18.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 73/1

(1)

Dne 11. března 2015 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antisubvenční řízení týkající se dovozu trub a trubek z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) pocházejících z Indie (dále jen „dotčená země“) do Unie na základě článku 10 základního nařízení. V Úředním věstníku Evropské unie uveřejnila příslušné oznámení (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podala dne 26. ledna 2015 skupina Saint-Gobain PAM Group (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby trub a trubek z tvárné litiny v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o subvencování uvedeného výrobku a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečné k zahájení řízení.

(3)

Před zahájením řízení a podle čl. 10 odst. 7 základního nařízení Komise uvědomila indickou vládu o tom, že obdržela podnět s náležitými podklady, v němž se tvrdí, že dochází k subvencovanému dovozu trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie, který působí výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. Indická vláda byla vyzvána ke konzultacím s cílem vyjasnit situaci ohledně obsahu podnětu a dosáhnout řešení na základě dohody. Indická vláda nabídku ke konzultacím přijala a tyto konzultace následně proběhly. Řešení na základě vzájemné dohody se v těchto konzultacích nedosáhlo.

(4)

Komise následně sdělila všem stranám základní skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné vyrovnávací clo na dovoz trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie do Unie. Kromě toho se přihlásil další indický výrobce, společnost Tata Metaliks DI Pipes Limited (dále jen „Tata“), který předložil své připomínky.

(5)

Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k uvedeným informacím předložit svá stanoviska.

(6)

Na žádost společnosti Electrosteel Castings Limited proběhlo dne 28. ledna 2016 slyšení u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(7)

Dne 20. prosince 2014 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie  (3) oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie do Unie, a sice na základě nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (4) (dále jen „základní antidumpingové nařízení“).

(8)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2015/1559 (5) (dále jen „prozatímní antidumpingové nařízení“) uložila Komise dne 18. září 2015 prozatímní antidumpingové clo na dovoz trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie. Konečná zjištění vyplývající z uvedeného šetření jsou předmětem samostatného nařízení (6).

(9)

Analýzy újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie provedené v rámci tohoto antisubvenčního šetření a souběžně probíhajícího antidumpingového šetření jsou obdobně shodné, neboť definice výrobního odvětví Unie, reprezentativní výrobci v Unii a období šetření jsou v obou šetřeních stejné.

(10)

V oznámení o zahájení řízení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby ji za účelem účasti na šetření kontaktovaly. Komise o zahájení řízení informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a indické orgány, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich řízení týká, a vyzvala je k účasti.

(11)

Zúčastněné strany měly příležitost vyjádřit se k zahájení řízení a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Žádná ze zúčastněných stran nepožádala o slyšení, aby se k zahájení řízení vyjádřila.

(12)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že možná bude nutné vybrat vzorek zúčastněných stran v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(13)

Výběr vzorku výrobců v Unii nebyl nutný. Existují pouze tři společnosti nebo skupiny společností vyrábějící v Unii dotčený výrobek a dvě z nich, které představují přibližně 96 % celkové výroby v Unii, při šetření spolupracovaly.

(14)

Co se týče dovozců, kteří nejsou ve spojení, aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala tyto dovozce, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení. Ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení se nepřihlásili žádní dovozci, kteří nejsou ve spojení.

(15)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v Indii, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení. Kromě toho Komise požádala zastoupení Indické republiky při Evropské unii, aby identifikovalo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem účastnit se šetření.

(16)

Požadované informace poskytli a se zařazením do vzorku souhlasili tři vyvážející výrobci v dotčené zemi. Pokrývali 100 % vývozu z Indie během období šetření. Proto Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(17)

Dotazníky byly zaslány třem indickým vyvážejícím výrobcům nebo skupinám výrobců v Indii, třem výrobcům v Unii, jakož i uživatelům, kteří se přihlásili ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení.

(18)

Odpovědi na dotazník zaslali dva ze tří indických vyvážejících výrobců. Komise tudíž měla za to, že třetí vyvážející výrobce ukončil spolupráci při šetření.

(19)

V počáteční fázi spolupracující výrobci v Unii a uživatelé souhlasili s tím, že informace shromážděné v rámci souběžného antidumpingového šetření mohou být rovněž využity v rámci tohoto řízení. Kromě těch, kteří se již přihlásili v rámci souběžného antidumpingového šetření, poskytlo informace několik desítek dalších uživatelů.

(20)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace poskytnuté vyvážejícími výrobci v Indii, které považovala za nezbytné pro předběžné určení subvencování. Inspekce na místě provedla u těchto společností:

(21)

Šetření subvence a újmy se týkalo období od 1. října 2013 do 30. září 2014 (dále jen „období šetření“, případně v tabulkách „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(22)

Dotčeným výrobkem jsou trouby a trubky z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) (dále jen „trubky z tvárné litiny“) pocházející z Indie, v současnosti kódů KN ex 7303 00 10 a ex 7303 00 90. Tyto kódy KN se uvádějí pouze pro informaci.

(23)

Trubky z tvárné litiny se používají pro dodávku pitné vody, čištění odpadních vod a zavlažování zemědělské půdy. K rozvodu vody pomocí trubek z tvárné litiny může docházet tlakem nebo pouze samospádem. Trubky mají průměr 60 mm až 2 000 mm a jsou 5,5, 6, 7 nebo 8 metrů dlouhé. Obvykle jsou vyložené cementovou maltou nebo jinými materiály a z vnější strany jsou pozinkované, opatřené nátěrem nebo obalené ochrannou páskou. Hlavními koncovými uživateli jsou podniky veřejné služby.

(24)

Společnost Jindal a indická vláda tvrdili, že trubky z tvárné litiny, které nejsou opatřeny povlakem ani zevnitř ani zvenku („holé trubky“), by měly být vyloučeny z definice dotčeného výrobku na základě toho, že takové trouby a trubky jsou polotovary s odlišnými fyzickými, technickými a chemickými vlastnostmi a nemohou být použity pro přepravu vody bez dalšího zpracování. Holé trubky rovněž nejsou vzájemně zaměnitelné s dotčeným výrobkem a mají odlišné konečné užití.

(25)

Žadatel toto tvrzení zpochybnil a uvedl, že všechny trubky z tvárné litiny, ať už s povlakem či bez něj, mají stejné základní fyzické, technické a chemické vlastnosti a stejné konečné užití. Žadatel dále tvrdil, že vnitřní a vnější povrchové úpravy jsou považovány za dokončovací operace, které představují pouze maximálně 20 % celkových nákladů výroby trubek z tvárné litiny a které nemají vliv na jejich základní vlastnosti. Žadatel dále zdůraznil, že holé trubky jako takové nemají žádnou faktickou tržní funkci nebo užití kromě rozvodu vody a kanalizace a neprodávají se na trhu Unie, ale před uvedením na trh a k dosažení souladu s normami EU musí být nutně povrchově upraveny. Holé trubky z tvárné litiny patří navíc pod stejný celní kód jako trubky s povlakem, a jejich vyloučení by tedy mohlo vést k obcházení antisubvenčních opatření a ohrozit účinnost těchto opatření, neboť indičtí vývozci disponují dostatečnou kapacitou k provádění povrchových úprav v Unii (přibližně 80 000 tun ročně). Ohledně této záležitosti žadatel dále tvrdil, že objem indického dovozu holých trubek se od roku 2013 výrazně zvýšil a že tento objem dovozu byl v roce 2015 téměř třikrát vyšší než v roce 2013. Tento trend bude podle názoru žadatele pravděpodobně pokračovat.

(26)

Šetřením bylo prokázáno, že holé trubky nemají žádnou faktickou tržní funkci či užití a jako takové se na trhu Unie neprodávají. Tyto trubky musí nutně projít další úpravou, tedy musí být opatřeny vnitřním a vnějším povlakem, a až poté se stávají obchodovatelnými a splňují normy EU pro přepravu vody a odpadních vod. Soulad s normami EU sice nemusí být nutně rozhodujícím faktorem pro určení definice výrobku, ale skutečnost, že u holých trubek musí být před tím, než mohou být použity k zamýšlenému konečnému použití, provedeno další zpracování, je faktorem, který při posuzování toho, zda je holá trubka konečným výrobkem nebo pouze polotovarem, nelze opominout. Komise se proto domnívá, že holé trubky z tvárné litiny by měly být považovány za polotovary trubek z tvárné litiny.

(27)

Polotovary a hotové výrobky lze však považovat za jediný výrobek, jestliže i) mají stejné základní vlastnosti a ii) dodatečné náklady na zpracování nejsou podstatné (7). Je nesporné, že díky vnitřnímu a vnějšímu povlaku získávají holé trubky fyzickou vlastnost, která těmto trubkám propůjčuje podstatné a základní vlastnosti nezbytné pro jejich základní použití na trhu Unie, a sice pro přepravu vody a odpadních vod v souladu se standardy EU. Kromě toho je nesporné, že náklady na opatření holé trubky vnitřním a vnějším povlakem obvykle představují až 20 % celkových nákladů na výrobu trubky z tvárné litiny. Toto dodatečné zpracování musí být proto považováno za podstatné.

(28)

Z toho vyplývá, že polotovary holých trub a trubek z tvárné litiny nelze považovat za výrobky tvořící jediný výrobek společně s dokončenými trubkami z tvárné litiny (opatřenými vnitřním a vnějším povlakem), a proto by měly být vyloučeny z definice dotčeného výrobku.

(29)

Komise mimoto neshledala, že pokud by holé trubky byly vyloučeny z definice výrobku, hrozilo by značné riziko obcházení. Holé trubky dováží pouze jedna společnost, která je ve spojení se společností Jindal a která má (v rozporu s tvrzením žadatele) pouze omezenou kapacitu k provádění povrchových úprav v Unii. Podle ověřených údajů Komise činí skutečná kapacita přibližně 15 000 tun ročně. Kromě toho, ačkoliv se zdá, že objem dovozu holých trubek z Indie se po skončení období šetření zvyšuje, čísla jsou na základě informací poskytnutých žadatelem stále nízká (v roce 2015 to bylo méně než 10 000 tun). Vzhledem k tomu, že společnost ve spojení v Unii má jen omezenou kapacitu k provádění povrchových úprav, a vzhledem k jejímu současnému obchodnímu plánu pro nadcházející roky pro holé trubky, a sice 15 000–21 000 tun do roku 2017, je nepravděpodobné, že by se z tohoto výrobního závodu mohla stát vstupní brána pro masivní příliv holých trubek s jediným cílem opatřit je zde povlakem, a vyhnout se tak clu, které Unie uplatňuje na dokončené trubky, což by mohlo potenciálně představovat riziko, na které se vztahuje článek 23 základního nařízení.

(30)

Společnost Jindal požádala, aby z definice výrobku byly vyloučeny rovněž přírubové trubky z tvárné litiny.

(31)

Přírubové trubky, na rozdíl od holých trubek, jsou trubky z tvárné litiny opatřené v konečné fázi vnitřním a vnějším povlakem. Přírubové trubky jsou proto vhodné pro přepravu vody a pro kanalizaci bez dalšího zpracování. V podstatě se seříznou na potřebnou délku z celých trubek z tvárné litiny a opatří se přírubami, které se spojují pomocí šroubů a matic, zatímco jiné trubky z tvárné litiny se spojují prostřednictvím patice. Náklady vynaložené na řezání a doplňování přírub nelze považovat za takové, které mění základní vlastnost trubek z tvárné litiny, což je přeprava vody a odpadních vod, nebo za takové, při nichž vznikají podstatné náklady na zpracování. I když k výrobě přírubových trub z trubek z tvárné litiny je potřebné určité další zpracování, Komise je považuje za jeden jediný výrobek, a proto se žádost o vyloučení z definice zamítá.

(32)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je dotčený výrobek s konečnou platností definován jako trouby a trubky z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) (dále jen „trubky z tvárné litiny“) s výjimkou trubek z tvárné litiny bez vnitřního a vnějšího povlaku, pocházející z Indie, v současnosti kódů KN ex 7303 00 10 a ex 7303 00 90.

(33)

Šetření prokázalo, že výše definovaný dotčený výrobek vyráběný a prodávaný v Indii, jakož i výrobek vyráběný a prodávaný na trhu Unie mají stejné základní fyzické, chemické a technické vlastnosti a jsou tedy obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(34)

Na základě informací obsažených v podnětu a v odpovědích indické vlády a vyvážejících výrobců na dotazník Komise byly prošetřeny tyto subvenční postupy a konkrétní opatření (režimy), které se údajně týkají poskytování subvencí:

(35)

Žadatel tvrdil, že v minulosti poskytovala indická vláda výrobcům v ocelářském odvětví úvěrové záruky prostřednictvím Indické státní banky. Tato výhoda prý spočívá v rozdílu mezi částkou zaplacenou za půjčku, která byla zaručena, a částkou, která by byla zaplacena v případě podobné půjčky bez státní záruky. Subvence údajně spočívá v rozdílu mezi částkou úroků nebo prémie, kterou by společnost zaplatila za úvěr, kdyby jej dostala za komerčních podmínek s ohledem na referenční hodnoty, a částkou skutečně zaplacenou v důsledku toho, že za úvěr se zaručila indická vláda.

(36)

Dva indičtí vyvážející výrobci obdrželi půjčky od několika bank, včetně Indické státní banky. Tyto půjčky však nebyly zaručeny indickou vládou. Kromě toho byly zaplacené úrokové sazby v souladu s tržními podmínkami uplatňovanými ostatními bankami u podobných úvěrů.

(37)

V důsledku toho Komise nezjistila žádné důkazy o existenci subvence v případě tohoto režimu.

(38)

Žadatel tvrdil, že indická vláda poskytuje úvěry z Ocelářského rozvojového fondu na financování výzkumně-vývojových projektů v odvětví železa a oceli. Tato výhoda prý spočívá v rozdílu mezi úroky z úvěrů od Ocelářského rozvojového fondu a úroky, které by byly účtovány za tržních podmínek za komerční půjčku.

(39)

Dva indičtí vyvážející výrobci neobdrželi během období šetření půjčky od Ocelářského rozvojového fondu.

(40)

V důsledku toho Komise nezjistila žádné důkazy o existenci subvence v případě tohoto režimu.

(41)

Žadatel tvrdil, že indická vláda poskytuje finanční prostředky na podporu výzkumně-vývojových projektů v odvětví železa a oceli. Tato výhoda prý odpovídá výši poskytnutých prostředků (50 % nákladů vynaložených na výzkum a vývoj).

(42)

Během období šetření dva indičtí vyvážející výrobci nezískali finanční prostředky v rámci tohoto režimu.

(43)

V důsledku toho Komise nezjistila žádné důkazy o existenci subvence v případě tohoto režimu.

(44)

Žadatel tvrdil, že jeden indický vyvážející výrobce byl pro tento režim způsobilý. Tento režim spočívá v usnadnění koupě pozemků na projekty předpokládající investice ve výši 1 miliardy rupií a více, pokud developer kupuje 25 % pozemků za vlastní. Výhoda prý spočívá v tom, že vláda státu Rádžasthán uhradí zbývajících 75 % hodnoty pozemku.

(45)

Během období šetření dva indičtí vyvážející výrobci nezískali finanční prostředky v rámci tohoto režimu.

(46)

V důsledku toho Komise nezjistila žádné důkazy o existenci subvence v případě tohoto režimu.

(47)

Žadatel tvrdil, že vyvážející výrobci dotčeného výrobku jsou pro tento režim způsobilí a že je nutné předpokládat, že o něj zažádali, neboť vyvážejí podstatnou část své produkce.

(48)

Společnost registrovaná jako subjekt orientovaný na vývoz má nárok na osvobození od daně nebo vrácení některých cel a daní. Výhoda prý spočívá ve výši prominutých, ale jinak splatných státních příjmů.

(49)

Během období šetření nebyli dva indičtí vyvážející výrobci registrováni jako subjekty orientované na vývoz.

(50)

V důsledku toho Komise nezjistila v případě tohoto režimu žádné důkazy o existenci subvence během období šetření.

(51)

Žadatel tvrdil, že vyvážející výrobci dotčeného výrobku jsou způsobilí k využití tohoto režimu, který poskytuje celní dobropisy ve výši odpovídající určitému procentnímu podílu hodnoty FOB vývozu do některých zemí. Celní dobropisy lze použít k odpočtu dovozních cel, a poskytnutá výhoda tedy odpovídá výši prominutých státních příjmů, které by byly jinak splatné.

(52)

Během období šetření dva indičtí vyvážející výrobci nezískali v rámci tohoto režimu žádné celní dobropisy.

(53)

V důsledku toho Komise nezjistila v případě tohoto režimu žádné důkazy o existenci subvence během období šetření.

(54)

Žadatel tvrdil, že vyvážející výrobci dotčeného výrobku jsou způsobilí pro tento režim, který umožňuje bezcelní dovoz vstupů, paliva, nafty, energetických zdrojů a katalyzátorů používaných coby vstupy při výrobě, za předpokladu splnění určitých podmínek. Výhoda prý spočívá ve výši prominutých, ale jinak splatných státních příjmů.

(55)

Během období šetření nezískali dva indičtí vyvážející výrobci v rámci tohoto režimu žádnou výhodu.

(56)

V důsledku toho Komise nezjistila v případě tohoto režimu žádné důkazy o existenci subvence během období šetření.

(57)

Žadatel tvrdil, že vyvážející výrobci dotčeného výrobku jsou způsobilí pro tento režim, který umožňuje bezcelní dovoz vstupních materiálů potřebných k výrobě určitého výrobku nebo kategorie výrobků, nebo meziproduktů určených na vývoz nebo považovaných za vyvezené. Výhoda prý spočívá ve výši prominutých, ale jinak splatných státních příjmů.

(58)

Během období šetření nezískali dva indičtí vyvážející výrobci v rámci tohoto režimu žádnou výhodu.

(59)

V důsledku toho Komise nezjistila v případě tohoto režimu žádné důkazy o existenci subvence během období šetření.

(60)

Žadatel tvrdil, že vyvážející výrobci dotčeného výrobku jsou způsobilí k využití tohoto režimu, který je podobný režimu Focus Market Scheme a opravňuje k celnímu dobropisu ve výši poměrného přírůstku dosaženého v rozpočtovém roce 2012–2013 ve srovnání s rozpočtovým rokem 2011–2012. Celní dobropisy lze použít k odpočtu dovozních cel, a poskytnutá výhoda tedy odpovídá výši prominutých státních příjmů, které by byly jinak splatné.

(61)

Během období šetření nezískali dva indičtí vyvážející výrobci v rámci tohoto režimu žádnou výhodu.

(62)

V důsledku toho Komise nezjistila v případě tohoto režimu žádné důkazy o existenci subvence během období šetření.

(63)

Žadatel tvrdil, že jeden vyvážející výrobce dotčeného výrobku (s provozovnami ve státě Gudžarát) je způsobilý a pravděpodobně také těžil z tohoto režimu, který umožňuje osvobození od DPH při nákupu zboží použitého v souvislosti s vývozem. Osvobození prý představuje finanční příspěvek, neboť snižuje příjmy státu z DPH. Poskytnutá výhoda spočívá ve výši prominutých a jinak splatných státních příjmů.

(64)

Během období šetření nezískali dva indičtí vyvážející výrobci v rámci tohoto režimu za dotčený výrobek žádnou výhodu.

(65)

V důsledku toho Komise nezjistila v případě tohoto režimu žádné důkazy o existenci subvence během období šetření.

(66)

Žadatel tvrdil, že indická vláda poskytuje výrobcům oceli statky ve formě železné rudy a uhlí prostřednictvím těžebních práv pro vlastní spotřebu (tedy práv, jež umožňují výrobcům oceli těžit železnou rudu a uhlí pro své vlastní vnitřní účely).

(67)

Žadatel odkazoval na příslušné indické právní předpisy týkající se těžby železné rudy a uhlí, včetně nedávných novelizací, a připomněl, že někteří indičtí výrobci dotčeného výrobku mají vlastní doly.

(68)

Žadatel měl za to, že těžba železné rudy pro vlastní spotřebu má specifický charakter de facto, protože je omezená na určité podniky, jako jsou výrobci oceli, a těžba uhlí pro vlastní potřebu má specifický charakter de iure, neboť při přidělování nalezišť uhlí se dává přednost výrobcům oceli, jejichž roční výrobní kapacita přesahuje jeden milion tun.

(69)

Žadatel měl za to, že výhoda vyplývající pro indické výrobce dotčeného výrobku z licencí na těžbu uhlí pro vlastní spotřebu spočívá v rozdílu mezi celkovou cenou uhrazenou za těžební licence, náklady na těžbu a rafinaci za účelem dosažení požadované úrovně kvality a referenční cenou CIF australského koksovatelného uhlí v indickém přístavu.

(70)

Pokud jde o výhodu vyplývající z licencí na těžbu železné rudy pro vlastní spotřebu, žadatel se domníval, že výhodu je třeba posoudit: buď i) s ohledem na podmínky převládající na světovém trhu při nákupu železné rudy v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení; nebo ii) na základě podmínek převládajících v Indii upravených o vliv vývozní daně na železnou rudu, poněvadž tento faktor narušuje běžné tržní podmínky.

(71)

Žadatel uvedl, že Ministerstvo obchodu Spojených států amerických (USDOC) prošetřilo a napadlo účinky programu těžby železné rudy pro vlastní spotřebu a programu těžby uhlí pro vlastní spotřebu v řadě šetření proti dovozu některých za tepla válcovaných plochých výrobků z uhlíkové oceli z Indie.

(72)

Indická vláda uvedla právní základ, podle kterého se vyřizují a udělují žadatelům povolení k těžbě nerostů:

(73)

Indická vláda vysvětlila, že železorudné odvětví bylo v Indii vždy deregulovaným trhem a uhelný průmysl byl deregulován s účinností od ledna 2000.

(74)

Jednomu ze dvou indických vyvážejících výrobců byla udělena těžební práva na železnou rudu (nikoli však na uhlí). Železná ruda vytěžená v tomto dolu se však nepoužívá k výrobě dotčeného výrobku (kvůli nízkému obsahu železa), ale pro jiné podnikatelské činnosti skupiny. Dotyčný výrobce získával železnou rudu potřebnou k výrobě dotčeného výrobku od dodavatelů v Indii, kteří nejsou ve spojení.

(75)

Druhému indickému vyvážejícímu výrobci byla udělena těžební práva na uhlí (nikoli však na železnou rudu). Roční objem vytěženého uhlí nestačil k uspokojení jeho potřeb, a proto tento výrobce nakupoval uhlí také od dodavatelů v Austrálii, kteří nejsou ve spojení.

(76)

V návaznosti na rozsudek Indického nejvyššího soudu z roku 2014 tento vyvážející výrobce prokázal, že všechna dříve udělená práva na těžbu uhlí byla zrušena, a v současné době se práva na těžbu uhlí v Indii získávají prostřednictvím konkurenčního nabídkového řízení. Dotyčný výrobce tedy již nepořizuje uhlí prostřednictvím práv na těžbu uhlí pro vlastní spotřebu. Kromě toho tento vyvážející výrobce rovněž prokázal, že v rámci nového postupu přidělování těžebních práv zavedeného indickou vládou nebude mít právní nárok na získání těžebních práv z důvodu omezení, která jsou součástí tohoto postupu.

(77)

V důsledku toho není nutné, aby Komise tento režim dále analyzovala.

(78)

Podrobný popis režimu FPS je uveden v odstavci 3.15 dokumentu Foreign Trade Policy (FTP) 2009–2014 a v odstavci 3.9 příručky Handbook of Procedure (HoP) 2009–2014.

(79)

Podle odstavce 3.15.2 dokumentu FTP 09-14 jsou pro tento režim způsobilí vývozci oznámených výrobků uvedených v dodatku 37D příručky HOP I 09-14.

(80)

V rámci tohoto režimu má vývoz výrobků uvedených v dodatku 37D příručky HoP nárok na celní dobropis ve výši 2 % hodnoty FOB. V roce 2012 byla sazba celního dobropisu v případě trubek z tvárné litiny zvýšena na 5 %. Trubky z tvárné litiny jsou tedy způsobilé pro celní dobropis.

(81)

Celní dobropisy v rámci režimu FPS jsou volně převoditelné a platné po dobu 24 měsíců ode dne vydání příslušného osvědčení o nároku na dobropis. Mohou být použity k zaplacení cla u následného dovozu jakéhokoliv vstupního materiálu nebo zboží, včetně kapitálových statků.

(82)

Osvědčení o nároku na dobropis se vydává v přístavu, ze kterého se vývoz realizuje, po uskutečnění vývozu nebo po odeslání zboží. Pokud žadatel předloží orgánům kopie všech příslušných vývozních dokumentů (např. příkazu k vývozu, faktur, přepravních dokladů, potvrzení banky o uskutečnění platby), nemůže indická vláda rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí celních dobropisů nikterak ovlivnit.

(83)

Obě společnosti tento režim během období šetření využívaly.

(84)

Režim FPS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Celní dobropis v rámci režimu FPS je finančním příspěvkem indické vlády, protože bude nakonec použit k odpočtu dovozního cla, a bude tak snižovat výnosy indické vlády z cel, které by byly jinak splatné. Celní dobropis v rámci režimu FPS navíc poskytuje vývozci výhodu, protože zlepšuje jeho likviditu.

(85)

Režim FPS nadto právně závisí na vývozní výkonnosti, a je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4) prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(86)

Tento režim nelze považovat za povolený režim navracení cla nebo režim navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Režim nevyhovuje přísným pravidlům uvedeným v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Vývozce nemá žádnou povinnost skutečně spotřebovat bezcelně dovezené zboží ve výrobním procesu a částka dobropisu není vypočtena ve vztahu ke skutečně využitým vstupům. Neexistuje režim nebo zavedený postup pro potvrzení, jaké vstupy jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. Vývozce je způsobilý obdržet výhody v rámci režimu FPS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupy doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Na výhody v rámci režimu FPS mají nárok dokonce i ti vývozci, kteří nakupují veškeré své vstupy na místním trhu a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstupy. Kromě toho může vývozce využít celní dobropisy v rámci režimu FPS k dovozu kapitálových statků, ačkoliv kapitálové statky nespadají do působnosti povolených režimů navracení cla, jak je uvedeno v příloze I písm. i) základního nařízení, protože nejsou spotřebovány při výrobě vyvážených výrobků.

(87)

Nová pětiletá politika zahraničního obchodu 2015–2020 zavedla nový režim nazvaný „Vývoz zboží z Indie“ (Merchandise Exports from India Scheme – MEIS), který nahradil řadu již existujících režimů, včetně režimu FPS. Jelikož kritéria způsobilosti pro režimy FPS a MEIS jsou v podstatě stejná, je zřejmé, že režim FPS nebyl ukončen, nýbrž pouze přejmenován a zvýhodnění vyplývající z režimu FPS je nadále udělováno v rámci nového režimu. V důsledku toho může být výhoda, kterou nabízí režim FPS, napadnuta.

(88)

Po poskytnutí informací společnost ECL tvrdila, že MEIS nelze automaticky považovat za variantu režimu FPS nebo za jeho náhradu. Komise tento argument zamítla, jelikož u režimů FPS a MEIS se jedná o tatáž kritéria způsobilosti a tytéž příjemce, pokud jde o výrobce trubek z tvárné litiny. V odpovědi na dotazník sama indická vláda uznala, že režim FPS „byl sloučen do nového režimu [MEIS]“ (8). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(89)

Existuje však rozdíl mezi výší výhody vyplývající z těchto dvou režimů. Celní sazby nabízené režimem MEIS činí v současné době 2 % hodnoty FOB vývozu (u režimu FPS to bylo v období šetření 5 %).

(90)

Oba indičtí výrobci před poskytnutím konečných informací a po něm uvedli, že tato nižší hodnota by měla být parametrem pro vyčíslení výše výhod, které mají být napadnuty, pokud vůbec. Společnost ECL se odvolala na „Pokyny Komise pro výpočet výše subvence v šetření o uložení vyrovnávacího cla“ (9) a na příklad č. 1, kde se má použít revidovaná výhoda použitelná na pozdější část období šetření „v případě, kdy je tato změna trvalé povahy“. Tento argument vznesla po poskytnutí konečných informací též indická vláda.

(91)

Komise toto tvrzení odmítla z níže uvedeného důvodu. Podle článku 5 základního nařízení „výše napadnutelných subvencí se vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která bude zjištěna za posuzované období“. Během období šetření získali vyvážející výrobci výhodu ve formě celního dobropisu ve výši 5 % hodnoty FOB vývozu dotčeného výrobku.

(92)

Podle článku 11 základního nařízení „k informacím, které se týkají pozdějšího období, se zpravidla nepřihlíží“. To znamená, že k vývoji po období šetření lze přihlédnout pouze za výjimečných okolností, zejména kdyby jeho ignorování bylo „zjevně nepřiměřené“ (10). Tohoto prahu bylo například dosaženo, když k Evropské unii přistoupilo v roce 2004 deset nových členských států, což vyvolalo povinnost, aby Komise prošetřila, zda informace získané v průběhu šetření jsou nadále reprezentativní pro rozšířenou EU (11).

(93)

Tento práh však není v projednávaném případě splněn. Základní režim subvencování zůstává v platnosti i po období šetření a vývozci měli během období šetření výhodu z 5 % sazby. Nelze potvrdit ani předpoklad, že snížená 2 % sazba po období šetření je trvalé povahy, poněvadž vláda má pravomoc sazbu režimu kdykoli změnit (12). Tyto změny nejsou pouze hypotetické, jak ukazuje praxe předchozího režimu. Předchozí režim FPS byl zaveden zákonem v roce 2009 a vláda změnila sazbu z 2 % na 5 % s účinkem od 31. prosince 2012 (13). S ohledem na všechny tyto skutečnosti dospěla Komise k závěru, že napadení částky ve výši 5 % v rámci FPS v průběhu období šetření není zjevně nepřiměřené. Pokud stávající 2 % sazba vydrží delší dobu, budou mít vývozci možnost požádat o prozatímní přezkum, který by prokázal trvalou změnu okolností, co se týče tohoto subvenčního režimu.

(94)

Výše napadnutelných subvencí byla vypočtena na základě výhody, kterou získal příjemce a u které bylo zjištěno, že v období šetření byla zaúčtována spolupracujícím vyvážejícím výrobcem na základě časového rozlišení jako příjem ve stadiu vývozní transakce. V souladu s čl. 7 odst. 2 a čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla tato výše subvence (čitatel) přepočtena na vývozní obrat v období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta na základě množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(95)

Sazba subvence zjištěná u tohoto režimu během období šetření pro společnost ECL a její dceřinou společnost Srikalahasthi Pipes Limited, (dále jen „skupina ECL“) činila 4,35 % a pro společnost Jindal Saw India 3,11 %.

(96)

Podrobný popis režimu EPCGS je uveden v kapitole 5 dokumentu FTP 2009–2014 a v kapitole 5 příručky HOP I 2009–2014.

(97)

Pro tento režim jsou způsobilí vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci „vázaní“ na podpůrné výrobce a poskytovatele služeb.

(98)

Pod podmínkou vývozní povinnosti je společnosti umožněno dovážet kapitálové statky (nové i použité kapitálové statky až 10 let staré) za sníženou celní sazbu. Vývozní povinnost znamená povinnost vyvézt zboží o minimální hodnotě odpovídající, v závislosti na zvoleném dílčím režimu, šestinásobku nebo osminásobku částky ušetřeného cla. Za tímto účelem vydá indická vláda na požádání a po zaplacení poplatku licenci pro režim EPCGS. Tento režim zajišťuje sníženou sazbu dovozního cla ve výši 3 %, použitelnou na veškeré kapitálové statky dovezené v rámci tohoto režimu. Aby byla splněna vývozní povinnost, musí být dovezené kapitálové zboží během určitého období využito k výrobě určitého množství zboží na vývoz. Podle politiky zahraničního obchodu na období 2009–2014 může být kapitálové zboží dováženo v rámci režimu EPCGS při nulové sazbě cla, avšak v takovém případě je lhůta pro splnění vývozní povinnosti kratší.

(99)

Držitel licence pro režim EPCGS může také pořídit kapitálové statky z domácích zdrojů. V takovém případě může domácí výrobce kapitálových statků využít výhody bezcelního dovozu dílů nutných pro výrobu těchto kapitálových statků. Alternativně může domácí výrobce požadovat výhodu domnělého vývozu pro dodávky kapitálových statků držiteli licence pro režim EPCGS.

(100)

Bylo zjištěno, že dvě společnosti získaly v rámci režimu EPCGS úlevy, které mohly být v období šetření přiřazeny k dotčenému výrobku.

(101)

Režim EPCGS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Snížení cla představuje finanční příspěvek indické vlády, neboť tato úleva snižuje příjmy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Nadto snížení cla vývozce zvýhodňuje, protože ušetřením cla při dovozu se zlepšuje jeho likvidita.

(102)

Režim EPCG dále právně závisí na vývozní výkonnosti, protože takové licence nelze získat bez závazku vyvážet. Je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(103)

Režim EPCG nelze považovat za povolený režim vracení cla nebo režim vracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Kapitálové statky nejsou zahrnuty do působnosti takových povolených systémů, jak je uvedeno v příloze I písm. i) základního nařízení, protože nejsou spotřebovány při výrobě výrobků určených na vývoz.

(104)

Nová pětiletá politika zahraničního obchodu na roky 2015–2020 tento režim zachovává, i když počítá pouze s možností nulového cla. Vzhledem k tomu, že kritéria způsobilosti jsou v podstatě stejná, nelze tvrdit, že režim EPCGS byl ukončen, a tudíž by již neměl být napadnutelný.

(105)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena v souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení rozložením nezaplaceného cla z dovážených kapitálových statků na dobu odpovídající běžné době amortizace takových kapitálových statků v daném výrobním odvětví. Takto vypočtená částka, která připadá na období šetření, byla upravena připočtením úroku v průběhu tohoto období, aby se zohlednila úplná časová hodnota peněz. Za vhodnou pro tento účel byla považována komerční úroková sazba v Indii v průběhu období šetření.

(106)

V souladu s čl. 7 odst. 2 a čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na příslušný vývozní obrat v průběhu období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(107)

Po poskytnutí konečných informací tvrdila společnost ECL, že režim EPCGS se používá pro veškerou výrobu trubek z tvárné litiny, a nikoliv pouze pro výrobu zboží na vývoz. Požadovala proto, aby se subvence vypočítala na základě celkového obratu, a nikoli na základě vývozního obratu.

(108)

Toto tvrzení Komise odmítla, neboť subvence, jak již bylo uvedeno výše, závisí pouze na vývozní výkonnosti. Tento přístup je také v souladu s praxí Komise ve vztahu k témuž režimu (14).

(109)

Tentýž vyvážející výrobce požádal, aby se do zvýhodnění nezapočítávaly vstupy/stroje, které byly odepsány již dlouho před začátkem období šetření. Komise toto tvrzení přijala a společnost o tom informovala.

(110)

Sazba subvence zjištěná v rámci tohoto režimu během období šetření činila pro skupinu ECL 0,03 % a pro společnost Jindal Saw India 0,38 %.

(111)

Podrobný popis režimu DDS je uveden v Pravidlech pro vracení cel a spotřebních daní z roku 1995 ve znění pozdějších oznámení.

(112)

Pro tento režim jsou způsobilí všichni vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci.

(113)

Způsobilý vývozce může zažádat o navrácení částky, která je vypočtena jako procento hodnoty FOB výrobků vyvezených v rámci tohoto režimu. Tyto sazby navracení byly stanoveny indickou vládou pro řadu výrobků, včetně dotčeného výrobku. Určují se na základě průměrného množství nebo průměrné hodnoty materiálů použitých jako vstupy při výrobě výrobku a na základě průměrné výše cla zaplaceného za vstupy. Jsou použitelné bez ohledu na to, zda bylo dovozní clo skutečně zaplaceno, či nikoli. Sazba DDS za dotčený výrobek v průběhu období šetření činila 1,9 % hodnoty FOB.

(114)

Aby mohla společnost využívat výhod tohoto režimu, musí vyvážet. Při zápisu údajů o zásilce zaneseny na celní server (ICEGATE) se uvede, že vývoz se uskutečňuje v rámci režimu DDS, a neodvolatelně se stanoví výše DDS. Poté, co přepravní společnost předloží obecné prohlášení o vývozu a celní úřad tento dokument porovná s údaji na přepravním dokladu a zjistí, že se údaje shodují, jsou splněny všechny podmínky pro výplatu vráceného cla, a to buď přímou platbou na bankovní účet vývozce, nebo příkazem k výplatě.

(115)

Vývozce musí rovněž prokázat, že k uskutečnění vývozu dochází prostřednictvím potvrzení banky o uskutečnění vývozu. Tento dokument může být poskytnut poté, co byla vyplacena částka navraceného cla; indická vláda však bude vyplacenou částku vymáhat zpět, pokud vývozce potvrzení BRC nepředloží ve stanovené lhůtě.

(116)

Částka navráceného cla může být použita pro jakékoli účely.

(117)

V souladu s indickými účetními standardy může být částka navráceného cla při splnění vývozní povinnosti zaúčtována do komerčních účtů na akruální bázi jako příjem.

(118)

Bylo rovněž zjištěno, že během období šetření získaly obě indické společnosti výhody vyplývající z režimu DDS.

(119)

Režim DDS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Takzvaná částka navráceného cla je finančním příspěvkem indické vlády, protože má podobu přímého převodu finančních prostředků ze strany indické vlády. Pokud jde o používání těchto finančních prostředků, nejsou stanovena žádná omezení. Kromě toho částka navráceného cla poskytuje vývozci výhodu, protože zlepšuje jeho likviditu.

(120)

Sazba navráceného cla u vývozu je stanovena indickou vládou pro jednotlivé výrobky. Třebaže se subvence označuje jako navracení cla, tento režim nemá povahu povoleného systému navracení cla nebo systému navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Vyplacení peněžních prostředků vývozci není vázáno na zaplacení dovozních cel na suroviny a není ani celním dobropisem ke kompenzaci dovozního cla na minulý nebo budoucí dovoz surovin.

(121)

Po zveřejnění informací indická vláda nejprve tvrdila, že Komise neuvedla, které požadavky považovala za nezbytné pro to, aby režim DDS představoval legitimní systém navracení cla, ani nepředložila zdůvodnění tohoto rozhodnutí. Za druhé se indická vláda domnívá, že existuje dostatečná spojitost mezi sazbami navraceného cla a clem zaplaceným ze surovin. Indická vláda totiž při určování sazeb navraceného cla bere v úvahu průměrné množství nebo hodnotu materiálů použitých jako vstupy při výrobě dotčeného výrobku a rovněž průměrnou výši cla zaplaceného za vstupy. Společnost ECL uvedla podobné argumenty jako indická vláda.

(122)

Komise uvedené argumenty odmítla z důvodů, které jsou uvedeny níže. Pokud jde o první argument, Komise při zveřejnění informací uvedla důvody, pro které nepovažovala daný režim za povolený systém navracení cla nebo za systém navracení u náhradních vstupů. Vysvětlila, že vyplacení peněžních prostředků vývozci není vázáno na zaplacení dovozních cel na suroviny a není ani celním dobropisem ke kompenzaci dovozního cla na minulý nebo budoucí dovoz surovin.

(123)

Pokud jde o druhé tvrzení, Komise se nedomnívá, že by údajná spojitost mezi sazbami navraceného cla a clem zaplaceným ze surovin postačovala k tomu, aby tento režim byl v souladu s pravidly stanovenými v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Zejména výše dobropisu není vypočtena ve vztahu ke skutečně použitým vstupům. Navíc neexistuje systém nebo postup pro potvrzení, jaké vstupní materiály jsou spotřebovány v procesu výroby vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto rovněž zamítnuto.

(124)

Platbu v podobě přímého převodu finančních prostředků ze strany indické vlády po vývozu uskutečněném vývozci je proto třeba považovat za přímý grant indické vlády závislý na vývozní výkonnosti, a proto je považována za specifickou a napadnutelnou podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(125)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že režim DDS je napadnutelný.

(126)

V souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení vypočetla Komise výši napadnutelných subvencí na základě výhody u příjemce, která byla zjištěna za období přezkumného šetření. V tomto ohledu Komise zjistila, že výhodu příjemce získá v okamžiku, kdy dojde k vývozní transakci uskutečněné v rámci tohoto režimu. V tomto okamžiku musí indická vláda zaplatit částku navraceného cla, která představuje finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení. Jakmile celní úřady vydají vývozní přepravní doklad uvádějící mimo jiné částku navraceného cla, která má být poskytnuta pro danou vývozní transakci, nemůže indická vláda rozhodnutí o udělení či neudělení subvence nikterak ovlivnit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem uznala Komise za vhodné stanovit výši výhody v rámci režimu DDS jako součet částek navráceného cla získaných za vývozní transakce uskutečněné v rámci tohoto režimu během období přezkumného šetření.

(127)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení přepočetla Komise tyto výše subvence na celkový vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(128)

Jedna ze dvou společností započítala podíl surovin použitých při výrobě dotčeného výrobku, které byly dovezeny a za které odvedla clo. Tato společnost následně (před poskytnutím konečných informací i po něm) tvrdila, že pokud by Komise měla napadnout výhodu vyplývající z režimu DDS, neměla by napadnout celou výši získané výhody z DDS, ale pouze částku přesahující skutečně zaplacené clo za dovoz vstupů použitých při výrobě dotčeného výrobku. Toto tvrzení společnosti podpořila rovněž indická vláda ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací.

(129)

Komise toto tvrzení odmítla, protože, jak je vysvětleno výše v bodě d) „Závěr týkající se režimu DDS“, má tento režim bez ohledu na název „navracení cla“ v podstatě podobu přímého převodu peněžních prostředků, a nikoli prominutých příjmů. Vyplacení peněžních prostředků vývozci není vázáno na zaplacení dovozních cel na suroviny a není ani celním dobropisem ke kompenzaci dovozního cla na minulý nebo budoucí dovoz surovin. Proto není jisté, zda podíl surovin, které se dovážejí a používají při výrobě trubek z tvárné litiny, zůstane nezměněn.

(130)

Sazba subvence zjištěná v rámci tohoto režimu během období šetření činila pro skupinu ECL 1,66 % a pro společnost Jindal Saw India 1,37 %.

(131)

Žadatel tvrdil, že ceny železné rudy (hlavní surovina pro výrobu dotčeného výrobku) jsou v Indii narušeny uložením vývozní daně na železnou rudu a dvojí politikou v oblasti nákladní železniční dopravy, jejichž cílem a účinkem je subvencovat indické výrobce dotčeného výrobku. Takové zásahy prý snižují v Indii náklady na tuto surovinu v porovnání s jinými trhy, na nichž intervence indické vlády nepůsobí.

(132)

Žadatel dodal, že zasahováním na trhu železné rudy indická vláda přímo neposkytuje železnou rudu za nižší než přiměřenou cenu, ale pověřuje nebo usměrňuje společnosti těžící železnou rudu k tomu, aby tak činily.

(133)

Podle názoru žadatele jsou všechny státní a soukromé společnosti v Indii zabývající se těžbou železné rudy vládou pověřovány či usměrňovány k poskytování železné rudy za cenu nižší než přiměřenou, což je součást strategie na pomoc železářskému a ocelářskému průmyslu.

(134)

Existence napadnutelné subvence je prokázána, jsou-li přítomny tři prvky: a) finanční příspěvek, b) výhoda a c) specifičnost (článek 3 základního nařízení).

(135)

Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) druhé odrážky základního nařízení je finanční příspěvek poskytnut, pokud vláda: „pověří soukromý subjekt výkonem jedné nebo více funkcí uvedených v bodech i), ii) a iii), které by jinak byly svěřeny vládě, nebo jejich výkon takovému subjektu nařídí a jejich výkon se v žádném smyslu neliší od jednání obvykle prováděného vládou.“ Typ funkce popsané v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodě iii) nastává tehdy, když „vláda dodává zboží nebo poskytuje služby, které nejsou součástí obecné infrastruktury, nebo nakupuje zboží …“. Tato ustanovení odrážejí ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. a) pododst. 1) bodů iv) a iii) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a měla by být vykládána a uplatňována v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(136)

Ve věci WTO týkající se vývozních omezení nabídla EU jako třetí strana panelu svůj původní výklad těchto ustanovení, pro něž do té doby žádný výklad neexistoval (15). Po poskytnutí informací některé strany na tyto návrhy odkazovaly.

(137)

Panel WTO rozhodl, že dvě slova „pověřit“ a „usměrnit“ použitá v čl. 1 odst. 1 písm. a) prvním pododstavci bodě iv) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních vyžadují, aby působení vlády obsahovalo pojetí zmocnění (v případě pověření) nebo příkazu (v případě usměrnění) (16). Odmítl argument USA o „příčině a následku“ a požadoval výslovné souhlasné zmocnění nebo příkaz (17).

(138)

V následném případě však odvolací orgán rozhodl, že nahrazení slov „pověřit“ a „usměrnit“ slovy „zmocnit“ a „přikázat“ je jako norma příliš rigidní (18). Podle odvolacího orgánu dochází k „pověření“ v případech, kdy vláda dává odpovědnost soukromému subjektu, a „usměrněním“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (19). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (20). Zároveň bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (21) nebo kdy zásah vlády „může ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (22). Pověření a usměrnění pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (23).

(139)

Z toho vyplývá, že důkazní břemeno stanovené odvolacím orgánem, a zejména jeho zjištění, že „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“, je méně přísné než původní postoj EU, který zastávala v případě USA – Vývozní omezení. Totéž platí pro stanovisko EU, že soukromý subjekt by plnil funkce, které by byly za běžných okolností svěřeny vládě pouze tehdy, pokud by soukromý subjekt neměl žádnou možnost volby, protože je pověřen nebo usměrněn vládou, například v případě, že vláda stanoví ceny, za něž je soukromý subjekt povinen prodávat.

(140)

V důsledku toho upravila EU svůj výklad podle pokynů, které k těmto záležitostem vydal odvolací orgán.

(141)

V souladu s těmito rozhodnutími WTO se ne všechna vládní opatření, která mohou přinášet výhody, rovnají finančnímu příspěvku podle článku 3 základního nařízení a čl. 1. odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Musí existovat důkaz vládní politiky nebo programu na podporu prošetřovaného odvětví (v tomto konkrétním případě odvětví trubek z tvárné litiny) formou výkonu pravomoci či předání odpovědnosti veřejným nebo soukromým subjektům (zde: společnostem těžícím železnou rudu) k tomu, aby mohly odvětví trubek z tvárné litiny poskytovat železnou rudu za nižší než přiměřenou cenu.

(142)

V souladu s pětistupňovým testem WTO (24) proto Komise velmi pečlivě přezkoumala povahu vládního zasahování (zahrnuje pověření nebo usměrňování společností těžících železnou rudu?), povahu pověřených subjektů (jsou těžební společnosti soukromými subjekty ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení?) a kroky pověřených nebo usměrněných subjektů (poskytovaly pověřené nebo usměrněné těžební společnosti železnou rudu odvětví trubek z tvárné litiny za nižší než přiměřenou cenu a jednaly tudíž jako zástupci vlády?). Komise navíc ověřila, zda by vykonávané funkce byly za běžných okolností svěřeny vládě (jedná se v případě poskytování železné rudy výrobním společnostem v Indii za cenu nižší než přiměřenou o běžnou činnost vlády?) a zda se tato funkce ve skutečnosti liší od praxe, kterou vlády běžně vykonávají (liší se vlastní poskytování železné rudy těžebními společnostmi od činnosti, kterou by prováděla sama vláda?).

(143)

Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolacího orgánu Komise nejprve analyzovala, zda je podpora odvětví trubek z tvárné litiny ze strany indické vlády skutečně cílem vládní politiky, a nikoli pouze „vedlejším účinkem“ uplatňování obecných regulačních pravomocí. Šetření zkoumalo zejména to, zda zjištěné narušení cen bylo součástí vládních cílů, nebo zda nižší ceny železné rudy byly spíše „neúmyslným“ vedlejším produktem obecné vládní regulace.

(144)

Z mnoha dokumentů vyplývá, že indická vláda si podporu odvětví trubek z tvárné litiny výslovně vytkla jako politický cíl.

(145)

V roce 2005 vydala skupina odborníků zřízená Ministerstvem oceli za účelem vypracování pokynů pro přednostní udělování pronájmu dolů zprávu (dále jen „Dangova zpráva“) s řadou důležitých zjištění a doporučení. Již v té době bylo konstatováno, že „… jednou z hlavních konkurenčních výhod indického ocelářství, kromě ceny lidských zdrojů, se jeví zajištěný přístup k domácím dodávkám železné rudy za ceny nižší než jsou ceny světové. Tato výhoda musí být zachována, rozvíjena a plně využívána“ (25) (zvýraznění doplněno).

(146)

Po poskytnutí informací indická vláda a společnost ECL tvrdily, že Komise jako právní základ použila pouze Dangovu zprávu. Citovaly zprávu panelu, v níž dospěl k tomuto závěru: „Nejsme přesvědčeni o tom, že zmíněný jeden odkaz na Dangovu zprávu ohledně politiky pronájmu dolů k těžbě pro vlastní spotřebu je argumentem pro potvrzení existence programu těžby železné rudy pro vlastní spotřebu“ (26). Společnost ECL rovněž uvedla, že Dangovu zprávu vypracoval nezávislý expert, nemá žádnou právní hodnotu a nemůže sloužit jako podklad pro stanovení politických cílů pro Indii.

(147)

Komise nejprve poznamenává, že politické cíle vlád nemusí být nutně obsahem právně závazných textů. Mohou být zahrnuty v celé řadě vládních dokumentů a politických prohlášení, jako jsou zprávy, projevy, stanoviska a podněty pro parlament, prohlášení atd.

(148)

Za druhé jsou tato tvrzení předložená zúčastněnými stranami věcně nesprávná. Jak je uvedeno ve (153)–(169). bodě odůvodnění níže, vzala Komise kromě Dangovy zprávy v úvahu i řadu jiných dokumentů a právních aktů, na jejichž základě dospěla k závěru, že indická vláda uplatňuje politiku podpory odvětví trubek z tvárné litiny.

(149)

Za třetí, pokud jde o tvrzení vycházející ze zprávy panelu, je vhodné citovat úplné znění příslušného bodu 7.211:

(150)

Z této citace je zřejmé, že panel nezpochybnil skutečnost, že Dangova zpráva popisuje indické odvětví železné rudy a politiky uplatňované v tomto odvětví. Členy skupiny odborníků (28) byli mimo jiné zástupci vlády a průmyslu a je rozumné se domnívat, že jsou o stávajících vládních politikách a o situaci výrobního odvětví dobře informováni. Kromě toho se zpráva, na rozdíl od těžby pro vlastní spotřebu, výslovně zabývá cílem politiky ve prospěch indických výrobců oceli („zajištěný přístup k domácím dodávkám železné rudy za ceny nižší než jsou ceny světové“) a uvádí, že toto zvýhodnění je třeba chránit a podporovat.

(151)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise tato tvrzení zamítla.

(152)

Indická vláda přijala následující dvě opatření za účelem dosažení výše uvedeného specifického politického cíle (odradit od vývozu železné rudy).

(153)

Prvním opatřením je rozhodnutí ze dne 1. března 2007 o uložení vývozní daně na železnou rudu, původně ve výši 300 INR/tunu (29), později se tato sazba čas od času měnila. Konkrétně v březnu 2011 byla tato sazba zvýšena na 20 % (30) a v prosinci 2011 na 30 % (31); v dubnu 2015 byla vývozní daň na méně kvalitní železnou rudu (s obsahem železa do 58 %) snížena na 10 % (32). Je třeba poznamenat, že málo kvalitní železná ruda nenachází v Indii mnoho použití, a proto není nutné držet železnou rudu nízké jakosti pro její indické uživatele.

(154)

Podpora navazujících odvětví může být obecně silným stimulem pro zavádění vývozních omezení a zvláště pak vývozních daní. Skutečnost, že hlavním politickým cílem vývozních omezení (a značných vývozních daní) je chránit a podporovat navazující odvětví zajišťováním levných surovin a vstupů, byla zaznamenána také ve zprávě OECD s názvem „Hospodářský dopad omezení vývozu surovin“ (33) (dále jen „zpráva OECD“).

(155)

Druhým opatřením je zavedení dvojí politiky v oblasti nákladní železniční dopravy ministerstvem železnic dne 22. května 2008 (34). Dvojí politika v oblasti poplatků za nákladní železniční dopravu vytvořila rozdíl mezi nákladní dopravou železné rudy pro domácí spotřebu a pro vývoz. Průměrný rozdíl je trojí (35). Železniční nákladní doprava představuje velmi významnou část celkové ceny železné rudy (36).

(156)

Před poskytnutím konečných informací a po něm tvrdila společnost ECL, že tato dvojí politika byla v roce 2009 zrušena. Nicméně na základě informací od indické vlády a vyvážejícího výrobce Komise z řady oběžníků indické vlády zjistila, že indická vláda během období šetření a po něm i nadále uplatňuje politiku odlišných poplatků za dopravu železné rudy pro domácí spotřebu a pro vývoz, která zvýhodňuje domácí spotřebu (37). Konkrétně na vývoz se použije poplatek podle vzdálenosti, zatímco domácí spotřeba je od tohoto poplatku za určitých podmínek osvobozena. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(157)

Tato dvě opatření dohromady zakládají cílené omezení vývozu, které bylo v podstatě zavedeno v letech 2007/2008 a dále rozšířeno v březnu a prosinci 2011 zvýšením sazby vývozní daně na železnou rudu. Následující politické dokumenty svědčí na jedné straně o existenci politiky podpory odvětví trubek z tvárné litiny a na druhé straně o uspokojení indické vlády nad tím, jak se jí zatím daří plnit své cíle:

(158)

Ve zprávě pracovní skupiny pro ocelářský průmysl ve 12. pětiletém plánu z listopadu 2011 (38) se výslovně uvádí, že:

(159)

12. pětiletý plán (39) (2012–2017) potvrzuje politická prohlášení obsažená ve zprávě pracovní skupiny pro ocelářský průmysl:

(160)

Po poskytnutí informací zpochybnila společnost ECL způsob, jakým Komise na výše uvedené dokumenty odkazovala. Za prvé tvrdila, že zpráva pracovní skupiny pro ocelářský průmysl nemá žádnou právní hodnotu, jelikož se jedná pouze o stanovisko nebo názor některých osob a nikoli o vládou schválený dokument. Za druhé uvedla, že 12. pětiletý plán byl nesprávně citován, jelikož obsahuje například doporučení v tomto znění: „rozsáhlé objemy vývozu železné rudy vyvolaly vážné obavy týkající se její dostupnosti v budoucnu. […] je naléhavě nutné řešit problémy zhoršování životního prostředí, vysídlených osob, zahlcení dopravy atd.“

(161)

Pokud jde o první tvrzení, Komise je toho názoru, že ačkoli zprávu pracovní skupiny pro ocelářský průmysl nevydává vláda, popisuje tato zpráva stav odvětví železné rudy v Indii a vládní politiku, která se na toto odvětví uplatňuje. Členy této pracovní skupiny (40) byli mimo jiné zástupci vlády a průmyslu a je rozumné se domnívat, že jsou o stávajících vládních politikách a o situaci výrobního odvětví dobře informováni.

(162)

Pokud jde o druhý argument, Komise nikdy netvrdila, že tento pětiletý plán se omezil pouze na citované politické cíle a doporučení týkající se železné rudy. Doporučení, na něž vyvážející výrobce odkazuje, se týkají tvrzení o nezákonném těžení a porušování předpisů na ochranu životního prostředí, které v době, kdy byla zpráva vydána, představovaly závažný problém. Tyto problémy byly předmětem řady soudních rozhodnutí o uzavření dolů, například ve státech Karnátaka, Uríša (Odisha) a Goa. Skutečnost, že politika sleduje dodatečný environmentální cíl, neznamená, že primární ekonomický cíl přestává platit. Naopak je naprosto přijatelné, když vládní politika sleduje dva cíle současně. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(163)

Společnost ECL rovněž uvedla, že indická Plánovací komise, která existuje od roku 1950 a která byla odpovědná za tvorbu pětiletých plánů, byla dne 1. ledna 2015 rozpuštěna a že žádné pětileté plány již existovat nebudou.

(164)

Na základě poskytnuté internetové stránky (41) se zdá, že Plánovací komise byla opravdu rozpuštěna (42). Avšak potenciální skončení platnosti pětiletého plánu po roce 2017 nemá vliv na zjištění, že tento plán bude do té doby v platnosti.

(165)

Kromě toho společnost ECL citovala jinou část zprávy pracovní skupiny pro ocelářský průmysl, kde se uvádí, že ceny železné rudy „nejsou ovlivněny státními zásahy“ a „jsou určovány tržními silami“ a že „domácí ceny železné rudy se obecně vyvíjely společně s mezinárodními cenami.“ (43)

(166)

Cílená vývozní omezení neodstraňují veškeré tržní síly na indickém domácím trhu, ale mají závažný dopad na snížení vývozu a nutí hospodářské subjekty prodávat své zboží za cenu nižší, než jakou by mohly dostat, nebýt této politiky. Toto zjištění není v rozporu s tvrzení uvedeným ve zprávě o tom, že domácí ceny železné rudy se obecně vyvíjely společně s mezinárodními cenami. Indický vývoz a dovoz nebyl úplně zakázán. Je proto nevyhnutelné, že mezinárodní ceny mají určitý dopad na indické domácí ceny. To však neznamená, že domácí ceny jsou na stejné nebo vyšší úrovni než mezinárodní ceny. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(167)

Uložením těchto cílených omezení vývozu (zejména prostřednictvím vývozních daní a dvojí politiky v oblasti nákladní železniční dopravy) dostává indická vláda indické společnosti těžící železnou rudu do ekonomicky iracionální situace, která je nutí prodávat své zboží za nižší cenu, než jakou by mohly dostat, nebýt této politiky.

(168)

Indická vláda zaujala „aktivnější úlohu než pouhé pobízení“, jak to požadoval odvolací orgán (44). Opatření indické vlády omezují svobodu společností těžících železnou rudu konat, a to omezováním obchodního rozhodnutí z hlediska toho, kde mají prodávat svůj výrobek a za jakou cenu. Brání jim zvyšovat příjmy, protože tato opatření značně snižují jejich výnosy.

(169)

Politické prohlášení v Dangově právě z roku 2005, že „zajištěný přístup k dodávkám domácí železné rudy se slevou oproti světovým cenám musí být zachován, rozvíjen a plně využíván“ (viz (145). bod odůvodnění) a následné zjištění v 12. pětiletém plánu, že „domácí dostupnost některých těchto surovin nám dává konkurenční výhodu“ (45), rovněž svědčí o tom, že indická vláda od společností těžících železnou rudu očekává, že výrazně nesníží produkci pro domácí trh, nýbrž že udrží stabilní nabídku železné rudy na domácím trhu. Tato očekávání se naplnila, jak také sama indická vláda uvedla ve své zprávě o 12. pětiletém plánu, která je citována ve čtvrté odrážce (158). bodu odůvodnění, a v prohlášeních ministerstva oceli uvedených níže v (174). až (176). bodě odůvodnění Neexistuje žádný písemný důkaz podporující tvrzení, že indická vláda povolila producentům železné rudy svobodně přizpůsobovat svou produkci poptávce ovlivněné cíleným omezením vývozu ze strany indické vlády. Naopak je obecně známo, že při působení na volném trhu je rozumné předpokládat, že společnosti těžící železnou rudu nezmaří významné počáteční investice a vysoké fixní náklady snížením produkce jen proto, aby zabránily vzniku nadměrné nabídky a následnému tlaku na snižování domácích cen ve shodě s opatřeními indické vlády. Indická vláda tedy nabádá producenty železné rudy, aby udrželi produkci pro zásobování domácího trhu, třebaže v situaci, kdy dochází k odrazování od vývozu, by racionálně uvažující dodavatel svou produkci přizpůsobil.

(170)

Prostřednictvím těchto opatření tedy indická vláda nutí společnosti těžící železnou rudu, aby železnou rudu z Indie nevyvážely, neboť nemohou prodávat za lepší ceny, které by v Indii existovaly, nebýt těchto opatření.

(171)

V tomto smyslu jsou producenti vstupních materiálů vládou „pověřováni“, aby poskytovali zboží domácím uživatelům železné rudy, tj. výrobcům oceli, včetně výrobců trubek z tvárné litiny, za nižší než přiměřenou cenu. Společnosti těžící železnou rudu je tak dávána odpovědnost za vytvoření umělého, roztříštěného a levného domácího trhu v Indii.

(172)

Jinými slovy, když indická vláda uplatňuje cílená vývozní omezení, ví, jak producenti železné rudy na tato opatření zareagují a jaké důsledky z toho vyplynou. V reakci na vývozní omezení mohou tito producenti mírně snížit svou domácí produkci, avšak nezastaví ji zcela ani ji neupraví na velmi nízkou úroveň. Jak je vysvětleno ve (169). bodě odůvodnění, přizpůsobení produkce v těžebním odvětví zůstane minimální, což povede k nižším cenám na domácím trhu. V tomto ohledu byly zjištěny účinky na předběžném, nikoli následném základě, a proto nejsou „neúmyslné“. Existuje jasná „prokazatelná souvislost“ mezi politikou a chováním zainteresovaných soukromých subjektů, které jednají jako zástupci vlády a provádějí její politiku poskytování železné rudy odvětví trubek z tvárné litiny za nižší než přiměřenou cenu.

(173)

Indická vláda sama uznává úspěch své politiky zaměřené na omezení vývozu. V roce 2013 vydal stálý výbor pro uhlí a ocel na ministerstvu oceli třicátou osmou zprávu s názvem „Přezkum politiky vývozu železné rudy“ (46).

(174)

V odpovědi na otázku výboru ministerstvo oceli informovalo, že „i když tuzemská spotřeba železné rudy domácími průmyslovými podniky vykazovala od roku 2004–2005 rostoucí trend, produkce železné rudy byla vždy mnohem vyšší než domácí spotřeba, protože přebytek byl ze země vyvážen. S cílem zlepšit dostupnost železné rudy pro domácí železářský a ocelářský průmysl a zachovat železnou rudu pro budoucí dlouhodobé domácí potřeby, byla přijata fiskální opatření na oslabení vývozu železné rudy, a v současné době se vybírá vývozní clo ve výši 30 % hodnoty ze všech druhů železné rudy (vyjma pelet), což vedlo k významnému poklesu vývozu v letech 2011–2012 a v letošním roce“ (bod 2.7 na straně 14).

(175)

Ministerstvo oceli oznámilo hlavní body zahraničněobchodní politiky, pokud jde o vývoz železné rudy (bod 4.13 na straně 23), včetně toho, že:

(176)

Ministerstvo oceli dále výboru oznámilo, že „po zvýšení vývozního cla na 20 % hodnoty s účinkem od 1. března 2011 klesl vývoz železné rudy v roce 2011–2012 přibližně o 37 % na 61,74 milionu tun ve srovnání s 97,66 milionu tun v roce 2010–2011. Po dalším zvýšení vývozního cla na železnou rudu na 30 % hodnoty od 30. prosince 2011 se vývoz snížil ještě více. Během první poloviny roku 2012–2013 se vývoz snížil o více než 50 % na 14,4 milionu tun oproti 30,75 milionu tun během stejného období předchozího roku. Ministerstvo oceli se v této záležitosti pravidelně radí s ministerstvem financí o výběru vhodné výše vývozního cla na železnou rudu, aby účinně odradilo od jejího vývozu a zlepšilo dostupnost železné rudy pro domácí železářský a ocelářský průmysl za přijatelnou cenu“ (bod 4.19 na straně 26).

(177)

Závěrem Komise zjistila, že vláda pověřila těžební společnosti prováděním své politiky s cílem vytvořit roztříštěný vnitřní trh a poskytovat železnou rudu domácímu železářskému a ocelářskému průmyslu za cenu nižší než přiměřenou.

(178)

Komise posoudila, zda indická vláda společnosti těžící železnou rudu v Indii (prováděním vládní politiky) pověřila ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(179)

Dva indičtí vyvážející výrobci nakupovali převážnou většinu železné rudy od soukromých podniků, s výjimkou malého množství železné rudy zakoupené od National Mineral Development Corporation (NMDC), což je jeden z největších hráčů na trhu a jeho vlastníkem je indická vláda.

(180)

Bez ohledu na otázku, zda indická vláda fakticky ovládá NMDC ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení, která je pro účely tohoto šetření irelevantní, dospěla Komise k závěru, že všechny společnosti těžící železnou rudu, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou ve vlastnictví státu, jsou soukromými subjekty, které byly ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení pověřeny indickou vládou úkolem poskytovat železnou rudu za nižší než přiměřenou cenu.

(181)

V dalším kroku Komise ověřila, zda společnosti těžící železnou rudu skutečně prováděly výše uvedenou vládní politiku a poskytovaly železnou rudu za cenu nižší než přiměřenou. Vyžádalo si to podrobnou analýzu vývoje trhu v Indii ve srovnání s vhodným srovnávacím základem.

(182)

Prostřednictvím cílených omezení vývozu a jiných souvisejících opatření nutila indická vláda těžební společnosti k tomu, aby prodávaly na místním trhu za nižší ceny než jinde (tj. nebýt těchto opatření, vyvážely by těžební společnosti železnou rudu za vyšší ceny). Těžební společnosti tak však nečinily kvůli politice indické vlády na podporu navazujících výrobních odvětví, včetně odvětví trubek z tvárné litiny.

(183)

Údaje o produkci, spotřebě, dovozu a vývozu železné rudy v posledních letech (47):

(184)

Trendy jsou znázorněny v níže uvedeném grafu:

(185)

Údaje ukazují dopad omezení vývozu na domácí trh se železnou rudou v Indii.

(186)

Nejviditelnějším projevem této politiky je impozantní pokles objemu vývozu železné rudy po zavedení cílených omezení vývozu v roce 2007 a poté znovu po jejich rozšíření v roce 2011. Z toho vyplývá, že cílená omezení vývozu dosáhla cíle sledovaného indickou vládou, a sice odradit od vývozu železné rudy a zachovat ji pro domácí navazující výrobní odvětví za nižší ceny.

(187)

Z vývoje produkce železné rudy vyplývá, že domácí produkce byla až do roku 2011 poměrně stabilní a poté začala klesat. Tento pokles zřejmě nebyl důsledkem toho, že by společnosti těžící železnou rudu nějak svou produkci přizpůsobily vývozním omezením; lze jej vysvětlit především spíše řadou soudních rozhodnutí o uzavření dolů z důvodu údajného nezákonného těžení a porušování předpisů na ochranu životního prostředí například ve státech Karnátaka, Uríša (Odisha) a Goa.

(188)

Po poskytnutí informací tvrdila společnost ECL, že pokud cílem indické vlády bylo zajistit přebytek železné rudy, aby byl k dispozici dostatek železné rudy za nízké ceny pro domácí spotřebitele, zdá se neracionální, že nejvyšší soud a místní soudy jednotlivých států zakázaly těžbu ve výše uvedených státech. Indická vláda mohla jednotlivé uzavírání dolů zpochybnit.

(189)

Komise konstatuje, že indický soudní systém je nezávislý na indické vládě a řídí se pouze zákony. Z informací, které má Komise k dispozici, zároveň vyplývá, že k uzavření dolů došlo v důsledku porušování domácích předpisů týkajících se životního prostředí a těžebních práv. Jak je vysvětleno ve (162). bodě odůvodnění, zdá se, že vládní politika týkající se železné rudy sleduje současně jak ekonomické, tak environmentální cíle. Z toho vyplývá, že to, že vláda nenapadla rozhodnutí soudů týkající se environmentálního pilíře této politiky, neznamená, že se vláda vzdala i jejího ekonomického pilíře. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(190)

Navzdory snížení produkce železné rudy vykazuje indický trh trvalou a iracionální nadměrnou kapacitu ve srovnání se součtem domácí produkce a exportu mínus vývoz. To vedlo k nadměrné nabídce železné rudy na domácím trhu, jak o to usilovala a jak to také uznala indická vláda.

(191)

Po poskytnutí informací, které se týkají tabulky obsažené ve (183). bodě odůvodnění, společnost ECL tvrdila, že Komise nepřezkoumala skutečnost, že objem vývozu železné rudy z Indie byl vysoký, a to i po zvýšení vývozní daně na železnou rudu v prosinci 2011 na 30 %.

(192)

Komise zdůraznila, že cílem vývozní daně na železnou rudu nebylo zcela zastavit vývoz, ale omezit jeho objem a současně zvýšit dostupnost železné rudy na domácím trhu. Proto nelze očekávat, že by vývoz po uložení vývozní daně ustal. Komise však zjistila, že vývozní daň měla na vývoz významný dopad krátce po svém zavedení. Během období 2012–2013 se prodej na vývoz skutečně snížil o více než 60 % ve srovnání s obdobím 2011–2012 a nadále výrazně klesal a v období 2014–2015 poklesl až o 84 % oproti období 2011–2012. Ve stejné době se výroba mezi lety 2011–2012 a 2015–2014 snížila pouze o 24 %, a to z důvodů vysvětlených ve (187). bodě odůvodnění. Dostupnost železné rudy pro prodej na domácím trhu za téže období tedy zůstala stabilní. Jedná se o jasný důkaz toho, že vývozní daň dosáhla svého cíle omezit vývoz železné rudy.

(193)

Po poskytnutí informací společnost ECL uvedla, že Komise měla rovněž porovnat produkci železné rudy v Indii pro vlastní spotřebu a ostatní použití. Podle společnosti ECL bylo využití pro vlastní spotřebu historicky významné, zatímco produkce železné rudy, která není určena pro vlastní spotřebu, klesla mezi roky 2009–2010 a 2013–2014 o 41 %, což také částečně vysvětluje pokles vývozu od roku 2009–2010 u výrobců, kteří nevyrábějí pro vlastní spotřebu.

(194)

Toto tvrzení není věcně správné, jak dokládá následující tabulka (48):

(195)

Produkce pro jinou než vlastní spotřebu se od roku 2011–2012 skutečně snížila. Jak je vysvětleno výše, tento pokles byl způsoben hlavně uzavíráním dolů během tohoto období. Pokles produkce pro jinou než vlastní spotřebu však nelze přijmout jako důvod pro pokles vývozu. Jak vyplývá z tabulky uvedené ve (183). bodě odůvodnění, vývoz poklesl mezi lety 2012–2013 (když začala platit vyšší sazba vývozní daně ve výši 30 %) a 2014–2015 o 59 %, zatímco produkce pro jinou než vlastní spotřebu klesla během téhož období o pouhých 8 %. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(196)

Společnost ECL také tvrdila, že Komise měla zohlednit i rozdíly ve vývoji různých tříd jakosti železné rudy. Zejména v případě tříd železné rudy nejčastěji používaných výrobci trubek z tvárné litiny se produkce 60–62 % prachové železné rudy v letech 2010–2011 až 2013–2014 snížila o 44 % a v letech 2009–2010 až 2013–2014 se produkce 62–65 % prachové železné rudy snížila o 30 %.

(197)

Vývoj v produkci železné rudy vysoké jakosti je v souladu s trendy vývoje zjištěnými u produkce železné rudy obecně. Komise se proto domnívá, že tyto skutečnosti nemění závěry, k nimž dospěla výše ve (183). až (187). bodě odůvodnění.

(198)

Železná ruda se do Indie vždy dovážela v zanedbatelném množství a hodnotě. V rozpočtovém roce 2012–2013 došlo k mírnému nárůstu dovozu, který v následujícím roce opět klesl. V roce 2014–2015 dovoz opět vzrostl na vůbec nejvyšší úroveň, přesto však zůstal pod úrovní 10 % indické domácí produkce.

(199)

Tento vývoj po období šetření je důsledkem současných mimořádně nízkých mezinárodních cen způsobených zvýšenou nabídkou železné rudy (produkci zvýšily všechny hlavní producentské země, tedy Austrálie, Brazílie a Jihoafrická republika) a kontextuálního poklesu poptávky po železné rudě vyvolaného zpomalením čínského růstu a celosvětovými hospodářskými podmínkami.

(200)

Komise dále analyzovala případný dopad převisu nabídky železné rudy v důsledku vývozních omezení indické vlády na domácí ceny železné rudy v Indii.

(201)

Komise vypočítala průměrnou domácí cenu železné rudy v Indii na základě údajů, které každý měsíc za jednotlivé svazové státy zveřejňuje Indický báňský úřad (IBM) zvlášť podle formy (kusová nebo prachová) a podle obsahu železa (49).

(202)

Tyto ceny se zakládají na přiznáních podávaných těžebními společnostmi Indickému báňskému úřadu podle Pravidel ochrany a rozvoje nerostného bohatství Indie (MCDR), a jsou proto považovány za reprezentativnější než ceny zveřejňované ve specializovaném tisku, jež se týkají jen jedné společnosti (např. National Mineral Development Corporation – NMDC) nebo jen jedné oblasti v Indii.

(203)

Komise analyzovala vývoj průměrné ceny železné rudy prachové s obsahem železa 60 %–65 %, protože to je kvalita, kterou většinou používají výrobci dotčeného výrobku v Indii. Takto podrobný přehled údajů podle jednotlivých stupňů jakosti je však k dispozici až od poloviny roku 2009. Pro předchozí roky tedy Komise využila údaje týkající se indické průměrné ceny na domácím trhu u všech stupňů jakosti a typů železné rudy (opět včetně průměrných licenčních poplatků ve výši 14 %, daní ve výši 2 % a nákladů na dopravu ve výši 900 INR/tunu), bez rozlišení formy (kusová nebo prachová) a obsahu železa. Průměrné náklady na dopravu byly založeny na číslech oznámených dvěma vyvážejícími výrobci. Komise také připočetla 25 INR na pokrytí nákladů na manipulaci a nakládku mezi dolem a vlakem/nákladním vozidlem na základě ověřených údajů o nákladech od jednoho z vyvážejících výrobců. Způsob výpočtu licenčních poplatků a daní vycházel z údajů, které předložila indická vláda, a následně byl sdělen vyvážejícím výrobcům.

(204)

Průměrná domácí cena prachové železné rudy s obsahem železa 60 %–65 % byla srovnána s průměrnou cenou prachové železné rudy obsahující 62 % železa (50) dovážené do Číny (náklady a přepravné do přístavu Tchien-ťin), kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond (51). Za referenční cenu pro tuto komoditu je považována dovozní cena do Číny, poněvadž Čína je největším dovozcem železné rudy.

(205)

Za účelem očištění od nákladů na mezinárodní přepravu byla průměrná domácí cena srovnána také s cenou FOB při vývozu železné rudy z Austrálie. Jelikož Austrálie je největším producentem železné rudy, její vývozní cena FOB je reprezentativní také pro mezinárodní ceny. Podobně jako v případě ceny na domácím indickém trhu jsou údaje z Austrálie k dispozici na agregované úrovni pro kusovou a prachovou železnou rudu (52). Ceny FOB při vývozu z Austrálie jsou k dispozici také z jiného zdroje, ale pouze pro prachovou železnou rudu (53).

(206)

Po poskytnutí informací společnost ECL požadovala, aby australské ceny FOB a čínské ceny CFR byly upraveny směrem dolů pro absenci vlhkosti (o 2 % pro kusovou formu a o 8 % pro prachovou formu) a manipulační ztráty (2 %), které jsou údajně u vývozu vyšší než u cen na domácím trhu. Vyvážející výrobce rovněž požadoval další úpravu australských cen FOB o dokařské náklady (54), protože ty jsou v australských cenách FOB nutně zahrnuty, ale v Indii při prodeji železné rudy na domácím trhu nevznikají.

(207)

Komise vyhověla žádosti o úpravu směrem dolů u australské ceny FOB kvůli absenci vlhkosti, jelikož indické statistické údaje jsou založeny na železné rudě obsahující vlhkost. Kromě toho bylo možné rozdíly v obsahu vlhkosti u železné rudy v prachové a kusové formě ověřit na základě údajů poskytnutých žadatelem. Australské ceny FOB jsou k dispozici na agregované úrovni a vycházejí z rozdělení mezi kusovou a prachovou formou podle zpráv australských orgánů (Australské ministerstvo pro průmysl, inovace a vědu) a úprava byla provedena na základě váženého průměru pro kusovou a prachovou formu společně (– 6,75 %).

(208)

Komise se rovněž rozhodla odečíst od australských cen FOB dokařské náklady. Většina služeb zahrnutých v dokařských nákladech v přístavu se týká manipulace se železnou rudou v rámci přístavu a její následné nakládky na loď. Tyto náklady nevznikají po vykládce železné rudy z nákladního automobilu v indickém závodu, a byly proto od australské ceny FOB odečteny. Tím bylo tedy provedeno spravedlivé srovnání mezi indickou domácí cenou železné rudy přepravené z indického dolu do indického závodu (ale nevyložené v závodu) a australskou domácí cenou železné rudy přepravené z dolu do přístavu (ale nevyložené v přístavu).

(209)

Komise však zamítla žádost o úpravu pro manipulační ztráty, neboť nebyla schopna z různých zdrojů s jistotou zjistit, že ceny FOB zahrnují manipulační ztráty a že ceny zahrnující manipulační ztráty jsou o 2 % vyšší než manipulační ztráty, ke kterým by mohlo dojít, když je železná ruda prodávána na domácím trhu.

(210)

Kromě toho společnost ECL tvrdila, že australská vývozní cena zahrnuje daň ze zisku z těžby ve výši 22,5 %, což znamená, že australské ceny nejsou srovnatelné s indickými cenami železné rudy. Z internetových stránek, na něž odkazoval vyvážející výrobce, však vyplývá, že tato daň nahrazuje licenční poplatky, jež platí těžební společnosti, a veškeré licenční poplatky, které byly zaplaceny před vstupem této daně v platnost, budou refundovány (55). Vzhledem k tomu, že, jak je uvedeno v bodě odůvodnění výše, indické ceny zahrnují licenční poplatky, je vhodné, aby tato daň zůstala v australské ceně zahrnuta, aby tak bylo zajištěno spravedlivé srovnání.

(211)

Na tomto základě Komise vypočítala upravenou australskou cenu FOB jakožto nejbližší možnou náhradu nezkreslené indické domácí ceny. Srovnání mezi těmito různými soubory údajů je uvedeno v tabulce a následujícím grafu:

(212)

Ze srovnání vyplývá, že zásahy indické vlády na trhu se železnou rudou, které vedly k prudkému poklesu vývozu železné rudy a nadměrné nabídce v Indii, měly rovněž vliv na domácí ceny železné rudy. Zaprvé, od roku 2008 jsou ceny železné rudy v Indii setrvale nižší než mezinárodní ceny. Zadruhé, zatímco mezinárodní ceny zaznamenaly v letech 2008 až 2011 významný nárůst ve výši dvou bodů v době, kdy byla vývozní omezení zavedena (2007/2008) a rozšířena (2011), vývoj domácích cen železné rudy v Indii je poměrně rovnoměrný, jako by byl separován a neovlivňován situací v ostatních částech světa.

(213)

Cílená vývozní omezení indické vlády tedy splnila svůj cíl, tj. zajistila dostupnost železné rudy pro domácí odvětví za nižší ceny zachováním stabilní domácí indické ceny, třebaže na světovém trhu zatím ceny železné rudy podstatně vzrostly. Neexistuje žádný důvod, proč by indické ceny neměly kopírovat vývoj cen na mezinárodních trzích, vyjma cílených omezení vývozu a dalších souvisejících opatření indické vlády. Nebýt cílených omezení vývozu, mohli indičtí producenti železné rudy prodávat za vyšší mezinárodní ceny. Místo toho byli nuceni pokračovat v produkci a poskytovat železnou rudu na místním trhu za nižší ceny.

(214)

Po poskytnutí informací společnost ECL tvrdila, že výrazný nárůst dovozu do Indie v období 2014–2015 je důkazem toho, že indická domácí cena nebyla zcela nezávislá na mezinárodní ceně. Kdyby indická vláda skutečně chtěla poskytovat železnou rudu za cenu nižší než přiměřenou, pověřila by producenty železné rudy a nařídila by jim, aby ceny ještě více snížili. Kromě toho indičtí producenti železné rudy, jako společnosti NMDC a Rundta, údajně udržovali ceny železné rudy na úrovni, která byla mnohem vyšší než mezinárodní ceny, jak je uvedeno v podnětu.

(215)

Komise zjistila, že indické domácí ceny zůstaly nižší než mezinárodní ceny po celou dobu existence dovozní daně a od roku 2013 zůstaly téměř nezměněny ve srovnání se současným významným poklesem cen na mezinárodních trzích. Kromě toho žádná ze skutečností obsažených ve spise nepodporuje tvrzení, že společnosti NMDC a Rundta udržovaly ceny železné rudy na úrovni, která byla vyšší než mezinárodní ceny Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(216)

Po poskytnutí informací zpochybnila i společnost Jindal zjištění Komise týkající se pověření, neboť producenti železné rudy se mohli rozhodnout (což také údajně učinili) snížit produkci a cena na jiných trzích se mohla snížit (což se údajně také stalo).

(217)

Pokud jde o tvrzení, že producenti železné rudy se údajně rozhodli snížit produkci, jak je uvedeno ve (187). bodě odůvodnění výše, Komise zjistila, že snížení produkce v minulosti bylo způsobeno především uzavřením údajně nezákonných dolů. Za druhé, jak je vysvětleno ve (169). bodě odůvodnění, těžební společnosti by nesnížily produkci, protože do zahájení produkce investovaly značné prostředky. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(218)

Co se týče snížení cen na jiných trzích, Komise toto tvrzení zamítla ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v (269). bodě odůvodnění níže.

(219)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že společnosti těžící železnou rudu v Indii byly pověřeny poskytovat železnou rudu domácímu odvětví trubek z tvárné litiny za cenu nižší než přiměřenou.

(220)

Po poskytnutí konečných informací společnost ECL tvrdila, že Komise posuzovala pouze prvních pět příslušných kritérií (pověření a usměrňování) a neposoudila čtyři další. Komise tento argument odmítla, protože povaze těžebních společností ((178). až (180). bod odůvodnění) a funkcím, které vykonávají ((181). až (219). bod odůvodnění) se důkladně věnovala již v příslušné fázi. Poté stručně doplnila své úvahy týkající se čtvrtého a pátého kritéria.

(221)

Pokud jde o kritérium „obvyklého svěření“, které panel dosud podrobněji neobjasnil (61), Komise měla za to, že poskytování suroviny nacházející se na území určité země společnostem v dané zemi je funkce, která je obvykle svěřena vládě. Podle obecného mezinárodního práva mají státy svrchovanost nad svými přírodními zdroji. Mají sice značnou diskreční pravomoc ohledně organizace využívání svých přírodních zdrojů, ale jejich svrchovanost je obvykle převedena na regulační vládní pravomoc. V tomto ohledu není relevantní, zda by vláda tuto funkci prováděla obvykle  (62). Komise proto dospěla k závěru, že poskytování železné rudy nacházející se v indické půdě indickému ocelářskému průmyslu je funkce, která je obvykle svěřena vládě.

(222)

Pokud jde o kritérium „ve skutečnosti se neliší“, Komise uvedla, že tato formulace pochází ze zprávy z roku 1960, kterou vydal panel pro přezkum podle článku XVI:5 a ve které byla použita podobná formulace ve vztahu k odvodům producentů, které byly považovány za odvody, které se ve skutečnosti neliší od vládní praxe zdaňování a subvencí (63). V této souvislosti vyžaduje toto kritérium kladné zjištění o tom, že poskytování zboží pověřenými soukromými subjekty se ve skutečnosti neliší od hypotézy, že toto zboží poskytla samotná vláda.

(223)

Společnost ECL tvrdila, že rozdíl v praxi indické vlády a indických těžebních společností při poskytování železné rudy by mohl spočívat v míře určování cen. Zatímco by se vláda mohla rozhodnout stanovit pevnou nízkou cenu za poskytování železné rudy domácím ocelářským společnostem, těžební společnosti takovou pravomoc nemají.

(224)

Nicméně předpoklad, že vláda mohla také zasáhnout na trhu formou stanovování cen, netvoří skutečný rozdíl. V tomto případě se vláda rozhodla pověřit soukromé společnosti, aby poskytovaly železnou rudu za cenu nižší než přiměřenou, jejíž výše v průběhu času kolísá. Toto se neliší od praxe, kdy by vláda poskytla železnou rudu přímo indickým výrobcům oceli za kolísající ceny, které by mohla stanovovat na denní či měsíční bázi v závislosti na určitých ukazatelích týkající se poptávky a nabídky na indickém domácím trhu. Z toho vyplývá, že ve skutečnosti neexistuje žádný rozdíl mezi přímým zasahováním na trhu s poskytováním železné rudy podle systému neustále se měnících vládou stanovených cen a pověřením těžebních společností, aby poskytovaly železnou rudu za cenu nižší než přiměřenou. Komise proto zamítla tvrzení, že otázka „vládou předem stanovených podmínek“ představuje ve skutečnosti rozdíl mezi přímým a nepřímým poskytováním železné rudy indickému odvětví trubek z tvárné litiny.

(225)

A konečně Komise konstatovala, že praxi spočívající v nepřímých zásazích na trhu prostřednictvím vývozních omezení provozuje řada vlád na celém světě. Jen v samotné Indii existuje obrovské množství vývozních daní. Proto bylo pro Komisi samozřejmé zabývat se rovněž praxí, kterou „obvykle provádí vláda“.

(226)

Pomocí cílených vývozních omezení (viz (157). bod odůvodnění výše) nutila indická vláda domácí společnosti těžící železnou rudu k prodeji železné rudy na místním trhu a „pověřila“ je, aby tuto surovinu poskytovaly za nižší než přiměřenou cenu. Dotyčná opatření dosáhla kýženého účinku spočívajícího v narušení domácího trhu se železnou rudou v Indii a v stlačení ceny na uměle nízkou úroveň zvýhodňující navazující výrobní odvětví. Funkce poskytování železné rudy za cenu nižší než přiměřenou je obvykle svěřena vládě a prakticky ji provádějí těžební společnosti, což se ve skutečnosti neliší od praxe, kterou obvykle provádí vláda. Komise proto vyvodila závěr, že indická vláda poskytla nepřímý finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) a iii) základního nařízení tak, jak jsou vykládány a uplatňovány v souladu s příslušnou normou WTO podle čl. 1. odst. 1 písm. a) bodu iv) a iii) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(227)

Po poskytnutí konečných informací indická vláda a rovněž dva vyvážející výrobci zpochybnili hodnocení Komise, že zjištěná cílená omezení vývozu lze označit za finanční příspěvek vlády. Konkrétně tvrdili, že Komise pro účely určení finančního příspěvku analyzovala reakce na uložené opatření (nebo jeho účinky) místo toho, aby zkoumala pozitivní kroky vlády nebo povahu uloženého opatření. Kromě toho společnost ECL konstatovala, že Komise neprokázala existenci aktu, který by přenášel na producenty železné rudy odpovědnost nebo by jim autoritativně něco nařizoval. Tytéž strany kromě toho zpochybnily to, že se Komise opírá o odkazy v izolovaných zprávách, přičemž argumentovaly tím, že tyto zprávy nelze považovat za dostatečné důkazy nebo podklady pro určení finančního příspěvku ze strany indické vlády.

(228)

Komise nesouhlasí s názorem těchto stran v tom smyslu, že analyzovala pouze účinky uložených cílených omezení vývozu. Jak se vysvětluje v tomto oddíle výše, analýza Komise probíhala v několika krocích. Za prvé určila sledované politické cíle, tj. odradit od vývozu železné rudy. Za druhé se Komise prostřednictvím vývozní daně na železnou rudu a dvojí politiky v oblasti nákladní dopravy přesvědčila o existenci právních aktů, jež nutí producenty železné rudy prodávat na domácím trhu v Indii za nižší ceny než jinde. Následně Komise zjistila, že společnosti těžící železnou rudu v Indii byly skutečně vládou nuceny poskytovat železnou rudu odvětví trubek z tvárné litiny za cenu nižší než přiměřenou. Kromě toho funkce poskytování železné rudy za cenu nižší než přiměřenou je obvykle svěřena vládě a prakticky ji provádějí těžební společnosti, což se ve skutečnosti neliší od praxe, kterou obvykle provádí vláda.

(229)

Komise se tedy neopírala pouze o několik zpráv a politických prohlášení nebo pouze o účinky zjištěných opatření, ale analyzovala všechny nezbytné prvky s cílem prokázat existenci nepřímého finančního příspěvku podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) a iii) základního nařízení.

(230)

V souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení vypočetla Komise výši napadnutelných subvencí na základě výhody u příjemce, která byla zjištěna za období přezkumného šetření.

(231)

Komise nejprve vypočetla váženou průměrnou nákupní cenu železné rudy vyprodukované dvěma indickými výrobci v průběhu období šetření. Vážený průměr byl vypočítán za jednotlivé měsíce a za dodávky z dolu do výrobního závodu v Indii.

(232)

Průměrná nákupní cena vycházela z cen bez DPH a množství uvedených na seznamu faktur za jednotlivé transakce, které předložily společnosti a které byly ověřeny během inspekcí. Pokud byl obsah zakoupené železné rudy jiný než 62 %, byla cena upravena tak, aby zohledňovala rozdíl v jakosti (a v ceně).

(233)

Tuto průměrnou cenu bylo třeba srovnat s příslušnou referenční cenou. Podle čl. 6 písm. d) základního nařízení se přiměřenost odměny určuje s ohledem na podmínky převládající na trhu s danými výrobky v zemi dodání. Odpovídá to čl. 14 písm. d) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a mělo by to být vykládáno a uplatňováno ve světle tohoto ustanovení.

(234)

Komise konstatovala, že převládající tržní podmínky v Indii jsou jako celek ovlivněny vývozními omezeními vlády. Každá transakce se železnou rudou v Indii je ovlivněna roztříštěností indického trhu a jeho levnými cenami. Nebylo tudíž možné určit nezkreslené náklady železné rudy pro indického výrobce trubek z tvárné litiny nebo jinde na indickém trhu. V Indii tedy neexistovaly domácí ceny, které by mohly sloužit jako vhodné srovnání.

(235)

V souladu s čl. 6 písm. d) druhým odstavcem bodem i) základního nařízení se Komise následně pokusila upravit podmínky převládající v Indii na základě skutečných nákladů, cen a dalších činitelů, které jsou v zemi k dispozici. Komise se jinými slovy pokusila stanovit, jaká by byla cena železné rudy v Indii, nebýt cílených vývozních omezení vlády. Doufala přitom, že touto metodou se jí podaří vysledovat přirozenou komparativní výhodu Indie při poskytování železné rudy svým domácím výrobcům a současně vyloučit nepatřičnou dodatečnou výhodu prostřednictvím opatření přijatých indickou vládou.

(236)

Touto metodou se však Komisi vhodné srovnávací měřítko nalézt nepodařilo. Zejména nebylo možné vypočítat, jaké by byly „obvyklé“ náklady na nákup železné rudy v Indii, nebýt systému vývozních omezení, neboť tyto náklady určuje celá řada dalších faktorů, které Komisi nejsou známy. Komise sice měla po ruce fakta o vývoji produkce a poptávky po zavedení cílených omezení vývozu od roku 2007/2008, neměla ale žádné spolehlivé zdroje pro vytvoření modelu vývoje nabídky železné rudy a poptávky po ní na indickém trhu v jakémkoli daném roce, nebýt cílených omezení vývozu. Kdyby se zohlednily náklady železné rudy v libovolném roce před zavedením cílených vývozních omezení (tedy v kterémkoli roce před rokem 2007), vedlo by to k nahodilým a nespolehlivým rozhodnutím. Zohlednit indické náklady z roku 2004 nebo 2005 jako náhradní hodnoty nákladů během období šetření se nepovažovalo za vhodné, jelikož náklady, mezi nimiž leží 10 let, se mohou výrazně lišit. Proto bylo rovněž nemožné vypočítat, jaké by byly hypotetické náklady pro výrobce výrobků z tvárné litiny v Indii, nebýt narušení cen. V důsledku toho nemohly jako vhodné měřítko sloužit ani upravené podmínky v Indii.

(237)

Po poskytnutí informací napadla společnost ECL fakt, že Komise odmítla použít jako referenční cenu indickou cenu na domácím trhu, a tvrdila, že Komise neanalyzovala dodavatele na volném trhu, význam obchodníků nebo dovozu železné rudy jednotlivými producenty, jako je společnost ECL. Dále by Komise měla předložit jednoznačné důkazy o tom, že soukromé ceny jsou zkreslené.

(238)

Komise nebyla schopna určit, jaké by bylo chování dodavatelů nebo obchodníků, kdyby neexistovala vývozní daň a dvojí politika v oblasti nákladní dopravy. Kromě toho, jak je uvedeno v oddíle týkajícím se poskytování zboží za cenu nižší než přiměřenou, předložila Komise řadu prvků svědčících o tom, že všechny ceny na domácím trhu v Indii byly zkresleny vývozní daní.

(239)

Společnost ECL dále uvedla, že Komise měla upravit převládající ceny v Indii na základě cen FOB při vývozu z Indie. Jak již bylo uvedeno výše, ceny vývozu z Indie nelze považovat za vhodné měřítko, neboť indičtí vývozci musí do cen, které účtují svým mezinárodním zákazníkům, zahrnout dodatečné náklady na dopravu uvnitř Indie, jakož i vývozní daň na hranicích Indie. Tím se tento případ výrazně odlišuje od předchozích případů, na které společnost ECL odkazuje a pro něž Komise použila jako měřítko vývozní cenu surovin (především plynu) ze stejné země vývozu (64). Během slyšení, které se konalo dne 28. ledna 2016 (viz (6). bod odůvodnění výše) zastával rovněž úředník pro slyšení názor, že vývozní daň v Indii pravděpodobně narušuje ceny FOB vývozu z Indie, které proto nelze považovat za spolehlivé, aby mohly sloužit jako vhodné měřítko. Toto tvrzení bylo proto rovněž zamítnuto.

(240)

Nakonec tedy Komise v souladu s čl. 6 písm. d) bodu ii) základního nařízení použila podmínky převládající na trhu jiné země, které jsou pro příjemce dostupné.

(241)

Komise se snažila určit nezkreslenou cenu železné rudy pocházející z dolu v reprezentativní jiné zemi a nasimulovat situaci s takovým dolem v Indii. V tomto konkrétním případě se většina celosvětově vytěžené železné rudy vyváží z Austrálie do Číny. Bylo tedy rozhodnuto přezkoumat ceny z dolu v Austrálii. Takové ceny z dolu v Austrálii však Komise k dispozici neměla. Jelikož indická cena zahrnuje náklady na dopravu z dolu do závodu, považovalo se nadto za vhodné započítat rovněž náklady na dopravu z australského dolu k australskému odběrateli železné rudy, aby srovnání probíhalo na stejné úrovni obchodu. Vzhledem k tomu, že ani tyto údaje nejsou k dispozici, použila Komise místo nich náklady na dopravu z australského dolu do kteréhokoli australského přístavu.

(242)

Komise položila rovnítko mezi náklady na dopravu z australského dolu do přístavu a náklady na dopravu z australského dolu k australskému odběrateli železné rudy z níže uvedeného důvodu. Zatímco v Austrálii se jeden konkrétní důl může nacházet blíže určitému odběrateli než nejbližšímu přístavu, jiný důl může být blíže nejbližšímu přístavu než určitému odběrateli. Z toho důvodu lze na celostátní úrovni důvodně předpokládat, že náklady na dopravu z australského dolu do přístavu v Austrálii odrážejí příslušné náklady za dodání odběrateli.

(243)

Komise měla rovněž na paměti usnesení odvolacího orgánu WTO, že úpravy o poplatky za dodání musí odrážet obecně platné náklady na dodání daného zboží v zemi dodání výrobků (65). Vzhledem k tomu, že Indie je v dodávkách železné rudy značně soběstačná a k tomu, že se železná ruda do Indie nedováží ve významném množství, neboť indičtí výrobci kvůli nadměrné indické kapacitě a nízkým cenám dovoz nepotřebují, nebylo patřičné k australské ceně z přístavu (na úrovni FOB) přičítat náklady na mezinárodní nákladní dopravu. Připočtení mezinárodních poplatků za dodání by tak nebylo reprezentativní pro obecně platné poplatky za dodání železné rudy v Indii.

(244)

Komise proto ke srovnání použila náhradní cenu FOB v Austrálii, která odráží podmínky, které by byly k dispozici pro indické uživatele železné rudy, jako by železná ruda byla dodána z indického dolu do závodu, nebýt cílených omezení vývozu.

(245)

Komise konkrétně použila australskou cenu FOB zveřejněnou v čtvrtletníku China Resources Quarterly Southern winter ~ Northern summer 2015 (66) pro 62 % železnou rudu (informace obsahuje tabulkav 211. bodě odůvodnění).

(246)

Po poskytnutí informací společnost ECL zpochybnila skutečnost, že Komise použila australské ceny FOB, a požádala, aby místo toho použila brazilské ceny FOB, jelikož ty byly v průměru o 10–15 % nižší než australské ceny FOB.

(247)

Komise se domnívá, že australské ceny FOB jsou vhodnějším měřítkem vzhledem k tomu, že Austrálie představuje přibližně 50 % světového vývozu železné rudy, zatímco podíl Brazílie na celosvětovém vývozu činí pouze asi 26 %. Toto tvrzení proto zamítla.

(248)

Komise pak porovnala cenu zaplacenou indickými výrobci při nákupu železné rudy (včetně dopravních nákladů v rámci Indie) s cenou FOB v Austrálii (která zahrnuje dopravní náklady v rámci Austrálie).

(249)

Po poskytnutí informací společnost ECL požádala, aby australské ceny FOB byly porovnány s domácími indickými cenami upravenými na úroveň FOB. Případně pokud Komise porovná australské ceny FOB s domácími indickými cenami, měla by k indické ceně přičíst náklady na manipulaci a nakládku mezi dolem a přístavem a náklady v přístavu, jakož i dokařské náklady v přístavu. Kromě toho by australské ceny FOB měly být upraveny směrem dolů pro absenci vlhkosti (o 2 % pro kusovou formu a o 8 % pro prachovou formu) a manipulační ztráty (2 %), které jsou u vývozu vyšší než u cen na domácím trhu.

(250)

V souladu s posouzením ve (205). až (210). bodě odůvodnění Komise uznala, že rovněž pro účely výpočtu výhody bylo nutné provést některé další úpravy, aby se použily stejné druhy poplatků za dodání jak na indické domácí ceny, tak na australské ceny FOB.

(251)

Většina služeb zahrnutých v dokařských nákladech v přístavu se týká manipulace se železnou rudou v rámci přístavu a její následné nakládky na loď. Tyto náklady nevznikají po vykládce železné rudy z nákladního automobilu v indickém závodu, a byly proto od australské ceny FOB odečteny. Jelikož však dokařské náklady zahrnují v první řadě rovněž náklady za vykládku železné rudy v přístavu, Komise se rozhodla tyto náklady od indické ceny železné rudy odečíst. Tím bylo tedy provedeno spravedlivé srovnání mezi indickou domácí cenou železné rudy přepravené z indického dolu do indického závodu (ale nevyložené v závodu) a australskou domácí cenou železné rudy přepravené z dolu do přístavu (ale nevyložené v přístavu).

(252)

Australská cena FOB byla proto dále upravena směrem dolů pro absenci vlhkosti. Komise použila vážený průměr pro kusovou a prachovou formu společně a vypočetla jej samostatně pro každého z obou vyvážejících výrobců (a nikoli na základě váženého průměru uvedeného v (207). bodě odůvodnění výše).

(253)

Ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v(208). až (209). bodě odůvodnění, Komise od australských cen FOB rovněž odečetla dokařské náklady, ale neprovedla úpravu o manipulační ztráty.

(254)

Pokud jde o indické domácí ceny, Komise zamítla žádost o úpravu domácích indických cen na úroveň FOB, neboť to by znamenalo, že železná ruda nebude dodána k bráně závodu vyvážejících výrobců. Za účelem stanovení ceny železné rudy při jejím dodání k bráně závodu Komise rovněž připočetla – kromě průměrných nákladů na dopravu – i částku na pokrytí nákladů na manipulaci a nakládku mezi dolem a vlakem/nákladním vozidlem na základě ověřených číselných údajů od jednoho z vyvážejících výrobců.

(255)

Na tomto základě tedy Komise provedla spravedlivé srovnání mezi indickou domácí cenou železné rudy přepravené z indického dolu do indického závodu (ale nevyložené v závodu) a australskou domácí cenou železné rudy přepravené z dolu do přístavu (ale nevyložené v přístavu).

(256)

Po poskytnutí informací vznesla společnost Jindal námitku, že Komise neměla použít údaje o průměrných indických nákladech na dopravu z dolu do závodu získané od jednoho vyvážejícího výrobce, ale údaje o skutečných nákladech vykázaných společností Jindal.

(257)

Komise se však domnívá, že k objektivnímu a nediskriminačnímu výpočtu výhody u obou vyvážejících výrobců je třeba použít standardní vážené průměrné náklady na dopravu z dolu do závodu. V rámci srovnání s referenční cenou mimo Indii by jakákoli jiná metoda vedla k uměle vytvořené výhodě nebo nevýhodě pro společnosti, v závislosti na skutečných nákladech na logistiku a zeměpisné vzdálenosti mezi vyvážejícím výrobcem a doly, kde nakupuje.

(258)

Komise pak vynásobila rozdíl mezi dvěma průměrnými cenami množstvím železné rudy skutečně zakoupené indickými výrobci během období šetření.

(259)

Po zveřejnění informací společnost ECL tvrdila, že Komise neměla použít všechna skutečně zakoupená množství železné rudy, ale pouze tu část, která byla spotřebována k výrobě trubek z tvárné litiny během období šetření. Kromě toho měly být použity nákupy kusové i prachové formy, a nikoli pouze prachové. Komise této žádosti vyhověla a oba vyvážející výrobce o provedených změnách informovala.

(260)

Kromě toho společnost ECL tvrdila, že při výpočtu výhody pro některé společnosti ve skupině byly zohledněny pouze nákupy prachové formy. Komise tuto chybu u obou vyvážejících výrobců opravila. Do výpočtu zahrnula všechny nákupy železné rudy (prachovou i kusovou formu). Pokud byl obsah železa jiný než 62 %, provedla Komise úpravu kupní ceny odpovídajícím způsobem na poměrném základě. Oba vyvážející výrobci byli o provedených opravách informováni.

(261)

Celková výše rozdílu představuje „úspory“ získané indickými výrobci, kteří nakupují železnou rudu na narušeném indickém trhu, ve srovnání s cenou, kterou by zaplatili, kdyby ceny nebyly narušeny. Tato celková částka představuje výhodu, kterou indickým výrobcům poskytla indická vláda během období šetření.

(262)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení Komise tyto částky subvence přepočetla na celkový obrat dotčeného výrobku v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence poskytla výhodu celé výrobě dotčeného výrobku, nikoli jen výrobě určené na vývoz.

(263)

Po poskytnutí informací společnost Jindal tvrdila, že Komise u některých měsíců období šetření vypočítala zápornou výhodu. To znamená, že železná ruda nebyla společnosti poskytována za cenu nižší než přiměřenou. Společnost Jindal rovněž uvedla, že po skončení období šetření neobdržela žádné subvence, protože železnou rudu dovážela, a proto subvence není vůči této společnosti napadnutelná.

(264)

Podobně společnost ECL tvrdila, že v období 2014–2015 již nejsou indické domácí ceny nižší než australské ceny FOB. Komise proto nemůže tuto skutečnost ignorovat, neboť musí zohlednit situaci v okamžiku uložení opatření.

(265)

Komise uznala, že v některých měsících období šetření byla vypočtená výhoda záporná. To však bylo vyrovnáno pozitivní výhodou získanou během zbytku období šetření a celkový výsledek svědčí o pozitivním rozpětí subvence pro dotčenou společnost.

(266)

Podle čl. 15 odst. 1 druhého pododstavce základního nařízení Komise nepřijme vyrovnávací opatření za dvou podmínek: i), „pokud subvence skončí“ nebo ii) „pokud se prokáže, že subvence již nepředstavují žádnou výhodu pro dotyčné vývozce“.

(267)

Pokud jde o první podmínku, Komise zjistila, že systém vývozních omezení neskončil ani nebyl zrušen. Tato podmínka tedy splněna nebyla.

(268)

Pokud jde o druhou podmínku, je třeba připomenout, že hlavním cílem je uplatnit ji na jednorázové, neopakující se subvence udělované během stanoveného období, které by v budoucnu již neměly představovat žádnou výhodu pro vyvážející výrobce (67). To se ovšem netýká tohoto případu, a to z následujících důvodů.

(269)

Po skončení období šetření jsou referenční australské ceny FOB, upravené o dokařské náklady a vlhkost, podobné domácím indickým cenám. Komise však ve (212). bodě odůvodnění zjistila, že vývoj indických domácích cen železné rudy je poměrně rovnoměrný a nepřizpůsobuje se kolísání cen v ostatních částech světa. Zároveň není vyloučeno, že se mezinárodní ceny v blízké budoucnosti, včetně australských cen FOB, znovu zvýší v reakci na fluktuace mezinárodní poptávky a nabídky železné rudy. Proto nelze učinit závěr, že systém vývozních omezení je jednorázovou, neopakující se subvencí, protože je pravděpodobné, že bude poskytovat výhody v budoucnu. Pokud však mezinárodní ceny zůstanou v budoucnu trvale nižší než indické domácí ceny, každý vyvážející výrobce je oprávněn požádat o vrácení vybraného cla, pokud se prokáže, že napadnutelné subvence byly odstraněny nebo sníženy v souladu s článkem 21 základního nařízení.

(270)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nejsou splněny podmínky čl. 15 odst. 1 druhého pododstavce základního nařízení ohledně nepřijetí vyrovnávacích opatření.

(271)

Sazba subvence zjištěná v rámci tohoto režimu během období šetření činila pro skupinu ECL 3,01 % a pro společnost Jindal Saw India 3,91 %.

(272)

Z vývozních omezení indické vlády má prospěch jen železářský a ocelářský průmysl. Jsou tedy specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. I když přinášejí výhody také pro jiné navazující výrobky než jen pro trubky z tvárné litiny, mohla tuto výhodu využít pouze některá odvětví v Indii. Charakteristické vlastnosti železné rudy omezují možné použití subvence na určité odvětví, to ale neznamená, že subvence, má-li být specifická, musí být dále omezena na nějaké pododvětví tohoto odvětví (68).

(273)

Po poskytnutí informací zpochybnily společnosti ECL a Jindal posouzení Komise týkající se specifičnosti a tvrdily, že je nedostatečné a z právního hlediska nesprávné. Společnost ECL konkrétně citovala zprávu odvolacího orgánu, kde se uvádí, že „je možné, že pokud jde o poskytování zboží, existuje větší pravděpodobnost zjištění o specifičnosti v případech, kdy vstupy používá pouze vymezená skupina subjektů a/nebo odvětví. Kromě toho nejsme přesvědčeni o tom, že každé poskytnutí zboží s inherentním omezením vlastnosti zboží nezbytně povede ke zjištění o specifičnosti.“ (69)

(274)

Komise poznamenává, že vyvážející výrobce neodkázal na poznámku pod čarou na konci téhož odstavce, kde odvolací orgán odkázal na zprávu panelu týkající se této věci (70), která zase cituje zprávu panelu ve věci USA – Softwood Lumber. V této zprávě dospěl panel k tomuto závěru:

„Nedomníváme se, že by to znamenalo, že veškeré poskytování zboží ve formě přírodních zdrojů je automaticky specifické, zejména proto, že v některých případech může poskytované zboží (jako je například ropa, plyn, voda atd.) používat neomezený počet různých odvětví. To ovšem není tento případ. Jak Kanada uznává, inherentní vlastnosti poskytovaného zboží, a sice dřeva na pni, omezují jeho případné použití pouze na ‚určité podniky‘“ (71).

(275)

Ve stejném duchu Komise usoudila, že ačkoliv je železná ruda vysoké jakosti přírodním zdrojem, nemůže ji na rozdíl od ropy, plynu a vody a podobně jako dřevo na pni používat neomezený počet různých odvětví. Její použití je také užší než u méně kvalitní železné rudy. Spotřeba železné rady vysoké jakosti je skutečně striktně omezena na vymezenou skupinu subjektů nebo odvětví, jako je výroba určitých produktů ocelářského průmyslu, a zejména výroba trubek z tvárné litiny. Na tomto základě Komise konstatovala existenci omezení, jež výslovně a jednoznačně omezuje dostupnost subvencí na „určité podniky“, což znamená, že subvence nejsou „k dispozici dostatečně širokému spektru podniků v celém hospodářství“ (72). Komise proto argumentaci společnosti ECL zamítla.

(276)

Společnost ECL rovněž tvrdila, že Komise neprokázala, na jakém základě shledal subvenci de iure specifickou. V tomto ohledu se Komise domnívala, že dané subvence jsou de iure specifické, protože jsou omezeny na železnou rudu prostřednictvím jednak právních aktů, kterými se ukládá vývozní daň na železnou rudu (73), a jednak právních aktů zřizujících dvojí politiku v oblasti nákladní přepravy železné rudy (74).

(277)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Komise domnívá, že zásahy indické vlády jsou pro výrobce trubek z tvárné litiny specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(278)

Zavedením systému vývozních omezení indická vláda pověřila společnosti těžící železnou rudu, aby poskytovaly železnou rudu za cenu nižší než přiměřenou. Toto poskytování zboží představuje finanční výhodu pro příjemce a je specifické, a tudíž napadnutelné.

(279)

Výše napadnutelné subvence byly stanoveny takto:

(280)

Obdobný výrobek v Unii vyráběli během období šetření tři výrobci. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení.

(281)

Jelikož jsou v Unii pouze tři výrobci a skupina SG PAM Group poskytla údaje za své dceřiné společnosti a odhady o jediném nespolupracujícím výrobci z Unie – Tiroler Rohre GmbH („TRM“), jsou všechny údaje v zájmu ochrany důvěrnosti informací dalšího výrobce v Unii, který v šetření spolupracoval, uvedeny v indexované podobě nebo jako rozpětí.

(282)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena na 590 000 – 610 000 tun. Komise stanovila celkovou výrobu v Unii na základě všech dostupných informací o výrobním odvětví Unie, jako jsou informace o nespolupracujícím výrobci uvedené v podnětu a údaje nashromážděné během šetření od spolupracujících výrobců v Unii. V Unii jsou pouze tři výrobci, přičemž dvě spolupracující společnosti představují přibližně 96 % celkové výroby v Unii.

(283)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě objemu celkového prodeje výrobního odvětví Unie v Unii a dovozu ze třetích zemí do Unie. Komise stanovila celkový prodej výrobního odvětví Unie na základě informací získaných od spolupracujících výrobců z Unie a informací o nespolupracujícím výrobci obsažených v podnětu. Objemy dovozu byly získány z údajů Eurostatu.

(284)

V návaznosti na připomínky týkající se poskytnutí informací Komise zjistila, že přičetla část prodeje výrobního odvětví Unie na vývoz k prodeji v Unii. Opravené číselné údaje o prodeji vedly k drobným změnám/opravám u některých rozmezí a/nebo indexů týkajících se některých dalších ukazatelů újmy, konkrétně celkové spotřeby v Unii, podílu vyvážejících výrobců na trhu, podílu výrobního odvětví Unie na trhu a prodejní ceny v Unii. Tyto opravy však měly pouze nepatrný dopad na tyto ukazatele újmy a neovlivnily trendy a nezměnily závěr, že došlo k podstatné újmě.

(285)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Spotřeba v Unii (v tis. tun)

(286)

Spotřeba v Unii v posuzovaném období klesla o 7 %. Vývoj spotřeby v Unii měl podobu písmena U – v letech 2011 až 2012 výroba meziročně prudce klesla (o více než 13 %), v roce 2013 klesla ještě více a v období šetření se výrazně zvýšila. Tento vývoj lze částečně vysvětlit skutečností, že koneční uživatelé trubek z tvárné litiny jsou vodárenské, kanalizační a zavlažovací společnosti. Nejčastěji se jedná o veřejné subjekty závislé na veřejném financování. V letech 2011 a 2012 se hospodářská krize změnila ve skutečnou krizi veřejného dluhu. To přimělo vlády Unie k tomu, aby drasticky snížily veřejné investice a výdaje, což vysvětluje výrazný pokles poptávky po trubkách z tvárné litiny, zejména v zemích, jako je Španělsko, Portugalsko a Itálie.

(287)

Komise stanovila objem dovozu na základě údajů Eurostatu. Údaje Eurostatu byly v souladu s údaji, které předložili vyvážející výrobci z Indie. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na stejném základě.

(288)

Dovoz z dotčené země do Unie se vyvíjel takto:

Objem dovozu (v tis. tun) a jeho podíl na trhu

(289)

Během posuzovaného období se objem indického dovozu navzdory zmenšujícímu se trhu výrazně zvýšil o více než 10 %. Podíl indických vyvážejících výrobců na trhu vzrostl téměř o 18 %. Je pozoruhodné, že v letech 2012–2013, kdy spotřeba v Unii zůstala na nízké úrovni, indický dovoz vzrostl téměř o 10 % a jeho podíl na trhu se zvýšil téměř o 17 %. Dovoz z Indie i v období šetření nadále výrazně rostl a jeho podílu na trhu se mezi rokem 2013 a obdobím šetření dále zvyšoval.

(290)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu za účelem analýzy vývojových trendů cen. Po vyloučení holých trubek už Komise nepracovala s hodnotou a objemem holých trubek dovážených z Indie při výpočtu průměrné ceny v letech, kdy byly dováženy holé trubky, tedy v roce 2013 a v období šetření.

(291)

Průměrná cena výrobků dovážených z Indie do Unie se vyvíjela takto:

Dovozní ceny (EUR/tuna)

(292)

Indické ceny se během celého posuzovaného období neměnily.

(293)

Komise určila cenové podbízení v období šetření na základě údajů předložených vyvážejícími výrobci a výrobním odvětvím Unie srovnáním:

(294)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že existují významné rozdíly mezi výrobky prodávanými žadatelem a výrobky prodávané jimi, a tyto rozdíly by mohly ovlivnit spravedlivou srovnatelnost cen. Konkrétně tvrdili, že nevyrábějí trubky vybavené dvoukomorovým znehybněným kloubem, které prodává SG PAM pod značkou Universal joint. Rovněž nevyrábějí automatický kloub pro tenké trubky, které zapadají do plastových trubek používaných v sortimentu výrobků Blutop od společnosti SG PAM. Nádavkem tvrdili, že nevyrábějí trubky, které jsou zevnitř vyloženy termoplastickým materiálem a které SG PAM prodává pod značkou Ductan a používá je ve svém sortimentu výrobků Blutop. Uživatelé trubek z tvárné litiny v Unii potvrdili jak tato tvrzení, tak to, že žádný indický spolupracující vyvážející výrobce nemohl uvedené výrobky dodávat. Komise proto vyloučila z kalkulace rozpětí cenového podbízení a újmy trubky od SG PAM vybavené kloubem Universal joint i sortiment výrobků Blutop od SG PAM. Toto vyloučení se týkalo méně než 10 % objemu transakcí. Kromě toho vzhledem k nízkému objemu prodeje na trhu Unie byly z výpočtu cenového podbízení vyloučeny i přírubové trubky.

(295)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že vyloučení kloubu Universal joint bylo neopodstatněné, neboť každý vyvážející výrobce má technické řešení, kterým může tento kloub nahradit. Komise připomněla, že mnoho uživatelů potvrdilo, že vyvážející výrobci nejsou schopni dodávat dvoukomorový znehybněný kloub. V každém případě nebyl v rámci tohoto šetření typ kloubu identifikován jako zásadní prvek pro rozlišení mezi různými typy výrobku pro účely srovnání cen. Proto nebylo možné provést spravedlivé srovnání podle jednotlivých typů. Vzhledem k malému objemu produktů vybavených tímto kloubem, potížím při provádění spravedlivého srovnání cen a skutečnosti, že převážná většina typů výrobku byla předmětem výpočtu cenového podbízení a rozpětí újmy, Komise trvá na tom, že bylo vhodné dvoukomorové znehybněné klouby z výpočtu cenového podbízení vyloučit.

(296)

Společnost Jindal rovněž tvrdila, že jiné fyzické rozdíly, pokud jde mimo jiné o vnější a vnitřní povlak, měly vliv na srovnatelnost cen, a proto by měly být rovněž upraveny či vyloučeny. Tato tvrzení však byla odmítnuta. Jak výrobní odvětví Unie, tak indičtí vyvážející výrobci vykázali prodej typů výrobku srovnatelných fyzických vlastností v Unii, a k těmto dalším údajným rozdílům tak bylo při jejich srovnávání spravedlivě přihlédnuto.

(297)

Po poskytnutí informací společnost Jindal tvrdila, že úpravy vývozní ceny provedené Komisí, tedy úpravy o prodejní, režijní a správní náklady a o dosažený zisk, jsou v rozporu s právem WTO. Tentýž vyvážející výrobce tvrdil, že takto upravená vývozní cena (která je někdy nulová nebo dokonce záporná) nemůže tvořit základ pro posouzení toho, zda dovoz subvencovaných výrobků způsobuje výrobnímu odvětví Unie újmu. Komise s tím nesouhlasí. V souladu s běžnou praxí Komise byly ceny výrobců v Unii rovněž upraveny na úroveň ceny ze závodu mimo jiné odečtením nákladů na dopravu. Proto by srovnávání ceny dalšího prodeje dovozce s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie nepředstavovalo spravedlivé srovnání. Kromě toho byl jediný případ, kdy byla cena vyvážejícího výrobce nižší než nulová, vyloučen z výpočtu cenového podbízení po poskytnutí informací, což mělo jen zanedbatelný dopad na rozpětí.

(298)

Po poskytnutí informací společnost Jindal poukázala na to, že se Komisi nepodařilo předložit informace týkající se shody výrobků Unie a výrobků vyvážejících výrobců pro každý jednotlivý druh výrobku (PCN), a že výrobce proto nebyl schopen ověřit, zda Komise analyzovala význam cenového podbízení ve vztahu k podílu typů výrobku, u nichž nebylo žádné podbízení zjištěno.

(299)

Shoda výrobků ve výpočtech cenového podbízení představovala u dvou vyvážejících výrobců 99 %, resp. 95 % a podbízení bylo zjištěno u 98 % a 91 % jednotlivých typů výrobku prodávaných na trhu Unie. Vzhledem k velmi vysokému podílu typů výrobku, u nichž došlo k cenovému podbízení, Komise odmítla tvrzení, že nebyla provedena řádná analýza dopadu cenového podbízení.

(300)

Po poskytnutí informací tvrdila společnost Tata, že cenové podbízení založené na výrobních nákladech výrobního odvětví Unie není vhodným ukazatelem pro posouzení újmy, protože výrobní náklady byly navýšeny z důvodu vysokých fixních nákladů a nadměrné kapacity. Jak je uvedeno níže, cenové podbízení je porovnáním cen. V každém případě je cenové podbízení pouze jedním z mnoha ukazatelů, které se zkoumají za účelem stanovení určení toho, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma.

(301)

Cenové srovnání bylo provedeno podle jednotlivých typů obchodních operací na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii během období šetření. Z toho pro dva spolupracující vyvážející výrobce vyplynula vážená průměrná rozpětí podbízení ve výši 30,9 % a 31,7 %.

(302)

V souladu s čl. 8 odst. 4 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v posuzovaném období.

(303)

Pro účely stanovení újmy rozlišovala Komise mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise posuzovala makroekonomické ukazatele na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od spolupracujících výrobců v Unii a odhadů týkajících se nespolupracujícího výrobce obsažených v podnětu. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od spolupracujících výrobců v Unii. Oba soubory údajů byly shledány jako reprezentativní pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(304)

Makroekonomickými ukazateli jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, výše napadnutelných subvencí a překonání účinků dřívějšího subvencování.

(305)

Mikroekonomické ukazatele jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, pracovní náklady, zásoby, výnosnost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost navýšit kapitál.

(306)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Výroba (tis. tun), výrobní kapacita a její využití v Unii

(307)

Celková výroba výrobního odvětví Unie byla během období šetření mírně vyšší než v roce 2011, a to navzdory mnohem nižšímu prodeji v Unii v období šetření. Zvýšení výroby v roce 2013 a v období šetření bylo způsobeno zvýšením prodeje na vývoz.

(308)

Kapacita zůstala během celého posuzovaného období stabilní. Využití kapacity se mírně zvýšilo v souladu se zvýšením výroby v posuzovaném období. Nicméně využití kapacity zůstalo na relativně nízké úrovni [53–58 %]. Výroba trubek z tvárné litiny je odvětvím, pro které jsou charakteristické poměrně vysoké fixní náklady. Nízké využití kapacity zhoršuje absorpci fixních nákladů, což může mít vliv na ziskovost výrobního odvětví Unie.

(309)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Objem prodeje výrobního odvětví Unie (v tis. tun) a jeho podíl na trhu

(310)

Prodej výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období snížil o 11 % na 380 000–420 000 tun v období šetření. Výrobní odvětví Unie přišlo o výrazně vyšší objem prodeje, než byl objem poklesu spotřeby, a v důsledku toho se jeho podíl na trhu během posuzovaného období snížil o 4 %.

(311)

Společnost ECL tvrdila, že pokles objemu prodeje na základě metrických tun nezohledňuje skutečnost, že žadatel v posuzovaném období zahájil výrobu a prodej mnohem lehčích trub a trubek, a proto jsou údaje o tomto poklesu nadsazené. Toto tvrzení nebylo podloženo žádnými důkazy, a proto bylo odmítnuto. Komise však vyloučila z výpočtu rozpětí cenového podbízení a újmy celý sortiment lehčích trubek Blutop z důvodů uvedených v (294). bodě odůvodnění.

(312)

Celková spotřeba dotčeného výrobku v Unii se v posuzovaném období snížila o 7 %. V roce 2012 se spotřeba drasticky snížila o více než 13 %, v roce 2013 zůstala nízká a v období šetření opět začala růst. Na počátku posuzovaného období se objem prodeje výrobního odvětví Unie, dovoz ze třetích zemí i indický dovoz v souladu se spotřebou snížil. Ke konci posuzovaného období, kdy se spotřeba Unie začala obnovovat, nemohlo výrobní odvětví Unie tohoto zotavení plně využít, jelikož jak objem prodeje v Unii, tak podíl na trhu se snížily, zatímco dovoz z Indie zvětšil svůj podíl na trhu.

(313)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Počet zaměstnanců a produktivita

(314)

Zaměstnanost a produktivita byly během období šetření na podobné úrovni jako v roce 2011. Skutečnost, že se zaměstnanost nesnížila, však lze přičíst zejména značnému nárůstu prodeje mimo Unii.

(315)

Všechna subvenční rozpětí byla vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčené země byl dopad rozsahu napadnutelných subvencí na výrobní odvětví Unie značný.

(316)

Jedná se o první antisubvenční šetření týkající se dotčeného výrobku. Proto nebyly k dispozici žádné údaje pro posouzení účinků případného dřívějšího subvencování nebo dumpingu.

(317)

Průměrné jednotkové prodejní ceny spolupracujících výrobců v Unii účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Prodejní ceny v Unii

(318)

Průměrná jednotková prodejní cena v letech 2012 a 2013 vzrostla a během období šetření klesla o 3 % a vrátila se na úroveň, která se blíží úrovni na začátku posuzovaného období. Výrobní náklady se v roce 2012 zvýšily a v roce 2013 a v období šetření se snížily zejména z důvodu snížení ceny hlavní suroviny – železné rudy a kovového šrotu.

(319)

Společnost Jindal tvrdila, že snižující se ziskovost výrobního odvětví Unie není v souladu se skutečností, že rozpětí mezi jednotkovou prodejní cenou výrobního odvětví Unie a výrobními náklady se v období šetření zvětšilo. Komise s tímto argumentem nesouhlasí. Výrobní náklady uvedené v tabulce výše nebyly při výpočtu ziskovosti použity. Výrobní náklady byly stanoveny na základě nákladů na výrobu dotčeného výrobku a prodejních, režijních a správních nákladů čtyř spolupracujících výrobních společností v Unii. Naopak ziskovost byla vypočítána na základě čistého zisku před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, a vyjádřena jako procentní podíl z obratu z uvedeného prodeje a zahrnovala náklady na prodávané zboží, prodejní, režijní a správní náklady a náklady na výzkum a vývoj a některé další náklady pro všechny spolupracující společnosti v Unii a rovněž prodejních dceřiných společností. Ziskovost se proto může vyvíjet jinak než jednotkové prodejní ceny a výrobní náklady.

(320)

Průměrné náklady práce u spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Průměrné náklady práce na zaměstnance (tis. EUR/zaměstnanec/rok)

(321)

Během posuzovaného období se průměrné náklady práce na jednoho zaměstnance zvýšily o 4 %. Toto zvýšení bylo podle údajů Eurostatu nižší než celkové zvýšení mezd a platů v Unii.

(322)

Společnost Jindal poukázala na to, že Komise neposkytla údaje Eurostatu, které použila jako důkaz na podporu tvrzení, že náklady práce vzrostly u výrobního odvětví Unie méně než u celého průmyslového sektoru Unie. Komise objasnila, že roční zvýšení nákladů práce v celém průmyslovém sektoru v Evropské unii podle údajů Eurostatu (75) mezi lety 2011 a 2014 činilo 6,9 % mezi lety 2011 a 2013 téměř 5 %.

(323)

Úroveň zásob spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Zásoby v Unii (v tis. tun)

(324)

V průběhu posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob snížila. Snížení stavu zásob je způsobeno především přísnějšími požadavky na provozní kapitál ukládanými ze strany řízení výrobního odvětví Unie.

(325)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u spolupracujících výrobců v Unii v posuzovaném období vyvíjely takto:

Ziskovost, peněžní tok (v mil. EUR), investice (v mil. EUR) a návratnost investic

(326)

Komise stanovila ziskovost spolupracujících výrobců v Unii tak, že zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Ziskovost výrobního odvětví Unie se snížila z 2,5–3,0 % v roce 2011 na 1,5–2,0 % v období šetření a v letech 2012 a 2013 byla negativní. Většina prodeje dotčeného výrobku v EU se uskutečnila prostřednictvím prodejních dceřiných společností spolupracujících výrobců z EU, přičemž byly zohledněny jejich náklady a ziskovost.

(327)

Žadatel tvrdil, že výrobní odvětví očekávalo ziskovost vyšší než 12 %, která byla obvyklá v letech 2007–2009. V těchto letech však byl zaznamenán zvláště vysoký prodej, a to díky hospodářské konjunktuře z let 2007–2008 a fiskálním stimulům vlád členských států Unie, které měly potlačit dopady hospodářské krize v roce 2009. Tyto roky proto nelze považovat za reprezentativní. Žadatel rovněž tvrdil, že dvouciferná ziskovost je odůvodněná vysokou úrovní výdajů na výzkum a vývoj. Šetření nezjistilo mnoho důkazů o intenzivní činnosti v oblasti výzkumu a vývoje – výdaje na výzkum a vývoj představovaly u výrobce z Unie, který vynaložil na vývoj a výzkum nejvíce prostředků, v roce 2011 1,8 % obratu a v období šetření 1,6 %. Na základě ziskovosti dosažené v obdobných odvětvích, například v odvětví výroby bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli, bylo usouzeno, že 5 % rozpětí zisku je pro toto průmyslové odvětví přiměřené.

(328)

Čistý peněžní tok je schopnost spolupracujících výrobců Unie samofinancovat svoji činnost. Peněžní tok byl v roce 2011 i v období šetření na podobné úrovni.

(329)

Úroveň investic byla v období šetření vyšší než v roce 2011. V letech 2012 a 2013 však byla úroveň investic mnohem nižší a zvýšení v období šetření nevyrovnalo snížení z předchozích let. Zvýšení investic v období šetření lze do značné míry vysvětlit jednou velkou investicí jednoho spolupracujícího výrobce v Unii do nahrazení nezbytného zařízení, které se porouchalo. Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. Návratnost investic byla v období šetření výrazně nižší než v roce 2011.

(330)

Podíl výrobního odvětví Unie na upadajícím trhu se zmenšil o 4 %, zatímco jeho prodej se na trhu Unie se snížil o více než o 11 %. Využití kapacity zůstávalo po celé posuzované období nízké, přestože se oproti stavu na začátku posuzovaného období mírně zvýšilo, zejména v důsledku výrazného nárůstu objemu vývozu výrobního odvětví Unie. I když se výrobní odvětví Unie do jisté míry zotavilo z negativních výsledků v letech 2012 a 2013, jeho ziskovost během posuzovaného období celkově klesla a na konci období šetření činila pouze 1,5–2,0 %, což je mnohem méně než cílový zisk, který byl stanoven na 5 % (viz (327). bod odůvodnění).

(331)

Skutečnost, že některé jiné ukazatele újmy, jako je výroba, využití kapacity, produktivita, peněžní tok, investice nebo návratnost investic zůstaly na poměrně stabilní úrovni nebo se dokonce zlepšily, nemůže změnit závěr, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu, jak je uvedeno v (334). bodě odůvodnění níže.

(332)

Vyvážející výrobci a společnost Tata tvrdili, že skutečnost, že některé ukazatele vykazují příznivý/stabilní trend, svědčí o tom, že výrobnímu odvětví Unie není způsobována újma. Toto tvrzení Komise odmítla. Za prvé se v čl. 8 odst. 4 základního nařízení uvádí, že přezkum výrobního odvětví Unie zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví a že „žádné z těchto kritérií není nezbytně rozhodující“. Za druhé, pro zjištění existence podstatné újmy se nevyžaduje, aby veškeré relevantní hospodářské činitele a ukazatele vykazovaly nepříznivý trend. Kromě toho stabilní nebo dokonce pozitivní vývoj některých ukazatelů újmy nevylučuje existenci podstatné újmy. Toto zjištění musí být naopak založeno na celkovém posouzení všech ukazatelů, jak v plném rozsahu potvrdila evropská judikatura (76).

(333)

Nízká ziskovost doprovázená přetrvávající ztrátou prodeje a podílu na trhu v Unii způsobila, že se výrobní odvětví Unie dostalo do složité hospodářské situace.

(334)

Na základě celkové analýzy všech relevantních ukazatelů újmy a vzhledem ke složité hospodářské a finanční situaci výrobního odvětví Unie byl vyvozen závěr, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení.

(335)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení Komise zkoumala, zda subvencovaný dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 8 odst. 6 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými činiteli. Těmito činiteli jsou: hospodářská krize a snížení poptávky, dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie a konkurence náhradních výrobků, jako jsou plastové trubky.

(336)

Objem prodeje indických vyvážejících výrobců v Unii byl již na počátku posuzovaného období téměř dvojnásobný [75 000–85 000 tun] v porovnání s veškerým ostatním dovozem dohromady (45 800 tun). Indický prodej se v roce 2012 souběžně se spotřebou snížil, avšak udržel si podíl na trhu. V roce 2013, kdy byla spotřeba ještě nízká a ziskovost výrobního odvětví Unie negativní, však indičtí výrobci dokázali podstatně zvýšit svůj prodej i podíl na trhu. Takové úspěšné rozšíření indického prodeje na upadajícím trhu bylo umožněno agresivními subvencovanými cenami a prodejem dotčeného výrobku za ceny podstatně nižší, než jsou ceny účtované výrobci v Unii. Agresivní cenová strategie pokračovala i v období šetření. Objem prodeje indických vyvážejících výrobců dosáhl v období šetření [85 000–95 000 tun] a jeho podíl na trhu činil [17–19 %]. Úroveň podbízení byla stanovena na 30,9 % a 31,7 %. Zatímco se indický prodej a podíl na trhu výrazně zvýšily, objem prodeje výrobního odvětví Unie poklesl mnohem více než spotřeba, prodej výrobního odvětví Unie se snížil o 11 % a jeho podíl na trhu o 4 %.

(337)

Po poskytnutí informací oba vyvážející výrobci z Indie a společnost Tata tvrdili, že neexistuje žádná časová souvislost mezi situací výrobního odvětví Unie a dovozem z Indie a že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie nebyla důsledkem dovozu z Indie. Konkrétně tvrdili, že výrobní odvětví Unie bylo opět ziskové a zvýšilo během období šetření svůj objem prodeje, i když objem dovozu z Indie byl vysoký. Rovněž tvrdili, že Komise řádně neposoudila jiné faktory, zejména finanční krizi a nadměrnou kapacitu výrobního odvětví Unie jako hlavní příčinu újmy.

(338)

Při posuzování toho, zda dovoz subvencovaných výrobků způsobil újmu ve smyslu čl. 8 odst. 6 základního nařízení, je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, zda došlo k významnému cenovému podbízení ze strany subvencovaného dovozu. To zahrnuje srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie. Komise zkoumala, zda účinky tohoto dovozu významnou měrou přispěly k poklesu cen nebo zabránily růstu cen, k němuž by jinak došlo. Komise připomněla, že setrvalý tlak levného dovozu subvencovaných výrobků, který neumožňuje výrobnímu odvětví Unie přizpůsobit své prodejní ceny, může představovat příčinnou souvislost ve smyslu základního nařízení (77).

(339)

Významný pokles spotřeby Unie v letech 2011 a 2012 byl způsoben celosvětovou finanční krizí a snížením veřejných výdajů a tento pokles spotřeby údajně přispěl k situaci výrobního odvětví Unie na začátku posuzovaného období. Nicméně od roku 2013, kdy byla spotřeba Unie ještě nízká, až do konce období šetření indický dovoz subvencovaných výrobků do Unie značně vzrostl, a to o 16 % oproti celkovému zvýšení o 10 % během celého posuzovaného období. Během posuzovaného období zároveň vzrostl podíl indického dovozu téměř o 18 % a od roku 2013 do konce období šetření o 6 %. To bylo umožněno prodejem dotčeného výrobku za ceny podstatně nižší, než byly ceny účtované výrobním odvětvím Unie. Pro období šetření bylo zjištěno, že se indické subvencované vývozní ceny představovaly podbízení vůči cenám v Unii o více než 30 %.

(340)

V důsledku toho a navzdory globálnímu zotavení z finanční krize a zvyšující se spotřebě v Unii od roku 2013 nemohlo výrobní odvětví Unie těchto výhod plně využít. Přestože výrobní odvětví Unie mezi rokem 2013 a koncem období šetření zvýšilo svůj objem prodeje, objem prodeje během posuzovaného období klesl celkově o 10 % ve srovnání s indickým dovozem, který se během téhož období zvýšil o 10 %. Příliv subvencovaných výrobků z Indie, které se výrazně podbízely cenám výrobního odvětví Unie, znemožnil výrobnímu odvětví Unie zvýšit svůj objem prodeje na trhu Unie na úroveň, která by mohla zajistit udržitelné ziskové úrovně. S cílem udržet objem výroby zvýšilo výrobní odvětví Unie objem svého vývozu. Existovala tedy časová souvislost mezi subvencovaným dovozem za ceny, které byly výrazně nižší než ceny výrobního odvětví Unie (přibližně o 30 %) a které výrazně stlačoval ceny na trhu Unie, jež zase zabránily zvýšení cen, k němuž by jinak došlo, a podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie v období šetření.

(341)

Vzhledem k časové souvislosti mezi výrazným cenovým podbízením indického subvencovaného dovozu vůči cenám výrobců v Unii a snížením prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podílu na trhu, což vedlo k velmi nízké ziskovosti, byl učiněn závěr, že příčinou újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, je subvencovaný dovoz.

(342)

Spotřeba dotčeného výrobku v Unii poklesla o 7 %. Pokles spotřeby (o 13 % v letech 2011 až 2012) způsobila hospodářská krize a snížení veřejných výdajů. Snížení spotřeby zřejmě přispělo k újmě na počátku posuzovaného období a mohlo k ní rovněž přispět v roce 2013. V roce 2013 a zejména v období šetření však indický subvencovaný dovoz představoval hlavní faktor újmy, který vyvíjel tlak na snižování prodeje výrobního odvětví Unie v Unii a bránil návratu k udržitelné ziskovosti.

(343)

Objem dovozu z dalších třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Objem dovozu ze třetích zemí (v tunách)

(344)

Dovoz z Indie představoval v období šetření většinu veškerého dovozu do Unie. Zatímco indický dovoz se během posuzovaného období podstatně zvýšil, ostatní dovoz ve stejném období klesl o více než 20 %. Indický dovoz zvyšoval svůj podíl na trhu, zatímco podíl dovozu z ostatních zemí se snížil. Vzhledem k nízkému objemu dovozu ze třetích zemí, jakož i ke skutečnosti, že k poklesu došlo jak z hlediska objemu, tak z hlediska podílu na trhu, nic nenasvědčuje tomu, že by výrobnímu odvětví působily újmu.

(345)

Vyvážející výrobci tvrdili, že jeden výrobce z Unie dovážel dotčený výrobek ze svých čínských výrobních zařízení, čímž si sám způsoboval újmu. Nebyly zjištěny žádné důkazy, které by tato tvrzení podpořily. Na základě ověřených důkazů se prokázalo, že dovoz z čínských zařízení ve spojení s výrobcem v Unii do Unie byl velmi nízký. Kromě toho se celkový dovoz z Číny podle údajů Eurostatu v posuzovaném období značně snížil. Celkový dovoz z Číny ztratil více než 2 procentní body podílu na trhu, což ho vylučuje jako příčinu újmy.

(346)

Objem vývozu spolupracujících výrobců v Unii se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Vývozní výkonnost spolupracujících výrobců v Unii

(347)

Prodej výrobního odvětví Unie mimo Unii se během posuzovaného období výrazně zvýšil o 30 %, zatímco průměrná prodejní cena zůstala poměrně stabilní. Proto je prodej mimo Unii skutečně faktorem zmírňujícím újmu. Kdyby nedošlo ke zvýšení prodeje mimo Unii, byla by výrobnímu odvětví Unie způsobena ještě větší újma.

(348)

Společnost Jindal uvedla, že vývozní prodejní ceny výrobního odvětví Unie byly nižší než prodejní ceny v Unii, a nemohly tedy zmírnit újmu. Nárůst prodeje mimo Unii umožnil výrobnímu odvětví Unie zvýšit úroveň produkce, zachovat úroveň zaměstnanosti a zvýšit využití kapacity, což způsobilo lepší absorpci fixních nákladů. Skutečnost, že průměrné jednotkové vývozní ceny byly mírně nižší (v rozmezí 5 %) než prodejní ceny v Unii, může být způsobena mnoha různými faktory, jako je prodej méně propracovaných typů výrobku, větší průměry, větší objem prodejních transakcí atd., a proto ceny mimo Unii mohou být nižší než náklady prodeje v EU.

(349)

Vyvážející výrobci rovněž tvrdili, že újmu si výrobní odvětví způsobilo samo, protože žadatel se stále více soustředil na čínské výrobní činnosti v ČLR a velkou část jeho prodeje do jiných zemí než do EU tvoří čínské výrobky, což vede mimo jiné k nízkému využití kapacity. Komise tento argument nepřijala. Jak bylo uvedeno výše, prodej výrobního odvětví Unie na vývoz značně vzrostl (o 30 %), což zabránilo poklesu produkce a zhoršení několika dalších ukazatelů újmy.

(350)

Zúčastněné strany tvrdily, že újma byla způsobena silnou konkurencí náhradních výrobků, zejména plastových trubek (z polyethylenu (PE), polyvinylchloridu (PVC) a polypropylenu (PP)). Plastové trubky s menším průměrem mají zpočátku mnohem nižší cenu za jednotku. Při zohlednění nákladů na údržbu a životnost je však dlouhodobě nákladově výhodnější dotčený výrobek. Plastové trubky vyvíjejí určitý konkurenční tlak na dotčený výrobek, zejména pokud jde o menší průměry. Trubky z tvárné oceli však během posuzovaného období neztratily vůči plastovým trubkám podíly na trhu a v některých případech se během posuzovaného období trubkám z tvárné oceli dokonce podařilo získat určitý podíl na trhu zpět. Je proto nepravděpodobné, že by konkurence plastových náhradních výrobků způsobovala v posuzovaném období podstatnou újmu.

(351)

Vyvážející výrobci a společnost Tata tvrdili, že příčinou újmy je nadměrná strukturální kapacita. Nicméně skutečnost, že výrobní odvětví Unie vykazovalo během posuzovaného období nízkou míru využití kapacity, nutně neznamená, že by se potýkalo s nadměrnou strukturální kapacitou a/nebo s neefektivností v takovém rozsahu, že by to odůvodnilo snížení ceny, která nepůsobí újmu. Je třeba připomenout, že navzdory nízkému využití kapacity v roce 2011, která byla dokonce nižší než úroveň zjištěná během období šetření, dosáhlo výrobní odvětví Unie vyšší ziskovosti. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(352)

Společnost Jindal tvrdila, že prodejní, režijní a správní náklady výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období zdvojnásobily a že toto bylo faktorem způsobujícím újmu, který narušil příčinnou souvislost. Jelikož však bylo zjištěno, že uvedené prodejní, režijní a správní náklady vzrostly během posuzovaného období pouze mírně, byl tento argument zamítnut.

(353)

Vyvážející výrobci a společnost Tata tvrdili, že nárůst investic je jasnou známkou zlepšení situace a že nárůst indického dovozu nezpůsobuje újmu. Komise s tím nesouhlasí. Za prvé, i zvýšený objem investic [22–24 milionů EUR] byl relativně nízký v poměru k celkovému prodeji výrobního odvětví Unie, jehož hodnota byla vyšší než 400 miliony EUR. Kromě toho došlo u jednoho výrobce v Unii k poruše velké míchačky tekutého železa. Náhrada této míchačky vyžadovala velké výdaje z fixních aktiv během období šetření. Společnost ECL tvrdila, že snížená ziskovost výrobního odvětví Unie je důsledkem této poruchy zařízení. Je třeba poznamenat, že byl proveden soubor výpočtů, aby se oddělil dopad poruchy míchačky na ziskovost, a toto tvrzení se proto zamítá.

(354)

Společnost Jindal rovněž tvrdila, že zvýšené rozpětí mezi jednotkovou prodejní cenou výrobního odvětví Unie a výrobními náklady v období šetření poukazuje na nedostatek příčinné souvislosti mezi subvencovaným dovozem a újmou. Jak je vysvětleno v (319). bodě odůvodnění, jednotková prodejní cena a jednotkové výrobní náklady nejsou stanoveny na stejném základě, a mezi těmito dvěma ukazateli proto neexistuje přímá souvislost. Každopádně nebyl vzrůst ceny oproti výrobním nákladům v období šetření dostatečný k tomu, aby obnovil cílovou ziskovost výrobního odvětví Unie.

(355)

Tentýž vyvážející výrobce uvedl, že vzhledem k tomu, že dovozní ceny byly v roce 2011 a v období šetření na podobné úrovni (podle údajů z databáze Comext), lze dospět k závěru, že existuje časová souvislost mezi cenovým podbízením/podstatně nižšími cenami a dobrou výkonností výrobního odvětví Unie v roce 2011. Tento předpoklad vychází z premis, se kterými Komise nesouhlasí. Situace výrobního odvětví Unie nebyla v roce 2011 dobrá a jeho ziskovost byla rovněž nižší než je cílový zisk 5 %.

(356)

Byla zjištěna příčinná souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobcům v Unii, a subvencovaným dovozem z dotčené země. Existovala časová souvislost mezi cenovým podbízením vůči cenám výrobního odvětví Unie způsobeným subvencovaným dovozem a snížením prodeje výrobního odvětví Unie v EU a podílu na trhu EU. Subvencovaný dovoz z Indie se během období šetření podbízel cenám výrobního odvětví Unie o 30,9 % a 31,7 %. To vedlo k velmi nízké ziskovosti výrobního odvětví EU.

(357)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých faktorů na situaci výrobního odvětví Unie od účinků subvencovaného dovozu působícího újmu. Hospodářská krize a snížení poptávky přispěly k újmě na počátku posuzovaného období. Nebýt však výrazného cenového podbízení subvencovaného dovozu vůči cenám výrobního odvětví Unie, stav výrobního odvětví Unie by nebyl postižen do takové míry. Především by nedošlo k takovému poklesu prodeje, využití kapacity by bylo vyšší a ziskovost by byla udržitelnější. Bylo tedy zjištěno, že pokles spotřeby nenarušoval příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a podstatnou újmou.

(358)

Nebylo zjištěno, že by další zjištěné faktory, jako je dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie nebo konkurence náhradních výrobků, narušily výše stanovenou příčinnou souvislost, ani při zohlednění jejich případného společného účinku.

(359)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že příčinou podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie je subvencovaný dovoz z Indie a že ostatní faktory, brány jednotlivě či společně, tuto příčinnou souvislost nenarušují. Újma spočívala zejména v poklesu prodeje Unie, ztrátě podílu výrobního odvětví Unie na trhu, nízké míře využití kapacity a nízké ziskovosti.

(360)

V souladu s článkem 31 základního nařízení Komise zkoumala, zda by zavedení vyrovnávacích opatření bylo proti zájmu Unie. Konkrétně přihlížela k potřebě odstranit účinky subvencování působícího újmu, které narušují obchod, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, distributorů a konečných uživatelů, jako jsou vodárenské, kanalizační a zavlažovací společnosti.

(361)

Výrobní zařízení výrobního odvětví Unie se nacházejí ve Francii, Německu, Španělsku a Rakousku. Výrobní odvětví Unie přímo zaměstnávalo více než 2 400 zaměstnanců ve výrobě a v oblasti prodeje dotčeného výrobku. Dva ze tří výrobců spolupracovali při šetření. Nespolupracující výrobce neměl proti zahájení šetření námitky. Jak je uvedeno výše, dvě spolupracující společnosti utrpěly podstatnou újmu a byly nepříznivě postiženy subvencovaným dovozem.

(362)

Očekává se, že uložení vyrovnávacích cel obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie a umožní výrobcům v Unii, aby zvýšili svůj prodej a nízkou míru využití kapacity. To by vedlo ke zlepšení ziskovosti výrobního odvětví Unie na úroveň považovanou za nezbytnou pro toto kapitálově náročné výrobní odvětví a zabránilo ztrátě pracovních míst. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné.

(363)

Byl proto učiněn závěr, že uložení vyrovnávacích cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

(364)

Ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení se nepřihlásili žádní dovozci, kteří nejsou ve spojení. Přihlásilo se mnoho distributorů a vyjádřili své názory.

(365)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že by nebylo v zájmu Unie uložit vyrovnávací opatření vůči Indii vzhledem k dominantnímu postavení žadatele na trhu Unie, rovněž s přihlédnutím k tomu, že žadatel vyrábí dotčený výrobek v Číně a snadno by jej mohl dovážet do Unie, kdyby byla vůči Indii uložena opatření, čímž by ještě více posílil své dominantní postavení.

(366)

Šetření prokázalo, že dovoz do Unie z čínských zařízení žadatele, která jsou ve spojení, byl v průběhu období šetření jen nevýznamný. Rovněž se nezdá, že kdyby byla uložena opatření, žadatel by tato čínská výrobní zařízení v budoucnu použil k tomu, aby nahradil indický dovoz.

(367)

Jak je uvedeno v prozatímním antidumpingovém nařízení, Komise rozeslala žádosti o doplňující informace, aby mohla důkladněji analyzovat dopad opatření na uživatele v Unii. Komise obdržela přibližně 50 odpovědí, zejména od distributorů dotčeného výrobku v EU, stavebních společností a několika vodárenských společností, jejichž totožnost lze dohledat v přístupné dokumentaci.

(368)

Téměř všechny uživatele, kteří odpověděli na žádost o doplňující informace, znepokojoval velmi vysoký podíl žadatele na trhu a vyjádřili obavy, že po uložení cel by jeho hlavní konkurenti, tedy indické společnosti, byli nuceni opustit trh Unie, takže se žadatel ocitne v dominantním postavení. Někteří distributoři také tvrdili, že společnost SG PAM s nimi odmítla obchodovat nebo jim nabídla méně výhodné podmínky, jelikož začali spolupracovat s vyvážejícími výrobci. Jeden uživatel poskytl dvě cenové nabídky, které podle něj prokazují, že SG PAM zvýšila v prosinci 2015 své ceny přibližně o 25 %. Někteří uživatelé rovněž tvrdili, že SG PAM využila svého silného postavení k manipulaci nabídkových řízení ve prospěch svých výrobků.

(369)

I když je pravda, že pravidla hospodářské soutěže EU obsahují přísnější normy chování pro společnost, která má významný podíl na trhu, v konečném důsledku je záležitostí orgánů pro hospodářskou soutěž rozhodnout, zda existuje dominantní postavení a zda je zneužíváno. Orgány pro hospodářskou soutěž nejprve posoudily relevantní výrobkový a zeměpisný trh. Například ve věci trubek pro odpadní vody HDPE a MDPE nebylo vyloučeno, že konkurovaly trubkám z tvárné litiny a ocelovým trubkám, i když definice výrobkového trhu nakonec zůstala otevřená (78). V tomto případě nebyla Komise schopna vymezit relevantní výrobkový a zeměpisný trh, protože jí nebyla předložena žádná formální stížnost ohledně hospodářské soutěže.

(370)

Dohody o výhradní distribuci nabízející výhodnější podmínky nebo dokonce přísnější vertikální omezení při distribuci zboží nejsou samy o sobě protiprávní (79) a v konečném důsledku to je orgán pro hospodářskou soutěž, který musí provést posouzení, zda tato omezení narušují hospodářskou soutěž nebo zda představují dokonce zneužití. Co se týče cenové nabídky údajně dokazující zvýšení cen ze strany SG PAM, pro Komisi je těžké bez podrobnějšího šetření porovnat konkrétní cenové nabídky a průvodní okolnosti. Kromě toho obdržela Komise pouze jeden důkaz o údajném zvýšení cen, který sám o sobě nemůže prokázat, že se jednalo o rozšířený jev.

(371)

V případě antisubvenčních řízení zkoumá Komise obavy z narušení hospodářské soutěže, aby zjistila, zda by bylo zjevně v rozporu se zájmem Unie uložit vyrovnávací opatření. Taková analýza nemůže zahrnovat posouzení hospodářské soutěže ve striktně právním smyslu, protože je smí provádět pouze příslušný orgán pro hospodářskou soutěž. V každém případě tedy nebyly předloženy žádné závažné důkazy o tom, že pokud by byla zavedena vyrovnávací opatření, žadatel by se dopouštěl protisoutěžního chování, vyjma poukazu na to, že již nyní má silné postavení na trhu. Orgán pro hospodářskou soutěž nevydal žádné rozhodnutí v tom smyslu, že se žadatel dopouštěl protisoutěžního chování v souvislosti s dotčeným výrobkem. Nebylo poskytnuto žádné soudní rozhodnutí o tom, že by žadatel manipuloval nabídková řízení.

(372)

Je třeba připomenout, že účelem uložení vyrovnávacích opatření je obnovit rovné podmínky, aby výrobci z Unie a výrobci ze třetích zemí soutěžili za spravedlivých podmínek, a nikoli vytlačit vyvážející výrobce z trhu. Podle pravidel Unie se tedy cla stanoví v takové výši, která by indickým vývozcům umožnila nadále konkurovat výrobcům v Unii, ale za spravedlivé ceny. Úroveň kombinace antidumpingových a vyrovnávacích opatření je stanovena na takové úrovni dumpingu a subvencování, která je nižší, než je úroveň cenového podbízení.

(373)

Ve třetích zemích (Čína, Turecko, Rusko a Švýcarsko) je navíc několik výrobců, kteří již prodávají na trh EU. Objem jejich prodeje během posuzovaného období byl nízký a klesal. Zdá se, že příčinou tohoto poklesu prodeje jiných dovozců byla agresivní konkurence ze strany indických výrobců. Indické subvencované ceny byly mnohem nižší než ceny všech ostatních hlavních dovážejících zemí (s výjimkou Ruska). Uživatelé potvrdili, že pokud výrobní odvětví Unie jednostranně zvýší ceny, dovoz z jiných zemí by se zvýšil spíše ve střednědobém horizontu, a to až tito vývozci ze třetích zemí obdrží další osvědčení, které požadují členské státy. Uživatelé rovněž potvrdili, že švýcarská společnost, ačkoli je na trhu Unie přítomna, vyrábí vyspělejší trubky s vysokou přidanou hodnotou, které nejsou přímo nahraditelné indickými výrobky.

Průměrná dovozní cena v EUR

(374)

Komise tedy s uspokojením konstatovala, že při vážení a vyvažování zájmů musí být ochrana výrobního odvětví Unie před škodlivým subvencováním nadřazena nad zájmy uživatelů, aby se zabránilo potenciálním negativním účinkům na hospodářskou soutěž na trhu Unie. I když panuje obava, že vyrovnávací cla mohou posílit již tak silné postavení hlavního výrobce v Unii, řada zmírňujících faktorů, jako je pokračující konkurence ze strany indických a jiných vývozců a náhradní výrobky, zajistí, že na výrobní odvětví Unie bude i nadále působit dostatečný konkurenční tlak, aby se zabránilo potenciálním negativním účinkům na hospodářskou soutěž na trhu Unie. Komise je také připravena sledovat účinek svých opatření na hospodářskou soutěž na trhu Unie.

(375)

Na základě závěrů, k nimž Komise dospěla v otázce subvencování, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie, a v souladu s čl. 15 odst. 1 základního nařízení by mělo být uloženo konečné vyrovnávací clo na dovoz trub a trubek z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) pocházejících z Indie.

(376)

Pro účely stanovení úrovně těchto opatření byla vzata v úvahu zjištěná subvenční rozpětí a výše cla nezbytného pro odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(377)

Při výpočtu výše cla nezbytné pro odstranění účinků subvencování působícího újmu se mělo za to, že případná opatření by měla výrobnímu odvětví Unie umožnit pokrýt výrobní náklady a dosáhnout zisku před zdaněním, kterého by bylo možné přiměřeně dosáhnout ve výrobním odvětví tohoto typu za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez subvencovaného dovozu, při prodeji obdobného výrobku v Unii.

(378)

Úroveň pro odstranění újmy byla proto vypočítána na základě srovnání vážené průměrné ceny subvencovaného dovozu, jak je stanovena pro výpočty cenového podbízení v (301). bodě odůvodnění výše, a ceny za obdobný výrobek, která výrobnímu odvětví Unie nezpůsobí újmu. Cena nepůsobící újmu byla stanovena připočtením přiměřené úrovně zisku k výrobním nákladům. Jak je uvedeno v (327). bodě odůvodnění, cílové rozpětí zisku bylo stanoveno na 5 %.

(379)

Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento průměrné celkové dovozní ceny CIF.

(380)

Po poskytnutí informací společnost Jindal tvrdila, že místo toho, aby se za účelem stanovení ceny, která nepůsobí újmu výrobnímu odvětví Unie, k výrobním nákladům přičítaly prodejní, režijní a správní náklady a zisk, měla by se z důvodu nadměrné strukturální kapacity a nedostatečné efektivity výrobního odvětví Unie cena nepůsobící újmu upravit směrem dolů. Komise se nedomnívá, že existuje nadměrná strukturální kapacita, jak je uvedeno v (351). bodu odůvodnění, a proto toto tvrzení zamítla.

(381)

Po poskytnutí informací oba vyvážející výrobci tvrdili, že metodika použitá k výpočtu úrovně pro odstranění újmy byla chybná, protože srovnání prodejních cen Unie není založeno na skutečné ceně účtované prvnímu nezávislému odběrateli v Unii, ale na početně zjištěné vývozní ceně, která je uměle nízká. Rozpětí újmy bylo proto uměle vysoké.

(382)

Účelem výpočtu rozpětí újmy je určit, zda by uplatnění nižší sazby cla na vývozní cenu subvencovaného dovozu, než je sazba založená na rozpětí subvence, postačovalo k odstranění újmy působené subvencovaným dovozem. Toto posouzení vychází z vývozní ceny s dodáním na hranice Unie, což je úroveň, která je považována za srovnatelnou s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie. V případě prodeje na vývoz prostřednictvím vývozců ve spojení byla vývozní cena, analogicky k přístupu používanému pro výpočty dumpingového rozpětí, zjištěna početně na základě ceny při dalším prodeji prvnímu nezávislému odběrateli. V opačném případě by při posuzování stejné situace rozpětí újmy podle těchto dvou nástrojů vyšly dva odlišné výsledky. Komise proto dospěla k závěru, že použitá metodika poskytuje přesný základ pro srovnání cen, a tudíž stanovení úrovně pro odstranění újmy. Toto tvrzení se proto zamítá a metodika pro stanovení úrovně pro odstranění újmy se potvrzuje.

(383)

Vzhledem k výše uvedeným zjištěním by mělo být uloženo konečné vyrovnávací clo, a to na úrovni dostatečné pro odstranění újmy působené subvencovaným dovozem, a aniž by bylo překročeno zjištěné rozpětí subvence.

(384)

Po poskytnutí informací výrobní odvětví Unie požádalo o uložení opatření ve formě specifického cla, a nikoli valorického cla. Je třeba připomenout, že valorické antidumpingové clo bylo uloženo v prozatímní fázi. Valorická cla jsou obvykle preferovaným opatřením, jelikož opatření jsou díky nim v případě změny vývozních cen účinnější. Výrobní odvětví Unie požádalo o uložení opatření ve formě specifického cla ze tří hlavních důvodů:

(385)

Co se týče prvního a druhého uváděného důvodu, které spolu částečně souvisejí, jakékoli snížení indických vývozních cen po skončení období šetření by nemuselo nutně vést ke zvýšení subvencování. Do jaké míry by valorické clo nebylo účinným prostředkem pro zamezení subvencování po skončení období šetření, by se mělo případně řešit žádostí o prozatímní přezkum ze strany výrobního odvětví Unie podle článku 19 základního nařízení. Pokud jde o třetí bod, samo výrobní odvětví uznalo, že ceny hlavní suroviny pro výrobu trubek z tvárné litiny, tj. železné rudy, od roku 2014 klesly. Pokles cen železné rudy je pravděpodobně skutečně jedním z faktorů snižování cen trubek z tvárné litiny po skončení období šetření. Takový pokles cen však automaticky nevede ke zvýšení úrovně subvencování. Skutečnost, že ceny trubek z tvárné litiny mohou kolísat v souladu s kolísáním cen surovin, není důvodem pro to, aby bylo místo valorického cla uloženo pevně stanovené clo.

(386)

Z výše uvedených důvodů se má za to, že pevně stanovené clo, které by bylo pro dovozce nepřiměřenou zátěží v případech, kdy by vývozní ceny klesly v souladu se snížením cen surovin, není opodstatněné. Kromě toho jsou pevná cla vhodnější pro homogenní produkty a nehodí se pro produkty, jako je dotčený výrobek, který se vyskytuje v mnoha různých typech.

(387)

Při slyšení u úředníka pro slyšení (viz 5. bod odůvodnění výše) a následně i v písemné podobě nabídla společnost ECL závazek, aby byla předmětem nižší sazby FPS ve výši 2 %, ale aby automaticky akceptovala vyšší clo bez přezkumu, pokud bude obnovena 5 % sazba. Podle článku 13 základního nařízení spočívá nabídka závazku buď v tom, že země původu se zaváže zrušit subvenci nebo přijmout jiná opatření týkající se jejích účinků, nebo že vývozce se zaváže, že změní ceny svých výrobků. Nabídka, kterou učinil vývozce, neobsahovala žádný cenový závazek. V každém případě je závazek rovnocennou formou opatření stanovených na základě závěrů šetření. Komise proto tuto nabídku závazku zamítla.

(388)

Kromě toho mohou dovozci rovněž požádat o vrácení přesné částky poskytnuté v rámci tohoto režimu.

(389)

Proto byly sazby vyrovnávacího cla stanoveny porovnáním rozpětí újmy a subvenčních rozpětí. Navrhují se proto následující sazby vyrovnávacího cla:

(390)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z Indie a vyrobených uvedenými konkrétními právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(391)

Každou žádost o použití individuální vyrovnávací celní sazby pro jednotlivé společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi (80) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Toto nařízení bude v případě potřeby odpovídajícím způsobem změněno tak, že bude aktualizován seznam společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(392)

Aby se co nejvíce omezilo riziko obcházení, má se za to, že je v tomto případě nutné přijmout zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování vyrovnávacích opatření. Tato opatření jsou následující: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která splňuje požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, podléhá celní sazbě, která platí pro „všechny ostatní společnosti“.

(393)

Aby se zajistilo vhodné vymáhání antisubvenčního cla, nemělo by se zbytkové clo použít pouze na nespolupracující vyvážející výrobce, ale i na ty výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(394)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009 nevydal žádné stanovisko,

18.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 73/53

(1)

Prozatímním nařízením Komise (EU) 2015/1559 (2) ze dne 18. září 2015 (dále jen „prozatímní nařízení“) uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz trub a trubek z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) pocházejících z Indie (dále jen „dotčená země“) do Unie.

(2)

Šetření bylo zahájeno dne 20. prosince 2014 (3) na základě podnětu, který podala dne 10. listopadu 2014 skupina Saint-Gobain PAM Group (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby trub a trubek z tvárné litiny v Unii.

(3)

Jak je uvedeno v 14. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2013 do 30. září 2014 (dále jen „období šetření“, případně v tabulkách „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Dne 11. března 2015 zahájila Komise samostatné antisubvenční řízení týkající se dovozu trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie do Unie. Oznámení o zahájení řízení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Konečná zjištění vyplývající z uvedeného šetření jsou předmětem samostatného nařízení (dále jen „antisubvenční nařízení“) (5).

(5)

Po poskytnutí informací o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo několik zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Kromě toho se přihlásil další indický výrobce, společnost Tata Metaliks DI Pipes Limited (dále jen „Tata“), který předložil své připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení.

(6)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Komise ověřila na místě dodatečné informace, které poskytla v Itálii sídlící společnost ve spojení s jedním spolupracujícím vyvážejícím výrobcem.

(7)

Společnost Jindal Saw Limited (dále jen „Jindal“) požadovala zásah úředníka pro slyšení v obchodních řízeních (dále jen „úředník pro slyšení“) ve věci některých aspektů předběžného výpočtu újmy. Úředník pro slyšení přezkoumal žádost vyvážejícího výrobce a odpověděl písemně přímo jemu.

(8)

Všem účastníkům řízení Komise následně sdělila základní skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné antidumpingové clo na dovoz trub a trubek z tvárné litiny pocházejících z Indie do Unie a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem účastníkům řízení byla poskytnuta lhůta, během níž mohli k uvedeným konečným informacím předložit svá stanoviska.

(9)

Na žádost společnosti Electrosteel Castings Limited (dále jen „ECL“) proběhlo dne 28. ledna 2016 slyšení u úředníka pro slyšení.

(10)

Stanoviska předložená zúčastněnými stranami byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(11)

Jak je uvedeno v 15. a 16. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dotčený výrobek byl prozatímně definován jako trouby a trubky z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) (dále jen „trubky z tvárné litiny“) pocházející z Indie, v současnosti kódů KN ex 7303 00 10 a ex 7303 00 90.

(12)

Trubky z tvárné litiny se používají pro rozvod pitné vody, odvod odpadních vod a zavlažování zemědělské půdy. K rozvodu vody pomocí trubek z tvárné litiny může docházet tlakem nebo pouze samospádem. Trubky mají průměr 60 mm až 2 000 mm a jsou 5,5, 6, 7 nebo 8 metrů dlouhé. Obvykle jsou vyložené cementovou maltou nebo jinými materiály a z vnější strany jsou pozinkované, opatřené nátěrem nebo obalené ochrannou páskou. Hlavními koncovými uživateli jsou podniky veřejných služeb.

(13)

Společnost Jindal a indická vláda tvrdili, že trubky z tvárné litiny, které nejsou opatřeny povlakem ani zevnitř ani zvenku („holé trubky“), by měly být vyloučeny z definice dotčeného výrobku na základě toho, že takové trouby a trubky jsou polotovary s odlišnými fyzickými, technickými a chemickými vlastnostmi a nemohou být použity pro přepravu vody bez dalšího zpracování. Holé trubky rovněž nejsou vzájemně zaměnitelné s dotčeným výrobkem a mají odlišné konečné užití.

(14)

Žadatel toto tvrzení zpochybnil a uvedl, že všechny trubky z tvárné litiny, ať už s povlakem či bez něj, mají stejné základní fyzické, technické a chemické vlastnosti a stejné konečné užití. Žadatel dále tvrdil, že vnitřní a vnější povrchové úpravy jsou považovány za dokončovací operace, které představují pouze maximálně 20 % celkových nákladů výroby trubek z tvárné litiny a které nemají vliv na jejich základní vlastnosti. Žadatel dále zdůraznil, že holé trubky jako takové nemají žádnou faktickou tržní funkci nebo užití kromě rozvodu vody a kanalizace a neprodávají se na trhu Unie, ale před uvedením na trh a k dosažení souladu s normami EU musí být nutně povrchově upraveny. Holé trubky z tvárné litiny patří navíc pod stejný celní kód jako trubky s povlakem, a jejich vyloučení by tedy mohlo vést k obcházení antidumpingových opatření a ohrozit účinnost těchto opatření, neboť indičtí vývozci disponují dostatečnou kapacitou k provádění povrchových úprav v Unii (přibližně 80 000 tun ročně). Ohledně této záležitosti žadatel dále tvrdil, že objem indického dovozu holých trubek se od roku 2013 výrazně zvýšil a že tento objem dovozu byl v roce 2015 téměř třikrát vyšší než v roce 2013. Tento trend bude podle názoru žadatele pravděpodobně pokračovat.

(15)

Šetřením bylo prokázáno, že holé trubky nemají žádnou faktickou tržní funkci či užití a jako takové nejsou na trhu Unie prodávány. Tyto trubky musí nutně projít další úpravou, tedy musí být opatřeny vnitřním a vnějším povlakem, a až poté se stávají obchodovatelnými a splňují normy EU pro přepravu vody a odpadních vod. Soulad s normami EU sice nemusí být nutně rozhodujícím faktorem pro určení definice výrobku, ale skutečnost, že u holých trubek musí být před tím, než mohou být použity k zamýšlenému konečnému použití, provedeno další zpracování, je faktorem, který při posuzování toho, zda je holá trubka konečným výrobkem nebo pouze polotovarem, nelze opominout. Komise se proto domnívá, že holé trubky z tvárné litiny by měly být považovány za polotovary trubek z tvárné litiny.

(16)

Polotovary a hotové výrobky lze však považovat za jediný výrobek, jestliže i) mají stejné základní vlastnosti a ii) dodatečné náklady na zpracování nejsou podstatné (6). Je nesporné, že díky vnitřnímu a vnějšímu povlaku získávají holé trubky fyzickou vlastnost, která těmto trubkám propůjčuje podstatné a základní vlastnosti nezbytné pro jejich základní použití na trhu Unie, a sice pro přepravu vody a odpadních vod v souladu se standardy EU. Kromě toho je nesporné, že náklady na opatření holé trubky vnitřním a vnějším povlakem obvykle představují až 20 % celkových nákladů na výrobu trubky z tvárné litiny. Toto dodatečné zpracování musí být proto považováno za podstatné.

(17)

Z toho vyplývá, že polotovary holých trub a trubek z tvárné litiny nelze považovat za výrobky tvořící jediný výrobek společně s dokončenými trubkami z tvárné litiny (opatřenými vnitřním a vnějším povlakem), a proto by měly být vyloučeny z definice dotčeného výrobku.

(18)

Komise mimoto neshledala, že pokud by holé trubky byly vyloučeny z definice výrobku, hrozilo by značné riziko obcházení. Holé trubky dováží pouze jedna společnost, která je ve spojení se společností Jindal a která má (v rozporu s tvrzením žadatele) pouze omezenou kapacitu k provádění povrchových úprav v Unii. Podle ověřených údajů Komise činí skutečná kapacita přibližně 15 000 tun ročně. Kromě toho, ačkoliv se zdá, že objem dovozu holých trubek z Indie se po skončení období šetření zvyšuje, čísla jsou na základě informací poskytnutých žadatelem stále nízká (v roce 2015 to bylo méně než 10 000 tun). Vzhledem k tomu, že společnost ve spojení v Unii má jen omezenou kapacitu k provádění povrchových úprav, a vzhledem k jejímu současnému obchodnímu plánu pro nadcházející roky pro holé trubky, a sice 15 000–21 000 tun do roku 2017, je nepravděpodobné, že by se z tohoto výrobního závodu mohla stát vstupní brána pro masivní příliv holých trubek s jediným cílem opatřit je zde povlakem, a vyhnout se tak clu, které Unie uplatňuje na dokončené trubky, což by mohlo potenciálně představovat riziko, na které se vztahuje článek 13 základního nařízení.

(19)

Společnost Jindal po poskytnutí prozatímních informací požádala, aby z definice výrobku byly vyloučeny rovněž přírubové trubky z tvárné litiny. Po poskytnutí konečných informací tuto žádost zopakovala.

(20)

Přírubové trubky, na rozdíl od holých trubek, jsou trubky z tvárné litiny opatřené v konečné fázi vnitřním a vnějším povlakem. Přírubové trubky jsou proto vhodné pro přepravu vody a pro kanalizaci bez dalšího zpracování. V podstatě se seříznou na potřebnou délku z celých trubek z tvárné litiny a opatří se přírubami, které se spojují pomocí šroubů a matic, zatímco jiné trubky z tvárné litiny se spojují prostřednictvím patice. Náklady vynaložené na řezání a doplňování přírub nelze považovat za takové, které mění základní vlastnost trubek z tvárné litiny, což je přeprava vody a odpadních vod, nebo za takové, při nichž vznikají podstatné náklady na zpracování. I když k výrobě přírubových trub z trubek z tvárné litiny je potřebné určité další zpracování, Komise je považuje za jeden jediný výrobek, a proto se žádost o vyloučení z definice zamítá.

(21)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je dotčený výrobek s konečnou platností definován jako trouby a trubky z tvárné litiny (známé také jako litina s kuličkovým grafitem) (dále jen „trubky z tvárné litiny“) s výjimkou trubek z tvárné litiny bez vnitřního a vnějšího povlaku, pocházející z Indie, v současnosti kódů KN ex 7303 00 10 a ex 7303 00 90.

(22)

Šetření prokázalo, že výše definovaný dotčený výrobek vyráběný a prodávaný v Indii, jakož i výrobek vyráběný a prodávaný na trhu Unie mají stejné základní fyzické, chemické a technické vlastnosti a jsou tedy obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(23)

Po poskytnutí prozatímních informací uvedla společnost ECL, že některé náklady vykázané mezi prodejními, režijními a správními náklady v případě domácího prodeje již byly vykázané jako výrobní náklady, což mělo za následek dvojí započtení, a z toho důvodu by tyto náklady měly být opraveny. Kromě toho požadoval opravu určitých nákladů, které byly zohledněny pro početní učení běžné hodnoty, a odpočet určitých odečitatelných položek při stanovení běžné hodnoty. Na základě ověřených důkazů, které byly k dispozici, Komise uznala, že některé náklady byly vykázány dvakrát a opravila je tak, že je odečetla od prodejních, režijních a správních nákladů. Pokud to bylo nezbytné, provedla Komise v rámci početního určení běžné hodnoty rovněž opravy o určité náklady a odečitatelné položky.

(24)

Po poskytnutí konečných informací Komise zjistila, že u téhož vyvážejícího výrobce byly při výpočtu běžné hodnoty některé náklady související s cenou, zejména finanční náklady, chybně odečteny. Byla provedena oprava a dotčená společnost o tom byla informována.

(25)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že Komise měla při početním určení běžné hodnoty odečíst průměrné úvěrové náklady, a nikoli je všechny vyloučit, jak to udělala v prozatímní fázi.

(26)

Toto tvrzení bylo zamítnuto, protože průměrné úvěrové náklady se považují za relevantní pouze při zjišťování běžné hodnoty na základě cen na domácím trhu, ale jsou irelevantní pro početní určení běžné hodnoty na základě výrobních nákladů, jako tomu bylo v případě dotčených typů výrobku. Důvodem je to, že úvěrové náklady nesouvisí s výrobními náklady, ale představují běžně faktor, který je zohledňován při stanovování cen.

(27)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Jindal rovněž tvrdila, že v případě nereprezentativního prodeje (7) by Komise neměla použít skutečné ziskové rozpětí dosažené v těchto prodejních transakcích, protože bylo příliš vysoké, a místo toho měla použít vážené průměrné ziskové rozpětí společnosti. Tento vyvážející výrobce toto tvrzení zopakoval i po poskytnutí konečných informací, ale nepředložil žádné nové důkazy.

(28)

Toto tvrzení Komise odmítla, neboť běžná hodnota byla v případě nereprezentativního prodeje založena na skutečném zisku, který utržil vyvážející výrobce z tohoto prodeje, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 6 základního nařízení.

(29)

Tentýž vyvážející výrobce po poskytnutí prozatímních informací rovněž tvrdil, že přepravní náklady měly být odečteny při úpravách pro početní určení běžné hodnoty. To však bylo provedeno, jelikož Komise přepravní náklady odečetla, aby se při početním určení běžné hodnoty dostala na úroveň ceny ze závodu již v prozatímní fázi.

(30)

Po poskytnutí konečných informací tentýž vyvážející výrobce tvrdil, že došlo k formální chybě, a v důsledku toho nebyly při úpravách pro početní určení běžné hodnoty odečteny náklady na balení. Bylo zjištěno, že toto tvrzení je opodstatněné, a zmíněná chyba byla opravena.

(31)

Výrobní odvětví Unie zopakovalo po poskytnutí prozatímních informací své tvrzení, že Komise by měla běžnou hodnotu upravit zohledněním indické vývozní daně na železnou rudu. V souběžném antisubvenčním řízení Komise totiž zjistila, že ceny železné rudy v Indii byly narušeny v důsledku různých omezení vývozu z Indie. Za těchto okolností není třeba se tímto narušením dále v tomto šetření zabývat, protože by to znamenalo dvojí započítání účinků subvence.

(32)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky, 19. až 32. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(33)

Po poskytnutí prozatímních informací uvedla společnost ECL, že některé náklady vykázané mezi prodejními, režijními a správními náklady společností ve spojení v Unii v případě prodeje na vývoz již byly vykázány jako náklady po dovozu, což mělo za následek dvojí započtení. Kromě toho požadovala opravu určitých nákladů zohledněných jak při početním určování vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení, tak při uplatnění ustanovení čl. 2 odst. 10 písm. g) základního nařízení. Komise uznala, že některé náklady byly vykázány dvakrát, a odečetla je od prodejních, režijních a správních nákladů společností ve spojení v Unii. V příslušných případech provedla Komise v rámci početního určení vývozní ceny rovněž opravy o určité náklady a odečitatelné položky.

(34)

Také druhý vyvážející výrobce uvedl, že určité náklady byly odečteny dvakrát, tj. jednou jako náklady po dovozu a podruhé v rámci prodejních, režijních a správních nákladů společností ve spojení v Unii. Rovněž požádal o přepočet některých odečitatelných položek. Komise tuto žádost analyzovala a v příslušných případech provedla opravy. Jak je rovněž vysvětleno v poskytnutí konečných informací, záporná hodnota několika málo vývozních cen, která se objevila v přílohách k informacím, se vztahovala k úvěrům a slevám, což dokládá skutečnost, že vykázaná množství byla rovněž záporná, a nebyla důsledkem žádné úpravy provedené na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(35)

Tento vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že Komise neměla pro početní určení vývozní ceny použít čl. 2 odst. 9 základního nařízení, a místo toho měla vývozní cena vycházet z cen transferu mezi vyvážejícím výrobcem a jeho společnostmi ve spojení v Unii. Tvrdil, že tyto ceny byly spolehlivé ze tří důvodů. Za prvé cena, kterou společnost účtovala svým společnostem ve spojení v Unii, je údajně v souladu s cenou účtovanou vyvážejícím výrobcem dovozcům v Unii, se kterými není ve spojení. Za druhé byla cena, kterou vyvážející výrobce účtoval svým společnostem ve spojení v Unii, rovněž v souladu s jeho vývozní cenou účtovanou dovozcům na jiných trzích, se kterými není ve spojení. Za třetí mají vnitrostátní celní orgány v Unii dlouhodobě za to, že ceny účtované vyvážejícími výrobci svým společnostem ve spojení jsou spolehlivé. Tento vyvážející výrobce toto tvrzení zopakoval i po poskytnutí konečných informací, ale nepředložil žádné nové argumenty ani důkazy.

(36)

Tento vyvážející výrobce přednesl toto tvrzení již v prozatímní fázi (viz 44. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Komise proto odmítla první a druhý argument vyvážejícího výrobce ze stejných důvodů, jako jsou ty, jež jsou uvedeny v 45. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Třetí argument společnosti pak Komise odmítla z důvodů uvedených v 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, na jejichž základě odmítla podobné tvrzení druhého vyvážejícího výrobce.

(37)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jindal zopakovala své tvrzení, že úprava úvěrových nákladů u jejího subjektu ve spojení ve Španělsku by se měla opravit s použitím nového vzorce pro výpočet úrokové sazby. Tato úprava však byla vypočtena na základě údajů, které společnost poskytla ve své odpovědi na dotazník. Nebyl poskytnut žádný důkaz o tom, že by se tyto údaje neměly použít. Komise proto neměla žádný důvod změnit svou metodiku a použít při výpočtu úvěrových nákladů veřejně dostupnou sazbu Evropské centrální banky, jak požadoval tento vyvážející výrobce. Nebylo prokázáno, že právě tato sazba byla použita na jeho subjekt ve Španělsku. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(38)

V prozatímním nařízení nebyly náklady na zpracování v případě holých trubek zpracovaných jednou společností se sídlem v Itálii, která je ve spojení s jedním vyvážejícím výrobcem, odečteny z důvodů uvedených v 40. a 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(39)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací žadatel tvrdil, že Komise měla u této společnosti ve spojení odečíst náklady na zpracování podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, a to ze dvou hlavních důvodů. Za prvé proto, aby to bylo v souladu s odpočtem nákladů na zpracování vzniklých společnosti ve spojení se sídlem ve Spojeném království v souvislosti s přírubami (42. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Za druhé proto, že Komise odečítala náklady na zpracování v dřívějších případech i tehdy, když náklady na zpracování v Unii byly vyšší než náklady vynaložené v zemi původu.

(40)

Jak je uvedeno v (13). až (17). bodě odůvodnění výše, holé trubky jsou vyloučeny z definice výrobku. Komise proto vyloučila z výpočtu vývozní ceny veškerý prodej týkající se holých trubek, které byly dále zpracovávány v Unii. Tvrzení žadatele je tedy bezpředmětné, a proto se zamítá.

(41)

V prozatímním nařízení (viz 42. a 43. bod odůvodnění), byly náklady na zpracování vynaložené ve Spojeném království sídlícími společnostmi ve spojení s oběma vyvážejícími výrobci v souvislosti s přidáváním přírub a řezáním na menší velikosti odečteny při stanovení vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(42)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací společnost Jindal požádala, aby byly přírubové trubky, které prodávala jeho společnost ve spojení se sídlem ve Spojeném království, vyloučeny z definice dotčeného výrobku, a v důsledku toho též z výpočtu dumpingového rozpětí společnosti.

(43)

Z důvodů uvedených v (19). a (20). bodě odůvodnění výše Komise nepovažovala za vhodné vyloučit přírubové trubky z definice dotčeného výrobku. Přírubové trubky, které představovaly pouze malou část celkového prodeje dovozců ve spojení, však byly vyloučeny z určování vývozní ceny.

(44)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Jindal argumentovala, že odečtení prodejních, režijních a správních nákladů a zisku při stanovení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení pro její společnosti ve spojení v Itálii a Spojeném království bylo nepřiměřené, neboť tyto položky byly údajně zjevně nadhodnocené. Tato společnost toto tvrzení zopakovala i po poskytnutí konečných informací, ale nepředložila žádné nové důkazy. Vznesla následující tvrzení.

(45)

Za prvé, prodejní, režijní a správní náklady prý byly ovlivněny zpracovatelskými činnostmi těchto dvou společností ve spojení v Unii. Vyvážející výrobce navrhl použít místo toho prodejní, režijní a správní náklady, které vykázala jeho společnost ve spojení se sídlem ve Španělsku, jež se během období šetření nepodílela na zpracovávání. Zadruhé, jako další možnost navrhl vyloučit zvláštní náklady, které vznikly společnosti ve spojení se sídlem v Itálii a které byly součástí prodejních, režijních a správních nákladů, které souvisely specificky se zpracovatelskými činnostmi, a náklady na vývoz do třetích zemí. Za tímto účelem předložila doplňující údaje. Komise tyto údaje ověřila během druhé inspekce na místě u společnosti ve spojení v Itálii. O společnosti ve spojení ve Spojeném království takové informace poskytnuty nebyly, ale bylo dovozeno, že pro účely úpravy vývozní ceny je třeba použít stejné částky opravených prodejních, režijních a správních nákladů, jako v případě italské společnosti ve spojení.

(46)

Komise první tvrzení zamítla, neboť považovala za správné použít pro početní určení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení skutečné prodejní, režijní a správní náklady vynaložené každou společností ve spojení. Komisi však není jasné, proč prvotní zohlednění skutečných nákladů nelze považovat za přiměřený základ.

(47)

Pokud jde o druhou možnost, Komise ji shledala odůvodněnou, jelikož prodej zpracovaného zboží v Unii byl u obou obchodníků vyloučen ze stanovení vývozní ceny. To bylo také důvodem k rozdělení nákladů za účelem vyloučení nákladů spojených se zpracováním. Na základě druhé inspekce na místě u společnosti ve spojení se sídlem v Itálii, během níž bylo ověřeno podrobnější členění prodejních, režijních a správních nákladů, akceptovala Komise skutečnost, že některé náklady souvisejí výhradně se zpracováním holých trubek (které jsou z definice výrobku vyloučeny, jak je uvedeno výše). Prodejní, režijní a správní náklady související se zpracovatelskými činnostmi tudíž nebyly zohledněny při početním určení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Co se týče společnosti ve spojení ve Spojeném království, nebyly provedeny žádné další opravy prodejních, režijních a správních nákladů, protože tato společnost nepředložila po poskytnutí prozatímních informací podrobnější rozpis těchto nákladů. A konečně veškeré náklady na činnosti související s vývozem do třetích zemí již byly v případě všech společností ve spojení v Unii odečteny v prozatímní fázi.

(48)

Po poskytnutí konečných informací společnost Jindal tvrdila, že se po skončení období šetření změnila struktura této skupiny a že vývoz se již neuskutečňuje prostřednictvím jejích dovozců ve spojení ve Spojeném království a Španělsku. Údajné změny ve struktuře skupiny po skončení období šetření však nemohou mít dopad na dumpingové rozpětí, které bylo stanoveno na základě ověřených údajů týkajících se období šetření. Tento argument byl proto zamítnut.

(49)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací tvrdil tentýž vyvážející výrobce také to, že Komise použila odlišný přístup pro úpravu prodejních, režijních a správních nákladů na jedné straně a pro zisk na straně druhé. Pokud jde o úpravu prodejních, režijních a správních nákladů, Komise vycházela ze vzniklých skutečných prodejních, režijních a správních nákladů, zatímco u úpravy zisku byly skutečné částky nahrazeny teoretickou částkou.

(50)

Tato společnost ve spojení však byla během období šetření ve ztrátě. Nebylo tedy k dispozici žádné skutečné ziskové rozpětí, jež by se dalo použít. Jak je uvedeno v 43. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jelikož neexistuje jiná vhodná referenční hodnota, použil se průměrný zisk ve výši 3,7 %, který byl shledán jako vhodná úroveň zisku dovozce, který není ve spojení. Komise se domnívá, že je přesnější použít tuto úroveň zisku než úroveň zisku dovozce ve spojení, kdyby taková úroveň zisku byla k dispozici.

(51)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost ECL tvrdila, že prodejní, režijní a správní náklady jejích společností ve spojení by se neměly odečítat v kontextu početního určení vývozní ceny. Tato společnost tvrdila, že její dceřiné společnosti v Unii hrají úlohu dovozce a stejně tak plní úkoly marketingového oddělení vyvážejícího výrobce. Uvedla, že při početním určení vývozní ceny by měly být odečteny pouze ty výdaje společností ve spojení v Unii na prodejní, režijní a správní náklady, které souvisejí s jejich činností coby dovozců. Toto tvrzení bylo znovu vzneseno i po poskytnutí konečných informací, ale nebyly předloženy žádné nové důkazy.

(52)

Komise toto tvrzení odmítla z následujících důvodů. Zaprvé, v průběhu období šetření vyvážející výrobce přímo vyvážel také do Unie, i když pouze v malých množstvích a nikoliv pouze prostřednictvím svých společností ve spojení. Šetření mimoto ukázalo, že vyvážející výrobce nesl v Indii také náklady spojené s prodejem na vývoz do Unie (např. náklady na zaměstnance vyčleněné pro prodej na vývoz do Unie a další prodejní, režijní a správní náklady). Při tom vyšlo najevo, že o činnosti spojené s vývozem a související náklady společnosti se podělila mateřská společnost se svými společnostmi ve spojení v Unii. Po poskytnutí konečných informací tato společnost tvrdila, že hlavní marketingové činnosti prováděly společnosti ve spojení v Unii, a proto také nesly související náklady. To však není v rozporu s posouzením Komise, jelikož tato společnost uznala, že určité náklady spojené s prodejem na vývoz do Unie nesla i mateřská společnost. Z tohoto důvodu bylo odmítnuto tvrzení, že společnosti ve spojení v Unii jsou vlastně marketingovými odděleními mateřské společnosti.

(53)

Za druhé, marketingové, reklamní a další činnosti související s hledáním odběratelů v Unii jsou činnosti, jež obvykle vykonává dovozce, a ten obvykle nese náklady s nimi spojené. Tyto náklady jsou totiž součástí nákladů souvisejících s prodejem výrobku. Náklady, které společnost přiděluje na činnosti související s vývozem, by nevznikly, nebýt dovozu dotčeného výrobku do Unie. Rozlišování mezi vývozní a dovozní činností vyvážejícího výrobce tedy nebylo odůvodněné, a mělo by rovněž být zamítnuto. Náklady vynaložené společnostmi ve spojení v Unii v souvislosti s vývozem dotčeného výrobku nebo jinými výrobky do třetích zemí ovšem již byly odečteny od jejich prodejních, režijních a správních nákladů.

(54)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, Komise potvrdila závěry učiněné ve 33. až 48. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(55)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost ECL uvedla, že podle čl. 2 odst. 10 písm. g) základního nařízení neměly být odečteny náklady mezipodnikových úvěrů, tj. náklady úvěrů mezi mateřskou společností v Indii a jejími společnostmi ve spojení v Unii, protože Komise neakceptovala transferovou cenu mezi vyvážejícím výrobcem a jeho společnostmi ve spojení v EU. Komise také při stanovení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení již odečetla úvěrové náklady společností ve spojení v Unii, které se týkaly jejich prodeje nezávislým odběratelům. Toto tvrzení bylo akceptováno.

(56)

Tentýž vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení by se částka rovnající se výši cla v režimu navracení cla a v režimu Focus Product Scheme měla odečíst od běžné hodnoty, aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.

(57)

Komise toto tvrzení odmítla z následujících důvodů. Zaprvé, jak je uvedeno v 53. bodě odůvodnění, nebyla provedena úprava týkající se vrácení cla, neboť vyvážející výrobci neprokázali, že nezaplacené nebo nevrácené daně z prodeje na vývoz byly zahrnuty do ceny na domácím trhu. Tuto skutečnost potvrdilo i souběžně vedené antisubvenční šetření (8), v němž bylo zjištěno, že tzv. „režim navracení cla“ a režim „Focus Product Scheme“ představují subvence ve formě finančního příspěvku indické vlády a nelze je považovat za povolený systém navracení cla nebo systém navracení u náhradních vstupů.

(58)

Po poskytnutí konečných informací zopakoval tentýž vyvážející výrobce své tvrzení o tom, že režim navracení cla a režim Focus Product Scheme by měly být odečteny od běžné hodnoty. Neposkytl však v tomto ohledu žádné nové faktické důkazy nebo argumenty. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(59)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací žadatel zopakoval své tvrzení, že Komise by měla použít výjimečnou metodu cíleného dumpingu stanovenou v čl. 2 odst. 11 druhé větě základního nařízení.

(60)

Komise nezjistila žádné nové prvky, které by jí umožnily odklonit se od jejího předběžného hodnocení, totiž že použití metody cíleného dumpingu bylo neodůvodněné.

(61)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, byly potvrzeny závěry uvedené v 49. až 54. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Po poskytnutí prozatímních informací tvrdila společnost ECL, že hodnoty CIF použité pro výpočet rozpětí dumpingu a újmy si odporují. Tato společnost konkrétně tvrdila, že hodnota CIF použitá jako jmenovatel při výpočtu dumpingového rozpětí pro společnost ECL by měla být stejná jako hodnota CIF použitá pro účely výpočtu rozpětí újmy, která odráží početně určenou vývozní cenu na úrovni CIF.

(63)

Komise se domnívá, že ve jmenovateli pro výpočty dumpingového rozpětí má být skutečná cena CIF s dodáním na hranice Unie, která byla za zboží deklarována celním orgánům Unie. Touto metodou je zajištěno, že dumpingové rozpětí se vypočítá jako procentní podíl skutečné ceny CIF s dodáním na hranice Unie a že celní orgány Unie vyberou antidumpingové clo na základě těchto skutečných cen CIF s dodáním na hranice Unie. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto. Kromě toho vývozní ceny s dodáním na hranice Unie použité při výpočtu dumpingu i újmy jsou ceny, které byly početně určeny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Metodika použitá při výpočtech dumpingu a újmy je tedy konzistentní. To však nevylučuje skutečnost, že konečné clo musí být vyjádřeno jako procento hodnoty CIF oznámené celním orgánům.

(64)

Po poskytnutí konečných informací žadatel tvrdil, že srovnání mezi dumpingovým rozpětím a rozpětím újmy u dvou vyvážejících výrobců odhalilo anomálii, jelikož jeden z nich měl nižší dumpingové rozpětí a vyšší rozpětí újmy, zatímco u druhého vyvážejícího výrobce tomu bylo naopak.

(65)

Tento rozdíl je způsoben skutečností, že (z výše uvedených důvodů) jak vývozní cena, tak běžná hodnota byly u uvedených dvou vyvážejících výrobců (do značné míry) početně určeny. Dumpingová rozpětí proto odrážela spíše strukturu nákladů uvedených dvou společností, a nikoli skutečnou cenu účtovanou odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a to jak na indickém domácím trhu, tak na trhu Unie.

(66)

Žadatel tvrdil, že kvůli vyloučení holých trubek bylo podhodnoceno dumpingové rozpětí jednoho z vyvážejících výrobců a že by mělo být stanoveno na vyšší úrovni. Jelikož se Komise rozhodla vyloučit holé trubky z definice výrobku z důvodů, jež jsou uvedeny ve (13). až (19). bodě odůvodnění, je toto tvrzení bezpředmětné, a proto se zamítá.

(67)

Žadatel rovněž tvrdil, že při výpočtu dumpingových rozpětí by měly být zohledněny ceny po skončení období šetření. Konkrétně tvrdil, že vyvážející výrobci po skončení období šetření snížili své ceny na trhu Unie, zatímco jejich ceny na indickém domácím trhu zůstaly údajně stabilní.

(68)

Žadatel správně upozornil na to, „že čl. 6 odst. 1 základního nařízení tím, že používá výraz ‚zpravidla‘, umožňuje výjimky ze zákazu zohlednění informací týkajících se období, jež následuje po období šetření“ (9). Požadovaný nový výpočet vývozní ceny a běžné hodnoty pro oba vyvážející výrobce za období po skončení období šetření by vyžadoval nové úplné a důkladné šetření ze strany Komise, včetně sběru a ověření údajů od vyvážejících výrobců. To není z technického ani právního hlediska v rámci tohoto řízení možné provést. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(69)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, byla metodika použitá pro výpočet dumpingového rozpětí, jak je uvedena v 55. až 56. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, potvrzena.

(70)

S ohledem na úpravy běžné hodnoty a vývozní ceny a na to, že nebyla předložena žádná další stanoviska, stanoví se tato konečná dumpingová rozpětí vyjádřená v procentech ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením takto:

(71)

Několik stran tvrdilo, že prozatímní informace obsahují nedostatečné informace o spotřebě v Unii, dovozu a vývozu a rovněž údaje týkající se makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů pro stanovení újmy. Tato námitka byla částečně přijata a níže jsou uvedeny doplňující informace týkající se ukazatelů újmy, i když jsou vyjádřeny v rámci rozmezí, aby byla zachována jejich důvěrnost.

(72)

V návaznosti na připomínky týkající se poskytnutí konečných informací Komise zjistila, že přičetla část prodeje výrobního odvětví Unie na vývoz k prodeji v Unii. Opravené číselné údaje o prodeji vedly k drobným změnám/opravám u některých rozmezí a/nebo indexů týkajících se některých dalších ukazatelů újmy, konkrétně celkové spotřeby v Unii, podílu vyvážejících výrobců na trhu, podílu výrobního odvětví Unie na trhu a prodejní ceny v Unii. Tyto opravy však měly pouze nepatrný dopad na tyto ukazatele újmy a neovlivnily trendy a nezměnily závěr, že došlo k podstatné újmě.

(73)

Obdobný výrobek v Unii vyráběli během období šetření tři výrobci. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(74)

Jelikož jsou pouze tři výrobci v Unii a skupina SG PAM Group poskytla údaje za své dceřiné společnosti a odhady o jediném nespolupracujícím výrobci z Unie – Tiroler Rohre GmbH („TRM“), jsou všechny údaje v zájmu ochrany důvěrnosti informací dalšího výrobce v Unii, který v šetření spolupracoval, uvedeny v indexované podobě nebo jako rozpětí.

(75)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena na [590 000 – 610 000] tun. Komise stanovila celkovou výrobu v Unii na základě všech dostupných informací o výrobním odvětví Unie, jako jsou informace o nespolupracujícím výrobci uvedené v podnětu a údaje nashromážděné během šetření od spolupracujících výrobců v Unii. Dva spolupracující výrobci v Unii představují přibližně 96 % celkové výroby v Unii.

(76)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě objemu celkového prodeje výrobního odvětví Unie v Unii a dovozu ze třetích zemí do Unie. Komise stanovila celkový prodej výrobního odvětví Unie na základě informací získaných od spolupracujících výrobců z Unie a informací o nespolupracujícím výrobci obsažených v podnětu. Objem dovozu byl odvozen z údajů Eurostatu a sladěn s údaji od spolupracujících indických výrobců.

(77)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Spotřeba v Unii

(78)

Spotřeba v Unii v posuzovaném období klesla o 7 %. Vývoj spotřeby v Unii měl podobu písmena U – v letech 2011 až 2012 výroba meziročně prudce klesla (o více než 13 %), v roce 2013 klesla ještě více a v období šetření se výrazně zvýšila. Tento vývoj lze částečně vysvětlit skutečností, že koneční uživatelé trubek z tvárné litiny jsou vodárenské, kanalizační a zavlažovací společnosti. Nejčastěji se jedná o veřejné subjekty závislé na příspěvcích z veřejného rozpočtu. V letech 2011 a 2012 se z hospodářské krize stala plnohodnotná krize státního dluhu s dopady v roce 2013, která přiměla vlády členských států EU ke snížení veřejných investic a výdajů. Tím se vysvětluje výrazný pokles poptávky po trubkách z tvárné litiny, zejména v zemích, jako je Španělsko, Portugalsko a Itálie.

(79)

Komise stanovila objem dovozu na základě údajů Eurostatu. Údaje Eurostatu byly ověřeny vůči údajům, které poskytli vyvážející výrobci, a zjištěné rozdíly byly minimální. Po vyloučení holých trubek z definice výrobku Komise odečetla objem holých trubek dovezených z Indie od celkového dovozu v letech, kdy se holé trubky dovážely, tj. v roce 2013 a v období šetření. Na stejném základě byl stanoven podíl dovozu na trhu.

Objem dovozu a jeho podíl na trhu

(80)

Během posuzovaného období se objem indického dovozu navzdory zmenšujícímu se trhu výrazně zvýšil o více než 10 %. Ve stejném období vzrostl podíl indických vyvážejících výrobců na trhu téměř o 18 %. Je pozoruhodné, že v letech 2012–2013, kdy spotřeba v Unii zůstala na nízké úrovni a dokonce se ještě zmenšovala, indický dovoz vzrostl téměř o 10 % a jeho podíl na trhu se zvýšil téměř o 17 %. Dovoz z Indie i v období šetření nadále výrazně rostl a jeho podíl na trhu se mezi rokem 2013 a obdobím šetření zvýšil o dalších 6 %.

(81)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu za účelem analýzy vývojových trendů cen. Po vyloučení holých trubek už Komise nepracovala s hodnotou a objemem holých trubek dovážených z Indie při výpočtu průměrné ceny v letech, kdy byly dováženy holé trubky, tedy v roce 2013 a v období šetření.

(82)

Průměrná cena dovozu z Indie do Unie se vyvíjela takto:

Dovozní ceny

(83)

Po 6 % zvýšení v letech 2011 a 2012 se ceny v roce 2013 klesly a v období šetření dostaly na stejnou úroveň jako na začátku posuzovaného období.

(84)

Komise určila cenové podbízení v období šetření na základě údajů předložených vyvážejícími výrobci a výrobním odvětvím Unie srovnáním: