ISSN 1977-0626 |
||
Úřední věstník Evropské unie |
L 259 |
|
České vydání |
Právní předpisy |
Svazek 59 |
|
|
Opravy |
|
|
* |
|
|
|
(1) Text s významem pro EHP |
CS |
Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička. |
II Nelegislativní akty
NAŘÍZENÍ
27.9.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 259/1 |
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2016/1718
ze dne 20. září 2016,
kterým se mění nařízení (EU) č. 582/2011 z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel, pokud jde o ustanovení o zkoušení pomocí přenosného systému pro měření emisí (PEMS) a o postup zkoušení životnosti náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES (1), a zejména na čl. 4 odst. 3, čl. 5 odst. 4 a článek 12 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Zkoušení shodnosti v provozu představuje jeden z hlavních stavebních kamenů postupu schvalování typu a umožňuje ověřit výkonnost systémů regulace emisí během životnosti vozidla. V souladu s nařízením Komise (EU) č. 582/2011 (2) se zkoušky provádějí pomocí přenosných systémů pro měření emisí (PEMS), které posuzují emise během provozu při běžném používání. Přístup opírající se o systém PEMS se rovnocenně používá k ověřování emisí mimo cyklus při certifikaci schválení typu. |
(2) |
Nařízení (EU) č. 582/2011 stanoví, že jakékoliv dodatečné požadavky s ohledem na zkoušení emisí u vozidel v provozu mimo cyklus by měly být zavedeny po posouzení postupu zkoušky stanoveného v uvedeném nařízení. |
(3) |
Komise proto provedla důkladnou analýzu postupu zkoušky. Při této analýze byla zjištěna řada nedostatků, které oslabují účinnost evropských právních předpisů týkajících se schvalování typu a které je třeba odstranit, aby se zaručila odpovídající úroveň ochrany životního prostředí. |
(4) |
V současnosti nejsou posuzovány emisní vlastnosti vozidel během zahřívání, a to ani v rámci prokazovací zkoušky při schvalování typu, ani při zkoušce shodnosti v provozu. S cílem překlenout stávající mezeru v poznatcích a připravit nový postup zkoušky pro provoz se studeným startem by měla být zahájena fáze monitorování, během níž budou shromážděny údaje ze zkoušek při schvalování typu a zkoušek shodnosti v provozu. |
(5) |
V souladu s nařízením (EU) č. 582/2011 má být náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek schváleno z hlediska typu v souladu s požadavky na emise podle normy Euro VI, jakmile budou v uvedeném nařízení vymezeny konkrétní požadavky na zkoušení životnosti. |
(6) |
Proto je nutné stanovit postup, jímž bude řádně posouzena životnost náhradních dílů, které jsou uváděny na trh Unie, a jímž se zaručí, že tyto náhradní díly splňují požadavky na ochranu životního prostředí, které jsou slučitelné s požadavky stanovenými pro obdobné systémy, jež se vyrábějí jako původní díly vozidel. |
(7) |
Postup zkoušky založený na zrychleném stárnutí náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek v důsledku tepelných účinků a účinků spojených se spotřebou maziva splňuje cíl spočívající v přesném a objektivním řešení otázky životnosti náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek a pro výrobní odvětví nepředstavuje nadměrnou zátěž. |
(8) |
Nařízení (EU) č. 582/2011 vymezuje požadavky ohledně opatření, která musejí výrobci vozidel zavést, aby zabránili nedovoleným úpravám systémů pro regulaci emisí. Tyto požadavky by měly účinně řešit problematiku nejběžnějších způsobů nedovolených úprav, aniž by na výrobní odvětví kladly nadměrnou zátěž. |
(9) |
Měly by být aktualizovány odkazy na mezinárodní normy v nařízení (EU) č. 582/2011. |
(10) |
Aby byla výrobcům vozidel poskytnuta dostatečná doba na přípravu, než změní své výrobky v souladu s novým požadavkem ohledně výkonové hranice, měl by tento požadavek nabýt účinku dne 1. září 2018 pro nové typy a dne 1. září 2019 pro všechna nová vozidla. |
(11) |
Je vhodné, aby se nové požadavky na zkoušení v provozu nevztahovaly zpětně na motory a vozidla, která nebyla schválena v souladu s těmito požadavky. Proto se nová ustanovení vymezená v příloze II vztahují pouze na zkoušky shodnosti v provozu prováděné u nových typů motorů a vozidel, které byly schváleny v souladu s pozměněným zněním nařízení (EU) č. 582/2011. |
(12) |
Nařízení (EU) č. 582/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(13) |
Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
v článku 14 se zrušuje odstavec 3; |
2) |
v článku 15 se zrušuje odstavec 5; |
3) |
vkládá se nový článek 17a, který zní: „Článek 17a Přechodná ustanovení pro určitá schválení typu a prohlášení o shodě 1. S účinkem od 1. září 2018 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s emisemi udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel nebo motorů, které byly zkoušeny pomocí postupů, jež nevyhovují bodům 4.2.2.2 a 4.2.2.2.1 a 4.2.2.2.2 a 4.3.1.2 a 4.3.1.2.1 a 4.3.1.2.2 dodatku 1 přílohy II. 2. S účinkem od 1. září 2019 musí vnitrostátní orgány v případě nových vozidel, která nevyhovují bodům 4.2.2.2 a 4.2.2.2.1 a 4.2.2.2.2 a 4.3.1.2 a 4.3.1.2.1 a 4.3.1.2.2 dodatku 1 přílohy II, považovat prohlášení o shodě týkající se uvedených vozidel za již neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a z důvodů souvisejících s emisemi zakážou registraci, prodej a uvedení takových vozidel do provozu. S účinkem od 1. září 2019 a s výjimkou náhradních motorů pro vozidla v provozu vnitrostátní orgány zakážou prodej či používání nových motorů, které nevyhovují bodům 4.2.2.2 a 4.2.2.2.1 a 4.3.1.2 a 4.3.1.2.1 dodatku 1 přílohy II.“; |
4) |
příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení; |
5) |
příloha II se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení; |
6) |
příloha VI se mění v souladu s přílohou III tohoto nařízení; |
7) |
příloha XI se mění v souladu s přílohou IV tohoto nařízení; |
8) |
příloha XIII se mění v souladu s přílohou V tohoto nařízení; |
9) |
příloha XIV se mění v souladu s přílohou VI tohoto nařízení. |
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
S výjimkou bodu 8 písm. c), který se vztahuje na všechna vozidla ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, se příloha II začne od 1. ledna 2017 používat na všechny nové typy vozidel.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami.
V Bruselu dne 20. září 2016.
Za Komisi
předseda
Jean-Claude JUNCKER
(1) Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 1.
(2) Nařízení Komise (EU) č. 582/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a kterým se mění přílohy I a III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 167, 25.6.2011, s. 1).
PŘÍLOHA I
Příloha I nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 1.1.2 se nahrazuje tímto:
(*) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58).“;" |
2) |
bod 1.1.5 se nahrazuje tímto:
|
3) |
bod 3.1 se nahrazuje tímto:
|
4) |
vkládají se nové body 3.2.1.1 až 3.2.1.6, které znějí:
|
5) |
v bodě 4.2 se písmeno b) nahrazuje tímto:
|
6) |
v dodatku 4 se devátý, desátý a jedenáctý odstavec nahrazují tímto: „V případě žádosti o ES schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku se vyplní obecná část a části 1 a 3. V případě žádosti o ES schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel se vyplní obecná část a část 2. V případě žádosti o ES schválení typu vozidla z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel se vyplní obecná část a části 1, 2 a 3.“; |
7) |
dodatek 9 se nahrazuje tímto: „Dodatek 9 Systém číslování certifikátů ES schválení typu Oddíl 3 čísla ES schválení typu vydaného podle čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 se skládá z čísla prováděcího regulačního aktu či posledního pozměňujícího regulačního aktu použitelného na ES schválení typu. Po tomto čísle následuje písmeno označující požadavky na systémy OBD a SCR podle tabulky 1: Tabulka 1
|
(1) Požadavky na monitorování „OTL pro NOx“ stanovené v tabulce 1 přílohy X pro vznětové a dvoupalivové motory a vozidla a v tabulce 2 přílohy X pro zážehové motory a vozidla se zážehovým motorem.
(2) Požadavky na monitorování „OTL pro PM“ stanovené v tabulce 1 přílohy X pro vznětové a dvoupalivové motory a vozidla.
(3) Požadavky na „monitorování činnosti“ stanovené v bodě 2.1.1 přílohy X.
(4) „Zaváděcí“ požadavky na jakost činidla stanovené v bodě 7.1 přílohy XIII.
(5) „Obecné“ požadavky na jakost činidla stanovené v bodě 7.1.1 přílohy XIII.
(6) Požadavky na monitorování „OTL pro CO“ stanovené v tabulce 2 přílohy X pro zážehové motory a vozidla.
(7) „Zaváděcí“ požadavky na poměr výkonu v provozu (IUPR) stanovené v oddíle 6 přílohy X.
(8) „Obecné“ požadavky na poměr výkonu v provozu (IUPR) stanovené v oddíle 6 přílohy X.
(9) Pro zážehové motory a vozidla vybavená takovými motory.
(10) Pro vznětové a dvoupalivové motory a vozidla vybavená takovými motory.
(11) Vztahuje se pouze na zážehové motory a vozidla vybavená takovými motory.
(12) Dodatečná ustanovení týkající se požadavků na monitorování stanovených v odstavci 2.3.1.2 přílohy 9 A předpisu EHK OSN č. 49.
(13) Specifikace IUPR jsou vymezeny v příloze X. Na zážehové motory a vozidla vybavená takovými motory se IUPR nevztahuje.
(14) Požadavky týkající se řízení volnoběžných otáček (ISC) jsou vymezeny v dodatku 1 k příloze II.
N/A |
Nepoužije se.“ |
PŘÍLOHA II
Příloha II nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 2.1 se nahrazuje tímto:
|
2) |
bod 2.3 se nahrazuje tímto:
|
3) |
bod 4.1 se nahrazuje tímto: „4.1 Užitečné zatížení vozidla Normální užitečné zatížení vozidla se pohybuje v rozmezí od 10 do 100 % normálního užitečného zatížení vozidla. Maximální užitečné zatížení je rozdíl mezi maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla a hmotností vozidla v provozním stavu stanovenou podle přílohy I směrnice 2007/46/ES. Pro účely zkoušek shodnosti v provozu může být nově stanoveno užitečné zatížení a může být použito umělé zatížení. Schvalovací orgány mohou požádat o zkoušku vozidla s užitečným zatížením v rozmezí od 10 do 100 % maximálního užitečného zatížení vozidla. V případě, že hmotnost přenosného systému pro měření emisí (PEMS) nutného pro provoz přesahuje 10 % maximálního užitečného zatížení vozidla, lze tuto hmotnost považovat za minimální užitečné zatížení. Vozidla kategorie N3 se ve vhodných případech vyzkouší s návěsem.“; |
4) |
body 4.4.1 až 4.5.5 se nahrazují tímto: 4.4.1 Zkušební mazací olej je tržní olej a musí splňovat specifikace výrobce motoru. Odeberou se vzorky oleje. 4.4.2 Palivo Zkušebním palivem musí být palivo z prodejní sítě odpovídající směrnici 98/70/ES a příslušným normám CEN nebo referenční palivo specifikované v příloze IX tohoto nařízení. Odeberou se vzorky paliva. Výrobce může požádat, aby nebyl odebrán vzorek paliva z plynového motoru. 4.4.2.1 Jestliže výrobce v souladu s oddílem 1 přílohy I tohoto nařízení prohlásil, že je schopen splnit požadavky tohoto nařízení týkající se paliv z prodejní sítě stanovené v bodě 3.2.2.2.1 informačního dokumentu, který je vymezen v dodatku 4 k příloze I tohoto nařízení, musí zkoušky zahrnovat alespoň jedno z deklarovaných paliv z prodejní sítě. 4.4.3 U systémů následného zpracování výfukových plynů, které ke snížení emisí používají činidlo, se musí jednat o činidlo tržní, které musí vyhovovat specifikacím výrobce motoru. Odebere se vzorek činidla. Činidlo nesmí být zmrazené. 4.5 Požadavky na jízdu Části jízdy se vyjadřují v procentech z celkové délky jízdy. Jízda sestává z jízdy v městském provozu, po které následuje jízda v silničním a dálničním provozu v poměru stanoveném v bodech 4.5.1 až 4.5.4. V případě, že je z praktických důvodů opodstatněné jiné pořadí zkoušek – a se souhlasem schvalovacího orgánu –, může být zvoleno jiné pořadí jízdy, zkouška však bude vždy zahájena v městském provozu. Pro účely tohoto oddílu „přibližně“ znamená cílovou hodnotu ± 5 %. Městskou, silniční a dálniční část jízdy lze určit buď na základě:
V případě, že je složení jízdy určeno na základě zeměpisných souřadnic, vozidlo by nemělo během kumulativní doby, která není delší než 5 % celkové doby trvání každé části jízdy, přesáhnout tuto rychlost:
V případě, že je složení jízdy určeno na základě metody prvního zrychlení, první zrychlení nad 55 km/h (70 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1) označuje začátek jízdy v silničním provozu a první zrychlení nad 75 km/h (90 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1) označuje začátek jízdy v dálničním provozu. Kritéria pro rozlišení jízdy v městském, silničním a dálničním provozu se před začátkem zkoušky dojednají se schvalovacím orgánem. Průměrná rychlost při jízdě v městském provozu se pohybuje v rozmezí od 15 do 30 km/h. Průměrná rychlost při jízdě v silničním provozu se pohybuje v rozmezí od 45 do 70 km/h (60 a 90 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1). Průměrná rychlost při jízdě v dálničním provozu je vyšší než 70 km/h (90 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1). 4.5.1 V případě vozidel kategorií M1 a N1 jízda sestává přibližně ze 34 % v městském provozu, z 33 % v silničním a 33 % v dálničním provozu. 4.5.2 U vozidel kategorie N2, M2 a M3 jízda sestává přibližně ze 45 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 30 % z jízdy v dálničním provozu. U vozidel kategorie M2 a M3 třídy I, II nebo třídy A definované v předpise EHK OSN č. 107 jízda sestává přibližně ze 70 % z jízdy v městském provozu a z 30 % z jízdy v silničním provozu. 4.5.3 U vozidel kategorie N3 jízda sestává přibližně z 20 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 55 % z jízdy v dálničním provozu. 4.5.4 Pro účely posouzení složení jízdy se doba jednotlivých částí jízdy počítá od okamžiku, kdy teplota chladicí kapaliny poprvé dosáhla 343 K (70 °C), nebo od okamžiku, kdy se teplota chladicí kapaliny stabilizovala po dobu 5 minut v rozmezí +/– 2 K, podle toho, co nastane dříve, ale nejpozději od okamžiku, který nastane 15 minut po nastartování motoru. V souladu s odstavcem 4.5 probíhá jízda v době, která je nutná k tomu, aby teplota chladicí kapaliny dosáhla 343K (70 °C), za jízdních podmínek v městském provozu. Zakazuje se umělé zahřívání systémů pro regulaci emisí před začátkem zkoušky. 4.5.5 Jako doplňkové vodítko při hodnocení jízdy může posloužit toto rozvržení typických charakteristik jízdy v databázi WHDC:
|
5) |
bod 4.6.5 se nahrazuje tímto:
|
6) |
bod 4.6.10 se nahrazuje tímto:
|
7) |
bod 5.1.2.2 se nahrazuje tímto:
|
8) |
dodatek 1 se mění takto:
|
9) |
v dodatku 2 se bod 3.1 nahrazuje tímto: „3.1 Připojení průtokoměru výfukových plynů k výfukové trubce Montáží průtokoměru výfukových plynů se nesmí zvýšit protitlak výfukového systému na hodnotu vyšší, než je hodnota doporučená výrobcem motoru, a délka výfukové trubky se nesmí zvětšit o více než 2 m. Stejně jako u všech součástí zařízení přenosného systému měření emisí musí montáž průtokoměru výfukových plynů splňovat požadavky platných místních pravidel bezpečnosti silničního provozu a pojistné požadavky.“ |
PŘÍLOHA III
Příloha VI nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 8 se nahrazuje tímto: „8. DOKUMENTACE Bod 11 přílohy 10 předpisu EHK OSN č. 49 se vykládá takto:
|
2) |
dodatek 1 se mění takto:
|
PŘÍLOHA IV
Příloha XI nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 4.3.2.4 se nahrazuje tímto: „4.3.2.4 Životnost emisních vlastností: Systém následného zpracování výfukových plynů zkoušený podle bodu 4.3.2.2, který zahrnuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, musí být podroben zkouškám životnosti popsaným v dodatku 3.“; |
2) |
vkládá se nový bod 4.3.5, který zní: „4.3.5 Paliva V případě popsaném v bodě 1.1.2 přílohy I se postup zkoušky vymezený v bodech 4.3.1 až 4.3.2.7 této přílohy provede za použití paliv uvedených výrobcem původního systému motoru. Avšak po dohodě se schvalovacím orgánem může být postup zkoušky životnosti vymezený v dodatku 3 a uvedený v bodě 4.3.2.4 proveden pouze za použití paliva, které představuje nejhorší případ z hlediska stárnutí.“; |
3) |
vkládají se nové body 4.6 až 4.6.5, které znějí: „4.6 Požadavky ohledně kompatibility s opatřeními k regulaci emisí NOx (použitelné pouze pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, která mají být montována do vozidel vybavených čidly, která přímo měří koncentraci NOx ve výfukovém plynu) 4.6.1 Prokázání kompatibility s opatřeními k regulaci emisí NOx se vyžaduje pouze tehdy, pokud bylo původní zařízení k regulaci znečišťujících látek monitorováno v původní konfiguraci. 4.6.2 Kompatibilita náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek s opatřeními k regulaci emisí NOx se prokáže uplatněním postupů popsaných v příloze XIII tohoto nařízení na náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určená k montáži do motorů nebo vozidel, jejichž typ byl schválen v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a tímto nařízením. 4.6.3 Ustanovení předpisu EHK OSN č. 49, která se vztahují na součásti jiné než zařízení k regulaci znečišťujících látek, se nepoužijí. 4.6.4 Výrobce náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek může použít stejný postup stabilizace a zkoušení, jaký byl použit v průběhu původního schvalování typu. V tomto případě schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu motoru vozidla, zpřístupní na požádání a za nediskriminačních podmínek informační dokument uvedený jako dodatek k informačnímu dokumentu, jenž je stanoven v dodatku 4 k příloze I, který obsahuje počet a druh stabilizačních cyklů a druh zkušebního cyklu, který byl použit výrobcem původní výbavy ke zkouškám opatření k regulaci emisí NOx prováděným na zařízení k regulaci znečišťujících látek. 4.6.5 Bod 4.5.5 se použije na opatření k regulaci emisí NOx monitorovaná systémem OBD.“; |
4) |
dodatek 3 se nahrazuje tímto: „Dodatek 3 Postup zkoušky životnosti pro hodnocení emisních vlastností náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek 1. Tento dodatek vymezuje postup zkoušky životnosti uvedený v bodě 4.3.2.4 přílohy XI, který slouží k hodnocení emisních vlastností náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. 2. POPIS POSTUPU ZKOUŠKY ŽIVOTNOSTI 2.1 Postup zkoušky životnosti sestává z fáze shromažďování údajů a programu akumulace doby provozu. 2.2 Fáze shromažďování údajů 2.2.1 Zvolený motor, vybavený kompletním systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, se ochladí na teplotu okolního prostředí a provede se jeden zkušební cyklus WHTC se startem za studena v souladu s odstavci 7.6.1 a 7.6.2 přílohy 4 předpisu EHK OSN č. 49. 2.2.2 Bezprostředně po zkušebním cyklu WHTC se startem za studena se motor podrobí devíti po sobě jdoucím zkušebním cyklům WHTC se startem za tepla v souladu s odstavcem 7.6.4 přílohy 4 předpisu EHK OSN č. 49. 2.2.3 Postup zkoušky popsaný v bodech 2.2.1 a 2.2.2 se provede podle pokynů stanovených v odstavci 7.6.5 přílohy 4 nařízení EKH/OSN č. 49. 2.2.4 Jinak lze relevantní údaje shromáždit při jízdě s plně zatíženým vozidlem, které je vybaveno zvoleným systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek. Zkoušku lze provést buď na silnici v souladu s požadavky na jízdu stanovenými v bodech 4.5 až 4.5.5 přílohy II tohoto nařízení, přičemž jsou komplexně zaznamenány údaje o jízdě manuálně, nebo na vhodném vozidlovém dynamometru. Je-li zvolena zkouška na silnici, jízda vozidla probíhá v průběhu zkušebního cyklu za studena, jak stanoví dodatek 5 k této příloze, po němž následuje devět zkušebních cyklů za tepla, které jsou totožné se zkušebním cyklem za studena v tom, že práce vyvíjená motorem je stejná jako práce, jíž je dosaženo podle bodů 2.2.1 a 2.2.2. Je-li zvolen vozidlový dynamometr, simulovaný sklon silnice při zkušebním cyklu podle dodatku 5 se přizpůsobí tak, aby odpovídal práci vyvinuté motorem v průběhu cyklu WHTC. 2.2.5 Schvalovací orgán odmítne teplotní údaje získané podle bodu 2.2.4, pokud se domnívá, že jsou tyto údaje nerealistické, a požádá buď o to, aby byla zkouška zopakována, nebo o to, aby byla provedena zkouška podle bodů 2.2.1, 2.2.2 a 2.2.3. 2.2.6 Teploty v náhradním zařízení k regulaci znečišťujících látek se zaznamenávají během celého postupu zkoušky, a to v místě s nejvyšší teplotou. 2.2.7 V případech, kdy se místo s největší teplotou v průběhu času mění nebo kdy je toto místo obtížné určit, by mělo být zaznamenáváno více teplot v lůžku ve vhodných místech. 2.2.8 Počet a místa měření teplot zvolí výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem schvalujícím typ, a to na základě nejlepšího technického úsudku. 2.2.9 Se souhlasem schvalovacího typu lze použít jedinou teplotu v lůžku katalyzátoru nebo teplotu na vstupu katalyzátoru, pokud se ukáže, že více teplot v lůžku nelze změřit nebo že je takové měření obtížné. Obr. 1. Příklad umístění čidel teploty v obecném zařízení k následnému zpracování výfukových plynů Obr. 2. Příklad umístění čidel teploty u filtru částic vznětového motoru (DPF) 2.2.10 Teploty se během postupu zkoušky měří a zaznamenávají s minimální frekvencí jednou za vteřinu (1 Hz). 2.2.11 Naměřené teploty se vepíší do tabulky histogramu s teplotními koši, které nepřesahují 10 °C. V případě uvedeném v bodě 2.2.7 je nejvyšší teplota v každé vteřině teplota zapsaná v histogramu. Každý sloupec histogramu představuje kumulovanou frekvenci naměřených teplot spadajících do určitého koše vyjádřenou ve vteřinách. 2.2.12 Musí se určit doba vyjádřená v hodinách, která odpovídá každému teplotnímu koši, a poté se tato doba musí extrapolovat vůči životnosti náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek v souladu s hodnotami uvedenými v tabulce 1. Extrapolace je založena na předpokladu, že jeden cyklus WHTC odpovídá 20 km jízdy. Tabulka 1. Životnost náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek pro každou kategorii vozidel a rovnocenné zkušební cykly WHTC a hodiny provozu
2.2.13 Je povoleno provádět fázi shromažďování údajů pro různá zařízení současně. 2.2.14 V případě systémů, které jsou provozovány s aktivní regenerací, se zaznamená počet, délka a teploty regenerací, k nimž dojde v průběhu postupu zkoušky definovaného v bodech 2.2.1 a 2.2.2. Pokud k aktivní regeneraci nedošlo, rozšíří se postup zkoušky za tepla definovaný v bodě 2.2.2 tak, aby zahrnoval alespoň dvě aktivní regenerace. 2.2.15 Zaznamená se celkový objem maziva v g/h spotřebovaného ve fázi shromažďování údajů, a to pomocí jakékoli vhodné metody, např. pomocí postupu vypuštění a zvážení, který je popsán v dodatku 6. Za tímto účelem motor běží 24 hodin a je podroben po sobě jdoucím cyklům WHTC. V případech, kdy nelze měřením získat přesné hodnoty spotřebovaného oleje, může výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem využít k určení spotřeby maziva tyto možnosti:
2.3 Výpočet rovnocenné doby stárnutí odpovídající referenční teplotě. 2.3.1 Teploty zaznamenané podle bodů 2.2 až 2.2.15 se sníží na referenční teplotu Tr, kterou si vyžádá výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem, a to v rozmezí teplot zaznamenaných ve fázi shromažďování údajů. 2.3.2 V případě uvedeném v bodě 2.2.13 se hodnota Tr může pro jednotlivá zařízení lišit. 2.3.3 Pro každý koš uvedený v bodě 2.2.11 se vypočítá rovnocenná doba stárnutí odpovídající referenční teplotě pomocí následující rovnice: rovnice 1:
kde: R= tepelná reaktivita náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. Použijí se tyto hodnoty:
Tr = referenční teplota, v K. = středový bod teploty (v K) teplotního koše i, které je vystaveno náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek ve fázi shromažďování údajů, zaznamenaný v teplotním histogramu. = doba v hodinách, která odpovídá teplotě , upravená na celou životnost, např. pokud histogram představoval 5 hodin a životnost je 4 000 hodin podle tabulky 1, všechny časové údaje histogramu se vynásobí . = rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě po dobu . i= číslo koše, kdy 1 je číslo pro koš s nejnižší teplotou a n je hodnota pro koš s nejvyšší teplotou. 2.3.4. Celková rovnocenná doba stárnutí se vypočítá pomocí tohoto vzorce: rovnice 2:
kde: AT= celková rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během jeho životnosti teplotě po dobu každého z košů i zapsaných v histogramu. = rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě po dobu . i= číslo koše, kdy 1 je číslo pro koš s nejnižší teplotou a n je hodnota pro koš s nejvyšší teplotou. n= celkový počet teplotních košů. 2.3.5 V případě uvedeném v bodě 2.2.13 se hodnota AT vypočítá pro každé zařízení. 2.4 Program akumulace doby provozu 2.4.1 Obecné požadavky 2.4.1.1 Program akumulace doby provozu umožňuje urychlit stárnutí náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek za použití informací shromážděných ve fázi shromažďování údajů vymezené v bodě 2.2. 2.4.1.2 Program akumulace doby provozu sestává z programu tepelné akumulace a programu akumulace spotřeby maziva v souladu s bodem 2.4.4.6. Po dohodě se schvalovacím orgánem nemusí být výrobce povinen provádět program akumulace spotřeby maziva v případě, že jsou náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek umístěna za filtr následného zpracování výfukových plynů (např. filtr částic vznětového motoru), a to po směru proudění plynů. Program tepelné akumulace sestává z opakování řady tepelných sekvencí, program akumulace spotřeby maziva sestává z opakování řady sekvencí spotřeby maziva. 2.4.1.3 V případě náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek, která jsou provozována s aktivní regenerací, se tepelná sekvence doplní režimem aktivní regenerace. 2.4.1.4 U programů akumulace doby provozu, které sestávají jak z programů tepelné akumulace, tak akumulace spotřeby maziva, se jejich příslušné sekvence střídají tak, aby u každé tepelné sekvence, kterou je třeba provést, následující sekvence odpovídala spotřebě maziva. 2.4.1.5 Je povoleno provádět program akumulace doby provozu pro různá zařízení současně. V takovém případě se pro všechna zařízení vymezí jediný program akumulace doby provozu. 2.4.2 Program tepelné akumulace 2.4.2.1 Program tepelné akumulace simuluje účinek tepelného stárnutí na výkonnost náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek do konce jeho životnosti. 2.4.2.2 Motor použitý k provedení programu akumulace doby provozu, vybavený systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, je provozován alespoň po dobu tří po sobě jdoucích tepelných sekvencí, jak stanoví dodatek 4. 2.4.2.3 Zaznamenají se teploty alespoň u dvou tepelných sekvencí. První sekvence provedená za účelem zahřátí se pro účely shromáždění údajů o teplotách nezohlední. 2.4.2.4. Teploty se zaznamenávají ve vhodných místech, která jsou zvolena v souladu s body 2.2.6 až 2.2.9, a to alespoň jednou za vteřinu (1 Hz). 2.4.2.5 Skutečná doba stárnutí odpovídající tepelným sekvencím uvedeným v bodě 2.4.2.3 se vypočítá pomocí těchto rovnic:
kde: = skutečná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Ti během vteřiny i. Ti = teplota v K naměřená ve vteřině i v každé z tepelných sekvencí. R= tepelná reaktivita náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. Výrobce se dohodne se schvalovacím orgánem na tom, jaká hodnota R se použije. Rovněž bude možné použít jako alternativu tyto standardní hodnoty:
Tr = referenční teplota v K, stejná jako hodnota v rovnici 1. AE= skutečná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během doby trvání tepelné sekvence. AT= celková rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během jeho životnosti teplotě po dobu každého z košů i zapsaných v histogramu. i= počet měření teploty. p= celkový počet měření teploty. nc = počet tepelných sekvencí, které byly provedeny za účelem shromáždění údajů o teplotě v souladu s bodem 2.4.2.3. C= celkový počet tepelných sekvencí, které byly provedeny za účelem shromáždění údajů o teplotě. 2.4.2.6 Celkový počet tepelných sekvencí, které mají být zařazeny do programu akumulace doby provozu, se určí pomocí této rovnice: rovnice 5: NTS = AT/AE kde: NTS = celkový počet tepelných sekvencí, které mají být provedeny během programu akumulace doby provozu. AT= celková rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během jeho životnosti teplotě po dobu každého z košů i zapsaných v histogramu. AE= skutečná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během doby trvání tepelné sekvence. 2.4.2.7 Je povoleno snížit počet NTS a následně zkrátit program akumulace doby provozu tím, že se zvýší teploty, jimž je každé zařízení vystaveno při každém režimu cyklu stárnutí, a to uplatněním jednoho či více následujících opatření:
2.4.2.8 Při uplatňování opatření uvedených v bodech 2.4.4.6 a 2.4.4.7 nesmí být celková doba stárnutí vypočtená z hodnoty NTS kratší než 10 % životnosti uvedené v tabulce 1, např. vozidlo kategorie N1 nemá hodnotu NTS nižší než 286 tepelných sekvencí, pokud předpokládáme, že každá sekvence trvá 1 hodinu. 2.4.2.9 Je povoleno zvýšit počet NTS a následně prodloužit program akumulace doby provozu tím, že se sníží teploty v každém režimu cyklu stárnutí, a to uplatněním jednoho či více následujících opatření:
2.4.2.10 V případě uvedeném v bodě 2.4.1.5 se uplatní tato ustanovení:
2.4.2.11 V případě sestavy náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek, která představuje systém ve smyslu čl. 3 odst. 25 směrnice 2007/46/EC, lze pro účely tepelného stárnutí zařízení zvážit jednu z těchto dvou možností:
2.4.3 Pozměněný program tepelné akumulace pro zařízení, která jsou provozována s aktivní regenerací 2.4.3.1 Pozměněný program tepelné akumulace pro zařízení, která jsou provozována s aktivní regenerací, simuluje účinek stárnutí v důsledku tepelného zatížení a aktivní regenerace na náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek na konci jeho životnosti. 2.4.3.2 Motor použitý pro program akumulace doby provozu, vybavený systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, je provozován alespoň po dobu tří pozměněných tepelných sekvencí, přičemž každá z nich sestává z tepelné sekvence popsané v dodatku 4, po níž následuje úplná aktivní regenerace, během které by špičková teplota, jíž dosáhne systém následného zpracování, neměla být nižší než špičková teplota zaznamenaná ve fázi shromažďování údajů. 2.4.3.3 Zaznamenají se teploty alespoň u dvou pozměněných tepelných sekvencí. První sekvence, provedená za účelem zahřátí, se pro účely shromáždění údajů o teplotách nezohlední. 2.4.3.4 Aby se co nejvíce zkrátila doba, která uplyne mezi tepelnou sekvencí stanovenou v dodatku 4 a následnou aktivní regenerací, výrobce může uměle zahájit aktivní regeneraci tím, že po každé tepelné sekvenci stanovené v dodatku 4 nechá motor běžet v ustáleném režimu, který motoru umožňuje produkovat vysoké množství sazí. V takovém případě se ustálený režim rovněž považuje za část pozměněné tepelné sekvence stanovené v bodě 2.4.3.2. 2.4.3.5 Skutečná doba stárnutí, která odpovídá každé pozměněné tepelné sekvenci, se vypočítá pomocí rovnic 3 a 4. 2.4.3.6 Celkový počet pozměněných tepelných sekvencí, které mají být provedeny během programu akumulace doby provozu, se vypočítá pomocí rovnice 5. 2.4.3.7 Je povoleno snížit počet NTS a následně zkrátit program akumulace doby provozu tím, že se zvýší teploty v každém režimu pozměněné tepelné sekvence, a to uplatněním jednoho či více opatření stanovených v bodě 2.4.2.7. 2.4.3.8 Kromě opatření uvedených v bodě 2.4.3.7 lze počet NTS rovněž snížit tím, že se zvýší špičková teplota aktivní regenerace v rámci pozměněné tepelné sekvence, aniž by však teplota v lůžku za jakýchkoli okolností přesáhla 800 °C. 2.4.3.9 NTS není nikdy nižší než 50 % počtu aktivních regenerací, které náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek během své životnosti podstoupí, přičemž tento počet se získá pomocí následující rovnice: rovnice 5:
kde: NAR = počet sekvencí aktivní regenerace v průběhu životnosti náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. tWHTC = rovnocenný počet hodin, který odpovídá kategorii vozidla, pro kterou je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určeno, získaný z tabulky 1. tAR = doba trvání aktivní regenerace v hodinách. tBAR = doba mezi dvěma po sobě jdoucími aktivními regeneracemi v hodinách. 2.4.3.10 Pokud v důsledku uplatnění minimálního počtu pozměněných tepelných sekvencí, jenž je stanoven v bodě 2.4.3.9, hodnota AE × NTS vypočtená pomocí rovnice 4 přesáhne hodnotu AT vypočtenou pomocí rovnice 2, lze dobu každého režimu tepelné sekvence stanovenou v dodatku 4 a začleněnou do pozměněné tepelné sekvence vymezené v bodě 2.4.3.2 zkrátit o stejný podíl, aby bylo dosaženo výsledku AE × NTS = AT. 2.4.3.11 Je povoleno zvýšit počet NTS a následně prodloužit program akumulace doby provozu tím, že se sníží teploty v každém režimu tepelné aktivní regenerační sekvence, a to uplatněním jednoho či více opatření stanovených v bodě 2.4.2.9. 2.4.3.12 V případě uvedeném v bodě 2.4.1.5 se uplatní body 2.4.2.10 a 2.4.2.11. 2.4.4 Program akumulace spotřeby maziva 2.4.4.1 Program akumulace spotřeby maziva simuluje účinek stárnutí v důsledku chemické kontaminace nebo tvorby usazenin způsobených spotřebou maziva na výkon náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek na konci jeho životnosti. 2.4.4.2 Spotřebované mazivo vyjádřené v g/h se určí v průběhu nejméně 24 tepelných sekvencí nebo odpovídajícího počtu pozměněných tepelných sekvencí pomocí jakékoli vhodné metody, např. postupu vypuštění a zvážení popsaného v dodatku 6. Použije se čerstvé mazivo. 2.4.4.3 Motor je vybaven olejovou vanou se stálým objemem, aby se zabránilo nutnosti vyloučit horní hodnoty, jelikož úroveň oleje ovlivňuje rychlost spotřeby oleje. Lze použít jakoukoli vhodnou metodu, např. metodu popsanou v normě ASTM D7156-09. 2.4.4.4 Teoretická doba vyjádřená v hodinách, po kterou by musel být prováděn příslušný program tepelné akumulace nebo pozměněný program tepelné akumulace, který programu tepelné akumulace odpovídá, aby byla získána stejná spotřeba maziva, jako je spotřeba, která odpovídá životnosti náhradního zařízení k regulaci, se vypočítá pomocí této rovnice: rovnice 6:
kde: tTAS = teoretická doba trvání programu tepelné akumulace vyjádřená v hodinách, nutná k získání stejné spotřeby maziva, jako je spotřeba, která odpovídá životnosti náhradního zařízení k regulaci, pokud program akumulace doby provozu sestává pouze z řady po sobě jdoucích tepelných sekvencí nebo po sobě jdoucích pozměněných tepelných sekvencí. LCRWHTC = rychlost spotřeby maziva v g/h určená podle bodu 2.2.15. tWHTC = rovnocenný počet hodin, který odpovídá kategorii vozidla, pro kterou je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určeno, získaný z tabulky 1. LCRTAS = rychlost spotřeby maziva v g/h určená podle bodu 2.4.4.2. 2.4.4.5 Počet tepelných sekvencí nebo pozměněných tepelných sekvencí odpovídající hodnotě tTAS se vypočítá za použití následujícího poměru: rovnice 7:
kde: N= počet tepelných sekvencí nebo pozměněných tepelných sekvencí odpovídající hodnotě tTAS. tTAS = teoretická doba trvání tepelné akumulace vyjádřená v hodinách, nutná k získání stejné spotřeby maziva, jako je spotřeba, která odpovídá životnosti náhradního zařízení k regulaci, pokud program akumulace doby provozu sestával pouze z řady po sobě jdoucích tepelných sekvencí nebo po sobě jdoucích pozměněných tepelných sekvencí. tTS = doba trvání jedné tepelné sekvence nebo pozměněné tepelné sekvence vyjádřená v hodinách. 2.4.4.6 Hodnota N se srovná s hodnotou NTS vypočtenou v souladu s bodem 2.4.2.6 nebo v případě zařízení, která jsou provozována s aktivní regenerací, v souladu s bodem 2.4.3.5. Je-li N ≤ NTS, není nutné program tepelné akumulace doplnit o program akumulace spotřeby maziva. Je-li N > NTS, doplní se program tepelné akumulace o program akumulace spotřeby maziva. 2.4.4.7 Program akumulace spotřeby maziva se doplnit nemusí, pokud již bylo zvýšením spotřeby maziva podle bodu 2.4.4.8.4 potřebné spotřeby maziva dosaženo provedením odpovídajícího programu tepelné akumulace, který sestává z provedení počtu NTS tepelných sekvencí nebo pozměněných tepelných sekvencí. 2.4.4.8 Příprava programu akumulace spotřeby maziva 2.4.4.8.1 Program akumulace spotřeby maziva sestává z řady sekvencí spotřeby maziva, které se několikrát opakují, přičemž každou sekvenci spotřeby maziva střídá tepelná sekvence nebo pozměněná tepelná sekvence. 2.4.4.8.2 Každá sekvence spotřeby maziva sestává z ustáleného režimu při stálém zatížení a rychlosti, přičemž zatížení a rychlost se zvolí tak, aby se co nejvíce zvýšila spotřeba maziva a co nejvíce omezilo skutečné tepelné stárnutí. Daný režim určí výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem na základě nejlepšího technického úsudku. 2.4.4.8.3 Doba trvání každé sekvence spotřeby maziva se určí následujícím způsobem:
2.4.4.8.4 Rychlost spotřeby maziva je vždy nižší než 0,5 % rychlosti, s jakou motor spotřebovává palivo, aby se zabránilo nadměrnému hromadění popela na čelní ploše náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. 2.4.4.8.5 K hodnotě AE vypočtené pomocí rovnice 4 je povoleno doplnit tepelné stárnutí v důsledku provedení sekvence spotřeby maziva. 2.4.5 Příprava úplného programu akumulace doby spotřeby 2.4.5.1 Program akumulace doby spotřeby je vytvořen střídáním tepelné nebo pozměněné tepelné sekvence podle potřeby se sekvencí spotřeby maziva. Výše zmíněný model se opakuje v počtu NTS, přičemž hodnota NTS je hodnota vypočtená buď v souladu s oddílem 2.4.2, nebo oddílem 2.4.3 podle toho, který z nich je vhodný. Příklad úplného programu akumulace doby provozu je uveden v dodatku 7. Schéma, které popisuje přípravu úplného programu akumulace doby provozu, je uvedeno v dodatku 8. 2.4.6 Průběh programu akumulace doby provozu 2.4.6.1 Motor vybavený systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, je podroben programu akumulace doby provozu vymezenému v bodě 2.4.5.1. 2.4.6.2 Motor použitý k provedení programu akumulace doby provozu může být jiný než motor použitý ve fázi shromažďování údajů, přičemž motor použitý ve fázi shromažďování údajů musí být vždy ten, pro nějž bylo navrženo náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, jehož typ má být schválen, a ten, který má být podroben zkoušce emisí podle bodu 2.4.3.2. 2.4.6.3 Má-li motor použitý k provedení programu akumulace doby provozu zdvihový objem o 20 % či více vyšší než motor použitý ve fázi shromažďování údajů, výfukový systém prvního motoru se vybaví obtokem, aby byl co nejvěrněji napodoben průtok výfukových plynů druhého motoru za zvolených podmínek stárnutí. 2.4.6.4 V případě uvedeném v bodě 2.4.6.2 se typ motoru použitého k provedení programu akumulace doby provozu schválí v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009. Kromě toho v případě, že má/mají být zkoušené zařízení/zkoušená zařízení namontováno/namontována do systému motoru s recirkulací výfukových plynů, vybaví se touto recirkulací také systém motoru použitý k programu akumulace doby provozu. Pokud zkoušené zařízení/zkoušená zařízení do systému motoru s recirkulací výfukových plynů být namontováno nemá/namontována nemají, nevybaví se systémem s recirkulací plynů ani systém motoru použitý k programu akumulace doby provozu. 2.4.6.5 Mazivo a palivo, která byla použita v programu akumulace doby provozu, se co nejvíce podobají mazivu a palivu, která byla použita ve fázi shromažďování údajů vymezené v bodě 2.2. Mazivo musí vyhovovat doporučení výrobce motoru, pro nějž je zařízení k regulaci znečišťujících látek navrženo. Měla by být použity tržní paliva, která vyhovují odpovídajícím požadavkům směrnice 98/70/ES. Na žádost výrobce lze použít také referenční paliva v souladu s tímto nařízením. 2.4.6.6 Mazivo se mění pro účely údržby, a to v intervalech naplánovaných výrobcem motoru, který byl použit ve fázi shromažďování údajů. 2.4.6.7 V případě selektivní katalyzační redukce se v souladu se strategií definovanou výrobcem náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek provede vstřik močoviny.“; |
(5) |
doplňují se nové dodatky 4 až 8, které znějí: „Dodatek 4 Sekvence pro tepelné stárnutí
Dodatek 5 Zkušební cyklus pro vozidlový dynamometr nebo shromažďování údajů v silničním provozu
Dodatek 6 Postup vypuštění a zvážení
Dodatek 7 Příklad programu akumulace doby provozu včetně tepelné sekvence, sekvence spotřeby maziva a regenerační sekvence Dodatek 8 Schéma průběhu programu akumulace doby provozu |
PŘÍLOHA V
Příloha XIII nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
body 2.1.2.2.1. a 2.1.2.2.2 se nahrazují tímto:
|
2) |
body 8. a 8.1 se nahrazují tímto: „8. SPOTŘEBA ČINIDLA A DÁVKOVÁNÍ 8.1 Opatření týkající se monitorování spotřeby činidla a dávkování jsou stanovena v oddílu 8 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 49.“. |
PŘÍLOHA VI
Příloha XIV nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 2.2.1 se nahrazuje tímto:
|
2) |
bod 2.2.4 se nahrazuje tímto:
|
27.9.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 259/42 |
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2016/1719
ze dne 26. září 2016,
kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 (1), a zejména na čl. 18 odst. 3 písm. b) a odst. 5 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Má-li být zachována bezpečnost dodávek energie, zvýšena konkurenceschopnost a zaručeno, že si všichni spotřebitelé mohou pořídit energii za dostupné ceny, je naléhavě nutné dokončit plně funkční a navzájem propojený vnitřní trh s energií. Dobře fungující vnitřní trh s elektřinou by měl zajišťovat výrobcům vhodné pobídky k investování do nové výroby elektřiny včetně elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a současně věnovat zvláštní pozornost nejizolovanějším členským státům a regionům v rámci energetického trhu Unie. Dobře fungující trh by měl rovněž poskytovat spotřebitelům přiměřená opatření na podporu účinnějšího využití energie, což předpokládá bezpečné dodávky energie. |
(2) |
Bezpečnost dodávek energie je zásadním prvkem veřejné bezpečnosti, a nutně tedy souvisí s účinným fungováním vnitřního trhu s elektřinou a s integrací izolovaných trhů členských států s elektřinou. Elektřina může k občanům Unie proudit pouze prostřednictvím sítě. Fungující trhy s elektřinou, a zejména sítě a další majetek související s dodávkami elektřiny, jsou nezbytné pro veřejnou bezpečnost, ekonomickou konkurenceschopnost a pro blahobyt občanů Unie. |
(3) |
Nařízení (ES) č. 714/2009 stanoví nediskriminační pravidla, pokud jde o podmínky přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou, a zejména pravidla přidělování kapacity a řízení přetížení pro propojení a přenosové soustavy, které mají vliv na přeshraniční toky elektřiny. K přechodu ke skutečně integrovanému trhu s elektřinou je zapotřebí navrhnout pro výrobce, spotřebitele a maloobchodníky možnosti účinného zajištění s cílem zmírnit budoucí cenová rizika v oblasti, ve které působí, včetně harmonizace současných pravidel pro aukce v oblasti přidělování kapacity na dlouhodobém trhu. |
(4) |
Provozovatelé přenosových soustav by měli výpočet dlouhodobé kapacity pro časové rámce ročního a měsíčního trhu koordinovat alespoň na regionální úrovni, aby byl výpočet kapacity spolehlivý a aby byla na trh dána k dispozici optimální kapacita. Provozovatelé přenosových soustav by za tímto účelem měli vytvořit společný model sítě, který soustředí všechny nezbytné údaje pro výpočet dlouhodobé kapacity a zohlední neurčitosti, které jsou vlastní dlouhodobým časovým rámcům. K výpočtu a přidělování dlouhodobých přeshraničních přenosových kapacit by se měl použít přístup založený na koordinované čisté přenosové kapacitě. Přístup založený na fyzikálních tocích lze použít, jestliže se kapacity mezi nabídkovými zónami vyznačují vysokou vzájemnou závislostí a tento přístup lze odůvodnit z hlediska ekonomické efektivity. |
(5) |
Harmonizovaná pravidla pro přidělování dlouhodobé kapacity mezi zónami vyžadují vytvoření a provozování jednotné platformy pro přidělování na evropské úrovni. Tuto centrální platformu by s cílem usnadnit přidělování dlouhodobých přenosových práv pro účastníky trhu měli vytvořit všichni provozovatelé přenosových soustav a měla by umožňovat převod dlouhodobých přenosových práv z jednoho způsobilého účastníka trhu na jiného. |
(6) |
Má-li být možné přidělovat dlouhodobá přenosová práva transparentně a nediskriminačně, musí jednotná platforma pro přidělování zveřejnit veškeré relevantní informace o aukci před jejím zahájením. Pravidla nominace by měla obsahovat podrobné informace o postupu nominace v případě fyzických přenosových práv včetně požadavků, časových harmonogramů, časových uzávěrek a způsobilosti pro obchod mezi účastníky trhu. |
(7) |
Držitelé dlouhodobých přenosových práv by měli být oprávněni vrátit provozovatelům přenosových soustav svá dlouhodobá přenosová práva k novému přidělení v rámci následujícího přidělování kapacity na dlouhodobém trhu. Za vrácení dlouhodobých přenosových práv mohou jejich držitelé obdržet platbu. Účastníci trhu by kromě toho měli mít nárok převést nebo odkoupit již přidělená dlouhodobá přenosová práva. Účastníci trhu by měli informovat provozovatele přenosových soustav o těchto převodech nebo nákupech a o protistranách včetně zúčastněných účastníků trhu a příslušných provozovatelů přenosových soustav. |
(8) |
Je důležité, aby se administrativní zátěž a náklady spojené s účastí na jednotné platformě pro přidělování držely v přiměřených mezích, zejména pokud jde o harmonizaci smluvního rámce s účastníky trhu. |
(9) |
V současné době existuje v celé Unii řada pravidel pro přidělování, jimiž se řídí smluvní ujednání v případě dlouhodobých přenosových práv. Provozovatelé přenosových soustav by měli vypracovat harmonizovaná pravidla pro přidělování fyzických přenosových práv, finančních přenosových práv – opcí a finančních přenosových práv – závazků na úrovni Unie. |
(10) |
Tato harmonizovaná pravidla pro přidělování by měla obsahovat minimálně popis procesu/postupu přidělování dlouhodobých přenosových práv, včetně minimálních požadavků na účast, finančních záležitostí, druhu produktů nabízených na explicitních aukcích, pravidel nominace, pravidel pro omezování a pravidel pro poskytování kompenzace, pravidel pro účastníky trhu v případě, že převádějí svá dlouhodobá přenosová práva, zásady využití nebo prodeje a pravidel týkajících se vyšší moci a odpovědnosti. Tato harmonizovaná pravidla pro přidělování by měla také stanovit smluvní povinnosti, jež mají účastníci trhu dodržovat. |
(11) |
Nařízení Komise (EU) 2015/1222 (2) stanoví termín závaznosti denní kapacity a související režim kompenzace v případě dlouhodobých přenosových práv omezených po tomto termínu. Obdobně by měli provozovatelé přenosových soustav za dlouhodobá přenosová práva omezená před termínem závaznosti denní kapacity poskytnout finanční náhradu či kompenzaci držitelům dlouhodobých přenosových práv. |
(12) |
Lze zavést stropy pro výši kompenzace, jež má být vyplacena držitelům, jejichž dlouhodobá přenosová práva byla omezena před termínem závaznosti denní kapacity, a to s přihlédnutím k likviditě příslušných trhů a možnosti účastníků trhu upravovat své pozice. |
(13) |
Pokud příslušné národní regulační orgány nedokážou o společných podmínkách nebo metodikách dosáhnout dohody, rozhodne v této věci v souladu s článkem 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 (3) Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „agentura“). |
(14) |
Toto nařízení bylo vypracováno v úzké spolupráci s agenturou, Evropskou sítí provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (dále jen „síť ENTSO pro elektřinu“) a zainteresovanými stranami, aby byla transparentním a participativním způsobem přijata účinná, vyvážená a přiměřená pravidla. V souladu s čl. 18 odst. 3 nařízení (ES) č. 714/2009 povede Komise před tím, než navrhne jakoukoli změnu tohoto nařízení, konzultace s agenturou, sítí ENTSO pro elektřinu a dalšími relevantními zainteresovanými stranami. |
(15) |
Toto nařízení doplňuje přílohu I nařízení (ES) č. 714/2009 v souladu se zásadami stanovenými v článku 16 uvedeného nařízení. |
(16) |
Opatření stanovená v tomto nařízení jsou v souladu se stanoviskem výboru uvedeného v čl. 23 odst. 1 nařízení (ES) č. 714/2009, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Toto nařízení stanoví podrobná pravidla pro přidělování kapacity mezi zónami na dlouhodobém trhu, vytvoření společné metodiky pro stanovení dlouhodobé kapacity mezi zónami, vytvoření jednotné platformy pro přidělování na evropské úrovni, kde se budou nabízet dlouhodobá přenosová práva, a pro možnost vracet dlouhodobá přenosová práva k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu nebo je převádět mezi účastníky trhu.
2. Toto nařízení se vztahuje na všechny přenosové soustavy a všechna propojení v Unii s výjimkou přenosových soustav na ostrovech, které nejsou pomocí propojovacích vedení připojeny k ostatním přenosovým soustavám.
3. V členských státech, v nichž působí více než jeden provozovatel přenosové soustavy, se toto nařízení vztahuje na všechny provozovatele přenosových soustav v rámci daného členského státu. Pokud provozovatel přenosové soustavy nemá funkci, která je relevantní pro plnění jedné nebo více povinností podle tohoto nařízení, mohou členské státy stanovit, aby odpovědnost za plnění těchto povinností byla svěřena jednomu nebo několika různým konkrétním provozovatelům přenosových soustav.
4. K jednotné platformě pro přidělování lze otevřít přístup organizátorům trhu a provozovatelům přenosových soustav, kteří působí ve Švýcarsku, za podmínky, že byla do vnitrostátních právních předpisů této země zapracována hlavní ustanovení právních předpisů Unie o trhu s elektřinou a že je mezi Unií a Švýcarskem uzavřena mezivládní dohoda o spolupráci v oblasti elektřiny.
5. Za předpokladu, že byly splněny podmínky stanovené v odstavci 4, rozhodne o zapojení Švýcarska do jednotné platformy pro přidělování Komise na základě stanoviska vydaného agenturou. Práva a povinnosti švýcarských provozovatelů přenosových soustav, kteří se zapojí do jednotné platformy pro přidělování, musí být v souladu s právy a povinnostmi provozovatelů přenosových soustav působících v Unii, aby se zajistilo hladké fungování přidělování dlouhodobých přenosových práv zavedeného na úrovni Unie a rovné podmínky pro všechny zainteresované strany.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v článku 2 nařízení (ES) č. 714/2009, článku 2 nařízení (EU) 2015/1222, článku 2 nařízení Komise (EU) č. 543/2013 (4) a rovněž článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES (5).
Dále se rozumí:
1) |
„přidělováním kapacity na dlouhodobém trhu“ alokace dlouhodobé kapacity mezi zónami prostřednictvím aukce před denním časovým rámcem; |
2) |
„dlouhodobým přenosovým právem“ fyzické přenosové právo nebo finanční přenosové právo – opce nebo finanční přenosové právo – závazek získané při přidělování kapacity na dlouhodobém trhu; |
3) |
„pravidly pro přidělování“ pravidla pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu uplatňovaná jednotnou platformou pro přidělování; |
4) |
„jednotnou platformou pro přidělování“ evropská platforma zřízená všemi provozovateli přenosových soustav za účelem přidělování kapacity na dlouhodobém trhu; |
5) |
„aukcí“ proces, jehož prostřednictvím je dlouhodobá kapacita mezi zónami nabízena a přidělována účastníkům trhu, kteří předkládají nabídky; |
6) |
„zásadou využití nebo prodeje“ zásada, podle níž je kapacita mezi zónami odpovídající fyzickým přenosovým právům, jež byla zakoupena, ale nebyla nominována, automaticky dána k dispozici pro přidělování denní kapacity a podle níž držitel těchto fyzických přenosových práv obdrží od provozovatelů přenosových soustav úhradu; |
7) |
„nominací“ oznámení, kterým se příslušným provozovatelům přenosových soustav ohlašuje využití dlouhodobé kapacity mezi zónami držitelem fyzických přenosových práv a jeho protistranou nebo pověřenou třetí osobou; |
8) |
„pravidly nominace“ pravidla týkající se oznámení, kterým se příslušným provozovatelům přenosových soustav ohlašuje využití dlouhodobé kapacity mezi zónami držitelem fyzických přenosových práv a jeho protistranou nebo pověřenou třetí osobou; |
9) |
„tržním rozpětím“ rozdíl mezi hodinovými cenami obou dotčených nabídkových zón na denním trhu na příslušný obchodní interval v konkrétním směru; |
10) |
„pravidly pro poskytování kompenzace“ pravidla, na jejichž základě každý provozovatel přenosové soustavy, jenž je odpovědný za hranici nabídkové zóny, na níž byla přidělena dlouhodobá přenosová práva, poskytuje kompenzaci držitelům přenosových práv za omezení dlouhodobých přenosových práv. |
Článek 3
Cíle přidělování kapacity na dlouhodobém trhu
Cílem tohoto nařízení je:
a) |
podpora efektivního dlouhodobého obchodování mezi zónami, při kterém mají účastníci trhu možnost dlouhodobého zajištění mezi zónami; |
b) |
optimalizace výpočtu a přidělování dlouhodobé kapacity mezi zónami; |
c) |
zajištění nediskriminačního přístupu k dlouhodobé kapacitě mezi zónami; |
d) |
zajištění spravedlivého a nediskriminačního zacházení s provozovateli přenosových soustav, agenturou, regulačními orgány a účastníky trhu; |
e) |
respektování potřeby spravedlivého a řádného přidělování kapacity na dlouhodobém trhu a řádné tvorby cen; |
f) |
zajištění a posílení transparentnosti a spolehlivosti informací o přidělování kapacity na dlouhodobém trhu; |
g) |
přispívání k efektivnímu dlouhodobému provozu a rozvoji elektroenergetické přenosové soustavy a elektroenergetiky v Unii. |
Článek 4
Přijetí podmínek nebo metodik
1. Provozovatelé přenosových soustav vypracují podmínky nebo metodiky požadované tímto nařízením a předloží je v odpovídajících lhůtách stanovených v tomto nařízení ke schválení příslušným regulačním orgánům. Musí-li návrh podmínek nebo metodik podle tohoto nařízení vypracovat a odsouhlasit více než jeden provozovatel přenosové soustavy, musí zúčastnění provozovatelé přenosových soustav úzce spolupracovat. Provozovatelé přenosových soustav za pomoci sítě ENTSO pro elektřinu pravidelně informují příslušné regulační orgány a agenturu o pokroku při vypracovávání těchto podmínek nebo metodik.
2. Nepodaří-li se provozovatelům přenosových soustav při rozhodování o návrzích podmínek nebo metodik podle čl. 4 odst. 6 dosáhnout vzájemného konsenzu, rozhodnou kvalifikovanou většinou. U návrhů podle čl. 4 odst. 6 kvalifikovaná většina vyžaduje většinu:
a) |
provozovatelů přenosových soustav, kteří zastupují nejméně 55 % dotčených členských států, a |
b) |
provozovatelů přenosových soustav zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie. |
U rozhodnutí podle čl. 4 odst. 6 musí blokační menšinu tvořit provozovatelé přenosových soustav zastupující nejméně čtyři členské státy, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.
U rozhodnutí provozovatelů přenosových soustav podle čl. 4 odst. 6 se za každý členský stát přidělí jeden hlas. Působí-li na území členského státu více provozovatelů přenosových soustav, rozdělí mezi ně členský stát hlasovací práva.
3. O návrzích podmínek nebo metodik podle čl. 4 odst. 7 rozhodnou provozovatelé přenosových soustav kvalifikovanou většinou, pokud se jim nepodaří dosáhnout vzájemného konsenzu a pokud jsou dané regiony tvořeny více než pěti členskými státy. U návrhů podle čl. 4 odst. 7 kvalifikovaná většina vyžaduje většinu:
a) |
provozovatelů přenosových soustav, kteří zastupují nejméně 72 % dotčených členských států, a |
b) |
provozovatelů přenosových soustav zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva dotčeného regionu. |
U rozhodnutí podle čl. 4 odst. 7 musí blokační menšinu tvořit alespoň minimální počet provozovatelů přenosových soustav zastupujících více než 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států a navíc provozovatelé přenosových soustav zastupující nejméně jeden další dotčený členský stát, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.
O návrzích podmínek nebo metodik podle čl. 4 odst. 7, pokud se týkají regionů tvořených pěti nebo méně členskými státy, rozhodují provozovatelé přenosových soustav na základě konsenzu.
U rozhodnutí provozovatelů přenosových soustav podle čl. 4 odst. 7 se za každý členský stát přidělí jeden hlas. Působí-li na území členského státu více provozovatelů přenosových soustav, rozdělí mezi ně členské státy hlasovací práva.
4. Nepředloží-li provozovatelé přenosových soustav návrh podmínek nebo metodik národním regulačním orgánům ve lhůtách stanovených v tomto nařízení, poskytnou příslušným regulačním orgánům a agentuře příslušné pracovní verze podmínek nebo metodik a vysvětlí, co bránilo dosažení dohody. Agentura o této skutečnosti informuje Komisi, a pokud o to Komise požádá, prozkoumá ve spolupráci s příslušnými regulačními orgány důvody nepředložení návrhu a o výsledku informuje Komisi. Komise přijme vhodné kroky, aby umožnila přijetí požadovaných podmínek nebo metodik do čtyř měsíců poté, co obdržela informace od agentury.
5. Každý regulační orgán odpovídá za schvalování podmínek nebo metodik uvedených v odstavcích 6 a 7.
6. Návrhy následujících podmínek nebo metodik musí schválit všechny regulační orgány:
a) |
metodika poskytování údajů o výrobě a zatížení podle článku 17; |
b) |
metodika společného modelu sítě podle článku 18; |
c) |
požadavky na jednotnou platformu pro přidělování podle článku 49; |
d) |
harmonizovaná pravidla pro přidělování podle článku 51; |
e) |
metodika rozdělování příjmu z přetížení podle článku 57. |
f) |
metodika společné úhrady nákladů na zřízení, rozvoj a provozování jednotné platformy pro přidělování podle článku 59; |
g) |
metodika společné úhrady nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťováním závaznosti a úhrady za dlouhodobá přenosová práva podle článku 61. |
7. Návrhy následujících podmínek nebo metodik musí schválit všechny regulační orgány dotčeného regionu:
a) |
metodika výpočtu kapacity podle článku 10; |
b) |
metodika rozdělování kapacity mezi zónami podle článku 16; |
c) |
regionální parametry dlouhodobých přenosových práv podle článku 31; |
d) |
zavedení záložních postupů podle článku 42; |
e) |
regionální požadavky na harmonizovaná pravidla pro přidělování podle článku 52, včetně regionálních pravidel pro poskytování kompenzace podle článku 55. |
8. Návrh podmínek nebo metodik musí obsahovat návrh harmonogramu jejich zavádění a popis jejich očekávaného vlivu na cíle tohoto nařízení. Návrhy podmínek nebo metodik, které musí být schváleny několika nebo všemi regulačními orgány, se současně s předložením regulačním orgánům předloží agentuře. Na žádost příslušných regulačních orgánů vydá agentura k návrhům podmínek nebo metodik do tří měsíců stanovisko.
9. Má-li o schválení podmínek nebo metodik rozhodnout více regulačních orgánů, příslušné regulační orgány se navzájem konzultují, úzce mezi sebou spolupracují a koordinují se za účelem dosažení dohody. Příslušné regulační orgány v příslušných případech zohlední stanovisko agentury. O předložených podmínkách nebo metodikách podle odstavců 6 a 7 rozhodnou regulační orgány do šesti měsíců poté, co je dotčený regulační orgán, případně poslední dotčený regulační orgán obdrží.
10. Pokud regulační orgány nedokážou dosáhnout dohody ve lhůtě uvedené v odstavci 9 nebo předloží společnou žádost, rozhodne v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 713/2009 o předložených návrzích podmínek nebo metodik do šesti měsíců agentura.
11. V případě, že jeden nebo několik regulačních orgánů podmíní schválení podmínek nebo metodik předložených podle odstavců 6 a 7 provedením změn, předloží příslušní provozovatelé přenosových soustav ke schválení návrh změněných podmínek nebo metodik do dvou měsíců od doby, kdy regulační orgány požadavek na změnu vznesly. O změněných podmínkách nebo metodikách rozhodnou příslušné regulační orgány do dvou měsíců od jejich předložení. Pokud příslušné regulační orgány nedokážou ve dvouměsíční lhůtě dosáhnout dohody o podmínkách nebo metodikách podle odstavců 6 a 7 nebo předloží společnou žádost, rozhodne v souladu s čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 713/2009 o změněných podmínkách nebo metodikách do šesti měsíců agentura. Pokud příslušní provozovatelé přenosových soustav návrh změněných podmínek nebo metodik nepředloží, použije se postup podle odstavce 4.
12. Provozovatelé přenosových soustav odpovědní za vypracování návrhu podmínek nebo metodik nebo regulační orgány odpovědné za jejich přijetí podle odstavců 6 a 7 mohou u těchto podmínek nebo metodik požadovat změny.
Návrhy na změnu podmínek nebo metodik se předkládají ke konzultaci postupem podle článku 6 a schvalují se postupem podle tohoto článku.
13. Provozovatelé přenosových soustav odpovědní za vytvoření podmínek nebo metodik podle tohoto nařízení je po schválení příslušnými regulačními orgány nebo po jejich vytvoření, pokud není schválení vyžadováno, zveřejní na internetu, ledaže jsou tyto informace považovány v souladu s článkem 7 za důvěrné.
Článek 5
Zapojení zainteresovaných stran
Agentura v úzké spolupráci se sítí ENTSO pro elektřinu zajistí zapojení zainteresovaných stran, pokud jde o přidělování kapacity na dlouhodobém trhu a další aspekty provádění tohoto nařízení. Zajistí mimo jiné pravidelná setkání se zainteresovanými stranami, aby bylo možné poukázat na problémy a navrhnout zlepšení, zejména pokud jde o fungování a rozvoj přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, včetně harmonizace pravidel pro aukce. Tato setkání nenahrazují konzultace se zainteresovanými stranami podle článku 6.
Článek 6
Konzultace
1. Provozovatelé přenosových soustav odpovědní za předložení návrhů podmínek nebo metodik nebo jejich změn podle tohoto nařízení konzultují pracovní verze těchto návrhů podmínek nebo metodik se zainteresovanými stranami, včetně příslušných orgánů každého členského státu, je-li tak v tomto nařízení výslovně stanoveno. Doba konzultace nesmí být kratší než jeden měsíc.
2. Návrhy podmínek nebo metodik, které provozovatelé přenosových soustav předkládají na úrovni Unie, musí být zveřejněny a předloženy ke konzultaci na úrovni Unie. Návrhy, které provozovatelé přenosových soustav předkládají na regionální úrovni, musí být předloženy ke konzultaci přinejmenším na regionální úrovni. Strany, které předkládají návrhy na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni, musí konzultovat přinejmenším s dotčenými členskými státy.
3. Subjekty, které jsou za návrh podmínek nebo metodik odpovědné, musí – před jeho předložením ke schválení regulačními orgány, pokud to článek 4 vyžaduje, nebo ve všech ostatních případech před jeho zveřejněním – vzít náležitě v úvahu názory zainteresovaných stran vzešlé z konzultací vedených podle odstavce 1. Ve všech případech musí být vypracováno jasné a důkladné odůvodnění, proč názory vzešlé z konzultací byly, či nebyly do návrhu zahrnuty; toto odůvodnění se včas zveřejní před zveřejněním návrhu podmínek nebo metodik, nebo současně s ním.
Článek 7
Povinnost mlčenlivosti
1. Na veškeré důvěrné informace přijaté, vyměňované nebo předané podle tohoto nařízení se vztahuje povinnost mlčenlivosti podle odstavců 2, 3 a 4.
2. Povinnost mlčenlivosti platí pro všechny osoby, na které se vztahuje toto nařízení.
3. Žádné důvěrné informace, které osoby uvedené v odstavci 2 získaly při plnění svých povinností, nesmí být poskytnuty jiné osobě ani orgánu, aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje vnitrostátní právo, jiná ustanovení tohoto nařízení nebo jiné příslušné právní předpisy Unie.
4. Aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje vnitrostátní právo nebo právo Unie, mohou regulační orgány, subjekty nebo osoby, které přijímají důvěrné informace podle tohoto nařízení, použít tyto informace pouze k plnění svých úkolů podle tohoto nařízení.
HLAVA II
POŽADAVKY NA PODMÍNKY A METODIKY
KAPITOLA 1
Výpočet kapacity na dlouhodobém trhu
Článek 8
Regiony pro výpočet kapacity
Pro účely tohoto nařízení se regiony pro výpočet kapacity rozumí regiony stanovené podle článku 15 nařízení Komise (EU) 2015/1222.
Článek 9
Časové rámce pro výpočet kapacity
Všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity zajistí, aby se dlouhodobá kapacita mezi zónami vypočítávala při každém přidělování kapacity na dlouhodobém trhu a alespoň pro roční a měsíční časové rámce.
Článek 10
Metodika výpočtu kapacity
1. Nejpozději šest měsíců po schválení společné metodiky koordinovaného výpočtu kapacity podle čl. 9 odst. 7 nařízení (EU) 2015/1222 předloží všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity návrh společné metodiky výpočtu kapacity pro dlouhodobé časové rámce v daném regionu. Tento návrh se předloží ke konzultaci podle článku 6.
2. V této společné metodice výpočtu kapacity se použije buď přístup založený na koordinované čisté přenosové kapacitě, nebo přístup založený na fyzikálních tocích.
3. Tato metodika výpočtu kapacity musí být slučitelná s metodikou výpočtu kapacity stanovenou pro denní a vnitrodenní časové rámce podle čl. 21 odst. 1 nařízení (EU) 2015/1222.
4. Je třeba vzít v úvahu neurčitosti související s dlouhodobými časovými rámci pro výpočet kapacity při uplatňování:
a) |
analýzy bezpečnosti založené na více scénářích a využívající vstupní údaje pro výpočet kapacity, přístup k výpočtu kapacity podle čl. 21 odst. 1 písm. b) a validaci kapacity mezi zónami podle čl. 21 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2015/1222; nebo |
b) |
statistického přístupu založeného na historické kapacitě mezi zónami v případě denního či vnitrodenního časového rámce, pokud lze prokázat, že tento přístup může:
|
5. Všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity mohou v případě dlouhodobých časových rámců pro výpočet kapacity společně uplatňovat přístup založený na fyzikálních tocích, a to za následujících podmínek:
a) |
přístup založený na fyzikálních tocích vede v daném regionu pro výpočet kapacity ke zvýšení ekonomické efektivity při stejné úrovni bezpečnosti provozu soustavy; |
b) |
transparentnost a přesnost výsledků na základě fyzikálních toků byla v daném regionu pro výpočet kapacity potvrzena; |
c) |
provozovatelé přenosových soustav poskytnou účastníkům trhu šest měsíců na přizpůsobení jejich procesů. |
6. V případě, že se pro účely vypracování metodiky výpočtu kapacity v regionu pro výpočet kapacity uplatní analýza bezpečnosti založená na více scénářích, platí požadavky na vstupní údaje pro výpočet kapacity, přístup k výpočtu kapacity a validaci kapacity mezi zónami, které stanoví čl. 21 odst. 1 nařízení (EU) 2015/1222, podle okolností s výjimkou čl. 21 odst. 1 písm. a) bodu iv).
7. Při vypracovávání metodiky výpočtu kapacity se vezmou v úvahu požadavky na záložní postupy a požadavek stanovený v čl. 21 odst. 3 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 11
Metodika stanovení spolehlivostní rezervy
Návrh společné metodiky výpočtu kapacity musí zahrnovat metodiku stanovení spolehlivostní rezervy, která musí splňovat požadavky stanovené v článku 22 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 12
Metodiky stanovení limitů provozní bezpečnosti a kontingencí
Návrh společné metodiky výpočtu kapacity musí zahrnovat metodiky stanovení limitů provozní bezpečnosti a kontingencí, které musí splňovat požadavky stanovené v čl. 23 odst. 1 a 2 nařízení Komise (EU) 2015/1222.
Článek 13
Metodika stanovení klíčů pro rozložení výroby
Návrh společné metodiky výpočtu kapacity musí zahrnovat metodiku stanovení klíčů pro rozložení výroby, která musí splňovat požadavky stanovené v článku 24 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 14
Metodika stanovení nápravných opatření
Jsou-li při výpočtu dlouhodobé kapacity zohledněna nápravná opatření, zajistí každý provozovatel přenosové soustavy, aby tato nápravná opatření byla při provozu v reálném čase technicky k dispozici a aby splňovala požadavky stanovené v článku 25 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 15
Metodika validace kapacity mezi zónami
Návrh společné metodiky výpočtu kapacity musí zahrnovat metodiku validace kapacity mezi zónami, která musí splňovat požadavky stanovené v článku 26 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 16
Metodika rozdělování dlouhodobé kapacity mezi zónami
1. Nejpozději do předložení metodiky výpočtu kapacity podle článku 10 vypracují provozovatelé přenosových soustav každého regionu pro výpočet kapacity společně návrh metodiky koordinovaného rozdělování dlouhodobé kapacity mezi zónami mezi jednotlivé dlouhodobé časové rámce v daném regionu. Tento návrh se předloží ke konzultaci podle článku 6.
2. Metodika rozdělování dlouhodobé kapacity mezi zónami musí splňovat následující podmínky:
a) |
musí splňovat potřeby účastníků trhu v oblasti zajištění; |
b) |
musí být v souladu s metodikou výpočtu kapacity; |
c) |
nesmí vést k omezením v oblasti hospodářské soutěže, zejména pokud jde o přístup k dlouhodobým přenosovým právům. |
Článek 17
Metodika poskytování údajů o výrobě a zatížení
1. Nejpozději šest měsíců po schválení metodiky poskytování údajů o výrobě a zatížení stanovené pro denní a vnitrodenní časové rámce podle čl. 9 odst. 6 nařízení (EU) 2015/1222 vypracují všichni provozovatelé přenosových soustav společně návrh jednotné metodiky poskytování údajů o výrobě a zatížení za účelem poskytování údajů o výrobě a zatížení potřebných pro vytvoření společného modelu sítě pro dlouhodobé časové rámce. Tento návrh se předloží ke konzultaci podle článku 6. Tato metodika zohlední a doplní metodiku poskytování údajů o výrobě a zatížení podle článku 16 nařízení (EU) 2015/1222.
2. Při vypracovávání metodiky poskytování údajů o výrobě a zatížení platí požadavky stanovené v článku 16 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 18
Metodika společného modelu sítě
1. Nejpozději šest měsíců po schválení metodiky společného modelu sítě stanovené pro denní a vnitrodenní časové rámce podle čl. 9 odst. 6 nařízení (EU) 2015/1222 vypracují všichni provozovatelé přenosových soustav společně návrh metodiky společného modelu sítě pro dlouhodobé časové rámce. Tato metodika se předloží ke konzultaci podle článku 6.
2. Tato metodika zohlední a doplní metodiku společného modelu sítě vypracovanou podle článku 17 nařízení (EU) 2015/1222. Tato metodika umožní vytvořit společný model sítě pro dlouhodobé časové rámce pro výpočet kapacity v regionech pro výpočet kapacity, ve kterých se uplatňuje analýza bezpečnosti založená na více scénářích podle článku 10.
3. Při vypracovávání metodiky společného modelu sítě platí požadavky stanovené v článku 17 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 19
Scénáře
1. Všichni provozovatelé přenosových soustav v regionech pro výpočet kapacity, ve kterých se uplatňuje analýza bezpečnosti založená na více scénářích podle článku 10, společně vypracují společný soubor scénářů, jež se použijí ve společném modelu sítě, pro každý dlouhodobý časový rámec pro výpočet kapacity.
2. Při vypracovávání společného souboru scénářů platí příslušné požadavky stanovené v článku 18 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 20
Individuální model sítě
Při vypracovávání individuálního modelu sítě pro dlouhodobý časový rámec pro výpočet kapacity v regionech pro výpočet kapacity, ve kterých se uplatňuje analýza bezpečnosti založená na více scénářích podle článku 10, použije každý provozovatel přenosové soustavy požadavky stanovené v článku 19 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 21
Obecná ustanovení
1. Při spojování individuálních modelů sítě do modelu společného se pro každý dlouhodobý časový rámec uplatní spojení individuálních modelů sítě podle článku 27 nařízení (EU) 2015/1222. Nejpozději šest měsíců po schválení metodiky poskytování údajů o výrobě a zatížení pro dlouhodobé časové rámce podle článku 17 a metodiky společného modelu sítě pro dlouhodobé časové rámce podle článku 18 vypracují všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity společně provozní pravidla pro dlouhodobé časové rámce pro výpočet kapacity, jež doplní pravidla stanovená pro spojení individuálních modelů sítě podle článku 27 nařízení (EU) 2015/1222.
2. Subjekty pro výpočet koordinované kapacity zřízené podle článku 27 nařízení (EU) 2015/1222 vypočtou pro svůj region pro výpočet kapacity dlouhodobé kapacity mezi zónami. Nejpozději šest měsíců po schválení metodiky výpočtu kapacity pro dlouhodobé časové rámce podle článku 10 vypracují za tímto účelem všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity společně provozní pravidla pro dlouhodobé časové rámce pro výpočet kapacity, jež doplní pravidla stanovená pro fungování subjektů pro výpočet koordinované kapacity podle článku 27 nařízení (EU) 2015/1222.
3. Pro dlouhodobé časové rámce pro výpočet kapacity platí příslušné požadavky stanovené v článku 27 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 22
Vytvoření společného modelu sítě
Při vytváření společného modelu sítě pro dlouhodobé časové rámce pro výpočet kapacity v regionech pro výpočet kapacity, ve kterých se uplatňuje analýza bezpečnosti založená na více scénářích podle článku 10, se použijí postup a požadavky týkající se vytvoření společného modelu sítě stanovené v článku 28 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 23
Regionální výpočty dlouhodobých kapacit mezi zónami
1. V případech, kdy provozovatelé přenosových soustav uplatňují statistický přístup podle článku 10, musí postup výpočtu dlouhodobé kapacity mezi zónami zahrnovat přinejmenším:
a) |
výběr souborů historických dat o denní či vnitrodenní kapacitě mezi zónami z jednoho nebo více období, přičemž tyto údaje uspořádají do křivky trvání; |
b) |
výpočet kapacity, který odpovídá úrovni rizika pro vybraný soubor dat; |
c) |
výpočet dlouhodobé kapacity mezi zónami, jež bude nabízena pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, přičemž zohlední rezervu, která bude odrážet rozdíl mezi historickými hodnotami kapacity mezi zónami a předpokládanými hodnotami dlouhodobé kapacity mezi zónami; |
d) |
společná pravidla, která v případě dlouhodobých časových rámců pro výpočet kapacity zohlední dostupné informace o plánovaných odstávkách, nové infrastruktuře a struktuře výroby a zatížení. |
2. V případě, že provozovatelé přenosových soustav uplatňují bezpečnostní analýzu založenou na více scénářích podle článku 10, platí pro dlouhodobé časové rámce pro výpočet kapacity v regionech pro výpočet kapacity požadavky stanovené v článku 29 nařízení (EU) 2015/1222, podle okolností s výjimkou čl. 29 odst. 4.
3. Každý subjekt pro výpočet koordinované kapacity rozdělí vypočtenou dlouhodobou kapacitu mezi zónami pro každé přidělování kapacity na dlouhodobém trhu na základě uplatnění metodiky pro rozdělování kapacity mezi zónami podle článku 16.
4. Každý subjekt pro výpočet koordinované kapacity předloží vypočtenou dlouhodobou kapacitu mezi zónami a rozdělení dlouhodobé kapacity mezi zónami každému provozovateli přenosové soustavy v příslušném regionu pro výpočet kapacity k validaci podle článku 24.
Článek 24
Validace a sdělování kapacity mezi zónami a rozdělené kapacity mezi zónami
1. Každý provozovatel přenosové soustavy validuje výsledky výpočtu dlouhodobé kapacity mezi zónami, pokud jde o jeho hranice nabídkových zón nebo kritické prvky sítě, pro každý dlouhodobý časový rámec pro výpočet kapacity podle článku 15.
2. Každý provozovatel přenosové soustavy validuje výsledky výpočtu rozdělení dlouhodobé kapacity mezi zónami, pokud jde o jeho hranice nabídkových zón nebo kritické prvky sítě podle článku 16.
3. Každý provozovatel přenosové soustavy zašle svou validaci kapacity a validované rozdělení této kapacity pro každé přidělování kapacity na dlouhodobém trhu příslušným subjektům pro výpočet koordinované kapacity a ostatním provozovatelům přenosových soustav příslušných regionů pro výpočet kapacity.
4. Validované rozdělení dlouhodobé kapacity mezi zónami předloží každý subjekt pro výpočet koordinované kapacity za účelem realizace přidělování kapacity na dlouhodobém trhu podle článku 29.
5. Provozovatelé přenosových soustav na vyžádání předloží svým regulačním orgánům zprávu s podrobnými údaji o tom, jak k hodnotě dlouhodobé kapacity mezi zónami pro konkrétní dlouhodobý časový rámec pro výpočet kapacity dospěli.
Článek 25
Koordinované omezení kapacity mezi zónami
1. Provozovatelé přenosových soustav koordinují omezení již přidělené dlouhodobé kapacity mezi zónami, pokud se omezení týkají časového rámce, který o více než 48 hodin předchází začátku dne dodání. V případě omezení dlouhodobých přenosových práv, včetně nominací ve vztahu k těmto právům, v rozmezí 48 hodin před začátkem dne dodání uplatní provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity výpočet denní a vnitrodenní kapacity podle článku 29 nařízení (EU) 2015/1222.
2. Jestliže provozovatel přenosové soustavy musí omezit již přidělenou dlouhodobou kapacitu mezi zónami, odešle žádost příslušnému subjektu pro výpočet koordinované kapacity, aby zahájil koordinovaný výpočet nezbytných omezení dlouhodobé kapacity mezi zónami pro dotčený region pro výpočet kapacity. Provozovatel přenosové soustavy podloží svou žádost veškerými relevantními informacemi.
3. Subjekt pro výpočet koordinované kapacity předloží aktualizovanou kapacitu mezi zónami příslušným provozovatelům přenosových soustav k validaci.
4. Každý provozovatel přenosové soustavy validuje aktualizovanou kapacitu mezi zónami, pokud jde o jeho hranice nabídkových zón nebo kritické prvky sítě, podle článku 24.
5. Subjekt pro výpočet koordinované kapacity předloží validovanou aktualizovanou kapacitu mezi zónami příslušným provozovatelům přenosových soustav a jednotné platformě pro přidělování k provedení omezení podle článku 53.
Článek 26
Zpráva o výpočtu a přidělování kapacity sestavovaná v dvouletých intervalech
1. Nejpozději do dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost vypracuje síť ENTSO pro elektřinu zprávu o výpočtu a přidělování dlouhodobé kapacity a předloží ji agentuře.
2. Pokud o to agentura požádá, vypracuje síť ENTSO pro elektřinu zprávu o výpočtu a přidělování dlouhodobé kapacity každý druhý následující rok. Je-li to použitelné, předloží se tato zpráva agentuře společně se zprávou o výpočtu a přidělování kapacity sestavovanou v dvouletých intervalech podle článku 31 nařízení (EU) 2015/1222.
3. Pro každou nabídkovou zónu, hranici nabídkové zóny a každý region pro výpočet kapacity musí tato zpráva obsahovat alespoň:
a) |
použitý přístup k výpočtu kapacity; |
b) |
statistické ukazatele týkající se spolehlivostních rezerv; |
c) |
statistické ukazatele kapacity mezi zónami, případně pro každý časový rámec pro výpočet kapacity; |
d) |
ukazatele kvality informací používaných k výpočtu kapacity; |
e) |
případné návrhy opatření ke zlepšení výpočtu kapacity; |
f) |
doporučení týkající se dalšího rozvoje výpočtu kapacity na dlouhodobém trhu, včetně další harmonizace metodik, postupů a ujednání v oblasti správy. |
4. Po konzultaci s agenturou se všichni provozovatelé přenosových soustav společně dohodnou na statistických ukazatelích a ukazatelích kvality používaných pro účely zprávy. Agentura si může před tím, než se provozovatelé přenosových soustav dohodnou, nebo v průběhu používání těchto ukazatelů vyžádat jejich změnu.
5. Agentura rozhodne, zda se zpráva celá nebo zčásti zveřejní.
KAPITOLA 2
Nabídkové zóny
Článek 27
Obecná ustanovení
1. Pro výpočet a přidělování kapacity na dlouhodobém trhu se použijí nabídkové zóny použitelné při obchodování na denním a vnitrodenním trhu.
2. Pokud již hranice nabídkové zóny neexistuje, mají držitelé dlouhodobých přenosových práv na této hranici nabídkové zóny nárok na finanční náhradu, kterou jim poskytnou dotčení provozovatelé přenosových soustav na základě původní ceny zaplacené za dlouhodobá přenosová práva.
KAPITOLA 3
Přidělování kapacity na dlouhodobém trhu
Článek 28
Obecné zásady
Přidělování kapacity na dlouhodobém trhu probíhá způsobem, který:
a) |
k dosahování výsledků pro každou hranici nabídkové zóny, směr využití a obchodní interval používá zásadu stanovování marginálních cen; |
b) |
přiděluje nanejvýš nabízenou dlouhodobou kapacitu mezi zónami podle článku 39; |
c) |
je opakovatelný. |
Článek 29
Vstupní údaje a výsledky
1. Jednotná platforma pro přidělování využívá k určení kapacity, která má být podle odstavce 2 na dlouhodobém trhu přidělena, následující vstupní údaje:
a) |
validované rozdělení dlouhodobé kapacity mezi zónami předložené každým ze subjektů pro výpočet koordinované kapacity a kapacity spojené s vrácenými dlouhodobými přenosovými právy podle článku 43; |
b) |
nabídky předložené účastníky trhu. |
2. Pro každé přidělování kapacity na dlouhodobém trhu jednotná platforma pro přidělování souběžně určí pro každou hranici nabídkové zóny, směr využití a obchodní interval nejméně následující výsledky:
a) |
objem přidělených dlouhodobých přenosových práv vyjádřený v MW; |
b) |
cenu dlouhodobých přenosových práv podle článku 40; |
c) |
stav vyřízení nabídek. |
3. Jednotná platforma pro přidělování musí zajistit přesnost výsledků aukce.
4. Každý provozovatel přenosové soustavy zajistí, aby výsledky aukce byly v souladu se vstupními údaji poskytnutými jednotné platformě pro přidělování podle odstavce 1.
Článek 30
Rozhodnutí o možnostech zajištění rizik mezi zónami
1. Provozovatelé přenosových soustav na hranici nabídkové zóny vydají dlouhodobá přenosová práva, ledaže příslušné regulační orgány dané hranice nabídkové zóny přijaly koordinovaná rozhodnutí dlouhodobá přenosová práva na dané hranici nabídkové zóny nevydávat. Při přijímání rozhodnutí vedou příslušné regulační orgány dané hranice nabídkové zóny konzultace s regulačními orgány příslušného regionu pro výpočet kapacity a vezmou jejich stanoviska náležitě v potaz.
2. Pokud na hranici nabídkové zóny při vstupu tohoto nařízení v platnost dlouhodobá přenosová práva neexistují, přijmou příslušné regulační orgány dané hranice nabídkové zóny nejpozději šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost koordinovaná rozhodnutí o jejich zavedení.
3. Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 musí být založena na posouzení, které určí, zda dlouhodobý trh s elektřinou poskytuje v dotčených nabídkových zónách dostatečné možnosti zajištění. Posouzení musí provést koordinovaně příslušné regulační orgány dané hranice nabídkové zóny a jeho součástí musí být alespoň:
a) |
konzultace s účastníky trhu o jejich potřebách, pokud jde o možnosti zajištění rizika mezi zónami na dotčených hranicích nabídkových zón; |
b) |
hodnocení. |
4. Hodnocení uvedené v odst. 3 písm. b) prozkoumá fungování velkoobchodních trhů s elektřinou a musí být založeno na transparentních kritériích, jejichž součástí musí být alespoň:
a) |
analýza toho, zda produkty nebo kombinace produktů nabízené na dlouhodobých trzích představují zajištění proti volatilitě ceny na denním trhu dotčené nabídkové zóny. Tyto produkty nebo kombinace produktů se považují za vhodné zajištění proti riziku změny ceny na denním trhu dotčené nabídkové zóny, pokud existuje dostatečná korelace mezi cenou na denním trhu dotčené nabídkové zóny a podkladovou cenou, za kterou jsou produkty nebo kombinace produktů vypořádány; |
b) |
analýza toho, zda jsou produkty nebo kombinace produktů nabízené na dlouhodobých trzích efektivní. Za tímto účelem se posoudí alespoň následující ukazatele:
|
5. V případě, že posouzení podle odstavce 3 ukáže, že v jedné nebo více nabídkových zónách jsou možnosti zajištění nedostatečné, příslušné regulační orgány požádají příslušné provozovatele přenosových soustav, aby
a) |
vydali dlouhodobá přenosová práva; nebo |
b) |
zajistili, že budou dány k dispozici jiné produkty pro dlouhodobé zajištění mezi zónami, které podpoří fungování velkoobchodních trhů s elektřinou. |
6. Jestliže se příslušné regulační orgány rozhodnou vydat žádost podle odst. 5 písm. b), vypracují příslušní provozovatelé přenosových soustav potřebná opatření a předloží je příslušným regulačním orgánům ke schválení nejpozději šest měsíců poté, co o to tyto orgány požádaly. Tato nezbytná opatření se zavedou nejpozději šest měsíců po jejich schválení příslušnými regulačními orgány. Tuto lhůtu pro zavedení mohou příslušné regulační orgány na žádost příslušných provozovatelů přenosových soustav prodloužit nejvýše o šest měsíců.
7. Jestliže regulační orgány rozhodnou, že příslušní provozovatelé přenosových soustav nemají vydávat dlouhodobá přenosová práva nebo mají dát k dispozici jiné produkty pro dlouhodobé zajištění mezi zónami, nevztahují se na provozovatele přenosových soustav na hranicích nabídkových zón články 16, 28, 29, 31 až 57, 59 a 61.
8. Na společnou žádost provozovatelů přenosových soustav na hranici nabídkové zóny nebo z vlastního podnětu a alespoň každé 4 roky provedou příslušné regulační orgány dané hranice nabídkové zóny ve spolupráci s agenturou posouzení podle odstavců 3 až 5.
Článek 31
Regionální parametry dlouhodobých přenosových práv
1. Dlouhodobá kapacita mezi zónami se účastníkům trhu přidělí prostřednictvím platformy pro přidělování v podobě fyzických přenosových práv podle zásady využití nebo prodeje nebo v podobě finančních přenosových práv – opcí nebo finančních přenosových práv – závazků.
2. Všichni provozovatelé přenosových soustav vydávající dlouhodobá přenosová práva musí účastníkům trhu prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování nabízet dlouhodobou kapacitu mezi zónami alespoň pro roční a měsíční časové rámce. Všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity mohou společně navrhnout, že budou dlouhodobou kapacitu mezi zónami nabízet i pro další časové rámce.
3. Nejpozději šest měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost vypracují provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity, v němž existují dlouhodobá přenosová práva, společně návrh regionálních parametrů dlouhodobých přenosových práv, jež budou v rámci daného regionu pro výpočet kapacity vydávána na každé hranici nabídkové zóny.
Nejpozději šest měsíců poté, co regulační orgány dané hranice nabídkové zóny přijmou koordinovaná rozhodnutí o zavedení dlouhodobých přenosových práv podle čl. 30 odst. 2, vypracují provozovatelé přenosových soustav dotčeného regionu pro výpočet kapacity společně návrh regionálních parametrů dlouhodobých přenosových práv, jež budou v rámci dotčeného regionu pro výpočet kapacity vydávána na každé hranici nabídkové zóny.
Regulační orgány členských států, v nichž jsou stávající regionální parametry dlouhodobých přenosových práv součástí opatření provozovatele přenosové soustavy pro přeshraniční redispečink, jehož účelem je zajistit v rámci provozu zachování limitů provozní bezpečnosti, mohou rozhodnout, že na svých hranicích nabídkových zón fyzická dlouhodobá přenosová práva zachovají.
4. Součástí návrhů podle odstavce 3 musí být časový harmonogram zavádění a alespoň popis následujících položek uvedených v pravidlech pro přidělování:
a) |
druh dlouhodobých přenosových práv; |
b) |
časové rámce pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu; |
c) |
forma produktu (základní dodávka (Base Load), dodávka ve špičce (Peak Load), dodávka mimo špičku (Offpeak Load)); |
d) |
hranice nabídkových zón, jež jsou pokryty. |
5. Tyto návrhy se předloží ke konzultaci podle článku 6. Výsledek konzultace musí před vydáním navrhovaných dlouhodobých přenosových práv každý provozovatel přenosové soustavy vzít náležitě v úvahu.
6. Souběžné přidělení fyzických přenosových práv a přenosových práv – opcí na téže hranici nabídkové zóny není povoleno. Souběžné přidělení fyzických přenosových práv a přenosových práv – závazků na téže hranici nabídkové zóny není povoleno.
7. Přezkum dlouhodobých přenosových práv nabízených na hranici nabídkové zóny mohou zahájit:
a) |
všechny regulační orgány dané hranice nabídkové zóny z vlastního podnětu; nebo |
b) |
všechny regulační orgány dané hranice nabídkové zóny na základě doporučení agentury nebo společné žádosti všech provozovatelů přenosových soustav dotčené hranice nabídkové zóny. |
8. Za provedení přezkumu stanoveného v odstavci 9 odpovídají všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity.
9. Každý provozovatel přenosové soustavy účastnící se přezkumu dlouhodobých přenosových práv:
a) |
posoudí nabízená dlouhodobá přenosová práva s přihlédnutím k charakteristikám uvedeným v odstavci 4; |
b) |
považuje-li to za nezbytné, navrhne s přihlédnutím k výsledku posouzení podle písmene a) alternativní dlouhodobá přenosová práva; |
c) |
uskuteční konzultaci podle článku 6 týkající se:
|
10. Po konzultaci podle odst. 9 písm. c) a do tří měsíců od vydání rozhodnutí iniciovat přezkum předloží provozovatelé přenosových soustav dotčeného regionu pro výpočet kapacity společně příslušným regulačním orgánům návrh na zachování nebo změnu druhu dlouhodobých přenosových práv.
Článek 32
Fyzická přenosová práva
1. Každý držitel fyzických přenosových práv je oprávněn nominovat všechna svá fyzická přenosová práva nebo část těchto práv podle článku 36.
2. V případě, že držitelé fyzických přenosových práv neprovedou nominaci do lhůty uvedené v pravidlech nominace, mají nárok na úhradu v souladu s článkem 35.
Článek 33
Finanční přenosová práva – opce
1. Držitelé finančních přenosových práv – opcí mají nárok na úhradu podle článku 35.
2. Podmínkou zavedení finančních přenosových práv – opcí je uplatňování propojení denních trhů podle článků 38 až 50 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 34
Finanční přenosová práva – závazky
1. Držitelé finančních přenosových práv – závazků mají nárok na finanční úhradu nebo povinnost ji zaplatit podle článku 35.
2. Podmínkou zavedení finančních přenosových práv – závazků je uplatňování propojení denních trhů podle článků 38 až 50 nařízení (EU) 2015/1222.
Článek 35
Zásady pro úhrady za dlouhodobá přenosová práva
1. Příslušní provozovatelé přenosových soustav, kteří přidělují přenosová práva na hranici nabídkové zóny prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování, poskytnou držitelům dlouhodobých přenosových práv úhradu, je-li cenový rozdíl ve směru dlouhodobých přenosových práv kladný.
2. Držitelé finančních přenosových práv – závazků poskytnou příslušným provozovatelům přenosových soustav prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování, která přiděluje přenosová práva na hranici nabídkové zóny, úhradu, je-li cenový rozdíl ve směru finančních přenosových práv – závazků záporný.
3. Úhrada za dlouhodobá přenosová práva v odstavcích 1 a 2 musí splňovat následující zásady:
a) |
je-li kapacita mezi zónami přidělena prostřednictvím implicitního přidělování nebo jiné metody vyplývající z uplatnění záložních postupů v denním časovém rámci, musí úhrada za dlouhodobá přenosová práva odpovídat tržnímu rozpětí; |
b) |
je-li kapacita mezi zónami přidělena prostřednictvím explicitní aukce v denním časovém rámci, musí úhrada za dlouhodobá přenosová práva odpovídat zúčtovací ceně v denní aukci. |
4. V případě, že do přidělování denní kapacity byla v souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení (EU) 2015/1222 zahrnuta omezení pro přidělování na propojovacích vedeních mezi nabídkovými zónami, mohou se tato omezení zohlednit při výpočtu úhrady za dlouhodobá přenosová práva podle odstavce 3.
Článek 36
Obecná ustanovení o nominaci fyzických přenosových práv
1. Pokud provozovatelé přenosových soustav vydají a uplatní na hranicích nabídkových zón fyzická přenosová práva, musí držitelům fyzických přenosových práv a/nebo jejich protistranám umožnit, aby své plány výměny elektřiny nominovali. Držitelé fyzických přenosových práv mohou pověřit způsobilé třetí osoby, aby jejich plány výměny elektřiny nominovaly jejich jménem v souladu s pravidly nominace podle odstavce 3.
2. Nejpozději dvanáct měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost předloží všichni provozovatelé přenosových soustav, kteří vydávají fyzická přenosová práva na hranici nabídkové zóny, příslušným regulačním orgánům ke schválení návrh pravidel nominace plánů výměny elektřiny mezi nabídkovými zónami. Tento návrh se předloží ke konzultaci podle článku 6. Pravidla nominace musí obsahovat alespoň následující informace:
a) |
oprávnění držitele fyzických přenosových práv nominovat plány výměny elektřiny; |
b) |
minimální technické požadavky na nominování; |
c) |
popis nominačního procesu; |
d) |
termíny nominace; |
e) |
formát nominace a komunikace. |
3. Všichni provozovatelé přenosových soustav postupně harmonizují pravidla nominace na všech hranicích nabídkových zón, kde se uplatňují fyzická přenosová práva.
4. Držitelé fyzických přenosových práv, případně jejich protistrany, nebo pověřená třetí osoba jednající jejich jménem nominují v souladu s pravidly nominace všechna svá fyzická přenosová práva mezi nabídkovými zónami nebo jejich část.
5. V případě, že do přidělování denní kapacity byla v souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení (EU) 2015/1222 zahrnuta omezení pro přidělování na propojovacích vedeních mezi nabídkovými zónami, musí se tato omezení zohlednit v návrhu pravidel nominace uvedeném v odstavci 2.
Článek 37
Podmínky účasti na přidělování kapacity na dlouhodobém trhu
1. Aby se mohli účastníci trhu účastnit aukcí nebo převádět svá dlouhodobá přenosová práva, musí být zaregistrováni u jednotné platformy pro přidělování a musí splnit veškeré požadavky na způsobilost podle harmonizovaných pravidel pro přidělování. Požadavky na způsobilost musí být v souladu se zásadou zákazu diskriminace a zásadou transparentnosti.
2. Poté, co účastník trhu podá žádost o registraci, jej jednotná platforma pro přidělování vyrozumí o tom, zda splňuje veškeré požadavky na způsobilost a zda se může účastnit aukcí nebo od určeného data převádět svá dlouhodobá přenosová práva.
3. Účastníci trhu musí plně respektovat harmonizovaná pravidla pro přidělování. Musí udržovat všechny informace týkající se jejich účasti aktuální a neprodleně vyrozumět jednotnou platformu pro přidělování o veškerých změnách těchto informací.
4. Jednotná platforma pro přidělování je oprávněna pozastavit nebo odejmout právo účastníka trhu účastnit se aukcí nebo převádět svá dlouhodobá přenosová práva, pokud porušil smluvní povinnosti vyplývající z harmonizovaných pravidel pro přidělování.
5. Pozastavení nebo odnětí práva účastníka trhu účastnit se aukcí nebo převádět svá dlouhodobá přenosová práva podle harmonizovaných pravidel pro přidělování nevyvazuje účastníka trhu nebo jednotnou platformu pro přidělování z jejich povinností vyplývajících z dlouhodobých přenosových práv přidělených a uhrazených před tímto pozastavením nebo odnětím.
Článek 38
Předkládání vstupních údajů jednotné platformě pro přidělování
Každý provozovatel přenosové soustavy zajistí, aby validované rozdělení dlouhodobé kapacity mezi zónami bylo předloženo jednotné platformě pro přidělování před zveřejněním specifikace aukce podle článku 39.
Článek 39
Postup přidělování kapacity na dlouhodobém trhu
1. Nejpozději v termínu stanoveném v harmonizovaných pravidlech pro přidělování musí být v případě každého přidělování kapacity na dlouhodobém trhu na jednotné platformě pro přidělování vymezena a zveřejněna specifikace aukce, přičemž se v ní uvedou přinejmenším tyto informace:
a) |
datum a čas začátku a uzávěrky aukce; |
b) |
validované rozdělení dlouhodobé kapacity mezi zónami a druh dlouhodobých přenosových práv, jež budou předmětem aukce; |
c) |
formát nabídek; |
d) |
datum a čas zveřejnění výsledků aukce; |
e) |
období, v němž mohou být výsledky aukce napadeny. |
2. Zveřejněná dlouhodobá kapacita mezi zónami nesmí být během období před uzávěrkou aukce změněna. Toto období se určí v harmonizovaných pravidlech pro přidělování.
3. Každý účastník trhu předloží své nabídky jednotné platformě pro přidělování před uzávěrkou a v souladu s podmínkami stanovenými ve specifikaci aukce.
4. Jednotná platforma pro přidělování zajistí důvěrnost předložených nabídek.
Článek 40
Stanovování cen za dlouhodobá přenosová práva
Cena za dlouhodobá přenosová práva pro každou hranici nabídkové zóny, směr využití a obchodní interval se určí na základě zásady stanovování marginálních cen a vyjádří se v eurech za megawatt. V případě, že je poptávka po dlouhodobé kapacitě mezi zónami pro určitou hranici nabídkové zóny, směr využití a obchodní interval nižší než nabízená dlouhodobá kapacita mezi zónami nebo je jí rovna, je cena nulová.
Článek 41
Finanční požadavky a vypořádání
1. Jednotná platforma pro přidělování zajistí postupy fakturace nebo samofakturace k vypořádání kladného nebo záporného salda vyplývajícího z přidělování dlouhodobých přenosových práv, vrácení dlouhodobých přenosových práv a úhrady za dlouhodobá přenosová práva. Tyto postupy stanoví harmonizovaná pravidla pro přidělování.
2. K účasti na aukcích musí účastník trhu v souladu s podmínkami stanovenými v harmonizovaných pravidlech pro přidělování disponovat dostatečným zajištěním k zajištění nabídek a přidělených dlouhodobých přenosových práv.
Článek 42
Zavedení záložních postupů
1. V případě, že přidělování kapacity na dlouhodobém trhu nepřinese výsledky, je standardním záložním postupem jeho odložení.
2. Všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity jsou oprávněni zavést alternativní koordinovaná záložní řešení. V těchto případech vypracují všichni provozovatelé přenosových soustav v každém regionu pro výpočet kapacity koordinovaný návrh spolehlivých záložních postupů.
Článek 43
Vrácení dlouhodobých přenosových práv
1. Držitelé dlouhodobých přenosových práv mohou prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování svá dlouhodobá přenosová práva vrátit příslušným provozovatelům přenosových soustav k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu.
2. Držitelé dlouhodobých přenosových práv, kteří zamýšlejí vrátit svá dlouhodobá přenosová práva k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu, o tom přímo nebo nepřímo prostřednictvím třetí osoby vyrozumí jednotnou platformu pro přidělování v souladu s pokyny v harmonizovaných pravidlech pro přidělování.
3. Držitelé dlouhodobých přenosových práv, kteří tato svá práva vrací, získají přímo nebo nepřímo prostřednictvím třetí osoby od příslušných provozovatelů přenosových soustav prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování úhradu. Tato úhrada se musí rovnat ceně stanovené při aukci, v jejímž průběhu jsou dlouhodobá přenosová práva nově přidělena.
Článek 44
Převod dlouhodobých přenosových práv
1. Držitelé dlouhodobých přenosových práv jsou oprávněni převést veškerá svá dlouhodobá přenosová práva nebo část těchto práv na jiné účastníky trhu v souladu s harmonizovanými pravidly pro přidělování.
2. Pravidla týkající se přípustnosti a seznam účastníků trhu registrovaných v rámci jednotné platformy pro přidělování a způsobilých k převodu dlouhodobých přenosových práv se zveřejní na jednotné platformě pro přidělování.
3. Držitelé dlouhodobých přenosových práv převod dlouhodobých přenosových práv oznámí přímo nebo nepřímo prostřednictvím třetí osoby jednotné platformě pro přidělování v souladu s harmonizovanými pravidly pro přidělování.
4. Účastníci trhu, kteří tato dlouhodobá přenosová práva nabývají, potvrdí, v souladu s harmonizovanými pravidly pro přidělování, jednotné platformě pro přidělování přímo nebo nepřímo prostřednictvím třetí osoby oznámení odeslané předchozím držitelem dlouhodobých přenosových práv.
Článek 45
Předkládání výsledků
1. Jednotná platforma pro přidělování oznámí provozovatelům přenosových soustav odpovědným za hranici nabídkové zóny, s níž jsou dlouhodobá přenosová práva spojena, účastníkům trhu a držitelům dlouhodobých přenosových práv výsledek přidělování kapacity na dlouhodobém trhu ve lhůtě stanovené ve specifikaci aukce.
2. Jednotná platforma pro přidělování informuje účastníky trhu o stavu vyřízení a o zúčtovacích cenách jejich nabídek.
Článek 46
Zahájení záložních postupů
1. V případě, že jednotná platforma pro přidělování není schopna předložit specifikaci aukce v souladu s článkem 39, nebo část výsledků přidělování kapacity na dlouhodobém trhu nebo všechny tyto výsledky ve lhůtě specifikované v harmonizovaných pravidlech pro přidělování, uplatní provozovatelé přenosových soustav odpovědní na hranici nabídkové zóny záložní postupy zavedené podle článku 42.
2. Jakmile je zjištěno, že údaje uvedené v odstavci 1 nebyly předloženy, uvědomí jednotná platforma pro přidělování provozovatele přenosových soustav odpovědné na hranici nabídkové zóny. Jednotná platforma pro přidělování oznámí účastníkům trhu, že mohou být uplatněny záložní postupy.
Článek 47
Zveřejňování informací o trhu
1. Na jednotné platformě pro přidělování se pro každou hranici nabídkové zóny a směr využití zveřejní alespoň následující informace:
a) |
specifikace aukce podle článku 39; |
b) |
orientační kalendář aukcí, který stanoví druh dlouhodobých přenosových práv, jež mají být nabízena, a dny, kdy mají být tato dlouhodobá přenosová práva nabízena účastníkům trhu; |
c) |
výsledky přidělení kapacity na dlouhodobém trhu podle článku 29; |
d) |
počet účastníků trhu v každé aukci; |
e) |
seznam účastníků trhu způsobilých pro převod dlouhodobých přenosových práv; |
f) |
kontaktní údaje jednotné platformy pro přidělování. |
2. Požadované informace uvedené v odstavci 1 zveřejní příslušní provozovatelé přenosových soustav prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování v souladu se lhůtami stanovenými ve specifikaci aukce a v nařízení (EU) č. 543/2013.
3. Jednotná platforma pro přidělování zajistí, aby byly zveřejněny historické údaje za období nejméně pěti let.
KAPITOLA 4
Jednotná platforma pro přidělování
Článek 48
Zřízení
1. Všichni provozovatelé přenosových soustav zajistí, aby do dvanácti měsíců od schválení návrhu na vytvoření společného souboru požadavků a na zřízení jednotné platformy pro přidělování byla jednotná platforma pro přidělování provozuschopná a splňovala funkční požadavky uvedené v článku 49. Tuto lhůtu mohou příslušné regulační orgány na žádost příslušných provozovatelů přenosových soustav prodloužit nejvýše o šest měsíců, vznikla-li zpoždění v souvislosti s řízeními o zadávání veřejných zakázek.
2. V případě propojovacích vedení stejnosměrného proudu se přidělování kapacity na dlouhodobém trhu uskuteční na jednotné platformě pro přidělování nejpozději dvacet čtyři měsíců po schválení podle odstavce 1.
Článek 49
Funkční požadavky
1. Do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost předloží všichni provozovatelé přenosových soustav všem regulačním orgánům společný návrh na vytvoření souboru požadavků a na zavedení jednotné platformy pro přidělování. V tomto návrhu se uvedou různé varianty zavedení a správy jednotné platformy pro přidělování, včetně varianty jejího vytvoření provozovateli přenosových soustav nebo třetími osobami jejich jménem. Návrh provozovatelů přenosových soustav musí obsahovat obecné úkoly jednotné platformy pro přidělování, jež stanoví článek 50, a požadavky na úhradu nákladů podle článku 59.
2. Funkční požadavky na jednotnou platformu pro přidělování musí zahrnovat minimálně následující:
a) |
předpokládané hranice nabídkových zón, jež mají být pokryty; |
b) |
technickou dostupnost a spolehlivost poskytovaných služeb; |
c) |
provozní postupy; |
d) |
produkty, jež mají být nabízeny; |
e) |
časové rámce pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu; |
f) |
metody a algoritmy přidělování; |
g) |
zásady finančního vypořádání a řízení rizik pro přidělené produkty; |
h) |
harmonizovaný smluvní rámec s účastníky trhu; |
i) |
datová rozhraní. |
Článek 50
Obecné úkoly
Příslušní provozovatelé přenosových soustav používají jednotnou platformu pro přidělování alespoň k těmto účelům:
a) |
registrace účastníků trhu; |
b) |
zajištění jednotného kontaktního místa pro účastníky trhu; |
c) |
provádění aukčních postupů; |
d) |
finanční vypořádání přidělených dlouhodobých přenosových práv s účastníky trhu, včetně řízení zajištění; |
e) |
spolupráce s clearingovým systémem, pokud to vyžadují společná pravidla pro zavedení finančních přenosových práv – závazků podle článku 34; |
f) |
organizace záložního postupu podle článků 42 a 46; |
g) |
umožnění vrácení dlouhodobých přenosových práv podle článku 43; |
h) |
usnadnění převodu dlouhodobých přenosových práv podle článku 44; |
i) |
zveřejňování informací o trhu podle článku 47; |
j) |
poskytování a provozování rozhraní pro výměnu údajů s účastníky trhu. |
KAPITOLA 5
Harmonizovaná pravidla pro přidělování
Článek 51
Zavedení harmonizovaných pravidel pro přidělování
1. Do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost vypracují všichni provozovatelé přenosových soustav společně návrh harmonizovaných pravidel pro přidělování v případě dlouhodobých přenosových práv podle čl. 52 odst. 2. Tento návrh se předloží ke konzultaci podle článku 6. Tento návrh zahrnuje regionální požadavky a požadavky specifické pro danou hranici nabídkové zóny, pokud je provozovatelé přenosových soustav každého regionu pro výpočet kapacity podle čl. 52 odst. 3 vypracují.
2. Jakmile regionální požadavky vstoupí v platnost, mají přednost před všeobecnými požadavky stanovenými v harmonizovaných pravidlech pro přidělování. V případě, že budou všeobecné požadavky harmonizovaných pravidel pro přidělování změněny a předloženy ke schválení všem regulačním orgánům, musí být ke schválení regulačním orgánům dotčených regionů pro výpočet kapacity předloženy i regionální požadavky.
Článek 52
Požadavky na harmonizovaná pravidla pro přidělování
1. Požadavky na harmonizovaná pravidla pro přidělování v případě dlouhodobých přenosových práv se vztahují na fyzická přenosová práva, finanční přenosová práva – opce a finanční přenosová práva – závazky. Provozovatelé přenosových soustav vezmou v úvahu a náležitě zohlední specifika jednotlivých druhů produktů.
2. Harmonizovaná pravidla pro přidělování v případě dlouhodobých přenosových práv se řídí zásadou zákazu diskriminace a zásadou transparentnosti a musí obsahovat alespoň následující obecné požadavky:
a) |
harmonizované definice a oblast uplatňování; |
b) |
smluvní rámec mezi jednotnou platformou pro přidělování a účastníky trhu, včetně ustanovení o rozhodném právu, rozhodném jazyce, důvěrnosti, řešení sporů, odpovědnosti a vyšší moci; |
c) |
harmonizovaná ustanovení týkající se zásady využití nebo prodeje v případě fyzických přenosových práv podle článku 32; |
d) |
popis druhů dlouhodobých přenosových práv, jež jsou nabízeny, včetně zásad pro úhrady podle článku 35; |
e) |
popis zásad použitelných pravidel nominace podle článku 36; |
f) |
harmonizovaná ustanovení o způsobilosti a oprávnění, pozastavení a prodloužení a nákladech na účast podle článku 37; |
g) |
popis postupu přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, jehož součástí jsou alespoň ustanovení o specifikaci aukcí, předkládání nabídek, zveřejňování výsledků aukce, lhůtách pro napadení a záložních postupech podle článků 37, 38, 39, 42, 43 a 44; |
h) |
harmonizovaná ustanovení o finančních požadavcích a vypořádání podle článku 41; |
i) |
harmonizovaná ustanovení o vracení dlouhodobých přenosových práv podle článku 43; |
j) |
harmonizovaná ustanovení o oznamování převodu dlouhodobých přenosových práv podle článku 44; |
k) |
ustanovení o pravidlech závaznosti a pravidlech pro poskytování kompenzace podle článku 53 a článku 55; |
l) |
případně harmonizovaná ustanovení o zásadách pro provádění zápočtů (netting) a finančních zajištěních finančních přenosových práv – závazků. |
3. Harmonizovaná pravidla pro přidělování mohou obsahovat také regionální požadavky nebo požadavky specifické pro danou hranici nabídkové zóny, a to kromě jiného zejména pokud jde o:
a) |
popis druhu dlouhodobých přenosových práv, která jsou nabízena na jednotlivých hranicích nabídkových zón v rámci regionu pro výpočet kapacity, podle článku 31; |
b) |
druh režimu pro úhradu za dlouhodobá přenosová práva, který se použije na jednotlivých hranicích nabídkových zón v rámci regionu pro výpočet kapacity podle přidělení v denním časovém rámci, podle článku 35; |
c) |
uplatňování alternativních koordinovaných regionálních záložních řešení podle článku 42; |
d) |
regionální pravidla pro poskytování kompenzace, která stanoví režimy regionální závaznosti podle článku 55. |
KAPITOLA 6
Závaznost přidělené kapacity mezi zónami
Článek 53
Obecná ustanovení o závaznosti
1. Všichni provozovatelé přenosových soustav jsou oprávněni dlouhodobá přenosová práva před termínem závaznosti denní kapacity omezit, aby v rámci provozu zajistili zachování limitů provozní bezpečnosti. Pokud provozovatelé přenosových soustav dlouhodobá přenosová práva omezí, jsou povinni to oznámit příslušným regulačním orgánům, přičemž zveřejní také věcné důvody, které k omezení vedly.
2. Dotčení provozovatelé přenosových soustav na hranici nabídkové zóny, kde byla dlouhodobá přenosová práva omezena, poskytnou držitelům dlouhodobých přenosových práv kompenzaci odpovídající tržnímu rozpětí.
Článek 54
Vymezení stropů
1. Dotčení provozovatelé přenosových soustav na hranici nabídkové zóny mohou navrhnout strop celkové kompenzace vyplácené v příslušném kalendářním roce nebo měsíci, jde-li o propojovací vedení stejnosměrného proudu, všem držitelům dlouhodobých přenosových práv, která byla omezena.
2. Tento strop nesmí být nižší než celková výše příjmu z přetížení, který dotčení provozovatelé přenosových soustav na dané hranici nabídkové zóny vyberou v příslušném kalendářním roce. V případě propojovacích vedení stejnosměrného proudu mohou provozovatelé přenosových soustav navrhnout strop, který nebude nižší než celková výše příjmu z přetížení, který dotčení provozovatelé přenosových soustav na dané hranici nabídkové zóny vyberou v příslušném kalendářním měsíci.
3. V případě několika propojovacích vedení provozovaných různými provozovateli přenosových soustav na téže hranici nabídkové zóny a podléhajících různým regulačním režimům, nad nimiž vykonávají dohled regulační orgány, lze celkový příjem z přetížení, jenž se použije k výpočtu stropem omezené kompenzace podle odstavce 2, rozčlenit na jednotlivá propojovací vedení. Toto rozčlenění navrhují dotčení provozovatelé přenosových soustav a schvalují příslušné regulační orgány.
Článek 55
Pravidla pro poskytování kompenzace
Navrhnou-li provozovatelé přenosových soustav uplatňování stropu podle článku 54, navrhnou společně soubor pravidel pro poskytování kompenzace, pokud jde o uplatněný strop.
Článek 56
Závaznost v případě vyšší moci
1. V případě vyšší moci mohou provozovatelé přenosových soustav dlouhodobá přenosová práva omezit. Takové omezení se musí provést koordinovaně poté, co se spojí se všemi přímo dotčenými provozovateli přenosových soustav.
2. Provozovatel přenosové soustavy, který se odvolává na vyšší moc, zveřejní oznámení popisující povahu vyšší moci a její pravděpodobné trvání.
3. V případě omezení z důvodu vyšší moci obdrží dotčení držitelé dlouhodobých přenosových práv od provozovatele přenosové soustavy, který se na vyšší moc odvolával, kompenzaci za období trvání této vyšší moci. V tomto případě musí kompenzace odpovídat částce, která byla za dotčené dlouhodobé přenosové právo během procesu přidělování kapacity na dlouhodobém trhu původně zaplacena.
4. Provozovatel přenosové soustavy, který se odvolává na vyšší moc, vynaloží veškeré možné úsilí k omezení jejích následků a jejího trvání.
5. Stanoví-li tak členský stát, je národní regulační orgán na žádost dotčeného provozovatele přenosové soustavy povinen posoudit, zda určitá událost naplňuje znaky vyšší moci.
KAPITOLA 7
Rozdělování příjmu z přetížení
Článek 57
Metodika rozdělování příjmu z přetížení
1. Do šesti měsíců od schválení metodiky rozdělování příjmu z přetížení podle čl. 9 odst. 6 nařízení (EU) 2015/1222 vypracují všichni provozovatelé přenosových soustav společně návrh metodiky rozdělování příjmu z přetížení plynoucího z přidělování kapacity na dlouhodobém trhu.
2. Při vypracovávání metodiky podle odstavce 1 zohlední provozovatelé přenosových soustav metodiku rozdělování příjmu z přetížení vypracovanou podle článku 73 nařízení (EU) 2015/1222.
3. Při vypracovávání metodiky rozdělování příjmu z přetížení plynoucího z přidělování kapacity na dlouhodobém trhu platí požadavky stanovené v článku 73 nařízení (EU) 2015/1222.
KAPITOLA 8
Úhrada nákladů
Článek 58
Obecná ustanovení o úhradě nákladů
1. Náklady, jež vzniknou provozovatelům přenosových soustav v souvislosti s plněním povinností stanovených tímto nařízením, jsou předmětem posouzení všech regulačních orgánů.
2. Náklady, jež budou posouzeny jako přiměřené a efektivní, jsou v krátké lhůtě uhrazovány, a to prostřednictvím síťových tarifů nebo jiných vhodných mechanismů, jež určí příslušné regulační orgány.
3. Na žádost regulačních orgánů jsou příslušní provozovatelé přenosových soustav ve lhůtě tří měsíců od doručení žádosti povinni předložit informace potřebné pro účely posouzení vzniklých nákladů.
Článek 59
Náklady na zřízení, rozvoj a provozování jednotné platformy pro přidělování
Všichni provozovatelé přenosových soustav, kteří vydávají dlouhodobá přenosová práva na jednotné platformě pro přidělování, nesou společně náklady spojené s jejím zřízením a provozováním. Do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost navrhnou všichni provozovatelé přenosových soustav, například na základě podobných zásad, jako jsou zásady stanovené v článku 80 nařízení (EU) 2015/1222, metodiku společné úhrady těchto nákladů, přičemž tyto náklady musí být přiměřené a efektivní.
Článek 60
Náklady na zavedení a provádění výpočtu koordinované kapacity
1. Náklady související s dodáváním vstupních údajů pro výpočet kapacity si hradí provozovatelé přenosových soustav sami.
2. Náklady související se spojováním individuálních modelů sítě hradí všichni provozovatelé přenosových soustav společně.
3. Náklady, jež plynou z ustavení a činnosti subjektů pro výpočet koordinované kapacity, hradí všichni provozovatelé přenosových soustav v jednotlivých regionech pro výpočet kapacity.
Článek 61
Náklady na zajištění závaznosti a úhrada za dlouhodobá přenosová práva
1. K nákladům na zajištění závaznosti patří náklady, jež vznikají působením vyrovnávacích mechanismů spojených se zajišťováním závaznosti kapacit mezi zónami, jakož i náklady na redispečink, protiobchody a odchylky, jež jsou spojeny s kompenzací účastníků trhu; tyto náklady na zajištění závaznosti hradí v rozsahu, v jakém to umožňuje čl. 16 odst. 6 písm. a) nařízení (ES) č. 714/2009, provozovatelé přenosových soustav.
2. Při stanovování nebo schvalování sazeb za přenos nebo jiného vhodného mechanismu podle čl. 37 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/72/ES a s přihlédnutím k čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 714/2009 posoudí regulační orgány vyrovnávací platby jako způsobilé náklady, pokud jsou přiměřené a efektivní.
3. Do šesti měsíců po schválení metodiky rozdělování příjmu z přetížení podle článku 57 vypracují všichni provozovatelé přenosových soustav společně metodiku společné úhrady nákladů vzniklých v souvislosti se zajišťováním závaznosti a úhrady za dlouhodobá přenosová práva. Tato metodika musí být v souladu s metodikou rozdělování příjmu z přetížení plynoucího z přidělování kapacity na dlouhodobém trhu podle článku 57.
HLAVA III
POVĚŘENÍ VÝKONEM FUNKCÍ A MONITOROVÁNÍ
Článek 62
Pověření výkonem funkcí
1. Provozovatel přenosové soustavy je oprávněn pověřit všemi či některými svými funkcemi, které jsou mu podle tohoto nařízení svěřeny, jednu či více třetích osob, jsou-li tyto schopny vykonávat příslušnou funkci přinejmenším stejně účelně jako pověřující provozovatel přenosové soustavy. Pověřující provozovatel přenosové soustavy nese nadále odpovědnost za to, že bude zajištěno plnění povinností podle tohoto nařízení, včetně zajištění přístupu k informacím, jež regulační orgán potřebuje pro účely monitorování.
2. Před svým pověřením musí třetí osoba vůči pověřujícímu provozovateli přenosové soustavy jednoznačně prokázat, že je schopna plnit veškeré povinnosti podle tohoto nařízení.
3. Je-li všemi či některými funkcemi specifikovanými v tomto nařízení pověřena třetí osoba, je pověřující provozovatel přenosové soustavy povinen zajistit, aby byly před pověřením uzavřeny náležité dohody o mlčenlivosti, které jsou v souladu s povinností mlčenlivosti uloženou tomuto provozovateli přenosové soustavy.
Článek 63
Monitorování
1. Síť ENTSO pro elektřinu monitoruje přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, pokud jde o jeho zavádění, a zřízení jednotné platformy pro přidělování podle čl. 8 odst. 8 nařízení (ES) č. 714/2009. Monitorování se zaměří zejména na
a) |
pokrok a potenciální problémy při zavádění přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, včetně spravedlivého a transparentního přístupu účastníků trhu k dlouhodobým přenosovým právům; |
b) |
účinnost metodik rozdělování dlouhodobé kapacity mezi zónami podle článku 16; |
c) |
zprávu o výpočtu a přidělování kapacity podle článku 26; |
d) |
účinnost přidělování kapacity na dlouhodobém trhu a fungování jednotné platformy pro přidělování. |
2. Ve lhůtě šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost je síť ENTSO pro elektřinu povinna předložit agentuře k vydání stanoviska monitorovací plán, jehož součástí jsou zprávy vypracovávané podle odstavce 1 a jejich případné aktualizace.
3. Ve lhůtě šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost je agentura povinna ve spolupráci se sítí ENTSO pro elektřinu sestavit seznam relevantních informací, které je síť ENTSO pro elektřinu povinna agentuře předkládat podle čl. 8 odst. 9 a čl. 9 odst. 1 nařízení (ES) č. 714/2009. Tento seznam lze aktualizovat. Informace, jež si agentura vyžádá, uchovává síť ENTSO pro elektřinu v komplexním archivu digitálních dat ve standardizovaném formátu. Pro účely výkonu funkcí podle odstavců 1 a 3 jsou všichni provozovatelé přenosových soustav povinni předkládat síti ENTSO pro elektřinu potřebné informace.
4. Účastníci trhu a další organizace významné z hlediska přidělování kapacity na dlouhodobém trhu jsou povinni na společnou žádost agentury a sítě ENTSO pro elektřinu předložit síti ENTSO pro elektřinu informace potřebné pro účely monitorování podle odstavce 1 a 3, s výjimkou informací, které regulační orgány, agentura či síť ENTSO pro elektřinu již obdržely při výkonu své monitorovací funkce.
HLAVA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 64
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 26. září 2016.
Za Komisi
předseda
Jean-Claude JUNCKER
(1) Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 15.
(2) Nařízení Komise (EU) 2015/1222 ze dne 24. července 2015, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity a řízení přetížení (Úř. věst. L 197, 25.7.2015, s. 24).
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009, ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 1).
(4) Nařízení Komise (EU) č. 543/2013 ze dne 14. června 2013 o předkládání a zveřejňování údajů na trzích s elektřinou a o změně přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 (Úř. věst. L 163, 15.6.2013, s. 1).
(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55).
27.9.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 259/69 |
PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2016/1720
ze dne 26. září 2016
o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/ 2001 a (ES) č. 1234/2007 (1),
s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení. |
(2) |
Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 26. září 2016.
Za Komisi,
jménem předsedy,
Jerzy PLEWA
generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova
(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.
(2) Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.
PŘÍLOHA
Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny
(EUR/100 kg) |
||
Kód KN |
Kód třetích zemí (1) |
Paušální dovozní hodnota |
0702 00 00 |
MA |
180,4 |
ZZ |
180,4 |
|
0707 00 05 |
TR |
118,8 |
ZZ |
118,8 |
|
0709 93 10 |
AR |
162,6 |
TR |
141,7 |
|
ZZ |
152,2 |
|
0805 50 10 |
AR |
108,6 |
CL |
123,7 |
|
TR |
109,1 |
|
UY |
92,6 |
|
ZA |
138,6 |
|
ZZ |
114,5 |
|
0806 10 10 |
TR |
129,9 |
ZA |
80,3 |
|
ZZ |
105,1 |
|
0808 10 80 |
AR |
148,2 |
BR |
97,9 |
|
CL |
138,1 |
|
NZ |
122,5 |
|
US |
144,0 |
|
ZA |
113,6 |
|
ZZ |
127,4 |
|
0808 30 90 |
CL |
126,9 |
CN |
92,9 |
|
TR |
132,1 |
|
ZA |
155,4 |
|
ZZ |
126,8 |
|
0809 30 10 , 0809 30 90 |
TR |
128,6 |
ZZ |
128,6 |
(1) Klasifikace zemí podle nařízení Komise (EU) č. 1106/2012 ze dne 27. listopadu 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi, pokud jde o aktualizaci klasifikace zemí a území (Úř. věst. L 328, 28.11.2012, s. 7). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.
ROZHODNUTÍ
27.9.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 259/71 |
PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE (EU) 2016/1721
ze dne 26. září 2016
o schválení účinného vnějšího osvětlení společnosti Toyota využívajícího diod vyzařujících světlo pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení jako inovativní technologie pro snižování emisí CO2 z osobních automobilů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (1), a zejména na čl. 12 odst. 4 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Výrobce Toyota Motor Europe NV/SA (dále jen „žadatel“) podal dne 9. prosince 2015 žádost o schválení diod vyzařujících světlo (LED) společnosti Toyota pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení kategorie M1 jako inovativní technologie. Úplnost uvedené žádosti byla posouzena v souladu s článkem 4 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 725/2011 (2). Žádost byla shledána úplnou a lhůta pro posouzení žádosti Komisí započala dnem následujícím po dni, kdy byly oficiálně obdrženy úplné informace, tj. dnem 10. prosince 2015. |
(2) |
Žádost byla posouzena v souladu s článkem 12 nařízení (ES) č. 443/2009, prováděcím nařízením (EU) č. 725/2011 a technickými pokyny pro přípravu žádostí o schválení inovativních technologií podle nařízení (ES) č. 443/2009 (dále jen „technické pokyny“, verze z února 2013) (3). |
(3) |
Žádost se vztahuje na účinné diody vyzařující světlo (LED) společnosti Toyota pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení v potkávacím světlometu, dálkovém světlometu, předním obrysovém světle, předním mlhovém světle, zadním mlhovém světle, předním směrovém a zadním směrovém světle, v osvětlení registrační značky a ve zpětném světlometu. |
(4) |
Komise konstatuje, že informace poskytnuté v žádosti prokazují, že podmínky a kritéria uvedené v článku 12 nařízení (ES) č. 443/2009 a v článcích 2 a 4 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 byly splněny. |
(5) |
Žadatel prokázal, že pokud jde o používání v osobních automobilech, nebyla diodami vyzařujícími světlo (LED) společnosti Toyota v příslušných světlometech vybavena více než 3 % nových osobních automobilů zaregistrovaných v referenčním roce 2009. Na podporu této skutečnosti odkázal žadatel na technické pokyny, které shrnují zprávu „Light Sight Safety“ vypracovanou sdružením CLEPA. |
(6) |
Jako základní technologii k prokázání schopnosti diod vyzařujících světlo (LED) společnosti Toyota snížit emise CO2 žadatel v souladu se zjednodušeným přístupem popsaným v technických pokynech použil halogenové osvětlení. |
(7) |
Aby byly u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení zohledněny dva zdroje energie (tj. spalovací motor a elektrické hnací ústrojí), je třeba pro přeměnu úspor energie na snížení emisí CO2 použít metodiku odlišnou od metodiky stanovené v prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2016/587 (4). |
(8) |
Žadatel předložil zvláštní metodiku pro zkoušení snížení emisí CO2 prostřednictvím diod vyzařující světlo namontovaných do vozidel. Komise se domnívá, že tato zkušební metodika umožňuje problém vyřešit, že poskytne výsledky, které jsou ověřitelné, opakovatelné a porovnatelné, a že je schopna reálně prokázat statisticky významné snížení emisí CO2 pomocí dané inovativní technologie v souladu s článkem 6 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011. |
(9) |
V této souvislosti zastává Komise názor, že žadatel uspokojivě prokázal, že snížení emisí prostřednictvím diod vyzařujících světlo (LED) společnosti Toyota pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení ve vhodné kombinaci s potkávacím světlometem, dálkovým světlometem, předním obrysovým světlem, předním mlhovým světlem, zadním mlhovým světlem a osvětlením registrační značky je nejméně 1 g CO2/km. |
(10) |
Vzhledem k tomu, že pro účely zkoušky schválení typu z hlediska emisí CO2 uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 (5) a nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (6) není vyžadována aktivace diod vyzařujících světlo pro v žádosti uvedené světlomety, je Komise přesvědčena, že dotyčné funkce osvětlení nepodléhají standardnímu zkušebnímu cyklu. |
(11) |
Aktivace dotyčných funkcí osvětlení je povinná k zajištění bezpečného provozu vozidla, a nezávisí proto na volbě řidiče. Z tohoto důvodu Komise dospěla k závěru, že za snížení emisí CO2 v důsledku používání inovativní technologie by měl odpovídat výrobce. |
(12) |
Komise zjistila, že zpráva o ověření byla vypracována společností Vehicles Certification Agency, což je nezávislý a autorizovaný subjekt, a že zpráva potvrzuje zjištění uvedená v žádosti. |
(13) |
V této souvislosti zastává Komise názor, že proti schválení dotyčné inovativní technologie by neměly být vzneseny žádné námitky. |
(14) |
Pro účely stanovení obecného kódu ekologické inovace, který se uvede v příslušných dokumentech schválení typu podle příloh I, VIII a IX směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (7), by se měl určit individuální kód, který se má použít pro inovativní technologii schválenou tímto prováděcím rozhodnutím, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
1. Diody vyzařující světlo (LED) společnosti Toyota pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení kategorie M1 v potkávacím světlometu, dálkovém světlometu, předním obrysovém světle, předním mlhovém světle, zadním mlhovém světle, předním směrovém a zadním směrovém světle, v osvětlení registrační značky a ve zpětném světlometu se schvaluje jako inovativní technologie ve smyslu článku 12 nařízení (ES) č. 443/2009.
2. Snížení emisí CO2, kterého je dosaženo použitím diod vyzařujících světlo (LED) společnosti Toyota pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení ve všech funkcích osvětlení, nebo v jejich vhodné kombinaci, uvedené v odstavci 1 se stanoví pomocí metodiky uvedené v příloze.
3. Individuální kód ekologických inovací, který se uvede v dokumentaci ke schválení typu a který se použije v souvislosti s inovativní technologií schválenou tímto prováděcím rozhodnutím, je „20“.
Článek 2
Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
V Bruselu dne 26. září 2016.
Za Komisi
předseda
Jean-Claude JUNCKER
(1) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1.
(2) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 725/2011 ze dne 25. července 2011, kterým se stanoví postup schvalování a certifikace inovativních technologií ke snižování emisí CO2 z osobních automobilů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (Úř. věst. L 194, 26.7.2011, s. 19).
(3) https://circabc.europa.eu/w/browse/42c4a33e-6fd7-44aa-adac-f28620bd436f.
(4) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/587 ze dne 14. dubna 2016 o schválení technologie použité v účinném vnějším osvětlení vozidla využívajícím diod vyzařujících světlo jako inovativní technologie pro snižování emisí CO2 z osobních automobilů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (Úř. věst. L 101, 16.4.2016, s. 17).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1).
(6) Nařízení Komise (ES) č. 692/2008 ze dne 18. července 2008, kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 199, 28.7.2008, s. 1).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1).
PŘÍLOHA
Metodika pro určení snížení emisí CO2 dosaženého pomocí vnějšího osvětlení vozidla využívajícího diod vyzařujících světlo (LED) pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení kategorie M1
1. ÚVOD
Aby bylo možné určit snížení emisí CO2, ke kterému došlo díky souboru účinného vnějšího osvětlení LED sestávajícího z vhodné kombinace světel vozidla pro využití u hybridních elektromobilů bez externího nabíjení kategorie M1 uvedených v článku 1, je třeba stanovit:
1) |
zkušební podmínky; |
2) |
zkušební zařízení; |
3) |
určení úspor energie; |
4) |
výpočet snížení emisí CO2; |
5) |
výpočet statistické chyby. |
2. SYMBOLY, PARAMETRY A JEDNOTKY
Latinské symboly
c |
– |
opravný koeficient pro jmenovité napětí vysokonapěťové baterie |
|
– |
snížení emisí CO2 [g CO2/km] |
CO2 |
– |
oxid uhličitý |
|
– |
opravný koeficient [gCO2/km · Ah]CO2 definovaný v příloze 8 předpisu EHK/OSN č. 101 |
m |
– |
počet účinných vnějších světel LED, z nichž soubor sestává |
n |
– |
počet měření na vzorek |
P |
– |
spotřeba energie světla vozidla [W] |
|
– |
směrodatná odchylka spotřeby energie světla LED [W] |
|
– |
průměrná směrodatná odchylka spotřeby energie světla LED [W] |
|
– |
směrodatná odchylka celkového snížení emisí CO2 [g CO2/km] |
t |
– |
trvání jízdy v jízdním cyklu NEDC [s], která činí 1 180 s |
UF |
– |
faktor využití světla vozidla [–] podle tabulky č. 2 |
|
– |
jmenovité napětí vysokonapěťové baterie (trakční baterie) [V] |
|
– |
provozní napětí vysokonapěťové baterie (trakční baterie) [V] |
|
– |
citlivost vypočteného snížení emisí CO2 vzhledem ke spotřebě energie světla LED |
|
– |
citlivost vypočteného snížení emisí CO2 vzhledem k opravnému koeficientu CO2 |
Řecké symboly
ηDCDC |
– |
účinnost stejnosměrného měniče |
Dolní indexy
Index (i) je odkazem na světla vozidla
Index (j) je odkazem na měření vzorku
B |
– |
referenční hodnota |
EI |
– |
ekologicky inovativní |
3. ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY
Zkušební podmínky splňují požadavky předpisu EHK/OSN č. 112 (1) – Jednotná ustanovení pro schvalování světlometů motorových vozidel s asymetrickým potkávacím světlem nebo dálkovým světlem nebo oběma světly a vybavených žárovkami a/nebo moduly s diodami vyzařujícími světlo (LED). Spotřeba energie se určuje podle bodu 6.1.4 předpisu EHK/OSN č. 112 a bodů 3.2.1 a 3.2.2 přílohy 10 uvedeného předpisu.
4. ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ
Použijí se tyto přístroje znázorněné na obrázku:
— |
napájecí zdroj (tj. variabilní zdroj napětí), |
— |
dva digitální multimetry, jeden pro měření stejnosměrného proudu a druhý pro měření stejnosměrného napětí. Na obrázku je znázorněno možné zkušební uspořádání, pokud je měřič stejnosměrného napětí součástí napájecího zdroje. |
Zkušební uspořádání
5. MĚŘENÍ A URČOVÁNÍ ÚSPOR ENERGIE
U každého účinného vnějšího světla LED, jež je součástí souboru, se provádí měření proudu při napětí 13,2 V, jak je znázorněno na obrázku. LED modul (moduly) ovládaný (ovládané) elektronickým ovladačem zdrojů světla se měří podle specifikací žadatele.
Výrobce může požádat o další měření proudu při jiných dalších napětích. V takovém případě musí výrobce schvalovacímu orgánu předat ověřenou dokumentaci týkající se nutnosti provést tato další měření. Měření proudu při každém z uvedených dalších napětí se musí provádět v nepřetržitém sledu nejméně pětkrát (5x). Přesná přivedená napětí a naměřený proud se zaznamenají s přesností na čtyři desetinná místa.
Spotřeba energie se určí vynásobením přivedeného napětí a naměřeného proudu. Je třeba vypočítat průměrnou hodnotu spotřeby energie každého účinného vnějšího světla LED (). Všechny hodnoty se musí vyjádřit s přesností na čtyři desetinná místa. Pokud je pro dodávku elektrické energie do světelných zdrojů LED použit krokový motor nebo elektronický regulátor, tak se z měření vyloučí elektrické zatížení této součásti.
Výsledná úspora energie každého účinného vnějšího světla LED (ΔPi) se vypočte podle tohoto vzorce:
Vzorec č. 1
pokud je spotřeba energie příslušného referenčního světla vozidla definována podle tabulky č. 1.
Tabulka č. 1
Požadavky na příkon pro různá referenční světla vozidla
Světlo vozidla |
Celkový elektrický příkon (PB) [W] |
Světlomet potkávacího světla |
137 |
Světlomet dálkového světla |
150 |
Přední obrysové světlo |
12 |
Osvětlení registrační značky |
12 |
Přední mlhový světlomet |
124 |
Zadní mlhová svítilna |
26 |
Přední směrové světlo |
13 |
Zadní směrové světlo |
13 |
Zpětný světlomet |
52 |
6. VÝPOČET SNÍŽENÍ EMISÍ CO2
Celkové snížení emisí CO2 u souboru osvětlení se vypočte podle vzorce č. 2.
Vzorec č. 2
přičemž
UF |
: |
faktor využití světla vozidla [–] podle tabulky č. 2 |
t |
: |
trvání jízdy v jízdním cyklu NEDC [s], která činí 1 180 s |
|
: |
opravný koeficient [gCO2/km · Ah]CO2 definovaný v příloze 8 předpisu EHK/OSN č. 101 |
ηDCDC |
: |
účinnost stejnosměrného měniče [-] |
|
: |
provozní napětí vysokonapěťové baterie (trakční baterie) [V] podle vzorce č. 3 |
Vzorec č. 3
přičemž
|
: |
jmenovité napětí vysokonapěťové baterie (trakční baterie) [V] |
c |
: |
opravný koeficient pro jmenovité napětí vysokonapěťové baterie, který je 0,90 pro nikl-metal-hydridové vysokonapěťové baterie [-] |
Účinnost stejnosměrného měniče (ηDCDC) je nejvyšší hodnota získaná při zkouškách účinnosti provedené v rozsahu provozního elektrického proudu. Doba měření musí být stejná nebo nižší než 10 % rozsahu provozního elektrického proudu.
Tabulka č. 2
Faktor využití pro různá světla vozidla
Světlo vozidla |
Faktor využití (UF) [–] |
Světlomet potkávacího světla |
0,33 |
Světlomet dálkového světla |
0,03 |
Přední obrysové světlo |
0,36 |
Osvětlení registrační značky |
0,36 |
Přední mlhový světlomet |
0,01 |
Zadní mlhová svítilna |
0,01 |
Přední směrové světlo |
0,15 |
Zadní směrové světlo |
0,15 |
Zpětný světlomet |
0,01 |
7. VÝPOČET STATISTICKÉ CHYBY
Ve výsledcích zkušební metody je nezbytné vyčíslit statistické chyby způsobené měřeními. U každého účinného vnějšího světla LED, jež je součástí souboru, se směrodatná odchylka vypočítá podle vzorce č. 4.
Vzorec č. 4
přičemž:
n |
: |
Počet měření výběrového souboru, který činí alespoň 5. |
Opravný koeficient emisí CO2 se stanoví na základě série měření T provedených výrobcem podle přílohy 8 předpisu EHK/OSN č. 101. U každého měření se zaznamená elektrická bilance naměřená během zkoušky a naměřené emise CO2.
Za účelem vyhodnocení statistické chyby se musí k extrapolaci různých hodnot (tj. ) použít všechny T kombinace, aniž by se opakovala T–1 měření. Extrapolace se provádí podle metody stanovené v příloze 8 předpisu EHK/OSN č. 101.
Směrodatná odchylka se tedy vypočte podle vzorce č. 5.
Vzorec č. 5
přičemž:
T |
: |
počet měření provedených výrobcem pro extrapolaci podle přílohy 8 předpisu EHK/OSN č. 101 |
|
: |
průměr hodnot T |
Směrodatná odchylka spotřeby energie každého účinného vnějšího světla LED () a směrodatná odchylka způsobuje chybu ve snížení emisí CO2 (). Tuto chybu je třeba vypočítat pomocí vzorce č. 6.
Vzorec č. 6
Statistická významnost
Pro každý typ, variantu a verzi vozidla vybaveného souborem účinných vnějších světel LED je třeba prokázat, že chyba ve snížení emisí CO2 vypočtená podle vzorce č. 6 není vyšší než rozdíl mezi celkovým snížením emisí CO2 a minimálním limitem snížení emisí uvedeným v čl. 9 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011 (viz vzorec č. 7).
Vzorec č. 7
přičemž:
MT |
: |
Minimální limit [g CO2/km], který činí 1 g CO2/km |
Pokud je celkové snížení emisí CO2 dosažené prostřednictvím účinných vnějších světel LED vypočtené podle vzorce č. 2 a chyba ve snížení emisí CO2 vypočtená podle vzorce č. 6 pod limitem uvedeným v čl. 9 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 725/2011, použije se čl. 11 odst. 2 druhý pododstavec uvedeného nařízení.
(1) E/ECE/324/Rev.2/Add.111/Rev.3 — E/ECE/TRANS/505/Rev.2/Add.111/Rev.3, 9. ledna 2013.
Opravy
27.9.2016 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 259/79 |
Oprava prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1047 ze dne 28. června 2016, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku
( Úřední věstník Evropské unie L 170 ze dne 29. června 2016 )
Strana 39, příloha, písm. b) bod 1, kterým se mění řádky týkající se kódů KN 3215 až 3215 90 00 části druhé přílohy I nařízení (EHS) č. 2658/87, poznámka pod čarou č. 5:
místo:
„Tuhý inkoust v tvarech navržených pro vložení do přístrojů položek 8443 31, 8443 32 nebo 8443 39: bez“,
má být:
„Inkoustové kazety (bez vestavěné tiskové hlavy) pro vložení do přístrojů položek 8443 31, 8443 32 nebo 8443 39 a obsahující mechanické nebo elektrické komponenty; tuhý inkoust v tvarech navržených pro vložení do přístrojů položek 8443 31, 8443 32 nebo 8443 39: bez“.