická aktiva – rostliny“ nahrazuje tímto:

„Kód (*)

Popis kategorií

OV

AD

DY

IP

S

SA

CV

2010

Biologická aktiva – rostliny

 

 

 

 

 

 

ii)

položka týkající se kategorie aktiv „2010. Biologická aktiva – rostliny“ se nahrazuje tímto:

„2010.   Biologická aktiva – rostliny

Hodnota všech rostlin, které ještě nebyly sklizeny (všechny trvalé kultury a plodiny nastojato). Kumulované odpisy (D.AD) a odpisy běžného roku (D.DY) by měly být vykazovány pouze u trvalých plodin.“

iii)

tabulka s metodami oceňování se nahrazuje touto tabulkou:

„Reálná hodnota minus odhadnuté náklady prodeje

Částka, za kterou může být aktivum směněno nebo závazek vypořádán v transakci mezi informovanými, ochotnými a nespřízněnými stranami minus náklady, které by mohly vzniknout v souvislosti s prodejem

3010 , 5010 , 7010

Historická cena

Nominální či původní náklady aktiv v době jejich pořízení

2010 , 3020 , 3030 , 4010 , 7020

Účetní hodnota

Hodnota aktiva uvedená v rozvaze

1010 , 1020 , 1030 , 1040 , 8010 “

b)

v tabulce H se čtvrtý pododstavec nahrazuje tímto:

„Pokud se uváděné náklady vztahují k celkové „spotřebě“ vstupů během účetního období, ale neodpovídají produkci v průběhu tohoto období, je třeba v tabulce D pod kódem 1040 Zásoby uvést změny v zásobách vstupů (včetně nákladů na pěstování plodin).“

c)

v tabulce M

v oddíle AI Správní údaje se třetí pododstavec nahrazuje tímto:

„U kódů 10300–10319 je za účetní období 2015–2017 poskytování údajů uvedených ve sloupci „Počet základních jednotek (N)“ nepovinné.“


12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/17


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2017/2281

ze dne 11. prosince 2017,

kterým se povoluje zvýšit mezní hodnoty obohacování vína vyrobeného z vinných hroznů sklizených v roce 2017 v některých vinařských oblastech Německa a ve všech vinařských oblastech Dánska, Nizozemska a Švédska

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (1), a zejména na článek 91 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Příloha VIII část I bod A.3 nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví, že v letech s mimořádně nepříznivými povětrnostními podmínkami mohou členské státy požádat, aby byly mezní hodnoty pro zvýšení obsahu alkoholu (obohacení) v procentech objemových zvýšeny až o 0,5 %.

(2)

Dánsko, Německo, Nizozemsko a Švédsko požádaly o toto zvýšení mezních hodnot pro obohacení vína vyrobeného z vinných hroznů sklizených v roce 2017, protože povětrnostní podmínky byly během vegetačního období mimořádně nepříznivé. Dánsko, Nizozemsko a Švédsko podaly žádost pro všechny své vinařské oblasti. Německo požádalo o zvýšení mezních hodnot pro obohacení vína vyrobeného pouze z moštové odrůdy Dornfelder v oblastech Ahr, Mittelrhein, Mosel, Nahe, Pfalz a Rheinhessen.

(3)

Vzhledem k mimořádně nepříznivým povětrnostním podmínkám v roce 2017 neumožňují mezní hodnoty pro zvýšení přirozeného obsahu alkoholu podle přílohy VIII části I bodu A.2 nařízení (EU) č. 1308/2013 v některých vinařských oblastech výrobu vína s odpovídajícím celkovým obsahem alkoholu ze všech nebo z některých moštových odrůd, po němž by za běžných okolností byla na trhu poptávka.

(4)

Je proto vhodné povolit zvýšení mezních hodnot pro obohacení vína vyrobeného za použití všech nebo některých odrůd vinných hroznů sklizených v roce 2017 ve vinařských oblastech v Dánsku, Německu, Nizozemsku a Švédsku.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Odchylně od přílohy VIII části I bodu A.2 nařízení (EU) č. 1308/2013 zvýšení přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemových u čerstvých vinných hroznů sklizených v roce 2017, hroznového moštu, částečně zkvašeného hroznového moštu, mladého vína v procesu kvašení a vína vyrobeného z vinných hroznů sklizených v roce 2017 ve vinařských oblastech nebo jejich částech uvedených v příloze tohoto nařízení a u všech nebo některých moštových odrůd uvedených v dané příloze nepřekročí 3,5 % objemových.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 2017.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude JUNCKER


(1)  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.


PŘÍLOHA

Moštové odrůdy a vinařské oblasti nebo jejich část, v nichž se povoluje zvýšení mezní hodnoty pro obohacení podle článku 1

Členský stát

Vinařské oblasti nebo jejich části (vinařská zóna)

Odrůdy

Dánsko

Všechny vinařské oblasti (zóna A)

Všechny povolené moštové odrůdy

Německo

Vinařská oblast Ahr (zóna A)

Dornfelder

Vinařská oblast Mittelrhein (zóna A)

Vinařská oblast Mosel (zóna A)

Vinařská oblast Nahe (zóna A)

Vinařská oblast Pfalz (zóna A)

Vinařská oblast Rheinhessen (zóna A)

Nizozemsko

Všechny vinařské oblasti (zóna A)

Všechny povolené moštové odrůdy

Švédsko

Všechny vinařské oblasti (zóna A)

Všechny povolené moštové odrůdy


ROZHODNUTÍ

12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/19


ROZHODNUTÍ RADY (SZBP) 2017/2282

ze dne 11. prosince 2017,

kterým se mění rozhodnutí 2010/788/SZBP o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 29 této smlouvy,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 20. prosince 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/788/SZBP (1) o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo (dále jen „DRK“).

(2)

Dne 12. prosince 2016 přijala Rada v reakci na maření volebního procesu a související porušování lidských práv v DRK rozhodnutí (SZBP) 2016/2231 (2). Rozhodnutím (SZBP) 2016/2231 bylo pozměněno rozhodnutí 2010/788/SZBP a byla zavedena autonomní omezující opatření podle čl. 3 odst. 2 uvedeného rozhodnutí.

(3)

Na základě přezkumu opatření uvedených v čl. 3 odst. 2 rozhodnutí 2010/788/SZBP by měla být platnost omezujících opatření prodloužena do 12. prosince 2018.

(4)

Rozhodnutí 2010/788/SZBP by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

V článku 9 rozhodnutí 2010/788/SZBP se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Opatření uvedená v čl. 3 odst. 2 se použijí do dne 12. prosince 2018. Má-li Rada za to, že jejich cílů nebylo dosaženo, bude odpovídajícím způsobem prodloužena jejich použitelnost nebo budou změněna.“

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 11. prosince 2017.

Za Radu

předsedkyně

F. MOGHERINI


(1)  Rozhodnutí Rady 2010/788/SZBP ze dne 20. prosince 2010 o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo a o zrušení společného postoje 2008/369/SZBP (Úř. věst. L 336, 21.12.2010, s. 30).

(2)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/2231 ze dne 12. prosince 2016, kterým se mění rozhodnutí 2010/788/SZBP o omezujících opatřeních vůči Demokratické republice Kongo (Úř. věst. L 336I, 12.12.2016, s. 7).


12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/20


ROZHODNUTÍ RADY (SZBP) 2017/2283

ze dne 11. prosince 2017

na podporu globálního mechanismu hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva za účelem omezení rizika nedovoleného obchodu s nimi („iTrace III“)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 28 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie z roku 2016 (dále jen „globální strategie EU“) je zdůrazněno, že Unie bude podporovat mír a zajistí bezpečnost svých občanů a svého území a že zvýší míru, v níž přispívá ke kolektivní bezpečnosti.

(2)

Ústředním prvkem tohoto úkolu v Evropě i mimo ni je nedovolená výroba, převod a oběh konvenčních zbraní, včetně ručních palných a lehkých zbraní, jakož i jejich nadměrné hromadění a nekontrolované šíření. Tyto nedovolené činnosti přispívají k nedostatku bezpečnosti v Evropě a jejím sousedství i v mnohých dalších regionech světa, a zostřují tak konflikty a narušují proces budování míru po skončení konfliktů, čímž vážně ohrožují mír a bezpečnost v Evropě.

(3)

Strategie EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva pro ně a proti nedovolenému obchodování s nimi ze dne 16. prosince 2005 (dále jen „strategie EU v oblasti ručních palných a lehkých zbraní“), která stanoví pokyny pro činnost Unie v oblasti ručních palných a lehkých zbraní, zdůrazňuje, že tyto zbraně přispívají k nárůstu terorismu a organizované trestné činnosti a jsou jednou z hlavních příčin vzniku a šíření konfliktů, jakož i rozpadu státních struktur.

(4)

Strategie EU v oblasti ručních palných a lehkých zbraní rovněž uvádí, že Unie má posílit a podpořit mechanismy kontroly sankcí a podpořit posílení kontrol vývozu, jakož i prosazování společného postoje Rady 2008/944/SZBP (1), mimo jiné podporou opatření pro zlepšení transparentnosti.

(5)

V rámci Akčního programu OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech (dále jen „akční program OSN“), který byl přijat dne 20. července 2001, se všechny členské státy OSN zavázaly, že budou předcházet nedovolenému obchodování s ručními palnými a lehkými zbraněmi nebo jejich odklonu ve prospěch neoprávněných příjemců, a zejména k tomu, že při posuzování žádostí o vývozní povolení zohlední riziko odklonu ručních palných a lehkých zbraní na nedovolené trhy.

(6)

Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo dne 8. prosince 2005 mezinárodní nástroj, který státům umožní včas a spolehlivě identifikovat a sledovat nedovolené ruční palné a lehké zbraně.

(7)

Na druhé hodnotící konferenci o akčním programu OSN, konané v roce 2012, všechny členské státy OSN znovu potvrdily svůj závazek k prevenci nedovoleného obchodování s ručními palnými a lehkými zbraněmi, včetně jejich odklonu ve prospěch neoprávněných příjemců, jakož i závazky obsažené v akčním programu OSN v souvislosti s posuzováním žádostí o vývozní povolení.

(8)

Dne 24. prosince 2014 vstoupila v platnost Smlouva o obchodu se zbraněmi. Jejím cílem je stanovit co nejpřísnější společné mezinárodní normy pro regulaci či zlepšení regulace mezinárodního obchodu s konvenčními zbraněmi, předcházet nedovolenému obchodu s konvenčními zbraněmi a vymýtit jej a zamezit odklonu těchto zbraní. Unie by měla podporovat všechny členské státy OSN v provádění účinných kontrol převodů zbraní, aby se zajistilo, že Smlouva o obchodu se zbraněmi bude co nejúčinnější, zejména pokud jde o provádění jejího článku 11.

(9)

V předchozích letech Unie podpořila činnosti společnosti Conflict Armament Research Ltd (CAR) rozhodnutím Rady 2013/698/SZBP (2) a rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/1908 (3) ze dne (iTrace I a II).

(10)

Unie si přeje financovat třetí fázi tohoto globálního mechanismu hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva – iTrace III. Omezí se tak riziko nedovoleného obchodu a přispěje se k dosažení výše uvedených cílů, mimo jiné tím, že vnitrostátním orgánům příslušným pro kontrolu zbraní budou poskytovány relevantní a včasné informace o nedovoleném obchodování se zbraněmi, což přispěje k evropské kolektivní bezpečnosti, jak je požadováno v globální strategii EU,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

V zájmu provádění globální strategie EU a strategie EU v oblasti ručních palných a lehkých zbraní, jakož i prosazování míru a bezpečnosti mají činnosti vyvíjené za podpory Unie v rámci dotčeného projektu tyto konkrétní cíle:

nadále udržovat uživatelsky vstřícný globální systém pro správu informací zaměřený na ruční palné a lehké zbraně a jiné konvenční zbraně a střelivo, které byly odkloněny nebo s nimiž se nezákonně obchoduje (iTrace), jež byly zdokumentovány v oblastech zasažených konfliktem, s cílem poskytnout tvůrcům politik, odborníkům v oblasti kontroly konvenčních zbraní a úředníkům věnujícím se kontrole vývozu konvenčních zbraní relevantní informace pro účely vypracování účinných a fakticky podložených strategií a projektů zaměřených na boj proti nedovolenému šíření ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva,

poskytovat vnitrostátním orgánům ve státech zasažených konfliktem odbornou přípravu a poradenství za účelem rozvoje udržitelné vnitrostátní kapacity pro účely identifikace a sledování nedovolených zbraní, podněcování trvalé spolupráce s projektem iTrace, lepšího určování priorit v oblasti fyzické bezpečnosti a řízení zásob zbraní a střeliva, formulování požadavků na pomoc zaměřenou na vnitrostátní kontrolu zbraní a vymáhání práva (zejména iniciativy financované Unií, jako je iARMS) a posílení dialogu s misemi a iniciativami Unie,

zvýšit četnost a prodloužit trvání průzkumů prováděných přímo na místě a zaměřených na ruční palné a lehké zbraně a jiné konvenční zbraně a střelivo, které jsou v nelegálním oběhu v oblastech zasažených konfliktem, s cílem získat prostřednictvím systému iTrace údaje v reakci na jasné požadavky členských států a delegací Unie,

poskytovat přímou podporu orgánům členských států příslušným pro kontrolu vývozu zbraní a tvůrcům politik členských států v oblasti kontroly zbraní, včetně opakovaných konzultačních návštěv personálu projektu iTrace v hlavních městech členských států, nepřetržité asistenční služby poskytující okamžité poradenství ohledně strategií pro posuzování rizika a předcházení odklonu zbraní, vývoje zabezpečených aplikací pro stolní a mobilní zařízení umožňujících okamžité oznámení odklonu po vývozu, jakož i ověřování po dodávce prováděné personálem projektu iTrace a poskytované členským státům na jejich žádost,

zvyšovat informovanost prostřednictvím osvěty zaměřené na poznatky získané v rámci projektu, seznamování tvůrců mezinárodních a vnitrostátních politik, odborníků v oblasti kontroly konvenčních zbraní a orgánů příslušných pro udělování licencí pro vývoz zbraní s účelem a dostupnými funkcemi systému iTrace a posilování mezinárodní kapacity pro kontrolu nedovoleného šíření ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva, jakož i s cílem napomoci tvůrcům politik při určování prioritních oblastí mezinárodní pomoci a spolupráce a omezit riziko odklonu ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva,

poskytovat zprávy o zásadních otázkách dotčených politik, které jsou vypracovávány na základě údajů vyplývajících z šetření na místě a uvedených v systému iTrace a které jsou zaměřeny na konkrétní oblasti zasluhující mezinárodní pozornost, mezi něž patří i obvyklé způsoby nedovoleného obchodování s ručními palnými a lehkými zbraněmi a jinými konvenčními zbraněmi a střelivem a rozmístění zbraní a střeliva, s nimiž se takto obchoduje, podle regionů.

Unie financuje tento projekt, jehož podrobný popis je obsažen v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

1.   Za provádění tohoto rozhodnutí odpovídá vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoký představitel“).

2.   Technickým prováděním projektu uvedeného v článku 1 je pověřena společnost Conflict Armament Research Ltd. (dále jen „CAR“).

3.   CAR plní své úkoly pod vedením vysokého představitele. Za tímto účelem uzavře vysoký představitel s CAR nezbytná ujednání.

Článek 3

1.   Finanční referenční částka pro provádění projektu uvedeného v článku 1 činí 3 474 322,77 EUR. Celkový odhadovaný rozpočet celého projektu činí 3 993 676,97 EUR a je financován společně s CAR a německým Spolkovým ministerstvem zahraničních věcí.

2.   Výdaje financované částkou stanovenou v odstavci 1 jsou spravovány v souladu s postupy a pravidly, kterými se řídí souhrnný rozpočet Unie.

3.   Na řádnou správu finanční referenční částky uvedené v odstavci 1 dohlíží Komise. Za tímto účelem uzavře s CAR nezbytnou dohodu. Tato dohoda stanoví, že CAR zajistí viditelnost příspěvku Unie úměrnou jeho výši.

4.   Komise usiluje o uzavření dohody uvedené v odstavci 3 co nejdříve po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost. Informuje Radu o veškerých obtížích v tomto procesu a o dni uzavření uvedené dohody.

Článek 4

1.   Vysoký představitel podává Radě zprávy o provádění tohoto rozhodnutí vycházející z řádných popisných čtvrtletních zpráv vypracovaných CAR. Rada na základě těchto zpráv provádí hodnocení. S cílem napomoci Radě při jejím vyhodnocování výsledků tohoto rozhodnutí Rady provádí hodnocení projektu externí subjekt.

2.   Komise podává zprávy o finančních aspektech projektu podle článku 1.

Článek 5

1.   Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

2.   Použitelnost tohoto rozhodnutí končí dvacet čtyři měsíce po dni uzavření dohody podle čl. 3 odst. 3. Pozbývá však platnosti šest měsíců ode dne svého vstupu v platnost, nebude-li uvedená dohoda v této lhůtě uzavřena.

V Bruselu dne 11. prosince 2017.

Za Radu

předsedkyně

F. MOGHERINI


(1)  Společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99).

(2)  Rozhodnutí Rady 2013/698/SZBP ze dne 25. listopadu 2013 na podporu globálního mechanismu hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva za účelem omezení rizika nedovoleného obchodu s nimi (Úř. věst. L 320, 30.11.2013, s. 34).

(3)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1908 ze dne 22. října 2015 na podporu globálního mechanismu hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva za účelem omezení rizika nedovoleného obchodu s nimi (iTrace II) (Úř. věst. L 278, 23.10.2015, s. 15).


PŘÍLOHA

Globální mechanismus hlášení ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní iTrace

1.   Souvislosti a odůvodnění podpory v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP)

1.1.

Toto rozhodnutí vychází z jednotlivých po sobě následujících rozhodnutí Rady o boji proti destabilizujícímu dopadu odklonu ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a obchodování s nimi, zejména z rozhodnutí Rady 2013/698/SZBP ze dne 25. listopadu 2013 (1) a rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1908 ze dne 22. října 2015 (2), kterými byl zřízen a posílen globální mechanismus hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva.

Nedovolené šíření ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva významným způsobem přispívá k narušení stability států a zostření konfliktů, což představuje vážné ohrožení pro mír a bezpečnost. Jak je uvedeno ve strategii EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti nedovolenému obchodování s nimi (dále jen „strategie EU v oblasti ručních palných a lehkých zbraní“), nedovolené zbraně a střelivo přispívají k nárůstu terorismu a organizované trestné činnosti a jsou jednou z hlavních příčin vzniku a šíření konfliktů, jakož i rozpadu státních struktur. Nedávná zjištění získaná v rámci projektu iTrace v Iráku, Libyi, Sýrii a dalších složitých konfliktů v blízkosti vnějších hranic Unie tvrzení uvedená ve strategii EU v oblasti ručních palných a lehkých zbraní potvrzují.

Prostřednictvím činností prováděných v rámci rozhodnutí (SZBP) 2015/1908 byl vytvořen systém iTrace, globální iniciativa kontroly zbraní v konfliktních oblastech. Působí ve 27 státech zasažených konfliktem, mimo jiné v Africe, na Blízkém východě, v jižní a východní Asii a v poslední době i v Latinské Americe; byla vytvořena nejobsáhlejší veřejná databáze odklonů konvenčních zbraní s cílem podpořit úsilí států o odhalování a řešení případů odklonu v souladu se závazky v rámci článku 11 Smlouvy o obchodu se zbraněmi a sedmým kritériem společného postoje Rady 2008/944/SZBP (3); podávání přesných zpráv o dodávkách zbraní a střeliva směřujících do ozbrojených povstaleckých či teroristických skupin, které ohrožují bezpečnost Unie, včetně al-Káidy v islámském Maghrebu a Dáiš / Islámského státu; důvěrné a urychlené upozorňování orgánů členských států příslušné pro kontrolu vývozu zbraní na rizika odklonu po vývozu; poskytování kritických informací v reálném čase delegacím Unie a diplomatickým misím členských států v regionech zasažených konfliktem, pokud jde o dynamiku obchodování se zbraněmi a konfliktu; a posilování informovanosti o opatřeních v oblasti kontroly zbraní a potírání odklonu zbraní vysoce aktivní a průraznou angažovaností celosvětových médií.

1.2.

Členské státy však v rámci projektu iTrace stále častěji požadují, aby byly vnitrostátní orgány udělující vývozní povolení informovány přímo a na základě osobních kontaktů (včetně častých návštěv členských států) a aby tvůrcům politik v oblasti kontroly vývozu zbraní byla poskytována širší škála zdrojů.

Cílem tohoto rozhodnutí je tedy nadále vykonávat a posílit činnosti pilotního projektu prováděného v rámci rozhodnutí (SZBP) 2015/1908 tím, že budou tvůrcům politik Unie, odborníkům v oblasti kontroly zbraní a úředníkům zabývajícím se kontrolou vývozu zbraní dále poskytovány systematicky shromažďované relevantní informace, které jim napomohou při vypracovávání účinných, fakticky podložených strategií pro boj proti odklonu a nedovolenému šíření konvenčních zbraní a střeliva pro ně v zájmu zvýšení mezinárodní a regionální bezpečnosti. Rozhodnutí bude tedy tyto aktéry nadále podporovat v tom, aby za účelem potírání nedovolené nabídky a poptávky a zajištění účinné kontroly konvenčních zbraní ve třetích zemích kombinovali osvědčenou strategii reakce s patřičnými preventivními opatřeními.

1.3.

Toto rozhodnutí stanoví pokračující udržování a další zdokonalení veřejně přístupného online systému iTrace. Projekty uvedené v rozhodnutí (SZBP) 2015/1908 budou posíleny prostřednictvím: 1) větší četnosti a prodlouženého trvání misí v zájmu shromažďování údajů o nedovolených dodávkách konvenčních zbraní do oblastí zasažených konfliktem; 2) souborů individualizované podpory poskytované členským státům, jejichž součástíbudou přímé konzultace, individualizované údaje a zprávy, nepřetržitá asistenční služba a úkoly související s ověřováním po dodávce, a 3) poskytování odborné přípravy a poradenství vnitrostátním orgánům ve státech zasažených konfliktem za účelem budování kapacity pro potírání odklonů, jakož i za účelem posílení řízení zbraní a sběru údajů v rámci systému iTrace.

2.   Obecné cíle

Níže popsaná akce dále podpoří mezinárodní společenství v boji proti destabilizujícímu dopadu odklonu ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva na nelegální trhy a obchodování s nimi. Bude tvůrcům politik, odborníkům v oblasti kontroly zbraní a úředníkům zabývajícím se kontrolou vývozu zbraní nadále poskytovat relevantní informace, které jim napomohou při vypracovávání účinných, fakticky podložených strategií pro boj proti odklonu a nedovolenému šíření ručních palných a lehkých zbraní a dalších konvenčních zbraní a střeliva pro ně v zájmu lepší mezinárodní a regionální bezpečnosti. V rámci této akce se konkrétně:

a)

poskytnou konkrétní informace o obchodování s ručními palnými a lehkými zbraněmi a jinými konvenčními zbraněmi, nezbytné k účinnějšímu monitorování provádění akčního programu OSN v oblasti ručních palných a lehkých zbraní;

b)

posílí provádění mezinárodního nástroje pro sledování;

c)

odhalí hlavní trasy a subjekty zapojené do odklonu konvenčních zbraní a střeliva do regionů zasažených konfliktem nebo mezinárodním teroristickým organizacím a poskytnou důkazy napomáhající při vnitrostátních soudních řízeních v souvislosti se skupinami a fyzickými osobami zapojenými do nedovoleného obchodu;

d)

posílí spolupráce mezi příslušnými orgány OSN, misemi a dalšími mezinárodními organizacemi, pokud jde o sledování ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a poskytování informací přímo na podporu stávajících monitorovacích mechanismů, včetně systému Interpolu pro správu záznamů o nedovolených zbraních a sledování jejich pohybu (iARMS), který doplňuje systém iTrace, přičemž bude zajištěna koordinace s tímto systémem Interpolu;

e)

poskytnou informace relevantní pro určení prioritních oblastí mezinárodní spolupráce a pomoci za účelem účinného boje proti odklonu ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva a proti obchodování s nimi, jako je financování projektů souvisejících se zabezpečením zásob či správou hranic;

f)

poskytne mechanismus, jehož účelem je napomáhat při monitorování provádění Smlouvy o obchodu se zbraněmi, konkrétně pak odhalovat případy odklonu převedených konvenčních zbraní, jakož i pomoci vládám posoudit před vývozem konvenčních zbraní riziko odklonu, konkrétně v rámci přijímající země nebo opětovného vývozu za nežádoucích podmínek, a

g)

poskytne individualizovaná podpora členským států s cílem napomoci při posuzování a zmírňování rizika odklonu.

3.   Dlouhodobá udržitelnost a výsledky projektu

Tato akce poskytne trvalý rámec pro stálé monitorování nedovoleného šíření ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva. Očekává se, že dojde k podstatnému zvýšení objemu stávajících informací o zbraních a výrazně se podpoří cílený rozvoj účinných politik v oblasti kontroly konvenčních zbraní a kontroly vývozu zbraní. V rámci projektu se konkrétně:

a)

budou zanášet další údaje do systému pro správu informací iTrace, který zajistí dlouhodobé shromažďování údajů o nedovolených konvenčních zbraních a analýzu těchto údajů;

b)

poskytne tvůrcům politik a odborníkům v oblasti kontroly konvenčních zbraní nástroj, který umožní stanovit účinnější strategie a prioritní oblasti pomoci a spolupráce (například určením mechanismů zaměřených na subregionální nebo regionální spolupráci, koordinaci a sdílení informací, které je třeba zavést či posílit, určením nezajištěných vnitrostátních zásob, nedostatečné inventarizace, tras nedovolených převodů, nepostačujících hraničních kontrol a nedostatečných kapacit v oblasti vymáhání práva);

c)

zajistí jeho dostatečná flexibilita, aby generované informace byly pro příslušné politiky relevantní, bez ohledu na rychle se měnící požadavky těchto politik;

d)

výrazně zvýší účinnost mezinárodních organizací a fyzických osob věnujících se monitorování zbraní, a to vytvořením mechanismu pro sdílení informací, jehož rozsah se bude neustále rozšiřovat, a

e)

vybudují udržitelné vnitrostátní kapacity ve státech zasažených konfliktem s cílem identifikovat a sledovat nedovolené zbraně a účinněji se zapojit do mezinárodních procesů v oblasti kontroly zbraní a vymáhání práva.

4.   Popis akce

4.1.   Projekt 1: Poskytování odborné přípravy a předávání zkušeností vnitrostátním orgánům ve státech zasažených konfliktem v oblasti identifikace zbraní a mezinárodního sledování

4.1.1.   Cíl projektu

V rámci projektu bude místním partnerům a v případě potřeby personálu operací na podporu míru (včetně misí OSN a Unie a pracovních skupin nebo panelů pro sankce a jejich kontrolu) na žádost poskytována odborná příprava v oblasti identifikace, sledování a řízení zbraní. Tato odborná příprava bude vycházet ze souboru služeb, které CAR nabízí od roku 2014 – přestože spadají mimo rozpočet projektů iTrace I a II – a jejichž význam se z hlediska usnadňování projektů ukázal jako zásadní.

4.1.2.   Činnosti v rámci projektu

V rámci projektu bude vyslán personál z týmů provádějících šetření na místě, aby poskytoval školení na stále odbornější úrovni zahrnující:

a)

úvod do problematiky shromažďování údajů o zbraních, s odkazem na konkrétní příklady;

b)

metody základní identifikace zbraní a jejich účinné dokumentace;

c)

standardní operační postupy pro shromažďování důkazů a důkazní řetězec;

d)

požadavky rozsáhlých, regionálních a mezinárodních šetření;

e)

provádění mezinárodního nástroje pro sledování;

f)

mezinárodní sledování zbraní a systémy sledování zbraní (zejména Interpol a Europol);

g)

využívání dat velkého objemu a analýzy trendů a

h)

způsoby (mezinárodní) technické pomoci a účast donucovacích orgánů.

Tyto činnosti budou prováděny společně se šetřeními na místě v rámci projektu iTrace, včetně společných šetření (předávání zkušeností) vedených s vnitrostátními orgány veřejné moci.

4.1.3.   Výsledky projektu

V rámci projektu:

a)

budou vnitrostátní orgány vybízeny, aby poskytly lepší přístup iTrace týmům provádějícím šetření na místě, v reakci na opakované žádosti o poskytnutí technické pomoci a společné vyšetřovací kapacity ze strany týmů iTrace a v zájmu zajištění souladu se zvýšeným objemem údajů v rámci iTrace;

b)

bude vládám, které pociťují dopady odklonu zbraní, avšak nedisponují nástroji k identifikaci a hlášení zbraní, jež byly odkloněny do konfliktních oblastí, poskytnuta konkrétní pomoc na budování kapacit; tento krok je často předpokladem účinnějšího vnitrostátního řízení zbraní, a ze své podstaty tedy podporuje provádění Smlouvy o obchodu se zbraněmi, mezinárodního nástroje pro sledování a akčního programu, jakož i plánování v oblasti fyzické bezpečnosti a řízení zásob zbraní a střeliva a navazování kontaktů s mezinárodními donucovacími orgány, včetně Interpolu (iARMS) a Europolu;

c)

bude podpořen posílený dialog, zejména určením klíčových zúčastněných stran pro další iniciativy podporované Unií (například vztahy misí Unie s vládami hostitelských zemí) a zahájením iniciativ, jako je plánování v oblasti fyzické bezpečnosti a řízení zásob zbraní a střeliva (například projekty v oblasti řízení zásob podporované Unií).

4.1.4.   Ukazatele provádění projektu

Až 30 návštěv na místě zaměřených na odbornou přípravu a poradenství, s důrazem na opakované návštěvy za účelem podpory vnitrostátních orgánů při budování kapacity pro sledování.

Tento projekt bude postupně prováděn během celého dvouletého období projektu iTrace.

4.1.5.   Příjemci projektu

Z činností v rámci projektu iTrace v oblasti odborné přípravy a poradenství budou mít přímý užitek vnitrostátní zúčastněné strany ve státech zasažených konfliktem, včetně donucovacích orgánů a státních zástupců. V rámci programu bude poskytnuta nepřímá podpora vnitrostátním dialogům s iniciativami financovanými ze strany Unie a jinými iniciativami v oblasti kontroly zbraní, přičemž se podpoří využívání mezinárodních mechanismů sledování (včetně systému Interpolu iARMS a Europolu) a usnadní spolupráce s projekty v oblasti řízení zásob zbraní a střeliva podporovanými Unií a s dalšími projekty zaměřenými na kontrolu ručních palných a lehkých zbraní.

4.2.   Projekt 2: Posílená šetření na místě nezbytná pro další vkládání zdokumentovaných důkazů v reálném čase o případech odklonění ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva a obchodování s nimi a dalších příslušných informací

4.2.1.   Cíl projektu

V rámci projektu bude zvýšena četnost a prodlouženo trvání průzkumů prováděných přímo na místě a zaměřených na ruční palné a lehké zbraně a jiné konvenční zbraně a střelivo, které jsou v oběhu v oblastech zasažených konfliktem. V rámci projektu budou upřednostněny země, které vyžadují zvláštní pozornost členských států, jako jsou Irák, Libye, Mali, Jižní Súdán, Somálsko, Sýrie a Jemen.

Provádění projektu bude usnadněno zavedením formálních dohod o sdílení informací s misemi Unie a OSN a řadou organizací, jakož i selektivním zasíláním formálních žádostí o sledování vládám příslušných států. V rámci projektu bude rovněž nadále prováděn sekundární průzkum a ověřování (prostřednictvím šetření na místě) stávajících informací o příslušných převodech, shromážděných od jiných organizací než CAR za účelem jejich vložení do systému iTrace.

4.2.2.   Činnosti v rámci projektu

V rámci tohoto projektu budou vyvíjeny tyto činnosti:

a)

vyslání kvalifikovaných odborníků na zbraně, kteří budou na místě provádět analýzu nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní, střeliva a souvisejících materiálů pocházejících ze států zasažených konfliktem;

b)

analýza, přezkum a ověřování zdokumentovaných důkazů týkajících se nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva a jejich uživatelů; jedná se mimo jiné o fotografie zbraní, jejich součásti a vnitřní a vnější označení, balení, související přepravní dokumentaci a výsledky šetření na místě (uživatelé, dodávky a trasy převodů);

c)

přezkum a ověřování dodatečných nejnovějších důkazních materiálů, které se týkají nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných konvenčních zbraní a střeliva a které shromáždily organizace jiné než CAR, včetně zpráv pracovních skupin OSN pro sankce a jejich kontrolu, organizací občanské společnosti a mezinárodních sdělovacích prostředků;

d)

vkládání veškerých shromážděných a přezkoumaných důkazů do systému pro správu informací a internetového portálu věnovaného mapování v rámci systému iTrace;

e)

určení a podpora místních partnerů za účelem zajištění stálého shromažďování údajů na podporu systému iTrace po celou dobu trvání navrhované akce i po jejím skončení;

f)

udržování kontaktů s vládami členských států Unie s cílem předem určit vnitrostátní kontaktní místa a koordinační mechanismus za účelem jasného stanovení rozsahu šetření CAR a omezení případných střetů zájmů již před zahájením těchto šetření.

Tento projekt bude postupně prováděn během celého dvouletého období projektu iTrace.

4.2.3.   Výsledky projektu

V rámci projektu:

a)

budou na místě zdokumentovány hmotné důkazy týkající se konvenčních zbraní a střeliva, které byly odkloněny nebo s nimiž se nezákonně obchoduje, v regionech zasažených konfliktem;

b)

budou na základě důkazů shromážděných CAR, organizacemi, s nimiž CAR uzavřela stálé dohody o sdílení informací, a případně i dalšími organizacemi ohledně konvenčních zbraní a střeliva, které byly v rámci všech regionů odkloněny nebo s nimiž se nezákonně obchoduje, ověřeny a zpracovány případy nedovoleného obchodování;

c)

budou poskytnuty konkrétní vizuální důkazy týkající se konvenčních zbraní a střeliva, které byly odkloněny nebo s nimiž se nezákonně obchoduje, včetně fotografií daných položek, sériových čísel, výrobních značek, krabic, balicích listů, přepravní dokumentace a certifikátu konečného uživatele;

d)

budou vypracovány popisné záznamy o nedovolené činnosti, včetně tras obchodování, aktérů zapojených do odklonu nebo nedovolených převodů a vyhodnocování faktorů přispívajících k těmto jevům (včetně neúčinného řízení a zabezpečení zásob a sítí zabývajících se úmyslnými, státem organizovanými nedovolenými dodávkami dotčeného zboží);

e)

budou výše uvedené důkazy vloženy do systému pro správu informací a internetového mapovacího portálu v rámci systému iTrace, aby byly v plném rozsahu přístupny veřejnosti i členským státům prostřednictvím zabezpečených pevných i mobilních platforem.

4.2.4.   Ukazatele provádění projektu

Vyslání až 50 pracovníků přímo na místo (v případě potřeby včetně rozšířeného vyslání) v průběhu celého dvouletého období za účelem získání důkazů, které mají být vloženy do systému pro správu informací a internetového mapovacího portálu v rámci systému iTrace.

Tento projekt bude postupně prováděn během celého dvouletého období projektu iTrace.

4.2.5.   Příjemci projektu

Systém iTrace bude nadále poskytovat stále komplexnější informace, které budou výslovně určeny především tvůrcům politik členských států v oblasti kontroly zbraní a orgánům udělujícím povolení k vývozu zbraní, jakož i orgánům, subjektům a misím Unie. Tito příjemci z Unie budou rovněž mít přístup k důvěrným informacím prostřednictvím zabezpečených pevných a mobilních platforem poskytnutých v rámci systému iTrace.

Veřejné informace budou nadále přístupny pro všechny příjemce v Unii i mimo ni, zejména pro tvůrce politik v oblasti kontroly zbraní a orgány udělující povolení k vývozu zbraní ve třetích zemích. Informace zveřejňované systémem iTrace budou moci využívat i regionální a mezinárodní organizace (včetně pracovních skupin OSN pro sankce a jejich kontrolu, mírových misí OSN, Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, Úřadu OSN pro otázky odzbrojení a Interpolu); nevládní výzkumné organizace (včetně Mezinárodního střediska pro přeměnu v Bonnu (BICC), Skupiny pro výzkum a informace o míru a bezpečnosti (GRIP), Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) a projektu Small Arms Survey); zájmové organizace (včetně Amnesty International a Human Rights Watch) a mezinárodní sdělovací prostředky.

4.3.   Projekt 3: Poskytování přímé podpory orgánům členských států příslušným pro kontrolu vývozu zbraní a tvůrcům politik členských států v oblasti kontroly zbraní

4.3.1.   Cíl projektu

Personál projektu iTrace bude úzce spolupracovat s orgány členských států udělujícími povolení k vývozu zbraní. S informacemi poskytovanými orgány členských států udělujícími povolení k vývozu zbraní bude nakládáno důvěrně a s patřičnými ohledy. Systém iTrace bude rovněž nadále v kontaktu s celou řadou vnitrostátních orgánů třetích zemí udělujících povolení k vývozu zbraní. Na základě těchto vztahů bude podpořeno několik kritických aspektů mezinárodního úsilí o řešení problematiky odklonu konvenčních zbraní a obchodování s nimi a posílena mezinárodní opatření pro boj proti odklonům, včetně:

a)

poskytování podrobných údajů a důkazních informací o zdokumentovaných případech odklonů orgánům udělujícím povolení k vývozu zbraní;

b)

kapacit pro ověřování po dodávce či doručení poskytovaných členským státům na úřední žádost orgánů členských států udělujících povolení k vývozu zbraní či zajišťování podpory pro tyto kapacity.

4.3.2.   Činnosti v rámci projektu

V rámci tohoto projektu budou vyvíjeny tyto činnosti:

a)

týmy iTrace budou vysílány na opakované návštěvy příslušných orgánů v hlavních městech členských států, aby informovaly o otázkách souvisejících s potíráním odklonu a podávaly zprávy o mezinárodních šetřeních;

b)

nepřetržitá asistenční služba bude zajišťovat okamžité poradenství ohledně potírání odklonu nebo potenciálně negativních tvrzení sdělovacích prostředků založených na neověřených zprávách třetích stran;

c)

budou pro orgány členských států udělující povolení k vývozu zbraní vyvíjeny individualizované internetové řídící panely, jejichž prostřednictvím budou přenášeny zabezpečené údaje ze systému iTrace – budou vydávána varování ohledně stran, které v minulosti provedly odklon zbraní, budou profilována velmi riziková místa určení a v reálném čase poskytovány informace o případech odklonu zbraní vnitrostátní výroby, a

d)

týmy iTrace provádějící šetření na místě budou na úřední žádost orgánů členských států udělujících povolení k vývozu zbraní zajišťovat pro členské státy kontroly konečného užití po dodávce (ověřování) nebo budou poskytovat podporu pro toto ověřování.

Tento projekt bude postupně prováděn během celého dvouletého období projektu iTrace.

4.3.3.   Výsledky projektu

V rámci projektu:

a)

bude orgánům členských států udělujícím povolení k vývozu zbraní poskytována na jejich žádost pomoc při odhalování případů odklonu po vývozu;

b)

budou poskytovány informace na podporu kompletních analýz rizika odklonu prováděných orgány členských států udělujícími povolení k vývozu zbraní (v souladu se Smlouvou o obchodu se zbraněmi a společným postojem 2008/944/SZBP) před udělením vývozního povolení;

c)

bude orgánům členských států udělujícím povolení k vývozu zbraní poskytována na jejich žádost kapacita pro ověřování po dodávce;

d)

budou tvůrcům politik členských států v oblasti kontroly zbraní poskytovány informace v reálném čase o trendech v odklonech a obchodování se zbraněmi na podporu vnitrostátního zapojení do mezinárodních politických procesů, a

e)

bude donucovacím orgánům členských států případně poskytována na jejich žádost pomoc při trestních vyšetřováních.

4.3.4.   Ukazatele provádění projektu

Individualizované řídící panely pro stolní a mobilní zařízení, které budou orgánům členských států živě přenášet informace ze zabezpečených úseků systému iTrace, navržené a vyvinuté vývojáři, kteří jsou k dispozici v rámci systému iTrace. Asistenční služba, již bude provozovat personál projektu iTrace, poskytující plnou podporu orgánům členských států příslušným pro kontrolu vývozu zbraní a tvůrcům politik členských států v oblasti kontroly zbraní. Až 30 návštěv do hlavních měst členských států uskutečňovaných na žádost.

Tento projekt bude postupně prováděn během celého dvouletého období projektu iTrace.

4.3.5.   Příjemci projektu

Všechny zainteresované členské státy, přičemž návštěvy ve členských státech a mise zaměřené na ověřování po dodávce budou uskutečňovány na žádost.

4.4.   Projekt 4: Osvětová činnost pro zúčastněné subjekty a mezinárodní koordinace

4.4.1.   Cíl projektu

Projekt bude prezentovat výhody systému iTrace tvůrcům mezinárodních a vnitrostátních politik, odborníkům v oblasti kontroly konvenčních zbraní a orgánům udělujícím povolení k vývozu zbraní. Účelem osvětových činností bude rovněž dále koordinovat sdílení informací a budovat udržitelná partnerství s fyzickými osobami a organizacemi schopnými produkovat informace, které mohou být vkládány do systému iTrace.

4.4.2.   Činnosti v rámci projektu

V rámci tohoto projektu budou prováděny následující činnosti, přičemž bude věnována náležitá pozornost tomu, aby se zabránilo překrývání s dalšími aktivitami věnovanými například osvětě v souvislosti se Smlouvou o obchodu se zbraněmi:

a)

personál projektu iTrace bude provádět prezentace na příslušných mezinárodních konferencích zabývajících se nedovoleným obchodem s konvenčními zbraněmi ve všech jeho aspektech. Účelem těchto prezentací bude poukázat na výhody systému iTrace se zaměřením na 1) jeho konkrétní výhody při poskytování pomoci při monitorování provádění akčního programu OSN, Smlouvy o obchodu se zbraněmi a dalších příslušných mezinárodních nástrojů; 2) jeho užitečnost při určování prioritních oblastí mezinárodní pomoci a spolupráce, a 3) jeho užitečnost jakožto mechanismu pro profilování při posuzování rizika pro orgány udělující povolení k vývozu zbraní;

b)

personál projektu iTrace bude provádět prezentace pro vlády příslušných států a v rámci mírových operací. Účelem těchto prezentací bude seznámit příslušné útvary misí se systémem iTrace, podpořit a vypracovat formální dohody o sdílení informací, v jejichž rámci by bylo možné generovat informace, které mohou být vkládány do systému iTrace, a napomoci tvůrcům politik při určování prioritních oblastí mezinárodní pomoci a spolupráce.

Tento projekt bude postupně prováděn během celého dvouletého období projektu iTrace.

4.4.3.   Výsledky projektu

V rámci projektu:

a)

bude tvůrcům vnitrostátních i mezinárodních politik usilujícím o provádění dohod v oblasti kontroly konvenčních zbraní a kontroly vývozu zbraní (akční program OSN, Smlouva o obchodu se zbraněmi a další příslušné mezinárodní nástroje) a hodnocení tohoto provádění názorně předvedena užitečnost systému iTrace a koncept dokumentování, shromažďování a sdílení údajů týkajících se odklonu;

b)

budou poskytnuty příslušné informace, které tvůrcům politik a odborníkům v oblasti kontroly konvenčních zbraní napomohou určovat prioritní oblasti mezinárodní pomoci a spolupráce a navrhovat účinné strategie pro potírání odklonů;

c)

budou orgánům udělujícím povolení k vývozu zbraní poskytnuty detailní informace o systému iTrace a jeho užitečnosti při posuzování rizika a zároveň bude zajištěna možnost další zpětné vazby a zlepšení systému;

d)

bude usnadněno sdílení informací mezi vládami příslušných států a mírovými operacemi OSN, včetně zpracování dat a provádění analýz s využitím systému iTrace;

e)

bude usnadněno navazování kontaktů v rámci rozšiřující se skupiny odborníků na kontrolu konvenčních zbraní zapojených do šetření na místě zabývajících se odklonem konvenčních zbraní a střeliva a obchodováním s nimi;

f)

bude zvýšena informovanost veřejnosti o sledování konvenčních zbraní a střeliva jakožto prostředku, který napomáhá při monitorování provádění akčního programu OSN, mezinárodního nástroje pro sledování, Smlouvy o obchodu se zbraněmi a dalších mezinárodních a regionálních nástrojů v oblasti kontroly zbraní a kontroly vývozu zbraní.

4.4.4.   Ukazatele provádění projektu

Až 20 osvětových konferencí, kterých se zúčastní personál iTrace. Na všech konferencích bude prezentován systém iTrace. Pořady konferencí a stručná shrnutí budou zahrnuty do závěrečné zprávy.

Tento projekt bude postupně prováděn během celého dvouletého období projektu iTrace.

4.4.5.   Příjemci projektu

Úplný seznam příjemců, který je totožný se seznamem příjemců tohoto projektu, je uveden výše v oddíle 4.2.5.

4.5.   Projekt 5: Zprávy v rámci systému iTrace týkající se příslušných politik

4.5.1.   Cíl projektu

V rámci projektu budou na základě údajů vyplývajících z šetření na místě a uvedených v systému iTrace zajišťovány zprávy, které se týkají zásadních otázek dotčených politik. Účelem těchto zpráv bude poukázat na určité oblasti vyvolávající mezinárodní obavy, mezi něž patří i obvyklé způsoby obchodování s konvenčními zbraněmi a střelivem, regionální šíření zbraní a střeliva, s nimiž se nezákonně obchoduje, jakož i na prioritní oblasti zasluhující mezinárodní pozornost.

4.5.2.   Činnosti v rámci projektu

Hloubková analýza vedoucí k sestavení, přezkumu, uspořádání a zveřejnění až deseti zpráv v rámci systému iTrace týkajících se příslušných politik.

4.5.3.   Výsledky projektu

V rámci projektu:

a)

bude vypracováno až deset zpráv, z nichž se každá zaměří na jednu z otázek vyvolávajících mezinárodní obavy;

b)

bude zajištěno rozeslání zpráv v rámci systému iTrace týkajících se příslušných politik všem členským státům;

c)

bude navržena cílená strategie zaměřená na osvětu, v zájmu zajištění maximálního pokrytí po celém světě;

d)

bude tato akce nadále zviditelňována na politické scéně a v mezinárodních sdělovacích prostředcích, mimo jiné tím, že o nedovoleném obchodu se zbraněmi budou poskytovány aktuální informace zásadního významu; bude zajištěna analýza relevantní pro danou politiku a přispívající k probíhajícím procesům kontroly zbraní a budou vypracovávány zprávy, jejichž účelem bude vzbudit maximální zájem mezinárodních sdělovacích prostředků.

4.5.4.   Ukazatele provádění projektu

Až deset online zpráv v rámci systému iTrace týkajících se příslušných politik, které budou vypracovány v průběhu navrhované akce a budou globálně šířeny.

4.5.5.   Příjemci projektu

Úplný seznam příjemců, který je totožný se seznamem příjemců tohoto projektu, je uveden výše v oddíle 4.2.5.

5.   Místa provádění

V rámci projektů 1 a 2 bude zapotřebí vyslat značné množství odborníků na konvenční zbraně přímo do regionů zasažených konfliktem. Tato vyslání budou posuzována jednotlivě s ohledem na bezpečnost, přístup a dostupnost informací. CAR již navázala kontakty nebo zavedla projekty v mnoha dotčených zemích. Projekt 3 bude probíhat v hlavních městech členských států (další návštěvy v rámci těchto států se uskuteční na základě požadavků členských států). Projekt 4 bude realizován v rámci mezinárodních konferencí po celém světě za účelem zajištění maximálního zviditelnění projektu a bude koordinován s vládami příslušných států a příslušnými organizacemi. Projekt 5 bude zpracován v Belgii, Itálii, Francii a Spojeném království.

6.   Doba trvání

Celková odhadovaná doba trvání všech projektů souhrnně je 24 měsíců.

7.   Prováděcí subjekt a zviditelnění Unie

CAR sdružuje malé týmy provádějící šetření na místě spolu s místními obrannými či bezpečnostními silami, personálem mírových operací nebo operací na podporu míru a dalšími subjekty pověřenými bezpečností. Kdykoli tyto síly či mise zajistí zbraně nebo místa pro sběr důkazů, týmy CAR shromáždí veškeré dostupné důkazy o zbraních, souvisejícím materiálu a skupinách uživatelů. Poté se CAR ujme úkolu vysledování veškerých jednoznačně identifikovatelných položek a provádí rozsáhlá šetření převodů zbraní, dodávek vojenského materiálu a podpory poskytované stranám, které ohrožují mír a stabilitu.

Ve spolupráci s vnitrostátními orgány udělujícími povolení k vývozu zbraní provádí CAR rekonstrukci dodavatelských řetězců, jež jsou odpovědné za dodávky zbraní pro účely ozbrojených konfliktů, přičemž odhaluje nedovolenou činnost a odklon zbraní z legálních trhů na trhy nelegální. CAR zaznamenává veškeré informace ve svém globálním systému monitorování zbraní iTrace, který obsahuje více než 100 000 záznamů o zbraních v oblastech zasažených konfliktem a představuje tak nejobsáhlejší databázi údajů o zbraních v konfliktních oblastech v celosvětovém měřítku.

CAR využívá tyto informace s cílem a) upozorňovat členské státy na případy odklonu zbraní a střeliva a b) umožnit cílené iniciativy zaměřené na potírání odklonu, včetně revidovaných opatření v oblasti kontroly vývozu a mezinárodních diplomatických činností.

Prokázalo se, že tato metodika umožňuje odhalit odklony zbraní téměř okamžitě, přičemž nastaly situace, kdy týmy CAR působící přímo na místě ohlásily členským státům případy odklonů zbraní v době, kdy byly stále nasazeny v oblasti zasažené konfliktem (například přímo v terénu v iráckém Mosulu). V některých případech týmy CAR odhalily nepovolené opětovné převody, k nimž došlo do dvou měsíců poté, co byly zbraně vyexpedovány z továrny.

Dne 22. října 2015 byla rozhodnutím (SZBP) 2015/1908 podpořena činnost CAR v zájmu pokračujícího udržování a rozšíření projektu iTrace, zřízeného rozhodnutím 2013/698/SZBP. Díky projektům, které jsou označovány jako iTrace I a následně iTrace II, se systém iTrace etabloval jako významná celosvětová iniciativa pro monitorování zbraní v oblastech zasažených konfliktem a byla poskytnuta přímá podpora orgánům členských států udělujícím povolení k vývozu zbraní a tvůrcům politik v oblasti kontroly zbraní.

Dne 2. prosince 2015 pak akční plán Unie proti nedovolenému obchodu se zbraněmi a výbušninami a proti jejich používání vyzval k „rozšíření využití iTRACE“ a doporučil, aby vnitrostátní donucovací orgány, které odhalí případ odklonu zbraní a střeliva, ověřily svá odhalení prostřednictvím tohoto nástroje.

CAR přijme veškerá vhodná opatření pro zveřejnění skutečnosti, že akce je financována Unií. Tato opatření budou provedena v souladu s Příručkou pro komunikaci a zviditelnění v rámci vnější činnosti EU, kterou vypracovala a vydala Komise.

CAR tedy zajistí zviditelnění příspěvku Unie prostřednictvím patřičného označení a reklamy, které vyzdvihnou úlohu Unie, zajistí transparentnost jejích činnosti a zvýší informovanost o důvodech vedoucích k tomuto rozhodnutí, jakož i o podpoře, kterou tomuto rozhodnutí poskytuje Unie, a o výsledcích této podpory. Na materiálech, které budou v rámci projektu vytvořeny, bude zřetelně vyobrazena vlajka Unie v souladu s pokyny Unie pro správné užívání a reprodukci vlajky.

8.   Podávání zpráv

CAR bude podávat řádné popisné čtvrtletní zprávy.


(1)  Rozhodnutí Rady 2013/698/SZBP ze dne 25. listopadu 2013 na podporu globálního mechanismu hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva za účelem omezení rizika nedovoleného obchodu s nimi (Úř. věst. L 320, 30.11.2013, s. 34).

(2)  Rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1908 ze dne 22. října 2015 na podporu globálního mechanismu hlášení nedovolených ručních palných a lehkých zbraní a jiných nedovolených konvenčních zbraní a střeliva za účelem omezení rizika nedovoleného obchodu s nimi (iTrace II) (Úř. věst. L 278, 23.10.2015, s. 15).

(3)  Společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99).


12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/32


ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2017/2284

ze dne 11. prosince 2017

o poskytnutí podpory státům afrického, asijsko-tichomořského a latinskoamerického a karibského regionu, aby se zúčastnily konzultačního procesu odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro smlouvu o zákazu výroby štěpných materiálů

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 28 odst. 1 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská rada přijala dne 12. prosince 2003 strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení (dále jen „strategie“), která obsahuje v kapitole II seznam opatření, které je třeba provádět v zájmu účinného multilateralismu, který je základním kamenem evropské strategie pro boj proti šíření zbraní hromadného ničení. Strategie mimo jiné uvádí, že „EU usiluje o systém mnohostranných smluv, který by poskytoval právní a normativní základ pro veškeré úsilí o nešíření“ a že „politika EU má usilovat o dosažení mezinárodní dohody o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení“.

(2)

Unie strategii aktivně provádí a uskutečňuje opatření uvedená v kapitole III strategie, zejména uvolňováním finančních prostředků na podporu konkrétních projektů zaměřených na posílení mnohostranného systému pro nešíření a mnohostranných opatření k budování důvěry.

(3)

Dne 8. prosince 2008 přijala Rada závěry a dokument s názvem „Nové pokyny pro činnost Evropské unie v oblasti boje proti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů“. Dokument kromě jiného uvádí, že EU si předsevzala dále a intenzivněji vyvíjet činnost „v zájmu zahájení jednání o Smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů“.

(4)

EU soustavně vyzývá k bezprostřednímu zahájení a brzkému završení jednání o smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení na základě dokumentu CD/1299 a mandátu v něm obsaženého. Ve stejném duchu EU vyzývá všechny členy konference o odzbrojení, aby vynaložily maximální úsilí o prolomení patové situace v rámci této konference a přijaly souhrnný a vyvážený program činností zahrnující okamžité zahájení jednání o smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů (FMCT).

(5)

V roce 2013 přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů rezoluci, kterou byla ustanovena skupina vládních odborníků pocházejících z 25 států, jež má vydávat doporučení o možných aspektech, které by mohly přispět ke smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná štěpná zařízení, avšak nikoli o takové smlouvě jednat. Skupina vládních odborníků předložila svoji zprávu prvnímu výboru Valného shromáždění OSN (odzbrojení) v roce 2015.

(6)

V roce 2016 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci 71/259 s názvem „Smlouva o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení“. Rezoluce 71/259 vyzývá generálního tajemníka, aby ustanovil odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro FMCT, která zváží podstatné prvky budoucí nediskriminační, mnohostranné a mezinárodně a účinně ověřitelné smlouvy o zákazu výroby štěpného materiálu pro jaderné zbraně a další výbušná zařízení a učiní k nim svá doporučení. Odborná přípravná skupina na vysoké úrovni pro FMCT bude mít členy z 25 států, přičemž uspořádá dvě neformální poradní setkání přístupná všem členským státům Organizace spojených národů, aby se procesu přípravy uvedené smlouvy mohly zúčastnit všechny státy. Očekává se, že práce, která má být provedena v rámci přípravné skupiny, povede k jednání o této důležité otázce s cílem dosáhnout dalšího pokroku v jaderném odzbrojování a nešíření jaderných zbraní.

(7)

Všechny členské státy EU hlasovaly pro rezoluci Valného shromáždění OSN 71/259 z roku 2016 o FMCT, která byla předložena Kanadou, Německem a Nizozemskem. Rezoluce stanoví inkluzivní proces prostřednictvímpořádání neformálních poradních setkání se všemi členskými státy OSN a předsedou odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro FMCT. Na činnostech přípravné skupiny odborníků na vysoké úrovni, jejímž posláním je poskytovat doporučení týkající se podstatných prvků budoucí smlouvy, se bude podílet několik členských států EU, aniž jsou dotčeny postoje jednotlivých států při budoucích jednáních.

(8)

Odborná přípravná skupina na vysoké úrovni pro FMCT bude praktickým příspěvkem k úsilí o jaderné odzbrojení a nešíření jaderných zbraní. Skupina vládních odborníků (1) a dvě zprávy generálního tajemníka o této otázce (2) poukázaly na složitost této otázky, jakož i na témata, která si zaslouží další analýzu a zvážení ze strany členských států OSN. Odborná přípravná skupina na vysoké úrovni pro FMCT předloží zprávu Valnému shromáždění OSN na jeho 73. zasedání (2018).

(9)

Obecněji řečeno, štěpný materiál (jako je například vysoce obohacený uran nebo plutonium), který může vyvolat výbušnou štěpnou řetězovou reakci, je zásadní složkou jaderných zbraní. Mezi dlouhodobé priority EU patří okamžité zahájení a brzké uzavření jednání v rámci konference o odzbrojení ohledně smlouvy o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení.

(10)

Smlouva o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení by představovala podstatný krok k vytvoření podmínek pro svět bez jaderných zbraní. FMCT je považována za mnohostranný nástroj, který má být sjednán v oblasti jaderného odzbrojení jakožto doplněk Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   V souladu se strategií EU, která stanoví cíl prosazování, provádění a posilování mnohostranných smluv a dohod o odzbrojení a nešíření, Unie poskytne podporu státům afrického, asijsko-tichomořského a latinskoamerického a karibského regionu, aby se mohly zúčastnit konzultačního procesu odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro smlouvu o zákazu výroby štěpných materiálů.

2.   Projekty poskytující podporu státům afrického, asijsko-tichomořského a latinskoamerického a karibského regionu, aby se mohly zúčastnit konzultačního procesu odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro FMCT, odpovídající opatřením v souladu se strategií EU spočívají v subregionálních pracovních seminářích, setkáních odborníků, podstatných podpůrných činnostech poskytovaných členským státům Organizace spojených národů, a zřízení registru relevantních informací a publikací.

3.   Projekty mají následující cíle:

usnadnit dialog na regionální úrovni mezi členskými státy v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu;

vyvinout u států v těchto regionech smysl odpovědnosti za tuto otázku;

zjistit vnitrostátní potřeby a určit politické priority států v těchto regionech;

zapojit příslušné regionální organizace do jednání o smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení, která má být vyjednána v rámci konference o odzbrojení;

vyhodnotit důsledky procesu na regionální úrovni a úlohu, kterou v tomto procesu mohou hrát příslušné regionální a mezinárodní organizace;

provést srovnávací analýzu důsledků tohoto procesu pro každý z regionů;

usnadnit přenos znalostí týkajících se štěpných materiálů mezi akademickou obcí, organizacemi občanské společnosti a členskými státy.

4.   Podrobný popis uvedených projektů je obsažen v příloze.

Článek 2

1.   Za provádění tohoto rozhodnutí odpovídá vysoký představitel.

2.   Technické provádění projektů uvedených v čl. 1 odst. 2 uskutečňuje Úřad Organizace spojených národů pro otázky odzbrojení (UNODA) prostřednictvím jeho ženevské pobočky a jeho regionálního odboru pro odzbrojení, které zahrnuje tři regionální střediska pro mír a odzbrojení v Africe (UNREC), asijsko-tichomořském regionu (UNRCPD) a Latinské Americe a Karibiku (UNLIREC). UNODA tento úkol plní pod vedením vysokého představitele. Za tímto účelem uzavře vysoký představitel s úřadem UNODA nezbytná ujednání.

Článek 3

1.   Finanční referenční částka na provádění projektů uvedených v čl. 1 odst. 2 činí 1 220 880,51 EUR.

2.   Výdaje financované částkou stanovenou v odstavci 1 jsou spravovány v souladu s postupy a pravidly, kterými se řídí souhrnný rozpočet Unie.

3.   Na řádnou správu výdajů uvedených v odstavci 1 dohlíží Komise. Za tímto účelem uzavře s úřadem UNODA po přijetí tohoto rozhodnutí Rady dohodu o financování na referenční částku. Dohoda stanoví, že UNODA zajistí zviditelnění příspěvku Unie úměrné jeho výši.

4.   Komise usiluje o uzavření dohody o financování uvedené v odstavci 3 co nejdříve po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost. Informuje Radu o veškerých obtížích v tomto procesu a o dni uzavření dohody o financování.

Článek 4

1.   Vysoký představitel podává Radě zprávy o provádění tohoto rozhodnutí na základě pravidelných zpráv vypracovávaných úřadem UNODA. Rada na základě těchto zpráv provádí hodnocení.

2.   Komise poskytne informace o finančních aspektech projektů uvedených v čl. 1 odst. 2.

Článek 5

1.   Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

2.   Toto rozhodnutí pozbývá platnosti 36 měsíců ode dne uzavření dohody o financování uvedené v čl. 3 odst. 3. Platnost tohoto rozhodnutí však skončí šest měsíců po dni jeho vstupu v platnost, pokud v této lhůtě nebude dohoda o financování uzavřena.

V Bruselu dne 11. prosince 2017.

Za Radu

předsedkyně

F. MOGHERINI


(1)  A/70/81, zpráva skupiny vládních odborníků, jež má vydávat doporučení o možných aspektech, které by mohly přispět ke smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná štěpná zařízení, avšak nikoli o takové smlouvě jednat.

(2)  A/68/154, A/68/154/Add.1, A/71/140/Rev.1 and A/71/140/Rev.1/Add.1.


PŘÍLOHA

1.   CÍL

Je třeba, aby státy již v rané fázi procesu plně pochopily důsledky budoucí smlouvy a její vztah k regionálním nástrojům týkajícím se zón bez jaderných zbraní, ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní a jiným nástrojům. Proto by celkovým cílem nového rozhodnutí Rady mělo být poskytnutí finančních prostředků na vytvoření široké znalostní základny o smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení nebo o smlouvě o zákazu výroby štěpných materiálů (FMCT) v rámci mezinárodního společenství s cílem zajistit, aby se všechny členské státy OSN mohly plně zapojit do konzultačního procesu, jakož i do jakýchkoli budoucích jednání ohledně této smlouvy v rámci konference o odzbrojení.

Účast členských států OSN na regionální úrovni budou doplňovat neformální poradní setkání, která uspořádá předseda odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro FMCT v New Yorku, a zlepší se tak kvantitativní a kvalitativní účast států a posílí inkluzivita budoucích jednání ohledně této smlouvy v rámci konference o odzbrojení.

Uspořádáním několika seminářů na regionální nebo subregionální úrovni se umožní sdílet poznatky a informace v rámci regionů i napříč nimi. Pracovní semináře budou zahrnovat kombinaci technických informací a jednání o důsledcích a významu těchto budoucích smluv pro stávající regionální ujednání. Technické informace poskytované příslušnými odborníky budou blíže pojednávat o základních otázkách týkajících se FMCT, přičemž účastníci v rámci diskuzí zváží regionální dopady a relevantnost možné smlouvy.

Odborná přípravná skupina na vysoké úrovni pro FMCT předloží zprávu Valnému shromáždění OSN na jeho 73. zasedání (2018). Valné shromáždění může rozhodnout o přijetí dalších opatření v této oblasti. S cílem podpořit účast členských států OSN na jednání o této otázce bude projekt pokračovat až do konce 74. řádného zasedání Valného shromáždění (prosinec 2019).

Úřad OSN pro otázky odzbrojení (UNODA) prostřednictvím své pobočky v Ženevě a regionálního odboru pro odzbrojení, který zahrnuje regionální středisko OSN pro mír a odzbrojení (UNREC) v Lomé (Togo), regionální středisko OSN pro mír, odzbrojení a rozvoj v Asii a Tichomoří (UNRCPD) v Káthmándú (Nepál) a regionální středisko OSN pro mír, odzbrojení a rozvoj v Latinské Americe a Karibiku (UNLIREC) v Limě (Peru), má dlouholeté zkušenosti s poskytováním podpory státům a podporováním dialogu o otázkách jaderného odzbrojení a nešíření v příslušných regionech.

Odborníci budou vybráni z různých zemí na širokém geografické základě, a to z vlád a regionálních organizací, jakož i organizací občanské společnosti, jako je Mezinárodní panel pro štěpné materiály (IPFM), Středisko pro výzkum, odbornou přípravu a informace v oblasti ověřování (VERTIC), Ústav pro bezpečnostní studia (ISS) a akademická obec.

V cílech udržitelného rozvoje OSN bylo v cíli 16.8 uznáno, že je nutné: „rozšířit a posílit účast rozvojových zemí v institucích globální správy věcí veřejných“. Činnosti plánované v rámci tohoto projektu by tedy mohly přispět k dosažení tohoto cíle.

2.   ČINNOSTI

2.1.   Cíle činností

usnadnit dialog na regionální a subregionální úrovni mezi státy v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu;

zapojit příslušné regionální organizace do jednání o FMCT;

vytvořit smysl pro odpovědnost všech států za budoucí FMCT;

usnadnit předávání a uplatňování znalostí mezi akademickou obcí, organizacemi občanské společnosti a členskými státy, pokud jde o otázky relevantní z hlediska zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení.

2.2.   Popis činností

Všechny činnosti budou organizovány úřadem UNODA prostřednictvím jeho ženevské pobočky a jeho regionálního odboru pro odzbrojení, včetně UNREC se sídlem v Lomé (Togo), UNRCPD sídlícího v Káthmándú (Nepál) a UNLIREC se sídlem v Limě (Peru).

a)

Subregionální pracovní semináře v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu

UNODA uspořádá až šest subregionálních seminářů v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu. UNODA uspořádá po jednom či dvou dvoudenních subregionálních pracovních seminářů v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu.

Těchto seminářů se zúčastní odborníci z hlavních měst zemí příslušných subregionů, jakož i odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro FMCT, odborníci z Evropské unie, z občanské společnosti a akademické obce.

Tyto semináře budou doplněny otevřenými neformálními konzultačními schůzkami pod vedením předsedy odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro FMCT v New Yorku v souladu s rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů 71/259 a usnadní zapojení expertů z členských států OSN v hlavních městech do budoucích jednání o FMCT.

b)

Odborná setkání s odborníky z regionálních organizací

UNODA uspořádá tři setkání odborníků s příslušnými regionálními organizacemi v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu, včetně ABACC, AFCONE, OPANAL a regionálního fóra ASEAN, aby umožnil setkání odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro FMCT i odborníků z regionálních organizací a odborníků z organizací občanské společnosti, včetně konsorcia EU pro nešíření, střediska VERTIC, panelu IPFM a Ústavu pro studium bezpečnosti s cílem připravit budoucí jednání o FMCT a usnadnit příspěvek regionálních odborných znalostí a zkušeností k těmto jednáním.

c)

Hmotná podpora členským státům

UNODA bude reagovat až na šest žádostí o podstatnou podporu od členských států v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu, a to v návaznosti na pracovní semináře a s přihlédnutím k zeměpisné vyváženosti.

d)

Registr zdrojových materiálů a zveřejnění výsledků

UNODA vytvoří a po celou dobu trvání projektu bude udržovat internetové stránky s příslušnými zdrojovými materiály, jejichž cílem je pomoci státům při přípravě na budoucí FMCT a sloužit jako zdroj údajů pro státy, regionální organizace, organizace občanské společnosti a výzkumné pracovníky a usnadnit meziregionální komunikaci.

UNODA zveřejní až dvě příležitostné publikace o výsledcích regionálních seminářů a setkání odborníků s regionálními organizacemi.

2.3.   Dopad činností

Bude usnadněna účast států afrického, asijsko-tichomořského a latinskoamerického a karibského regionu na budoucích jednáních o FMCT;

stávající regionální vědomosti a odborné znalosti týkající se zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení budou využity při jednáních o budoucí FMCT;

příslušné zdrojové materiály budou zpřístupněny budoucím vyjednavačům a odborníkům ze států, regionálních organizací, organizací občanské společnosti a akademické obce.

3.   PARTNEŘI PRO ÚČELY OPATŘENÍ

Systém OSN: UNODA prostřednictvím své pobočky v Ženevě a svého regionálního odboru pro odzbrojení, který zahrnuje tři regionální střediska pro mír a odzbrojení v Africe (UNREC), Asii a Tichomoří (UNRCPD) a v Latinské Americe a Karibiku (UNLIREC);

regionální a subregionální organizace: ABACC, AFCONE, OPANAL, regionální fórum ASEAN;

nevládní organizace: Konsorcium EU pro nešíření, středisko VERTIC, panel IPFM, Ústav pro bezpečnostní studia.

4.   INTERAKCE S ÚSILÍM UNIE

Na základě pravidelné zpětné vazby od úřadu UNODA o jeho činnostech se může Unie rozhodnout toto úsilí doplnit o cílená diplomatická opatření zaměřená na zvyšování povědomí o důležitosti překonání dlouhotrvající patové situace týkající se Konference o odzbrojení a o důležitosti bezprostředního zahájení a brzkého uzavření jednání v rámci Konference o odzbrojení ohledně smlouvy o zákazu výroby štěpných materiálů pro jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení na základě dokumentu CD/1299 a mandátu v něm obsaženého.

5.   PŘÍJEMCI OPATŘENÍ

Státy afrického, asijsko-tichomořského a latinskoamerického a karibského regionu;

členové odborné přípravné skupiny na vysoké úrovni pro smlouvu o zákazu výroby štěpných materiálů;

skupina vládních odborníků o ověřování jaderného odzbrojení;

organizace občanské společnosti v africkém, asijsko-tichomořském a latinskoamerickém a karibském regionu zabývající se jaderným odzbrojením a nešířením.

6.   MÍSTO KONÁNÍ

Subregionální semináře budou pořádány buď v místě, kde sídlí regionální střediska, nebo v místě, kde v daném subregionu sídlí regionální úřad OSN, aby se tak národním odborníkům z hlavních měst usnadnila účast.

Odborná zasedání se budou konat v místě, kde sídlí regionální organizace nebo regionální střediska.

Výrazná podpora bude členským státům poskytnuta v hlavních městech.

7.   DOBA TRVÁNÍ

Celková odhadovaná doba trvání projektu je 36 měsíců.


12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/38


ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2017/2285

ze dne 6. prosince 2017

o změně příručky pro uživatele, která stanoví kroky nutné k účasti v systému EMAS podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS)

(oznámeno pod číslem C(2017) 8072)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES (1), a zejména na čl. 46 odst. 5 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem systému EMAS je podporovat neustálé zlepšování vlivu činnosti organizací na životní prostředí vytvářením a zaváděním systému environmentálního řízení, hodnocením výkonnosti tohoto systému, poskytováním informací o vlivu činnosti organizace na životní prostředí, otevřeným dialogem s veřejností a ostatními zainteresovanými stranami, jakož i aktivním zapojením zaměstnanců.

(2)

Organizace, které projeví zájem, by měly obdržet další informace a pokyny ohledně kroků potřebných k účasti v systému EMAS. Tyto informace a pokyny jsou aktualizovány na základě zkušeností získaných při provozování systému EMAS a v reakci na zjištění, že je třeba poskytnout další pokyny.

(3)

Bylo zjištěno, že je třeba poskytnout tyto další pokyny: vymezení zeměpisné oblasti v rámci definice místa, pokyny ke způsobu zohlednění odvětvových referenčních dokumentů a pokyny týkající se používání metody výběru vzorků pro ověřování organizací působících v několika místech,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Příloha rozhodnutí Komise 2013/131/EU (2) se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 6. prosince 2017.

Za Komisi

Karmenu VELLA

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1.

(2)  Rozhodnutí Komise 2013/131/EU ze dne 4. března 2013, kterým se vytváří příručka pro uživatele, která stanoví kroky nutné k účasti v systému EMAS podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (Úř. věst. L 76, 19.3.2013, s. 1).


PŘÍLOHA

PŘÍLOHA I

I.   ÚVOD

Jedním z cílů politiky EU v oblasti životního prostředí je podporovat nejrůznější organizace, aby využívaly systémy environmentálního řízení a omezovaly svůj dopad na životní prostředí. Systémy environmentálního řízení jsou jedním z možných nástrojů, díky nimž mohou společnosti a jiné organizace zlepšit vliv své činnosti na životní prostředí a zároveň šetřit energii i jiné zdroje. EU by zejména chtěla podpořit organizace v tom, aby se účastnily systému pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS), což je nástroj řízení, který umožňuje společnostem a jiným organizacím hodnotit a zlepšovat vliv své činnosti na životní prostředí a podávat o něm zprávy.

Systém EMAS byl zřízen v roce 1993 a postupně se vyvíjel. Právní základ pro tento systém poskytuje nařízení EMAS (1) a poslední revize pochází z roku 2009.

Tato příručka pro uživatele systému EMAS byla vypracována podle požadavků uvedených v čl. 46 odst. 5 nařízení EMAS. Cílem tohoto dokumentu je poskytnout organizacím, které se zajímají o systém EMAS, jasné a prosté rady. Měla by přinést podrobné pokyny, podle nichž lze snadno postupovat. Příručka popisuje hlavní prvky a kroky, které musí organizace učinit, pokud se chce tohoto systému účastnit. Cílem dokumentu je zvětšit celkové rozšíření systému řízení EMAS tím, že usnadní vstup organizací do systému. Je rovněž důležité mít na paměti obecný cíl evropského nařízení, jímž je harmonizovat provádění ve všech členských státech a vytvořit společný právní rámec. Pokud jde o otázky týkající se konkrétně systému „EMAS Global“, odkazujeme čtenáře na rozhodnutí Komise 2011/832/EU (2) ze dne 7. prosince 2011 o příručce pro společnou registraci organizací z EU, registraci organizací ze třetích zemí a globální registraci podle nařízení (ES) č. 1221/2009.

II.   CO JE SYSTÉM PRO ENVIRONMENTÁLNÍ ŘÍZENÍ PODNIKŮ A AUDIT (EMAS)?

EMAS je dobrovolný nástroj pro všechny organizace působící v jakémkoli hospodářském odvětví v Evropské unii i mimo ni, které chtějí:

nést environmentální a ekonomickou odpovědnost,

zlepšit vliv činnosti organizace na životní prostředí,

informovat o svých environmentálních výsledcích společnost a zúčastněné strany obecně.

Níže naleznete podrobný přehled o tom, co je třeba udělat, aby se organizace do systému zaregistrovala a zavedla jej.

Organizace, které se registrují v systému EMAS, musí:

prokázat dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí,

zavázat se k neustálému zlepšování vlivu své činnosti na životní prostředí,

ukázat, že vedou otevřený dialog se všemi zúčastněnými stranami,

zapojit do zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí zaměstnance,

zveřejňovat a aktualizovat schválené environmentální prohlášení systému EMAS určené pro externí komunikaci.

Kromě toho existují ještě další požadavky. Organizace musí:

provést environmentální přezkum (včetně určení všech přímých i nepřímých environmentálních aspektů),

zaregistrovat se po úspěšném ověření organizace u příslušného orgánu.

Po registraci mají organizace právo používat logo EMAS.

III.   NÁKLADY A PŘÍNOSY SPOJENÉ SE ZAVÁDĚNÍM SYSTÉMU EMAS

Obecně platí, že systémy environmentálního řízení, jako je EMAS, organizacím pomohou zvýšit účinnost využívání zdrojů, omezit rizika a veřejným prohlášením o používání osvědčených postupů jít příkladem ostatním. Výhody jsou významnější než náklady na zavedení systému.

Přínosy

Byla provedena studie (3) o nákladech a přínosech plynoucích z registrace v systému EMAS. Uskutečnil se průzkum, jehož účastníci měli z daného seznamu vybrat ty dopady, které byly nejpozitivnější. Nejvýše se umístila „úspora energie a zdrojů“ (21 %), jak je vidět na obrázku 1. Následovaly „méně negativních mimořádných událostí“ (18 %) a „lepší vztahy se zúčastněnými stranami“ (17 %).

Obrázek 1

Přínosy plynoucí ze zavedení systému EMAS (% všech odpovědí)

Image

Větší úspory ze zvýšené účinnosti

„Úspora energie a zdrojů“ představovaly nejčastější přínos. U organizací všech velikostí se ukázalo, že jen samotné úspory energie převyšují roční náklady na údržbu systému EMAS. Z toho plyne, že pro větší organizace by mělo být snadné náklady související se zavedením systému EMAS získat zpět.

Méně negativních mimořádných událostí

Tento přínos se umístil na druhém místě. Roli zde hraje několik faktorů, jako např. menší výskyt porušování práva životního prostředí. To se samozřejmě pojí s přínosy, pokud jde o lepší vztahy s regulačními orgány.

Lepší vztahy se zúčastněnými stranami

Lepší vztahy se zúčastněnými stranami hodnotily organizace jako významný přínos, zejména v případě veřejné správy a poskytovatelů služeb.

Více příležitostí na trhu

Registrace v systému EMAS může zlepšit obchodní příležitosti. Může pomoci udržet stávající zákazníky a získat nové zakázky. Systém environmentálního řízení EMAS může být výhodou v oblasti zadávání veřejných zakázek. Organizace působící v oblasti veřejných zakázek sice nemohou výslovně požadovat, aby uchazeči byli registrováni v systému EMAS, avšak společnosti mohou svou registraci využít, aby prokázaly, že mají technické prostředky pro splnění smluvních požadavků týkajících se environmentálního řízení.

Kromě toho mohou organizace v rámci své vlastní environmentální politiky podporovat své dodavatele, aby zavedli systém environmentálního řízení. Registrace v systému EMAS může zjednodušit interní postupy mezi podniky na obou stranách.

Právní úlevy

Organizace registrované v systému EMAS mohou mít nárok na úlevy z právních požadavků. Přínosy se mohou týkat společností ve výrobních odvětvích, kterým přinesou výhody v rámci právních předpisů týkajících se integrované prevence a omezování znečištění (4).

Několik členských států rovněž nabízí organizacím registrovaným v systému EMAS výhody v oblasti vnitrostátních a regionálních právních a správních předpisů pro ochranu životního prostředí. Tyto výhody mohou například zahrnovat zjednodušení oznamovacích povinností, méně časté kontroly, nižší poplatky za odpad a delší lhůty mezi prodlouženími povolení.

Jako příklad lze uvést: 50 % snížení poplatků za odpad, snížení poplatků za licenční řízení o 20–30 %, snížení poplatků za monitorování a výkon rozhodnutí podle vnitrostátního práva až do výše 100 %, snížení poplatků za veřejné služby poskytované vládními agenturami o 30 % nebo 30 % snížení poplatků za povolení k využívání povrchových vod, povolení k čerpání podzemní vody a povolení ke skládkování. Další výhody se týkají správy monitorování nebezpečných chemických látek a nakládání s nimi, povinností v oblasti nakládání s odpady (není nutné prokazovat opatření technického dohledu) a monitorování emisí skleníkových plynů.

Náklady a přínosy

Podniky by měly registraci v systému EMAS brát jako investici. Zavádění systému EMAS zahrnuje interní i externí náklady, jako jsou poradenské služby, lidské zdroje potřebné pro provádění a následná opatření, kontroly, registrační poplatky atd.

Skutečné náklady a přínosy se značně liší, například v závislosti na velikosti a činnostech organizace, současné situaci v oblasti postupů environmentálního řízení, konkrétní zemi apod. Obecně však systém EMAS vede ke značným úsporám. Různé studie ukázaly, že organizace získají náklady na zavedení zpět v podobě vyšších výnosů za poměrně krátkou dobu, obvykle mezi jedním a dvěma lety (5), (6), (7), (8), (9).

Tabulka 1

Náklady a možné roční úspory ze zvýšené účinnosti v systému EMAS  (10)

(EUR)

Velikost organizace (11)

Možné roční úspory ze zvýšené účinnosti

Náklady na první rok zavádění (12) systému EMAS

Roční náklady na systém EMAS (13)

Mikropodniky

3 000 –10 000

22 500

10 000

Malé

20 000 –40 000

38 000

22 000

Střední

Až 100 000

40 000

17 000

Velké

Až 400 000

67 000

39 000

Údaje o „možných ročních úsporách ze zvýšené účinnosti“ jsou založeny pouze na úsporách energie. O úsporách ze zvýšené účinnosti využívání zdrojů nejsou žádné údaje k dispozici.

 

 

Zdroj: „Náklady a přínosy systému EMAS pro registrované organizace“, studie pro Evropskou komisi, 2009.

Řadu dalších příkladů úspor týkajících se nákladů a přínosů obsahuje „Soubor nástrojů EMAS pro malé organizace“ (14).

Celkově lze říci, že mikropodniky a malé organizace se potýkají s relativně vyššími pevnými a vnějšími náklady než organizace střední a velké, protože ty těží z úspor z rozsahu a mají větší podíl nákladů vnitřních, které připadají na jejich oddělení či odbor pro životní prostředí, a méně nákladů vnějších, jelikož nepotřebují v takové míře konzultovat odborníky. Avšak i velmi velkým organizacím lze doporučit, aby náklady na zavádění podrobně prověřily.

EMAS a systémy hospodaření s energií, jako jsou EN 16001 a ISO 50001, jsou si dosti podobné. Jelikož hospodaření s energií je součástí systému EMAS, organizace registrované v systému EMAS již svou energetickou účinnost zlepšují, a tudíž splňují většinu požadavků EN 16001 a ISO 50001. To proto může také vést ke snížení nákladů.

Organizace, které zvažují registraci v systému EMAS, by rovněž měly brát v úvahu technickou a finanční podporu nebo dotace, které nabízejí členské státy, vnitrostátní, regionální či místní orgány a příslušné orgány EMAS.

IV.   NAŘÍZENÍ EMAS

Systém EMAS byl zřízen nařízením (ES) č. 1221/2009 (označovaným také jako EMAS III) a je přímo použitelný ve všech členských státech.

1.   OBECNÉ INFORMACE

1.1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Od roku 2001 může systém EMAS zavést jakákoli veřejná nebo soukromá organizace. V rámci EMAS III je systém rovněž k dispozici mimoevropským organizacím nebo evropským podnikům působícím v mimoevropských zemích. K posledně uvedenému případu existují zvláštní pokyny pro společnou registraci organizací z EU, registraci organizací ze třetích zemí a globální registraci.

„„Organizací“ se rozumí společnost, korporace, firma, podnik, orgán nebo instituce, usazená ve Společenství nebo mimo něj, její část nebo kombinace, která je či není právnickou osobou, veřejná nebo soukromá, která má svou vlastní funkční strukturu a správu.“

EMAS lze zavést v jednom, několika či všech místech, která patří k soukromé nebo veřejné organizaci v libovolném odvětví činnosti (15). Nejmenší jednotkou, která může být zaregistrována, je místo.

„„Místem“ se rozumí určitá lokalita, která podléhá kontrole určité organizace a na které probíhají činnosti, vyrábějí se výrobky a poskytují se služby, včetně veškeré infrastruktury, vybavení a materiálu; místo představuje nejmenší jednotku, kterou je možno registrovat.“

„Určitou lokalitou“ by se měly rozumět:

„pozemky, budovy, zařízení nebo infrastruktury, které jsou fyzicky nepřerušené, nebo případně přerušené vnějšími prvky za předpokladu, že je zajištěna kontinuita funkční a organizační“.

1.2.   POŽADAVKY

Obecný postup pro zavedení systému EMAS lze shrnout takto:

1)

Organizace by měla nejprve provést environmentální přezkum, úvodní analýzu všech činností, které organizace vykonává, s cílem určit příslušné přímé a nepřímé environmentální aspekty a příslušné právní předpisy v oblasti životního prostředí.

2)

Poté je třeba zavést systém environmentálního řízení v souladu s požadavky normy EN ISO 14001 (příloha II nařízení EMAS).

3)

Systém se musí zkontrolovat provedením interních auditů a přezkumu vedením organizace.

4)

Organizace vypracuje environmentální prohlášení systému EMAS.

5)

Environmentální přezkum a systém environmentálního řízení ověří a prohlášení schválí akreditovaný nebo licencovaný ověřovatel systému EMAS.

6)

Jakmile byla organizace ověřena, podá příslušnému orgánu žádost o registraci.

Evropská komise v souladu s článkem 46 nařízení EMAS vytváří v rámci konzultací s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami „odvětvové referenční dokumenty“ (16) pro řadu prioritních odvětví.

Každý dokument zahrnuje tyto prvky:

osvědčené postupy pro environmentální řízení,

indikátory vlivu na životní prostředí pro dotyčné konkrétní odvětví,

případně srovnávací kritéria a ratingové systémy hodnotící dosahovanou úroveň vlivu na životní prostředí.

Pokud jsou pro dané odvětví k dispozici odvětvové referenční dokumenty, měly by je organizace registrované v systému EMAS zohlednit na dvou různých úrovních:

1.

PŘI VYPRACOVÁVÁNÍ A ZAVÁDĚNÍ SYSTÉMU ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ S OHLEDEM NA VÝSLEDKY ENVIRONMENTÁLNÍHO PŘEZKUMU (ČL. 4 ODST. 1 PÍSM. B));

2.

při přípravě environmentálního prohlášení (čl. 4 odst. 1 písm. d) a čl. 4 odst. 4).

Účast v systému EMAS je průběžný proces. Kdykoli organizace provádí přezkum vlivu své činnosti na životní prostředí a plánuje zlepšení, prostuduje si konkrétní témata odvětvového referenčního dokumentu (je-li k dispozici) jako zdroj inspirace pro určení otázek, které je třeba řešit jako další v rámci metody postupných kroků.

Obrázek 2

Obecný postup pro zavedení systému EMAS

Image

Tabulka 2

Orientační harmonogram pro zavedení programu EMAS. Doba potřebná pro jednotlivé činnosti představuje průměrný údaj a může být kratší či delší v závislosti na daném členském státě, velikosti organizace atd.

EMAS

Měsíc 1

Měsíc 2

Měsíc 3

Měsíc 4

Měsíc 5

Měsíc 6

Měsíc 7

Měsíc 8

Měsíc 9

Měsíc 10

Environmentální přezkum

X

X

 

 

 

 

 

 

 

 

Systém environmentálního řízení

 

X

X

X

X

X

X

 

 

 

Všeobecné požadavky

 

X

 

 

 

 

 

 

 

 

Environmentální politika

 

X

 

 

 

 

 

 

 

 

Plánování: Obecné a specifické environmentální cíle

 

X

 

 

 

 

 

 

 

 

Plánování: Environmentální program

 

 

X

X

X

 

 

 

 

 

Zavedení a fungování: Zdroje, úkoly, odpovědnost a pravomoc

 

 

 

 

X

 

 

 

 

 

Zavedení a fungování: Odborná způsobilost, výcvik a povědomí zaměstnanců, včetně jejich účasti

 

 

 

 

X

 

 

 

 

 

Zavedení a fungování: Komunikace (vnitřní a vnější)

 

 

 

 

 

X

 

 

 

 

Zavedení a fungování: Dokumenty a řízení dokumentace

 

X

X

X

X

X

 

 

 

 

Zavedení a fungování: Řízení provozu

 

 

 

 

 

X

X

 

 

 

Zavedení a fungování: Plány pro mimořádné situace

 

 

 

 

 

 

X

 

 

 

Kontrola: monitorování a měření, hodnocení dodržování požadavků, neshoda a nápravná a preventivní opatření, řízení záznamů

 

 

 

 

X

X

X

 

 

 

Kontrola: Interní audit

 

 

 

 

 

 

X

X

 

 

Přezkum vedením organizace

 

 

 

 

 

 

 

X

 

 

Environmentální prohlášení systému EMAS

 

 

 

 

 

 

 

 

X

 

Ověřování a schválení

 

 

 

 

 

 

 

 

X

 

Registrace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

X

2.   JAK ZAVÉST SYSTÉM EMAS

2.1.   ENVIRONMENTÁLNÍ PŘEZKUM

Prvním krokem při zavádění systému EMAS je provedení podrobné analýzy vnitřní struktury a činností organizace. Cílem je určit environmentální aspekty (definované níže) související s dopady na životní prostředí. Na základě toho se stanoví formální systém environmentálního řízení.

„„Environmentálním přezkumem“ se rozumí počáteční komplexní analýza environmentálních aspektů činností, výrobků a služeb organizace a jejich dopadů a vlivu na životní prostředí.“

Tato analýza musí zahrnovat:

právní požadavky, které se na organizaci vztahují,

určení přímých a nepřímých environmentálních aspektů,

kritéria pro hodnocení významu environmentálních aspektů,

prozkoumání všech stávajících technik a postupů environmentálního řízení,

hodnocení zpětné vazby ze šetření předchozích událostí.

„„Environmentálním aspektem“ se rozumí prvek činností, výrobků nebo služeb organizace, který má nebo může mít dopad na životní prostředí. Environmentální aspekty mohou souviset se vstupy (např. spotřeba surovin a energie) nebo s výstupy (emise do ovzduší, vznik odpadu atd.).“

Obrázek 3

Vztah mezi činnostmi, environmentálními aspekty a dopady na životní prostředí

Image

Organizace potřebuje postupy, které zajistí, že se činnostmi určenými v prvním environmentálním přezkumu jako významné bude později řádně zabývat. Environmentální aspekty a související dopady se stejně jako činnosti organizace mohou měnit. Dojde-li k zásadním změnám, je možné, že environmentální přezkum bude třeba aktualizovat. Organizace by rovněž měla mít povědomí o novém vývoji, metodách, výsledcích výzkumu atd., které jí pomohou přehodnotit význam environmentálních aspektů a případnou nutnost provést nový environmentální přezkum, pokud se její činnosti výrazně změní.

Jaký je postup pro provedení environmentálního přezkumu?

Organizace musí:

určit environmentální aspekty vyplývající z jejích výrobních postupů, činností nebo služeb a

stanovit kritéria pro posouzení významnosti těchto aspektů. Tato kritéria musí být komplexní a musí být možné je nezávisle ověřit.

Organizace by měla mít na paměti, že bude muset o určených environmentálních aspektech a výsledcích posouzení informovat externí zúčastněné strany.

Jak by se měly určit environmentální aspekty?

Je třeba shromáždit veškeré relevantní informace.

Může být nutné například:

navštívit jednotlivá místa za účelem kontroly vstupů do procesu a výstupů z něj (podle potřeby pořídit poznámky nebo výkresy),

shromáždit mapy a fotografie místa,

určit příslušné právní předpisy v oblasti životního prostředí,

shromáždit všechna povolení či licence týkající se životního prostředí a podobné dokumenty,

zkontrolovat všechny zdroje informací (příchozí faktury, místa kontaktu s klienty, údaje o zařízení atd.),

zkontrolovat používání výrobků (často je vhodné začít v odděleních zabývajících se nákupem a prodejem),

určit klíčové osoby (vedoucí pracovníky i zaměstnance). Je vhodné požádat o informace pracovníky z oblasti všech vnitřních systémů,

vyžádat si informace od subdodavatelů, kteří mohou vliv činnosti organizace na životní prostředí výrazně ovlivnit,

zohlednit dřívější nehody, výsledky monitorování a kontrol a

určit situace zahájení a ukončení činnosti a zjištěná rizika.

Je třeba vzít v potaz jak přímé, tak nepřímé environmentální aspekty, pro jejichž určení by měly být užitečné níže uvedené definice:

 

„„Přímým environmentálním aspektem“ se rozumí environmentální aspekt související s činnostmi, výrobky a službami organizace, nad kterými má tato organizace přímou kontrolu.“

 

„„Nepřímým environmentálním aspektem“ se rozumí environmentální aspekt, který může být výsledkem vzájemného působení organizace a třetích osob a může být v přiměřené míře ovlivněn organizací.“

Je nezbytné zvážit nepřímé aspekty. To platí pro soukromý i veřejný sektor, takže například místní orgány, společnosti poskytující služby nebo finanční instituce nemohou přezkum omezit na aspekty týkající se daného místa.

Organizace musí být schopny prokázat, že určily významné environmentální aspekty související s postupy zadávání zakázek a že významné dopady na životní prostředí související s těmito aspekty v systému řízení zohlednily.

Tabulka 3

Příklady přímých a nepřímých aspektů

Environmentální aspekty

Přímé aspekty

Nepřímé aspekty

Emise do ovzduší

Emise do vody

Odpad

Využívání přírodních zdrojů a surovin

Místní problémy (hluk, vibrace, zápach)

Využívání půdy

Emise do ovzduší související s dopravou

Rizika environmentálního nehod a mimořádných událostí

Problémy související s životním cyklem výrobků

Kapitálové investice

Pojišťovací služby

Správní a plánovací rozhodnutí

Vliv činností dodavatelů a subdodavatelů na životní prostředí

Výběr a složení služeb, např. dopravy, stravování atd.

Přímé environmentální aspekty musí zahrnovat související právní požadavky a povolené hodnoty; jsou-li např. konkrétní znečišťující látky spojeny s mezními hodnotami emisí nebo jinými požadavky, měly by se tyto emise považovat za přímé environmentální aspekty.

Posouzení environmentálních aspektů

Dalším krokem je spojit aspekty s jejich vlivy či dopady na životní prostředí. Příklad takových spojení uvádí tabulka 4.

Tabulka 4

Příklady environmentálních aspektů a dopadů na životní prostředí

Činnost

Environmentální aspekt

Dopad na životní prostředí

Doprava

Použité oleje pro strojní zařízení

Emise uhlíku z nákladních automobilů a strojů

Znečištění půdy, vody, ovzduší

Skleníkový efekt

Stavební činnost

Emise do ovzduší, hluk, vibrace atd. působené stavebními stroji

Využívání půdy

Hluk, znečištění půdy, vody, ovzduší

Ničení pokryvu půdy

Úbytek biologické rozmanitosti

Kancelářské služby

Používání materiálů, jako jsou papíry, tonery atd.

Spotřeba elektrické energie (vedoucí k nepřímým emisím CO2)

Znečištění směsným komunálním odpadem

Skleníkový efekt

Chemický průmysl

Odpadní voda

Emise těkavých organických sloučenin

Emise látek, které poškozují ozonovou vrstvu

Znečištění vody

Fotochemický ozon

Poškozování ozonové vrstvy

Po určení aspektů a jejich dopadů následuje podrobné posouzení každého z nich s cílem určit významné environmentální aspekty.

„„Významným environmentálním aspektem“ se rozumí environmentální aspekt, který má nebo může mít významný dopad na životní prostředí.“

Při posuzování významnosti je třeba zvážit tyto otázky:

i)

možnost způsobení škody na životním prostředí;

ii)

křehkost místního, regionálního nebo celosvětového životního prostředí;

iii)

velikost, počet, četnost a vratnost jednotlivých aspektů nebo dopadů;

iv)

existenci příslušných právních předpisů v oblasti životního prostředí a požadavky z nich vyplývající;

v)

význam pro zúčastněné strany a zaměstnance organizace.

Na základě těchto kritérií může organizace vypracovat interní postup nebo použít jiné nástroje pro posouzení významu environmentálních aspektů. Malé a střední podniky naleznou velmi užitečné informace v Souboru nástrojů EMAS pro malé a střední podniky (17).

Při posuzování významu environmentálních aspektů je důležité vzít v úvahu nejen běžné provozní podmínky, ale také podmínky při zahájení a ukončení činnosti a podmínky mimořádných událostí. Měly by být zváženy minulé, současné i plánované činnosti.

Pro každý environmentální aspekt by se měl odpovídající dopad posoudit na základě:

rozsahu – úrovně emisí, spotřeby energie a vody atd.,

závažnosti – nebezpečnosti, toxicity atd.,

četnosti/pravděpodobnosti,

obav a zájmů zainteresovaných stran,

právních požadavků.

Tabulka 5

Posuzování environmentálních aspektů

Kritéria pro posouzení

Příklad

Které výstupy nebo činnosti organizace mohou mít nepříznivý vliv na životní prostředí?

Odpad: směsný komunální odpad, odpadní obaly, nebezpečný odpad

Rozsah aspektů, které mohou mít dopad na životní prostředí

Množství odpadu: vysoké, střední, nízké

Závažnost aspektů, které mohou mít dopad na životní prostředí

Nebezpečnost odpadu, toxicita materiálů: vysoká, střední, nízká

Četnost aspektů, které mohou mít dopad na životní prostředí

Vysoká, střední, nízká

Povědomí veřejnosti a zaměstnanců o aspektech souvisejících s organizací

Silné, střední, bez stížností

Činnosti organizace regulované právními předpisy v oblasti životního prostředí

Povolení související s produkcí odpadu, povinnosti v oblasti monitorování

Pozn.: Je užitečné kritéria a celkový význam konkrétních aspektů kvantifikovat.

Jak kontrolovat dodržování právních předpisů

„„Dodržováním právních předpisů“ se rozumí úplné uplatňování příslušných právních požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí, včetně podmínek udělených povolení.“

Členské státy jsou povinny zajistit, aby měly organizace přístup přinejmenším k informacím a pomoci v těchto oblastech:

informace o příslušných požadavcích vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí a

určení příslušných donucovacích orgánů pro konkrétní právní předpisy týkající se životního prostředí.

Donucovací orgány jsou povinny odpovídat na žádosti o informace, alespoň ze strany malých organizací, o příslušných právních předpisech týkajících se životního prostředí a rovněž na žádosti o informace o tom, jak mohou organizace tyto právní požadavky splnit.

Určení všech příslušných právních předpisů znamená případně vzít v úvahu právní předpisy v oblasti životního prostředí na různých úrovních, jako jsou vnitrostátní, regionální nebo místní požadavky, včetně povolení a licencí.

Organizace musí zohlednit i jiné příslušné požadavky, například pokud jde o podmínky zadávání zakázek, obchodní smlouvy, dobrovolné dohody, které organizace podepsala nebo jež přijala, atd.

Právní požadavky je nezbytné určit již v této fázi, aby organizace dokázala nalézt ty, které případně nejsou dodržovány. V případě potřeby pak organizace musí přijmout opatření, aby dodržovala veškeré příslušné právní předpisy v oblasti životního prostředí (pro posouzení dodržování právních předpisů viz bod 2.2.5.2).

2.2.   SYSTÉM ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ

„„Systémem environmentálního řízení“ se rozumí ta část celkového systému řízení, která zahrnuje organizační strukturu, plánování, odpovědnosti, techniky, postupy, procesy a zdroje pro rozvoj, provádění, dosažení, přezkum a udržování environmentální politiky a řízení environmentálních aspektů.“

2.2.1.    Všeobecné požadavky

Organizace nejprve definuje a zdokumentuje oblast působnosti svého systému environmentálního řízení.

Každé místo, jehož se má týkat registrace do systému EMAS, musí splnit všechny požadavky systému EMAS.

Organizace musí vytvořit, zdokumentovat, zavést a udržovat systém environmentálního řízení v souladu s oddílem 4 normy EN ISO 14001. Pokud organizace již zavedla systém environmentálního řízení (jiný než ISO 14001), který je Komisí uznán (18), nemusí při plnění podmínek systému EMAS opakovat body, které již byly oficiálně uznány.

2.2.2.    Environmentální politika

„„Environmentální politikou“ se rozumí celkové záměry a směřování organizace, pokud jde o vliv její činnosti na životní prostředí, které byly formálně stanoveny nejvyšším vedením organizace (…). Environmentální politika tvoří rámec pro činnost organizace a pro stanovení obecných a specifických environmentálních cílů.“

Environmentální politika musí obsahovat tyto body:

závazek k plnění právních a jiných požadavků spojených s environmentálními aspekty organizace,

závazek bránit znečištění,

závazek neustále zlepšovat vliv na životní prostředí.

Environmentální politika představuje rámec pro opatření a pro stanovení strategických obecných a specifických environmentálních cílů (viz dále). Musí být jasná a musí se zabývat hlavními prioritami, v jejichž rámci mohou být přesněji definovány konkrétní obecné a specifické cíle.

2.2.3.    Plánování

Po vyřešení výše popsaných základních otázek se přistoupí k plánování.

2.2.3.1.   Obecné a specifické environmentální cíle

„„Obecným environmentálním cílem“ se rozumí celkový environmentální cíl vyplývající z environmentální politiky, jehož dosažení si organizace sama stanoví a který je pokud možno kvantifikován.“

„„Specifickým environmentálním cílem“ se rozumí podrobný požadavek na činnost organizace, který vyplývá ze stanovených obecných environmentálních cílů, který se uplatňuje v organizaci nebo její části a který je třeba stanovit a splnit pro dosažení těchto obecných cílů.“

Organizace musí pro každý z aspektů, které jsou pro ni relevantní, vypracovat a zdokumentovat obecné a podrobné specifické cíle v souladu se svou environmentální politikou.

Nejprve se definují obecné cíle a v dalším kroku se k nim stanoví vhodné cíle specifické. V případě specifických cílů lze naplánovat konkrétní opatření, jejichž provedením se zajistí řádné environmentální řízení.

Obrázek 4

Vztah mezi obecnými a specifickými cíli a opatřeními

Image

Příklad:

Obecný environmentální cíl

Minimalizovat vznik nebezpečného odpadu

Specifický cíl

Omezit používání organických rozpouštědel v procesu během 3 let o 20 %

Opatření

Opětovné použití rozpouštědel, kdykoli je to možné

Recyklace organických rozpouštědel

Obecné a specifické cíle by měly být pokud možno měřitelné a v souladu s environmentální politikou organizace. Je výhodné držet se těchto kritérií (tzv. kritéria SMART):

Konkrétní – každý specifický cíl by měl řešit jen jeden problém.

Měřitelné – každý cíl by měl být vyjádřen kvantitativně.

Dosažitelné – mělo by být možné cíle splnit.

Realistické – cíle by měly být náročné a vést k neustálému zlepšování, avšak neměly by být přehnaně ambiciózní. Pokud budou splněny, vždy je možné je revidovat.

Časově vymezené – pro dosažení každého cíle by se měla stanovit lhůta.

Pokud jsou pro dané odvětví k dispozici odvětvové referenční dokumenty podle článku 46 nařízení EMAS, měly by organizace využívat příslušné prvky těchto dokumentů. Měly by je použít při stanovování a přezkumu specifických a obecných environmentálních cílů organizace v souladu s příslušnými environmentálními aspekty určenými v rámci environmentálního přezkumu. Splnění určených srovnávacích kritérií však není povinné, neboť systém EMAS ponechává posouzení proveditelnosti srovnávacích kritérií a provádění osvědčených postupů, pokud jde o náklady a přínosy, na samotných organizacích.

2.2.3.2.   Environmentální program

„ „Environmentálním programem“ se rozumí popis opatření, odpovědností a prostředků učiněných nebo plánovaných k dosažení obecných a specifických environmentálních cílů a lhůty pro dosažení těchto cílů.“

Environmentální program je nástroj, s jehož pomocí organizace průběžně plánuje a realizuje jednotlivá zlepšení. Měl by být stále aktuální a dostatečně podrobný, aby z něj byl patrný pokrok při dosahování specifických cílů. Program by měl uvádět, kdo odpovídá za realizaci obecných a specifických cílů, jakož i podrobné údaje o souvisejících zdrojích a lhůtách. Environmentálním cílem nemohou být samotné zdroje (např. finanční, technické nebo personální prostředky).

V praxi se program často vytváří v podobě tabulky obsahující tyto údaje:

obecné environmentální cíle, které se vztahují k přímým a nepřímým aspektům,

specifické cíle pro dosažení cílů obecných a

opatření, odpovědnosti, prostředky a časový rámec pro každý specifický cíl:

popis opatření,

osoba odpovědná za specifický cíl,

výchozí stav,

prostředky nezbytné pro dosažení specifických cílů,

četnost monitorování pokroku při plnění specifického cíle,

konečný výsledek, jehož má být dosaženo, včetně lhůty,

záznamy související s výše uvedeným postupem.

Při vypracování programu by měly být zohledněny přímé i nepřímé aspekty. Organizace by se měla zavázat k trvalému zlepšování vlivu své činnosti na životní prostředí.

Při rozhodování o tom, která opatření provést za účelem zlepšení vlivu činnosti na životní prostředí, by organizace měly zohlednit příslušné prvky odvětvových referenčních dokumentů podle článku 46 nařízení EMAS, pokud jsou pro jejich odvětví k dispozici.

Zejména by měly zvážit relevantní osvědčené postupy pro environmentální řízení a srovnávací kritéria (která naznačují, jaké úrovně vlivu na životní prostředí dosahují organizace s nejlepším vlivem) s cílem určit opatření a činnosti a případně stanovit priority tak, aby (dále) zlepšovaly vliv své činnosti na životní prostředí.

Provádění osvědčených postupů pro environmentální řízení ani splnění určených srovnávacích kritérií však není povinné, neboť systém EMAS ponechává posouzení proveditelnosti srovnávacích kritérií a provádění osvědčených postupů, pokud jde o náklady a přínosy, na samotných organizacích.

2.2.4.    Zavedení a fungování

2.2.4.1.   Zdroje, úkoly, odpovědnost a pravomoc

Má-li být systém EMAS úspěšný, musí být vrcholné vedení ochotno poskytnout zdroje a organizační struktury, které jsou pro podporu systému nezbytné. Sem patří lidské zdroje a odborné schopnosti personálu, organizační infrastruktura, technologie i finanční prostředky.

Stávající organizační infrastruktura, praktiky a postupy řízení byly prozkoumány v rámci environmentálního přezkumu. V této fázi přišel čas vnitřní struktury a postupy v případě potřeby přizpůsobit.

Vrcholné vedení organizace musí jmenovat zástupce vedení, tj. osobu, která nese za systém environmentálního řízení konečnou odpovědnost. Jeho úkolem je zajistit, aby všechny požadavky na systém environmentálního řízení byly splněny a systém byl funkční a aktuální, a také informovat členy vedení o tom, jak systém funguje. Měl by podávat zprávy o jeho silných a slabých stránkách a o potřebných zlepšeních.

Zástupce by měl mít kvalifikaci a zkušenosti v oblasti problematiky životního prostředí, právních požadavků souvisejících s životním prostředím, aspektů řízení a pracovních skupin a mít vůdčí a koordinační schopnosti. Organizace musí zajistit, aby byly všechny tyto schopnosti v rámci organizace dostupné.

Odborná způsobilost, výcvik a povědomí zaměstnanců

Organizace musí určit zkušenosti a znalosti, které mají mít její zaměstnanci, aby dosáhla v oblasti environmentálního řízení dobrých výsledků.

Musí vytvořit, zavést a udržovat postup pro určení potřebného výcviku a udělat vše nezbytné pro to, aby pracovníci, kteří se podílejí na systému environmentálního řízení, měli přiměřené znalosti o:

environmentální politice organizace,

právních a jiných požadavcích na ochranu životního prostředí, které se na organizaci vztahují,

obecných a specifických cílech stanovených pro organizaci jako celek i pro jejich konkrétní pracoviště,

environmentálních aspektech a dopadech na životní prostředí a o metodice jejich monitorování,

vlastních úkolech a odpovědnosti v rámci systému environmentálního řízení.

Každý, kdo pracuje pro danou organizaci nebo vystupuje jejím jménem, by si měl být vědom své role v rámci systému EMAS a jeho environmentálních přínosů. Měl by absolvovat (nebo by měl alespoň mít možnost absolvovat) školení v oblasti povědomí o environmentální problematice a systému environmentálního řízení organizace.

Obrázek 5

Vývojový diagram pro výcvik v rámci systému environmentálního řízení

Image

Povědomí o environmentální problematice lze rozšiřovat prostřednictvím školení nebo jiných aktivit, jako jsou informační kampaně, průzkumy atd.

Aktivní zapojení zaměstnanců je hnací silou pro nepřetržité a úspěšné zlepšování a pomáhá ukotvit systém EMAS uvnitř organizace. Zaměstnanci se mohou zapojit například prostřednictvím výboru pro životní prostředí, pracovních skupin, systémů pro podávání návrhů, motivačních programů nebo jiných aktivit.

V rámci vytváření a zavádění systému by se měly najít úkoly pro zaměstnance na různých úrovních. Mohli by se například zapojit do těchto činností:

určování environmentálních aspektů,

vypracování a revize postupů nebo pokynů,

navrhování obecných a specifických environmentálních cílů,

účasti na interním auditu,

vypracování environmentálního prohlášení systému EMAS.

Vedení musí zaměstnancům průběžně poskytovat zpětnou vazbu a žádat si zpětnou vazbu od nich.

2.2.4.2.   Komunikace

Pro úspěšné zavedení registrovaného systému environmentálního řízení EMAS je nezbytná dobrá obousměrná vnitřní i vnější komunikace. Organizace musí uznat potřebu komunikace se zúčastněnými stranami o otázkách životního prostředí a její význam. Má povinnost zveřejnit své environmentální prohlášení a bude muset určit, co a komu bude sdělovat. Bude muset monitorovat výsledky svých sdělení a zjišťovat, zda byla účinná.

Vnitřní komunikace by měla probíhat v obou směrech (shora dolů i zdola nahoru). Toho lze dosáhnout s využitím intranetu, brožur, interních publikací, newsletterů, schránek na připomínky, schůzek, vývěsek atd.

Příkladem vnější komunikace je environmentální prohlášení systému EMAS, internet, různé akce, tiskové zprávy, brožury a používání loga EMAS, pokud je to možné a přípustné (19).

2.2.4.3.   Dokumenty a řízení dokumentace

Systém environmentálního řízení by měl být zdokumentován, přičemž dokumenty by měly zahrnovat:

environmentální politiku,

obecné a specifické environmentální cíle,

popis oblasti působnosti systému environmentálního řízení,

popis hlavních prvků systému environmentálního řízení,

úkoly, odpovědnosti a pravomoci,

postup pro řízení provozu,

provozní postupy,

pracovní pokyny.

Dokumentace by měla být jasná a stručná, aby nedocházelo k nejasnostem či nedorozumění.

Dokumenty systému EMAS lze začlenit do jiných systémů řízení (v oblasti kvality, energií, zdraví a bezpečnosti atd.) a naopak, aby se dosáhlo optimalizace, předešlo duplicitám a omezila se byrokracie.

Malé a střední podniky by se měly snažit nabídnout svým zaměstnancům dokumentaci jasnou, jednoduchou a uživatelsky přívětivou.

Příručka pro environmentální řízení

Týká se environmentální politiky, environmentálních protokolů a činností. Měla by být začleněna do ročního plánu řízení organizace. Příručka nemusí být dlouhá ani složitá. Měla by zaměstnancům pomoci pochopit, jak organizace vytvořila systém řízení a jeho strukturu, jak jsou různé části systému environmentálního řízení navzájem propojeny a jaké jsou úkoly konkrétních osob v rámci systému. Tato příručka není povinná, ale většina organizací se pro ni rozhodne.

Postupy

Dokumenty o postupech popisují, JAK, KDY a KÝM musí být vykonány konkrétní činnosti.

Příkladem jsou postupy týkající se:

určení a posouzení významných aspektů,

řízení dodržování právních předpisů,

řízení určených významných environmentálních aspektů,

řízení monitorování a měření,

řízení připravenosti na mimořádné události,

řízení neshody, preventivních a nápravných opatření,

určení a řízení odborné způsobilosti, výcviku a povědomí zaměstnanců,

řízení komunikace,

řízení dokumentace,

řízení záznamů,

řízení interních auditů.

Pracovní pokyny

Pracovní pokyny musí být jasné a srozumitelné. Měly by vysvětlovat význam určité činnosti, související rizika pro životní prostředí, zvláštní výcvik pro personál odpovědný za její provádění a způsob, jak se má kontrolovat. Může být vhodné doplnit je obrázky, piktogramy nebo jinými způsoby, které zajistí, aby všichni zaměstnanci instrukce snadno pochopili.

Řízení dokumentace

Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup řízení dokumentů vypracovaných pro systém environmentálního řízení. Zvláštní pozornost by se měla věnovat záznamům (viz bod 2.2.5.4).

To vyžaduje postup pro tyto činnosti:

Obrázek 6

Postup řízení dokumentace v rámci systému environmentálního řízení

Image

Systém by měl zajistit, že zůstanou k dispozici různé verze dokumentů a že dokumenty zůstanou čitelné a snadno identifikovatelné.

Je možné zahrnout i dokumenty z vnějších zdrojů, neboť ty často mají zásadní význam pro to, aby se zajistilo správné fungování systému environmentálního řízení. Mohou to být informace od místních úřadů a orgánů veřejné správy, příručky pro uživatele k různým zařízením, informace o zdraví a bezpečnosti atd.

2.2.4.4.   Řízení provozu

Řízení provozu zahrnuje určení a plánování provozních operací, které souvisejí s významnými environmentálními aspekty, v souladu s politikou a obecnými i specifickými cíli (viz obrázek 7). Mohou sem rovněž spadat činnosti, jako je údržba zařízení, zahájení a ukončení provozu, řízení dodavatelů na místě a služby poskytované dodavateli nebo prodejci. Je třeba mít postupy pro řešení zjištěných rizik, stanovení specifických cílů a měření vlivu činností na životní prostředí (pokud možno na základě jasných indikátorů). V postupech se musí definovat obvyklé podmínky. Musí se také definovat a popsat neobvyklé podmínky a mimořádné situace. Postupy řízení provozu by měly být řádně zdokumentovány a předloženy k internímu auditu.

Obrázek 7

Řízení provozu

Image

2.2.4.5.   Připravenost na mimořádné události a reakce na ně

Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postupy pro zjištění možných mimořádných událostí a nehod, které:

zabrání riziku nehod,

popíší, jak organizace na nehody reaguje,

zabrání souvisejícím nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo je zmírní.

Plán pro mimořádné události má zásadní význam v průmyslu a u organizací, které se zabývají potenciálně rizikovými činnostmi.

Organizace musí svou připravenost na mimořádné události (včetně příslušného výcviku) a postupy pro reakci na ně pravidelně přezkoumávat. V případě potřeby by je měla revidovat, zejména po mimořádné události nebo nehodě. Postupy by se také měly pravidelně testovat.

Obrázek 8

Plány pro mimořádné situace

Image

2.2.5.    Kontrola

2.2.5.1.   Monitorování a měření

Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup pro pravidelné monitorování a měření významných parametrů, jako jsou emise do ovzduší, odpadní vody a hluk, s cílem dospět na základě zjištěných faktů k užitečným závěrům. Mají povinnost podávat zprávy o klíčových indikátorech vlivu na životní prostředí (viz bod 2.3.2).

Je třeba vzít v úvahu právní požadavky na monitorování a kritéria pro monitorování, jako je četnost inspekcí, a metodika s nimi musí být v souladu. Tyto informace jsou důležité, aby se zajistilo:

dodržování právních požadavků a předpisů,

přesné posouzení vlivu činnosti organizace na životní prostředí,

úplné a transparentní prohlášení systému EMAS.

V závislosti na potřebách organizace lze měřit a monitorovat také další faktory:

významné environmentální aspekty,

environmentální politiku a obecné cíle,

úroveň povědomí mezi zaměstnanci atd.

Měřicí přístroje se musí pravidelně kalibrovat, aby byly v souladu s právními předpisy a poskytovaly přesné výsledky.

2.2.5.2.   Hodnocení dodržování právních předpisů

Dodržování právních předpisů je klíčovým požadavkem nařízení EMAS a bez jeho splnění se organizace nemohou registrovat, potřebují proto postup pro jeho pravidelný přezkum a hodnocení.

Nejlepší je vypracovat seznam všech příslušných právních předpisů a konkrétních požadavků a pak ho porovnat s konkrétní situací v dané organizaci (viz tabulka 6). Větší a složitější organizace možná budou muset použít databáze nebo vyhledat externí pomoc.

Jestliže ověřovatel zjistí případy porušení právních předpisů, které nebyly napraveny, nesmí schválit environmentální prohlášení ani podepsat závěrečné prohlášení (příloha VII).

Tabulka 6

Příklad jednoduchého hodnocení dodržování právních předpisů

Příslušné právní předpisy v oblasti životního prostředí

Konkrétní požadavek

Stav v organizaci

Výsledek

Předpisy o odpadech

Povolení k produkci odpadu

Nakládání s odpady

Zastaralé povolení

Nakládání s odpady pod kontrolu

Získat aktualizované povolení.

Předpisy o emisích do ovzduší

Limity emisí (NOx a SOx, prachových částic atd.)

Povolení pro kotle

Pod limitem

Aktualizované povolení

V pořádku.

Předpisy o hluku

Limity hluku v dané oblasti

Pod limitem

V pořádku.

Předpisy o úpravě a čištění vody

Zvláštní čištění (odstranění fosforu a dusíku)

Limity pro vypouštění odpadních vod

Povolení k vypouštění do povrchových vod

Dosud nezavedeno

Ne zcela v souladu

Povolení není aktualizováno

Zjednat nápravu situace.

Předpisy o skleníkových plynech

Limity povolených skleníkových plynů

Pod limitem

V pořádku. Je možné prodat část emisních povolenek.

2.2.5.3.   Neshoda a nápravná a preventivní opatření

Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup pro řešení skutečných nebo možných případů neshody s požadavky systému EMAS.

Tento postup musí řešit, jak:

tyto případy určit a napravit,

vyšetřit jejich příčiny a následky,

vyhodnotit potřebná opatření, aby se zabránilo opakování případu,

zaznamenat výsledky přijatých nápravných opatření,

vyhodnotit potřebnost opatření, která by případům neshody zabránila,

zavést vhodná preventivní opatření proti takovým případům a

přezkoumat účinnost přijatých nápravných a preventivních opatření.

Neshodou se rozumí jakékoli nedodržení základních požadavků uvedených v postupech a technických pokynech.

Nesoulad může být důsledkem lidského selhání nebo nesprávného provádění. Je třeba co nejdříve provést změny, které situaci napraví a zabrání jejímu opakování.

Nesoulad je možné odhalit prostřednictvím:

řízení provozu,

interního/externího auditu,

přezkumu vedením organizace nebo

každodenní činnosti.

Nápravná a preventivní opatření

Zástupce vedení pro EMAS musí být o nesouladu informován, aby mohl případně rozhodnout o nápravných opatřeních.

Pokud byly určeny případy možného nesouladu, je třeba informovat zástupce vedení pro EMAS, aby mohl případně rozhodnout o opatřeních preventivních.

O nápravných i preventivních opatřeních by měly být vedeny záznamy. V důsledku může být nezbytné změnit dokumentaci systému environmentálního řízení.

2.2.5.4.   Řízení záznamů

Organizace musí zavést systém pro uchovávání záznamů, aby prokázala, že splňuje požadavky systému environmentálního řízení.

Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup pro řízení svých záznamů. Měl by řešit otázky, jako je identifikace, uložení, ochrana, vyhledávání, uchovávání a ničení záznamů.

Záznamy musí být a zůstat identifikovatelné, čitelné, aktuální a vysledovatelné.

Příklady záznamů:

spotřeba elektrické energie, vody a surovin,

vyprodukovaný odpad (nebezpečný či nikoli),

emise skleníkových plynů,

mimořádné události, nehody a stížnosti,

právní požadavky,

zprávy o auditu a přezkumu vedením,

inspekční zprávy,

významné environmentální aspekty,

nesoulad a nápravná a preventivní opatření,

komunikace a výcvik,

podněty zaměstnanců a

školení a semináře.

2.2.6.    Interní audit

Systém EMAS věnuje internímu auditu zvláštní pozornost v příloze III.

„„Interním environmentálním auditem“ se rozumí systematické, zdokumentované, pravidelné a objektivní hodnocení vlivu činnosti organizace na životní prostředí, systému řízení a postupů pro ochranu životního prostředí.“

Organizace musí v rámci systému řízení zavést postup interního auditu. Ten musí zahrnovat odpovědnosti a požadavky týkající se plánování a provádění auditů, podávání zpráv o výsledcích a vedení záznamů, stanovení kritérií auditu, rozsahu působnosti, četnosti a metod.

Cílem vnitřního auditu je stanovit:

zda systém environmentálního řízení splňuje požadavky nařízení EMAS,

zda je správně zaveden a udržován,

záruky, že vedení organizace dostává informace potřebné k přezkoumání vlivu činnosti organizace na životní prostředí,

účinnost systému environmentálního řízení.

Audit musí být prováděn objektivně nezávislými pracovníky. Interním auditorem může být vyškolený zaměstnanec nebo externí osoba či tým.

Obecná pravidla

Vytvořit program auditu.

Vymezit oblast působnosti auditu. Ten závisí na velikosti a druhu organizace. Oblast působnosti musí specifikovat oblasti, kterých se audit týká, činnosti, na které se vztahuje, environmentální kritéria, které je třeba zvážit, a období, na které se audit vztahuje.

Uvést zdroje potřebné k provedení auditu, například kvalitně připravené pracovníky s dobrou znalostí této činnosti, technických aspektů, environmentálních aspektů, právních požadavků.

Zajistit, aby se veškeré činnosti v organizaci prováděly v souladu s předem stanovenými postupy.

Určit možné nové problémy a zavést opatření, která zabrání jejich výskytu.

Kroky interního auditu

Obrázek 9

Kroky interního auditu

Image

2.2.6.1.   Program auditu a četnost auditů

Součástí programu musí být:

konkrétní cíle interního auditu,

jak kontrolovat, zda systém environmentálního řízení odpovídá politice a programu organizace, je s nimi v souladu a splňuje požadavky systému EMAS,

dodržování požadavků příslušných právních předpisů v oblasti životního prostředí.

Organizace musí interní audit provádět každoročně, aby měla řádný přehled o svých významných environmentálních aspektech. Cyklus auditu, který se týká všech činností organizace, musí být dokončen do tří let. Malé organizace mohou toto období prodloužit na čtyři roky.

Četnost, se kterou se provádí audit jednotlivých činností, se liší v závislosti na:

charakteru, rozsahu a složitosti příslušných činností,

významu souvisejících dopadů na životní prostředí,

významu a naléhavosti problémů zjištěných předchozími audity a

historii environmentálních problémů.

U složitějších činností se závažnějším dopadem na životní prostředí se v zásadě audit provádí častěji.

Pro dosažení uspokojivých výsledků musí mít veškerý personál, který se na interním auditu podílí, jasnou představu o obecných environmentálních cílech a konkrétních úkolech všech zúčastněných osob (ředitelů, vedoucích pracovníků, zaměstnanců, auditorů atd.).

2.2.6.2.   Činnosti interního auditu

Je důležité se na interní audit předem připravit. Za prvé je třeba stanovit auditora/auditorský tým. Organizace může k auditu využít buď své vlastní zaměstnance, nebo auditory externí. Auditoři musí být objektivní a nestranní a musí mít odpovídající znalosti a přípravu. Auditor nebo auditorský tým by měli:

připravit dobrý plán auditu, a to prostřednictvím sběru informací o jeho cíli, oblasti působnosti, místu a datu dohodnutém s organizací,

předat plán auditu organizaci s dostatečným předstihem,

vypracovat kontrolní seznamy,

rozdělit úkoly v rámci auditorského týmu.

Aby měl audit smysl, musí auditorský tým zkontrolovat dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí, plnění obecných a specifických cílů a účinnost a přiměřenost systému řízení.

Postup auditu musí obsahovat následující kroky:

porozumění systému řízení,

hodnocení silných a slabých stránek systému,

shromáždění příslušných dokladů (např. údajů, záznamů a dokumentů),

vyhodnocení zjištění auditu,

přípravu závěrů auditu a

vypracování zprávy o zjištěních a závěrech auditu.

2.2.6.3.   Zpráva o zjištěních a závěrech auditu

Cílem zprávy o auditu je poskytnout vedení:

písemné doklady o rozsahu auditu,

informace o tom, do jaké míry bylo dosaženo obecných cílů,

informace o tom, zda jsou cíle v souladu s environmentální politikou organizace,

informace o spolehlivosti a účinnosti systému monitorování,

v případě potřeby navrhovaná nápravná opatření.

Zpráva musí být předložena zástupci vedení pro EMAS, který finalizuje nápravná opatření v případě, že byl zjištěn nesoulad (včetně případného nedodržování právních předpisů).

2.2.7.    Přezkum vedením organizace

Vrcholné vedení musí pravidelně (nejméně jednou ročně) přezkoumat systém řízení, aby zajistilo jeho vhodnost a účinnost. Přezkum vedením organizace je třeba zaznamenat a záznamy uchovat.

Obsah přezkumu vedením organizace

Vstupy:

výsledky interních auditů včetně hodnocení dodržování právních předpisů,

externí komunikace,

stížnosti,

míra, do jaké byly splněny obecné a specifické cíle,

stav nápravných a preventivních opatření,

následná opatření plynoucí z předchozích přezkumů vedením organizace,

měnící se okolnosti, např. vývoj právních předpisů, změny životního prostředí,

návrhy na zlepšení.

Výstupem jsou veškerá rozhodnutí a opatření, změny environmentální politiky, obecných a specifických environmentálních cílů a jiných prvků systému environmentálního řízení.

2.3.   ENVIRONMENTÁLNÍ PROHLÁŠENÍ SYSTÉMU EMAS

„„Environmentálním prohlášením“ se rozumí ucelené informace pro veřejnost a jiné zainteresované osoby, pokud jde o strukturu a činnost organizace, environmentální politiku a systém environmentálního řízení v organizaci, environmentální aspekty organizace a dopady její činnosti na životní prostředí, environmentální program, obecné a specifické environmentální cíle organizace, vliv činnosti organizace na životní prostředí a dodržování příslušných povinností vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí touto organizací.“

Prohlášení je jedním z jedinečných rysů systému EMAS ve srovnání s jinými systémy environmentálního řízení.

Pro veřejnost potvrzuje odhodlání organizace přijímat opatření na ochranu životního prostředí.

Pro organizaci je to dobrá příležitost, aby uvedla, jak se snaží životní prostředí zlepšovat.

EMAS sice stanoví některé minimální požadavky na prohlášení, organizace se však může sama rozhodnout, jak podrobné informace chce uvádět a jaká bude jejich struktura a uspořádání, pokud bude obsah prohlášení jasný, spolehlivý, důvěryhodný a správný. Je na organizaci, aby rozhodla, zda chce environmentální prohlášení začlenit do své výroční zprávy nebo jiných zpráv, například v oblasti sociální odpovědnosti podniků.

2.3.1.    Minimální obsah environmentálního prohlášení systému EMAS

1)   Jasný a jednoznačný popis organizace registrované v systému EMAS a přehled jejích činností, výrobků a služeb a její případný vztah k mateřským společnostem.

Obsahuje grafy, mapy, vývojové diagramy, letecké fotografie atd. ilustrující obsah. Měla by obsahovat rovněž kódy NACE pro popis činností.

2)   Environmentální politika a stručný popis systému environmentálního řízení organizace.

Řádný popis systému je důležitý, protože přináší jasné informace o pracovní struktuře. Musí být zahrnuta environmentální politika.

3)   Popis všech významných přímých a nepřímých environmentálních aspektů, které vedou k významným dopadům organizace na životní prostředí, a vysvětlení charakteru dopadů souvisejících s těmito aspekty (příloha I bod 2 nařízení EMAS).

Přímé a nepřímé environmentální aspekty by měly být uvedeny odděleně. Měly by se uvést dopady obou druhů aspektů s využitím tabulek nebo vývojových diagramů.

4)   Popis obecných a specifických environmentálních cílů ve vztahu k významným environmentálním aspektům a dopadům na životní prostředí.

Použijí se seznamy obecných a specifických cílů, jakož i indikátory pro hodnocení pokroku ve zlepšování vlivu na životní prostředí. Uvádí environmentální program a odkazuje na konkrétní přijatá či plánovaná opatření pro zlepšení vlivu na životní prostředí.

5)   Přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí vzhledem k jejím obecným a specifickým environmentálním cílům a s ohledem na její významné dopady na životní prostředí. Zpráva musí podávat informace o klíčových indikátorech a dalších příslušných existujících indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je uvedeno v oddílu C přílohy IV k nařízení EMAS.

Klíčové indikátory se zaměřují na šest hlavních oblastí: energie, materiály, vodu, odpad, biologickou rozmanitost (prostřednictvím využívání půdy) a emise (viz bod 2.3.2.2).

Organizace rovněž podává zprávu o svém vlivu na životní prostředí na základě dalších konkrétnějších indikátorů týkajících se významných environmentálních aspektů, jež jsou uvedeny v environmentálním přezkumu (viz bod 2.3.2.3). V případě, že pro účely zprávy o významných přímých nebo nepřímých environmentálních aspektech nejsou k dispozici kvantitativní údaje, informuje organizace o svém vlivu na životní prostředí na základě indikátorů kvalitativních.

Pokud jsou pro dané odvětví k dispozici odvětvové referenční dokumenty podle článku 46 nařízení EMAS, měly by organizace při výběru ukazatelů pro podávání zpráv o vlivu činnosti organizace na životní prostředí zohlednit příslušné odvětvové indikátory vlivu uvedené v odvětvovém referenčním dokumentu (20).

6)   Další faktory týkající se vlivu činnosti organizace na životní prostředí včetně vlivu činnosti organizace ve vztahu k dodržování právních ustanovení s ohledem na jejich významné dopady na životní prostředí.

Použijí se tabulky a/nebo grafy k porovnání referenčních limitů právních předpisů s limity změřenými a/nebo vypočtenými organizací.

Není vždy možné měřit vliv činnosti na životní prostředí číselnými údaji. Významné jsou také „měkké“ faktory, které zahrnují například změny chování, zlepšování postupů a jiná opatření přijatá ke zlepšení vlivu na životní prostředí.

Při podávání zpráv o těchto dalších faktorech by organizace měly zohlednit příslušné odvětvové referenční dokumenty podle článku 46 nařízení EMAS. Proto by měly v environmentálním prohlášení uvádět, jak využily relevantní osvědčené postupy pro environmentální řízení a případně srovnávací kritéria, jsou-li k dispozici, k určení opatření a kroků a případně ke stanovení priorit s cílem (dále) zlepšovat vliv činnosti organizace na životní prostředí.

Relevantnost a použitelnost osvědčených postupů pro environmentální řízení a srovnávacích kritérií by organizace měla posoudit s ohledem na významné environmentální aspekty, které určila při environmentálním přezkumu, jakož i aspekty technické a finanční.

Prvky odvětvových referenčních dokumentů (indikátory, osvědčené postupy pro environmentální řízení nebo srovnávací kritéria), které nejsou považovány za relevantní, pokud jde o významné environmentální aspekty určené při environmentálním přezkumu organizace, by se v environmentálním prohlášení neměly uvádět ani popisovat.

7)   Odkaz na příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí.

Systém EMAS vyžaduje dodržování právních předpisů. Environmentální prohlášení je příležitostí uvést, jak ho organizace dosahuje.

Přestože organizace registrované v systému EMAS by měly mít k dispozici interní seznam všech příslušných právních požadavků, není nutné zahrnovat je do environmentálního prohlášení všechny. V této souvislosti postačuje stručný přehled.

8)   Jméno a akreditační číslo nebo číslo licence environmentálního ověřovatele a datum schválení.

Pokud organizace vydává environmentální prohlášení v rámci jiné zprávy, je třeba označit v ní vlastní prohlášení a uvést, že bylo schváleno environmentálním ověřovatelem. Přestože není nutné přikládat k environmentálnímu prohlášení systému EMAS prohlášení podle čl. 25 odst. 9, považuje se to za osvědčený postup.

2.3.2.    Klíčové indikátory a další příslušné existující indikátory vlivu činnosti organizace na životní prostředí

2.3.2.1.   Klíčové indikátory

Organizace musí podávat zprávy o klíčových indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí (označované také jako klíčové indikátory výkonnosti), které mají význam pro přímé environmentální aspekty organizace. Měly by rovněž podávat zprávy o dalších indikátorech vlivu na životní prostředí, které se vztahují ke konkrétnějším environmentálním aspektům. Měly by brát v úvahu odvětvové referenční dokumenty, jsou-li k dispozici.

Klíčové indikátory se vztahují na všechny typy organizací. Měří vliv činnosti organizace na životní prostředí v následujících klíčových oblastech:

energie,

materiály,

voda,

odpad,

využívání půdy s ohledem na biologickou rozmanitost,

emise.

Každý klíčový indikátor se skládá z číselného údaje A (vstupy), údaje B (výstupy) a údaje vyjadřujícího poměr R = (A/B).

i)   Číselný údaj A (vstupy)

Vstupy (údaj A) se uvádí takto:

Energie:

a)

Celková roční spotřeba energie vyjádřená v MWh nebo GJ;

b)

procentní podíl a) z obnovitelných zdrojů energie vyrobený organizací.

Indikátor b) představuje procentní podíl roční spotřeby energie z obnovitelných zdrojů, který organizace sama vyrobila. Energie zakoupená od poskytovatele se do tohoto indikátoru nezahrnuje a může být považována za součást opatření pro „zelené zakázky“.

Materiály:

Roční hmotnostní průtok různých používaných materiálů (kromě nosičů energie a vody) vyjádřený v tunách.

Roční hmotnostní průtok různých materiálů lze rozdělit podle jejich použití. V závislosti na činnosti organizace sem mohou patřit například suroviny, jako jsou kovy, dřevo nebo chemické látky, nebo meziprodukty.

Voda:

Celková roční spotřeba vody vyjádřená v m3.

V rámci tohoto indikátoru je třeba informovat o celkovém ročním množství vody, které organizace spotřebovává.

Je vhodné specifikovat různé typy spotřeby vody a podávat informace o spotřebě podle zdroje vody, např. povrchová a podzemní voda.

Dále mohou být užitečné informace o množství odpadních vod, čištění a opětovném použití odpadních vod a recyklaci dešťové a užitkové vody.

Odpad:

Indikátor se vztahuje na celkovou roční produkci

odpadu (rozděleného podle druhů) vyjádřenou v tunách a

nebezpečného odpadu vyjádřenou v tunách nebo kilogramech.

Podávání zpráv o odpadu a nebezpečném odpadu je podle nařízení EMAS povinné. Doporučuje se, aby se v obou kategoriích odpad rozdělil podle druhů. Základ by měly tvořit výsledky environmentálního přezkumu, včetně příslušných povinností vyplývajících z právních předpisů o podávání zpráv o odpadech. Je možné vypracovat podrobnější zprávy v souladu s vnitrostátním systémem klasifikace odpadů, kterým se provádí evropský seznam odpadů.

Uvádění dlouhých seznamů různých druhů odpadů by mohlo být pro účely komunikace kontraproduktivní a matoucí, je tedy možné informace podle evropského seznamu slučovat do skupin. Odpad by se pak mohl uvádět podle hmotnosti či objemu různých druhů, jako jsou kovy, plasty, papír, kal, popel atd. Užitečné by mohlo být rovněž zařazení informací o množství odpadu, které se znovu využívá, recykluje, používá pro výrobu energie či skládkuje.

Využívání půdy s ohledem na biologickou rozmanitost:

Využití půdy vyjádřené v m2 zastavěné plochy.

Biologická rozmanitost je mezi klíčovými indikátory komplexní a relativně novou otázkou. Některé faktory, které způsobují ztrátu biologické rozmanitosti (změny klimatu, emise/znečištění), jsou již v nařízení EMAS obsaženy v environmentálních aspektech a souvisejících indikátorech týkajících se spotřeby energie a vody, emisí, odpadu atd.

Ne všechny indikátory biologické rozmanitosti jsou pro všechna odvětví / všechny organizace relevantní a ne všechny mohou být při zahájení řízení těchto aspektů přímo zavedeny. Relevantní faktory by měly v zásadě vyplynout z environmentálního přezkumu. Organizace by měla zvážit nejen místní dopady, ale také širší přímé a nepřímé dopady na biologickou rozmanitost, např. pokud jde o těžbu surovin, zadávání zakázek / dodavatelský řetězec, výrobu a výrobky, dopravu a logistiku, marketing a komunikaci. Neexistuje jednotný indikátor, který by byl platný pro všechny organizace.

Za společný jmenovatel lze považovat indikátor biologické rozmanitosti týkající se využívání půdy stanovený v příloze IV nařízení EMAS. Ten se týká pouze prostorů organizace, které jsou zastavěny. Nicméně se velmi doporučuje, aby se do indikátoru využívání půdy zahrnula také zakrytá plocha.

Emise:

a)

Celkové roční emise skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O, HFC, PFC, SF6) vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2;

b)

celkové roční emise do ovzduší (zahrnující alespoň emise SO2, NOx, PM) vyjádřené v kilogramech nebo v tunách.

Pozn.: Vzhledem k tomu, že dopady těchto látek jsou různé, neměly by se sčítat.

Přístup ke kvantifikaci emisí, zejména emisí skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší, je třeba vyjasnit (21). Organizace musí vycházet ze stávajících právních požadavků. To je jednoznačně případ organizací, jejichž zařízení spadá do oblasti působnosti systému EU pro obchodování s emisemi nebo nařízení o evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek. V ostatních případech je možné použít evropské, celosvětově uznávané nebo vnitrostátní/regionální společné metodiky, jsou-li k dispozici.

Ačkoli podávání zpráv o klíčových indikátorech je povinné pouze pro přímé aspekty, organizace musí brát v úvahu všechny významné environmentální aspekty, ať jsou přímé, nebo nepřímé. Proto je nejlepší uvést také významné nepřímé emise skleníkových plynů, pokud možno odděleně od emisí přímých.

ii)   Číselný údaj B (výstupy)

Celkové roční výstupy (údaj B) je pro všechny oblasti stejný, avšak upravený pro různé druhy organizací:

a)

Výrobní odvětví (průmysl) uvádí celkovou hrubou přidanou hodnotu vyjádřenou v milionech EUR nebo celkovou roční fyzickou produkci vyjádřenou v tunách. Malé organizace mohou uvést celkový roční obrat nebo počet zaměstnanců.

b)

Nevýrobní odvětví (služby, správa) uvádí počet zaměstnanců.

2.3.2.2.   Klíčové indikátory a související prvky flexibility – odůvodnění

Je důležité porozumět důvodům, na nichž se zakládá stanovení indikátorů a prvky flexibility uvedené v nařízení EMAS (příloha IV nařízení EMAS).

V příloze IV oddílu C bodu 1 se uvádí, že indikátory musí:

a)

udávat přesné hodnocení vlivu organizace na životní prostředí;

b)

být srozumitelné a jednoznačné;

c)

umožňovat meziroční srovnání pro vyhodnocení vývoje vlivu činnosti organizace na životní prostředí;

d)

umožňovat případné srovnání s oborovými, vnitrostátními nebo regionálními měřítky;

e)

případně umožňovat srovnání s právními požadavky.

To jsou hlavní funkce klíčových indikátorů výkonnosti.

V používání indikátorů však existuje určitá flexibilita, pokud to přispívá k plnění jejich funkce.

Sem se řadí:

Podmínky pro používání ustanovení o zachování důvěrnosti, které jsou uvedeny v příloze IV oddílu C bodu 1 –„pokud by zveřejnění negativně ovlivnilo důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací (…), může být organizaci povoleno indexovat tuto informaci ve své zprávě např. tím, že zavede základní rok (s indexem 100), v porovnání s nímž by vývoj aktuálního vstupu/dopadu měl být uveden“. Toto ustanovení lze uplatnit, pokud by použitím indikátoru mohlo dojít ke zveřejnění citlivých údajů, které by mohly umožnit konkurenci vypočítat průměrnou cenu produkce.

Podmínky pro NEuvedení konkrétního klíčového indikátoru stanoveného v příloze IV – příloha IV oddíl C bod 2 písm. a) a b) o klíčových indikátorech uvádí, že „pokud je organizace toho mínění, že jeden či více klíčových indikátorů není relevantní pro její významné environmentální aspekty, nemusí o těchto klíčových indikátorech podávat zprávu. Organizace musí toto své mínění odůvodnit s odkazem na environmentální přezkum, který provedla“. V zájmu transparentnosti by toto odůvodnění mělo být uvedeno rovněž v environmentálním prohlášení. Jelikož každý hlavní indikátor se skládá z číselného údaje A pro vstup, údaje B pro výstup a R pro poměr mezi A a B, uplatňuje se tento prvek flexibility na celý klíčový indikátor jako takový, včetně specifického vztahu A/B.

Podmínky pro použití jiného indikátoru (A/B) NAMÍSTO konkrétního klíčového indikátoru podle přílohy IV – pokud se organizace rozhodne neuvádět konkrétní indikátor/indikátory podle přílohy IV, ale rozhodne se místo toho použít jiný, musí tento indikátor také obsahovat vstup A a výstup B. Využití této flexibility by vždy mělo být odůvodněno s odkazem na environmentální přezkum, který ukazuje, jak zvolená možnost pomáhá lépe vyjádřit příslušný vliv na životní prostředí. U tohoto zvláštního ustanovení by se měl vzít v úvahu odvětvový referenční dokument systému EMAS, pokud je pro dané odvětví k dispozici. Například služba poskytující turistické ubytování se může rozhodnout, že místo „počtu zaměstnanců“ bude uvádět „počet nocí na hosta“, škola si může zvolit „počet žáků“, organizace zabývající se nakládáním s odpady může použít „objem zpracovaného odpadu v tunách“, nemocnice může dát přednost „počtu hospitalizovaných pacientů“ atd.

Podmínky použití dalších prvků k vyjádření vstupů (A) a výstupů (B) VEDLE specifických klíčových indikátorů uvedených v příloze IV – organizace může pro vyjádření celkových ročních vstupů/dopadů v dané oblasti a celkových ročních výstupů použít i jiné prvky. Například organizace poskytující služby může pro svou administrativní složku uvádět míru výstupů (B) „počet zaměstnanců“ a pro konkrétní poskytované služby jinou míru výstupů.

Měrné jednotky – pokud jednotky uvedené v příloze IV nařízení EMAS jasně neodrážejí vliv činnosti organizace na životní prostředí a neposkytují jasnou představu pro komunikační účely, pak lze použít jednotky alternativní, pokud to organizace odůvodní. Tyto jednotky musí být možné převést na ty, které jsou uvedeny v nařízení. V ideálním případě by se měla vložit poznámka pod čarou s převodem.

Měny pro vyjádření hrubé přidané hodnoty nebo celkového ročního obratu jiné než EUR – přestože nařízení EMAS uvádí jako měřítko výstupů pro hrubou přidanou hodnotu „miliony EUR“, organizace, které nepatří do eurozóny, mohou použít svou národní měnu.

2.3.2.3.   Další relevantní indikátory vlivu činnosti organizace na životní prostředí

Organizace musí rovněž podávat zprávy o svém vlivu na životní prostředí na základě dalších relevantních indikátorů týkajících se významných environmentálních aspektů, jež jsou uvedeny v environmentálním přezkumu.

Při posouzení vlivu činnosti organizace na životní prostředí se přihlíží k příslušným odvětvovým referenčním dokumentům podle článku 46 nařízení EMAS, jsou-li tyto dokumenty pro dané odvětví k dispozici.

Organizace by proto měly při výběru indikátorů pro podávání zpráv o vlivu jejich činnosti na životní prostředí zohlednit příslušné odvětvové indikátory vlivu uvedené v odvětvovém referenčním dokumentu (22). Měly by vzít v potaz indikátory navržené v odpovídajícím odvětvovém referenčním dokumentu a jejich relevanci, pokud jde o významné environmentální aspekty určené při environmentálním přezkumu organizace. Indikátory by se měly zohlednit pouze tehdy, jsou-li relevantní pro ty environmentální aspekty, které se při environmentálním přezkumu považují za nejvýznamnější.

2.3.2.4.   Místní odpovědnost

Místní odpovědnost je v systému EMAS důležitá. Proto by všechny organizace registrované v systému EMAS měly podávat zprávy o významných dopadech každého místa na životní prostředí podle přílohy IV nařízení.

Informace o vývoji emisí do ovzduší a do vody, spotřebě vody, využívání energie a množství odpadů by v každém případě měly být uváděny na úrovni místa. Jestliže se uplatní postup pro ověřování organizací působících na více místech popsaný v bodě 2.4.3 této příručky, mohou být tyto informace poskytovány na úrovni skupiny míst za předpokladu, že uvedené číselné údaje přesně odráží vývoj na úrovni místa.

Organizace může informace indexovat, pouze pokud se vyskytnou problémy s důvěrností údajů (viz bod 2.3.2.2).

Dále je nutné vzít v úvahu skutečnost, že trvalého zlepšování lze dosáhnout na stálých místech, ale nikoli na místech dočasných. Nastane-li taková situace, měla by se uvést v environmentálním přezkumu. Měla by se vzít v úvahu možnost provádět alternativní opatření, k nimž patří například jiné „měkké“ (kvalitativní) indikátory. U odvětví, na něž se vztahují odvětvové referenční dokumenty systému EMAS, je v každém případě možné informace o dočasných místech zvažovat.

Tabulka 7

Příklad použití klíčových indikátorů výkonnosti u organizací ve veřejné správě

Klíčový indikátor

Roční vstupy/dopady (A)

Celkové roční výstupy organizace (B)

Poměr A/B

Energie

Roční spotřeba v MWh, GJ

Počet zaměstnanců (nevýrobní odvětví)

MWh na osobu nebo kWh na osobu

Materiály

Roční spotřeba papíru v tunách

Počet zaměstnanců (nevýrobní odvětví)

Tuny na osobu nebo počet listů na osobu a den

Voda

Roční spotřeba v m3

Počet zaměstnanců (nevýrobní odvětví)

m3 na osobu nebo l na osobu

Odpad

Roční produkce odpadu v tunách

Počet zaměstnanců (nevýrobní odvětví)

Tuny odpadu na osobu nebo kg na osobu

Roční produkce nebezpečného odpadu v kilogramech

kg nebezpečného odpadu na osobu

Využívání půdy s ohledem na biologickou rozmanitost

Využívání půdy v m2 zastavěné plochy (včetně plochy zakryté)

Počet zaměstnanců (nevýrobní odvětví)

m2 zastavěné plochy na osobu nebo m2 zakryté plochy na osobu

Emise skleníkových plynů

Roční emise skleníkových plynů v tunách CO2e (CO2e = ekvivalent CO2)

Počet zaměstnanců (nevýrobní odvětví)

Tuny CO2e na osobu nebo

kg CO2e na osobu


Tabulka 8

Příklad použití klíčových indikátorů výkonnosti ve výrobním sektoru

Klíčový indikátor

Roční vstupy/dopady (A)

Celkové roční výstupy organizace (B)

Poměr A/B

Energie

Roční spotřeba v MWh, GJ

Celková roční hrubá přidaná hodnota (v milionech EUR) (*1)

nebo

celková roční fyzická produkce (v tunách)

MWh na mil. EUR

nebo

MWh na tunu výrobku

Materiály

Roční hmotnostní průtok různých použitých materiálů v tunách

Celková roční hrubá přidaná hodnota (v milionech EUR) (*1)

nebo

celková roční fyzická produkce (v tunách)

U každého z různých používaných materiálů:

materiál v tunách na mil. EUR

nebo

materiál v tunách na tunu výrobku

Voda

Roční spotřeba v m3

Celková roční hrubá přidaná hodnota (v milionech EUR) (*1)

nebo

celková roční fyzická produkce (v tunách)

m3 na mil. EUR

nebo

m3 na tunu výrobku

Odpad

Roční produkce odpadu v tunách

Celková roční hrubá přidaná hodnota (v milionech EUR) (*1)

nebo

celková roční fyzická produkce (v tunách)

Tuny odpadu na mil. EUR

nebo

tuny odpadu na tunu produktu

Roční produkce nebezpečného odpadu v tunách

Tuny nebezpečného odpadu na mil. EUR

nebo

tuny nebezpečného odpadu na tunu výrobku

Využívání půdy s ohledem na biologickou rozmanitost

Využívání půdy v m2 zastavěné plochy (včetně plochy zakryté)

Celková roční hrubá přidaná hodnota (v milionech EUR) (*1)

nebo

celková roční fyzická produkce (v tunách)

m2 zastavěné plochy nebo

m2 zakryté plochy na mil. EUR

nebo

m2 zastavěné plochy nebo

m2 zakryté plochy na tunu výrobku

Emise skleníkových plynů

Roční emise skleníkových plynů v tunách CO2e

Celková roční hrubá přidaná hodnota (v milionech EUR) (*1)

nebo

celková roční fyzická produkce (v tunách)

Tuny ekvivalentu CO2 na mil. EUR

nebo

tuny ekvivalentu CO2 na tunu výrobku

2.4.   POSTUP OVĚŘOVÁNÍ A SCHVALOVÁNÍ

„„Ověřováním“ se rozumí postup posuzování shody, který provádí environmentální ověřovatel, aby prokázal, zda environmentální přezkum, environmentální politika, systém environmentálního řízení nebo interní environmentální audit a jejich zavedení v dané organizaci splňují požadavky tohoto nařízení.“

„„Schválením“ se rozumí potvrzení vydané environmentálním ověřovatelem, který ověřil, že informace a údaje v environmentálním prohlášení organizace a aktualizovaném environmentálním prohlášení jsou spolehlivé, důvěryhodné a správné a vyhovují požadavkům stanoveným v tomto nařízení.“

2.4.1.    Kdo smí systém EMAS ověřovat a schválit?

Tyto úkoly mohou plnit pouze akreditovaní nebo licencovaní environmentální ověřovatelé.

„„Environmentálním ověřovatelem“ se rozumí subjekt posuzování shody ve smyslu nařízení [Evropského parlamentu a Rady] (ES) č. 765/2008 (23) nebo jakékoli sdružení či seskupení těchto subjektů, které získalo akreditaci podle tohoto nařízení, nebo jakákoli fyzická či právnická osoba nebo jakékoli sdružení či seskupení těchto osob, které získalo licenci k provádění ověřování a schvalování podle tohoto nařízení.“ (24)

Pro informace o akreditovaných environmentálních ověřovatelích se organizace mohou obrátit na příslušný orgán EMAS ve svém členském státě nebo na akreditační nebo licenční orgán EMAS odpovědný za akreditaci ověřovatelů systému EMAS. Pokud chce organizace získat informace o ověřovatelích z ostatních členských států, kteří působí v jejich odvětví, jsou tyto informace k dispozici prostřednictvím evropského rejstříku EMAS (25).

Rozsah akreditace nebo licence environmentálních ověřovatelů se určuje podle kódů NACE, klasifikace hospodářských činností uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 (26). Když organizace uzavírá smlouvu s environmentálním ověřovatelem, musí zajistit, aby měl tento ověřovatel akreditaci nebo licenci pro konkrétní kód NACE odpovídající činnostem dané organizace.

Má-li ověřovatel akreditaci nebo licenci v jednom členském státě, může působit ve všech zemích EU (27).

Informace o akreditovaných nebo licencovaných ověřovatelích jsou k dispozici buď na internetové stránce Komise týkající se systému EMAS, nebo prostřednictvím příslušných orgánů v členských státech.

Pozn.: Je vhodné, aby si organizace zkontrolovala, zda ověřovatel oznámil informace uvedené v článku 24 nařízení EMAS příslušnému akreditačnímu nebo licenčnímu orgánu nejméně čtyři týdny před ověřením tak, aby umožnil dohled akreditačního nebo licenčního orgánu členského státu, v němž hodlá působit. Bez takového dohledu může příslušný orgán registraci organizace odmítnout.

2.4.2.    Jaké jsou úkoly environmentálních ověřovatelů?

1)

Ověřovat, zda organizace splňuje všechny požadavky nařízení EMAS, pokud jde o úvodní environmentální přezkum, systém environmentálního řízení, environmentální audit a jeho výsledky a environmentální prohlášení.

2)

Kontrolovat, zda organizace dodržuje požadavky vyplývající z příslušných právních předpisů Společenství či předpisů s celostátní, regionální a místní působností týkajících se životního prostředí.

Poznámka 1: Ověřovatel musí zkontrolovat, zda organizace stanovila, zavedla a udržuje postup nebo postupy pravidelného hodnocení shody s platnými právními požadavky (28). Ověřovatel provede hloubkovou kontrolu dodržování právních předpisů ze strany společnosti. Součástí tohoto úkolu je kontrola věcných důkazů, že nedochází k porušování právních předpisů v oblasti životního prostředí (29). Ověřovatelé mohou použít zjištění donucovacích orgánů. Pokud neshledají důkazy o porušení pravidel, je to uvedeno v environmentálním prohlášení a podepsáno ověřovatelem. Nicméně povinností ověřovatele je zkontrolovat plnění požadavků nařízení prostřednictvím běžných metod auditu. To znamená, že nebude moci ověřit dodržování právních požadavků tak jako donucovací orgány.

Poznámka 2: Pokud ověřovatel objeví případ porušení požadavků v období mezi dvěma registracemi, existují tyto možnosti: může informovat příslušný orgán o tom, že dotčená organizace musí být vyškrtnuta z rejstříku EMAS, nebo pokud organizace prokáže, že ve spolupráci s donucovacími orgány přijala včasná opatření, aby obnovila soulad s právními předpisy, ověřovatel může prohlášení o činnostech environmentálního ověřovatele podle přílohy VII nařízení přesto podepsat.

3)

Kontrolovat neustálé zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

4)

Kontrolovat spolehlivost, důvěryhodnost a správnost údajů uvedených a použitých v environmentálním prohlášení systému EMAS a veškerých informací o životním prostředí, které mají být schváleny.

5)

Navštívit organizaci nebo místo. Postupy pro organizace působící na jednom a na více místech se liší a je důležité zdůraznit rozdíly v příslušných přístupech. Nařízení EMAS (čl. 25 odst. 4) vyžaduje při každém schvalování/ověření pro každou organizaci provedení návštěvy.

a)

V případě organizace působící na jednom místě to znamená, že ověřovatel se musí na místo dostavit každý rok.

b)

V případě malých organizací působících na jednom místě, pokud lze uplatnit výjimku pro malé organizace (článek 7), se schválení/ověřování musí provádět po dvou a čtyřech letech, takže ověřovatel je povinen místo navštívit po dvou a čtyřech letech.

c)

Ale i v případě registrovaných organizací působících na více místech požaduje čl. 25 odst. 4 při každém ověřování a schvalování návštěvu organizace. Z právního hlediska tedy lze tuto povinnost považovat za splněnou, pokud ověřovatel navštíví organizaci (jedno místo nebo i místa různá) každý rok.

S ohledem na úkoly ověřovatele a jeho prohlášení o dodržování právních předpisů však program návštěv musí zajistit, aby bylo každé místo zahrnuté do registračního čísla takovéto organizace působící na více místech navštíveno (úplně ověřeno) alespoň jednou v průběhu 36 měsíců. Pokud by ověřovatel během této doby alespoň jednou plně neověřil každé zahrnuté místo, nesplnil by své úkoly podle požadavků nařízení EMAS III. Z toho také vyplývá, že před první registrací organizace musí environmentální ověřovatel navštívit všechna místa organizace působící na více místech.

Jako výjimku z tohoto obecného pravidla lze pro ověření organizace působící na více místech použít metody výběru vzorků. Za předpokladu, že jsou dodrženy určité podmínky, mohou ověřovatelé v průběhu 36 měsíců navštívit vybraná místa, která jsou pro činnost organizace reprezentativní a poskytují spolehlivé a důvěryhodné posouzení celkové environmentální výkonnosti organizace a dodržování požadavků nařízení EMAS.

Tuto metodiku výběru vzorků lze použít pouze po vzájemné dohodě s environmentálním ověřovatelem a za předpokladu, že jsou splněny požadavky stanovené v bodě 2.4.3 a prováděcí pokyny stanovené v bodě 2.4.4 této příručky.

Když tedy organizace požaduje uplatnění metody výběru vzorků, ověřovatel zkontroluje tyto prvky, aby rozhodl, zda je použití metody výběru vzorků vhodné:

organizace splňuje požadavky uvedené v bodě 2.4.3 této příručky,

prováděcí pokyny stanovené v bodě 2.4.4 byly dodrženy.

Kromě toho může environmentální ověřovatel rozhodnout, že výběr vzorků omezí, pokud není výběr míst vhodný pro získání dostatečné důvěry v účinnost systému řízení s ohledem na konkrétní okolnosti. Environmentální ověřovatelé by tato omezení měli definovat s ohledem na:

environmentální podmínky či jiná vhodná hlediska v kontextu dané organizace,

rozdíly v provádění systému řízení s ohledem na specifické rysy jednotlivých míst,

dodržování předpisů danou organizací v minulosti (doložené např. záznamy donucovacích orgánů o případech nedodržení požadavků, počtem stížností a hodnocením nápravných opatření).

V příslušných případech by měl ověřovatel zdokumentovat konkrétní důvody, které omezují způsobilost organizace k použití výběru vzorků.

Environmentální ověřovatel dále hodnotí transparentnost seskupení podobných míst požadovanou v bodě 2.4.3.2 a dopad tohoto seskupení, pokud jde o obsah environmentálního prohlášení a o celkový vliv činnosti organizace na životní prostředí. Výsledky a závěry tohoto hodnocení musí být zdokumentovány ve zprávě o ověření.

Environmentální ověřovatel vede podrobné záznamy o každé žádosti o výběr míst, v nichž zdůvodní metodiku výběru vzorků a použité parametry/kritéria a doloží, že výběr vzorků probíhá v souladu s tímto dokumentem.

6)

Pokud jsou během ověřování zjištěny případy neshody nebo nedodržení požadavků u organizace působící na více místech, kde byla použita metoda výběru vzorků, pak ověřovatel:

prozkoumá, do jaké míry jsou tato neshoda nebo nedodržení požadavků vázány na dané místo, nebo zda by se mohly týkat i míst jiných,

požádá organizaci, aby identifikovala všechna místa, jež by mohla být dotčena, aby na těchto místech přijala nezbytná nápravná opatření a aby upravila systém řízení v případě, že má informace o tom, že uvedená neshoda nebo nedodržení pravidel by mohly poukazovat na nedostatek celkového systému řízení, jenž by mohl mít vliv také na ostatní místa. V případě neshody nebo nedodržení pravidel, které nelze napravit přijetím včasných nápravných opatření, by měl ověřovatel informovat příslušný orgán o tom, že registrace dotčené organizace v rejstříku systému EMAS musí být pozastavena nebo zrušena,

požaduje důkazy o těchto opatřeních a ověří jejich účinnost tím, že po přijetí nápravných opatření rozšíří velikost vzorků na další místa, a

schválí environmentální prohlášení a podepíše prohlášení o činnostech environmentálního ověřovatele podle přílohy VII nařízení, pouze pokud je spokojen s důkazy o tom, že všechna místa splňují požadavky nařízení EMAS i veškeré právní požadavky týkající se životního prostředí.

7)

Při prvním ověřování musí ověřovatel alespoň zkontrolovat, zda organizace splňuje tyto požadavky:

a)

zavedla plně funkční systém environmentálního řízení;

b)

zavedla zcela naplánovaný program auditu;

c)

dokončila přezkum vedením organizace;

d)

pokud chce organizace pro ověření svých míst použít metodu odběru vzorků, splňuje ustanovení bodu 2.4.3 a 2.4.4 této uživatelské příručky a

e)

vyhotovila environmentální prohlášení systému EMAS a vzala v úvahu odvětvové referenční dokumenty, pokud jsou k dispozici.

2.4.3.    Požadavky na použití metody výběru vzorků pro ověřování organizací působících na více místech

2.4.3.1.   Obecné zásady

Použití metody výběru vzorků může být vhodné pro organizace působící na více místech, které tak mohou přizpůsobit proces ověřování, aniž by byla ohrožena důvěra v dodržování právních předpisů a úplné zavedení systému řízení, takže lze dosáhnout neustálého zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí v každém místě zahrnutém do registrace v systému EMAS.

Kde je to podle kritérií definovaných v bodě 2.4.3.2 vhodné a požádá-li o to organizace, může environmentální ověřovatel (či ověřovatelé) souhlasit s použitím metody výběru vzorků k ověření organizace působící na více místech.

2.4.3.2.   Kritéria způsobilosti pro organizace

a)

Postupy výběru vzorků v organizaci působící na více místech lze použít pouze u skupin podobných míst.

b)

Podobnost míst se určí na základě toho, že se nachází ve stejném členském státě, provozují stejný druh činnosti, používají tentýž postup, mají stejné právní požadavky, obdobné environmentální aspekty a dopady na životní prostředí, srovnatelnou významnost dopadů na životní prostředí a podobné postupy pro environmentální řízení a kontrolu.

c)

Skupina či skupiny podobných míst se stanoví jako součást systému environmentálního řízení a po vzájemné dohodě s environmentálním ověřovatelem. Tyto skupiny se zohlední v interních auditech a přezkumu vedením organizace a uvádějí se v environmentálním prohlášení.

d)

Všechna místa, která nejsou součástí skupiny z důvodu malé podobnosti, musí být z rozsahu výběru vzorků vyloučena a musí být ověřena individuálně.

e)

Všechna místa zahrnutá v registraci do systému EMAS musí být pod přímou kontrolou příslušné organizace.

f)

Systém environmentálního řízení je řízen a spravován na ústřední úrovni a podléhá přezkumu ústředním vedením organizace. Na všechna místa zahrnutá v registraci do systému EMAS se vztahuje program environmentálního přezkumu a interního auditu organizace a před první registrací se u všech z nich provede interní audit (včetně auditu dodržování právních předpisů).

Kromě toho musí organizace prokázat svou pravomoc a schopnost iniciovat organizační změny ve všech místech zahrnutých do registrace v systému EMAS, pokud je to třeba k dosažení environmentálních cílů. Organizace musí rovněž prokázat svou schopnost shromažďovat a analyzovat údaje (mimo jiné včetně níže uvedených položek) ze všech míst, včetně ústředí:

veškeré prvky zahrnuté v environmentálním přezkumu podle přílohy 1 nařízení EMAS (nařízení ES č. 1221/2009), které mimo jiné zahrnují určení příslušných právních požadavků, environmentální aspekty či související dopady a postupy environmentálního řízení,

změny dokumentace systému environmentálního řízení a systémové změny,

interní audit a hodnocení výsledků, včetně hodnocení dodržování požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí,

přezkum vedením organizace,

vliv činnosti organizace na životní prostředí,

stížnosti a

vyhodnocení nápravných opatření.

g)

Výběr vzorků se nepoužije pro:

organizace, jimž byly poskytnuty pobídky na základě požadavku ověřovat v rámci cyklu ověřování všechna místa,

místa, která se nacházejí ve třetích zemích,

místa provozovaná na základě zásadně odlišných právních požadavků v oblasti životního prostředí,

místa, na něž se vztahují právní předpisy upravující emise znečišťujících látek, nebezpečný odpad nebo používání či skladování nebezpečných látek (např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (30) (o průmyslových emisích) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU (31) (Seveso)),

místa, u nichž mezi významné environmentální aspekty patří riziko ekologické havárie.

Tato místa jsou z rozsahu metody výběru vzorků vyloučena a musí být ověřena individuálně.

h)

Organizace musí být činné v hospodářských odvětvích, v nichž je povoleno použití metody výběru vzorků podle bodu 2.4.3.3.

2.4.3.3.   Hospodářská odvětví, v nichž lze použít metodu výběru vzorků

a)

Ověřování organizací působících na více místech za použití metody výběru vzorků je povoleno v těchto odvětvích:

Tabulka 9

Hospodářská odvětví, v nichž je povoleno použít metodu výběru vzorků

Hospodářské odvětví

Kód NACE

Finanční činnosti, kromě pojištění a penzijního financování

64

Pojištění, zajištění a penzijní financování, kromě povinného sociálního zabezpečení

65

Právní a účetnické činnosti

69

Poradenství v oblasti řízení

70.2

Činnosti související se zaměstnáváním (např. činnosti v oblasti lidských zdrojů, dočasné zaměstnávání, zprostředkování zaměstnání)

78

Činnosti cestovních kanceláří a agentur a jiné rezervační a související činnosti

79

Administrativní a kancelářské činnosti

82.1

Preprimární a primární vzdělávání

85.1 a 85.2

Knihovny a archivy

91

b)

Členské státy mohou provádět pilotní projekty v jiných odvětvích uvedených v tabulce 10, aby shromáždily poznatky o používání metody výběru vzorků. Za tímto účelem oznámí Evropské komisi tyto informace:

jasný a jednoznačný popis organizace registrující se v systému EMAS, včetně situace organizace a přehledu jejích činností, výrobků a služeb a jejího případného vztah k mateřským společnostem,

seznam míst, u nichž by se měl použít výběr vzorků,

skupiny míst, včetně metodiky vytvoření skupin,

místa vyloučená z výběru vzorků a důvod tohoto omezení,

popis všech významných přímých a nepřímých environmentálních aspektů, které vedou k významným dopadům organizace na životní prostředí, včetně vysvětlení, jak se charakter těchto dopadů váže k významným přímým a nepřímým aspektům, a stanovení významných environmentálních aspektů spojených s místy, u nichž by se měl použít výběr vzorků,

potenciální rizika související s těmito environmentálními aspekty,

environmentální politiku a stručný popis systému environmentálního řízení organizace, včetně jejích obecných a specifických cílů ve vztahu k významným environmentálním aspektům a dopadům na životní prostředí; pokud organizace dosud nezavedla systém environmentálního řízení, měla by popsat plánovaný systém environmentálního řízení a jeho hlavní cíle,

odkaz na příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkajících se životního prostředí.

V návaznosti na toto oznámení Evropská komise informuje o plánovaném pilotním projektu výbor pro systém EMAS a poskytne stanovisko o jeho vhodnosti. Pokud většina členů výboru EMAS nevznese ve lhůtě dvou měsíců námitku, mohou být pilotní projekty zahájeny podle těchto pravidel:

Organizace dodržuje všechny požadavky nařízení EMAS, pokud jde o registraci nebo prodloužení registrace.

Metoda odběru vzorků by měla být stanovena na základě prováděcích pokynů popsaných v bodě 2.4.4 této příručky.

Doba trvání těchto pilotních projektů nesmí překročit tři roky. Po úspěšném provedení pilotního projektu včetně kladného ověření, které potvrdí, že organizace je v souladu se všemi požadavky nařízení EMAS, mohou být organizace a její místa zaregistrovány v systému EMAS na dobu tří let, nebo čtyř let, jestliže se uplatní výjimka stanovená v článku 7.

Hodnocení každého projektu se předloží výboru pro systém EMAS.

Na základě hodnocení pilotního projektu může výbor pro systém EMAS doporučit, aby bylo dané odvětví zahrnuto do seznamu odvětví, v nichž je použití metody výběru vzorků povoleno (tabulka 9).

Tabulka 10

Hospodářská odvětví, v nichž lze použít metodu výběru vzorků v pilotních projektech

Hospodářské odvětví

Kód NACE

Shromažďování, úprava a rozvod vody

36

Činnosti související s odpadními vodami

37

Tyto činnosti v rámci maloobchodu:

Maloobchod v nespecializovaných prodejnách (např. supermarketech)

47.1

Maloobchod s potravinami, nápoji a tabákovými výrobky ve specializovaných prodejnách

47.2

Maloobchod s textilem ve specializovaných prodejnách

47.51

Maloobchod s výrobky pro kulturní rozhled a rekreaci ve specializovaných prodejnách

47.6

Maloobchod s oděvy ve specializovaných prodejnách

47.71

Maloobchod s obuví a koženými výrobky ve specializovaných prodejnách

47.72

Maloobchod s kosmetickými a toaletními výrobky ve specializovaných prodejnách

47.75

Maloobchod s hodinami, hodinkami a klenoty ve specializovaných prodejnách

47.77

Tyto činnosti v rámci ubytovacích a stravovacích služeb:

Ubytování v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních

55.1

Rekreační a ostatní krátkodobé ubytování

55.2

Restaurace (nikoli však mobilní stravovací služby)

56.1

Pohostinství

56.3

Programování, poradenství a související činnosti

62

Činnosti v oblasti nemovitostí: nákup, prodej a pronájem nemovitého majetku (kromě provozních nemovitostí)

68

Reklama a průzkum trhu

73

Ostatní odborné, vědecké a technické činnosti

74

Všeobecné činnosti veřejné správy

84.11

Středoškolské, vysokoškolské a ostatní vzdělávání

85.3 , 85.4 , 85.5 , 85.6

Ústavní sociální péče

87

Mimoústavní sociální péče

88

Tvůrčí, umělecké a zábavní činnosti

90

Muzea a jiná kulturní zařízení

91

Sportovní činnosti

93.1

Činnosti organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů

94

2.4.4.    Prováděcí pokyny k použití metody výběru vzorků pro ověřování organizací působících na více místech

2.4.4.1.   Obecné zásady

a)

Organizace vypracuje jasný popis toho, v jakém rozsahu navrhuje použít metodu výběru vzorků (počet míst, seznam všech příslušných míst a stručný popis jejich činnosti, jakož i informace o místech, jež jsou z výběru vzorků vyloučena).

b)

Místa, jež organizace navrhuje začlenit do metody výběru vzorků, se rozdělí do jedné nebo více skupin podobných míst podle bodu 2.4.3.2 písm. c) této příručky. Míra podobnost ve skupině míst musí zaručovat, že ověření vzorku míst bude vysoce reprezentativní pro celou skupinu. Jak je uvedeno v bodě 2.4.3.2 písm. d), všechna místa, která nejsou součástí skupiny z důvodu malé podobnosti, musí být z rozsahu výběru vzorků vyloučena a musí být ověřena individuálně.

c)

Ověřovatel musí souhlasit s navrhovaným rozsahem, určí povahu každé skupiny a navrhne plán ověřování, který musí zahrnovat popis metodiky a kritéria používaná k vymezení skupin, metodu, jež se použije při výběru míst (pro náhodný i nenáhodný výběr), a harmonogram ověření. Tento plán ověřování rovněž obsahuje klíčové činnosti a postupy každé skupiny míst, významné environmentální aspekty týkající se každé skupiny míst a odhad míry rizika nehod ohrožujících životní prostředí související s těmito aspekty.

2.4.4.2.   Metoda výběru vzorků

Metoda výběru vzorků pro kontroly na místě v rámci různých skupin míst musí splňovat požadavky uvedené níže.

a)

Z každé skupiny podobných míst musí být vybrán reprezentativní vzorek.

b)

Výběr vzorků je zčásti selektivní na základě faktorů uvedených níže a zčásti neselektivní (náhodný) a jeho výsledkem je reprezentativní škála různých míst.

c)

V rámci každé skupiny se nejméně 50 % vzorku míst (zaokrouhleno na celá čísla směrem nahoru) vybere namátkově (neselektivně). Environmentální ověřovatel musí postup použitý pro provedení tohoto náhodného výběru zdokumentovat.

d)

Metodika pro zbývající část selektivního výběru vzorků musí zohledňovat ustanovení uvedená níže. Tato metodika musí zajistit, aby rozdíly mezi vybranými místy byly co největší, a musí zahrnovat alespoň tyto aspekty:

výsledky environmentálního přezkumu a interních auditů na místě nebo předchozích ověření,

záznamy mimořádných událostí, stížnosti a další příslušné aspekty nápravných a preventivních opatření,

významné rozdíly ve velikosti míst,

změny a složitost systému a postupů řízení v daných místech,

změny provedené od posledního ověření,

vyspělost systému řízení a znalosti o organizaci,

rozdíly v kultuře, jazyce a regulačních požadavcích a

geografické rozložení míst.

S ohledem na tyto aspekty ověřovatel rovněž usiluje o to, aby zařadil do vzorku co nejvíce míst, která dosud nebyla ověřena.

e)

Minimální počet míst, která by měla být zahrnuta do vzorku z každé skupiny míst, je odvozen z tohoto vzorce:

Pro počáteční registraci v systému EMAS a v případě prodloužení registrace by jím měla být druhá odmocnina počtu míst obsažených v každé skupině vynásobená 2 a zaokrouhlená na nejbližší celé číslo směrem nahoru (např. u skupiny 100 míst: √100 × 2 = 20).

f)

Velikost vzorku by se měla zvětšit v případě, kdy analýza míst zahrnutých do registrace v systému EMAS provedená environmentálním ověřovatelem ukazuje na zvláštní okolnosti týkající se faktorů, jako například:

velikost míst a počet zaměstnanců (např. více než 50 zaměstnanců na jednom místě),

složitost a riziko nepodobné skupiny míst,

rozdíly v oblasti environmentální výkonnosti,

rozdíly v pracovních postupech a vykazování dopadů na životní prostředí,

rozdíly v prováděných činnostech,

význam a rozsah environmentálních aspektů a souvisejících dopadů na životní prostředí,

záznamy o stížnostech a další příslušné aspekty nápravných a preventivních opatření a

výsledky interních auditů a přezkumu vedením organizace.

Příklad ověřování organizace působící na více místech pomocí metody výběru vzorků:

Příkladem je společnost působící v odvětví maloobchodu s oděvy s těmito místy:

100 prodejen > 150 m2

400 prodejen < 150 m2

3 sklady o různé velikosti a obsahu

1 ústředí

1.

Vytvoření skupin míst pro použití metody výběru vzorků:

Skupina 1: 100 prodejen > 150 m2

Skupina 2: 400 prodejen < 150 m2

Jednotlivá místa:

3 sklady

1 ústředí

2.

Ověření před provedením první registrace:

Všechna jednotlivá místa (3 sklady, 1 ústředí)

Skupina 1: alespoň √100 prodejen × 2 = 20 prodejen

Skupina 2: alespoň √400 prodejen × 2 = 40 prodejen

3.

Ověření před prodloužením registrace:

Měla by být navštívena všechna jednotlivá místa

Skupina 1: alespoň √100 prodejen × 2 = 20 prodejen

Skupina 2: alespoň √400 prodejen × 2 = 40 prodejen

2.4.5.    Dokumentace odůvodnění velikosti a metod výběru vzorků v environmentálním prohlášení

Organizace registrované v systému EMAS, u nichž environmentální ověřovatel použil plán výběru vzorků / plán ověřování podle bodu 2.4.3 této příručky, by měly tento plán výběru vzorků zdokumentovat v environmentálním prohlášení. Environmentální prohlášení by mělo (stručně) objasňovat odůvodnění metody použité pro rozdělení míst do skupin a zvolené velikosti vzorku. Environmentální prohlášení musí obsahovat seznam všech míst a jasně rozlišovat mezi místy navštívenými a nenavštívenými.

2.5.   POSTUP REGISTRACE

Nařízení EMAS III stanoví některá obecná pravidla pro registraci. Členské státy si je mohou ve svých vlastních právních předpisech o životním prostředí přizpůsobit.

Jakmile byl systém zaveden a ověřen a bylo schváleno environmentální prohlášení systému EMAS, dalším krokem je požádat příslušný orgán o registraci.

2.5.1.    Na který příslušný orgán se má organizace obrátit?

Tabulka 11

Příslušné orgány  (32) pro různé druhy registrací

Různé situace

Kde žádat o registraci

Organizace působící na jednom místě v EU

Příslušný orgán oficiálně určený členským státem, ve kterém organizace sídlí.

Organizace působící na více místech v rámci jednoho členského státu (spolkového státu a podobně)

Příslušný orgán určený pro tento účel členským státem.

Registrace organizací působících na více místech v několika členských státech EU (společná registrace organizací z EU)

V případě společné registrace organizací z EU je pro stanovení hlavního příslušného orgánu rozhodující poloha sídla nebo správního ústředí organizace (v tomto pořadí).

Registrace organizací působících na jednom nebo více místech ve třetích zemích (registrace organizací ze třetích zemí)

Pokud se členský stát rozhodne zajišťovat registraci organizací ze třetích zemí podle čl. 3 odst. 3 nařízení EMAS, bude registrace v tomto konkrétním členském státě v podstatě záviset na dostupnosti akreditovaných ověřovatelů. Potenciální ověřovatel by měl být akreditován v konkrétním členském státě, který zajišťuje registraci organizací ze třetích zemí, pro danou třetí zemi a pro dané hospodářské odvětví (stanovené na základě kódů NACE).

Registrace organizace působící na více místech v členských státech i ve třetích zemích (globální registrace)

Členský stát, ve kterém se bude nacházet příslušný orgán zodpovědný za tento postup, se stanoví na základě podmínek v uvedeném pořadí:

1)

Pokud má organizace sídlo v členském státě, který zajišťuje registraci organizací ze třetích zemí, měla by se žádost podat u příslušného orgánu v tomto členském státě.

2)

Pokud se sídlo organizace nenachází v členském státě, který zajišťuje registraci organizací ze třetích zemí, ale nachází se tam její správní ústředí, měla by se žádost podat u příslušného orgánu v tomto členském státě.

3)

Pokud organizace, která žádá o globální registraci, nemá ani sídlo ani správní ústředí v žádném členském státě, který zajišťuje registraci organizací ze třetích zemí, musí organizace zřídit správní ústředí ad hoc v členském státě, který zajišťuje registraci organizací ze třetích zemí, a žádost by se měla podat u příslušného orgánu v tomto členském státě.

Pozn.:

Pokud se žádost týká více než jednoho členského státu, je třeba dodržet postup koordinace mezi zúčastněnými příslušnými orgány, jak je stanoveno v bodě 3.2 (příručky pro společnou registraci organizací z EU, registraci organizací ze třetích zemí a globální registraci podle nařízení (ES) č. 1221/2009). Daný příslušný orgán bude poté jednat jako hlavní příslušný orgán podle aspektů postupu pro společnou registraci organizací z EU.

Pozn.: Pokud jde o registraci, mohou se příslušné struktury v jednotlivých členských státech lišit. Obvykle je v každém členském státě jeden příslušný orgán; v některých členských státech je však běžné, že mají na regionální úrovni různé příslušné orgány.

2.5.2.    Dokumentace a požadavky na registraci

Žádost musí být předložena v úředním jazyce členského státu, v němž se organizace chce registrovat. Musí obsahovat:

1)

schválené environmentální prohlášení systému EMAS (v elektronické nebo tištěné verzi);

2)

prohlášení podepsané environmentálním ověřovatelem, které potvrzuje, že ověření a schválení bylo provedeno v souladu s nařízením (příloha VII nařízení);

3)

vyplněnou žádost (příloha VI nařízení) s informacemi o organizaci, místech a environmentálním ověřovateli;

4)

případně doklad o zaplacení poplatků.

2.5.3.    Podmínky, jež musí být splněny před registrací do systému EMAS nebo v jejím průběhu

1)

Ověřování a schválení provedené v souladu s nařízením.

2)

Úplně vyplněná žádost, veškeré podklady v pořádku.

3)

Příslušný orgán je na základě věcných důkazů přesvědčen, že neexistuje důkaz o porušení právních předpisů týkajících se životního prostředí. Vhodným věcným důkazem by byla písemná zpráva vypracovaná donucovacími orgány, že neexistují známky takového porušení.

4)

Žádné závažné stížnosti od zainteresovaných stran, nebo stížnosti uspokojivě vyřešené.

5)

Příslušný orgán je na základě obdržených důkazů přesvědčen o tom, že organizace splňuje veškeré požadavky nařízení.

6)

Příslušný orgán případně obdržel požadovaný poplatek.

Považuje se za osvědčený postup, aby příslušný orgán vydal konečné rozhodnutí o registraci žádající organizace do systému EMAS do tří měsíců po úspěšném podání žádosti. Delší lhůta pro konečné rozhodnutí o registraci je odůvodnitelná pouze ve výjimečných případech.

2.5.4.    Pozastavení nebo zrušení registrace

K tomu může dojít, jestliže:

příslušný orgán má důvody se domnívat, že organizace nedodržuje nařízení,

příslušný orgán obdrží písemnou zprávu o dohledu od akreditačního nebo licenčního orgánu obsahující důkazy o tom, že environmentální ověřovatel nevykonal své povinnosti v souladu s nařízením,

organizace nepředloží příslušnému orgánu do dvou měsíců ode dne, kdy o to byla požádána, některý z následujících dokumentů: schválené environmentální prohlášení, aktualizované environmentální prohlášení nebo prohlášení o činnostech ověřovatele podepsané ověřovatelem (příloha VII), formulář žádosti (příloha VI),

příslušný orgán je prostřednictvím písemné zprávy předložené donucovacím orgánem informován, že byly porušeny právní požadavky v oblasti životního prostředí.

Příslušný orgán může pozastavení odvolat pouze tehdy, pokud obdrží uspokojivé informace o tom, že organizace nařízení dodržuje.

Nařízení EMAS nestanoví délku pozastavení, a rozhodnutí o ní tedy náleží příslušným orgánům. Neměla by však přesáhnout 12 měsíců.

Obrázek 10

Pilíře systému EMAS. Postup registrace

Image

2.6.   PODSTATNÉ ZMĚNY

Organizace, která provádí změny ve svém fungování, struktuře, správě, postupech, činnostech, produktech či službách, musí vzít v úvahu environmentální dopad těchto změn, protože ty mohou ovlivnit platnost registrace v systému EMAS. Drobné změny nemusí mít žádné důsledky, ale podstatné změny si vyžádají aktualizaci environmentálního přezkumu, politiky, programu, systému řízení a prohlášení. Veškeré aktualizované dokumenty musí být ověřeny a schváleny do šesti měsíců. Po schválení musí organizace změny předložit příslušnému orgánu prostřednictvím přílohy VI nařízení.

Obrázek 11

Vývojový diagram týkající se řešení podstatných změn v systému EMAS

Image

3.   POUŽITÍ LOGA EMAS

Co je logo EMAS?

Logo EMAS je grafický prvek spojený s těmito charakteristikami:

správné provádění systému EMAS,

závazek k neustálému zlepšování vlivu na životní prostředí,

aktivní zapojení zaměstnanců,

důvěryhodnost informací o vlivu činnosti organizace na životní prostředí,

prokázané dodržování právních předpisů.

Pomocí loga EMAS lze ukázat, že organizace je šetrná k životnímu prostředí.

3.1.   JAK LOGO EMAS POUŽÍVAT

Logo EMAS mohou používat pouze organizace s platnou registrací v systému EMAS.

Logo musí mít vždy uvedeno registrační číslo organizace, kromě propagačních a marketingových činností systému EMAS.

Platné je pouze oficiální logo.

Pokud má organizace několik míst, která nejsou všechna v registraci zahrnuta, smí logo používat pouze pro registrovaná místa a nesmí vzbuzovat dojem, že je registrována celá organizace.

Logo by pokud možno mělo být umístěno na environmentálním prohlášení.

Obrázek 12

Logo EMAS

Image

Použití loga EMAS pro propagační a marketingové činnosti systému

Je to jediná situace, kdy lze použít logo EMAS bez registračního čísla. Logo mohou použít příslušné orgány, akreditační a licenční orgány a další zúčastněné strany.

3.2.   JAK SE LOGO EMAS NEPOUŽÍVÁ

Na produktech či obalech, aby nedošlo k záměně s označením produktů.

Ve spojení se srovnávacími výroky týkajícími se jiných činností a služeb.

Logo se nesmí používat způsobem, který může vést k záměně s jinými označeními produktů či služeb.

Tabulka 12

Použití loga EMAS: Příklady

Č.

Příklad nebo situace

Povoleno

1

Logo na dopisech, obálkách, vizitkách, firemních stejnokrojích, firemních počítačích, taškách, vlaječkách EMAS a jiné podobné použití loga EMAS registrovanou organizací za účelem propagace na podnikové úrovni.

ANO, spolu s registračním číslem, protože jde o propagaci organizace registrované v systému EMAS.

2

Logo v záhlaví dokumentů předkládaných orgánům, které obsahují schválené údaje o vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

ANO, spolu s registračním číslem.

3

Logo na složce, která obsahuje zprávu o částečně registrované organizaci.

ANO, spolu s registračním číslem, ale v logu musí být uvedena pouze registrovaná místa.

4

Logo na výrobku s nápisem „ekologický produkt“.

NE, mohlo by dojít k záměně s ekoznačkou produktů.

5

Logo v (palubním) časopise registrované letecké společnosti, spolu s některými schválenými informacemi.

ANO, spolu s registračním číslem.

6

Logo na letounu, vlaku, autobusu, firemním osobním či nákladním automobilu nebo vlaku metra společnosti registrované v systému EMAS.

ANO, spolu s registračním číslem.

7

Logo na nákladním automobilu registrované distribuční společnosti spolu s názvem společnosti a schváleným prohlášením, které uvádí: „V letech 2009 až 2012 jsme snížili průměrnou spotřebu nafty našich nákladních automobilů o 20 % na x litrů na 100 km.“

ANO, spolu s registračním číslem.

8

Logo na fotografii neregistrovaného ubytovacího zařízení vyobrazeného v katalogu registrované cestovní kanceláře.

NE, použití loga je zavádějící. Musí se vztahovat pouze na cestovní kancelář.

9

Logo na katalogu registrované cestovní kanceláře, který obsahuje schválené informace o opatřeních pro udržitelný cestovní ruch, jež organizace provádí.

ANO, spolu s registračním číslem.

10

Logo umístěné na interním letáku pro zaměstnance, který obsahuje pouze schválené informace o fungování systému environmentálního řízení.

ANO, logo nemusí mít registrační číslo, protože se jedná o interní sdělení pro obecné účely zvyšování povědomí.

11

Loga na newsletteru nebo obálce brožury pro zákazníky a dodavatele, jejichž obsah je převzat ze schváleného environmentálního prohlášení.

ANO, spolu s registračním číslem společnosti, protože jde o komunikaci s širokou veřejností využívající konkrétních příkladů dané společnosti registrované v systému EMAS, která pochází od této registrované organizace.

12

Logo obsažené ve výroční zprávě o vlivech na životní prostředí holdingové společnosti, která zahrnuje registrovaná i neregistrovaná místa, na začátku kapitoly o schváleném environmentálním prohlášení, v němž jsou jasně identifikovatelná místa organizace registrovaná v systému EMAS.

ANO, spolu s registračním číslem/čísly. Pokud se jedná o společnou registraci, v jejímž rámci má několik míst stejné číslo, je třeba použít toto číslo. Pokud jsou všechna místa v systému EMAS registrována samostatně, musí být rozpoznatelná registrační čísla jednotlivých míst.

13

Logo jako grafický podklad kompilace schválených údajů o životním prostředí ve zprávě o hospodaření.

ANO, spolu s registračním číslem.

14

Všeobecná brožura státní organizace zabývající se tím, jak mohou organizace registrované v systému EMAS obecně nejlépe recyklovat nebo zpracovávat různé druhy odpadů.

ANO, bez registračního čísla, jelikož tato brožura má za cíl obecné zvýšení informovanosti, není spojena s registračním číslem.

15

Logo umístěné vedle schválených informací o životním prostředí na internetových stránkách organizace.

ANO, spolu s registračním číslem.

16

Logo na veletržních stáncích registrované organizace, které propagují registrovanou organizaci jako takovou.

ANO, spolu s registračním číslem.

17

Logo na veletržních stáncích registrované organizace, které však propagují EMAS obecně jako systém environmentálního řízení.

ANO, logo nemusí mít registrační číslo, jelikož slouží účelům propagace.

18

Logo v novinách jako grafický podklad společného inzerátu dvou společností, který oznamuje jejich spolupráci pro ochranu životního prostředí v rámci dodavatelského řetězce (jedna je registrována, druhá není).

NE, je to zavádějící, neboť jedna z organizací není registrována.

19

Logo bez registračního čísla použité pro propagační účely neregistrovanou organizací.

ANO, ale pouze k propagaci systému EMAS a nikoli k propagaci organizace.

20

Logo na jízdenkách registrované organizace provozující městskou dopravu.

ANO, logo nemusí mít registrační číslo, pokud se používá k propagaci systému EMAS obecně. Pokud logo na jízdenkách propaguje konkrétní organizaci registrovanou v systému EMAS, muselo by nést registrační číslo této konkrétní organizace.

4.   JAK PŘEJÍT Z JINÉHO SYSTÉMU ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ NA SYSTÉM EMAS

V celé EU existuje stále více systémů environmentálního řízení, jejichž smyslem je plnit potřeby specifických oblastí nebo odvětví činnosti. Místní a regionální orgány členských států mohou tyto systémy používat, aby zlepšily udržitelnost nebo environmentální výkonnost. Nejvýznamnější z těchto systémů jsou k dispozici prostřednictvím odkazů v příloze této příručky.

Nařízení EMAS uvádí možnost posoudit míru rovnocennosti mezi systémem EMAS a jinými systémy. Úřední uznání některých nebo všech částí jiných systémů environmentálního řízení může organizaci usnadnit přechod na systém EMAS. Postup je následující:

a)

Členský stát musí Komisi předložit písemnou žádost o uznání systému environmentálního řízení nebo jeho části.

b)

V žádosti musí být analyzovány a specifikovány příslušné části systému environmentálního řízení a prvky odpovídající systému EMAS, aby se prokázala rovnocennost se systémem EMAS.

c)

Komise předloží návrh výboru pro systém EMAS (zřízenému v souladu s článkem 49 nařízení).

d)

Podrobnosti o uznaném systému environmentálního řízení nebo jeho částech se po schválení Komisí zveřejní v Úředním věstníku EU.

Organizace, které zavedly uznaný systém environmentálního řízení nebo jeho části, již při registraci do systému EMAS nemusí ty části, které byly uznány, opakovat.

Každý členský stát má vlastní postupy pro řešení žádostí o uznání. Pro další informace o nich je třeba požádat příslušný orgán.

5.   EMAS III PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY

„„Malými organizacemi“ se rozumí:

a)

mikropodniky, malé a střední podniky vymezené v doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května nebo

b)

místní orgány spravující méně než 10 000 obyvatel nebo jiné orgány veřejné moci zaměstnávající méně než 250 osob a s ročním rozpočtem do 50 milionů EUR nebo roční rozvahou do 43 milionů EUR, včetně všech těchto subjektů:

c)

vládních či jiných orgánů veřejné správy nebo veřejných poradních orgánů na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni,

d)

fyzických nebo právnických osob, které vykonávají funkci ve veřejné správě podle vnitrostátního práva, včetně zvláštních povinností, činností nebo služeb souvisejících se životním prostředím, a

e)

fyzických nebo právnických osob, které jsou veřejně odpovědné nebo vykonávají veřejnou funkci nebo poskytují veřejné služby ve vztahu k životnímu prostředí a jsou řízeny subjektem či osobou uvedenou v písmeni b).“

Lhůta pro ověřování a interní audit

U malých a středních podniků lze úplné ověření provést v průběhu čtyř let namísto tří. Lhůta pro interní audit může být rovněž prodloužena z jednoho roku na dva. Totéž platí pro environmentální prohlášení. Organizace však přesto musí neschválené aktualizované prohlášení každý rok zaslat příslušnému orgánu.

Pro využití této možnosti se organizace musí obrátit na příslušný orgán, který může povolené lhůty prodloužit, jestliže ověřovatel potvrdil podmínky článku 7:

že neexistují žádná významná rizika pro životní prostředí,

že v organizaci nedošlo k žádným podstatným změnám,

že organizace nepřispívá k významným místním problémům.

Ověřování a schvalování

Environmentální ověřovatelé by měli brát v úvahu povahu malých organizací a zbytečně je nezatěžovat. Malé a střední podniky mají často omezené zdroje a prostředky, takže hůře zvládají obsáhlé zprávy a zdlouhavé postupy. Ověřovatel by měl rovněž zohlednit další charakteristiky malých a středních podniků, například zaměstnance s více funkcemi, zácvik na pracovišti a schopnost rychle se přizpůsobit změnám. Hlavním cílem je získat objektivní důkazy, že systém EMAS je účinný a že postupy byly přizpůsobeny velikosti a složitosti podniku, schopnostem jeho zaměstnanců a povaze vlivů na životní prostředí.

Poplatky

Stanovení poplatků za registraci do systému EMAS je v pravomoci jednotlivých členských států. Některé z nich poplatky nevyžadují. Nařízení v každém případě stanoví, že poplatky musí být přiměřené a úměrné velikosti organizace.

Technická a finanční podpora

Technickou a finanční podporu pro program EMAS obecně, a zejména pro malé a střední podniky, je třeba poskytovat na dvou úrovních. Členské státy musí zpřístupnit informace o právních požadavcích a donucovacích orgánech, jakož i technické informace o akreditovaných nebo licencovaných ověřovatelích, postupech registrace, grantech a finanční podpoře. Komise poskytuje organizacím, které se chtějí do systému EMAS zaregistrovat, informace a připravuje jim podmínky tím, že uznává části jiných systémů environmentálního řízení nebo že integruje EMAS do jiných politik EU.

Metoda „EMAS Easy“

Ačkoli nařízení metodu „EMAS Easy“ (33) neuvádí, měla by se zohlednit jako nástroj, který mohou malé organizace využít. Pomůže jim rychle, levně a jednoduše provést všechny požadavky systému EMAS.

Přístup pro uskupení organizací a postupný přístup

Místní orgány ve spolupráci s obchodními komorami, průmyslovými sdruženími a dalšími subjekty mohou malým a středním podnikům, které chtějí zavést systém EMAS, poskytnout podporu tím, že usnadní přístup pro uskupení organizací a postupný přístup.

„Přístup pro uskupení organizací“ je způsob zavádění systému EMAS jako skupina, který je výhodný pro organizace působící ve stejném odvětví činnosti nebo ve stejné zeměpisné oblasti. Při zavádění mohou postupovat společně a následně provést individuální registraci.

Postupný přístup lze uzpůsobit potřebám v jednotlivých členských státech. Může být spjat například s obecnými projekty nebo plány na podporu zavedení systému EMAS v obci či oblasti, kde chtějí různé subjekty v různých fázích nebo různými způsoby podporovat organizace k zavádění správné ekologické praxe.

Příklad: Dobrým příkladem tohoto přístupu by bylo například vzít skupinu malých a středních podniků v průmyslové oblasti nebo regionu spadajícím pod určitou obec ve spolupráci s obchodní komorou a průmyslovými sdruženími působícími v dané oblasti. Zúčastněné organizace se mohou účastnit plánu pro postupné zavedení systému EMAS. Prvním krokem by bylo usnadnit všem společnostem provedení environmentálního přezkumu systému EMAS. Druhý krok by zahrnoval tvorbu a zavedení osvědčených postupů řízení. Třetím krokem by bylo zavést formální systém environmentálního řízení, jako je EN ISO 14001. Nakonec by se podniky mohly rozhodnout pro systém EMAS jakožto pokročilejší systém řízení.

Tato koncepce by mohla představovat příležitost k rozvoji plánované propagace ve skupinách organizací, v odvětvích činnosti nebo na určitých územích, kde je zájem podpořit zavedení formálních či neformálních systémů environmentálního řízení před tím, než se začne zavádět úplný systém EMAS.

PŘÍLOHA II

Další informace související se systémem EMAS, které lze použít ve spojení s touto příručkou, naleznete na internetových stránkách Komise o EMAS http://ec.europa.eu/environment/emas/, kde jsou k dispozici:

nařízení (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 – http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:342:0001:0045:CS:PDF

sdělení Komise – Vypracování pracovního plánu, kterým se stanoví orientační seznam odvětví pro přijetí odvětvových a meziodvětvových referenčních dokumentů, podle nařízení EMAS – http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52011XC1208%2801%29

odvětvové referenční dokumenty EMAS pro určená prioritní odvětví – http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_publications/sectoral_reference_documents_en.htm

informační přehledy o 20 přístupech k systému environmentálního řízení (od postupného přístupu k EMAS) – http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_publications/publications_studies_en.htm#Step up to EMAS

seznam všech příslušných orgánů a akreditačních nebo licenčních orgánů, které se účastní systému EMAS – http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_contacts/competent_bodies_en.htm

dokumentace systému EMAS – http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_publications_en.htm

informační přehledy systému EMAS o jednotlivých tématech, k nimž jsou potřebné podrobnější informace – http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_publications/publications_studies_en.htm#Fact Sheets

EMAS Global: rozhodnutí Komise 2011/832/EU ze dne 7. prosince 2011 o příručce pro společnou registraci organizací z EU, registraci organizací ze třetích zemí a globální registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) – http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1512397918431&uri=CELEX:32011D0832

http://ec.europa.eu/environment/emas/join_emas/emas_global_en.htm


(1)  Nařízení (ES) č. 1221/2009.

(2)  Rozhodnutí Komise 2011/832/EU ze dne 7. prosince 2011 o příručce pro společnou registraci organizací z EU, registraci organizací ze třetích zemí a globální registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (Úř. věst. L 330, 14.12.2011, s. 25).

(3)  http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_publications/publications_studies_en.htm#Study on the costs and benefits of EMAS to registered organisations.

(4)  „Směrnice o průmyslových emisích“ (směrnice IED), kterou se s účinkem od 7. ledna 2013 zrušuje směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění, dává členským státům podrobné pokyny pro inspekce v oblasti životního prostředí, podle nichž by se četnost kontrol na místě měla určovat na základě systematického posuzování rizik pro životní prostředí u dotyčných zařízení, a to za použití souboru kritérií, mezi něž patří účast subjektu v systému EMAS.

(5)  Studie EVER: Evaluation of EMAS and Eco-Label for their Revision (2005), IEFE–Università Bocconi pro Evropskou komisi, GŘ pro životní prostředí.

(6)  Hamschmidt J., Dyllick T. (2001), „ISO 14001: profitable? Yes! But is it eco-effective?“, Greener Management International, č. 34.

(7)  CESQA SINCERT (2002), Indagine sulla certificazione ambientale secondo la norma UNI EN ISO 14001; risultati indagine Triveneto.

(8)  Freimann, Walther (2001), The impacts of corporate environmental management systems: a comparison of EMAS and ISO 14001, Greener Management International, č. 36, s. 91–103.

(9)  IRIS (2000), Environmental management systems — paper tiger or powerful tool. Švédský institut pro výzkum technologické přípravy výroby. Molndal.

(10)  Údaje v tabulce 1 jsou orientační a vztahující se k dané kategorii velikosti. Proto je nelze přímo vztáhnout na každou organizaci v každé situaci.

(11)  Velikost organizace podle doporučení Komise 2003/361/ES o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

(12)  Malé a střední podniky mohou často náklady na první rok zavádění snížit, když systém EMAS zavedou prostřednictvím Snadné metodiky systému EMAS. Z nejnovějších odhadů vyplývá, že v některých případech lze náklady v prvním roce zavádění snížit až na 11 500 EUR pro mikropodniky a 17 000 EUR pro malé organizace. Tyto odhady jsou pouze orientační a zakládají se na údajích poskytnutých malými a středními podniky po seminářích pro malé a střední podniky v různých členských státech.

(13)  Malé a střední podniky mohou často náklady na první rok zavádění snížit, když systém EMAS zavedou prostřednictvím Snadné metodiky systému EMAS. Z nejnovějších odhadů vyplývá, že v některých případech lze náklady snížit až na 2 200 EUR/rok pro mikropodniky a 3 300 EUR/rok pro malé organizace. Tyto odhady jsou pouze orientační a zakládají se na údajích poskytnutých malými a středními podniky po seminářích pro malé a střední podniky v různých členských státech.

(14)  http://ec.europa.eu/environment/emas/join_emas/what_if_i_am_an_sme_en.htm

(15)  Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1.

(16)  Orientační seznam 11 prioritních odvětví, pro něž budou odvětvové referenční dokumenty vypracovány, je zveřejněn ve sdělení Komise „Vypracování pracovního plánu, kterým se stanoví orientační seznam odvětví pro přijetí odvětvových a meziodvětvových referenčních dokumentů, podle nařízení (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS)“ (Úř. věst. C 358, 8.12.2011, s. 2).

(17)  http://ec.europa.eu/environment/emas/join_emas/what_if_i_am_an_sme_en.htm

(18)  Podle úředního postupu podle článku 45 popsaného v nařízení EMAS.

(19)  Jak je uvedeno v článku 10 a příloze V nařízení EMAS a v oddíle 3 tohoto dokumentu.

(20)  Podle přílohy IV (oddílu B písm. e)) nařízení EMAS musí environmentální prohlášení obsahovat „přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí vzhledem k jejím obecným a specifickým environmentálním cílům a s ohledem na její významné dopady na životní prostředí. Zpráva musí podávat informace o klíčových indikátorech a dalších příslušných existujících indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je uvedeno v oddílu C“. Oddíl C přílohy IV stanoví, že „každá organizace každoročně podá zprávu o svém vlivu na životní prostředí týkající se konkrétních environmentálních aspektů určených v environmentálním prohlášení a případně zohlední odvětvové referenční dokumenty uvedené v článku 46“.

(21)  Nařízení EMAS ovšem není vhodné k tomu, aby se zde stanovila metodika či nástroje pro vypracování emisních inventur nebo kvantifikaci emisí.

(22)  Podle přílohy IV (oddílu B písm. e)) nařízení EMAS musí environmentální prohlášení obsahovat „přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí vzhledem k jejím obecným a specifickým environmentálním cílům a s ohledem na její významné dopady na životní prostředí. Zpráva musí podávat informace o klíčových indikátorech a dalších příslušných existujících indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je uvedeno v oddílu C“. Oddíl C přílohy IV stanoví, že „každá organizace každoročně podá zprávu o svém vlivu na životní prostředí týkající se konkrétních environmentálních aspektů určených v environmentálním prohlášení a případně zohlední odvětvové referenční dokumenty uvedené v článku 46“.

(*1)  Oficiální definici hrubé přidané hodnoty obsahuje nařízení Komise (ES) č. 1503/2006 ze dne 28. září 2006, kterým se provádí a mění nařízení Rady (ES) č. 1165/98 o konjunkturálních statistikách, pokud se jedná o definice proměnných, seznam proměnných a frekvenci zpracovávání údajů (Úř. věst. L 281, 12.10.2006, s.15). Přidaná hodnota v základních cenách se může vypočítat z obratu (bez DPH a dalších podobných odpočitatelných daní přímo spojených s obratem), plus aktivovaná produkce, plus další provozní výnosy, plus nebo minus změny zásob, minus nákupy zboží a služeb, minus daně z výrobků, které jsou spojené s obratem, ale nejsou odpočitatelné, plus veškeré získané subvence na výrobky. Příjmy a výdaje vedené v účtech podniku jako finanční nebo mimořádné jsou z přidané hodnoty vyloučeny. V přidané hodnotě v základních cenách jsou tedy zahrnuty subvence na výrobky, zatímco všechny daně z výrobků jsou vyloučeny. Přidaná hodnota se počítá jako „hrubá“, neboť úpravy hodnoty (jako je amortizace) se neodečítají.

Pozn.: K informování o konkrétních klíčových indikátorech výkonnosti, zejména pokud jde o energie a emise skleníkových plynů, lze využít environmentální prohlášení systému EMAS.

(23)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).

(24)  Výraz „toto nařízení“ v nařízení EMAS odkazuje na „nařízení EMAS“.

(25)  http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_registrations/register_en.htm

(26)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).

(27)  S výhradou požadavků dohledu akreditačního nebo licenčního orgánu členského státu, v němž hodlá působit, jak je stanoveno v článku 24 nařízení EMAS.

(28)  Bod A.9.1.2 přílohy II nařízení „Hodnocení dodržování požadavků“ a bod A.10.2 přílohy II nařízení „Neshoda a nápravné opatření“.

(29)  Ustanovení čl. 13 odst. 2 písm. c) a ověření, že neexistují žádné závažné stížnosti zainteresovaných stran nebo že stížnosti byly kladně vyřešeny (čl. 13 odst. 2 písm. d)).

(30)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).

(31)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1).

(32)  Seznam s kontakty na příslušné orgány, akreditační orgány nebo environmentální ověřovatele v členských státech EU a Norsku je k dispozici na této internetové stránce: http://ec.europa.eu/environment/emas/emas_contacts/competent_bodies_en.htm

(33)  Další informace o metodě „EMAS Easy“ naleznete na adrese: http://ec.europa.eu/environment/emas/join_emas/what_if_i_am_an_sme_en.htm


12.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/87


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2017/2286

ze dne 6. prosince 2017

o uznávání souladu požadavků systému environmentálního řízení Eco-lighthouse s odpovídajícími požadavky systému pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) podle článku 45 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit

(oznámeno pod číslem C(2017) 8082)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES (1), a zejména na článek 45 uvedeného nařízení,

po konzultaci s výborem zřízeným článkem 49 nařízení (ES) č. 1221/2009,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem systému EMAS je podporovat neustálé zlepšování vlivu činnosti organizací na životní prostředí vytvářením a zaváděním systému environmentálního řízení, hodnocením jeho výkonu, poskytováním informací o vlivu činnosti organizace na životní prostředí, otevřeným dialogem s veřejností a ostatními zainteresovanými stranami, jakož i aktivním zapojením zaměstnanců.

(2)

Organizacím, ve kterých jsou zavedeny jiné systémy environmentálního řízení, by měl být v případě jejich zájmu o systém EMAS umožněn co nejsnadnější přechod na tento systém. Pro snadnější zavedení systému EMAS bez duplikování stávajících postupů a způsobů práce je třeba přihlédnout k vazbám na jiné systémy environmentálního řízení.

(3)

Aby se usnadnilo zavedení systému EMAS a zabránilo duplikování stávajících postupů a způsobů práce vycházejících z jiných systémů environmentálního řízení certifikovaných s náležitými postupy, považují se příslušné části jiných systémů environmentálního řízení, u nichž Komise uznala, že jsou v souladu s odpovídajícími požadavky systému EMAS, za rovnocenné s těmito požadavky.

(4)

Uznávání by mělo být založeno na analýze požadavků a postupů těchto jiných systémů environmentálního řízení a na jejich schopnosti plnit stejné cíle jako odpovídající požadavky nařízení (ES) č. 1221/2009.

(5)

Dne 26. ledna 2016 zaslalo Norsko Komisi písemnou žádost o uznání systému environmentálního řízení Eco-Lighthouse. Po této žádosti následovaly doplňující informace s cílem poskytnout Komisi nezbytné důkazy pro posouzení rovnocennosti příslušných částí daného systému environmentálního řízení s požadavky systému EMAS,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Na základě důkazů předložených norskými orgány Komise uznává, že části systému Eco-Lighthouse, které jsou uvedeny v příloze tohoto rozhodnutí, jsou v souladu s odpovídajícími požadavky nařízení (ES) č. 1221/2009.

Článek 2

Změna požadavků systému Eco-lighthouse, která má dopad na toto uznání, musí být oznámena Komisi alespoň jednou ročně. V případě změny těchto požadavků nebo požadavků nařízení (ES) č. 1221/2009 může Komise rozhodnout o odejmutí nebo změně tohoto rozhodnutí.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 6. prosince 2017.

Za Komisi

Karmenu VELLA

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1.


PŘÍLOHA

Úvod

Nařízení o systému EMAS (1) zavádí pokročilý nástroj řízení, který umožňuje organizacím dobrovolně hodnotit, podávat zprávy a zlepšovat vliv své činnosti na životní prostředí. Systém EMAS je otevřen všem organizacím, které chtějí zlepšit vliv své činnosti na životní prostředí. Zahrnuje celé odvětví hospodářství a služeb a lze jej použít na celém světě.

Cílem systému EMAS je pomáhat průběžně zlepšovat vliv činnosti organizací na životní prostředí tím, že se vytvoří a zavedou systémy environmentálního řízení, jejichž výkon je systematicky, objektivně a pravidelně hodnocen, že jsou poskytovány informace o vlivu činnosti organizace na životní prostředí, že probíhá otevřený dialog s veřejností, jakož i tím, že se do těchto aktivit aktivně zapojí zaměstnanci daných organizací a jsou pořádány vhodné vzdělávací aktivity.

Nařízení o systému EMAS zajišťuje důvěryhodnost a transparentnost vlivu činnosti organizací registrovaných v systému EMAS na životní prostředí prostřednictvím systému externích ověřování prováděných akreditovanými nebo licencovanými ověřovateli.

Pro usnadnění registrace organizací, které mají zavedeny jiné systémy environmentálního řízení a chtějí přejít na systém EMAS, toto nařízení uvádí (2), že Komise uzná jiné vnitrostátní nebo regionální systémy environmentálního řízení nebo jejich části, které jsou v souladu s odpovídajícími požadavky tohoto nařízení, pokud budou splněny určité podmínky.

Článek 45 tohoto nařízení uvádí, že členské státy mohou Komisi předložit písemnou žádost o uznání stávajících systémů environmentálního řízení nebo jejich částí, certifikovaných na celostátní nebo regionální úrovni odpovídajícími certifikačními postupy, že jsou v souladu s odpovídajícími požadavky tohoto nařízení.

Po prozkoumání této žádosti a v souladu s poradním postupem podle čl. 49 odst. 2 uvedeného nařízení uzná Komise příslušné části systémů environmentálního řízení a požadavky na akreditaci certifikačních orgánů nebo na udělení licence těmto orgánům, je-li názoru, že členský stát:

ve své žádosti dostatečně a jasně určil příslušné části systémů environmentálního řízení a odpovídající požadavky tohoto nařízení;

dostatečně prokázal rovnocennost všech příslušných částí dotčeného systému environmentálního řízení s tímto nařízením.

Důsledky uznání: na základě čl. 4 odst. 3 uvedeného nařízení organizace, které chtějí získat registraci v systému EMAS a které mají certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný v souladu s článkem 45, nejsou povinny provádět ty části přezkumu, u nichž bylo uznáno, že jsou rovnocenné s tímto nařízením.

Je však třeba uvést, že při ověřování pro účely přípravy registrace v systému EMAS nebo prodloužení této registrace platí ustanovení článku 18.

Ověřovatel akreditovaný nebo licencovaný pro systém EMAS posoudí, zda požadované postupy, jako například environmentální přezkum, environmentální politika, systém řízení a postupy auditu a jejich zavádění, jsou v případě dané organizace v souladu s požadavky tohoto nařízení. Proto se ověřují rovněž části jiného systému environmentálního řízení uznané v souladu s článkem 45 jako vyhovující odpovídajícím požadavkům nařízení (ES) č. 1221/2009 s cílem zajistit, aby jejich provádění bylo v souladu s požadavky stanovenými v tomto uznání jako rovnocenné.

Například skutečnost, že dokumentační postup jiného systému environmentálního řízení je uznán za rovnocenný, nevylučuje ověření vhodného zavádění tohoto postupu s cílem zajistit, že obsahuje požadované důležité informace.

Na toto uznávání odkazuje rovněž směrnice o zadávání veřejných zakázek (3), když v čl. 62 odst. 2 uvádí, že jiné systémy environmentálního řízení uznané v souladu s článkem 45 nařízení (ES) č. 1221/2009 jsou jedním ze tří typů osvědčení, na které mohou odkazovat veřejní zadavatelé požadující předložení osvědčení o splnění podmínek určitých systémů nebo norem environmentálního řízení v rámci zadávacího řízení.

Dne 26. ledna 2016 zaslalo Norsko předběžnou žádost o uznání svého vnitrostátního systému ekologické certifikace Eco-Lighthouse Foundation (ELH) podle nařízení o systému EMAS. Po této žádosti následovaly doplňující informace s cílem jednoznačně upřesnit požadavky systému řízení Eco-Lighthouse a odpovídající požadavky nařízení o systému EMAS (včetně příloh) a poskytnout Komisi nezbytné důkazy pro stanovení potenciální rovnocennosti příslušných částí daného systému environmentálního řízení.

Na základě těchto důkazů byla Komise schopna stanovit úroveň souladu mezi požadavky daného systému environmentálního řízení a odpovídajícími požadavky nařízení o systému EMAS, jak je podrobně popsáno v následujícím dokumentu.

Vysvětlující tabulka ELH – pojmy

Pojem dle ELH (EN)

Pojem dle ELH (NO)

Definice pojmu podle ELH

Eco-Lighthouse Foundation (Eco-Lighthouse/ELH)

Stiftelsen Miljøfyrtårn (Miljøfyrtårn)

Právnická osoba, která spravuje, sleduje a vyvíjí certifikační systém ELH.

Environmentální prohlášení systému ELH

Miljøkartlegging

Internetové podávání zpráv vytvořených ze seznamu kritérií navržených poradcem. Podnik dokládá splnění těchto kritérií. Certifikátor nakonec schválí Miljøkartlegging a tím potvrdí splnění kritérií ELH.

Obecná odvětvová kritéria

Felles kriterier

Kritéria vztahující se na všechny podniky, které mají zájem o certifikaci v systému ELH. Podnik také uvádí, zda vlastní nebo pronajímá prostory, v nichž působí, což rozhoduje o tom, která kritéria se ho týkají například v oblasti energie, likvidace odpadu apod. Obecná odvětvová kritéria řeší nejdůležitější environmentální aspekty společné všem podnikům.

Specifická odvětvová kritéria

Bransjespesifikke kriterier

Kritéria vztahující se na podniky v konkrétních odvětvích, které mají zájem o certifikaci v systému ELH. Specifická odvětvová kritéria pro podniky se zabývají nejdůležitějšími environmentálními aspekty v daném odvětví.

Environmentální manažer

miljøfyrtårnansvarlig

Osoba v podniku jmenovaná vedením, která odpovídá za zavádění systému ELH.

Výroční zpráva o klimatu a životním prostředí

årlig Klima- og miljørapport

Podnik podává tuto zprávu každoročně do 1. dubna na webovém portálu ELH. Indikátory: některé jsou univerzální; jiné jsou generovány z vybraných kritérií. Uvádí se zde rovněž akční plán. Výroční zpráva o klimatu a životním prostředí musí být zpřístupněna široké veřejnosti.

akční plán/environmentální program

handlingsplan

Akční plán podniku na nadcházející rok, který zahrnuje jednotlivá environmentální témata a je zdokumentován ve výroční zprávě o klimatu a životním prostředí. Povinnosti a lhůty lze zdokumentovat v environmentálním prohlášení (Miljøkartlegging) nebo interně ve vlastních systémech daného podniku.

každoroční přezkum vedením organizace

ledelsens gjennomgang

Členové vedení nejvyšší a střední úrovně se každoročně scházejí za účelem přezkumu a zhodnocení systému ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí (Health, Safety and Environment, dále jen HSE), systému kontroly kvality, zavádění systému ELH a dalších otázek týkajících se podniku.

skupina environmentálního řízení

miljøgruppe

Pracovní skupina ustanovená za účelem pomoci environmentálnímu manažerovi při zavádění systému ELH. Jejím členem může být pracovník odpovědný za HSE a další relevantní strany.

Webový portál Eco-Lighthouse

Miljøfyrtårnportalen

Webový portál, na němž je vedena dokumentace týkající se podniků, obcí, konzultantů a certifikátorů, tj. veškerá dokumentace týkající se dodržování kritérií a certifikace.

indikátory specifické pro podniky

virksomhetsspesifikke sjekkpunkter

Indikátory vypracované na objednávku na žádost podniku a začleněné do výroční zprávy o klimatu a životním prostředí. Placená služba.

Interní poradce

Internkonsulent

Zaměstnanec podniku, který usiluje o získání certifikace v systému ELH. Tento zaměstnanec absolvuje školení poradců ELH, čímž získá oprávnění k tomu, aby podnik směroval k získání certifikace, a vyloučí se tak potřeba najmout externího poradce pro systém ELH pro účely první certifikace.

Kontrolní seznam HSE

HMS sjekkliste

Interní kontrolní seznam podniku pro každoroční přezkum HSE. Mezi jeho hlavní body patří: aktualizace právních požadavků, interní školení zaměstnanců a vedení, environmentální politika, cíle a úspěchy ve výroční zprávě o klimatu a životním prostředí a řešení nedodržení požadavků.

Environmentální politika

Miljøpolicy

Záměry a směry spojené s vlivem činnosti organizací na životní prostředí, formulované v podniku jeho nejvyšším vedením

Environmentální aspekt

miljøaspekt

Prvky činností, výrobků nebo služeb, které podnik vyrábí nebo provozuje a které mohou ovlivnit životní prostředí

Přímý environmentální aspekt

Direkte miljøaspekt

Prvky činností, výrobků nebo služeb, které podnik vyrábí nebo provozuje a nad nimiž má přímou kontrolu

Nepřímý environmentální aspekt

Indirekte miljøaspekt

Prvky činností, výrobků nebo služeb, které podnik vyrábí nebo provozuje, nad nimiž nemá přímou kontrolu, ale může je ovlivnit

environmentální cíl

miljømål

environmentální cíle, kterých má být dosaženo v nadcházejícím roce, zdokumentované ve výroční zprávě o klimatu a životním prostředí.

systém environmentálního řízení

miljøledelsessystem

Integrovaný systém řízení, který mapuje dopady podniku na životní prostředí a používá soubor environmentálních kritérií pro řízení těchto dopadů. Systém environmentálního řízení musí být přizpůsoben chodu podniku, musí obsahovat jasné cíle, akční plány s konkrétními opatřeními, která mají být zavedena, a musí zajistit neustálé zlepšování.

podstatná změna

stor endring

jakákoli změna činnosti podniku včetně výrobků a služeb a jeho umístění, organizace nebo správy, která má významný dopad na systém environmentálního řízení nebo na environmentální aspekty týkající se daného podniku

Nedodržení požadavků

Avvik

Odchýlení od právních předpisů nebo kritérií systému ELH, případně od obojího, pokud je právní předpis zároveň i kritériem systému ELH. Hlavní environmentální právní předpisy jsou zároveň i kritérii systému ELH. Pokud není dodrženo některé z kritérií systému ELH, nemůže podnik získat certifikaci.

Metodika použitá ke zkoumání odkazů na uznaný systém environmentálního řízení

Cílem tohoto dokumentu je popsat požadavky systému environmentálního řízení „Eco-Lighthouse“ a vyhodnotit soulad těchto požadavků s odpovídajícími požadavky nařízení o systému EMAS. Toto hodnocení slouží dvěma hlavním cílům:

1.

Usnadnit přechod na systém EMAS organizaci, která má zaveden jiný systém environmentálního řízení a hodlá přejít na systém EMAS.

2.

Umožnit porovnání požadavků systémů Eco-Lighthouse a EMAS.

Aby mohla toto hodnocení vypracovat, provedla Komise analýzu rozdílů mezi požadavky obou těchto systémů. Na základě této analýzy byly příslušné požadavky uspořádány do skupin klíčových požadavků odpovídajících jednotlivým částem systému environmentálního řízení. Následně byla posouzena shoda těchto částí s odpovídajícími požadavky nařízení o systému EMAS.

Na dalších stránkách této zprávy budou analyzovány tyto části systémů environmentálního řízení:

1.

závazky a angažovanost nejvyššího vedení organizace;

2.

zavedení environmentálního přezkumu – předběžná analýza;

3.

zavedení environmentální politiky;

4.

zajištění dodržování právních předpisů;

5.

cíle a environmentální program vytvořený k zajištění neustálého zlepšování;

6.

organizační struktura, školení a zapojení zaměstnanců;

7.

požadavky na dokumentaci;

8.

řízení provozu;

9.

připravenost na mimořádné události a reakce na ně;

10.

kontrola, interní audit a nápravná opatření;

11.

komunikace (interní a externí);

12.

přezkum vedením organizace.

Tato zpráva navíc rovněž hodnotí požadavky na akreditaci nebo udělování licencí, které umožňují ověření systémů kvalifikovaným externím auditorem.

Pro každou z uvedených částí uvádí toto hodnocení podrobnosti ohledně toho, do jaké míry jsou požadavky systému ELH v souladu s odpovídajícími požadavky systému EMAS. Za účelem hodnocení tohoto souladu Komise posoudila, zda jsou požadavky systému ELH schopny dosáhnout cílů odpovídajících požadavků systému EMAS se stejnou úrovní odolnosti a spolehlivosti (4).

V řadě případů se části systému ELH do určité míry shodují s požadavky systému EMAS, avšak nesplňují je zcela. Za účelem diferencovaného hodnocení je u těchto částí uvedeno, že „částečně splňují požadavky systému EMAS“ a jsou poskytnuta vysvětlení, která pomohou organizacím certifikovaným dle systému ELH odstranit rozdíly oproti systému EMAS.

Po provedení hodnocení lze jednotlivé části rozdělit do tří kategorií:

nesplňuje požadavky systému EMAS,

částečně splňuje požadavky systému EMAS,

je v souladu s požadavkem systému EMAS.

Části, u nichž bude uznáno, že jsou v souladu s odpovídajícími požadavky systému EMAS (třetí kategorie), jsou považovány za rovnocenné.

Popis systému Eco-Lighthouse

Systém certifikace Eco-Lighthouse je nejrozšířenějším systémem environmentálního řízení v Norsku, který udělil více než 5 000 platných osvědčení malým, středním a velkým organizacím (systém ELH se nezaměřuje na společnosti se složitými environmentálními problémy (5)). Prostřednictvím snadno proveditelných, konkrétních, relevantních a ziskových opatření (v nejširším slova smyslu: na místní, regionální i globální úrovni) mohou podniky zlepšit vliv své činnosti na životní prostředí, kontrolovat dopad své činnosti na životní prostředí a dokázat své odhodlání zachovávat sociální odpovědnost podniků.

Systém certifikace Eco-Lighthouse integruje environmentální řízení interních i externích environmentálních aspektů do právního rámce norských předpisů týkajících se systematické činnosti v oblasti ochrany zdraví, životního prostředí a bezpečnosti v podnicích.

Podnik, který má zájem získat certifikaci dle systému Eco-Lighthouse, je povinen:

Před certifikací

1.

Najmout kvalifikovaného poradce systému Eco-Lighthouse, který je proškolen, schválen a sledován systémem ELH, aby:

a)

provedl environmentální přezkum (miljøanalyse) daného podniku. Na základě této předběžné analýzy zvolí tento poradce příslušná specifická odvětvová kritéria (bransjespesifikke kriterier), která se vztahují k danému podniku, vedle obecných odvětvových kritérií (6), která se vztahují na všechny organizace;

b)

vytvořil environmentální prohlášení (7) (Miljøkartlegging) na webovém portálu systému ELH a pomohl při jeho vyplňování;

c)

pomocí tohoto webového nástroje (Miljøkartlegging) řídí a dokumentuje splnění příslušných kritérií;

d)

proškolil interního environmentálního manažera (miljøfyrtårnansvarlig) kterého jmenuje daná organizace, v používání webového portálu systému ELH včetně environmentálního prohlášení;

e)

proškolil interního environmentálního manažera při vyplňování prvního vydání výroční zprávy o klimatu a životním prostředí, která se podává každoročně (po certifikaci) za předchozí úplný kalendářní rok;

f)

řídil proces splňování kritérií.

2.

Před provedením procesu certifikace potvrdí samotná organizace prostřednictvím webu v environmentálním prohlášení soulad se souborem obecných a specifických odvětvových kritérií. Pro dosažení certifikace musí být splněna všechna obecná a odvětvová kritéria. Písemný doklad o tomto „předběžném“ hlášení samotnou organizací je uložen jako součást environmentálního prohlášení.

3.

Obecná a specifická odvětvová kritéria vypracovává systém ELH ve spolupráci s příslušnými vládními orgány, vědci, zájmovými organizacemi, zákazníky a zkušenými poradci a certifikátory s cílem identifikovat a řešit příslušné environmentální aspekty a účinná opatření v daném odvětví, a jsou předmětem pravidelných přezkumů.

4.

Tato kritéria jsou pilířem systému řízení, který zajišťuje správné fungování celého tohoto systému. Splnění všech kritérií bude uvedeno na webovém portálu Eco-Lighthouse prostřednictvím environmentálního prohlášení.

5.

Je vypracována zpráva o klimatu a životním prostředí (Klima- og miljørapport), která zahrnuje univerzální indikátory a parametry platné pro všechna odvětví se specifickými indikátory vytvořenými na základě výběru příslušných kritérií, a je zpřístupněna na webovém portálu systému ELH.

6.

Jakmile podnik má za to, že všechna kritéria byla splněna, a předloží první zprávu o klimatu a životním prostředí, provede certifikátor/ověřovatel certifikaci. Před návštěvou na místě a provedením pohovorů a kontrol získá přístup k relevantním informacím na webovém portálu. Ověřovatel/certifikátor vydává certifikáty jménem obce, v níž podnik sídlí, ale je vyškolen, schvalován (licencován) a sledován centrální správou systému Eco-lighthouse včetně pozorování na místě (od roku 2017). Odchylky od kritérií a odstraňování odchylek jsou zdokumentovány prostřednictvím environmentálního prohlášení.

7.

Zdokumentované výsledky celého procesu jsou kontrolovány nadací ELH a je vydán certifikát. Teprve v této fázi je vydána příslušná certifikační zpráva a potvrzení o uznání.

Po certifikaci

Po certifikaci se každým rokem do 1. dubna předkládá zpráva o klimatu a životním prostředí, v níž jsou uvedeny podmínky celé řady parametrů, dosažení předchozích deklarovaných environmentálních cílů a podrobné zmapování budoucích cílů. Tuto výroční zprávu vydává environmentální manažer.

Jednou za tři roky se provádí opětovná certifikace.

Proces je totožný, avšak při opětovné certifikaci není povinnost najmout si poradce. Namísto toho za organizaci opětovné certifikace, kontrolu průběžného dodržování kritérií, vyplnění environmentálního prohlášení a zpřístupnění dokumentace certifikátorovi/ověřovateli prostřednictvím přístupu k podniku na webovém portálu ELH odpovídá environmentální manažer (Miljøfyrtårnansvarlig). Nové environmentální prohlášení včetně příslušné dokumentace a zpráv o klimatu a životním prostředí z předchozích let představují hlavní soubor důkazů předkládaný před opětovnou certifikací, přičemž na schůzce s podnikem certifikátor/ověřovatel provádí pohovory, kontroly na místě a inspekci prostor obdobně, jako je tomu u první certifikace.

Upozorňujeme, že:

Více než 300 z celkového počtu přibližně 430 norských obcí jsou platícími členy systému certifikace Eco-Lighthouse. Členství zahrnuje umožnění certifikace v systému ELH místním podnikům, neboť na jeho základě je zajištěna dostupnost certifikátorů/ověřovatelů pro podniky v dané oblasti. Očekává se také, že obce budou usilovat o certifikaci svých vlastních podniků.

Ověřovatelé/certifikátoři, kteří se zapojují ve fázi certifikace, mohou být zaměstnanci obecních/oblastních správních orgánů nebo soukromých firem a jsou školeni, schvalováni a sledováni nadací Eco-Lighthouse Foundation. Je třeba uvést, že v systému Eco-Lighthouse představuje certifikační orgán obec, jelikož certifikátoři (s licencí ELH) zastupují obec, a nikoli správu systému Eco-Lighthouse.

Nadace Eco-Lighthouse Foundation je od května 2016 certifikována podle standardu ISO-9001:2015.

Obecný harmonogram zavádění systémů ELH a EMAS

Image

ČÁST 1

Závazky a povinnosti nejvyššího vedení organizace

Odpovídající požadavek systému EMAS:

1.

Zapojení a závazky nejvyššího vedení organizace. V systému EMAS definuje nejvyšší vedení organizace environmentální politiku dané organizace (1.1) a odpovídá za správné zavádění systému environmentálního řízení (1.2), včetně jmenování zástupce pro environmentální řízení (1.3). Právní základ: Čl. 2 odst. 1 a příloha II, body A2, A4

2.

Vedení by mělo pravidelně přezkoumávat dosažený pokrok a řešit zjištěné problémy. Je nezbytné, aby se vedení pravidelně zapojovalo do setkání a iniciativ v rámci systému EMS. (Příloha II, A6)

Hodnocení odpovídajících požadavků systému ELH

1.   Zapojení a závazky nejvyššího vedení organizace

1.1   Definice environmentální politiky dané organizace:

Kritéria GIC (Obecná odvětvová kritéria) 1945 (8) vyžadují, aby organizace zavedly environmentální politiku. Rozhodnutí o účasti v tomto programu a závazek dodržovat jednotlivá kritéria navíc písemně schvaluje vedení.

1.2   Odpovědnost za správné zavádění systému environmentálního řízení:

Podle GIC 6 musí vedení provádět každoroční přezkum systému HSE a postupů systému Eco-Lighthouse, aby zhodnotilo, zda fungují podle plánu.

Podpisem podmínek systému ELH a zápisů z každoročního přezkumu vedením organizace se nejvyšší vedení organizace stává odpovědným za správné zavádění systému řízení a za správnost výroční zprávy o klimatu a životním prostředí (Klima- og miljørapport).

1.3   Jmenování zástupce pro environmentální řízení:

Jeden člen personálu je jmenován environmentálním manažerem (Miljøfyrtårnansvarlig). Nejedná se nutně o úkol na plný úvazek, závisí to na velikosti organizace. Environmentální manažer může být při počáteční certifikaci proškolen poradcem, případně může být instruován předchozím manažerem. Ve větších organizacích se environmentální manažer někdy účastní kurzů poradců ELH (a na základě toho se stane interním poradcem (interkonsulent)). Jeho úkoly jsou specifikovány v požadavku 6 (Organizační struktura, školení a účast zaměstnanců).

2.   Vedení pravidelně přezkoumává dosažený pokrok a řeší zjištěné problémy.

Činí tak prostřednictvím ročního přezkumu vedením organizace (9) (ledelsens gjennomgang), který písemně schvaluje vedení (vedení podepisuje zápisy z výroční schůze týkající se přezkumu vedením organizace). Předkládá se zpráva o nedodržení požadavků (porušení právních předpisů a/nebo jakémkoli nedodržení kritérií ELH) a výroční zpráva (zprávy) o klimatu a životním prostředí. Tato posledně uvedená zpráva zahrnuje posouzení vlivu činnosti organizace na životní prostředí a environmentální cíle pro nadcházející rok. Mohou být předloženy zprávy o (opětovné) certifikaci, zejména v případě, že došlo k nedodržení požadavků.

Toto roční vyhodnocení tedy představuje kontrolu kvality (spokojenost zákazníků, organizace, zjištěná nedodržení požadavků), ale zabývá se rovněž dosahováním environmentálních cílů a akčním plánem a přezkoumává pokrok v otázkách, jako je například odpad, spotřeba energie a environmentální indikátory relevantní pro dané odvětví. Pokud dojde k nedodržení požadavků vztahujících se k systému ELH a/nebo vnějšímu prostředí, bude se tím toto hodnocení zabývat (tak, že je bude buď okamžitě řešit, případně – pokud to nebude možné – je začlení do akčního plánu pro nadcházející rok).

Obecné odvětvové kritérium 1950 uvádí, že: „Podnik musí zavést postupy pro hlášení a řešení nedodržení požadavků“ (10). Vedení je tak odpovědné za environmentální politiku, cíle a úspěchy v rámci systému ELH prostřednictvím (minimálně) každoroční aktualizace a potvrzení závazku.

Kromě toho dodatečný systém HSE vyžadovaný norským právem (11) zajišťuje, aby byly splněny environmentální cíle uvedené v akčním plánu a v té části výroční zprávy o klimatu a životním prostředí, která se týká dosažených cílů, a aby byly dodržovány pokyny.

Závěr Komise

Člen nejvyššího vedení organizace podepíše podmínky a závazky systému ELH v počáteční fázi certifikačního procesu (prostřednictvím webového portálu). Obecná odvětvová kritéria 1945 vyžadují, aby organizace vytvořily environmentální politiku. Podrobné a opakované zapojování vedení (prostřednictvím kontrol) probíhá v různých okamžicích během celého roku i v průběhu ročního přezkumu vedením organizace. Organizace, které zavádějí systém ELH, musí rovněž jmenovat environmentálního manažera, který je podřízen nejvyššímu vedení organizace (nebo je součástí nejvyššího vedení organizace) a spolupracuje se zaměstnanci na záležitostech týkajících se systému ELH.

Na základě těchto prvků Komise uznává, že ta část systému ELH, která se vztahuje k položce „Závazky a povinnosti nejvyššího vedení organizace“, splňuje odpovídající požadavky systému EMAS, a lze ji proto považovat za rovnocennou.

ČÁST 2

Zavedení environmentálního přezkumu (předběžná analýza):

Odpovídající požadavky systému EMAS

Před registrací provede organizace environmentální přezkum na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy I nařízení, přílohy I a bodu A.3.1 přílohy II.

Tato předběžná analýza zahrnuje následující oblasti:

1)

určení příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí;

2)

určení všech přímých a nepřímých environmentálních aspektů s významným dopadem na životní prostředí, v příslušných případech kvalifikovaných a kvantifikovaných, přičemž se vypracuje rejstřík těch aspektů, jež byly určeny jako významné;

3)

popis kritérií pro hodnocení významu dopadu činnosti organizace na životní prostředí;

4)

prozkoumání všech stávajících technik a postupů environmentálního řízení;

5)

hodnocení zpětné vazby ze šetření předchozích událostí.

Tento přezkum ověřuje externí ověřovatel.

Hodnocení odpovídajících požadavků systému ELH

Obecné hodnocení: Poradce (kterého školí, schvaluje a sleduje ELH) provede předběžnou analýzu systému ELH nazvanou „environmentální prohlášení“ (Miljøkartlegging). Po provedení analýzy organizace tento poradce zvolí příslušná kritéria, která musí organizace splnit, aby získala certifikaci ELH. Na základě této analýzy je vytvořeno on-line environmentální prohlášení (Miljøkartlegging) jako seznam kritérií, která mají být splněna a která směrují organizaci k určení oblasti, v níž by mělo být dosaženo pokroku. Dalším krokem je interaktivní postup, který se nalézá na webovém portálu ELH (Miljøfyrtårnportalen) a který umožňuje organizaci zaznamenávat pokrok a sledovat úplný seznam platných kritérií, která je nutno splnit.

ELH poskytuje obecná odvětvová kritéria platná pro všechna odvětví, a dále specifická kritéria předem stanovená pro konkrétní odvětví, která se týkají 14 různých průmyslových odvětví (12).

1)   Určení příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí

Obecná odvětvová kritéria zahrnují rovněž kontrolu dodržování požadavků vyplývajících z právních předpisů. Tato kontrola probíhá v souladu s GIC 1944: Podnik musí zajistit přístup  (13) k aktualizovanému přehledu příslušných zákonů a předpisů týkajících se zdraví, životního prostředí a bezpečnosti. Tento přístup a seznam zprostředkovává webová stránka norské vlády Regelhjelp, (14) kde podnik zadá svůj jedinečný kód organizace a vygeneruje se seznam platných požadavků vyplývajících z právních předpisů, které se týkají daného podniku, včetně těch, které se vztahují k životnímu prostředí. V oddíle obecných a specifických kritérií jsou veškerá kritéria odvozená od zákonů a nařízení zřetelně označena symbolem §, aby se výslovně vyjádřilo, že cílem daného kritéria je zajistit dodržování požadavků vyplývajících z právních předpisů.

2)   Určení všech přímých a nepřímých environmentálních aspektů s významným dopadem na životní prostředí, v příslušných případech kvalifikovaných a kvantifikovaných, přičemž se vypracuje rejstřík těch aspektů, jež byly určeny jako významné

Prostřednictvím procesu tvorby odvětvových kritérií jsou identifikovány a uvedeny environmentální aspekty, které jsou ústředním prvkem odvětví, na něž se vztahují specifická kritéria ELH. Tato předem stanovená kritéria jsou vytvářena ve spolupráci s příslušnými odvětvovými organizacemi, zájmovými skupinami, vládou, vědci/výzkumnými pracovníky a hlavními zákazníky. Interaktivní vytváření předem definovaného souboru kritérií má organizacím pomáhat a vést je k tomu, aby snadno vytvořily jasné srovnávací kritérium. Tento proces jednoznačně představuje jeden z hlavních rozdílů mezi metodami systémů EMAS a ELH. Zatímco první z nich se zaměřuje na identifikaci environmentálních aspektů na úrovni organizace, druhý je identifikuje na úrovni odvětví.

Z 31 obecných odvětvových kritérií představuje 35 % systémová kritéria, 4 % se týkají pracovního prostředí a 52 % se podle tvrzení ELH týká vnějšího prostředí (15). Ze specifických odvětvových kritérií připadá podle tvrzení ELH 10 % na systémová kritéria, 20 % se týká pracovního prostředí a 70 % se podle ELH týká vnějšího prostředí (16). Bližší pohled na kritéria s nejvíce certifikáty (která jsou následně nejčastěji revidována a aktualizována), jako jsou například hotely nebo maloobchodní prodejny potravin (17), potvrzuje, že tato kritéria zahrnují řadu důležitých klíčových environmentálních aspektů.

Obecná odvětvová kritéria (GIC) rovněž zahrnují kritérium 1963 „Další environmentální aspekty“, které stanoví povinnost podniku hodnotit a řešit veškeré relevantní environmentální aspekty, které nespadají do obecných a specifických odvětvových kritérií: „Podnik musí identifikovat další významné environmentální aspekty podniku a zvážit veškerá nezbytná opatření a/nebo začlenění do výroční zprávy o klimatu a životním prostředí a/nebo sledování prostřednictvím akčního plánu.“ ELH však neupřesňuje, jak by měla být tato kritéria uplatňována, např. jaký typ aspektů by měl být zohledňován (zda přímé, či nepřímé), a jak by měl být posuzován význam jejich dopadu (18). Navíc není zřejmé, jak lze posoudit splnění tohoto kritéria, mimo jiné na jakém základě může certifikátor ELH zajistit, že byly identifikovány všechny významné environmentální aspekty (19).

Uvedená kritéria jsou kontrolována během ověřování/certifikace a před