31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/1

hlava I,

články 4, 5 a 6 hlavy II,

hlava III: články 14 a 19,

hlava V: kapitola 1 (s výjimkou čl. 338 písm. k) a článků 339 a 342), kapitola 6 (s výjimkou článku 361, čl. 362 odst. 1 písm. c), článku 364 a čl. 365 písm. a) a c)), kapitola 7 (s výjimkou čl. 368 odst. 3 a čl. 369 písm. a) a d) (3)), kapitoly 12 a 17 (s výjimkou čl. 404 písm. h)), kapitola 18 (s výjimkou čl. 410 písm. b) a článku 411), kapitoly 20, 26 a 28, jakož i články 353 a 428,

hlava VI,

hlava VII (s výjimkou čl. 479 odst. 1) v rozsahu, v jakém jsou ustanovení této hlavy nezbytná pro zajištění prozatímního provádění dohody,

přílohy XXVI, XXVII (s výjimkou jaderných otázek), XXVIII až XXXVI (s výjimkou bodu 3 v příloze XXXII),

přílohy XXXVIII až XLI, XLIII a XLIV, jakož i protokol III.

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/2

(1)

Dne 18. května 2006 přijala Rada nařízení (ES) č. 765/2006.

(2)

Rada má za to, že již neexistují důvody k tomu, aby byly určité osoby a subjekty ponechány na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženém v příloze I nařízení (ES) č. 765/20006.

(3)

Kromě toho by měly být aktualizovány informace týkající se určitých osob a subjektů uvedených na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženém v příloze I nařízení (ES) č. 765/2006.

(4)

Příloha I nařízení (ES) č. 765/2006 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/17

(1)

Nařízení (ES) č. 998/2003 stanoví veterinární podmínky pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu a pravidla pro kontroly těchto přesunů.

(2)

Příloha II část C nařízení (ES) č. 998/2003 obsahuje seznam třetích zemí a území, které jsou prosté vztekliny, a třetích zemí a území, u nichž bylo zjištěno, že riziko šíření vztekliny do Unie v důsledku neobchodních přesunů zvířat v zájmovém chovu není vyšší než riziko spojené s takovými přesuny mezi členskými státy.

(3)

Za tím účelem, aby mohla být třetí země do tohoto seznamu zařazena, měla by prokázat svůj status, pokud jde o vzteklinu, a potvrdit, že splňuje určité požadavky týkající se oznamování podezření na výskyt vztekliny, systému monitorování, struktury a organizace veterinárních útvarů, provádění všech regulačních opatření na prevenci a kontrolu vztekliny a nařízení o uvádění očkovacích látek proti vzteklině na trh.

(4)

Bývalá jugoslávská republika Makedonie předložila informace týkající se jejího statusu, pokud jde o vzteklinu, a také informace týkající se splnění požadavků stanovených v nařízení (ES) č. 998/2003. Z posouzení těchto informací vyplývá, že Bývalá jugoslávská republika Makedonie splňuje příslušné požadavky stanovené v uvedeném nařízení, a měla by proto být zařazena do seznamu v příloze II části C nařízení (ES) č. 998/2003.

(5)

Nařízení (ES) č. 998/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/19

(1)

Příloha IB nařízení (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě stanoví technické specifikace pro konstrukci, zkoušení, montáž a kontrolu digitálních tachografů.

(2)

Na základě nařízení Komise (ES) č. 68/2009 (2) byl jako dočasné řešení až do 31. prosince 2013 zaveden adaptér, aby tachografy mohly být instalovány v souladu s přílohou IB nařízení (EHS) č. 3821/85 ve vozidlech typu M1 a N1.

(3)

Nařízení (EHS) č. 3821/85 bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 (3), v jehož případě byl legislativní proces uzavřen dne 15. ledna 2014.

(4)

V 5. bodu odůvodnění nařízení (EU) č. 165/2014 se stanoví, že Komise zváží prodloužení období platnosti pro použití adaptéru u vozidel kategorií M1 a N1 do roku 2015 a dále do roku 2015 posoudí dlouhodobé řešení pro vozidla těchto kategorií.

(5)

Ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Digitální tachograf: Plán budoucích činností“ (4), které bylo připojeno k návrhu nařízení (EU) č. 165/2014, se předpokládá, že v návaznosti na přijetí nařízení (EU) č. 165/2014 budou do dvou let vypracovány a přijaty přílohy a dodatky.

(6)

Trvalé řešení, pokud jde o adaptér, by mělo být stanoveno v technických specifikacích uvedených v nařízení (EU) č. 165/2014. Na základě zásady oprávněné důvěry by proto měla být prodloužena možnost používat adaptéry ve vozidlech kategorií M1 a N1, a to alespoň do přijetí uvedených technických příloh a dodatků.

(7)

Vzhledem k tomu, že platnost požadavku 172 skončila dne 31. prosince 2013, měla by být možnost používat adaptér platná zpětně od uvedeného data.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 18 nařízení (EHS) č. 3821/85,

V části I Definice se v bodu rr) první odrážce datum „31. prosincem 2013“ nahrazuje datem „31. prosincem 2015“.

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/21

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/23

(1)

Nařízení (EU) č. 1024/2013 zřizuje jednotný mechanismus dohledu, který se skládá z Evropské centrální banky (ECB) a vnitrostátních příslušných orgánů.

(2)

Podle nařízení (EU) č. 1024/2013 ECB odpovídá za účinné a konzistentní fungování jednotného mechanismu dohledu nad všemi úvěrovými institucemi, finančními holdingovými společnostmi a smíšenými finančními holdingovými společnostmi ve všech členských státech eurozóny, jakož i v členských státech mimo eurozónu, které navázaly úzkou spolupráci s ECB. Pravidla a postupy, kterými se řídí spolupráce ECB s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu, jsou vymezeny v nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (2).

(3)

Článek 30 nařízení (EU) č. 1024/2013 stanoví, že ECB uloží úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných členských státech a v zúčastněném členském státě zřízeným pobočkám úvěrových institucí usazených v nezúčastněném členském státě roční poplatek za dohled. Tyto poplatky, které ECB ukládá, by měly pokrývat a neměly by překračovat náklady vzniklé ECB v souvislosti s úkoly, které jí byly svěřeny podle článků 4 až 6 nařízení (EU) č. 1024/2013.

(4)

Roční poplatek za dohled by měl sestávat z částky, kterou by měly každoročně platit všechny úvěrové instituce usazené v zúčastněných členských státech a v zúčastněném členském státě zřízené pobočky úvěrových institucí usazených v nezúčastněném členském státě, nad nimiž je vykonáván dohled v rámci jednotného mechanismu dohledu.

(5)

V rámci jednotného mechanismu dohledu je odpovědnost ECB a jednotlivých vnitrostátních příslušných orgánů v oblasti dohledu rozdělena na základě významu dohlížených subjektů.

(6)

ECB má pravomoc vykonávat přímý dohled nad významnými úvěrovými institucemi, finančními holdingovými společnostmi, smíšenými finančními holdingovými společnostmi usazenými v zúčastněných členských státech a nad v zúčastněném členském státě zřízenými pobočkami významných úvěrových institucí usazených v nezúčastněných členských státech.

(7)

ECB rovněž vykonává dozor nad fungováním jednotného mechanismu dohledu, jenž zahrnuje všechny úvěrové instituce, ať významné, či méně významné. ECB má ve vztahu ke všem úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných členských státech výlučnou pravomoc vydávat povolení k činnosti úvěrové instituce, povolení odejmout a posuzovat nabývání a zcizování kvalifikovaných účastí.

(8)

Vnitrostátní příslušné orgány odpovídají za přímý dohled nad méně významnými dohlíženými subjekty, aniž by byla dotčena pravomoc ECB vykonávat přímý dohled v konkrétních případech, kdy je to nezbytné k zajištění důsledného uplatňování vysokých standardů dohledu. Toto sdílení pravomocí v oblasti dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu a s tím související náklady vzniklé ECB jsou zohledněny při rozdělení částky, která má být získána zpět prostřednictvím poplatků za dohled, mezi kategorie významných dohlížených subjektů a méně významných dohlížených subjektů.

(9)

Čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 1024/2013 vyžaduje, aby ECB prostřednictvím nařízení a rozhodnutí zveřejnila podrobné operační postupy pro provádění úkolů, které jsou jí svěřeny nařízením (EU) č. 1024/2013.

(10)

Podle čl. 30 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 mají poplatky vycházet z objektivních kritérií souvisejících s důležitostí a rizikovým profilem dotyčných úvěrových institucí, včetně jejích rizikově vážených aktiv.

(11)

Poplatky se vypočítávají na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států. To znamená, že jsou-li úvěrové instituce součástí dohlížené skupiny usazené v zúčastněných členských státech, vypočte se a platí se jeden poplatek na úrovni skupiny.

(12)

Při výpočtu ročního poplatku za dohled by se neměly brát v úvahu dceřiné společnosti usazené v nezúčastněných členských státech. V této souvislosti a s cílem určit relevantní faktory pro výpočet poplatku pro dohlíženou skupinu by měly být poskytovány subkonsolidované údaje za všechny dceřiné společnosti a provozy kontrolované mateřským podnikem v zúčastněných členských státech. Náklady na tvorbu těchto subkonsolidovaných údajů však mohou být vysoké, a dohlížené subjekty by proto měly mít možnost zvolit si poplatek vypočtený na základě údajů poskytnutých na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států včetně dceřiných společností usazených v nezúčastněných členských státech, i když by to mohlo mít za následek vyšší poplatek.

(13)

Instituce uvedené v čl. 2 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (3) jsou vyňaty z úkolů v oblasti dohledu svěřených ECB podle nařízení (EU) č. 1024/2013, a ECB jim proto nebude poplatky ukládat.

(14)

Nařízení má obecnou působnost, je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech eurozóny. Je proto vhodným právním nástrojem pro zakotvení praktických postupů k provedení článku 30 nařízení (EU) č. 1024/2013.

(15)

V souladu s čl. 30 odst. 5 nařízení (EU) č. 1024/2013 není tímto nařízením dotčeno právo vnitrostátních příslušných orgánů ukládat poplatky v souladu s vnitrostátním právem a v rozsahu, v jakém úkoly v oblasti dohledu nebyly svěřeny ECB, nebo pokud jde o náklady na spolupráci s ECB, na pomoc ECB a při jednání podle pokynů ECB, v souladu s příslušným právem Unie a s výhradou ujednání k provedení nařízení (EU) č. 1024/2013, včetně článků 6 a 12,

a)

postupy pro výpočet celkové výše ročních poplatků za dohled ukládaných ve vztahu k dohlíženým subjektům a dohlíženým skupinám;

b)

metodiku a kritéria pro výpočet ročního poplatku za dohled hrazeného každým dohlíženým subjektem a každou dohlíženou skupinou;

c)

postup pro výběr ročních poplatků za dohled ze strany ECB;

1.

„ročním poplatkem za dohled“ se rozumí poplatek, který se platí za každý dohlížený subjekt a každou dohlíženou skupinu a který se vypočte v souladu s postupy vymezenými v čl. 10 odst. 6;

2.

„ročními náklady“ se rozumí částka určená v souladu s ustanoveními článku 5, kterou ECB za určité období placení poplatků získá zpět prostřednictvím ročních poplatků za dohled;

3.

„poplatníkem“ se rozumí úvěrová instituce nebo pobočka, která platí poplatek v souladu s článkem 4 a které je určena výzva k zaplacení poplatku;

4.

„faktory pro výpočet poplatku“ se rozumí údaje o dohlíženém subjektu nebo dohlížené skupině vymezené v čl. 10 odst. 3 písm. a), které se používají pro výpočet ročního poplatku za dohled;

5.

„výzvou k zaplacení poplatku“ se rozumí výzva vydaná v souladu s tímto nařízením příslušnému poplatníkovi, v níž je vymezen roční poplatek za dohled, který má tento poplatník platit;

6.

„úvěrovou institucí, která platí poplatek“ se rozumí úvěrová instituce usazená v zúčastněném členském státě;

7.

„pobočkou, která platí poplatek“ se rozumí pobočka zřízená v zúčastněném členském státě úvěrovou institucí usazenou v nezúčastněném členském státě;

8.

„obdobím placení poplatku“ se rozumí kalendářní rok;

9.

„prvním obdobím placení poplatku“ se rozumí časové období, které začíná dnem, ve který ECB převezme úkoly, které jí byly svěřeny nařízením (EU) č. 1024/2013, a které končí koncem kalendářního roku, ve kterém ECB tyto úkoly převezme;

10.

„skupinou subjektů, které platí poplatek“ se rozumí i) dohlížená skupina a ii) určitý počet poboček, které platí poplatek, které se v souladu s čl. 3 odst. 3 považují za jednu pobočku;

11.

„členským státem“ se rozumí členský stát Unie;

12.

„celkovými aktivy“ se rozumí celková hodnota aktiv určená v souladu s článkem 51 nařízení (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17). V případě skupiny subjektů, které platí poplatek, se do celkových aktiv nezapočítávají dceřiné společnosti usazené v nezúčastněných členských státech a třetích zemích;

13.

„celkovou rizikovou expozicí“ se ve vztahu ke skupině subjektů, které platí poplatek, a ve vztahu k úvěrové instituci, která platí poplatek a která není součástí skupiny subjektů, které platí poplatek, rozumí objem určený na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států a vypočtený za použití čl. 92 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4).

a)

úvěrová instituce, která platí poplatek, jedná-li se o úvěrovou instituci, která platí poplatek a která není součástí dohlížené skupiny;

b)

pobočka, která platí poplatek, jedná-li se o pobočku, která platí poplatek a která není spojena s jinou pobočkou, která platí poplatek;

c)

subjekt určený v souladu ustanoveními odstavce 2, jedná-li se o dohlíženou skupinu subjektů, které platí poplatek.

a)

uvádí názvy všech dohlížených subjektů ve skupině, na něž se oznámení vztahuje;

b)

je podepsáno jménem všech dohlížených subjektů ve skupině;

c)

je ECB doručeno nejpozději do 1. července každého roku, aby bylo zohledněno při vydání výzvy k zaplacení poplatku pro následující období placení poplatku.

a)

výši všech poplatků za předchozí období placení poplatku, kterou nebylo možné vybrat;

b)

všechny platby úroků přijaté v souladu s článkem 14;

c)

všechny částky přijaté nebo navrácené v souladu s čl. 7 odst. 3.

a)

roční náklady, které se získají zpět od významných dohlížených subjektů;

b)

roční náklady, které se získají zpět od méně významných dohlížených subjektů.

a)

odhadovaných ročních nákladů za stávající období placení poplatku podle schváleného rozpočtu na období placení poplatku;

b)

přeplatku či nedoplatku za předchozí období placení poplatku, který se určí tak, že se skutečné roční náklady vzniklé za předchozí období placení poplatku odečtou od odhadovaných ročních nákladů za předchozí období placení poplatku.

a)

Faktory pro výpočet poplatku, které se použijí pro stanovení ročního poplatku za dohled, který se platí za každý dohlížený subjekt nebo dohlíženou skupinu, je výše:

k referenčnímu datu.

b)

Údaje týkající se faktorů pro výpočet poplatku jsou určeny a shromažďovány v souladu s rozhodnutím ECB, které vymezuje příslušnou metodiku a postupy. Toto rozhodnutí bude zveřejněno na internetových stránkách ECB.

c)

Pro účely výpočtu faktorů pro výpočet poplatku by dohlížené skupiny zpravidla neměly zahrnovat aktiva dceřiných společností v nezúčastněných členských státech a třetích zemích. Dohlížené skupiny se mohou rozhodnout, že tato aktiva při stanovení faktorů pro výpočet poplatku zahrnou.

d)

V případě dohlížených subjektů nebo dohlížených skupin, které jsou klasifikovány jako méně významné na základě čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) č. 1024/2013, nepřesahuje faktor pro výpočet poplatku, kterým jsou celková aktiva, 30 miliard EUR.

e)

Relativní váha používaná ve vztahu k faktorům pro výpočet poplatku je:

a)

Roční poplatek za dohled je součtem minimální složky poplatku a proměnné složky poplatku.

b)

Minimální složka poplatku se vypočítá jako pevný procentní podíl z celkové výše ročních poplatků za dohled za každou kategorii dohlížených subjektů a dohlížených skupin, jež se stanoví v souladu s články 8 a 9. Pro kategorii významných dohlížených subjektů a významných dohlížených skupin tvoří pevný procentní podíl 10 %. Tato částka se rovným dílem dělí mezi všechny poplatníky. Pro významné dohlížené subjekty a významné dohlížené skupiny s celkovými aktivy do 10 miliard EUR se minimální složka poplatku snižuje na polovinu. Pro kategorii méně významných dohlížených subjektů a méně významných dohlížených skupin tvoří pevný procentní podíl 10 %. Tato částka se rovným dílem dělí mezi všechny poplatníky. Minimální složka poplatku představuje spodní hranici ročního poplatku za dohled na poplatníka.

c)

Proměnná složka poplatku je rozdíl mezi celkovou výší ročních poplatků za dohled za každou kategorii dohlížených subjektů, jež se stanoví v souladu s články 8 a 9, a minimální složkou poplatku pro tutéž kategorii. Proměnná složka poplatku se jednotlivým poplatníkům v každé kategorii přiřazuje podle podílu jednotlivého poplatníka na součtu vážených faktorů pro výpočet poplatku všech poplatníků, jež se stanoví v souladu s odstavcem 3.

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/32

(1)

Měla by být zajištěna kvalita a srovnatelnost metod používaných pro monitorování typových ukazatelů vytvořených členskými státy v rámci povinnosti monitorování ekologického stavu vody podle článku 8 směrnice 2000/60/ES.

(2)

Oddíl 1.3.6 přílohy V směrnice 2000/60/ES stanoví, že metody použité pro monitorování typových ukazatelů musí odpovídat v ní uvedeným mezinárodním normám nebo takovým národním nebo mezinárodním normám, které zabezpečí získání údajů stejné odborné kvality a srovnatelnosti. V příloze V jsou uvedeny mezinárodní normy, jež byly dostupné v době přijetí uvedené směrnice.

(3)

Od zveřejnění směrnice 2000/60/ES zveřejnil Evropský výbor pro normalizaci (CEN) zčásti ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro normalizaci řadu nových norem, které se týkají odběru biologických vzorků fytoplanktonu, makrofyt a fytobentosu, bentických bezobratlých, ryb a hydromorfologických vlastností. Tyto normy by se měly doplnit do oddílu 1.3.6 přílohy V směrnice 2000/60/ES.

(4)

Vzhledem k neustálému vývoji nových norem a aktualizaci norem stávajících již některé normy uvedené v oddíle 1.3.6 přílohy V směrnice 2000/60/ES nejsou členskými státy Evropského výboru pro normalizaci zveřejňovány, a měly by proto být zrušeny.

(5)

Dvě normy (EN ISO 8689-1:1999 a EN ISO 8689-2:1999) uvedené v oddíle 1.3.6 přílohy V směrnice 2000/60/ES se týkaly biologické klasifikace, a nikoli monitorování; byly zohledněny následně při vypracování protokolů o stanovení hranic tříd v rámci společné prováděcí strategie v souvislosti se směrnicí a mohou nyní být zrušeny.

(6)

Směrnice 2000/60/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(7)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 21 odst. 1 směrnice 2000/60/ES,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/36

(1)

Funkční období Komise jmenované rozhodnutím Evropské rady 2010/80/EU (1) končí dne 31. října 2014.

(2)

Evropská rada v souladu s čl. 17 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii přijala rozhodnutí 2013/272/EU o počtu členů Komise (2).

(3)

Nová Komise, složená z jednoho státního příslušníka každého členského státu, včetně jejího předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který by měl být jedním z jejích místopředsedů, by měla být jmenována na dobu od konce funkčního období stávající Komise do 31. října 2019.

(4)

Evropská rada navrhla Evropskému parlamentu jako kandidáta na funkci předsedy Komise Jeana-Clauda JUNCKERA a Evropský parlament ho na svém plenárním zasedání dne 15. července 2014 zvolil předsedou Komise.

(5)

Rada po vzájemné dohodě se zvoleným předsedou Komise přijala rozhodnutím 2014/648/EU, Euratom (3) seznam dalších osob, které navrhuje jmenovat členy Komise. Rozhodnutím 2014/716/EU, Euratom (4), kterým se zrušuje a nahrazuje rozhodnutí 2014/648/EU, Rada přijala po vzájemné dohodě se zvoleným předsedou Komise nový seznam dalších osob, které navrhuje jmenovat členy Komise.

(6)

Hlasováním dne 22. října 2014 Evropský parlament vyslovil souhlas se jmenováním předsedy, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ostatních členů Komise jako sboru.

(7)

Je proto třeba přistoupit ke jmenování Komise,

—

jako předseda:

Jean-Claude JUNCKER

—

jako členové:

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/39

(1)

Dne 15. října 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/642/SZBP. (1)

(2)

Na základě přezkumu rozhodnutí 2012/642/SZBP by měla být platnost omezujících opatření vůči Bělorusku prodloužena do 31. října 2015.

(3)

Rada má za to, že již neexistují důvody k tomu, aby byly určité osoby a subjekty ponechány na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženém v příloze rozhodnutí 2012/642/SZBP.

(4)

Kromě toho by měly být aktualizovány informace týkající se určitých osob a subjektů uvedených na seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsaženém v příloze rozhodnutí 2012/642/SZBP.

(5)

Rozhodnutí 2012/642/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 8 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Toto rozhodnutí se použije do dne 31. října 2015. Je průběžně přezkoumáváno. Pokud bude mít Rada za to, že jeho cílů nebylo dosaženo, podle potřeby je prodlouží nebo změní.“

2)

Příloha se mění v souladu s přílohou tohoto rozhodnutí.

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/54

(1)

Dne 27. září 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/573/SZBP (1).

(2)

Na základě přezkumu rozhodnutí 2010/573/SZBP by měla být platnost omezujících opatření vůči vedení Podněsterské oblasti Moldavské republiky prodloužena do 31. října 2015.

(3)

Rozhodnutí 2010/573/SZBP by mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/55

(1)

Cílem postupu uznávání ústředních protistran usazených v třetích zemích, který je stanoven v článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012, je umožnit ústředním protistranám, které jsou usazeny a mají povolení v třetích zemích, jejichž právní normy jsou rovnocenné s normami stanovenými v uvedeném nařízení, poskytovat clearingové služby členům clearingového systému a obchodním systémům usazeným v Unii. Tento postup uznávání a rozhodnutí o rovnocennosti v něm stanovené tak přispívá k dosažení ústředního cíle nařízení (EU) č. 648/2012, jímž je snížit systémové riziko rozšířením používání bezpečných a spolehlivých ústředních protistran při clearingu smluv o mimoburzovních (OTC) derivátech, včetně případů, kdy jsou tyto ústřední protistrany usazeny a povoleny ve třetí zemi.

(2)

Aby byl právní režim třetí země považován za rovnocenný s právním režimem Unie pro ústřední protistrany, musí být účinek platných právních předpisů a předpisů o dohledu v podstatě rovnocenný s požadavky Unie, pokud jde o regulační cíle, kterých dosahují. Účelem tohoto posouzení rovnocennosti je tedy ověřit, zda právní předpisy a předpisy o dohledu Japonska zajišťují, že ústřední protistrany, které jsou usazeny a mají povolení v Japonsku, nevystavují členy clearingového systému a obchodní systémy usazené v Unii vyššímu riziku, než by tomu mohlo být ze strany ústředních protistran povolených v Unii, a tudíž nepředstavují nepřijatelnou míru systémového rizika v Unii.

(3)

Dne 1. září 2013 Komise obdržela odborný posudek Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) k právním předpisům a předpisům o dohledu, které se vztahují na ústřední protistrany usazené v Japonsku. Dne 27. ledna 2014 byl doručen dodatek k tomuto posudku. Ze závěru odborného posudku vyplývá, že mezi právně závaznými požadavky, které se na úrovni jurisdikce vztahují na ústřední protistrany v Japonsku, a právně závaznými požadavky pro ústřední protistrany podle nařízení (EU) č. 648/2012, existuje řada rozdílů. Toto rozhodnutí se však neopírá jen o srovnávací analýzu právně závazných požadavků, které se vztahují na ústřední protistrany v Japonsku, ale také o posouzení účinku těchto požadavků z hlediska úrovně zmírňování rizika, které dosahují.

(4)

V souladu s čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musejí být splněny tři podmínky, aby bylo možné určit, zda jsou právní předpisy a předpisy o dohledu třetí země pro ústřední protistrany povolené v dané třetí zemi rovnocenné s požadavky stanovenými v uvedeném nařízení.

(5)

Podle první podmínky musí ústřední protistrany povolené ve třetí zemi splňovat právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(6)

K právně závazným požadavkům Japonska na clearingové organizace v něm povolené patří zákon Financial Instruments and Exchange Act 2006 (dále jen „zákon FIEA“), který stanoví rámec dohledu nad organizacemi, které provádějí clearing cenných papírů a finančních derivátů, a zákon Commodity Derivatives Act 2009 (dále jen „zákon CDA“), který stanoví rámec dohledu nad organizacemi, které provádějí clearing komodit. Toto rozhodnutí se vztahuje pouze na režim stanovený v zákoně FIEA.

(7)

V zákoně FIEA se stanoví, že před udělením povolení k vykonávání clearingových činností se musí předseda vlády Japonska ubezpečit o tom, že clearingová organizace zavedla obchodní pravidla, tj. vnitřní pravidla a postupy clearingové organizace, která jsou v souladu s platnými právními předpisy; že finanční situace clearingové organizace je postačující pro vykonávání clearingu finančních nástrojů; že předpokládaná příjmová a výdajová situace spojená s výkonem činnosti clearingové organizace je příznivá; že zaměstnanci clearingové organizace mají dostatečné znalosti a zkušenosti na to, aby mohli vykonávat clearing finančních nástrojů náležitým způsobem a s jistotou, a že struktura a systém clearingové organizace jsou dostatečně vyvinuté, aby mohlo vypořádání probíhat vhodným způsobem. Podle čl. 194-7 odst. 1 zákona FIEA předseda vlády přenese pravomoci, které mu byly svěřeny podle zákona FIEA, na komisaře Japonské agentury pro finanční služby (Financial Services Agency of Japan, JFSA). Komisař JFSA je tak odpovědný za udělování povolení k vykonávání clearingových činností.

(8)

Kromě toho JFSA v prosinci 2013 zveřejnila Comprehensive Guidelines for Supervision of Financial Market Infrastructures (dále jen „pokyny“), které podrobně rozebírají rámec dohledu nad infrastrukturou finančních trhů, včetně clearingových organizací, a zejména způsob, jakým mají clearingové organizace dodržovat zákon FEIA. Tyto pokyny se provádějí do vnitřních pravidel a postupů clearingových organizací.

(9)

Právně závazné požadavky Japonska mají dvoustupňovou strukturu. Hlavní zásady pro clearingové organizace podle zákona FIEA („základní pravidla“) stanoví jednotné normy, které musí clearingové organizace dodržovat, aby získaly povolení poskytovat clearingové služby v Japonsku. Tato základní pravidla tvoří první stupeň právně závazných požadavků Japonska. Aby clearingové organizace prokázala svůj soulad se základními pravidly, musí komisaři JFSA předložit svá vnitřní pravidla a postupy ke schválení. Tato vnitřní pravidla a postupy tvoří druhý stupeň právně závazných požadavků Japonska a v souladu s pokyny musí poskytovat podrobné informace o tom, jak bude clearingová organizace žádající o povolení dodržovat uvedené přísné normy. Kromě toho vnitřní pravidla a postupy clearingové organizace obsahují další ustanovení, kterými se doplňují základní pravidla. Jakmile komisař JFSA tato vnitřní pravidla a postupy schválí, stanou se pro clearingové organizace právně závaznými. Tato pravidla jsou tak nedílnou součástí právních předpisů a předpisů o dohledu, které musí ústřední protistrany usazené v Japonsku dodržovat. V případě nedodržení základních pravidel nebo vnitřních pravidel a postupů clearingové organizace má komisař JFSA pravomoc podniknout vůči clearingové organizaci správní kroky, např. vydat příkaz nařizující zlepšení obchodních operací nebo odebrat clearingové organizaci povolení v plném či částečném rozsahu.

(10)

Základní pravidla pro clearingové organizace doplněná o vnitřní pravidla a postupy těchto organizací vedou v podstatě k rovnocenným výsledkům jako pravidla stanovená v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012. Na základě právně závazných požadavků na clearingové organizace, které se týkající počtu selhání, jež mají být kryty celkovými finančními zdroji, se od clearingových organizací, jež vykonávají clearing více než 95 % celkového objemu clearingových operací v Japonsku, požaduje, aby pokryly selhání nejméně dvou členů clearingového systému, vůči nimž mají největší expozice za mimořádných, ale reálných tržních podmínek (dále jen „zásada minimálního pokrytí“). Tento požadavek zajišťuje rovnocenný stupeň zmírňování rizika, jako vyžadují požadavky stanovené v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012, a proto by měl být považován za rovnocenný.

(11)

Na základě právně závazných požadavků na clearingové organizace, které se týkají rizika likvidity, se od clearingových organizací, jež vykonávají clearing více než 95 % celkového objemu clearingových operací v Japonsku, požaduje, aby uplatňovaly zásadu minimálního pokrytí. Tento požadavek zajišťuje rovnocenný stupeň zmírňování rizika, jako vyžadují požadavky stanovené v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012, a proto by měl být považován za rovnocenný. Nakonec, právně závazné požadavky na všechny clearingové organice, které se týkají zachování provozu, požadavků na kolaterál, investiční politiky, vypořádacího rizika, oddělování a přenositelnosti, výpočtu počátečních marží, řídících systémů, včetně organizačních požadavků, požadavků týkajících se vrcholového vedení, výboru pro rizika, vedení záznamů, kvalifikované účasti, informací předávaných příslušnému orgánu, střetu zájmů, externího zajišťování činností a provozování podnikatelské činnosti, vedou v podstatě k rovnocenným výsledkům jako požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 648/2012, a měly by být považovány za rovnocenné.

(12)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Japonska zajišťují, že clearingové organizace povolené v Japonsku splňují právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(13)

Podle druhé podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Japonska pro ústřední protistrany povolené v Japonsku zajišťovat, že ústřední protistrany podléhají průběžnému účinnému dohledu a vynucování.

(14)

JFSA je odpovědná za dohled nad infrastrukturou finančních trhů. JFSA průběžně sleduje, zda clearingové organizace dodržují požadavky na řízení rizik, prostřednictvím postupů dohledu a zkoumání na základě vyhodnocení rizik, včetně prověřování obezřetnostních požadavků. JFSA může clearingové organizace zejména požádat, aby mu poskytly informace, zprávy a další materiály týkající se jejich obchodování, a může provést kontrolu obchodních operací, záznamů a účetních knih clearingových organizací. Rovněž posuzuje, jak clearingové organizace dodržují své povinnosti. Na základě těchto kontrol vydává zprávu, která uvádí všechny zjištěné nedostatky. JFSA má na zajištění toho, aby clearingové organizace napravily zjištěné problémy náležitým způsobem, různé nástroje, například může od clearingových organizací požadovat, aby předložily písemný důkaz o včasné nápravě uvedených problémů. JFSA má i další prostředky k vymáhání dodržování předpisů, např. možnost vydat příkazy nařizující zlepšení obchodních operací a vymáhat plnění těchto příkazů. JFSA může rovněž clearingové organizaci odebrat povolení v plném či částečném rozsahu.

(15)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Japonska pro ústřední protistrany povolené v Japonsku zajišťují, že jsou ústřední protistrany předmětem průběžného účinného dohledu a vynucování.

(16)

Podle třetí podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Japonska zahrnovat účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran povolených podle právních režimů třetích zemí.

(17)

Ústřední protistrany z třetích zemí mohou požádat o vydání povolení pro zahraniční ústřední protistrany, které jim umožňuje poskytovat v Japonsku stejné služby jako ty, k jejichž poskytování mají povolení v třetí zemi. Kritéria vztahující se na ústřední protistrany z třetích zemí, které žádají o povolení, jsou podobná kritériím, která se vztahují na udělování povolení pro japonské clearingové organizace. Ústřední protistrana z třetí země žádající o povolení by na základě právních předpisů a předpisů o dohledu, které se uplatňují v třetí zemi, měla mít zejména dostatečný finanční základ, dostatečně kvalifikované a zkušené zaměstnance, jakož i dostatečný systém a struktury, aby mohla clearingové činnosti vykonávat náležitým způsobem a s jistotou. Ústřední protistrany třetích zemí jsou navíc osvobozeny od určitých požadavků, které se vztahují na tuzemské ústřední protistrany povolené v Japonsku, pokud jim zahraniční orgány, se kterými JFSA uzavřela dohodu o spolupráci, udělily rovnocenné povolení.

(18)

Je proto nutné konstatovat, že právní předpisy a předpisy o dohledu Japonska zajišťují účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran třetích zemí.

(19)

Je tedy na místě se domnívat, že právní předpisy a předpisy o dohledu Japonska pro clearingové organizace splňují podmínky stanovené v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012, a tyto právní předpisy a předpisy o dohledu lze považovat za rovnocenné s požadavky stanovenými v nařízení (EU) č. 648/2012. Na základě informací od ESMA by měla Komise i nadále sledovat vývoj japonského právního a dohledového rámce pro ústřední protistrany a plnění podmínek, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato.

(20)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/58

(1)

Cílem postupu uznávání ústředních protistran usazených v třetích zemích, který je stanoven v článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012, je umožnit ústředním protistranám, které jsou usazeny a mají povolení v třetích zemích, jejichž právní normy jsou rovnocenné s normami stanovenými v uvedeném nařízení, poskytovat clearingové služby členům clearingového systému nebo obchodním systémům usazeným v Unii. Tento postup uznávání a rozhodnutí o rovnocennosti v něm stanovené tak přispívá k dosažení ústředního cíle nařízení (EU) č. 648/2012, jímž je snížit systémové riziko rozšířením používání bezpečných a spolehlivých ústředních protistran při clearingu smluv o mimoburzovních (OTC) derivátech, včetně případů, kdy jsou tyto ústřední protistrany usazeny a povoleny ve třetí zemi.

(2)

Aby byl právní režim třetí země považován za rovnocenný s právním režimem Unie pro ústřední protistrany, musí být účinek platných právních předpisů a předpisů o dohledu v podstatě rovnocenný s požadavky Unie, pokud jde o regulační cíle, kterých dosahují. Účelem tohoto posouzení rovnocennosti je tedy ověřit, zda právní předpisy a předpisy o dohledu Singapuru zajišťují, že ústřední protistrany, které jsou usazeny a mají povolení v Singapuru, nevystavují členy clearingového systému a obchodní systémy usazené v Unii vyššímu riziku, než by tomu mohlo být ze strany ústředních protistran povolených v Unii, a tudíž nepředstavují nepřijatelnou míru systémového rizika v Unii.

(3)

Dne 1. září 2013 Komise obdržela odborný posudek Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) k právním předpisům a předpisům o dohledu, které se vztahují na ústřední protistrany povolené v Singapuru. Ze závěru odborného posudku vyplývá, že mezi právně závaznými požadavky, které se na úrovni jurisdikce vztahují na ústřední protistrany v Singapuru, a právně závaznými požadavky pro ústřední protistrany podle nařízení (EU) č. 648/2012, existuje řada rozdílů. Toto rozhodnutí se však neopírá jen o srovnávací analýzu právně závazných požadavků, které se vztahují na ústřední protistrany v Singapuru, ale také o posouzení účinku těchto požadavků a jejich vhodnosti z hlediska zmírňování rizik, kterým mohou být členové clearingového systému a obchodní systémy usazené v Unii vystaveni, způsobem, jenž může být považován za rovnocenný s účinkem požadavků stanovených v nařízení (EU) č. 648/2012. Mělo by se proto přihlédnout zejména k tomu, že clearingové činnosti vykonávané na finančních trzích, které jsou menší než finanční trh Unie, jsou spojeny s podstatně nižším rizikem.

(4)

V souladu s čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musejí být splněny tři podmínky, aby bylo možné určit, zda jsou právní předpisy a předpisy o dohledu třetí země pro ústřední protistrany povolené v dané třetí zemi rovnocenné s požadavky stanovenými v uvedeném nařízení.

(5)

Podle první podmínky musí ústřední protistrany povolené ve třetí zemi splňovat právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(6)

K právně závazným požadavkům Singapuru na ústřední protistrany v něm povolené patří kapitola 289 zákona Securities and Futures Act (dále jen „zákon SFA“) a předpisy Securities and Futures (Clearing Facilities) Regulations 2013 (dále jen „předpisy SFA“). Cílem zákona SFA je podporovat bezpečné a účinné zúčtovací systémy a snižovat systémové riziko. Předpisy SFA rozpracovávají a provádějí požadavky zákona SFA. Zákon SFA zavádí režim vydávání povolení pro všechny systémově významné zúčtovací systémy vykonávající úlohu ústředních protistran, které musí od centrální banky Singapuru (Monetary Authority of Singapore, MAS) získat povolení působit jako schválená clearingová centra (Approved Clearing Houses, ACH). Ostatní zúčtovací systémy, včetně zahraničních ústředních protistran, MAS povoluje jako uznaná clearingová centra (Recognised Clearing Houses, RCH).

(7)

V lednu 2013 vydala MAS také publikaci Monograph on Supervision of Financial Market Infrastructures (dále jen „monografie“), ve které stanoví normy pro ústřední protistrany při uplatňování zásad pro infrastrukturu finančních trhů (Principles for Financial Market Infrastructures, PFMI), jež v dubnu 2012 vydal Výbor pro platební a vypořádací systémy (2) (CPSS) a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO). V monografii jsou zejména vysvětleny požadavky MAS na to, jak mají ACH dodržovat povinnosti vyplývající ze zákona SFA, a MAS tuto monografii zohledňuje při hodnocení dodržování zákona SFA ze strany ACH.

(8)

Chtějí-li zúčtovací centra získat povolení působit jako ACH, musí splňovat zvláštní požadavky stanovené v zákoně SFA a nařízeních SFA. MAS může pro účely povolení ACH stanovit podmínky nebo omezení a kdykoli může jakoukoli podmínku nebo omezení, které stanovila, doplnit, pozměnit nebo zrušit. ACH musí provozovat zúčtovací systémy bezpečným a účinným způsobem a musí obezřetně řídit rizika spojená s jejich obchodní činností a operacemi. Rovněž musí disponovat dostatečnými finančními, lidskými a systémovými zdroji.

(9)

Zákon SFA kromě toho ACH ukládá, aby přijala vlastní vnitřní pravidla a postupy zajišťující řádný a účinný provoz zúčtovacího systému a řádnou regulaci a dohled nad jeho členy. Vnitřní pravidla a postupy ACH musí obsahovat konkrétní prvky předepsané MAS, včetně požadavků týkajících se rizik spojených s provozováním zúčtovacích systémů, řešení případů selhání a kritéria a podmínky, které musí jejich členové splňovat. V tomto ohledu se monografie provádí do vnitřních pravidel a postupů ACH. Vnitřní pravidla a postupy ACH, jakož i veškeré jejich změny, musejí být ještě před jejich zavedením předloženy MAS. MAS může zamítnout, pozměnit nebo doplnit vnitřní pravidla a postupy nebo část navrhovaných změn. Kromě toho se podle předpisů SFA výslovně vyžaduje, aby MAS předem schválila každou změnu v systémech řízení rizik ACH, včetně změny druhu přijímaného kolaterálu, uznávané metodiky pro ocenění kolaterálu a stanovení marží pro řízení expozice ACH vůči riziku jeho účastníků, jakož i velikosti finančních zdrojů, které jsou k dispozici na krytí selhání jeho členů (kromě marží držených u ACH). V zákoně SFA se stanoví pokuty v případě, že ACH změní vnitřní pravidla a postupy způsobem, který již není v souladu s požadavky stanovenými MAS. Vnitřní pravidla a postupy ACH jsou proto podle zákona SFA pro ACH závazné.

(10)

Právně závazné požadavky Singapuru mají dvoustupňovou strukturu. Hlavní požadavky pro ACH zakotvené v zákoně SFA a předpisech SFA („základní pravidla“) stanoví jednotné normy, které musí ACH dodržovat, aby získala povolení poskytovat clearingové služby v Singapuru. Tato základní pravidla tvoří první stupeň právně závazných požadavků v Singapuru. Za účelem prokázání souladu se základními pravidly musejí ACH předložit svá vnitřní pravidla a postupy MAS ještě před tím, než je začnou uplatňovat, a MAS je může zamítnout, pozměnit nebo doplnit. Tato vnitřní pravidla a postupy tvoří druhý stupeň právně závazných požadavků Singapuru a v souladu s monografií musí poskytovat podrobné informace o tom, jak ACH žádající o povolení splňuje uvedené jednotné normy. Kromě toho vnitřní pravidla a postupy ACH obsahují další ustanovení, která doplňují základní pravidla.

(11)

Posouzení rovnocennosti právních předpisů a předpisů o dohledu, které se vztahují na ACH, by rovněž mělo vzít v úvahu, jaký mají účinek na zmírňování rizika, kterému jsou členové clearingového systému a obchodní systémy usazené v Unii vystaveni z důvodu jejich účasti v ACH. Účinek na zmírňování rizika se určuje jak na základě úrovně rizika spojeného s clearingovými činnostmi vykonávanými předmětnou ústřední protistranou, které závisí na velikosti finančního trhu, na němž působí, tak na základě toho, nakolik jsou z hlediska zmírňování rizika vhodné právní předpisy a předpisy o dohledu uplatňované na ústřední protistrany. Za účelem dosažení stejného účinku na zmírňování rizika se musí pro ústřední protistrany vykonávající činnosti na větších finančních trzích, které jsou spojeny s vyšší úrovní rizika, stanovit přísnější požadavky na zmírňování rizika, než je tomu v případě ústředních protistran vykonávajících činnosti na menších finančních trzích, které jsou spojeny s nižší úrovní rizika.

(12)

ACH vykonávají clearingové činnosti na výrazně menších finančních trzích, než jsou finanční trhy, na nichž působí ústřední protistrany usazené v Unii. Celková hodnota transakcí, jejichž clearing byl v Singapuru během posledních tří let proveden, představovala méně než 1 % celkové hodnoty transakcí, jejichž clearing byl proveden v členských státech Unie, které jsou součástí skupiny G10. Proto jsou členové clearingového systému a obchodní systémy usazené v Unii v případě účasti v ACH vystaveny výrazně nižšímu riziku než v případě účasti v ústředních protistranách povolených v Unii.

(13)

Právní předpisy a předpisy o dohledu uplatňované na ACH proto mohou být považovány za rovnocenné, pokud jsou vhodné ke zmírňování uvedené nižší úrovně rizika. Základní pravidla uplatňovaná na ACH spolu s vnitřními pravidly a postupy, kterými se provádí zásady pro infrastrukturu finančního trhu, zmírňují riziko, které je v Singapuru na nižší úrovni, a dosahují rovnocenného účinku na zmírnění rizika jako účinek požadovaný nařízením (EU) č. 648/2012.

(14)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Singapuru zajišťují, že ACH, která mají v Singapuru povolení, splňují právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(15)

Podle druhé podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Singapuru pro ústřední protistrany povolené v Singapuru zajišťovat, že ústřední protistrany podléhají průběžnému účinnému dohledu a vynucování.

(16)

MAS může vydávat všeobecné nebo konkrétní pokyny pro zajištění bezpečného a efektivního fungování ACH, a zejména pro zajištění dodržování povinností či požadavků podle zákona SFA nebo požadavků stanovených MAS, které musí být začleněny do vnitřních pravidel a postupů ACH. Zákon SFA stanoví sankce v případě, že ACH nedodržuje pokyny vydané MAS. Pokud jde o prosazování vnitřních pravidel a postupů ACH, může MAS požádat Nejvyšší soud, aby vydal příkaz požadující, aby ACH splňovala, dodržovala, prosazovala nebo uvedla v účinnost svá vnitřní pravidla a postupy. Konečně MAS může ACH odebrat povolení, např. z důvodu nedodržování požadavků stanovených MAS, podmínek nebo omezení stanovených při vydávání povolení, pokynů vydaných MAS v souladu se zákonem SFA a ustanovení zákona SFA.

(17)

Kromě toho musí ACH na základě předpisů SFA předkládat MAS výroční zprávu o tom, jak v průběhu účetního roku plnilo své povinnosti vyplývající ze zákona SFA. Rovněž musí MAS předkládat podrobnou zprávu o auditu ACH, která musí obsahovat případná zjištění a doporučení auditorů ohledně vnitřních kontrol ACH a všechny případy, kdy ACH nedodrželo ustanovení zákona SFA nebo pokyny vydané MAS v souladu se zákonem SFA.

(18)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Singapuru pro ústřední protistrany povolené v Singapuru zajišťují průběžný účinný dohled a vynucování.

(19)

Podle třetí podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Singapuru zahrnovat účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran povolených podle právních režimů třetích zemí.

(20)

Ústřední protistrany z třetích zemí mohou požádat o vydání povolení působit jako RCH (uznané clearingové centrum), které jim umožní poskytovat v Singapuru stejné služby jako ty, k jejichž poskytování mají povolení v třetí zemi.

(21)

MAS před udělením povolení působit jako RCH posoudí, zda je regulační rámec třetí země, ve které je ústřední protistrana povolena, srovnatelný s právními předpisy a předpisy o dohledu uplatňovanými na ústřední protistrany usazené v Singapuru, včetně toho, zda jsou uplatňovány zásady PFMI. Před tím, než je vydáno povolení působit jako RCH, vyžaduje se zavedení mechanismů spolupráce mezi MAS a příslušným zahraničním orgánem dohledu.

(22)

I když se v právním režimu Singapuru struktura postupu uznávání ústředních protistran z třetích zemí liší od postupu stanoveného v nařízení (EU) č. 648/2012, mělo by se i přesto vycházet z faktu, že poskytuje účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran z třetích zemí.

(23)

Je tedy na místě se domnívat, že právní předpisy a předpisy o dohledu Singapuru pro ACH splňují podmínky stanovené v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012, a tyto právní předpisy a předpisy o dohledu lze považovat za rovnocenné s požadavky stanovenými v nařízení (EU) č. 648/2012. Na základě informací od ESMA by měla Komise i nadále sledovat vývoj singapurského právního a dohledového rámce pro ústřední protistrany a plnění podmínek, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato.

(24)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/62

(1)

Cílem postupu uznávání ústředních protistran usazených v třetích zemích, který je stanoven v článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012, je umožnit ústředním protistranám, které jsou usazeny a mají povolení ve třetích zemích, jejichž právní normy jsou rovnocenné s normami stanovenými v uvedeném nařízení, poskytovat clearingové služby členům clearingového systému nebo obchodním systémům usazeným v Unii. Tento postup uznávání a rozhodnutí o rovnocennosti v něm stanovené tak přispívá k dosažení ústředního cíle nařízení (EU) č. 648/2012, jímž je snížit systémové riziko rozšířením používání bezpečných a spolehlivých ústředních protistran při provádění clearingu mimoburzovních (OTC) derivátových smluv, včetně případů, kdy jsou tyto ústřední protistrany usazeny a povoleny ve třetí zemi.

(2)

Aby byl právní režim třetí země považován za rovnocenný s právním režimem Unie pro ústřední protistrany, musí být účinek platných právních předpisů a předpisů o dohledu v podstatě rovnocenný s požadavky Unie, pokud jde o regulační cíle, kterých dosahují. Účelem tohoto posouzení rovnocennosti je tedy ověřit, zda právní předpisy a předpisy o dohledu Hongkongu zajišťují, že ústřední protistrany usazené a povolené v Hongkongu nevystavují členy clearingového systému nebo obchodní systémy usazené v Unii vyššímu riziku, než by tomu mohlo být ze strany ústředních protistran povolených v Unii, a tudíž nepředstavují nepřijatelnou míru systémového rizika v Unii.

(3)

Dne 1. září 2013 Komise obdržela odborný posudek Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) k právním předpisům a předpisům o dohledu, které se vztahují na ústřední protistrany povolené v Hongkongu. Odborný posudek zjistil řadu rozdílů mezi právně závaznými požadavky vztahujícími se na ústřední protistrany v jurisdikci Hongkongu a právně závaznými požadavky vztahujícími se na ústřední protistrany podle nařízení (EU) č. 648/2012. Toto rozhodnutí však nevychází jen ze srovnávací analýzy právně závazných požadavků vztahujících se na ústřední protistrany v Hongkongu, ale také z posouzení účinku těchto požadavků a jejich vhodnosti z hlediska zmírnění rizik, jimž mohou být vystaveni členové clearingového systému nebo obchodní systémy usazené v Unii, způsobem, který je považován za rovnocenný účinku požadavků stanovených v nařízení (EU) č. 648/2012. Přitom by měla být zejména zohledněna výrazně nižší rizika spojená s činnostmi clearingu na finančních trzích, které jsou menší než finanční trh Unie.

(4)

V souladu s čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musejí být splněny tři podmínky, aby bylo možné určit, zda jsou právní předpisy a předpisy o dohledu třetí země pro ústřední protistrany povolené v dané třetí zemi rovnocenné s požadavky stanovenými v uvedeném nařízení.

(5)

Podle první podmínky musí ústřední protistrany povolené ve třetí zemi splňovat právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(6)

Právně závazné požadavky Hongkongu pro ústřední protistrany povolené v Hongkongu jsou představovány předpisem o clearingových a vypořádacích systémech (Clearing and Settlement Systems Ordinance, „CSSO“) a předpisem o cenných papírech a futures (Securities and Futures Ordinance, „SFO“). Regulátorem subjektů povolených na základě CSSO je Hongkongský měnový úřad (Hong Kong Monetary Authority, „HKMA“) a regulátorem subjektů povolených na základě SFO je Hongkongská komise pro dohled nad cennými papíry a futures (Hong Kong Securities and Futures Commission, „SFC“). Ústřední protistrany v Hongkongu dosud získaly povolení pouze na základě SFO. Toto rozhodnutí by se proto mělo omezit na režim stanovený podle SFO.

(7)

Podle části III předpisu SFO má komise SFC pravomoc povolit určitou ústřední protistranu jako uznané clearingové centrum (Recognised Clearing House, „RCH“). Komise SFC je při zvažování, zda ústřední protistraně vydá povolení působit jako RCH, povinna vzít v úvahu „zájmy investující veřejnosti“ a „řádnou regulaci trhů“. Před povolením určité ústřední protistrany jako RCH může komise SFC rovněž stanovit „podmínky, které uzná za vhodné“ a tyto podmínky může oznámením změnit, pokud „je přesvědčena, že je to vhodné“. Při určování toho, co je vhodné, je SFC povinna řídit se svým zákonným mandátem, jenž spočívá v udržování finanční stability a snižování systémového rizika.

(8)

SFO stanoví povinnosti a požadavky, jež musí RCH splnit. SFC vydala pokyny podle § 399 odst. 1 předpisu SFO (dále jen „pokyny“), které provádějí mezinárodní standardy stanovené podle zásad pro infrastruktury finančních trhů, jež v dubnu 2012 vydaly Výbor pro platební a vypořádací systémy (2) (CPSS) a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO). Při posuzování toho, zda RCH plní své povinnosti podle předpisu SFO, bere komise SFC v úvahu tyto pokyny. Pokud RCH neplní své povinnosti podle předpisu SFO a pokynů, může SFC přijmout opatření k nápravě takové situace.

(9)

RCH má na základě předpisu SFO také povinnost přijmout vnitřní pravidla a postupy nezbytné pro řádnou regulaci svých clearingových a vypořádacích systémů a pro řádnou regulaci členů svého clearingového systému. Požadavky předpisu SFO a pokynů jsou tak prováděny interními pravidly a postupy centra RCH. Na základě předpisu SFO musí veškerá interní pravidla a postupy přijatá centrem RCH i jejich změny schválit komise SFC.

(10)

Právně závazné požadavky v Hongkongu tedy mají dvoustupňovou strukturu. Hlavní zásady pro RCH uvedené v předpise SFO („základní pravidla“) stanoví jednotné normy, které musí RCH splnit, aby mohlo získat povolení k poskytování clearingových služeb v Hongkongu. Tato základní pravidla tvoří první stupeň právně závazných požadavků v Hongkongu. Za účelem prokázání souladu se základními pravidly musí RCH předložit svá interní pravidla a postupy komisi SFC ke schválení. Uvedená interní pravidla a postupy představují druhý stupeň právně závazných požadavků v Hongkongu, jenž musí podrobně popsat způsob, jakým RCH splní uvedené standardy v souladu s pokyny. Po schválení komisí SFC jsou interní pravidla a postupy pro RCH právně závazné.

(11)

Posouzení rovnocennosti právních předpisů a předpisů o dohledu platných pro centrum RCH by rovněž mělo vzít v úvahu účinek zmírňování rizika, který zajišťují, pokud jde o míru rizika, jemuž jsou vystaveni členové clearingového systému nebo obchodní systémy usazení v Unii a které vyplývá z jejich účasti v centru RCH. Účinek na zmírňování rizika určuje jednak míra rizika spojeného s činnostmi clearingu prováděnými dotčenými ústředními protistranami, která závisí na velikosti finančního trhu, na němž působí, jednak vhodnost právních předpisů a předpisů o dohledu platných pro ústřední protistrany ke zmírňování tohoto rizika. Za účelem dosažení stejného účinku zmírňování rizika jsou v případě ústředních protistran vykonávajících činnost na větších finančních trzích, jejichž míra rizika je vyšší, třeba přísnější požadavky na zmírňování rizika než v případě ústředních protistran vykonávajících činnost na menších finančních trzích, jejichž míra rizika je nižší.

(12)

Centra RCH vykonávají svou činnost clearingu na výrazně menším finančním trhu, než je finanční trh, na němž vykonávají činnost ústřední protistrany usazené v Unii. Konkrétně během posledních třech let představovala roční jmenovitá hodnota derivátových smluv kótovaných na burze a obchodovaných v Hongkongu méně než jedno procento roční jmenovité hodnoty derivátových smluv kótovaných na burze a obchodovaných v Unii. Během téhož období představovala tržní kapitalizace cenných papírů obchodovaných na burze v Hongkongu v průměru méně než 25 % tržní kapitalizace v Unii. Navíc je clearing komplexnějších produktů typu OTC derivátů, který centra RCH provádějí, dosud v rané fázi, protože poskytování clearingových služeb pro smlouvy na OTC derivátové smlouvy bylo zahájeno teprve 25. listopadu 2013. Účast v centrech RCH tedy členy clearingového systému nebo obchodní systémy usazené v Unii vystavuje výrazně nižšímu riziku než jejich účast v ústředních protistranách povolených v Unii.

(13)

Právní předpisy a předpisy o dohledu vztahující se na centra RCH tedy mohou být považovány za rovnocenné, pokud jsou vhodné ke zmírňování uvedené nižší míry rizika. Základní pravidla platná pro RCH doplněná jejich interními pravidly a postupy, které provádějí zásady pro infrastruktury finančních trhů, zmírňují nižší míru rizika existující v Hongkongu a dosahují účinku zmírňování rizika rovnocenného účinku, o nějž usiluje nařízení (EU) č. 648/2012.

(14)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Hongkongu zajišťují, že centra RCH povolená v Hongkongu splňují právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(15)

Podle druhé podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Hongkongu pro ústřední protistrany povolené v Hongkongu zajišťovat, že ústřední protistrany podléhají průběžnému účinnému dohledu a vynucování.

(16)

SFC průběžně monitoruje dodržování požadavků na řízení rizik ze strany RCH, a to prostřednictvím postupů sledování a kontroly vycházejících z rizik, včetně testování obezřetnostních požadavků. SFC disponuje dalšími prostředky k vymáhání dodržování předpisů. SFC má zejména pravomoc nařídit centru RCH, aby přestalo poskytovat nebo provozovat clearingové nebo vypořádací systémy, a pravomoc odejmout povolení. SFC může centrum RCH také požádat, aby provedlo určité změny svých pravidel, které považuje za nezbytné, a pokud dotčené RCH této žádosti nevyhoví, je komise oprávněna provést tyto změny pravidel jednostranně. SFC má pravomoc požádat RCH, aby jí poskytlo účetní knihy a záznamy, jež vede v souvislosti se svou činností nebo pro její účely či v souvislosti s jakýmikoli ujednáními v oblasti clearingu nebo vypořádání pro veškeré transakce s cennými papíry nebo futures, jakož i další informace související s jeho činností nebo jakýmikoli ujednáními v oblasti clearingu nebo vypořádání pro veškeré transakce s cennými papíry nebo futures, které může SFC přiměřeně požadovat pro výkon svých funkcí. Neposkytnutí uvedených informací nebo dokumentů bez řádného zdůvodnění může mít za následek uložení pokuty.

(17)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Hongkongu pro ústřední protistrany povolené v Hongkongu zajišťují průběžný účinný dohled a vynucování.

(18)

Podle třetí podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Hongkongu zahrnovat účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran povolených podle právních režimů třetích zemí.

(19)

Aby mohl určitý subjekt v Hongkongu působit jako ústřední protistrana, musí být buď určen jako RCH nebo být uznán jako poskytovatel automatických obchodních služeb (Automated Trading Services, „ATS“) na základě předpisu SFO. Poskytovatelé ATS jsou definováni jako subjekty poskytující prostřednictvím elektronických systémů služby pro obchodování s cennými papíry nebo futures nebo pro provádění jejich clearingu. V březnu 2014 přijala legislativní rada Hongkongu novelizující předpis, jenž rozšířil oblast působnosti definice ATS, aby zahrnovala také OTC deriváty.

(20)

Režim poskytovatele ATS je vhodný pro ústřední protistrany ze třetích zemí, které mají v úmyslu poskytovat služby účastníkům v Hongkongu. Ústřední protistrany ze třetích zemí mohou požádat, aby byly v Hongkongu uznány jako poskytovatelé ATS, což jim umožní poskytovat v Hongkongu stejné služby, k jejichž poskytování mají povolení ve třetí zemi.

(21)

Při zpracování žádosti ústřední protistrany ze třetí země o status poskytovatele ATS hodnotí komise SFC, zda tato ústřední protistrana dodržuje zásady pro infrastruktury finančních trhů. Před schválením žádosti o status poskytovatele ATS je rovněž nutné uzavření memoranda o porozumění mezi SFC a příslušným orgánem dohledu třetí země, z níž žádající ústřední protistrana pochází, jelikož SFC vychází z toho, že každodenní dohled nad ústřední protistranou ze třetí země bude provádět regulační orgán domovského státu.

(22)

Přestože se struktura postupu uznávání v právním režimu Hongkongu platného pro ústřední protistrany ze třetí země liší od postupu stanoveného v nařízení (EU) č. 648/2012, mělo by se i přesto vycházet z faktu, že poskytuje účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran z třetích zemí.

(23)

Je tedy na místě se domnívat, že právní předpisy a předpisy o dohledu Hongkongu týkající se center RCH splňují podmínky stanovené v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012, a tyto právní předpisy a předpisy o dohledu lze tudíž považovat za rovnocenné s požadavky stanovenými v nařízení (EU) č. 648/2012. Na základě informací od orgánu ESMA by měla Komise i nadále sledovat vývoj hongkongského právního a dohledového rámce pro ústřední protistrany a plnění podmínek, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato.

(24)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/66

(1)

Cílem postupu uznávání ústředních protistran usazených v třetích zemích, který je stanoven v článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012, je umožnit ústředním protistranám, které jsou usazeny a mají povolení v třetích zemích, jejichž právní normy jsou rovnocenné s normami stanovenými v uvedeném nařízení, poskytovat clearingové služby členům clearingového systému nebo obchodním systémům usazeným v Unii. Tento postup uznávání a rozhodnutí o rovnocennosti v něm stanovené tak přispívá k dosažení ústředního cíle nařízení (EU) č. 648/2012, jímž je snížit systémové riziko rozšířením používání bezpečných a spolehlivých ústředních protistran při clearingu smluv o mimoburzovních (OTC) derivátech, včetně případů, kdy jsou tyto ústřední protistrany usazeny a povoleny ve třetí zemi.

(2)

Aby byl právní režim třetí země považován za rovnocenný s právním režimem Unie pro ústřední protistrany, musí být účinek platných právních předpisů a předpisů o dohledu v podstatě rovnocenný s požadavky Unie, pokud jde o regulační cíle, kterých dosahují. Účelem tohoto posouzení rovnocennosti je tedy ověřit, zda právní předpisy a předpisy o dohledu Austrálie zajišťují, že ústřední protistrany usazené a povolené v Austrálii nevystavují členy clearingového systému a obchodní systémy usazené v Unii vyššímu riziku, než by tomu mohlo být ze strany ústředních protistran povolených v Unii, a tudíž nepředstavují nepřijatelnou míru systémového rizika v Unii.

(3)

Dne 1. září 2013 Komise obdržela odborný posudek Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) k právním předpisům a předpisům o dohledu, které se vztahují na ústřední protistrany povolené v Austrálii. Ze závěru odborného posudku vyplývá, že všechna ustanovení hlavy IV nařízení (EU) č. 648/2012 mají svoji obdobu v odpovídajících právně závazných požadavcích, které se na úrovni jurisdikce vztahují na ústřední protistrany povolené v Austrálii.

(4)

V souladu s čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musejí být splněny tři podmínky, aby bylo možné určit, zda jsou právní předpisy a předpisy o dohledu třetí země pro ústřední protistrany povolené v dané třetí zemi rovnocenné s požadavky stanovenými v uvedeném nařízení.

(5)

Podle první podmínky musí ústřední protistrany povolené ve třetí zemi splňovat právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(6)

K právně závazným požadavkům Austrálie na ústřední protistrany v ní povolené patří zákon Corporations Act 2001 (zákon o obchodních společnostech), který spolu s předpisy Corporations Regulations 2001 (předpisy o obchodních společnostech) tvoří právní rámec pro zúčtovací a vypořádací systémy. V části 7.3 zákona Corporations Act se stanoví, že před udělením povolení k vykonávání zúčtovacích nebo vypořádacích činností, se musí ministr mimo jiného ubezpečit o tom, že předmětná ústřední protistrana zavedla odpovídající provozní pravidla a postupy, které jsou v souladu s platnými právními předpisy, aby se v mezích možností zajistilo, že je omezeno systémové riziko a že ústřední protistrana vykonává svoji činnost řádným a účinným způsobem. Ústřední protistrana musí mít také zavedeny odpovídající mechanismy pro řešení střetu zájmů a pro prosazování svých vnitřních pravidel a postupů. V otázce udělování povolení pro zúčtovací a vypořádací systémy a změn jejich vnitřních pravidel a postupů radí ministrovi Australská komise pro cenné papíry a investice (Australian Securities and Investments Commission, ASIC) a australská centrální banka (Reserve Bank of Australia, RBA), které jsou pověřeny posuzováním (a v případě ASIC vymáháním) dodržování povinností, které ústředním protistranám vyplývají ze zákona Corporations Act.

(7)

ASIC poskytuje regulovaným subjektům regulační pokyny, ve kterých jsou vysvětleny konkrétní otázky, na něž se již vztahují právní předpisy. ASIC zejména v prosinci 2012 přepracovala své regulační pokyny k vydávání povolení a výkonu dozoru nad zúčtovacími a vypořádacími systémy v rámci aktualizované příručky Regulatory Guide 211: „Clearing and settlement facilities: Australian and overseas operators“ (Zúčtovací a vypořádací systémy: australští a zahraniční operátoři, RG 2011). Příručka RG 211, kterou ASIC vypracovala, zavádí zásady pro infrastrukturu finančních trhů (Principles for Financial Market Infrastructures, PFMI), které v dubnu 2012 vydal Výbor pro platební a vypořádací systémy (2) (CPSS) a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO), jež jsou důležité pro povinnosti zakotvené v zákoně Corporations Act, a dále tato příručka poskytuje ústředním protistranám pokyny, jak dostát svým povinnostem vyplývajícím ze zákona Corporations Act. Nedodržování zákona Corporations Act, jak je vysvětleno v příručce RG 211, by proto mohlo vést k vymáhání jeho ustanovení a k sankčním opatřením.

(8)

RBA má na základě zákona Corporations Act pravomoc stanovit normy finanční stability, aby se zajistilo, že ústřední protistrany vykonávají svou činnost takovým způsobem, jenž přináší nebo upevňuje celkovou stabilitu australského finančního systému. V listopadu 2012 rada RBA pro platební systémy zejména schválila stanovení nových norem finanční stability, tzv. norem finanční stability pro ústřední protistrany (Financial Stability Standards for Central Counterparties, FSS), které tvoří 21 norem pro ústřední protistrany spolu s dílčími normami a pokyny. FSS nabyly účinnosti v březnu 2013 s výjimkou několika dílčích norem, které nabyly účinnosti dne 31. března 2014. FSS musí dodržovat všechny ústřední protistrany, kterým bylo uděleno povolení.

(9)

Hlavní zásady pro zúčtovací a vypořádací systémy stanovené v části 7.3 zákona Corporations Act a předpisech Corporations Regulations, jak je vysvětleno v příručce RG 211 komise ASIC, a FSS stanovené RBA (společně tvoří „základní pravidla“) stanoví normy na vysoké úrovni, které musí ústřední protistrany dodržovat, aby získaly povolení poskytovat clearingové služby v Austrálii. Tato základní pravidla tvoří první stupeň právně závazných požadavků v Austrálii. Aby ústřední protistrany dodržovaly základní pravidla, musí mimo jiné přijmout vnitřní pravidla a postupy, které musí být v souladu se zvláštními požadavky, jež jsou stanoveny v zákoně Corporations Act a předpisech Corporations Regulations a jež jsou vysvětleny v příručce RG 211 a FSS, s tím, že tato vnitřní pravidla a postupy jsou předkládána ministrovi před tím, než může být vydáno povolení působit jako zúčtovací a vypořádací systém. Změny vnitřních pravidel a postupů ústředních protistran musí být oznámeny ministrovi. Ministr může změny vnitřních pravidel a postupů ústředních protistran zamítnout. Vnitřní pravidla a postupy ústředních protistran mají účinek smlouvy a jsou právně závazné pro ústřední protistrany a jejich účastníky.

(10)

Právně závazné požadavky stanovené v základních pravidlech, které se vztahují na ústřední protistrany povolené v Austrálii, vedou v podstatě k rovnocenným výsledkům jako požadavky stanovené v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(11)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Austrálie zajišťují, že ústřední protistrany povolené v Austrálii splňují právně závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům stanoveným v hlavě IV nařízení (EU) č. 648/2012.

(12)

Podle druhé podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Austrálie pro ústřední protistrany povolené v Austrálii zajišťovat, že ústřední protistrany podléhají průběžnému účinnému dohledu a vynucování.

(13)

Ústřední protistrany povolené v Austrálii podléhají průběžnému dohledu a dozoru ze strany ASIC a RBA. ASIC odpovídá za vymáhání toho, aby ústřední protistrany plnily své povinnosti vyplývající ze zákona Corporations Act, a v tomto ohledu provádí pravidelné hodnocení souladu ústředních protistran s jejich povinnostmi, které jim vyplývají z povolení, kromě povinností týkajících se FSS a snížení systémového rizika, a zejména s jejich povinností vykonávat svou činnost řádným a účinným způsobem v přiměřené míře, a poté předkládá zprávu ministrovi, která se zveřejňuje. RBA sleduje, zda ústřední protistrany plní své povinnosti vyplývající z příslušných povolení a povinnosti týkající se finanční stability a snížení systémového rizika, pravidelně hodnotí, zda každá ústřední protistrana dodržuje FSS, a překládá zprávu ministrovi, která se rovněž zveřejňuje. Ústřední protistrany povolené v Austrálii mohou obdržet písemné pokyny od ministra a od ASIC. Pokud ústřední protistrana písemný pokyn nesplní, může se ASIC obrátit na soud, který může ústřední protistraně nařídit, aby písemný pokyn splnila.

(14)

Komise proto dospěla k závěru, že právní předpisy a předpisy o dohledu Austrálie pro ústřední protistrany povolené v Austrálii zajišťují průběžný účinný dohled a vynucování.

(15)

Podle třetí podmínky v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012 musí právní předpisy a předpisy o dohledu Austrálie zahrnovat účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran povolených podle právních režimů třetích zemí.

(16)

Ústřední protistrany z třetích zemí mohou podat žádost o „overseas clearing and settlement facility licence“ (povolení působit jako zahraniční zúčtovací a vypořádací systém), které jim umožní poskytovat v Austrálii některé nebo všechny clearingové služby, pro něž jsou držiteli povolení ve své domovské zemi.

(17)

Kritéria vztahující se na ústřední protistrany z třetích zemí, které žádají o povolení působit jakožto zahraniční ústřední protistrana v Austrálii, jsou srovnatelné s těmi, které se vztahují na ústřední protistrany z třetích zemí žádající o uznání podle článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012. Předpokladem uznání je, že regulační režim třetí země, v níž ústřední protistrana získala povolení, je z hlediska stupně ochrany před systémovým rizikem a z hlediska míry účinnosti a řádného výkonu služby, kterou poskytuje, považován za „dostatečně rovnocenný“ s australským regulačním režimem pro srovnatelné tuzemské ústřední protistrany. Posouzení „dostatečné rovnocennosti“ zahrnuje podobné úvahy jako ty, které se posuzují podle nařízení (EU) č. 648/2012. Před tím, než je zahraniční ústřední protistraně vydáno povolení, vyžaduje se zavedení mechanismů spolupráce mezi australskými orgány a příslušnými zahraničními orgány dohledu.

(18)

Je proto nutné konstatovat, že právní předpisy a předpisy o dohledu Austrálie zajišťují účinný rovnocenný systém pro uznávání ústředních protistran z třetích zemí.

(19)

Je tedy na místě se domnívat, že právní předpisy a předpisy o dohledu Austrálie pro ústřední protistrany povolené v Austrálii splňují podmínky stanovené v čl. 25 odst. 6 nařízení (EU) č. 648/2012, a tyto právní předpisy a předpisy o dohledu lze tudíž považovat za rovnocenné s požadavky stanovenými v nařízení (EU) č. 648/2012. Na základě informací od ESMA by měla Komise i nadále sledovat vývoj australského právního a dohledového rámce pro ústřední protistrany a plnění podmínek, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato.

(20)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/69

(1)

Příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (2) obsahovala seznam účinných látek schválených na úrovni Unie pro použití v biocidních přípravcích. Směrnicemi Komise 2008/78/ES (3) a 2008/79/ES (4) byly na seznam přidány účinné látky propikonazol a IPBC pro použití v přípravcích patřících k typu přípravku 8, konzervační přípravky pro dřevo, podle definice v příloze V směrnice 98/8/ES. Na základě článku 86 nařízení (EU) č. 528/2012 jsou tedy tyto látky schválenými účinnými látkami zařazenými do seznamu uvedeného v čl. 9 odst. 2 uvedeného nařízení.

(2)

Společnost Janssen PMP předložila v souladu s článkem 8 směrnice 98/8/ES žádost Spojenému království o povolení tří biocidních konzervačních přípravků pro dřevo obsahujících IPBC a propikonazol („sporné přípravky“). Povolení přípravků ze strany Spojeného království se vztahovalo na různé metody aplikace, včetně automatizovaného namáčení pro použití v průmyslu a nástřiku (ve vnitřních a venkovních prostorách) pro profesionální a neprofesionální použití. Řada členských států následně sporné přípravky povolila v rámci vzájemného uznávání.

(3)

Společnost Janssen PMP („žadatel“) předložila Německu úplné žádosti o vzájemné uznání povolení sporných přípravků, která udělilo Spojené království.

(4)

Dne 28. srpna 2013 Německo v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 98/8/ES oznámilo Komisi, ostatním členským státům a žadateli, že povolení navrhuje omezit. Německo se domnívá, že sporné přípravky nesplňují požadavky čl. 5 odst. 1 směrnice 98/8/ES týkající se lidského zdraví a životního prostředí.

(5)

Povolení aplikace prostřednictvím nástřiku ve venkovních prostorách nebylo podle Německa Spojeným královstvím náležitě posouzeno z hlediska rizik pro životní prostředí. Posouzení, které u tři předmětných přípravků provedlo Německo, dospělo k závěru, že přípravky s sebou nesou nepřijatelná rizika pro vzdálené půdní prostředí.

(6)

Německo se rovněž domnívá, že u jednoho z přípravků by měla být aplikace automatizovaným namáčením omezena na systémy s dostatečně vysokým stupněm automatizace, a to kvůli nepřijatelným rizikům pro zdraví profesionálních uživatelů.

(7)

Komise v souladu s čl. 27 odst. 1 směrnice 98/8/ES vyzvala ostatní členské státy a žadatele, aby do 90 dnů předložili k oznámení písemné připomínky. Připomínky v této lhůtě předložilo Německo, Spojené království a žadatel. Oznámení bylo rovněž předmětem diskuse mezi Komisí a příslušnými orgány členských států odpovědnými za biocidní přípravky dne 24. září 2013 na zasedání koordinační skupiny zřízené podle článku 35 nařízení (EU) č. 528/2012.

(8)

Pokud jde o rizika pro životní prostředí, z uvedené diskuse a připomínek vyplývá, že environmentální posouzení provedené Spojeným královstvím vycházelo z tehdy dostupného příslušného scénáře podle série dokumentů OECD obsahujících emisní scénáře (5).

(9)

Také se ukázalo, že závěry Německa se zakládají na revidovaném scénáři podle série dokumentů OECD obsahujících emisní scénáře (6), který je k dispozici od chvíle, kdy Spojené království vydalo povolení, a také od chvíle, kdy Německo učinilo oznámení.

(10)

Podle pokynů dohodnutých na 47. zasedání zástupců příslušných orgánů členských států odpovědných za provádění směrnice 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (7) navíc platí, že nové pokyny mohou být vzaty v úvahu pouze tehdy, pokud byly dostupné před datem podání žádosti o povolení přípravku, ledaže by vědecký pokrok prokazoval, že spoléhání se na staré pokyny vzbuzuje vážné obavy. Tyto pokyny také stanoví, že vážná obava by vedla k revizi stávajících povolení. Ani Spojené království ani ostatní členské státy, které přípravky v rámci vzájemného uznávání schválily, však nebyly názoru, že by daná obava svou povahou zavdávala důvod k revizi stávajících povolení.

(11)

S ohledem na výše uvedené připomínky se Komise přiklání k závěrům hodnocení provedeného Spojeným královstvím a dalšími členskými státy, které přípravky schválily na základě vzájemného uznání, neboť se domnívá, že sporné přípravky splňují požadavky čl. 5 odst. 1 směrnice 98/8/ES týkající se životního prostředí. Komise je proto názoru, že žádost Německa o omezení povolení nelze uvedenými argumenty odůvodnit.

(12)

Pokud jde o aplikaci automatizovaným namáčením, Komise má za to, že by se na sporný přípravek měla vztahovat ustanovení předchozího rozhodnutí Komise (8), které se zabývá ochranou zdraví profesionálních uživatelů při aplikaci přípravků obsahujících IPBC touto metodou. Sporný přípravek by tudíž měl být povolen s výhradou instrukcí na etiketě, které budou omezovat použití na plně automatizované postupy namáčení, a povolení přípravku by mělo být náležitě změněno.

(13)

V souladu s čl. 92 odst. 2 nařízení (EU) č. 528/2012 se na sporný přípravek vztahuje uvedené nařízení. Vzhledem k tomu, že právním základem pro toto rozhodnutí je čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení, mělo by být toto rozhodnutí na základě čl. 36 odst. 4 uvedeného nařízení určeno všem členským státům.

(14)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/72

(1)

Příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (2) obsahovala seznam účinných látek schválených na úrovni Unie pro začlenění do biocidních přípravků. Na základě směrnice Komise 2008/79/ES (3) byla účinná látka IPBC zařazena mezi účinné látky pro použití v přípravcích patřících k typu přípravku 8, konzervační přípravky pro dřevo, definovanému v příloze V směrnice 98/8/ES. Na základě článku 86 nařízení (EU) č. 528/2012 se u této látky tedy jedná o schválenou účinnou látku zařazenou do seznamu uvedeného v čl. 9 odst. 2 uvedeného nařízení.

(2)

V souladu s článkem 8 směrnice 98/8/ES společnost ISP Cologne Holding GmbH předložila dne 22. prosince 2010 Dánsku žádost o schválení konzervačního biocidního přípravku pro dřevo obsahujícího IPBC (dále jen „sporný přípravek“). Dánsko dne 19. prosince 2011 povolilo používat sporný přípravek pro třídy použití 2 a 3 ošetřeného dřeva, jak je popsáno v příručce s názvem „Technické poznámky k pokynům k hodnocení přípravků“ (4). Povolení se týká různých způsobů použití, včetně automatizovaného namáčení pro profesionální použití. Dva členské státy následně sporný přípravek povolily prostřednictvím vzájemného uznání.

(3)

Společnost ISP Cologne Holding GmbH (dále jen „žadatel“) předložila dne 20. února 2012 v Německu úplnou žádost o vzájemné uznání povolení sporného přípravku uděleného Dánskem.

(4)

Dne 30. srpna 2013 oznámilo Německo Komisi, ostatním členským státům a žadateli svůj návrh na omezení povolení v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 98/8/ES. Německo se domnívá, že sporný přípravek nesplňuje požadavky čl. 5 odst. 1 směrnice 98/8/ES, pokud jde o lidské zdraví a životní prostředí.

(5)

Podle Německa posouzení provedené Dánskem náležitě nezohlednilo obavy v oblasti životního prostředí vyvolané sporným přípravkem. Z posouzení rizika pro životní prostředí vypracovaného Německem u životnosti ošetřeného dřeva podle podmínek třídy použití 3 vyplynul závěr, že existuje nepřijatelné riziko pro půdní prostředí v den 30 („čas 1“) bez ohledu na metodu aplikace. V důsledku toho Německo navrhuje, aby nebylo povoleno používání dřeva ošetřeného sporným přípravkem podle podmínek třídy použití 3.

(6)

Německo je dále toho názoru, že z důvodu nepřijatelných rizik pro zdraví profesionálních uživatelů by aplikace prostřednictvím automatizovaného namáčení měla být omezena na systémy s dostatečně vysokým stupněm automatizace.

(7)

Komise vyzvala ostatní členské státy a žadatele, aby do 90 dnů předložili písemné připomínky k oznámení v souladu s čl. 27 odst. 1 směrnice 98/8/ES. Připomínky v této lhůtě předložili Německo, Dánsko a žadatel. Oznámení bylo rovněž předmětem diskuse mezi Komisí a příslušnými orgány členských států odpovědnými za biocidní přípravky na jednání koordinační skupiny ustavené podle článku 35 nařízení (EU) č. 528/2012 dne 24. září 2013.

(8)

Pokud jde o rizika pro životní prostředí, z těchto diskusí a připomínek vyplývá, že hodnocení provedené Dánskem je v souladu se stávajícími pokyny (5). Pokud je v čase 1 zjištěno riziko v důsledku nejhoršího předpokladu, lze předpokládat bezpečné použití ošetřeného dřeva podle podmínek tříd použití 2 a 3, je-li riziko pro životní prostředí na konci životnosti považováno za přijatelné.

(9)

Komise rovněž konstatuje, že případy, kdy je zjištěno nepřijatelné riziko v čase 1, jsou v současné době předmětem diskuse na úrovni Unie, jejímž cílem je vytvořit jednotný přístup. Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že dokud tento přístup nebude formálně přijat, měly by se závěry posouzení sporného přípravku ze strany Dánska považovat za platné až do obnovení povolení přípravku.

(10)

S ohledem na tyto připomínky Komise sdílí závěry hodnocení provedeného Dánskem. Ostatní členské státy schválily přípravek na základě vzájemného uznání, neboť se domnívají, že sporný přípravek splňuje kritéria stanovená v čl. 5 odst. 1 směrnice 98/8/ES, pokud jde o životní prostředí. Komise je proto názoru, že žádost Německa o omezení povolení nelze uvedenými argumenty odůvodnit.

(11)

Pokud jde o jeho aplikaci prostřednictvím automatizovaného namáčení, Komise se domnívá, že sporný přípravek by měl podléhat ustanovením předchozího rozhodnutí Komise (6) týkajícím se ochrany zdraví profesionálních uživatelů při použití výrobků obsahujících IPBC touto metodou aplikace. Sporný přípravek by tak měl být povolen, pokud budou pokyny na označení omezovat použití na procesy plně automatizovaného namáčení. Povolování přípravků by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)

Nařízení (EU) č. 528/2012 se vztahuje na sporný přípravek v souladu s ustanoveními čl. 92 odst. 2 uvedeného nařízení. Vzhledem k tomu, že právním základem pro toto rozhodnutí je čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení, mělo by být toto rozhodnutí určeno všem členským státům na základě čl. 36 odst. 4 uvedeného nařízení.

(13)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/75

(1)

Příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (2) obsahovala seznam účinných látek schválených na úrovni Unie pro použití v biocidních přípravcích. Na seznam byla směrnicí Komise 2008/78/ES (3) přidána účinná látka propikonazol, směrnicí Komise 2008/79/ES (4) účinná látka IPBC a směrnicí Komise 2008/86/ES (5) účinná látka tebukonazol pro použití v přípravcích patřících k typu přípravku 8, konzervační přípravky pro dřevo, podle definice v příloze V směrnice 98/8/ES. Na základě článku 86 nařízení (EU) č. 528/2012 jsou tedy tyto látky schválenými účinnými látkami zařazenými do seznamu uvedeného v čl. 9 odst. 2 uvedeného nařízení.

(2)

Dne 2. dubna 2010 předložila společnost Arch Timber Protection Ltd. v souladu s článkem 8 směrnice 98/8/ES žádost Spojenému království o schválení biocidního konzervačního přípravku pro dřevo obsahujícího propikonazol, IPBC a tebukonazol („sporný přípravek“). Spojené království dne 7. června 2012 povolilo sporný přípravek výlučně pro průmyslové použití a dočasnou ochranu čerstvě řezaného/káceného dřeva a neupraveného dřeva a zároveň uvedlo, že dřevo ošetřené tímto přípravkem lze používat v rámci tříd využití 2 a 3 podle popisu v Technických poznámkách k pokynům k hodnocení přípravků (6). Přípravek se skládá ze dvou balení, která se v průmyslových prostorách mísí a ředí podle toho, zda je přípravek – v závislosti na místních podmínkách – aplikován máčením nebo v uzavřeném stříkacím tunelu. Deset členských států následně sporný přípravek povolilo prostřednictvím vzájemného uznávání.

(3)

Dne 16. července 2012 předložila společnost Arch Timber Protection Ltd. (dále jen „žadatel“) Německu úplnou žádost o vzájemné uznání povolení sporného přípravku uděleného Spojeným královstvím.

(4)

Dne 19. srpna 2013 oznámilo Německo Komisi, ostatním členským státům a žadateli svůj návrh na odmítnutí povolení v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 98/8/ES. Německo se domnívalo, že sporný přípravek nesplňuje požadavky čl. 5 odst. 1 směrnice 98/8/ES týkající se životního prostředí.

(5)

Podle názoru Německa nebyla v povolení dostatečně zohledněna skutečnost, že přípravek je určen k dočasné ochraně dřeva, a Spojené království neposoudilo přípravek vhodným způsobem, pokud jde o environmentální rizika. V závěru posouzení provedeného Německem se konstatuje nepřijatelné riziko pro životní prostředí k 30. dni po aplikaci přípravku (dále jen „doba 1“), což rovněž vyvolalo znepokojení ohledně možného použití dřeva ošetřeného sporným přípravkem za podmínek tříd využití 2 a 3.

(6)

Německo se rovněž domnívalo, že vzhledem ke skutečnosti, že poměr účinných látek a látek jiných než účinných v pracovním roztoku přípravku je proměnlivý, přípravek nesplňuje definici biocidních přípravků v čl. 2 písm. a) směrnice 98/8/ES a měl být schválen jako rámcové složení podle definice v čl. 2 písm. j) směrnice 98/8/ES.

(7)

Komise vyzvala ostatní členské státy a žadatele, aby do 90 dnů předložili písemné připomínky k oznámení v souladu s čl. 27 odst. 1 směrnice 98/8/ES. Připomínky v této lhůtě předložilo Německo, Spojené království a žadatel. Oznámení bylo rovněž projednáno dne 24. září 2013 na zasedání koordinační skupiny zřízené podle článku 35 nařízení (EU) č. 528/2012.

(8)

Pokud jde o rizika pro životní prostředí, z těchto diskuzí a připomínek vyplývá, že vzhledem k neexistenci dohodnutého modelu pro dočasnou ochranu dřeva vycházelo hodnocení provedené Spojeným královstvím z nejlepších pokynů dostupných v dané době (7), jež čerpají z modelů pro ošetřené dřevo uváděné na trh za podmínek tříd využití 2 a 3. Hodnocení rovněž vycházelo z nejhoršího možného předpokladu úplného uvolnění účinné látky v době 1.

(9)

Z uvedeného rovněž vyplývá, že hodnocení, které Spojené království provedlo na základě těchto modelů, je v souladu se současnými pokyny (8). Pokud je v důsledku nejhoršího možného předpokladu v době 1 zjištěno riziko, lze předpokládat, že použití ošetřeného dřeva za podmínek tříd využití 2 a 3 je bezpečné, je-li riziko pro životní prostředí považováno na konci životnosti dřeva za přijatelné.

(10)

Komise rovněž poznamenává, že případy, kdy je v době 1 zjištěno nepřijatelné riziko, jsou v současné době předmětem diskuse na úrovni Unie, jejichž cílem je zavést harmonizovaný přístup. Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že do formálního přijetí takového přístupu by se závěry posouzení sporného přípravku Spojeným královstvím měly do obnovení povolení přípravku považovat za platné.

(11)

Co se týče identity přípravku, z uvedených diskuzí a připomínek vyplývá, že sporný přípravek má ve formě, v níž je dodáván průmyslovým uživatelům, specifické pevné koncentrace účinných látek a látek jiných než účinných. Dle názoru Komise nelze skutečnost, že průmysloví uživatelé mohou z přípravku na pracovišti v závislosti na daném postupu připravit různé roztoky, vykládat tak, že držitel povolení uvádí na trh skupinu různých biocidních přípravků podle čl. 2 písm. j) směrnice 98/8/ES.

(12)

S ohledem na výše uvedené argumenty se Komise přiklání k závěrům hodnocení provedeného Spojeným královstvím a dalšími členskými státy, které schválily přípravek na základě vzájemného uznání, neboť se domnívá, že sporný přípravek splňuje definici v čl. 2 písm. a) směrnice 98/8/ES a požadavky týkající se životního prostředí stanovené čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice. Komise je proto názoru, že žádost Německa o odmítnutí povolení nelze uvedenými argumenty odůvodnit.

(13)

Z proběhlých diskuzí se jeví jako nezbytné, aby v povolení přípravku bylo výslovně uvedeno, že jeho použití je určeno k dočasné ochraně dřeva, a aby se v rámci podmínek povolení zajistilo, že průmysloví uživatelé mají k používání přípravku specifické instrukce zohledňující charakteristiky průmyslových lokalit, kde má být přípravek použit.

14)

V souladu s čl. 92 odst. 2 nařízení (EU) č. 528/2012 se na sporné přípravky uvedené nařízení vztahuje. Vzhledem k tomu, že právním základem pro toto rozhodnutí je čl. 36 odst. 3 uvedeného nařízení, mělo by být toto rozhodnutí na základě čl. 36 odst. 4 uvedeného nařízení určeno všem členským státům.

(15)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/78

(1)

Rozhodnutí Komise 2007/777/ES (2) stanoví mimo jiné vzory osvědčení pro dovoz některých masných výrobků do Unie. Ukládá, že do Unie lze dovážet pouze zásilky masných výrobků, jež jsou v souladu s požadavky vzorového veterinárního a hygienického osvědčení stanoveného v příloze III uvedeného rozhodnutí. Tento vzor osvědčení zahrnuje záruky ohledně trichinel.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 2075/2005 (3) stanoví pravidla pro odběr vzorků z jatečně upravených těl druhů vnímavých k nákaze trichinelami za účelem určení statusu hospodářství s chovem domácích prasat.

(3)

Nařízení Komise (EU) č. 216/2014 (4), kterým se mění nařízení (ES) č. 2075/2005, uděluje výjimku z ustanovení týkajících se vyšetření při porážce v případě hospodářství, která jsou úředně uznána jako hospodářství uplatňující řízené podmínky ustájení. Nařízení (EU) č. 216/2014 dále stanoví, že hospodářství s chovem domácích prasat mohou být uznána jako hospodářství uplatňující řízené podmínky ustájení pouze tehdy, pokud mimo jiné provozovatel potravinářského podniku přivádí do hospodářství nová zvířata, pouze pokud pocházejí z hospodářství též úředně uznaných jako hospodářství uplatňující řízené podmínky ustájení.

(4)

Vzor veterinárního a hygienického osvědčení stanovený v příloze III rozhodnutí 2007/777/ES by měl být změněn tak, aby zahrnoval požadavky na dovoz masných výrobků stanovené v nařízení (ES) č. 2075/2005, ve znění nařízení (EU) č. 216/2014.

(5)

Rozhodnutí 2007/777/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(6)

Aby se zamezilo jakémukoli narušení dovozu zásilek masných výrobků z domácích prasat do Unie, mělo by být během přechodného období a s výhradou určitých podmínek povoleno používání osvědčení vydaných v souladu s rozhodnutím 2007/777/ES ve znění platném před zavedením změn podle tohoto rozhodnutí.

(7)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,

1)

bod II.2.3.1 se nahrazuje tímto:

;

2)

v oddíle Poznámky pro část II se za poznámku (5) doplňuje následující poznámka:

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/80

(1)

V lednu 2014 oznámily německé orgány Komisi opatření týkající se stažení oděvu na ochranu proti teplu modelu „Hitzeschutzanzug FW Typ 3“ vyráběného společností KONTEX Textile Hitze- und Isolierprodukte GmbH, Olgastrasse 46-48, 73614 Schorndorf (Německo) z trhu a zákazu jeho uvádění na trh. Výrobek byl opatřen označením CE podle směrnice 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích poté, co byl zkoušen a podroben přezkoušení typu podle harmonizované normy EN 1486:2007 Ochranné oděvy pro hasiče – Požadavky a zkušební metody pro reflexní oděvy pro speciální hašení ohně.

(2)

Ochranné oděvy pro hasiče jsou osobními ochrannými prostředky (OOP) klasifikovanými jako certifikační kategorie III. OOP tohoto druhu, který je navržen k ochraně proti smrtelnému nebezpečí nebo nebezpečí vážného a nevratného poškození zdraví, o jehož přímých účincích výrobce předpokládá, že je uživatelé nebudou schopni včas rozpoznat, podléhá ES přezkoušení typu a ES kontrole zajištění jakosti provedeným oznámeným subjektem pověřeným výrobcem.

(3)

Audit, který provedl Institut für Arbeitsschutz der Deutschen Gesetzlichen Unfallversicherung (IFA – Institut pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci německého povinného fondu úrazového pojištění) v Sankt Augustinu (referenční č. zkoušky 2013 22805, 7. srpna 2013), ukázal, že hodnoty pro přestup tepla (sálavé teplo) podle oddílu 6.2 a přestup tepla (konvekční teplo) podle oddílu 6.3 výše uvedené harmonizované normy nejsou splněny. Proto nebyly splněny tyto základní požadavky na ochranu zdraví a na bezpečnost stanovené v příloze II směrnice 89/686/EHS:

(4)

U tohoto oděvu na ochranu proti teplu tudíž existuje riziko přestupu tepla během hašení, a hasiči jsou tak vystaveni život ohrožujícím popáleninám nebo nebezpečí uhoření.

(5)

Jelikož nejsou splněny příslušné základní požadavky týkající se ochrany zdraví a bezpečnosti a nebyl předložen platný certifikát ES přezkoušení typu, nelze podle názoru německých úřadů tento oděv na ochranu proti teplu uvádět na trh. Oděv na ochranu proti teplu nesplňuje požadavky německého nařízení o uvádění osobních ochranných prostředků na trh (8. nařízení k zákonu o bezpečnosti výrobků – 8. ProdSV) a jeho používání ohrožuje bezpečnost, zdraví a životy hasičů a dalších osob.

(6)

Komise napsala výrobci a vyzvala jej, aby k opatřením, která přijaly německé orgány, sdělil své připomínky. K dnešnímu dni neobdržela žádnou odpověď.

(7)

S ohledem na dostupnou dokumentaci zastává Komise názor, že oděv na ochranu proti teplu Hitzeschutzanzug FW Typ 3 nesplnil ustanovení bodů 6.2 a 6.3 harmonizované normy EN 1486:2007 týkající se základních požadavků na ochranu zdraví a na bezpečnost 3.6.1 Použité materiály OOP a ostatní součásti a 3.6.2 Kompletní a k použití připravené OOP stanovených v příloze II směrnice 89/686/EHS,

31.10.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 311/82

(1)

Evropská unie je smluvní stranou Energetického společenství, jehož cílem je vytvořit jednotný právní prostor pro trhy s energií v Evropě.

(2)

Smluvní strany (1) Energetického společenství si kladou za cíl začlenit své trhy s energií do vnitřního trhu EU s energií tak, že přizpůsobí právní předpisy EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou a transponují je do svých vnitrostátních právních předpisů.

(3)

Klíčové zásady právních předpisů EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou jsou stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (2), ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (3), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (4) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám (5), jež jsou v členských státech použitelné od dne 3. března 2011. Významná pravidla práva EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou jsou rovněž stanovena v právně závazných kodexech sítě a rámcových pokynech, jež byly přijaty na základě výše uvedených právních předpisů a na nichž se zčásti ještě pracuje.

(4)

Smluvní strany Energetického společenství jsou povinny výše uvedené směrnice a nařízení provést ke dni 1. ledna 2015 (6) a až na několik výjimek používat od stejného data prováděcí opatření. Kodexy sítě i rámcové pokyny jsou také postupně začleňovány do právního řádu Energetického společenství.

(5)

Je stanoveno, že smluvní strany mají provádět další právní předpisy EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou, zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES (8) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (9).

(6)

Zeměpisná působnost právních předpisů EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou zahrnuje celé území EU.

(7)

Energetické společenství přijalo dne 23. září 2014 výklad Rady ministrů podle článku 94 Smlouvy o Energetickém společenství s cílem zacházet v právních aktech Energetického společenství, které transponují právní předpisy Evropské unie, s energetickými toky, dovozem a vývozem energie, jakož i obchodními a vyrovnávacími transakcemi, kapacitami sítě a propojovacími vedeními mezi smluvními stranami a členskými státy EU stejným způsobem jako s příslušnými toky, dovozem, vývozem, transakcemi, kapacitami a infrastrukturou mezi smluvními stranami v rámci práva Energetického společenství.

(8)

Jednotné zacházení s přeshraničními toky, přeshraničními transakcemi a přeshraniční infrastrukturou (propojovacími vedeními) mezi všemi stranami Smlouvy o Energetickém společenství je významným prvkem jednotného právního prostoru pro obchod se zemním plynem a elektřinou a je nezbytným prvkem pro dosažení cílů Energetického společenství. Spolupráce mezi regulačním výborem Energetického společenství a Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů, pokud jde o její rozhodnutí, je navíc nezbytná, aby se usnadnila integrace smluvních stran do vnitřního trhu EU s energií,

1.

Členské státy, včetně regulačních orgánů, které musí určit podle právních předpisů pro vnitřní trh s plynem a elektřinou, Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů a hospodářské subjekty se vyzývají, aby spolupracovaly s vnitrostátními orgány a hospodářskými subjekty smluvních stran Energetického společenství při uplatňování právních předpisů EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou mezi smluvními stranami a členskými státy EU.

2.

Členské státy, včetně regulačních orgánů, které musí určit podle předpisů pro vnitřní trh s plynem a elektřinou, Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů a hospodářské subjekty se vyzývají, aby při provádění předpisů EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou jakýkoli odkaz na

překračují hranice, zóny, vstupní-výstupní oblasti nebo regulační oblasti mezi členskými státy, uplatňovaly na toky, dovoz, vývoz, transakce, kapacity a infrastrukturu překračující hranice mezi smluvními stranami a členskými státy EU.

3.

Odkazy v právních předpisech EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou na spolupráci a společné činnosti mezi vnitrostátními institucemi, orgány a hospodářskými subjekty by měly být chápány tak, že zahrnují spolupráci a společné činnosti mezi vnitrostátními institucemi, orgány a hospodářskými subjekty členských států a smluvních stran.

4.

V případech, kdy právní akty EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou odkazují na „dopady“ na jeden nebo více členských států, měl by být tento odkaz chápán rovněž jako dopad na smluvní strany nebo na smluvní stranu a členský stát.

5.

Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů se vyzývá, aby v případech, kdy má pravomoc přijímat rozhodnutí podle právních předpisů EU pro vnitřní trh s plynem a elektřinou, spolupracovala s regulačním výborem Energetického společenství, pokud je tento výbor příslušný podle acquis Energetického společenství, s cílem umožnit přijímání soudržných aktů obou těchto orgánů.

6.

Toto doporučení je určeno členským státům, Agentuře pro spolupráci energetických regulačních orgánů a hospodářským subjektům a regulačnímu výboru Energetického společenství.