12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/1

(1)

Nařízením (ES) č. 2494/95 se stanoví nezbytné statistické základy pro vypracování harmonizovaných indexů spotřebitelských cen (HISC).

(2)

Nařízením Komise (ES) č. 1708/2005 (3) se určují společná pravidla pro stanovení referenčního období pro HISC a toto období se stanoví k základu 2005 = 100.

(3)

V důsledku změn klasifikace dílčích indexů HISC a sladění dílčích indexů, které byly spojeny s HISC po zavedení základu 2005 = 100, je nutné změnit referenční období pro index. Aby se zajistila srovnatelnost a průkaznost HISC, referenční období pro index by proto mělo být změněno k základu 2015 = 100.

(4)

V souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 2494/95 bylo při přijímání tohoto nařízení přihlédnuto k efektivitě nákladů.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro Evropský statistický systém,

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/3

(1)

Seznamy regionálních vlád a místních orgánů, u kterých se s expozicemi zachází jako s expozicemi vůči centrální vládě v souladu se směrnicí 2009/138/ES, jsou důležité pro účely výpočtu modulu tržního rizika a modulu rizika selhání protistrany standardního vzorce pro solventnostní kapitálový požadavek.

(2)

Regionální vlády a místní orgány uvedené v těchto seznamech by měly být v příslušných případech zařazeny do kategorií podle druhu při současném zohlednění podmínek stanovených v článku 85 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (2).

(3)

Orgány dohledu poskytly příslušné informace o specifických možnostech získávání příjmů a stávajících institucionálních ujednáních podle vnitrostátního práva ve vztahu k regionálním vládám a místním orgánům v jejich pravomoci a o tom, do jaké míry uvedené vlády a orgány splňují požadavky stanovené v čl. 109a odst. 2 písm. a) směrnice 2009/138/ES.

(4)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

(5)

Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (3),

1)

v Rakousku: „Land“ a „Gemeinde“;

2)

v Belgii: „communauté“/„gemeenschap“, „région“/„gewest“, „province“/„provincie“, „commune“/„gemeente“;

3)

v Dánsku: „region“ a „kommune“;

4)

ve Finsku: „kaupunki“/„stad“, „kunta“/„kommun“, „Ahvenanmaan maakunta“/„Landskapet Åland“;

5)

ve Francii: „région“, „département“ a „commune“;

6)

v Německu: „Land“, „Gemeindeverband“ a „Gemeinde“;

7)

v Lichtenštejnsku: „Gemeinde“;

8)

v Litvě: „savivaldybė“;

9)

v Lucembursku: „commune“;

10)

v Nizozemsku: „provincie“, „waterschap“ a „gemeente“;

11)

v Polsku: „województwo“, „związek powiatów“, „powiat“, „związek międzygminny“, „gmina“ a „miasto stołeczne Warszawa“;

12)

v Portugalsku: „Região Autónoma dos Açores“ a „Região Autónoma da Madeira“;

13)

ve Španělsku: „comunidad autónoma“ a „corporación local“;

14)

ve Švédsku: „region“, „landsting“ a „kommun“;

15)

ve Spojeném království: Skotský parlament, Velšské národní shromáždění a shromáždění Severního Irska.

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/5

(1)

Směrnice 2009/138/ES stanoví možnost, aby orgány dohledu uložily pojišťovně nebo zajišťovně navýšení kapitálového požadavku. Je nezbytné stanovit postupy, jimiž bude o uložení, výpočtu a zrušení navýšení kapitálového požadavku rozhodováno.

(2)

Aby byla pojišťovna nebo zajišťovna s to předložit informace a odůvodnění, které mohou potřebu navýšení kapitálového požadavku zmírnit či zpochybnit předtím, než bude o jeho uložení rozhodnuto, měl by orgán dohledu dát této pojišťovně či zajišťovně možnost uvést důvody, proč by toto navýšení kapitálového požadavku ukládáno být nemělo.

(3)

Zásadní význam z hlediska účinnosti navýšení kapitálového požadavku jakožto opatření dohledu má spolupráce pojišťovny nebo zajišťovny s orgánem dohledu. Aby mohl orgán dohledu opřít navýšení kapitálového požadavku o přesné a aktuální informace, měla by pojišťovna nebo zajišťovna na jeho žádost toto navýšení vypočítat.

(4)

Aby pojišťovna nebo zajišťovna byla s to odstranit nedostatky, v jejichž důsledku jí bylo navýšení kapitálového požadavku uloženo, je nezbytné specifikovat obsah rozhodnutí, kterým se jí toto navýšení ukládá.

(5)

Orgán dohledu a pojišťovna nebo zajišťovna by neměly věnovat pozornost pouze každoročnímu přezkumu navýšení kapitálového požadavku, nýbrž měly by aktivně sledovat okolnosti, v jejichž důsledku bylo toto navýšení uloženo, tak aby byly s to přijmout vhodná opatření. Za tímto účelem by tedy pojišťovna nebo zajišťovna měla orgánu dohledu předkládat zprávu o odstraňování nedostatků, v jejichž důsledku jí bylo navýšení kapitálového požadavku uloženo. Dále je nezbytné stanovit postup, jímž budou rozhodnutí navýšit kapitálový požadavek přezkoumávána v případě, že se významně změní okolnosti, v jejichž důsledku bylo toto navýšení uloženo.

(6)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

(7)

O návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, uskutečnil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (2),

a)

důvody, proč bylo navýšení kapitálového požadavku uloženo;

b)

metodiku výpočtu navýšení kapitálového požadavku a objem tohoto navýšení;

c)

datum, od něhož se navýšení kapitálového požadavku použije;

d)

v náležitých případech lhůtu, v níž je pojišťovna nebo zajišťovna povinna odstranit nedostatky, v jejichž důsledku jí bylo navýšení kapitálového požadavku uloženo;

e)

v náležitých případech obsah a četnost předkládání zpráv v souladu s článkem 5.

a)

informace, jež pojišťovna nebo zajišťovna předložila během ukládání a výpočtu navýšení kapitálového požadavku;

b)

informace, jež orgán dohledu získal v procesu kontroly orgánem dohledu a při následné činnosti v rámci dohledu;

c)

informace podané ve zprávě na žádost orgánu dohledu v souladu s článkem 5;

d)

další relevantní informace, které naznačují významnou změnu v okolnostech, v jejichž důsledku bylo navýšení kapitálového požadavku uloženo.

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/9

(1)

Aby bylo možno v rámci standardního vzorce solventnostního kapitálového požadavku vypočítat modul zdravotního upisovacího rizika, měly by být ve spojitosti se specifickými vnitrostátními legislativními opatřeními, která povolují sdílet mezi pojišťovnami a zajišťovnami pojistné plnění v souvislosti se zdravotním rizikem, stanoveny standardní (směrodatné) odchylky pro riziko pojistného a riziko technických rezerv.

(2)

Tyto standardní odchylky by měly být stanoveny pouze ve spojitosti se Zorgverzekeringswet (zákon o zdravotním pojištění), jenž stanoví povinné základní zdravotní pojištění (basisverzekering) v Nizozemsku (dále jen „systém vyrovnávání zdravotních rizik v Nizozemsku“). Podle průzkumu Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění je systém vyrovnávání zdravotních rizik v Nizozemsku jediným systémem tohoto druhu v Unii, který splňuje kritéria čl. 109a odst. 4 a 5 směrnice 2009/138/ES.

(3)

Standardní odchylky stanovené v tomto nařízení byly určeny se zohledněním výpočtů, jež provedla De Nederlandsche Bank.

(4)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

(5)

O návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, uskutečnil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (2),

a)

2,7 % v případě rizika pojistného ve zdravotním pojištění NSLT Health;

b)

5 % v případě rizika technických rezerv ve zdravotním pojištění NSLT Health.

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/11

(1)

Aniž jsou dotčeny další formy spolupráce a výměny informací, jež může mezi orgány dohledu probíhat na dvoustranné i mnohostranné bázi, mají z hlediska zjednodušení efektivní výměny informací mezi orgány dohledu, která vede ke sbližování jejich stanovisek v kolegiu, zvláštní význam postupy a šablony, neboť kolegium orgánů dohledu by mělo být hlavní platformou, na níž probíhá výměna informací mezi orgány dohledu nad určitou skupinou.

(2)

Tyto postupy a šablony jsou určeny orgánům dohledu v kolegiu, které v rámci dohody o koordinaci rozhodují o informacích, jež jsou zapotřebí k výkonu činností kolegia orgánů dohledu, a o podmínkách výměny těchto informací podle článku 357 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (2).

(3)

Z hlediska účelnosti a efektivity dohledu je nezbytné, aby výměna informací a spolupráce mezi orgány dohledu zohledňovala povahu, rozsah a členitost skupiny, dostupnost a druh informací, jakož i nejaktuálnější a relevantní údaje.

(4)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

(5)

O návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, uskutečnil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (3),

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/16

(1)

Dodatečné hodnocení externích úvěrových hodnocení z hlediska jejich vhodnosti, které je uvedeno v čl. 44 odst. 4a směrnice 2009/138/ES, by mělo představovat rozhodující a důležitou činnost v rámci systému řízení rizik, neboť zmírňuje rizika spojená s výpočtem technických rezerv a solventnostního kapitálového požadavku.

(2)

Vzhledem k tomu, že je dodatečné hodnocení součástí systému řízení rizik, měly by být procesní aspekty tohoto hodnocení promítnuty do koncepce řízení rizik pojišťoven a zajišťoven, která je uvedena v čl. 41 odst. 3 směrnice 2009/138/ES.

(3)

Při začleňování těchto procesních aspektů dodatečného hodnocení do koncepce řízení rizik by měly pojišťovny a zajišťovny přihlédnout k povaze, rozsahu a komplexnosti své činnosti a měly by výsledky tohoto dodatečného hodnocení i způsob, jakým je prováděno, zdokumentovat.

(4)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

(5)

O návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, uskutečnil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (2),

a)

rozsah a četnost dodatečného hodnocení;

b)

způsob, jakým je dodatečné hodnocení prováděno, včetně předpokladů, z nichž toto hodnocení vychází;

c)

četnost pravidelného přezkumu dodatečného hodnocení a podmínky, za nichž je dodatečné hodnocení nutno přezkoumat ad hoc.

a)

způsob, jakým je dodatečné hodnocení prováděno, a výsledky tohoto hodnocení;

b)

rozsah, v němž jsou výsledky dodatečného hodnocení vzaty v úvahu při výpočtu technických rezerv a solventnostního kapitálového požadavku.

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/18

(1)

S cílem zajistit, aby v souladu s článkem 172 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (2) měřil akciový index tržní cenu diverzifikovaného portfolia akcií, které je reprezentativní z hlediska povahy akcií obvykle držených pojišťovnami a zajišťovnami, měl by být tento index složen z několika stávajících akciových indexů relevantních trhů. K tomu, aby byly hodnoty těchto akciových indexů srovnatelné, by měla být hodnota jednotlivých indexů k počátku odpovídajícího časového období uvedeného v čl. 106 odst. 2 směrnice 2009/138/ES stanovena na 100 procentních bodů.

(2)

Hodnota akciového indexu během dne kolísá. Je proto nutné vyjasnit, která hodnota se za daný den použije. Vzhledem k tomu, že akciové burzy nejsou pro obchodování otevřeny každý den, je nutno též specifikovat, za které dny mají být hodnoty akciového indexu počítány. Z tohoto důvodu by měl být vymezeny pojmy „poslední hodnota“ a „pracovní den“.

(3)

Akciový index by měl splňovat požadavky článku 172 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/35.

(4)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

(5)

O návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění uskutečnil otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (3),

1)

„poslední hodnotou“ se rozumí poslední hodnota akciového indexu za referenční den zveřejněná poskytovatelem tohoto akciového indexu;

2)

„pracovním dnem“ se rozumí každý den s výjimkou soboty a neděle.

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/21

(1)

Úpravy stanovené tímto nařízením zohledňují podrobná kritéria, jež stanoví čl. 188 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 (2).

(2)

Aby bylo při výpočtu kapitálového požadavku k měnovému riziku jednotně přistupováno k měnám vázaným na euro, měly by být stanoveny upravené faktory k zohlednění měnového rizika týkajícího se směnných kurzů jednak mezi eurem a měnami na něj vázanými, jednak mezi dvěma měnami vázanými na euro.

(3)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění.

(4)

O návrzích prováděcích technických norem, z nichž toto nařízení vychází, uskutečnil Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti pojištění a zajištění zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (3),

a)

0,39 %, je-li druhou měnou dánská koruna (DKK);

b)

1,81 %, je-li druhou měnou lev (BGN);

c)

2,18 %, je-li druhou měnou západoafrický frank CFA (BCEAO) (XOF);

d)

1,96 %, je-li druhou měnou středoafrický frank CFA (BEAC) (XAF);

e)

2,00 %, je-li druhou měnou komorský frank (KMF).

a)

2,24 %, jsou-li danými měnami DKK a BGN;

b)

2,62 %, jsou-li danými měnami DKK a XOF;

c)

2,40 %, jsou-li danými měnami DKK a XAF;

d)

2,44 %, jsou-li danými měnami DKK a KMF;

e)

4,06 %, jsou-li danými měnami BGN a XOF;

f)

3,85 %, jsou-li danými měnami BGN a XAF;

g)

3,89 %, jsou-li danými měnami BGN a KMF;

h)

4,23 %, jsou-li danými měnami XOF a XAF;

i)

4,27 %, jsou-li danými měnami XOF a KMF;

j)

4,04 %, jsou-li danými měnami XAF a KMF.

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/23

(1)

Nařízením (EU) č. 513/2013 (3) uložila Evropská komise (dále jen „Komise“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů (dále jen „moduly“) a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) do Evropské unie (dále též „Unie“).

(2)

Skupina vyvážejících výrobců pověřila čínskou obchodní komoru pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic Products, dále jen „CCCME“), aby jejich jménem předložila Komisi cenový závazek, což CCCME učinila. Ze stanovených podmínek uvedeného cenového závazku jasně vyplývá, že jej tvoří soubor individuálních cenových závazků každého vyvážejícího výrobce, který je z praktických důvodů koordinován CCCME.

(3)

Komise rozhodnutím 2013/423/EU (4) přijala uvedený cenový závazek, pokud jde o prozatímní antidumpingové clo. Nařízením (EU) č. 748/2013 (5) změnila Komise nařízení (EU) č. 513/2013 a zavedla technické změny potřebné v souvislosti s přijetím závazku, pokud jde o prozatímní antidumpingové clo.

(4)

Prováděcím nařízením (EU) č. 1238/2013 (6) uložila Rada konečné antidumpingové clo na dovoz modulů a článků pocházejících nebo odesílaných z ČLR („dotčený výrobek“) do Unie. Prováděcím nařízením (EU) č. 1239/2013 (7) uložila Rada rovněž konečné vyrovnávací clo na dovoz dotčeného výrobku do Unie.

(5)

Na základě oznámení o pozměněné verzi cenového závazku, který předložila skupina vyvážejících výrobců (dále jen „vyvážející výrobci“) a CCCME, potvrdila Komise prostřednictvím prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU (8), že přijímá cenový závazek v pozměněné podobě (dále jen „závazek“), a to po dobu uplatňování konečných opatření. V příloze tohoto rozhodnutí je uveden seznam vyvážejících výrobců, od nichž byl závazek přijat, včetně:

(6)

Prováděcím rozhodnutím 2014/657/EU (9) Komise přijala návrh skupiny vyvážejících výrobců a CCCME, jenž se týkal upřesnění ohledně plnění závazku pro dotčený výrobek, na nějž se závazek vztahuje, tj. moduly a články pocházející nebo odesílané z ČLR, v současnosti kódů KN ex 8541 40 90 (kódy TARIC 8541409021, 8541409029, 8541409031 a 8541409039), vyráběné vyvážejícími výrobci (dále jen „výrobek, na nějž se vztahuje závazek“). Na antidumpingová a vyrovnávací cla uvedená ve 4. bodě odůvodnění výše se společně se závazkem odkazuje jako na „opatření“.

(7)

Prováděcím nařízením (EU) 2015/866 (10) Komise odvolala přijetí závazku tří vyvážejících výrobců.

(8)

Prováděcím nařízením (EU) 2015/1403 (11) Komise odvolala přijetí závazku dalšího vyvážejícího výrobce.

(9)

Každá ze společností, od nichž byl závazek přijat, se zavázala prodávat pouze výrobek, na nějž se vztahuje závazek a který vyrábí daná společnost. Prodej výrobků vyráběných jinou společností není dovolen.

(10)

Vyvážející výrobci mimo jiné souhlasili, že nebudou prodávat výrobek, na nějž se vztahuje závazek, prvnímu nezávislému odběrateli v Unii pod určitou minimální dovozní cenou v mezích související roční výše dovozu do Unie stanovené v závazku.

(11)

V rámci závazku je rovněž uveden orientační seznam případů, které představují jeho porušení. Tento seznam zejména zahrnuje uzavírání dohod o vyrovnání s odběrateli, uvádění zavádějících údajů ohledně původu dotčeného výrobku nebo identity vývozce. Porušením je i účast v systému obchodování, který s sebou nese riziko obcházení opatření. Seznam také uvádí, že porušením je i vydání obchodní faktury, jak je definována v závazku, u níž podkladová finanční transakce není v souladu s její nominální hodnotou.

(12)

Vyvážející výrobci se dále zavázali, že kromě výrobku, na nějž se vztahuje závazek, nebudou prodávat stejným odběratelům žádný jiný výrobek, který vyrobili nebo s kterým obchodují, nad hodnotu daného malého procentního limitu celkové prodejní hodnoty výrobku, na nějž se vztahuje závazek „dále jen limit paralelního prodeje“).

(13)

Ze závazku pro vyvážející výrobce dále vyplývá povinnost poskytovat Komisi každého čtvrt roku a v konkrétně stanovených lhůtách podrobné informace o veškerém svém prodeji na vývoz do Unie a opětovném prodeji v Unii (dále jen „čtvrtletní zprávy“). To znamená, že údaje uváděné v těchto čtvrtletních zprávách musí být úplné a správné a že vykázané transakce musí být zcela v souladu s podmínkami závazku. Uvádět se musí také prodej jiných výrobků týmž odběratelům, než je výrobek, na nějž se vztahuje závazek.

(14)

Aby bylo zaručeno dodržování závazku, vyvážející výrobci se rovněž zavázali, že umožní inspekce ve svých prostorách za účelem ověření přesnosti a úplnosti údajů uváděných ve čtvrtletních zprávách předkládaných Komisi a že poskytnou veškeré informace, které Komise bude pokládat za nezbytné.

(15)

Závazek stanoví, že Komise může kdykoli v průběhu uplatňování závazku jeho přijetí odvolat, jestliže se ukáže, že není proveditelné jej monitorovat a vymáhat.

(16)

Komise v rámci monitorování dodržování závazku ověřovala informace související se závazkem předložené dvěma vyvážejícími výrobci uvedenými výše v 5. bodě odůvodnění. Komise u těchto vyvážejících výrobců provedla také inspekce na místě. Výsledná zjištění uvedená v 17.–27. bodě odůvodnění se zabývají problémy, které se objevily u společností Chint Solar a Sunny Energy a z nichž pro Komisi vyplývá povinnost v případě těchto dvou vyvážejících výrobců odvolat přijetí závazku.

(17)

Společnost ve spojení se společností Chint Solar v Unii zmíněné v 5. bodě odůvodnění písm. a) prodávaly výrobek, na nějž se vztahuje závazek, nezávislým odběratelům v Unii v letech 2013 a 2014. Tento prodej nebyl Komisi nahlášen ve lhůtě stanovené v závazku. Byla podána pouze neúplná zpráva na začátku inspekce na místě. Komise proto dospěla k závěru, že společnost Chint Solar porušila své oznamovací povinnosti.

(18)

Společnost Chint Solar také do Unie prodávala moduly vyráběné společností ve spojení, která nebyla stranou závazku. Komise tuto praxi analyzovala a dospěla k závěru, že společnost Chint Solar porušila závazek, že bude prodávat jen ty moduly, které jsou vyráběny společností, jež je stranou závazku.

(19)

Výrobce modulů ve spojení v Unii navíc tyto výrobky prodával mimo jiné jednomu z odběratelů společnosti Chint Solar nebo odběratelům ve spojení s odběratelem společnosti Chint Solar. Podstatná část tohoto prodeje se uskutečnila za ceny nižší než minimální dovozní cena. Komise tento model analyzovala. Dospěla k závěru, že se prodejem za ceny nižší než minimální dovozní cena odběrateli společnosti Chint Solar nebo odběrateli společnosti ve spojení s odběratelem Chint Solar ve spojení, uskutečnila dohoda o vyrovnání a že společnost Chint Solar porušila povinnost v rámci závazku neuzavírat dohody o vyrovnání.

(20)

Společnost Chint Solar částečně vyrábí moduly na základě dohod výrobce původního zařízení. V případě jedné skupiny jejích odběratelů jakožto výrobce původního zařízení umožňuje smluvní ujednání prodej této skupině odběratelů určený do Unie i mimo Unii. Společnost Chint Solar neposkytla všechny informace, které Komise považovala pro monitorování závazku za nezbytné. V případě další skupiny odběratelů této společnosti jakožto výrobce původního zařízení se ověřováním zjistilo, že nejméně v jednom případě byly moduly dodávány členům této skupiny v Unii i mimo Unii.

(21)

Tento obchodní model s sebou nese riziko obcházení v podobě křížové kompenzace minimální dovozní ceny. Konkrétněji by tomu tak bylo v případě, že by se moduly prodávaly skupinám odběratelů výrobce původního zařízení prostřednictvím společnosti ve spojení se společností Chint Solar, která není stranou závazku.

(22)

Komise dospěla k závěru, že kvůli zjištěnému obchodnímu toku není monitorování závazku společnosti Chint Solar proveditelné.

(23)

Společnost Sunny Energy vydala několik obchodních faktur na solární moduly, jejichž nominální hodnota byla v souladu s minimální dovozní cenou. Při kontrole příslušných faktur, které společnost Sunny Energy předložila čínským orgánům pro správu daně z přidané hodnoty, se však zjistilo, že uvedené obchodní transakce zahrnovaly také výrobky, na něž se nevztahoval závazek, např. střídače a kabely definované v závazku jako „jiné výrobky“, které nebyly Komisi nahlášeny. Prodej těchto „jiných výrobků“ týmž odběratelům navíc překročil limit paralelního prodeje povolený v rámci závazku. Jde o případy porušení oznamovací povinnosti a limitu prodeje „jiných výrobků“ stejným odběratelům.

(24)

Inspekce na místě dále zjistila, že prodejní cena solárních modulů uvedená na fakturách, které společnost Sunny Energy předložila čínským orgánům pro správu daně z přidané hodnoty, byla nižší, než cena na fakturách souvisejících se závazkem. Komise tuto praxi analyzovala a dospěla k závěru, že společnost Sunny Energy porušila závazek tím, že vydávala obchodní faktury, jejichž podkladové transakce nebyly v souladu s jejich nominální hodnotou.

(25)

Společnost Sunny Energy také „jiné výrobky“ dosti dlouhou dobu vyvážela do celního skladu v Unii. Celní odbavování těchto výrobků probíhá poté, co si je odběratel objedná. Tento prodej nespadá do oblasti monitoringu Komise.

(26)

Komise analyzovala dopady tohoto obchodního toku a dospěla k závěru, že existuje vysoké riziko křížové kompenzace minimální dovozní ceny, zejména pak pokud se z celního skladu prodávají stejným odběratelům výrobky, na něž se vztahuje závazek, i výrobky, na něž se závazek nevztahuje. Dospěla k závěru, že kvůli zjištěnému obchodnímu toku není monitorování závazku společnosti Sunny Energy proveditelné.

(27)

Ze záznamů o transakcích ověřených na místě navíc vyplynulo, že jeden odběratel nezaplatil celou částku za dotčenou prodejní transakci. Další analýzou se zjistilo, že výsledkem této částečné platby byly prodejní ceny nižší než minimální dovozní cena. Prodej za cenu nižší než minimální dovozní cena představuje porušení závazku.

(28)

Zjištění týkající se porušení závazku a jeho neproveditelnosti objevená u společností Chint Solar a Sunny Energy ospravedlňují odvolání přijetí uvedeného závazku u těchto dvou vyvážejících výrobců podle čl. 8 odst. 7 a 9 základního antidumpingového nařízení, čl. 13 odst. 7 a 9 základního antisubvenčního nařízení a podle podmínek závazku.

(29)

Závazek stanoví, že jeho porušení ze strany jednotlivého vyvážejícího výrobce automaticky nevede k odvolání přijetí závazku pro všechny vyvážející výrobce. V takovém případě Komise posoudí dopad daného porušení na proveditelnost závazku s ohledem na všechny vyvážející výrobce a CCCME.

(30)

Komise tudíž náležitě posoudila dopad porušení závazku ze strany společností Chint Solar a Sunny Energy na proveditelnost závazku s ohledem na všechny vyvážející výrobce a CCCME.

(31)

Odpovědnost za porušení nesou pouze dotčení vyvážející výrobci; monitorování neodhalilo žádné systematické porušování ze strany velkého počtu vyvážejících výrobců nebo CCCME.

(32)

Komise proto dospěla k závěru, že celkové fungování závazku není ohroženo a že neexistují důvody pro odvolání jeho přijetí u všech vyvážejících výrobců a CCCME.

(33)

Zúčastněné strany měly možnost zúčastnit se slyšení a k věci se vyjádřit v souladu s čl. 8 odst. 9 základního antidumpingového nařízení a čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení. Společnosti Chint Solar i Sunny Energy předložily připomínky a byly vyslechnuty. Připomínky předložila také další zúčastněná strana.

(34)

Obě společnosti, Chint Solar i Sunny Energy, v průběhu slyšení potvrdily, že k některým porušením došlo, nicméně se zavázaly dodržovat závazek v budoucnosti a zdůraznily, že zmíněná porušení považují za drobná.

(35)

Společnost Chint Solar uvedla, že Komise přes odpovědi předložené během původního šetření výrobcem ve spojení uvedeným výše v 18. bodě odůvodnění tohoto výrobce nezahrnula ani do návrhu na výběr vzorků, ani na seznam spolupracujících výrobců, na něž se vztahuje konečné rozhodnutí původního šetření. Společnost Chint Solar podle svého názoru nebyla kvůli těmto opomenutím schopna porozumět různému postavení svých výrobců.

(36)

Komise výše uvedené tvrzení odmítá. Zaprvé, návrh na výběr vzorků se odkazoval jak na individuální výrobce, tak na skupiny společností. Ze znění návrhu na výběr vzorků a ze seznamu společností k němu připojeného je jasné, že byla z každé skupiny společností uvedena jedna společnost. Většina společností navržených k výběru vzorků měla ve skutečnosti v ČLR několik společností ve spojení, ale v návrhu na výběr vzorků byla uvedena jen jedna společnost z každé skupiny společností.

(37)

Za druhé, na rozdíl od návrhu na výběr vzorků seznam spolupracujících vyvážejících výrobců uvedený v prováděcích nařízeních, jimiž se ukládají prozatímní a konečná antidumpingová a vyrovnávací cla na dotčený výrobek, obsahuje všechny společnosti v rámci dané skupiny společností. Komise se domnívá, že společnost Chint Solar měla dost času na to, aby upozornila na jakékoliv nepřesnosti v seznamu spolupracujících vyvážejících výrobců v návaznosti na zjištění v prozatímní a konečné fázi původních šetření. Od společnosti Chint Solar však nebyly obdrženy žádné připomínky.

(38)

Společnost Chint Solar rovněž tvrdila, že si nebyla vědoma oznamovacích povinností svých společností ve spojení v Unii uvedených výše v 5. bodě odůvodnění písm. a), jelikož Chint Solar nebyla o přijetí závazku, který nabídly společnosti ve spojení, informována. Společnost Chint Solar navíc uvedla, že těmto společnostem ve spojení nebyl poskytnut žádný nezávislý přístup do oznamovacího systému, což jim znemožnilo podávat čtvrtletní zprávy.

(39)

Komise tyto argumenty odmítá, jelikož společnost Chint Solar měla povinnost oznamovat transakce opětovného prodeje nezávislým odběratelům v Unii. Neučinila tak z těchto důvodů:

(40)

Společnost Chint Solar rovněž tvrdila, že nedošlo k žádnému podstatnému porušení, jelikož nevykázané transakce byly ve srovnání s celkovým počtem prodejních transakcí zanedbatelné.

(41)

Komise nemůže s tímto tvrzením souhlasit. Společnost Chint Solar od vstupu závazku v platnost nepředložila žádnou čtvrtletní zprávu o opětovném prodeji své společnosti ve spojení uvedené v 5. bodě odůvodnění písm. a). Je tomu tak bez ohledu na počet nevykázaných transakcí. Komise proto nadále trvá na svém závěru, že společnost Chint Solar svou oznamovací povinnost vyplývající ze závazku porušila.

(42)

Společnost Chint Solar rovněž nesouhlasila s tím, že porušila povinnost v rámci závazku neuzavírat dohody o vyrovnání, a to z těchto důvodů:

(43)

Komise nemůže tato tvrzení přijmout. Za prvé, Komise nekritizovala společnost Chint Solar za to, že neoznámila akvizici, nýbrž ta paralelní prodej popsaný v 19. bodě odůvodnění.

(44)

Za druhé, odpovědi útvarů Komise, které byly v každém případě označeny jako nezávazné, cituje společnost Chint Solar vytržené z kontextu. Uvedené odpovědi jsou v souvislosti se závazkem neuzavírat dohody o vyrovnání bezpředmětné.

(45)

Za třetí, je jasné, že prodej výrobce v Unii nemůže být předmětem závazku. K dohodám o vyrovnání odhaleným Komisí došlo kvůli paralelnímu prodeji tohoto výrobce ve spojení v Unii odběrateli společnosti Chint Solar nebo odběratelům ve spojení s odběratelem společnosti Chint Solar. Rozdíl ve specifikacích produktů není z hlediska křížové kompenzace relevantní. Relevantní není ani to, zda se prodej uskutečnil za tržní ceny, jelikož tyto ceny byly nižší než minimální dovozní cena.

(46)

Komise analyzovala také doplňkové připomínky společnosti Chint Solar a dospěla k závěru, že se zabývají rizikem dohod o vyrovnání ve vztahu k jednomu konkrétnímu odběrateli. Představují navíc další zátěž z hlediska monitorování závazku, konkrétně nutnost kontroly čtvrtletních zpráv.

Komise proto trvá na svém závěru, že společnost Chint Solar porušila svou povinnost plynoucí ze závazku neuzavírat dohody o vyrovnání.

(47)

Společnost Chint Solar rovněž uvedla, že neprodávala žádné moduly do destinací odběratele výrobce původního zařízení uvedeného výše ve 20. bodě odůvodnění mimo EU. Společnost Chint Solar navíc zopakovala, že Komisi o konkrétním smluvním ujednání s výrobcem původního zařízení poskytla veškeré informace.

(48)

Společnost Chint Solar rovněž vysvětlila, že v jednom případě náhodnou uskutečnila dodávku jednomu členovi skupiny odběratelů výrobce původního zařízení v Unii a jednomu mimo Unii uvedeným výše ve 20. bodě odůvodnění. Společnost Chint Solar rovněž nabídla závazky, že se v budoucnosti žádné podobné případy nebudou opakovat.

(49)

Komise tyto argumenty odmítá. Za prvé, Komise má za to, že existence takového obchodního modelu vede k riziku obcházení v podobě křížové kompenzace minimální dovozní ceny. Skutečnost, že k žádnému prodeji nedošlo, zjištěné riziko křížové kompenzace nesnižuje. Společnost Chint Solar také neposkytla žádnou informaci ohledně toho, jak zajistit, aby v budoucnosti k žádnému takovému náhodnému prodeji nedocházelo.

(50)

Společnost Chint Solar také tvrdila, že má dostávat včasné instrukce a spravedlivou příležitost provádět průběhu závazku opravy. Komise podle jejích informací zjistila případy nevykazování a další porušení ze strany jiných společností, na něž se vztahuje závazek, které nevedly k odvolání závazku.

(51)

Komise tento argument odmítá, neboť nebylo zjištěno, že by jiná společnost porušila závazek ze stejných důvodů jako společnost Chint Solar.

(52)

Komise proto tato tvrzení společnosti Chint Solar odmítá jako nepodložená.

(53)

Společnost Chint Solar také žádala, aby Komise při rozhodování o odvolání závazku společnosti Chint Solar zhodnotila změny na trhu se solární energií v Unii, zejména pak údajný nepříznivý dopad antidumpingových a vyrovnávacích opatření na solární odvětví Unie.

(54)

Komise tento argument odmítá, jelikož pro posouzení porušení závazku ze strany společnosti Chint Solar není relevantní.

(55)

Společnost Sunny Energy rozporovala, že by porušila svou oznamovací povinnost, jelikož část prodeje „jiných výrobků“ vykázala Komisi v jedné ze čtvrtletních zpráv a alespoň připravila další zprávu, která však ještě nebyla Komisi předložena.

(56)

Komise nemůže s tímto tvrzením souhlasit. Společnost předložila čtvrtletní zprávu týkající se „jiných výrobků“ v prvním čtvrtletí po vstupu závazku v platnost. Společnost Sunny Energy však nepředložila žádné další čtvrtletní zprávy týkající se „jiných výrobků“ a ani neopravila vynechané transakce v následujících čtvrtletních zprávách.

(57)

Společnost Sunny Energy rovněž tvrdila, že ve většině případů k žádnému podstatnému porušení nedošlo a že prodejní hodnota „jiných výrobků“ překročila limit paralelního prodeje jen nepatrně.

(58)

Komise výše uvedené tvrzení odmítá. Při překročení limitu paralelního prodeje nezáleží na množství, i když je nepatrné. Komise proto nadále trvá na svém závěru, že společnost Sunny Energy porušila svou oznamovací povinnost vyplývající ze závazku.

(59)

Společnost Sunny Energy uvedla, že hodnoty uváděné na závazkové faktuře vystavované jejím odběratelům jsou správné a že tyto hodnoty použila při záznamu těchto transakcí do svého účetnictví. Platba za danou transakci je rovněž založena na závazkové faktuře. Podle názoru společnosti Sunny Energy je z hlediska souladu s podmínkami závazku relevantní pouze celková hodnota faktury s uvedením DPH, nikoliv rozpis toho, jak se k celkové částce dospělo. Podkladové finanční transakce tedy byly v souladu s jejich nominální hodnotou. Rozdíly v hodnotách uváděných na závazkových fakturách a na fakturách s uvedením DPH jsou navíc zanedbatelné.

(60)

Komise výše uvedené tvrzení odmítá. Za prvé, faktura s uvedením DPH zahrnovala cenu dotčeného výrobku a nevykázaných „jiných výrobků“, u nichž se prodejní cena lišila od ceny uvedené na závazkové faktuře. Za druhé, společnost Sunny Energy neposkytla žádné přesvědčivé vysvětlení pro rozdíl mezi různými finančními a administrativními dokumenty.

(61)

Společnost Sunny Energy rovněž uvedla, že kontaktovala odběratele uvedeného výše ve 27. bodě odůvodnění a její faktura byla uhrazena v plné výši.

(62)

Komise však bere na vědomí, že tyto kroky společnost Sunny Energy provedla, až poté, co Komise problém odhalila.

(63)

Společnost Sunny Energy rovněž uvedla, že je připravena ukončit prodej „jiných výrobků“ z celního skladu v Unii uvedený ve 25. bodě odůvodnění, aby předešla potenciálnímu riziku křížové kompenzace.

(64)

Komise dospěla k závěru, že i když by tento závazek řešil riziko křížové kompenzace, nebylo by možné jej monitorovat. Tyto závazky navíc neřeší zjištěný obchodní tok, který existoval po dosti dlouhou dobu.

(65)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že společnosti Chint Solar a Sunny Energy systematicky prodávaly dotčený výrobek pod minimální prodejní cenou nebo tuto cenu jinak obcházely. Zúčastněná strana naléhala, aby byly tyto společnosti ze závazku odvolány.

(66)

Zúčastněná stana dále uvedla, že počet společností odvolaných ze závazku potvrzuje zkušenost získanou na trhu, že závazek byl porušován ve velkém rozsahu.

(67)

Komise poukazuje i na to, že zúčastněná strana uvedla ve svém podání neopodstatněná tvrzení. Monitorování prováděné Komisí neodhalilo žádné systematické porušování ze strany velkého počtu vyvážejících výrobců nebo CCCME.

(68)

Komise proto na svých zjištěních o porušení závazku ze strany společnosti Chinit Solar a Sunny Energy trvá.

(69)

Komise proto v souladu s čl. 8 odst. 7 a 9 základního antidumpingového nařízení a čl. 13 odst. 7 a 9 základního subvenčního nařízení a rovněž v souladu s podmínkami závazku dospěla k závěru, že přijetí závazku pro společnosti Chint Solar a Sunny Energy musí být odvoláno.

(70)

V důsledku toho se v souladu s čl. 8 odst. 9 základního antidumpingového nařízení a čl. 13 odst. 9 základního antisubvenčního nařízení konečné antidumpingové clo uložené článkem 1 prováděcího nařízení (EU) č. 1238/2013 a konečné vyrovnávací clo uložené článkem 1 prováděcího nařízení (EU) č. 1239/2013 automaticky uplatní na dovoz dotčených výrobků pocházejících nebo odesílaných z ČLR a vyráběných společnostmi Chint Solar (doplňkový kód TARIC: B810) a Sunny Energy (doplňkový kód TARIC: B825), a to ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

(71)

V tabulce v příloze tohoto nařízení jsou pro informaci uvedeni vyvážející výrobci, u nichž není přijetí závazku prováděcím rozhodnutím 2014/657/EU dotčeno,

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/39

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/42

(1)

Podle čl. 235 odst. 4 a čl. 240 odst. 2 prvního pododstavce Smlouvy o fungování EU je Evropské radě i Radě Evropské unie nápomocen generální sekretariát Rady.

(2)

Podle čl. 6 prvního pododstavce protokolu č. 7 přísluší předsedovi Evropské rady a předsedovi Rady, aby vydávali průkazy členům svých orgánů, jakož i úředníkům a dalším zaměstnancům těchto orgánů, a to za podmínek stanovených služebním řádem úředníků a pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropské unie stanovenými v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (1).

(3)

Nařízením Rady (EU) č. 1417/2013 (2) jsou stanoveny vzor, oblast působnosti a podmínky vydávání průkazů členům orgánů Unie, úředníkům a ostatním zaměstnancům Unie, jakož i zvláštním žadatelům, kteří jsou vymezeni v příloze II uvedeného nařízení.

(4)

Podle čl. 1 odst. 1 nařízení (EU) č. 1417/2013 mohou být průkazy vydány zvláštním žadatelům podle přílohy II uvedeného nařízení výhradně v zájmu Unie a ve výjimečných a řádně odůvodněných případech.

(5)

Předseda Evropské rady a předseda Rady by měli své příslušné pravomoci přenést na generálního tajemníka Rady.

(6)

Rozhodnutí Rady 2005/682/ES, Euratom (3) by mělo být zrušeno,

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/44

(1)

Dne 13. června 2007 požádala vláda Liberijské republiky o přistoupení k Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace z Marrákeše (dále jen „Marakéšská dohoda“) podle článku XII uvedené dohody.

(2)

Dne 18. prosince 2007 byla zřízena pracovní skupina pro přistoupení Liberijské republiky, jejímž úkolem bylo dosáhnout dohody o podmínkách přistoupení přijatelných pro Liberijskou republiku a všechny členy Světové obchodní organizace (WTO).

(3)

Komise jménem Unie vyjednala komplexní soubor závazků týkajících se otevření trhu Liberijské republiky, které jsou v souladu s pokyny Generální rady WTO ohledně přistoupení nejméně rozvinutých zemí a které zohledňují dvoustranné obchodní vztahy s Liberijskou republikou a v rámci partnerství EU-AKT splňují požadavky Unie.

(4)

Tyto závazky jsou nyní začleněny do Protokolu o přistoupení Liberijské republiky k WTO (dále jen „protokol o přistoupení“).

(5)

Očekává se, že přistoupení k WTO bude pozitivním a trvalým přínosem pro proces hospodářské reformy a udržitelného rozvoje v Liberijské republice.

(6)

Protokol o přistoupení by proto měl být schválen.

(7)

Podle článku XII Marakéšské dohody se podmínky přistoupení stanoví dohodou mezi přistupujícím státem a WTO, kterou na straně WTO schvaluje Konference ministrů. Podle čl. IV odst. 2 uvedené dohody vykonává v období mezi zasedáními Konference ministrů její funkce Generální rada WTO.

(8)

Je proto nezbytné stanovit postoj, který má být jménem Unie zaujat v rámci Konference ministrů Světové obchodní organizace k přistoupení Liberijské republiky k WTO,

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/45

(1)

Nařízení (ES) č. 178/2002 stanoví obecné zásady použitelné obecně pro potraviny a krmiva, a zejména pro bezpečnost potravin a krmiv, a to na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni. Stanoví mimořádná opatření, pokud je zřejmé, že potraviny nebo krmivo dovezené ze třetí země mohou představovat vážné riziko pro lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí, a pokud se nelze s tímto rizikem úspěšně vypořádat pomocí opatření přijatých dotčeným členským státem nebo státy.

(2)

Rozhodnutí Komise 2008/866/ES (2) bylo přijato v návaznosti na ohnisko nákazy hepatitidou A u lidí související s konzumací mlžů dovezených z Peru, kteří byli kontaminováni virem hepatitidy A. Uvedené rozhodnutí se původně používalo do 31. března 2009, avšak tato doba použití se prováděcím rozhodnutím Komise 2014/874/EU (3) naposledy prodloužila do 30. listopadu 2015.

(3)

Příslušný peruánský orgán byl požádán, aby poskytl dostatečné záruky k zajištění toho, aby nedostatky zjištěné v souvislosti s monitorovacím systémem pro detekci viru v živých mlžích byly napraveny. Ochranná opatření proto musí být prodloužena do té doby, než bude prokázána účinnost nápravných opatření přijatých příslušnými peruánskými orgány. K dnešnímu dni nemůže Komise s ohledem na výsledky monitorovacího programu učinit závěr, že by systém tlumení nákazy a plán monitorování, které se v současné době používají pro některé mlže v Peru, byly schopny poskytovat záruky požadované právními předpisy Unie.

(4)

Omezení použití rozhodnutí 2008/866/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/47

(1)

Koncem října 2012 Norsko, Dánsko a Švédsko (dále společně i „dotčené státy“) neformálně kontaktovaly Kontrolní úřad a Evropskou komisi (dále jen „Komise“) v souvislosti se svým záměrem podílet se na novém revolvingového úvěrovém nástroji ve prospěch skupiny Scandinavian Airlines (dále i „společnost SAS“, „skupina SAS“ či „společnost“). Dne 12. listopadu 2012 se dotčené státy rozhodly podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji, aniž by však tento krok Kontrolnímu úřadu formálně oznámily.

(2)

Dne 5. února 2013 Kontrolní úřad obdržel v souvislosti se záměrem dotčených států podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji stížnost od Sdružení evropských nízkonákladových leteckých dopravců (European Low Fares Airline Association, dále jen „ELFAA“). Dopisem ze dne 18. února 2013 Kontrolní úřad vyzval norské úřady, aby předložily své připomínky k uvedené stížnosti a k tvrzení, že se jedná o protiprávní státní podporu.

(3)

Norské úřady odpověděly dopisem ze dne 25. března 2013. Doplňující informace poskytly v dopise ze dne 6. června 2013.

(4)

Rozhodnutím č. 259/13/KOL ze dne 19. června 2013 zahájil Kontrolní úřad formální vyšetřovací řízení ve věci možné protiprávní státní podpory poskytnuté společnosti SAS prostřednictvím nového revolvingového úvěrového nástroje (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“). Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a dodatku EHP (1). Norské úřady, skupina SAS a společnost Foundation Asset Management Sweden AB (dále jen společnost „FAM“) (2) podaly k rozhodnutí o zahájení řízení připomínky. Dne 6. listopadu 2013 Kontrolní úřad postoupil připomínky skupiny SAS a společnosti FAM norským úřadům, aby na ně mohly reagovat. V dopise ze dne 6. prosince 2013 norské úřady uvedly, že k připomínkám skupiny SAS a společnosti FAM nemají žádné připomínky.

(5)

Dopisem ze dne 25. února 2014 Kontrolní úřad požádal norské úřady o další informace. Tyto informace byly zaslány dopisem ze dne 27. března 2014.

(6)

V dopise ze dne 6. března 2014 norské úřady Kontrolní úřad informovaly, že se společnost SAS rozhodla nový revolvingový úvěrový nástroj zrušit a prozkoumat jiné možnosti, jak posílit svou kapitálovou základnu. Toto zrušení nabylo účinnosti dne 4. března 2014.

(7)

V rámci tohoto řízení je k posouzení toho, zda Norsko dodrželo ustanovení Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“), podle čl. 109 odst. 1 této dohody ve spojení s článkem 24 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora, příslušný Kontrolní úřad. Na druhou stranu je k posouzení toho, zda ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) dodrželo Dánsko a Švédsko, příslušná výhradně Komise. Podle ustanovení čl. 109 odst. 2 dohody o EHS a protokolu 27 k této dohodě mají dále za účelem zajištění jednotného uplatňování v celém EHS Kontrolní úřad a Komise spolupracovat, vyměňovat si informace a navzájem konzultovat politické otázky týkající se kontroly i jednotlivých případů.

(8)

Ve světle výše uvedeného a vzhledem k tomu, že oba orgány jsou v této věci příslušné paralelně, spolupracoval Kontrolní úřad před přijetím tohoto rozhodnutí s Komisí a věc s ní konzultoval.

(9)

V období let 2001 až 2011 skandinávský trh letecké dopravy (zahrnující Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko) měřeno počtem sedadlokilometrů vztahujících se ke všem dostupným sedadlům podle dostupných údajů vzrostl o 126 % (3). Téměř veškerý tento nárůst na skandinávském trhu v oblasti přepravy na krátké vzdálenosti lze přičíst nízkonákladovým dopravcům, zejména společnostem Norwegian Air Shuttle a Ryanair. Odhaduje se, že nízkonákladové společnosti se na růstu v tomto období podílely 90 % (4).

(10)

Navzdory tomu, že se zvýšil význam nízkonákladových leteckých společností, zůstává na skandinávském trhu největším hráčem společnost SAS, jejíž podíl na trhu v roce 2011 dosahoval 35,6 %, což je podstatně méně než podíl přesahující 50 %, který tato společnost dosahovala před deseti lety. Podíl společnosti Norwegian Air Shuttle dosahoval v témže roce 18,7 % a podíl společnosti Ryanair pak 6,8 %.

(11)

Společnost SAS je vlajkovým dopravcem dotčených států, největší leteckou společností ve Skandinávii a osmou největší leteckou společností v Evropě. Je také zakládajícím členem Star Alliance. Sídlo této skupiny leteckých společností, jejíž součástí jsou společnosti Scandinavian Airlines, Widerøe (5) a Blue1, je ve Stockholmu a jejím hlavním evropským a mezikontinentálním uzlem je letiště v Kodani. V roce 2013 přepravila společnost SAS přibližně 28 milionů cestujících, přičemž její obrat se pohyboval okolo 42 miliard SEK.

(12)

V současnosti vlastní 50 % společnosti SAS dotčené státy: 21,4 % připadá na Švédsko, 14,3 % na Dánsko a 14,3 % na Norsko. Hlavním soukromým akcionářem je nadace Knuta a Alice Wallenbergových („nadace KAW“) s podílem 7,6 %, velikost podílů zbylých akcionářů nepřesahuje 1,5 %.

Tabulka 1

Hlavní akcionáři společnosti SAS AB k 31. březnu 2012  (6)

(13)

Finanční situace SAS je již několik let neutěšená, mezi lety 2008 a 2013 byla společnost opakovaně ve ztrátě. V listopadu 2012 snížila ratingová agentura Standard and Poor's („S&P“) rating této společnosti z B- na CCC+ (7). Podmínky na trhu, jež se vyznačovaly vysokými cenami paliv a nejistou poptávkou, tyto problémy prohloubily.

(14)

Z výročních zpráv společnosti SAS konkrétně vyplývá, že mezi lety 2008 a 2012 zaznamenala tato společnost každý rok výrazné ztráty a vykazovala významné částky čistého finančního dluhu.

Tabulka 2

Klíčové finanční údaje společnosti SAS za období 2007–2012 (v milionech SEK)  (8)

(15)

Protože se finanční situace společnosti SAS zhoršovala, realizovala v letech 2009–2012 program výrazného snížení nákladů („Core SAS“). Při provádění tohoto programu musela společnost SAS získat od svých akcionářů vlastní kapitál, a to prostřednictvím dvou emisí s předkupním právem: i) v hodnotě 6 miliard SEK v dubnu 2009 a ii) v hodnotě 5 miliard SEK v květnu 2010 (9).

(16)

Finanční problémy SAS kulminovaly v roce 2012, kdy společnost představila obchodní plán „4 Excellence Next Generation“ („plán 4XNG“), který její vedení považovalo za „poslední výzvu“ pro společnost SAS (10). V listopadu 2012 se navíc v tisku objevila zpráva o možném úpadku společnosti SAS (11).

(17)

Podobně jako ostatní letecké společnosti na celém světě spoléhá i společnost SAS při zajištění minimální úrovně likvidity na vnější úvěrové nástroje. Od 20. prosince 2006 spoléhala skupina SAS na revolvingový úvěrový nástroj, jehož platnost měla skončit v červnu 2013 („starý revolvingový úvěrový nástroj“). Hodnota starého revolvingového úvěrového nástroje činila 366 milionů EUR, přičemž tento nástroj poskytlo výhradně několik bank […]. Jeho součástí byla i řada doplňkových finančních ujednání neboli podmínek […].

(18)

Vzhledem ke zhoršení výsledků společnosti se vedení skupiny SAS v prosinci 2011 rozhodlo starý revolvingový úvěrový nástroj plně vyčerpat. Poté, co dceřiná společnost skupiny SAS (konkrétně Spanair) v lednu 2012 podala návrh na vyhlášení úpadku, začala skupina SAS jednat s bankami a 15. března 2012 se dohodla na změně doplňkových ujednání. V důsledku této změny doplňkových ujednání se zvýšily náklady na čerpání starého revolvingového úvěrového nástroje, zpřísnily podmínky čerpání a společnosti SAS vznikla povinnost okamžitě splatit čerpanou částku v plné výši. Skupina SAS navíc musela věřitelům předložit plán rekapitalizace, který muselo schválit její představenstvo a hlavní akcionáři, tedy dotčené státy a nadace KAW.

(19)

Plán rekapitalizace vycházel z tzv. plánu 4XNG, na němž se pracovalo již na počátku roku 2012. Plán 4XNG zohledňoval také obavy, které byly v souvislosti se stávajícím obchodním plánem skupiny SAS nazvaným „4 Excellence“ („plán 4X“) vyjádřeny […] v květnu 2012. Skupina SAS prohlašovala, že by se díky plánu 4XNG mohla stát finančně soběstačnou leteckou společností. Plán stanovil řadu finančních cílů, které skupina SAS musí ve finančním roce 2014/2015 splnit. K těmto cílům patřilo mj. dosažení ziskového rozpětí před zdaněním a úrokovými náklady (EBIT) přes 8 %, poměru finanční připravenosti přes 20 % a poměru vlastního kapitálu a celkových aktiv přes 35 %. Předpokládalo se, že plán 4XNG umožní skupině SAS zvýšit zisk před zdaněním (EBT) o přibližně 3 miliardy SEK ročně, přičemž jeho provedení si vyžádá náklady na restrukturalizaci a jednorázové náklady ve výši přibližně 1,5 miliardy SEK.

(20)

Dalším cílem plánu 4XNG bylo připravit společnost na zavedení nových účetních pravidel pro důchody, a to od listopadu 2013, přičemž se očekávalo, že tato pravidla budou mít negativní dopad na vlastní kapitál skupiny SAS. Plán dále obsahoval závazek dokončit plán pozbytí aktiv a financování v celkovém rozsahu asi 3 miliardy SEK v potenciálních čistých peněžních výnosech z prodeje. Součástí pozbytí aktiv byl (12): i) prodej společnosti Widerøe, dceřiné regionální letecké společnosti v Norsku (13), ii) prodej menšinového podílu v […], iii) prodej podílů v nemovitostech spojených s letištěm, iv) externí zajištění pozemního odbavování (14), v) prodej leteckých motorů (15), vi) prodej a zpětný pronájem či další finanční transakce, pokud jde o […], vii) externí zajištění služeb řídicích systémů a telefonních center (16) a viii) prodej nebo zajištěné financování tří letadel typu Q400.

(21)

Norsko trvá na tom, že plán 4XNG je samofinancující, což znamená, že společnost SAS z provozní činnosti a pozbytím aktiv nesouvisejících s její hlavní činností získá dostatek peněžních prostředků k financování počátečních nákladů na realizaci plánu 4XNG. Společnost SAS však znepokojovalo, že ji investoři považují za leteckého dopravce s nedostatečnou likviditou, což zapříčinily významné počáteční náklady na provádění plánu 4XNG. Společnost SAS tedy požádala, aby spolu se zavedením nového revolvingového nástroje podporovaného dotčenými státy a nadací KAW byla prodloužena platnost revolvingového úvěrového nástroje starého. Společnost SAS však tvrdila, že ani starý (prodloužený) revolvingový úvěrový nástroj ani nový revolvingový úvěrový nástroj nebude čerpán.

(22)

Diskuse o novém revolvingovém úvěrovém nástroji začaly 4. června 2012 (17). Banky, které byly v rámci starého revolvingového úvěrového nástroje věřiteli, zpočátku v souladu s plánem rekapitalizace (viz bod 18 výše) požadovaly, aby členské státy znovu poskytly vlastní kapitál, např. prostřednictvím emise s předkupním právem, protože nebyly ochotny podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji samy. Dotčené státy však tuto myšlenku odmítly.

(23)

Po určitém vyjednávání banky souhlasily se zřízením nového revolvingového úvěrového nástroje, který sestaví společně s dotčenými státy a nadací KAW a jenž se bude z hlediska struktury vyznačovat naprosto rovnými podmínkami, tj. neuplatní se v něm podřízené postavení či nepřiměřená práva na zajištění. Je třeba poznamenat, že původně měl nový revolvingový úvěrový nástroj dosahovat objemu [3–6] miliard SEK, přičemž k dispozici bylo zajištění ve výši pouze [1–4] miliard SEK. Dne 22. října 2012 byl objem nového revolvingového úvěrového nástroje s konečnou platností snížen na 3,5 miliardy SEK (přibližně 400 milionů EUR).

(24)

Nový revolvingový úvěrový nástroj poskytly tytéž banky jako nástroj starý (s jednou výjimkou (18)) spolu s dotčenými státy a nadací KAW. Dotčené státy tedy v souladu s výší svého podílu ve společnosti SAS poskytly 50 % nového revolvingového úvěrového nástroje a zbývajících 50 % poskytly banky a nadace KAW. Dotčené státy a nadace KAW se na novém revolvingového úvěrovém nástroji podílely za týchž podmínek (poplatky, úrokové sazby, doplňková ujednání) jako banky.

(25)

Níže jsou uvedeny hlavní charakteristiky nového revolvingového úvěrového nástroje:

(26)

Podmínky nového revolvingového úvěrového nástroje byly sjednány 25. října 2012. Zřízení nástroje však bylo podmíněno mj. souhlasem parlamentů všech dotčených států a podpisem kolektivních smluv s letovými posádkami a palubními průvodčími.

(27)

Dotčené státy předložily zprávu, kterou vypracovala společnost CITI, ze dne 7. listopadu 2012 („zpráva společnosti CITI“) a jejímž cílem bylo posoudit, zda by se soukromý investor nacházející se v situaci, jež by se co nejvíce podobala situaci dotčených států, případně mohl podílet na novém revolvingovém úvěrovém nástroji za obdobných podmínek. Pro případ úspěšné realizace plánu 4XNG v jeho základním scénáři došla zpráva společnosti CITI k závěru, že důsledkem účasti dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji by (od listopadu 2012 do března 2015) byla vnitřní míra návratnosti („IRR“) ve výši [90–140] %, [4–9]násobná návratnost investice a nárůst hodnoty vlastního kapitálu téměř o [700–1 200] %. Zpráva společnosti CITI došla k závěru, že návratnost, kterou požadovaly dotčené státy, by tedy byla minimálně totožná jako návratnost, již by v podobné situaci požadovali soukromí investoři. Ve zprávě společnosti CITI však nebylo posouzeno, s jakou pravděpodobností společnost SAS „základní scénář“ plánu 4XNG úspěšně provede, ani to, jaký dopad budou mít odchylky od „základního scénáře“, např. pokud by se nepodařilo zpeněžit aktiva nesouvisející s hlavní činností.

(28)

Dne 19. prosince 2012 oznámila společnost SAS, že veškeré podmínky nezbytné k tomu, aby nový revolvingový úvěrový nástroj vstoupil v platnost (viz bod 26 výše), jsou splněny, a to včetně souhlasu parlamentů v dotčených státech. Počínaje tímto dnem byl až do 3. března 2014 účinný nový revolvingový úvěrový nástroj, který tak nahradil revolvingový úvěrový nástroj starý (20).

(29)

Dopisem ze dne 6. června 2013 Norsko vysvětlilo, že prodej 80 % akcií společnosti Widerøe (viz bod 20 výše) vedl k tomu, že se dotčené státy a věřitelské banky se společností SAS dohodly na změně podmínek nového revolvingového úvěrového nástroje, přestože smlouva o změně ještě nebyla formálně podepsána. V připomínkách, které během formálního vyšetřovacího řízení podaly, informovaly norské úřady Kontrolní úřad, že smlouvu o změně nového revolvingového úvěrového nástroje podepsaly všechny strany a že tato změna vstoupí v platnost, jakmile bude převod společnosti Widerøe dokončen, tj. 30. září 2013. Tato změna sestávala z těchto kroků:

(30)

Kontrolní úřad ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřil pochybnosti o tom, že se účast dotčených států, nadace KAW a bank na novém revolvingovém úvěrovém nástroji uskutečnila za rovných podmínek, a to zejména z těchto důvodů:

(31)

Kontrolní úřad si dále kladl otázku, zda lze účast dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji z pohledu akcionáře považovat za racionální, či nikoliv, a zda by takováto účast byla v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, i pokud by se odhlédlo od argumentace účastí za rovných podmínek. Kontrolní úřad v tomto ohledu posuzoval, zda jsou předpoklady, o něž se plán 4XNG opírá, dostatečně podložené na to, aby přiměly soukromého investora k účasti na novém revolvingovém úvěrovém nástroji, a zda analýzy citlivosti, jež byly v rámci tohoto plánu provedeny, nejsou příliš optimistické.

(32)

Kontrolní úřad například poukázal mj. na optimistická čísla v plánu, pokud jde o růst trhu v počtu sedadlokilometrů vztahujících se ke všem dostupným sedadlům a růst HDP i 0 % inflaci, jež se pro období let 2015–2017 předpokládala. Dále vyjádřil pochyby, zda v době podpisu smlouvy o novém revolvingovém úvěrovém nástroji bylo možné předpokládat, že všechny iniciativy zaměřené na úspory nákladů a pozbytí aktiv budou úspěšně provedeny.

(33)

Co se týče podmínek nového revolvingového úvěrového nástroje a posouzení společnosti CITI týkajícího se očekávané návratnosti při účasti dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji, zdůraznil Kontrolní úřad, že se ve zprávě společnosti CITI neposuzoval plán 4XNG ani nebyla provedena analýza citlivosti finančního modelu, a že se společnost CITI v této zprávě opírala pouze o informace, které jí byly poskytnuty. Kontrolní úřad dále zdůraznil, že ve zprávě společnosti CITI nebylo zajištění nového revolvingového úvěrového nástroje oceněno z pohledu soukromého investora v tržním hospodářství a že zde nebyl vzat v potaz dopad možných alternativních scénářů pracujících s méně příznivými předpoklady (včetně neplnění závazků) na analýzu návratnosti. Kontrolní úřad v tomto směru konstatoval, že podle zprávy společnosti CITI byla pravděpodobnost toho, že by společnost SAS v následujících třech letech nedostála svým závazkům, nulová, což se zdá být podceněním rizika.

(34)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nemohl Kontrolní úřad vyloučit, že by účast dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji mohla společnost SAS zvýhodnit ve smyslu čl. 61 odst.1 Dohody o EHP.

(35)

Kontrolní úřad v neposlední řadě vyjádřil pochybnosti o tom, zda je možné nový revolvingový úvěrový nástroj považovat za slučitelný s Dohodou o EHP, pokud měla být v jeho rámci poskytnuta státní podpora ve smyslu Dohody o EHP. Kontrolní úřad v tomto směru posuzoval, zda lze uplatnit některé z důvodů slučitelnosti, které stanoví Dohoda o EHP. S ohledem na povahu opatření a na obtíže společnosti SAS Kontrolní úřad konstatoval, že jedinými relevantními kritérii se zdají být pravidla týkající se státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP, a to na základě pokynů Kontrolního úřadu pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (22) („pokyny k záchraně a restrukturalizaci“). Kontrolní úřad však dospěl k předběžnému závěru, že podmínky státní podpory na záchranu a restrukturalizaci podle pokynů k záchraně a restrukturalizaci zřejmě nejsou naplněny.

(36)

Norsko tvrdí, že podmínky jeho účasti na novém revolvingovém úvěrovém nástroji byly tržní, protože jeho účast se vzhledem k účasti bank a nadace KAW uskutečnila za rovných podmínek, což vylučuje, že by došlo ke státní podpoře.

(37)

Norsko tvrdí, že společnost SAS ze starého revolvingového úvěrového nástroje během období, kdy probíhalo vyjednávání o novém revolvingovém úvěrovém nástroji, ani jednou nečerpala. V tomto směru poukazuje na změny starého revolvingového úvěrového nástroje, k nimž došlo v březnu 2012 a jež zaváděly ještě přísnější podmínky čerpání, a tvrdí, že od konce června 2012 mohly banky případnou žádost společnosti SAS o čerpání odmítnout. V březnu 2012 společnost SAS částku čerpanou z revolvingového úvěrového nástroje plně splatila a od té doby ze starého revolvingového úvěrového nástroje nečerpala. Tyto banky lze tedy opodstatněně považovat za „vnější“ investory, kteří se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji podílejí za podmínek, jež jsou vzhledem k dotčeným státům rovné (23), a aniž by měly vůči společnosti SAS nějakou významnou nezajištěnou expozici (24).

(38)

Co se týče účasti nadace KAW na novém revolvingovém úvěrovém nástroji spolu s bankami, zastávají norské úřady názor, že hospodářská expozice nadace KAW vůči bance SEB byla pouze omezená, a že nemohla její rozhodnutí podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji ovlivnit.

(39)

Norsko je nadto přesvědčeno, že plán 4XNG je realistický a lze jej úspěšně realizovat. Zastává názor, že všechna hlediska a všechny předpoklady, včetně prognóz výnosů („ukazatele RASK“) (25), opatření k úspoře nákladů a plánovaná pozbytí aktiv, byly pečlivě prověřeny s ohledem na splnění finančních cílů v rámci plánu 4XNG na období 2014–2015. Plán 4XNG – a všechny předpoklady, o něž se opírá, – navíc pečlivě posoudili externí finanční poradci dotčených států (Goldman Sachs) i bank ([…]), přičemž tento plán byl podle jejich připomínek a doporučení následně upraven. Norsko dále zdůrazňuje, že očekávání úspěšné realizace plánu při rozhodování o účasti na novém revolvingovém úvěrovém nástroji navíc podpořila skutečnost, že odkládací podmínkou pro nový revolvingový úvěrový nástroj bylo uzavření nových kolektivních smluv. Podle Norska nasvědčuje vývoj od prosince 2012 do zrušení nového revolvingového úvěrového nástroje dne 4. března 2014 tomu, že plán bude mít očekávané výsledky (26).

(40)

Norsko tvrdí, že podmínky nového revolvingového úvěrového nástroje odpovídají běžným tržním podmínkám, neboť jsou srovnatelné s podmínkami u obdobných transakcí, a nový revolvingový úvěrový nástroj se navíc v porovnání s většinou analyzovaných transakcí vyznačuje vyššími přímými poplatky a přísnějšími podmínkami čerpání. Co se týče balíčku prvků zajištění, uvádí Norsko, že vlastní finanční rizika věřitelských bank jsou zanedbatelná, neboť odhadovaná hodnota zajištění jasně převyšuje objem nástroje A. V případě likvidace by tedy pohledávky všech věřitelských bank byly uspokojeny z balíčku prvků zajištění nebo z jiných aktiv společnosti SAS, která by bylo možné prodat, jako je např. […], její podíl v […] atd. Výše uvedený argument podporuje také to, že během první poloviny roku 2013 skutečně došlo ke zrušení významné části závazků v rámci nástroje A. Podle Norska to dokazuje, že banky při rozhodování, zda se budou spolu s dotčenými státy a nadací KAW na novém revolvingovém úvěrovém nástroji podílet, jednaly tržně a obezřetně.

(41)

Norsko v neposlední řadě také uvádí, že účast na novém revolvingovém úvěrovém nástroji přinesla věřitelům, kteří na něj poskytli prostředky, významnou návratnost, a to aniž by společnost SAS musela z nástroje čerpat. Tato skutečnost by měla podpořit názor, že účast dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji spolu s nadací KAW a bankami je plně v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

(42)

Skupina SAS tvrdí, že dotčené státy se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji podílely jako akcionáři, a ne jako orgány veřejné moci. Z tohoto pohledu bylo namístě dát účasti na takovémto nástroji přednost před kapitálovým vkladem, a to vzhledem k výraznému výnosu pro akcionáře/věřitele z poplatků i vzhledem k pravděpodobnému nárůstu hodnoty akcií.

(43)

Pokud jde o zásadu rovných podmínek, uvádí skupina SAS, že byla naplněna vzhledem k tomu, že banky vůči SAS neměly žádnou expozici, a proto by se s nimi mělo zacházet jako s „vnějšími“ investory. Účast dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji navíc neměla vliv na chování bank, neboť akcionáře o tuto účast požádala společnost SAS, a nikoli banky. Skupina SAS dále tvrdí, že banky se rozhodly podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji za rovných podmínek vzhledem k dotčeným státům a nadaci KAW, a to na základě velmi pozitivních výsledků analýzy rizik a výnosů.

(44)

Skupina SAS dále potvrzuje tvrzení Norska, že předpoklady, ze kterých plán 4XNG vycházel, byly dostatečně podložené a dotčené prognózy ohledně tří hlavních faktorů, tedy růstu trhu měřeno počtem dostupných osobokilometrů, růstu HDP v období let 2015–2017 a předpokládané 0 % inflaci, velmi reálné. Všechny věřitelské banky rizika spojená s realizací plánu důkladně prověřily, přičemž se zaměřily především na ukazatel RASK, který je klíčovým ukazatelem ziskovosti společnosti.

(45)

Skupina SAS zároveň tvrdí, že balíček prvků zajištění byl posouzen dostatečně a že riziko toho, že by společnost SAS neplnila podmínky realizace plánu 4XNG, bylo zmírněno. Nasvědčuje tomu i to, že odkládací podmínkou pro vstup věřitelů do nového revolvingového úvěrového nástroje byly úspory nákladů a že pro úspěšnou realizaci plánu bylo klíčové uzavření nových kolektivních smluv v listopadu 2012.

(46)

Skupina SAS dále kritizuje Kontrolní úřad, že nevzal v úvahu možnost úpadku a to, že by dotčené státy ztratily hodnotu svého společného podílu, pokud by nový revolvingový úvěrový nástroj nebyl poskytnut. Skupina SAS v této souvislosti zdůrazňuje, že se dotčené státy na novém revolvingovém úvěrovém nástroji podílely jako klíčoví akcionáři společnosti SAS s cílem zajistit si odpovídající návratnost svých investic.

(47)

Skupina SAS v neposlední řadě uvádí, že se díky realizaci plánu 4XNG podařilo dosáhnout zisku před zdaněním ve výši 3 miliard SEK, v důsledku čehož společnost SAS v období od listopadu 2012 do července 2013 zaznamenala pozitivní výsledek.

(48)

Podle společnosti FAM, která je odpovědná za správu aktiv nadace KAW, se nadace KAW rozhodla podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji bez ohledu na svůj podíl v bance SEB a na expozici SEB vůči společnosti SAS. Společnost FAM tvrdí, že nadace KAW nemá v bance SEB většinový podíl, ani nelze říci, že by banku SEB ovládala.

(49)

Společnost FAM posoudila plán 4XNG, finanční rizika s ním spojená a balíček prvků zajištění, a dospěla k závěru, že účast na novém revolvingovém úvěrovém nástroji je v zájmu nadace KAW. V tomto ohledu porovnala vyhlídky ochrany dlouhodobých investic nadace KAW do společnosti SAS a možnou budoucí návratnost těchto investic i vysoké poplatky, které by společnost SAS v rámci nového revolvingového úvěrového nástroje zaplatila na jedné straně, a likvidaci společnosti SAS na straně druhé, která z jejího hlediska nepředstavovala ekonomicky zajímavou variantu.

(50)

Společnost FAM také souhlasí s Norskem a skupinou SAS v tom, že se všichni akcionáři podíleli na novém revolvingovém úvěrovém nástroji za rovných podmínek, aniž by se uplatnila jakákoliv forma podřízení, nepřiměřených práv na zajištění či jiných nerovných podmínek. Rozhodnutí podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji vycházelo z podrobné analýzy vyhlídek na ziskovost v důsledku toho, že společnost SAS bude v budoucnu silná a konkurenceschopná.

(51)

Společnost FAM v neposlední řadě souhlasí s názorem Norska, že rozhodnutí věřitelských bank podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji vycházelo z obchodních úvah, neboť v rámci starého revolvingového úvěrového nástroje byla stávající expozice těchto bank pouze teoretická. Společnost FAM tvrdí, že banky měly k účasti na novém revolvingovém úvěrovém nástroji ještě menší motivaci než dotčené státy a nadace KAW, které mohly spoléhat na růst ceny akcií. Proto má za to, že je zásadu rovných podmínek třeba považovat za naplněnou.

(52)

Čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zní takto:

„Podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi stranami dohody, neslučitelné s fungováním této dohody, nestanoví-li tato dohoda jinak“.

(53)

Pojem státní podpory se vztahuje na jakoukoli výhodu financovanou ze státních prostředků poskytnutou přímo či nepřímo státem jako takovým nebo zprostředkujícím subjektem jednajícím na základě svěřených pravomocí.

(54)

Má-li určité opatření představovat státní podporu, musí být financováno ze státních prostředků a musí je být možnost státu přičíst. Za státní prostředky se v zásadě považují prostředky některého z členských států a jeho orgánů veřejné moci, jakož i prostředky veřejných podniků, v nichž mají orgány veřejné moci přímo nebo nepřímo kontrolní vliv.

(55)

Je nepochybné, že dotčené opatření obnášelo státní prostředky, neboť bylo financováno z prostředků pocházejících z rozpočtů dotčených států, a že lze toto opatření státu přičíst. Lze zejména poukázat na skutečnost, že norský parlament účast státu na novém revolvingovém úvěrovém nástroji schválil (viz bod 28 výše).

(56)

Dotčené opatření by muselo narušovat hospodářskou soutěž či představovat hrozbu v tomto směru a pravděpodobně ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

(57)

Z ustálené judikatury vyplývá, že pokud finanční podpora poskytnutá některým z členských států posiluje postavení podniku oproti jiným podnikům, jež jsou při obchodu v rámci Unie jeho konkurenty, pak je dán přinejmenším potenciální vliv na obchod mezi členskými státy a na hospodářskou soutěž (27). V tomto ohledu zastává Kontrolní úřad názor, že tuto podmínku by splňovala jakákoli potenciální hospodářská výhoda poskytnutá společnosti SAS ze státních prostředků. Společnosti SAS konkurují jiné letecké společnosti v Evropské unii a v Evropském hospodářském prostoru, zejména od 1. ledna 1993, kdy vstoupila v platnost třetí fáze liberalizace letecké přepravy („třetí balíček“) (28). Kromě toho letecké dopravě u cest na relativně kratší vzdálenosti v rámci EU konkuruje i doprava silniční a železniční, a mohli by proto být dotčeni i silniční a železniční dopravci.

(58)

Jediným z kritérií pojmu státní podpory, kterým je třeba se v tomto případě zabývat, je tedy, zda opatření společnosti SAS selektivně poskytuje nepatřičnou hospodářskou výhodu.

(59)

Vzhledem ke zrušení nového revolvingového úvěrového nástroje ode dne 4. března 2014 posuzoval Kontrolní úřad, zda nový revolvingový úvěrový nástroj od svého zřízení v roce 2012 do svého zrušení v roce 2014 poskytoval společnosti SAS selektivně nepatřičnou hospodářskou výhodu.

(60)

K určení toho, zda byla společnosti SAS poskytnuta státní podpora ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, či nikoliv, posoudí Kontrolní úřad, zda byla letecké společnosti poskytnuta hospodářská výhoda, kterou by za běžných tržních podmínek nezískala. Kontrolní úřad ke zkoumání této otázky uplatňuje zásadu investora v tržním hospodářství; podle této zásady by se o státní podporu nejednalo v případě, že by za obdobných okolností soukromý investor, jehož velikost by byla srovnatelná s velikostí příslušných orgánů ve veřejném sektoru a jenž by jednal v běžných tržních podmínkách v tržním hospodářství, mohl být motivován k tomu, aby ve prospěch příjemce provedl dotčené opatření.

(61)

Kontrolní úřad tedy na základě zásady investora v tržním hospodářství musí posoudit, zda by soukromý investor uzavřel posuzovanou transakci za týchž podmínek. Hypotetický soukromý investor jedná jako obezřetný poskytovatel kapitálu, který usiluje o maximalizaci svých zisků, aniž by však podstupoval příliš velká rizika v poměru k výnosu (29).

(62)

Příspěvek z veřejných prostředků v zásadě nepředstavuje státní podporu, pokud k němu dochází souběžně s významným kapitálovým vkladem soukromého investora, který proběhl za srovnatelných okolností a za srovnatelných podmínek (rovné podmínky) (30).

(63)

Kontrolní úřad konstatuje, že věřitelské banky, které se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji podílely, se podílely také na revolvingovém úvěrovém nástroji starém. V novém revolvingovém úvěrovém nástroji však dotčené státy svou expozici vůči společnosti SAS navýšily, zatímco banky svůj vklad snížily přibližně na polovinu (z 366 milionů EUR na asi 200 milionů EUR), čímž svou celkovou stávající expozici v rámci revolvingového úvěrového nástroje vůči společnosti SAS přibližně o 50 % omezily. Vzhledem k tomu vyjádřil Kontrolní úřad v rozhodnutí o zahájení řízení pochybnosti ohledně toho, že by mohl být argument rovných podmínek naplněn, neboť se nezdálo, že by postavení dotčených států a bank bylo srovnatelné.

(64)

Norsko a skupina SAS argumentovaly v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, že věřitelské banky při jednání o své účasti na novém revolvingovém úvěrovém nástroji žádnou expozici v rámci starého revolvingového úvěrového nástroje neměly. Tyto banky by proto měly být považovány za „vnější“ investory v postavení srovnatelném s dotčenými státy a nadací KAW.

(65)

Kontrolní úřad konstatuje, že společnost SAS v lednu 2012 starý revolvingový úvěrový nástroj (viz bod 18 výše) zcela vyčerpala. Změny starého revolvingového úvěrového nástroje v březnu 2012 dokonce mj. zahrnovaly i podmínku úplného a okamžitého splacení čerpané částky. Dotčené částky byly v plné výši splaceny v březnu 2012, přičemž změny starého revolvingového úvěrového nástroje, jež byly v témže měsíci přijaty, společnosti SAS následně čerpání z tohoto nástroje nesmírně komplikovaly (31).Společnosti SAS byla také uložena povinnost předložit do června 2012 plán rekapitalizace, který muselo schválit její představenstvo a rovněž dotčené státy a nadace KAW jako hlavní akcionáři. Banky tento plán nejprve zamítly. Teprve v listopadu 2012 se dotčené státy poté, co revidovaný plán 4XNG pečlivě posoudily, rozhodly k účasti na novém revolvingovém úvěrovém nástroji a banky je následovaly.

(66)

Norské úřady a skupina SAS proto v průběhu formálního vyšetřovacího řízení tvrdily, že společnost SAS žádat o čerpání starého revolvingového úvěrového nástroje fakticky nemohla. Banky, které si této situace byly vědomy, se musely rozhodnout, zda pokračovat v rámci starého revolvingového úvěrového nástroje až do uplynutí jeho platnosti v červnu 2013, nebo se s dotčenými státy a nadací KAW podílet na novém revolvingovém úvěrovém nástroji za rovných podmínek, a to přes skutečnost, že dotčené státy a nadace KAW měly jako akcionáři po provedení plánu 4XNG větší motivaci se na tomto nástroji podílet vzhledem k možnosti dosáhnout zvýšení hodnoty svých akcií.

(67)

Ačkoliv Kontrolní úřad považuje za pravděpodobné, že přinejmenším ty z bank, které vůči společnosti SAS neměly jiné nezajištěné dvoustranné expozice, nebyly v rámci starého revolvingového úvěrového nástroje v době, kdy se rozhodly podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji, významně exponovány, zastává také názor, že přesto existovalo riziko, že společnost SAS mohla před zřízením nového revolvingového úvěrového nástroje podmínky čerpání splnit. Skutečnost, že se tak nestalo a že starý revolvingový úvěrový nástroj nebyl poté, co byl v březnu 2012 v plné výši splacen, využit, je v tomto směru irelevantní. Z tohoto hlediska se situace jeví tak, že banky měly v rámci starého revolvingového úvěrového nástroje vůči společnosti SAS určitou míru expozice, kterou se státy (a nadace KAW) nevyznačovaly. Kontrolní úřad proto nemůže přijmout argument norských úřadů, že se banky na novém revolvingovém úvěrovém nástroji podílely jako „vnější“ investoři bez ohledu na svou expozici v rámci starého revolvingového úvěrového nástroje.

(68)

Kontrolní úřad nadto nemůže souhlasit s Norskem, že expozice některých bank ve formě dvoustranných nástrojů spojených se starým revolvingovým úvěrovým nástrojem (32) pro ně nepředstavovala během období vyjednávání o novém revolvingovém úvěrovém nástroji žádné finanční riziko vzhledem k tomu, že tyto nástroje by bývaly nemohly být čerpány, pokud by nebyl starý revolvingový úvěrový nástroj čerpán v plné výši. Jak je uvedeno výše, existovalo riziko, byť nesporně malé, že podmínky čerpání mohly být splněny, přestože po změnách v březnu 2012 a zavedení přísných podmínek byla pravděpodobnost, že společnost SAS bude starý revolvingový úvěrový nástroj čerpat, velice malá.

(69)

Nadto se zdá, že některé banky byly vůči společnosti SAS exponovány i jinak. Například kromě účasti na starém revolvingovém úvěrovém nástroji měla […] k 30. září 2012 nezajištěnou (a nečerpanou) dvoustrannou expozici vůči společnosti SAS ve výši [200–600] milionů SEK a rovněž nezajištěnou expozici na kreditních kartách ve výši [500–900] milionů SEK. Mohla proto odpovídat za pokrytí veškerých nákladů na poskytnutí náhrady zákazníkům, pokud by společnost SAS zrušila příslušné lety. Přestože tato nezajištěná expozice na kreditních kartách tvořila pouze [0–2] % z celkového úvěrového portfolia […] ve výši přibližně [1 000–3 000] miliard SEK, představovala i tak finanční riziko, a nelze tedy přijmout tvrzení, že […] byla při rozhodování o účasti na novém revolvingovém úvěrovém nástroji vůči dotčeným státům ve srovnatelném postavení.

(70)

Tři další banky měly nadto expozici ve formě nesplacených nástrojů na financování letadel (např. […]). Ačkoliv dotčené státy tvrdí, že tato financování byla zajištěna letadly, a nepředstavovala pro banky finanční riziko, protože je bylo možné na trhu snadno prodat, fakticky to prokázáno nebylo. Zůstává nejasné, zda by v případě urgentního prodeje letadel byla celková částka skutečně získána zpět v plné výši.

(71)

V rozhodnutí o zahájení řízení si navíc Kontrolní úřad kladl otázku, zda jednání bank mohlo být ovlivněno jednáním dotčených států, a to vzhledem k průběžné finanční podpoře, kterou dotčené státy letecké společnosti v minulých letech poskytovaly (např. emise s předkupním právem v letech 2009 a 2010). Banky kromě toho byly, jak je vysvětleno v bodech 21 a 22 výše, ochotny se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji podílet pouze pod podmínkou, že se na něm budou podílet i dotčené státy.

(72)

Kontrolní úřad má v zásadě za to, že podmínku rovných podmínek nelze uplatnit v případech, kdy je účast dotčených států nezbytným předpokladem toho, aby se na dotčené transakci podílely soukromé hospodářské subjekty.

(73)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení Norsko a skupina SAS argumentovaly tím, že při vyjednávání o novém revolvingovém úvěrovém nástroji se banky v žádné fázi necítily být jednáním dotčených států v minulosti a jejich ochotou nadále společnost SAS podporovat „zasaženy“, a to bez ohledu na to, že prognózy dotčených států týkající se výnosů při emisích s předkupním právem z let 2009 a 2010 se nenaplnily.

(74)

Kontrolní úřad nemůže vyloučit možnost, že by soukromé hospodářské subjekty nebyly ochotny do podniku, jenž v minulosti charakterizovaly takovéto výsledky a u kterého jsou prognózy nepředvídatelné, investovat jinak než při účasti dotčených států. Zároveň nemůže vyloučit ani to, že dotčené státy, které odmítly poskytnout nový vlastní kapitál a podílet se na podřízeném revolvingovém úvěrovém nástroji, již nechtěly do společnosti SAS vkládat další prostředky. Bez ohledu na tyto úvahy Kontrolní úřad stále není přesvědčen o tom, že účast států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji proběhla za podmínek, jež byly ve vztahu k podmínkám věřitelských bank rovné, a to vzhledem k tomu, že účast dotčených států vedla ke snížení celkové expozice bank vůči společnosti SAS v rámci revolvingového úvěrového nástroje přibližně o 50 %, zatímco dotčené státy svou expozici vůči této společnosti týmž krokem navýšily.

(75)

Pokud jde o to, zda lze jednání nadace KAW považovat za referenční kritérium, které umožňuje stanovit, jak by v dané situaci jednal soukromý investor, či nikoliv, vyplynulo z formálního vyšetřovacího řízení, že expozice nadace KAW vůči společnosti SAS prostřednictvím podílu v bance SEB byla menší, než se uvádělo v rozhodnutí o zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že nadace KAW je pouze menšinovým akcionářem banky SEB a expozice banky SEB vůči společnosti SAS je omezená, lze dovozovat, že podíl nadace KAW na novém revolvingovém úvěrovém nástroji byl motivován vyhlídkami na ziskovost investice.

(76)

Formální vyšetřovací řízení Kontrolnímu úřadu nad rámec skutečností uvedených výše neumožnilo dospět s jistotou k závěru, že dotčená transakce proběhla za rovných podmínek.

(77)

Nezávisle na posouzení rovnosti podmínek zkoumal Kontrolní úřad také to, zda účast dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji lze z hlediska akcionářů považovat za racionální, či nikoliv a zda by naplnila zásadu investora v tržním hospodářství, i pokud by se rovností podmínek neargumentovalo.

(78)

Otázka, kterou je třeba se zabývat, zní, zda by se soukromý investor v téže situaci jako dotčené státy, tj. stávající akcionáři společnosti SAS, za okolností podobných těm, s nimiž byly v roce 2012 dotčené státy konfrontovány, na novém revolvingovém úvěrovém nástroji za podobných podmínek podílel, či nikoliv (33).

(79)

V tomto ohledu jsou poučné nezávislé analýzy, které před dojednáním nového revolvingového úvěrového nástroje provedly externí finanční poradenské společnosti (konkrétně společnost Goldman Sachs International a společnost CITI jako poradenské společnosti dotčených států a […] jako poradenská společnost věřitelských bank). Norsko uvedlo ve své reakci na rozhodnutí o zahájení řízení, že se dotčené státy rozhodly podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji teprve poté, co plán 4XNG podrobně posoudili jejich externí poradci, a po úpravě podmínek nového revolvingového úvěrového nástroje.

(80)

Kontrolní úřad vyjádřil ve svém rozhodnutí o zahájení řízení k rozsahu zprávy zpracované společností CITI určité výhrady, ovšem Norsko vysvětlilo, že se jeho rozhodnutí podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji opíralo o všechny analýzy zpracované jeho finančními poradci, a zpráva společnosti CITI by proto neměla být posuzována izolovaně.

(81)

Finančním poradcům byl mj. zadán úkol, aby v tomto směru zpracovali kritickou analýzu plánu 4XNG a nového revolvingového úvěrového nástroje a relevantních citlivých a zranitelných míst. Tato analýza byla provedena na základě série zpráv s odkazem na historické výsledky společnosti SAS a na jiná referenční odvětvová kritéria. Poradci v souvislosti s plánem 4XNG i novým revolvingovým úvěrovým nástrojem vydali různá doporučení týkající se strategií ke zmírňování rizik. V souladu s těmito doporučeními požadovaly dotčené státy řadu úprav plánu 4XNG (aby se urychlila opatření na úsporu nákladů a aby se plán přizpůsobil dalším iniciativám) a rovněž úpravy podmínek nového revolvingového úvěrového nástroje tak, aby se snížila pravděpodobnost čerpání.

(82)

Při analýze plánu 4XNG externí poradci určili klíčové oblasti možného rizika, mj. oblast cílů na poli úspory nákladů, oblast pozbytí aktiv a oblast tlaku na ukazatel RASK, a věnovali jim zvláštní pozornost. Toto posouzení rizik vyústilo mj. v následující úvahy:

(83)

Co se týče pochybností Kontrolního úřadu o optimistickém pohledu na konkrétní faktory v plánu 4XNG (např. růst trhu měřeno ukazatelem RASK, prognózy vývoje HDP a 0 % inflace v období 2015–2017) vyjádřené v rozhodnutí o zahájení řízení, vyplývá z informací předložených během formálního vyšetřovacího řízení Norskem a skupinou SAS, že tyto odhady zohlednily zejména hlavní trhy, na kterých je společnost SAS aktivní. Projevila se zde i výraznější expozice společnosti vůči severní spíše než jižní Evropě a také její expozice vůči americkému trhu a asijskému trhu. Z učiněných vyjádření dále vyplývá, že odhadovaná inflace nákladů ve výši 0 % za rok v období 2015–2017 představuje čistý výsledek spojení základní míry inflace ve výši 2 % za rok (což odpovídá odhadované výši inflace v EU) a předpokladu, že bude možné její vliv neutralizovat prostřednictvím nových opatření ke snížení nákladů.

(84)

Pokud jde o nedostatečné testování citlivosti u analýzy vnitřní míry návratnosti uvedené ve zprávě společnosti CITI (viz bod 33 výše) a o počáteční obavy Kontrolního úřadu ohledně potenciálního dopadu méně optimistických scénářů, obdržel Kontrolní úřad od Norska v jeho vyjádření k rozhodnutí o zahájení řízení dodatečné informace o rozsahu provedené analýzy citlivosti. Při zpracovávání plánu 4XNG v období červen–září 2012 v tomto směru společnost Goldman Sachs představila řadu testů citlivosti. Revidovaná analýza v září 2012 ukázala, že společnosti SAS nedojdou peněžní prostředky ani při scénářích s horšími výsledky, tj. že by se ve všech analyzovaných případech hotovostní pozice společnosti SAS udržela nad spodní hranicí pásma revolvingového úvěrového nástroje. Mělo se však za to, že k zachování důvěry trhů je zapotřebí mechanismus k zajištění likvidity a že revolvingový úvěrový nástroj zůstává nejrealističtější možností, jak tuto záložní likviditu získat.

(85)

Kontrolní úřad tedy bere na vědomí sérii finančních přezkumů plánu 4XNG (včetně rozsáhlé analýzy a testování různých iterací tohoto plánu). Kontrolní úřad si je rovněž vědom výsledných požadavků dotčených států na snížení rizik při provádění a na realizaci konsolidovaného plánu restrukturalizace ještě před sjednáním nového revolvingového úvěrového nástroje. Tyto kroky se zdají být v souladu s postupem obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství. I tak je ovšem třeba zvážit, zda podmínky nového revolvingového úvěrového nástroje odpovídaly, či neodpovídaly tomu, co by soukromý investor v tržním hospodářství v téže situaci jako dotčené státy, tj. stávající akcionáři společnosti SAS, býval přijal.

(86)

Norsko a skupina SAS vysvětlily, že specifickým rysem odvětví letecké dopravy je nutnost zachovat si vysokou úroveň finanční připravenosti tak, aby bylo možno udržet si důvěru zákazníků i zúčastněných stran, pokud jde o schopnost společnosti i nadále vykonávat svou činnost. Vzhledem k finančním potížím, jimž společnost SAS v roce 2012 čelila, a situaci v oblasti likvidity, jež v uvedené době panovala, byla pravděpodobně jedním z motivů pro účast dotčených států jakožto akcionářů společnosti SAS na novém revolvingovém úvěrovém nástroji snaha zabránit větším ztrátám či úpadku v případě runu na likviditu společnosti.

(87)

V tomto ohledu se zdá být patrné, že státy při dokončování podmínek nového revolvingového úvěrového nástroje čerpaly z doporučení nezávislých finančních poradců. Zdá se dokonce, že podmínky nového revolvingového úvěrového nástroje byly celkově zaměřeny na zmírnění hlavních zjištěných obchodních rizik. Jak se uvádí v bodě 82 výše, klíčovou odkládací podmínkou pro realizaci nového revolvingového úvěrového nástroje bylo například úspěšné uzavření nových kolektivních smluv s letovými posádkami. Navíc se vzhledem k podmínkám čerpání platným pro nástroj B zdálo být velmi nepravděpodobné, že by k jeho čerpání mohlo dojít dříve než v březnu 2015 (35). Doplňková finanční ujednání, jež byla s novým revolvingovým úvěrovým nástrojem spojena, byla také z hlediska struktury koncipována tak, aby společnost SAS v případě, že se jí nepodaří naplnit klíčové finanční prognózy obsažené v plánu 4XNG, neměla k revolvingovému úvěrovému nástroji přístup nebo aby musela vrátit veškeré částky, které za dotčenou dobu z revolvingového úvěrového nástroje čerpala (36).

(88)

Nad rámec výše uvedených zjištění navíc Kontrolní úřad obdržel další informace týkající se přiměřenosti podkladového kolaterálu nového revolvingového úvěrového nástroje. Ve zprávě z května 2012 zpracovala […] nezávislé ocenění společnosti Widerøe a některých hmotných aktiv (včetně náhradních motorů, příslušných letadel, řady menších nemovitostí a některého vybavení), jež byly následně použity k zajištění nového revolvingového úvěrového nástroje. Ačkoliv se pozornost soustředila na společnost Widerøe, která se považovala za nejvýznamnější aktivum v rámci balíčku prvků zajištění, a posouzení dalších aktiv vycházelo z omezenějších informací, dosahovala v souhrnném ocenění celková hodnota aktiv výše přibližně [1–4]–[3–6] miliard SEK. Celková odhadovaná hodnota aktiv, která byla použita k zajištění, tedy převyšovala objem nástroje A. Podle názoru Norska se tento stav považoval pro věřitele nového revolvingového úvěrového nástroje za dostatečně uspokojivý vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že společnost SAS někdy bude čerpat nástroj B, se, jak je uvedeno výše, považovala za zanedbatelnou.

(89)

Vlastní finanční rizika spojená s novým revolvingovým úvěrovým nástrojem dále zmírňovala ustanovení o povinné platbě předem a/nebo zrušení závazků v rámci nového revolvingového úvěrového nástroje v případě, že by společnost SAS pozbyla určitých aktiv nebo využila jiných možností financování. Tato ustanovení o platbě předem a zrušení závazků měla za následek postupné snižování potenciálních ztrát. Celkový objem nového revolvingového úvěrového nástroje byl v důsledku prodeje společnosti Widerøe a na základě dohody, jež vstoupila v platnost po uskutečnění uvedeného prodeje v září roku 2013 (viz bod 29 výše), dokonce snížen z 3,5 na 2 miliardy SEK.

(90)

Zdá se tedy, že byl přijat komplexní a soudržný soubor opatření, jež se konkrétně zaměřila na zajištění další životaschopnosti společnosti SAS v období let 2012–2015 a snížení hlavních finančních rizik spojených s novým revolvingovým úvěrovým nástrojem.

(91)

Kontrolní úřad dále uznává, že je zapotřebí zvážit, zda mohl být srovnatelný soukromý investor za podobných tržních podmínek jako dotčené státy (tj. stávající akcionáři společnosti SAS) motivován k tomu, aby ve prospěch příjemce provedl dotčené opatření. Z tohoto důvodu je rovněž účelné zohlednit pro srovnání možné hypotetické situace, k nimž by došlo, pokud by dotčené opatření podniknuto nebylo.

(92)

Norsko a skupina SAS v tomto ohledu ve svých vyjádřeních k rozhodnutí o zahájení řízení tvrdí, že by v případě, že by revolvingový úvěrový nástroj v roce 2012 nebyl poskytnut, pravděpodobně došlo k úpadku. Podle Norska by tak dotčeným státům vznikla celková ztráta ve výši 1 044,6 milionů SEK, tj. ve výši hodnoty jejich celkového akciového podílu. Zohledňovala se také vyhlídka ztráty budoucích kapitálových zisků v případě úspěšného provedení plánu 4XNG. Pro srovnání: Norsko ve svém vyjádření odhaduje, že pokud by společnost SAS nedostála svým závazkům v rámci nového revolvingového úvěrového nástroje, činila by celková možná ztráta vyplývající ze společného podílu dotčených států a jejich vkladů do revolvingového úvěrového nástroje v nejkrajnějším případě kolem [1 000–3 000] milionů SEK (37).

(93)

V případě úpadku společnosti SAS se tedy případné další ztráty související s účastí dotčených států na novém revolvingovém úvěrovém nástroji (tj. přibližně 447,5 milionu SEK, pokud vyjdeme z ilustračního příkladu uvedeného Norskem) jeví jako relativně omezené ve srovnání se ztrátou, k níž by tak jako tak došlo v souvislosti s jejich akciovými podíly. Z porovnání této poměrně omezené postupné změny v rámci scénáře s nedosažením výsledků (scénář s úpadkem), s nímž dotčené státy pracovaly, s možným pozitivním efektem pro dotčené státy při úspěšném provedení plánu 4XNG podle všeho vyplývá další argument ve prospěch rozhodnutí dotčených států podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji. Při nejoptimističtějším „základním“ scénáři se ve zprávě společnosti CITI celková výše možného kapitálového zisku dotčených států odhaduje na [7 000–12 000] milionů SEK. Ačkoliv Kontrolní úřad ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřil určité výhrady k optimismu takovýchto růstových prognóz, uznává, že i v konzervativnějších příznivých scénářích by potenciální kapitálový zisk stále mohl výrazně převyšovat potenciální ztráty při scénářích nepříznivých.

(94)

Kontrolní úřad tedy bere na vědomí výše uvedené posouzení rizik a výnosů, jakož i rozsáhlý přezkum a testování plánu 4XNG, dodatečná ověření podkladového kolaterálu (38), ustanovení o zrušení a platbách předem, která vedla k postupnému snižování potenciálních ztrát (39), a různá další opatření ke zmírnění rizik začleněná do nového revolvingového úvěrového nástroje (40). Při zohlednění výše uvedeného se rozhodnutí dotčených států podílet se na novém revolvingovém úvěrovém nástroji zdá být v souladu s kroky soukromého hospodářského subjektu, jenž by jednal s cílem dosáhnout obvyklé tržní návratnosti s ohledem na konkrétní situaci dané společnosti v dané době.

(95)

V návaznosti na skutečnosti uvedené výše dochází Kontrolní úřad k závěru, že se dotčené státy v postavení stávajících akcionářů společnosti SAS při rozhodnutí podílet se společně s nadací KAW a věřitelskými bankami v období od prosince 2012 do března 2014 na novém revolvingovém úvěrovém nástroji řídily přiměřenými a realistickými vyhlídkami na ziskovost. Z jejich účasti tedy pro společnost SAS neplynuly žádné výhody ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(96)

S ohledem na výše uvedené dospěl Kontrolní úřad k závěru, že účast Norska na novém revolvingovém úvěrovém nástroji nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

12.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 295/63