17.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 11/1

(1)

V průběhu rané „likviditní fáze“ finanční krize, která začala v roce 2007, mnohé úvěrové instituce sice udržovaly přiměřenou úroveň kapitálu, avšak pociťovaly značné potíže, jelikož nedokázaly obezřetně řídit své riziko likvidity. Některé úvěrové instituce se staly nadměrně závislými na krátkodobém financování, které při vypuknutí krize rychle vyschlo. Takové úvěrové instituce pak byly zranitelné vůči likviditním požadavkům, protože nedržely dostatečný objem likvidních aktiv, aby mohly splnit požadavky na výběr (odtok) finančních prostředků v průběhu krizového období. Úvěrové instituce byly posléze nuceny zbavovat se aktiv za velmi nízké ceny, což vytvořilo samovolně se roztáčející spirálu poklesu cen a nedostatek důvěry v trh, která přerostla v krizích solventnosti. Nakonec se mnohé úvěrové společnosti staly nadměrně závislými na poskytování likvidity ze strany centrálních bank a musely být zachráněny injekcemi velkého množství finančních prostředků ze státní pokladny. Stalo se tak zjevným, že je nezbytné vypracovat podrobný požadavek krytí likvidity, jehož cílem by mělo být zamezit tomuto riziku tím, že se sníží závislost úvěrových institucí na krátkodobém financování a na likviditě poskytované centrálnímu bankami a zvýší se jejich odolnost proti náhlým likviditním šokům.

(2)

Ustanovení čl. 412 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 stanoví pro úvěrové instituce požadavek krytí likvidity vyjádřený v obecné rovině jako povinnost držet „likvidní aktiva, přičemž součet hodnot těchto aktiv pokrývá odtok likvidity minus přítok likvidity za krizových podmínek“. Podle článku 460 nařízení (EU) č. 575/2013 je Komise zmocněna podrobně rozvést uvedený obecný požadavek na likviditu a okolnosti, za jakých musí příslušné orgány nařídit úvěrovým institucím konkrétní úrovně přítoku a odtoku s cílem pokrýt konkrétní rizika, kterým jsou tyto úvěrové instituce vystaveny. V souladu se 101. bodem odůvodnění nařízení (EU) č. 575/2013 by tato pravidla měla být srovnatelná s ukazatelem krytí likvidity stanoveným v mezinárodním rámci pro měření, standardy a sledování rizika likvidity vypracovaném Basilejským výborem pro bankovní dohled a zohledňovat specifické podmínky v Unii a v členských státech. Až do splnění požadavků na krytí likvidity ode dne 1. ledna 2018 by členské státy měly být schopny uplatňovat požadavek krytí likvidity pro úvěrové instituce až do výše 100 % v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(3)

V souladu s likviditními standardy Basilejského výboru pro bankovní dohled by měla být přijata pravidla, jež definují požadavek krytí likvidity jako poměr mezi rezervou „likvidních aktiv“ úvěrové instituce a jejím „čistýmodtokem likvidity“ v průběhu krizového období 30 kalendářních dnů. Čistý odtok likvidity by měl být vypočítán odečtením přítoku likvidity úvěrové instituce od jejího odtoku likvidity. Ukazatel krytí likvidity by měl být vyjádřen v procentech a jeho minimální úroveň, až bude požadavek krytí likvidity proveden v plném rozsahu, by měla být stanovena ve výši 100 %, jež ukazuje, že úvěrová instituce drží dostatek likvidních aktiv, aby mohla splnit svůj čistý odtok likvidity během 30denního krizového období. V průběhu tohoto období by úvěrová instituce měla být schopna rychle převést svá likvidní aktiva na hotovost, aniž by se musela uchýlit k likviditním prostředkům ústřední banky nebo k veřejným finančním prostředkům, což může vést k tomu, že její ukazatel krytí likvidity dočasně klesne pod úroveň 100 %. Pokud by se tak stalo nebo kdykoli lze očekávat, že se tak stane, měla by úvěrová instituce splnit konkrétní požadavky stanovené v článku 414 nařízení (EU) č. 575/2013 za účelem včasného obnovení svého ukazatele krytí likvidity na minimální požadované úrovni.

(4)

Jako „likvidní aktiva“ pro účely rezerv úvěrových institucí v oblasti likvidity by měla být vymezena pouze volně převoditelná aktiva, která lze rychle převést na hotovost na soukromých trzích v krátké lhůtě a bez významné ztráty jejich hodnoty. V souladu s částí šestou nařízení (EU) č. 575/2013 a v souladu s klasifikací likvidních aktiv vypracovanou Basilejským výborem pro bankovní dohled by příslušná pravidla měla rozlišovat mezi aktivy s velmi vysokou likviditou a velmi vysokou úvěrovou kvalitou neboli aktivy úrovně 1 a aktivy s vysokou likviditou a vysokou úvěrovou kvalitou neboli aktivy úrovně 2. Aktiva úrovně 2 by měla být dále rozčleněna na aktiva úrovně 2 A a úrovně 2B. Úvěrové instituce by měly držet přiměřeně diverzifikovanou rezervu likvidních aktiv zohledňující jejich relativní likviditu a úvěrovou kvalitu. Každá úroveň a podúroveň by tudíž měla podléhat konkrétním požadavkům týkajícím se srážek při ocenění a limitů celkové rezervy a případně by měly být uplatňovány diferencované požadavky na jednotlivé úrovně nebo podúrovně a na jednotlivé kategorie likvidních aktiv na stejné úrovni nebo podúrovni, které by měly být tím přísnější, čím nižší je jejich zařazení z hlediska likvidity.

(5)

Na likvidní aktiva by měly být uplatňovány určité obecné a provozní požadavky s cílem zajistit, aby je bylo možno v krátké lhůtě převést na hotovost, případně s určitými výjimkami pro určená aktiva úrovně 1. Tyto požadavky by měly stanovit, že likvidní aktiva by měla být držena mimo jakékoli překážky bránící nakládání s nimi, mělo by být snadné je oceňovat a měla by být kotována na uznaných burzách nebo obchodovatelná v aktivním prodeji nebo na repo trzích. Měly by také zajistit, aby funkce řízení likvidity v úvěrové instituci měla k jejím likvidním aktivům kdykoli přístup a měla je pod kontrolou a aby aktiva tvořící rezervu v oblasti likvidity byla přiměřeně diverzifikována. Diverzifikace je důležitá pro zajištění toho, aby schopnost úvěrové instituce rychle se zbavit likvidních aktiv bez významné ztráty jejich hodnoty nebyla ohrožena v důsledku citlivosti těchto aktiv vůči obecnému rizikovému faktoru. Od úvěrových institucí by rovněž mělo být vyžadováno, aby zajistily soulad mezi měnovou denominací svých likvidních aktiv a jejich čistým odtokem likvidity, aby se předešlo tomu, že přílišný měnový nesoulad ohrozí jejich schopnost použít v krizovém období svou rezervu v oblasti likvidity k pokrytí odtoku likvidity v konkrétní měně.

(6)

V souladu s doporučeními Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), jež obsahovala jeho zpráva ze dne 20. prosince 2013 vypracovaná podle čl. 509 odst. 3 a 5 nařízení (EU) č. 575/2013, by všem druhům dluhopisů, které emitovaly nebo za které se zaručily ústřední vlády a centrální banky členských států, jakož i dluhopisům, které emitovaly nebo za které se zaručily nadnárodní instituce, měla být přidělena úroveň 1. Jak podotkl orgán EBA, z hlediska dohledu existují silné argumenty pro to, aby nedocházelo k rozlišování mezi jednotlivými členskými státy, neboť vyjmutí některých státních dluhopisů z úrovně 1 by vytvořilo pobídky investovat do jiných státních dluhopisů v rámci Unie, což by vedlo k roztříštěnosti vnitřního trhu a ke zvýšení rizika přenosu nákazy mezi úvěrovými institucemi a jejich ústředními vládami („vztah mezi bankou a ústřední vládou“) v době krize. Pokud jde o třetí země, do úrovně 1 by měly být zařazeny expozice vůči centrálním bankám a ústředním vládám, kterým je podle pravidel úvěrového rizika obsažených v části třetí hlavě II nařízení (EU) č. 575/2013 přidělena riziková váha 0 %, jak stanoví standard Basilejského výboru pro bankovní dohled. Expozice vůči regionálním vládám, místním orgánům a subjektům veřejného sektoru by měly být zařazeny do úrovně 1 pouze tehdy, pokud jsou posuzovány jako expozice vůči jejich ústřední vládě, a ty podle týchž pravidel pro úvěrové riziko mají rizikovou váhu 0 %. Do téže úrovně by měly být zařazeny expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám a mezinárodním organizacím, kterým je přidělena riziková váha 0 %. Vzhledem k velmi vysoké likviditě a velmi vysoké úvěrové kvalitě, kterou tyto aktiva vykazují, mělo by být úvěrovým institucím umožněno je držet v jejich rezervách v neomezené výši a neměly by podléhat srážkám při ocenění ani požadavkům na diverzifikaci.

(7)

Aktiva emitovaná úvěrovými institucemi by zpravidla neměla být uznána za likvidní aktiva, avšak zacházení na úrovni 1 by mělo být přiznáno bankovním aktivům podporovaným vládami členských států, jako jsou podpůrné banky a věřitelé v státním vlastnictví, a také aktivům soukromých bank s výslovnou státní zárukou. Tato aktiva soukromých bank se státní zárukou představují dědictví finanční krize, které by mělo být postupně odstraněno, a jako likvidní aktiva by tudíž měla být způsobilá pouze bankovní aktiva s vládní zárukou, která byla poskytnuta nebo přislíbena před datem 30. června 2014. Podobně s prioritními dluhopisy emitované určitými určenými společnostmi spravujícími aktiva určitých členských států by se mělo zacházet jako s aktivy úrovně 1 a měly bypodléhat stejným požadavkům, jaké se uplatňují na expozice vůči ústřední vládě jejich příslušného členského státu, avšak pouze s časově omezeným účinkem.

(8)

Kryté dluhopisy jsou dluhové nástroje emitované úvěrovými institucemi a zajištěné krycím portfoliem aktiv, které typicky tvoří hypoteční úvěry nebo dluhopisy veřejného sektoru, u nichž mají investoři přednostní nárok v případě selhání. Jejich zajištěná povaha a určité další bezpečnostní prvky, jako je požadavek, aby emitent nahrazoval ohrožená aktiva v krycím portfoliu a udržoval toto krycí portfolio v hodnotě vyšší, než je jmenovitá hodnota dluhopisů („požadavek krytí aktivy“), přispěly k tomu, že z dluhopisů se staly poměrně výnosné nástroje s poměrně nízkým rizikem, které mají klíčový význam z hlediska financování na hypotečních trzích většiny členských států. V určitých členských státech emise nesplacených krytých dluhopisů převyšuje souhrn nesplacených státních dluhopisů. Zejména určité kryté dluhopisy se stupněm úvěrové kvality 1 v období od 1. ledna 2008 do 30. června 2012, které analyzoval ve své zprávě orgán EBA, vykazovaly vynikající likviditu. Orgán EBA nicméně doporučil, aby byly tyto kryté dluhopisy ve shodě se standardy Basilejského výboru pro bankovní dohled posuzovány jako aktiva úrovně 2 A. S ohledem na výše uvedené úvahy ohledně jejich úvěrové kvality, schopnosti likvidity a významu pro financování trhů Unie je však vhodné, aby tyto kryté dluhopisy se stupněm úvěrové kvality 1 byly posuzovány jako aktiva úrovně 1. Aby se předešlo rizikům nadměrné koncentrace a na rozdíl od jiných aktiv úrovně 1 by držení krytých dluhopisů stupně úvěrové kvality 1 v rezervě v oblasti likvidity mělo podléhat limitu 70 % z celkové rezervy, nejméně 7 % srážce při ocenění a požadavku na diverzifikaci.

(9)

Kryté dluhopisy se stupněm úvěrové kvality 2 by měly být uznány jako aktiva úrovně 2 A podléhající stejnému limitu (40 %) a srážce při ocenění (15 %), které jsou použitelné pro jiná likvidní aktiva této úrovně. Lze to odůvodnit na základě dostupných tržních údajů, ze kterých vyplývá, že kryté dluhopisy se stupněm úvěrové kvality 2 vykázaly větší likviditu než jiná srovnatelná aktiva úrovně 2 A a 2B, jako jsou cenné papíry zajištěné rezidenčními nemovitostmi (RMBS) se stupněm úvěrové kvality 1. Povolení toho, aby se tyto kryté dluhopisy považovaly za likvidní aktiva pro účely rezervy v oblasti likvidity, by kromě toho přispělo k diverzifikaci souboru dostupných aktiv v rámci této rezervy a předešlo by zbytečnému rozlišování a náhlým změnám v chování („cliff effect“) vůči nim a krytým dluhopisům se stupněm úvěrové kvality 1. Je však třeba poznamenat, že významná část těchto krytých dluhopisů byla zařazena do stupně úvěrové kvality 2 v důsledku snížení ratingu ústřední vlády členského státu, ve kterém byl usazen jejich emitent. Vyplynulo to ze zavedení stropu pro danou zemi typicky zahrnutého do metodik ratingových společností, který určuje, že finanční nástroje nesmí mít úvěrové hodnocení vyšší, než je určitá úroveň ve vztahu k ratingovému hodnocení příslušné země. Stropy pro dané země vylučovaly kryté dluhopisy emitované v uvedených členských zemích z dosažení stupně úvěrové kvality 1, a to bez ohledu na jejich úvěrovou kvalitu, což na druhé straně snižovalo jejich likviditu v porovnání s krytými dluhopisy obdobné kvality emitovanými v členských státech, jejichž ratingové hodnocení sníženo nebylo. Trhy financování v Unii se v důsledku toho staly značně roztříštěnými, což zdůrazňuje potřebu najít vhodnou alternativu k externím ratingovým hodnocením jako jedno z kritérií v obezřetnostní regulaci pro klasifikaci likvidity a úvěrového rizika krytých dluhopisů a dalších kategorií aktiv. V souladu s čl. 39b odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 (2) o ratingových agenturách musí Komise do 31. prosince 2015 podat zprávu o alternativních nástrojích k ratingům, a to s cílem odstranit všechny odkazy na ratingy v právních předpisech Unie pro regulatorní účely do 1. ledna 2020.

(10)

Pokud jde o cenné papíry zajištěné aktivy (ABS), orgán EBA v souladu se svými vlastními empirickými poznatky a se standardem Basilejského výboru pro bankovní dohled doporučil, aby za aktiva úrovně 2B, podléhající srážce při ocenění ve výši 25 %, byly uznány pouze cenné papíry zajištěné rezidenčními nemovitostmi s úrovní úvěrové kvality 1. Je vhodné odchýlit se i od tohoto doporučení a rozšířit způsobilost pro úroveň 2B na určité cenné papíry zajištěné aktivy, podporované jinými aktivy. Rozšíření okruhu způsobilých podkategorií aktiv by zvýšilo diverzifikaci v rámci rezervy v oblasti likvidity a usnadnilo by financování reálné ekonomiky. Protože navíc z dostupných tržních údajů vyplývá nízká korelace mezi cennými papíry zajištěnými aktivy a jinými likvidními aktivy, jako jsou státní dluhopisy, došlo by k oslabení vztahu mezi bankami a ústřední vládou a snížila by se roztříštěnost vnitřního trhu. Kromě toho existují důkazy o tom, že investoři mají sklon v obdobích finanční nestability hromadit kvalitní cenné papíry zajištěné aktivy s krátkou váženou průměrnou životností a vysokým předčasným splacením, neboť je lze rychle převést na hotovost a lze se na ně spolehnout jako na bezpečný zdroj likvidity. To je zejména případ cenných papírů zajištěných aktivy, podporovaných úvěry a leasingem na financování motorových vozidel („cenné papíry zajištěné aktivy spojenými s automobilovými úvěry“),které v období 2007–2012 vykazovaly cenovou volatilitu a průměrná rozpětí srovnatelné s cennými papíry zajištěnými rezidenčními nemovitostmi. Srovnatelně dobrou úroveň likvidity vykazovaly také určité segmenty cenných papírů zajištěných aktivy spojenými se spotřebitelskými úvěry, jako např. kreditní karty. A konečně, povolení cenných papírů zajištěných aktivy, podporovaných aktivy z reálné ekonomiky, jako jsou aktiva uvedená výše a úvěry malým a středním podnikům, v rezervě v oblasti likvidity by mohlo vyslat pozitivní signál investorům v souvislosti s těmito aktivy. Příslušná pravidla by proto měla jako aktiva úrovně 2B uznat cenné papíry zajištěné aktivy, které jsou podporovány hypotečními úvěry na obytné nemovitosti, ale i automobilovými úvěry, spotřebitelskými úvěry a úvěry malým a středním podnikům. V zájmu zajištění integrity a funkčnosti rezervy v oblasti likvidity by však jejich způsobilost měla podléhat určitým požadavkům na vysokou kvalitu odpovídajícím kritériím uplatňovaným na jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace, které jsou obsaženy v jiných právních předpisech pro finanční odvětví. Zejména u RMBS by požadavky na vysokou kvalitu měly zahrnovat dodržování určitých poměrů výše úvěru k hodnotě nemovitosti nebo výše úvěru k výši příjmu, ale tyto poměry by se neměly vztahovat na RMBS emitované před dnem účinnosti požadavku na krytí likvidity. S ohledem na nižší likviditu zaznamenanou u cenných papírů zajištěných aktivy spojenými se spotřebitelskými úvěry a s úvěry pro malé a střední podniky v porovnání s cennými papíry zajištěnými rezidenčními nemovitostmi a cennými papíry zajištěnými aktivy spojenými s automobilovými půjčkami by měly cenné papíry zajištěné aktivy spojenými se spotřebitelskými úvěry a s úvěry pro malé a střední podniky podléhat vyšší srážce při ocenění (35 %). Všechny cenné papíry zajištěné aktivy by stejně jako jiná aktiva úrovně 2B měly podléhat celkovému limitu ve výši 15 % rezervy v oblasti likvidity a požadavku na diverzifikaci.

(11)

Pravidla týkající se klasifikace, požadavků, limitů a srážek při ocenění pro ostatní aktiva úrovně 2 A a 2B by měla být úzce sladěna s doporučeními Basilejského výboru pro bankovní dohled a orgánu EBA. Na druhé straně akcie a podílové jednotky v subjektech kolektivního investování by měly být posuzovány jako likvidní aktiva stejné úrovně a stejné kategorie jako podkladová aktiva daného subjektu kolektivního investování.

(12)

Je také vhodné při určování ukazatele krytí likvidity zohlednit centralizované řízení likvidity v rámci kooperativních sítí a sítí institucionálních systémů ochrany, pokud ústřední instituce nebo subjekt má obdobnou úlohu jako centrální banka, protože členové sítě typicky nemají přímý přístup k centrální bance. Příslušná pravidla by proto měla uznat jako likvidní aktiva vklady na viděnou, které mají členové sítě u ústřední instituce, a další financování likvidity, které je jim dostupné od ústřední instituce. Na vklady, které se nepovažují za likvidní aktiva, by se měly vztahovat preferenční sazby odtoku povolené pro provozní vklady.

(13)

Sazba odtoku pro stabilní retailové vklady by měla být stanovena jako míra selhání 5 %, avšak všem úvěrovým institucím zapojeným do systému pojištění vkladů v členském státě, který splňuje určitá přísná kritéria, by měla být povolena preferenční odtoková sazba 3 %. Za prvé by mělo být zohledněno, jak členské státy provádějí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU (3) o systémech pojištění vkladů. Za druhé, systém členského státu by měl splňovat konkrétní požadavky týkající se lhůty pro výplatu, financování ex ante a přístupu k dodatečným finančním prostředkům v případě velké poptávky po jeho rezervách. A konečně, uplatnění preferenční 3 % sazby by mělo podléhat předchozímu souhlasu ze strany Komise, který by měl být udělován pouze tehdy, pokud je Komise přesvědčena, že systém pojištění vkladů daného členského státu splňuje výše uvedená kritéria a že neexistují naléhavé obavy ohledně fungování vnitřního trhu retailových vkladů. 3 % preferenční sazba pro stabilní retailové vklady by každopádně neměla být použitelná před datem 1. ledna 2019.

(14)

Úvěrové instituce by měly být schopny určit jiné retailové vklady s vyšší mírou výběrů. Příslušná pravidla vycházející z pokynů orgánu EBA pro retailové vklady s různým odtokem by měly stanovit kritéria pro určení takových retailových vkladů na základě jejich specifických rysů, a sice velikosti celkového vkladu, povahy vkladu, odměny, pravděpodobnosti výběru a toho, zda má vkladatel bydliště v daném státě, či nikoli.

(15)

Nelze předpokládat, že se úvěrovým institucím vždy dostane od jiných podniků náležejících do stejné skupiny nebo do stejného institucionálního systému ochrany podpory likvidity, pokud se budou nacházet v situaci, kdy by obtížně dostály svým platebním závazkům. Pokud však v souladu s články 8 nebo 10 nařízení (EU) č. 575/2013 nebylo upuštěno od uplatňování ukazatele krytí likvidity na individuální úrovni, toky likvidity mezi dvěma úvěrovými institucemi, které jsou součástí stejné skupiny nebo stejného institucionálního systému ochrany, by v zásadě měly obdržet symetrické sazby přítoku a odtoku, aby se zabránilo ztrátě likvidity na vnitřním trhu, za předpokladu, kdy byly zavedeny všechny nezbytné záruky a pouze s předchozím souhlasemdotčených příslušných orgánů. Na přeshraniční toky by takové preferenční zacházení mělo být uplatňováno pouze na základě dalších objektivních kritérií včetně nízkého profilu rizika likvidity u poskytovatele a příjemce.

(16)

Aby se předešlo tomu, že se úvěrové instituce při plnění svého ukazatele krytí likvidity budou spoléhat výhradně na předpokládaný přítok, a také aby se zajistila minimální úroveň držení likvidních aktiv, měla by výše přítoku, který lze započítat proti odtoku, být omezena na 75 % celkového očekávaného odtoku. Vzhledem k existenci specializovaných obchodních modelů by však měly být povoleny určité výjimky z tohoto limitu, úplné či částečné, aby se zohlednila zásada proporcionality a s výhradou předchozího souhlasu příslušných orgánů. Ty by měly zahrnovat výjimku pro toky uvnitř skupiny a uvnitř institucionálního systému ochrany a pro úvěrové instituce specializované na procházející hypoteční úvěry nebo na leasing a faktoring. Rovněž úvěrovým institucím specializovaným na financování za účelem pořízení motorových vozidel nebo na spotřebitelské úvěry by mělo být povoleno uplatnit vyšší limit ve výši 90 % rezervy v oblasti likvidity. Tyto výjimky by měly být dostupné na individuální i konsolidované úrovni, avšak pouze při splnění určitých kritérií.

(17)

Ukazatel krytí likvidity by se měl vztahovat na úvěrové instituce na individuálním i konsolidovaném základě, pokud příslušné orgány neupustí od uplatnění na individuálním základě v souladu s články 8 nebo 10 nařízení (EU) č. 575/2013. Požadavky krytí likvidity použitelné ve třetích zemích by měly zohledňovat konsolidaci dceřiných podniků v těchto zemích. Pravidla pro konsolidaci v Unii by tudíž neměla umožňovat příznivější zacházení s likvidními aktivy, odtoky nebo odtoky likvidity dceřiných podniků ve třetích zemích, než jakého se jim dostává podle vnitrostátních právních předpisů těchto třetích zemí.

(18)

V souladu s čl. 508 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 musí Komise nejpozději do 31. prosince 2015 předložit spolutvůrcům právních předpisů zprávu o tom, zda a jak by se požadavek krytí likvidity stanovený v hlavě šesté uvedeného nařízení měl uplatňovat na investiční podniky. Do doby, než uvedené ustanovení začne platit, měly by investiční podniky i nadále podléhat vnitrostátním právním předpisům členských států týkajících se požadavků na krytí likvidity. Investiční podniky by však měly podléhat ukazateli krytí likvidity, který stanoví toto nařízení, na konsolidovaném základě, pokud jsou součástí bankovních skupin.

(19)

Úvěrové instituce jsou povinny podávat svým příslušným orgánům zprávy o požadavku krytí likvidity, podrobně rozvedené v tomto nařízení, v souladu s článkem 415 nařízení (EU) č. 575/2013.

(20)

Aby se úvěrovým institucím poskytl dostatek času pro splnění podrobného požadavku krytí likvidity v plném rozsahu, měl by být zaváděn postupně v souladu s lhůtami stanovenými v čl. 460 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, počínaje od minimální úrovně 60 % od 1. října 2015 která se bude zvyšovat až na 100 % od 1. ledna 2018,

a)

aktiva třetích zemí, která splňují požadavky stanovené v hlavě II a která jsou držena dceřiným podnikem ve třetí zemi, se nepovažují za likvidní aktiva pro konsolidované účely, pokud nejsou považována za likvidní aktiva podle vnitrostátních právních předpisů třetí země, jež stanoví požadavek krytí likvidity;

b)

odtok likvidity v dceřiném podniku ve třetí zemi, na který se podle vnitrostátních právních předpisů této třetí země, jež stanoví požadavek krytí likvidity, vztahují vyšší sazby než ty, které jsou stanovena v hlavě III, podléhá konsolidaci v souladu s těmito vyššími sazbami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech třetí země;

c)

odtok likvidity v dceřiném podniku ve třetí zemi, na který se podle vnitrostátních právních předpisů této třetí země, jež stanoví požadavek krytí likvidity, vztahují nižší sazby než ty, které jsou stanoveny v hlavě III, podléhá konsolidaci v souladu s těmito nižšími sazbami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech třetí země;

d)

na investiční podniky ve skupině se vztahuje článek 4 tohoto nařízení na konsolidovaném základě a článek 412 nařízení (EU) č. 575/2013 v souvislosti s definicí likvidních aktiv a odtoku a přítoku likvidity jak pro individuální, tak pro konsolidované účely. Na investiční podniky jiné než stanovené v tomto písmeni se až do stanovení požadavku ohledně ukazatele krytí likvidity v souladu s článkem 508 nařízení (EU) č. 575/2013 i nadále vztahuje podrobný požadavek ukazatele krytí likvidity pro investiční podniky stanovený ve vnitrostátních předpisech členských států;

e)

na konsolidované úrovni se výše přítoku plynoucího ze specializované úvěrové instituce uvedené v čl. 33 odst. 3 a 4 uznává pouze do výše odtoků plynoucích ze stejné instituce.

1)

„aktivy úrovně 1“ aktiva, která jsou velmi vysoce likvidní a mají velmi vysokou úvěrovou kvalitu podle čl. 416 odst. 1 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 575/2013;

2)

„aktivy úrovně 2“ aktiva, která jsou vysoce likvidní a mají vysokou úvěrovou kvalitu podle čl. 416 odst. 1 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 575/2013. Aktiva úrovně 2 se dále dělí na aktiva úrovně 2 A a aktiva úrovně 2B v souladu s částí II kapitolou 2 tohoto nařízení;

3)

„rezervou v oblasti likvidity“ výše likvidních aktiv, kterou úvěrová instituce drží v souladu s hlavou II tohoto nařízení;

4)

„vykazovací měnou“ měna, ve které likviditní položky uvedené v části šesté hlavě II a III nařízení (EU) č. 575/2013 musejí být vykazovány příslušnému orgánu v souladu s čl. 415 odst. 1 uvedeného nařízení;

5)

„požadavkem krytí likvidity“ poměr mezi aktivy a závazky určený za účelem úvěrového posílení v souvislosti s krytými dluhopisy podle vnitrostátních právních předpisů členského státu nebo třetí země;

6)

„malými a středními podniky“ mikropodniky, malé a střední podniky vymezené v doporučení Komise 2003/361/ES (5);

7)

„čistým odtokem likvidity“ částka, která je výsledkem odečtení přítoku likvidity úvěrové instituce od jejího odtoku likvidity v souladu s hlavou III tohoto nařízení;

8)

„retailovými vklady“ závazek vůči fyzické osobě nebo malému a střednímu podniku, pokud lze tento malý a střední podnik považovat za kategorii retailových expozic v rámci standardizovaného přístupu nebo přístupu založeného na interním ratingu (přístup IRB) pro úvěrové riziko, nebo závazek vůči společnosti způsobilé pro zacházení stanovené v čl. 153 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013, a pokud celkové vklady takových malých a středních podniků nebo společnosti v rámci skupiny nepřekročí 1 milion EUR;

9)

„finančním zákazníkem“ zákazník, který vykonává jednu nebo více činností uvedených v příloze I směrnice 2013/36/EU jako svou hlavní činnost nebo působí jako některý z těchto subjektů:

10)

„soukromou investiční společností“ podnik nebo svěřenství, jejichž vlastníkem nebo uživatelem je fyzická osoba nebo skupina úzce propojených fyzických osob, které byly zřízeny pro výhradní účel správy majetku vlastníků a které nevykonávají žádnou jinou obchodní, průmyslovou nebo pracovní činnost. Účel soukromé investiční společnosti může zahrnovat jiné podpůrné činnosti, jako je oddělení aktiv vlastníků od korporátních aktiv, usnadnění převodu aktiv v rámci rodiny nebo prevenci rozdělení aktiv po úmrtí člena rodiny, za předpokladu, že tyto činnosti jsou spojeny s hlavním účelem správy majetku vlastníků;

11)

„krizí“ náhlé nebo prudké zhoršení solventnosti nebo likvidity úvěrové instituce vyvolané změnami tržních podmínek nebo idiosynkratickými faktory, v jejichž důsledku může existovat významné riziko, že úvěrová instituce v následujících 30 kalendářních dnech nebude schopna dostát svým závazkům podle jejich splatnosti;

12)

„maržovými úvěry“ kolateralizované úvěry poskytované zákazníkům za účelem zaujetí obchodních pozic s využitím páky.

a)

výběr významné části jejích retailových vkladů;

b)

částečná nebo úplná ztráta schopnosti nezajištěného mezibankovního financování, včetně velkých komerčních vkladů a jiných zdrojů podmíněného financování, jako jsou přijaté závazné či nezávazné přísliby likvidity nebo úvěrové linky;

c)

částečná nebo úplná ztráta zajištěného krátkodobého financování;

d)

další odtok likvidity v důsledku snížení úvěrového ratingu až o tři stupně;

e)

zvýšená volatilita trhu, která ovlivňuje hodnotu kolaterálu nebo jeho kvalitu nebo vytváří dodatečnou potřebu kolaterálu;

f)

neplánované čerpání likvidity a úvěrových příslibů;

g)

potenciální závazek zpětně odkoupit dluh nebo dodržet mimosmluvní závazky.

a)

splňovat obecné požadavky stanovené v článku 7;

b)

splňovat provozní požadavky stanovené v článku 8;

c)

splňovat příslušná kritéria způsobilosti pro jejich zařazení jako aktivum úrovně 1 nebo aktivum úrovně 2 v souladu s kapitolou 2.

a)

aktiva zahrnutá do seskupení, která jsou k dispozici, aby byla okamžitě použita jako kolaterál k získání dodatečného financování v rámci závazných, avšak dosud nefinancovaných úvěrových linek, které jsou úvěrové instituci k dispozici. To zahrnuje aktiva uložená úvěrovou institucí u ústřední instituce v rámci kooperativní sítě nebo institucionálního systému ochrany. Úvěrové instituce předpokládají, že aktiva v seskupení jsou zatížena, v pořadí rostoucí likvidity na základě klasifikace likvidity stanovené v kapitole 2, počínaje aktivy nezpůsobilými pro rezervu v oblasti likvidity;

b)

aktiva, jež úvěrová instituce obdržela jako kolaterál za účelem snížení úvěrového rizika v rámci reverzního repa nebo transakcí s financováním cenných papírů a jimiž úvěrová instituce může disponovat.

a)

jinou úvěrovou institucí, pokud emitent není subjektem veřejného sektoru uvedeným v čl. 10 odst. 1 písm. c) a čl. 11 odst. 1 písm. a) a b), aktivum není krytým dluhopisem uvedeným v čl. 10 odst. 1 písm. f) a čl. 11 odst. 1 písm. c) a d) nebo aktivum nepatří do kategorie popsané v čl. 10 odst. 1 písm. e);

b)

investičním podnikem;

c)

pojišťovnou;

d)

zajišťovnou;

e)

finanční holdingovou společností;

f)

smíšenou finanční holdingovou společností.

g)

jakýmkoli jiným subjektem, který vykonává jednu nebo více z činností uvedených v příloze I ke směrnici 2013/36/EU. Pro účely tohoto článku se sekuritizační jednotky pro speciální účel nepovažují za subjekty podle tohoto písmene.

a)

historickou zkušenost ohledně šířky a hloubky trhu prokázanou nízkým rozptylem nabídky a poptávky, vysokým objemem obchodování a velkým počtem a rozmanitostí účastníků trhu;

b)

existenci spolehlivé tržní infrastruktury.

a)

bankovky a mince podle čl. 10 odst. 1 písm. a);

b)

expozice vůči centrálním bankám podle čl. 10 odst. 1 písm. b) a d) a čl. 11 odst. 1 písm. b);

c)

závazný likviditní příslib s omezeným použitím podle čl. 12 odst. 1 písm. d);

d)

vklady a jiné finanční prostředky v kooperativních sítích a institucionálních systémech ochrany podle článku 16.

a)

následujících kategorií aktiv úrovně 1:

b)

kategorií aktiv úrovně 1 představujících pohledávky vůči ústředním či regionálním vládám, místním orgánům nebo subjektům veřejného sektoru podle čl. 10 odst. 1 písm. c) a d) a aktiv jimi zaručených, za předpokladu, že úvěrová instituce drží příslušné aktivum ke krytí čistého odtoku likvidity v krizovém období vzniklého v měně členského státu nebo třetí země nebo že aktivum je emitováno ústředními či regionálními vládami, místními orgány nebo subjekty veřejného sektoru domovského členského státu této úvěrové instituce;

c)

závazného likviditního příslibu s omezeným použitím podle čl. 12 odst. 1 písm. d).

a)

umístěním likvidních aktiv do odděleného seskupení řízeného přímo funkcí pro likviditu a s jediným záměrem použít je jako zdroj podmíněných finančních prostředků, a to i během krizových období;

b)

zavedením interních systémů a kontrolních opatření s cílem zajistit funkci řízení likvidity účinnou kontrolu, aby bylo možné držení likvidních aktiv zpeněžit kdykoli v krizovém období 30 kalendářních dnů a získat přístup k podmíněným finančním prostředkům, aniž by to bylo v přímém rozporu s jakoukoli stávající obchodní činností nebo strategiemi v oblasti řízení rizik. Aktivum se nezahrne do rezervy v oblasti likvidity zejména tehdy, pokud by jeho prodej bez náhrady v průběhu krizového období 30 kalendářních dnů odstranil zajištění, což by vytvořilo otevřenou rizikovou pozici přesahující vnitřní limity úvěrové instituce;

c)

kombinaci možností a) a b) za předpokladu, že příslušný orgán považuje takovou kombinaci za přijatelnou.

a)

vyzkoušel přístup těchto aktiv na trh a jejich použitelnost;

b)

prověřilo, že postupy úvěrové instituce pro včasné zpeněžení aktiv jsou účinné;

c)

minimalizovalo riziko vyslání negativního signálu trhu v důsledku toto, že úvěrová instituce zpeněží svá aktiva v krizových obdobích.

a)

úvěrová instituce zavede vhodná interní opatření v souladu s odstavci 2 a 3, aby tato aktiva byla i nadále snadno dostupná pro funkci řízení likvidity a pod její kontrolou;

b)

při ocenění příslušného aktiva v souladu s článkem 9 se zohlední čistý odtok a přítok likvidity, ke kterému by došlo v případě předčasného uzavření zajišťovacího vztahu.

a)

tomu, zda úvěrová instituce je schopna učinit kterýkoli z následujících kroků:

b)

dopadu náhlých, nepříznivých pohybů směnných kurzů na stávající pozice, které jsou v nesouladu, a na účinnost jakýchkoli existujících devizových zajištění.

a)

mince a bankovky;

b)

tyto expozice vůči centrálním bankám:

c)

aktiva představující pohledávky vůči následujícím centrálním nebo regionálním vládám, místním orgánům nebo subjektům veřejného sektoru nebo záruky jimi vystavené:

d)

aktiva představující pohledávky vůči ústřední vládě nebo centrální bance třetí země nebo záruky vystavené ústřední vládou nebo centrální bankou třetí země, které nebyl přidělen stupeň úvěrové kvality 1 v úvěrovém hodnocení vypracovaném určenou externí ratingovou agenturou v souladu s čl. 114 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, za předpokladu, že v tomto případě může úvěrová instituce uznat toto aktivum jako aktivum úrovně 1 pouze za účelem krytí čistého odtoku likvidity v krizovém období, k němuž dojde ve stejné měně, ve které je denominováno toto aktivum.

Pokud toto aktivum není denominováno v národní měně dané třetí země, může úvěrová instituce uznat toto aktivum jako aktivum úrovně 1 až do výše krizového čistého odtoku likvidity této úvěrové instituce v této cizí měně odpovídající jeho operacím v jurisdikci, ve které bylo přijato riziko likvidity;

e)

aktiva emitovaná úvěrovými institucemi, která splňují alespoň jeden z těchto dvou požadavků:

f)

expozice ve formě krytých dluhopisů mimořádně vysoké kvality, které musí splňovat všechny tyto požadavky:

g)

aktiva představující pohledávky vůči mezinárodním rozvojovým bankám a mezinárodním organizacím uvedeným v čl. 117 odst. 2 a v článku 118 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo představující záruky vystavené těmito bankami a organizacemi.

a)

aktiva představující pohledávky vůči regionálním vládám, místním orgánům nebo subjektům veřejného sektoru v členském státě nebo jimi zaručená aktiva, kde expozicím vůči nim je přidělena riziková váha 20 % v souladu s čl. 115 odst. 1 a 5 a případně s čl. 116 odst. 1, 2 a 3 nařízení (EU) č. 575/2013;

b)

aktiva představující pohledávky vůči ústřední vládě nebo centrální bance třetí země nebo vůči regionální vládě, místnímu orgánu nebo subjektu veřejného sektoru ve třetí zemi nebo jimi zaručená aktiva, za předpokladu, že jim je přidělena riziková váha 20 % v souladu s čl. 114 odst. 2, případně s články 115 nebo 116 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

expozice ve formě krytých dluhopisů s kvalitním zajištěním, které musí splňovat všechny tyto požadavky:

d)

expozice ve formě krytých dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi ve třetích zemích, které musí splňovat všechny tyto požadavky:

e)

korporátní dluhové cenné papíry, které splňují tyto požadavky:

a)

expozice ve formě cenných papírů zajištěných aktivy, které splňují požadavky stanovené v článku 13;

b)

korporátní dluhové cenné papíry, které splňují tyto požadavky:

c)

akcie, za předpokladu, že splňují tyto požadavky:

d)

závazné likviditní přísliby s omezeným použitím, které mohou být poskytnuty Evropskou centrální bankou, centrální bankou členského státu nebo centrální bankou třetí země za předpokladu, že jsou splněny požadavky stanovené v článku 14;

e)

expozice v podobě vysoce kvalitních krytých dluhopisů, které splňují všechny tyto požadavky:

f)

v případě úvěrových institucí, které v souladu se svými stanovami nemohou z náboženských důvodů držet úročená aktiva, neúročená aktiva představující pohledávky vůči centrálním bankám nebo ústřední vládě nebo centrální bance třetí země nebo vůči regionální vládě, místnímu orgánu nebo subjektu veřejného sektoru ve třetí zemi nebo záruky vystavené uvedenými subjekty, pokud uvedená aktiva obdržela od určené externí ratingové agentury rating úvěrové kvality alespoň stupně 5 v souladu s článkem 114 nařízení (EU) č. 575/2013, nebo rovnocenný stupeň úvěrové kvality v případě krátkodobého úvěrového ratingu.

a)

použitelné srážce stanovené v čl. 13 odst. 14 pro sekuritizace úrovně 2B;

b)

srážce ve výši 50 % pro korporátní dluhové cenné papíry podle odst. 1 písm. b);

c)

srážce ve výši 50 % pro akcie podle odst. 1 písm. c);

d)

srážce ve výši 30 % pro programy nebo emise krytých dluhopisů uvedených v odst. 1 písm. e);

e)

srážce ve výši 50 % pro neúročená aktiva uvedená v odst. 1 písm. f).

a)

dostupná data v souvislosti s jejich tržní likviditou, včetně objemů obchodování, pozorovaného rozpětí mezi nabídkou a poptávkou, volatility cen a cenového dopadu; a

b)

další faktory relevantní pro jejich likviditu, včetně důkazů z minulosti ohledně šířky a hloubky trhu s uvedenými neúročenými aktivy, počtu a rozmanitosti účastníků trhu a přítomnosti robustní tržní infrastruktury.

a)

dané pozici bylo přiděleno úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, které má přinejmenším stupeň úvěrové kvality 1 v souladu s články 251 až 261 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo rovnocenný stupeň úvěrové kvality v případě krátkodobého úvěrového hodnocení;

b)

je to pozice v sekuritizované tranši nebo tranších s nejvyšší předností a tento nejvyšší stupeň přednosti má v průběhu celé transakce. Pro tyto účely se tranše považuje za tranši nejvyšší úrovně, pokud po doručení výzvy k předčasnému splacení („enforcement notice“) a případně výzvy k urychlenému splacení („acceleration notice“) není tato tranše podřízena jiným tranším stejné sekuritizační transakce nebo sekuritizačního systému, pokud jde o obdržení plateb jistiny a úroků, přičemž se nezohledňují splatné částky vyplývající z úrokových či měnových derivátů, poplatky či jiné obdobné platby v souladu s článkem 261 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

podkladové expozice byly získány sekuritizační jednotkou pro speciální účel ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 66 nařízení (EU) č. 575/2013 způsobem, který je vymahatelný vůči jakékoli třetí straně, a jsou mimo dosah prodejce (původce, sponzora nebo původního věřitele) a jeho věřitelů, a to i v případě platební neschopnosti prodejce;

d)

převod podkladových expozic na sekuritizační jednotku pro speciální účel nesmí podléhat jakýmkoli přísným ustanovením o zpětném získání („claw-back“ v jurisdikci, kde je zaregistrován prodejce (původce, sponzor nebo původní věřitel). To zahrnuje mimo jiné ustanovení, podle kterých může likvidátor prodejce (původce, sponzora nebo původního věřitele) rozhodnout o neplatnosti prodeje podkladových expozic z pouhého důvodu, že k prodeji došlo v určitém období před úpadkem prodejce, nebo ustanovení, kdy sekuritizační jednotka pro zvláštní účel může takovémuto zneplatnění zabránit, jen prokáže-li, že jí úpadek prodejce nebyl v okamžiku prodeje znám;

e)

správa podkladových expozic se řídí dohodou o obsluze, která obsahuje ustanovení o kontinuitě obsluhy zaručující, že selhání nebo platební neschopnost obsluhovatele nepovede k ukončení obsluhy;

f)

dokumentace, kterou se řídí sekuritizace, obsahuje ustanovení o kontinuitě zaručující přinejmenším nahrazení protistran u derivátů a případně zajišťovatelů likvidity v případě jejich selhání či platební neschopnosti;

g)

sekuritizovaná pozice je kryta souborem homogenních podkladových expozic, které všechny patří pouze do jedné z následujících podkategorií, nebo souborem homogenních podkladových expozic, ve kterém jsou společně obsaženy úvěry na obytné nemovitosti uvedené v bodech i) a ii):

h)

daná pozice není v resekuritizaci ve smyslu čl. 4 odst. 1 63 nařízení (EU) č. 575/2013 ani syntetické sekuritizaci ve smyslu čl. 242 odst. 11 uvedeného nařízení;

i)

podkladové expozice neobsahují převoditelné finanční nástroje ani deriváty, s výjimkou finančních nástrojů vydaných samotnou sekuritizační jednotkou pro speciální účel nebo jinými stranami v rámci dané sekuritizační struktury a derivátů používaných výhradně pro zajištění měnového rizika a úrokového rizika;

j)

v okamžik emise sekuritizace nebo při jejím začlenění do souboru podkladových expozic kdykoli po emisi podkladové expozice neobsahují žádné expozice vůči rizikovým dlužníkům (nebo případně rizikovým ručitelům), přičemž rizikovým dlužníkem (nebo rizikovým ručitelem) je dlužník (nebo ručitel), který:

k)

v okamžik emise sekuritizace nebo při jejím začlenění do souboru podkladových expozic kdykoli po emisi podkladové expozice neobsahují žádné expozice v selhání ve smyslu čl. 178 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

pokud byla sekuritizovaná pozice stanovena bez revolvingového období, nebo revolvingové období uplynulo, a pokud byla doručena výzva k předčasnému splacení nebo výzva k urychlenému splacení, příjem jistiny z podkladových expozic se předá držitelům sekuritizovaných pozic prostřednictvím postupné amortizace sekuritizovaných pozic a v sekuritizační jednotce pro speciální účel nebude v každý den platby zachycena žádná významná částka v hotovosti;

b)

pokud byla sekuritizovaná pozice stanovena s revolvingovým obdobím, transakční dokumentace stanoví vhodné události pro předčasné splacení, což musí obsahovat přinejmenším všechny následující prvky:

a)

25 % pro sekuritizace zajištěné podkategoriemi aktiv uvedenými v odst. 2 písm. g) bodech i), ii) a iv);

b)

35 % pro sekuritizace podporované podkategoriemi aktiv uvedenými v odst. 2 písm. g) bodech iii) a v).

a)

v nekrizovém období podléhá tento příslib provizi za poskytnutí stanovenému z celkové výše příslibu, což představuje přinejmenším vyšší z následujících hodnot:

V krizovém období může centrální banka provizi za poskytnutí popsanou v prvním pododstavci tohoto písmene snížit za předpokladu, že jsou splněny minimální požadavky vztahující se na likviditní přísliby při alternativních likviditních přístupech v souladu s článkem 19;

b)

příslib je zajištěn nezatíženými aktivy takového druhu, který stanoví centrální banka. Aktiva poskytnutá jako kolaterál musí splňovat veškerá následující kritéria:

c)

příslib je slučitelný s rámcem pro politiku vůči protistranám, který má centrální banka;

d)

doba poskytnutí příslibu překračuje krizové období 30 kalendářních dnů uvedené v článku 4;

e)

centrální banka příslib nezruší před jeho smluvní splatností a nebude přijato žádné další úvěrové rozhodnutí, dokud dotčená úvěrová instituce bude i nadále hodnocena jako solventní;

f)

existují formální zásady zveřejněné centrální bankou, v nichž je oznámeno její rozhodnutí poskytovat závazné likviditní přísliby s omezeným použitím, podmínky pro poskytování takových příslibů a druh úvěrových institucí, které jsou způsobilé požádat o tyto přísliby.

a)

jsou dodrženy požadavky uvedené čl. 132 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013;

b)

subjekt kolektivního investování investuje pouze do likvidních aktiv a likvidních derivátů, v případě derivátů pouze v míře nezbytné pro snížení úrokové sazby, měnového nebo úrokového rizika v portfoliu.

a)

0 % pro mince a bankovky a expozice vůči centrálním bankám podle čl. 10 odst. 1 písm. b);

b)

5 % pro aktiva úrovně 1 jiná než kryté dluhopisy s velmi kvalitním zajištěním;

c)

12 % pro kryté dluhopisy s mimořádně vysokou kvalitou podle čl. 10 odst. 1 písm. f);

d)

20 % pro aktiva úrovně 2 A;

e)

30 % pro sekuritizace úrovně 2B zajištěné podkategoriemi aktiv uvedenými v odst. 13 odst. 2 písm. g) bodech i), ii) a iv);

f)

35 % pro kryté dluhopisy úrovně 2B uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. e);

g)

40 % pro sekuritizace úrovně 2B zajištěné podkategoriemi aktiv uvedenými v odst. 13 odst. 2 písm. g) bodech iii) a v); a

h)

55 % pro korporátní dluhové cenné papíry úrovně 2B uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. b), akcie uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. c) a neúročená aktiva uvedená v čl. 12 odst. 1 písm. f).

a)

pokud je úvěrová instituce obeznámena s podkladovými expozicemi subjektu kolektivního investování, může na základě toho těmto podkladovým expozicím přidělit příslušnou srážku při ocenění v souladu s odstavcem 2;

b)

pokud není úvěrová instituce obeznámena s podkladovými expozicemi subjektu kolektivního investování, musí předpokládat, že tento subjekt kolektivního investování investuje v maximální výši, kterou má povolenu podle svého oprávnění, ve vzestupném pořadí do likvidních aktiv tak, jak jsou rozčleněna pro účely odstavce 2, počínaje od aktiv uvedených v odst. 2 písm. g) a dokud nedosáhne maximálního limitu pro celkové investice. Stejný přístup se uplatní pro určení úrovně likvidity podkladových aktiv, pokud není úvěrová instituce obeznámena s podkladovými expozicemi subjektu kolektivního investování.

a)

depozitáře subjektu kolektivního investování za předpokladu, že subjekt kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry do tohoto depozitáře; nebo

b)

v případě jiných subjektů kolektivního investování správcovské společnosti subjektu kolektivního investování za předpokladu, že tato správcovská společnost splňuje kritéria stanovená v čl. 132 odst. 3 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

pokud v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo právně závaznými dokumenty upravujícími tento systém nebo tuto síť je ústřední instituce povinna držet vklady nebo je investovat do likvidních aktiv stanovené úrovně nebo kategorie, zachází se s těmito vklady jako s likvidními aktivy stejné úrovně nebo kategorie v souladu s tímto nařízením;

b)

pokud není ústřední instituce povinna vklady držet nebo je investovat do likvidních aktiv stanovené úrovně nebo kategorie, zachází se s těmito vklady jako s aktivy úrovně 2B v souladu s tímto nařízením a jejich nesplacená částka podléhá srážce při ocenění ve výši nejméně 25 %.

a)

nejméně 60 % rezervy v oblasti likvidity mají tvořit aktiva úrovně 1;

b)

nejméně 30 % rezervy v oblasti likvidity mají tvořit aktiva úrovně 1 bez krytých dluhopisů s mimořádně vysokou kvalitou podle čl. 10 odst. 1 písm. f);

c)

nejvýše 15 % rezervy v oblasti likvidity může být drženo v aktivech úrovně 2B.

a)

na tuto měnu se nepoužije požadavek týkající se měnového souladu stanovený v čl. 8 odst. 6;

b)

úvěrová instituce může chybějící likvidní aktiva pokrýt v měně, ve které má úvěrové přísliby od centrální banky v členském státě nebo ve třetí zemi této měny, za předpokladu, že příslib splňuje všechny následující požadavky:

c)

pokud je nedostatek aktiv úrovně 1, avšak je dostatek aktiv úrovně 2 A, může úvěrová instituce v rezervě v oblasti likvidity držet dodatečná aktiva úrovně 2 A a horní limity podle úrovně aktiv stanovené v článku 17 se považují za změněné odpovídajícím způsobem. Tato dodatečná aktiva úrovně 2 A podléhají srážce při ocenění ve výši rovnající se nejméně 20 %. Veškerá aktiva úrovně 2B držená úvěrovou institucí i nadále podléhají srážkám při ocenění použitelným v každém jednotlivém případě v souladu s touto kapitolou.

a)

součet položek odtoku likvidity vymezených v kapitole 2;

b)

součet položek přítoku likvidity vymezených v kapitole 3, který se vypočte takto:

a)

aktuální nezaplacenou částku za stabilní retailové vklady a ostatní retailové vklady podle článků 24, 25 a 26;

b)

stávající nezaplacenou částku za ostatní závazky, které dosáhnou splatnosti a které mohou být vyžádány emitentem nebo poskytovatelem financování nebo jsou spojeny s očekáváním poskytovatele financování, že úvěrová instituce splatí závazek v průběhu následujících 30 kalendářních dnů, určenou podle článků 27 a 28;

c)

dodatečný odtok určený podle článku 30;

d)

maximální částku, kterou lze čerpat v průběhu následujících 30 kalendářních dnů ze závazných nevyčerpaných úvěrových a likviditních příslibů, určenou podle článku 31;

e)

dodatečný odtok, který je vymezen v posouzení podle článku 23.

a)

jiné podrozvahové a podmíněné závazky financovat včetně mimo jiné nevyužitých příslibů financování;

b)

nevyčerpané úvěry a zálohové platby profesionálním protistranám;

c)

sjednané, ale dosud nevyčerpané hypoteční úvěry;

d)

kreditní karty;

e)

přečerpání;

f)

plánovaný odtok související s obnovením nebo poskytnutím nových retailových nebo mezibankovních úvěrů;

g)

plánované platby z derivátů;

h)

produkty související s podrozvahovým financováním obchodu.

a)

součástí vzniklého vztahu, který činí výběr vysoce nepravděpodobným; nebo

b)

je držen na transakčním účtu.

a)

má s úvěrovou institucí aktivní smluvní vztah v trvání nejméně 12 měsíců;

b)

má s úvěrovou institucí výpůjční vztah na úvěry na obytné nemovitosti či jiné dlouhodobé úvěry;

c)

má u úvěrové instituce alespoň jeden aktivní produkt jiný než úvěr.

a)

systém pojištění vkladů má dostupné finanční prostředky uvedené v článku 10 směrnice 2014/49/EU, získané předem z příspěvků placených členy alespoň jednou ročně;

b)

systém pojištění vkladů má přiměřené prostředky zaručující snadný přístup k dodatečnému financování v případě velkých požadavků na jeho rezervy, včetně přístupu k mimořádným příspěvkům od členských úvěrových institucí a přiměřených opatření alternativního financování za účelem získání krátkodobých finančních prostředků od veřejných nebo soukromých třetích stran;

c)

systém pojištění vkladů zaručuje lhůtu pro výplatu v délce sedmi pracovních dnů, jak je uvedeno v čl. 8 odst. 1 směrnice 2014/49/EU, od data použití sazby odtoku ve výši 3 %.

a)

celkový zůstatek vkladů zahrnující vkladové účty všech klientů v úvěrové instituci nebo skupině je vyšší než 500 000 EUR;

b)

vklad je na účtu přístupném pouze po internetu;

c)

vklad je úročen sazbou, která splňuje kteroukoli z těchto podmínek:

d)

vklad byl původně veden jako termínovaný vklad s dobou splatnosti do 30 kalendářních dnů nebo má vklad výpovědní lhůtu kratší než 30 kalendářních dnů v souladu se smluvními podmínkami, přičemž neběží o vklady způsobilé k zacházení stanovenému v odstavci 4;

e)

v případě úvěrových institucí usazených v Unii má vkladatel bydliště ve třetí zemi nebo je vklad denominován v jiné měně než v EUR nebo národní měně členského státu. V případě úvěrových institucí nebo poboček ve třetích zemích vkladatel nemá bydliště v této třetí zemi nebo vklad je denominován v jiné měně než v národní měně této třetí země.

a)

pokud retailové vklady splňují kritérium uvedené v odst. 2 písm. a) nebo dvě z kritérií uvedených v odst. 2 písm. b) až e), použije se sazba odtoku ve výši 10 % až 15 %;

b)

pokud retailové vklady splňují odst. 2 písm. a) a alespoň jedno další kritérium podle odstavce 2, anebo tří či více kritérií z odstavce 2, použije se sazba odtoku ve výši 15 % až 20 %.

a)

vkladateli není povoleno vklad vybrat v průběhu 30 kalendářních dnů; nebo

b)

v případě předčasného výběru v průběhu 30 kalendářních dnů musí vkladatel zaplatit sankci, která zahrnuje ztrátu úroku za období mezi datem výběru a datem smluvní splatnosti plus významnou sankci a která nemusí být vyšší než úrok za období mezi datem vkladu a datem výběru.

a)

vzájemně závislý přítok je přímo spojen s odtokem a není zohledněn ve výpočtu přítoku likvidity podle kapitoly 3;

b)

vzájemně závislý přítok je vyžadován podle právního, regulačního nebo smluvního závazku;

c)

vzájemně závislý přítok splňuje jednu z těchto podmínek:

a)

vkladatelem s cílem získat od úvěrové instituce clearing, služby úschovy, správy hotovosti nebo jiné srovnatelné služby v rámci zavedeného operačního vztahu;

b)

v kontextu společného sdílení úkolů v rámci institucionálního systému ochrany, který splňuje požadavky čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo v rámci skupiny kooperativních úvěrových institucí trvale přidružených k ústřednímu subjektu, která splňuje požadavky čl. 113 odst. 6 uvedeného nařízení, nebo jako právní nebo smluvně stanovený vklad jiné úvěrové instituce, která je členem téhož institucionálního systému ochrany nebo kooperativní sítě, za předpokladu, že tyto vklady nejsou považovány za likvidní aktiva vkládající úvěrové instituce uvedená v odstavci 3 a v článku 16;

c)

vkladatelem v rámci jiného zavedeného operačního vztahu, než který je uveden v písmeni a);

d)

vkladatelem za účelem využívání služeb hotovostního clearingu a služeb ústřední instituce a v případě, že dotyčná úvěrová instituce je součástí sítí nebo systémů uvedených v článku 16.

a)

odměna stanovená za vedení účtu je nejméně o pět bazických bodů nižší než převládající sazba pro komerční vklady se srovnatelnými charakteristikami, avšak nemusí být záporná;

b)

vklad je držen na zvlášť k tomu určených účtech a úročen tak, že nevytváří ekonomické pobídky pro to, aby vkladatel udržoval na účtu finanční prostředky ve větší výši, než jakou vyžaduje provozní vztah;

c)

podstatné transakce se pravidelně odepisují a připisují na příslušný účet;

d)

je splněno jedno z těchto kritérií:

a)

sazbou ve výši 0 % v případě zajištění aktivy, která lze považovat za aktiva úrovně 1 podle článku 10, s výjimkou krytých dluhopisů s mimořádně vysokou kvalitou podle čl. 10 odst. 1 písm. f) nebo je-li věřitelem centrální banka;

b)

sazbou ve výši 7 % v případě zajištění aktivy, která lze považovat za kryté dluhopisy s mimořádně vysokou kvalitou podle čl. 10 odst. 1 písm. f);

c)

sazbou ve výši 15 % v případě zajištění aktivy, která lze považovat za aktiva úrovně 2 A podle článku 11;

d)

sazbou ve výši 25 %:

e)

sazbou ve výši 35 % v případě zajištění podkategoriemi aktiv uvedenými v čl. 13 odst. 2 písm. g) bodech iii) nebo v);

f)

sazbou ve výši 50 % v případě zajištění:

g)

sazbou ve výši 100 % v případě zajištění aktivy, která nelze považovat za likvidní aktiva podle hlavy II, s výjimkou transakcí, na které se vztahuje písm. d) bod ii) tohoto odstavce nebo je-li věřitelem centrální banka.

a)

existují důvody k očekávání nižšího odtoku i v případě kombinované tržní a idiosynkratické krize poskytovatele;

b)

protistranou je mateřský nebo dceřiný podnik dané úvěrové instituce nebo jiný dceřiný podnik téhož mateřského podniku nebo spojený s danou institucí vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS (10) nebo člen téhož institucionálního systému ochrany podle čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo ústřední instituce nebo subjekt přidružený k síti či kooperativní skupině uvedené v článku 10 uvedeného nařízení;

c)

nižší sazba odtoku není nižší než sazba přítoku uplatněná protistranou;

d)

úvěrová instituce a protistrana jsou usazeny ve stejném členském státě.

a)

poskytovatel a příjemce likvidity musí vykazovat nízký profil rizika likvidity;

b)

existují právně závazné dohody a závazky mezi subjekty ve skupině, pokud jde o nevyčerpanou úvěrovou nebo likviditní linku;

c)

profil rizika likvidity příjemce likvidity musí být náležitě zohledněn v řízení rizika likvidity poskytovatele likvidity;

a)

přebytečného kolaterálu drženého úvěrovou institucí, o který může na základě smlouvy příslušná protistrana kdykoli požádat;

b)

kolaterálu, který má být složen protistraně do 30 kalendářních dnů;

c)

kolaterálu odpovídajícího aktivům, která lze považovat za likvidní aktiva pro účely hlavy II a která lze nahradit aktivy odpovídajícími aktivům, která nelze považovat za likvidní aktiva pro účely hlavy II, bez souhlasu úvěrové instituce.

a)

může být úvěrovou institucí opětovně použit nebo hypotečně zatížen;

b)

je držen ve formě likvidních aktiv, ale není uznán jako součást rezervy v oblasti likvidity; a

c)

není tvořen aktivy emitovanými protistranou příslibu nebo jedním z jejích přidružených subjektů.

a)

nelze je považovat za kategorii expozic z retailových vkladů;

b)

byly poskytnuty klientům, kteří nejsou finančními zákazníky, včetně nefinančních podniků, ústředních vlád, centrálních bank, mezinárodních rozvojových bank a subjektů veřejného sektoru;

c)

nebyly poskytnuty za účelem nahrazení finančních prostředků klienta v situacích, kdy není možné, aby získal finanční požadavky na finančních trzích.

a)

sazbou 40 % v případě úvěrových a likviditních příslibů poskytnutých úvěrovým institucím a úvěrových příslibů poskytnutých jiným regulovaným finančním institucím včetně pojišťoven a investičních podniků, subjektů kolektivního investování nebo neotevřeného investičního programu;

b)

sazbou 100 % v případě likviditních příslibů, které úvěrová instituce poskytla jiným sekuritizačním jednotkám pro speciální účel, než které jsou uvedeny v odstavci 6, a v případě ujednání, v rámci kterých se po instituci požaduje, aby nakoupila aktiva od sekuritizační jednotky pro speciální účel nebo si je s ní vyměnila;

c)

sazbou 100 % v případě úvěrových a likviditních příslibů poskytnutých finančním zákazníkům neuvedeným v písm. a) a b) a v odstavcích 1 až 7.

a)

peněžní částky splatné od ústředních bank a finančních zákazníků. Pokud jde o finanční zákazníky, sazbě přítoku ve výši 100 % podléhá zejména přítok z těchto transakcí:

b)

peněžní částky splatné z pozic v kapitálových nástrojích zahrnutých do hlavního indexu, pokud se likvidní aktiva nezapočítávají dvojmo. Tyto peněžní částky zahrnují peněžní částky smluvně splatné do 30 kalendářních dnů, jako jsou dividendy vyplácené v hotovosti z těchto hlavních indexů, a peněžní hotovost splatnou z takových prodaných, ale dosud nezaplacených akciových nástrojů, pokud nejsou uznány jako likvidní aktiva v souladu s hlavou III.

a)

peněžní částky splatné od nefinančních zákazníků za účelem platby jistiny se sníží o 50 % jejich hodnoty nebo o smluvní závazky vůči těmto zákazníkům poskytnout jim financování, podle toho, co je vyšší. Pro účely tohoto písmene nefinanční zákazníci zahrnují podniky, ústřední vlády, mezinárodní rozvojové banky a subjekty veřejného sektoru; Odchylně mohou úvěrové instituce, které obdržely příslib uvedený v čl. 31 odst. 9 za účelem toho, aby mohly poskytovat podpůrné úvěry konečnému příjemci, nebo obdržely obdobný příslib od mezinárodní rozvojové banky nebo subjektu veřejného sektoru, zohlednit přítok až do výše odtoku, kterou uplatňují na odpovídající příslib poskytovat tyto podpůrné úvěry.

b)

peněžní částky splatné ze zajištěných půjček a transakcí na kapitálovém trhu, jak jsou definovány v čl. 192 bodech 2 a 3 nařízení (EU) č. 575/2013, zajištěné likvidními aktivy se nezohlední až do výše hodnoty těchto likvidních aktivsnížené o srážky při ocenění použitelné podle hlavy II. Peněžní částky splatné z ostatní hodnoty nebo pokud jsou zajištěné aktivy, které se nepovažují za likvidní aktiva podle hlavy II, se zohlední v plné výši. Není povolen přítok, pokud je kolaterál použit na zajištění krátké pozice podle čl. 30 odst. 5;

c)

peněžní částky splatné z maržových úvěrů se smluvní splatností poskytnutých oproti kolaterálu tvořenému nelikvidními aktivy mohou obdržet sazbu přítoku ve výši 50 %. Takový přítok lze zohlednit pouze tehdy, pokud úvěrová instituce nepoužívá kolaterál, který původně obdržela v rámci zajištění úvěrů, k zajištění jakýchkoli krátkých pozic;

d)

splatné peněžní částky, se kterými úvěrová instituce, která je dluží, zachází podle článku 27, s výjimkou vkladů u ústředních institucí uvedených v čl. 27 odst. 3, se vynásobí odpovídající symetrickou sazbou přítoku. Pokud odpovídající sazbu není možné zjistit, použije se sazba přítoku ve výši 5 %;

e)

kolaterálové swapy splatné do 30 kalendářních dnů vedou k přítoku ve výši, o kterou hodnota likvidity aktiv zapůjčených přesahuje hodnotu likvidity aktiv vypůjčených;

f)

pokud se kolaterál přijatý v reverzních repo operacích, vypůjčené cenné papíry nebo kolaterálové swapy, které jsou splatné v 30denním horizontu, použijí k rehypotekaci a k zajištění krátkých pozic, které je možné prodloužit na dobu delší než 30 dnů, předpokládá úvěrová instituce, že tato reverzní repa nebo ujednání o výpůjčce cenných papírů budou obnovena a nepovedou k jakémukoli přítoku hotovosti s ohledem na její potřebu pokračovat v zajišťování této krátké pozice nebo ve zpětném odkupu příslušných cenných papírů. Krátké pozice zahrnují případy, kdy na svém účtu aktiv a závazků („matched book“) úvěrová instituce v rámci své obchodní nebo zajišťovací strategie prodala nedávno cenný papír v přímém prodeji, a případy, kdy úvěrová instituce je krátká v určitém cenném papíru na svém účtu repo operací („matched repo book“), na určité dané období si cenný papír vypůjčila a na delší období jej zapůjčila;

g)

jakékoli nevyčerpané úvěrové nebo likviditní přísliby a jakékoli další přísliby přijaté od jiných subjektů, než jsou centrální banky a subjekty uvedené v článku 34, se nezohlední. Závazné nevyčerpané likviditní přísliby od centrálních bank, které jsou uznány jako likvidní aktiva podle článku 14, se nezohlední jako přítok;

h)

peněžní částky splatné z cenných papírů emitovaných samotnou úvěrovou institucí nebo přidruženým subjektem se zohlední na základě čisté hodnoty a se sazbou přítoku uplatněnou na základě sazby přítoku použitelné podle tohoto článku pro podkladové aktivum;

i)

aktiva s neurčeným datem ukončení smlouvy se zohlední v míře 20 % přítoku za předpokladu, že úvěrová instituce může na základě smlouvy odstoupit nebo požadovat platbu v průběhu 30 dnů.

a)

přítok, pokud je poskytovatel mateřským nebo dceřiným podnikem úvěrové instituce nebo jiným dceřiným podnikem stejného mateřského podniku nebo je s danou úvěrovou institucí vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS;

b)

přítok z vkladů uložených u jiných úvěrových institucí v rámci skupiny subjektů, se kterými lze zacházet podle čl. 113 odst. 6 nebo 7 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

přítok uvedený v článku 26 včetně přítoku z úvěrů spojených s financováním hypotečních úvěrů nebo z podpůrných úvěrů uvedených v čl. 31 odst. 9 nebo úvěrů od mezinárodní rozvojové banky nebo subjektu veřejného sektoru, které úvěrová instituce zprostředkovala.

a)

financování za účelem pořízení motorových vozidel;

b)

spotřebitelské úvěry, jak jsou definovány ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o spotřebitelských úvěrech.

a)

jejich obchodní činnosti vykazují nižší profil rizika likvidity vzhledem k těmto faktorům:

a)

na individuální úrovni podíl jejich hlavních činností uvedených v odstavci 3 nebo 4 na celkové rozvaze přesahuje 80 %;

b)

poskytnuté výjimky jsou zveřejněny ve výročních zprávách.

a)

existují důvody k očekávání vyššího přítoku i v případě kombinované tržní a idiosynkratické krize poskytovatele;

b)

protistranou je mateřský nebo dceřiný podnik dané úvěrové instituce nebo jiný dceřiný podnik téhož mateřského podniku nebo spojený s danou úvěrovou institucí vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS nebo člen téhož institucionálního systému ochrany podle čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo ústřední instituce nebo subjekt přidružený k síti nebo kooperativní skupině uvedené v článku 10 uvedeného nařízení;

c)

pokud je sazba přítoku vyšší než 40 %, protistrana odchylně od článku 31 uplatňuje odpovídající symetrickou sazbu odtoku;

d)

úvěrová instituce a protistrana jsou usazeny ve stejném členském státě.

a)

poskytovatel a příjemce likvidity vykazují nízký profil rizika likvidity;

b)

existují právně závazné dohody a přísliby mezi subjekty ve skupině, pokud jde o úvěrovou nebo likviditní linku;

c)

profil rizika likvidity příjemce likvidity je náležitě zohledněn v řízení rizika likvidity poskytovatele likvidity.

a)

byla poskytnuta nebo přislíbena v maximální výši před datem 30. června 2014;

b)

je přímá, výslovná, neodvolatelná a bezpodmínečná a pokrývá neschopnost splácet jistinu a úrok podle splatnosti.

a)

v Irsku National Asset Management Agency (NAMA);

b)

ve Španělsku Sociedad de Gestión de Activos Procedentes de la Reestructuración Bancaria, S.A. (SAREB);

c)

ve Slovinsku Společnost pro správu bankovních aktiv zřízená podle zákona o opatřeních Slovinské republiky pro posílení stability bank (MSSBA).

a)

60 % požadavku krytí likvidity od 1. října 2015;

b)

70 % od 1. ledna 2016;

c)

80 % od 1. ledna 2017;

d)

100 % od 1. ledna 2018.

17.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 11/37

(1)

Od 1. ledna 2015 budou instituce povinny zveřejňovat pákový poměr vypočítaný podle článku 429 nařízení (EU) č. 575/2013 a před tímto datem je Komisi svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci, kterým se změní míra expozice a hodnota kapitálu pro výpočet pákového poměru, a napravit tak jakékoli nedostatky zjištěné na základě zpráv předložených institucemi.

(2)

Mezi udávanými pákovými poměry uvedenými v čl. 429 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 byly zaznamenány rozdíly z důvodu odlišného výkladu ze strany jednotlivých institucí, pokud jde o odečet kolaterálu při financování cenných papírů a repo obchodech. Tyto rozdíly ve výkladu a podávání zpráv se projevily poté, co Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) zveřejnil dne 4. března 2014 analytickou zprávu.

(3)

Vzhledem k tomu, že ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 odrážela ustanovení norem rámce Basilej, jsou řešení nalezená pro nedostatky předpisů tohoto rámce vhodná také pro řešení odpovídajících nedostatků příslušných ustanovení tohoto nařízení.

(4)

Basilejský výbor přijal dne 14. ledna 2014 revidované znění předpisů o pákovém poměru, které obsahuje zejména dodatečná opatření týkající se měření a odečtu repo obchodů a transakcí s financováním cenných papírů. Uvedení ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 týkajících se výpočtu pákového poměru do souladu s mezinárodně dohodnutými předpisy by mělo řešit odlišný výklad ze strany jednotlivých institucí, pokud jde o odečet kolaterálu při financování cenných papírů a repo obchodech, a mělo by posílit mezinárodní srovnatelnost a vytvořit rovné podmínky pro instituce, které jsou usazeny v Unii a fungují na mezinárodní úrovni.

(5)

Clearing prováděný prostřednictvím ústřední protistrany podle hlavního modelu běžně používaného v Unii vede k dvojímu započtení páky do míry expozic instituce, která slouží jako člen clearingového systému.

(6)

Clearing transakcí s financováním cenných papírů, zejména repo obchodů, prostřednictvím způsobilých ústředních protistran může přinést velké výhody, jako je mnohostranné vzájemné započtení a důsledné postupy řízení kolaterálu, které posilují finanční stabilitu. Mělo by proto být umožněno odečítat hotovostní pohledávky a platby za repo obchody a reverzní repo obchody se stejnou způsobilou ústřední protistranou.

(7)

Repo obchody, které je možné kdykoli ukončit, pokud je splněna dohodnutá lhůta pro odvolání, by měly být považovány za operace s danou splatností, která je rovna lhůtě pro odvolání, a mělo by se mít za to, že je splněn „tentýž daný termín konečného vypořádání“, tak aby tyto operace byly způsobilé k odečtení hotovostních pohledávek a plateb za repo operace a reverzní repo operace se stejnou protistranou.

(8)

Revidovaný pákový poměr by měl vést k přesnějšímu měření páky a měl by přiměřeným způsobem omezovat hromadění páky v institucích usazených v Unii.

(9)

Podávání zpráv o pákovém poměru na konci čtvrtletního období v daném časovém bodě uvádí pákový poměr lépe do souladu s vykazováním solventnosti než podávání zpráv na základě tříměsíčního průměru.

(10)

Použití hrubé pomyslné hodnoty pro písemné úvěrové zajištění vydané institucí odráží páku vhodněji, než použije-li se pro tyto nástroje metoda ocenění podle tržní hodnoty.

(11)

Rozsah konsolidace pro výpočet pákového poměru by měl být uveden do souladu s regulačním rozsahem konsolidace používané ke stanovení rizikově vážených kapitálových poměrů.

(12)

Změny zavedené tímto nařízením by měly vést k lepší srovnatelnosti pákových poměrů zveřejňovaných institucemi a měly by pomoci zabránit tomu, aby účastníci trhu dostávali zavádějící informace, pokud jde o skutečnou páku institucí. Je proto nezbytné, aby toto nařízení vstoupilo v platnost co nejdříve.

(13)

Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 429 se nahrazuje tímto:

„Článek 429

Výpočet pákového poměru

1.   Instituce vypočítají svůj pákový poměr podle metodiky stanovené v odstavcích 2 až 13.

2.   Pákový poměr se vypočítá jako hodnota kapitálu instituce dělená celkovou mírou expozic dané instituce a vyjadřuje se v procentech.

Instituce vypočítávají pákový poměr k referenčnímu datu vykázání.

3.   Pro účely odstavce 2 je hodnotou kapitálu hodnota kapitálu tier 1.

4.   Celková míra expozic je součet hodnot expozic:

5.   Instituce určí hodnotu expozic pro aktiva, kromě smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, v souladu s těmito zásadami:

6.   Instituce mohou z míry expozic stanovených v odstavci 4 tohoto článku odečíst částky odečtené z kmenového kapitálu tier 1 v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. d).

7.   Příslušné orgány mohou instituci udělit svolení, aby do míry expozic nezahrnovala expozice, které mohou využít zacházení stanoveného v čl. 113 odst. 6. Příslušné orgány mohou toto svolení udělit pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 113 odst. 6 písm. a) až e) a pokud udělily souhlas stanovený v čl. 113 odst. 6.

8.   Odchylně od odst. 5 písm. d) mohou instituce určit hodnotu expozice hotovostních pohledávek a plateb zahrnutých do repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů se stejnou protistranou na základě čisté hodnoty pouze tehdy, pokud jsou splněny tyto podmínky:

Pro účely písmene c) prvního pododstavce výsledek mechanismu vypořádání funkčně odpovídá čistému vypořádání tehdy, pokud se ke dni vypořádání čistý výsledek peněžních toků transakcí v rámci tohoto mechanismu rovná jediné čisté částce v rámci čistého vypořádání.

9.   Instituce určují hodnoty expozic u smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, v souladu s článkem 429a.

10.   Instituce určují hodnoty expozic podrozvahových položek s výjimkou smluv uvedených v příloze II, úvěrových derivátů, repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů v souladu s čl. 111 odst. 1. Instituce však nesníží nominální hodnotu těchto položek specifickými úpravami o úvěrové riziko.

V souladu s čl. 166 odst. 9, pokud se některý příslib vztahuje k prodloužení jiného příslibu, použije se nižší ze dvou konverzních faktorů spojených s jednotlivými přísliby. Na hodnotu expozice podrozvahových položek s nízkým rizikem uvedených v čl. 111 odst. 1 písm. d) se vztahuje horní hranice ve výši 10 % jejich nominální hodnoty.

11.   Instituce, která je členem clearingového systému způsobilé ústřední protistrany, může z výpočtu míry expozic vyloučit obchodní expozice následujících položek, za podmínky, že je u těchto obchodních expozic prováděn clearing prostřednictvím těchto způsobilých ústředních protistran a že současně splňují podmínky stanovené v čl. 306 odst. 1 písm. c):

12.   Pokud instituce, která je členem clearingového systému způsobilé ústřední protistrany, poskytne této způsobilé ústřední protistraně záruku za plnění klienta, jenž přímo vstupuje do derivátových transakcí se způsobilou ústřední protistranou, zahrne do míry expozic expozici, která je výsledkem záruky jako derivátová expozice pro klienta v souladu s článkem 429a.

13.   Pokud se podle vnitrostátních všeobecně přijímaných účetních zásad aktiva ve svěřenecké správě zaúčtovávají v rozvaze podle článku 10 směrnice 86/635/EHS, je možné tato aktiva z celkové míry expozic pro účely pákového poměru vyjmout, pokud splňují kritéria pro nezaúčtování stanovená v mezinárodním účetním standardu (IAS) 39 podle nařízení (ES) č. 1606/2002, a případně kritéria pro vynětí z konsolidace stanovená v mezinárodním standardu účetního výkaznictví (IFRS) 10 podle nařízení (ES) č. 1606/2002.

14.   Příslušné orgány mohou instituci povolit, aby z míry expozic vyloučila expozice, které splňují všechny tyto podmínky:

2)

Doplňují se nové články 429a a 429b, které znějí:

„Článek 429a

Hodnota expozice derivátů

1.   Instituce určují hodnoty expozic u smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, metodou stanovenou v článku 274. Instituce určí potenciální budoucí úvěrové expozice pro úvěrové deriváty pomocí čl. 299 odst. 2 písm. a).

Při určování potenciální budoucí úvěrové expozice u úvěrových derivátů uplatní instituce zásady stanovené v čl. 299 odst. 2 písm. a) na všechny své úvěrové deriváty, nikoliv pouze na deriváty, které jsou zařazeny do obchodního portfolia.

Při určování hodnoty expozice instituce mohou zohlednit dopady smluv o novaci a ostatních dohod o započtení v souladu s článkem 295. Křížové započtení se neuplatňuje. Instituce však mohou započítávat v rámci kategorie produktů uvedené v čl. 272 bodě 25 písm. c) a úvěrových derivátů, pokud se na ně vztahují dohody o smluvním křížovém započtení uvedené v čl. 295 písm. c).

2.   Pokud poskytnutí kolaterálu souvisejícího s derivátovými smlouvami snižuje množství aktiv v rámci použitelného účetního rámce, instituce provede reverzi tohoto snížení.

3.   Pro účely odstavce 1 instituce mohou odečíst variační marži, kterou obdržely v hotovosti od protistrany, z podílu současných reprodukčních nákladů hodnoty expozice, pokud podle použitelného účetního rámce nebyla variační marže již uznána pro snížení hodnoty expozice a pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

Pro účely písmene c) prvního pododstavce platí, že pokud se na derivátovou smlouvu vztahuje kvalifikovaná rámcová dohoda o započtení, měnou započtení se rozumí jakákoli měna započtení specifikovaná v derivátové smlouvě, řídicí kvalifikované rámcové dohodě o započtení nebo příloze ke kvalifikované rámcové dohodě o započtení týkající se úvěrové podpory.

Pokud podle použitelného účetního rámce instituce uzná variační marži zaplacenou v hotovosti protistraně jako pohledávku, může tuto pohledávku vyloučit z míry expozic za předpokladu, že jsou splněny podmínky v bodech a) až e).

4.   Pro účely odstavce 3 platí toto:

5.   Kromě zacházení stanoveného v odstavci 1 instituce u písemných úvěrových derivátů zahrnou do hodnoty expozice efektivní pomyslné částky, na které odkazují písemné úvěrové deriváty snížené o veškeré záporné změny reálné hodnoty, které byly začleněny do kapitálu tier 1, pokud jde o písemné úvěrové deriváty. Výsledná hodnota expozic může být dále snížena o efektivní pomyslné částky zakoupených úvěrových derivátů se stejným referenčním jménem za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

Pokud pomyslná částka písemného úvěrového derivátu není snížena o pomyslnou částku zakoupeného úvěrového derivátu, instituce mohou odečíst jednotlivé potenciální budoucí expozice tohoto písemného úvěrového derivátu od celkové potenciální budoucí expozice určené v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, případně ve spojení s čl. 274 odst. 2 nebo čl. 299 odst. 2 písm. a). V případě, že potenciální budoucí úvěrová expozice bude určena ve spojení s čl. 298 odst. 1 písm. c) bodem ii), hodnota PCEgross může být snížena o jednotlivé potenciální budoucí expozice písemných úvěrových derivátů, aniž by došlo k úpravám poměru čistý/hrubý (NGR).

6.   Instituce nesníží efektivní pomyslnou částku písemného úvěrového derivátu v případě, že zakoupí úvěrové zajištění prostřednictvím swapu veškerých výnosů a obdržené čisté platby eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci nezohledňuje žádné snížení hodnoty písemného úvěrového derivátu, které se odráží v kapitálu tier 1.

7.   V případě zakoupených úvěrových derivátů na skupinu referenčních nástrojů mohou instituce uznat snížení v souladu s odstavcem 5 týkající se písemných úvěrových derivátů na jednotlivá referenční jména pouze tehdy, pokud zakoupené zajištění z ekonomického hlediska odpovídá zakoupení samostatného zajištění pro jednotlivá jména ve skupině. Pokud instituce zakoupí úvěrový derivát pro skupinu referenčních jmen, může uznat snížení pro skupinu písemných úvěrových derivátů pouze tehdy, pokud je skupina referenčních nástrojů a míra podřízenosti v obou transakcích totožná.

8.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou instituce použít metodu stanovenou v článku 275 k určení hodnoty expozice u smluv uvedených v příloze II bodech 1 a 2 pouze tehdy, pokud tuto metodu používají také ke stanovení hodnoty expozice u těchto smluv pro účely splnění požadavků na kapitál uvedených v článku 92.

Pokud instituce použijí metodu stanovenou v článku 275, nesníží míru expozic o částku variační marže obdrženou v hotovosti.

Článek 429b

Navýšení pro úvěrové riziko protistrany týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů

1.   Kromě hodnoty expozic repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami v souladu s čl. 429 odst. 5, instituce zahrnou do míry expozic navýšení pro úvěrové riziko protistrany stanovené v souladu s odstavci 2 nebo případně 3 tohoto článku.

2.   Pro účely odstavce 1 se v případě transakcí s protistranou, na něž se nevztahuje rámcová dohoda o započtení, která splňuje podmínky stanovené v článku 206, určí navýšení (Ei*) individuálně pro jednotlivé transakce podle tohoto vzorce:

kde:

3.   Pro účely odstavce 1 se v případě transakcí s protistranou, na něž se vztahuje rámcová dohoda o započtení, která splňuje podmínky stanovené v článku 206, určí navýšení pro tyto transakce (Ei*) individuálně na základě jednotlivých dohod podle tohoto vzorce:

kde:

4.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou instituce použít metodu stanovenou v článku 222, za podmínky uplatnění příslušné rizikové váhy s horní hranicí ve výši 20 %, ke stanovení navýšení pro repo obchody, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržové obchody včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami. Instituce mohou tuto metodu použít pouze tehdy, pokud ji používají také ke stanovení hodnoty expozice těchto transakcí pro účely splnění požadavků na kapitál uvedených v článku 92.

5.   Pokud použitelný účetní rámec umožňuje použít u repo obchodů odbytové účetnictví, provede instituce reverzi všech účetních zápisů souvisejících s prodejem.

6.   Pokud instituce jedná v rámci repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, jako zmocněnec mezi jejich dvěma stranami, platí toto:

17.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 11/44

(1)

Směrnice 2014/59/EU vyžaduje, aby členské státy zavedly mechanismy financování k řešení krizí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly účinně uplatňovat nástroje a pravomoci k řešení krize. Tyto mechanismy financování k řešení krizí by měly mít k dispozici odpovídající finanční zdroje, které by umožnily účinné fungování rámce pro řešení krizí, a proto by měly být oprávněny vybírat od institucí povolených na jejich území, včetně poboček v Unii (dále jen „instituce“) příspěvky předem.

(2)

Členské státy jsou povinny vybírat příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí nejen od institucí, ale podle čl. 103 odst. 1 uvedené směrnice též od poboček v Unii. Pravomoc Komise přijímat akty v přenesené pravomoci podle čl. 103 odst. 7 a 8 uvedené směrnice se vztahuje i na pobočky v Unii. Avšak vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (2) spadají požadavky obezřetnosti pro pobočky úvěrových institucí třetích zemí a zacházení s těmito pobočkami z hlediska dohledu do odpovědnosti členských států, není u mnohých parametrů pro úpravu podle rizikového profilu stanovených v tomto nařízení v přenesené pravomoci vhodné, aby se přímo vztahovaly na pobočky v Unii. Proto, ačkoli pobočky v Unii nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, mohou být předmětem zvláštního režimu, který Komise vypracuje v příštím aktu v přenesené pravomoci.

(3)

Podle článků 6, 15, 16, 95 a 96 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3) nepodléhají určité investiční podniky s povolením provozovat pouze omezené služby a činnosti jistým kapitálovým požadavkům a požadavkům na likviditu nebo od nich mohou být osvobozeny. V důsledku toho by se na ně mnohé parametry, které je třeba stanovit pro úpravu podle rizikového profilu, nevztahovaly. Protože členské státy podléhají podle čl. 103 odst. 1 směrnice 2014/59/EU povinnosti vybírat od těchto investičních podniků příspěvky předem, je vhodné ponechat pravomoc zavést úpravu příspěvků podle rizikového profilu členským státům, aby tyto podniky nebyly neúměrně zatěžovány. Uvedené investiční podniky by proto neměly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(4)

Podle čl. 102 odst. 1 směrnice 2014/59/EU by členské státy měly v období od vstupu uvedené směrnice v platnost do 31. prosince 2024 zajistit, aby finanční prostředky v jejich mechanismech financování dosáhly výše nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech institucí povolených na jejich území. Během tohoto období by příspěvky do mechanismů financování měly být co nejrovnoměrněji rozloženy v čase, dokud nebude dosaženo cílové úrovně, přičemž se zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční pozici přispívajících institucí.

(5)

Ustanovení čl. 103 odst. 1 směrnice 2014/59/EU vyžaduje, aby za účelem dosažení cílové úrovně uvedené v článku 102 byly příspěvky vybírány nejméně jednou ročně. Podle čl. 103 odst. 2 směrnice 2014/59/EU byroční příspěvek měl odrážet velikost instituce, neboť by se měl zakládat na pevné částce stanovené na základě závazků dané instituce („základní roční příspěvek“); zadruhé odráží úroveň rizika příslušných činností instituce, neboť základní roční příspěvek by měl být uzpůsoben v poměru k rizikovému profilu dané instituce („dodatečná úprava podle rizikového profilu“). Velikost instituce je prvním ukazatelem rizika, které instituce představuje. Čím větší instituce je, tím je pravděpodobnější, že orgán příslušný k řešení krize by v případě problémů měl za to, že je ve veřejném zájmu, aby její krizi řešil a k zajištění účinného uplatňování nástrojů k řešení krize použil mechanismus financování.

(6)

K vyjasnění toho, jak by orgány příslušné k řešení krize měly upravit příspěvky v poměru k rizikovému profilu institucí, je nutné určit soubory ukazatelů rizik a jednotlivé ukazatele rizik, které by se měly ke stanovení rizikového profilu institucí použít, mechanismus pro použití úpravy základního ročního příspěvku podle rizikového profilu a základní roční příspěvek jako výchozí bod pro úpravu podle rizikového profilu. Zmíněné prvky, jež by měly doplnit kritéria rizik stanovená v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, by měly být zavedeny tak, aby se zabránilo nejednotnému přístupu členských států k výpočtu příspěvků do jejich příslušných mechanismů financování k řešení krizí, a tím se zachovaly rovné podmínky mezi členskými státy a silný vnitřní trh. To umožní, aby příspěvky placené institucemi do mechanismů financování k řešení krizí byly pro jednotlivé druhy bank srovnatelné a předvídatelné, což je důležitou součástí rovných podmínek na vnitřním trhu.

(7)

V čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (4) se stanoví, že výbor pro řešení krizí (dále jen „výbor“) zřízený podle čl. 42 odst. 1 uvedeného nařízení se považuje pro účely uvedeného nařízení a směrnice 2014/59/EU za relevantní vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize, pokud tento výbor plní úkoly a vykonává pravomoci, které má podle uvedené směrnice plnit nebo vykonávat vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize. Vzhledem k tomu, že čl. 70 odst. 7 nařízení (EU) č. 806/2014 zmocňuje výbor, aby vypočítal příspěvky institucí do Jednotného fondu pro řešení krizí, který by od 1. ledna 2016 nahradil mechanismy financování členských států zúčastněných v jednotném mechanismu pro řešení krizí použitím tohoto nařízení založeného na čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, pojem orgánu příslušného k řešení krize pro účely tohoto nařízení by měl zahrnovat také tento výbor.

(8)

Výpočet příspěvků na individuální úrovni by vedl v případě skupin při určování základního ročního příspěvku jednotlivých subjektů skupiny k dvojímu započtení některých závazků, protože závazky související s dohodami, jež subjekty téže skupiny uzavřely mezi sebou, by byly součástí celkových závazků, které se berou v úvahu ke stanovení základního ročního příspěvku každého subjektu skupiny. Proto by v případě skupin mělo být stanovení základního ročního příspěvku dále specifikováno, aby se zohlednila vzájemná propojenost subjektů skupiny a předešlo se dvojímu započtení expozic uvnitř skupiny. V zájmu zajištění rovných podmínek mezi subjekty, jež jsou členy jedné skupiny, a institucí, jež jsou členy téhož institucionálního systému ochrany (IPS) nebo jsou trvale přidruženy k témuž ústřednímu subjektu, by se mělo na tyto instituce vztahovat stejné zacházení.

(9)

Pro účely výpočtu základního ročního příspěvku subjektu skupiny by se do celkových závazků, které se berou v úvahu, neměly zahrnout závazky plynoucí ze smlouvy, jež daný subjekt skupiny uzavřel s jiným subjektem, jenž je členem téže skupiny. Vyloučení těchto závazků by však mělo být možné pouze, je-li každý subjekt skupiny usazen v Unii, je zahrnut v téže konsolidaci v plném rozsahu, podléhá odpovídajícím centralizovaným postupům hodnocení, měření a kontroly rizika a neexistují-li současné či předvídatelné podstatné věcné či právní překážky bránící okamžitému splacení dotčených závazků, jakmile nabudou splatnosti. Tím by se mělo zabránit tomu, aby závazky byly vyloučeny ze základu pro výpočet příspěvků v případě, že neexistují záruky, že úvěrové expozice uvnitř skupiny by byly pokryty, jestliže se finanční situace skupiny zhorší. Navíc, aby se zabránilo tomu, že vyloučením závazků uvnitř skupiny se poskytne výhoda subjektům skupiny, které na ně mají nárok, nemělo by vyloučení těchto závazků dotčeným institucím umožnit, aby využívaly systému zjednodušených příspěvků určeného pro malé instituce, i kdyby po vyloučení závazků uvnitř skupiny daná instituce podmínky pro zjednodušený systém splňovala. V zájmu zajištění rovných podmínek mezi subjekty, jež jsou členy jedné skupiny, a institucí, jež jsou členy téhož institucionálního systému ochrany (IPS) nebo jsou trvale přidruženy k témuž ústřednímu subjektu, by se na tyto instituce mělo vztahovat stejné zacházení.

(10)

Odchylně od pravidla, že výpočet příspěvků by se měl provádět na individuálním základě, v případě ústředního subjektu s přidruženými institucemi, které jsou zcela nebo částečně osvobozeny od obezřetnostních požadavků na základě vnitrostátního práva v souladu s článkem 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, by se pravidla o příspěvcích předem měla uplatnit jen na ústřední subjekt a přidružené úvěrové instituce jako celek na konsolidovaném základě, protože platební schopnost a likvidita ústředního subjektu a všech přidružených institucí se sleduje jako celek na základě konsolidované účetní závěrky těchto institucí.

(11)

Stanovení základního ročního příspěvku by se mělo rovněž dále specifikovat v případě infrastruktur finančního trhu. Některé infrastruktury finančního trhu, například ústřední protistrany nebo centrální depozitáře cenných papírů, jsou rovněž povoleny jako úvěrové instituce. Zejména některé centrální depozitáře cenných papírů poskytují služby bankovního typu, které jsou doplňkové k jejich činnosti v roli infrastruktury trhu. Centrální depozitáře cenných papírů na rozdíl od úvěrových institucí nedrží pojištěné vklady, ale většinou vnitrodenní nebo jednodenní vklady, které pocházejí z vypořádání operací s cennými papíry, jež depozitáře zajišťují pro finanční instituce nebo centrální banky. Výsledkem těchto operací zpravidla nejsou peněžní zůstatky, které by se mohly připodobnit finančním prostředkům získaným za účelem provádění bankovních činností. Protože služby bankovního typu prováděné infrastrukturami finančního trhu jsou doplňkové k jejich hlavním činnostem clearingu a vypořádání, pro něž tyto subjekty podléhají přísným obezřetnostním požadavkům podle nařízení (EU) č. 648/2012 (5) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 (6), jakož i podle příslušných ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2013/36/EU, a protože z obchodního modelu infrastruktur finančního trhu nevyplývají rizika srovnatelná s riziky úvěrových institucí, měly by se při stanovení objemu jejich celkových závazků pro účely výpočtu jejich základního ročního příspěvku brát v úvahu pouze závazky související s jejich činnostmi bankovního typu.

(12)

Účetnictví derivátů není v Unii harmonizováno ve vztahu k jednotlivým účtům a to by mohlo mít dopad na objem závazků, které se berou v úvahu pro výpočet příspěvků každé banky. Metodika pákového poměru uvedená v čl. 429 odst. 6 a 7 nařízení (EU) č. 575/2013 se vztahuje na všechny banky a zajišťuje, že tatáž derivátová smlouva, a zejména vzájemné započtení (netting) derivátových smluv, se bude brát v úvahu stejným způsobem bez ohledu na účetní rámec, kterému daná banka podléhá. Proto, aby se při určování základního ročního příspěvku zajistilo harmonizované zacházení s deriváty, které umožní srovnatelnost jejich oceňování mezi institucemi a rovné podmínky v celé Unii, by se hodnota derivátů měla určovat v souladu s čl. 429 odst. 6 a 7 nařízení (EU) č. 575/2013. Aby však byla zajištěna předvídatelnost oceňování derivátů podle nařízení (EU) č. 575/2013, mělo by být stanoveno, že takové oceňování nesmí vyústit v hodnotu, která je nižší než 75 % hodnoty dotčených derivátů určené podle příslušného účetního rámce.

(13)

Některé úvěrové instituce jsou bankami poskytujícími podporu, jejichž účelem je prosazovat cíle veřejné politiky ústřední nebo regionální vlády členského státu či místního orgánu především poskytováním podpůrných úvěrů na nesoutěžním, neziskovém základě. Úvěry, které tyto instituce poskytují, jsou přímo či nepřímo částečně zaručeny ústřední nebo regionální vládou nebo místním orgánem. Podpůrné úvěry jsou poskytovány na nesoutěžním, neziskovém základě za účelem podpory cílů veřejné politiky Unie nebo ústřední nebo regionální vlády členského státu. Podpůrné úvěry jsou někdy poskytovány prostřednictvím jiné instituce jakožto zprostředkovatele (průchozí úvěry). V takových případech obdrží zprostředkovatelská úvěrová instituce podpůrné úvěry od mezinárodní rozvojové banky nebo subjektu veřejného sektoru a poskytne je jiným úvěrovým institucím, které by je poskytly konečným zákazníkům. Protože zprostředkovatelské úvěrové instituce předávají likviditu těchto úvěrů od původní banky poskytující podporu instituci poskytující úvěr nebo jiné zprostředkovatelské instituci, tyto závazky by neměly být zahrnuty do celkových závazků, které se pro účely výpočtu základního ročního příspěvku mají vzít v úvahu.

(14)

Ustanovení čl. 103 odst. 1 směrnice 2014/59/EU vyžaduje, aby do mechanismů financování k řešení krizí přispívaly všechny instituce. Je však třeba nalézt úměrnou a spravedlivou rovnováhu mezi povinností určité instituce přispívat do mechanismu financování k řešení krizí a její velikostí, rizikovým profilem, rozsahem a složitostí jejích činností, jejím propojením s ostatními institucemi nebo finančním systémem obecně, dopadem jejího selhání na finanční trhy, na ostatní instituce, na podmínky financování nebo na širší ekonomiku, tedy pravděpodobností, že u instituce bude zahájen proces řešení krize a že k tomu bude použit mechanismus financování. Orgány příslušné k řešení krize tyto prvky zohlední v souladu s článkem 4 směrnice 2014/59/EU při rozhodování, zda by určitá instituce měla požívat zjednodušených povinností ohledně požadavků navypracování ozdravných plánů a plánů řešení krize. Při posuzování správné rovnováhy mezi dodržováním požadavků stanovených ve směrnici 2014/59/EU a zvláštnostmi rozličných institucí podléhajících směrnici by též měla být zohledněna administrativní zátěž, která pro určité instituce a orgány příslušné k řešení krize z výpočtu ročních příspěvků vyplývá.

(15)

Malé instituce většinou nemají vysoce rizikový profil, ve srovnání s velkými institucemi jsou méně rizikové pro systém a v mnoha případech je dopad jejich selhání na širší ekonomiku menší než dopad velkých institucí. Zároveň však nelze potenciální dopad selhání malých institucí na finanční stabilitu zcela vyloučit, neboť i malé instituce mohou vytvořit systémové riziko v důsledku své úlohy v širším bankovním systému, kumulativním účinkům svých sítí nebo mohou krizi rozšířit tím, že způsobí ztrátu důvěry v bankovní systém.

(16)

S ohledem na to, že malé instituce ve většině případů nepředstavují systémové riziko a že je méně pravděpodobné, že u nich bude zahájen postup řešení krize, což ve srovnání s velkými institucemi snižuje pravděpodobnost, že budou využívat mechanismy financování k řešení krizí, měla by být metodika pro výpočet jejich ročních příspěvků do mechanismů financování k řešení krizí zjednodušena. Roční příspěvek malých institucí by měl sestávat z jednorázové částky, která se zakládá pouze na jejich základním ročním příspěvku úměrnému jejich velikosti. Taková metodika by měla umožnit poměrný systém ročních příspěvků, jelikož při určování ročních příspěvků každé instituce musí orgán příslušný k řešení krize dodržet roční cílovou úroveň mechanismu financování. Jednorázová částka tedy odráží skutečnost, že malé instituce jsou v mnoha případech méně rizikové, a umožňuje větší úpravu příspěvků velkých institucí, které jsou pro systém obecně významnější, v poměru k jejich rizikovému profilu.

(17)

K určení, které instituce se považují za malé, by se měly použít dva prahy, přičemž první práh založený na celkových závazcích (bez započtení kapitálu), od nichž jsou odečteny pojištěné vklady, by měl být nejvýše 300 milionů EUR a druhý práh založený na celkových závazcích by neměl být vyšší než 1 miliarda EUR. Druhý práh by měl zamezit větším institucím, které splňují první práh související s celkovými závazky, aby mohly těžit ze zjednodušeného systému.

(18)

V kategorii malých institucí by se mělo dále rozlišovat, protože některé jsou velmi malé, zatímco jiné se blíží maximálním prahům, které jim umožňují využívat zjednodušeného systému. Pokud by byla stanovena pouze jedna jednorázová částka, roční příspěvky velmi malých institucí by byly nepřiměřeně vysoké oproti příspěvkům malých institucí, které se blíží maximálním prahům. Současně je třeba zabránit tomu, aby zjednodušený systém způsobil nepoměrné rozdíly v ročních příspěvcích mezi největšími z malých institucí a institucemi, které nesplňují podmínky pro zjednodušený systém, neboť se nacházejí těsně nad prahy. K zabránění těmto nechtěným účinkům by proto bylo vhodné zavést systém několika kategorií malých institucí, jejichž roční příspěvky by byly stanoveny jako různě vysoké jednorázové částky. Tím by se umožnilo odstupňovat příspěvky ve zjednodušeném systému a mezi nejvyšší jednorázovou částkou a nejnižším příspěvkem vypočítaným podle metody, podle níž se základní roční příspěvek upravuje v závislosti na rizikovém profilu instituce.

(19)

Určí-li orgán příslušný k řešení krize, že malá instituce má obzvláště vysoký rizikový profil, měl by mít tento orgán možnost rozhodnout, že dotčená instituce by již neměla požívat zjednodušeného systému, ale její příspěvek by se měl místo toho vypočítat podle metody, podle níž se základní roční příspěvek upraví podle faktorů rizika jiných než velikost instituce.

(20)

Instituce uvedené v čl. 45 odst. 3 směrnice 2014/59/EU nebudou rekapitalizovány s použitím mechanismů financování k řešení krizí v souladu s články 44 a 101 směrnice 2014/59/EU, protože budou zlikvidovány ve vnitrostátním úpadkovém řízení nebo jiném postupu prováděném v souladu s článkem 38, 40 nebo 42 směrnice 2014/59/EU a ukončí svou činnost. Tato řízení zajistí, aby věřitelé těchto institucí, včetně případných držitelů krytých dluhopisů, nesli ztráty způsobem, který dosahuje účelu řešení krize. Jejich příspěvky do mechanismů financování k řešení krizí by proto měly tyto zvláštnosti odrážet. Mechanismy financování k řešení krizí by však mohly být využity pro ostatní účely uvedené v článku 101 směrnice 2014/59/EU. V případě, že taková instituce použije mechanismus financování k řešení krizí pro některý z těchto účelů, orgán příslušný k řešení krize by měl mít možnost porovnat rizikový profil všech ostatních institucí, na něž se vztahuje čl. 45 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, s profilem instituce, která využila mechanismu financování k řešení krizí, a použít metodiku stanovenou v tomto aktu v přenesené pravomoci na ty instituce, jež mají podobný nebo vyšší rizikový profil nežinstituce, které využily mechanismu financování k řešení krizí. Je vhodné sestavit seznam prvků, které by orgán příslušný k řešení krize měl při porovnávání rizikových profilů vzít v úvahu.

(21)

Aby se orgánům členských států příslušných k řešení krize umožnil harmonizovaný výklad kritérií stanovených v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, takže určování ukazatele rizik institucí pro účely výpočtu jednotlivých příspěvků do mechanismů financování k řešení krizí se bude provádět v celé Unii podobným způsobem, mělo by být poskytnuto několik souborů ukazatelů rizik a odpovídající ukazatele pro každý soubor, jež mají orgány příslušné k řešení krize při posuzování rizikového profilu institucí vzít v úvahu. K zajištění soudržnosti s postupy dohledu by ukazatele rizik měly sestávat ze současných regulačních kritérií, která jsou již dostupná nebo se právě stanovují.

(22)

Stanoví-li příslušné právní předpisy výjimky, jež instituce osvobozují od stanovování některých ukazatelů rizik na úrovni instituce, a případně za předpokladu, že příslušné orgány použití takových výjimek povolí, měly by orgány příslušné k řešení krize posoudit dotčené ukazatele na konsolidované, případně subkonsolidované úrovni, aby dosáhly souladu s postupy dohledu a zajistily, že skupiny, jež tyto výjimky využívají, nejsou nepřiměřeně penalizovány.

(23)

Aby se orgánům příslušným k řešení krize umožnil konzistentní přístup, pokud jde o význam souborů ukazatelů rizik a jednotlivých ukazatelů, jež by měly pro účely určení rizikového profilu institucí vzít v úvahu, mělo by toto nařízení rovněž stanovit relativní váhu každého souboru ukazatelů rizik i jednotlivých ukazatelů. Je však důležité, aby orgánům příslušným k řešení krize byla udělena dostatečná flexibilita při posuzování rizikového profilu institucí, aby mohly přizpůsobit uplatňování souborů ukazatelů rizik a jednotlivých ukazatelů podle zvláštností každé instituce. Jelikož toho nelze dosáhnout výhradně poskytnutím rozmezí pro posuzování rizikového profilu, ale vyžaduje to jistý stupeň volnosti v rozhodování o významu určitých ukazatelů rizik v jednotlivých případech, měla by být váha některých ukazatelů rizik pouze orientační, nebo by pro ně mělo být stanoveno rozmezí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly rozhodnout o důležitosti dotčených ukazatelů v daném případě.

(24)

Při rozhodování o významu různých ukazatelů odpovídajících jistému souboru ukazatelů by se měla v rámci souboru použít agregace určením aritmetického váženého průměru jednotlivých ukazatelů. Pokud jde o výpočet konečného složeného ukazatele rizik odpovídajícího jednotlivé instituci, aby nedocházelo ke kompenzaci mezi soubory tak, že instituce, která má poměrně dobré výsledky v několika souborech a velmi špatný výsledek jednom dalším souboru, by podle aritmetického průměru všech souborů obecně získala středně dobré hodnocení, měl by se takový výpočet zakládat na váženém geometrickém průměru jednotlivých souborů.

(25)

Rozmezí pro posuzování stupně rizika, jež instituce představuje, by mělo být takové, aby umožnilo dostatečné přizpůsobení rizikového profilu institucí podle různých souborů ukazatelů rizik a jednotlivých ukazatelů stanovených v tomto nařízení, a zároveň by mělo poskytovat dostatek jistoty a předvídatelnosti ohledně ročních částek, kterými by instituce měly podle směrnice 2014/59/EU a tohoto nařízení přispívat.

(26)

K zajištění toho, že příspěvky budou řádně placeny, je nutné upřesnit podmínky a způsoby platby. Zejména pro příspěvky, jež nejsou placeny v hotovosti, ale prostřednictvím neodvolatelných platebních příslibů podle článku 103 směrnice 2014/59/EU, je nezbytné upřesnit podíl neodvolatelných platebních příslibů, který může každá instituce použít, a druh zajištění, který je pro krytí těchto neodvolatelných platebních příslibů přijatelný, aby se orgánu příslušnému k řešení krize umožnilo při realizaci neodvolatelného platebního příslibu zajistit skutečnou platbu, narazí-li orgán příslušný k řešení krize při realizaci neodvolatelného platebního příslibu na obtíže. K zajištění toho, že roční příspěvky budou řádně placeny, je nutné udělit orgánům příslušným k řešení krize zvláštní pravomoc ukládat správní sankce a jiná správní opatření institucím, které nedodržují požadavky stanovené v tomto nařízení ohledně výpočtu a úpravy příspěvků, například za nedodržení povinnosti poskytovat informace požadované orgánem příslušným pro řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize by rovněž měl mít pravomoc uložit instituci penále, zaplatí-li dotčená instituce splatný roční příspěvek pouze z části, nezaplatí-li ho vůbec nebo nesplní-li požadavky stanovené v oznámení, které orgán příslušný k řešení krize učinil. Kromě toho je nezbytné stanovit zvláštní povinnosti týkající se sdílení informací mezi příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize.

(27)

K zajištění toho, aby úprava příspěvku podle rizikového profilu odrážela vývoj v bankovním sektoru, a tím neustále splňovala požadavky směrnice 2014/59/EU, Komise na základě zkušeností s jejím prováděním přezkoumá úpravu příspěvku podle rizikového profilu pro účely výpočtu ročních příspěvků, a zejména přiměřenost multiplikátoru úpravy podle rizikového profilu stanoveného v tomto nařízení a potřebu možného zvýšení horního limitu multiplikátoru úpravy do 1. června 2016.

(28)

Protože podle čl. 130 odst. 1 směrnice 2014/59/EU se povinnost členských států vybírat roční příspěvky od institucí povolených na jejich území použije od 1. ledna 2015, toto nařízení by se mělo použít od 1. ledna 2015,

a)

metodika výpočtu příspěvků, jež mají instituce zaplatit do mechanismů financování k řešení krizí, a metodika úpravy podle rizikového profilu institucí;

b)

povinnosti institucí týkající se jednak informací, jež mají poskytnout pro účely výpočtu příspěvků, a jednak placení příspěvků do mechanismů financování k řešení krizí;

c)

opatření zajišťující, že orgány příslušné k řešení krize ověřují, že příspěvky byly zaplaceny správně.

1)

„institucemi“ se rozumějí úvěrové instituce definované v čl. 2 odst. 1 bodě 2 směrnice 2014/59/EU nebo investiční podniky definované v bodě 2 tohoto článku i ústřední subjekt a všechny úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu v souladu s článkem 10 nařízení (EU) č. 575/2013 jako celek na konsolidovaném základě, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 2 odst. 1;

2)

„investičními podniky“ se rozumějí investiční podniky definované v čl. 2 odst. 1 bodě 3 směrnice 2014/59/EU, s výjimkou investičních podniků vyhovujících definici uvedené v čl. 96 odst. 1 písm. a) nebo b) nařízení (EU) č. 575/2013 nebo investičních podniků, které vykonávají činnost 8 uvedenou v oddílu A přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES (8), ale nevykonávají činnosti 3 nebo 6 uvedené v oddílu A přílohy I dané směrnice;

3)

„roční cílovou úrovní“ se rozumí celková hodnota ročních příspěvků, které orgán příslušný k řešení krize stanoví pro každé příspěvkové období s cílem dosáhnout cílové úrovně uvedené v čl. 102 odst. 1 směrnice 2014/59/EU;

4)

„mechanismem financování“ se rozumí mechanismus k zajištění účinného používání nástrojů a pravomocí k řešení krize orgánem příslušným k řešení krize v souladu s čl. 100 odst. 1 směrnice 2014/59/EU;

5)

„ročním příspěvkem“ se rozumí částka uvedená v článku 103 směrnice 2014/59/EU, kterou orgán příslušný k řešení krize vybírá za příslušné příspěvkové období pro vnitrostátní mechanismus financování od každé instituce uvedené v článku 2 tohoto nařízení;

6)

„příspěvkovým obdobím“ se rozumí kalendářní rok;

7)

„orgánem příslušným k řešení krize“ se rozumí orgán uvedený v čl. 2 odst. 1 bodě 18 směrnice 2014/59/EU nebo jakýkoli jiný příslušný orgán jmenovaný členskými státy pro účely čl. 100 odst. 2 a 6 směrnice 2014/59/EU;

8)

„příslušným orgánem“ se rozumí příslušný orgán definovaný v čl. 4 odst. 1 bodě 40 nařízení (EU) č. 575/2013;

9)

„systémy pojištění vkladů“ se rozumějí systémy uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. a), b) nebo c) směrnice 2014/49/EU;

10)

„pojištěnými vklady“ se rozumějí vklady uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/49/EU, bez dočasných vysokých zůstatků, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 2 dané směrnice;

11)

„celkovými závazky“ se rozumějí celkové závazky definované v oddíle 3 směrnice Rady 86/635/EHS (9) nebo definované v souladu s mezinárodními standardy účetního výkaznictví uvedenými v nařízení Evropskéhoa parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 (10);

12)

„celkovými aktivy“ se rozumějí celková aktiva definovaná v oddíle 3 směrnice 86/635/ES nebo definovaná v souladu s mezinárodními standardy účetního výkaznictví uvedenými v nařízení (ES) č. 1606/2002;

13)

„celkovou rizikovou expozicí“ se rozumí celková hodnota rizikové expozice definovaná v čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013;

14)

„poměrem kmenového kapitálu tier 1“ se rozumí poměr uvedený v čl. 92 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013;

15)

„minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky“ se rozumí minimální požadavek definovaný v čl. 45 odst. 1 směrnice 2014/59/EU;

16)

„kapitálem“ se rozumí kapitál definovaný v čl. 4 odst. 1 bodě 118 nařízení (EU) č. 575/2013;

17)

„způsobilými závazky“ se rozumějí závazky a kapitálové nástroje definované v čl. 2 odst. 1 bodě 71 směrnice 2014/59/EU;

18)

„pákovým poměrem“ se rozumí pákový poměr definovaný v článku 429 nařízení (EU) č. 575/2013;

19)

„ukazatelem krytí likvidity“ se rozumí ukazatel krytí likvidity definovaný v článku 412 nařízení (EU) č. 575/2013 a dále upřesněný v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 (11);

20)

„ukazatelem čistého stabilního financování“ se rozumí ukazatel čistého stabilního financování vykázaný v souladu s článkem 415 nařízení (EU) č. 575/2013;

21)

„ústřední protistranou“ se rozumí právnická osoba definovaná v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 648/2012;

22)

„deriváty“ se rozumějí deriváty podle přílohy II nařízení (EU) č. 575/2013;

23)

„centrálním depozitářem cenných papírů“ se rozumí právnická osoba definovaná v čl. 2 odst. 1 bodě 1 a článku 54 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 (12);

24)

„vypořádáním“ se rozumí dokončení transakce s cennými papíry definované v čl. 2 odst. 1 bodě 2 nařízení (EU) č. 909/2014;

25)

„clearingem“ se rozumí proces určení pozic definovaný v čl. 2 odst. 3 nařízení (EU) č. 648/2012;

26)

„infrastrukturou finančního trhu“ se pro účely tohoto nařízení rozumí ústřední protistrana podle bodu 21 tohoto článku nebo centrální depozitář cenných papírů podle bodu 23 tohoto článku, které jsou povoleny jako instituce v souladu s článkem 8 směrnice 2013/36/EU;

27)

„podpůrnou bankou“ se rozumí jakýkoli podnik nebo subjekt zřízený členským státem, ať už ústřední nebo regionální vládou, který na nekonkurenční a neziskové bázi poskytuje podpůrné úvěry za účelem prosazování cílů veřejné politiky této vlády, za předpokladu, že tato vláda má povinnost chránit hospodářskou základnu tohoto podniku nebo subjektu a zachovávat jeho životaschopnost po celou dobu jeho existence, nebo za předpokladu, že nejméně 90 % původních finančních prostředků nebo podpůrných úvěrů, které poskytuje, je přímo nebo nepřímo zaručeno ústřední nebo regionální vládou daného členského státu;

28)

„podpůrným úvěrem“ se rozumí úvěr poskytnutý podpůrnou bankou nebo prostřednictvím zprostředkující banky na nekonkurenční, neziskové bázi za účelem prosazování cílů veřejné politiky ústřední nebo regionální vlády v členském státě;

29)

„zprostředkovatelem“ se rozumí úvěrová instituce, která zprostředkovává podpůrné úvěry, pokud je neposkytuje jako úvěr koncovému zákazníkovi.

a)

vnitroskupinové závazky plynoucí z transakcí uzavřených mezi určitou institucí a další institucí, která je součástí téže skupiny, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

b)

závazky vytvořené institucí, která je členem institucionálního systému ochrany uvedeného v čl. 2 odst. 1 bodě 8 směrnice 2014/59/EU a které příslušný orgán povolil použít čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013, prostřednictvím dohody s jinou institucí, která je členem téhož institucionálního systému ochrany;

c)

v případě ústřední protistrany usazené v členském státě, který využil možnost stanovenou v čl. 14 odst. 5 nařízení (EU) č. 648/2012, závazky související s clearingovými činnostmi podle definice uvedené v čl. 2 odst. 3 daného nařízení, včetně závazků plynoucích z jakéhokoli opatření, které ústředí protistrana přijme, aby splnila maržové požadavky, zřídila fond pro riziko selhání a udržovala dostatečný předem financovaný fond pro riziko selhání ke krytí potenciálních ztrát jako součást postupné ochrany proti selhání v souladu s uvedeným nařízením nebo aby investovala své finanční zdroje v souladu s článkem 47 uvedeného nařízení;

d)

v případě centrálního depozitáře cenných papírů závazky související s činností centrálního depozitáře cenných papírů, včetně závazků vůči účastníkům nebo poskytovatelům služeb centrálního depozitáře cenných papírů se splatností kratší než sedm dní, které vznikly z činností, pro něž získal povolení k poskytování bankovních doplňkových služeb v souladu s hlavou IV nařízení (EU) č. 909/2014, ale bez dalších závazků vznikajících z takovýchto bankovních činností;

e)

v případě investičních firem závazky, které vznikly v důsledku držení aktiv nebo finančních prostředků klientů, včetně aktiv nebo finančních prostředků klientů držených jménem SKIPCP ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (13) nebo alternativních investičních fondů ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU (14), je-li takový klient chráněn příslušným insolvenčním právem;

f)

v případě institucí poskytujících podpůrné úvěry závazky zprostředkovatele vůči původní nebo jiné podpůrné bance nebo jinému zprostředkovateli a závazky původní podpůrné banky vůči subjektům, které jí poskytují finanční prostředky, v míře, v níž je hodnota těchto závazků vyrovnána podpůrnými úvěry dané instituce.

a)

riziková expozice;

b)

stabilita a různorodost finančních zdrojů;

c)

význam instituce pro stabilitu finančního systému nebo hospodářství;

d)

dodatečné ukazatele rizika, které stanoví orgán příslušný k řešení krize.

a)

kapitál a způsobilé závazky, které instituce drží nad rámec minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky;

b)

pákový poměr;

c)

poměr kmenového kapitálu tier 1;

d)

celková riziková expozice vydělená celkovými aktivy.

a)

ukazatel čistého stabilního financování (NSFR),

b)

ukazatel krytí likvidity (LCR).

a)

obchodní činnosti, podrozvahové expozice, deriváty, složitost a způsobilost k řešení krize;

b)

účast v institucionálním systému ochrany;

c)

rozsah předchozí mimořádné veřejné finanční podpory.

a)

zvýšení rizikového profilu instituce z důvodu:

b)

snížení rizikového profilu instituce z důvodu:

a)

zda je hodnota finančních prostředků, které jsou okamžitě k dispozici pro rekapitalizaci a financování likvidity, jejichž cílem je podpořit postiženou instituci v případě problémů, tak vysoká, že by této instituci mohla poskytnout důvěryhodnou a účinnou podporu;

b)

stupeň právní nebo smluvní jistoty potvrzující, že finanční prostředky uvedené v písmeni a) budou plně využity před tím, než bude případně požádáno o mimořádnou veřejnou podporu.

a)

instituce, která je součástí skupiny, u níž byla zahájena restrukturalizace poté, co obdržela státní nebo rovnocenné finanční prostředky, například prostředky z mechanismu financování k řešení krizí, a je stále v restrukturalizaci nebo likvidaci, s výjimkou dvou posledních let provádění restrukturalizačního plánu;

b)

instituce, která je v likvidaci, až do konce likvidačního plánu (v míře, v níž ještě má platit příspěvek).

a)

riziková expozice: 50 %;

b)

stabilita a různorodost finančních zdrojů: 20 %;

c)

význam instituce pro stabilitu finančního systému nebo hospodářství: 10 %;

d)

dodatečné ukazatele rizika, které stanoví orgán příslušný k řešení krize: 20 %.

a)

kapitál a způsobilé závazky, které instituce drží nad rámec minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky: 25 %;

b)

pákový poměr: 25 %;

c)

poměr kmenového kapitálu tier 1: 25 %;

d)

celková riziková expozice vydělená celkovými aktivy: 25 %.

a)

obchodní činnosti a podrozvahové expozice, deriváty, složitost a způsobilost k řešení krize: 45 %;

b)

členství v mezinárodním systému ochrany: 45 %;

c)

rozsah předchozí mimořádné veřejné finanční podpory: 10 %.

a)

model podnikání instituce;

b)

informace, které daná instituce vykázala podle článku 14;

c)

soubory ukazatelů rizik a jednotlivé ukazatele uvedené v článku 6;

d)

posouzení rizikového profilu dané instituce příslušným orgánem.

a)

model podnikání dané instituce;

b)

informace, které tato instituce vykázala podle článku 14;

c)

soubory ukazatelů a jednotlivé ukazatele rizik uvedené v článku 6;

d)

hodnocení příslušného orgánu ohledně rizikového profilu dané instituce.

a)

elektronicky nebo jiným srovnatelným komunikačním prostředkem, který umožňuje obdržet potvrzení o doručení;

b)

doporučenou poštou s doručenkou.

17.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 11/65

(1)

Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 obsahuje seznam osob, skupin a subjektů, kterých se týká zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů podle uvedeného nařízení.

(2)

Dne 2. ledna 2015 Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN rozhodl o vyjmutí dvou osob ze svého seznamu osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů. Kromě toho se Výbor pro sankce Rady bezpečnosti OSN ve dnech 24. listopadu, 12. a 30. prosince 2014 rozhodl změnit sedm záznamů na uvedeném seznamu.

(3)

Příloha I nařízení (ES) č. 881/2002 by proto měla být odpovídajícím způsobem aktualizována,

17.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 11/68

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

17.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 11/70

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 341/2007 (2) byly otevřeny roční celní kvóty pro dovoz česneku.

(2)

Množství, na něž se vztahují žádosti o dovozní licence „A“ podané během prvních sedmi kalendářních dní měsíce ledna 2015, na podobdobí od 1. března 2015 do 31. května 2015, převyšují u některých kvót dostupná množství. Je proto nutné určit, v jakém rozsahu mohou být dovozní licence „A“ vydávány, a stanovit přídělový koeficient, který se použije pro požadovaná množství a vypočítá se podle čl. 7 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1301/2006 (3).

(3)

Aby byla zaručena účinnost tohoto opatření, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,

17.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 11/72

(1)

Podle rozhodnutí 2014/219/SZBP je Politický a bezpečnostní výbor v souladu s článkem 38 Smlouvy zmocněn k přijímání příslušných rozhodnutí za účelem výkonu politické kontroly a strategického řízení mise EUCAP Sahel Mali, včetně rozhodnutí o jmenování vedoucího mise.

(2)

Politický a bezpečnostní výbor přijal dne 26. května 2014 rozhodnutí EUCAP Sahel Mali/1/2014 (2), kterým byl vedoucím mise EUCAP Sahel Mali na období od 26. května 2014 do 14. ledna 2015 jmenován pan Albrecht CONZE.

(3)

Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku navrhla prodloužit mandát pana Albrechta CONZEHO jako vedoucího mise EUCAP Sahel Mali, a to na období od 15. ledna 2015 do 14. června 2015,