21.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/1

(1)

Cílem této směrnice je zavést procesní záruky, které zajišťují, že děti, tedy osoby mladší 18 let, jež jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, jsou schopny toto řízení chápat a sledovat a uplatňovat své právo na spravedlivý proces, a zabránit dětem v opakování trestné činnosti a podpořit jejich sociální integraci.

(2)

Stanovením společných minimálních pravidel pro ochranu procesních práv podezřelých nebo obviněných dětí se tato směrnice snaží o posílení důvěry členských států v systémy trestního soudnictví ostatních členských států, a tím o zlepšení vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech. Tato společná minimální pravidla by měla rovněž přispět k odstraňování překážek volného pohybu občanů na území členských států.

(3)

Přestože jsou členské státy stranami Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy OSN o právech dítěte, zkušenosti dokládají, že to samo o sobě ne vždy zaručuje dostatečnou úroveň důvěry v systémy trestního soudnictví jiných členských států.

(4)

Dne 30. listopadu 2009 přijala Rada usnesení o cestovní mapě pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení (3) (dále jen „cestovní mapa“). Cestovní mapa vyzvala k postupnému přijetí opatření týkajících se práva na překlad a tlumočení (opatření A), práva na informace o právech a o obvinění (opatření B), práva na právní poradenství a právní pomoc (opatření C), práva na komunikaci s příbuznými, zaměstnavateli a konzulárními úřady (opatření D) a zvláštní ochrany pro podezřelé nebo obviněné osoby, které jsou zranitelné (opatření E). Cestovní mapa zdůrazňuje, že pořadí těchto práv je pouze orientační, a tím naznačuje, že může dojít k jeho změně v závislosti na prioritách. Cestovní mapa je navržena jako funkční celek; teprve poté, co budou provedeny všechny její části, budou naplno pociťovány její pozitivní účinky.

(5)

Dne 11. prosince 2009 Evropská rada cestovní mapu uvítala a učinila ji součástí Stockholmského programu – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je (4) (bod 2.4). Evropská rada zdůraznila, že výčet práv v cestovní mapě není vyčerpávající, a vyzvala Komisi, aby posoudila další prvky minimálních procesních práv podezřelých a obviněných osob a vyhodnotila, zda je třeba se v zájmu podpory lepší spolupráce v této oblasti zabývat dalšími otázkami, jako je například presumpce neviny.

(6)

Doposud byla na základě cestovní mapy přijata čtyři opatření o procesních právech v trestním řízení, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (5), 2012/13/EU (6), 2013/48/EU (7) a (EU) 2016/343 (8).

(7)

Tato směrnice podporuje práva dítěte a zohledňuje pokyny Rady Evropy o justici vstřícné k dětem.

(8)

Pokud jsou děti podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení nebo jsou účastníky řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV (9) (dále jen „vyžádané osoby“), měly by členské státy zajistit, aby prvořadým hlediskem bylo vždy zohlednění nejlepšího zájmu dítěte v souladu s čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(9)

Dětem, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, by měla být věnována zvláštní pozornost, aby zůstal zachován potenciál jejich rozvoje a opětovného začlenění do společnosti.

(10)

Tato směrnice by se měla vztahovat na děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení a vyžádanými osobami. Na děti, které jsou vyžádanými osobami, by se měla příslušná ustanovení této směrnice vztahovat od okamžiku jejich zatčení ve vykonávajícím členském státě.

(11)

Tato směrnice nebo určitá její ustanovení by se rovněž měla vztahovat na podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a na vyžádané osoby, jež byly v době, kdy se staly účastníky tohoto řízení, dětmi, ale jež následně dosáhly 18 let věku, a měla by se vztahovat na případy, kdy je použití této směrnice vhodné vzhledem ke všem okolnostem případu, včetně zralosti a zranitelnosti dotčené osoby.

(12)

Pokud osoba v okamžiku, kdy se stane osobou podezřelou nebo obviněnou v trestním řízení, dosáhne věku 18 let, avšak trestný čin byl spáchán v době, kdy byla daná osoba dítětem, doporučuje se členským státům, aby uplatňovaly procesní záruky podle této směrnice do doby, než tato osoba dosáhne věku 21 let, alespoň pokud jde o trestné činy, které spáchala tatáž podezřelá nebo obviněná osoba a které jsou společně vyšetřovány a stíhány, protože jsou neoddělitelně spojeny s trestnými činy, u nichž trestní řízení bylo proti dané osobě zahájeno před tím, než dosáhla věku 18 let.

(13)

Členské státy by měly stanovit věk dětí na základě prohlášení samotných dětí, ověření jejich osobního stavu, kontroly dokladů, jiných důkazů, a pokud nejsou důkazy k dispozici nebo nejsou jednoznačné, na základě lékařské prohlídky. Lékařská prohlídka by měla být provedena pouze jako poslední možné řešení a musí probíhat důsledně v souladu s právy dítěte, právem na tělesnou nedotknutelnost a lidskou důstojnost. Pokud přetrvávají pochybnosti ohledně věku dané osoby, mělo by se pro účely této směrnice předpokládat, že se jedná o dítě.

(14)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na určité méně závažné delikty. Měla by se však vztahovat na případy, kdy je dítě podezřelou nebo obviněnou osobou zbavenou osobní svobody.

(15)

V některých členských státech má pravomoc ukládat jiné sankce než trest odnětí svobody za některé méně závažné delikty jiný orgán než soud s příslušností v trestních věcech. Tak tomu může být například ve vztahu k dopravním deliktům, které jsou páchány ve větší míře a které lze zjistit při dopravní kontrole. V takových případech by bylo nepřiměřené požadovat, aby příslušné orgány zajišťovaly veškerá práva podle této směrnice. V členských státech, jejichž právo umožňuje, aby sankce za méně závažné delikty ukládal takovýto orgán, přičemž proti jeho rozhodnutí se lze odvolat nebo existuje jiná možnost, jak tuto věc předložit soudu příslušnému v trestních věcech, by se proto tato směrnice měla vztahovat pouze na taková řízení před uvedeným soudem v návaznosti na toto odvolání nebo postoupení.

(16)

V některých členských státech se určité méně závažné delikty, zejména méně závažné dopravní delikty, méně závažné delikty proti obecně závazným právním předpisům obcí a méně závažné delikty proti veřejnému pořádku, považují za trestné činy. V takových případech by bylo nepřiměřené požadovat, aby příslušné orgány zajišťovaly veškerá práva podle této směrnice. Pokud právní předpisy členského státu v souvislosti s méně závažnými delikty stanoví, že jako sankci nelze uložit trest odnětí svobody, měla by se tato směrnice vztahovat pouze na řízení před soudem příslušným v trestních věcech.

(17)

Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na trestní řízení. Neměla by se vztahovat na jiné druhy řízení, zejména řízení, která jsou speciálně určena pro děti a která by mohla vést k uložení ochranných, nápravných nebo výchovných opatření.

(18)

Tato směrnice by měla být provedena s přihlédnutím k ustanovením směrnice 2012/13/EU a směrnice 2013/48/EU. Tato směrnice však s cílem zohlednit zvláštní potřeby a zranitelnost dětí stanovuje další doplňující záruky ohledně informací, které mají být poskytnuty dětem a osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost

(19)

Děti by měly obdržet informace o obecných aspektech průběhu řízení. Za tímto účelem by jim mělo být zejména stručně objasněno, jaké jsou následující procesní kroky řízení, pokud je možné tak učinit s ohledem na zájmy trestního řízení, a jakou úlohu mají zúčastněné orgány. Obsah a rozsah poskytovaných informací by měl záviset na okolnostech případu.

(20)

Děti by měly být informovány o právu na lékařské vyšetření v co nejranějším vhodném stadiu řízení, a to nejpozději v okamžiku zbavení osobní svobody, je-li takovéto opatření přijímáno ve vztahu k dítěti.

(21)

Pokud je dítě zbaveno osobní svobody, musí písemné poučení o právech, které je mu předloženo v souladu se směrnicí 2012/13/EU, obsahovat rovněž odkaz na jeho práva podle této směrnice.

(22)

Členské státy by měly rovněž informovat osobu vykonávající rodičovskou odpovědnost o platných procesních právech, a to ústně nebo písemně či obojím způsobem. Tyto informace by měly být poskytnuty co nejdříve a v natolik podrobné formě, aby byl zajištěn spravedlivý proces a účinný výkon práv dítěte.

(23)

Za určitých okolností, které se mohou týkat také pouze jedné z osob vykonávajících rodičovskou odpovědnost, by informace měly být poskytnuty jiné vhodné dospělé osobě, kterou si dítě zvolí a jako takovou schválí příslušný orgán. Jednou z takových okolností by mohla být situace, kdy objektivní a faktické okolnosti naznačují nebo na jejich základě existuje podezření, že poskytnutí informací osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost by mohlo podstatně ohrozit trestní řízení. To by mohlo nastat zejména v případě, kdy by mohlo dojít ke zničení či pozměnění důkazů, ovlivnění svědků nebo pokud je možné, že osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost byla zapojena do údajné trestné činnosti společně s dítětem.

(24)

Pominou-li okolnosti, které vedly příslušné orgány k poskytování informací jiné vhodné dospělé osobě, než je osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost, měly by veškeré informace, které obdrží dítě v souladu s touto směrnicí a které jsou nadále relevantní pro probíhající řízení, být poskytnuty osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost. Tento požadavek by neměl vést ke zbytečnému prodloužení trestního řízení.

(25)

Děti, které jsou podezřelými či obviněnými osobami, mají v souladu se směrnicí 2013/48/EU právo na přístup k obhájci. Vzhledem k tomu, že děti jsou zranitelné a ne vždy jsou schopny trestnímu řízení plně porozumět a sledovat je, měl by jim být obhájce nápomocen v situacích stanovených v této směrnici. V takovýchto situacích by v případě, že si dotčené dítě či osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost nezajistí pomoc obhájce samy, měly pomoc obhájce zajistit členské státy. Členské státy by měly poskytovat právní pomoc, je-li to nutné k zajištění toho, aby se dítěti dostalo účinné pomoci obhájce.

(26)

Nutným předpokladem pomoci obhájce podle této směrnice je právo dítěte na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU. Pokud by proto použití ustanovení směrnice 2013/48/EU znemožňovalo, aby se dítěti dostalo pomoci obhájce podle této směrnice, nemělo by se takové ustanovení na právo dítěte na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU vztahovat. Na druhou stranu by odchylkami a výjimkami uplatňovanými s ohledem na pomoc obhájce na základě ustanovení této směrnice nemělo být dotčeno právo na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU ani právo na právní pomoc podle Listiny a EÚLP a podle vnitrostátního a případně unijního práva.

(27)

Ustanovení této směrnice týkající se pomoci obhájce by měla být uplatňována bez zbytečného odkladu poté, kdy je dítě obeznámeno se skutečností, že je podezřelou či obviněnou osobou. Pro účely této směrnice se pomocí obhájce rozumí, že obhájce poskytuje dítěti právní podporu a zastupuje je během trestního řízení. Má-li být dítěti poskytnuta pomoc obhájce podle této směrnice během výslechu, měl by obhájce být přítomen. Aniž by tím bylo dotčeno právo dítěte na přístup k obhájci podle směrnice 2013/48/EU, pomoc obhájce neznamená, že by obhájce musel být přítomen během provádění každého vyšetřovacího úkonu či úkonu spojeného se shromažďováním důkazních prostředků.

(28)

Pokud je to v souladu s právem na spravedlivý proces, povinnost členských států zajistit pomoc obhájce pro dítě, které je podezřelou či obviněnou osobou, podle této směrnice nezahrnuje tyto situace: určení totožnosti dítěte; rozhodnutí o zahájení vyšetřování; ověření držení zbraní nebo jiných obdobných bezpečnostních otázek; provádění jiných vyšetřovacích úkonů či úkonů spojených se shromažďováním důkazních prostředků, než jsou úkony konkrétně uvedené v této směrnici, jako jsou prohlídka těla, lékařské vyšetření, krevní zkouška a zkouška na přítomnost alkoholu či obdobné testy nebo pořízení fotografií a snímání otisků prstů; předvedení dítěte před příslušný orgán či předání dítěte osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo jiné vhodné dospělé osobě v souladu s vnitrostátním právem.

(29)

Pokud se dítě, které původně nebylo podezřelou nebo obviněnou osobou, například svědek, stane podezřelou nebo obviněnou osobou, mělo by mít toto dítě právo nevypovídat ve vlastní neprospěch a právo nevypovídat v souladu s unijním právem a EÚLP, jak je vyloženo v judikatuře Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Tato směrnice proto výslovně odkazuje na konkrétní situaci, kdy se takové dítě v rámci trestního řízení v průběhu výslechu policejním či jiným orgánem činným v trestním řízení stane osobou podezřelou nebo obviněnou. Pokud se v průběhu takového výslechu stane jiné dítě než podezřelá nebo obviněná osoba podezřelou nebo obviněnou osobou, výslech by měl být pozastaven do té doby, než bude tomuto dítěti sděleno, že je podezřelou nebo obviněnou osobou, a než mu bude poskytnuta pomoc obhájce podle této směrnice.

(30)

Pokud je to v souladu s právem na spravedlivý proces, mohly by se členské státy od povinnosti poskytovat pomoc obhájce odchýlit, není-li to vzhledem k okolnostem případu přiměřené, přičemž prvořadý ohled by se měl vždy brát na nejlepší zájmy dítěte. Obhájce by však měl být v každém případě dítěti nápomocen, je-li předvedeno před příslušný soud či soudce za účelem rozhodnutí o vzetí do vazby v jakémkoli stadiu řízení, na něž se vztahuje tato směrnice, a během zadržení. Trest odnětí svobody by navíc neměl být uložen, pokud obhájce neposkytl dítěti takovou pomoc, která by dítěti umožnila účinně vykonávat své právo na obhajobu, a každém případě pak v průběhu soudního jednání. Členské státy by měly mít možnost přijmout za tímto účelem praktická opatření.

(31)

Členské státy by měly mít možnost odchýlit se ze závažných důvodů dočasně od povinnosti poskytovat pomoc obhájce v přípravném řízení, a sice je-li naléhavě nutné odvrátit závažné nepříznivé důsledky pro život, svobodu či tělesnou nedotknutelnost osoby, nebo pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžité opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení spojeného se závažným trestným činem, například aby získaly informace týkající se údajných spolupachatelů závažného trestného činu či zabránily ztrátě důležitých důkazních materiálů týkajících se závažného trestného činu. Během dočasného uplatňování odchylky z jednoho z těchto závažných důvodů by příslušné orgány měly mít možnost vyslýchat děti bez přítomnosti obhájce, pokud byly tyto děti informovány o svém právu nevypovídat a mohou tohoto práva využít a pokud provedení tohoto výslechu neohrožuje právo na obhajobu, včetně práva nevypovídat ve vlastní neprospěch. Mělo by být možné provádět výslech pouze za účelem získání informací nezbytných pro odvrácení vážných nepříznivých důsledků pro život, svobodu či tělesnou nedotknutelnost určité osoby a v rozsahu nezbytném pro tento účel či v rozsahu nezbytném pro získání informací umožňujících zabránit závažnému ohrožení trestního řízení. Jakékoli zneužití této dočasné odchylky by v zásadě nenapravitelně poškodilo právo na obhajobu.

(32)

Členské státy by měly ve svém vnitrostátním právu jasně vymezit důvody a kritéria pro tuto dočasnou odchylku a měly by ji využívat pouze v omezené míře. Dočasné odchylky by měly být přiměřené, důsledně časově omezené, neměly by být založeny výhradně na druhu nebo závažnosti údajného trestného činu a neměly by ohrožovat spravedlivý průběh řízení. Členské státy by měly zajistit, aby v případech, kdy dočasnou odchylku povolil v souladu s touto směrnicí jiný příslušný orgán než soudce nebo soud, mohlo být toto rozhodnutí o povolení dočasné odchylky posouzeno soudem nejpozději v průběhu soudního řízení.

(33)

Důvěrnost komunikace mezi dítětem a jeho obhájcem je zásadní pro zajištění účinného výkonu práva na obhajobu a je nezbytnou součástí práva na spravedlivý proces. Členské státy by proto měly bez výjimky respektovat důvěrnost schůzek a jiných způsobů komunikace mezi obhájcem a dítětem v rámci pomoci poskytované obhájcem podle této směrnice. Touto směrnicí nejsou dotčeny postupy pro řešení situace, kdy existují objektivní a skutkové okolnosti, na jejichž základě existuje podezření, že se obhájce podílel spolu s dítětem na trestném činu. Jakoukoli trestnou činnost obhájce nelze považovat za legitimní pomoc dítěti v rámci této směrnice. Z povinnosti respektovat důvěrnost pro členské státy nevyplývá pouze povinnost zdržet se zasahování do této komunikace nebo přístupu k ní, nýbrž i povinnost, aby v případě, kdy jsou děti zbaveny svobody nebo se jinak nacházejí na místě, které je pod státní kontrolou, zajistily, aby komunikace probíhala způsobem umožňujícím prosazovat a chránit tuto důvěrnost. Tímto nejsou dotčeny mechanismy zavedené ve vazebních zařízeních, jako je kontrola korespondence, jejichž účelem je zabránit tomu, aby byly zadrženým osobám zasílány nedovolené zásilky, pokud tyto mechanismy neumožňují příslušným orgánům číst obsah komunikace mezi dětmi a jejich obhájcem. Touto směrnicí nejsou dotčeny ani postupy stanovené ve vnitrostátních právních předpisech, podle nichž lze zamítnout předávání korespondence, pokud odesílatel nesouhlasí s tím, aby korespondence byla nejprve předložena příslušnému soudu.

(34)

Touto směrnicí není dotčeno zasahování do důvěrnosti, které souvisí s prováděním zákonného dohledu ze strany příslušných orgánů. Touto směrnicí není dotčena ani činnost, například vnitrostátních zpravodajských služeb, prováděná pro zajištění národní bezpečnosti podle čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) nebo činnost, která spadá do oblasti působnosti článku 72 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), podle něhož se hlava V části III Smlouvy o fungování EU týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva nedotýká výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.

(35)

Děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, by měly mít právo na individuální posouzení, jehož cílem je identifikovat jejich zvláštní potřeby, pokud jde o ochranu, vzdělávání, odbornou přípravu a sociální integraci, a stanovit, zda a do jaké míry mohou být v průběhu trestního řízení nutná zvláštní opatření, a stanovit míru jejich trestní odpovědnosti a přiměřenost konkrétního trestu nebo výchovného opatření.

(36)

Toto individuální posouzení by mělo zohlednit zejména osobnost a zralost dítěte, jeho materiální, sociální a rodinné zázemí, včetně prostředí, v němž žije, ale i zvláštní zranitelnost dítěte, jako jsou poruchy učení a komunikační problémy.

(37)

Mělo by být možné přizpůsobit rozsah a míru podrobnosti individuálního posouzení okolnostem případu, přičemž se zohlední závažnost údajného trestného činu a opatření, která by bylo možné přijmout v případě, že dítě bude v souvislosti s tímto trestným činem shledáno vinným. Individuální posouzení, které bylo u téhož dítěte provedeno v nedávné minulosti, by mělo být možné použít, bylo-li aktualizováno.

(38)

Příslušné orgány by měly zohlednit informace vyplývající z individuálního posouzení při rozhodování o tom, zda je třeba přijmout zvláštní opatření týkající se dítěte, jako je poskytnutí praktické pomoci, a při posuzování vhodnosti a účinnosti jakýchkoli preventivních opatření přijímaných ve vztahu k dítěti, jako jsou rozhodnutí o zajišťovací vazbě nebo alternativních opatřeních, přičemž by měly při rozhodování či přijímání určitého postupu v rámci trestního řízení, včetně ukládání trestu, zohlednit rovněž individuální vlastnosti a zázemí dítěte. Skutečnost, že individuální posouzení ještě není k dispozici, by příslušným orgánům neměla bránit v přijímání těchto opatření nebo rozhodnutí, pokud jsou splněny podmínky stanovené v této směrnici, včetně provedení individuálního posouzení v co nejranějším vhodném stadiu řízení. Mělo by být možné přehodnotit vhodnost a účinnost opatření či rozhodnutí, která byla přijata před individuálním posouzením, po zpřístupnění individuálního posouzení.

(39)

Individuální posouzení by mělo být provedeno v co nejranějším vhodném stadiu řízení a v přiměřené lhůtě, aby informace vyplývající z individuálního posouzení mohl zohlednit státní zástupce, soudce či jiný příslušný orgán ještě před podáním obžaloby pro účely trestního řízení. Mělo by však být možné podat obžalobu i v případě, že individuální posouzení není k dispozici, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte. K tomu může dojít například tehdy, je-li dítě ve vyšetřovací vazbě a čekání na provedení individuálního posouzení by zbytečně jeho pobyt ve vazbě prodloužilo.

(40)

Členské státy by měly mít možnost odchýlit se z povinnosti provádět individuální posouzení, vyžadují-li si to okolnosti případu, přičemž se bere v potaz mimo jiné závažnost údajného trestného činu a opatření, která by bylo možné přijmout, jestliže by dítě bylo v souvislosti s tímto údajným trestným činem shledáno vinným, a za předpokladu, že je tato odchylka slučitelná s nejlepším zájmem dítěte. Proto by měly být zohledněny veškeré relevantní skutečnosti, včetně toho, zda dítě již bylo v nedávné minulosti individuálnímu posouzení v rámci trestního řízení podrobeno nebo zda se jedná o případ, který lze projednávat bez podání obžaloby.

(41)

Povinnost zajistit péči dětem, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami, přispívá k nestrannému výkonu spravedlnosti, zejména tehdy, jsou-li děti zbaveny osobní svobody, a nacházejí se tak ve zvláštním oslabeném postavení. Aby byla zajištěna osobní nedotknutelnost dítěte zbaveného osobní svobody, mělo by mít dítě právo na lékařské vyšetření. Toto lékařské vyšetření by měl provádět lékař nebo jiný kvalifikovaný odborník, a to buď na podnět příslušných orgánů, zejména odůvodňují-li takové vyšetření konkrétní zdravotní indikace, nebo na žádost dítěte, osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo obhájce dítěte. Členské státy by měly stanovit praktická opatření týkající se lékařských vyšetření, která mají být prováděna podle této směrnice, a přístupu dětí k těmto vyšetřením. Tato opatření se mohou týkat mj. situací, kdy jsou pro totéž dítě vystaveny v krátké lhůtě dvě nebo více žádostí o lékařské vyšetření.

(42)

Děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, nejsou vždy schopny chápat obsah výslechů s nimi vedenými. Aby byla zajištěna jejich dostatečná ochrana, měly by být výslechy těchto dětí prováděné policií nebo jiným orgánem činným v trestním řízení audiovizuálně zaznamenávány, pokud je přiměřené tak činit při zohlednění různých skutečností, například je-li přítomen obhájce, či nikoli, a je-li dítě zbaveno osobní svobody, či nikoli, přičemž prvořadý ohled je vždy nutno brát na nejlepší zájmy dítěte. Tato směrnice nepožaduje, aby členské státy pořizovaly audiovizuální záznamy výslechů dětí prováděných soudcem nebo soudem.

(43)

Pokud je na základě této směrnice nutno provést audiovizuální záznam, avšak brání tomu nepřekonatelný technický problém, policie nebo jiný orgán činný v trestním řízení by měl mít možnost s dítětem vést výslech i bez pořizování audiovizuálního záznamu, bylo-li vynaloženo přiměřené úsilí na odstranění technického problému a není-li vhodné výslech odložit a je-li to slučitelné s nejlepšími zájmy dítěte.

(44)

Ať již je výslech dítěte audiovizuálně zaznamenán, či nikoli, měl by být vždy prováděn způsobem, který bere zřetel na věk a úroveň vyspělosti dotčeného dítěte.

(45)

Děti jsou obzvláště zranitelnou skupinou, jsou-li zbaveny osobní svobody. Vzhledem k možným rizikům pro jejich tělesný, duševní a sociální vývoj a vzhledem k tomu, že by zbavení osobní svobody mohlo způsobit problémy při jejich opětovném začlenění do společnosti, je třeba věnovat zvláštní úsilí tomu, aby se zamezilo zbavování osobní svobody, a zejména zadržování dětí v jakémkoli stadiu řízení před tím, než soud pravomocně rozhodne o tom, zda dotyčné dítě uvedený trestný čin spáchalo. Členské státy by mohly přijmout praktická opatření, například vydání příruček nebo pokynů pro policisty týkající se uplatňování tohoto požadavku v případě policejní vazby. Tímto není v žádném případě dotčena možnost policie či jiných orgánů činných v trestním řízení zadržet dítě v situaci, kdy je naprosto zřejmé, že je nezbytné tak učinit, například při přistižení při činu nebo bezprostředně poté, co byl trestný čin spáchán.

(46)

Příslušné orgány by měly vždy zvážit přijetí opatření, která jsou alternativou zadržení (dále jen „alternativní opatření“), a ukládat tato opatření, kdykoli je to možné. Tato alternativní opatření by měla zahrnovat zákaz výskytu dítěte na určitých místech, povinnost dítěte pobývat na konkrétním místě, omezení styku s konkrétními osobami, povinnost hlásit se u příslušných orgánů, účast na výchovných programech, nebo podstoupení terapeutických programů nebo léčby závislosti na návykových látkách se souhlasem dítěte.

(47)

Vazba dítěte by měla být podrobena pravidelnému přezkumu soudu, případně i samosoudce. Mělo by být možné provádět pravidelný přezkum soudem buď z moci úřední, nebo na žádost dítěte nebo jeho obhájce či jiného justičního orgánu než soudu, zejména státního zástupce. Za tímto účelem by členské státy měly stanovit praktická opatření, a to i pokud jde o situaci, kdy pravidelný přezkum soud již vykonal z moci úřední a dítě nebo jeho obhájce žádá, aby byl učiněn další přezkum.

(48)

Jsou-li děti zadrženy, měla by pro ně platit zvláštní ochranná opatření. Zejména by měly být drženy odděleně od dospělých osob, ledaže se má za to, že odloučení není v nejlepším zájmu dítěte, v souladu s čl. 37 písm. c) Úmluvy OSN o právech dítěte. Pokud zadržené dítě dosáhne věku 18 let, měla by u něj existovat možnost pokračovat v odděleném uvěznění, je-li to důvodné s ohledem na osobní situaci dotčené osoby. Zvláštní pozornost by měla být věnována způsobu výkonu zbavení osobní svobody u dětí vzhledem k jejich přirozené zranitelnosti. Děti by měly mít přístup ke vzdělávacímu zařízení v souladu s jejich potřebami.

(49)

Členské státy by měly rovněž zajistit, aby děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami a které jsou umístěny v policejní vazbě, byly drženy odděleně od dospělých osob, ledaže se má za to, že odloučení není v nejlepším zájmu dítěte, nebo pokud ve výjimečných případech není v praxi možné takto učinit, přičemž však je nutno postupovat v souladu s nejlepšími zájmy dítěte. Například v řídce osídlených oblastech by mělo být ve výjimečných případech možné, aby byly děti drženy v policejní vazbě společně s dospělými, pokud to není v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte. V takovýchto případech je nezbytné, aby příslušné orgány věnovaly zvýšenou pozornost zajištění ochrany tělesné nedotknutelnosti a duševní pohody dítěte.

(50)

Mělo by být možné, aby mohly být děti drženy společně s mladými dospělými, pokud to není v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte. Členské státy by měly samy stanovit, které osoby jsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů a postupů považovány za mladé dospělé osoby. Členské státy se vyzývají, aby stanovily, že za mladé dospělé osoby nelze považovat osoby starší 24 let.

(51)

Jsou-li děti ve vazbě, měly by členské státy přijmout vhodná opatření stanovená v této směrnici. Tato opatření by měla mimo jiné zajistit účinný a pravidelný výkon práva na rodinný život. Děti by zejména měly mít právo na udržování pravidelných vazeb s rodiči, rodinnými příslušníky a přáteli prostřednictvím návštěv a písemného styku, není-li zapotřebí výjimečných omezení z důvodu nejlepších zájmů dítěte či v zájmu spravedlnosti.

(52)

Členské státy by měly rovněž přijmout vhodná opatření k zajištění dodržování svobody náboženského vyznání či přesvědčení dítěte. V tomto ohledu by členské státy neměly zejména narušovat činnost spojenou s náboženským vyznáním či přesvědčením. To však neznamená, že členské státy musí aktivně přijímat kroky, kterými pomohou dětem konat pobožnosti.

(53)

Členské státy by případně měly přijmout vhodná opatření také v dalších případech zbavení osobní svobody. Přijatá opatření by měla být přiměřená povaze zbavení osobní svobody, jako je policejní vazba nebo zadržení, a jeho délce.

(54)

Odborníci, kteří jsou v přímém kontaktu s dětmi, by měli zohledňovat zvláštní potřeby dětí různých věkových skupin a měli by zajistit, aby řízení byla těmto potřebám přizpůsobena. K tomuto účelu by měli být tito odborníci speciálně vyškoleni pro zacházení s dětmi.

(55)

S dětmi by se mělo zacházet způsobem, který je přiměřený jejich věku, jejich vyspělosti a úrovni chápání, přičemž je třeba vzít ohled na jejich zvláštní potřeby, včetně jejich případných obtíží s komunikací.

(56)

S ohledem na rozdíly mezi právními systémy a tradicemi členských států by ochrana soukromí dětí v průběhu trestního řízení měla být zajištěna co nejlépe, s cílem mimo jiné usnadnit opětovné začlenění dětí do společnosti. Členské státy by měly zajistit, aby se soudní jednání zahrnující děti konala zpravidla s vyloučením veřejnosti, nebo by měly umožnit, aby rozhodnutí o konání soudních jednání s vyloučením veřejnosti přijímali soudy či soudci. Tímto není dotčeno veřejné vyhlašování rozsudku podle článku 6 EÚLP.

(57)

Děti by měly mít v průběhu soudního jednání, které se jich týká, právo na doprovod osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost. Pokud se jedná u jednoho dítěte o více než jednu osobu, mělo by mít dítě právo na doprovod všech těchto osob, ledaže to i přes přiměřené úsilí vynaložené ze strany příslušných orgánů není v praxi možné. Členské státy by měly stanovit praktická opatření pro výkon práva dětí na doprovod osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost v průběhu soudního jednání, které se jich týká, a opatření ohledně podmínek, za kterých může být doprovázející osoba dočasně ze soudního jednání vyloučena. Tato opatření by se mohla týkat mimo jiné situace, kdy osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost nemůže dočasně dítě doprovodit nebo kdy nechce využít možnosti dítě doprovázet za podmínky, že jsou zohledněny nejlepší zájmy dítěte.

(58)

V určitých situacích, které se mohou rovněž týkat pouze jedné z osob vykonávajících rodičovskou odpovědnost, by dítě mělo mít právo na to, aby je v průběhu soudního jednání doprovázela jiná vhodná dospělá osoba než osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost. Jednou z těchto okolností je situace, kdy by doprovod dítěte osobou vykonávající rodičovskou odpovědnost mohl podstatně ohrozit průběh trestního řízení, a to zejména v případě, kdy existují objektivní a skutkové okolnosti, na jejichž základě existuje podezření, že by mohlo dojít ke zničení či pozměnění důkazů, ovlivnění svědků, nebo podezření, že osoba vykonávající rodičovskou odpovědnost mohla být zapojena do údajné trestné činnosti společně s dítětem.

(59)

V souladu s touto směrnicí by děti měly mít právo na doprovod osoby vykonávající rodičovskou odpovědnosti během dalších stadií řízení, jichž se dítě účastní, například během policejního výslechu.

(60)

Právo obviněné osoby být osobně přítomna při řízení před soudem je založeno na právu na spravedlivý proces stanoveném v článku 47 Listiny a v článku 6 EÚLP, jak je vykládá Soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření na podporu přítomnosti dětí během soudního řízení týkajícího se jejich věci, a to i osobním předvoláním a zasláním kopie předvolání osobě vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo, pokud by to bylo v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte, jiné vhodné dospělé osobě. Členské státy by měly stanovit praktická opatření, pokud jde o přítomnost dítěte během soudního řízení týkajícího se jeho věci. Tato opatření by měla zahrnovat ustanovení ohledně podmínek pro dočasné vyloučení dítěte ze soudního řízení.

(61)

Určitá práva stanovená v této směrnici by se měla vztahovat na děti, které jsou vyžádanými osobami od okamžiku jejich zatčení ve vykonávajícím členském státě.

(62)

Řízení podle evropského zatýkacího rozkazu má zásadní význam pro spolupráci mezi členskými státy v trestních věcech. Dodržování lhůt stanovených v rámcovém rozhodnutí 2002/584/SVV má pro tuto spolupráci zvláštní význam. Proto platí, že ač by děti, které jsou vyžádanými osobami, měly během řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu mít možnost vykonávat v plném rozsahu svá práva podle této směrnice, je třeba uvedené lhůty dodržovat.

(63)

Členské státy by měly přijmout vhodná opatření, kterými zajistí, aby soudci a státní zástupci zabývající se trestními řízeními, která se týkají dětí, měli zvláštní znalosti v této oblasti nebo účinný přístup ke zvláštnímu odbornému vzdělávání zaměřenému na práva dětí, vhodné techniky výslechu, dětskou psychologii a komunikaci v jazyce přizpůsobeném dětem. Členské státy by měly přijmout vhodná opatření na podporu poskytování tohoto zvláštního odborného vzdělávání také v případě obhájců, kteří se zabývají trestními řízeními týkajícími se dětí.

(64)

Pro účely monitorování a vyhodnocování účinnosti této směrnice je třeba, aby na základě dostupných údajů byly shromažďovány relevantní údaje o uplatňování práv uvedených v této směrnici. Tyto údaje by měly zahrnovat údaje zaznamenané orgány činnými v trestním řízení a nakolik je to jen možné i administrativní údaje, které shromáždili poskytovatelé zdravotních a sociálních služeb v souvislosti s právy stanovenými v této směrnici, a to zejména počet dětí, kterým byl poskytnut přístup k obhájci, počet provedených individuálních posouzení, počet audiovizuálně zaznamenaných výslechů a počet dětí zbavených osobní svobody.

(65)

Členské státy by měly dodržovat a zajišťovat práva stanovená v této směrnici v souladu se zásadou zákazu diskriminace založené na rase, barvě pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyku, náboženském vyznání, politických či jiných názorech, státní příslušnosti, etnickém nebo sociálním původu, majetku, zdravotním postižení či původu.

(66)

Tato směrnice respektuje základní práva a zásady uznané v Listině a EÚLP, včetně zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení, práva na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, práva na nedotknutelnost lidské osobnosti, práv dítěte, začlenění osob se zdravotním postižením, práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu. Tato směrnice by měla být provedena v souladu s těmito právy a zásadami.

(67)

Tato směrnice stanoví minimální pravidla. Členské státy by měly mít možnost rozšířit práva stanovená v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany. Tato vyšší úroveň ochrany by neměla být překážkou vzájemnému uznávání soudních rozhodnutí, k jehož usnadnění jsou tato minimální pravidla určena. Úroveň ochrany prováděná členskými státy by nikdy neměla být nižší než normy stanovené Listinou nebo EÚLP, jak jsou vykládány Soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva.

(68)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení společných minimálních norem pro procesní záruky pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lze lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(69)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska, pokud jde o prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není tato směrnice závazná ani použitelná.

(70)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není tato směrnice závazná ani použitelná.

(71)

V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise k informativním dokumentům ze dne 28. září 2011 (10) se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení takových dokumentů za odůvodněné,

a)

které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení nebo

b)

na které se vztahuje řízení týkající se evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV (dále jen „vyžádané osoby“).

a)

u nichž právní předpisy členského státu stanoví uložení sankce jiným orgánem než soudem s příslušností v trestních věcech, přičemž uložení této sankce lze u takového soudu napadnout nebo mu ji předložit k posouzení, nebo

b)

za něž nelze jako sankci uložit odnětí svobody;

1)

„dítětem“ osoba mladší 18 let;

2)

„osobou vykonávající rodičovskou odpovědnost“ kterákoli osoba, která vykonává rodičovskou odpovědnost za dítě;

3)

„rodičovskou odpovědností“ veškerá práva a povinnosti fyzické nebo právnické osoby týkající se dítěte nebo jmění dítěte, která jsou jí svěřena rozhodnutím, právními předpisy nebo právně závaznou dohodou, včetně práv týkajících se péče o dítě a styku s dítětem.

a)

neprodleně poté, co je dětem sděleno, že jsou podezřelými nebo obviněnými osobami, přičemž tyto informace se týkají:

b)

v co nejranějším vhodném stadiu řízení, přičemž tyto informace se týkají:

c)

po zbavení osobní svobody, přičemž tyto informace se týkají práva na zvláštní zacházení během zbavení osobní svobody, stanoveného v článku 12.

a)

bylo v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte;

b)

nebylo možné, jelikož ani poté, co v této věci bylo vyvinuto přiměřené úsilí, nelze žádnou osobu vykonávající rodičovskou odpovědnost nalézt nebo není známa její totožnost;

c)

mohlo na základě objektivních a skutkových okolností významným způsobem ohrozit trestní řízení.

a)

před výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení nebo soudního orgánu;

b)

při provádění vyšetřovacího či jiného úkonu za účelem shromáždění důkazních prostředků podle odst. 4 písm. c) ze strany vyšetřovacího či jiného příslušného orgánu;

c)

bez zbytečného prodlení po zbavení osobní svobody;

d)

pokud byly předvolány k soudu příslušnému v trestních věcech, v přiměřené lhůtě před tím, než se k tomuto soudu dostaví.

a)

členské státy zajistí, aby děti měly právo scházet se v soukromí a komunikovat s obhájcem, který je zastupuje, a to i před výslechem ze strany policejního nebo jiného orgánu činného v trestním řízení nebo soudního orgánu;

b)

členské státy zajistí, aby byl obhájce dětem nápomocen při výslechu a aby se obhájce mohl výslechu fakticky účastnit. Tato účast musí být provedena v souladu s postupy podle vnitrostátního práva, pokud tyto postupy nenarušují účinný výkon nebo samotnou podstatu dotčeného práva. Účastní-li se obhájce výslechu, je skutečnost, že k této účasti došlo, zaznamenána na základě postupu pro pořizování záznamů v souladu s vnitrostátním právem;

c)

členské státy zajistí, aby byl obhájce dětem nápomocen minimálně během následujících vyšetřovacích úkonů nebo úkonů prováděných za účelem shromáždění důkazních prostředků, jsou-li tyto úkony stanoveny vnitrostátním právem a je-li účast podezřelé či obviněné osoby požadována či povolena při příslušných úkonech:

a)

když jsou předvedeny před příslušný soud nebo příslušného soudce, aby bylo rozhodnuto o jejich vazbě v jakémkoli stadiu řízení v rámci působnosti této směrnice, a

b)

během vazby.

a)

pokud existuje naléhavá potřeba zamezit závažným nepříznivým důsledkům pro život, svobodu nebo tělesnou nedotknutelnost určité osoby;

b)

pokud vyšetřovací orgány musí nezbytně přijmout okamžité opatření umožňující zabránit závažnému ohrožení trestního řízení v souvislosti se závažným trestným činem.

a)

rozhodování o tom, zda je třeba přijmout jakékoli zvláštní opatření ve prospěch dítěte;

b)

posuzování vhodnosti a účinnosti jakýchkoli preventivních opatření přijímaných ve vztahu k dítěti;

c)

rozhodování či přijímání určitého postupu v rámci trestního řízení, včetně ukládání trestu.

a)

dítěte;

b)

osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo jiné vhodné dospělé osoby podle článků 5 a 15;

c)

obhájce dítěte.

a)

případů, kdy se má za to, že odloučení není v nejlepším zájmu dítěte, nebo

b)

pokud ve výjimečných případech není v praxi možné, aby děti umístěné v policejní vazbě byly drženy odděleně od dospělých osob, přičemž je však nutno se řídit nejlepšími zájmy dítěte.

a)

zajistily a pečovaly o jejich zdravotní stav a jejich fyzický a duševní vývoj;

b)

zajistily jejich právo na vzdělávání a odbornou přípravu, a to i jedná-li se o děti s tělesným či smyslovým postižením či s poruchami učení;

c)

zajistily účinný a pravidelný výkon jejich práva na rodinný život;

d)

zajistily přístup k programům, které podpoří jejich rozvoj a jejich opětovné začlenění do společnosti, a

e)

zajistily dodržování svobody náboženského vyznání.

a)

byla v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte;

b)

nebyla možná, jelikož ani poté, co v této věci bylo vyvinuto přiměřené úsilí, nelze nalézt žádnou osobu vykonávající rodičovskou odpovědnost nebo není známa její totožnost, nebo

c)

mohla na základě objektivních a skutkových okolností významným způsobem ohrozit trestní řízení.

a)

je v nejlepším zájmu dítěte, aby bylo touto osobou doprovázeno, a

b)

přítomnost této osoby nenaruší trestní řízení.

21.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/21

(1)

Ve směrnicích Rady 2004/114/ES (4) a 2005/71/ES (5) je zapotřebí provést řadu změn. V zájmu přehlednosti by uvedené směrnice měly být přepracovány.

(2)

Tato směrnice by měla reagovat na nutnost, na kterou bylo poukázáno ve zprávách o provádění směrnic 2004/114/ES a 2005/71/ES, napravit zjištěné nedostatky, zajistit větší transparentnost a právní jistotu a poskytnout konzistentní právní rámec pro různé kategorie státních příslušníků třetích zemí přicházející do Unie. Tato směrnice by tedy měla zjednodušit stávající ustanovení týkající se těchto kategorií a začlenit je do jediného nástroje. Přes rozdíly mezi kategoriemi, na které se tato směrnice vztahuje, sdílejí tyto kategorie i řadu společných charakteristik, což umožňuje stanovit pro ně podmínky v jediném právním rámci na úrovni Unie.

(3)

Tato směrnice by měla přispět ke splnění jednoho z cílů Stockholmského programu, jímž je sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí. Přistěhovalectví ze zemí mimo Unii je jedním ze zdrojů vysoce kvalifikovaných osob, přičemž vzrůstá poptávka zejména po studentech a výzkumných pracovnících. Ti hrají významnou úlohu při utváření klíčového aktiva Unie, lidského kapitálu, a v rámci zajišťování inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, a přispívají tudíž k dosažení cílů strategie Evropa 2020.

(4)

Ve zprávách o provádění směrnic 2004/114/ES a 2005/71/ES bylo poukázáno na určité nedostatky týkající se především podmínek pro přijetí, práv, procesních záruk, přístupu studentů na trh práce během jejich studia a ustanovení o mobilitě v rámci Unie. Bylo rovněž konstatováno, že jsou zapotřebí konkrétní zlepšení týkající se fakultativních kategorií státních příslušníků třetích zemí. Následné širší konzultace rovněž poukázaly na potřebu poskytnout lepší možnosti pro hledání zaměstnání výzkumným pracovníkům a studentům a lepší ochranu au-pair, na které se směrnice 2004/114/ES a 2005/71/ES nevztahují.

(5)

Za účelem postupného vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva stanoví Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) opatření, která mají být přijata v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany práv státních příslušníků třetích zemí.

(6)

Tato směrnice by rovněž měla podpořit mezilidské kontakty a mobilitu jakožto důležité prvky vnější politiky Unie, a to zejména vůči zemím evropské politiky sousedství nebo strategickým partnerům Unie. Měla by více přispět ke globálnímu přístupu k migraci a mobilitě a souvisejícím partnerstvím v oblasti mobility, která poskytují konkrétní rámec pro dialog a spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi, mimo jiné pokud jde o usnadnění a organizaci legální migrace.

(7)

Migrace pro účely stanovené v této směrnici by měla podporovat vznik a získávání nových znalostí a dovedností. Představuje způsob vzájemného obohacení pro dotčené migrující osoby, jejich zemi původu a dotčený členský stát a zároveň prohlubuje kulturní vazby a obohacuje kulturní rozmanitost.

(8)

Tato směrnice by měla pomoci Unii prosadit se jako atraktivní oblast pro výzkum a inovace a zlepšit své postavení v rámci globální soutěže o talenty, a zajistit tak zvýšení celkové konkurenceschopnosti a míry růstu Unie a vytvářet pracovní místa, která se ve větší míře podílí na růstu HDP. Otevření Unie státním příslušníkům třetích zemí, kteří mohou být přijati, aby pracovali v oblasti výzkumu, je rovněž součástí stěžejní iniciativy Unie inovací. Vytvoření otevřeného trhu práce pro výzkumné pracovníky Unie a pro výzkumné pracovníky ze třetích zemí bylo rovněž určeno jako klíčový cíl Evropského výzkumného prostoru, který je jednotným prostorem, v němž je zajištěn volný pohyb výzkumných pracovníků, vědeckých znalostí a technologií.

(9)

Přijímání státních příslušníků třetích zemí, kteří žádají o pobyt za účelem provádění výzkumné činnosti, je vhodné usnadnit tím, že postup jejich přijímání bude nezávislý na jejich právním vztahu s hostitelskou výzkumnou organizací, a tím, že kromě povolení pro účely pobytu již nebude vyžadováno pracovní povolení. Tento postup by měl být založen na spolupráci mezi výzkumnými organizacemi a imigračními orgány v členských státech. S cílem usnadnit a urychlit vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí, kteří žádají o pobyt za účelem provádění výzkumné činnosti, na území Unie, aniž by byly dotčeny pravomoci členských států, pokud jde o přistěhovaleckou politiku, by měla být výzkumným organizacím v procesu přijímání přisouzena klíčová úloha. Výzkumným organizacím, které by členské státy měly mít možnost předem schválit, by mělo být umožněno podepsat se státním příslušníkem třetí země buď dohodu o hostování, nebo smlouvu pro účely provádění výzkumné činnosti. Jsou-li podmínky vstupu a pobytu splněny, měly by členské státy vydat povolení na základě dohody o hostování nebo smlouvy.

(10)

Jelikož úsilí nezbytné k dosažení cíle investovat 3 % HDP do výzkumu se ve značné míře dotýká soukromého sektoru, mělo by se ve vhodných případech podporovat, aby v soukromém sektoru bylo v nadcházejících letech přijímáno více výzkumných pracovníků.

(11)

Ke zvýšení přitažlivosti Unie pro státní příslušníky třetích zemí, kteří chtějí provádět výzkumnou činnost v Unii, by mělo být i jejich rodinným příslušníkům, jak jsou vymezeni ve směrnici Rady 2003/86/ES (6), povoleno doprovázet je a využívat ustanovení o mobilitě v rámci Unie. Tito rodinní příslušníci by měli mít rovněž přístup na trh práce v prvním členském státě a v případě dlouhodobé mobility i v druhých členských státech, s výjimkou mimořádných okolností, jako je zvlášť vysoká míra nezaměstnanosti, kdy by členské státy měly mít možnost provést test, jenž by prokázal, že dané pracovní místo nelze po dobu nejvýše dvanácti měsíců obsadit místní pracovní silou. S výjimkou odchylek stanovených touto směrnicí by se měla použít všechna ustanovení směrnice 2003/86/ES, včetně důvodů pro zamítnutí, odnětí nebo neprodloužení. Povolení k pobytu by tedy mohlo být rodinným příslušníkům odňato nebo by mohlo být odmítnuto jeho prodloužení, pokud skončí platnost povolení výzkumného pracovníka, kterého doprovázejí, a tito rodinní příslušníci nepožívají žádného samostatného práva pobytu.

(12)

Členské státy by měly být vybízeny, aby ve vhodných případech a pro účely této směrnice přistupovaly k doktorandům jako k výzkumným pracovníkům.

(13)

Provádění této směrnice by nemělo být podnětem k „odlivu mozků“ z transformujících se nebo rozvojových zemí. Ve spolupráci se zeměmi původu by měla být přijata opatření pro usnadnění zpětného začlenění výzkumných pracovníků v jejich zemích původu s cílem vytvořit komplexní migrační politiku.

(14)

V zájmu podpory celé Evropy jako význačného světového centra pro studium a stáže by se měly zlepšit a zjednodušit podmínky vstupu a pobytu pro ty, kteří by rádi za tímto účelem přišli do Unie. To je v souladu s cíli plánu modernizace evropských systémů vysokoškolského vzdělávání, zejména v kontextu internacionalizace evropského vysokoškolského vzdělávání. Sbližování příslušných vnitrostátních právních předpisů jednotlivých členských států je součástí tohoto úsilí. V tomto kontextu a v souladu se závěry Rady o modernizaci vysokoškolského vzdělávání (7) zahrnuje pojem „vysokoškolské vzdělávání“ veškeré instituce terciárního vzdělávání, mezi něž mohou patřit mimo jiné univerzity, univerzity aplikovaných věd, technologické instituty, „grandes écoles“, obchodní školy, technické školy, vysoké školy technického zaměření, vysoké školy neuniverzitního typu, odborné školy, polytechniky či akademie.

(15)

Rozšiřování a prohlubování boloňského procesu, který byl zahájen společnou deklarací evropských ministrů školství přijatou dne 19. června 1999 v Boloni, vede k srovnatelnějším, kompatibilnějším a soudržnějším systémům vysokoškolského vzdělávání zúčastněných zemí, ale nejen jich. Je tomu tak proto, že členské státy podporují mobilitu studentů a vysokoškolské instituce ji zahrnuly do svých osnov. Je třeba, aby se tato skutečnost odrazila i ve zdokonalených ustanoveních o mobilitě studentů v rámci Unie. Zvýšení přitažlivosti a konkurenceschopnosti evropského vysokoškolského vzdělávání je jedním z cílů Boloňské deklarace. Boloňský proces vedl ke zřízení Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání. Díky jeho třístupňové struktuře s přehlednými programy a tituly, jakož i díky zavedenému rámci kvalifikací, je pro státní příslušníky třetích zemí studium v Evropě atraktivnější.

(16)

Délku a jiné podmínky přípravných kurzů pro studenty, na které se vztahuje tato směrnice, by měly stanovit členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy.

(17)

Dokladem o přijetí státního příslušníka třetí země ke studiu na vysokoškolské instituci může být mimo jiné dopis nebo potvrzení o zápisu.

(18)

Státní příslušníci třetích zemí, kteří žádají o přijetí jako stážisté, by měli předložit doklad prokazující, že dokončili vysokoškolské studium v období dvou let před podáním přihlášky nebo že studují ve třetí zemi v programu zakončeném vysokoškolským titulem. Měli by rovněž předložit dohodu o stáži obsahující popis programu stáže, jejího vzdělávacího cíle nebo učebních složek, jejího trvání a podmínek pro výkon dohledu nad stážisty, z níž vyplývá, že se s nimi bude skutečně zacházet jako se stážisty a že nebudou využiti jako běžní pracovníci. Kromě toho může být od hostitelského subjektu vyžadováno, aby doložil, že stáž nenahrazuje pracovní místo. Jsou-li již konkrétní podmínky týkající se stážistů stanoveny ve vnitrostátních právních předpisech, kolektivních smlouvách nebo postupech, měly by mít členské státy možnost vyžadovat, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří žádají o přijetí jako stážisté, tyto podmínky splňovali.

(19)

Na zaměstnané stážisty, kteří přicházejí pracovat do Unie z důvodu převedení v rámci společnosti, se tato směrnice nevztahuje, protože spadají do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU (8).

(20)

Tato směrnice by měla podporovat cíle Evropské dobrovolné služby, kterými jsou rozvíjení solidarity, vzájemného porozumění a tolerance mezi mladými lidmi a ve společnosti, v níž žijí, a zároveň přispění k posílení sociální soudržnosti a podporování aktivního občanství mladých lidí. Za účelem jednotného zajištění dostupnosti Evropské dobrovolné služby v celé Unii by měly členské státy uplatňovat ustanovení této směrnice na státní příslušníky třetích zemí, kteří podávají žádost o pobyt pro účely Evropské dobrovolné služby.

(21)

Členské státy by měly mít možnost uplatňovat ustanovení této směrnice na žáky, na dobrovolníky, kteří nevykonávají svou činnost v rámci Evropské dobrovolné služby, a na au-pair, čímž se usnadní vstup a pobyt těchto osob a zajistí jejich práva.

(22)

Pokud se členské státy rozhodnou uplatňovat tuto směrnici na žáky, vyzývají se k zajištění toho, aby vnitrostátní postup pro přijímání učitelů, kteří výhradně doprovázejí žáky v rámci programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, odpovídal postupu týkajícímu se žáků podle této směrnice.

(23)

Činnost au-pair přispívá k podpoře mezilidských kontaktů, neboť státním příslušníkům třetích zemí umožňuje zlepšit si jazykové dovednosti a rozvíjet své znalosti a kulturní vazby ve vztahu k členským státům. Au-pair z řad státních příslušníků třetích zemí by však zároveň mohly být snadno zneužívány. Členské státy by měly mít možnost uplatňovat ustanovení této směrnice týkající se vstupu a pobytu au-pair, aby se zajistilo, že s nimi bude zacházeno spravedlivě a budou zohledňovány jejich specifické potřeby.

(24)

Pokud je státní příslušník třetí země schopen prokázat, že je po celé období svého pobytu v dotčeném členském státě příjemcem finančních prostředků na základě grantu, stipendia, platné pracovní smlouvy, závazné pracovní nabídky nebo finančního závazku ze strany organizace odpovědné za program výměnných pobytů žáků, subjektu přijímajícího stážisty, organizace odpovědné za program dobrovolnické služby, hostitelské rodiny nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair, měly by členské státy tyto prostředky zohlednit při posuzování toho, zda má dotčený státní příslušník dostatečné prostředky. Členské státy by měly mít možnost stanovit orientační referenční částku, kterou považují za „dostatečné prostředky“, jež by mohla být pro každou příslušnou kategorii státních příslušníků třetích zemí odlišná.

(25)

Členské státy se vyzývají, aby umožnily žadatelům předkládat dokumenty a informace v jednom z úředních jazyků Unie, který není úředním jazykem daného členského státu a který dotčený členský stát určí.

(26)

Členské státy by měly mít možnost stanovit schvalovací postup pro veřejné nebo soukromé výzkumné organizace, které si přejí přijímat jako hostitelské organizace státní příslušníky třetích zemí za účelem provádění výzkumných činností, nebo pro vysokoškolské instituce, které si přejí přijímat jako hostitelské instituce studenty, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí. Toto schvalování musí být v souladu s postupy stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí dotčených členských států. Podávání žádostí schváleným výzkumným organizacím nebo vysokoškolským institucím by mělo být usnadněno a mělo by urychlit vstup státních příslušníků třetích zemí přicházejících do Unie za účelem výzkumu nebo studia.

(27)

Členské státy by měly mít možnost stanovit schvalovací postup pro různé subjekty, které si přejí přijímat jakožto hostitelské subjekty žáky, stážisty nebo dobrovolníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí. Členské státy by měly mít možnost uplatnit takový postup na některé nebo všechny kategorie hostitelských subjektů. Toto schvalování musí být v souladu s postupy stanovenými vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí dotčených členských států. Podávání žádostí schváleným hostitelským subjektům by mělo urychlit vstup státních příslušníků třetích zemí přicházejících do Unie za účelem stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacích projektů.

(28)

Pokud členské státy stanoví schvalovací postupy pro hostitelské subjekty, měly by mít možnost rozhodnout, zda povolí přijímání pouze prostřednictvím schválených hostitelských subjektů, nebo zda budou uplatňovat schvalovací postup a zároveň umožní přijímání prostřednictvím neschválených hostitelských subjektů.

(29)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno právo členských států vydávat povolení za účelem studia, výzkumu či stáže, které nejsou touto směrnicí upraveny, státním příslušníkům třetích zemí, již nespadají do oblasti působnosti této směrnice.

(30)

Jsou-li splněny všechny obecné i zvláštní podmínky pro přijetí, měly by členské státy vydat povolení ve stanovených lhůtách. Jestliže členský stát vydává povolení k pobytu pouze na svém území a všechny podmínky této směrnice týkající se přijetí jsou splněny, měl by členský stát dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země udělit požadované vízum a zajistit, aby příslušné orgány účinně spolupracovaly za tímto účelem. Pokud daný členský stát víza nevydává, měl by dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země poskytnout rovnocenné povolení umožňující vstup.

(31)

V povolení by měly být uvedeny údaje o právním postavení dotyčného státního příslušníka třetí země. Členské státy by měly mít možnost uvádět další informace v tištěné formě nebo uchovávat takové informace v elektronické podobě, pokud z toho nebudou vyplývat dodatečné podmínky.

(32)

Specifická povaha pobytu u jednotlivých kategorií státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahuje tato směrnice, by se měla odrážet v různé době platnosti povolení vydaných podle této směrnice.

(33)

Členské státy by měly mít právo stanovit, že celková doba pobytu studentů nesmí překročit maximální délku studia stanovenou vnitrostátními právními předpisy. V tomto ohledu může maximální délka studia rovněž zahrnovat případné prodloužení studia za účelem opakování jednoho nebo více let studia, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu.

(34)

Členské státy by měly mít možnost účtovat žadatelům poplatky za vyřízení žádostí o povolení a za zaslání oznámení. Výše poplatků by neměla být nepřiměřená ani nadměrná, aby nepředstavovala překážku dosažení cílů této směrnice.

(35)

Práva udělená státním příslušníkům třetích zemí, kteří spadají do oblasti působnosti této směrnice, by neměla záviset na formě povolení, které každý členský stát vydává.

(36)

V řádně odůvodněných případech by mělo být možné přijetí podle této směrnice odmítnout. Zejména by mělo být možné odmítnout přijetí, pokud se členský stát na základě individuálního posouzení skutečností a při zohlednění zásady proporcionality domnívá, že dotčený státní příslušník třetí země představuje možné ohrožení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví.

(37)

Cílem této směrnice není regulovat přijímání a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání ani harmonizovat vnitrostátní právní předpisy nebo postupy týkající se právního postavení pracovníků. Je však možné, že v některých členských státech jsou určité kategorie státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahuje tato směrnice, považovány za osoby v pracovněprávním vztahu na základě vnitrostátních právních předpisů, kolektivních smluv nebo ustálené praxe. Pokud určitý členský stát považuje výzkumné pracovníky, dobrovolníky, stážisty nebo au-pair, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, za osoby v pracovněprávním vztahu, měl by být oprávněn stanovit objem vstupů na své území v příslušné kategorii či kategoriích v souladu s čl. 79 odst. 5 Smlouvy o fungování EU.

(38)

Pokud výzkumný pracovník, dobrovolník, stážista nebo au-pair, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, žádají o přijetí za účelem vstupu do pracovněprávního vztahu v členském státě, měl by mít daný členský stát možnost provést test, jenž by prokázal, že dané pracovní místo nelze obsadit místní pracovní silou.

(39)

Regulace objemu vstupů by se neměla použít na studenty, neboť studentům sice může být povoleno pracovat během studia za podmínek stanovených v této směrnici, avšak o přijetí na území členského státu usilují studenti za účelem řádného studia, které má být jejich hlavní činností a které může zahrnovat absolvování povinné stáže.

(40)

Pokud výzkumný pracovník, dobrovolník, stážista nebo au-pair, kteří již byli přijati na území určitého členského státu, požádají o prodloužení svých povolení za účelem vstupu do pracovněprávního vztahu nebo pokračování v pracovněprávním vztahu v dotčeném členském státě, s výjimkou výzkumného pracovníka, jehož pracovněprávní vztah pokračuje u téhož hostitelského subjektu, měl by mít daný členský stát možnost provést test, jenž by prokázal, že dané pracovní místo nelze obsadit místní pracovní silou.

(41)

V případě pochybností ohledně důvodů žádosti o přijetí by členské státy měly mít možnost provést příslušné kontroly nebo požadovat doložení některých skutečností, tak aby v jednotlivých případech mohly posoudit, jakému výzkumu, studiu, stáži, dobrovolnické službě, programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacímu projektu či činnosti au-pair se žadatel hodlá věnovat, a mohly bojovat proti zneužívání nebo nesprávnému využívání řízení, které stanoví tato směrnice.

(42)

Pokud jsou poskytnuté informace neúplné, členské státy by měly žadatele v přiměřené lhůtě informovat, jaké další informace jsou požadovány, a stanovit přiměřenou lhůtu pro jejich poskytnutí. Pokud tyto informace nejsou v této lhůtě poskytnuty, mělo by být možné žádost zamítnout.

(43)

Vnitrostátní orgány by měly žadatele informovat o rozhodnutí o žádosti. Měly by tak učinit písemně co nejdříve, avšak nejpozději ve lhůtě stanovené touto směrnicí.

(44)

Cílem této směrnice je usnadnit mobilitu výzkumných pracovníků a studentů v rámci Unie, mimo jiné snížením administrativní zátěže související s mobilitou v několika členských státech. Za tímto účelem tato směrnice stanoví zvláštní režim mobility v rámci Unie, na jehož základě je státní příslušník třetí země, který je držitelem povolení za účelem výzkumu nebo studia vydaného prvním členským státem, oprávněn vstupovat, pobývat nebo realizovat část svého výzkumu či studia na území jednoho nebo více druhých členských států v souladu s ustanoveními upravujícími mobilitu podle této směrnice.

(45)

S cílem umožnit výzkumným pracovníkům snadné přesuny z jedné výzkumné organizace do jiné za účelem výzkumu by jejich krátkodobá mobilita měla zahrnovat pobyty v druhých členských státech v délce až 180 dnů v kterémkoliv období 360 dnů na členský stát. Dlouhodobá mobilita výzkumných pracovníků by měla zahrnovat pobyty na území jednoho nebo více druhých členských států v délce nad 180 dnů na členský stát. Rodinní příslušníci výzkumných pracovníků by měli být oprávněni doprovázet výzkumného pracovníka během jeho přesunů. Postup, jímž se řídí mobilita těchto rodinných příslušníků, by měl odpovídat postupu, jímž se řídí mobilita výzkumného pracovníka, kterého doprovázejí.

(46)

V zájmu zajištění kontinuity studia studentů, na které se vztahuje program Unie nebo mnohostranný program nebo dohoda mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, by tato směrnice měla stanovit mobilitu na území jednoho nebo více druhých členských států v délce až 360 dnů na členský stát.

(47)

Pokud se výzkumný pracovník nebo student přesune do druhého členského státu na základě oznamovacího postupu a je zapotřebí doklad, který mu usnadní přístup ke službám a právům, měl by mít tento druhý členský stát možnost vydat výzkumnému pracovníkovi nebo studentovi doklad prokazující, že je oprávněn na území daného členského státu pobývat. Takový doklad by neměl představovat dodatečnou podmínku pro požívání práv podle této směrnice a měl by být pouze deklaratorní povahy.

(48)

Zvláštní režim mobility zavedený touto směrnicí by měl stanovit autonomní pravidla pro vstup a pobyt za účelem výzkumu a studia v jiných členských státech, než je stát, jenž vydal původní povolení; nadále by se však měla uplatňovat všechna ostatní pravidla pro přeshraniční pohyb osob stanovená v příslušných ustanoveních schengenského acquis.

(49)

Pokud povolení vydá členský stát, který neuplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, a výzkumný pracovník nebo jeho rodinní příslušníci nebo student prostřednictvím mobility v rámci Unie překročí vnější hranici ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 (9), měl by mít členský stát právo vyžadovat doložení toho, že se daný výzkumný pracovník nebo student přesouvá na jeho území za účelem výzkumu nebo studia nebo že se daní rodinní příslušníci na jeho území přesouvají s cílem doprovázet dotčeného výzkumného pracovníka v rámci mobility. Dále by v případě překročení vnější hranice ve smyslu nařízení (EU) 2016/399 měly členské státy, které schengenské acquis uplatňují v plném rozsahu, konzultovat Schengenský informační systém a odepřít vstup osobám, o nichž byl v tomto systému pořízen záznam pro účely odepření vstupu nebo pobytu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 (10), nebo vznést námitky proti mobilitě těchto osob.

(50)

Tato směrnice by měla umožnit druhým členským státům požádat, aby výzkumný pracovník nebo student, který se přesouvá na základě povolení vydaného prvním členským státem a nesplňuje nebo již nesplňuje podmínky pro mobilitu, opustil jejich území. Jestliže má výzkumný pracovník nebo student platné povolení vydané prvním členským státem, měl by mít druhý členský stát možnost požádat tohoto výzkumného pracovníka nebo studenta, aby se vrátil zpět do prvního členského státu, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (11). Umožnil-li druhý členský stát mobilitu na základě povolení vydaného prvním členským státem a toto povolení bylo odňato nebo během období mobility uplynula doba jeho platnosti, měl by mít druhý členský stát možnost rozhodnout o navrácení daného výzkumného pracovníka nebo studenta do třetí země v souladu se směrnicí 2008/115/ES, nebo by měl mít možnost bezodkladně požádat první členský stát, aby umožnil opětovný vstup výzkumného pracovníka nebo studenta na své území. V druhém z uvedených případů by první členský stát měl výzkumnému pracovníkovi nebo studentovi vydat doklad, který mu umožní opětovný vstup na jeho území.

(51)

Politika a pravidla Unie v oblasti přistěhovalectví na jedné straně a politiky a programy Unie podporující mobilitu výzkumných pracovníků a studentů na úrovni Unie na straně druhé by se měly vzájemně lépe doplňovat. Při určování doby platnosti povolení vydávaných výzkumným pracovníkům a studentům by členské státy měly vzít v úvahu plánovanou mobilitu do jiných členských států v souladu s ustanoveními v oblasti mobility. Výzkumní pracovníci a studenti, na které se vztahují programy Unie nebo mnohostranné programy zahrnující opatření v oblasti mobility nebo dohody mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, by měli mít právo obdržet povolení na dobu alespoň dvou let, pokud splňují příslušné podmínky pro přijetí pro dané období.

(52)

Studentům by měl být za podmínek stanovených v této směrnici poskytnut přístup na trh práce členského státu, v němž studují, aby mohli pokrýt část nákladů na studium a případně získat praktické zkušenosti. Za tímto účelem by jim mělo být umožněno odpracovat určitý minimální počet hodin vymezený v této směrnici. Zásada přístupu studentů na trh práce by měla být obecným pravidlem. Za výjimečných okolností by však členské státy měly mít možnost zohlednit situaci na svém vnitrostátním trhu práce.

(53)

Jako součást úsilí o zajištění kvalifikovaných pracovních sil do budoucna by studenti, kteří dokončí studium v Unii, měli mít možnost zůstat po dobu vymezenou v této směrnici na území dotčeného členského státu s cílem hledat pracovní příležitosti nebo zahájit podnikání. Tuto možnost by měli mít i výzkumní pracovníci po dokončení výzkumné činnosti vymezené v dohodě o hostování. Studenti a výzkumní pracovníci mohou být požádáni o doložení některých skutečností v souladu s požadavky v této směrnici, aby jim mohlo být vydáno příslušné povolení k pobytu. Jakmile jim členské státy povolení k pobytu vydají, přestanou být považováni za výzkumné pracovníky nebo studenty ve smyslu této směrnice. Členské státy by po uplynutí minimální doby stanovené v této směrnici měly mít možnost ověřit, zda mají výzkumní pracovníci nebo studenti reálnou šanci získat zaměstnání nebo zahájit podnikání. Touto možností nejsou dotčeny další oznamovací povinnosti stanovené ve vnitrostátních právních předpisech pro jiné účely. Povolení vydané za účelem hledání pracovních příležitostí či zahájení podnikání by nemělo znamenat automatické přiznání práva k přístupu na trh práce nebo na zahájení podnikání. Členské státy by si měly ponechat právo zohlednit situaci na svém trhu práce v případě, že státní příslušník třetí země, který obdržel povolení zůstat na území členského státu pro účely hledání zaměstnání nebo zahájení podnikání, žádá o udělení pracovního povolení za účelem obsazení pracovního místa.

(54)

Mělo by být zajištěno spravedlivé zacházení se státními příslušníky třetích zemí, na něž se vztahuje tato směrnice, v souladu s článkem 79 Smlouvy o fungování EU. Výzkumní pracovníci by měli mít právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky dotčeného členského státu, pokud jde o čl. 12 odst. 1 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU (12), s výhradou možnosti omezit rovné zacházení, kterou členský stát má v konkrétních případech stanovených v této směrnici. Směrnice 2011/98/EU by měla i nadále platit pro studenty, včetně omezení, která jsou v ní stanovena. Směrnice 2011/98/EU by měla platit pro stážisty, dobrovolníky a au-pair, pokud jsou v dotčeném členském státě považováni za osoby v pracovněprávním vztahu. Stážisté, dobrovolníci a au-pair, pokud nejsou v dotčeném členském státě považováni za osoby v pracovněprávním vztahu, jakož i žáci, by měli mít právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky dotčeného členského státu, pokud jde o minimální práva stanovená v této směrnici. To zahrnuje přístup ke zboží a službám, mezi něž nepatří granty či půjčky pro účely studia nebo stáže.

(55)

Rovné zacházení s výzkumnými pracovníky a studenty, jakož i se stážisty, dobrovolníky a au-pair, pokud jsou v dotčeném členském státě považováni za osoby v pracovněprávním vztahu, zahrnuje rovné zacházení v oblastech sociálního zabezpečení uvedených v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (13). Tato směrnice neharmonizuje právní předpisy členských států v oblasti sociálního zabezpečení. Omezuje se na uplatňování zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení na státní příslušníky třetích zemí, kteří spadají do její oblasti působnosti. Tato směrnice navíc nezakládá práva týkající se situací, které jsou mimo oblast působnosti práva Unie, například ve vztahu k rodinným příslušníkům pobývajícím ve třetí zemi. Tím by však nemělo být dotčeno právo případných pozůstalých, kteří od státních příslušníků třetích zemí spadajících do oblasti působnosti této směrnice odvozují své právo pobírat pozůstalostní důchody, v případě, že pobývají ve třetí zemi.

(56)

V mnoha členských státech je nárok na rodinné dávky podmíněn určitým vztahem k danému členskému státu, neboť dávky jsou určeny na podporu příznivého demografického vývoje s cílem zajistit v daném členském státě budoucí pracovní síly. Touto směrnicí by proto nemělo být dotčeno právo členského státu za určitých podmínek omezit rovné zacházení ve vztahu k rodinným dávkám v situaci, kdy výzkumný pracovník a doprovázející rodinní příslušníci pobývají v daném členském státě dočasně.

(57)

V případě mobility mezi členskými státy se uplatní nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 (14). Tato směrnice by neměla přiznávat více práv, než jsou ta, která jsou již stanovena ve stávajících právních předpisech Unie v oblasti sociálního zabezpečení státních příslušníků třetích zemí, v jejichž případě existují přeshraniční zájmy mezi členskými státy.

(58)

Tato směrnice by se měla použít, aniž jsou dotčena příznivější ustanovení obsažená v právu Unie a v příslušných mezinárodních nástrojích.

(59)

Pro vydávání povolení k pobytu podle této směrnice by měly příslušné orgány členských států používat jednotný vzor stanovený v nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 (15).

(60)

Každý členský stát by měl zajistit, aby byly zveřejňovány, zejména na internetu, odpovídající a pravidelně aktualizované informace týkající se hostitelských subjektů schválených pro účely této směrnice a podmínek a postupů pro přijímání státních příslušníků třetích zemí na území členských států pro účely této směrnice.

(61)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané Chartou základních práv Evropské unie v souladu s článkem 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).

(62)

Členské státy by měly provést ustanovení této směrnice bez diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

(63)

Členské státy se v souladu se Společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech (16) ze dne 28. září 2011 zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o prováděcích opatřeních o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(64)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže a Evropské dobrovolné služby jakožto mandatorních ustanovení a výměnných pobytů žáků, dobrovolnické služby jiné než Evropské dobrovolné služby nebo činnosti au-pair jakožto fakultativních ustanovení, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států a může jej být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo spíše na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(65)

V souladu s články 1 a 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království ani Irsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

(66)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.

(67)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují věcnou změnu v porovnání se směrnicemi 2004/114/ES a 2005/71/ES. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z uvedených směrnic.

(68)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnosti podle přílohy I části B,

a)

podmínky vstupu a pobytu na dobu delší než 90 dnů na území členských států a práva státních příslušníků třetích zemí a případně jejich rodinných příslušníků za účelem výzkumu, studia, stáže nebo dobrovolnické služby v Evropské dobrovolné službě, a pokud tak členské státy rozhodnou, programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacích projektů, dobrovolnické služby v jiném programu dobrovolnické služby, než je Evropská dobrovolná služba, nebo činnosti au-pair;

b)

podmínky vstupu a pobytu a práva výzkumných pracovníků a případně jejich rodinných příslušníků a studentů uvedených v písmeni a) na území jiného členského státu, než je stát, který jako první udělí dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země povolení podle této směrnice.

a)

kteří usilují o získání mezinárodní ochrany nebo požívají mezinárodní ochrany podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (17), nebo požívají dočasné ochrany podle směrnice Rady 2001/55/ES (18) v členském státě;

b)

jejichž vyhoštění je odloženo ze skutkových nebo právních důvodů;

c)

kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Evropské unie, kteří uplatnili své právo volného pohybu v rámci Unie;

d)

kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty členského státu v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES (19);

e)

kteří spolu se svými rodinnými příslušníky a bez ohledu na svou státní příslušnost požívají práv na volný pohyb rovnocenných s právy občanů Unie na základě dohod mezi Unií a jejími členskými státy a třetími zeměmi nebo mezi Unií a třetími zeměmi;

f)

kteří přicházejí do Unie jako zaměstnaní stážisté na základě převedení v rámci společnosti podle směrnice 2014/66/EU;

g)

kteří byli přijati jako vysoce kvalifikovaní pracovníci v souladu se směrnicí Rady 2009/50/ES (20).

1)

„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování EU;

2)

„výzkumným pracovníkem“ státní příslušník třetí země, který má doktorát nebo náležitou vysokoškolskou kvalifikaci umožňující tomuto státnímu příslušníkovi třetí země přístup k doktorským programům a který je vybrán výzkumnou organizací a přijat na území členského státu za účelem provádění výzkumné činnosti, pro niž se zpravidla vyžaduje tato kvalifikace;

3)

„studentem“ státní příslušník třetí země přijatý ke studiu na vysokoškolské instituci a přijatý na území členského státu, aby se věnoval jako své hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem, včetně diplomů, vysvědčení nebo doktorátů získaných na vysokoškolské instituci, což může zahrnovat přípravný kurz předcházející takovému vzdělávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy daného členského státu nebo povinnou stáž;

4)

„žákem“ státní příslušník třetí země přijatý na území členského státu za účelem účasti v uznaném celostátním či regionálním programu středoškolského vzdělávání odpovídajícím úrovni 2 nebo 3 Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání, a to v rámci programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu organizovaného vzdělávací institucí v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí daného členského státu;

5)

„stážistou“ státní příslušník třetí země, který je držitelem vysokoškolského titulu nebo studuje ve třetí zemi v programu zakončeném vysokoškolským titulem a byl přijat na území členského státu do programu stáže za účelem získání znalostí, praxe a zkušeností v profesním prostředí;

6)

„dobrovolníkem“ státní příslušník třetí země přijatý na území členského státu za účelem účasti na programu dobrovolnické služby;

7)

„programem dobrovolnické služby“ program praktických činností solidarity založený na programu, který je jako takový uznán dotčeným členským státem nebo Unií, a sledující cíle obecného zájmu pro neziskové účely, v jehož rámci je činnost vykonávána bez odměny, s výjimkou náhrad výdajů nebo kapesného;

8)

„au-pair“ státní příslušník třetí země přijatý na území členského státu s tím, že bude dočasně přijatý určitou rodinou za účelem zlepšení svých jazykových dovedností a znalostí o daném členském státě výměnou za lehké domácí práce a péči o děti;

9)

„výzkumem“ tvůrčí práce prováděná na systematickém základě s cílem zvýšit úroveň znalostí, včetně znalostí o člověku, kultuře a společnosti, a využití těchto znalostí k navržení jejich nového uplatnění;

10)

„výzkumnou organizací“ jakákoli veřejná nebo soukromá organizace provádějící výzkum;

11)

„vzdělávací institucí“ veřejná nebo soukromá středoškolská instituce, která je uznána dotčeným členským státem nebo jejíž studijní programy jsou uznány v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí tohoto členského státu na základě transparentních kritérií a která se účastní programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu pro účely stanovené v této směrnici;

12)

„vzdělávacím projektem“ soubor vzdělávacích aktivit vytvořený vzdělávací institucí členského státu ve spolupráci s podobnými institucemi ve třetí zemi za účelem sdílení kultury a znalostí;

13)

„vysokoškolskou institucí“ jakýkoli druh vysokoškolské instituce, která je jako taková uznána nebo za takovou považována podle vnitrostátních právních předpisů a která v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí nabízí možnost získání uznávaných vysokoškolských titulů nebo jiných uznávaných vysokoškolských kvalifikací, bez ohledu na to, jak je tato instituce nazývána, nebo jakákoliv instituce, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo praxí nabízí odborné vzdělání či přípravu na vysokoškolské úrovni;

14)

„hostitelským subjektem“ výzkumná organizace, vysokoškolská instituce, vzdělávací instituce, organizace odpovědná za program dobrovolnické služby nebo subjekt přijímající stážisty, k nimž je státní příslušník třetí země přidělen pro účely této směrnice a které se nacházejí na území dotčeného členského státu, bez ohledu na jejich právní formu, v souladu s vnitrostátními právními předpisy dotčeného členského státu;

15)

„hostitelskou rodinou“ rodina, která dočasně přijímá au-pair a sdílí s ní svůj každodenní rodinný život na území členského státu na základě dohody uzavřené mezi touto rodinou a au-pair;

16)

„zaměstnáním“ výkon činností zahrnujících jakoukoli formu práce upravenou vnitrostátním právem nebo příslušnými kolektivními smlouvami nebo zavedenou praxí pro zaměstnavatele nebo podle jeho pokynů či pod jeho dohledem;

17)

„zaměstnavatelem“ fyzická osoba nebo právní subjekt, pro které nebo podle jejichž pokynů či pod jejichž dohledem je zaměstnání vykonáváno;

18)

„prvním členským státem“ členský stát, který jako první vydá státnímu příslušníkovi třetí země povolení podle této směrnice;

19)

„druhým členským státem“ členský stát jiný než první členský stát;

20)

„programy Unie nebo mnohostrannými programy zahrnujícími zahrnující opatření v oblasti mobility“ programy financované Unií nebo členskými státy, které podporují mobilitu státních příslušníků třetích zemí v rámci Unie nebo v členských státech, které se příslušných programů účastní;

21)

„povolením“ povolení k pobytu nebo, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, dlouhodobé vízum vydané pro účely této směrnice;

22)

„povolením k pobytu“ povolení vydané za použití vzoru stanoveného v nařízení (ES) č. 1030/2002, přičemž tímto povolením se jeho držiteli přiznává právo oprávněně pobývat na území určitého členského státu;

23)

„dlouhodobým vízem“ povolení vydané členským státem podle článku 18 Schengenské úmluvy (21) nebo vydané v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, který neuplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu;

24)

„rodinnými příslušníky“ státní příslušníci třetích zemí ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/86/ES;

a)

dvoustranných nebo mnohostranných dohod uzavřených mezi Unií nebo Unií a jejími členskými státy a třetí zemí nebo více třetími zeměmi nebo

b)

dvoustranných nebo mnohostranných dohod uzavřených mezi jedním nebo více členskými státy a třetí zemí nebo více třetími zeměmi.

a)

obecné podmínky stanovené v článku 7 a

b)

zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16.

a)

předloží platný cestovní doklad požadovaný vnitrostátními právními předpisy, a je-li to vyžadováno, předloží žádost o vízum nebo platné vízum, nebo případně platné povolení k pobytu nebo platné dlouhodobé vízum; členské státy mohou vyžadovat, aby byl cestovní doklad platný alespoň po dobu plánovaného pobytu;

b)

předloží souhlas rodičů s plánovaným pobytem nebo jeho ekvivalent, je-li státní příslušník třetí země podle vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu nezletilý;

c)

předloží doklad o tom, že má státní příslušník třetí země zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, že o takové zdravotní pojištění požádal; toto pojištění musí být platné po dobu trvání plánovaného pobytu;

d)

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o zaplacení poplatku za zpracování žádosti podle článku 36;

e)

v souladu s požadavky dotčeného členského státu doloží, že během plánovaného pobytu bude mít státní příslušník třetí země dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jakož i k pokrytí nákladů na zpáteční cestu. Posouzení, zda jsou prostředky dostatečné, se provádí na individuální bázi a zohlední zdroje, které vyplývají mimo jiné z grantu, stipendia, platné pracovní smlouvy nebo závazné pracovní nabídky či finančního závazku ze strany organizace odpovědné za program výměnných pobytů žáků, subjektu přijímajícího stážisty, organizace odpovědné za program dobrovolnické služby, hostitelské rodiny nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair.

a)

daná výzkumná organizace přestane splňovat podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku, čl. 8 odst. 2 nebo čl. 10 odst. 7;

b)

schválení bylo získáno podvodně nebo

c)

výzkumná organizace podepsala dohodu o hostování se státním příslušníkem třetí země podvodným nebo nedbalým způsobem.

a)

název nebo účel výzkumné činnosti nebo oblasti výzkumu;

b)

závazek státního příslušníka třetí země, že bude usilovat o dokončení dané výzkumné činnosti;

c)

závazek výzkumné organizace přijmout státního příslušníka třetí země jako hostitelská organizace za účelem dokončení výzkumné činnosti;

d)

datum zahájení a ukončení nebo odhadované trvání výzkumné činnosti;

e)

údaje o zamýšlené mobilitě na území jednoho nebo více druhých členských států, pokud jsou tyto informace známy v době podání žádosti v prvním členském státě.

a)

údaje o právním vztahu mezi výzkumnou organizací a výzkumným pracovníkem;

b)

údaje o pracovních podmínkách výzkumného pracovníka.

a)

účelu a odhadovaného trvání výzkumné činnosti a dostupnosti finančních prostředků potřebných pro její realizaci;

b)

kvalifikace státního příslušníka třetí země s ohledem na cíle výzkumu, prokázané ověřenou kopií dokladu o jeho dosaženém vzdělání.

a)

přijetí státního příslušníka třetí země ke studiu ve vysokoškolské instituci;

b)

pokud to členský stát vyžaduje, o zaplacení poplatků požadovaných danou vysokoškolskou institucí;

c)

pokud to členský stát vyžaduje, o dostatečných jazykových znalostech státního příslušníka třetí země pro příslušný studijní program;

d)

pokud to členský stát vyžaduje, o tom, že státní příslušník třetí země bude mít dostatečné prostředky k pokrytí nákladů na studium.

a)

o tom, že státní příslušník třetí země dosahuje minimální a nepřesahuje maximální věkovou hranici nebo úroveň vzdělání stanovenou dotčeným členským státem;

b)

o tom, že byl státní příslušník třetí země přijat ke studiu ve vzdělávací instituci;

c)

o účasti státního příslušníka třetí země v uznaném celostátním nebo regionálním vzdělávacím programu v rámci programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, který je organizován vzdělávací institucí v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo správní praxí;

d)

o tom, že vzdělávací instituce, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, třetí strana přebírá za státního příslušníka třetí země odpovědnost po celou dobu jeho pobytu na území dotčeného členského státu, zejména pokud jde o náklady na studium;

e)

o tom, že státní příslušník třetí země bude po celou dobu svého pobytu ubytován u rodiny nebo ve zvláštním ubytovacím zařízení v rámci vzdělávací instituce, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, v jiném zařízení, které splňuje podmínky stanovené dotčeným členským státem a které je vybráno v souladu s pravidly programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacího projektu, jehož se státní příslušník třetí země účastní.

a)

předloží dohodu s hostitelským subjektem o stáži, která zahrnuje teoretickou a praktickou přípravu. Členské státy mohou vyžadovat, aby tuto dohodu o stáži schválil příslušný orgán a aby podmínky dohody splňovaly požadavky stanovené ve vnitrostátních právních předpisech, kolektivních smlouvách nebo praxi dotyčných členských států. Dohoda o stáži musí obsahovat:

b)

předloží doklad o tom, že státní příslušník třetí země získal vysokoškolský titul během dvou let předcházejících podání přihlášky nebo že studuje v programu zakončeném vysokoškolským titulem;

c)

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že během svého pobytu bude mít státní příslušník třetí země dostatečné prostředky k úhradě nákladů na stáž;

d)

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že státní příslušník třetí země absolvoval nebo absolvuje jazykovou přípravu k získání znalostí nezbytných pro účely jeho stáže;

e)

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že hostitelský subjekt přebírá za státního příslušníka třetí země odpovědnost po celou dobu jeho pobytu na území dotčeného členského státu, zejména pokud jde o náklady na pobyt a ubytování;

f)

pokud to členský stát vyžaduje, předloží doklad o tom, že je-li státní příslušník třetí země po celou dobu svého pobytu ubytován u hostitelského subjektu, ubytování splňuje podmínky stanovené dotčeným členským státem.

a)

dohodu s hostitelským subjektem, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, s jiným orgánem odpovědným v dotčeném členském státě za program dobrovolnické služby, kterého se státní příslušník třetí země účastní. Dohoda musí obsahovat:

b)

pokud to členský stát vyžaduje, doklad o tom, že je-li státní příslušník třetí země po celou dobu svého pobytu ubytován u hostitelského subjektu, ubytování splňuje podmínky stanovené dotčeným členským státem;

c)

doklad o tom, že hostitelský subjekt nebo, pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, jiný orgán odpovědný za program dobrovolnické služby sjednal pojištění odpovědnosti za škodu vůči třetím stranám;

d)

pokud to členský stát vyžaduje, doklad o tom, že státní příslušník třetí země získal nebo získá základní znalosti jazyka, historie a politické a společenské struktury dotčeného členského státu.

a)

předloží dohodu mezi ním a hostitelskou rodinou, která vymezuje jeho práva a povinnosti jakožto au-pair, včetně určení výše kapesného, které má dostávat, odpovídajících ustanovení, která mu umožní navštěvovat kurzy, a maximálního počtu hodin věnovaných denně pomoci v rodině;

b)

musí být ve věku osmnáct (18) až třicet (30) let. Ve výjimečných případech mohou členské státy pro výkon činnosti au-pair umožnit přijetí státního příslušníka třetí země, jehož věk přesahuje výše uvedenou maximální hranici;

c)

předloží doklad o tom, že hostitelská rodina, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy dotčeného členského státu, organizace zprostředkující umísťování au-pair přebírá za státního příslušníka třetí země odpovědnost po celou dobu jeho pobytu na území dotčeného členského státu, zejména pokud jde o náklady na pobyt, ubytování a riziko úrazu.

a)

o základní znalosti jazyka dotčeného členského státu nebo

b)

o tom, že má středoškolské vzdělání nebo odbornou kvalifikaci nebo případně, že splňuje podmínky pro vykonávání regulovaného povolání vyžadované vnitrostátními právními předpisy.

a)

nejsou splněny obecné podmínky stanovené v článku 7 nebo příslušné zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16;

b)

předložené doklady byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny;

c)

dotčený členský stát umožňuje přijímání pouze prostřednictvím schválených hostitelských subjektů a hostitelský subjekt schválen není.

a)

hostitelský subjekt nebo jiný orgán uvedený v čl. 14 odst. 1 písm. a) nebo třetí strana uvedená v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelská rodina nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair nesplnily své zákonné povinnosti týkající se sociálního zabezpečení, daní, pracovních práv nebo pracovních podmínek;

b)

hostitelský subjekt nebo hostitelská rodina, které mají zaměstnávat státního příslušníka třetí země, nesplňují podmínky zaměstnání podle příslušných vnitrostátních právních předpisů, kolektivních smluv nebo praxe dotčeného členského státu;

c)

hostitelskému subjektu, jinému orgánu uvedenému v čl. 14 odst. 1 písm. a), třetí straně uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelské rodině nebo organizaci zprostředkující umísťování au-pair byly v souladu s vnitrostátním právem uloženy sankce za nehlášenou práci či nezákonné zaměstnávání;

d)

hostitelský subjekt byl zřízen nebo je provozován především s cílem usnadnit vstup státních příslušníků třetích zemí spadajících do oblasti působnosti této směrnice;

e)

podnik hostitelského subjektu je či byl v likvidaci podle vnitrostátních právních předpisů upravujících úpadková řízení nebo nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost;

f)

členský stát má důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.

a)

státní příslušník třetí země již nesplňuje obecné podmínky stanovené v článku 7, s výjimkou čl. 7 odst. 6, nebo příslušné zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16 nebo podmínky stanovené v článku 18;

b)

předložené povolení nebo doklady byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny;

c)

dotčený členský stát umožňuje přijímání pouze prostřednictvím schválených hostitelských subjektů a hostitelský subjekt schválen není;

d)

státní příslušník třetí země pobývá na jejich území za jiným účelem, než pro který mu byl pobyt povolen.

a)

hostitelský subjekt, jiný orgán uvedený v čl. 14 odst. 1 písm. a), třetí strana uvedená v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelská rodina nebo organizace zprostředkující umísťování au-pair nesplnily své zákonné povinnosti týkající se sociálního zabezpečení, daní, pracovních práv nebo pracovních podmínek;

b)

hostitelský subjekt nebo hostitelská rodina, které zaměstnávají státního příslušníka třetí země, nesplňují podmínky zaměstnání podle platných právních předpisů, kolektivních smluv nebo praxe dotčeného členského státu;

c)

hostitelskému subjektu, jinému orgánu uvedenému v čl. 14 odst. 1 písm. a), třetí straně uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. d), hostitelské rodině nebo organizaci zprostředkující umísťování au-pair byly v souladu s vnitrostátním právem uloženy sankce za nehlášenou práci či nezákonné zaměstnávání;

d)

hostitelský subjekt byl zřízen nebo je provozován především s cílem usnadnit vstup státních příslušníků třetích zemí spadajících do oblasti působnosti této směrnice;

e)

podnik hostitelského subjektu je či byl v likvidaci podle vnitrostátních právních předpisů upravujících úpadková řízení nebo nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost;

f)

student nedodrží lhůty stanovené pro přístup k výdělečné činnosti podle článku 24 nebo neučiní dostatečný pokrok v příslušném studiu podle vnitrostátních právních předpisů nebo správní praxe.

a)

vyloučením grantů a půjček na studium a obživu či jiných grantů a půjček, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. c) směrnice 2011/98/EU;

b)

neposkytnutím rodinných dávek výzkumným pracovníkům, jimž bylo povoleno pobývat na území dotčeného členského státu po dobu nepřesahující šest měsíců, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice 2011/98/EU;

c)

omezením jeho použití na případy, kdy se bydliště nebo obvyklé místo pobytu rodinných příslušníků výzkumného pracovníka, pro které uplatňuje nárok na dávky, nachází na území dotčeného členského státu, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. f) směrnice 2011/98/EU;

d)

omezením přístupu k bydlení, pokud jde o výzkumné pracovníky podle čl. 12 odst. 1 písm. g) směrnice 2011/98/EU.

a)

nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci 3 a případně v odstavcích 2 a 5;

b)

předložené dokumenty byly získány podvodně, byly padělány či pozměněny.

a)

v době podání žádosti v prvním členském státě, je-li přesun do druhého členského státu plánován již v této fázi, nebo

b)

poté, co byl výzkumný pracovník přijat v prvním členském státě, jakmile je plánovaný přesun do druhého členského státu znám.

a)

dohoda o hostování v prvním členském státě podle článku 10 nebo, vyžaduje-li to druhý členský stát, dohoda o hostování uzavřená s výzkumnou organizací v druhém členském státě;

b)

plánovaná doba mobility, včetně konkrétních dat, nejsou-li specifikovány v dohodě o hostování;

c)

doklad o tom, že výzkumný pracovník má zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1) písm. c);

d)

doklad o tom, že během svého pobytu bude mít výzkumný pracovník dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1 písm. e), jakož i k pokrytí nákladů na cestu do prvního členského státu v případech uvedených v čl. 32 odst. 4 písm. b).

a)

nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5, případně v odstavci 6;

b)

existuje některý z důvodů pro zamítnutí uvedených v čl. 20 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo v čl. 20 odst. 2;

c)

bylo dosaženo maximální doby pobytu uvedené v odstavci 1.

a)

použije článek 28 a umožní výzkumnému pracovníkovi pobývat na daném území na základě a po dobu platnosti povolení vydaného prvním členským státem nebo

b)

uplatní postup stanovený v odstavcích 2 až 7.

a)

druhý členský stát může vyžadovat, aby výzkumný pracovník, výzkumná organizace v prvním členském státě nebo výzkumná organizace v druhém členském státě předložili následující dokumenty a informace:

Druhý členský stát může vyžadovat, aby žadatel uvedl adresu dotčeného výzkumného pracovníka na jeho území. Pokud vnitrostátní právní předpisy druhého členského státu vyžadují, aby byla v době podání žádosti uvedena adresa, a dotčený výzkumný pracovník doposud nezná svou budoucí adresu, tento členský stát akceptuje adresu dočasnou. V takovém případě výzkumný pracovník uvede adresu svého trvalého bydliště nejpozději v okamžiku vydání povolení k dlouhodobé mobilitě.

Druhý členský stát může vyžadovat, aby žadatel předložil dokumenty v úředním jazyce tohoto členského státu nebo v jakémkoli úředním jazyce Unie, který tento členský stát určí;

b)

druhý členský stát přijme rozhodnutí o žádosti o dlouhodobou mobilitu a oznámí jej písemně žadateli, a to co nejdříve, avšak nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy byla úplná žádost podána příslušným orgánům druhého členského státu;

c)

po výzkumném pracovníkovi se nevyžaduje, aby opustil území členských států za účelem podání žádosti, a nepodléhá vízové povinnosti;

d)

výzkumný pracovník smí provádět část výzkumu ve výzkumné organizaci ve druhém členském státě do přijetí rozhodnutí o žádosti o dlouhodobou mobilitu příslušnými orgány, pokud:

e)

žádost o dlouhodobou mobilitu nelze podat současně s oznámením o krátkodobé mobilitě. Pokud potřeba dlouhodobé mobility vyvstane po zahájení krátkodobé mobility výzkumného pracovníka, může druhý členský stát požadovat, aby byla žádost o dlouhodobou mobilitu podána nejpozději 30 dnů před koncem krátkodobé mobility.

a)

nejsou splněny podmínky stanovené v odst. 2 písm. a);

b)

existuje některý z důvodů pro zamítnutí uvedených v článku 20, s výjimkou odst. 1 písm. a) uvedeného článku;

c)

doba platnosti povolení výzkumného pracovníka v prvním členském státě uplyne během řízení o žádosti nebo

d)

bylo dosaženo maximální doby pobytu uvedené v odst. 1 druhém pododstavci.

a)

nejsou nebo již nejsou splněny podmínky stanovené v odst. 2 písm. a) nebo v odstavci 4 tohoto článku nebo

b)

existuje některý z důvodů pro odnětí povolení uvedených v článku 21, s výjimkou čl. 21 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) a odstavců 3, 5 a 6.

a)

dokumenty a informace požadované podle čl. 28 odst. 5 a odst. 6 písm. b), c) a d) týkající se rodinných příslušníků doprovázejících výzkumného pracovníka;

b)

doklad o tom, že rodinný příslušník pobýval v prvním členském státě jako rodinný příslušník výzkumného pracovníka v souladu s článkem 26.

a)

dokumenty a informace požadované podle čl. 29 odst. 2 písm. a) bodů i), ii), iii) a v) týkající se rodinných příslušníků doprovázejících výzkumného pracovníka;

b)

doklad o tom, že rodinný příslušník pobýval v prvním členském státě jako rodinný příslušník výzkumného pracovníka v souladu s článkem 26.

a)

v době podání žádosti v prvním členském státě, je-li přesun do druhého členského státu plánován již v této fázi, nebo

b)

poté, co byl student přijat v prvním členském státě, jakmile je plánovaný přesun do druhého členského státu znám.

a)

doklad o tom, že student absolvuje část studia v druhém členském státě v rámci programu Unie nebo mnohostranného programu zahrnujícího opatření v oblasti mobility nebo na základě dohody mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, a doklad o tom, že student byl přijat ke studiu na vysokoškolské instituci v druhém členském státě;

b)

plánovaná doba mobility, včetně konkrétních dat, nejsou-li specifikovány v dokladech podle písmene a);

c)

doklad o tom, že student má zdravotní pojištění proti všem rizikům běžně krytým v případě státních příslušníků dotčeného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1) písm. c);

d)

doklad o tom, že během svého pobytu bude mít student dostatečné prostředky k úhradě nákladů na pobyt, aniž by musel využít systém sociální pomoci daného členského státu, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1 písm. e), jakož i k pokrytí nákladů na své studium a nákladů na cestu do prvního členského státu v případech uvedených v čl. 32 odst. 4 písm. b);

e)

případně doklad o zaplacení poplatků účtovaných vysokoškolskou institucí.

a)

nejsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 5 nebo 6;

b)

existuje některý z důvodů pro zamítnutí uvedených v čl. 20 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo čl. 20 odst. 2;

c)

bylo dosaženo maximální doby pobytu uvedené v odstavci 1.

a)

kopii oznámení podle čl. 28 odst. 2 nebo čl. 31 odst. 2, nebo

b)

pokud druhý členský stát umožňuje mobilitu bez oznámení, doklad o tom, že student absolvuje část studia v druhém členském státě v rámci programu Unie nebo mnohostranného programu zahrnujícího opatření v oblasti mobility nebo na základě dohody mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi, nebo v případě výzkumných pracovníků buď kopii dohody o hostování uvádějící podrobné informace o mobilitě výzkumného pracovníka, nebo pokud podrobnosti mobility nejsou uvedeny v dohodě o hostování, dopis výzkumné organizace v druhém členském státě, v němž je uvedena alespoň doba trvání mobility v rámci Unie a umístění výzkumné organizace v druhém členském státě.

a)

druhý členský stát může požadovat, aby výzkumný pracovník a případně jeho rodinní příslušníci nebo student okamžitě ukončili veškeré činnosti a opustili jeho území;

b)

první členský stát na žádost druhého členského státu neprodleně a bez formalit umožní opětovný vstup výzkumného pracovníka a případně jeho rodinných příslušníků nebo studenta. To platí i v případě, že doba platnosti povolení vydaného prvním členským státem uplynula v době mobility v rámci druhého členského státu, nebo bylo povolení v uvedené době odňato.

a)

o postupech uplatňovaných na mobilitu uvedených v článcích 28 až 31;

b)

zda tento členský stát umožňuje přijímání studentů a výzkumných pracovníků pouze prostřednictvím schválených výzkumných organizací nebo vysokoškolských institucí;

c)

o mnohostranných programech pro studenty a výzkumné pracovníky zahrnujících opatření v oblasti mobility a dohodách mezi dvěma nebo více vysokoškolskými institucemi.

21.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/58

(1)

Směrnice Rady 1999/32/ES (3) byla několikrát podstatně změněna (4). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by měla být tato směrnice kodifikována.

(2)

Jedním z cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí, jak je stanovena v akčních programech pro životní prostředí, a zejména v šestém akčním programu pro životní prostředí přijatém rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES (5) a v sedmém akčním programu pro životní prostředí přijatém rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU (6), je dosáhnout takové úrovně kvality ovzduší, která nevede k významným nepříznivým dopadům a rizikům pro lidské zdraví a životní prostředí.

(3)

Čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie.

(4)

Tato směrnice stanoví maximální přípustný obsah síry v těžkém topném oleji, plynovém oleji, lodním plynovém oleji a lodní motorové naftě používaných v Unii.

(5)

Emise z námořní dopravy pocházející ze spalování lodních paliv s vysokým obsahem síry přispívají ke znečišťování ovzduší oxidem siřičitým a emisemi částic, které poškozují lidské zdraví a životní prostředí a přispívají ke vzniku kyselých srážek. Bez opatření stanovených v této směrnici by mohl být objem emisí z lodní dopravy brzy vyšší než množství emisí z pozemních zdrojů znečištění.

(6)

Acidifikace a atmosférický oxid siřičitý poškozují citlivé ekosystémy, omezují biologickou rozmanitost, hodnotu životních podmínek a škodlivě ovlivňují produkci plodin a růst lesů. Kyselý déšť může ve městech způsobovat významné škody na budovách a architektonickém dědictví. Znečištění oxidem siřičitým může také mít významný účinek na lidské zdraví, zvláště u skupin populace trpících respiračními chorobami.

(7)

Acidifikace je jev, který překračuje hranice, a vyžaduje řešení jak na úrovni Unie, tak i na vnitrostátní nebo místní úrovni.

(8)

Emise oxidu siřičitého přispívají k tvorbě částic v ovzduší.

(9)

Znečištění ovzduší, které způsobují lodě v kotvištích, představuje pro mnohá přístavní města v souvislosti s jejich snahou o dodržení Unií stanovených mezních hodnot kvality ovzduší závažný problém.

(10)

Členské státy by měly vyzývat k využívání pobřežní elektřiny, jelikož v současnosti lodím obvykle elektřinu zajišťují pomocné motory.

(11)

Unie a jednotlivé členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy EHK OSN ze dne 13. listopadu 1979 o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států. Druhý protokol EHK OSN o dálkovém znečišťování emisemi oxidu siřičitého stanoví, že smluvní strany by měly omezit emise oxidu siřičitého o 30 % nebo více, jak je stanoveno v prvním protokolu, a druhý protokol je založený na předpokladu, že bude pokračovat překračování kritických zatížení a limitů v některých citlivých oblastech. Ještě budou vyžadována další opatření ke snížení emisí oxidu siřičitého. Smluvní strany by proto měly uskutečnit další významné snížení emisí oxidu siřičitého.

(12)

Síra přítomná v malých množstvích v ropě a uhlí se po desetiletí pokládá za převládající zdroj emisí oxidu siřičitého, které jsou jednou z hlavních příčin „kyselého deště“ a jednou ze závažných příčin znečištění ovzduší v mnohých městských a průmyslových oblastech.

(13)

Studie prokázaly, že prospěch ze snižování emisí síry dosahovaný snížením obsahu síry v palivech bude často podstatně větší než průmyslem odhadované náklady uváděné v této směrnici. Existují úspěšně ověřené technologie pro snižování obsahu síry v kapalných palivech.

(14)

Tato směrnice, v souladu s článkem 193 Smlouvy o fungování EU, nebrání žádnému členskému státu v udržování nebo přijímání přísnějších ochranných opatření v zájmu podpory rychlého zavedení mezních hodnot pro maximální obsah síry v lodních palivech, např. prostřednictvím využívání metod pro snížení emisí mimo kontrolní oblasti emisí SOx. Taková opatření musí být slučitelná se Smlouvami a být oznámena Komisi.

(15)

Členské státy mají před zavedením nových přísnějších ochranných opatření sdělit Komisi návrh opatření v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (7).

(16)

Smlouva o fungování EU vyžaduje, aby se přihlédlo ke zvláštnímu charakteru nejvzdálenějších regionů Unie, totiž francouzských zámořských departementů, Azor, Madeiry a Kanárských ostrovů.

(17)

S ohledem na mezní hodnoty obsahu síry v těžkých topných olejích je prozíravé žádat o odchylky pro členské státy a regiony, kde to environmentální podmínky dovolují.

(18)

S ohledem na mezní hodnoty obsahu síry v těžkém topném oleji je také prozíravé žádat odchylky pro jejich používání ve spalovacích zařízeních, která dodržují mezní hodnoty emisí stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES (8) nebo přílohou V směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (9).

(19)

Pro rafinérská spalovací zařízení vyňatá z oblasti působnosti čl. 3 odst. 2 písm. d) nebo čl. 3 odst. 3 písm. c) této směrnice by emise oxidu siřičitého vypočtené jako průměr pro tato zařízení neměly překročit mezní hodnoty stanovené směrnicí 2001/80/ES nebo přílohou V směrnice 2010/75/EU nebo kteroukoliv budoucí změnou těchto směrnic. Členské státy by při uplatňování této směrnice měly mít na paměti, že nahrazení paliv jinými, než těmi, která jsou uvedena v článku 2, by nemělo způsobit přírůstek emisí škodlivin způsobujících acidifikaci.

(20)

V roce 2008 Mezinárodní námořní organizace (IMO) přijala usnesení o změně přílohy VI protokolu z roku 1997 k Mezinárodní úmluvě o zabránění znečištění z lodí z roku 1973, ve znění protokolu z roku 1978 (dále jen „úmluva MARPOL“), který obsahuje pravidla pro prevenci znečištění ovzduší z lodí. Revidovaná příloha VI úmluvy MARPOL vstoupila v platnost dne 1. července 2010.

(21)

Revidovaná příloha VI úmluvy MARPOL přináší mimo jiné přísnější mezní hodnoty pro obsah síry v lodních palivech v kontrolních oblastech emisí SOx (1,00 % od 1. července 2010 a 0,10 % od 1. ledna 2015) a také v mořských oblastech mimo kontrolní oblasti emisí SOx (3,50 % od 1. ledna 2012 a v zásadě 0,50 % od 1. ledna 2020). Většina členských států je v souladu se svými mezinárodními závazky povinna vyžadovat, aby lodě od 1. července 2010 používaly v kontrolních oblastech emisí SOx paliva s maximálním obsahem síry 1,00 %. Pro zajištění souladu s mezinárodním právem a také pro zabezpečení řádného vynucování nových celosvětově zavedených norem pro obsah síry v Unii by ustanovení této směrnice měla být v souladu s revidovanou přílohou VI úmluvy MARPOL. Pro zajištění minimální kvality paliva používaného v lodích k dosažení souladu buď na základě paliva, nebo na základě technologie, by lodní palivo s obsahem síry, který překračuje obecnou normu 3,50 % hmotnostních, nemělo být povoleno k použití v Unii, s výjimkou paliv dodávaných do lodí, které používají metody snižování emisí s uzavřenými systémy.

(22)

Změny přílohy VI úmluvy MARPOL týkající se kontrolních oblastí emisí SOx lze provést na základě postupů IMO. V případě, že budou zavedeny další změny, včetně výjimek, v souvislosti s uplatňováním mezních hodnot stanovených pro kontrolní oblasti emisí SOx v příloze VI úmluvy MARPOL, by měla Komise tyto změny zvážit a případně v souladu se Smlouvou o fungování EU bezodkladně předložit nezbytný návrh s cílem uvést tuto směrnici do naprostého souladu s pravidly IMO týkajícími se kontrolních oblastí emisí SOx.

(23)

Zavedení jakékoli nové kontrolní oblasti emisí by mělo proběhnout postupem IMO na základě přílohy VI úmluvy MARPOL a mělo by se opírat o dostatečné důvody na environmentálním a ekonomickém základě a podpořené vědeckými údaji.

(24)

Členské státy by se měly v souladu s pravidlem 18 revidované přílohy VI úmluvy MARPOL pokusit zajistit dostupnost lodních paliv odpovídajících této směrnici.

(25)

S ohledem na globální rozměr environmentální politiky a problematiky emisí z lodní dopravy by se měly stanovit přísné emisní normy na celosvětové úrovni.

(26)

Unie se bude v IMO i nadále zasazovat o účinnější ochranu oblastí citlivých k emisím SOx a o snížení obvyklých mezních hodnot pro lodní topný olej.

(27)

Osobní lodě jsou provozovány většinou v přístavech nebo v blízkosti pobřežních oblastí a jejich dopady na lidské zdraví a životní prostředí jsou významné. V zájmu zvýšení kvality ovzduší v okolí přístavů a pobřeží jsou tyto lodě povinny používat lodní palivo s maximálním obsahem síry 1,50 % do doby, než budou platit přísnější normy pro obsah síry pro všechny lodě v teritoriálních mořích, výlučných ekonomických zónách a kontrolních zónách znečištění členských států.

(28)

Za účelem usnadnění přechodu na nové technologie motorů, které by umožňovaly další výrazné snížení emisí v odvětví námořní dopravy, by se Komise měla dále zabývat tím, jak umožnit a podpořit používání lodních motorů na plynový pohon.

(29)

Za účelem dosažení cílů této směrnice je nezbytné řádné vynucování povinností, pokud jde o obsah síry v lodních palivech. Zkušenosti z provádění směrnice 1999/32/ES ukázaly, že je potřebný silnější režim sledování a vynucování předpisů, aby bylo zajištěno řádné provádění této směrnice. Za tímto účelem je nezbytné, aby členské státy zajistily dostatečně časté a přesné odběry vzorků lodního paliva uváděného na trh nebo používaného na palubách lodí, jakož i pravidelné kontroly lodních deníků a dodacích listů zásobníků. Je rovněž nutné, aby členské státy zavedly systém účinných, přiměřených a odrazujících sankcí za nedodržování ustanovení této směrnice. Pro zajištění větší transparentnosti informací je rovněž vhodné zajistit, aby seznam místních dodavatelů lodního paliva byl veřejně přístupný.

(30)

Dodržování nízkých mezních hodnot obsahu síry v lodních palivech, a to zejména v kontrolních oblastech emisí SOx, může vést k výraznému zvýšení cen těchto paliv, přinejmenším v krátkodobém horizontu, a může mít negativní dopad na konkurenceschopnost pobřežní plavby ve srovnání s jinými druhy dopravy, jakož i na konkurenceschopnost průmyslu v zemích sousedících s kontrolními oblastmi emisí SOx. Pro snížení nákladů na zajištění souladu pro dotčená odvětví jsou nezbytná vhodná řešení, například umožnění alternativních způsobů zajištění souladu, jež budou nákladově efektivnější než zajištění souladu na základě paliva, a v potřebných případech poskytnutí podpory. Komise by měla mimo jiné na základě zpráv členských států podrobně sledovat dopady, jež bude mít dodržování nových norem pro kvalitu paliv na odvětví námořní dopravy, zvláště pokud jde o možný odklon od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní, a případně by měla navrhnout vhodná opatření pro potlačení tohoto trendu.

(31)

Odklon od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní je třeba omezit, neboť rostoucí podíl zboží přepravovaného silniční dopravou by znemožňoval dosažení cílů, které si Unie stanovila v oblasti změny klimatu, a vedl by k větším dopravním zácpám.

(32)

Náklady spojené s novými požadavky na snížení emisí oxidu siřičitého by mohly vést k odklonu od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní a negativně ovlivnit konkurenceschopnost průmyslových odvětví. Komise by měla plně využívat nástroje, jako jsou např. Marco Polo a transevropské dopravní sítě, k poskytování cílené pomoci v zájmu minimalizace rizika odklonu k jinému druhu dopravy. Členské státy mohou považovat za nutné podpořit v souladu s platnými pravidly pro státní podporu ty subjekty, kterých se tato směrnice bude týkat.

(33)

V souladu se stávajícími pokyny k poskytování státní podpory na ochranu životního prostředí a aniž by byly dotčeny jejich budoucí změny, mohou členské státy poskytovat subjektům, na něž se vztahuje tato směrnice, státní podporu, a to včetně podpory na zakoupení dodatečného vybavení stávajících plavidel, pokud jsou taková opatření podpory považována za slučitelná s vnitřním trhem v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, zejména s ohledem na platné pokyny k poskytování státní podpory na ochranu životního prostředí. Komise může v této souvislosti zohlednit, že používání některých metod na snižování emisí překračuje požadavky této směrnice tím, že snižuje nejen emise oxidu siřičitého, ale i emise jiné.

(34)

Měl by být usnadněn přístup k metodám snižování emisí. Tyto metody mohou zajistit snížení emisí přinejmenším rovnocenné, nebo dokonce větší, než jakého lze dosáhnout použitím paliva s nízkým obsahem síry, za předpokladu, že nemají žádné významné negativní dopady na životní prostředí, jako jsou mořské ekosystémy, a že při jejich vývoji jsou dodrženy náležité schvalovací a kontrolní mechanismy. V Unii by měly být přijaty již známé alternativní metody, například použití palubních systémů čištění spalin, směsi paliva a zkapalněného zemního plynu nebo používání biopaliv. Je důležité podporovat testování a vývoj nových metod snižování emisí, mj. s cílem omezit odklon od námořní dopravy ve prospěch dopravy pozemní.

(35)

Metody snižování emisí mají velký potenciál. Komise by proto měla podporovat testování a rozvoj těchto technologií mj. tím, že zváží vytvoření programu, který bude stejně jako podobné programy, např. program Clean Sky, jejím společným projektem s průmyslovými subjekty, které se budou také podílet na jeho financování.

(36)

Komise by měla ve spolupráci s členskými státy a zainteresovanými stranami dále rozvíjet opatření uvedená v pracovním dokumentu útvarů Komise ze dne 16. září 2011 nazvaném „Snížení emisí znečišťujících látek z námořní dopravy a soubor nástrojů pro udržitelnou vodní dopravu“.

(37)

V případě přerušení dodávky ropy, ropných produktů nebo jiných uhlovodíků může Komise povolit členskému státu používat na svém území vyšší mezní hodnotu.

(38)

Členské státy by měly zavést vhodný mechanismus sledování souladu s požadavky této směrnice. Zprávy o obsahu síry v kapalných palivech mají být předkládány Komisi.

(39)

Aby byl zajištěn harmonizovaný způsob podávání zpráv, měla by tato směrnice obsahovat podrobné pokyny, pokud jde o obsah a formát zprávy.

(40)

Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změnu rovnocenných emisních hodnot a kritérií pro používání metod snižování emisí stanovených v přílohách I a II této směrnice za účelem jejich přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku při současném zachování přísného souladu s příslušnými nástroji IMO, a pokud jde o změnu čl. 2 písm. a) až e) a p), čl. 13 odst. 2 písm. b) bodu i) a čl. 13 odst. 3 této směrnice, za účelem přizpůsobení těchto ustanovení vědeckému a technickému pokroku. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(41)

V zájmu zajištění jednotných podmínek provádění této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(42)

Je vhodné, aby Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 (11), byl Komisi nápomocen při schvalování metod snižování emisí, na něž se nevztahuje směrnice Rady 96/98/ES (12).

(43)

Pro zajištění provádění této směrnice je nutné stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce. Členské státy by měly do systému sankcí začlenit pokuty, které budou vypočteny tak, aby se zajistilo, že ti, kteří porušili předpisy, přijdou o ekonomické výhody, jichž tímto způsobem nabyli, a že při opakovaném porušení předpisů se budou tyto pokuty postupně zvyšovat. Členské státy by měly tato ustanovení o sankcích oznámit Komisi.

(44)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení uvedených směrnic ve vnitrostátním právu stanovených v příloze III části B,

a)

paliva určená k výzkumu a testování;

b)

paliva určená k přepracování před jejich konečným spálením;

c)

paliva, která se budou dále zpracovávat v rafinérském průmyslu;

d)

paliva používaná a uváděná na trh v nejvzdálenějších regionech Unie za předpokladu, že příslušné členské státy zajistí, aby v těchto regionech:

e)

paliva používaná válečnými loděmi a jinými vojenskými plavidly. Členské státy se však přijetím vhodných opatření, která neovlivní provoz nebo provozní schopnost těchto lodí, snaží zajistit, aby provoz těchto lodí byl v souladu s touto směrnicí, je-li to přiměřené a proveditelné;

f)

použití paliv v plavidle nezbytném pro zvláštní účel zajištění bezpečnosti lodi nebo záchranu života na moři;

g)

použití paliv na lodi, které je nezbytné kvůli poškození lodi nebo jejího vybavení, za předpokladu, že po vzniku škody jsou přijata veškerá přiměřená opatření, aby se zabránilo nadměrným emisím nebo aby se minimalizovaly, a že jsou co nejdříve přijata opatření k odstranění škody. Toto se nevztahuje na vlastníky nebo velitele lodi, kteří způsobí škodu úmyslně nebo z nedbalosti;

h)

aniž je dotčen článek 5, paliva používaná na palubách plavidel, která používají metody snižování emisí v souladu s články 8 a 10.

a)

„těžkým topným olejem“ se rozumí:

b)

„plynovým olejem“ se rozumí:

Motorové nafty ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES (13) se z této definice vylučují. Paliva používaná v nesilničních pojízdných strojích a v zemědělských traktorech se rovněž z této definice vylučují;

c)

„lodním palivem“ se rozumí kapalné palivo vyrobené z ropy určené pro použití na palubě plavidla, případně používané na palubě plavidla, včetně paliv definovaných v normě ISO 8217. Zahrnuje všechna kapalná paliva vyrobená z ropy používaná na palubě plavidel vnitrozemské plavby nebo rekreačních plavidel podle článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES (14) a podle čl. 1 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/25/ES (15), v případě, že se tato plavidla nacházejí na moři;

d)

„lodní motorovou naftou“ se rozumí jakékoli lodní palivo, jež je definováno pro třídu DMB v tabulce I normy ISO 8217, s výjimkou odkazu na obsah síry;

e)

„lodním plynovým olejem“ se rozumí jakékoli lodní palivo, jež je definováno pro třídy DMX, DMA a DMZ v tabulce I normy ISO 8217, s výjimkou odkazu na obsah síry;

f)

„MARPOL“ se rozumí Mezinárodní úmluva o zabránění znečištění z lodí z roku 1973 ve znění protokolu z roku 1978;

g)

„přílohou VI úmluvy MARPOL“ se rozumí příloha s názvem „Pravidla pro zabránění znečištění ovzduší z lodí“ která byla připojena k úmluvě MARPOL protokolem z roku 1997;

h)

„kontrolními oblastmi emisí SOx“ se rozumí oblasti definované Mezinárodní námořní organizací (IMO) v rámci přílohy VI úmluvy MARPOL;

i)

„osobními loděmi“ se rozumí lodě, které převážejí více než 12 cestujících, přičemž cestujícím je každá osoba vyjma:

j)

„liniovou dopravou“ se rozumí série plaveb osobních lodí provozovaných tak, aby sloužily dopravě mezi dvěma nebo více stejnými přístavy, nebo série plaveb z jednoho a téhož přístavu a do něj bez mezipřistání, buď:

k)

„válečnou lodí“ se rozumí jakákoli loď patřící ozbrojeným silám státu, která má vnější znaky válečných lodí dané státní příslušnosti, pod velením důstojníka řádně pověřeného vládou státu, jehož jméno je uvedeno v odpovídajícím seznamu důstojníků nebo rovnocenném seznamu, a s posádkou, která podléhá pravidlům vojenské kázně;

l)

„loděmi v kotvištích“ se rozumí lodě, které jsou bezpečně uvázány nebo zakotveny v přístavu Unie za účelem nakládky, vykládky nebo ubytování cestujících, včetně doby, během níž se vykládka nebo nakládka neprovádí;

m)

„uvedením na trh“ se rozumí dodání nebo poskytnutí lodních paliv ke spálení na palubě třetím osobám, zdarma či za úplatu, kdekoli v oblasti působnosti členského státu. To nezahrnuje dodání nebo poskytnutí lodních paliv k vývozu na zásobníky lodí;

n)

„nejvzdálenějšími regiony“ se rozumí francouzské zámořské departementy, Azory, Madeira a Kanárské ostrovy, jak je stanoveno v článku 349 Smlouvy o fungování EU;

o)

„metodou snižování emisí“ se rozumí jakýkoli doplněk, materiál, přístroj nebo zařízení určené k montáži na loď nebo jiný postup, alternativní palivo nebo metoda zajištění souladu používané jako alternativa lodního paliva s nízkým obsahem síry splňující požadavky stanovené v této směrnici, které jsou ověřitelné, měřitelné a vynutitelné;

p)

„metodou ASTM“ se rozumí metoda zavedená Americkou společností pro zkoušení a materiály ve sbírce normovaných definic a specifikací pro ropné výrobky a maziva vydané roku 1976;

q)

„spalovacím zařízením“ se rozumí jakékoliv technické zařízení, v němž se oxidují paliva s cílem využití vzniklého tepla.

a)

ve spalovacích zařízeních spadajících do oblasti působnosti směrnice 2001/80/ES, na která se vztahuje čl. 4 odst. 1, čl. 4 odst. 2 nebo čl. 4 odst. 3 písm. a) uvedené směrnice a která splňují mezní hodnoty emisí oxidu siřičitého stanovené pro taková zařízení, jak je stanoveno v uvedené směrnici;

b)

ve spalovacích zařízeních spadajících do oblasti působnosti směrnice 2001/80/ES, na která se vztahuje čl. 4 odst. 3 písm. b) a čl. 4 odst. 6 uvedené směrnice a jejichž měsíční průměr emisí oxidu siřičitého nepřekročí 1 700 mg/Nm3 při obsahu kyslíku ve spalinách 3 % objemových vztaženo na suchý plyn;

c)

ve spalovacích zařízeních, která nespadají pod písmena a) nebo b) a jejichž měsíční průměr emisí oxidu siřičitého nepřekročí 1 700 mg/Nm3 při obsahu kyslíku ve spalinách 3 % objemových vztaženo na suchý plyn;

d)

pro spalování v rafineriích, kde měsíční průměr emisí oxidu siřičitého vypočtený pro všechna spalovací zařízení v rafinerii, bez ohledu na druh paliva nebo kombinaci používaných paliv, avšak s výjimkou zařízení, která spadají pod písmena a) a b), plynových turbín a plynových motorů, nepřekročí 1 700 mg/Nm3 při obsahu kyslíku ve spalinách 3 % objemových vztaženo na suchý plyn.

a)

ve spalovacích zařízeních, která spadají do oblasti působnosti kapitoly III směrnice 2010/75/EU a která splňují mezní hodnoty emisí oxidu siřičitého stanovené pro taková zařízení, jak je uvedeno v příloze V uvedené směrnice, nebo pokud tyto mezní hodnoty emisí nejsou podle uvedené směrnice použitelné, pro která měsíční průměr emisí oxidu siřičitého nepřekročí 1 700 mg/Nm3 při obsahu kyslíku ve spalinách 3 % objemových vztaženo na suchý plyn;

b)

ve spalovacích zařízeních, která nespadají pod písmeno a) a jejichž měsíční průměr emisí oxidu siřičitého nepřekročí 1 700 mg/Nm3 při obsahu kyslíku ve spalinách 3 % objemových vztaženo na suchý plyn;

c)

pro spalování v rafineriích, kde měsíční průměr emisí oxidu siřičitého vypočtený pro všechna spalovací zařízení v rafinerii, bez ohledu na druh paliva nebo kombinaci používaných paliv, avšak s výjimkou zařízení spadajících pod písmeno a), plynových turbín a plynových motorů, nepřekročí 1 700 mg/Nm3 při obsahu kyslíku ve spalinách 3 % objemových vztaženo na suchý plyn.

a)

3,50 % od 18. června 2014;

b)

0,50 % od 1. ledna 2020.

a)

1,00 % do 31. prosince 2014;

b)

0,10 % od 1. ledna 2015.

—

plavidla plující pod jejich vlajkou a

—

v případě členských států, které sousedí s kontrolními oblastmi emisí SOx, plavidla jakékoli vlajky, nacházejí-li se v jejich přístavech.

a)

předložila záznamy opatření, jež byla přijata ve snaze zajistit soulad a

b)

prokázala, že se pokusila nakoupit lodní palivo vyhovující této směrnici v množství odpovídajícím jejímu plánu plavby a že se v případě, že nebylo v místě plánovaného nákupu dostupné, pokusila najít alternativní zdroje tohoto lodního paliva a že ani přes veškerou její snahu získat lodní palivo vyhovující této směrnici je nebylo možné získat.

a)

povedou veřejně dostupný seznam místních dodavatelů lodního paliva;

b)

zajistí, aby obsah síry ve všech lodních palivech prodávaných na jejich území byl uveden dodavatelem na dodacím listě zásobníku, doplněném zapečetěným vzorkem podepsaným zástupcem přijímající lodi;

c)

přijmou opatření proti dodavatelům lodního paliva, u kterých bylo zjištěno, že dodávají palivo, které neodpovídá tomu, co je uvedeno na dodacím listě zásobníku;

d)

zajistí, že budou přijata nápravná opatření, aby palivo, u nějž byla zjištěna nevhodnost, bylo upraveno tak, aby odpovídalo požadavkům.

a)

mají-li být podle zveřejněného jízdního řádu lodě v kotvišti po dobu kratší než dvě hodiny;

b)

pro lodi, které vypínají všechny motory a využívají během kotvení v přístavech dodávky elektřiny z pobřeží.

a)

je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16, kterými se mění přílohy I a II;

b)

případně přijme prováděcí akty, které stanoví podrobné požadavky na sledování emisí. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 17 odst. 2.

a)

pokynům vypracovaným IMO;

b)

výsledkům zkoušek provedených podle článku 10;

c)

vlivům na životní prostředí, včetně dosažitelného snížení emisí a dopadů na ekosystémy v uzavřených přístavech, přístavištích a ústích řek a

d)

proveditelnosti sledování a ověřování.

a)

Komise a každý dotčený přístavní stát je vyrozuměn písemně nejméně šest měsíců před zahájením zkoušek;

b)

doba platnosti povolení ke zkouškám nepřekročí osmnáct měsíců;

c)

na všech zúčastněných lodích jsou instalována zařízení znemožňující nedovolenou manipulaci k nepřetržitému sledování emisí z komína a jsou používána po celou zkušební dobu;

d)

na všech zúčastněných lodích je dosaženo snížení emisí, která jsou přinejmenším rovnocenná těm, kterých by bylo dosaženo pomocí mezních hodnot síry v palivech stanovených v této směrnici;

e)

existují odpovídající systémy nakládání s odpadem, pokud jde o odpad, který vyprodukují metody snižování emisí během zkušební doby;

f)

po celou zkušební dobu se posuzuje dopad na mořské prostředí, zejména na ekosystémy v uzavřených přístavech, přístavištích a ústích řek a

g)

do šesti měsíců po ukončení zkoušek jsou úplné výsledky předány Komisi a zpřístupněny veřejnosti.

a)

kontrola lodních deníků a dodacích listů zásobníků a

b)

podle potřeby níže uvedené způsoby odběru vzorků a analýzy:

a)

četnosti odběru vzorků;

b)

metod odběru vzorků;

c)

definice reprezentativního vzorku zkoumaného paliva.

21.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/79

(1)

Dne 14. září 2012 Rada pověřila Komisi zahájením jednání jménem Unie, jejích členských států a Chorvatské republiky s cílem uzavřít protokol, kterým se mění Evropsko-středomořská letecká dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Jordánským hášimovským královstvím na straně druhé (1), aby se zohlednilo přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (dále jen „protokol“).

(2)

Jednání byla úspěšně dokončena dne 24. dubna 2014.

(3)

Protokol by měl být podepsán jménem Unie a jejích členských států s výhradou pozdějšího uzavření.

(4)

Protokol by měl být prováděn prozatímně,

21.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/81

21.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 132/85

(1)

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 (3) bylo přepracováno nařízením Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 (4). Nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 vstupuje v platnost dnem vstupu v platnost rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom (5). Uvedené rozhodnutí dosud v platnost nevstoupilo.

(2)

Aby měla Komise (Eurostat) dostatek času k posouzení příslušných údajů o hrubém národním důchodu (HND) a aby měl výbor pro HND dostatek času k těmto údajům zaujmout stanovisko, mělo by být možné provést jakékoli změny HND za daný rozpočtový rok až do 30. listopadu čtvrtého roku následujícího po uvedeném rozpočtovém roce. Lhůta pro uchovávání podkladů souvisejících s vlastními zdroji z daně z přidané hodnoty (DPH) a z HND by tak měla být rovněž prodloužena z 30. září do 30. listopadu čtvrtého roku následujícího po rozpočtovém roce, k němuž se vztahují.

(3)

Toto nařízení by mělo odrážet stávající praxi, kdy jsou účty Komise pro účely vlastních zdrojů uvedené v článku 9 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 (dále jen „účty Komise pro účely vlastních zdrojů“) vedeny u ministerstev financí členských států nebo u jejich národních centrálních bank. Pojem ministerstvo financí by měl zahrnovat také další veřejné subjekty vykonávající podobné funkce.

(4)

Účty Komise pro účely vlastních zdrojů by neměly být zatíženy žádnými poplatky ani úroky. Uplatňování poplatků nebo záporných úroků by snižovalo rozpočet Unie a vedlo k nerovnému zacházení s členskými státy. Pokud se tedy u účtu Komise pro účely vlastních zdrojů záporný úrok uplatní, měly by dotčené členské státy částku rovnající se výši záporného úroku připsat. Vzhledem k tomu, že některé členské státy nemají možnost vyloučit finanční dopad povinnosti připsat tyto částky negativního úroku na účet Komise pro účely vlastních zdrojů, je vhodné, aby Komise při krytí svých požadavků na peněžní prostředky usilovala o snížení tohoto dopadu tím, že přednostně čerpá částky připsané na dotyčné účty.

(5)

Z účtů Komise pro účely vlastních zdrojů by mělo být možné čerpat pouze na základě pokynu Komise. Tím by nemělo být dotčeno uplatnění záporného úroku.

(6)

Článek 10 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 by měl být v zájmu jasnosti a srozumitelnosti rozdělen do několika článků.

(7)

Komise by měla mít kdykoli k dispozici dostatečné peněžní prostředky, aby vyhověla platebním požadavkům vyplývajícím z plnění rozpočtu, které se obzvláště koncentrují do prvních měsíců roku. Komise již má možnost členské státy vyzvat, aby s předstihem zaúčtovaly až dvě další dvanáctiny na zvláštní potřeby plateb výdajů Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 (6). Za účelem dalšího snížení rizika zpoždění plateb v důsledku dočasného nedostatku peněžních prostředků by Komise měla mít možnost členské státy vyzvat, aby s předstihem zaúčtovaly až další polovinu jedné dvanáctiny na zvláštní potřeby plateb výdajů evropských strukturálních a investičních fondů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (7), pokud je to odůvodněno hotovostními nároky. Aby se však zabránilo nadměrnému tlaku na státní pokladny, neměla by celková částka, kterou lze zaúčtovat s předstihem v rámci téhož měsíce, přesáhnout dvě další dvanáctiny. Vzhledem ke zvláštním platebním požadavkům týkajícím se EZZF navíc nemá být toto pravidlo uplatňováno na jeho úkor.

(8)

Podle nařízení (EU, Euratom) č. 1150/2000 má Komise vypočítat úpravy vlastních zdrojů z DPH a HND a včas je sdělit členským státům, aby tyto úpravy mohly v první prosincový pracovní den zapsat na účet Komise pro účely vlastních zdrojů. Upravené částky, které měly být poskytnuty v první pracovní den prosince 2014, dosáhly bezprecedentní výše. S cílem vyhnout se nepřiměřeně velké rozpočtové zátěži pro členské státy těsně před koncem roku bylo nařízením Rady (EU, Euratom) č. 1377/2014 (8) pozměněno nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 tak, aby členským státům za určitých výjimečných okolností umožňovalo odložit zapsání těchto úprav na účet Komise pro účely vlastních zdrojů.

(9)

Jakmile nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 vstoupí v platnost, nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 ve znění pozdějších předpisů se již nepoužije. Tím by však neměla být dotčena platnost těch odkladů zápisu úprav, o které již bylo formálně požádáno na základě nařízení (EU, Euratom) č. 1377/2014 v době jeho platnosti.

(10)

V zájmu zjednodušení a za účelem snížení finanční zátěže pro členské státy a Komisi, zejména ke konci roku, by měl být postup pro úpravu vlastních zdrojů z DPH a HND racionalizován. Mezi formálním oznámením požadovaných úprav členským státům a jejich zapsáním na účet Komise pro účely vlastních zdrojů by měla být delší prodleva. Toto oznámení a zapsání by mělo proběhnout ve stejném roce, jenž je rovněž relevantní pro zaznamenání dopadu na účty vládních institucí a pro účely Paktu o stabilitě a růstu. Okamžitě by mělo dojít k přerozdělení celkové částky úprav mezi členské státy podle jejich příslušných podílů na vlastním zdroji z HND. Tím by se odstranila potřeba odchylky zavedené nařízením (EU, Euratom) č. 1377/2014.

(11)

K dosažení cílů Unie by měl postup pro výpočet úroků zejména zajistit, aby byly vlastní zdroje poskytovány včas a v plné výši.

(12)

Za účelem zlepšení právní jistoty a jasnosti by měly být pro vlastní zdroje z DPH a HND vymezeny případy, kdy vzniká úrok z prodlení. Vzhledem ke specifikům těchto vlastních zdrojů, jejichž ověřovací cyklus umožňuje opravy a úpravy po dobu čtyř let, by neměly žádné změny vlastních zdrojů z DPH a HND plynoucí z těchto oprav a úprav vést ke zpětnému výpočtu úroku. Ve vztahu k těmto zdrojům by tudíž měl být úrok splatný v případě opožděného zapisování měsíčních dvanáctin a částek vyplývajících z ročního výpočtu úprav za předchozí rozpočtové roky. V zájmu zachování náležité motivace k nápravným opatřením by měl být úrok rovněž splatný v případě prodlení se zapsáním částek vyplývajících z konkrétních oprav ve výkazech týkajících se DPH ke stanovenému dni na základě opatření, která Komise přijme podle čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1553/89 (9). Kromě toho pokud členský stát ve lhůtě výslovně stanovené Komisí neposkytne opravené údaje o HND, které jsou potřebné pro vyřešení bodů oznámených Komisí nebo členským státem, měl by se úrok uplatnit i u jakéhokoli zvýšení vlastních zdrojů vyplývajícího z úpravy provedené v důsledku řešení oznámeného bodu. Tento úrok by se měl uplatňovat od okamžiku, kdy měla být částka úpravy zapsána, tedy od prvního pracovního dne v červnu roku následujícího po roce, v němž výslovně stanovená lhůta uplynula, a do okamžiku, kdy je upravená částka zapsána na účet. V souladu se stávajícími pravidly i praxí by mělo k výpočtu úroku vést jakékoli prodlení se zápisem částky týkající se tradičních vlastních zdrojů.

(13)

Systém úrokových sazeb stanovený v článku 12 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 zahrnuje fixní navýšení základní sazby o 2 procentní body a postupné navyšování o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení, přičemž takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení. Tento systém úrokových sazeb má zásadní význam při zajišťování toho, aby byly vlastní zdroje poskytovány včas a v plné výši, a jeho hlavní prvky by proto měly být zachovány.

(14)

Ve výjimečných případech, kdy prodlení někdy trvalo mnoho let, však měla stávající pravidla, která stanoví stále rostoucí sazbu, za následek platbu velmi vysokých úrokových sazeb. V zájmu zajištění proporcionality systému při současném zachování jeho odrazujícího účinku by mělo být kumulované navýšení uvedené základní sazby omezeno ročním maximem ve výši 16 procentních bodů.

(15)

Na druhé straně stávající fixní navýšení základní sazby o 2 procentní body může zejména v případě krátkého prodlení odrazovat od včasného poskytnutí vlastních zdrojů, pokud jsou náklady na refinancování na peněžním trhu vyšší než splatný úrok. Za účelem další podpory hladkého fungování systému by mělo být fixní navýšení základní sazby zvýšeno na 2,5 procentního bodu a výsledná úroková sazba by neměla být nižší než uvedená procentní hodnota, a to ani kdyby byla příslušná základní sazba záporná. To by mělo především zabránit prodlevě při poskytování měsíčních dvanáctin vlastních zdrojů založených na DPH a HND, které v současnosti představují více než 80 % příjmů rozpočtu Unie.

(16)

V rámci prosazování účinné ochrany finančních zájmů Unie a za účelem zohlednění nově zavedených ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (10) by mělo být možné, aby byly členské státy zproštěny povinnosti poskytnout do rozpočtu Unie ty částky tradičních vlastních zdrojů, které nelze vybrat z důvodu odloženého zaúčtování nebo odloženého oznámení celního dluhu, aby nebylo ohroženo trestní vyšetřování mající dopad na finanční zájmy Unie. Komise by měla s co nejmenší prodlevou členské státy informovat o kritériích, jimiž se bude posuzování případů souvisejících s touto možností řídit, a v případě potřeby tyto informace aktualizovat.

(17)

Za účelem snížení administrativní zátěže pro členské státy i Komisi by měla být zvýšena prahová hodnota pro podávání zpráv o případech, kdy je prohlášeno nebo se má za to, že tradiční vlastní zdroje nelze vybrat.

(18)

Mělo by být upřesněno, že možnost podle čl. 14 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014, aby Komise s cílem splnit závazky Unie přečerpala aktiva, a to pouze v případě nedodržení závazku z úvěru nebo ze záruky za úvěr poskytnuté na základě nařízení a rozhodnutí Rady, se rovněž vztahuje na nařízení a rozhodnutí, která po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nepřijímá pouze Rada, ale Evropský parlament a Rada v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie.

(19)

S výjimkou mimořádných případů by Komise měla členským státům nebo jejich národním centrálním bankám oznamovat své příkazy k převodu peněžních prostředků týkající se účtů zřízených pro účely vlastních zdrojů alespoň jeden den předtím, než mají být provedeny.

(20)

Nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(21)

Z důvodů jednotnosti by toto nařízení mělo vstoupit v platnost ve stejný den jako nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014. Změna článku 18 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014, obsažená v tomto nařízení, by se měla použít od 1. ledna 2014, aby bylo zajištěno, že odchylka zavedená nařízením (EU, Euratom) č. 1377/2014 bude nadále uplatňována až do dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Změna článku 12 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014, obsažená v tomto nařízení, by se měla použít v případech, kdy den splatnosti daného vlastního zdroje nastává po vstupu tohoto nařízení v platnost. Z důvodu proporcionality by však členské státy měly mít rovněž možnost využívat jednak omezení celkového navýšení úrokové sazby, a jednak i omezení úhrady úroků za vlastní zdroje z DPH pouze v souvislosti s prodleními uvedenými v článku 12 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014, ve znění tohoto nařízení, a to u vlastních zdrojů splatných před vstupem tohoto nařízení v platnost, pokud tyto vlastní zdroje vešly ve známost po uvedeném dni,

1)

V článku 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Podklady týkající se postupů a statistických základů uvedených v článku 3 nařízení (ES, Euratom) č. 1287/2003 jsou členské státy povinny uchovávat do 30. listopadu čtvrtého roku následujícího po dotyčném rozpočtovém roce. Po stejnou dobu se uchovávají podklady týkající se základu pro výpočet vlastního zdroje z DPH.“

2)

Článek 6 se mění takto: