10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/1

(1)

Ustanovení tohoto nařízení spolu úzce souvisejí, jelikož se zabývají prvky, které jsou zapotřebí k uplatňování opatření stanovených v nařízení (EU) č. 909/2014. K zajištění soudržnosti těchto opatření a k usnadnění komplexního pohledu a jednoduchého přístupu ze strany osob, jichž se tato ustanovení týkají, je vhodné zahrnout všechny tyto prvky týkající se opatření podle nařízení (EU) č. 909/2014 do jednoho nařízení.

(2)

Nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitáři cenných papírů (dále jen „centrální depozitáři“) ukládali peněžité sankce účastníkům jejich systémů vypořádání obchodů s cennými papíry (dále jen „vypořádací systémy“), kteří způsobí selhání vypořádání (dále jen „účastníci způsobující selhání vypořádání“).

(3)

Aby bylo zajištěno, že peněžité sankce uložené účastníkům způsobujícím selhání vypořádání fungují jako účinný odrazující prostředek, měly by parametry pro výpočet výše peněžitých sankcí úzce souviset s hodnotou finančních nástrojů, které nebyly dodány, a na tuto hodnotu by se měly uplatnit odpovídající sankční sazby. Z hodnoty finančních nástrojů, které jsou základem obchodu, by se mělo vycházet rovněž při výpočtu výše peněžité sankce v případě selhání vypořádání kvůli nedostatku hotovosti. Výše peněžitých sankcí by měla účastníky způsobující selhání vypořádání motivovat k urychlenému vypořádání obchodů, které dosud vypořádány nebyly. Aby bylo zajištěno účinné dosažení cílů sledovaných uložením peněžitých sankcí, je třeba přiměřenost parametrů pro jejich výpočet průběžně sledovat a v případě potřeby je upravit, a to podle dopadu těchto sankcí na trh.

(4)

Vzhledem ke značným rozdílům v cenách finančních nástrojů v rámci vícenásobných obchodů a v zájmu snadného výpočtu peněžitých sankcí by se hodnota finančních nástrojů měla zakládat na jediné referenční ceně. Centrální depozitáři by měli při výpočtu peněžitých sankcí za selhání vypořádání týkající se stejných finančních nástrojů k danému dni použít stejnou referenční cenu. Peněžité sankce by proto měly být výsledkem vynásobení počtu finančních nástrojů, které jsou základem obchodu, jenž nebyl vypořádán, příslušnou referenční cenou. Stanovení referenčních cen by mělo vycházet z objektivních a spolehlivých údajů a metodik.

(5)

Vzhledem ke skutečnosti, že by účinné uplatňování peněžitých sankcí ze strany centrálních depozitářů měla zajistit automatizace jejich výpočtu, měly by příslušné sankční sazby vycházet z jedné tabulky hodnot, kterou lze snadno automatizovat a uplatňovat. Sankční sazby u různých druhů finančních nástrojů by měly být stanoveny ve výši, která povede k peněžitým sankcím splňujícím podmínky nařízení (EU) č. 909/2014.

(6)

Vypořádání obchodů s akciemi je obvykle vysoce standardizované. Mají-li akcie likvidní trh, a lze je proto snadno nakupovat, měla by selhání vypořádání podléhat nejvyšší sankční sazbě, aby byli účastníci způsobující selhání vypořádání motivováni k včasnému vypořádání nevypořádaných obchodů. Na akcie, které nemají likvidní trh, by se měla vztahovat nižší sankční sazba, jelikož tato nižší sankční sazba může mít odrazující účinek, aniž by přitom bylo ovlivněno hladké a řádné fungování dotčených trhů.

(7)

Výše peněžitých sankcí za selhání vypořádání obchodů s dluhovými nástroji vydanými veřejnoprávními emitenty by měla zohledňovat obvyklou značnou velikost těchto obchodů a jejich význam pro hladké a řádné fungování finančních trhů. Selhání vypořádání by proto mělo podléhat nejnižší sankční sazbě. Tato sankční sazba by však měla mít odrazující účinek a měla by motivovat k včasnému vypořádání.

(8)

Dluhové nástroje, které nejsou vydány veřejnoprávními emitenty, mají méně likvidní trhy a velikost obchodů s těmito nástroji je menší. Tyto dluhové nástroje také ovlivňují hladké a řádné fungování finančních trhů méně než dluhové nástroje vydané veřejnoprávními emitenty. Sankční sazba za selhání vypořádání by proto měla být vyšší než u dluhových nástrojů vydaných veřejnoprávními emitenty.

(9)

Selhání vypořádání obchodů s dluhovými nástroji by mělo podléhat nižším sankčním sazbám než selhání vypořádání obchodů s jinými finančními nástroji, a to vzhledem k jejich celkové větší velikosti, nestandardizovanému vypořádání, většímu přeshraničnímu rozměru a významu pro hladké a řádné fungování finančních trhů. Tato nižší sankční sazba by nicméně měla mít odrazující účinek a měla by motivovat k včasnému vypořádání.

(10)

Jiné finanční nástroje než akcie a dluhové nástroje, které spadají do oblasti působnosti nařízení (EU) č. 909/2014, jako jsou cenné papíry nahrazující jiné cenné papíry, emisní povolenky a fondy obchodované v obchodním systému, obvykle nemají vysoce standardizované vypořádání a likvidní trhy. Často se s nimi obchoduje rovněž na mimoburzovním trhu (OTC). Vzhledem k omezenému objemu a velikosti obchodů a k zohlednění nestandardizovaného obchodování a vypořádání u těchto nástrojů by selhání vypořádání mělo podléhat podobné sankční sazbě jako v případě akcií, které nemají likvidní trh.

(11)

Parametry pro výpočet peněžitých sankcí by měly být přizpůsobeny zvláštnostem určitých obchodních systémů, jako jsou trhy pro růst malých a středních podniků vymezené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU (2). Peněžité sankce za selhání vypořádání by neměly bránit přístupu malých a středních podniků na kapitálové trhy jako alternativě k poskytování bankovních úvěrů. Nařízení (EU) č. 909/2014 mimoto na trzích pro růst malých a středních podniků povoluje určitou flexibilitu a umožňuje neuplatnit postup náhradní koupě v případě selhání vypořádání po dobu až patnácti dnů po určeném dni vypořádání. Peněžité sankce za selhání vypořádání obchodů s finančními nástroji obchodovanými na trzích pro růst malých a středních podniků se proto mohou uplatňovat delší dobu než u ostatních finančních nástrojů. Vzhledem k délce uplatňování peněžitých sankcí, nižší likviditě a zvláštnostem trhů pro růst malých a středních podniků by měla být sankční sazba za selhání vypořádání obchodů s finančními nástroji obchodovanými v těchto obchodních systémech stanovena ve zvláštní výši, která by měla motivovat k včasnému vypořádání, neměla by však ovlivňovat jejich hladké a řádné fungování. Je rovněž vhodné zajistit, aby selhání vypořádání obchodů s určitými finančními nástroji, jako jsou dluhové nástroje obchodované v těchto systémech, podléhalo nižší sankční sazbě než podobné dluhové nástroje obchodované na jiných trzích.

(12)

Selhání vypořádání kvůli nedostatku hotovosti by mělo podléhat jedné sankční sazbě pro všechny obchody, jelikož tato situace nezávisí na druhu aktiv a likviditě dotyčného finančního nástroje ani druhu obchodu. K zajištění odrazujícího účinku a motivace k včasnému vypořádání ze strany účastníků způsobujících selhání vypořádání prostřednictvím hotovostních výpůjček je vhodné jako základ sankční sazby použít náklady na hotovostní výpůjčky. Nejvhodnější sankční sazbou by byla oficiální úroková sazba centrální banky vydávající měnu vypořádání, jež by měla vypovídat o výpůjčních nákladech v případě této měny.

(13)

Nařízení (EU) č. 909/2014 centrálním depozitářům umožňuje poskytovat služby v Unii pod dohledem příslušných orgánů domovských členských států. K zajištění náležité úrovně bezpečnosti při poskytování služeb centrálními depozitáři v hostitelských členských státech nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby příslušné a dotčené orgány domovských členských států a hostitelských členských států uzavřely ujednání o spolupráci pro účely dohledu nad činnostmi centrálních depozitářů v hostitelském členském státě v případě, že jejich činnosti dosáhnou podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v dotčených hostitelských členských státech.

(14)

V zájmu komplexního zjištění, zda činnosti centrálních depozitářů dosáhly podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v hostitelských členských státech, je vhodné zajistit, aby kritéria pro posouzení zohledňovala základní služby poskytované centrálními depozitáři v hostitelských členských státech, které jsou upřesněny v oddíle A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014, jelikož tyto základní služby poskytují centrální depozitáři ve funkci infrastruktury finančního trhu.

(15)

Za účelem posouzení významu činností centrálních depozitářů v hostitelských členských státech by kritéria pro posouzení měla zohledňovat velikost základních služeb poskytovaných centrálními depozitáři uživatelům z hostitelských členských států, včetně emitentů, účastníků vypořádacích systémů nebo ostatních majitelů účtů cenných papírů vedených centrálními depozitáři. Je-li velikost základních služeb poskytovaných centrálními depozitáři uživatelům z hostitelských členských států dostatečně velká, měly by se činnosti centrálních depozitářů v těchto hostitelských členských státech považovat za činnosti podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů, jelikož případná selhání či nedostatky v činnosti těchto centrálních depozitářů mohou ovlivnit hladké fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v dotčených hostitelských členských státech. K zajištění komplexního posouzení je vhodné uplatňovat kritéria pro posouzení, která nezávisle zohledňují velikost každé základní služby poskytované centrálními depozitáři uživatelům z hostitelských členských států.

(16)

Pokud centrální depozitáři vydávají nebo centrálně evidují velkou část cenných papírů pro emitenty usazené v hostitelských členských státech nebo pokud centrálně evidují velkou část účtů cenných papírů pro účastníky svých vypořádacích systémů či ostatní majitele účtů cenných papírů usazené v hostitelských členských státech, měly by se jejich činnosti považovat za činnosti podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v dotčených hostitelských členských státech.

(17)

Jestliže centrální depozitáři vypořádávají velké hodnoty obchodů s cennými papíry vydanými emitenty usazenými v hostitelských členských státech nebo pokud vypořádávají velké hodnoty příkazů k vypořádání podaných účastníky a ostatními majiteli účtů cenných papírů usazenými v hostitelských členských státech, měly by se jejich činnosti považovat za činnosti podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v dotčených hostitelských členských státech.

(18)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES (3) členským státům umožňuje označit systémy vypořádání obchodů, které se řídí jejich právními předpisy, za účelem uplatňování zmíněné směrnice, pokud členské státy uznají, že toto označení je oprávněné z důvodů systémového rizika. Jestliže centrální depozitáři provozují vypořádací systémy označené hostitelskými členskými státy v souladu se směrnicí 98/26/ES, měly by se jejich činnosti považovat za činnosti podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v těchto hostitelských členských státech.

(19)

Posuzování činností centrálních depozitářů by se mělo provádět s dostatečnou četností, aby mohly dotčené orgány bez zbytečného odkladu uzavřít ujednání o spolupráci od okamžiku, kdy činnosti příslušných centrálních depozitářů dosáhnou podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v hostitelských členských státech.

(20)

Jestliže činnosti centrálních depozitářů dosáhnou podstatného významu pro fungování trhů s cennými papíry a ochranu investorů v hostitelském členském státě, měly by se považovat za činnosti podstatného významu po dostatečně dlouhou dobu, aby dotčené orgány mohly uzavřít účinná a efektivní ujednání o spolupráci v souladu s nařízením (EU) č. 909/2014.

(21)

Výpočty v souvislosti s posouzením podle tohoto nařízení by měly vycházet z objektivních a spolehlivých údajů a metodik. Jelikož některé výpočty vyžadované podle tohoto nařízení jsou založeny na pravidlech stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 (4), měly by se tyto výpočty provádět až poté, co se nařízení (EU) č. 600/2014 stane použitelným.

(22)

Jelikož opatření k řešení selhání vypořádání, která souvisejí s výpočtem peněžitých sankcí, a určitá opatření k zjištění podstatného významu mohou vyžadovat významné změny informačního systému, testování trhu a úpravy právních ujednání mezi dotčenými stranami, včetně centrálních depozitářů a jiných účastníků trhu, je třeba poskytnout pro uplatňování příslušných opatření dostatečný čas, aby bylo zajištěno, že centrální depozitáři a ostatní dotčené strany splňují potřebné požadavky,

a)

souhrnná tržní hodnota finančních nástrojů vydaných emitenty z hostitelského členského státu, které jsou prvotně zapsané do příslušné evidence nebo centrálně evidované na účtech cenných papírů dotyčným centrálním depozitářem, představuje nejméně 15 % celkové hodnoty finančních nástrojů vydaných všemi emitenty z hostitelského členského státu, které jsou prvotně zapsané do příslušné evidence nebo centrálně evidované na účtech cenných papírů všemi centrálními depozitáři usazenými v Unii;

b)

souhrnná tržní hodnota finančních nástrojů centrálně evidovaných na účtech cenných papírů centrálními depozitáři pro účastníky a ostatní majitele účtů cenných papírů z hostitelského členského státu představuje nejméně 15 % celkové hodnoty finančních nástrojů centrálně evidovaných na účtech cenných papírů všemi centrálními depozitáři usazenými v Unii pro všechny účastníky a ostatní majitele účtů cenných papírů z hostitelského členského státu.

a)

roční hodnota příkazů k vypořádání týkajících se obchodů s finančními nástroji vydanými emitenty z hostitelského členského státu, které byly vypořádány dotyčným centrálním depozitářem, představuje nejméně 15 % celkové roční hodnoty všech příkazů k vypořádání týkajících se obchodů s finančními nástroji vydanými emitenty z hostitelského členského státu, které byly vypořádány všemi centrálními depozitáři usazenými v Unii;

b)

roční hodnota příkazů k vypořádání vypořádaných dotyčným centrálním depozitářem pro účastníky a ostatní majitele účtů cenných papírů z hostitelského členského státu představuje nejméně 15 % celkové roční hodnoty příkazů k vypořádání vypořádaných všemi centrálními depozitáři usazenými v Unii pro účastníky a ostatní majitele účtů cenných papírů z hostitelského členského státu;

c)

centrální depozitář provozuje vypořádací systém, který se řídí právem hostitelského členského státu a který byl oznámen Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA).

a)

v případě pokynu k vypořádání proti zaplacení hodnota odpovídajícího obchodu s finančními nástroji zadaná do vypořádacího systému;

b)

v případě pokynů k vypořádání bezplatně souhrnná tržní hodnota příslušných finančních nástrojů, která je určena podle článku 7.

a)

v případě finančních nástrojů uvedených v čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) č. 600/2014, které jsou přijaty k obchodování v obchodním systému v Unii, je tržní hodnotou příslušného finančního nástroje uzavírací cena na nejrelevantnějším trhu z hlediska likvidity podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 600/2014;

b)

v případě jiných finančních nástrojů přijatých k obchodování v obchodním systému v Unii, než jsou finanční nástroje uvedené v písmenu a), je tržní hodnotou uzavírací cena odvozená z obchodního systému v Unii s nejvyšším obratem;

c)

v případě jiných finančních nástrojů, než jsou nástroje uvedené v písmenech a) a b), se tržní hodnota určí na základě předem stanovené metodiky, která byla schválena příslušným orgánem dotčeného centrálního depozitáře a která odkazuje na kritéria týkající se spolehlivých údajů o trhu, jako jsou tržní ceny dostupné v obchodních systémech nebo u investičních podniků.

a)

odchylně od čl. 5 odst. 2 je tržní hodnotou finančních nástrojů nominální hodnota těchto nástrojů;

b)

odchylně od čl. 6 odst. 2 písm. b) představuje tržní hodnoty příslušných finančních nástrojů nominální hodnota těchto finančních nástrojů.

a)

články 2 a 3 použijí od data vstupu aktu v přenesené pravomoci přijatého Komisí podle čl. 7 odst. 15 nařízení (EU) č. 909/2014 v platnost;

b)

článek 7 použije ode dne uvedeného v článku 55 druhém pododstavci nařízení (EU) č. 600/2014;

c)

článek 8 použije ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/9

(1)

Nařízení (EU) č. 909/2014 stanoví obezřetnostní požadavky na centrální depozitáře cenných papírů, jimiž se snaží zajistit, aby jejich situace byla bezpečná a stabilní a aby depozitáři trvale splňovali kapitálové požadavky. Takové kapitálové požadavky zaručují, že je centrální depozitář soustavně adekvátně kapitalizován vůči rizikům, jimž je vystaven, a že v případě potřeby dokáže provést řádné ukončení nebo restrukturalizaci svých činností.

(2)

Vzhledem k tomu, že ustanovení nařízení (EU) č. 909/2014 o úvěrových rizicích a rizicích likvidity, která se týkají centrálních depozitářů a určených úvěrových institucí, výslovně vyžadují, aby vnitřní pravidla a postupy těmto depozitářům a institucím umožňovaly sledovat, měřit a řídit expozice a potřeby likvidity nejen ve vztahu k jednotlivým účastníkům, ale také ve vztahu k účastníkům, kteří patří do téže skupiny a jsou protistranami centrálního depozitáře, měla by se uvedená ustanovení vztahovat na skupiny podniků tvořené mateřským podnikem a jeho dceřinými podniky.

(3)

Pro účely tohoto nařízení byla zohledněna relevantní doporučení Zásad pro infrastruktury finančních trhů vydaných Výborem pro platební a vypořádací systémy a Mezinárodní organizací komisí pro cenné papíry („zásady CPSS-IOSCO“) (2). Rovněž bylo zohledněno zacházení s kapitálem úvěrových institucí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3) vzhledem k tomu, že centrální depozitáři jsou do určité míry vystaveni rizikům, která jsou podobná rizikům, jež vznikají úvěrovým institucím.

(4)

Je vhodné, aby definice kapitálu v tomto nařízení odrážela definici kapitálu, která je stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (4) (EMIR). Taková definice je ve vztahu k regulačním požadavkům nejvhodnější, neboť definice kapitálu v nařízení (EU) č. 648/2012 byla specificky určena pro tržní infrastruktury. Centrální depozitáři, kteří mají povolení poskytovat doplňkové bankovní služby podle nařízení (EU) č. 909/2014, musejí splňovat kapitálové požadavky podle tohoto nařízení a současně kapitálové požadavky podle nařízení (EU) č. 575/2013. Kapitálové požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013 musejí splnit pomocí nástrojů, které splňují podmínky uvedeného nařízení. Aby se zabránilo střetu či zdvojování požadavků a zohlednila se skutečnost, že metodiky, které se používají k výpočtu dodatečného kapitálového požadavku pro centrální depozitáře podle nařízení (EU) č. 909/2014, jsou úzce provázány s metodikami, které jsou stanoveny v nařízení (EU) č. 575/2013, mělo by být centrálním depozitářům, kteří poskytují bankovní doplňkové služby, povoleno splnit dodatečné kapitálové požadavky tohoto nařízení pomocí stejných nástrojů, které splňují požadavky stanovené buď v nařízení (EU) č. 575/2013, nebo nařízení (EU) č. 909/2014.

(5)

Aby se zaručilo, že v případě, že je to požadováno, je centrální depozitář schopen zorganizovat restrukturalizaci vlastních činností nebo jejich řádné ukončení, měl by centrální depozitář držet kapitál s nerozděleným ziskem a rezervními fondy, které soustavně stačí k tomu, aby mohl nést provozní výdaje po dobu, během níž je schopen reorganizovat své nejdůležitější operace včetně rekapitalizace, výměny vedení, přepracování podnikatelských strategií, přepracování struktury nákladů nebo poplatků nebo restrukturalizace služeb, které poskytuje. Vzhledem k tomu, že během ukončení nebo restrukturalizace činností centrální depozitář nadále potřebuje provádět své obvyklé operace, a dokonce i přesto, že skutečné výdaje během ukončení nebo restrukturalizace operací centrálního depozitáře mohou být kvůli nákladům na restrukturalizaci nebo ukončení výrazně vyšší než hrubé roční provozní výdaje, měly by se pro vhodný odhad skutečných výdajů během likvidace nebo restrukturalizace operací centrálního depozitáře použít hrubé roční provozní výdaje, které slouží jako referenční standard pro výpočet požadovaného kapitálu.

(6)

Podobně jako v čl. 36 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013, který vyžaduje, aby instituce od položek kmenového kapitálu tier 1 odečítaly ztráty běžného účetního roku, by i v tomto nařízení měla být uznána úloha čistého příjmu při krytí či absorbování rizik, která vyplývají z nepříznivých změn v podmínkách pro podnikání. Proto musejí být tyto ztráty pokryty z kapitálu pouze v případech, kdy čistý příjem nestačí k pokrytí ztrát, které vznikly v důsledku krystalizace podnikatelského rizika. Zváženy by měly být také očekávané údaje za běžný rok, na jejichž základě se mají zohlednit nové okolnosti, pokud nejsou k dispozici údaje za rok předchozí, např. v případě nově zřízených centrálních depozitářů. V souladu s podobnými ustanoveními nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 152/2013 (5) by se od centrálních depozitářů mělo vyžadovat, aby drželi minimální obezřetnostní částku kapitálu proti podnikatelskému riziku, aby se zaručil minimální obezřetnostní přístup.

(7)

V souladu se zásadami CPSS-IOSCO lze od hrubých provozních nákladů použitých k výpočtu kapitálových požadavků odečíst náklady na odpisy a amortizaci hmotných a nehmotných aktiv. Jelikož tyto náklady nevytvářejí skutečné peněžní toky, které je třeba podpořit kapitálem, měla by se tato možnost odečtení vztahovat na kapitálové požadavky k podnikatelskému riziku a na požadavky týkající se likvidace a restrukturalizace.

(8)

Jelikož doba, která je nutná k řádnému ukončení či restrukturalizaci, přísně závisí na službách, které daný centrální depozitář poskytuje, a na tržním prostředí, v němž působí, zejména na tom, zda je možné, aby se jiný centrální depozitář ujal části nebo všech jeho služeb, počet měsíců nutných k restrukturalizaci jeho činností nebo k jejich ukončení by měl vycházet z vlastního odhadu centrálního depozitáře. Tato doba by však neměla být kratší než minimální počet měsíců, který je požadován k restrukturalizaci a ukončení v článku 47 nařízení (EU) č. 909/2014, aby se zaručila obezřetná úroveň kapitálových požadavků.

(9)

Centrální depozitář by měl koncipovat scénáře pro restrukturalizaci svých činností nebo jejich ukončení, a to tak, aby byly přizpůsobeny jeho obchodnímu modelu. Aby však bylo dosaženo harmonizovaného uplatňování požadavků na restrukturalizaci či ukončení činností v Unii a aby se zaručilo, že jsou plněny obezřetnostní požadavky, měla by se volnost při koncipování takovýchto scénářů omezit pomocí řádně definovaných kritérií.

(10)

Relevantním referenčním standardem pro účely stanovení kapitálových požadavků na centrální depozitáře je nařízení (EU) č. 575/2013. Aby se zaručila soudržnost s uvedeným nařízením, metodiky výpočtu provozního rizika stanovené v tomto nařízení by rovněž měly být chápány tak, že se pro účely tohoto nařízení vztahují na právní rizika.

(11)

Dojde-li k selhání při úschově cenných papírů jménem účastníka, takovéto selhání by se projevilo buď ve formě nákladů účastníka, nebo nákladů centrálního depozitáře, který by čelil právním nárokům. Z toho důvodu zohledňují riziko plynoucí z úschovy již pravidla pro výpočet regulatorního kapitálu pro operační riziko. Ze stejných důvodů by riziko plynoucí z úschovy cenných papírů držených prostřednictvím propojení s jiným centrálním depozitářem nemělo podléhat žádnému dodatečnému regulatornímu kapitálovému požadavku, ale mělo by být považováno za součást regulatorního kapitálu pro operační riziko. Obdobně by riziko plynoucí z úschovy, jemuž čelí centrální depozitář u vlastních aktiv v držení banky provádějící úschovu nebo jiných centrálních depozitářů, nemělo být počítáno dvakrát a neměl by být požadován žádný dodatečný regulatorní kapitál.

(12)

Centrální depozitář může také čelit investičním rizikům, pokud jde o aktiva, která vlastní, nebo o investice, které provádí za využití kolaterálu, vkladů účastníků, úvěrů účastníků nebo jakékoli jiné expozice v rámci povolených bankovních doplňkových služeb. Investiční riziko je riziko ztráty, jemuž centrální depozitář čelí, když investuje vlastní zdroje nebo zdroje účastníků, např. kolaterál. Ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (6), nařízení (EU) č. 575/2013 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 152/2013 jsou vhodným referenčním standardem pro účely stanovení kapitálových požadavků k pokrytí úvěrového rizika, úvěrového rizika protistrany a tržních rizik, která mohou vyplynout z investic centrálního depozitáře.

(13)

Vzhledem k povaze činností centrálních depozitářů přijímá centrální depozitář podnikatelské riziko vyvolané případnými změnami obecných obchodních podmínek, u nichž je pravděpodobné, že zhorší jeho finanční situaci v důsledku poklesu jeho příjmů nebo zvýšení jeho výdajů, což má za následek ztrátu, která musí být hrazena z jeho kapitálu. Vzhledem k tomu, že úroveň podnikatelského rizika je ve vysoké míře závislá na individuální situaci každého centrálního depozitáře a může být způsobena různými faktory, měly by kapitálové požadavky stanovené tímto nařízením vycházet z vlastního odhadu centrálního depozitáře a metodika, kterou centrální depozitář k takovému odhadu využívá, by měla být úměrná rozsahu a složitosti činností centrálního depozitáře. Centrální depozitář by měl vytvořit vlastní odhad kapitálu požadovaného ke krytí podnikatelského rizika v rámci souboru stresových scénářů, aby byla pokryta rizika, která dosud nejsou zachycena metodikou používanou pro operační riziko. Aby se zaručila obezřetná úroveň kapitálových požadavků pro podnikatelské riziko v případě, že se provádí výpočet na základě vlastních scénářů, měla by být stanovena minimální úroveň kapitálu ve formě obezřetnostního dolního prahu. Minimální úroveň kapitálu požadovaného k podnikatelskému riziku by měla být sladěna s obdobnými požadavky pro jiné tržní infrastruktury v souvisejících aktech Unie, např. v nařízení Komise v přenesené pravomoci o kapitálových požadavcích na ústřední protistrany.

(14)

Dodatečný kapitálový požadavek pro rizika týkající se bankovních doplňkových služeb by měl krýt veškerá rizika, která se týkají poskytování vnitrodenních úvěrů účastníkům či jiným uživatelům centrálního depozitáře. Pokud úvěrové expozice přes noc či delší vyplývají z poskytování vnitrodenního úvěru, měla by se odpovídající rizika měřit a řešit za použití metodik, které jsou již stanoveny v části třetí hlavě II kapitole 2 nařízení (EU) č. 575/2013 pro standardizovaný přístup a v kapitole 3 uvedeného nařízení pro přístup založený na interním ratingu (IRB), jelikož uvedené nařízení stanoví obezřetnostní pravidla pro měření úvěrového rizika, které vyplývá z úvěrových expozic přes noc či delších. Vnitrodenní úvěrová rizika však vyžadují zvláštní zacházení, neboť metodika jejich měření není výslovně stanovena v nařízení (EU) č. 575/2013 ani v jiných použitelných právních předpisech Unie. Proto by metodika, která se zabývá konkrétně vnitrodenním úvěrovým rizikem, měla být dostatečně citlivá vůči riziku, aby se zohlednila kvalita kolaterálu, hodnocení úvěrové kvality účastníků a skutečné pozorované vnitrodenní expozice. Současně by metodika měla skýtat skutečné pobídky pro poskytovatele bankovních doplňkových služeb včetně pobídek ke shromažďování kolaterálu nejvyšší kvality a k výběru důvěryhodných protistran. Ačkoli jsou poskytovatelé bankovních doplňkových služeb povinni řádně posoudit a otestovat úroveň a hodnotu kolaterálu a snížení hodnoty, metodika použitá k určení dodatečného kapitálového požadavku pro vnitrodenní úvěrové riziko by nicméně měla zohledňovat a zajišťovat dostatek kapitálu pro případ, kdy náhlý pokles hodnoty kolaterálu přesáhne odhady a vede k částečně nezajištěným zbytkovým úvěrovým expozicím.

(15)

Výpočet kapitálového požadavku pro rizika, která vyplývají z poskytování bankovních doplňkových služeb, vyžaduje, aby byly zohledněny dosavadní informace o vnitrodenních úvěrových expozicích. Aby tedy bylo možné takový kapitálový požadavek vypočítat, subjekty, které poskytují bankovní doplňkové služby uživatelům služeb centrálního depozitáře v souladu s čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014 („centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb“), by měly alespoň jeden rok zaznamenávat údaje o svých vnitrodenních úvěrových expozicích. Jinak nejsou schopny určit relevantní expozice, na jejichž základě se výpočet provádí. V důsledku toho by se od centrálních depozitářů – poskytovatelů bankovních služeb nemělo vyžadovat, aby splnili požadavek na kapitál odpovídající tomuto specifickému kapitálovému požadavku dříve, než dokážou shromáždit veškeré informace nutné k vypočtení požadavku.

(16)

Ustanovení čl. 54 odst. 8 nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby byla vypracována pravidla k určení dodatečného kapitálového požadavku uvedeného v čl. 54 odst. 3 písm. d) a čl. 54 odst. 4 písm. e) uvedeného nařízení. Kromě toho článek 54 uvedeného nařízení vyžaduje, aby dodatečný požadavek odrážel vnitrodenní úvěrové riziko, které vyplývá z činností podle oddílu C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014, a zejména z poskytování vnitrodenních úvěrů účastníkům vypořádacího systému nebo jiným uživatelům služeb centrálních depozitářů. Proto by vnitrodenní expozice vůči úvěrovému riziku měla zahrnovat také ztrátu, jíž by centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb čelil, pokud by účastník s výpůjčkou selhal.

(17)

Ustanovení čl. 59 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014, které se týká úvěrového rizika centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, vyžaduje, aby byl shromážděn „vysoce likvidní kolaterál s minimálním úvěrovým a tržním rizikem“. Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014, které se týká rizika likvidity centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, vyžaduje, aby byly k dispozici „způsobilé likvidní zdroje“. Jedním z takovýchto způsobilých likvidních zdrojů je „vysoce likvidní kolaterál“. I když je pochopitelné, že terminologie použitá v každém z obou případů se různí kvůli odlišné povaze souvisejících rizik a tomu, že pojmy odpovídají různým koncepcím úvěrového rizika a rizika likvidity v nařízení, obě terminologie se týkají podobně vysoké kvality poskytovatelů nebo aktiv. Proto by bylo vhodné vyžadovat, aby byly předtím, než lze kolaterál nebo zdroj likvidity ve formě kolaterálu kvalifikovat jako patřící do kategorie „vysoce likvidního kolaterálu s minimálním úvěrovým a tržním rizikem“ nebo kategorie „způsobilých likvidních zdrojů“, splněny stejné podmínky.

(18)

Ustanovení čl. 59 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přijímal k řízení příslušného úvěrového rizika vysoce likvidní kolaterál s minimálním úvěrovým a tržním rizikem. Stejné ustanovení umožňuje, aby byly za určitých situací použity i jiné druhy zajištění než vysoce likvidní kolaterál s minimálním úvěrovým a tržním rizikem, pokud se uplatní přiměřené snížení hodnoty. Aby se tato možnost usnadnila, měla by být stanovena jasná hierarchie kvality kolaterálu, aby se rozlišilo, jaký kolaterál by měl být přijatelný za účelem plného pokrytí expozic vůči úvěrovému riziku, jaký kolaterál je přijatelný jako zdroj likvidity a jaký kolaterál, třebaže zůstává přijatelný pro zmírnění úvěrového rizika, vyžaduje způsobilé likvidní zdroje. Poskytovatelům kolaterálu by nic nemělo bránit v tom, aby volně nahrazovali kolaterál v závislosti na dostupnosti svých zdrojů nebo strategiích řízení aktiv a pasiv. Mělo by být povoleno používat k nahrazení kolaterálu běžné praktiky, např. spoléhání se na zástavní účty účastníků v případech, kdy účastník uložil kolaterál na své zástavní účty s cílem plně pokrýt jakoukoli úvěrovou expozici, přičemž však musí být sledována kvalita a likvidita kolaterálu a kolaterál musí splňovat požadavky tohoto nařízení. V rámci takovýchto ujednání o zástavních účtech ukládá účastník kolaterál na své zástavní účty s cílem plně pokrýt jakoukoli úvěrovou expozici. Kromě toho by měl centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přijímat kolaterál s ohledem na stanovenou hierarchii, avšak v nezbytných případech smí po selhání účastníka převést přijatý kolaterál do likvidní podoby co nejúčinnějším způsobem. Z obezřetnostního hlediska by však měl být centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen průběžně sledovat dostupnost kolaterálu, jeho kvalitu a likviditu, aby plně pokryl úvěrové expozice. Rovněž by měl mít zavedena ujednání s účastníky s výpůjčkou, aby se zaručilo, že jsou neustále plněny veškeré požadavky týkající se kolaterálu podle tohoto nařízení.

(19)

Pro účely měření vnitrodenního úvěrového rizika by měl být centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen předvídat maximální expozice pro daný den. K tomu by nemělo být zapotřebí předvídat přesný počet, ale měly by být určeny tendence těchto vnitrodenních expozic. To je dále podpořeno také odkazem na „očekávané maximální expozice“ v normách Basilejského výboru pro bankovní dohled (7).

(20)

Hlava II části třetí nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví rizikové váhy, které se mají uplatňovat na úvěrové expozice vůči Evropské centrální bance a jiným osvobozeným subjektům. Při měření úvěrového rizika pro regulační účely jsou takovéto rizikové váhy obecně považovány za nejlepší dostupný referenční standard. Proto lze tutéž metodiku uplatnit i na vnitrodenní úvěrové expozice. Aby se však zaručila koncepční spolehlivost uvedeného přístupu, je třeba provést určitou opravu, a to zejména při provádění výpočtů za použití rámce úvěrového rizika v části třetí hlavě II kapitole 2 nařízení (EU) č. 575/2013 pro standardizovaný přístup a kapitole 3 uvedeného nařízení pro přístup IRB by vnitrodenní expozice měly být považovány za expozice ke konci dne, jelikož takový je předpoklad uvedeného nařízení.

(21)

V souladu s čl. 59 odst. 5 nařízení (EU) č. 909/2014, který obsahuje výslovný odkaz na čl. 46 odst. 3 nařízení (EU) č. 648/2012, by bankovní záruky nebo akreditivy měly být ve vhodných případech sladěny se zásadami CPSS-IOSCO a měly by splňovat obdobné požadavky, jako jsou požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 648/2012. Ty zahrnují požadavek, aby bankovní záruky a akreditivy byly ručiteli plně zajištěny. Aby se zaručila účinnost vypořádání obchodů s cennými papíry v Unii, je však vhodné, aby v případě, že jsou bankovní záruky nebo akreditivy použity ve vztahu k úvěrovým expozicím, které mohou vzniknout z interoperabilních propojení centrálních depozitářů, bylo možné vzít v úvahu vhodná alternativní opatření ke zmírnění rizik, pokud zajišťují rovnocennou úroveň ochrany jako ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012 nebo úroveň vyšší. Toto zvláštní zacházení by se mělo vztahovat pouze na bankovní záruky nebo akreditivy, které chrání interoperabilní propojení centrálních depozitářů, a mělo by se týkat výhradně úvěrové expozice mezi dvěma propojenými centrálními depozitáři. Jelikož bankovní záruka nebo akreditiv chrání centrální depozitáře, kteří nejsou v selhání, před úvěrovými ztrátami, měly by se potřeby likvidity centrálních depozitářů, kteří nejsou v selhání, také řešit buď prostřednictvím včasného vypořádání povinnosti ručitelů, nebo alternativně držením způsobilých likvidních zdrojů.

(22)

Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb zmírňovali rizika likvidity pomocí způsobilých likvidních zdrojů v každé měně. V důsledku toho nelze ke splnění požadavků stanovených v uvedeném článku použít likvidní zdroje, které způsobilé nejsou. Nic však nebrání tomu, aby byly nezpůsobilé likvidní zdroje, např. měnové swapy, používány k řízení denní likvidity jako doplněk způsobilých likvidních zdrojů. Tento přístup je rovněž v souladu s mezinárodními normami, které se odrážejí v zásadách CPSS-IOSCO. Nezpůsobilé likvidní zdroje by proto měly být za tímto účelem měřeny a sledovány.

(23)

Rizika likvidity mohou vzniknout u jakékoli bankovní doplňkové služby poskytované centrálním depozitářem. Z toho důvodu by měl řídicí rámec pro rizika likvidity určovat rizika, která vznikají při různých bankovních doplňkových službách včetně půjčování cenných papírů, a měl by podle potřeby vymezovat jejich řízení.

(24)

Aby byly pokryty veškeré potřeby likvidity včetně vnitrodenních potřeb likvidity, které centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má, měl by rámec pro řízení rizika likvidity centrálního depozitáře zaručovat, že jsou závazky týkající se plateb a vypořádání včetně vnitrodenních závazků plněny, jakmile nastane doba jejich splatnosti, a to ve všech vypořádacích měnách vypořádacího systému, který centrální depozitář provozuje.

(25)

Vzhledem k tomu, že všechna rizika likvidity kromě rizik vnitrodenních jsou již pokryta směrnicí 2013/36/EU a nařízením (EU) č. 575/2013, mělo by se toto nařízení soustředit na vnitrodenní rizika.

(26)

Vzhledem k tomu, že centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb představují systémově důležité tržní infrastruktury, je nanejvýš důležité zaručit, aby řídili svá úvěrová rizika a rizika likvidity konzervativním způsobem. Proto by jim mělo být povoleno, aby účastníkům s výpůjčkou v průběhu poskytování doplňkových bankovních služeb uvedených v nařízení (EU) č. 909/2014 udělovali pouze nezávazné úvěrové linky.

(27)

Aby se zaručilo, že jsou postupy řízení rizik centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb dostatečně spolehlivé i za nepříznivých podmínek, měly by být zátěžové testy jeho likvidních finančních zdrojů důsledné a zaměřené do budoucnosti. Ze stejného důvodu by testy měly zohledňovat škálu krajních, ale možných scénářů a měly by být prováděny pro každou významnou měnu, kterou centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb nabízí, s ohledem na možné selhání jedné z předjednaných dohod o financování. Scénáře by měly obsahovat selhání dvou největších účastníků centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb v dané měně, neměly by však být na tato dvě selhání omezeny. To je nutné, aby se stanovilo pravidlo, které je na jedné straně obezřetné, neboť zohledňuje skutečnost, že také jiní účastníci než ten největší jsou schopni vytvořit riziko likvidity, a na druhé straně je také úměrné cíli, neboť nezohledňuje ostatní účastníky, kteří představují menší potenciál tvorby rizika likvidity.

(28)

Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. c) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb zajistili dostatečné likvidní zdroje ve všech významných měnách na základě širokého spektra různých stresových scénářů. Pravidla, která vymezují rámce a nástroje pro řízení rizika v rámci stresových scénářů, by měla předepisovat metodiku pro určení měn, které jsou významné pro řízení rizika likvidity. Určení významných měn by mělo vycházet z kritérií významnosti, opírat se o určenou čistou kumulativní likviditní expozici a být založeno na údajích shromážděných během dlouhé a řádně vymezené doby. Aby se navíc v Unii zachoval soudržný regulační rámec, nejvýznamnější měny Unie určené podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/392 (8) na základě článku 12 nařízení (EU) č. 909/2014 by měly být standardně zahrnuty jako významné měny.

(29)

Shromáždění dostatečných údajů k určení všech ostatních měn kromě nejvýznamnějších měn v Unii vyžaduje, aby uplynula určitá minimální doba, a to od data, kdy bylo centrálnímu depozitáři – poskytovateli bankovních služeb uděleno povolení, až do konce dané doby. Proto by v prvním roce poté, co bylo centrálním depozitářům – poskytovatelům bankovních služeb uděleno povolení podle nového regulačního rámce stanoveného nařízením (EU) č. 909/2014, pro ty centrální depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, kteří již poskytovali doplňkové bankovní služby k datu, kdy vstoupily v platnost technické normy uvedené v článku 69 nařízení (EU) č. 909/2014, mělo být povoleno využití alternativních metod k určení všech ostatních měn kromě nejvýznamnějších měn v Unii. Toto přechodné opatření by nemělo mít vliv na samotný požadavek, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb zajistili dostatečné likvidní zdroje, ale pouze na určení těch měn, na něž se vztahují zátěžové testy pro účely řízení likvidity.

(30)

Ustanovení čl. 59 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) č. 909/2014 vyžaduje, aby centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb měli zavedeny předjednané a vysoce spolehlivé dohody o financování, aby zaručili, že lze kolaterál poskytnutý zákazníkem, který selhal, převést na hotovost i za mimořádných, ale možných tržních podmínek. Totéž nařízení vyžaduje, aby centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb zmírňoval vnitrodenní rizika pomocí vysoce likvidního kolaterálu s minimálním úvěrovým a tržním rizikem. Vzhledem k tomu, že likvidita musí být okamžitě k dispozici, by měl být centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen uspokojit potřebu likvidity v rámci téhož dne. Vzhledem k tomu, že centrální depozitáři – poskytovatelé bankovních služeb mohou provozovat svoji činnost v několika časových pásmech, mělo by se ustanovení o převedení kolaterálu na hotovost prostřednictvím předjednaných dohod o financování v rámci téhož dne uplatňovat s ohledem na otevírací dobu místních platebních systémů každé individuální měny, na kterou se vztahuje.

(31)

Ustanovení tohoto nařízení jsou úzce provázána, neboť se všechna zabývají obezřetnostními požadavky na centrální depozitáře cenných papírů. Aby se zajistil soulad mezi uvedenými ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a osobám, na něž se tyto povinnosti vztahují, se usnadnil komplexní pohled a jednoduchý přístup k nim, je vhodné zařadit všechny regulační technické normy vyžadované nařízením (EU) č. 909/2014 do jediného nařízení.

(32)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví.

(33)

Evropský orgán pro bankovnictví před předložením návrhů technických norem, z nichž toto nařízení vychází, úzce spolupracoval s Evropským systémem centrálních bank (ESCB) a s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy. Rovněž uskutečnil otevřené veřejné konzultace k návrhům regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (9),

a)

představují upsaný kapitál ve smyslu článku 22 směrnice Rady 86/635/EHS (10);

b)

byly splaceny, a to včetně souvisejícího emisního ážia;

c)

plně absorbují ztráty v běžných situacích;

d)

v případě úpadku či likvidace se řadí za všechny ostatní pohledávky v rámci insolvenčních opatření nebo podle použitelného insolvenčního práva.

a)

splňují podmínky odstavce 1;

b)

představují „kapitálové nástroje“ definované v čl. 4 odst. 1 bodě 119 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

podléhají ustanovením nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k operačnímu a právnímu riziku a riziku plynoucímu z úschovy, která jsou uvedena v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 4;

b)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k investičnímu riziku, které je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 5;

c)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k podnikatelskému riziku, které je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 6;

d)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře pro ukončení nebo restrukturalizaci jeho činností, jak je uvedeno v čl. 47 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 909/2014, vypočtených v souladu s článkem 7.

a)

centrální depozitář, jemuž nebylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale který nemá povolení k tomu, aby používal pokročilý přístup k měření uvedený v článcích 321 až 324 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale který nemá povolení k tomu, aby používal standardizovaný přístup uvedený v článcích 317 až 320 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

8 % objemů rizikově vážených expozic centrálního depozitáře v souvislosti s oběma těmito riziky:

b)

kapitálových požadavků na centrálního depozitáře k tržnímu riziku v souladu s odstavci 4 a 5.

a)

pokud centrálnímu depozitáři nebylo uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, uplatní centrální depozitář standardizovaný přístup k úvěrovému riziku uvedený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s články 192 až 241 uvedeného nařízení o zmírňování úvěrového rizika;

b)

pokud centrálnímu depozitáři bylo v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014 uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb, ale nemá povolení k tomu, aby používal přístup založený na interním ratingu (přístup IRB) stanovený v článcích 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013, uplatní centrální depozitář standardizovaný přístup k úvěrovému riziku stanovený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s ustanoveními o zmírňování úvěrového rizika v článcích 192 až 241 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

pokud centrálnímu depozitáři bylo v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014 uděleno povolení k poskytování doplňkových bankovních služeb a má povolení používat přístup IRB, uplatní centrální depozitář přístup IRB k úvěrovému riziku stanovený v článcích 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013 v kombinaci s ustanoveními o zmírňování úvěrového rizika v článcích 192 až 241 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

jednu z metod stanovených v článcích 271 až 282 nařízení (EU) č. 575/2013;

b)

komplexní metodu finančního kolaterálu s uplatněním koeficientu volatility stanovenou v článcích 220 až 227 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

centrální depozitář, jemuž nebylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

centrální depozitář, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 909/2014, ale nemá povolení k použití interních modelů k výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku.

a)

odhadu vyplývajícímu z uplatnění odstavce 2, od nějž se odečte nejnižší z následujících hodnot:

b)

25 % ročních hrubých provozních výdajů centrálního depozitáře uvedených v odstavci 3.

a)

odhadne kapitál nezbytný k pokrytí ztrát vyplývajících z podnikatelského rizika v rámci rozumně předvídatelných nepříznivých scénářů, které jsou relevantní pro jeho podnikatelský model;

b)

zdokumentuje předpoklady a metodiky použité k odhadu očekávaných ztrát uvedených v písmeni a);

c)

alespoň jednou za rok přezkoumá a aktualizuje scénáře uvedené v písmeni a).

a)

roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře sestávají alespoň z:

b)

roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře se určí v souladu s jedním z následujících standardů:

c)

centrální depozitář může od ročních hrubých provozních výdajů odečíst výdaje na odpisy a amortizaci hmotných a nehmotných aktiv;

d)

centrální depozitář použije nejnovější auditované informace ze své roční účetní závěrky;

e)

pokud centrální depozitář provozuje své podnikání méně než jeden rok od data, kdy zahájil svou činnost, uplatní hrubé provozní výdaje předpokládané v jeho obchodním plánu.

a)

odhadne dobu nutnou k ukončení či restrukturalizaci v rámci všech stresových scénářů uvedených v příloze, a to v souladu s plánem uvedeným v čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

vydělí roční hrubé provozní výdaje centrálního depozitáře, které byly určeny v souladu s čl. 6 odst. 3, dvanácti („měsíční hrubé provozní výdaje“);

c)

vynásobí měsíční hrubé provozní výdaje uvedené v písmeni b) delším z následujících období:

a)

vypočítá průměr pěti nejvyšších vnitrodenních úvěrových expozic za poslední kalendářní rok („maximální expozice“), které vyplývají z poskytování služeb stanovených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

uplatní snížení hodnoty na veškerý kolaterál shromážděný ve vztahu k maximálním expozicím a předpokládá, že po uplatnění snížení hodnoty v souladu s články 222 až 227 nařízení (EU) č. 575/2013 ztratí kolaterál 5 % své tržní hodnoty;

c)

vypočítá průměr kapitálových požadavků ve vztahu k maximálním expozicím vypočteným v souladu s odstavcem 2, přičemž tyto expozice považuje za expozice ke konci dne („kapitálový požadavek“).

a)

standardizovaný přístup k úvěrovému riziku uvedený v článcích 107 až 141 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud nemají povolení použít přístup IRB;

b)

přístup IRB a požadavky článků 142 až 191 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud mají povolení použít přístup IRB.

a)

jasně odlišuje kolaterál od jiných cenných papírů účastníka s výpůjčkou;

b)

přijímá kolaterál, který splňuje podmínky článku 10, nebo jiné druhy kolaterálu, které splňují podmínky článku 11, a to podle této hierarchie:

c)

alespoň denně sleduje úvěrovou kvalitu, tržní likviditu a cenovou volatilitu u každého cenného papíru, který přijal jako kolaterál, a oceňuje jej v souladu s článkem 12;

d)

upřesní metodiky týkající se snížení hodnoty uplatněného na hodnotu kolaterálu v souladu s článkem 13;

e)

zaručí, že kolaterál zůstane v souladu s článkem 14 dostatečně diverzifikovaný, aby bylo možné převést jej do likvidní podoby ve lhůtách uvedených v článcích 10 a 11, aniž by to mělo významný tržní dopad.

a)

jsou emitovány nebo je za ně výslovně poskytnuta záruka jedním z těchto subjektů:

b)

centrální depozitář může na základě vlastního interního posouzení provedeného za využití definované a objektivní metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko konkrétní země, v níž je emitent usazen, prokázat, že mají nízké úvěrové a tržní riziko;

c)

jsou denominovány v měně, jejíž rizika je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d)

jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

e)

splňují jeden z těchto požadavků:

f)

o těchto dluhových nástrojích jsou alespoň denně zveřejňovány spolehlivé cenové údaje;

g)

jsou ihned k dispozici a směnitelné na hotovost tentýž den.

a)

finanční nástroje byly vydány emitentem, který má na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb, k němuž se využije definovaná a objektivní metodika, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi, nízké úvěrové riziko;

b)

finanční nástroje mají na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb, k němuž se využije definovaná a objektivní metodika, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska, nízké tržní riziko;

c)

jsou denominovány v měně, jejíž rizika je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d)

jsou volně převoditelné a bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

e)

splňují jeden z těchto požadavků:

f)

jsou převoditelné do likvidní podoby tentýž den;

g)

cenové údaje o těchto nástrojích je veřejně dostupné téměř v reálném čase;

h)

nejsou emitovány některým z těchto subjektů:

i)

nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

b)

jsou způsobilé u centrální banky v Unii, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k pravidelnému, nepříležitostnému úvěru („rutinní úvěr“);

c)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

d)

centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má předjednanou dohodu o financování s některou z důvěryhodných finančních institucí uvedenou v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014 a upřesněnou v článku 38 tohoto nařízení, která zajišťuje převedení těchto nástrojů na hotovost tentýž den.

a)

jsou volně převoditelné bez jakéhokoli právního omezení nebo nároků třetí strany, které by narušily jejich převedení do likvidní podoby;

b)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen řídit;

c)

centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb má toto obojí:

a)

finanční nástroje uvedené v článku 10 jsou alespoň denně oceňovány podle tržní hodnoty;

b)

finanční nástroje uvedené v čl. 11 odst. 1 jsou oceňovány alespoň denně, a pokud není denní oceňování možné, jsou oceňovány podle modelu;

c)

finanční nástroje uvedené v čl. 11 odst. 2 jsou oceňovány alespoň denně, a pokud není denní oceňování možné, jsou oceňovány podle modelu.

a)

pravidelně, tedy alespoň jednou za rok;

b)

pokud jeho politiky a postupy oceňování ovlivní významná změna.

a)

pokud je kolaterál způsobilý v centrální bance, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru, snížení hodnoty uplatňovaná centrální bankou na daný druh kolaterálu lze považovat za minimální spodní práh snížení hodnoty;

b)

pokud kolaterál není způsobilý v centrální bance, u níž má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru, lze za minimální spodní práh snížení hodnoty považovat snížení hodnoty uplatňovaná centrální bankou, která emituje měnu, v níž je daný finanční nástroj denominován.

a)

druh aktiva;

b)

úroveň úvěrového rizika spjatého s finančním nástrojem;

c)

zemi, v níž bylo aktivum emitováno;

d)

splatnost aktiva;

e)

historickou a hypotetickou budoucí cenovou volatilitu aktiva za krizových tržních podmínek;

f)

likviditu podkladového trhu včetně rozpětí nákup/prodej;

g)

měnové riziko, pokud existuje;

h)

riziko pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud existuje.

a)

politiky a postupy, které se uplatní, dojde-li k porušení limitů koncentrace;

b)

opatření ke zmírnění rizika, která se uplatní, dojde-li k překročení limitů koncentrace definovaných v politikách;

c)

načasování očekávaného provádění opatření podle písmene b).

a)

individuální emitenty s ohledem na strukturu jejich skupiny;

b)

zemi emitenta;

c)

typ emitenta;

d)

druh aktiva;

e)

vypořádací měnu;

f)

kolaterál s úvěrovým rizikem, rizikem likvidity a tržním rizikem přesahujícím minimální úrovně;

g)

způsobilost kolaterálu, aby měl centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb přístup k rutinnímu úvěru u emisní centrální banky;

h)

každého účastníka s výpůjčkou;

i)

všechny účastníky s výpůjčkou;

j)

finanční nástroje vydané emitenty stejného typu z hlediska hospodářských odvětví, činnosti, zeměpisné oblasti;

k)

výši úvěrového rizika finančního nástroje nebo emitenta určenou na základě interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb za využití definované a objektivní metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi;

l)

likviditu a cenovou volatilitu finančních nástrojů.

a)

jedinou úvěrovou institucí;

b)

finanční institucí z třetí země, na niž se vztahují obezřetnostní pravidla alespoň stejně přísná jako pravidla stanovená ve směrnici 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013 v souladu s čl. 114 odst. 7 uvedeného nařízení a jež tato pravidla dodržuje;

c)

komerčním subjektem, který je součástí téže skupiny jako instituce uvedená v písmeni a) nebo b).

a)

byly vydány emitentem, který má na základě odpovídajícího interního hodnocení provedeného centrálním depozitářem – poskytovatelem bankovních služeb za využití definované a objektivní metodiky, jež se nespoléhá výhradně na externí stanoviska a zohledňuje riziko vyplývající z usazení emitenta v konkrétní zemi, nízké úvěrové riziko;

b)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

c)

jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitent nemůže využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, aby se bránil zaplacení záruky;

d)

lze je splatit na požádání během jednoho obchodního dne v období likvidace portfolia člena účastníka s výpůjčkou, který je v selhání, bez jakéhokoli regulatorního, právního nebo provozního omezení;

e)

nejsou vydány subjektem, který je součástí téže skupiny jako účastník s výpůjčkou, na nějž se vztahuje záruka, ani subjektem, jehož obchodní činnost zahrnuje poskytování služeb, jež jsou zásadní pro fungování centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, pokud tímto subjektem není centrální banka v Evropském hospodářském prostoru nebo centrální banka, která emituje měnu, ve které má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb expozice;

f)

nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013;

g)

jsou plně zajištěny kolaterálem, který splňuje tyto podmínky:

a)

jsou vydány centrální bankou v Unii nebo centrální bankou, která emituje měnu, ve které má centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb expozice;

b)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

c)

jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitující centrální banka nemůže využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, která by emitentovi umožnila bránit se zaplacení záruky;

d)

lze je splatit během jednoho obchodního dne.

a)

kryjí pouze úvěrové expozice mezi dvěma propojenými centrálními depozitáři;

b)

byly vydány konsorciem důvěryhodných finančních institucí, které splňují požadavky stanovené v čl. 38 odst. 1, v němž je každá z těchto finančních institucí povinna uhradit část celkové částky, která byla smluvně dojednána;

c)

jsou denominovány v měně, jejíž riziko je centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb schopen odpovídajícím způsobem řídit;

d)

jsou neodvolatelné, nepodmíněné a emitující instituce nemohou využít žádnou právní nebo smluvní výjimku nebo opci, která by emitentovi umožnila bránit se zaplacení akreditivu;

e)

lze je splatit na požádání bez jakýchkoli regulatorních, právních nebo provozních omezení;

f)

nejsou emitovány:

g)

nepodléhají významnému riziku pozitivní korelace ve smyslu článku 291 nařízení (EU) č. 575/2013;

h)

centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb pravidelně sleduje důvěryhodnost emitujících finančních institucí tím, že nezávisle hodnotí důvěryhodnost těchto institucí a přiděluje každé finanční instituci interní úvěrový rating a tento rating pravidelně podrobuje přezkumu;

i)

lze je splatit v období likvidace do tří obchodních dnů od okamžiku, kdy centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb, který je v selhání, nedostál svým platebním závazkům v době splatnosti;

j)

v případě selhání jednoho z propojených centrálních depozitářů jsou k dispozici způsobilé likvidní zdroje uvedené v článku 34, a to v dostatečném objemu, který pokrývá časovou mezeru do doby, kdy je třeba bankovní záruku nebo akreditiv splatit;

k)

riziko, že bankovní záruka nebo akreditivy nebudou konsorciem splaceny v plné výši, je zmírněno:

l)

ujednání jsou pravidelně podrobována testům a přezkumům podle čl. 41 odst. 3 nařízení (EU) č. 909/2014.

a)

vnitrodenní úvěrové riziko a úvěrové riziko přes noc;

b)

relevantní kolaterál a jiné srovnatelné finanční zdroje použité ve vztahu k rizikům uvedeným v písmeni a);

c)

potenciální zbytkové úvěrové expozice;

d)

postupy splácení a sankční sazby.

a)

požadavky oddílu 2 ohledně sledování, měření, řízení, hlášení a zveřejňování rizik likvidity;

b)

požadavky nařízení (EU) č. 575/2013 ohledně sledování, měření, řízení, hlášení a zveřejňování jiných rizik likvidity, než na která se vztahuje písmeno a).

a)

měření vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 1;

b)

sledování vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 2;

c)

řízení vnitrodenního úvěrového rizika a úvěrového rizika přes noc v souladu s pododdílem 3;

d)

měření, sledování a řízení kolaterálu a jiných srovnatelných finančních zdrojů uvedených v čl. 59 odst. 3 písm. c) a d) nařízení (EU) č. 909/2014 v souladu s kapitolou I tohoto nařízení;

e)

tvorba analýz a plánů, jak nakládat s potenciálními zbytkovými úvěrovými expozicemi, v souladu s pododdílem 4;

f)

řízení postupů splácení a sankčních sazeb v souladu s pododdílem 5;

g)

hlášení úvěrových rizik v souladu s poddílem 6;

h)

zveřejňování úvěrových rizik v souladu s poddílem 7.

a)

politiky a postupy se významně změní;

b)

pokud centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb dobrovolně provede změnu v návaznosti na posouzení uvedené v článku 19.

a)

parametry uvedené v článku 19;

b)

snížení hodnoty uplatněná v souladu s článkem 13, hlášená podle druhu kolaterálu;

c)

změny politik či postupů uvedené v odstavci 3.

a)

maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice u bankovních doplňkových služeb stanovených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice u každého účastníka s výpůjčkou a další členění kolaterálu, který tyto úvěrové expozice kryje;

c)

maximální a průměrné vnitrodenní úvěrové expozice vůči jiným protistranám a v případě, že je zajištěna kolaterálem, další členění kolaterálu, který tyto vnitrodenní úvěrové expozice kryje;

d)

celkovou hodnotu vnitrodenních úvěrových linek poskytnutých účastníkům;

e)

další členění úvěrových expozic uvedených v písmenech b) a c) se vztahuje na:

a)

prostřednictvím automatického systému hlášení průběžně sleduje vnitrodenní úvěrové expozice, které vyplývají z poskytování bankovních doplňkových služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

vede alespoň po dobu deseti let denní evidenci vnitrodenních maximálních a průměrných úvěrových expozic, které vyplývají z bankovních doplňkových služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

c)

zaznamenává vnitrodenní úvěrové expozice, které vyplývají z každého subjektu, vůči němuž vznikají vnitrodenní úvěrové expozice, včetně:

d)

plně popíše, jak rámec pro řízení úvěrového rizika zohledňuje vztahy vzájemné závislosti a vícečetné vztahy, které může centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb mít s každým ze subjektů uvedených v písmeni c);

e)

pro každou protistranu upřesní, jak sleduje koncentrace svých vnitrodenních úvěrových expozic vůči této protistraně, včetně expozic vůči subjektům skupin, které sestávají ze subjektů uvedených v písmeni c);

f)

upřesní, jak posuzuje přiměřenost snížení hodnoty uplatněného na shromážděný kolaterál;

g)

upřesní, jak sleduje pokrytí úvěrových expozic kolaterálem a pokrytí úvěrových expozic jinými srovnatelnými finančními zdroji.

a)

vede záznamy o součtu skutečných úvěrových expozic ke konci dne, a to alespoň po dobu deseti let;

b)

denně zaznamenává informace uvedené v písmeni a).

a)

upřesní, jak posuzuje koncepci a fungování svého rámce pro řízení úvěrového rizika ve vztahu ke všem činnostem uvedeným v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

poskytuje pouze úvěrové linky, které může kdykoli a bez předchozího oznámení účastníkům vypořádacích systémů provozovaných centrálním depozitářem, kteří mají výpůjčku, bezpodmínečně zrušit;

c)

je-li v interoperabilních propojeních použita bankovní záruka uvedená v článku 16, centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb posoudí a analyzuje propojenost, která může vyplynout z toho, že tuto bankovní záruku poskytují stejní účastníci.

a)

expozice vůči členům Evropského systému centrálních bank a dalším orgánům členských států plnícím podobné funkce a dalším veřejným subjektům Unie pověřeným správou veřejného dluhu nebo do správy veřejného dluhu zasahujícím;

b)

expozice vůči jedné z mezinárodních rozvojových bank uvedených v čl. 117 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

expozice vůči jedné z mezinárodních organizací uvedených v článku 118 nařízení (EU) č. 575/2013;

d)

expozice vůči subjektům veřejného sektoru ve smyslu čl. 4 bodu 8 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jsou ve vlastnictví centrálních vlád a mají výslovné dohody o zárukách centrálních vlád za jejich úvěrové expozice;

e)

expozice vůči centrálním bankám třetích zemí, které jsou denominovány v domácí měně této centrální banky, pokud Komise v souladu s čl. 114 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 přijala prováděcí akt, v němž potvrdila, že tato třetí země je považována za zemi, která uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii.

a)

posoudí důvěryhodnost účastníka s výpůjčkou na základě metodiky, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska;

b)

ověří soulad kolaterálu a jiných srovnatelných finančních zdrojů poskytnutých účastníkem za účelem pokrytí vnitrodenních úvěrových expozic s požadavky stanovenými v článku 9 a 15;

c)

stanoví úvěrové limity pro účastníka s výpůjčkou na základě vícečetných vztahů, které s tímto účastníkem s výpůjčkou má, včetně případů, kdy poskytuje témuž účastníkovi více než jednu bankovní doplňkovou službu ze služeb uvedených v oddíle C přílohy nařízení (EU) č. 909/2014;

d)

zohlední úroveň způsobilých likvidních zdrojů v souladu s článkem 34;

e)

přezkoumá úvěrové limity pro účastníka s výpůjčkou, aby zaručil obě následující možnosti:

f)

přezkoumá úvěrové linky poskytnuté účastníkům s výpůjčkou, a to alespoň jednou za rok na základě jejich skutečného využití úvěru;

g)

zaručí, že je objem úvěrových expozic přes noc začleněn do využití úvěrového limitu poskytnutého účastníkovi;

h)

zaručí, že je objem úvěrů přes noc, které dosud nebyly splaceny, další den začleněn do vnitrodenních expozic a je omezen úvěrovým limitem.

a)

stanoví, jak jsou alokovány potenciálně nepokryté úvěrové ztráty, včetně splácení jakýchkoli prostředků, které si centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb může půjčit od poskytovatelů likvidity, aby pokryl nedostatek likvidity související s takovými ztrátami;

b)

obsahují průběžné posouzení měnících se tržních podmínek týkajících se hodnoty kolaterálu nebo jiných srovnatelných finančních zdrojů po jejich převedení do likvidní podoby, které se mohou vyvinout do potenciální zbytkové úvěrové expozice;

c)

upřesňují, že posouzení uvedené v písmeni b) je provázeno postupem, který vymezuje:

a)

jsou vyšší než sazba na mezibankovním peněžním trhu pro zajištěný úvěr přes noc a mezní zápůjční sazba centrální banky, která vydává měnu úvěrové expozice;

b)

zohledňují náklady na financování u měny úvěrové expozice a důvěryhodnost účastníka, který má úvěrovou expozici přes noc.

a)

předkládá kvalitativní prohlášení, v němž upřesní přijatá opatření co do způsobu, jímž jsou měřena, sledována a řízena úvěrová rizika včetně vnitrodenních úvěrových rizik, a to alespoň jednou ročně;

b)

oznámí jakékoli významné změny opatření přijatých v souladu s písmenem a) bezprostředně poté, co takováto významná změna proběhne;

c)

předkládá parametry uvedené v článku 19, a to každý měsíc.

a)

měřit vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 1;

b)

sledovat vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 2;

c)

řídit riziko likvidity v souladu s poddílem 3;

d)

hlásit vnitrodenní riziko likvidity a riziko likvidity přes noc v souladu s pododdílem 4;

e)

zveřejňovat rámec a nástroje pro sledování, měření, řízení a hlášení rizika likvidity v souladu s pododdílem 5.

a)

maximálního vnitrodenního využití likvidity vypočteného na základě nejvyšší kladné čisté kumulativní pozice a nejvyšší záporné čisté kumulativní pozice;

b)

celkových dostupných vnitrodenních likvidních zdrojů na začátku obchodního dne v členění podle všech následujících prvků:

c)

celkové hodnoty:

a)

parametry uvedené v čl. 30 odst. 1;

b)

ochotu centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb podstupovat riziko;

c)

nouzový plán financování, který popisuje, jaká nápravná opatření se uplatní, dojde-li k porušení hranice ochoty podstupovat riziko.

a)

vede alespoň po dobu deseti let záznamy o denní nejvyšší čisté kumulativní vnitrodenní pozici a nejvyšší záporné čisté kumulativní vnitrodenní pozici u každé vypořádací měny vypořádacího systému, pro nějž vystupuje jako zúčtovatel;

b)

průběžně sleduje své vnitrodenní likviditní expozice ve vztahu k maximální vnitrodenní likviditní expozici, která byla v minulosti zaznamenána.

a)

vede alespoň po dobu deseti let záznamy o rizicích likvidity vzniklých v důsledku využívání úvěru přes noc, a to u každé vypořádací měny vypořádacího systému, pro nějž vystupuje jako zúčtovatel;

b)

sleduje riziko likvidity vytvořené poskytnutím úvěru přes noc ve vztahu k maximální likviditní expozici vytvořené poskytnutím úvěru přes noc, která byla zaznamenána v minulosti.

a)

hotovosti uložené u emisní centrální banky;

b)

dostupné hotovosti uložené u jiných důvěryhodných finančních institucí uvedených v čl. 38 odst. 1;

c)

přislíbených úvěrových linek nebo obdobných ujednání;

d)

aktiv, která splňují požadavky článku 10 a čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení vztahující se na kolaterál, nebo finančních nástrojů splňujících požadavky stanovené v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/392, které jsou okamžitě dostupné a převoditelné na hotovost na základě předjednaných a vysoce spolehlivých dohod o financování uvedených v článku 38 tohoto nařízení;

e)

kolaterálu uvedeného v článku 10 a čl. 11 odst. 1.

a)

odhadne vnitrodenní přítoky a odtoky likvidity u všech poskytovaných bankovních doplňkových služeb;

b)

předpoví vnitrodenní načasování těchto toků;

c)

předpoví vnitrodenní potřeby likvidity, které mohou vzniknout v různých dobách během dne.

a)

zajistí získání dostatečného vnitrodenního financování, aby splnil své vnitrodenní cíle vyplývající z analýzy uvedené v odstavci 1;

b)

řídí a je připraven převést na hotovost kolaterál nezbytný k získání vnitrodenních finančních prostředků v krizových situacích, a to s ohledem na snížení hodnoty v souladu s článkem 13 a limity koncentrace v souladu s článkem 14;

c)

řídí načasování svých odtoků likvidity v souladu se svými vnitrodenními cíli;

d)

zavede opatření, aby se vypořádal s neočekávaným narušením svých vnitrodenních toků likvidity.

a)

řady historických scénářů, včetně období extrémních pohybů na trhu zaznamenaných během posledních 30 let nebo za dobu, kdy jsou k dispozici spolehlivé údaje, podle kterých by centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb byl vystaven nejvyššímu finančnímu riziku, ledaže by prokázal, že není pravděpodobné, že opět dojde k historickému výskytu velkých cenových pohybů;

b)

řady možných budoucích scénářů, které splňují tyto podmínky:

a)

strukturu a operace centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, a to i ve vztahu k subjektům uvedeným v čl. 30 odst. 2 a propojeným infrastrukturám finančních trhů a dalším subjektům, které pro něj mohou představovat významné riziko likvidity, přičemž pokryje vícedenní období, je-li to vhodné;

b)

jakékoli silné vztahy nebo obdobné expozice mezi účastníky centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb včetně vztahů mezi účastníky a jejich mateřským podnikem a podniky dceřinými;

c)

posouzení pravděpodobnosti vícenásobného selhání účastníků a účinků, které mohou taková selhání na účastníky mít;

d)

dopad vícenásobných selhání uvedených v písmeni c) na hotovostní toky centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb a na jeho vyrovnávací kapacitu a horizont přežití;

e)

zda modelování odráží různé dopady, které může mít krizová ekonomická situace na aktiva a přítoky a odtoky likvidity centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb.

a)

včasného sledování likvidních aktiv včetně kvality aktiv, jejich koncentrace a okamžité dostupnosti;

b)

vhodné politiky sledování tržních podmínek, které mohou ovlivnit likviditu vnitrodenních způsobilých likvidních zdrojů;

c)

hodnoty vnitrodenních způsobilých likvidních zdrojů oceněných a kalibrovaných za krizových tržních podmínek včetně scénářů uvedených v čl. 36 odst. 7.

a)

umístění jeho likvidních aktiv na samostatném účtu pod přímou správou funkce řízení likvidity, přičemž tato aktiva lze využít pouze jako zdroj nouzového financování během krizových období;

b)

zřízení interních systémů a kontrol, aby měla funkce řízení likvidity účinnou operační kontrolu k provádění obou následujících kroků:

c)

kombinaci požadavků stanovených v písmenech a) a b), pokud taková kombinace zaručuje srovnatelný výsledek.

a)

jsou prováděny na základě faktorů uvedených v odstavcích 4 a 5, jakož i specifických scénářů uvedených v odstavci 6;

b)

zahrnují pravidelné testování postupů centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, které zajišťují přístup k jeho způsobilým likvidním zdrojům u poskytovatele likvidity, za využití vnitrodenních scénářů;

c)

splňují požadavky odstavců 2 až 6.

a)

nahlásí svému vlastnímu výboru pro rizika a případně výboru pro rizika centrálního depozitáře výsledky zátěžových testů;

b)

přezkoumá a upraví svůj nouzový plán uvedený v čl. 32 odst. 1 písm. c), pokud porušení nelze napravit do konce dne;

c)

disponuje pravidly a postupy k vyhodnocení a úpravě přiměřenosti svého rámce pro řízení rizika likvidity a poskytovatelů likvidity v souladu s výsledky a analýzou svých zátěžových testů.

a)

plateb, které nebyly od účastníků obdrženy včas;

b)

dočasného selhání či neschopnosti jednoho z poskytovatelů likvidity pro centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb poskytovat likviditu, a to včetně poskytovatelů uvedených v čl. 59 odst. 4 písm. e) nařízení (EU) č. 909/2014, bank provádějících úschovu, nostro zprostředkovatelů a jakékoli související infrastruktury včetně interoperabilních centrálních depozitářů;

c)

současných tlaků na trzích s financováním a aktivy včetně snížení hodnoty způsobilých likvidních zdrojů;

d)

kritické situace v převoditelnosti cizí měny a přístupu k devizovým trhům;

e)

nepříznivých změn pověsti centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb, které mohou některé poskytovatele likvidity přimět k tomu, aby likviditu stáhli;

f)

relevantních maximálních historických hodnot cenové volatility kolaterálu nebo aktiv jakožto opakujících se jevů;

g)

změn v dostupnosti úvěru na trhu.

a)

seřadí měny od nejvyšší po nejnižší na základě průměru tří nejvyšších denních záporných kumulativních pozic, převedených na euro, za dobu dvanácti měsíců;

b)

zohlední jako relevantní:

a)

průběžné analýzy měnících se potřeb likvidity, aby bylo možné určit události, které se mohou vyvinout do nepředvídaných a potenciálně nekrytých deficitů likvidity, včetně plánu pro obnovení dohod o financování dříve, než skončí jejich platnost;

b)

pravidelných praktických testů vlastních pravidel a postupů.

a)

jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb získá přístup k hotovostním vkladům nebo k investicím hotovostních vkladů do příštího dne;

b)

jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb provádí tržní obchody během téhož dne;

c)

jak centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb využívá předem sjednané linky likvidity.

a)

výboru pro rizika centrálního depozitáře – poskytovatele bankovních služeb a případně výboru pro rizika centrálního depozitáře;

b)

relevantnímu příslušnému orgánu uvedenému v čl. 60 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014, a to způsobem popsaným v článku 39 tohoto nařízení.

a)

úvěrovou instituci povolenou v souladu s článkem 8 směrnice 2013/36/EU, u které může centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb prokázat, že má nízké úvěrové riziko, a to na základě interního hodnocení, které využívá definovanou a objektivní metodiku, která se nespoléhá výhradně na externí stanoviska;

b)

finanční instituci v třetí zemi, která splňuje všechny tyto požadavky:

a)

pravidelně a nezávisle nechává vyhodnotit důvěryhodnost těchto institucí;

b)

přiděluje každé finanční instituci, s níž centrální depozitář uzavřel předjednanou a vysoce spolehlivou dohodu o financování, interní úvěrové ratingy a tyto ratingy pravidelně přezkoumává.

a)

že limity koncentrace jsou stanoveny pro jednotlivé měny;

b)

že jsou zavedeny alespoň dvě dohody pro každou hlavní měnu;

c)

že centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb, jsou-li zohledněny všechny měny, nadměrně nespoléhá na žádnou individuální finanční instituci.

a)

o významných změnách politik a postupů týkajících se použitelných limitů koncentrace ve vztahu k poskytovatelům likvidity určených v souladu s tímto článkem;

b)

o případech, kdy ve vztahu k poskytovatelům likvidity překročí limit koncentrace stanovený v jeho politikách a postupech uvedených v odstavci 5.

a)

aktiva určená jako kolaterál jsou pro něj viditelná v reálném čase;

b)

kolaterál je oddělen od jiných cenných papírů účastníka s výpůjčkou;

c)

dohody s třetí stranou brání tomu, aby centrální depozitář – poskytovatel bankovních služeb utrpěl ztrátu aktiv.

a)

předkládá kvalitativní prohlášení, v němž upřesní všechna přijatá opatření co do způsobu, jímž jsou měřena, sledována a řízena rizika likvidity včetně vnitrodenních rizik, a to alespoň jednou ročně;

b)

oznámí jakékoli významné změny přijatých opatření uvedených v písmeni a) bezprostředně poté, co takováto významná změna proběhne;

c)

předkládá parametry uvedené v čl. 30 odst. 1, a to každý měsíc.

a)

dostatečně velký poměrný podíl každé měny na celkové hodnotě vypořádání provedeného centrálním depozitářem dle pokynů k vypořádání ve vztahu k platbě vypočtené za období jednoho roku;

b)

dopad nedostupnosti každé z měn na hladké fungování operací centrálních depozitářů – poskytovatelů bankovních služeb v rámci široké škály potenciálních stresových scénářů uvedených v článku 36.

10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/44

(1)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (dále jen „orgán ESMA“) vzal na vědomí „Zprávu o výsledku výzvy Evropského výboru orgánů bankovního dohledu k předložení důkazů týkajících se internalizace vypořádání uschovatelskými bankami a činností podobných činnostem ústředních protistran“ ze dne 17. dubna 2009, která poukazuje na značné rozdíly, pokud jde o pravidla a kontrolní postupy na úrovni internalizátorů vypořádání napříč členskými státy i pokud jde o chápání pojmu internalizovaného vypořádání.

(2)

Podle nařízení (EU) č. 909/2014 mají internalizátoři vypořádání podávat zprávy o vypořádáních, která internalizují. Za účelem poskytnutí dobrého přehledu o rozsahu a míře internalizovaných vypořádání je nutné obsah těchto zpráv dále upřesnit. Zprávy o internalizovaném vypořádání by měly poskytovat podrobné informace o souhrnném objemu a hodnotě příkazů k vypořádání vypořádaných internalizátory vypořádání mimo vypořádací systémy, přičemž by měly upřesňovat druh aktiva, druh obchodu s cennými papíry, druh zákazníka a centrálního depozitáře emitenta (dále jen „centrální depozitář“).

Internalizátor vypořádání by měl podávat zprávy pouze o internalizovaných vypořádáních, kde provedl příkaz k vypořádání zákazníka na vlastní účet. Internalizátor vypořádání by neměl podávat zprávy o následném dorovnávání zápisu pozic do příslušné evidence tak, aby odrážely vypořádání příkazů jinými subjekty v rámci řetězce držitelů cenných papírů, jelikož tato se nepovažují za internalizovaná vypořádání. Obdobně by internalizátor vypořádání neměl podávat zprávy o obchodech provedených v obchodním systému a převedených obchodním systémem ústřední protistraně ke clearingu nebo centrálnímu depozitáři k vypořádání.

(3)

Aby se usnadnilo porovnávání údajů mezi jednotlivými internalizátory vypořádání, měly by být výpočty související s hodnotou příkazů k internalizovanému vypořádání podle tohoto nařízení založeny na objektivních a spolehlivých údajích a metodikách.

(4)

Požadavky na podávání zpráv stanovené tímto nařízením mohou vyžadovat podstatné změny informačních systémů, testování trhu a úpravy právního uspořádání dotčených institucí. Je proto nezbytné poskytnout těmto institucím dostatek času na to, aby se připravily na uplatňování těchto požadavků.

(5)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem předložených Komisi orgánem ESMA.

(6)

Orgán ESMA uspořádal otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, provedl analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů a vyžádal si stanovisko skupiny subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízené na základě článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (2).

(7)

V souladu s čl. 9 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014 vypracoval orgán ESMA návrhy regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, v úzké spolupráci s členy Evropského systému centrálních bank.

1)

„Příkazem k internalizovanému vypořádání“ se rozumí příkaz zákazníka internalizátora vypořádání dát příjemci k dispozici peněžní částku nebo převést vlastnické právo k cennému papíru či cenným papírům nebo nárok na ně, a to zápisem do příslušného rejstříku nebo jiným způsobem, který je vypořádán internalizátorem vypořádání na jeho vlastní účet, a nikoli prostřednictvím vypořádacího systému.

2)

„Neúspěšným příkazem k internalizovanému vypořádání“ se rozumí situace, kdy nedojde k vypořádání nebo dojde pouze k částečnému vypořádání obchodu s cennými papíry v den dohodnutý dotčenými stranami kvůli nedostatku cenných papírů či hotovosti, a to bez ohledu na prvotní příčinu.

a)

kód země místa usazení internalizátora vypořádání;

b)

časové razítko podání zprávy;

c)

období, na které se zpráva vztahuje;

d)

identifikátor internalizátora vypořádání;

e)

kontaktní údaje internalizátora vypořádání;

f)

souhrnný objem příkazů k internalizovanému vypořádání vypořádaných internalizátorem vypořádání během období, na které se zpráva vztahuje, a jejich souhrnnou hodnotu, vyjádřenou v eurech;

g)

souhrnný objem příkazů k internalizovanému vypořádání vypořádaných internalizátorem vypořádání během období, na které se zpráva vztahuje, a jejich souhrnnou hodnotu, vyjádřenou v eurech, pro každý z těchto druhů finančních nástrojů:

h)

souhrnný objem veškerých příkazů k internalizovanému vypořádání vypořádaných internalizátorem vypořádání během období, na které se zpráva vztahuje, a jejich souhrnnou hodnotu, vyjádřenou v eurech, pro každý z těchto druhů obchodů s cennými papíry:

i)

souhrnný objem veškerých příkazů k internalizovanému vypořádání vypořádaných internalizátorem vypořádání během období, na které se zpráva vztahuje, a jejich souhrnnou hodnotu, vyjádřenou v eurech, pro tyto druhy zákazníků:

j)

souhrnný objem veškerých příkazů k internalizovanému vypořádání vypořádaných internalizátorem vypořádání během období, na které se zpráva vztahuje, jež se týkají peněžních převodů, a jejich souhrnnou hodnotu, vyjádřenou v eurech;

k)

souhrnný objem veškerých příkazů k internalizovanému vypořádání vypořádaných internalizátorem vypořádání během období, na které se zpráva vztahuje, a jejich souhrnnou hodnotu, vyjádřenou v eurech, pro každého centrálního depozitáře, který poskytuje základní službu uvedenou v bodě 1 nebo 2 oddílu A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014 ve vztahu k podkladovým aktivům;

l)

souhrnný objem veškerých příkazů k internalizovanému vypořádání uvedených v písmenech g) až j) pro každého centrálního depozitáře, který poskytuje základní službu uvedenou v bodě 1 nebo 2 oddílu A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014 ve vztahu k podkladovým aktivům, a jejich souhrnnou hodnotu, vyjádřenou v eurech;

m)

souhrnný objem veškerých neúspěšných příkazů k internalizovanému vypořádání uvedených v písmenech f) až l), které nebyly úspěšně vypořádány během období, na které se zpráva vztahuje, a jejich hodnotu, vyjádřenou v eurech;

n)

poměr příkazů k internalizovanému vypořádání uvedených v písmenech f) až l), které nebyly úspěšně vypořádány, v porovnání se:

a)

v případě příkazů k internalizovanému vypořádání za úplatu se jedná o částku peněžního vypořádání;

b)

v případě příkazů k internalizovanému vypořádání bez placení se jedná o tržní hodnotu příslušných cenných papírů, nebo, pokud není k dispozici, o nominální hodnotu příslušných cenných papírů.

a)

u finančních nástrojů uvedených v čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 (4) přijatých k obchodování v obchodním systému v Unii se jedná o hodnotu stanovenou na základě uzavírací ceny nejrelevantnějšího trhu z hlediska likvidity uvedeného v čl. 4 odst. 6 písm. b) zmíněného nařízení;

b)

u finančních nástrojů přijatých k obchodování v obchodním systému v Unii jiných než uvedených v písmenu a) se jedná o hodnotu stanovenou na základě uzavírací ceny obchodního systému, který v Unii dosahuje nejvyššího obratu;

c)

u finančních nástrojů jiných než uvedených v písmenech a) a b) se jedná o hodnotu stanovenou na základě ceny vypočítané za použití předem stanovené metodiky, schválené příslušným orgánem, která odkazuje na kritéria vycházející z tržních údajů, jako jsou tržní ceny dostupné v obchodních systémech nebo investičních podnicích.

10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/48

(1)

Ustanovení tohoto nařízení spolu úzce souvisí, jelikož se všechna týkají požadavků v oblasti dohledu, které se uplatní na centrální depozitáře cenných papírů (dále jen „centrální depozitáři“). Za účelem zajištění souladu mezi uvedenými ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a usnadnění komplexního pohledu a jednoduchého přístupu osob, na něž se tato ustanovení vztahují, je žádoucí zařadit všechny regulační technické normy týkající se požadavků v oblasti dohledu podle nařízení (EU) č. 909/2014 do jediného nařízení.

(2)

S ohledem na globální povahu finančních trhů a vzhledem k závazkům, které Unie v této oblasti přijala, je třeba náležitým způsobem přihlížet k zásadám pro subjekty infrastruktury finančních trhů, které vypracovaly Výbor pro platební a vypořádací systémy a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry v dubnu 2012 (zásady CPSS-IOSCO).

(3)

V zájmu zajištění jednotného uplatňování pravidel týkajících se zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Unii je třeba jasně definovat některé technické pojmy.

(4)

Je důležité zajistit odpovídající systém povolování činnosti centrálních depozitářů a dohledu nad nimi. V této souvislosti je třeba stanovit seznam příslušných orgánů, které vydávají nejdůležitější měny Unie, v nichž probíhá vypořádání, a které mají být zapojeny do procesu udělování povolení centrálnímu depozitáři a dohledu nad ním. Základem by zde měl být podíl měn, které tyto orgány vydávají, na celkové hodnotě příkazů k vypořádání proti zaplacení, které centrální depozitář ročně vypořádá, a podíl příkazů k vypořádání proti zaplacení, které centrální depozitář v některé měně Unie vypořádá, vůči celkové hodnotě příkazů k vypořádání proti zaplacení vypořádaných v dané měně všemi centrálními depozitáři v Unii.

(5)

Aby příslušné orgány mohly provést důkladné posouzení, žádající centrální depozitář (žadatel o povolení centrálního depozitáře) by měl poskytnout informace o struktuře své vnitřní kontroly a nezávislosti svých řídicích orgánů, aby příslušný orgán mohl zhodnotit, zda struktura řízení a správy společnosti zaručuje nezávislost centrálního depozitáře a zda jsou tato struktura a hierarchické vztahy, jakož i mechanismy pro řešení případného střetu zájmů, dostatečné.

(6)

Žádající centrální depozitář by měl poskytnout všechny nezbytné informace, které příslušnému orgánu umožní posoudit dobrou pověst, zkušenosti a dovednosti členů vrcholného vedení centrálního depozitáře a členů jeho vedoucího orgánu.

(7)

Informace týkající se poboček a dceřiných podniků centrálního depozitáře jsou nezbytné, aby příslušný orgán mohl jasně pochopit organizační strukturu centrálního depozitáře a zhodnotit jakákoliv rizika, která centrálnímu depozitáři mohou vyplynout z činnosti těchto poboček a dceřiných podniků.

(8)

Žádající centrální depozitář by měl příslušnému orgánu poskytnout relevantní informace, jejichž prostřednictvím prokáže, že disponuje nezbytnými finančními zdroji a že zavedl vhodná opatření pro zajištění kontinuity provozu při průběžném výkonu svých funkcí.

(9)

Kromě informací o základních činnostech jsou pro příslušný orgán důležité i informace o doplňkových službách, jež centrální depozitář, který žádá o povolení, zamýšlí poskytovat, aby příslušný orgán získal úplný přehled o službách tohoto žádajícího centrálního depozitáře.

(10)

Aby příslušný orgán mohl zhodnotit kontinuitu a řádnou funkci technických systémů žádajícího centrálního depozitáře, dotčený centrální depozitář by měl příslušnému orgánu poskytnout popis svých příslušných technických systémů a informace o tom, jakým způsobem jsou řízeny, a to i v případě, že jsou tyto činnosti zajišťovány externě.

(11)

Informace o poplatcích spojených se základními službami, které centrální depozitář poskytuje, jsou důležité a jsou součástí žádosti o povolení centrálního depozitáře, aby příslušné orgány mohly ověřit, zda jsou tyto poplatky přiměřené, nediskriminační a zda nejsou provázány s cenami jiných služeb.

(12)

Aby byla zajištěna ochrana práv investorů a vhodné řešení kolize norem, centrální depozitář při hodnocení opatření, která zamýšlí přijmout, aby svým uživatelům umožnil splnit požadavky vnitrostátních právních předpisů uvedených v čl. 49 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014, vezme v úvahu jak emitenty, tak účastníky, a to v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy.

(13)

S cílem zajistit spravedlivý a nediskriminační přístup ke službě registrace, službě centrální evidence a službě vypořádání obchodů s cennými papíry na finančním trhu byl emitentům, ostatním centrálním depozitářům a subjektům tržní infrastruktury v souladu s nařízením (EU) č. 909/2014 udělen přístup k centrálnímu depozitáři. Žádající centrální depozitář by měl tudíž příslušný orgán informovat o svých strategiích a postupech, které se tohoto přístupu týkají.

(14)

Aby příslušný orgán mohl účinně vykonávat své povinnosti, měly by mu být ze strany žádajícího centrálního depozitáře a spřízněných třetích osob, včetně těch, které pro centrálního depozitáře externě zajišťují operační funkce a činnosti, poskytnuty veškeré informace.

(15)

Pro zajištění obecné transparentnosti pravidel řízení a správy žádajícího centrálního depozitáře by měl mít příslušný orgán k dispozici dokumenty, které dokládají, že žádající centrální depozitář přijal nezbytná opatření k ustanovení nezávislého výboru uživatelů pro každý systém vypořádání obchodů s cennými papíry („vypořádací systém“), který provozuje, a to za nediskriminačních podmínek.

(16)

Aby bylo zajištěno řádné fungování základních infrastrukturních služeb na finančním trhu, žádající centrální depozitář by měl poskytnout příslušnému orgánu veškeré nezbytné informace, které dokládají, že zavedl vhodné strategie a postupy pro zajištění spolehlivého systému evidence, jakož i účinné mechanismy pro služby centrálního depozitáře, a to včetně zejména opatření pro prevenci a řešení selhání vypořádání, a pravidla týkající se celistvosti emise, ochrany cenných papírů účastníků a jejich zákazníků, neodvolatelnosti vypořádání, selhání účastníka a převodu aktiv účastníků a zákazníků v případě odnětí povolení.

(17)

Nezbytnou položkou žádosti o povolení jsou i modely řízení rizik spojené se službami poskytovanými centrálním depozitářem, který o povolení žádá, aby příslušný orgán mohl zhodnotit spolehlivost a celistvost přijatých postupů a účastníci trhu mohli činit informovaná rozhodnutí.

(18)

Aby příslušný orgán mohl ověřit bezpečnost propojení žádajícího centrálního depozitáře a zhodnotit pravidla, která se na propojené systémy uplatní, a rizika z těchto propojení plynoucí, měly by mu být ze strany centrálního depozitáře, který o povolení žádá, poskytnuty veškeré informace pro takovou analýzu relevantní, a to spolu s hodnocením propojení vypracovaným centrálním depozitářem.

(19)

Při udělování souhlasu s účastí centrálního depozitář na kapitálu jiného subjektu by měl příslušný orgán centrálního depozitáře zvážit kritéria, která zajistí, aby tato účast významným způsobem nezvýšila rizikový profil centrálního depozitáře. V zájmu zajištění bezpečnosti a kontinuity služeb by centrálnímu depozitáři v důsledku jeho účasti na kapitálu právnické osoby, která neposkytuje služby vymezené v nařízení (EU) č. 909/2014, neměly vznikat neomezené finanční závazky. Centrální depozitář by měl držet dostatečný objem kapitálu na rizika plynoucí ze své účasti na kapitálu jiného subjektu.

(20)

Aby centrální depozitář nebyl závislý na ostatních akcionářích subjektů, v nichž drží účast, a to mimo jiné v souvislosti se zásadami řízení rizik, měl by mít nad těmito subjekty plnou kontrolu. Tento požadavek by měl rovněž usnadnit příslušným orgánům a dotčeným orgánům výkon dozorových a dohledových funkcí tím, že jim zajistí snadný přístup k relevantním informacím.

(21)

Centrální depozitář by měl mít pro svou účast jasný strategický důvod nad rámec pouhého dosahování zisku, a to s přihlédnutím k zájmům emitentů cenných papírů, které jsou u něho emitovány, jakož i k zájmům svých účastníků a zákazníků.

(22)

Za účelem řádného vyčíslení a označení rizik plynoucích z účasti na kapitálu jiné právnické osoby by měl centrální depozitář předložit nezávislé analýzy finančních rizik a závazků, které mu z této účasti vyplývají, odsouhlasené interním nebo externím auditorem.

(23)

Zkušenost z finanční krize ukázala, že orgány by se měly namísto následné kontroly zaměřit spíše na průběžný dohled. Při každém prověření a vyhodnocení ve smyslu nařízení (EU) č. 909/2014 je tedy nezbytné zajistit, aby byl zajištěn dostatečný průběžný přístup příslušného orgánu k informacím. Při stanovení rozsahu informací, které mají být pro účely každého prověření a vyhodnocení poskytnuty, by se ustanovení tohoto nařízení měla řídit požadavky na povolení, které centrální depozitář musí splnit na základě nařízení (EU) č. 909/2014. To se týká i podstatných změn informací, které již byly poskytnuty v rámci procesu žádosti o povolení, jakož i informací o pravidelných událostech a statistických údajů.

(24)

Aby byla zajištěna účinná dvoustranná a vícestranná výměna informací mezi příslušnými orgány, výsledky prověření a vyhodnocení činností centrálního depozitáře vypracované jedním orgánem by měly být sdíleny s ostatními příslušnými orgány, jimž tato informace pravděpodobně zjednoduší plnění jejich úkolů, aniž by přitom byly dotčeny požadavky na zachování důvěrnosti a ochrany údajů, a to nad rámec ujednání o spolupráci stanovených nařízením (EU) č. 909/2014. Měla by být zorganizována dodatečná výměna informací mezi příslušnými orgány a dotčenými orgány či orgány příslušnými v oblasti trhů finančních nástrojů, aby byly poznatky příslušného orgánu sdíleny v průběhu procesu prověřování a vyhodnocování.

(25)

S ohledem na možnou vysokou míru zátěže spojenou se shromažďováním a zpracováním velkého množství informací týkajících se činnosti centrálního depozitáře, a aby se předešlo zdvojování činností, měly by být v průběhu prověřování a vyhodnocování předkládány jen relevantní upravené dokumenty. Tyto dokumenty by měly být příslušnému orgánu předloženy v takové podobě, která umožní jasně rozeznat všechny relevantní změny ujednání, strategií, procesů a mechanismů, které centrální depozitář od získání povolení nebo od posledního prověření a vyhodnocení zavedl.

(26)

Další kategorie informací, které jsou pro příslušný orgán užitečné, aby mohl provést prověření a vyhodnocení, se týká událostí, které se ze své podstaty odehrávají opakovaně a které souvisí s činností centrálního depozitáře a poskytováním jeho služeb.

(27)

Aby příslušný orgán mohl komplexně posoudit rizika centrálního depozitáře, musí si vyžádat statistické údaje týkající se rozsahu podnikatelské činnosti centrálního depozitáře, aby mohl posoudit rizika související s činností centrálního depozitáře a rizika pro hladké fungování trhů s cennými papíry. Statistické údaje kromě toho příslušnému orgánu umožní sledovat velikost a význam obchodů s cennými papíry a jejich vypořádání, k nimž na finančních trzích dochází, jakož i zhodnotit průběžný a potenciální vliv daného centrálního depozitáře na trh cenných papírů jako celek.

(28)

Aby příslušný orgán mohl sledovat a vyhodnotit rizika, kterým centrální depozitář je nebo může být vystaven a která mohou vyvstat pro hladké fungování trhů s cennými papíry, příslušný orgán by měl být oprávněn vyžádat si dodatečné informace týkající se rizik a činností centrálního depozitáře. Příslušný orgán tedy musí být oprávněn určit jakékoliv dodatečné informace, které pro dané prověření a vyhodnocení činností centrálního depozitáře považuje za důležité, a vyžádat si je, a to jak z vlastního podnětu, tak na základě žádosti jiného orgánu.

(29)

Je důležité zajistit, aby centrální depozitář z třetí země, který zamýšlí poskytovat služby ve smyslu nařízení (EU) č. 909/2014, nenarušil řádné fungování unijních trhů.

(30)

Průběžné posuzování toho, zda centrální depozitář z třetí země plně dodržuje obezřetnostní požadavky dané třetí země, je povinností příslušného orgánu třetí země. Cílem informací, které mají být Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) žádajícím centrálním depozitářem ze třetí země poskytnuty, by nemělo být kopírovat posouzení příslušného orgánu třetí země, ale zajistit, aby žadatel podléhal účinnému dohledu a prosazování pravidel v dané třetí zemi, a tak byla zaručena vysoká úroveň ochrany investorů.

(31)

Aby orgán ESMA mohl provést úplné posouzení žádosti o uznání, měly by být informace poskytnuté žadatelem doplněny informacemi nezbytnými k posouzení účinnosti průběžného dohledu, pravomocí k prosazování pravidel a opatření přijatých příslušným orgánem třetí země. Takové informace by měly být poskytnuty v rámci dohody o spolupráci uzavřené v souladu s nařízením (EU) č. 909/2014. Taková dohoda o spolupráci by měla zajistit, aby byl orgán ESMA včas informován o všech opatřeních dohledu nebo prosazování pravidel vůči centrálnímu depozitáři žádajícímu o uznání, dále o veškerých změnách podmínek, za nichž bylo povolení příslušnému centrálnímu depozitáři uděleno, jakož i o všech relevantních aktualizacích údajů, jež centrální depozitář původně poskytl v rámci postupu uznávání.

(32)

Aby byla zajištěna ochrana práv investorů a vhodné řešení kolize norem, centrální depozitář z třetí země při hodnocení opatření, která zamýšlí přijmout, aby svým uživatelům umožnil splnit požadavky vnitrostátních právních předpisů uvedených v čl. 49 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014, by měl vzít v úvahu jak emitenty, tak účastníky, a to v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy uvedenými v čl. 49 odst. 1 zmíněného nařízení.

(33)

Za účelem vytvoření řádného rámce řízení rizik by centrální depozitář měl přijmout integrovaný a komplexní přístup ke všem relevantním rizikům. Uvedené by mělo zahrnovat rizika, která centrálnímu depozitáři plynou z jakéhokoliv jiného subjektu, a riziko, které centrální depozitář představuje pro třetí strany, včetně jeho uživatelů a v praktické míře i jejich zákazníků, jakož i pro propojené centrální depozitáře, ústřední protistrany, obchodní systémy, platební systémy, vypořádací banky, poskytovatele likvidity a investory.

(34)

Aby bylo zajištěno, že centrální depozitář má k dispozici lidské zdroje nezbytné pro plnění všech svých povinností, a aby příslušné orgány měly možnost obrátit se na příslušné kontaktní místo stanovené v rámci centrálního depozitáře, nad kterým vykonávají dohled, centrální depozitáři by měli vyčlenit zaměstnance odpovědné za centrálního depozitáře a za svůj vlastní individuální výkon, zejména na úrovni vrcholného vedení a vedoucího orgánu.

(35)

Aby byla zajištěna náležitá kontrola činností prováděných centrálními depozitáři, měly by být zavedeny a pravidelně prováděny nezávislé audity, jejichž předmětem budou činnosti centrálního depozitáře, procesy řízení rizik, jakož i mechanismy zajišťování shody s předpisy (compliance) a vnitřní kontroly. Zajištění nezávislého auditu nutně nevyžaduje zapojení externího auditora, jestliže centrální depozitář příslušnému orgánu prokáže, že nezávislost interního auditu je řádně zajištěna. Aby byla zajištěna nezávislost funkce interního auditu, centrální depozitář by měl ustanovit i výbor pro audit.

(36)

Centrální depozitář by měl ustanovit výbor pro rizika, a to proto, aby vedoucí orgán centrálního depozitáře měl k dispozici doporučení, která se týkají současné i budoucí celkové tolerance vůči rizikům a strategie v oblasti rizik a která dosahují nejvyšší odborné úrovně. Aby byla zaručena nezávislost na výkonném vedení centrálního depozitáře a vysoká míra odbornosti, výbor pro rizika by měl být z většiny tvořen nevýkonnými členy a předsedat by mu měla osoba s odpovídajícími zkušenostmi v oblasti řízení rizik.

(37)

Při posuzování potenciálního střetu zájmů by měl centrální depozitář prošetřit nejen členy svého vedoucího orgánu, vrcholného vedení a zaměstnance, ale i osoby s těmito jedinci či samotným centrálním depozitářem přímo či nepřímo propojené, ať už jde o fyzické, anebo právnické osoby.

(38)

Centrální depozitář by měl mít ředitele útvaru řízení rizik (chief risk officer), ředitele útvaru compliance (chief compliance officer), ředitele útvaru technologií (chief technology officer) a měl by mít zavedeny funkce řízení rizik, technologií, compliance a interní kontroly, jakož i interního auditu. Centrální depozitář by měl být v každém případě schopen organizovat interní strukturu výkonu těchto funkcí podle svých potřeb. Funkce ředitele útvaru řízení rizik, ředitele útvaru compliance a ředitele útvaru technologií by měly zastávat různé osoby, a to vzhledem k tomu, že je obvykle vykonávají osoby s odlišnými akademickými a profesními profily. V tomto ohledu ustanovení tohoto nařízení těsně navazují na systém vytvořený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (2) ve vztahu k ostatním subjektům tržní infrastruktury.

(39)

Evidence vedená centrálním depozitářem by měla být strukturovaná a příslušným orgánům zapojeným do výkonu dohledu nad centrálním depozitářem umožňovat snadný přístup k uchovávaným údajům. Centrální depozitář by měl zajistit, aby evidence, již vede, včetně kompletního účetnictví ve vztahu k cenným papírům, které spravuje, byla přesná a aktuální a mohla sloužit jako spolehlivý zdroj informací pro účely výkonu dohledu.

(40)

Za účelem usnadnění podávání zpráv a zaznamenávání konzistentní sady informací při měnících se požadavcích by měla evidence, kterou centrální depozitář vede, pokrývat každou jednotlivou službu, kterou depozitář poskytuje v souladu s nařízením (EU) č. 909/2014, a obsahovat alespoň ty informace, které podléhají hlášení podle pravidel zajištění disciplíny při vypořádání stanovených zmíněným nařízením.

(41)

Zachování práv emitentů a investorů je pro řádné fungování trhu s cennými papíry zásadní. Centrální depozitář by proto měl zavést odpovídající pravidla, postupy a kontroly, které zabrání neoprávněnému vytváření či odstraňování cenných papírů. Alespoň jednou denně by měl rovněž provést sesouhlasení účtů cenných papírů, které vede.

(42)

Centrální depozitář by měl udržovat důsledné účetní postupy a provádět audity za účelem ověření, že jeho evidence cenných papírů je přesná a opatření zajišťující celistvost emisí cenných papírů jsou náležitá.

(43)

Aby byla účinně zajištěna celistvost emise, měla by se na všechny centrální depozitáře uplatnit opatření pro účely sesouhlasení stanovená nařízením (EU) č. 909/2014, a to bez ohledu na to, zda tito depozitáři poskytují služby registrace a služby centrální evidence uvedené ve zmíněném nařízení v souvislosti s emisí cenných papírů.

(44)

Pokud jde o další subjekty zapojené do procesu sesouhlasení, je třeba rozlišit několik scénářů na základě různých rolí, které tyto subjekty zaujímají. Opatření pro účely sesouhlasení by měla odrážet specifickou roli těchto subjektů. V rámci modelu registru emisí cenných papírů uchovává záznamy o cenných papírech, které jsou rovněž zaznamenány v centrálním depozitáři, registr. V rámci modelu správce emise za správu účtu, na němž je vedena část emise cenných papírů zaznamenaná v centrálním depozitáři, odpovídá správce fondu nebo správce emise. V rámci modelu společného depozitáře využívají takového společného depozitáře centrální depozitáři, kteří zřídí interoperabilní propojení, přičemž společný depozitář by měl být odpovědný za celkovou celistvost emisí cenných papírů původně zaznamenaných nebo centrálně vedených centrálními depozitáři, kteří interoperabilní propojení zřídili.

(45)

Za účelem snížení operačního rizika, které zahrnuje rizika způsobená nedostatky informačních systémů, interních postupů a výkonnosti zaměstnanců nebo narušení provozu způsobená vnějšími událostmi, která vedou k omezení, zhoršení či kolapsu služeb poskytovaných centrálním depozitářem, měl by centrální depozitář identifikovat všechna rizika a sledovat jejich vývoj, a to bez ohledu na jejich původ, který může zahrnovat například uživatele centrálního depozitáře, jeho poskytovatele služeb a ostatní subjekty tržní infrastruktury, včetně dalších centrálních depozitářů. Operační rizika by měla být řízena v souladu s řádně zdokumentovaným a robustním rámcem a jasně stanovenými úkoly a odpovědností. Takový rámec by měl zahrnovat operační cíle, sledovací funkce, mechanismy hodnocení a měl by být integrován do systému řízení rizik centrálního depozitáře. V této souvislosti by za rámec pro řízení operačních rizik měl být odpovědný ředitel útvaru řízení rizik. Centrální depozitáři by si řízení svých rizik měli zajišťovat interně. V případě, že jsou vnitřní kontroly nedostatečné nebo jestliže není rozumně proveditelné odbourat některá rizika, centrální depozitář by měl být schopen zajistit finanční krytí těchto rizik prostřednictvím pojištění.

(46)

Centrální depozitáři by neměli vstupovat do investic, které by mohly ovlivnit jejich rizikový profil. Centrální depozitáři by měli uzavírat derivátové smlouvy pouze v případě, že tímto způsobem musí zajistit riziko, které nemohou snížit jiným způsobem. Takové zajištění by mělo podléhat určitým přísným podmínkám, které zajistí, že deriváty nejsou využívány pro účely jiné, než je krytí rizik, a že nejsou využívány za účelem dosahování zisku.

(47)

Aktiva centrálního depozitáře by měla být držena v bezpečí, být snadno dostupná a mělo by možné je rychle zlikvidnit. Centrální depozitář by měl proto zajistit, že strategie a postupy týkající se rychlého přístupu k vlastním aktivům jsou založeny alespoň na povaze, velikosti, kvalitě, splatnosti a umístění aktiv. Centrální depozitář by měl rovněž zajistit, aby rychlá dostupnost jeho aktiv nebyla negativně ovlivněna v důsledku externího zajištění funkce úschovy nebo investic třetí osobou.

(48)

Za účelem řízení svých potřeb likvidity by centrální depozitář měl mít ke svým hotovostním aktivům okamžitý přístup a k cenným papírům, které vede na své vlastní jméno, by měl mít přístup v tentýž obchodní den, kdy přijal rozhodnutí o zlikvidnění daného aktiva.

(49)

Za účelem zajištění vyšší míry ochrany aktiv centrálního depozitáře proti selhání prostředníka by měl centrální depozitář, který má k jinému centrálnímu depozitáři přístup prostřednictvím propojení centrálních depozitářů, vést tato aktiva na zvláštním účtu u centrálního depozitáře, s nímž je propojen. Tato úroveň oddělení by měla zajistit, aby aktiva centrálního depozitáře byla oddělena od aktiv jiných subjektů a odpovídajícím způsobem chráněna. Je nicméně nezbytné umožnit vznik propojení s centrálními depozitáři z třetích zemí i v případě, že jednotlivé oddělené účty nejsou u centrálního depozitáře z třetí země k dispozici, za předpokladu, že aktiva žádajícího centrálního depozitáře jsou v každém případě odpovídajícím způsobem chráněna a příslušné orgány informovány o rizicích plynoucích z toho, že nejsou k dispozici jednotlivé oddělené účty, a o odpovídajících opatřeních pro zmírnění těchto rizik.

(50)

V zájmu zajištění toho, aby centrální depozitář investoval své finanční prostředky do vysoce likvidních nástrojů s minimálním tržním a úvěrovým rizikem a aby tyto investice bylo možné rychle zlikvidnit s minimálním vlivem na cenu, měl by centrální depozitář diverzifikovat své portfolio a stanovit vhodné souhrnné limity (limity koncentrace) pro emitenty nástrojů, do kterých investuje své zdroje.

(51)

V zájmu zajištění bezpečnosti a efektivity propojení centrálního depozitáře s jiným centrálním depozitářem by měl centrální depozitář identifikovat, sledovat a řídit všechny potenciální zdroje rizik plynoucích z tohoto propojení. Propojení centrálních depozitářů by mělo mít ve všech příslušných jurisdikcích solidní právní základ, který podpoří jeho koncepci a zajistí odpovídající míru ochrany centrálních depozitářů účastnících se na propojení. Propojení centrální depozitáři by měli měřit, sledovat a řídit úvěrové riziko a riziko likvidity, které jim navzájem vzniká.

(52)

Žádající centrální depozitář, který pro správu propojení s hostitelským centrálním depozitářem využívá nepřímého propojení centrálních depozitářů nebo prostředníka, by měl měřit, sledovat a řídit dodatečná rizika plynoucí z využití prostředníka – včetně rizika plynoucího z úschovy, jakož i úvěrového, právního a operačního rizika – za účelem zajištění bezpečnosti a efektivity ujednání o propojení.

(53)

Za účelem zajištění celistvosti emise v případě, že cenné papíry jsou vedeny u několika centrálních depozitářů prostřednictvím propojení centrálních depozitářů, by měli centrální depozitáři uplatňovat zvláštní opatření pro účely sesouhlasení a svůj postup koordinovat.

(54)

Centrální depozitáři by měli poskytovat spravedlivý a otevřený přístup ke svým službám při řádném zohlednění rizik pro finanční stabilitu a řádné fungování trhu. Centrální depozitáři by měli kontrolovat rizika vyplývající z jejich účastníků a dalších uživatelů tak, že pro poskytování svých služeb stanoví riziková kritéria. Centrální depozitáři by měli zajistit, aby jejich uživatelé, jako jsou účastníci, další centrální depozitáři, ústřední protistrany, obchodní systémy či emitenti, jimž je umožněn přístup ke službám centrálního depozitáře, tato kritéria splňovali a disponovali požadovanými operačními kapacitami, finančními prostředky, pravomocemi a odborností v oblasti řízení rizik nezbytnými pro zabránění rizik pro centrální depozitáře a ostatní uživatele.

(55)

Za účelem zajištění bezpečnosti a efektivity svého vypořádacího systému by měl centrální depozitář průběžně sledovat soulad se svými požadavky na přístup a mít jasně stanovené a zveřejněné postupy umožňující pozastavení účasti a spořádané ukončení účasti žádající strany, která poruší nebo přestane splňovat tyto požadavky na přístup.

(56)

V případě žádosti o povolení k poskytování bankovních doplňkových služeb by měl centrální depozitář předložit žádost příslušnému orgánu spolu se všemi aspekty nezbytnými pro zajištění toho, že poskytování bankovních doplňkových služeb nebude mít vliv na hladké poskytování základních služeb centrálního depozitáře. Po subjektech, které již byly jako centrální depozitáři povoleny, by nemělo být vyžadováno, aby znovu doložily některé aspekty, které již doložily v rámci procesu žádosti o povolení k činnosti centrálního depozitáře v souladu s nařízením (EU) č. 909/2014.

(57)

Z důvodů zajištění právní jistoty a jednotného uplatňování právních předpisů by měly některé požadavky, které toto nařízení stanoví ve vztahu k opatřením pro zajištění disciplíny při vypořádání, nabýt účinnosti od data, kdy tato opatření vstoupí v platnost.

(58)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem předložených Komisi orgánem ESMA.

(59)

Při přípravě technických norem obsažených v tomto nařízení orgán ESMA úzce spolupracoval se členy Evropského systému centrálních bank a Evropským orgánem pro bankovnictví.

(60)

Orgán ESMA uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (3),

a)

„prověřovaným obdobím“ období, které je předmětem prověřování a které začíná v den, který následuje po ukončení předchozího prověřovaného a vyhodnocovaného období;

b)

„příkazem k vypořádání“ převodní příkaz ve smyslu čl. 2 písm. i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES (4);

c)

„omezením vypořádání“ taková blokace, rezervace či vyčlenění cenných papírů, v jejichž důsledku nelze provést vypořádání, anebo taková blokace či rezervace hotovosti, v jejímž důsledku nelze provést vypořádání;

d)

„fondem obchodovaným v obchodním systému“ (ETF) fond ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU (5);

e)

„centrálním depozitářem emitenta“ centrální depozitář cenných papírů, který poskytuje základní služby uvedené v bodě 1 nebo 2 oddílu A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014 v souvislosti s emisí cenných papírů;

f)

„centrálním depozitářem investora“ centrální depozitář cenných papírů, který je buď účastníkem vypořádacího systému provozovaného jiným centrálním depozitářem, anebo který využívá třetí strany či prostředníka, který je účastníkem vypořádacího systému, jejž provozuje jiný centrální depozitář, v souvislosti s emisí cenných papírů;

g)

„trvalým nosičem dat“ jakýkoliv nástroj, který umožňuje uchování informací způsobem, který zajistí jejich dostupnost po dobu přiměřenou jejich účelu a který umožňuje jejich reprodukci v nezměněné podobě.

a)

za období jednoho roku počítaný relativní podíl každé z měn Unie na celkové hodnotě, jíž dosáhne centrálním depozitářem provedené vypořádání příkazů k vypořádání proti zaplacení, za předpokladu, že každý jednotlivý podíl přesáhne 1 %;

b)

za období jednoho roku počítaný relativní podíl příkazů k vypořádání proti zaplacení, které centrální depozitář vypořádá v některé měně Unie, v porovnání s celkovou hodnotou příkazů k vypořádání proti zaplacení, které v dané měně vypořádají všichni centrální depozitáři v Unii, za předpokladu, že každý jednotlivý podíl přesáhne 10 %.

a)

kontaktní údaje osoby odpovědné za vyřizování žádosti;

b)

kontaktní údaje osoby nebo osob, které na straně žádajícího centrálního depozitáře odpovídají za funkci compliance a interní kontroly;

c)

obchodní firmu žádajícího centrálního depozitáře, identifikační kód právnické osoby (LEI) a sídlo v Unii;

d)

zakladatelskou smlouvu a stanovy či jinou ustavující a zákonem předepsanou dokumentaci žádajícího centrálního depozitáře;

e)

výpis z příslušného obchodního nebo soudního rejstříku nebo jinou úředně ověřenou formu dokladu o sídle a předmětu podnikání žádajícího centrálního depozitáře, platného k datu žádosti;

f)

určení vypořádacích systémů, které žádající centrální depozitář provozuje nebo zamýšlí provozovat;

g)

kopii rozhodnutí vedoucího orgánu týkajícího se žádosti o povolení a zápis z jednání, na kterém vedoucí orgán schválil podobu žádosti o povolení a její podání;

h)

diagram zobrazující vlastnické vztahy mezi mateřským podnikem, dceřinými podniky a dalšími přidruženými subjekty a pobočkami, přičemž každý subjekt je v diagramu uveden pod úplnou obchodní firmou, s uvedením právní formy, adresy sídla, daňového identifikačního čísla nebo identifikačního čísla společnosti;

i)

popis podnikatelských činností dceřiných podniků žádajícího centrálního depozitáře a dalších právnických osob, v nichž tento žádající centrální depozitář drží účast, včetně informace o míře jeho účasti;

j)

seznam obsahující:

k)

seznam obsahující:

l)

seznam základních služeb uvedených v oddíle A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014, které žádající centrální depozitář poskytuje nebo zamýšlí poskytovat;

m)

seznam doplňkových služeb výslovně uvedených v oddíle B přílohy nařízení (EU) č. 909/2014, které žádající centrální depozitář poskytuje nebo zamýšlí poskytovat;

n)

seznam všech dalších doplňkových služeb, které jsou podle oddílu B přílohy nařízení (EU) č. 909/2014 povoleny, avšak nejsou v něm výslovně uvedeny, a které žádající centrální depozitář poskytuje nebo zamýšlí poskytovat;

o)

seznam investičních služeb uvedených v písmeni n), na něž se vztahuje směrnice 2014/65/EU;

p)

seznam služeb a činností, které si žádající centrální depozitář nechává nebo zamýšlí nechávat zajišťovat externě třetí stranou v souladu s článkem 30 nařízení (EU) č. 909/2014;

q)

měnu či měny, které žádající centrální depozitář používá nebo zamýšlí používat v souvislosti se službami, které poskytuje, bez ohledu na to, zda je hotovost vypořádána na účtu centrální banky, účtu centrálního depozitáře či na účtu určené úvěrové instituce;

r)

informace o všech probíhajících či ukončených soudních, správních, rozhodčích či jiných právních řízeních, jejichž účastníkem žádající centrální depozitář je a které mohou vést ke vzniku finančních či jiných nákladů.

a)

členský stát nebo členské státy, v nichž žádající centrální depozitář hodlá působit;

b)

podnikatelský plán, v němž jsou uvedeny především služby, které žádající centrální depozitář v hostitelském členském státě poskytuje nebo zamýšlí poskytovat;

c)

měnu či měny, které žádající centrální depozitář používá nebo zamýšlí používat v procesu vypořádání v hostitelském členském státě;

d)

jsou-li služby poskytovány prostřednictvím pobočky, anebo mají-li být takto podle záměru poskytovány, informace o organizační struktuře pobočky a jména osob odpovědných za její řízení;

e)

v relevantních případech posouzení opatření, která žádající centrální depozitář zamýšlí přijmout, aby svým uživatelům umožnil dodržovat vnitrostátní právní předpisy uvedené v čl. 49 odst. 1 nařízení (EU) č. 909/2014.

a)

pracovní zařazení osob odpovědných za schvalování a provádění strategií a postupů;

b)

popis opatření pro zajištění a sledování souladu se strategiemi a postupy.

a)

podrobný popis služeb uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. l) až p);

b)

postupy, které se uplatní při poskytování služeb uvedených v písmenu a).

a)

strategie a postupy uvedené v čl. 26 odst. 7 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

informace o složení vrcholného vedení, vedoucího orgánu a o vlastnické struktuře mateřského podniku a ostatních podniků dané skupiny;

c)

služby a klíčové osoby jiné než osoby ve vrcholném vedení, které má žádající centrální depozitář společné s ostatními podniky ve skupině.

a)

adresu sídla mateřského podniku žádajícího centrálního depozitáře;

b)

je-li mateřský podnik subjektem povoleným či registrovaným a podléhajícím dohledu v působnosti Unie nebo třetí země, číslo relevantního povolení či registrace a název orgánu či orgánů odpovědných za dohled nad tímto mateřským podnikem.

a)

finanční zprávy, včetně kompletní sady účetních závěrek za tři předchozí roky a zprávy o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES (6) za tři předchozí roky;

b)

jestliže žádající centrální depozitář podléhá auditu externím auditorem, jméno a národní identifikační číslo externího auditora;

c)

podnikatelský záměr, včetně finančního plánu a odhadovaného rozpočtu, který předpokládá různé podnikatelské scénáře ve vztahu ke službám žádajícího centrálního depozitáře za referenční období nejméně tří let;

d)

plány na zřízení poboček nebo dceřiných podniků a jejich umístění;

e)

popis podnikatelských činností, které žádající centrální depozitář zamýšlí provádět, včetně podnikatelských činností jeho poboček a dceřiných podniků.

a)

doklady prokazující dostatečné finanční zdroje na období šesti měsíců po udělení povolení;

b)

mezitímní finanční zprávu;

c)

výkaz o finanční situaci žádajícího centrálního depozitáře, včetně rozvahy, výsledovky, změn ve vlastním kapitálu a peněžních tocích a souhrnu účetních pravidel a dalších relevantních vysvětlivek;

d)

auditované roční účetní závěrky mateřských podniků za tři účetní období předcházející datu žádosti.

a)

přehledu o plánu a jeho provedení;

b)

určení nejdůležitějších operací žádajícího centrálního depozitáře, stresových scénářů a událostí, které spouštějí ozdravný plán, a popisu nástrojů, které žádající centrální depozitář využije při realizaci ozdravného plánu;

c)

zhodnocení všech dopadů, které může ozdravný plán mít na ty zúčastněné strany, které pravděpodobně budou jeho prováděním dotčeny;

d)

posouzení právní vymahatelnosti ozdravného plánu, a to s přihlédnutím ke všem právním omezením vycházejícím z právních předpisů Unie, vnitrostátních právních předpisů či právních předpisů třetích zemí.

a)

identitu a úkoly osob odpovědných za následující pozice:

b)

počet zaměstnanců v každé divizi a operačním útvaru.

a)

popis zásad odměňování, včetně informací o fixní a variabilní složce odměny členů vrcholného vedení, vedoucího orgánu a zaměstnanců činných ve funkcích řízení rizik, compliance a vnitřní kontroly, interního auditu a technologií žádajícího centrálního depozitáře;

b)

opatření, která žádající centrální depozitář přijal za účelem zmírnění rizika plynoucího z přílišného spoléhání na odpovědnost svěřenou jakémukoliv jedinci.

a)

popis systémů řízení a správy žádajícího centrálního depozitáře zavedených v souladu s čl. 47 odst. 2;

b)

strategie, postupy a systémy zavedené v souladu s čl. 47 odst. 1;

c)

popis složení, úlohy a odpovědností členů vedoucího orgánu, vrcholného vedení a výborů ustavených v souladu s článkem 48.

a)

popisu nástrojů pro sledování a hodnocení přiměřenosti a účinnosti systémů interního auditu žádajícího centrálního depozitáře;

b)

popis kontrolních nástrojů pro potřeby systémů pro zpracování dat žádajícího centrálního depozitáře a souvisejících ochranných opatření;

c)

popis tvorby a uplatnění metodiky interního auditu žádajícího centrálního depozitáře;

d)

pracovní plán funkce interního auditu na období tří let od data žádosti;

e)

popis úloh a kvalifikací každého jednotlivce, který je odpovědný za výkon interního auditu podle čl. 47 odst. 3 písm. d) pod dohledem výboru pro audit uvedeného v čl. 48 odst. 1 písm. b).

a)

popis úloh a kvalifikací jednotlivců, kteří jsou odpovědní za funkci compliance a vnitřní kontroly, a všech ostatních zaměstnanců podílejících se na hodnocení compliance, včetně popisu prostředků pro zajištění nezávislosti funkce compliance a vnitřní kontroly na zbývajících provozních útvarech;

b)

strategie a postupy funkce compliance a vnitřní kontroly, včetně popisu úlohy vedoucího orgánu a vrcholného vedení při zajišťování compliance;

c)

nejnovější dostupnou vnitřní zprávu, kterou vypracovala osoba odpovědná za funkci compliance a vnitřní kontroly nebo jiný zaměstnanec zapojený do činnosti compliance v rámci žádajícího centrálního depozitáře.

a)

kopii životopisu s uvedením zkušeností a znalostí každého člena;

b)

podrobnosti týkající se trestních a správních sankcí uložených některému členovi v souvislosti s poskytováním finančních nebo datových služeb nebo v souvislosti s podvodem nebo zneužitím finančních prostředků, a to ve formě úředního potvrzení, je-li v daném členském státě vystavováno;

c)

čestné prohlášení o vlastní bezúhonnosti v souvislosti s poskytováním finančních nebo datových služeb, v němž všichni členové vrcholného vedení a vedoucího orgánu uvedou, zda:

a)

doklad o zajištění souladu s čl. 27 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

popis úloh a odpovědností členů vedoucího orgánu;

c)

údaje o cílovém zastoupení nedostatečně zastoupeného pohlaví ve vedoucím orgánu, relevantní strategii dosažení tohoto cíle a způsobu, jímž žádající centrální depozitář zajistil zveřejnění tohoto cíle, strategie a způsobu jejího provádění.

a)

popis vlastnické struktury žádajícího centrálního depozitáře uvedeného v čl. 4 odst. 2 bodu i), včetně popisu druhu a rozsahu zájmů subjektů nacházejících se v pozici, v níž mohou vykonávat kontrolu nad činností žádajícího centrálního depozitáře;

b)

seznam akcionářů a osob, které se nacházejí v pozici, v níž mohou vykonávat přímou či nepřímou kontrolu nad řízením žádajícího centrálního depozitáře.

a)

popis strategií a postupů týkajících se identifikace a řešení případných střetů zájmů a informování příslušného orgánu o těchto střetech zájmů a postupů pro zajištění informovanosti zaměstnanců žádajícího centrálního depozitáře o těchto strategiích a postupech;

b)

popis kontrolních a jiných opatření, jejichž účelem je zajistit splnění požadavků týkajících se řešení střetů zájmů uvedených v písmeni a);

c)

popis následujících prvků:

a)

informace o účastnících, zákaznících, emitentech či jiných uživatelích služeb žádajícího centrálního depozitáře;

b)

jiné informace, které má žádající centrální depozitář k dispozici na základě své podnikatelské činnosti a které není dovoleno používat pro komerční účely.

a)

interní postupy, jež se týkají povolování přístupu k informacím a zajišťují zabezpečený přístup k údajům;

b)

popis případných omezení pro využití údajů z důvodu jejich důvěrnosti.

a)

mandát výboru uživatelů;

b)

systémy řízení a správy výboru uživatelů;

c)

pracovní postupy výboru uživatelů;

d)

podmínky volitelnosti a způsob volby členů výboru uživatelů;

e)

seznam navržených členů výboru uživatelů a uvedení zájmů, které zastupují.

a)

analýzu, do jaké míry jsou stávající systémy, strategie a postupy žádajícího centrálního depozitáře, jež slouží vedení evidence, v souladu s požadavky článku 54;

b)

prováděcí plán s podrobným vymezením způsobu, jímž žádající centrální depozitář zajistí soulad s požadavky uvedenými v článku 54 do dne, k němuž se uvedený článek stane použitelným.

a)

kritéria pro účast, která umožňují spravedlivý a otevřený přístup všem právnickým osobám, které zamýšlejí stát se účastníky vypořádacích systémů, jež žádající centrální depozitář provozuje;

b)

postupy pro uplatňování kárných opatření proti účastníkům, kteří neplní kritéria pro účast.

a)

o postupech a opatřeních k prevenci selhání vypořádání v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

o opatřeních k řešení selhání vypořádání v souladu s článkem 7 nařízení (EU) č. 909/2014.

a)

pravidla a postupy k omezení a řízení rizik spojených s úschovou cenných papírů;

b)

podrobný popis různých úrovní oddělení, které žádající centrální depozitář nabízí, popis nákladů spojených s jednotlivými úrovněmi, komerční podmínky, za kterých jsou nabízeny, jejich hlavní právní důsledky a určení použitelného insolvenčního práva;

c)

pravidla a postupy pro získání souhlasu podle čl. 38 odst. 7 nařízení (EU) č. 909/2014.

a)

kopii dohody o externím zajišťování služeb nebo činností;

b)

informace o metodách používaných pro sledování úrovně služeb a činností zajišťovaných externě.

a)

žádající centrální depozitář drží svá finanční aktiva v souladu s čl. 46 odst. 1, 2 a 5 nařízení (EU) č. 909/2014 a kapitolou XI tohoto nařízení;

b)

investice žádajícího centrálního depozitáře jsou v souladu s čl. 46 odst. 3 nařízení (EU) č. 909/2014 a kapitolou XI tohoto nařízení.

a)

informace prokazující, že kapitál žádajícího centrálního depozitáře, včetně jeho nerozděleného zisku a rezervních fondů, je v souladu s požadavky článku 47 nařízení (EU) č. 909/2014;

b)

plán uvedený v čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 909/2014 a případné aktualizace tohoto plánu, jakož i doklad o schválení tohoto plánu vedoucím orgánem nebo příslušným výborem vedoucího orgánu žádajícího centrálního depozitáře.

a)

popis propojení centrálních depozitářů doplněný o hodnocení žádajícího centrálního depozitáře, jehož předmětem jsou případné zdroje rizik plynoucích z těchto propojení;

b)

očekávaný či skutečný objem vypořádání a hodnoty vypořádání prováděného prostřednictvím propojení centrálních depozitářů;

c)

postupy týkající se identifikace, vyhodnocování, sledování a řízení všech případných zdrojů rizik, která žádajícímu centrálnímu depozitáři a jeho účastníkům plynou z propojení, a vhodná opatření k jejich zmírnění;

d)

zhodnocení použitelnosti insolvenčních zákonů, které se uplatní na fungování propojení centrálních depozitářů, a zhodnocení jejich dopadů na žádajícího centrálního depozitáře;

e)

další relevantní informace, které si příslušný orgán vyžádá za účelem posouzení souladu propojení centrálních depozitářů s požadavky článku 48 nařízení (EU) č. 909/2014 a kapitole XII tohoto nařízení.

a)

ze strany právnických osob, které se chtějí stát účastníky v souladu s článkem 33 nařízení (EU) č. 909/2014 a kapitolou XIII tohoto nařízení;

b)

ze strany emitentů v souladu s článkem 49 nařízení (EU) č. 909/2014 a kapitolou XIII tohoto nařízení;

c)

ze strany jiných centrálních depozitářů v souladu s článkem 52 nařízení (EU) č. 909/2014 a kapitolou XIII tohoto nařízení;

d)

ze strany jiných subjektů tržní infrastruktury v souladu s článkem 53 nařízení (EU) č. 909/2014 a kapitolou XIII tohoto nařízení;

a)

rozsah finančních závazků, které centrálnímu depozitáři v souvislosti s touto účastí vzniknou;

b)

skutečnost, zda centrální depozitář drží dostatečné finanční zdroje splňující kritéria uvedená v článku 46 nařízení (EU) č. 909/2014 ke krytí rizik plynoucích ze:

c)

skutečnost, zda právnická osoba, v níž centrální depozitář účast drží, poskytuje doplňkové (komplementární) služby k základním službám nabízeným centrálním depozitářem podle čl. 18 odst. 4 nařízení (EU) č. 909/2014, například: