(1)

Nařízení (EU) č. 1380/2013 stanoví povinnost vykládky všech druhů úlovků podléhajících omezení odlovů a ve Středozemním moři i některých druhů úlovků podléhajících minimální velikosti („povinnost vykládky“). Ustanovení čl. 15 odst. 1 uvedeného nařízení se vztahuje na rybolovné činnosti, k nimž dochází ve vodách Unie nebo které mimo vody Unie ve vodách, které nespadají pod svrchovanost nebo jurisdikci třetích zemí, provádějí rybářská plavidla Unie.

(2)

Nařízení Rady (ES) č. 1386/2007 (2) stanoví ochranná a donucovací opatření v oblasti upravené předpisy Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (NAFO) (3), k níž Unie přistoupila v roce 1978. Některá ochranná a donucovací opatření NAFO stanoví povinnost výmětů úlovků a vedlejších úlovků určitých druhů, na něž by se měla uplatnit povinnost vykládky.

(3)

V čl. 15 odst. 2 nařízení (EU) č. 1380/2013 se Komisi svěřuje pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem provedení mezinárodních závazků v právu Unie, a to zejména včetně výjimek z povinnosti vykládky.

(4)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/98 (4) stanoví výjimky z povinnosti vykládky, jež se od 1. ledna 2015 uplatňují na úlovky a vedlejší úlovky huňáčka severního, které musí být odstraněny v rámci ochranných a donucovacích opatření NAFO.

(5)

Nejpozději od 1. ledna 2017 se povinnost vykládky uplatní na další druhy charakteristické pro daný rybolov, včetně druhů ulovených v oblasti upravené předpisy NAFO.

(6)

Podle článku 5 ochranných a donucovacích opatření NAFO některé populace ulovené v oblasti upravené předpisy NAFO podléhají omezení odlovů, s výjimkou populace krevety severní v oblasti NAFO divize 3M, jejíž řízení se provádí přidělením intenzity rybolovu.

(7)

Článek 6 ochranných a donucovacích opatření NAFO stanoví omezení vedlejších úlovků uchovávaných na palubě u populací podléhajících omezením odlovu nebo intenzity rybolovu, pokud se tyto populace loví jako vedlejší úlovky v rámci jiných druhů rybolovu. Ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. d) ochranných a donucovacích opatření NAFO, provedené čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1386/2007, uvádí, že pokud se uplatní zákaz rybolovu, je množství druhů zařazených do vedlejších úlovků uchovávaných na palubě omezeno na nejvýše 1 250 kg nebo 5 %, pokud tento procentní podíl odpovídá většímu množství.

(8)

Článek 14 ochranných a donucovacích opatření NAFO, provedený článkem 10 nařízení (ES) č. 1386/2007, stanoví, že žádné plavidlo neuchovává na palubě ryby, jež nedosahují minimální stanovené velikosti, a že takové ryby se okamžitě vrací zpět do moře.

(9)

Příloha I.A ochranných a donucovacích opatření NAFO každoročně uvádí tabulku s kvótami pro všechny populace podléhající omezením odlovu.

(10)

Články 5, 6 a 14 ochranných a donucovacích opatření NAFO společně zavádějí povinnost pouštět jako výmět úlovky ulovené nad rámec stanovených omezení úlovků nebo vedlejších úlovků. Pokud jde o plavidla Unie, jež loví v oblasti upravené předpisy NAFO, jedná se o tyto druhy rybolovu v působnosti NAFO: tresky obecné (v divizích 2J3KL, 3M, 3NO), platýse protaženého (v divizích 3L a 3NO), platýse atlantského (v divizích 3M a 3LNO), kalmara tryskového (v podoblastech 3 a 4), limandy žlutoocasé (v divizích 3LNO), platýse černého (v divizích 3LMNO), rejnokovitých (v divizích 3LNO), okouníků rodu Sebastes (v divizích 3LN, 3M, 3O a podoblasti 2, divizích 1F a 3K), mníkovce bělavého (v divizích 3NO) a krevety severní (v divizích 3LNO). Je nezbytné vyjasnit, v jakých situacích by povinnost vykládky neměla platit, a zajistit tak, aby Unie splnila své mezinárodní závazky a vytvořila pro rybáře právní jistotu.

(11)

Je třeba opravit vymezení oblasti upravené předpisy NAFO, na niž se mají opatření stanovená nařízením v přenesené pravomoci (EU) 2015/98 uplatňovat, a to v uvedeném nařízení nahrazením výrazu „oblast úmluvy NAFO“ výrazem „oblast upravená předpisy NAFO“.

(12)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/98 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(13)

S ohledem na časový rámec stanovený v čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1380/2013 by toto nařízení mělo vstoupit v platnost ihned po vyhlášení,

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

Kapitola III nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/98 se nahrazuje tímto:

(1)

Chorvatsko dne 1. července 2013 přistoupilo k Evropské unii.

(2)

V rámci příprav na své přistoupení k Evropské unii dne 1. července 2013 Chorvatsko požádalo, aby byl jeho vnitrostátní seznam uznávaných moštových odrůd zařazen do seznamu moštových odrůd, jež obsahují zeměpisné označení a mohou být uváděny na etiketách vín, který byl obsažen v příloze II nařízení Komise (ES) č. 753/2002 (2) a který je v současnosti obsažen v příloze XV nařízení Komise (ES) č. 607/2009 (3). Komise v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1234/2007 (4) sdělila Chorvatsku, že vnitrostátní seznam odrůd není nutné schválit na úrovni Unie a že každý členský stát rozhoduje o svém vlastním seznamu. Komise rovněž Chorvatsku sdělila, že v souladu s praxí uplatněnou při předchozích přistoupeních, a zejména s nařízením Komise (ES) č. 1429/2004 (5), kterým se mění příloha II nařízení (ES) č. 753/2002, bude zařazení názvů moštových odrůd Chorvatska na seznam v příloze XV nařízení (ES) č. 607/2009 provedeno po jeho přistoupení. Na základě těchto informací Chorvatsko tuto žádost ze svého vyjednávacího postoje stáhlo.

(3)

Příloha XV nařízení (ES) č. 607/2009 byla pozměněna nařízením Komise (EU) č. 753/2013 (6) s cílem zahrnout zejména názvy moštových odrůd, které se tradičně používají při uvádění vín vyrobených na území Chorvatska na trh a které obsahují nebo představují označení původu či zeměpisné označení chráněné v Unii, aby mohly být nadále uváděny na etiketách chorvatských vín s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením. Vzhledem k citlivosti této záležitosti pro Slovinsko nebyl v očekávání přijetí postoje sjednaného mezi Chorvatskem a Slovinskem název moštové odrůdy „Teran“, který je homonymem ke slovinskému chráněnému označení původu „Teran“ (PDO-SI-A1581), do uvedeného nařízení začleněn.

(4)

Chorvatsko omezilo svou žádost o povolení používat název moštové odrůdy „Teran“ na vína s chráněným označením původu „Hrvatska Istra“ (PDO-HR-A1652). I přes územní omezení požadovaného povolení a trvalé úsilí Komise se ukázalo, že mezi Chorvatskem a Slovinskem nelze nalézt kompromisní řešení.

(5)

Vzhledem k tomu, že navzdory snahám Komise sladit postoje Chorvatska a Slovinska nedošlo k dohodě, a po ověření informací, které má Komise k dispozici, pokud jde o stávající praxi označování týkající se moštové odrůdy „Teran“, by název této odrůdy měl být zařazen do přílohy XV části A nařízení (ES) č. 607/2009 v souvislosti s chráněným označením původu „Hrvatska Istra“.

(6)

Vzhledem k připomínkám Slovinska ohledně údajného rizika klamání spotřebitele a ve snaze nalézt řešení, které dokáže uspokojit všechny dotčené producenty a získat podporu dotčených členských států, však Komise považuje za vhodné upřesnit podmínky, za nichž může být název odrůdy „Teran“ použit pro označování výrobků s uvedeným označením původu, přičemž zohledňuje podmínky, které má samo Chorvatsko v úmyslu uložit svým producentům.

(7)

Nařízení (ES) č. 607/2009 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Zařazení Chorvatska do přílohy XV části A nařízení (ES) č. 607/2009, pokud jde o používání názvu moštové odrůdy „Teran“, by mělo nabýt účinku k datu jeho přistoupení k EU dne 1. července 2013, jelikož Chorvatsko žádost podalo před tímto datem, tradiční používání názvu „Teran“ jakožto moštové odrůdy pro uvádění vín vyrobených na území Chorvatska na trh bylo v okamžiku přistoupení existující praxí a přijetí tohoto nařízení bylo pouze odloženo do doby, než bude nalezeno řešení prostřednictvím jednání. Ze stejných důvodů by mělo být zavedeno přechodné ustanovení, pokud jde o vína vyrobená před vstupem tohoto nařízení v platnost,

(1)

Ustanovení čl. 10 odst. 10 směrnice 2014/53/EU uvádí, že v případě omezení uvádění do provozu nebo v případě platných požadavků pro povolení používání musí být z informací na obalu možné zjistit členské státy či zeměpisnou oblast členského státu, kde jsou tato omezení uvádění do provozu nebo tyto požadavky na povolení používání v platnosti a že tyto informace musí být doplněny do návodu přiloženého k rádiovému zařízení.

(2)

Podle čl. 10 odst. 10 směrnice 2014/53/EU může Komise přijmout prováděcí akty, které stanoví způsob uvádění informací v souladu s čl. 10 odst. 10.

(3)

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 45 odst. 2 směrnice 2014/53/EU.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro posuzování shody a pro dozor nad trhem v oblasti telekomunikací zřízeného podle článku 45 směrnice 2014/53/EU,

(1)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/2080 (3) byl zahájen prodej sušeného odstředěného mléka prostřednictvím nabídkového řízení.

(2)

Vzhledem k nabídkám obdrženým v jedenáctém dílčím nabídkovém řízení by minimální prodejní cena neměla být pevně stanovena.

(3)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

(1)

Podle čl. 6 odst. 1 společné akce 2008/851/SZBP Rada zmocnila Politický a bezpečnostní výbor k přijímání příslušných rozhodnutí o jmenování velitele sil EU pro vojenskou operaci Evropské unie s cílem přispět k odvrácení, prevenci a potlačení pirátství a ozbrojených loupeží u pobřeží Somálska (dále jen „velitel sil EU“).

(2)

Dne 21. února 2017 přijal Politický a bezpečnostní výbor rozhodnutí (SZBP) 2017/321 (2) o jmenování kontradmirála Rafaela FERNÁNDEZ-PINTADO MUÑOZ-ROJASE velitelem sil EU.

(3)

Velitel operace EU doporučil jmenovat novým velitelem sil EU, který kontradmirála Rafaela FERNÁNDEZ-PINTADO MUÑOZ-ROJASE nahradí od 27. července 2017, kontradmirála Fabia GREGORIHO.

(4)

Vojenský výbor Evropské unie toto doporučení dne 27. června 2017 podpořil.

(5)

Rozhodnutí (SZBP) 2017/321 by proto mělo být zrušeno.

(6)

V souladu s článkem 5 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní vypracovávání a provádění těch rozhodnutí a činností Unie, které mají vliv na obranu,

(1)

Pokud harmonizovaná norma, na niž byl zveřejněn odkaz v Úředním věstníku Evropské unie, zahrnuje jeden nebo více prvků bezpečnostních cílů uvedených v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/35/EU (2), pak u elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí a vyrobených podle této normy platí předpoklad, že splňují příslušné prvky bezpečnostních cílů.

(2)

V červnu 2014 a červenci 2014 vznesly Německo a Norsko formální námitky ohledně normy EN 60335-2-9:2003 „Elektrické spotřebiče pro domácnost a podobné účely – Bezpečnost – Část 2-9: Zvláštní požadavky na grily, opékače topinek a podobné přenosné spotřebiče pro vaření“ ve znění změny A13:2010.

(3)

Ve formálních námitkách Německa a Norska bylo uvedeno, že oddíl 11 („Oteplení“) této normy obsahuje nedostatečná ustanovení ohledně teplotních limitů pro přístupné povrchy nepoužívané k provozu. Konkrétně tato norma umožňuje některé výjimky z teplotních limitů, jelikož výrobci povoluje zdvojnásobit nebo neuplatnit teplotní limit v závislosti na velikosti, konstrukci nebo povrchu spotřebiče a vyžaduje maximálně připojit varovné upozornění nebo štítek. V tomto ohledu požaduje oddíl 7.1 této normy pouze varování na povrchu s nejvyšší teplotou u částí, které limitní hodnoty překračují. Barvy varovných štítků se mohou od mezinárodně uznávaných barev používaných pro varování lišit, což může být pro uživatele matoucí. Kromě toho může taková nejednoznačnost požadavků normy způsobit její vyložení ve smyslu, že u určitých částí daného produktu lze měření nárůstu teploty vynechat, což může mít za následek ignorování nebo zdvojnásobení teplotních limitů platných podle této normy pro celý výrobek. Proto stále přetrvává riziko popálení osob a domácích zvířat a tato norma jako taková by neměla poskytovat předpoklad shody se směrnicí 2014/35/EU.

(4)

Poté, co pracovní skupina směrnice o zařízeních nízkého napětí, což je skupina odborníků z odvětví, společně s členskými státy a zúčastněnými stranami normu EN 60335-2-9:2003 ve znění změny A13:2010 přezkoumala, Komise spolu s většinou odborníků z členských států souhlasila s argumenty vznesenými Německem a Norskem. Následně byl učiněn závěr, že tato norma nesplňuje bezpečnostní cíle stanovené v bodě 1 písm. c) přílohy I směrnice 2014/35/EU ve spojení s bodem 2 písm. b) uvedené přílohy.

(5)

S přihlédnutím k bezpečnostním aspektům, které mají být zdokonaleny, a dokud nebude provedena vhodná revize této normy, zveřejnění odkazu normy EN 60335-2-9:2003 ve znění změny A13:2010 by mělo být v Úředním věstníku Evropské unie doplněno vhodným omezením, v důsledku čehož by využívání určitých částí této normy, na které se toto omezení vztahuje, nedávalo předpoklad shody,

(1)

Normalizace sehrává důležitou úlohu v podpoře strategie Evropa 2020, jak je uvedeno ve sdělení Komise s názvem „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“. Několik stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 zdůraznilo význam dobrovolné normalizace na trzích výrobků nebo služeb, aby byla zajištěna slučitelnost a interoperabilita výrobků a služeb a podpořen technologický rozvoj a inovace.

(2)

Normy mají zásadní význam pro konkurenceschopnost Evropy a pro inovace a pokrok. Jejich význam vyzdvihla Komise v rámci nedávných iniciativ k dokončení jednotného trhu (2) a jednotného digitálního trhu (3), přičemž úloha normalizace a interoperability při vytváření evropské digitální ekonomiky byla posílena i přijetím sdělení o prioritách pro normalizaci IKT pro jednotný digitální trh (4), v němž je vytyčen komplexní strategický a politický přístup k normalizaci pro prioritní technologie IKT, které mají zásadní význam pro dokončení jednotného digitálního trhu.

(3)

Produkty normalizace se v digitální společnosti stávají nepostradatelné pro zajištění interoperability sítí a systémů. Sdělení Komise s názvem „Strategická vize pro evropské normy – další pokroky v posílení a urychlení udržitelného růstu evropského hospodářství do roku 2020“ (5) uznává zvláštní povahu normalizace v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT), v níž se řešení, aplikace a služby často vytvářejí v rámci globálních fór a konsorcií IKT, která se postupně stala vedoucími organizacemi v oblasti tvorby norem IKT.

(4)

Nařízení (EU) č. 1025/2012 se zaměřuje na modernizaci a zlepšení evropského normalizačního rámce. Vytváří systém, s jehož pomocí může Komise rozhodnout o určení nejvýznamnějších a nejšířeji přijímaných technických specifikací IKT vydávaných jinými organizacemi, než jsou evropské, mezinárodní nebo vnitrostátní normalizační organizace. Možnost využívat veškeré technické specifikace IKT při pořizování hardwaru, softwaru a služeb IT umožní interoperabilitu mezi zařízeními, službami a aplikacemi, pomůže orgánům veřejné správy vyhnout se patovým situacím, které nastávají, když veřejný zadavatel nemůže změnit poskytovatele po uplynutí smlouvy o zakázce, jelikož využívá řešení chráněná vlastnickými právy, a podpoří hospodářskou soutěž mezi dodavateli interoperabilních řešení IKT.

(5)

Aby byly technické specifikace IKT způsobilé pro odkazování při zadávání veřejných zakázek, musí splňovat požadavky stanovené v příloze II nařízení (EU) č. 1025/2012. Soulad s těmito požadavky zaručuje veřejným orgánům, že technické specifikace IKT jsou vytvořeny v souladu se zásadami transparentnosti, otevřenosti, nestrannosti a konsensu uznávanými Světovou obchodní organizací v oblasti normalizace.

(6)

Rozhodnutí o určení specifikace IKT se přijímá po konzultaci s Evropskou mnohostrannou platformou pro normalizaci v oblasti IKT zřízenou rozhodnutím Komise 2011/C 349/04 (6), která je doplněna dalšími formami konzultací s odborníky z příslušného odvětví.

(7)

Evropská mnohostranná platforma pro normalizaci v oblasti IKT posoudila a vydala kladné doporučení týkající se určení následujících technických specifikací pro účely odkazování při zadávání veřejných zakázek: „Simple Knowledge Organisation System“ (dále jen „SKOS“) a „Resource Description Framework“ 1.0 a 1.1 (dále jen „RDF 1.0 a 1.1“), které vyvinulo konsorcium World Wide Web Consortium (W3C); „Service Metadata Publisher 1.0“ (dále jen „SMP 1.0“), kterou vyvinula Organizace pro rozvoj strukturovaných informačních standardů (Organization for the Advancement of Structured Information Standards (OASIS)); „MIME-Based Secure Peer-to-Peer Business Data Interchange Using HTTP, Applicability Statement 2“, RFC 4130 (dále jen „AS2“) a „Internationalized Resource Identifiers“ RFC 3987 (dále jen „IRIs“), které vyvinula Komise pro technickou stránku internetu (Internet Engineering Task Force (IETF)); technické specifikace „Data Foundation & Terminology Model“, „PID Information Types API“, „Data Type Registries Model“ a „Practical Policies Recommendations“, které vyvinula nadace Aliance pro výzkumná data (Research Data Alliance (RDA) Foundation). Toto posouzení a doporučení platformy bylo následně postoupeno ke konzultaci odborníkům z příslušného odvětví, kteří potvrdili toto kladné doporučení týkající se určení.

(8)

Technická specifikace „SKOS“, kterou vyvinulo konsorcium W3C, zpřístupňuje neformální systémy organizace znalostí veřejnosti strukturovanou formou online; cílem je organizovat a poskytovat přístup k know-how ohledně významu a provázanosti základních termínů. Datový model „SKOS“ stanoví standardní nízkonákladovou migrační cestu pro přenos stávajících systémů organizace znalostí do sémantického webu. „SKOS“ poskytuje rovněž jednoduchý intuitivní jazyk pro vývoj a sdílení nových systémů organizace znalostí. Lze jej používat samostatně nebo v kombinaci s formálními jazyky reprezentace znalostí, jako je Web Ontology language (OWL).

(9)

„RDF 1.0“, vyvinutý rovněž konsorciem W3C, je standardní model výměny dat na webu s rysy usnadňujícími slučování dat i v případě rozdílných základních schémat a specificky podporuje vývoj schémat v čase, aniž by se museli změnit všichni spotřebitelé dat. „RDF 1.1“ je zdokonalený „RDF 1.0“, který nabízí zpětnou kompatibilitu, používání mezinárodních identifikátorů, zdokonalené využití datových typů a jazykových tagů u literálů a řadu nových serializačních formátů.

(10)

Technická specifikace „SMP 1.0“ vyvinutá organizací OASIS definuje protokol pro zveřejňování metadat služeb v rámci čtyřstranné sítě, v níž si subjekty vyměňují obchodní dokumenty přes služby zprostředkovatelských bran (nazývaných někdy přístupové body). Aby bylo možné úspěšně zaslat obchodní dokument prostřednictvím čtyřstranné sítě, musí být subjekt schopen zjistit kritická metadata o příjemci (koncový bod) obchodního dokumentu, jako jsou typy dokumentů, jež může koncový bod přijímat, a podporované metody přenosu. Příjemce tato metadata zpřístupní ostatním subjektům v síti prostřednictvím služby Service Metadata Publisher. Specifikace popisuje výměny žádostí/odpovědí mezi Service Metadata Publisher a klientem, který si přeje získat informace o koncovém bodu.

(11)

Specifikace „AS2“, kterou vyvinula komise IETF, je jednou z nejpopulárnějších metod přenosu strukturovaných obchodních dat bezpečně a spolehlivě přes internet. V zásadě zahrnuje dva počítače – klienta a server – propojené z bodu do bodu přes web. AS2 vytváří „obálku“ pro strukturovaná obchodní data, díky níž je lze bezpečně zaslat, s využitím elektronických certifikátů a šifrování, přes internet. AS2 využívají soukromé i veřejné organizace a vlády v řadě členských států jak pro specifické případy využití, tak pro implementaci obecné infrastruktury podporující bezpečný přenos zpráv a obchodních dokumentů.

(12)

Technická specifikace „IRIs“, kterou vyvinula komise IETF, je prvek protokolu rozvíjející schéma jednotného identifikátoru zdroje (URI), které je založeno na znakové sadě ASCII, tím, že podporuje mnohem širší soubor znaků, které se v EU používají v abecedách, jež vycházejí z latinky, ale mají písmena neobsažená v sadě ASCII, nebo které používají zcela jiný skript (řečtina, bulharština).

(13)

Aliance pro výzkumná data (Research Data Alliance (RDA)) je mezinárodní organizace zaměřená na rozvoj infrastruktury a komunitních činností a doporučení určených k omezení překážek sdílení a výměny dat a zrychlení celosvětových inovací podložených daty. Jsou určeny čtyři technické specifikace RDA. „RDA Data Foundation & Terminology Model“ je základní model, základní slovník a dotazovací nástroj pro vyhledávání základní terminologie, který zajišťuje, aby výzkumní pracovníci používali při odkazování na data společnou terminologii, „RDA PID Information Types API – Persistent Identifier Type Registry“ je konceptuální model pro strukturování informací majících typ k lepší identifikaci PID a společné rozhraní pro přístup k těmto informacím, „RDA Data Type Registries Model“ je model a rejstřík datových typů (typy MIME pro data), který nástrojům pomáhá interpretovat, zobrazovat a zpracovávat data, a „RDA Practical Policies recommendations“ je soubor strojově využitelných strategií ke zvýšení důvěry a interoperability,

(1)

Rozhodnutím Evropské centrální banky (EU) 2016/948 (ECB/2016/16) (1) byl zaveden program nákupu cenných papírů podnikového sektoru (corporate sector purchase programme – CSPP). CSPP je spolu se třetím programem nákupu krytých dluhopisů, programem nákupu cenných papírů krytých aktivy a programem nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárních trzích součástí rozšířeného programu nákupu aktiv (asset purchase programme – APP). Cílem APP je dále zlepšit transmisi měnové politiky, usnadnit poskytování úvěrů hospodářství eurozóny, uvolnit úvěrové podmínky pro domácnosti a podniky a přispět k návratu míry inflace ve střednědobém horizontu pod 2 %, ale blízko této úrovně, což je v souladu s prvořadým cílem Evropské centrální banky (ECB) udržovat cenovou stabilitu.

(2)

Dosažení jednotné měnové politiky, a to i prostřednictvím APP, vyžaduje vymezení nástrojů a postupů, jež má využívat Eurosystém za účelem provádění této politiky jednotným způsobem ve všech členských státech, jejichž měnou je euro.

(3)

Rada guvernérů dne 22. března 2017 rozhodla dále upřesnit pravidla platná pro dluhové nástroje vydané subjekty pro likvidaci s cílem zajistit jednotné zacházení s těmito subjekty při provádění měnové politiky Eurosystému prostřednictvím APP.

(4)

Rozhodnutí (EU) 2016/948 (ECB/2016/16) je proto třeba příslušným způsobem změnit,

(1)

Rozhodnutím ECB/2014/40 (1) byl zaveden třetí program nákupu krytých dluhopisů (third covered bond purchase programme – dále jen „CBPP3“). CBPP3 je spolu s programem nákupu cenných papírů krytých aktivy, programem nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárních trzích a programem nákupu cenných papírů podnikového sektoru součástí rozšířeného programu nákupu aktiv (asset purchase programme – APP). Cílem APP je dále zlepšit transmisi měnové politiky, usnadnit poskytování úvěrů hospodářství eurozóny, uvolnit úvěrové podmínky pro domácnosti a podniky a přispět k návratu míry inflace ve střednědobém horizontu pod 2 %, ale blízko této úrovně, což je v souladu s prvořadým cílem Evropské centrální banky (ECB) udržovat cenovou stabilitu.

(2)

Dosažení jednotné měnové politiky, a to i prostřednictvím APP, vyžaduje vymezení nástrojů a postupů, které má využívat Eurosystém za účelem provádění této politiky jednotným způsobem ve všech členských státech, jejichž měnou je euro.

(3)

Rada guvernérů dne 22. března 2017 rozhodla dále upřesnit pravidla platná pro emitenty krytých dluhopisů, kteří jsou subjekty pro likvidaci, s cílem zajistit jednotné zacházení s těmito subjekty při provádění měnové politiky Eurosystému prostřednictvím APP.

(4)

Rozhodnutí ECB/2014/40 je proto třeba odpovídajícím způsobem změnit,

(1)

Rozhodnutím Evropské centrální banky ECB/2015/5 (ECB/2014/45) (1) byl zaveden program nákupu cenných papírů krytých aktivy (asset-backed securities purchase programme – ABSPP). ABSPP je spolu se třetím programem nákupu krytých dluhopisů, programem nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárních trzích a programem nákupu cenných papírů podnikového sektoru součástí rozšířeného programu nákupu aktiv (asset purchase programme – APP). Cílem APP je dále zlepšit transmisi měnové politiky, usnadnit poskytování úvěrů hospodářství eurozóny, uvolnit úvěrové podmínky pro domácnosti a podniky a přispět k návratu míry inflace ve střednědobém horizontu pod 2 %, ale blízko této úrovně, což je v souladu s prvořadým cílem Evropské centrální banky (ECB) udržovat cenovou stabilitu.

(2)

Dosažení jednotné měnové politiky, a to i prostřednictvím APP, vyžaduje vymezení nástrojů a postupů, které má využívat Eurosystém za účelem provádění této politiky jednotným způsobem ve všech členských státech, jejichž měnou je euro.

(3)

Rada guvernérů dne 22. března 2017 rozhodla dále upřesnit pravidla platná pro cenné papíry kryté aktivy, jejichž původci jsou subjekty pro likvidaci, s cílem zajistit jednotné zacházení s těmito subjekty při provádění měnové politiky Eurosystému prostřednictvím APP.

(4)

Rozhodnutí (EU) 2015/5 (ECB/2014/45) je proto třeba příslušným způsobem změnit,

(1)

Dosažení jednotné měnové politiky vyžaduje vymezení nástrojů a postupů, jež má využívat Eurosystém za účelem provádění této politiky jednotným způsobem ve všech členských státech, jejichž měnou je euro.

(2)

Rada guvernérů dne 22. března 2017 rozhodla dále upřesnit pravidla, která v kontextu pravidel pro protistrany měnové politiky Eurosystému platí pro subjekty pro likvidaci, s cílem zajistit jednotné zacházení s těmito subjekty, pokud jde o přístup k operacím měnové politiky Eurosystému. Rada guvernérů konkrétně považuje za vhodné, aby subjekty pro likvidaci, jak jsou definovány v těchto obecných zásadách, neměly přístup k operacím měnové politiky, neboť hlavní účel těchto subjektů neodpovídá běžné činnosti úvěrových institucí, které jsou obvyklými účastníky těchto operací.

(3)

Z důvodu transparentnosti a právní jednoznačnosti by mělo být rozhodnutí Rady guvernérů ze dne 22. března 2017 bezodkladně upraveno v závazném právním aktu, který doplní obecné zásady Evropské centrální banky (EU) 2015/510 (ECB/2014/60) (1).

(4)

Obecné zásady (EU) 2015/510 (ECB/2014/60) je proto třeba příslušným způsobem změnit,

1.

V článku 2 se vkládá nový bod 99a, který zní:

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1)."

(*2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).“;"

2.

V článku 55a se odstavec 5 nahrazuje tímto:

3.

V článku 158 se vkládá nový odstavec 3a, který zní: