5.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 319/1

(1)

Žádost o zápis názvu „Makói petrezselyemgyökér“ předložená Maďarskem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Makói petrezselyemgyökér“ zapsán do rejstříku,

5.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 319/2

(1)

Několik členských států v nedávné době upozornilo na problémy v oblasti bezpečnosti spojené s používáním arašídového oleje, jeho extraktů a derivátů v kosmetických přípravcích. Příslušné subjekty vyjádřily obavy, že dermální expozice arašídovému oleji při používání kosmetických přípravků může vyvolat senzibilizaci na podzemnici olejnou.

(2)

Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele (dále jen „VVBS“) tyto obavy zveřejnil ve svém revidovaném stanovisku z 23. září 2014 (2). V uvedeném stanovisku došel k závěru, že nejsou k dispozici dostatečné údaje, jež by umožnily definovat bezpečnou úroveň dermální expozice u nesenzibilizované populace. Výbor však s ohledem na zdokumentované bezpečné úrovně perorálního příjmu arašídových bílkovin u senzibilizovaných jedinců a vzhledem k tomu, že dotčené odvětví dokáže rafinovat arašídový olej s množstvím bílkoviny 0,5 ppm a méně, dodal, že lze uvedenou hodnotu přijmout jako maximální přípustnou koncentraci v (rafinovaném) arašídovém oleji, jeho extraktech a derivátech používaných v kosmetických přípravcích.

(3)

Několik členských států také upozornilo na problémy v oblasti bezpečnosti související s kosmetickými přípravky, které obsahují hydrolyzované pšeničné bílkoviny. Byla oznámena řada případů kontaktní kopřivky vyvolané takovými kosmetickými přípravky, po níž následoval anafylaktický šok v návaznosti na požití potraviny obsahující pšeničné bílkoviny.

(4)

VVBS ve svém revidovaném stanovisku z 22. října 2014 (3) uvedl, že použití hydrolyzované pšeničné bílkoviny v kosmetických přípravcích je pro spotřebitele bezpečné, pokud maximální průměrná molekulová hmotnost peptidů v hydrolyzátech činí 3,5 kDa.

(5)

S přihlédnutím ke stanoviskům vypracovaným VVBS představuje používání kosmetických přípravků obsahujících arašídový olej, jeho extrakty a deriváty a používání kosmetických přípravků obsahujících hydrolyzované pšeničné bílkoviny potenciální riziko pro lidské zdraví. Aby se zajistila bezpečnost takovýchto kosmetických přípravků pro lidské zdraví, je vhodné stanovit maximální koncentraci 0,5 ppm pro arašídové bílkoviny v arašídovém oleji, jeho extraktech a derivátech používaných v kosmetických přípravcích a omezit průměrnou molekulovou hmotnost peptidů v hydrolyzovaných pšeničných bílkovinách používaných v kosmetických přípravcích na maximálně 3,5 kDa.

(6)

Dotčenému odvětví by měla být poskytnuta přiměřená lhůta, aby se mohlo přizpůsobit novým požadavkům tím, že provede nezbytné úpravy ve složení svých přípravků, aby se zajistilo, že na trh budou uváděny pouze přípravky, které splňují tyto nové požadavky. Dotčenému odvětví by měla být poskytnuta přiměřená lhůta, aby mohlo z trhu stáhnout přípravky, které uvedené nové požadavky nesplňují.

(7)

Příloha III nařízení (ES) č. 1223/2009 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro kosmetické přípravky,

5.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 319/6

(1)

Směrnice 2002/32/ES zakazuje používání produktů určených ke krmení zvířat, ve kterých obsahy nežádoucích látek přesahují maximální obsahy stanovené v příloze I uvedené směrnice.

(2)

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) přijal vědecké stanovisko týkající se bezpečnosti a účinnosti oxidu měďného jako doplňkové látky pro všechny druhy (2). Ve zmíněném stanovisku se uvádí, že obsahy olova v oxidu měďném překračují v některých případech stávající maximální obsahy Unie pro olovo, avšak zjištěné obsahy nepředstavují bezpečnostní riziko, jelikož expozice zvířat olovu v důsledku používání uvedené doplňkové látky by byla nižší než expozice plynoucí z používání jiných sloučenin mědi, které jsou v souladu s právem Unie. Z poskytnutých informací vyplývá, že maximální obsah pro olovo v doplňkových látkách patřících do funkční skupiny sloučenin stopových prvků není pro oxid měďný konzistentně dosažitelný uplatněním správné výrobní praxe. Je vhodné upravit maximální obsah pro olovo v oxidu měďném.

(3)

Mnoho druhotných a vedlejších produktů potravinářského průmyslu určených jako krmivo pro zvířata v zájmovém chovu pochází převážně z tuňáka. Stávající maximální obsahy rtuti platné pro uvedené druhotné a vedlejší produkty jsou nižší než maximální obsah rtuti použitelný na tuňáka určeného k lidské spotřebě, což vede k nedostatečným dodávkám těchto druhotných a vedlejších produktů, jež splňují maximální obsah rtuti pro použití v krmivu pro zvířata v zájmovém chovu. Je proto vhodné upravit maximální obsah rtuti v rybách, ostatních vodních živočiších a v produktech z nich vyrobených a určených k výrobě krmných směsí pro psy, kočky, okrasné ryby a kožešinová zvířata a současně zachovat vysokou úroveň ochrany zdraví zvířat.

(4)

Úřad přijal vědecké stanovisko týkající se bezpečnosti a účinnosti N-amidinoglycinu (dále jen „GAA“) pro výkrm kuřat, plemenné nosnice a kohouty a prasata (3). Doplňková látka N-amidinoglycin je specifikována tak, že obsahuje melamin jako nečistotu do výše maximálně 20 mg/kg. Úřad dospěl k závěru, že příspěvek GAA k obsahu melaminu v krmivech nepředstavuje žádné riziko. Maximální obsah pro melamin v krmivech byl stanoven směrnicí 2002/32/ES. V případě GAA dosud není stanoven žádný maximální obsah pro melamin. Proto je vhodné stanovit maximální obsah pro melamin v GAA.

(5)

Prováděcím nařízením Komise (EU) č. 291/2014 (4) byla zkrácena ochranná lhůta pro dekochinát ze tří dnů na nula dnů. Ustanovení týkající se nevyhnutelné křížové kontaminace v případě dekochinátu v krmivech pro výkrm kuřat by proto mělo být zrušeno.

(6)

Směrnice 2002/32/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

5.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 319/10

(1)

V návaznosti na antidumpingové šetření (dále jen „původní šetření“) uložila Rada nařízením (ES) č. 1631/2005 (2) konečné antidumpingové clo na dovoz kyseliny trichlorisokyanurové (dále jen „TCCA“) pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a ze Spojených států amerických (dále jen „USA“). Opatření vůči ČLR měla podobu valorických (ad valorem) cel v rozmezí od 7,3 % do 40,5 % se zbytkovým clem ve výši 42,6 %.

(2)

Prováděcím nařízením (EU) č. 855/2010 (3) snížila Rada individuální clo vztahující se na jednu společnost z 14,1 % na 3,2 %.

(3)

Na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti (dále jen „první přezkum před pozbytím platnosti“), který se zaměřil pouze na dovoz TCCA čínského původu, prodloužila Rada prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1389/2011 (4) antidumpingové clo na TCCA pocházející z ČLR o dalších pět let.

(4)

Dne 28. srpna 2013 a 1. července 2014 zahájila Komise dva přezkumy „pro nové vývozce“. Prováděcím nařízením (EU) č. 569/2014 (5) Komise uložila individuální clo ve výši 32,8 % na TCCA vyráběnou jedním novým čínským vyvážejícím výrobcem (6). Druhý čínský vyvážející výrobce (7) svou žádost formálně stáhl, a proto Komise šetření prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/392 (8) ukončila.

(5)

Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (9) platných antidumpingových opatření obdržela Komise žádost o zahájení přezkumu platných opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (10).

(6)

Žádost podali dva výrobci v Unii: Ercros S.A. a Inquide S.A. (dále jen „žadatelé“), kteří představovali více než 50 % celkové výroby TCCA v Unii za rok 2015.

(7)

Žádost byla odůvodněna tím, že pokud by platná opatření pozbyla platnosti, vedlo by to pravděpodobně k přetrvání dumpingu a újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(8)

Komise dospěla k závěru, že existují dostatečné důkazy, a dne 20. prosince 2016 oznámila v oznámení zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie  (11) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) zahájení přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(9)

Šetření pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu se týkalo období od 1. října 2015 do 30. září 2016 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Zkoumání trendů, které mají význam pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2013 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“).

(10)

Komise o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrozuměla žadatele, ostatní známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce v ČLR, dovozce, obchodníky, uživatele, sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a zástupce ČLR.

(11)

Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby písemně oznámily svá stanoviska a požádaly o slyšení ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Žádná strana se nepřihlásila a nepožádala o slyšení v počáteční fázi šetření.

(12)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení zamýšlí vybrat vzorek vyvážejících výrobců a dovozců, kteří nejsou ve spojení, přihlásí-li se jich velký počet.

(13)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu. Mimoto požádala stálou misi ČLR při Evropské unii, aby identifikovala a/nebo oslovila případné další čínské vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(14)

Při zahájení šetření bylo kontaktováno dvacet sedm známých čínských vyvážejících výrobců. Žádný vyvážející výrobce v ČLR formulář pro výběr vzorku nevyplnil, ani se žádný nerozhodl spolupracovat v rámci přezkumu před pozbytím platnosti. Proto v rámci tohoto postupu nebyl výběr vzorku čínských vyvážejících výrobců nutný.

(15)

Aby bylo možné rozhodnout, zdali je výběr vzorku nutný, a, pokud ano, vzorek vybrat, byli všichni známí dovozci/distributoři (celkem čtrnáct) vyzváni, aby vyplnili formulář pro výběr vzorku, který byl přiložen k oznámení o zahájení přezkumu.

(16)

Formulář pro výběr vzorku vyplnilo pouze pět dovozců, a proto se výběr vzorku nepovažoval za nezbytný.

(17)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro účely stanovení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu, pravděpodobnosti přetrvání či obnovení újmy a stanovení zájmu Unie.

(18)

Komise zaslala dotazníky dvěma známým výrobcům ve srovnatelné zemi (Japonsku), třem známým výrobcům v Unii, dvěma dovozcům, kteří nejsou ve spojení, a třiceti devíti známým uživatelům v Unii.

(19)

Úplné odpovědi na dotazník byly obdrženy od dvou výrobců ze srovnatelné země, dvou výrobců v Unii (12) a jednoho dovozce, který není ve spojení.

(20)

Komise provedla inspekce na místě v provozovnách těchto společností:

(21)

Dotčeným výrobkem je TCCA a její preparáty, rovněž uváděná pod mezinárodním nechráněným názvem (INN) „symklosen“, v současnosti kódů KN ex 2933 69 80 a ex 3808 94 20 (kódy TARIC 2933698070, 3808942020), pocházející z ČLR.

(22)

TCCA je chemický produkt používaný jako širokospektrý organický dezinfekční a bělicí prostředek na bázi chloru, zejména pro dezinfekci vody v plaveckých bazénech a lázních. Používá se také k čištění odpadních vod v septicích nebo chladicích věžích a k čištění kuchyňských spotřebičů. TCCA se prodává ve formě prášku, granulí, tablet nebo štěpků. Všechny formy TCCA a její preparáty mají tedy stejné základní vlastnosti (dezinfekční prostředek), a jsou proto považovány za jediný výrobek.

(23)

Dotčený výrobek a obdobný výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v Japonsku, které sloužilo jako srovnatelná země, jakož i obdobný výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie mají v podstatě stejné fyzické, chemické a technické vlastnosti a stejné užití.

(24)

Komise proto dospěla k závěru, že tyto výrobky jsou obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(25)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení Komise nejprve zkoumala, zda je pravděpodobné, že by došlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu ze strany ČLR, kdyby platná opatření pozbyla platnosti.

(26)

Po zahájení přezkumného šetření byli všichni známí čínští vyvážející výrobci vyzváni, aby se přihlásili a poskytli odpověď na formulář pro výběr vzorku, který byl přiložen k oznámení o zahájení přezkumu. Žádná čínská společnost ale na zahájení přezkumného šetření nereagovala, ani se nerozhodla spolupracovat v kterékoli další fázi řízení.

(27)

Stálá mise Čínské lidové republiky při Evropské unii byla informována prostřednictvím verbální nóty, že za těchto okolností Komise zamýšlí podle článku 18 základního nařízení opřít svá zjištění o pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu a újmy o dostupné údaje. Žádné připomínky vzneseny nebyly.

(28)

Zjištění ohledně přetrvávání nebo obnovení dumpingu vycházela z informací získaných v žádosti o přezkum, ze statistik Eurostatu, z údajů v databázi podle čl. 14 odst. 6, databázi čínského vývozu a tržních odhadů spolupracujících výrobců ze srovnatelné země.

(29)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota stanovena na základě cen zaplacených nebo splatných na domácím trhu nebo na základě početně zjištěné hodnoty ve vhodné třetí zemi s tržním hospodářstvím (dále jen „srovnatelná země“).

(30)

Jak v původním šetření, tak v prvním přezkumu před pozbytím platnosti zvolila Komise jako srovnatelnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty Japonsko. Na základě žádosti o přezkum Komise v oznámení o zahájení přezkumu informovala zúčastněné strany, že znovu plánuje použít Japonsko jako srovnatelnou zemi. V oznámení o zahájení přezkumu bylo navíc uvedeno, že další výrobci, kteří působí v podmínkách tržního hospodářství, se mohou nacházet mimo jiné v USA. Žádné připomínky vzneseny nebyly.

(31)

Komise kontaktovala všechny známé vyvážející výrobce, tedy dva v Japonsku a tři v USA. Žádná společnost z USA se spoluprací při šetření nesouhlasila. Dvě japonské společnosti, Nissan Chemical Industries Ltd. a Shikoku Chemicals Corporation, souhlasily s tím, že budou v šetření spolupracovat, a vyplnily dotazník, který byl následně ověřen na místě.

(32)

Japonsko má rozsáhlý domácí trh s TCCA (14) s dostatečnou úrovní hospodářské soutěže. V Japonsku fungují nejméně tři konkurující domácí výrobci (15) a během období přezkumného šetření bylo dovozem pokryto 15 % trhu (16). Země není chráněna vysokými cly (17). V neposlední řadě v Japonsku neplatí žádná opatření na ochranu obchodu týkající se dovozu TCCA.

(33)

Vzhledem k výše uvedenému dospěla Komise k závěru, že Japonsko je vhodnou srovnatelnou zemí podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(34)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany ČLR byl výpočet výše dumpingu proveden bez rozlišování typu výrobku.

(35)

Běžná hodnota pro vyvážející výrobce, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, byla stanovena na základě údajů ověřených v provozovnách dvou spolupracujících výrobců v Japonsku.

(36)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejprve posoudila, zda je celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům, který spolupracující výrobci ve srovnatelné zemi uskutečnili během období přezkumného šetření, reprezentativní. Za tímto účelem byly jejich úhrnné objemy prodeje srovnány s celkovým objemem dotčeného výrobku vyvezeného čínskými vyvážejícími výrobci, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, ve stejném období do Unie. Na tomto základě Komise zjistila, že obdobný výrobek byl na japonském domácím trhu prodáván v reprezentativním množství.

(37)

Komise u výrobců ze srovnatelné země následně zkoumala, zda je možné prodej výrobku na domácím trhu považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení.

(38)

Při posouzení běžného obchodního styku bylo zjištěno, že objem prodávaný za čistou prodejní cenu odpovídající vypočteným výrobním nákladům nebo vyšší (náklady na výrobu plus prodejní, režijní a správní náklady) představoval méně než 80 % z celkového objemu domácího prodeje, a proto byla běžná hodnota stanovena pouze na základě cen ziskových domácích transakcí.

(39)

Vzhledem k absenci spolupráce ze strany čínských výrobců byla průměrná vývozní cena za období přezkumného šetření stanovena na základě údajů z databáze podle čl. 14 odst. 6.

(40)

Srovnání běžné hodnoty a průměrné čínské vývozní ceny určené výše bylo provedeno na základě cen ze závodu.

(41)

Za účelem zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Běžná hodnota byla proto upravena o náklady na vnitrozemskou dopravu a manipulační náklady (v rozmezí 8 %–13 %). Vývozní cena byla upravena o náklady na námořní a vnitrozemskou dopravu na základě odhadů uvedených v žádosti o přezkum (v rozmezí 3 %–8 %).

(42)

Dumpingové rozpětí stanovené tímto způsobem pro čínské vyvážející výrobce, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, činilo během období přezkumného šetření až 80,2 %.

(43)

Běžná hodnota pro vyvážející výrobce, kterým bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, byla stanovena na základě výrobních nákladů v ČLR dle odhadu obsaženého v žádosti o přezkum.

(44)

Vývozní cena byla stanovena na základě vývozních cen tří společností, kterým bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, prodávajících do Unie, jak byly zaznamenány v databázi podle čl. 14 odst. 6.

(45)

Srovnání běžné hodnoty a průměrné čínské vývozní ceny určené výše bylo provedeno na základě cen ze závodu.

(46)

Za účelem zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Vývozní cena byla proto upravena o náklady na námořní a vnitrozemskou dopravu na základě odhadů uvedených v žádosti o přezkum (v rozmezí 3 %–8 %).

(47)

Zjištěné dumpingové rozpětí činilo 49,4 % v případě společnosti Hebei Jiheng Chemical Co. Limited, 49,2 % v případě společnosti Heze Huayi Chemical Co. Limited a 37,4 % v případě společnosti Puyang Cleanway Chemicals Limited.

(48)

Komise zjistila, že během přezkumného šetření pokračovali čínští vyvážející výrobci ve vývozu TCCA do Unie za dumpingové ceny.

(49)

Komise analyzovala, zda je pravděpodobné přetrvání dumpingu, pokud by opatření zanikla. Posoudila přitom volnou čínskou kapacitu, atraktivitu trhu Unie a chování čínských vývozců na trzích třetích zemí.

(50)

V prvním přezkumu před pozbytím platnosti byla volná kapacita pro výrobu TCCA v ČLR odhadnuta na 180 000 tun ročně (18). Podle žádosti o přezkum byla v roce 2015 celková čínská výrobní kapacita odhadována na 278 000 tun (19). Čínská výroba v období přezkumného šetření byla odhadována na přibližně 145 000 tun, z toho 125 000 tun představoval vývoz (20) a přibližně 20 000 tun domácí spotřeba (21). Celková volná kapacita tak činila okolo 130 000 tun, což je téměř trojnásobek spotřeby v Unii uvedené v tabulce 1 níže. Jeden z výrobců z Japonska jakožto srovnatelné země na základě svých informací o trhu odhadl volnou kapacitu v ČLR jako menší, tedy na přibližně 50 000 tun ročně. Tyto údaje však nebylo možno ověřit. V každém případě však na základě dostupných údajů není pochyb o tom, že čínská volná kapacita pro výrobu TCCA je značná a snadno přesahuje celkovou spotřebu v Unii (ta se mezi rokem 2013 a obdobím přezkumného šetření pohybovala přibližně mezi 41 000 a 48 000 tunami).

(51)

Atraktivitu trhu Unie odráží skutečnost, že přes platná antidumpingová opatření objem čínského vývozu do Unie dále rostl. Z ČLR bylo v období přezkumného šetření do Unie vyvezeno 28 000 tun TCCA, přičemž v období šetření v rámci původního šetření to bylo 21 500 tun.

(52)

Trh Unie je po USA druhým největším trhem TCCA na světě, takže je vzhledem ke své velikosti (objemu obchodních příležitostí) přitažlivý.

(53)

Na základě databáze čínského vývozu Komise zjistila, že během období přezkumného šetření směřovalo do Unie zhruba 23 % čínského vývozu. Při porovnání průměrných vývozních cen (FOB v Číně) Komise zjistila, že přibližně 47 % objemu prodeje z Číny do ostatních zemí světa bylo prodáno za průměrné ceny, které jsou nižší než průměrná vývozní cena do Unie (22). Tento vývoz činí 46 100 tun, a dosahuje tedy celkového objemu spotřeby v Unii. Na základě databáze čínského vývozu Komise rovněž zjistila, že většinu tohoto prodeje (kolem 85 %, tj. 40 000 tun) uskutečnili čínští vyvážející výrobci, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství (tj. společnosti, na něž se v současné době vztahují nejvyšší antidumpingová cla na trhu Unie). Proto je značně pravděpodobné, že by po pozbytí platnosti opatření byly tyto objemy přesměrovány na trh Unie, protože v jejich případě představuje odstranění poměrně vysokých cel ještě silnější motivaci.

(54)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že trh Unie je přitažlivý pro čínské vyvážející výrobce TCCA z hlediska cen i své velikosti a že po zrušení stávajících antidumpingových opatření by na trh Unie bylo se vší pravděpodobností přesměrováno přinejmenším 40 000 tun čínské TCCA prodávané za dumpingové ceny.

(55)

Zjištění ze šetření prokázala, že čínští výrobci nadále prodávali TCCA na trh Unie za dumpingové ceny. Komise rovněž zjistila, že ČLR má v rámci výroby dotčeného výrobku značné volné kapacity. Trh Unie navíc zůstává pro čínské vyvážející výrobce přitažlivý vzhledem ke své značné velikosti a relativně vysokým cenám.

(56)

Během období přezkumného šetření vyráběli obdobný výrobek v Unii tři výrobci (23).

(57)

V průběhu šetření Komise zjistila, že jeden z těchto výrobců, Inquide S.A.U., by neměl být považován za část „výrobního odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení, protože tento výrobce byl sám čistým dovozcem výrobku označeného za dumpingový. Z údajů uvedených v jeho odpovědi na dotazník vyplynulo, že tato společnost dovážela dotčený výrobek, že dovezený objem přesáhl objem vyráběný v Unii a že tento dovoz nebyl dočasné povahy.

(58)

Na základě těchto skutečností se Komise rozhodla, že tuto společnost nebude považovat za část výrobního odvětví Unie. V praxi toto rozhodnutí znamená, že k údajům týkajícím se této společnosti nebylo při stanovování ukazatelů újmy relevantních pro situaci výrobního odvětví Unie přihlédnuto. Objem prodeje společnosti Inquide S.A.U. však byl použit při stanovení celkové spotřeby v Unii.

(59)

V důsledku vyloučení Inquide S.A.U. a z důvodu ochrany důvěrných obchodních informací jsou údaje týkající se dvou dotčených výrobců z Unie podávány ve formě indexů nebo rozpětí.

(60)

Spotřeba v Unii byla stanovena podle ověřeného objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie, ověřeného objemu prodeje společnosti Inquide S.A.U. a objemu dovozu (úroveň TARIC) na trh Unie hlášených Eurostatu.

(61)

Spotřeba v Unii se během posuzovaného období vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(62)

Spotřeba v Unii se setrvale zvyšovala a od roku 2013 do období přezkumného šetření celkově vzrostla o 18 %. To mělo závažné dopady na některé ukazatele újmy, jak je uvedeno níže.

(63)

Dovoz z ČLR do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem a podíl dovozu z ČLR na trhu

(64)

Během posuzovaného období se dovoz TCCA z ČLR celkově zvýšil jak v absolutních hodnotách, tak i co se týče podílu na trhu. Jedinou malou výjimkou byl rok 2015, kdy objem dovozu ve srovnání s předchozím rokem mírně poklesl, což bylo odrazem stagnace spotřeby na trhu Unie v daném roce, jak je uvedeno v tabulce 1. Po tomto poklesu však v období přezkumného šetření dovoz následně významně vzrostl (ve srovnání s rokem 2015 o více než 24 %). Srozumitelně řečeno, dynamický nárůst spotřeby, jak je uveden v tabulce 1, byl téměř zcela absorbován vzrůstajícím dovozem z ČLR.

(65)

Souběžně s tím se od roku 2013 značně zvyšoval podíl dovozu z ČLR – mezi rokem 2013 a obdobím přezkumného šetření významně vzrostl o více než 16 procentních bodů.

(66)

Průměrné dovozní ceny z dotčené země do Unie se vyvíjely takto:

Tabulka 3

Průměrná cena dovozu z ČLR

(67)

Průměrné dovozní ceny z ČLR v posuzovaném období mírně kolísaly, přičemž celkově vzrostly o 4 %. Tento vývoj může být do určité míry odrazem meziročních změn v sortimentu výrobků (24).

(68)

Údaje z databáze čínského vývozu (25) však odhalily jinou cenovou strukturu. V referenčním období se průměrná cena vývozu TCCA do Unie v USD fakticky snížila o 9 %. To naznačuje, že zvýšení cen bylo důsledkem kolísání směnného kurzu, a nikoli odrazem cenové politiky čínských vyvážejících výrobců na trhu Unie, jak prvně naznačovaly údaje Eurostatu.

(69)

Ceny dovozu z ČLR se během celého posuzovaného období s výjimkou roku 2015 pohybovaly pod úrovní cen výrobního odvětví Unie. Pro určení, zda docházelo k cenovému podbízení, vycházela Komise při svém výpočtu z průměrné vývozní ceny CIF z ČLR získané z Eurostatu, příslušně upravené směrem nahoru o cla a náklady po dovozu (26). Tyto ceny dotčeného výrobku byly porovnány s váženou průměrnou cenou výrobního odvětví Unie upravenou na úroveň cen ze závodu.

(70)

Srovnání ukázalo, že v období přezkumného šetření se ceny dovozu z ČLR, bez zohlednění platného antidumpingového cla, podbízely vůči cenám výrobního odvětví Unie o 2 %–4 %.

(71)

V následující tabulce je znázorněn vývoj dovozu do Unie z třetích zemí kromě ČLR během posuzovaného období, pokud jde o objem a podíl na trhu:

Tabulka 4

Dovoz z jiných třetích zemí

(72)

Jak z hlediska objemu, tak podílu na trhu byl dovoz do Unie z jiných zemí než z ČLR v letech 2013 až 2015 zanedbatelný a v období přezkumného šetření se v procentních bodech mírně zvýšil. Pokud jde o cenovou úroveň tohoto dovozu, může být pozorovaný vývoj do určité míry odrazem meziročních změn v sortimentu výrobků. Je ovšem třeba zdůraznit, že průměrná cena dovozu z jiných třetích zemí nebyla nikdy tak nízká jako čínské ceny.

(73)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení zahrnovalo posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(74)

Pro účely stanovení újmy Komise nerozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy, jelikož výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení představují pouze dva výrobci. Komise posuzovala ekonomické ukazatele na základě údajů týkajících se těchto dvou výrobců, s výjimkou investic a návratnosti investic, které byly k dispozici pouze u jedné společnosti.

(75)

Ekonomickými ukazateli jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, zaměstnanost, produktivita, náklady práce, rozsah dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu, jednotkové prodejní ceny, jednotkové náklady, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál. Jsou analyzovány níže.

(76)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(77)

Od roku 2013 výrobci v Unii postupně zvyšovali objem výroby a instalovanou kapacitu v reakci na zvyšující se poptávku, jak ukazuje tabulka 1 výše. Lze říci, že od roku 2015 využívá výrobní odvětví Unie svou kapacitu v plném rozsahu. Toto optimální využívání výrobních zařízení se příznivě projevilo v nižších výrobních nákladech, a v důsledku toho v ziskovosti výrobního odvětví Unie, jak je uvedeno níže.

(78)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie nezávislým odběratelům a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu

(79)

Celkový prodej výrobního odvětví Unie klesl mezi rokem 2013 a obdobím přezkumného šetření o 5 %, ačkoli se spotřeba v témže období zvýšila o 18 %. Výsledkem je, že se podíl výrobního odvětví Unie na trhu rok od roku podstatně snižoval. Naproti tomu čínští vyvážející výrobci ve stejné době svůj podíl na trhu a objem vývozu podstatně zvýšili, jak vyplývá z tabulky 2.

(80)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(81)

Zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie se mezi rokem 2013 a obdobím přezkumného šetření zvýšila o 12 %. Produktivita vyjádřená objemem výroby na zaměstnance v posuzovaném období vzrostla o 19 %.

(82)

Průměrné náklady práce ve výrobním odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(83)

Průměrné náklady práce na zaměstnance se mezi roky 2013 a 2014 snížily o 4 % a až do období přezkumného šetření se držely na poměrně stálé úrovni.

(84)

Průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Prodejní ceny a náklady na prodávané zboží výrobního odvětví Unie

(85)

Do roku 2015 zůstaly jednotkové ceny TCCA v EU v průměru poměrně stabilní a během období přezkumného šetření se mírně zvýšily, konkrétně o 4 %. Toto zvýšení do určité míry odráží vliv sortimentu výrobků (viz poznámka pod čarou 24 výše).

(86)

Vzhledem k rostoucímu objemu výroby a vývoji cen surovin klesly jednotkové náklady na prodané zboží během posuzovaného období o 5 %.

(87)

Mezi rokem 2013 a 2014 se stav zásob snížil o 40 % a v roce 2015 zůstal ve stejném rozsahu. Vyšší úroveň zásob na konci období přezkumného šetření je odrazem zvýšení prodeje během téhož období.

(88)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobce v Unii vyvíjely v posuzovaném období takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(89)

Ziskovost výrobního odvětví Unie stanovila Komise tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku před zdaněním odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Během posuzovaného období se ziskovost výrobního odvětví Unie postupně zlepšovala a během období přezkumného šetření dosáhla kladných hodnot. Ziskovost je však mnohem nižší, než je cílový zisk zjištěný v původním šetření, který byl stanoven na úrovni zisku dosahovaného výrobním odvětvím Unie v případě neexistence dumpingu působícího újmu.

(90)

Období od roku 2013 do roku 2015 se vyznačovalo nízkou ziskovostí a zápornou návratností investic. Nejnovější údaje poukazují na návrat k mírným pozitivním výsledkům. Značný tlak na ceny, který během roku 2013 a období přezkumného šetření vyvíjel na výrobní odvětví Unie rostoucí dovoz z ČLR, bránil výrobnímu odvětví Unie v plném využití výhod dynamického růstu spotřeby v Unii. Jak je uvedeno výše v 64. bodě odůvodnění, tento růst byl téměř zcela pohlcen dumpingovým dovozem z ČLR.

(91)

Čistý peněžní tok představuje schopnost výrobního odvětví Unie samofinancovat svoji činnost. Čistý peněžní tok se v průběhu posuzovaného období několikrát zvýšil. Podstatné zvýšení peněžního toku lze vysvětlit především změnami provozního kapitálu.

(92)

Úrovně pozorované od roku 2014 do období přezkumného šetření odrážejí nejen standardní investiční sazby pokrývající průběžnou údržbu a nezbytnou výměnu strojových součástí, ale i investice do zlepšení produktivity a výrobních procesů.

(93)

Návratností investic se rozumí zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě fixních aktiv. Stejně jako v případě ostatních finančních ukazatelů se i návratnost investic z výroby a prodeje obdobného výrobku vyvíjela pozitivně, ale stále ani zdaleka nedosahuje přiměřených cílů.

(94)

Zjištěná dumpingová rozpětí podstatně převyšovala nepatrnou hodnotu (de minimis) a současnou úroveň opatření (viz 2., 4. a 47. bod odůvodnění výše). Navíc platí, že vzhledem k volné kapacitě a cenám dovozu z ČLR (viz 50. a 66. bod odůvodnění) nelze považovat dopad skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie za zanedbatelný.

(95)

Původní opatření byla uložena v říjnu 2005. Jak je uvedeno v 89. bodě odůvodnění výše, během období přezkumného šetření nedosáhlo výrobní odvětví Unie ani zdaleka 10 % cílového zisku stanoveného v původním šetření (27). S přihlédnutím k celkové situaci výrobního odvětví Unie a k vývoji dovozu z ČLR za poslední roky lze učinit závěr, že výrobní odvětví Unie navzdory platným antidumpingovým clům nedokázalo tyto účinky v plné míře překonat.

(96)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie v průběhu období přezkumného šetření neutrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení. Řada ukazatelů, zejména finančních ukazatelů, se během posuzovaného období zlepšila.

(97)

Uvedené ukazatele však nelze vnímat izolovaně. Ztráta podílu na trhu, klesající objem prodeje a nedostatečná ziskovost analyzované ve vztahu se situací poměrně příznivé spotřeby potvrzují, že se dalo rozumně předpokládat, že pokud by neexistoval dumpingový dovoz, získalo by výrobní odvětví Unie marži blízkou 10 % obratu, jež je v tomto odvětví považována za přiměřenou za normálních obchodních podmínek. Pozitivní trend ve výrobě, kapacitě a ziskovosti je navíc třeba přičíst rozhodnutím výrobního odvětví Unie investovat do dalších výrobních zařízení a racionálnějšímu využívání stávajícího strojního zařízení. Toto optimální využívání kapacity lze také vysvětlit rostoucím vývozem na trhy třetích zemí.

(98)

Tento vývoj ve spojení s výrazným nárůstem čínského dumpingového dovozu vedou k závěru, že i přes pozitivní tendenci pozorovanou u některých faktorů újmy se výrobní odvětví Unie, ačkoli během období přezkumného šetření neutrpělo podstatnou újmu, stále nachází ve zranitelné situaci, kdy by se nedokázalo vyrovnat s novým nárůstem dumpingového dovozu z ČLR.

(99)

Jak je uvedeno v 96. až 98. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie neutrpělo během období přezkumného šetření podstatnou újmu, ale jeho situace je stále riziková.

(100)

Za účelem určení pravděpodobnosti obnovení újmy, pokud by opatření vůči ČLR byla zrušena, byly analyzovány tyto prvky: a) dostupnost volné kapacity vyvážejících výrobců z ČLR; b) atraktivita trhu Unie a vývozní chování čínských výrobců na trzích třetích zemí; c) pravděpodobný dopad dovozu TCCA z ČLR.

(101)

ČLR je největším výrobcem TCCA na světě a ke konci roku 2015 představovala přibližně 57 % celkové celosvětové výrobní kapacity. Z analýzy provedené v 50. bodě odůvodnění vyplynulo, že v období přezkumného šetření překračovala odhadovaná dostupná volná kapacita v Číně celkovou spotřebu v Unii ve značném rozsahu. V této souvislosti je důležité uvést, že na základě informací získaných ze žádosti o přezkum a potvrzených i spolupracujícími vyvážejícími výrobci z Japonska je trh Unie hned po USA druhým největším na světě.

(102)

Vzhledem k uvedeným aspektům by čínští vyvážející výrobci v případě zrušení opatření s velkou pravděpodobností přesměrovali svoji výrobu na trh Unie.

(103)

Atraktivitu trhu Unie dokládá skutečnost, že přes platná antidumpingová opatření objem čínského vývozu na trh Unie v posuzovaném období rychle rostl. Z ČLR bylo v období přezkumného šetření do Unie vyvezeno 28 000 tun TCCA, přičemž v roce 2013 to bylo 17 000 tun.

(104)

Komise také zjistila, že během období přezkumného šetření směřovalo na trh Unie přibližně 23 % čínského vývozu. Naproti tomu ze shromážděných důkazů vyplynulo, že přibližně 47 % objemu prodeje z Číny do ostatních zemí světa bylo prodáno za průměrné ceny, které byly nižší než průměrná vývozní cena na trh Unie. Tento objem vývozu je zhruba srovnatelný s celou spotřebou v Unii.

(105)

Pokud by opatření pozbyla platnosti, jak je uvedeno v 53. bodě odůvodnění, čínští vyvážející výrobci, kterým nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, by se zvýšenou pravděpodobností přesměrovali objem vývozu na trh Unie, protože u tohoto vývozu představuje odstranění poměrně vysokých cel ještě silnější motivaci.

(106)

Z uvedených důvodů dospěla Komise k závěru, že trh Unie je přitažlivý pro čínské vyvážející výrobce jak z hlediska cen, tak své velikosti.

(107)

Při posuzování pravděpodobného dopadu čínského dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie provedla Komise simulaci k posouzení pravděpodobného dopadu čínského dovozu na toto odvětví. Za předpokladu spíše mírného prodeje a poklesu výroby o 5 000 tun v důsledku zvýšení čínského dovozu TCCA by jednotkové výrobní náklady vzrostly o 7,1 %, což by ještě zhoršilo situaci výrobců v Unii a přivedlo je do ztráty.

(108)

Vedle toho nelze vyloučit, že další dovoz z Číny by zvýšil i cenový tlak na trh Unie. Jak je uvedeno v 70. bodě odůvodnění, dovozní ceny čínských vyvážejících výrobců na trhu Unie se již dnes podbízejí vůči cenám výrobního odvětví Unie o 2 %–4 %. V pravděpodobné situaci, že by cena uvedeného dalšího dovozu byla stejná, by se negativní dopad na výrobní odvětví Unie dále zhoršil.

(109)

Ziskovost, ačkoli se vyvíjí pozitivně, je stále příliš nízká pro zajištění dlouhodobé finanční udržitelnosti. Zisky byly generovány v situaci navyšování výroby, která nebyla reflektována z hlediska podílu na trhu. Mohlo se tedy důvodně předpokládat, že by výrobní odvětví Unie dále amortizovalo pevné náklady vůči většímu objemu výroby.

(110)

Je důležité uvést, že dovoz TCCA z jiných zemí do EU není dostatečný k tomu, aby mohl být považován za faktor významný pro současnou situaci výrobního odvětví Unie.

(111)

Na základě výše uvedeného a vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky, dospěla Komise k závěru, že zrušení opatření by vedlo k opětovnému výskytu újmy pro výrobní odvětví Unie.

(112)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zachování stávajících opatření vůči ČLR nebylo v rozporu se zájmem celé Unie. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, a to včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(113)

Vzhledem k závěrům o situaci výrobního odvětví Unie uvedeným v 96. až 98. bodě odůvodnění výše a v souladu s argumenty pro pravděpodobné obnovení újmy stanovené ve 111. bodě odůvodnění Komise shledala, že by pozbytí platnosti stávajících opatření vedlo ke zhoršení rizikové hospodářské situace unijního odvětví výroby TCCA, které se jen s obtížemi vyrovnává s rostoucím dumpingovým dovozem z ČLR a jehož situace není v porovnání s vyvážejícími výrobci z ČLR zdaleka rovnocenná.

(114)

Pokračování opatření by bylo pro výrobní odvětví Unie tedy prospěšné, protože by se mohlo lépe zotavit z účinků pokračujícího dumpingu. Naopak zrušení opatření by zastavilo ozdravování výrobního odvětví Unie, vážně ohrozilo jeho životaschopnost, a v důsledku toho by vystavilo riziku jeho existenci, čímž by došlo k oslabení nabídky a konkurenceschopnosti na trhu.

(115)

Při zahájení řízení bylo kontaktováno čtrnáct známých dovozců/distributorů, jedenáct evropských národních sdružení a dvě celoevropská sdružení. Jeden dovozce ze Španělska odpověděl na dotazník.

(116)

Tento obchodník nakoupil během období přezkumného šetření velké množství TCCA z ČLR (6 % celkového dovozu). Rovněž nakoupil menší množství TCCA od dodavatelů v Unii. Divize TCCA je součástí větší obchodní divize, která v roce 2015 tvořila 35 % celkového obratu této společnosti. V období přezkumného šetření vykázala tato společnost v souvislosti s výrobkem, který je předmětem přezkumu, zisk, ale nakonec dostatečně nevysvětlila, jak tento zisk stanovila. Společnost nesouhlasí s pokračováním opatření, ale na podporu svého názoru nepředložila přesvědčivé argumenty.

(117)

Jak je uvedeno v 57. bodě odůvodnění, v průběhu šetření se Komise rozhodla nepovažovat jednoho z žadatelů, Inquide S.A.U., za část výrobního odvětví Unie, protože tento výrobce byl sám čistým dovozcem výrobku označeného za dumpingový. Toto rozhodnutí bylo sděleno společnosti Inquide S.A.U., jež proti němu neměla námitek. Společnost Inquide S.A.U. však zdůraznila, že bez ohledu na rozhodnutí Komise svoji podporu pokračování opatření uložených na dovoz TCCA z ČLR nezměnila.

(118)

Za absence dalších informací šetření neodhalilo, že by pokračování opatření mělo pro tohoto dovozce, či dovozce obecně jakýkoli významný nepříznivý dopad.

(119)

Na základě dostupných informací a vzhledem k tomu, že neexistují žádné informace/důkazy svědčící o opaku, proto Komise dospěla k závěru, že zachování opatření nemá žádný významný negativní dopad na dovozce v Unii.

(120)

Při zahájení řízení byly zaslány dotazníky 39 zjištěným uživatelům. Žádný uživatel na dotazník neodpověděl. Vzhledem k nulové reakci nebylo možné vyvodit o zájmu uživatelů žádné závěry. Jelikož nebyly poskytnuty žádné nové informace, lze stále považovat za relevantní podporu vyjádřenou ze strany uživatelů těmto opatřením, jak je uvedeno v 91. bodě nařízení o prvním přezkumu před pozbytím platnosti, tj. že by pokračování opatření nemělo nepříznivý dopad na konkurenceschopnost na trhu Unie, ale naopak by odvětví uživatelů umožnilo širší výběr dodavatelů vzájemně si konkurujících za tržní ceny.

(121)

S přihlédnutím ke všem výše uvedeným faktorům dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody proti zachování opatření na dovoz TCCA z ČLR.

(122)

Všechny strany byly informovány o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě zamýšlela Komise zachovat stávající opatření vůči ČLR. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro předložení připomínek k poskytnutým informacím. Žádná ze zúčastněných stran připomínky k poskytnutým informacím nepředložila.

(123)

Z výše uvedených úvah vyplývá, že v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení by antidumpingová opatření vztahující se na dovoz TCCA pocházející z ČLR, uložená prováděcím nařízením (EU) č. 1389/2011, měla být zachována.

(124)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036 nevydal žádné stanovisko,

5.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 319/28

(1)

Společnost Kaesler Nutrition GmbH předložila žádost podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003 s návrhem na změnu jména držitele povolení uvedeného v prováděcím nařízení Komise (EU) 2016/329 (2).

(2)

S účinkem ode dne 3. července 2017 změnila společnost Lohmann Animal Nutrition GmbH, držitel povolení pro doplňkovou látku 6-fytáza, své obchodní jméno na „Kaesler Nutrition GmbH“. Žadatel předložil odpovídající údaje, které podporují jeho žádost.

(3)

Navrhovaná změna držitele povolení je čistě správní povahy a neobnáší nové posouzení dotčené doplňkové látky. Evropský úřad pro bezpečnost potravin byl o žádosti informován.

(4)

Aby mohla společnost Kaesler Nutrition GmbH uplatňovat svá práva pro uvádění na trh, je nutné změnit jméno držitele povolení. Prováděcí nařízení (EU) 2016/329 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Vzhledem k tomu, že bezpečnostní důvody nevyžadují okamžité uplatňování změn stanovených tímto nařízením, je vhodné stanovit přechodné období, během něhož mohou být doplňková látka 6-fytáza, jakož i premixy a krmné směsi obsahujících uvedenou doplňkovou látku, které jsou v souladu s ustanoveními použitelnými před datem vstupu tohoto nařízení v platnost, nadále uváděny na trh a používány až do vyčerpání stávajících zásob.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

1)

V názvu se slova „držitel povolení Lohmann Animal Nutrition GmbH“ nahrazují slovy „držitel povolení Kaesler Nutrition GmbH“.

2)

Ve druhém sloupci tabulky v příloze nadepsaném „Jméno držitele povolení“ se slova „Lohmann Animal Nutrition GmbH“ nahrazují slovy „Kaesler Nutrition GmbH“.

5.12.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 319/30

(1)

Dne 23. března 2006 přijala Komise nařízení (ES) č. 553/2006, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně (dále jen „obuv“) pocházející z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“ nebo „Čína“) a Vietnamu (dále jen „prozatímní nařízení“) (2).

(2)

Nařízením (ES) č. 1472/2006 (3) uložila Rada konečná antidumpingová cla v rozmezí od 9,7 do 16,5 % na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a z ČLR na dobu dvou let (dále jen „nařízení (ES) č. 1472/2006“ nebo „sporné nařízení“).

(3)

Nařízením (ES) č. 388/2008 (4) rozšířila Rada konečná antidumpingová opatření na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR na dovoz zasílaný ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao.

(4)

K okamžiku uplynutí platnosti opatření Rada na základě přezkumu před pozbytím platnosti zahájeného dne 3. října 2008 (5) znovu prodloužila antidumpingová opatření o dobu 15 měsíců, tj. do 31. března 2011, a to prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) č. 1294/2009 (6) (dále jen „prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009“).

(5)

Společnosti Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd (dále jen „žalobkyně“) napadly sporné nařízení u Soudu prvního stupně (nyní Tribunálu). Svými rozsudky ze dne 4. března 2010 ve věci Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, T-401/06, a ze dne 4. března 2010 ve spojených věcech Zhejiang Aokang Shoes a Wenzhou Taima Shoes v. Rada, T-407/06 a T-408/06, Tribunál tyto žaloby zamítl.

(6)

Žalobkyně se proti těmto rozsudkům odvolaly. Soudní dvůr tyto rozsudky ve svých rozsudcích ze dne 2. února 2012 ve věci Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C-249/10 P, a ze dne 15. listopadu 2012 ve věci Zhejiang Aokang Shoes v. Rada, C-247/10 P (dále jen „rozsudky Brosmann a Aokang“), zrušil. Soudní dvůrrozhodl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení věci, neboť se domníval, že Komise nebyla povinna zkoumat žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení od hospodářských subjektů nezařazených do vzorku (bod 36 rozsudku ve věci C-249/10 P a body 29 a 32 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(7)

Soudní dvůr poté sám v dané věci rozhodl. Rozhodl, že „[…] Komise měla přezkoumat odůvodněné žádosti, které jí navrhovatelky předložily na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení za účelem přiznání STH v rámci antidumpingového řízení upraveného sporným nařízením. Dále je třeba konstatovat, že není vyloučeno, že takový přezkum povede k tomu, že jim bude uloženo konečné antidumpingové clo lišící se od cla ve výši 16,5 %, které se na ně vztahuje podle čl. 1 odst. 3 sporného nařízení. Z téhož ustanovení totiž vyplývá, že ve sporném nařízení bylo konečné antidumpingové clo ve výši 9,7 % uloženo pouze jedinému čínskému hospodářskému subjektu zařazenému do vzorku, kterému byl přiznán STH. Platí přitom, jak vyplývá z bodu 38 tohoto rozsudku, že pokud by Komise konstatovala, že podmínky tržního hospodářství převažují i v případě navrhovatelek, měla by se posledně uvedená sazba cla, v případě nemožnosti vypočítat individuální dumpingové rozpětí, vztahovat i na ně“ (bod 42 rozsudku ve věci C-249/10 P a bod 36 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(8)

V důsledku toho zrušil Soudní dvůr sporné nařízení v rozsahu, ve kterém se týká dotčených žalobkyň.

(9)

V říjnu 2013 Komise prostřednictvím oznámení uveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie  (7) oznámila, že se rozhodla obnovit antidumpingové řízení k okamžiku vzniku nesrovnalostí a přezkoumat, zda v případě žalobkyň převažovaly v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 podmínky tržního hospodářství. V uvedeném oznámení byly zúčastněné strany vyzvány, aby se přihlásily.

(10)

V březnu 2014 Rada prováděcím rozhodnutím Rady 2014/149/EU (8) zamítla návrh Komise na přijetí prováděcího nařízení Rady o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné společnostmi Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd a o konečném výběru jim uloženého prozatímního cla a ukončila řízení týkající se uvedených výrobců. Rada vyjádřila názor, že dovozci, kteří nakoupili obuv od vyvážejících výrobců a kterým bylo příslušnými vnitrostátními orgány příslušné clo nahrazeno na základě článku 236 nařízení (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (9) (dále jen „celní kodex Společenství“), nabyli na základě ustanovení čl. 1 odst. 4 sporného nařízení, na jehož základě se ustanovení celního kodexu Společenství, zejména článku 221, na výběr cla uplatnila, legitimní očekávání.

(11)

Tři dovozci dotčeného výrobku, C&J Clark International Ltd. (dále jen „Clark“), Puma SE (dále jen „Puma“) a Timberland Europe B.V. (dále jen „Timberland“) (dále jen „dotčení dovozci“), antidumpingová opatření uvalená na dovoz některé obuvi pocházející z Číny a Vietnamu napadli s odvoláním na judikaturu uvedenou v 5. až 7. bodě odůvodnění u vnitrostátních soudů, které se s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce obrátily na Soudní dvůr.

(12)

Dne 4. února 2016, ve spojených věcech C & J Clark International Limited, C-659/13, a Puma SE, C-34/14 (10), Soudní dvůr prohlásil nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009 za neplatná, jelikož Evropská komise nepřezkoumala žádosti podané vyvážejícími výrobci v ČLR a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení (dále jen „rozsudky“), a to v rozporu s požadavky stanovenými v ustanoveních čl. 2 odst. 7 písm. b) a čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 384/96 (11).

(13)

Co se týče věci Timberland Europe, C-571/14, Soudní dvůr dne 11. dubna 2016 rozhodl o výmazu této věci z rejstříku na žádost předkládajícího vnitrostátního soudu.

(14)

Článek 266 SFEU stanoví, že orgány musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudky Soudního dvora. V případě zrušení aktu přijatého orgány v rámci správního řízení, jako je antidumpingové řízení, spočívá zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora v nahrazení zrušeného aktu novým aktem, ve kterém je protiprávnost zjištěná Soudním dvorem odstraněna (12).

(15)

Podle judikatury Soudního dvora lze v postupu nahrazení zrušeného aktu pokračovat k okamžiku, kdy nastala protiprávnost (13). To zejména znamená, že za situace, kdy je akt, kterým je správní řízení ukončeno, zrušen, nemá tento fakt, že akt byl zrušen, nutně vliv na přípravné úkony, jako je zahájení antidumpingového řízení. Za situace, kdy je zrušeno nařízení, které ukládá konečná antidumpingová opatření, to znamená, že pokud k protiprávnosti nedošlo k okamžiku zahájení řízení, zůstává poté, co bylo nařízení zrušeno, antidumpingové řízení nadále otevřeno, protože akt, jímž se antidumpingové řízení uzavírá, byl z právního řádu Unie odstraněn (14).

(16)

S výjimkou skutečnosti, že orgány nepřezkoumaly žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení podané vyvážejícími výrobci v Čínské lidové republice a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, zůstala všechna ostatní zjištění učiněná v nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcím nařízení (EU) č. 1294/2009 i nadále v platnosti.

(17)

V daném případě protiprávnost nastala až po zahájení řízení. Proto se Komise rozhodla stávající antidumpingové řízení, jež bylo v návaznosti na rozsudky stále otevřené, obnovit, a to od okamžiku, kdy nastala protiprávnost, a přezkoumat, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců převažovaly podmínky tržního hospodářství v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005, což bylo období šetření (dále jen „období šetření“). Komise rovněž v příslušném případě zkoumala, zda byli dotčení vyvážející výrobci způsobilí pro individuální zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (15) (dále jen „základní nařízení ve znění před změnou“) (16).

(18)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/1395 (17) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Clark a Puma, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR a vyráběné třinácti čínskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(19)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/1647 (18) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Clark, Puma a Timberland, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a vyráběné některými vietnamskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(20)

Prováděcím nařízením (EU) 2016/1731 (19) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Puma a Timberland, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné jedním vietnamským vyvážejícím výrobcem a dvěma čínskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(21)

Platnost nařízení (EU) 2016/1395, nařízení (EU) 2016/1647 a nařízení (EU) 2016/1731 napadly společnosti Puma a Timberland u Tribunálu ve věcech Puma a další v. Komise, T-781/16, a Timberland Europe v. Komise, T-782/16. Mimoto byla napadena rovněž platnost nařízení (EU) 2016/1395 společností Clark u Tribunálu ve věcech C & J Clark International v. Komise, T-790/16, a C & J Clark International v. Komise, T-861/16.

(22)

S ohledem na provádění rozsudku ve spojených věcech C-659/13 C & J Clark International Limited a C-34/14 Puma SE, uvedených ve 12. bodě odůvodnění, přijala Komise dne 17. února 2016 prováděcí nařízení (EU) 2016/223, kterým se stanoví postup pro posouzení některých žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení podaných vyvážejícími výrobci z Číny a Vietnamu a kterým se provádí rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14 (20). V článku 1 uvedeného nařízení ukládá Komise vnitrostátním celním orgánům postoupit jí všechny žádosti o vrácení konečných antidumpingových cel zaplacených z dovozu obuvi pocházející z Číny a Vietnamu předložené dovozci na základě článku 236 celního kodexu Společenství a na základě skutečnosti, že vyvážející výrobce nezařazený do vzorku v šetření, které vedlo k uložení konečných opatření nařízením (ES) č. 1472/2006 (dále jen „původní šetření“), zažádal o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Komise příslušnou žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení posoudí a opětovně uloží příslušnou celní sazbu. Vnitrostátní celní orgány by poté na tomto základě měly rozhodnout o žádosti o vrácení a prominutí antidumpingových cel.

(23)

V návaznosti na oznámení francouzských celních orgánů v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 Komise zjistila dva čínské vyvážející výrobce, kteří podali žádost o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení v původním šetření, avšak nebyli vybráni do vzorku. Byl zjištěn další vyvážející výrobce, který je dodavatelem společnosti Deichmann, německého dovozce, jenž napadl placení cla. Komise následně žádosti těchto tří čínských vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení přezkoumala.

(24)

Na základě výše uvedených skutečností Komise prováděcím nařízením (EU) 2016/2257 (21) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné třemi vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(25)

Dne 12. července 2016 celní orgány Spojeného království, dne 13. července 2016 celní orgány Belgie a dne 26. července 2016 celní orgány Švédska v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 oznámily Komisi žádosti dovozců o vrácení cla. Na základě těchto oznámení Komise přezkoumala žádosti devatenácti vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení a nařízením (EU) 2017/423 (22) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a vyráběné těmito devatenácti vyvážejícími výrobci a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(26)

Během výše uvedeného šetření bylo na základě připomínek několika zúčastněných stran po poskytnutí informací zjištěno pět dalších společností/skupin společností, jež buď samy za sebe nebo prostřednictvím čínského nebo vietnamského vyvážejícího výrobce, s nímž jsou ve spojení, předložily v původním šetření formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, avšak nebyly zařazeny do vzorku a rovněž nebyly posouzeny v žádném předchozím provádění. Tyto společnosti byly uvedeny v příloze VI nařízení (EU) 2017/423 a byly součástí čtyř skupin společností.

(27)

Na tomto základě Komise určila čtyři skupiny společností, do nichž patří celkem sedm jednotlivých společností, jež byly čínskými nebo vietnamskými vyvážejícími výrobci, kteří v původním šetření nebyli zařazeni do vzorku, a posoudila formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, které tyto společnosti předložily v průběhu původního šetření. V důsledku toho Komise prováděcím nařízením (EU) 2017/1982 (23) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné uvedenými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(28)

Kromě toho Komise v článku 3 prováděcího nařízení (EU) 2017/423 posouzení situace společností uvedených v příloze III zmíněného nařízení dočasně pozastavila, dokud dovozce požadující vrácení cla od vnitrostátních celních orgánů nesdělí Komisi názvy a adresy dotčených vyvážejících výrobců, od kterých obchodníci nakupují obuv. Ačkoli se Komise domnívá, že důkazní břemeno v souvislosti s určením příslušných vyvážejících výrobců v Číně a/nebo Vietnamu leží na dovozcích, kteří žádají o vrácení zaplacených antidumpingových cel, rovněž uznala, že ne všichni dovozci, kteří nakoupili obuv od těchto obchodníků, si museli být vědomi skutečnosti, že je nezbytné Komisi sdělit názvy vyvážejících výrobců, od nichž uvedení obchodníci nakupovali obuv. Komise se proto jmenovitě obrátila na všechny dovozce, kterých se oznámení Spojeného království, Belgie a Švédska týkala, a vyzvala je, aby ve stanovené lhůtě předložili nezbytné informace, tj. názvy a adresy vyvážejících výrobců v Číně či Vietnamu.

(29)

Tři dovozci (Pentland Brands Ltd., Puma UK Ltd. a Deichmann Shoes UK Ltd.) následně poskytli názvy a adresy svých příslušných dodavatelů v Číně a/nebo Vietnamu (dne 18. dubna 2017 společnost Puma UK Ltd., dne 27. dubna 2017 společnost Pentland Brands Ltd. a dne 15. května 2017 společnost Deichmann Shoes UK Ltd.).

(30)

Dne 7. dubna 2017 německé celní orgány v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 oznámily Komisi žádosti dovozců v Unii o vrácení cla a předložily podpůrné dokumenty. Dne 20. června 2017 německé celní orgány zaslaly dodatek ke svému původnímu oznámení a oznámily Komisi další žádosti dovozců o vrácení cla.

(31)

Dne 23. května 2017 nizozemské celní orgány v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 oznámily Komisi žádosti dovozců v Unii o vrácení cla a předložily podpůrné dokumenty. Dne 21. července 2017 nizozemské celní orgány zaslaly dodatek ke svému původnímu oznámení a Komisi oznámily další žádosti dovozců o vrácení cla.

(32)

Komise tak získala názvy a adresy celkem 600 společností, které byly vykázány jako dodavatelé obuvi v ČLR a Vietnamu.

(33)

U 431 z těchto společností (uvedených v příloze III tohoto nařízení) nemá Komise žádný záznam o tom, že by během původního šetření předložily jakýkoli formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Uvedené společnosti rovněž nebyly schopny prokázat, že jsou ve spojení s některým z čínských nebo vietnamských vyvážejících výrobců, kteří během původního šetření předložili žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení.

(34)

Ze zbývajících společností bylo 19 vyvážejících výrobců (uvedených v příloze IV tohoto nařízení) již posouzeno jednotlivě nebo jako součást skupiny společností vybraných do vzorku čínských nebo vietnamských vyvážejících výrobců v souvislosti s původním šetřením. Jelikož pro žádnou z těchto společností nebyla určena individuální celní sazba, použila se na dovoz obuvi od těchto společností celní sazba pro ČLR ve výši 16,5 % a pro Vietnam ve výši 10 %. Tyto sazby nebyly dotčeny rozsudkem uvedeným ve 12. bodě odůvodnění.

(35)

Ze zbývajících společností bylo 72 vyvážejících výrobců (uvedených v příloze V tohoto nařízení) již posouzeno jednotlivě nebo jako součást skupiny společností v souvislosti s prováděním rozsudku uvedeného ve 12. bodě odůvodnění, konkrétně prováděcím rozhodnutím 2014/149/EU nebo prováděcími nařízeními (EU) 2016/1395, (EU) 2016/1647, (EU) 2016/1731, (EU) 2016/2257 a (EU) 2017/1982.

(36)

Na společnosti nebo skupiny společností posouzené prováděcím rozhodnutím 2014/149/EU se nevztahovalo opětovné uložení antidumpingového cla, jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, a to na základě skutečnosti, že clo bylo těmto společnostem již vráceno, čímž tyto společnosti nabyly legitimního očekávání, že k opětovnému uložení cla nedojde. Žádostem dovozců v Unii o vrácení cla souvisejícím se společnostmi nebo skupinami společností posouzenými prováděcími nařízeními (EU) 2016/1395, (EU) 2016/1647, (EU) 2016/1731, (EU) 2016/2257 a (EU) 2017/1982 by na druhou stranu nemělo být vyhověno. Je tomu tak proto, že tito dovozci se nacházejí v jiné právní situaci než dovozci, kteří byli posouzeni prováděcím rozhodnutím 2014/149/EU, a konkrétně nenabyli legitimního očekávání.

(37)

Zbývajících 70 společností (uvedených v příloze II tohoto nařízení) byli čínští nebo vietnamští vyvážející výrobci, kteří v původním šetření nebyli zařazeni do vzorku a předložili formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Komise proto posoudila žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení předložené těmito společnostmi.

(38)

Souhrnně vzato, Komise v rámci tohoto nařízení posoudila formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení těchto společností: Aiminer Leather Products Co., Ltd, Best Health Ltd., Best Run Worldwide Co. Ltd, Bright Ease Shoe Factory, Cambinh Shoes Company, Dong Anh Footwear Joint Stock Company, Dong Guan Bor Jiann Footwear Co., Ltd, Dongguan Hongguo Shoes Co. Ltd., Freetrend Industrial Ltd, Freeview Company Ltd, Dongguan Hopecome Footwear Co Ltd, Dongguan Houjie Baihou Hua Jian Footwear Factory, Dongguan Qun Yao Shoe Co., Ltd, Dongyi Shoes Co., Ltd, Doozer (Fujian) Shoes Co., Ltd, Emperor (VN) Co., Ltd, Everlasting Industry Co., Ltd, Fu Jian Ching Luh Shoes Co., Ltd, Fu Jian Lion Score Sport Products Co., Ltd, Fujian Footwear & Headgear Import & Export (Holdings) Co., Ltd, Fujian Jinjiang Guohui Footwear & Garment Co., Ltd, Gan Zhou Hua Jian International Footwear Co., Ltd, Golden Springs Shoe Co., Ltd, Haiduong Shoes Stock Company, Hangzhou Forever Shoes Factory, Hua Jian Industrial Holding Co., Ltd, Huu Nghi Danang Company, Hwa Seung Vina Co., Ltd, Jason Rubber Works Ltd, Jinjiang Hengdali Footwear Co., Ltd, Jinjiang Xiangcheng Footwear and Plastics Co., Ltd, JinJiang Zhenxing Shoes & Plastic Co., Ltd, Juyi Group Co., Ltd, K Star Footwear Co., Ltd, Kangnai Group Wenzhou Lucky Shoes and Leather Co., Ltd, Khai Hoan Footwear Co., Ltd, Lian Jiang Ching Luh Shoes Co., Ltd, Li-Kai Shoes Manufacturing Co., Ltd, New Star Shoes Factory, Ngoc Ha Shoe Company, Nhi Hiep Transportation Construction Company Limited, Ophelia Shoe Co., Ltd, Ormazed Shoes (Zhao Qing City) Ltd, Ormazed Shoes Ltd (Dong Guan) Ltd, Pacific Joint - Venture Company, Phuc Yen Shoes Factory, Phuha Footwear Enterprise, Phuhai Footwear Enterprise, Phulam Footwear Joint Stock Company, Putian Dajili Footwear Co., Ltd, Right Rich Development VN Co., Ltd, Saigon Jim Brother Corporation, Shenzhen Harson Shoes Ltd, Shunde Sunrise (II) Footwear Co., Ltd, Splendour Enterprise Co., Ltd, Stellar Footwear Co., Ltd, Sung Hyun Vina Co., Ltd, Synco Footwear Ltd, Thai Binh Shoes Joint Stock Company, Thang Long Shoes Company, Thanh Hung Co, Ltd, Thuy Khue Shoes Company Ltd, Truong Loi Shoes Company Limited, Wenzhou Chali Shoes Co, Ltd, Wenzhou Dibang Shoes Co., Ltd, Wenzhou Gold Emperor Shoes Co., Ltd, Xiamen Sunchoose Import & Export Co., Ltd, Xingtaiy Footwear Industry & Commerce Co., Ltd, Zhuhai Shi Tai Footwear Company Limited a Zhuhai Shun Tai Footwear Company Limited.

(39)

Komise má možnost napravit ty aspekty sporného nařízení, které vedly k jeho prohlášení za neplatné, přičemž může ty části posouzení, kterých se rozsudek nedotýká, ponechat beze změny (24).

(40)

Cílem tohoto nařízení je opravit ty aspekty sporného nařízení, které nejsou v souladu se základním nařízením, a tudíž vedly k prohlášení nařízení za neplatné, a to v rozsahu, ve kterém jsou dotčeni vyvážející výrobci uvedení ve 30. bodě odůvodnění.

(41)

Všechna ostatní zjištění, která byla v sporném nařízení a v prováděcím nařízení (EU) č. 1294/2009 učiněna a která nebyla Soudním dvorem prohlášena za neplatná, zůstávají v platnosti a tímto se do tohoto nařízení začleňují.

(42)

Následující body odůvodnění se tak omezují na nové posouzení, které bylo nezbytné za účelem dosažení souladu s rozsudky Soudního dvora.

(43)

Komise přezkoumala, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců uvedených v 38. bodě odůvodnění, kteří pro období šetření předložili žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, převažovalo zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Smyslem je stanovit rozsah, v němž jsou dotčení dovozci oprávněni k tomu, aby jim bylo vráceno antidumpingové clo, které bylo uhrazeno v souvislosti s antidumpingovými cly odvedenými za vývoz těchto dodavatelů.

(44)

V případě, že z analýzy vyplyne, že zacházení jako v tržním hospodářství mělo být těm dotčeným vyvážejícím výrobcům, na jejichž vývoz bylo uvaleno antidumpingové clo, jež dotčení dovozci uhradili, přiznáno, měla by být danému vyvážejícímu výrobci přiznána individuální celní sazba a hodnota vráceného cla by se omezila na částku odpovídající rozdílu mezi odvedeným clem a individuální celní sazbou, tj. v případě dovozu z Číny rozdílu mezi 16,5 % a clem uvaleným na jedinou vyvážející společnost zařazenou do vzorku, které bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, konkrétně ve výši 9,7 %, a v případě dovozu z Vietnamu rozdílu mezi 10 % a případnou individuální celní sazbou vypočtenou pro dotčeného vyvážejícího výrobce.

(45)

Pokud z analýzy vyplyne, že vyvážejícímu výrobci, jemuž bylo zamítnuto zacházení jako v tržním hospodářství, mělo být přiznáno individuální zacházení, měla by být dotčenému vyvážejícímu výrobci přiznána individuální celní sazba a hodnota vráceného cla by se omezila na částku odpovídající rozdílu mezi odvedeným clem, tj. v případě dovozu z Číny 16,5 % a v případě dovozu z Vietnamu 10 %, a případnou individuální celní sazbou vypočtenou pro dotčeného vyvážejícího výrobce.

(46)

V opačném případě, tedy pokud z analýzy předmětných žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení vyplyne, že zacházení jako v tržním hospodářství i individuální zacházení by mělo být zamítnuto, nebude moci být vráceno žádné antidumpingové clo.

(47)

Jak je vysvětleno ve 12. bodě odůvodnění, Soudní dvůr sporné nařízení a prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009 zrušil ve vztahu k vývozu některé obuvi pocházející od některých čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, jelikož Komise nepřezkoumala žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, které tito vyvážející výrobci podali.

(48)

Komise proto přezkoumala žádosti dotčených vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení za účelem určení celní sazby platné pro jejich vývoz. Z uvedených posouzení vyplynulo, že předložené informace neprokázaly, že dotčení vyvážející výrobci působili v podmínkách tržního hospodářství nebo že byli způsobilí pro individuální zacházení (podrobné vysvětlení je uvedeno ve 49. bodě odůvodnění a bodech následujících).

(49)

Je nutné připomenout, že v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení leží důkazní břemeno na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství žádá. Za tímto účelem čl. 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec stanoví, že žádost podaná takovým výrobcem musí obsahovat dostatečné důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, jak jsou vymezeny v daném ustanovení. Orgány Unie tudíž nemají žádnou povinnost prokázat, že výrobce podmínky stanovené pro přiznání takového statusu nesplňuje. Úkolem orgánů Unie naopak je, aby posoudily, zda jsou důkazy předložené dotčeným výrobcem dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení jsou splněna, aby mu bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, a úkolem unijního soudu je, aby ověřil, že takovéto posouzení není zjevně nesprávné (bod 32 rozsudku ve věci C-249/10 P a bod 24 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(50)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení by mělo být splněno všech pět kritérií uvedených v tomto článku, aby vyvážejícímu výrobci mohlo být zacházení jako v tržním hospodářství přiznáno. Komise měla tedy za to, že pro zamítnutí žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství postačí, pokud alespoň jedno z těchto kritérií splněno není.

(51)

Žádný z dotčených vyvážejících výrobců nebyl schopen prokázat splnění prvního kritéria (obchodní rozhodnutí). Komise konkrétně zjistila, že společnosti 34, 36, 37, 38, 39, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 53, 54, 58, 65, 66, 67,69, 72, 77, 79, 80, 82, 84, 85, 88, 89, 92, 93, 94, 96, 97, 98, 99, 100, 101 a 102 (25) nemohly svobodně určit množství svého prodeje pro domácí a vývozní trhy. V tomto ohledu Komise shledala, že na konkrétních trzích (domácím a vývozním) existují omezení produkce a/nebo omezení množství prodeje. Některé společnosti (33, 35, 39, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 77, 81, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 96, 97, 101 a 102) nepředložily dostatečné informace o své vlastnické struktuře, akcionářích, správní radě či o výběru členů správní rady k prokázání toho, že svá obchodní rozhodnutí činily na základě tržních signálů bez zásadních zásahů státu. Dále některé společnosti neposkytly povolení k podnikání či jeho anglický překlad (společnosti 33, 35, 59, 60, 62, 81 a 87) nebo stanovy či jejich anglický překlad (společnosti 34, 40, 41, 51, 59, 63, 64, 95, 101 a 102). Kromě toho neposkytly některé společnosti dostatečné informace o svých dodavatelích (společnosti 42, 43, 44, 46, 49, 51, 57, 60, 64, 65, 69, 74, 76 a 95) nebo nebyly schopny prokázat, že byl výběr pracovních sil dostatečně nezávislý na místních orgánech (společnosti 38, 39, 42, 45 a 46), a nepředložily tedy dostatečné důkazy o tom, že svá obchodní rozhodnutí činily bez zásadních zásahů státu.

(52)

Kromě toho nebyly společnosti 33, 34, 35, 40, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 57, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 79, 80, 81, 82, 84, 85, 86, 87, 88, 91, 93, 94, 95, 96, 97, 100, 101 a 102 schopny prokázat splnění druhého kritéria (účetnictví). Společnosti 33, 43, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 73, 74, 75, 76, 79, 80, 81, 82, 84, 85, 86, 87, 88, 91, 93, 94, 96, 97, 101 a 102 zejména neprokázaly, že vedou jednoznačné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy. Konkrétně z posouzení žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství vyplynulo, že tyto společnosti buď neposkytly Komisi výroky/zprávu nezávislého auditora, nebo jejich účetnictví nebylo prověřeno auditory nebo v několika položkách jejich rozvahy a výkazu příjmů chyběly vysvětlující poznámky. Jiné společnosti neposkytly příslušný překlad do angličtiny (společnosti 34, 35, 40, 41, 51, 57, 69, 70, 95 a 100). Dále bylo shledáno, že auditované účetnictví některých společností (43, 44, 45, 57, 65 a 72) vykazovalo zásadní nesrovnalosti, mimo jiné nesrovnalosti v údajích vykázaných pro jednotlivé roky, rozdíly mezi původním zněním a anglickým překladem, pochybnosti o správnosti metody odepisování, inventury a revize zásob nebo problémy zjištěné ve zprávě auditora, které později nebyly napraveny. Tyto společnosti tudíž nesplnily druhé kritérium.

(53)

Pokud jde o třetí kritérium (aktiva a přenos), několik společností nedokázalo prokázat, že systém netržního hospodářství nezpůsobil žádné zkreslení. Konkrétně společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 42, 43, 44, 47, 48, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 70, 72, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 83, 84, 85, 86, 87, 88, 91, 94, 95, 96, 97, 101 a 102 nepředložily nezbytné a kompletní informace ohledně podmínek a hodnoty práv k užívání pozemků. Dále společnosti 34, 35, 37, 38, 39, 42, 43, 45, 46, 52, 53, 54, 57, 60, 63, 65, 66, 72, 77, 79, 84, 85, 87, 93, 94, 95 a 98 nepředložily informace týkající se odchylek od standardní daňové sazby nebo záznamy o zaplacení této daně, zatímco společnosti 37, 42, 43, 44, 57, 84, 87 a 94 nepředložily informace o dodávkách elektrické energie nebo její ceně. Společnosti 40 a 41 nepředložily anglický překlad podstatných informací týkajících se jejich aktiv.

(54)

Pokud jde o čtvrté kritérium (právní prostředí), společnosti 76, 101 a 102 neprokázaly, že jejich provoz probíhal podle právní úpravy úpadku a vlastnictví, jež zajišťuje stabilitu a právní jistotu.

(55)

Společnost 70 neprokázala, že splňuje páté kritérium (převod měn), neboť podle poznámek k účetnictví využívala společnost při obchodním styku v cizí měně pevný směnný kurz, což není v souladu s pátým kritériem, které stanoví, že měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

(56)

Dále nepředložily společnosti 56, 71, 78 a 90 důkazy o výrobě dotčeného výrobku, o vlastnictví hlavních surovin, vlastnictví dotčeného výrobku a o kontrole nad stanovováním cen. Jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství proto nebyly předmětem podrobné analýzy.

(57)

Komise dotčené vyvážející výrobce informovala o tom, že žádnému z nich nebude uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, a vyzvala je, aby se k této skutečnosti vyjádřili. Komise neobdržela žádné připomínky.

(58)

Žádný ze 70 dotčených vyvážejících výrobců tedy všechny podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nesplnil, v důsledku čehož bylo jim všem zacházení jako v tržním hospodářství zamítnuto.

(59)

Podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou se však v případě použití čl. 2 odst. 7 písm. a) téhož nařízení stanoví individuální clo pro vývozce, kteří prokáží splnění všech kritérií stanovených v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou.

(60)

Jak je uvedeno ve 49. bodě odůvodnění, je nutné připomenout, že v souladu s ustanovením čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou leží důkazní břemeno na výrobci, který o individuální zacházení žádá. Za tímto účelem čl. 9 odst. 5 první pododstavec základního nařízení ve znění před změnou stanoví, že předložená žádost musí být řádně odůvodněna. Orgány Unie tudíž nemají žádnou povinnost prokázat, že vývozce podmínky stanovené pro přiznání takového statusu nesplňuje. Úkolem orgánů Unie je naopak posoudit, zda důkazy, které dotčený vývozce předložil, jsou dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou jsou splněna, aby vývozci mohlo být individuální zacházení přiznáno.

(61)

V souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou by měli vývozci prokázat na základě řádně odůvodněné žádosti, že všech pět kritérií v něm uvedených je splněno, aby jim mohlo být individuální zacházení přiznáno. Komise měla tedy za to, že pro zamítnutí žádosti o individuální zacházení postačí, pokud alespoň jedno z těchto kritérií splněno není.

(62)

Jedná se o těchto pět kritérií:

(63)

Všech 70 dotčených vyvážejících výrobců, kteří požádali o zacházení jako v tržním hospodářství, požádalo také o individuální zacházení, pokud by jim zacházení jako v tržním hospodářství nebylo přiznáno. Komise proto poté, co zamítla jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, jak je popsáno ve 49. až 57. bodě odůvodnění, posoudila žádosti všech dotčených vyvážejících výrobců o individuální zacházení.

(64)

Pokud jde o první kritérium (repatriace základního kapitálu a zisku), společnosti 69, 77, 86 a 95 neprokázaly, že mohly svobodně repatriovat základní kapitál a zisk, a tudíž neprokázaly splnění tohoto kritéria.

(65)

Co se týče druhého kritéria (prodej na vývoz a ceny svobodně určeny), společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 40, 41, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 52, 53, 54, 58, 59, 60, 62, 64, 66, 67, 69, 72, 74, 75, 79, 80, 82, 84, 85, 88, 89, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 99 a 100 neprokázaly, že obchodní rozhodnutí, například vývozní ceny a množství a prodejní podmínky, jsou určována svobodně na základě tržních signálů, neboť z analyzovaných důkazů, jako jsou stanovy nebo povolení k podnikání, vyplynulo omezení produkce a/nebo množství prodeje obuvi na konkrétních trzích.

(66)

Pokud jde o třetí kritérium (společnost – klíčové řídící funkce a akcie nebo podíly – je dostatečně nezávislá na státních zásazích), společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 101 a 102 neprokázaly, že svá obchodní rozhodnutí činily dostatečně nezávisle na státních zásazích. Kromě toho nebyly předloženy žádné nebo dostatečné informace ohledně vlastnické struktury společnosti a o tom, jak jsou přijímána rozhodnutí. Dále neposkytly společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 42, 43, 44, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 70, 72, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 94, 95,96, 97, 101 a 102 dostatečné informace o tom, jak a za jakých podmínek byla těmto společnostem převedena práva k užívání pozemků. Společnosti 33, 34, 35, 40, 41, 51, 59, 62, 81 a 95 nepředložily anglický překlad příslušných dokumentů.

(67)

V neposlední řadě společnost 70 neprokázala, že měnové přepočty prováděla podle tržních směnných kursů. Nesplnila tudíž požadavky čtvrtého kritéria (měnové přepočty na základě tržního kurzu).

(68)

Kromě toho společnosti 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 69, 70, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 87, 91, 93, 94, 95, 96, 97, 98, 101 a 102 rovněž neprokázaly splnění požadavků pátého kritéria (obcházení), a to na základě skutečnosti, že nebyly poskytnuty žádné informace o tom, jak jsou v rámci společnosti přijímána rozhodnutí, a zda rozhodování společnosti významným způsobem ovlivňoval stát.

(69)

Dále nepředložily společnosti 56, 71, 78 a 90 důkazy o výrobě dotčeného výrobku, o vlastnictví hlavních surovin, vlastnictví dotčeného výrobku a o kontrole nad stanovováním cen. Jejich žádosti o individuální zacházení proto nebyly předmětem podrobné analýzy.

(70)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti žádný ze 70 dotčených vyvážejících výrobců podmínky stanovené v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou nesplnil, a tudíž žádnému z nich individuální zacházení přiznáno nebylo. Komise dotčené vyvážející výrobce o svém závěru informovala a vyzvala je, aby se k němu vyjádřili. Komise neobdržela žádné připomínky.

(71)

Na vývoz uskutečněný 70 dotčenými vyvážejícími výrobci by tedy mělo být uvaleno zbytkové antidumpingové clo platné pro Čínu ve výši 16,5 % a pro Vietnam ve výši 10 %, a to za dobu použitelnosti nařízení (ES) č. 1472/2006. Původně trvala doba použitelnosti zmíněného nařízení od 7. října 2006 do 7. října 2008. Po zahájení přezkumu před pozbytím platnosti byla 30. prosince 2009 prodloužena do 31. března 2011. Protiprávnost zjištěná v rozsudcích spočívá v tom, že orgány Unie nezkoumaly, zda by výrobky vyrobené dotčenými vyvážejícími výrobci měly podléhat zbytkovému clu nebo individuálnímu clu. Na základě protiprávnosti zjištěné Soudním dvorem neexistuje žádný právní důvod pro úplné osvobození výrobků vyrobených dotčenými vyvážejícími výrobci od jakéhokoli antidumpingového cla. Nový akt napravující protiprávnost zjištěnou Soudním dvorem musí proto pouze přehodnotit použitelnou sazbu antidumpingového cla a nikoli opatření samotná.

(72)

Jelikož Komise učinila závěr, že v případě dotčených vyvážejících výrobců by mělo být opětovně uloženo zbytkové clo použitelné pro Čínu a Vietnam ve stejné sazbě, v jaké bylo původně uloženo sporným nařízením a prováděcím nařízením (EU) č. 1294/2009, není třeba provádět žádné změny nařízení (ES) č. 388/2008. Posledně jmenované nařízení zůstává v platnosti.

(73)

Po poskytnutí informací obdržela Komise připomínky jménem i) federace FESI a obuvnické koalice (26) zastupujících dovozce obuvi v Unii, ii) společností C&J Clark International, Cortina, Deichmann a Wortmann (dále jen „Clarks et al“), které jsou dovozci obuvi v Unii, a iii) společnosti Sino Pro Trading a iv) společnosti Schuhhaus SIEMES Einkaufs & Beteiligungs GmBH (dále jen „SIEMES“), dvou dovozců obuvi z Číny a Vietnamu.

(74)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že z otevřeného spisu Komise vyplývá, že společnost s názvem Fortune Footwear Co. Ltd předložila pro období šetření žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, a že by proto neměla být uvedena na seznamu v příloze III tohoto nařízení. Neexistuje však žádný záznam o jakékoli žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení předložené touto společností a FESI a obuvnická koalice neposkytly žádné další důkazy o tom, že uvedená společnost takovou žádost skutečně předložila. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(75)

FESI a obuvnická koalice rovněž tvrdily, že na seznamu v příloze III je chybně uvedena společnost s názvem Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear, jelikož údajně předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Žádná společnost nesoucí název Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear však není v příloze III ani v žádné jiné příloze tohoto nařízení uvedena. Na seznamu v příloze III je uvedena společnost s podobným názvem (Nanhai Shyang Ho Footwear Co. Ltd), avšak FESI a obuvnická koalice nepředložily žádné důkazy o tom, že je tato společnost totožná se společností Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear. Toto tvrzení je proto zamítnuto. V zájmu úplnosti je rovněž nutné poznamenat, že společnost s podobným názvem, FoshanNanhai Shyang Yuu Footwear Ltd, byla předmětem posouzení v nařízení (EU) 2016/2257. Ani v tomto případě však nejsou k dispozici důkazy o tom, že by posledně jmenovaná společnost byla totožná se společností Foshan Nanhai Shyang Yuu/Hu Footwear.

(76)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že společnost Guangzhou Panyu Xintaiy Footwear Industry Commerce Co., Ltd předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení a že Komise měla tuto žádost posoudit. Je objasněno, že žádost této společnosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení byla skutečně posouzena. Společnost nesplnila kritéria pro zacházení jako v tržním hospodářství ani kritéria pro individuální zacházení, a její žádost byla proto zamítnuta. V důsledku toho by této společnosti mělo být opětovně uloženo konečné clo, a společnost je proto uvedena na seznamu v příloze II tohoto nařízení. Tvrzení federace FESI a obuvnické koalice v tomto ohledu je tedy zamítnuto.

(77)

FESI a obuvnická koalice kromě toho tvrdily, že společnost s názvem Mega Power Union Co. Ltd. předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Komise však nemá žádný záznam o takovéto žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení a FESI a obuvnická koalice neposkytly žádné důkazy o tom, že uvedená společnost takovou žádost skutečně předložila. Tvrzení federace FESI a obuvnické koalice v tomto ohledu je tedy zamítnuto.

(78)

V neposlední řadě FESI a obuvnická koalice tvrdily, že skupina společností s názvem „the Evervan group“ předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, a je tedy nesprávně uvedena na seznamu v příloze III. Nicméně v příloze III je uvedeno šest společností, které mají v názvu slovo „Evervan“ (Evervan, Evervan Deyang Footwear Co., Ltd, Evervan Golf, Evervan Qingyuan Footwear Co., Ltd, Evervan Qingyuan Vulcanized a Evervan Vietnam), a FESI a obuvnická koalice neposkytly žádné důkazy o tom, že by uvedené společnosti byly skutečně součástí skupiny. FESI a obuvnická koalice navíc neposkytly důkazy o tom, že žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení předložila uvedená skupina jako celek. Toto tvrzení je proto zamítnuto. V zájmu úplnosti je třeba uvést, že společnost s názvem „Guangzhou Evervan Footwear Co., Ltd“ předložila žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, která byla posouzena a zamítnuta v nařízení (EU) 2017/1982. K dispozici nejsou žádné důkazy, které by připouštěly propojení s jinými společnostmi, jejichž názvy obsahují slovo „Evervan“, které jsou uvedeny v příloze III.

(79)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že při posuzování formulářů žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení leží důkazní břemeno na Komisi, neboť čínští a vietnamští vyvážející výrobci byli tohoto břemena zproštěni tím, že podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení v původním šetření. FESI a obuvnická koalice také tvrdily, že vyvážejícím výrobcům dotčeným stávajícím provedením měla být přiznána stejná procesní práva jako práva přiznaná vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku během původního šetření. FESI a obuvnická koalice tvrdily, že byla provedena pouze analýza dokumentů, nikoli inspekce na místě, a že čínští a vietnamští vyvážející výrobci nedostali příležitost doplnit své formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení prostřednictvím písemných upozornění na nedostatky.

(80)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že vyvážejícím výrobcům dotčeným tímto provedením nebyly poskytnuty stejné procesní záruky jako záruky uplatňované ve standardních antidumpingových šetřeních, avšak byly uplatněny přísnější normy. FESI a obuvnická koalice tvrdily, že Komise údajně nevzala v úvahu časovou prodlevu mezi podáním žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení v původním šetření a posouzením těchto žádostí. Kromě toho měli vyvážející výrobci během původního šetření na vyplnění žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení pouze 15 dnů místo obvyklých 21 dnů.

(81)

Na tomto základě FESI a obuvnická koalice tvrdily, že nebyla dodržena základní právní zásada poskytnout zúčastněným stranám plnou možnost vykonávat svá práva na obhajobu, která jsou zakotvena v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 6 Smlouvy o Evropské unii. Na tomto základě bylo tvrzeno, že se Komise tím, že vyvážejícím výrobcům neposkytla příležitost doplnit neúplné informace, dopustila zneužití pravomoci a v konečném důsledku obrátila důkazní břemeno ve fázi provádění.

(82)

FESI a obuvnická koalice nakonec rovněž tvrdily, že tento přístup by byl diskriminační vůči čínským a vietnamským vyvážejícím výrobcům, kteří byli zařazeni do vzorku v původním šetření, ale také vůči ostatním vyvážejícím výrobcům v zemích bez tržního hospodářství, kteří byli předmětem antidumpingového šetření a v uvedeném šetření podali žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Na čínské a vietnamské společnosti dotčené stávajícím provedením by se tedy neměl vztahovat stejný limit pro poskytování informací, jaký se používá v běžném patnáctiměsíčním šetření, a neměly by se na ně vztahovat přísnější procesní normy.

(83)

FESI a obuvnická koalice rovněž tvrdily, že Komise fakticky použila dostupné údaje ve smyslu čl. 18 odst. 1 základního nařízení, ale nejednala v souladu s procesními pravidly stanovenými v čl. 18 odst. 4 základního nařízení.

(84)

Komise připomíná, že podle judikatury leží důkazní břemeno na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení žádá, a to na základě ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Za tímto účelem čl. 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec stanoví, že žádost podaná takovým výrobcem musí obsahovat dostatečné důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, jak jsou vymezeny v daném ustanovení. Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudcích ve věcech Brosmann a Aokang, orgány tedy nemají žádnou povinnost prokazovat, že výrobce podmínky stanovené pro přiznání tohoto statusu nesplňuje. Úkolem Komise je naopak posoudit, zda jsou důkazy, které dotčený výrobce předložil, dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení jsou splněna, aby výrobci mohlo být přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení (viz 49. bod odůvodnění). V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise nemá ani podle základního nařízení ani podle judikatury povinnost umožnit vyvážejícímu výrobci doplnit do žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení veškeré chybějící věcné informace. Komise může založit své posouzení na informacích poskytnutých vyvážejícím výrobcem.

(85)

V souvislosti s tvrzením, že byla provedena pouze analýza dokumentů, Komise konstatuje, že analýza dokumentů je postup, při kterém se analyzují žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení na základě dokumentů poskytnutých vyvážejícím výrobcem. Komise provádí analýzu dokumentů u všech žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Kromě toho může Komise rozhodnout o provedení inspekcí na místě. Inspekce na místě však nejsou nutné ani nejsou prováděny u každé žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Inspekce na místě, jsou-li prováděny, mají zpravidla za cíl potvrdit určité předběžné posouzení provedené orgány a/nebo ověřit správnost informací poskytnutých dotčeným vyvážejícím výrobcem. Jinými slovy, pokud z důkazů předložených vyvážejícím výrobcem jasně vyplývá, že zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení není opodstatněné, další a nepovinný stupeň inspekcí na místě by obvykle neměl nastat. Je na Komisi, aby posoudila, zda je inspekce na místě vhodná (27). Uvážení rozhodnout o způsobu ověření informací obsažených ve formuláři žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení přísluší tomuto orgánu. Jestliže tedy Komise, jako v tomto případě, rozhodne na základě analýzy dokumentů, že má k dispozici dostatečné důkazy k rozhodnutí o žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, inspekce na místě není nutná a nelze ji vyžadovat.

(86)

Pokud jde o tvrzení, že práva na obhajobu nebyla tím, že Komise rozhodla neposlat písemná upozornění na nedostatky, řádně dodržena, je třeba v prvé řadě připomenout, že práva na obhajobu jsou právy individuálními a že FESI a obuvnická koalice se nemohou odvolávat na porušení individuálního práva jiných společností. Zadruhé, Komise popírá tvrzení, že při provádění pouhé analýzy dokumentů, oproti analýze dokumentů v kombinaci s inspekcí na místě, provádí Komise takové praktiky, kdy se uskutečňuje rozsáhlá výměna informací a probíhá obšírný proces žádání o doplnění informací. FESI a obuvnická koalice skutečně nebyly s to poskytnout důkazy o opaku.

(87)

Připomínky FESI a obuvnické koalice ohledně diskriminace musí být rovněž zamítnuty jako nepodložené. Je třeba připomenout, že pokud orgány Unie zacházejí se srovnatelnými situacemi odlišně, čímž jsou znevýhodněni někteří obchodníci vůči jiným obchodníkům, aniž by takové rozdílné zacházení bylo odůvodněno podstatnými objektivními rozdíly, jedná se o porušení zásady rovného zacházení (28). To je však přesný opak toho, co Komise dělá: tím, že požaduje, aby čínští a vietnamští vyvážející výrobci nezařazení do vzorku předkládali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení k opětovnému posouzení, usiluje o to, aby tito vyvážející výrobci, kteří dříve nebyli zařazeni do vzorku, byli postaveni na stejnou úroveň jako ti, kteří v původním šetření do vzorku zařazeni byli. Jelikož základní nařízení v tomto ohledu navíc nestanoví minimální lhůtu, je-li časový rámec pro tento účel přiměřený a poskytuje-li stranám dostatek příležitostí ke shromáždění (nebo opětovnému shromáždění) potřebných informací při zachování jejich práva na obhajobu, k diskriminaci nedochází.

(88)

Pokud jde o tvrzení související s čl. 18 odst. 1 základního nařízení, chtěla by Komise poznamenat, že v tomto případě článek 18 základního nařízení nepoužila. Komise přijala informace poskytnuté dotčenými vyvážejícími výrobci, neodmítla tyto informace a založila na nich své posouzení. Z toho vyplývá, že nebylo zapotřebípostupovat podle čl. 18 odst. 4 základního nařízení. Postup podle čl. 18 odst. 4 základního nařízení se uplatní tehdy, když má Komise v úmyslu některé informace, jež zúčastněné strany poskytly, odmítnout a použít místo nich dostupné údaje.

(89)

Jiný dovozce, jmenovitě společnost Sino Pro Trading Limited, tvrdil, že Komise nemohla mít na prošetření žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení předložených 600 společnostmi během pouze několika měsíců dost času a že šetření provedené Komisí tedy údajně nemohlo vést ke spolehlivým výsledkům. Tato strana dále tvrdila, že výsledek tohoto šetření, tj. že všechny žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které byly posouzeny, byly rovněž zamítnuty, naznačuje, že šetření Komise bylo předpojaté. Na straně druhé tato strana také tvrdila, že byl prošetřen nedostatečný počet žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, konkrétně pouze 70 z původních 600. Tentýž dovozce navíc tvrdil, že vzhledem k tomu, že posouzení společností uvedená ve 49. až 72. bodě odůvodnění jsou anonymní, nemohly si zúčastněné strany dát učiněná zjištění do souvislosti s konkrétní společností. V neposlední řadě dovozce tvrdil, že jeho dodavatel, ačkoli je uvedený na seznamu v příloze II tohoto nařízení, nebyl prošetřen, ale že mu byl pouze zaslán dotazník s nedostatečnou lhůtou pro odpověď.

(90)

Pokud jde o výše uvedená tvrzení, Komise nejprve objasnila, že názvy 600 společností jí byly poskytnuty německými či nizozemskými celními orgány nebo třemi dovozci uvedenými v 29. bodě odůvodnění coby dodavatelé obuvi v Číně a Vietnamu. Jak je vysvětleno v 33. bodě odůvodnění, nemá Komise u většiny těchto společností žádný záznam o tom, že by během původního šetření předložily jakoukoli žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. V případě významného počtu zbývajících společností již Komise žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení posoudila v předchozích prováděních. Tento postup je podrobně vysvětlen ve 34. až 36. bodě odůvodnění a příslušné společnosti, jakož i příslušné právní akty jsou uvedeny v přílohách IV až VI tohoto nařízení. Tvrzení, že Komise údajně v tomto provádění prošetřila 600 společností, je nesprávné, a musí být tedy zamítnuto.

(91)

Komise dále objasnila, že, jak je uvedeno v 17. bodě odůvodnění, obnovila stávající antidumpingové řízení od okamžiku, kdy nastala protiprávnost, a přezkoumala tedy, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců převažovaly podmínky tržního hospodářství v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005, tedy během období šetření v rámci šetření, které vedlo k uložení konečných antidumpingových cel v roce 2006. Komise proto rovněž neshromáždila nové informace, nýbrž založila své posouzení na žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, kterou předložil příslušný vyvážející výrobce během uvedeného šetření. Závěry těchto posouzení byly poskytnuty příslušným vyvážejícím výrobcům, kteří dostali lhůtu k vyjádření. Jak je uvedeno v 70. bodě odůvodnění, nevznesl žádný z dotčených vývozců po poskytnutí těchto informací připomínky, a sice ani dodavatel společnosti Sino Pro Trading Ltd.

(92)

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že informace, které poskytují vyvážející výrobci ve svých žádostech o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, se považují za důvěrné ve smyslu článku 19 základního nařízení. Proto byly v zájmu zachování důvěrnosti názvy společností nahrazeny čísly.

(93)

Všechna výše uvedená tvrzení tedy musela být zamítnuta.

(94)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že Komise by jednala v rozporu s článkem 266 SFEU, jelikož tento článek neobsahuje právní základ pro opětovné otevření šetření s ohledem na již neplatné opatření. FESI a obuvnická koalice rovněž znovu zdůraznily, že článek 266 SFEU neumožňuje uložení antidumpingových cel se zpětnou působností, a odkázaly se přitom na rozsudek Soudního dvora ve věci Industrie des Poudres Sphériques v. Rada, C-458/98 P (29).

(95)

V tomto ohledu FESI a obuvnická koalice tvrdily, že antidumpingové řízení týkající se dovozu obuvi z Číny a Vietnamu bylo uzavřeno dne 31. března 2011 zároveň s uplynutím platnosti opatření. Komise za tímto účelem vydala oznámení v Úředním věstníku Evropské unie týkající se uplynutí platnosti cel dne 16. března 2011 (30) (dále jen „oznámení o pozbytí platnosti“), výrobní odvětví Unie netvrdilo, že by dumping přetrvával, ani nedošlo k tomu, že by oznámení o pozbytí platnosti bylo rozsudkem Soudního dvora prohlášeno za neplatné.

(96)

Kromě toho tytéž strany tvrdily, že základní nařízení nestanoví žádné pravomoci pro to, aby Komise opětovně otevřela antidumpingové šetření.

(97)

V této souvislosti FESI a obuvnická koalice navíc tvrdily, že obnovení šetření a posouzení žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které podali dotčení čínští a vietnamští vyvážející výrobci v původním šetření, je v rozporu s univerzální zásadou promlčení nebo prekluze. Tato zásada je stanovena v Dohodě o WTO a v základním nařízení, jež uvádí lhůtu pěti let pro trvání opatření, a v čl. 236 odst. 1 a čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství, jež uvádí období tří let, které mají dovozci na to, aby požadovali vrácení antidumpingového cla na jedné straně, a vnitrostátní celní orgány na to, aby vybraly dovozní cla a antidumpingová cla na straně druhé (31). Článek 266 SFEU od této zásady neumožňuje odchylku.

(98)

Nakonec bylo tvrzeno, že Komise nepředložila žádné odůvodnění nebo předchozí judikaturu na podporu použití článku 266 SFEU jako právního základu pro opětovné otevření řízení.

(99)

Pokud jde o neuvedení právního základu pro opětovné otevření šetření, Komise se v této souvislosti odvolává na judikaturu zmíněnou výše v 15. bodě odůvodnění, podle níž Komise může přistoupit k obnově šetření k okamžiku, kdy nastala protiprávnost. V každém případě nedávno generální advokát připomněl, že článek 266 SFEU zmocňuje Komisi přijmout opatření k obnovení zákonnosti v souladu se zjištěními rozsudku, kterým je dotčené opatření prohlášeno za neplatné, a rovněž jí ukládá povinnost uvést své jednání do souladu s obsahem daného rozsudku (32). Věc Komise v. McBride a další  (33), na kterou se FESI a obuvnická koalice odvolávají, se v této souvislosti nepoužije, neboť ve zmíněné věci již nebyla právní ustanovení přiznávající pravomoc k přijetí aktu (za účelem nahrazení zrušeného aktu) součástí právního řádu EU, zatímco v tomto případě nebyl právní základ zrušen a jedinou změnou je, že pravomoc je svěřena Komisi (34).

(100)

Pokud je o legitimní očekávání, je třeba připomenout, že legálnost antidumpingového nařízení musí být posuzována ve světle objektivních norem práva Unie, nikoli ve světle rozhodovací praxe, a to ani v případě, že taková praxe existuje (což není tento případ). Předchozí praxe Komise, quod non, tedy nemůže vést ke vzniku legitimního očekávání: podle ustálené judikatury Soudního dvora může legitimní očekávání vzniknout pouze tehdy, pokud orgány poskytly konkrétní ujištění, jež by umožnila zúčastněné straně oprávněně dovodit, že orgány Unie budou jednat určitým způsobem (35). FESI ani obuvnická koalice se nepokusily prokázat, že v tomto případě byla tato ujištění poskytnuta. To platí tím spíše, že dřívější praxe, která byla v této souvislosti zmíněna, neodpovídá skutkové a právní situaci tohoto případu, přičemž rozdíly mohou být vysvětleny právě odlišnou skutkovou a právní situací tohoto případu.

(101)

Tento případ se liší v následujících aspektech: protiprávnost, kterou Soudní dvůr zjistil, se nedotýká zjištění ohledně dumpingu, újmy a zájmu Unie, potažmo tedy principu uvalení cla, ale pouze příslušné celní sazby. V předešlých případech, v nichž byl akt zrušen a na které se zúčastněné strany odvolávají, se naopak jednalo o samotná zjištění ohledně dumpingu, újmy a zájmu Unie. Orgány jsou tudíž oprávněny přepočítat přesnou celní sazbu pro dotčené vyvážející výrobce.

(102)

V tomto případě konkrétně nebylo vůbec nutné od zúčastněných stran požadovat dodatečné informace. Komise měla naopak posoudit informace, které jí byly již dříve předloženy, které však před přijetím nařízení (ES) č. 1472/2006 neposuzovala. Dřívější praxe týkající se jiných případů však v žádném případě, jak je uvedeno v 99. bodě odůvodnění, neposkytuje přesnou a bezpodmínečnou záruku ve vztahu k tomuto případu.

(103)

V neposlední řadě je třeba poznamenat, že všechny strany, proti nimž je řízení vedeno, tedy dotčení vyvážející výrobci, stejně jako strany řízení vedených před Soudním dvorem, a sdružení, které jednu z těchto stran zastupuje, byly informovány, a to cestou poskytnutí informací o relevantních skutečnostech, na jejichž základě Komise hodlá toto posouzení zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuálního zacházení přijmout. Jejich právo na obhajobu je tedy zachováno. V této souvislosti je zejména třeba poznamenat, že dovozci, kteří nejsou ve spojení, práva na obhajobu v rámci antidumpingového řízení nepožívají, jelikož tato řízení nejsou vedena proti nim.

(104)

Pokud jde o tvrzení, že dotčená opatření pozbyla platnosti dne 31. března 2011, nevidí Komise důvod, proč by skutečnost, že opatření pozbylo platnosti, měla jakkoli ovlivnit právo Komise na přijetí nového aktu, který by zrušený akt nahradil na základě rozsudku zrušujícího původní akt. Podle judikatury uvedené v 15. bodě odůvodnění by správní řízení mělo být obnoveno od okamžiku, kdy nastala protiprávnost. Komise šetření znovu otevřela právě od tohoto okamžiku, aby mohla posoudit, zda mělo být žádostem o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které nebyly posouzeny, vyhověno a zda je případně v souvislosti s tím splatná nižší sazba cla (což by pak těmto dotčeným společnostem umožnilo požádat prostřednictvím jejich příslušných celních orgánů o vrácení přeplatku těchto cel i s úroky (36)). Oznámení o pozbytí platnosti, kterým se řízení oficiálně ukončuje, nemůže mít za následek to, že je daným společnostem odepřeno právo na přezkum jejich žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení; toto právo jim koneckonců náleží v průběhu šetření, jak uznal Soudní dvůr ve věci C&J Clark  (37). Šetření bylo proto dne 17. března 2016 znovu otevřeno a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení bude ukončeno tímto nařízením.

(105)

FESI a obuvnická koalice rovněž uvedly, že postup přijatý pro opětovné otevření šetření a zpětné uložení cla představuje zneužití pravomocí Komisí a porušuje SFEU. FESI a obuvnická koalice v tomto ohledu uvádí, že Komise nemá pravomoc zasahovat do ustanovení čl. 236 odst. 1 celního kodexu Společenství zabraňováním vrácení antidumpingových cel. Tvrdily, že bylo povinností vnitrostátních celních orgánů vyvodit důsledky ze zneplatnění cla a že by rovněž měly být povinny proplatit antidumpingová cla, která byla Soudním dvorem prohlášena za neplatná.

(106)

V tomto ohledu FESI a obuvnická koalice tvrdily, že čl. 14 odst. 3 základního nařízení neumožňuje Komisi odchýlit se od článku 236 celního kodexu Společenství, neboť oba právní předpisy náleží ke stejnému právnímu řádu a základní nařízení nelze považovat za lex specialis celního kodexu Společenství.

(107)

Kromě toho tytéž strany dále tvrdily, že čl. 14 odst. 3 základního nařízení neodkazuje na článek 236 celního kodexu Společenství a pouze stanoví, že Komise může přijmout zvláštní ustanovení, nikoli však odchylky od celního kodexu Společenství.

(108)

V reakci na tuto otázku je třeba zdůraznit, že čl. 14 odst. 1 základního nařízení neumožňuje automatickou použitelnost pravidel upravujících celní předpisy Unie na uložení individuálních antidumpingových cel (38). Ustanovení čl. 14 odst. 3 základního nařízení spíše dává orgánům Unie právo provést pravidla upravující celní předpisy Unie a, je-li to nezbytné a užitečné, stanovit jejich použitelnost (39).

(109)

Takové provedení nevyžaduje úplné uplatňování všech ustanovení celních předpisů Unie. V čl. 14 odst. 3 základního nařízení je výslovně uvedeno zvláštní ustanovení týkající se společné definice pojmu původ, což je dobrým příkladem případu, kdy dochází k odchýlení od ustanovení celních předpisů Unie. Na tomto základě Komise využila pravomocí vyplývajících z čl. 14 odst. 3 základního nařízení a vyžadovala, aby vnitrostátní celní orgány dočasně upustily od případného vrácení cla. To nezpochybňuje výlučnou pravomoc, kterou mají vnitrostátní celní orgány, pokud jde o spory týkající se celního dluhu: rozhodovací pravomoci přísluší celním orgánům členských států. Celní orgány členských států nicméně rozhodují na základě závěrů Komise ohledně žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, zda by clo mělo být vráceno či nikoli.

(110)

Takže zatímco platí, že celní předpisy Unie neumožňují vytvoření překážky pro vrácení omylem zaplacených cel, žádné takové paušalizující prohlášení nelze učinit, pokud jde o vrácení antidumpingových cel. V souladu s tíma s ohledem na nutnost chránit vlastní zdroje Unie vůči neodůvodněným žádostem o vrácení cla a na související potíže, k nimž by vedlo pozdější řešení neodůvodněných případů vrácení cla, se musela Komise dočasně odchýlit od celních předpisů Unie tím, že využila svých pravomocí podle čl. 14 odst. 3 základního nařízení.

(111)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že v rozporu s článkem 296 SFEU Komise neposkytla náležité odůvodnění a neuvedla právní základ, podle něhož bylo clo znovu uloženo se zpětnou působností, a proto bylo dovozcům dotčeným stávajícím provedením odepřeno vrácení cla. V souladu s tím FESI a obuvnická koalice uvedly, že Komise porušila právo na účinnou soudní ochranu zúčastněných stran.

(112)

Rovněž společnost SIEMES, jeden z dovozců, kteří po poskytnutí informací zaslali své připomínky, tvrdila, že prováděcí nařízení Komise neobsahuje přiměřené odůvodnění, což je v rozporu s článkem 296 SFEU, avšak nevysvětlila toto tvrzení podrobněji. Na podporu svého tvrzení tato strana odkázala na rozsudek ve věci Yuanping Changyuan Chemicals v. Rada, T-310/12 (40).

(113)

Komise se domnívá, že rozsáhlá právní zdůvodnění uvedená v obecném informačním dokumentu a v tomto nařízení, včetně odkazů na právní základy tohoto nařízení, toto nařízení řádně odůvodňují.

(114)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že náprava již neplatných opatření se zpětnou působností porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání. Federace FESI tvrdila, zaprvé, že strany včetně dovozců získaly jistotu, že opatření pozbyla platnosti dne 31. března 2011, a že vzhledem k době, která uplynula od původního šetření, mohly mít strany oprávněné očekávání, že původní šetření nebude obnoveno ani znovu otevřeno. Obdobně mohli mít čínští a vietnamští vyvážející výrobci oprávněné očekávání, že jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, jež poskytli v původním šetření, Komise již nepřezkoumá, a to na základě pouhé skutečnosti, že tyto žádosti nebyly posouzeny v tříměsíční lhůtě platné během původního šetření.

(115)

Pokud jde o legitimní očekávání zúčastněných stran, že antidumpingová opatření pozbyla platnosti a že šetření již nebude znovu otevřeno, odkazuje se na 104. bod odůvodnění, který se těmito tvrzeními podrobně zabýval.

(116)

Pokud jde o legitimní očekávání čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, že jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení nebudou přezkoumány, odkazuje se na 99. bod odůvodnění, v němž je tato otázka rovněž řešena v souvislosti s judikaturou Soudního dvora v této oblasti.

(117)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že uložení antidumpingových opatření se zpětnou působností představuje i) diskriminaci dovozců dotčených stávajícím provedením ve srovnání s dovozci dotčenými provedením rozsudků Brosmann a Aokang uvedených v 6. bodě odůvodnění, jimž bylo vráceno clo zaplacené z dovozu obuvi od pěti vyvážejících výrobců dotčených těmito rozsudky, a ii) diskriminaci vyvážejících výrobců dotčených stávajícím provedením ve srovnání s pěti vyvážejícími výrobci dotčenými rozsudky Brosmann a Aokang, na které nebylo uvaleno žádné clo na základě prováděcího rozhodnutí 2014/149/EU.

(118)

Pokud jde o tvrzení týkající se diskriminace, Komise nejprve připomíná požadavky pro diskriminaci uvedené v 87. bodě odůvodnění.

(119)

Dále je třeba uvést, že rozdíl mezi dovozci dotčenými stávajícím provedením a dovozci dotčenými provedením rozsudků Brosmann a Aokang je ten, že ve druhém případě se dovozci rozhodli napadnout nařízení (ES) č. 1472/2006 před Tribunálem, zatímco v prvním případě nikoli.

(120)

Rozhodnutí přijaté některým z orgánů Unie, které nebylo svým adresátem ve lhůtě stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU zpochybněno, se vůči němu stává pravomocným. Toto pravidlo je založené zejména na úvaze, že hlavním účelem časového omezení je, že lhůty, ve kterých musí být soudní řízení zahájeno, slouží k zajištění právní jistoty tím, že brání tomu, aby opatření Unie, která mají právní následky, mohla být donekonečna zpochybňována (41).

(121)

Tato procesní zásada práva Unie nutně vytváří dvě skupiny: skupinu těch, kteří zpochybnili opatření Unie a kteří mohli ve výsledku získat výhodné postavení (jako společnost Brosmann a další čtyři vyvážející výrobci), a skupinu těch, kteří tak neučinili. To však neznamená, že Komise s oběma stranami zacházela nerovně a dopustila se porušení zásady rovného zacházení. Potvrzení toho, že jedna strana spadá do druhé kategorie z důvodu vědomého rozhodnutí nezpochybnit opatření Unie, tuto skupinu nediskriminuje.

(122)

Všechny zúčastněné strany tedy vždy požívaly ze strany soudů Unie soudní ochranu.

(123)

Pokud jde o údajnou diskriminaci vyvážejících výrobců dotčených stávajícím provedením, na které nebylo uvaleno žádné clo na základě prováděcího rozhodnutí 2014/149/EU, je třeba poznamenat, že rozhodnutí Rady opětovně neuložit clo bylo jasně přijato s ohledem na zvláštní okolnosti konkrétní situace, jež panovala v okamžiku, kdy Komise předložila svůj návrh na opětovné uložení tohoto cla, a zejména na základě skutečnosti, že dotčené antidumpingové clo již bylo vráceno, a to vzhledem k tomu, že původní sdělení dluhu dotčenému dlužníkovi bylo v návaznosti na rozsudky Brosmann a Aokang vzato zpět. Podle Rady vedlo toto vrácení cla ke vzniku legitimního očekávání u dotčených dovozců. Jelikož, pokud jde o ostatní dovozce, k žádnému srovnatelnému vrácení cla nedošlo, nejsou s těmito dovozci, na něž se vztahuje rozhodnutí Rady, ve srovnatelné situaci.

(124)

V každém případě skutečnost, že se Rada rozhodla jednat určitým způsobem s ohledem na konkrétní okolnosti případu, který jí byl předložen, nemůže zavazovat Komisi k provedení jiného rozsudku přesně stejným způsobem.

(125)

FESI a obuvnická koalice kromě toho tvrdily, že Komise nemá pravomoc k přijetí nařízení o uložení antidumpingového cla se zpětnou působností ve stávajícím provádění a že tato pravomoc v každém případě přísluší Radě. Toto tvrzení vycházelo z argumentu, že pokud je šetření obnoveno od okamžiku, v němž nastala protiprávnost, měla by se rovněž použít stejná pravidla jako pravidla platná během původního šetření, v němž konečná opatření přijala Rada. Tyto strany tvrdily, že v souladu s článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014 ze dne 15. ledna 2014, kterým se mění některá nařízení týkající se společné obchodní politiky, pokud jde o postupy přijímání určitých opatření (rovněž nazývaného „nařízení o souhrnném aktu o obchodu I“) (42), se nový postup rozhodování v oblasti společné obchodní politiky v tomto kontextu nepoužije, jelikož před vstupem nařízení o souhrnném aktu o obchodu I v platnost Komise i) již přijala akt (prozatímní nařízení), ii) konzultace vyžadované podle nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, byly zahájeny a uzavřeny a iii) Komise již přijala návrh nařízení Rady o přijetí konečných opatření. Na tomto základě dospěly tyto strany k závěru, že by se měly použít postupy rozhodování platné před vstupem nařízení o souhrnném aktu o obchodu I v platnost.

(126)

Uvedené tvrzení se však zaměřuje na datum zahájení šetření (což je opravdu důležité v souvislosti s dalšími věcnými změnami základního nařízení), avšak opomíjí skutečnost, že nařízení (EU) č. 37/2014 používá jiné kritérium (tj. zahájení postupu pro přijímání opatření). Postoj FESI a obuvnické koalice je tudíž založen na nesprávném výkladu přechodného pravidla v nařízení (EU) č. 37/2014.

(127)

Vzhledem k odkazu v článku 3 nařízení (EU) č. 37/2014 na „již zahájené postupy přijímání opatření“, který stanoví přechodná pravidla pro změny postupů rozhodování pro přijímání antidumpingových opatření, a s ohledem na význam pojmu „postup“ v základním nařízení u šetření, jež bylo zahájeno před vstupem nařízení (EU) č. 37/2014 v platnost, avšak Komise u něj nezahájila konzultace s příslušným výborem s cílem přijmout opatření před tímto vstupem v platnost, se na postup přijímání uvedených antidumpingových opatření skutečně uplatňují nová pravidla. Totéž platí pro řízení, v nichž byla opatření uložena na základě starých pravidel a nadešel čas na jejich přezkum, nebo pro opatření, u nichž bylo uloženo prozatímní clo na základě starých pravidel, avšak v době, kdy vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 37/2014, nebyl ještě zahájen postup pro přijetí konečných opatření. Jinými slovy, nařízení (EU) č. 37/2014 se uplatňuje na konkrétní „postup přijímání“, a nikoli na celé období daného šetření nebo dokonce řízení.

(128)

Sporné nařízení bylo přijato v roce 2006. Příslušným právním předpisem použitelným na toto řízení je nařízení (EU) 2016/1036. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(129)

Pokud jde o společnosti Clarks et al, bylo nejprve vzneseno tvrzení, že Komise neměla žádný právní základ pro prošetření žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení podaných vyvážejícími výrobci v původním šetření. Společnosti Clarks et al tvrdily, že řízení, které bylo ukončeno uplynutím platnosti opatření dne 31. března 2011, nebylo rozsudkem ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14 zneplatněno, a že je tudíž nelze znovu otevřít.

(130)

V odpovědi na tuto připomínku Komise odkazuje na vysvětlení uvedené v 99. až 104. bodě odůvodnění.

(131)

Společnosti Clarks et al zadruhé tvrdily, že současné řízení je v rozporu se zásadou zákazu zpětné působnosti a zásadou právní jistoty, zakotvenými v článku 10 základního nařízení. Podobně tvrdil rovněž další dovozce obuvi, společnost SIEMES, že pro uložení antidumpingových cel se zpětnou platností již neexistoval žádný právní základ, a odkázal na judikaturu, a sice na věc Industrie des poudres sphériques v. Rada  (43), C-458/98 P, a na předchozí praxi Komise v tomto ohledu.

(132)

Pokud jde o tvrzení týkající se zpětné působnosti založené na článku 10 základního nařízení a článku 10 antidumpingové dohody WTO, stanoví se v čl. 10 odst. 1 základního nařízení, který se řídí zněním článku 10.1 antidumpingové dohody WTO, že prozatímní opatření a konečné antidumpingové clo se uplatní pouze na výrobky, které jsou propuštěny do volného oběhu po dni, k němuž vstoupí v platnost opatření přijatá podle čl. 7 odst. 1 nebo případně čl. 9 odst. 4 základního nařízení. V tomto případě se předmětná antidumpingová cla uplatní pouze na výrobky, které byly propuštěny do volného oběhu poté, co vstoupilo v platnost prozatímní nařízení přijaté podle čl. 7 odst. 1 základního nařízení a sporné (konečné) nařízení přijaté podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení. Zpětná působnost ve smyslu čl. 10 odst. 1 základního nařízení nicméně zahrnuje pouze stav, kdy zboží vstoupilo do volného oběhu dříve, než byla přijata opatření, jak vyplývá jednak ze znění samotného ustanovení, jednak i z výjimky, kterou stanoví čl. 10 odst. 4 základního nařízení.

(133)

Komise rovněž podotýká, že v tomto případě k narušení zásady zpětné působnosti ani k narušení právní jistoty a legitimního očekávání nedošlo.

(134)

Co se zpětné působnosti týče, judikatura Soudního dvora při posuzování toho, zda se u určitého opatření jedná o zpětnou působnost, rozlišuje mezi uplatněním nového pravidla na stav, který se stal konečným (označovaný také jako existující nebo konečný právní stav), a stavem, který nastal dříve, než nové pravidlo vstoupilo v platnost, ale nejde ještě o konečný stav (označovaný také jako dočasný stav).

(135)

V tomto případě se stav týkající se dovozu dotčených výrobků, který nastal v době použitelnosti nařízení (ES) č. 1472/2006, dosud nestal konečným, neboť antidumpingové clo na tento dovoz nebylo v důsledku zrušení sporného nařízení zatím stanoveno s konečnou platností. Současně byli dovozci obuvi upozorněni, že takové clo může být uvaleno, a to zveřejněním oznámení o zahájení a vyhlášením prozatímního nařízení. Podle ustálené judikatury soudů Unie nemohou hospodářské subjekty nabýt legitimního očekávání dříve, než nabude konečné účinnosti akt, který orgány za účelem uzavření správního řízení přijaly.

(136)

Účinky tohoto nařízení jsou okamžité a vztahují se na budoucí důsledky pokračujícího stavu: vnitrostátní celní orgány vybírají clo na obuv. V důsledku žádostí o vrácení cla, o kterých doposud nebylo s konečnou platností rozhodnuto, se jedná o pokračující stav. Toto nařízení stanoví celní sazbu, která se na uvedený dovoz použije, a upravuje tedy budoucí důsledky pokračujícího stavu.

(137)

V každém případě, i kdyby nastala zpětná působnost ve smyslu práva Unie – což není tento případ – byla by taková zpětná působnost každopádně odůvodněná, a to z následujících důvodů:

(138)

Hmotná pravidla práva Unie mohou upravovat stav, který nastal před jejich vstupem v platnost, jestliže z jejich znění, účelu nebo celkového pojetí jasně vyplývá, že jim takový účinek musí být přiznán. Jmenovitě ve věci Società agricola fattoria alimentare (SAFA), C-337/88, soud rozhodl, že: „zásada právní jistoty sice obecně brání tomu,aby časová působnost právního aktu Společenství byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení, avšak může tomu být výjimečně jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob“ (44).

(139)

V tomto případě je účelem zajistit soulad s povinností Komise podle článku 266 SFEU. Vzhledem k tomu, že soud v rozsudcích uvedených v 12. bodě odůvodnění shledal protiprávnost pouze ve vztahu ke stanovení příslušné celní sazby, a nikoli ve vztahu k uložení opatření jako takových (tedy nikoli ve vztahu ke zjištěním ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie), nemohli dotčení vyvážející výrobci nabýt legitimního očekávání, že nebude uloženo žádné konečné antidumpingové opatření. V důsledku toho nemůže být uložení takového opatření – dokonce ani v případě, pokud by působilo zpětně, což není tento případ – vykládáno jako porušení legitimního očekávání.

(140)

Společnosti Clarks et al zatřetí tvrdily, že by bylo diskriminační a v rozporu s článkem 266 SFEU opětovně uložit antidumpingové clo 70 dotčeným vyvážejícím výrobcům, neboť v návaznosti na rozsudky Brosmann a Aokang žádné antidumpingové clo opětovně uloženo nebylo.

(141)

Toto tvrzení je neopodstatněné. Dovozci, kteří dováželi zboží od společnosti Brosmann a dalších čtyř vyvážejících výrobců, na které se vztahovaly rozsudky ve věcech C-247/10 P a C-249/10 P, se nacházejí v odlišné skutkové a právní situaci, neboť se jejich vyvážející výrobci rozhodli napadnout sporné nařízení a bylo jim vráceno clo, které zaplatili, a tudíž jsou chráněni ustanovením čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství. Nikdo další dotčené nařízení nenapadl a nikomu dalšímu nebylo zaplacené clo vráceno. V tomto ohledu viz rovněž 118. až 122. bod odůvodnění.

(142)

Společnosti Clarks et al začtvrté tvrdily, že existuje několik procesních nesrovnalostí vyplývajících z tohoto šetření. Především tvrdily, že dotčení vyvážející výrobci již nemusí být s to poskytnout smysluplné připomínky nebo předložit další důkazy na podporu svých žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, které podali před několika lety. Je například možné, že společnosti již neexistují nebo že příslušné dokumenty již nejsou k dispozici.

(143)

Společnosti Clarks et al kromě toho tvrdily, že na rozdíl od situace během původního šetření by opatření Komise de facto a de jure měla dopad pouze na dovozce, jelikož nemají možnost poskytnout smysluplné informace a nemohou od svých dodavatelů vyžadovat, aby spolupracovali s Komisí.

(144)

Komise podotýká, že žádné ustanovení základního nařízení neukládá Komisi povinnost, aby vyvážejícím společnostem, které žádají o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, umožnila doplnit chybějící věcné informace. Připomíná se, že, jak je stanoveno v 88. bodě odůvodnění, leží důkazní břemeno v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení žádá. Právo na slyšení se týká posouzení těchto skutečností, avšak nezahrnuje právo na opravu neúplných informací. V opačném případě by vyvážející výrobce mohl posouzení donekonečna protahovat tím, že by informace předkládal postupně.

(145)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise nemá povinnost vyžádat si od vyvážejících výrobců doplnění jejich žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Jak je uvedeno v 84. bodě odůvodnění, Komise může založit své posouzení na informacích poskytnutých vyvážejícím výrobcem. V každém případě však dotčení vyvážející výrobci Komisí provedené posouzení jejich žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení nezpochybnili a nespecifikovali dokumenty ani osoby, na které se nadále nemohou odvolat. Toto tvrzení je tedy natolik abstraktní, že orgány nemohou tyto obtíže při posuzování žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení brát v úvahu. Vzhledem k tomu, že se uvedený argument zakládá na spekulacích a není podložen přesnými údaji o tom, které dokumenty a osoby již nejsou k dispozici a jak jsou tyto dokumenty a osoby pro posouzení žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení relevantní, je tento argument zamítnut.

(146)

Pokud jde o tvrzení, že by dovozce neměl žádnou možnost poskytnout smysluplné informace, uvádí Komise následující: zaprvé, dovozci nepožívají práva na obhajobu, jelikož antidumpingová opatření nejsou zaměřena vůči nim, ale vůči vyvážejícím výrobcům. Zadruhé, dovozci měli příležitost vyjádřit se k této otázce již v průběhu správního řízení, které předcházelo přijetí sporného nařízení. Zatřetí, pokud se dovozci domnívali, že došlo v tomto ohledu k nesrovnalosti, měli přijmout nezbytná smluvní ujednání se svými dodavateli, a zajistit tak, že budou mít k dispozici nezbytnou dokumentaci. Proto musí být uvedené tvrzení zamítnuto.

(147)

Společnosti Clarks et al zapáté tvrdily, že Komise neposoudila, zda by uložení antidumpingových cel bylo v zájmu Unie, a argumentovaly, že tato opatření by byla proti zájmu Unie, protože i) opatření již měla zamýšlený účinek, když byla poprvé uložena; ii) opatření by nepřinesla výrobnímu odvětví Unie další prospěch; iii) opatření by neměla vliv na vyvážející výrobce a iv) opatření by znamenala pro dovozce v Unii významné náklady.

(148)

Tento případ se týká pouze žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení, protože to je jediný bod, u kterého soudy Unie zjistily právní chybu. Pokud jde o zájem Unie, posouzení obsažené v nařízení (ES) č. 1472/2006 zůstává zcela v platnosti. Navíc je toto opatření odůvodněné za účelem ochrany finančních zájmů Unie.

(149)

Společnosti Clarks et al zašesté tvrdily, že by antidumpingové clo, pokud by bylo opětovně uloženo, již nebylo možné vybírat, neboť promlčecí lhůta podle čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství (nyní čl. 103 odst. 1 celního kodexu Unie) vypršela. Podle společností Clarks et al by tento stav představoval zneužití pravomoci ze strany Komise.

(150)

Komise připomíná, že podle čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství nebo čl. 103 odst. 1 celního kodexu Unie se promlčecí lhůta nevztahuje na případy podání odvolání podle článku 243 celního kodexu Společenství nebo čl. 44 odst. 2 celního kodexu Unie, jak je tomu ve všech přítomných případech, které se týkají odvolání na základě článku 236 celního kodexu Společenství nebo článku 119 celního kodexu Unie. Odvolání ve smyslu čl. 103 odst. 3 celního kodexu Unie podle objasnění v čl. 44 odst. 2 téhož nařízení má rozsah od původního napadení rozhodnutí vnitrostátních celních orgánů ukládajících clo až po konečný rozsudek vnitrostátního soudu, včetně případné žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Období tří let se následně přerušuje ode dne podání napadení.

(151)

Společnosti Clarks et al nakonec tvrdily, že po uplynutí platnosti odst. 15 písm. a) bodu ii) protokolu o přistoupení Číny k WTO dne 11. prosince 2016 nemůže Komise již vycházet z metodiky používané ke stanovení běžné hodnoty pro čínské vývozce v původním šetření (tj. metodiky „srovnatelné země“ podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení).

(152)

Sporné nařízení bylo přijato v roce 2006. Příslušným právním předpisem použitelným na toto řízení je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(153)

Kromě toho společnost SIEMES tvrdila, že délka řízení ve vztahu k její probíhající žádosti o vrácení antidumpingových cel u německých celních orgánů porušuje právo na řádnou správu podle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie. Zaprvé Komise poznamenává, že rozhodnutí o vrácení antidumpingových cel spadají do pravomoci vnitrostátních celních orgánů členských států. Zadruhé Komise z poskytnutých informací vyrozuměla, že žádost společnosti SIEMES o vrácení cla ze dne 19. března 2012 byla zamítnuta, protože rozsudek, na jehož základě byla uvedená žádost o vrácení cla podána, byl omezen na společnosti Brosmann a Aokang. Rozsudek neměl žádný účinek vůči ostatním vyvážejícím výrobcům v Číně a Vietnamu. Teprve dne 4. února 2016 prohlásil Soudní dvůr ve spojených věcech C & J Clark International Limited, C-659/13, a Puma SE, C-34/14, sporné nařízení za neplatné, pokud jde o všechny vyvážející výrobce dotčeného výrobku (viz 12. bod odůvodnění). Až v tomto okamžiku se rozsudek Soudního dvora vztahoval na společnost SIEMES, která o tom byla řádně informována dopisem německých celních orgánů ze dne 7. září 2016. Komise provedla rozsudek vůči celé řadě vyvážejících výrobců, jak je popsáno v 18. až 38. bodě odůvodnění, a rovněž vůči dovozcům, kteří u německých celních orgánů podali žádost o vrácení cla. Komise konkrétně v případě dovozu, jehož se týkaly žádosti o vrácení cla oznámené Komisi německými celními orgány v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 (odkazuje se na 30. bod odůvodnění), plně dodržela osmiměsíční lhůtu k provedení uvedenou v čl. 1 odst. 2 zmíněného nařízení. Komise proto nesouhlasí s tvrzením, že tento postup porušil zásadu řádné správy. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(154)

S přihlédnutím ke vzneseným připomínkám a na základě jejich analýzy učinila Komise závěr, že zbytkové antidumpingové clo použitelné pro Čínu a Vietnam, tj. 16,5 % a 10 %, by mělo být opětovně uloženo, a to po dobu použitelnosti sporného nařízení.

(155)

Jak je uvedeno v 28. bodě odůvodnění, pozastavila Komise posouzení společností uvedených v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/423, dokud dovozce požadující vrácení cla od vnitrostátních celních orgánů nesdělí Komisi názvy a adresy vyvážejícího výrobce (vyvážejících výrobců), od kterého (kterých) příslušní obchodníci nakupovali obuv, nebo v případě, že není doručena odpověď v uvedeném období, do uplynutí lhůty stanovené Komisí pro poskytnutí těchto informací.

(156)

V článku 3 nařízení (EU) 2017/423 Komise ukládá příslušným vnitrostátním celním orgánům, aby nevracely vybraná cla, dokud Komise nedokončí posouzení příslušných žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení.

(157)

Na základě toho, jak je uvedeno ve 29. bodě odůvodnění, se přihlásily společnosti Pentland Brands Ltd., Puma UK Ltd. a Deichmann Shoes UK Ltd a poskytly informace o svých dodavatelích. Žádosti uvedených dodavatelů o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení přezkoumala Komise v tomto nařízení. Z toho vyplývá, že Komise dokončila posouzení situace společností uvedených v příloze III nařízení (EU) 2017/423. U společností uvedených v příloze III prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/423 tedy Komise nemá žádný záznam o tom, že by tyto společnosti během původního šetření předložily jakýkoli formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Příslušným žádostem dovozců o vrácení cla by proto nemělo být vyhověno, neboť sporné nařízení nebylo zrušeno v souvislosti s nimi. V zájmu přehlednosti převzala Komise přílohu III nařízení (EU) 2017/423 jako přílohu VI tohoto nařízení.

(158)

Dotčení vyvážející výrobci, dovozci, kterých se týkalo oznámení německých a nizozemských celních orgánů, dovozci, kteří se přihlásili a předložili názvy a adresy svých příslušných dodavatelů v Číně a/nebo Vietnamu, a rovněž všechny ostatní strany, které se přihlásily, byli informováni o podstatných skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr doporučit, aby bylo 70 dotčeným vyvážejícím výrobcům opětovně uloženo konečné antidumpingové clo z vývozu. Byla jim dána lhůta na předložení stanovisek k poskytnutým informacím.

(159)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

—

„sportovní obuví“ se rozumí obuv ve smyslu poznámky k položkám 1 ke kapitole 64 přílohy I nařízení Komise (ES) č. 1719/2005 (47),

—

„obuví, která se vyrábí speciální technologií,“ se rozumí obuv, jejíž cena CIF za jeden pár činí nejméně 7,5 EUR, určená pro sportovní použití, s jednoduchou nebo vícevrstvou litou podešví, bez vstřikování, vyráběná ze syntetických materiálů speciálně určených k tlumení nárazů způsobených vertikálními nebo laterálními pohyby, a s technickými prvky, například hermeticky uzavřenými polštářky naplněnými plynem nebo kapalinou, mechanickými komponenty, které tlumí nebo neutralizují nárazy, nebo materiálů jako například polymery s nízkou hustotou, kódů KN ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98,

—

„obuví s ochrannou špičkou“ se rozumí obuv mající ochrannou špičku a odolnost proti nárazu alespoň 100 joulů (48) kódů KN: ex 6403 30 00 (49), ex 6403 51 11, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 91, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 11, ex 6403 59 31, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 91, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 11, ex 6403 99 31, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00,

—

„pantofli a ostatní domácí obuví“ se rozumí obuv kódu KN ex 6405 10 00.