19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/1

(1)

Současné politické priority v oblasti mezinárodního zdanění zdůrazňují potřebu zajistit, aby byly daně placeny tam, kde vznikají zisky a hodnota. Je proto nezbytné obnovit důvěru ve spravedlnost daňových systémů a umožnit vládám účinně vykonávat svou daňovou suverenitu. Tyto nové politické cíle byly převedeny do podoby doporučení pro konkrétní akce v rámci iniciativy proti erozi základu daně a přesouvání zisku (Base Erosion and Profit Shifting, dále jen „BEPS“), jejímž autorem je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen „OECD“). Evropská rada tuto činnost uvítala ve svých závěrech ze zasedání konaných ve dnech 13. a 14. března a 19. a 20. prosince 2013. V reakci na potřebu spravedlivějšího zdanění Komise ve svém sdělení ze dne 17. června 2015 představila akční plán pro spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii.

(2)

Závěrečné zprávy týkající se 15 akčních oblastí OECD proti BEPSU byly zveřejněny dne 5. října 2015. Rada tyto výstupy uvítala ve svých závěrech ze dne 8. prosince 2015. V těchto závěrech Rady byla zdůrazněna potřeba nalézat na úrovni EU společná, a zároveň však flexibilní řešení, která budou v souladu se závěry OECD v oblasti BEPS. Kromě toho Rada v uvedených závěrech podpořila účinné, urychlené a koordinované zavádění opatření namířených proti BEPS, která budou přijímána na úrovni EU, a vyjádřila názor, že preferovaným nástrojem pro naplňování závěrů OECD v oblasti BEPS na úrovni EU by v příslušných případech měly být unijní směrnice. Pro řádné fungování vnitřního trhu je nezbytné, aby členské státy jako minimum splnily své závazky v rámci projektu BEPS a obecněji aby přijaly opatření odrazující od praktik vyhýbání se daňovým povinnostem a zajistily spravedlivé a účinné zdanění v Unii, a to dostatečně jednotným a koordinovaným způsobem. Na trhu vysoce integrovaných ekonomik existuje potřeba společných strategických přístupů a koordinované akce pro lepší fungování vnitřního trhu a maximalizaci pozitivních účinků iniciativy proti BEPS. Pouze společný rámec by navíc mohl zabránit fragmentaci trhu a ukončit stávající nesoulady a narušení trhu. Vnitrostátní prováděcí opatření, která v celé Unii sledují jednotnou linii, by v neposlední řadě daňovým poplatníkům poskytla právní jistotu, že uvedená opatření budou v souladu s právem Unie.

(3)

Je nezbytné stanovit pravidla za účelem zvýšení průměrné úrovně ochrany proti agresivnímu daňovému plánování v rámci vnitřního trhu. Jelikož by tato pravidla musela odpovídat 28 různým systémům daně z příjmů právnických osob, měla by být omezena na obecná ustanovení a jejich provádění by mělo být ponecháno na členských státech, které jsou lépe schopny utvářet konkrétní prvky uvedených pravidel způsobem, který nejlépe odpovídá jejich systémům daně z příjmů právnických osob. Tohoto cíle by bylo možné dosáhnout vytvořením minimální úrovně ochrany vnitrostátních systémů daně z příjmů právnických osob zaměřené proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem v celé Unii. Je proto nutné koordinovat reakce členských států při provádění výstupů 15 akčních oblastí OECD proti BEPSU za účelem zvýšení efektivity vnitřního trhu jako celku při boji proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem. Je tedy nezbytné stanovit společnou minimální úroveň ochrany vnitřního trhu ve specifických oblastech.

(4)

Je nezbytné stanovit pravidla platná pro všechny daňové poplatníky, kteří v určitém členském státě podléhají dani z příjmů právnických osob. S ohledem na skutečnost, že by to vedlo k potřebě zahrnout širší spektrum vnitrostátních daní, není vhodné rozšiřovat oblast působnosti této směrnice na ty druhy subjektů, které v členském státě dani z příjmů právnických osob nepodléhají, tj. zejména transparentní subjekty. Uvedená pravidla by měla platit rovněž pro stálé provozovny těchto poplatníků daně z příjmů právnických osob, které se mohou nacházet v jiných členských státech. Poplatníci daně z příjmu právnických osob mohou být v určitém členském státě rezidentem pro daňové účely, nebo mohou být usazeni podle právních předpisů některého členského státu. Uvedená pravidla by se měla vztahovat i na stálé provozovny subjektů, které jsou pro daňové účely rezidenty třetí země, pokud se nacházejí v jednom nebo více členských státech.

(5)

Je nezbytné stanovit pravidla proti erozi základu daně na vnitřním trhu a přesouvání zisku mimo vnitřní trh. Aby se přispělo k dosažení tohoto cíle, jsou nezbytná pravidla v těchto oblastech: omezení odpočitatelnosti úroků, zdanění při odchodu, obecné pravidlo proti zneužívání, pravidla pro ovládané zahraniční společnosti a pravidla pro řešení hybridních nesouladů. Pokud použití uvedených pravidel povede ke dvojímu zdanění, měli by daňoví poplatníci obdržet úlevu prostřednictvím odpočtu daně zaplacené v jiném členském státě, popřípadě ve třetí zemi. Účelem těchto pravidel by proto neměl být jen boj proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, ale také zamezení vzniku dalších překážek na trhu, jako je dvojí zdanění.

(6)

Ve snaze snížit svoji globální daňovou povinnost se skupiny společností ve stále větší míře uchylují k BEPSU prostřednictvím nadměrně vysokých úrokových plateb. Pro účely odrazování od takových praktik je nezbytné pravidlo pro omezení odpočitatelnosti úroků, které omezí odpočitatelnost nadměrných výpůjčních nákladů daňových poplatníků. Je proto nezbytné stanovit poměr pro odpočitatelnost, jenž bude odkazovat na zdanitelný zisk daňového poplatníka před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací (earnings before interest, tax, depreciation and amortisation, dále jen „EBITDA“). Za účelem zajištění vyšší úrovně ochrany by členské státy mohly tento poměr snížit nebo časově omezit nebo by mohly omezit částku neuplatněných výpůjčních nákladů, již lze převést do následujících nebo minulých období. Vzhledem k tomu, že cílem je stanovit minimální standardy, mohly by mít členské státy možnost přijmout alternativní opatření, jež by odkazovalo na zisk daňového poplatníka před úroky a zdaněním (earnings before interest and tax, dále jen „EBIT“) a bylo by stanoveno způsobem, který je rovnocenný jako u poměru vycházejícího z EBITDA. Členské státy by mohly kromě pravidla pro omezení odpočitatelnosti úroků stanoveného touto směrnicí rovněž využívat cílená pravidla proti dluhovému financování uvnitř skupiny, zejména pravidla týkající se nízké kapitalizace. Příjmy osvobozené od daně by se neměly započítávat vůči odpočitatelným výpůjčním nákladům. Důvodem je to, že při určování výše, do které lze odečíst úroky, by měly být brány v úvahu pouze zdanitelné příjmy.

(7)

Je-li daňový poplatník součástí skupiny, která povinně podává konsolidovanou účetní závěrku, mohlo by být pro účely přiznání nároku daňového poplatníka na odpočet vyšší částky nadměrných výpůjčních nákladů bráno v úvahu zadlužení celé skupiny na celosvětové úrovni. Může být rovněž vhodné stanovit pravidla stanovící výjimku vázanou na vlastní kapitál, kdy se pravidlo pro omezení odpočitatelnosti úroků nepoužije, jestliže může společnost prokázat, že poměr jejího vlastního kapitálu k jejím celkovým aktivům je zhruba stejný jako na úrovni skupiny nebo vyšší. Pravidlo pro omezení odpočitatelnosti úroků by se mělo použít ve vztahu k nadměrným výpůjčním nákladům daňového poplatníka bez rozlišení toho, zda náklady pocházejí z dluhů upsaných na vnitrostátní úrovni, přeshraničně v rámci Unie či ve třetí zemi nebo zda pocházejí od třetích stran, přidružených podniků či podniků ve skupině. Pokud je součástí skupiny v určitém členském státě více než jeden subjekt, daný členský stát může vzít při uplatňování pravidel, která omezují odpočitatelnost úroků, v úvahu celkovou pozici všech subjektů skupiny v témže členském státě, včetně systému zdanění jednotlivých subjektů, aby umožnil přesun zisků nebo úrokové kapacity mezi subjekty ve skupině.

(8)

Pro snížení administrativní zátěže a zátěže spojené s dodržováním uvedených pravidel, aniž by se zároveň výrazně snížil jejich daňový účinek, může být vhodné stanovit pravidlo „bezpečného přístavu“, tak aby bylo možné čisté úroky vždy odečíst až do pevně stanovené výše, vede-li tento postup k vyššímu odpočtu než poměr založený na EBITDA. Členské státy by mohly takto stanovenou peněžní prahovou hodnotu snížit, aby zajistily vyšší ochranu svého vnitrostátního základu daně. Jelikož k BEPSU v zásadě dochází prostřednictvím nadměrně vysokých úrokových plateb mezi subjekty, které jsou přidruženými podniky, je vhodné a nezbytné umožnit případné vyloučení subjektů stojících mimo skupinu z oblasti působnosti pravidla pro omezení odpočitatelnosti úroků, a to s ohledem na jejich omezená rizika vyhýbání se daňovým povinnostem. K usnadnění přechodu na nové pravidlo pro omezení odpočitatelnosti úroků by mohly členské státy zavést ustanovení o ochraně předchozího stavu, které by se vztahovalo na stávající úvěry v rozsahu, v jakém jejich podmínky nejsou následně pozměněny, tj. v případě následné změny by se ustanovení o ochraně předchozího stavu nepoužilo na žádné navýšení částky nebo prodloužení úvěru, ale zůstalo by omezeno na původní podmínky úvěru. Aniž jsou dotčena pravidla týkající se státní podpory, mohly by členské státy vyloučit také nadměrné výpůjční náklady vzniklé v případě úvěrů poskytnutých na financování dlouhodobých projektů v oblasti veřejné infrastruktury s ohledem na skutečnost, že tyto mechanismy financování představují jen malé nebo nulové riziko BEPSU. V této souvislosti by členské státy měly řádně doložit, že mechanismy financování projektů v oblasti veřejné infrastruktury obsahují zvláštní prvky, které ospravedlňují toto zacházení vůči ostatním mechanismům financování, na které se dané omezující pravidlo vztahuje.

(9)

I když je obecně uznáváno, že by se omezení odpočitatelnosti úroků mělo rovněž vztahovat na finanční podniky, tj. finanční instituce a pojišťovny, uznává se rovněž, že tato dvě odvětví vykazují zvláštní rysy, které vyžadují individuálnější přístup. Jelikož diskuse v této oblasti v mezinárodním kontextu a na úrovni Unie dosud nepřinesly dostatečně konkrétní výsledky, není zatím možné stanovit ve finančním a pojišťovacím odvětví zvláštní pravidla, a členské státy by proto měly mít možnost je vyjmout z oblasti působnosti pravidel pro omezení odpočitatelnosti úroků.

(10)

Zdanění při odchodu zajišťuje, že pokud daňový poplatník přesune aktiva nebo své daňové rezidentství mimo daňovou pravomoc určitého státu, tento stát zdaní ekonomickou hodnotu jakýchkoli kapitálových zisků vytvořených na jeho území, i když tento zisk nebyl v době odchodu dosud realizován. Je proto nezbytné upřesnit případy, kdy se na daňové poplatníky vztahují pravidla zdanění při odchodu a jejich nerealizované kapitálové zisky, jež se vytvořily v jejich přesunutých aktivech, jsou zdaněny. Je rovněž užitečné vyjasnit, že přesuny aktiv, včetně peněžních prostředků, mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi do oblasti působnosti zamýšleného pravidla pro zdanění při odchodu nespadají. Pro výpočet dotyčných částek je nutné stanovit tržní hodnotu přesunutých aktiv v okamžiku jejich odchodu na základě zásady obvyklých tržních podmínek. Aby byla zajištěna slučitelnost tohoto pravidla s použitím metody zápočtu, je žádoucí umožnit členským státům vycházet z okamžiku, kdy právo zdanit přesunutá aktiva zaniká. Toto právo na zdanění by mělo být vymezeno na úrovni členských států. Je rovněž nezbytné umožnit přijímajícímu státu zpochybnit hodnotu přesunutých aktiv stanovenou státem odchodu, pokud tato neodráží tržní hodnotu. Členské státy by za tímto účelem mohly využívat stávající mechanismy pro řešení sporů. V rámci Unie je nezbytné řešit uplatňování zdanění při odchodu a popsat podmínky pro dodržení právních předpisů Unie. V uvedených situacích by daňoví poplatníci měli mít právo buď částku vyměřené daně při odchodu zaplatit okamžitě, nebo platbu daně odložit tím, že ji zaplatí ve splátkách rozložených do několika let, případně spolu s úroky a jistotou.

Členské státy by za tímto účelem mohly požadovat, aby dotyční daňoví poplatníci uvedli nezbytné informace v prohlášení. Daň při odchodu by neměla být požadována, pokud má přesun aktiv dočasnou povahu a záměrem je vrátit dotyčná aktiva do členského státu, odkud byla přesunuta, pokud k přesunu dochází s cílem dodržet obezřetnostní kapitálové požadavky, pro účely řízení likvidity nebo pokud jde o financování cenných papírů (securities financing transactions) či aktiva poskytovaná jako kolaterál.

(11)

Daňové systémy obsahují obecná pravidla proti zneužívání, určená k boji proti nekalým daňovým praktikám, které doposud neupravují jiná zvláštní ustanovení. Funkce obecných pravidel proti zneužívání proto spočívá v zaplnění mezer, čímž by neměla být dotčena použitelnost zvláštních pravidel proti zneužívání. V rámci Unie by se měla obecná pravidla proti zneužívání uplatňovat na operace, které nejsou skutečné; v ostatních případech by daňový poplatník měl mít právo zvolit si pro své obchodní záležitosti tu nejefektivnější daňovou strukturu. Dále je důležité zajistit, aby se obecná pravidla proti zneužívání uplatňovala ve vnitrostátních situacích, v rámci Unie i vůči třetím zemím jednotně, tak aby se oblast jejich působnosti a výsledky uplatňování ve vnitrostátních a přeshraničních situacích nelišily. Členským státům by v případech, kdy se použijí obecná pravidla proti zneužívání, nemělo být bráněno v uplatňování sankcí. Při posuzování toho, zda by měla být určitá operace považována za operaci, která není skutečná, by členské státy mohly vzít v úvahu všechny platné hospodářské důvody, včetně finančních činností.

(12)

Výsledkem použití pravidel pro ovládané zahraniční společnosti je přiřazení příjmů nízce zdaněné ovládané dceřiné společnosti zpět její mateřské společnosti. Mateřská společnost je následně povinna odvést z těchto přiřazených příjmů daň ve státě, v němž je rezidentem pro daňové účely. V závislosti na politických prioritách uvedeného státu se mohou pravidla pro ovládané zahraniční společnosti zaměřovat na celou nízce zdaněnou dceřinou společnost či zvláštní kategorie příjmů nebo se omezit na příjmy, které byly na dceřinou společnost vykonstruovaně odkloněny. Aby bylo zajištěno, že pravidla pro ovládané zahraniční společnosti představují přiměřenou reakci na problémy spojené s BEPS, je zejména zcela zásadní, aby se členské státy, které uvedená pravidla omezují na příjmy, jež byly vykonstruovaně odkloněny na dceřinou společnost, zaměřovaly přesně na situace, ve kterých je většina rozhodovacích funkcí vytvářejících odkloněné příjmy na úrovni ovládané dceřiné společnosti vykonávána v členském státě daňového poplatníka. Za účelem omezení administrativní zátěže a nákladů spojených s dodržováním pravidel by rovněž mělo být přijatelné, aby uvedené členské státy osvobodily některé subjekty s nízkými zisky nebo nízkou ziskovou marží, díky nimž jsou rizika vyhýbání se daňovým povinnostem nižší. Je tedy nezbytné, aby se pravidla pro ovládané zahraniční společnosti vztahovala na zisky stálých provozoven, jestliže tyto zisky nepodléhají dani v členském státě daňového poplatníka nebo jsou tam od daně osvobozeny. Podle pravidel pro ovládané zahraniční společnosti však není nutné zdaňovat zisky stálých provozoven, kterým je osvobození od daně podle vnitrostátních právních předpisů odepřeno, neboť s těmito stálými provozovnami se zachází jako s ovládanými zahraničními společnostmi. Za účelem zajištění vyšší ochrany by mohly členské státy snížit hranici držení kapitálu či hlasovacích práv v ovládané zahraniční společnosti nebo použít vyšší prahovou hodnotu při srovnávání skutečně odvedené daně z příjmů právnických osob s daní z příjmů právnických osob, která by byla vyměřena v členském státě daňového poplatníka. Při provádění pravidel pro ovládané zahraniční společnosti ve svém vnitrostátním právu by měly mít členské státy možnost použít dostatečně vysokou procentní prahovou hodnotu sazby daně.

Je žádoucí řešit situace ve třetích zemích i v rámci Unie. V zájmu dodržení základních svobod by kategorie příjmů měly být spojeny s výjimkou týkající se ekonomické podstaty, jejímž cílem je omezit v rámci Unie dopad těchto pravidel pouze na případy, kdy ovládaná zahraniční společnost nevykonává podstatnou hospodářskou činnost. Je důležité, aby daňové správy a daňoví poplatníci spolupracovali při shromažďování příslušných skutečností a okolností k určení toho, zda se má pravidlo pro výjimku týkající se ekonomické podstaty uplatnit. Mělo by být přijatelné, že členské státy při provádění pravidel pro ovládané zahraniční společnosti ve svém vnitrostátním právu využívají bílé, šedé nebo černé seznamy třetích zemí, které jsou sestaveny na základě určitých kritérií uvedených v této směrnici a mohou zahrnovat výši sazby daně z příjmů právnických osob, nebo využívají bílé seznamy členských států sestavené na tomto základě.

(13)

Hybridní nesoulady jsou důsledkem rozdílů v právní kvalifikaci plateb (finančních nástrojů) nebo subjektů; tyto rozdíly se projevují v situaci, kdy se spolu setkávají právní systémy dvou jurisdikcí. Výsledkem takových nesouladů je často dvojí odpočet (tj. odpočet v obou státech) nebo odpočet příjmů v jednom státě, aniž jsou zahrnuty do základu daně druhého státu. Pro neutralizaci účinků uspořádání vedoucích k hybridním nesouladům je nezbytné stanovit pravidla, na jejichž základě by jedna z obou jurisdikcí v situaci nesouladu měla odepřít odpočet platby vedoucí k takovému výsledku. V tomto kontextu je užitečné upřesnit, že cílem opatření v této směrnici zaměřených na řešení hybridních nesouladů je řešit situace nesouladu způsobené rozdíly v právní kvalifikaci určitého finančního nástroje nebo subjektu; jejich smyslem není ovlivnit obecné rysy daňového systému v konkrétním členském státě. I když se členské státy v rámci Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků) dohodly na pokynech ohledně daňového zacházení s hybridními subjekty a hybridními stálými provozovnami v rámci Unie, jakož i ohledně daňového zacházení s hybridními subjekty ve vztazích se třetími zeměmi, je přesto nezbytné zavést závazná pravidla. Je zcela zásadní se dále zabývat hybridními nesoulady mezi členskými státy a třetími zeměmi i dalšími hybridními nesoulady, jako jsou například hybridní nesoulady spojené se stálými provozovnami.

(14)

Je nezbytné vyjasnit, že prováděním pravidel proti vyhýbání se daňovým povinnostem stanovených v této směrnici by neměla být dotčena povinnost daňových poplatníků dodržovat zásadu obvyklých tržních podmínek ani případné právo členského státu upravit daňovou povinnost směrem nahoru v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek.

(15)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (3). Na zpracovávání osobních údajů prováděné v rámci této směrnice se vztahuje právo na ochranu osobních údajů v souladu s článkem 8 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (4).

(16)

S ohledem na skutečnost, že hlavním cílem této směrnice je zvýšit odolnost vnitřního trhu jako celku vůči přeshraničním praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, nelze tohoto cíle uspokojivě dosáhnout, pokud budou členské státy jednat individuálně. Vnitrostátní systémy daní z příjmů právnických osob jsou různorodé a nezávislá opatření členských států by pouze opakovala stávající roztříštění vnitřního trhu v oblasti přímých daní. Neefektivita a narušení vznikající v interakci odlišných vnitrostátních opatření by tak nadále přetrvávaly. Výsledkem by byla nedostatečná koordinace. Namísto toho, jelikož velká míra neefektivity na vnitřním trhu způsobuje především problémy přeshraniční povahy, by nápravná opatření měla být přijata na úrovni Unie. Je proto zcela zásadní přijmout řešení, která budou fungovat pro vnitřní trh jako celek, čehož lze lépe dosáhnout na úrovni Unie. Unie proto může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle. Stanovením minimální úrovně ochrany vnitřního trhu tato směrnice usiluje pouze o dosažení základní minimální míry koordinace v rámci Unie za účelem naplnění svých cílů.

(17)

Komise čtyři roky po vstupu této směrnice v platnost zhodnotí její provádění a podá o něm Radě zprávu. Členské státy by měly Komisi poskytnout veškeré informace, které jsou pro toto hodnocení nezbytné,

1)

„výpůjčními náklady“ úrokové náklady na všechny formy dluhu, jiné náklady, jež jsou z ekonomického hlediska rovnocenné úrokům a nákladům vzniklým v souvislosti se získáním finančních prostředků, jak jsou definovány vnitrostátním právem, mimo jiné včetně plateb na základě půjček s podílem na zisku (PPL), připsaných úroků z nástrojů, jako jsou konvertibilní dluhopisy a bezkupónové dluhopisy, částek vyplývajících z alternativních finančních mechanismů, jako je například islámské financování, prvků nákladů na financování v rámci splátek finančního leasingu, kapitalizovaných úroků zahrnutých v rozvahové hodnotě souvisejícího aktiva nebo amortizace kapitalizovaných úroků, případně částek oceněných pomocí návratnosti financování podle pravidel stanovování převodních cen, částek pomyslných úroků v rámci derivátových nástrojů nebo mechanismů zajištění souvisejících s výpůjčkami subjektu, některých kurzových zisků a ztrát z výpůjček a nástrojů souvisejících se získáním finančních prostředků, poplatků za záruku pro účely mechanismů financování, poplatků za zprostředkování a obdobných nákladů souvisejících s vypůjčením finančních prostředků;

2)

„nadměrnými výpůjčními náklady“ částka, o kterou odpočitatelné výpůjční náklady daňového poplatníka překračují zdanitelné úrokové výnosy a jiné ekonomicky rovnocenné zdanitelné příjmy, které daňový poplatník podle vnitrostátních právních předpisů obdrží;

3)

„zdaňovacím obdobím“ daňový rok, kalendářní rok nebo jiné vhodné období pro daňové účely;

4)

„přidruženým podnikem“:

Pokud jediná fyzická osoba nebo subjekt přímo nebo nepřímo v daňovém poplatníkovi a v jednom či více subjektech drží účast nejméně 25 procent, pak se všechny dotyčné subjekty včetně daňového poplatníka rovněž považují za přidružené podniky.

Pro účely článku 9 a týká-li se nesoulad hybridního subjektu, je tato definice upravena tak, že se požadavek 25 procent nahrazuje požadavkem 50 procent;

5)

„finančním podnikem“ kterýkoli z těchto subjektů:

6)

„přesunem aktiv“ operace, při které členský stát ztrácí právo zdanit přesunutá aktiva, přestože daná aktiva zůstávají v právním nebo ekonomickém vlastnictví téhož daňového poplatníka;

7)

„přesunem daňového rezidentství“ operace, při níž daňový poplatník přestane být v určitém členském státě rezidentem pro daňové účely a stane se daňovým rezidentem jiného členského státu nebo třetí země;

8)

„přesunem obchodní činnosti vykonávané stálou provozovnou“ operace, při níž daňový poplatník přestane mít v určitém členském státě daňovou přítomnost a získá takovou přítomnost v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, aniž by v uvedeném členském státě nebo třetí zemi získal daňové rezidentství;

9)

„hybridním nesouladem“ situace mezi daňovým poplatníkem v jednom členském státě a přidruženým podnikem v jiném členském státě nebo strukturované uspořádání mezi stranami v členských státech, kdy rozdíly v právní kvalifikaci určitého finančního nástroje nebo subjektu vedou k těmto výsledkům:

a)

subjekt, který má možnost nebo povinnost uplatňovat předpisy jménem skupiny, jak je stanoveno ve vnitrostátním daňovém právu;

b)

subjekt ve skupině ve smyslu vnitrostátního práva, která pro daňové účely výsledky svých členů nekonsoliduje.

a)

odečíst nadměrné výpůjční náklady až do výše 3 000 000 EUR;

b)

odečíst nadměrné výpůjční náklady v plné výši, pokud je subjektem stojícím mimo skupinu.

a)

úvěrů, které byly uzavřeny před 17. červnem 2016, přičemž toto vyloučení se nevztahuje na případné následné změny těchto úvěrů;

b)

úvěrů na financování dlouhodobých projektů v oblasti veřejné infrastruktury, kdy jsou provozovatel projektu, výpůjční náklady, aktiva i příjmy v Unii.

a)

odečíst nadměrné výpůjční náklady v plné výši, pokud může prokázat, že jeho poměr vlastního kapitálu k celkovým aktivům je stejný jako takový poměr na úrovni skupiny nebo vyšší, a to při splnění těchto podmínek:

nebo

b)

odečíst nadměrné výpůjční náklady ve výši přesahující částku, kterou by si mohl odečíst podle odstavce 1. Tento vyšší limit odpočitatelnosti nadměrných výpůjčních nákladů se týká konsolidované skupiny pro účely účetního výkaznictví, jíž je daňový poplatník členem, a počítá se ve dvou krocích:

a)

pro převedení nadměrných výpůjčních nákladů, které nelze odečíst podle odstavců 1 až 5 ve stávajícím zdaňovacím období, do dalších období bez časového omezení;

b)

pro převedení nadměrných výpůjčních nákladů, které nelze odečíst podle odstavců 1 až 5 ve stávajícím zdaňovacím období, do dalších období bez časového omezení a zpět o nejvýše tři roky; nebo

c)

pro převedení nadměrných výpůjčních nákladů, které nelze odečíst podle odstavců 1 až 5 ve stávajícím zdaňovacím období, do dalších období bez časového omezení a pro převedení nevyužité úrokové kapacity do dalších nejvýše pěti let.

a)

daňový poplatník přesouvá aktiva ze svého ústředí do své stálé provozovny v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, pokud v důsledku tohoto přesunu přestává mít členský stát správního ústředí právo zdanit přesunutá aktiva;

b)

daňový poplatník přesouvá aktiva ze své stálé provozovny v některém členském státě do svého ústředí nebo jiné stálé provozovny v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, pokud v důsledku tohoto přesunu přestává mít členský stát stálé provozovny právo zdanit přesunutá aktiva;

c)

daňový poplatník přesouvá své daňové rezidentství do jiného členského státu nebo do třetí země, s výjimkou aktiv, která zůstávají fakticky spojena se stálou provozovnou v prvním členském státě;

d)

daňový poplatník přesouvá obchodní činnost vykonávanou stálou provozovnou z jednoho členského státu do jiného členského státu nebo do třetí země, pokud v důsledku tohoto přesunu přestává mít členský stát stálé provozovny právo zdanit přesunutá aktiva.

a)

daňový poplatník přesouvá aktiva ze svého ústředí do své stálé provozovny v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, která je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“);

b)

daňový poplatník přesouvá aktiva ze své stálé provozovny v členském státě do svého ústředí nebo jiné stálé provozovny v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, která je smluvní stranou Dohody o EHP;

c)

daňový poplatník přesouvá své daňové rezidentství do jiného členského státu nebo do třetí země, která je smluvní stranou Dohody o EHP;

d)

daňový poplatník přesouvá obchodní činnost vykonávanou stálou provozovnu do jiného členského státu nebo do třetí země, která je smluvní stranou Dohody o EHP.

a)

přesunutá aktiva nebo obchodní činnost vykonávaná stálou provozovnou daňového poplatníka jsou prodány nebo jinak zcizeny;

b)

přesunutá aktiva jsou následně přesunuta do třetí země;

c)

daňové rezidentství daňového poplatníka nebo obchodní činnost vykonávaná jeho stálou provozovnou je následně přesunuta do třetí země;

d)

daňový poplatník vstoupí do úpadku nebo likvidace;

e)

daňový poplatník nesplní své povinnosti ohledně splátek a situaci v přiměřené době nepřesahující 12 měsíců nenapraví.

a)

v případě subjektu drží daňový poplatník sám nebo spolu se svými přidruženými podniky přímou nebo nepřímou účast představující více než 50 procent hlasovacích práv v tomto subjektu nebo přímo či nepřímo vlastní více než 50 procent jeho kapitálu nebo má nárok na více než 50 procent jeho zisků a

b)

skutečná daň z příjmů právnických osob odvedená subjektem nebo stálou provozovnou ze zisku je nižší než rozdíl mezi daní z příjmů právnických osob, která by byla subjektu nebo stálé provozovně vyměřena v rámci příslušného systému daně z příjmů právnických osob v členském státě daňového poplatníka, a skutečnou daní z příjmů právnických osob odvedenou dotyčným subjektem či stálou provozovnou z jejich zisku.

a)

nerozdělené příjmy subjektu nebo příjmy stálé provozovny, jež pocházejí z těchto kategorií:

Toto písmeno se nepoužije, pokud ovládaná zahraniční společnost vykonává podstatnou hospodářskou činnost s využitím personálu, vybavení, majetku a prostor, což je doloženo příslušnými skutečnostmi a okolnostmi.

Pokud je ovládaná zahraniční společnost rezidentem ve třetí zemi, která není smluvní stranou Dohody o EHP, nebo pokud je v takové zemi umístěna, mohou se členské státy rozhodnout předchozí pododstavec neuplatňovat.

nebo

b)

nerozdělené příjmy subjektu nebo stálé provozovny vznikající z operací, které nejsou skutečné a hlavním účelem jejich uskutečnění bylo získání daňové výhody.

Pro účely tohoto písmene se má za to, že operace nebo sled operací nejsou skutečné, jestliže by daný subjekt nebo stálá provozovna daná aktiva nevlastnily nebo by nepřijaly rizika, která vytvářejí veškeré jejich příjmy nebo jejich část, pokud by nebyly ovládány společností, v níž jsou vykonávány významné rozhodovací funkce, jež jsou pro uvedená aktiva a rizika relevantní a jež mají zásadní význam při vytváření příjmů ovládané společnosti.

a)

s účetním ziskem nepřesahujícím 750 000 EUR a s příjmy z jiných činností než obchodování nepřesahujícími 75 000 EUR nebo

b)

jejichž účetní zisk nepřesahuje 10 procent jejich provozních nákladů za zdaňovací období.

19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/15

(1)

Nařízením Rady (ES) č. 1183/2005 (2) nabývá účinnosti rozhodnutí 2010/788/SZBP a jsou jím stanovena některá opatření namířená proti osobám, které porušují zbrojní embargo vůči Demokratické republice Kongo (dále též „DRK“), včetně zmrazení jejich majetku.

(2)

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2293 (2016) ze dne 21. června 2016 změnila kritéria pro určování osob a subjektů, na něž se mají vztahovat omezující opatření uvedená v bodech 9 a 11 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1807 (2008), a rozšířila platnost ustanovení o zbrojním embargu. Rada v rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/1173 (3) rozhodla odpovídajícím způsobem rozšířit působnost uvedených kritérií.

(3)

Je tedy nezbytné regulační opatření na úrovni Unie, zejména proto, aby bylo možné zajistit jeho jednotné uplatňování hospodářskými subjekty ve všech členských státech.

(4)

Nařízení (ES) č. 1183/2005 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V čl. 1b odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

2)

Čl. 2a odst. 1 se mění takto:

19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/17

(1)

V souladu s článkem 125 nařízení (EU) č. 1308/2013 mají pěstitelé cukrové řepy a cukrovarnické podniky uzavírat písemné mezioborové dohody. Příloha XI uvedeného nařízení stanoví podmínky nákupu cukrové řepy do konce hospodářského roku 2016/2017 a příloha X uvedeného nařízení stanoví tyto podmínky od 1. října 2017, tedy po skončení režimu kvót.

(2)

S cílem zohlednit zvláštní charakter odvětví cukru a očekávaný vývoj odvětví v období po skončení režimu kvót by měly být změněny podmínky nákupu cukrové řepy uvedené v příloze X.

(3)

Od 1. října 2017 se bude muset odvětví cukru z cukrové řepy přizpůsobit skončení režimu kvót, včetně skončení platnosti minimální ceny cukrové řepy a regulace množství domácí produkce. Při této přeměně z vysoce regulovaného na liberalizovanější odvětví proto toto odvětví potřebuje jasný právní rámec. Pěstitelé a cukrovarnické podniky požadovali větší právní jistotu, pokud jde o použitelná pravidla pro mechanismy sdílení hodnoty, včetně tržních bonusů a ztrát na základě příslušných tržních cen.

(4)

V rámci dodavatelského řetězce cukru z cukrové řepy v Unii působí mnoho převážně malých pěstitelů cukrové řepy a omezený počet především velkých cukrovarnických podniků. Vzhledem k tomu, že dodavatelé cukrové řepy musí být schopni plánovat a organizovat dodávky cukrové řepy do podniků vyrábějících cukr během období sklizně této plodiny, je v zájmu pěstitelů sjednat určité podmínky týkající se ustanovení o sdílení hodnoty pro nákup cukrové řepy dotčenými podniky. Je to pro dodavatelský řetězec cukru příznačné a bude tomu tak i nadále, bez ohledu na to, zda je zaveden režim kvót, či nikoliv. Ustanovení o sdílení hodnoty uvedená v bodě XI přílohy XI nařízení (EU) č. 1308/2013 v současnosti pěstitelům cukrové řepy a cukrovarnickým podnikům umožňují zabezpečit své dodávky za předem vymezených podmínek nákupu s jistotou rozdělení zisků a nákladů vytvořených dodavatelským řetězcem ve prospěch pěstitelů cukrové řepy. Výhodou sdílení hodnoty je rovněž to, že přenáší cenové signály na trhu přímo k pěstitelům.

(5)

Očekávaný vývoj odvětví po skončení režimu kvót spolu s poměrně nízkými cenami cukru, jež byly v poslední době zaznamenány, pravděpodobně nepovedou ke vstupu nových zpracovatelů cukrové řepy na trh, protože aby byly investice nutné pro vytvoření zpracovatelského zařízení pro výrobu cukru ziskové, musela by být cena cukru vyšší, než je tržní cena stanovená v následujících hospodářských letech. Podle střednědobého výhledu Komise by se měly po skončení režimu kvót ceny spíše snížit. Očekává se tedy, že současná struktura odvětví cukru v EU, včetně vztahu mezi pěstiteli cukrové řepy a cukrovarnickými podniky, zůstane v hospodářských letech následujících po zrušení režimu kvót zachována, jelikož lze předpokládat, že na trh vstoupí jen málo nových podniků.

(6)

Nebudou-li zachována ustanovení o sdílení hodnoty, může být poškozeno postavení pěstitelů cukrové řepy v potravinovém řetězci. Pokud pěstitelé cukrové řepy – zejména v době, kdy jsou nízké ceny – ztratí možnost sjednávat ustanovení o sdílení hodnoty, mohli by být jednoznačně ekonomicky znevýhodněni.

(7)

Důvody pro změnu přílohy X nařízení (EU) č. 1308/2013 za účelem poskytnutí možnosti sjednávat ustanovení o sdílení hodnoty tudíž zůstávají platné. Proto je možnost sjednávat taková ustanovení nadále nezbytná i po 1. říjnu 2017.

(8)

S cílem usnadnit sjednávání ustanovení o sdílení hodnoty je vhodné, aby příslušná jednání byla možná pouze mezi jedním podnikem a jeho stávajícími či potenciálními dodavateli.

(9)

Aby byl zajištěn pružný proces vyjednávání, mělo by být začlenění ustanovení o sdílení hodnoty nepovinné.

(10)

Příloha X nařízení (EU) č. 1308/2013 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/19

(1)

Nařízením Rady (ES) č. 1796/1999 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky. Na základě dvou přezkumů před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení zůstala antidumpingová opatření zachována, a sice nařízením Rady (ES) č. 1858/2005 (3) a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 102/2012 (4).

(2)

Prováděcím nařízením Rady (EU) č. 400/2010 (5) rozšířila Rada antidumpingové clo z dovozu ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky na dovoz téhož výrobku zasílaného z Korejské republiky bez ohledu na to, zda je u něho deklarován původ z Korejské republiky, a to v návaznosti na šetření zaměřené proti obcházení podle článku 13 základního nařízení. Týmž nařízením byli od těchto rozšířených opatření osvobozeni někteří korejští vyvážející výrobci.

(3)

Opatřeními, která jsou v současnosti platná, je antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) č. 102/2012 na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky, rozšířené mimo jiné na dovoz ocelových lan a kabelů zasílaných z Korejské republiky bez ohledu na to, zda je u něho deklarován původ z Korejské republiky, naposledy pozměněným prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/90 (6) (dále jen „platná opatření“). Dovoz výrobku, který je předmětem přezkumu a který je zasílán z Korejské republiky, do Unie podléhá clu ve výši 60,4 %, s výjimkou výrobku vyráběného společnostmi, které byly od tohoto cla osvobozeny.

(4)

Evropská komise (dále jen „Komise“) obdržela žádost o osvobození od antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz ocelových lan a kabelů pocházejících z Čínské lidové republiky, která byla rozšířena na dovoz ocelových lan a kabelů zasílaných z Korejské republiky, bez ohledu na to, zda je u něho deklarován původ z Korejské republiky, podle čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 4 základního nařízení.

(5)

Žádost podala dne 7. září 2015 společnost Daechang Steel Co. Ltd (dále jen „žadatel“), vyvážející výrobce ocelových lan a kabelů z Korejské republiky (dále jen „dotčená země“), a tato žádost byla omezena na žadatele.

(6)

Žadatel poskytl důkazy prima facie o tom, že nevyvážel výrobek, který je předmětem přezkumu, do Unie v průběhu období šetření použitého při šetření, které vedlo k uložení rozšířených opatření (1. července 2008 až 30. června 2009), že není ve spojení s žádnými vyvážejícími výrobci výrobku, který je předmětem přezkumu, na něž se vztahují platná antidumpingová cla, že neobchází opatření vztahující se na ocelová lana a kabely čínského původu a že uzavřel neodvolatelný smluvní závazek vyvážet významné množství do Unie.

(7)

Po prošetření důkazů, které předložil žadatel, po konzultaci s členskými státy a poté, co výrobní odvětví Unie dostalo příležitost vyjádřit připomínky, zahájila Komise dne 26. listopadu 2015 šetření prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) 2015/2179 (7). Kromě toho vyzvala Komise podle článku 3 uvedeného nařízení celní orgány, aby podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení přijaly vhodná opatření k zavedení celní evidence dovozu do Unie výrobku, který je předmětem přezkumu, zasílaného z Korejské republiky a vyráběného a prodávaného na vývoz do Unie žadatelem.

(8)

Výrobkem, který je předmětem přezkumu, jsou ocelová lana a kabely včetně uzavřených lan, s výjimkou lan a kabelů z nerezové oceli, s největším průřezem převyšujícím 3 mm, zasílané z Korejské republiky bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Korejské republiky (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“), v současnosti kódů KN ex 7312 10 81, ex 7312 10 83, ex 7312 10 85, ex 7312 10 89 a ex 7312 10 98 (kódy TARIC 7312108113, 7312108313, 7312108513, 7312108913 a 7312109813).

(9)

Sledované období trvalo od 1. října 2014 do 30. září 2015. Údaje byly shromažďovány od roku 2008 do konce sledovaného období (dále jen „období šetření“).

(10)

Komise o zahájení přezkumu oficiálně vyrozuměla žadatele a zástupce Korejské republiky. Zúčastněné strany byly vyzvány, aby předložily svá stanoviska, a byly informovány o možnosti požádat o slyšení. Nebyly obdrženy žádné žádosti.

(11)

Komise zaslala žadateli dotazník a ve stanovené lhůtě obdržela odpověď. Komise si opatřila a na místě ověřila veškeré informace, které považovala pro účely přezkumu za nezbytné. V provozovnách žadatele se uskutečnila inspekce na místě.

(12)

Komise zkoumala, zda byly splněny podmínky pro udělení osvobození podle čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 4, zejména zda:

(13)

Šetření potvrdilo, že žadatel nevyvážel výrobek, který je předmětem přezkumu, do Unie v průběhu období šetření použitého při šetření zaměřeném proti obcházení, které vedlo k rozšířeným opatřením, tj. 1. července 2008 až 30. června 2009. K prvním případům vývozu výrobku, který je předmětem přezkumu, žadatelem došlo po rozšíření opatření na Korejskou republiku, konkrétně v druhé polovině roku 2015.

(14)

Šetření dále potvrdilo, že žadatel není ve spojení s žádným z čínských vývozců nebo výrobců, na něž se vztahují antidumpingová opatření uložená prováděcím nařízením (EU) č. 102/2012.

(15)

Šetření kromě toho potvrdilo, že žadatel je skutečným výrobcem výrobku, který je předmětem přezkumu, a nepodílí se na praktikách obcházení. Žadatel nakupuje ocelový válcovaný drát a pomocné materiály (jako je zinek a olovo) vyráběné na domácím trhu, avšak ocelový válcovaný drát dováží také z Čínské lidové republiky a tyto materiály jsou v jeho prostorách v Korejské republice následně mořeny, taženy, galvanizovány, podruhé taženy, splétány a slaněny. Hotový výrobek se prodává na domácím trhu a rovněž se vyváží do Spojených států amerických, do Asie a do Unie.

(16)

Výrobní činnosti lze považovat za montáž nebo kompletaci. V čl. 13 odst. 2 základního nařízení se stanoví podmínky, za kterých se montáž považuje za obcházení opatření. Podle písmene b) uvedeného článku je jednou z podmínek to, že hodnota uvedených dílů činí více než 60 % celkové hodnoty částí montovaného výrobku. Během šetření bylo zjištěno, že podíl čínských surovin používaných žadatelem byl výrazně nižší než 60 % prahová hodnota požadovaná podle čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Procentní podíl čínských dílů (tj. surovin) činil 38 %. Pokud je tento limit překročen, ustanovení čl. 13 odst. 2 písm. b) vyžaduje, aby bylo zjištěno, zda bylo dosaženo 25 % prahu přidané hodnoty („ověření přidané hodnoty“). Prahová hodnota ve výši 60 % celkové hodnoty dílů nebyla překročena. Na základě skutečných nákladů vzniklých během sledovaného období proto nebylo třeba stanovit, zda přidaná hodnota dosahuje prahové hodnoty 25 % ve smyslu čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(17)

Žadatel zahájil výrobu výrobku, který je předmětem přezkumu, v polovině roku 2015. V důsledku mimořádných výrobních nákladů vzniklých během počáteční fáze výroby byl proveden výpočet na základě standardních výrobních nákladů (kromě nákladů na zahájení činnosti a s předpokladem vysoké míry využití výrobní kapacity). Bylo zjištěno, že podíl surovin čínského původu pak představoval více než 60 % celkové hodnoty dílů konečného výrobku (69 %). Proto bylo provedeno ověření přidané hodnoty podle čl. 13 odst. 2 základního nařízení. Toto ověření prokázalo, že hodnota přidaná dílům dovezeným z Čínské lidové republiky výrazně převyšuje práh ve výši 25 % pro výrobní náklady, jak je stanoven v čl. 13 odst. 2 písm. b) základního nařízení. Výrobní činnosti žadatele se proto nepovažují za obcházení ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního nařízení.

(18)

Šetření dále potvrdilo, že žadatel nenakupoval hotový výrobek, který je předmětem přezkumu, z Čínské lidové republiky za účelem jeho dalšího prodeje nebo překládky s vývozem do Unie a že společnost může odůvodnit veškerý svůj vývoz v průběhu sledovaného období.

(19)

Vzhledem k zjištěním uvedeným v 13. až 18. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že žadatel splňuje podmínky pro udělení osvobození podle čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 4 základního nařízení.

(20)

Výše uvedená zjištění byla zpřístupněna žadateli a výrobnímu odvětví Unie a byla jim poskytnuta příležitost vyjádřit připomínky. Žadatel prohlásil, že souhlasí se zjištěními Komise. Žádné další připomínky předloženy nebyly.

(21)

V souladu s výše uvedenými zjištěními by žadatel měl být doplněn na seznam společností, které jsou osvobozeny od antidumpingového cla uloženého prováděcím nařízením (EU) č. 102/2012.

(22)

Jak je stanoveno v čl. 1 odst. 2 nařízení (EU) č. 400/2010, uplatnění osvobození je podmíněno předložením platné obchodní faktury, která vyhovuje požadavkům stanoveným v příloze uvedeného nařízení, celním orgánům členských států. Není-li takováto faktura předložena, použije se i nadále antidumpingové clo.

(23)

Osvobození od rozšířených opatření udělené na dovoz ocelových lan a kabelů vyrobených žadatelem podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení zůstává v platnosti pod podmínkou, že osvobození odůvodňují skutečnosti zjištěné s konečnou platností. Pokud by nové důkazy prima facie svědčily o opaku, může Komise zahájit šetření za účelem zjištění, zda nemá být osvobození zrušeno.

(24)

Osvobození od rozšířených opatření udělené na dovoz ocelových lan a kabelů vyrobených žadatelem je stanoveno na základě zjištění tohoto přezkumu. Toto osvobození se tudíž použije výhradně na dovoz ocelových lan a kabelů zasílaných z Korejské republiky a vyrobených konkrétní výše uvedenou právnickou osobou. Na dovoz ocelových lan a kabelů vyráběných kteroukoli společností, která není výslovně jmenována v čl. 1 odst. 4 prováděcího nařízení (EU) č. 102/2012, včetně subjektů ve spojení se zmíněnými výslovně jmenovanými společnostmi, by se osvobození nemělo vztahovat a měl by podléhat sazbě zbytkového cla uloženého uvedeným nařízením.

(25)

Prováděcí nařízení (EU) č. 102/2012, naposledy pozměněné prováděcím nařízením (EU) 2016/90, by mělo být změněno tak, aby do tabulky uvedené v čl. 1 odst. 4 uvedeného nařízení byla zahrnuta společnost Daechang Steel Co. Ltd.

(26)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č.1225/2009,

19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/25

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/27

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 341/2007 (2) byly otevřeny roční celní kvóty pro dovoz česneku.

(2)

Množství, na něž se vztahují žádosti o dovozní licence „A“ podané během prvních sedmi kalendářních dní měsíce července 2016, na podobdobí od 1. září 2016 do 30. listopadu 2016, převyšují u některých kvót dostupná množství. Je proto nutné určit, v jakém rozsahu mohou být dovozní licence „A“ vydávány, a stanovit přídělový koeficient, který se použije pro požadovaná množství a vypočítá se podle čl. 7 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1301/2006 (3).

(3)

Aby byla zaručena účinnost tohoto opatření, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/29

(1)

Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Indonéskou republikou na straně druhé (1) (dále jen „dohoda“) vstoupila v platnost dne 1. května 2014.

(2)

Podle článku 41 dohody byl zřízen smíšený výbor, který má mimo jiné zajišťovat řádné fungování a provádění dohody (dále jen „smíšený výbor“).

(3)

S cílem přispět k účinnému provádění dohody by měl být přijat jednací řád smíšeného výboru.

(4)

Podle článku 41 dohody může smíšený výbor zřizovat specializované pracovní skupiny, které mu mají pomáhat při plněné jeho úkolů.

(5)

Proto by měl postoj Unie ve smíšeném výboruk přijetí jednacího řádu smíšeného výboru a ke zřízení specializovaných pracovních skupin vycházet z připojených návrhů rozhodnutí smíšeného výboru,

a)

přijetí jednacího řádu smíšeného výboru a

b)

zřízení specializovaných pracovních skupin,

19.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 193/38

(1)

Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (2) (dále jen „Dohoda o EHP“) vstoupila v platnost dne 1. ledna 1994.

(2)

Podle článku 98 a zejména článku 102 Dohody o EHP může Smíšený výbor EHP rozhodnout mimo jiné o změně přílohy IX Dohody o EHP, která obsahuje ustanovení o finančních službách.

(3)

Finančních služeb se týkají tyto akty a měly by být začleněny do Dohody o EHP:

(4)

Příloha IX Dohody o EHP by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(5)

Postoj Unie ve Smíšeném výboru EHP by proto měl vycházet z připojeného návrhu rozhodnutí,