23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/1

(1)

Dne 10. února 2014 přijala Rada prováděcí nařízení (EU) č. 125/2014 (2), kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 tím, že stanoví aktualizovaný seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 2580/2001 (dále jen „seznam“).

(2)

Všem osobám, skupinám a subjektům, u nichž to bylo prakticky možné, poskytla Rada odůvodnění, proč byly na seznam zařazeny.

(3)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie informovala Rada osoby, skupiny a subjekty zařazené na seznam, že se rozhodla je na něm ponechat. Rada dotyčné osoby, skupiny a subjekty rovněž informovala o možnosti požádat Radu o odůvodnění jejich zařazení na seznam v případě, že jim toto odůvodnění ještě nebylo sděleno.

(4)

Rada provedla přezkum seznamu podle čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001. Rada přitom vzala v úvahu připomínky, jež jí dotčené osoby, skupiny a subjekty předložily.

(5)

Rada rozhodla, že již neexistují důvody k tomu, aby byla jedna osoba ponechána na seznamu.

(6)

Rada dospěla k závěru, že osoby, skupiny a subjekty uvedené na seznamu v příloze tohoto nařízení byly zapojeny do teroristických činů ve smyslu čl. 1 odst. 2 a 3 společného postoje Rady 2001/931/SZBP (3), že příslušný orgán přijal ve vztahu k nim rozhodnutí ve smyslu čl. 1 odst. 4 uvedeného společného postoje a že by i nadále měly být předmětem zvláštních omezujících opatření stanovených v nařízení (ES) č. 2580/2001.

(7)

Seznam by měl být odpovídajícím způsobem aktualizován a prováděcí nařízení (EU) č. 125/2014 by mělo být zrušeno,

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/5

(1)

Nařízení Rady (ES) č. 1210/2003 (2) uložilo v souladu se společným postojem 2003/495/SZBP a rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1483 (2003) určitá omezující opatření vůči Iráku.

(2)

V čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 1210/2003 se stanoví, že žádné hospodářské zdroje nesmí být dány přímo či nepřímo k dispozici fyzickým nebo právnickým osobám, orgánům nebo subjektům uvedeným v příloze IV uvedeného nařízení anebo v jejich prospěch, aby tak těmto osobám, orgánům nebo subjektům nebylo umožněno získat prostředky, zboží nebo služby.

(3)

Dne 22. července 2014 přijala Rada rozhodnutí 2014/484/SZBP (3), kterým se zakazuje dávat přímo či nepřímo k dispozici prostředky nebo hospodářské zdroje osobám a subjektům uvedeným na seznamu. Jsou stanoveny zvláštní výjimky, konkrétně v případě finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které jsou: a) nezbytné pro uspokojení základních potřeb; b) určené výlučně k úhradě přiměřených profesních odměn a k náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s poskytováním právních služeb; c) určeny výlučně k úhradě poplatků nebo nákladů na vedení nebo správu zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů; nebo d) nezbytné k úhradě mimořádných výdajů.

(4)

Je rovněž třeba aktualizovat nařízení (ES) č. 1210/2003 doplněním aktuálních informací, které poskytly členské státy ohledně určení příslušných orgánů.

(5)

Nařízení (ES) č. 1210/2003 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 4 se mění takto:

2)

Článek 4a se nahrazuje tímto:

„Článek 4a

Zákaz uvedený v čl. 4 odst. 3 nezakládá žádný druh odpovědnosti dotčených fyzických nebo právnických osob či subjektů, pokud nevěděly a neměly rozumný důvod předpokládat, že by svým jednáním mohly tento zákaz porušit.“

3)

Článek 5 se nahrazuje tímto:

„Článek 5

1.   Článek 4 nebrání finančním nebo úvěrovým institucím, aby na zmrazené účty připisovaly finanční prostředky, které byly na daný účet osoby, subjektu či orgánu uvedených na seznamu převedeny třetími stranami, za předpokladu, že tyto přírůstky na účtech budou rovněž zmrazeny. Dotčená finanční nebo úvěrová instituce o takových operacích neprodleně uvědomí příslušné orgány.

2.   Odchylně od čl. 4 odst. 3 mohou příslušné orgány uvedené na internetových stránkách, jejichž seznam je uveden v příloze V, povolit za podmínek, které považují za vhodné, zpřístupnění některých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, pokud rozhodnou o tom, že dotyčné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou:

3.   Dotčené členské státy uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení, které bylo uděleno podle tohoto článku.“

4)

Příloha V se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto nařízení.

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/9

(1)

Dne 2. března 2011 přijala Rada nařízení (EU) č. 204/2011.

(2)

Rada se domnívá, že již neexistují důvody pro ponechání jedné osoby na seznamu obsaženém v příloze III nařízení (EU) č. 204/2011.

(3)

Nařízení (EU) č. 204/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

23.

ZIDANE, Muhamad Alí (ZIDANE, Mohamad Ali)

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/10

(1)

Dne 18. ledna 2012 přijala Rada nařízení (EU) č. 36/2012.

(2)

Vzhledem k závažnosti situace by měly být na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsažený v příloze II nařízení (EU) č. 36/2012 zařazeny další tři osoby a devět subjektů.

(3)

Příloha II nařízení (EU) č. 36/2012 by měla být odpovídajícím způsobem změněna,

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/13

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/16

(1)

Čl. 127 odst. 2 čtvrtá odrážka Smlouvy a čl. 3.1 čtvrtá odrážka statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) zmocňují Eurosystém k tomu, aby podporoval plynulé fungování platebních systémů.

(2)

Eurosystém podporuje plynulé fungování platebních systémů mimo jiné tím, že vykonává dozor.

(3)

V lednu roku 2001 přijal Eurosystém Základní zásady pro systémově významné platební systémy („Core Principles for Systemically Important Payment Systems“), které vypracoval Výbor pro platební a zúčtovací systémy (CPSS) Banky pro mezinárodní platby jako minimální požadavky pro systémově významné platební systémy („systemically important payment systems“ („SIPS“ nebo „systémy SIPS“)) (1).

(4)

V dubnu roku 2012 byly Základní zásady pro systémově významné platební systémy nahrazeny zásadami CPSS a technického výboru Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO) pro infrastruktury finančního trhu (dále jen „zásady CPSS-IOSCO“) (2), které harmonizují a posilují stávající mezinárodní standardydozoru mimo jiné v případě systémů SIPS.

(5)

V souladu se zásadami CPSS-IOSCO by systémy SIPS měly podléhat účinnému dozoru na základě jednoznačně vymezených a zveřejněných kritérií, a to s ohledem na potenciál těchto systémů vyvolávat systémová rizika, pokud nejsou dostatečně chráněny vůči rizikům, jimž jsou vystaveny. Příslušné orgány by kromě toho měly mít dostatečnou pravomoc a zdroje k plnění svých úkolů včetně přijetí nápravného opatření. CPSS-IOSCO doporučuje, aby tyto zásady byly v nejvyšším možném rozsahu provedeny ve vnitrostátních právních a regulatorních rámcích.

(6)

Z tohoto důvodu a s cílem zajistit účinnost a spolehlivost systémů SIPS Evropská centrální banka (ECB) rozhodla, že zásady CPSS-IOSCO provede formou nařízení. Očekává se, že i orgány v jiných zemích zásady CPSS-IOSCO ve svém příslušném právním a regulatorním rámci obdobně zavedou a použijí v nejvyšším možném rozsahu, který jim tento rámec umožňuje.

(7)

Toto nařízení se vztahuje na systémy SIPS, které zahrnují systémově významné platební systémy pro velké i malé platby. Vztahuje se na platební systémy provozované centrálními bankami i soukromými provozovateli. Zásady CPSS-IOSCO uznávají, že existují výjimečné případy, kdy se tyto zásady vzhledem k požadavkům vymezeným v příslušném právním či správním předpisu nebo postupu odlišně použijí na platební systémy provozované centrálními bankami. Eurosystém má cíle veřejné politiky, povinnosti a institucionální uspořádání vymezené ve Smlouvě a statutu ESCB, což znamená, že systémy SIPS Eurosystému mohou být vyňaty z určitých požadavků na základě tohoto nařízení. S ohledem na tyto skutečnosti by systémy SIPS Eurosystému měly být vyňaty z konkrétních požadavků týkajících se správy a řízení, plánů na ukončení činnosti, kapitálu a likvidních aktiv, zajištění a investičních rizik, jež se vztahují na stejné oblasti jako příslušné požadavky formálně přijaté Radou guvernérů. Tyto výjimky jsou vymezeny v několika ustanoveních tohoto nařízení.

(8)

Na základě obecných zásad ECB/2012/27 ze dne 5. prosince 2012 o transevropském expresním automatizovaném systému zúčtování plateb v reálném čase (TARGET2) (3) má TARGET2 decentralizovanou strukturu spočívající ve vzájemném propojení souboru platebních systémů. Systémy, které jsou součástí TARGET2, jsou s určitými výjimkami v případě omezení vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů v nejvyšším možném rozsahu harmonizovány. Hlavním znakem systému TARGET2 je dále jednotná technická platforma s názvem Jednotná sdílená platforma (Single Shared Platform – SSP). Rada guvernérů má ve vztahu k TARGET2 nejvyšší pravomoc a zabezpečuje jeho veřejnou funkci: toto uspořádání v oblasti správy a řízení se odráží v dozoru nad TARGET2.

(9)

K účinnosti a spolehlivosti systému SIPS je třeba souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a existence jednoznačných pravidel, postupů a smluv, na jejichž základě je tento systém provozován. Soulad s právními předpisy se týká právních systémů všech zemí, v nichž provozovatel SIPS nebo jeho účastníci vykonávají činnost.

(10)

Účinnost a spolehlivost systému SIPS závisí rovněž na jednoznačnosti a vhodnosti jeho systému správy a řízení, který musí být jasně zdokumentován.

(11)

Spolehlivý a stále se vyvíjející rámec pro komplexní řízení právního, úvěrového, operačního a investičního rizika, rizika likvidity, obecného podnikatelského rizika, rizika úschovy a dalších rizik, je zcela zásadní pro identifikaci, měření, sledování a řízení celé řady rizik, která vznikají na straně provozovatele SIPS či která tento provozovatel nese. Totéž platí i pro spolehlivost a odolnost rámce pro zajištění, pravidel a postupů pro případ selhání účastníka a plánů zachování provozu provozovatele SIPS.

(12)

Snížení systémového rizika mimo jiné vyžaduje neodvolatelnost zúčtování. Unie přijala směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry (4). Směrnice 98/26/ES vyžaduje, aby pravidla pro systémy označené podle této směrnice vymezila okamžik vstupu (po němž jsou převodní příkazy právně vymahatelné a závazné pro třetí osoby i v případě úpadkového řízení proti účastníkovi) a okamžik neodvolatelnosti převodních příkazů. Vnitrodenní zúčtování nebo zúčtování v reálném čase může být rovněž vhodné, je-li v souladu s obecným obchodním modelem systému SIPS a je-li nezbytné k tomu, aby provozovatel a účastníci systému SIPS mohli řídit svá úvěrová rizika, případně rizika likvidity.

(13)

Objektivní a zveřejněná kritéria pro účast v systému SIPS, která jsou založena na riziku a která umožňují spravedlivý a (s výhradou přijatelných standardů pro kontrolu rizik) volný přístup do systému SIPS, podporují bezpečnost a účinnost systému SIPS a trhů, kterým slouží, aniž by při tom docházelo k nepřiměřenému omezení volného poskytování služeb.

(14)

Ustanoveními tohoto nařízení, jež vyžadují, aby provozovatel SIPS shromažďoval, zpracovával a předával údaje, by neměla být dotčena žádná použitelná pravidla ochrany údajů účastníků či klientů.

(15)

Celkově účinný a efektivní systém SIPS s jednoznačně vymezenými, měřitelnými a dosažitelnými cíli je nejlépe vybaven pro to, aby naplnil potřeby účastníků SIPS a trhů, jimž tento systém slouží.

(16)

V rozsahu, který lze považovat za možný a vhodný, se ECB za účelem plnění úkolů ESCB může obracet na národní centrální banky.

(17)

Požadavky vymezené v tomto nařízení jsou přiměřené specifickým rizikům a expozicím systémů SIPS.

(18)

Zásadními prvky při provádění zásad CPSS-IOSCO v nejvyšším rozsahu umožněném Smlouvou a statutem ESCB jsou oprávnění příslušných orgánů požadovat přijetí opatření k nápravě nebo zamezení opakování neplnění tohoto nařízení a oprávnění ECB ukládat účinné, přiměřené a odstrašující sankce za porušení tohoto nařízení.

(19)

Je nezbytné, aby se na dodržování souladu s požadavky v oblasti dozoru vymezenými v tomto nařízení vztahovalo přechodné období, což provozovatelům SIPS umožní, aby se s těmito požadavky seznámili a aby je provedli,

i)

celková denní průměrná hodnota zpracovaných plateb v eurech je vyšší než 10 miliard EUR;

ii)

jeho tržní podíl je alespoň jedním z těchto podílů:

iii)

jeho přeshraniční činnost (tj. účastníci usazení v zemi jiné než je země provozovatele SIPS a/nebo přeshraniční propojení s jinými platebními systémy) zahrnuje pět či více zemí a představuje minimálně 33 % celkového objemu plateb v eurech zpracovaných tímto systémem SIPS;

iv)

je využíván k zúčtování ostatních infrastruktur finančního trhu.

1)

„platebním systémem“ se rozumí formální dohoda mezi třemi či více účastníky (bez započtení možných zúčtovacích bank, ústředních protistran, clearingových institucí nebo nepřímých účastníků) s obecnými pravidly a standardizovanými postupy pro provádění převodních příkazů mezi účastníky;

2)

„převodní příkaz“ má stejný význam jako v definici v čl. 2 písm. i) první odrážce směrnice 98/26/ES;

3)

„systémovým rizikem“ se rozumí riziko, že nesplnění povinností, které má účastník nebo provozovatel SIPS v rámci systému SIPS, způsobí, že jiní účastníci a/nebo provozovatel SIPS nejsou schopni plnit své splatné závazky, přičemž tato situace může případně mít dopady ohrožující stabilitu finančního systému či důvěru v něj;

4)

„provozovatelem SIPS“ se rozumí právní subjekt, který je právně odpovědný za provozování systému SIPS;

5)

„příslušným orgánem“ se rozumí centrální banka Eurosystému s primární odpovědností v oblasti dozoru, která je takto určena podle čl. 1 odst. 2;

6)

„systémem SIPS Eurosystému“ se rozumí systém SIPS, který vlastní a provozuje centrální banka Eurosystému;

7)

„právním rizikem“ se rozumí riziko vyplývající z použití právního či správního předpisu a které obvykle vede ke ztrátě;

8)

„úvěrovým rizikem“ se rozumí riziko, že protistrana, ať už se jedná o účastníka, či o jiný subjekt, nebude schopna v plném rozsahu plnit své finanční závazky, když nastane jejich splatnost či kdykoli v budoucnu;

9)

„rizikem likvidity“ se rozumí riziko, že protistrana, ať už se jedná o účastníka, či o jiný subjekt, nebude mít dostatečné finanční prostředky pro splnění svých splatných finančních závazků, i když může mít dostatečné finanční prostředky pro splnění těchto závazků v budoucnu;

10)

„operačním rizikem“ se rozumí riziko, že nedostatky v informačních systémech nebo vnitřních procesech, lidská chyba, manažerské selhání či poruchy způsobené vnějšími událostmi nebo externě zadanými službami povedou ke snížení, zhoršení či výpadku služeb, které poskytuje systém SIPS;

11)

„rizikem úschovy“ se rozumí riziko vzniku ztráty u aktiv držených v úschově v případě úpadku, nedbalosti, podvodu, špatné správy či nedostatečného vedení záznamů na straně uschovatele či dalšího uschovatele;

12)

„investičním rizikem“ se rozumí riziko ztráty, jemuž je provozovatel SIPS či účastník vystaven, pokud provozovatel SIPS investuje své vlastní zdroje či zdroje svých účastníků, např. zajištění;

13)

„tržním rizikem“ se rozumí riziko ztrát v důsledku pohybů tržních cen, a to jak v případě rozvahových, tak i podrozvahových pozic;

14)

„systémem s odloženým netto vypořádáním“ se rozumí systém, který provádí vypořádání v čisté výši na konci předem vymezeného cyklu vypořádání, např. na konci nebo v průběhu obchodního dne;

15)

„přeshraničním zajištěním“ se rozumí zajištění, u něhož je z hlediska země, v níž jsou aktiva přijímána jako zajištění, alespoň jedna z těchto skutečností cizí: a) měna, v níž jsou aktiva denominována, b) země, v níž se aktiva nacházejí, nebo c) země, v níž je usazen emitent;

16)

„přeshraniční platbou“ se rozumí platba mezi účastníky usazenými v různých zemích;

17)

„infrastrukturou finančního trhu“ se rozumí mnohostranný systém zúčastněných institucí včetně provozovatele systému, který je využíván k zúčtování, vypořádání či zaznamenávání plateb, cenných papírů, derivátů či jiných finančních transakcí;

18)

„účastníkem“ se rozumí subjekt identifikovaný či uznaný platebním systémem, který může do tohoto systému posílat převodní příkazy a je schopen z něj takové příkazy přijímat, a to buď přímo, či nepřímo;

19)

„radou“ se rozumí správní a/nebo dozorčí rada provozovatele SIPS v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

20)

„vedením“ se rozumí členové představenstva/výkonní členové správní rady, tj. členové správní rady v monistickém systému, kteří jsou zapojeni do každodenního řízení provozovatele SIPS, a členové představenstva provozovatele SIPS v dualistickém systému;

21)

„příslušnými zúčastněnými stranami“ se rozumí účastníci, infrastruktury finančního trhu, jež mají dopad na riziko v systému SIPS, a v jednotlivých případech jiní dotčení účastníci trhu;

22)

„úvěrovou expozicí“ se rozumí částka či hodnota, u níž je dáno riziko, že ji účastník nevypořádá za úplnou hodnotu v době splatnosti či kdykoli poté;

23)

„zajištěním“ se rozumí aktivum či závazek třetí strany, jež poskytovatel zajištění používá k zajištění závazku vůči příjemci zajištění. Zajištění zahrnuje tuzemské i přeshraniční zajištění;

24)

„poskytovatelem likvidity“ se rozumí poskytovatel hotovosti podle čl. 5 odst. 3, čl. 6 odst. 5, čl. 8 odst. 1, čl. 8 odst. 9 a čl. 8 odst. 11 nebo aktiv podle čl. 8 odst. 4 včetně účastníka SIPS nebo externí strany;

25)

„mimořádnými, ale možnými tržními podmínkami“ se rozumí komplexní soubor historických a hypotetických podmínek včetně nejvolatilnějších období, ke kterým došlo na trzích, jimž systém SIPS slouží;

26)

„určeným dnem vypořádání“ se rozumí den, který odesílatel převodního příkazu zadal do systému SIPS jako den vypořádání;

27)

„obecným podnikatelským rizikem“ se rozumí jakékoli možné zhoršení finanční pozice systému SIPS jako podniku v důsledku snížení příjmů nebo zvýšení výdajů, a to tak, že výdaje jsou vyšší než příjmy a vedou ke ztrátě, kterou je třeba účtovat vůči kapitálu;

28)

„plánem ozdravných postupů“ se rozumí plán vypracovaný provozovatelem SIPS s cílem znovuobnovit plynulé fungování systému SIPS;

29)

„plánem na řádné ukončení činnosti“ se rozumí plán, který provozovatel SIPS připravil pro řádné uzavření systému SIPS;

30)

„podstatný“ označuje riziko, závislost a/nebo změnu, jež mohou ovlivnit schopnost subjektu vykonávat či poskytovat služby dle očekávání;

31)

„příslušnými orgány“ se rozumí orgány, které mají oprávněný zájem na získání přístupu k informacím ze systému SIPS za účelem plnění požadavků vyplývajících z právních předpisů, např. orgány pro řešení problémů a orgány dohledu nad významnými účastníky;

32)

„hlavním rizikem“ se rozumí riziko, že protistrana ztratí plnou hodnotu, která je předmětem transakce, tj. riziko, že prodávající finančního aktiva neodvolatelně dodá aktivum, avšak neobdrží platbu, nebo riziko, že kupující finančního aktiva za aktivum neodvolatelně zaplatí, avšak aktivum neobdrží;

33)

„uschovatelskou bankou“ se rozumí banka, která drží a uchovává finanční aktiva třetích osob;

34)

„zúčtovací bankou“ se rozumí banka, která vede účty ve vztahu k platbám, prostřednictvím kterých dochází k plnění povinností vyplývajících z platebního systému;

35)

„nostro agentem“ se rozumí banka, kterou účastníci SIPS využívají při vypořádání;

36)

„jednostrannou platbou“ se rozumí platba, která zahrnuje pouze jeden převod peněžních prostředků v jedné měně;

37)

„dvoustrannou platbou“ se rozumí platba, která zahrnuje dva převody peněžních prostředků v různých měnách v systému vypořádání při výměně hodnot;

38)

„rizikem pozitivní korelace“ se rozumí riziko, které vzniká z expozice vůči účastníkovi či emitentovi, je-li zajištění poskytnuté tímto účastníkem či emitované tímto emitentem vysoce korelované s jeho úvěrovým rizikem;

39)

„obchodní den“ má stejný význam jako v definici v čl. 2 písm. n) směrnice 98/26/ES.

a)

zavedení jednoznačných strategických cílů pro systém SIPS;

b)

zavedení postupů pro fungování systému SIPS ve formě dokumentů včetně postupů pro zjišťování, řešení a zvládnutí střetu zájmů členů rady;

c)

zajištění účinného výběru, sledování, případně odvolání členů vedení s výjimkou systému SIPS Eurosystému;

d)

zavedení vhodných postupů odměňování, které jsou v souladu s osvědčenými postupy a které se zakládají na dlouhodobých výsledcích, s výjimkou systému SIPS Eurosystému.

a)

aby činnost provozovatele SIPS byla v souladu s cíli, strategií a tolerancí rizik;

b)

aby vnitřní kontroly a související postupy byly vhodně nastaveny, prováděny a aby byl nad nimi vykonáván vhodný dohled s cílem podporovat cíle provozovatele SIPS;

c)

aby vnitřní kontroly a související postupy podléhaly pravidelnému přezkumu a zkouškám ze strany útvarů pro řízení rizik a interní audit, které disponují dostatečným počtem dobře vyškolených zaměstnanců.;

d)

aktivní účast v procesu kontroly rizik;

e)

aby rámci pro řízení rizik systému SIPS byly alokovány dostatečné zdroje.

a)

zahrnuje zásady provozovatele SIPS týkající se tolerance rizik;

b)

přidělí povinnosti a odpovědnost za rozhodnutí týkající se rizik;

c)

řeší rozhodování v době krize a v nouzových situacích;

d)

řeší funkce vnitřní kontroly.

a)

zahrnuje zásady provozovatele SIPS týkající se tolerance rizik a vhodné nástroje pro řízení rizik;

b)

přidělí povinnosti a odpovědnost za rozhodnutí týkající se rizik;

c)

řeší rozhodování v nouzových situacích týkajících se systému SIPS včetně vývoje na finančních trzích, které případně mají nepříznivý dopad na tržní likviditu a stabilitu finančního systému v členském státě, jehož měnou je euro, v němž je usazen provozovatel SIPS nebo jeden z účastníků.

i)

byla vydána emitentem s nízkým úvěrovým rizikem;

ii)

jsou volně převoditelná bez jakéhokoli právního omezení či nároků třetích osob;

iii)

jsou denominována v měně, jejíž rizika jsou řízena provozovatelem SIPS;

iv)

mají spolehlivé údaje o ceně, jež jsou pravidelně zveřejňovány;

v)

nejsou jinak vystavena podstatnému riziku pozitivní korelace;

vi)

nejsou vydána účastníkem, který poskytuje zajištění, ani subjektem, který je součástí stejné skupiny jako účastník, s výjimkou krytých dluhopisů a pouze pokud jsou aktiva v souboru zajišťovacích aktiv vhodně oddělena v rámci spolehlivého právního rámce a pokud splňují požadavky vymezené v bodech i) až v).

a)

v hotovosti u Eurosystému, nebo

b)

ve způsobilém zajištění ve smyslu rámce Eurosystému pro zajištění, který je vymezen v obecných zásadách ECB/2011/14 ze dne 20. září 2011 o nástrojích a postupech měnové politiky Eurosystému (5), zejména pokud má provozovatel SIPS přístup ke stálým facilitám Eurosystému.

a)

závazné úvěrové linky;

b)

závazné devizové swapy;

c)

závazné repo obchody;

d)

aktiva ve smyslu čl. 7 odst. 1, která jsou v držení uschovatele;

e)

investice, které jsou snadno dostupné a převoditelné na peníze s předjednanými ujednáními týkajícími se financování, v jejichž případě může provozovatel SIPS příslušnému orgánu na základě dostatečného interního posouzení prokázat, že tato ujednání týkající se financování jsou vysoce spolehlivá, a to i za mimořádných, ale možných tržních podmínek.

a)

nejvyšší historické volatility cen shora uvedených aktiv;

b)

změn jiných tržních faktorů včetně činitelů určujících ceny a výnosových křivek;

c)

selhání jednoho či více účastníků ve stejný den a v různých následujících dnech;

d)

současných tlaků na trhu financování a na trhu aktiv;

e)

škály stresových scénářů budoucího vývoje v různých mimořádných, ale možných tržních podmínkách.

a)

řeší nepředvídaný a případně nekrytý nedostatek likvidity;

b)

mají za cíl zamezit zrušení, odvolání či zpoždění zúčtování platebních závazků ve stejný den;

c)

uvádějí, jak doplnit hotovost a ostatní aktiva, která systém SIPS použil v průběhu stresové události, na výši stanovenou v odstavcích 3 až 5.

a)

kdy se očekává, že dojde k převodům v účetnictví jednotlivých zúčtovacích bank;

b)

že jakmile k převodům dojde, jsou konečné;

c)

že obdržené peněžní prostředky budou převoditelné, jakmile to bude možné, nejpozději však do konce dne.

a)

opatření, která může provozovatel SIPS přijmout, dojde-li k selhání;

b)

zda se jedná o opatření automatická nebo na základě uvážení a způsob, jak lze uvážení vykonat;

c)

možné změny běžných zúčtovacích postupů provozovatele SIPS s cílem zajistit včasné zúčtování;

d)

správu plateb v různých fázích zpracování;

e)

možné pořadí přijímaných opatření;

f)

úlohu, povinnosti a odpovědnost příslušných stran včetně účastníků, u nichž nedošlo k selhání;

g)

jiné mechanismy, které mají být aktivovány s cílem omezit dopad selhání.

a)

okolností, za nichž budou přijata opatření;

b)

toho, kdo opatření přijímá;

c)

rozsahu opatření, která jsou přijímána;

d)

mechanismů pro řešení závazků provozovatele SIPS vůči účastníkům, u nichž nedošlo k selhání.

a)

poměr činností, které přímí účastníci provádějí jménem nepřímých účastníků;

b)

počet nepřímých účastníků, kteří provádějí zúčtování prostřednictvím jednotlivých přímých účastníků;

c)

objem či hodnotu plateb v systému SIPS, které pocházejí od jednotlivých nepřímých účastníků;

d)

objem či hodnotu plateb uvedených v bodě c) v poměru k objemu či hodnotě plateb přímého účastníka, jehož prostřednictvím má nepřímý účastník přístup do systému SIPS.

a)

výběru systému zúčtování a vypořádání;

b)

provozní struktury;

c)

rozsahu produktů, které jsou předmětem zúčtování nebo vypořádání;

d)

použití technologie a postupů.

a)

informuje provozovatele SIPS o povaze takového neplnění a

b)

dá provozovateli SIPS možnost se vyjádřit a poskytnout vysvětlení.

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/31

(1)

Dne 16. července 2012 přijala Rada rozhodnutí 2012/392/SZBP (1), které pozbývá platnosti dne 15. července 2014.

(2)

Dne 28. října 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/533/SZBP (2), které stanoví finanční referenční částku pro období do 15. července 2014.

(3)

Dne 28. března 2014 doporučil Politický a bezpečnostní výbor v souladu se strategickým přezkumem prodloužit misi Evropské unie SBOP v Nigeru (EUCAP Sahel Niger) o období dvou let.

(4)

Dne 2. května 2014 obdržela vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoká představitelka“) od nigerských orgánů dopis vyjadřující podporu prodloužení mise EUCAP Sahel Niger o dva roky.

(5)

Mise EUCAP Sahel Niger bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy o Evropské unii,

1)

Články 2 a 3 se nahrazují tímto:

„Článek 2

Cíle

V rámci provádění strategie Evropské unie na podporu bezpečnosti a rozvoje v oblasti Sahelu je cílem mise EUCAP Sahel Niger umožnit nigerským orgánům vymezit a provádět jejich vlastní vnitrostátní bezpečnostní strategii. Cílem mise EUCAP Sahel Niger je rovněž přispívat k rozvoji integrovaného, multidisciplinárního, soudržného a udržitelného přístupu založeného na lidských právech, jejž budou různí nigerští aktéři v oblasti bezpečnosti uplatňovat při boji proti terorismu a organizované trestné činnosti.

Článek 3

Úkoly

1.   Pro dosažení cílů stanovených v článku 2 mise EUCAP Sahel Niger:

2.   Mise EUCAP Sahel Niger se zaměří na činnosti uvedené v odstavci 1, jež přispějí ke zlepšení kontroly nad územím Nigeru, včetně činností koordinovaných s nigerskými ozbrojenými silami.

3.   Mise EUCAP Sahel Niger nevykonává žádné výkonné funkce.“

2)

Článek 4 se mění takto:

3)

Článek 6 se mění takto:

4)

V článku 7 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Pracovní podmínky a práva a povinnosti mezinárodního a místního personálu jsou stanoveny ve smlouvách, jež budou uzavřeny mezi misí EUCAP Sahel Niger a dotyčnými členy personálu.“

5)

V článku 11 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Vedoucí mise zajistí ochranu utajovaných informací EU v souladu s rozhodnutím Rady 2013/488/EU. (3)

(3)  Rozhodnutím Rady 2013/488/EU ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 274, 15.10.2013, s. 1).“"

6)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 12a

Právní ustanovení

V rozsahu nezbytném k provádění tohoto rozhodnutí je mise EUCAP Sahel Niger způsobilá k zadávání zakázek na služby a dodávky, uzavírání smluv a správních ujednání, zaměstnávání personálu, disponování s bankovními účty, nabývání a zcizování majetku, vyrovnávání svých závazků a k vystupování před soudem.“

7)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Finanční ustanovení

1.   Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů týkajících se mise EUCAP Sahel Niger v období od 16. července 2012 do 31. října 2013 činí 8 700 000 EUR.

Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů týkajících se mise EUCAP Sahel Niger v období od 1. listopadu 2013 do 15. července 2014 činí 6 500 000 EUR.

Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů týkajících se mise EUCAP Sahel Niger v období od 16. července 2014 do 15. července 2015 činí 9 155 000 EUR.

2.   Veškeré výdaje se spravují podle pravidel a postupů použitelných na souhrnný rozpočet Unie. Státním příslušníkům třetích států a hostitelské země je umožněno účastnit se nabídkových řízení. S výhradou schválení Komisí může mise EUCAP Sahel Niger uzavírat technická ujednání s členskými státy, hostitelskou zemí, zúčastněnými třetími státy a dalšími mezinárodními aktéry ohledně poskytování vybavení, služeb a prostor pro misi EUCAP Sahel Niger.

3.   Mise EUCAP Sahel Niger odpovídá za plnění svého rozpočtu. Za tímto účelem podepíše smlouvu s Komisí.

4.   Aniž je dotčena Dohoda mezi Evropskou unií a Nigerskou republikou o postavení mise Evropské unie SBOP v Nigeru (EUCAP Sahel Niger) (4), odpovídá mise EUCAP Sahel Niger za veškeré nároky a závazky vyplývající z provádění mandátu ode dne 16. července 2014, s výjimkou nároků souvisejících s vážným porušením povinností ze strany vedoucího mise, za něž nese odpovědnost vedoucí mise.

5.   Prováděním finančních ujednání není dotčena linie velení stanovená v článcích 4, 5 a 6 ani operační požadavky mise EUCAP Sahel Niger, včetně slučitelnosti vybavení a interoperability jejích týmů.

6.   Výdaje jsou způsobilé k financování ode dne 16. července 2012.

(4)  Úř. věst. L 242, 11.9.2013, s. 2.“"

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 13a

Projektová skupina

1.   Mise EUCAP Sahel Niger zahrnuje projektovou skupinu pro určování a provádění projektů. Mise EUCAP Sahel Niger podle potřeby usnadňuje realizaci projektů prováděných na vlastní odpovědnost členskými státy a třetími státy v oblastech souvisejících s misí EUCAP Sahel Niger a na podporu jejích cílů a poskytuje ohledně nich poradenství.

2.   Mise EUCAP Sahel Niger je oprávněna používat k provádění projektů, které jsou považovány za projekty doplňující soudržným způsobem ostatní akce mise EUCAP Sahel Niger, finanční příspěvky členských států nebo třetích států, pokud je projekt:

Mise EUCAP Sahel Niger uzavře s přispívajícími státy dohodu upravující zejména konkrétní postupy při reakci na případnou stížnost třetí strany ohledně škod vzniklých jednáním nebo opomenutím vedoucího mise při využívání finančních prostředků, které mu byly těmito státy zpřístupněny. Přispívající státy nemohou v žádném případě činit Unii nebo vysokého představitele odpovědnými za jednání nebo opomenutí mise EUCAP Sahel Niger při využívání finančních prostředků těchto států.

3.   Přijetí finančního příspěvku pro projektovou skupinu od třetích států schvaluje Politický a bezpečnostní výbor.“

9)

V článku 15 se slova „rozhodnutí 2011/292/EU“ nahrazují slovy „rozhodnutí 2013/488/EU“.

10)

V článku 16 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se do dne 15. července 2016.“

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/35

(1)

Dne 27. prosince 2001 přijala Rada společný postoj 2001/931/SZBP (1).

(2)

Dne 10. února 2014 přijala Rada rozhodnutí 2014/72/SZBP (2), kterým se aktualizuje a mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP (dále jen „seznam“).

(3)

V souladu s čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931/SZBP je nutné pravidelně prověřovat jména osob, skupin a subjektů na seznamu s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu.

(4)

Toto rozhodnutí obsahuje výsledky přezkumu, který Rada provedla, pokud jde o osoby, skupiny a subjekty, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP.

(5)

Rada rozhodla, že již neexistují důvody k tomu, aby byla jedna osoba ponechána na seznamu.

(6)

Rada dospěla k závěru, že osoby, skupiny a subjekty, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP, byly zapojeny do teroristických činů ve smyslu čl. 1 odst. 2 a 3 společného postoje 2001/931/SZBP, že příslušný orgán přijal ve vztahu k nim rozhodnutí ve smyslu čl. 1 odst. 4 uvedeného společného postoje a že by i nadále měly být předmětem zvláštních omezujících opatření stanovených v uvedeném společném postoji.

(7)

Seznam by měl být odpovídajícím způsobem aktualizován a rozhodnutí 2014/72/SZBP by mělo být zrušeno,

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/38

(1)

Dne 7. července 2003 přijala Rada společný postoj 2003/495/SZBP o Iráku (1), kterým se provádí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1483 (2003).

(2)

Některá ustanovení společného postoje 2003/495/SZBP vyžadují zpřesnění,

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/39

(1)

Rada přijala dne 16. července 2012 rozhodnutí 2012/389/SZBP (1) Uvedené rozhodnutí pozbyde platnosti dne 15. července 2014.

(2)

Dne 18. března 2014 doporučil Politický a bezpečnostní výbor v souladu se strategickým přezkumem prodloužit misi do dne 12. prosince 2016.

(3)

Mise EUCAP NESTOR bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy o Evropské unii,

1)

Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

Mandát

Mise EUCAP NESTOR má pomoci zemím Afrického rohu a zemím v západní části Indického oceánu posílit kapacity v oblasti námořní bezpečnosti, aby mohly účinněji bojovat proti pirátství. Mise se bude soustředit v první řadě na Somálsko a ve druhé řadě na Džibutsko, Seychely a Tanzanii.“

2)

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Cíle a úkoly

1.   Za účelem splnění mandátu uvedeného v článku 2 mise EUCAP NESTOR:

2.   Pro dosažení těchto cílů probíhá mise EUCAP NESTOR v souladu s linií vedení a úkoly stanovenými v dokumentech operačního plánování schválených Radou.

3.   Mise EUCAP NESTOR neplní žádnou výkonnou funkci.“

3)

Článek 4 se mění takto:

4)

Článek 6 se mění takto:

5)

V článku 7 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Pracovní podmínky a práva a povinnosti mezinárodního i místního personálu jsou stanoveny ve smlouvách uzavřených mezi misí EUCAP NESTOR a dotyčnými členy personálu.“

6)

V článku 11 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

„5.   Vedoucí mise zajistí ochranu utajovaných informací EU v souladu s rozhodnutím Rady 2013/488/EU. (2)

(2)  Rozhodnutí Rady 2013/488/EU ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 274, 15.10.2013, s. 1).“."

7)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 12a

Právní postavení

Mise EUCAP NESTOR je způsobilá k zadávání zakázek na služby a dodávky, uzavírání smluv a správních ujednání, zaměstnávání personálu, disponování s bankovními účty, nabývání a zcizování majetku, vyrovnávání svých závazků a k vystupování před soudem v rozsahu nezbytném k provádění tohoto rozhodnutí.“

8)

Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Finanční ustanovení

1.   Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí EUCAP NESTOR v období od 16. července 2012 do 15. listopadu 2013 činí 22 880 000 EUR.

Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí EUCAP NESTOR v období od 16. listopadu 2013 do 15. října 2014 činí 11 950 000 EUR.

2.   Veškeré výdaje se spravují podle pravidel a postupů použitelných na souhrnný rozpočet Unie. Státním příslušníkům třetích států a hostitelské země je umožněno účastnit se nabídkových řízení. Se schválením Komise může mise EUCAP NESTOR uzavírat technická ujednání s členskými státy, hostitelskou zemí, zúčastněnými třetími státy a dalšími mezinárodními aktéry ohledně poskytování vybavení, služeb a prostor pro misi EUCAP NESTOR.

3.   Mise EUCAP NESTOR odpovídá za plnění svého rozpočtu. Za tímto účelem podepíše smlouvu s Komisí.

4.   Aniž jsou dotčena stávající ustanovení o postavení mise EUCAP NESTOR a jejích zaměstnanců, odpovídá mise za veškeré nároky a závazky vyplývající z provádění mandátu ode dne 16. července 2014, s výjimkou nároků souvisejících s vážným porušením povinností ze strany vedoucího mise, za něž nese odpovědnost vedoucí mise.

5.   Prováděním finančních ustanovení není dotčena linie velení stanovená v článcích 4, 5 a 6 a operační požadavky EUCAP NESTOR, včetně slučitelnosti vybavení a interoperability jejích týmů.

6.   Výdaje jsou způsobilé k financování ode dne 16. července 2012.“

9)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 13a

Projektová skupina

1.   Mise EUCAP NESTOR zahrnuje projektovou skupinu pro určování a provádění projektů. Mise EUCAP NESTOR může podle potřeby zprostředkovávat projekty prováděné na vlastní odpovědnost členskými státy a třetími státy v oblastech souvisejících s misí EUCAP NESTOR a na podporu jejích cílů a poskytovat k nim poradenství.

2.   Mise EUCAP NESTOR je oprávněna použít k provádění projektů, které jsou považovány za projekty doplňující soudržným způsobem ostatní akce této mise, finanční příspěvky členských států nebo třetích států, je-li projekt:

Mise EUCAP NESTOR uzavře s dotčenými státy ujednání, jež stanoví zejména konkrétní postupy pro vyřizování případných stížností třetích stran ohledně škod vzniklých jednáním nebo opomenutím ze strany EUCAP NESTOR při využívání finančních prostředků, které byly těmito státy poskytnuty. Přispívající státy nemohou v žádném případě činit Unii nebo vysokého představitele odpovědnými za jednání nebo opomenutí mise EUCAP NESTOR při využívání finančních prostředků poskytnutých těmito státy.

3.   Přijetí finančního příspěvku pro projektovou skupinu od třetích států schvaluje Politický a bezpečnostní výbor.“

10)

V článku 15 se slova „rozhodnutí 2011/292/EU“ nahrazují slovy „rozhodnutí 2013/488/EU“.

11)

V článku 16 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Použije se do dne 12. prosince 2016.“

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/42

(1)

Dne 14. dubna 2014 Rada uvedla, že je připravena být Ukrajině nápomocna v oblasti reformy sektoru civilní bezpečnosti, podpory policie a právního státu a vypracovat politický rámec pro krizový přístup na Ukrajině, a to na základě posouzení všech variant, mimo jiné i prostřednictvím případné mise v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP).

(2)

Dne 8. května 2014 zaslal ukrajinský ministr zahraničních věcí vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoká představitelka“) dopis, v němž vyjádřil zájem o umístění mise SBOP na Ukrajině.

(3)

Dne 12. května 2014 Rada připomněla, že je připravena být Ukrajině nápomocna v oblasti reformy sektoru civilní bezpečnosti, uvítala politický rámec pro krizový přístup na Ukrajině, pověřila Evropskou službu pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“) vypracováním koncepce řešení krize pro případnou civilní misi SBOP. Rada také zdůraznila význam koordinace a doplňkovosti s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a dalšími mezinárodními aktéry.

(4)

Dne 23. června 2014 schválila Rada koncepci řešení krize pro případnou akci SBOP na podporu reformy sektoru civilní bezpečnosti.

(5)

Dne 11. července 2014 zaslal ukrajinský ministr zahraničních věcí vysoké představitelce dopis, v němž vyjádřil souhlas s umístěním mise SBOP.

(6)

Mise EUAM Ukraine bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy o Evropské unii,

—

vytvořit koncepční rámec pro plánování a provádění reforem, v jejichž důsledku budou udržitelné bezpečnostní služby zajišťovat právní stát, a to způsobem přispívajícím ke zvýšení jejich legitimity a k posílené důvěře veřejnosti, při plném dodržování lidských práv a v souladu s procesem ústavní reformy;

—

reorganizovat a restrukturalizovat bezpečnostní služby způsobem, jenž umožní opětovně nad nimi získat kontrolu a převzít za ně odpovědnost.

—

projekt je uveden ve finančním výkazu týkajícím se tohoto rozhodnutí; nebo

—

projekt je v průběhu mise začleněn prostřednictvím změny uvedeného finančního výkazu na žádost vedoucího mise.

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/48

(1)

Dne 28. února 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/137/SZBP.

(2)

Rada se domnívá, že již neexistují důvody pro ponechání jedné osoby na seznamu obsaženém v příloze IV rozhodnutí 2011/137/SZBP.

(3)

Rozhodnutí 2011/137/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

23.

ZIDANE, Mohamad Ali.

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/49

(1)

Dne 31. května 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/255/SZBP.

(2)

Vzhledem k závažnosti situace by měly být na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, obsažený v příloze I rozhodnutí 2013/255/SZBP zařazeny další tři osoby a devět subjektů.

(3)

Rozhodnutí 2013/255/SZBP by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

23.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 217/52

(1)

Komise dne 18. května 2009 obdržela stížnost od společnosti SES Astra S.A. (dále jen „Astra“). Tato stížnost se týkala údajného režimu státní podpory přijatého španělskými orgány v souvislosti s přechodem od analogového na digitální televizní vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech Španělska. Astra uváděla, že tento režim představoval neoznámenou, a tudíž protiprávní podporu, která vede k narušení hospodářské soutěže mezi platformou pozemního a satelitního vysílání.

(2)

Napadený režim se opírá o zákon 10/2005 ze dne 14. června 2005 o naléhavých opatřeních na podporu digitálního pozemního vysílání, o liberalizaci kabelového vysílání a o podpoře pluralismu (Ley 10/2005, de 14 de junio de 2005, de Medidas Urgentes para el Impulso de la Televisión Digital Terrestre, de Liberalización de la Televisión por Cable y de Fomento del Pluralismo) (2). Dalšími legislativními akty, které byly přijaty v souvislosti s přechodem na digitální pozemní vysílání, jsou mimo jiné: královské nařízení 944/2005 ze dne 29. července 2005, kterým se přijímá celostátní technický plán pro pozemní digitální vysílání (Real Decreto 944/2005 de 29 de julio, por el que se aprueba el Plan Técnico Nacional de la televisión digital terrestre, (3) dále jen „celostátní technický plán“); královské nařízení 945/2005 ze dne 29. července 2005, kterým se přijímá obecné nařízení o poskytování služeb digitálního pozemního vysílání (Real Decreto 945/2005, de 29 de julio, por el que se aprueba el Reglamento general de prestación del servicio de televisión digital terrestre); rozhodnutí ITC/2476/2005 ze dne 29. července 2005 o přijetí technického nařízení a o poskytování služeb digitálního pozemního vysílání (Orden ITC/2476/2005, de 29 de julio, por la que se aprueba el Reglamento técnico y de prestación del servicio de televisión digital terrestre) a královské nařízení 920/2006 ze dne 28. července 2006, kterým se přijímá obecné nařízení o poskytování služeb kabelového rozhlasového a televizního vysílání (Real Decreto 920/2006, de 28 de julio, por el que se aprueba el Reglamento general de prestación del servicio de difusión de radio y televisión por cable).

(3)

Dopisem ze dne 29. září 2010 oznámila Komise Španělskému království, že se rozhodla zahájit ohledně dotyčné podpory formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a to pro celé území Španělska s výjimkou oblasti Kastilie-La Mancha, pro kterou bylo zahájeno zvláštní řízení (4). Rozhodnutí Komise týkající se zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo zveřejněno dne 14. prosince 2010 v Úředním věstníku Evropské unie  (5). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k opatření vyjádřily.

(4)

Po prodloužení lhůty odpovědělo Španělsko dopisem ze dne 30. listopadu 2011 na žádost o vyjádření uvedenou v rozhodnutí o zahájení řízení. Kromě španělské ústřední vlády předložily svá vyjádření nebo odpovědi na otázky položené prostřednictvím rozhodnutí o zahájení také orgány autonomních oblastí Asturie, Aragón, Baskicko, Kastilie a León, Kastilie-La Mancha (6), Extremadura, Galicie, La Rioja, Madrid a Murcie.

(5)

Vyjádření předložily Komisi také Radiodifusión Digital SL dopisem ze dne 11. ledna 2011, Grupo Antena 3 a UTECA (Unión de Televisiones Comerciales Asociadas – sdružení komerčních provozovatelů televizního vysílání) dopisy ze dne 28. ledna 2011, Gestora La Sexta dopisem ze dne 31. ledna 2011, Abertis Telecom SA (dále jen „Abertis“) dopisem ze dne 2. února 2011 a Astra a Telecinco dopisy ze dne 4. února 2011. Prostřednictvím dopisů ze dne 19. ledna a 9. února 2011 zaslala Komise tato vyjádření španělským orgánům a poskytla jim příležitost odpovědět. Španělské orgány tak učinily prostřednictvím dopisů ze dne 22. února a 14. března 2011.

(6)

V průběhu řízení se konalo několik schůzek: mezi Komisí a španělskými orgány ve dnech 11. a 12. dubna 2011, mezi Komisí a společností Astra dne 14. dubna 2011, mezi Komisí a společností Abertis dne 5. května 2011 a mezi Komisí a sdružením UTECA dne 5. července 2011. Poté, co Španělsko zaslalo z vlastního podnětu několik vysvětlujících dopisů, včetně vyjádření autonomní oblasti Baskicko ze dne 24. února 2011, byla Španělsku dopisem ze dne 14. února 2012 zaslána formální žádost o informace. Poté, co byla prodloužena lhůta pro zaslání odpovědi, odpověděly španělské orgány dopisem ze dne 16. dubna, přičemž následně svou odpověď doplnily prostřednictvím dopisů z 15., 19. a 25. června 2012. Vzhledem k tomu, že část informací stále chyběla, zaslala Komise dne 9. srpna 2012 žádost o poskytnutí dodatečných informací. Po prodloužení lhůty odpověděly španělské orgány dopisem ze dne 10. října 2012 a svou odpověď následně doplnily prostřednictvím dopisu ze dne 30. října 2012.

(7)

Společnost Abertis kromě toho poskytla z vlastního podnětu dodatečné informace prostřednictvím dopisů ze dne 22. června 2011 a 25. července 2012. Společnost Astra poskytla další informace prostřednictvím dopisů z 21. července 2011, 16. května 2011, 8. září 2011 a 11. listopadu 2011; všechny uvedené písemnosti byly zaslány španělským orgánům k vyjádření.

(8)

Stěžovatel je provozovatelem platformy satelitního vysílání. Společnost SES ASTRA (dále jen „Astra“), založená v roce 1985 pod názvem Société Européenne des Satellites (SES), byla prvním soukromým provozovatelem satelitního vysílání v Evropě. Astra provozuje satelitní systém ASTRA, který nabízí širokou škálu variant vysílání a širokopásmového připojení pro zákazníky v Evropě i mimo ni. Zajišťuje vysílání rozhlasových a televizních programů přímo do milionů domácností a poskytuje připojení k internetu a síťové služby orgánům veřejné správy, velkým podnikům, malým a středním podnikům i soukromým obydlím.

(9)

Astra ve své stížnosti tvrdí, že opatření, která přijala vláda a autonomní oblasti ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech Španělska, porušují zásadu technologické neutrality, neboť zavádějí pozemní vysílání jakožto jediný způsob digitalizace. Astra poukazuje zvláště na případ autonomní oblasti Kantábrie. Ve výběrovém řízení na rozšíření digitálního televizního vysílání na celé území Kantábrie, které bylo vyhlášeno v lednu 2008, vybrala regionální vláda Kantábrie společnost Astra, aby prostřednictvím své platformy zajistila přenos na otevřených kanálech. V listopadu 2008 však regionální vláda tuto smlouvu vypověděla. ASTRA uvádí, že orgány vypověděly smlouvu až poté, co byly informovány o tom, že ústřední vláda zamýšlí financovat zlepšení analogové pozemní sítě. V dopise kantábrijských orgánů ze dne 7. listopadu 2008 je skutečně uvedeno, že důvodem vypovězení smlouvy byla skutečnost, že ústřední vláda mezitím přijala několik rozhodnutí, která se týkala rozšíření digitálního televizního vysílání na celé území Španělska (7). Případ Kantábrie by tedy dokazoval zaprvé to, že Astra byla schopna na daném trhu soutěžit, a zadruhé to, že rozhodnutí přijatá ústřední vládou tuto soutěž znemožnila.

(10)

Případ se týká odvětví televizního vysílání, v němž působí značné množství hospodářských subjektů na různých stupních řetězce produktů v oblasti vysílacích služeb.

(11)

Subjekty televizního vysílání jsou provozovatelé televizních kanálů, kteří získávají či sami vytvářejí vlastní televizní obsahy a rozdělují je mezi jednotlivé kanály. Tyto kanály jsou následně zpřístupněny veřejnosti prostřednictvím různých platforem (např. satelitní platformy, digitálního pozemního vysílání, kabelové platformy nebo internetového televizního vysílání). Ve Španělsku zákonodárce rozhodl, že služby televizního vysílání představují veřejnou službu, a proto je poskytují jak subjekty televizního vysílání ve vlastnictví státu (RTVE), tak i soukromé subjekty, které působí na základě státní licence (8). Takzvané otevřené kanály jsou televizním divákům přístupné zdarma. Aby mohli obyvatelé tuto veřejnou službu skutečně využívat, právní předpisy zavádějí povinnost minimálního pokrytí, a to pokud jde jak o vysílání svěřené veřejným subjektům televizního vysílání, tak i o soukromé koncesionáře. Veřejné subjekty televizního vysílání jsou tedy povinny zajistit pokrytí pro nejméně 98 % obyvatel Španělska a soukromé subjekty nejméně pro 96 % obyvatel. Celostátní subjekty televizního vysílání ve Španělsku nemají k dispozici síť celostátního televizního vysílání, a proto uzavírají smlouvy s provozovateli platforem, aby mohly vysílat své obsahy a plnit své povinnosti týkající se pokrytí.

(12)

Dodavatelé telekomunikačních zařízení jsou výrobci nebo zřizovatelé infrastruktur či zařízení nezbytných k vybudování jednotlivých platforem.

(13)

Provozovatelé platforem (nebo provozovatelé sítí) (9) jsou soukromé subjekty nebo subjekty s veřejnou kontrolou, které využívají nezbytnou infrastrukturu (jinými slovy zajišťují přenos a šíření signálu) s cílem nabídnout veřejnosti kanály, které vytvořily subjekty televizního vysílání. V počátcích televizního vysílání existovala pouze platforma pro analogové pozemní vysílání. Rozvoj technologií umožnil postupné pronikání dalších platforem na trh, a sice konkrétně platformy satelitního vysílání, platformy kabelového vysílání a v poslední době také internetového televizního vysílání (10), které pro přenos televizního signálu využívá širokopásmového připojení.

(14)

V rámci pozemního televizního vysílání je televizní signál přenášen z televizního studia do vysílacího střediska (ústředí), jehož vlastníkem bývá zpravidla provozovatel sítě, který se stará i o provoz tohoto střediska. Signál se poté přenáší a šíří z vysílacího střediska (ústředí) do středisek televizního vysílání, která řídí provozovatel sítě (např. stožáry); tento přenos může být někdy zajišťován prostřednictvím satelitního systému. Nakonec se od subjektů televizního vysílání signál přenáší do domácností. Má-li být pozemní analogová síť digitalizována, je třeba nahradit pozemní vysílače. Vzhledem k tomu, že digitální signál má však nižší dosah než analogový a pro rozvoj nových technologií je tedy nutná větší hustota sítě, v některých případech lze širší pokrytí zajistit pouze za předpokladu, že budou zřízena další vysílací střediska.

(15)

V rámci satelitního televizního vysílání je signál vysílán do vysílacího střediska (ústředí), odkud je přenášen na satelit, který jej pak distribuuje do domácností. Jinou možností, pokud je studio vybaveno příslušným zařízením, je nejprve vysílat signál z televizního studia přímo na satelit. Televizní diváci musí mít k dispozici parabolickou anténu a dekodér. Aby mohlo být v rámci jednoho regionu rozšířeno pokrytí satelitním vysíláním, je zapotřebí, aby bylo zmíněné pozemní zařízení instalováno v bydlišti zákazníka. Z hlediska zeměpisného pokrytí je platforma satelitního vysílání schopna pokrýt téměř 100 % španělského území, zatímco platforma pozemního vysílání přibližně 98 %.

(16)

Opatření, které je předmětem tohoto řízení, musí být přezkoumáno v kontextu digitalizace televizního vysílání, kterou zajišťovaly či zajišťují platformy pozemního vysílání, satelitního vysílání a kabelového vysílání. Ve srovnání s analogovým vysíláním je digitalizované vysílání výhodnější tím, že má větší přenosovou kapacitu díky tomu, že účinněji využívá pásmo rádiových vln. Přechod k digitální technologii má význam zejména v případě pozemního televizního vysílání, které disponuje pouze omezeným spektrem kmitočtů. Naopak výhodou satelitního vysílání je využití zcela odlišného kmitočtového pásma, v němž je k dispozici dostatek kmitočtů.

(17)

Přechod od analogového na digitální vysílání uvolnil velkou a kvalitní část pásma rádiových vln, což je známo jako „digitální dividenda“, která zůstane volná pro rozvoj služeb elektronické komunikace. Tato digitální dividenda, zejména pak pásmo 790-862 MHz (dále jen „pásmo 800 MHz“), může podpořit odvětví elektronických komunikací, do značné míry ovlivnit konkurenceschopnost a růst a přinést celou řadu sociálních a kulturních výhod (11).

(18)

„Digitální dividendu“ lze vytvořit buď přechodem od platformy pozemního vysílání na jinou platformu, nebo přechodem od analogového pozemního vysílání na vysílání digitální. Možný je i kombinovaný způsob, který sloučí různé platformy (12).

(19)

V případě pozemního vysílání však nadále existují problémy způsobené nedostatkem kmitočtů, a to dokonce i po provedení digitalizace. Tento krajní případ lze doložit na skutečnosti, že krátce poté, co byl v dubnu 2010 uskutečněn přechod od analogového televizního vysílání na digitální, musela španělská vláda přidělit subjektům televizního vysílání, které vysílaly v pásmu 800 MHz, jiné kmitočtové pásmo. Změny kmitočtových pásem přidělených jednotlivým subjektům televizního vysílání s sebou nesly dodatečné náklady a další státní podpory, které nyní Komise přezkoumává v rámci formálního vyšetřovacího řízení (13).

(20)

Co se týče televizního vysílání, pozemní digitální vysílání by mohlo být v budoucnu nahrazeno širokopásmovou technologií, neboť lze očekávat, že širokopásmové sítě nové generace (NGA) se stanou hlavní přenosovou technologií. Ve Španělsku však v tuto chvíli není zeměpisné pokrytí sítěmi NGA úplné.

(21)

V současné době existují ve Španělsku čtyři platformy televizního vysílání: DTT – technologie digitálního pozemního vysílání (DBV-T), satelitního vysílání (DBV-S), kabelového vysílání (DVB-C) a internetového televizního vysílání. DTT představuje základní platformu pro veřejné i soukromé otevřené kanály ve Španělsku (14). Hlavním provozovatelem pozemní sítě je společnost Abertis, která vykonává také kontrolu nad provozovatelem satelitu Hispasat. Kromě toho existuje několik místních provozovatelů telekomunikačních sítí, kteří zajišťují přenos signálů DTT a zpravidla jsou napojeni na celostátní síť, kterou provozuje Abertis. Placené televizní kanály jsou zpravidla poskytovány prostřednictvím satelitního, kabelového nebo internetového vysílání. Hlavními provozovateli satelitů jsou Astra a Hispasat.

(22)

V rámci procesu digitalizace a za účelem přechodu od analogového televizního vysílání na digitální přijalo Španělsko v období 2005–2008 několik opatření týkajících se pozemní sítě, jež jsou popsána v oddílu 2.2. Španělské orgány rozdělily území na tři různé oblasti:

(23)

Režim, který je předmětem tohoto řízení, se opírá o složitý systém právních ustanovení, který španělské ústřední orgány zaváděly od roku 2005. Na základě těchto ustanovení státní podporu určenou na rozvoj DTT v oblasti II v období 2008–2009 přidělovaly autonomní oblasti a obce, jež příjemcům poskytovaly finanční prostředky z celostátního rozpočtu i z vlastních rozpočtů. Autonomní oblasti kromě toho od roku 2009 průběžně podporovaly údržbu a provozování sítí v oblasti II.

(24)

Prvním právním předpisem přijatým pro účely přechodu na technologii digitálního televizního vysílání je zákon 10/2005 ze dne 14. června 2005 (15). Bylo v něm uvedeno, že je nezbytné podpořit přechod od analogové technologie na technologii digitálního pozemního vysílání, a vládě byla uložena povinnost přijmout opatření nezbytná pro dosažení tohoto cíle.

(25)

Na základě tohoto pověření přijala rada ministrů královské nařízení 944/2005, jehož prostřednictvím schválila celostátní technický plán, podle něhož mělo být analogové televizní vysílání ukončeno do 3. dubna 2010 (16).

(26)

Co se týče oblastí II a III, již dvanácté dodatkové ustanovení celostátního technického plánu počítalo s možností, aby místní a regionální orgány rozšířily pokrytí na 96 % až 100 % obyvatel. Celostátní technický plán v této souvislosti výslovně odkazuje na digitální pozemní televizní vysílání (DTT) a zavádí šest podmínek, za kterých mohou místní orgány toto rozšíření pokrytí provést. V podmínce e) se stanoví, že místní zařízení musí být v souladu s technickým plánem digitálního pozemního televizního vysílání.

(27)

Poté rada ministrů dne 7. září 2007 schválila celostátní plán přechodu na digitální pozemní televizní vysílání (dále jen „plán přechodu“) (17), kterým se prováděl celostátní technický plán. Podle plánu přechodu bylo území Španělska rozděleno na devadesát technických projektů přechodu (18) a pro každý z těchto projektů bylo stanoveno nejzazší datum ukončení analogového vysílání.

(28)

Dne 29. února 2008 přijalo Ministerstvo průmyslu, cestovního ruchu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutí, které mělo zajistit zlepšení telekomunikačních infrastruktur a zavést kritéria a způsoby rozdělení finančních prostředků, které byly určeny na opatření zaměřená na rozvoj informační společnosti v rámci plánu Avanza z roku 2008 (19). Tímto rozhodnutím byl schválen rozpočet ve výši 558 milionů EUR, který byl zčásti určen na rozvoj širokopásmového připojení a zčásti na digitalizaci televizního vysílání ve vzdálených a méně urbanizovaných oblastech Španělska, jichž se netýkaly povinnosti, které zákon ukládal komerčním subjektům televizního vysílání (20). V těchto oblastech byla digitalizace zpravidla označována jako „rozšíření pokrytí“ a pro účely jejího provedení bylo později podepsáno několik dodatků k platným rámcovým smlouvám (21) mezi ministerstvem a autonomními oblastmi, a to v období od července do listopadu 2008 („dodatky k rámcovým smlouvám z roku 2006“ zveřejněné ve španělském Úředním věstníku zvlášť pro každou autonomní oblast). Ze znění většiny těchto smluv vyplývá, že jedinou technologií, která má být financována, je technologie digitálního pozemního vysílání. Na základě těchto smluv převedlo ministerstvo finanční zdroje na autonomní oblasti, které se zavázaly, že veškeré ostatní náklady na toto opatření pokryjí z vlastních rozpočtů. Uvedené dodatky rovněž ukládaly místním orgánům povinnost plnit ustanovení dvanáctého dodatkového ustanovení celostátního technického plánu.

(29)

V téže době, a sice dne 17. října 2008, udělila rada ministrů povolení k přidělení dalších 8,72 milionu EUR pro účely rozšíření a dokončení pokrytí DTT v rámci projektů přechodu, které měly být dokončeny během první poloviny roku 2009, tedy v první fázi uskutečnění plánu přechodu. K přidělení finančních prostředků došlo na základě podepsání devíti rámcových smluv mezi ministerstvem a autonomními oblastmi v prosinci 2008 („rámcové smlouvy z roku 2008'“). Tyto smlouvy se týkají výše uvedených finančních prostředků ve výši 8,72 milionu EUR a byly nazvány Rámcové smlouvy o spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu, cestovního ruchu a obchodu a autonomními oblastmi […] za účelem provádění celostátního plánu přechodu k DTT (Convenios marco de colaboración entre el MITyC y las Comunidades Autónomas de […] para el desarrollo del Plan Nacional de Transición a la TDT). Obsahují seznam činností, které budou orgány ústřední a regionální správy financovat, aby zajistily takové pokrytí digitálním televizním vysíláním, jaké odpovídá stávajícímu analogovému pokrytí. Tyto činnosti souvisí s rozvojem digitálního pozemního televizního vysílání.

(30)

Dne 29. května 2009 schválila rada ministrů kritéria pro rozdělení 52 milionů EUR určených k financování opatření přechodu na DTT, z nichž mělo být financováno rozšíření pokrytí v rámci projektů prováděných ve fázích II a III plánu přechodu (22). Podle rozhodnutí rady ministrů byla zavedena přímá vazba na plán přechodu, neboť bylo uvedeno, že „aby bylo dosaženo cíle vymezeného celostátním plánem přechodu na DTT, a sice toho, aby pokrytí službami DTT odpovídalo stávajícímu pokrytí službami pozemního televizního vysílání prostřednictvím analogové technologie, je nutná veřejná finanční spolupráce“ a že „tato spolupráce bude zajištěna způsobem vymezeným v celostátním plánu přechodu na digitální pozemní vysílání“.

(31)

V období od října do prosince 2009 byly ve španělském Úředním věstníku zveřejněny dodatky k rámcovým smlouvám (uvedeným v bodě 29), které se týkaly i financování rozšíření pokrytí ve fázích II a III plánu přechodu. V těchto dodatcích se vymezuje význam pojmu „opatření k rozšíření pokrytí“, přičemž se výslovně odkazuje pouze na technologie pozemního vysílání (přestože ostatní technologie nejsou formálně vyloučeny) (23).

(32)

Po zveřejnění rámcových smluv z roku 2008 a předchozích dodatků (24) přistoupily vlády autonomních oblastí k dokončení rozšíření. Za tímto účelem buď samy uspořádaly veřejná výběrová řízení, nebo pověřily jejich organizací soukromé podniky. Na schvalování dotací se zčásti podílelo ministerstvo, a proto byly financovány ze státního rozpočtu nebo částečně přímo samotnými autonomními oblastmi. Tyto oblasti pověřovaly v některých případech zajištěním rozšíření také obce.

(33)

Z obecného hlediska byly v celé zemi uspořádány dva druhy výběrových řízení. Zaprvé proběhla výběrová řízení týkající se rozšíření pokrytí, u nichž bylo pravidlem, že podnik, jemuž byla zadána zakázka, byl pověřen úkolem zajistit (a často i vybudovat) funkční síť DTT. Za tímto účelem bylo nutné uskutečnit práce, mezi něž patří navržení a provozování sítě, přenos signálu, zavedení sítě a dodání nezbytného zařízení. Ostatní výběrová řízení se týkala dodání telekomunikačních zařízení a konala se v souvislosti s již existujícími sítěmi. Očekávalo se, že podnik, jemuž byla zadána zakázka, zlepší tyto sítě zajištěním nezbytného zařízení, tedy konkrétně dodáním a instalací tohoto zařízení a jeho uvedením do provozu.

(34)

Orgány, které vyhlašovaly tato výběrová řízení, ve většině případů odkazovaly na technologie pozemního vysílání a DTT, a to buď explicitně, tedy určením předmětu výběrového řízení (25), nebo implicitně, tedy popisem technických specifikací nebo popisem zařízení, které má být financováno (26). V několika málo případech, v nichž je výslovně zmíněna technologie satelitního vysílání, odkazovaly na parabolické antény pro příjem satelitního signálu u pozemních vysílačů (27) nebo na zařízení, která umožňují přístup k digitálnímu televiznímu vysílání v oblasti III (28). Jen velmi málo výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí je z hlediska technologií neutrální a nevylučuje jiné technologie než DTT (29).

(35)

V období let 2008–2009 se do rozšíření pokrytí na oblast II investovalo téměř 163 milionů EUR ze státního rozpočtu (částečně se jednalo o úvěry za zvýhodněných podmínek, jež poskytlo autonomním oblastem ministerstvo (30)) a 60 milionů EUR z rozpočtů 16 autonomních oblastí, jimiž se toto řízení zabývá. Rozšíření financovaly částkou přibližně 3,5 milionu EUR také obce.

(36)

Poté, co bylo pokrytí DTT rozšířeno na oblast II, vyhlašovaly některé autonomní oblasti od roku 2009 jako další krok další výběrová řízení nebo bez výběrového řízení uzavíraly příslušné smlouvy pro účely provozování a údržby zařízení, která byla digitalizována a uváděna do provozu během fáze rozšíření. Na rozdíl od podpor určených na přechod jsou tato posledně jmenovaná opatření nadále podporována. Vzhledem k tomu, že uvedené smlouvy se týkají provozování a údržby sítě pozemního vysílání zavedené v oblasti II, rovněž nejsou z hlediska technologií neutrální. Celková výše finančních prostředků, které byly prostřednictvím výběrových řízení přiděleny na provozování a údržbu (trvající podpory) v období let 2009–2011, činila nejméně 32,7 milionu EUR.

(37)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise především uvedla, že popsané opatření zřejmě odpovídá všem kritériím stanoveným v čl. 107 odst. 1, a proto by mohlo být považováno za státní podporu.

(38)

S ohledem na to, že trh v oblasti vysílání je rozdělen na několik úrovní, jsou v rozhodnutí o zahájení řízení uvedeny tři kategorie příjemců státních podpor: i) provozovatelé sítí, ii) dodavatelé telekomunikačních zařízení, kteří se účastní výběrových řízení na dodávky zařízení nezbytných pro rozšíření pokrytí, a iii) subjekty zajišťující vysílání televizních kanálů.

(39)

Komise dospěla k předběžnému závěru, že vzhledem k tomu, že sloužil k financování nákladů na rozšíření platformy DTT, mohl tento režim způsobit potenciální či skutečné narušení hospodářské soutěže mezi dodavateli telekomunikačních zařízení využívajícími různé technologie a mezi platformami pro pozemní a satelitní vysílání.

(40)

V předběžném posouzení Komise dospěla k závěru, že dané opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a nenašla žádný důvod, proč by mělo být slučitelné s vnitřním trhem, neboť se nedomnívala, že by se na něj mohla vztahovat některá z výjimek.

(41)

Další konkrétní podrobnosti jsou uvedeny v rozhodnutí o zahájení řízení, které je třeba považovat za nedílnou součást tohoto rozhodnutí.

(42)

Španělsko a autonomní oblasti předložily na obhajobu proti skutečnostem uvedeným v rozhodnutí o zahájení řízení několik argumentů (31). Tyto argumenty lze z obecného pohledu rozdělit na dvě skupiny. Zaprvé španělské orgány uvedly, že nešlo o státní podporu, jelikož vzhledem k tomu, že se jedná o službu obecného hospodářského zájmu, nemůže být toto opatření považováno za podporu, protože spadá do rámce závazku veřejné služby televizního vysílání a kromě toho nepřináší žádné výhody. Zadruhé, i kdyby se jednalo o státní podporu, byla by slučitelná s ustanoveními čl. 106 odst. 2 nebo čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, neboť a) síť analogového vysílání již existovala a z hlediska efektivnosti by bylo pouhé zlepšení stávající infrastruktury levnější než přechod na novou platformu; b) závazné požadavky týkající se kvality splňuje pouze technologie DTT; a c) nabídky byly z hlediska technologií neutrální a výběrového řízení se mohli zúčastnit i provozovatelé jiných platforem. Tyto argumenty jsou shrnuty níže.

(43)

Co se týče provozovatelů sítí, španělské orgány mají za to, že poskytují službu obecného hospodářského zájmu ve smyslu rozsudku Altmark (32). Nicméně s ohledem na skutečnost, že odpovědnost za opatření přijímaná za účelem rozšíření pokrytí nesou autonomní oblasti, musí být použitelnost rozsudku Altmark přezkoumána pro každý případ zvlášť, přičemž autonomní oblasti musí prokázat, že splnily podmínky, které z tohoto rozsudku vyplývají. Nejpodrobnější argumentaci předložilo Baskicko, v němž provedl digitalizaci veřejný podnik, Itelazpi S.A. (dále jen „Itelazpi“).

(44)

Co se týče dodavatelů telekomunikačních zařízení, skutečnost, že tito dodavatelé vyhráli ve výběrových řízeních na dodávky zařízení, vylučuje podle názoru španělských orgánů, že by došlo k selektivnímu zvýhodnění.

(45)

Co se týče provozovatelů sítí, ačkoliv je Abertis hlavním provozovatelem v oblasti I a vlastní 29 % středisek v oblasti II, na něž se zaměřila opatření týkající se zlepšení, není provozovatelem sítě v oblasti II. Společnost Abertis tedy nebyla daným opatřením nijak zvýhodněna jako provozovatel sítě.

(46)

Namísto ní síť provozují někteří regionální provozovatelé nebo autonomní oblasti či obce, které si pouze pronajímají prostory a zařízení, jež vlastní Abertis. Autonomní oblasti a obce nesoutěží s ostatními provozovateli sítě, a nemají tudíž žádnou konkurenční výhodu. Nezískávají ostatně ani žádné příjmy, neboť subjekty televizního vysílání neplatí za poskytování přenosových služeb v oblasti II.

(47)

Pokud jde o subjekty vysílání DTT, španělské orgány tvrdí, že zkoumaná opatření nemají na subjekty vysílání téměř žádný dopad. Daná opatření nezvýšila sledovanost, kterou subjekty televizního vysílání zaznamenávaly v době, kdy byly programy přenášeny prostřednictvím analogového vysílání, neboť 2,5 % obyvatelstva, jemuž bylo rozšířené pokrytí určeno, již přijímala analogové pozemní televizní vysílání. Daná opatření proto nemají dopad na finanční situaci těchto podniků.

(48)

Orgány Baskicka tvrdí, že státní podpora, která byla poskytnuta společnosti Itelazpi, je slučitelná s vnitřním trhem podle článku 106 SFEU. V tomto ohledu se domnívají, že dané opatření splňuje veškeré podmínky, které jsou stanoveny v rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby poskytované určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (dále jen „rozhodnutí o čl. 86 odst. 2“). (33)

(49)

Pro případ, že by Komise rozhodla, že opatření přijatá španělskými orgány v souvislosti s rozvojem digitálního pozemního vysílání v oblasti II představují státní podporu a nejsou slučitelná s vnitřním trhem podle článku 106 SFEU, Španělsko tvrdí, že jsou s vnitřním trhem bezpochyby slučitelná, neboť jejich účelem je úspěšně splnit cíl v zájmu společenství (přechod na digitální vysílání), a proto se na ně vztahuje výjimka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(50)

Španělské orgány mají za to, že celostátní technický plán ani plán přechodu nelze na celostátní úrovni považovat za plány rozšíření pokrytí, neboť se týkají pouze přechodu v oblasti I. Tyto plány samy o sobě nijak neomezují výběr technologií, které jsou dostupné pro účely rozšíření pokrytí. Naproti tomu rámcové smlouvy mají jinou právní sílu než plány a opírají se o dohody uzavřené mezi státními a regionálními orgány. Španělské orgány se dále domnívají, že tyto smlouvy nevylučují použití technologií využívajících satelitní vysílání ani jiných technologií. V každém případě platí, že rozšíření pokrytí i výběr příslušné technologie provedly autonomní oblasti, zpravidla prostřednictvím výběrových řízení. Jedno z těchto výběrových řízení, konané v autonomní oblasti Kastilie a León, bylo z hlediska technologií neutrální, a pouhá skutečnost, že se toto výběrové řízení konalo, svědčí o tom, že státní orgány neuložily autonomním oblastem povinnost využívat technologii pozemního vysílání.

(51)

Přestože v některých výběrových řízeních, konaných v jiných oblastech, se odkazuje na určité technické prvky technologie pozemního vysílání, tuto skutečnost lze vysvětlit tím, že pro pozemní televizní vysílání jsou zapotřebí určité prvky, které satelitní vysílání nemá a jež musely být zařazeny, aby nebyla z výběrových řízení vyloučena řešení spočívající v pozemních technologiích.

(52)

Španělské orgány rovněž odkazují na studii, která zkoumala, do jaké míry lze udržitelným způsobem zajistit poskytování univerzální služby DTT prostřednictvím různých technologií (DTT a satelit), kterou provedlo ministerstvo v červenci 2007, tedy dříve, než bylo navrženo poskytnutí finančních prostředků na rozšíření pokrytí DTT. Orgány sice připouštějí, že tato studie je pouhým interním dokumentem, který nebyl následně brán v potaz, zdůrazňují však, že zohlednila realistické náklady na využívání přenosu prostřednictvím DTT nebo přenosu prostřednictvím satelitu. Z uvedené studie byl vyvozen závěr, že nelze předem určit, která z technologií je pro rozšíření pokrytí televizním signálem účinnější či levnější. Namísto toho je vhodnější volit technologie pro každý region zvlášť, nejlépe na základě studií provedených v jednotlivých autonomních oblastech s přihlédnutím k analýze takových faktorů, jakými jsou topografie, zeměpisné rozmístění obyvatel a stav existujících infrastruktur.

(53)

Byly předloženy dva argumenty týkající se kvality. Zaprvé, v uvedené oblasti nejsou zatím k dispozici otevřené kanály zajišťované prostřednictvím satelitního vysílání. Pokud by tedy byl uskutečněn přechod na platformu satelitního vysílání, zákazníci by za tuto službu museli platit.

(54)

Zadruhé, kromě celostátních kanálů musí být vysílány také regionální kanály. Technologie DTT umožňuje, aby každá zeměpisná oblast přijímala kanály, které jsou určeny přímo pro ni. Na regionální a místní kanály bylo pro pozemní televizní vysílání po celém Španělsku přiděleno celkem 1 380 kmitočtů, aniž bylo nutné provést technická omezení a aniž byla rozšířena oblast vysílání jednotlivých kanálů. Španělské orgány se domnívají, že sítě satelitního vysílání by takovouto situaci neumožnily, neboť neposkytují možnost zeměpisného omezení, takže ke svému fungování potřebují složitý systém podmíněného přístupu. Náklady na satelitní vysílání by se tak ještě zvýšily a vysílací subjekty by nechtěly zpřístupňovat své kanály, aniž by si byly jisty tím, že je omezení možné.

(55)

Španělské orgány mají za to, že dvoustranné smlouvy mezi státními a regionálními orgány nestanovily povinné zavedení určité technologie digitalizace, nýbrž pouze přenesly odpovědnost na autonomní oblasti, a to v souladu s náklady na digitalizaci vypočtenými na základě té technologie, která byla považována za účinnou referenční technologii, tj. DTT. V tomto ohledu se španělské orgány domnívají, že by měla být brána v úvahu skutečnost, že v okamžiku rozšíření pokrývalo pozemní televizní vysílání 98,5 % španělských domácností.

(56)

Pokud jde o výběrové řízení v Kantábrii, na něž odkazuje rozhodnutí o zahájení řízení, španělské orgány zdůrazňují, že toto výběrové řízení, v němž vyhrála Astra, se týkalo jak oblasti II, tak oblasti III, což znamená, že bylo zaměřeno na poskytování univerzální služby digitálního televizního vysílání v Kantábrii. Tato skutečnost by měla mít pro posuzování případu dvojí význam.

(57)

Prvním z důvodů, proč se kantábrijský projekt nezdařil, byla skutečnost, že poté, co byla zakázka zadána společnosti Astra, upozornily některé z hlavních subjektů televizního vysílání společnost Astra a vládu Kantábrie, že neumožní šíření svých obsahů prostřednictvím satelitu. Cíl plánu se tudíž stal nesplnitelným. Zadruhé, hlavním důvodem vypovězení smlouvy bylo rozhodnutí španělské ústřední vlády zajistit pokrytí satelitním vysíláním pro celou oblast III v rámci Španělska, a nebylo jím rozhodnutí o poskytnutí finančních prostředků ze zdrojů španělské vlády pro rozšíření pokrytí v oblasti II. Smlouva byla ostatně vypovězena v listopadu 2008, neboť v tomto okamžiku již bylo zjevné, že Astra nebude schopna splnit své závazky. Zejména se jednalo o to, že Astra neuskutečnila včas nezbytné práce a nezískala od subjektů televizního vysílání povolení k šíření jejich otevřených kanálů.

(58)

V kontextu tohoto rozhodnutí je projekt Kantábrie relevantní pouze v tom ohledu, že platformu satelitního vysílání lze považovat za rovnocennou alternativu platformy pozemního vysílání. Výše uvedené argumenty nemají v této souvislosti význam. V okamžiku, kdy se španělské orgány rozhodly zavést v oblasti III platformu satelitního vysílání, přijaly celostátní plán a zavedly zvláštní právní úpravu, jejímž prostřednictvím uložily subjektům televizního vysílání povinnost postupovat ve vzájemné součinnosti a zvolit společného provozovatele platformy satelitního vysílání. Obdobný mechanismus by mohl být použit i pro oblast II. Důvody, které byly uvedeny pro vypovězení smlouvy, nezpochybňují, že by technologie satelitního vysílání mohla být vhodnou platformou pro vysílání televizních signálů v oblasti II. Vnitrostátní španělský soud ostatně tyto důvody zamítl.

(59)

V souvislosti s hospodářskou soutěží mezi provozovateli sítí vyjádřilo Španělsko názor, že pozemní televizní vysílání a televizní vysílání prostřednictvím satelitu představují dva zcela samostatné trhy, takže opatření, která jsou předmětem tohoto řízení, nenarušila hospodářskou soutěž na dotčených trzích. Španělsko tvrdí, že zkoumaná opatření nemají žádný dopad na vnitřní trh Unie, neboť jsou určena obyvatelům omezené zeměpisné oblasti. Vzhledem k tomu, že jde o místní služby, je málo pravděpodobné, že dané opatření bude mít dopad na obchod mezi členskými státy.

(60)

Dále španělské orgány uvedly, že na značnou část finančních prostředků se bezesporu uplatní pravidlo de minimis, které bylo zavedeno nařízením Komise (ES) č. 1998/2006 (34)o podpoře de minimis. Každá autonomní oblast či obec získala telekomunikační zařízení nezávisle, a proto je v tomto kontextu nutné brát v úvahu ustanovení de minimis. Vzhledem k tomu, že v těchto případech je výše vyplacených částek přesně známa, což platí i o získaném majetku a službách, byla podpora dostatečně transparentní na to, aby se uplatnily prahové hodnoty de minimis.

(61)

Co se týče provozování a údržby vysílacích středisek, španělské státní orgány mají za to, že nemají být zahrnuty do prací, jejichž účelem je rozšíření pokrytí, které je zčásti financováno z prostředků ministerstva. Ministerstvo nemá pravomoc požadovat od obcí či od autonomních oblastí, aby pokračovaly v provozování a údržbě déle než po dobu, která byla uvedena v rámci výběrových řízení na rozšíření pokrytí. Nelze proto vyloučit, že se provozování a údržba některých středisek přeruší v důsledku škrtů v rozpočtech obcí. Podle předběžného odhadu státních orgánů by roční náklady na provozování a údržbu měly dosahovat 10 % původních investic. Během řízení poskytly některé autonomní oblasti podrobnější údaje o finančních prostředcích určených na provozování a údržbu sítě DTT v oblasti II.

(62)

Astra znovu potvrdila své předchozí stanovisko, podle něhož opatření, jejichž cílem bylo uskutečnění přechodu na digitální pozemní vysílání, představovala koordinovaný plán vypracovaný španělskou ústřední vládou a provedený orgány regionální správy. Astra se nicméně domnívá, že i za předpokladu, že by státní podpora určená na rozšíření pokrytí byla navržena, organizována a provedena na regionální úrovni, jednalo by se o podporu protiprávní a neslučitelnou.

(63)

V souvislosti s výběrovým řízením konaným v Kantábrii Astra na rozdíl od španělských orgánů trvá na tom, že bylo povinností kantábrijských orgánů získat od subjektů televizního vysílání povolení k tomu, aby jejich kanály mohly být zpřístupněny prostřednictvím platformy satelitního vysílání. Přestože subjekty televizního vysílání zaslaly dopisy v březnu 2008, orgány Kantábrie navrhly ostatním autonomním oblastem alternativu, pro niž se rozhodly, v červenci 2008.

(64)

Co se týče zvýhodnění provozovatelů sítě, zejména pak společnosti Abertis, Astra tvrdí, že této společnosti bylo, jakožto dodavateli telekomunikačních zařízení, zadáno přibližně […] (35) zakázek na digitalizaci pozemních středisek nacházejících se v oblastech, jichž se týkalo rozšíření pokrytí. Vzhledem k tomu, že Abertis je provozovatelem platformy, mohla díky digitalizaci sítě zlepšit svou obchodní nabídku pro subjekty televizního vysílání, neboť síť DTT může nyní bez dalších nákladů pokrýt téměř 100 % obyvatel, zatímco kdyby nebylo napadené opatření přijato, digitalizace pozemní sítě by pokryla přibližně 96–98 % obyvatel. Společnost Abertis měla být dále zvýhodněna tím, že společnosti Astra, která je jejím hlavním konkurentem jakožto provozovatel jiné platformy, nebylo umožněno zaujmout strategické postavení na španělském trhu tím, že by vstoupila do oblasti II.

(65)

Podle názoru společnosti Astra získala Abertis v důsledku přijatých opatření i další výhody. Zaprvé, značný počet pozemních středisek, které Abertis vlastnila i sama skutečně provozovala, těžil z finančních prostředků, které poskytly španělské orgány v rámci zkoumaných opatření. Tak tomu bylo zvláště v případě středisek nacházejících se v oblasti, v níž je RTVE (veřejný subjekt televizního vysílání) povinen poskytovat svůj signál, avšak tatáž povinnost neplatí pro soukromé subjekty televizního vysílání (přibližně 2,5 % obyvatelstva). Zadruhé Astra tvrdí, že Abertis nepřímo využila státní podporu i na vedlejších trzích, například na trhu přenosu. Dále stěžovatel uvádí, že zkoumané opatření způsobilo narušení hospodářské soutěže v oblasti III (36).

(66)

Astra je toho názoru, že platformy satelitního a pozemního vysílání působí v rámci téhož trhu. V rámci hospodářské soutěže mezi platformami se nerozlišuje mezi placeným a otevřeným televizním vysíláním. Platformy pozemního a satelitního vysílání mezi sebou již nyní soutěží v oblasti přenosu placeného televizního vysílání, neboť již existují nejméně dva placené kanály, které svůj signál poskytují prostřednictvím platformy DTT, a jeden z nich je zprostředkován pouze touto technologií. Astra navíc tvrdí, že všechny autorizované subjekty televizního vysílání již požádaly vládu o udělení licence, aby své obsahy mohly vysílat na placených kanálech.

(67)

Astra má za to, že zkoumaná opatření nebyla přiměřená, a uvádí, že za účelem přechodu na DTT bylo nutné provést značné úpravy obytných budov a investovat do rozvodů. Na podporu svého argumentu, podle něhož by rozšíření pokrytí provedené prostřednictvím satelitu nemuselo být dražší, než pokud by bylo provedeno s využitím platformy pozemního vysílání, Astra dále odkázala na svou interní nákladovou studii provedenou v listopadu 2008, kterou předložila společně se stížností. Tato studie obsahovala srovnání nákladů na rozšíření pokrytí oběma technologiemi, tedy pozemní a satelitní. Hypotézy, které jsou uvedeny ve studii, se v mnoha hlediscích liší od hypotéz, které zohlednily španělské orgány a Abertis, mimo jiné pokud jde o náklady na parabolické antény a o nutné pořizování externích dekodérů pro příjem digitálního pozemního televizního vysílání. Ze závěrů studie vyplývá, že rozšíření pokrytí provedené s využitím satelitního vysílání nemuselo být nutně dražší než s využitím technologie pozemního vysílání. Astra rovněž předložila další dokumenty, jimiž měla v úmyslu prokázat, že náklady na instalaci a provoz se u obou technologií v zásadě neliší.

(68)

Astra dále tvrdí, že nutnost zaručit subjektům televizního vysílání prostřednictvím satelitu podmíněný přístup nepředstavuje překážku vysílání otevřených kanálů. Systémy podmíněného přístupu existují na celém světě a jejich uplatňování není spojeno s žádnými většími potížemi (37). Ostatně i způsob řešení podmíněného přístupu, který byl navržen v Kantábrii, byl orgány této oblasti přijat a ty měly možnost rozhodnout, kterým uživatelům bude služba aktivována. Územní vymezení poskytování této služby bylo tedy kontrolováno vládou Kantábrie. V tomto ohledu nebylo nutné provádět žádné zvláštní úpravy.

(69)

Pokud jde o relevantnost daného opatření, Astra uvádí, že díky úsporám z rozsahu je technologie satelitního vysílání ekonomicky tím výhodnější, čím větší zeměpisnou oblast pokrývá. Již sama skutečnost, že v rámci daného opatření bylo pro oblast II vypsáno více než 600 místních a regionálních výběrových řízení, znamenala pro technologii satelitního vysílání značné konkurenční znevýhodnění. Avšak i v případě, že by španělská vláda nemohla prosadit či navrhnout, aby zohlednění nadregionálních synergií bylo podmínkou pro přidělení finančních prostředků, mohly regiony této možnosti využít, aby zaručily, že zvolí ten způsob řešení, který bude pro jejich daňové poplatníky nejvýhodnější. Astra ostatně tvrdí, že předtím, než španělská ústřední vláda zasáhla ve prospěch technologií pozemního vysílání, se tak skutečně pokusily učinit. Poté, co ve veřejném výběrovém řízení uspěla společnost Astra, se kantábrijské orgány nejprve pokusily přesvědčit ostatní regiony, aby se rovněž rozhodly pro platformu satelitního vysílání, což by dále snížilo jejich vlastní náklady.

(70)

Astra opakuje, že některá z napadených opatření představují trvající státní podporu, neboť vlády autonomních oblastí budou průběžně financovat náklady na provozování a údržbu místních sítí v oblasti II. Astra odhaduje, že v případě varianty založené na satelitním vysílání činí roční náklady na provozování a údržbu jednoho kanálu 100 000 EUR, přičemž by tato částka mohla být nižší v případě, že by se pro tento způsob řešení rozhodlo více regionů.

(71)

Abertis je provozovatelem telekomunikačních infrastruktur a dodavatelem síťových zařízení. Kromě dalších podniků vlastní podniky Retevisión S.A. a TradiaS.A., které řídí a provozují telekomunikační sítě a infrastruktury.

(72)

Abertis zaprvé uvádí, že zkoumaná opatření nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Regionální orgány pouze získaly zboží a služby za tržních podmínek a prostřednictvím otevřených výběrových řízení a jsou i nadále vlastníky zařízení, která byla instalována ve vysílacích střediscích v oblasti II. Nikdy tedy nedošlo k převodu finančních prostředků či digitálních zařízení, která byla za tyto prostředky získána, na jiné vnější příjemce.

(73)

Abertis má rovněž za to, že napadená opatření neznamenala pro provozovatele sítí žádné podstatné zvýhodnění. Podle tvrzení tohoto podniku není Abertis provozovatelem žádné z místních sítí nacházejících se v oblasti II (a to ani v případech, kdy je vlastníkem příslušných vysílacích středisek), takže nemohla získat žádnou přímou výhodu. Zadruhé, v oblasti II působila Abertis pouze jako dodavatel telekomunikačních zařízení. Zatřetí, zvýhodnění by nevzniklo ani v případě, že by společnost Abertis prodala digitální zařízení užívané na zlepšení vysílacího střediska a toto zařízení by následně bylo instalováno ve vysílacím středisku, které je ve vlastnictví společnosti Abertis. Abertis totiž pouze pronajímá vysílací střediska za tržních podmínek provozovatelům místních sítí, přičemž výše pronájmu, který je tomuto podniku vyplácen, nebyla procesem digitalizace nijak ovlivněna. Začtvrté Abertis zdůrazňuje, že zvýšení pokrytí sítí DTT o 1–2 % nepřináší společnosti Abertis jakožto provozovateli platformy v oblasti I hospodářský přínos. A konečně digitalizace oblasti II nemá žádný dopad na cenu, kterou může Abertis požadovat za své vysílací služby od subjektů televizního vysílání, a to zejména proto, že velkoobchodní cenu, kterou Abertis uplatňuje, reguluje španělský regulační orgán, a sice Výbor pro trh s telekomunikacemi (Comisión del Mercado de Telecomunicaciones, dále jen „CMT“).

(74)

Co se týče provozovatelů místních sítí v oblasti II (obcí), Abertis se domnívá, že nemohlo dojít k žádnému hospodářskému zvýhodnění, neboť tito provozovatelé nesplňují podmínky k tomu, aby mohli být považováni za podniky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a v každém případě vykonávají veřejnou službu.

(75)

Společnost Abertis vyjádřila rovněž názor, že zkoumaná opatření nepřinesla hospodářskou výhodu ani subjektům televizního vysílání. Přechod na digitální technologii v oblasti II nevedl ke zvýšení počtu diváků v poměru k počtu osob, které měly přístup k analogovému televiznímu vysílání před rokem 2005, kdy byl zahájen proces přechodu na digitální televizní vysílání.

(76)

Na druhou stranu má Abertis za to, že napadená opatření neměla žádný významný dopad na hospodářskou soutěž mezi provozovateli sítí. Skutečnost, že ani Astra, ani žádný jiný soukromý provozovatel neprojevil za posledních 20 let zájem o poskytování vysílacích služeb v oblasti II, svědčí o tom, že zde trh neexistoval a že poskytování služeb mohlo být zajištěno pouze se zásahem státu. Zejména nedošlo k narušení hospodářské soutěže mezi platformou satelitního vysílání a DTT, neboť se jedná o dva odlišné trhy. Digitalizace sítí pozemního vysílání v oblasti II navíc nijak nezměnila konkurenční strukturu referenčních trhů, jednalo se pouze o nezbytné technické zlepšení stávající platformy analogového vysílání.

(77)

Abertis tvrdí, že služby televizního vysílání poskytované prostřednictvím sítí v oblasti II jsou omezeny jen na určité izolované oblasti, a nemají tudíž žádný dopad na obchod mezi členskými státy.

(78)

Pro případ, že by Komise dospěla k závěru, že dotčené veřejné orgány nebo jejich přidružené subjekty jsou podniky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, má Abertis za to, že finanční prostředky, které byly určeny k financování přechodu na digitální technologii v oblasti II, představovaly vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby. V tomto ohledu zastává Abertis názor, že napadená opatření splňují podmínky stanovené judikaturou ve věci Altmark a že se nejedná o státní podporu.

(79)

Podle názoru společnosti Abertis začalo zavádění sítí televizního vysílání v oblasti II v roce 1982, kdy odvětví televizního vysílání nebylo liberalizováno. Španělský stát měl v té době na trhu pozemního televizního vysílání zákonný monopol. V současnosti jsou poskytovány prostředky z veřejných zdrojů na instalaci, údržbu a provozování místních sítí v oblasti II, které byly zavedeny dříve, než došlo k liberalizaci tohoto odvětví. Zkoumané opatření tedy představuje trvající, již existující podporu.

(80)

Abertis tvrdí, že veškeré možné státní podpory jsou v souladu s článkem 106 SFEU, neboť splňují všechny podmínky zavedené rozhodnutím o čl. 86 odst. 2.

(81)

Pokud by tomu tak nebylo, veškeré možné státní podpory jsou v každém případě slučitelné s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU. Zaprvé, účelem opatření přijatých španělskými orgány je urychlení procesu přechodu na technologii digitálního vysílání ve Španělsku, který byl v rámci rozhodovací praxe Komise v oblasti státní podpory uznán za cíl společného zájmu. Zadruhé, podpora byla přiměřeným nástrojem, neboť DTT je technologií, která nejlépe vyhovuje účelům rozšíření pokrytí (38). Kromě ekonomických důvodů poukazuje Abertis také na to, že subjekty televizního vysílání nejsou nakloněny užívání platforem satelitního vysílání kvůli omezením, s nimiž se musí vyrovnat, získají-li práva k šíření obsahů na svých otevřených programech. Ve většině případů získají pouze právo šířit obsahy prostřednictvím určité platformy, tedy DTT, neboť tato technologie umožňuje zavádět úzce omezené vysílání i zeměpisná omezení. Opatření jsou ostatně přiměřená také proto, že se týkají pouze těch nákladů, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby mohl být v oblasti II uskutečněn přechod od služeb analogového televizního vysílání na vysílání digitální. Jedinými náklady, které byly vynaloženy v rámci napadených opatření, jsou náklady na digitalizaci vysílacích středisek v oblasti II, která se provádí pořizováním a instalací digitálních zařízení.

(82)

Pokud jde o technologickou neutralitu daného opatření, Abertis uvádí, že technologie pozemního vysílání nebyla jediným řešením, které vzala španělská vláda v úvahu. Za nejvhodnější technologické řešení, kterým lze zajistit poskytování služeb digitálního televizního vysílání v oblasti III, byla ostatně nakonec považována platforma satelitního vysílání. A co je nejdůležitější, Abertis tvrdí, že má-li být v oblasti II dosaženo téhož pokrytí, jaké existovalo před ukončením analogového vysílání, za nejvhodnější a nejlevnější platformu pro poskytování služeb digitálního televizního vysílání je považována DTT, na což poukazují i předložené nákladové studie (39).

(83)

Společnost Radiodifusión je provozovatelem, který vstoupil na trh v oblasti služeb přenosu audiovizuálního signálu relativně nedávno; do rejstříku provozovatelů vedeného CMT byla zapsána v listopadu 2005.

(84)

Radiodifusión zastává v zásadě stejný postoj, jaký je obsažen v rozhodnutí o zahájení řízení, a souhlasí s názorem Komise, byť předkládá několik dodatečných připomínek, které jsou uvedeny níže. Domnívá se rovněž, že státní podpora nesplňuje podmínky stanovené rozsudkem Altmark a že představuje podstatný převod prostředků z veřejných zdrojů.

(85)

Zkoumaný režim státní podpory zvýhodnil provozovatele sítě, kteří již ve venkovských oblastech působili. Na takovém trhu, jakým se zde zabýváme a pro nějž je typický značně ztížený přístup i zvýhodnění provozovatele s dominantním postavením, vedlo toto opatření k tomu, že se zopakovala stejná monopolistická schémata jako dříve. Konkrétně mohla společnost Abertis posílit své monopolní postavení a skutečně využít finančních prostředků z veřejných zdrojů k zavedení nové, hustší sítě, která jí umožní soutěžit na dalších trzích.

(86)

Radiodifusión tvrdí, že zkoumaná státní podpora není přiměřená. Má-li podpora splnit podmínku přiměřenosti, musí být omezena na nezbytnou míru, což znamená, že musí být použita pouze na vzdálené venkovské oblasti a musí přinést stejný prospěch všem provozovatelům, jimž ukládá závazky účinného přístupu.

(87)

Subjekty televizního vysílání tvrdí, že dané opatření nemůže být považováno za státní podporu, neboť žádnému podniku nepřineslo finanční výhody, a zejména je nepřineslo subjektům televizního vysílání. Daná opatření nezvýšila sledovanost vysílacích subjektů oproti jejich sledovanosti v době, kdy vysílaly přes analogové vysílání. Osoby, které bydlí v oblastech rozšířeného pokrytí, tedy ve venkovských, vzdálených a málo osídlených oblastech, navíc neovlivňují trh reklamy, a proto nepředstavují cílovou skupinu, na niž se subjekty televizního vysílání zaměřují. Za takovýchto okolností nezvýšily soukromé subjekty v důsledku rozšíření pokrytí sazby za reklamy.

(88)

Subjekty televizního vysílání rovněž vyjádřily názor, že nemají zájem přemístit se na platformu satelitního vysílání, na níž by jejich programy musely soutěžit se stovkami dalších kanálů. Platforma pozemního vysílání nabízí výhodu omezené kapacity, což pro komerční subjekty vysílající otevřené kanály znamená menší soutěž. Kromě toho zdůraznily, že obsahy zpravidla získávají pouze pro platformu pozemního vysílání. Pozemní televizní vysílání totiž zaručuje zeměpisné vymezení přenosů a vysílání prostřednictvím satelitu nikoli.

(89)

Subjekty televizního vysílání rovněž uvedly, že poté, co ve výběrovém řízení pro oblast Kantábrie uspěla Astra, informovaly orgány této autonomní oblasti, že nesouhlasí se satelitním vysíláním, neboť získaly práva k vysílání obsahů výlučně prostřednictvím platformy pozemního vysílání.

(90)

Jak již bylo podrobně vysvětleno v oddíle 2.2 v bodech odůvodnění 23 až 31, právní rámec, jímž je ve Španělsku upraven přechod k digitální technologii, je složitou soustavou mnoha aktů, které přijaly během čtyřletého období nejen španělská ústřední vláda a autonomní oblasti, ale i místní orgány. Celostátní technický plán z roku 2005 a plán přechodu z roku 2007 upravují zejména přechod k DTT v oblasti I, současně však slouží rovněž jako základ pro dodatečná opatření zaměřená na rozšíření pokrytí v oblasti II. Tato opatření provedly regionální orgány na základě několika rámcových smluv uzavřených se španělskou ústřední vládou (rámcové smlouvy z roku 2008) a dodatků ke starším rámcovým smlouvám z roku 2006, které uzavřely v roce 2008, a k rámcovým smlouvám z roku 2008, které uzavřely v roce 2009.

(91)

Na základě uzavřených smluv a dodatků pak regionální a/nebo místní orgány zavedly širokou škálu různých opatření zaměřených na rozšíření pokrytí DTT v oblasti II, zejména prostřednictvím výběrových řízení, jak je uvedeno v bodech odůvodnění 32 až 35. Komise se proto domnívá, že základem režimu podpory na rozšíření pokrytí v oblasti II jsou jednotlivé akty, které byly přijaty na centrální úrovni, a smlouvy uzavřené mezi ministerstvem a autonomními oblastmi, které byly následně pozměňovány (40). Uvedené akty a smlouvy vedly autonomní oblasti k přijetí opatření, která nebyla z hlediska technologií neutrální. Celostátní technický plán sice upravuje přechod k DTT v oblasti I, současně však pověřuje místní orgány, aby ve spolupráci s autonomními oblastmi zřídily další vysílací střediska nezbytná k tomu, aby byl v oblasti II zaručen příjem DTT. V dané době tedy ústřední vláda zvažovala i rozšíření pokrytí DTT. Pověření, které je obsaženo v hlavním právním nástroji, jímž je upraven přechod k digitálnímu televiznímu vysílání, se vztahuje pouze na platformu pozemního vysílání. Autonomní oblasti tedy v praxi plnily pokyny španělské vlády ohledně rozšíření pokrytí DTT (41).

(92)

Za účelem potvrzení výše uvedeného závěru přezkoumala Komise rovněž vzorek výběrových řízení vyhlášených přímo autonomními oblastmi. Toto ověření potvrdilo výše uvedený závěr, neboť převážná většina zkoumaných výběrových řízení nebyla z hlediska technologií neutrální.

(93)

Ke skutečnému uvolnění státní podpory na zavedení DTT v oblasti II došlo v okamžiku, kdy státní a regionální orgány převedly finanční prostředky na příjemce. Tato skutečnost nastala v obdobích, která byla v jednotlivých autonomních oblastech různá. Ze získaných informací vyplývá, že první výběrová řízení se konala v červenci 2008 (42). V příloze je uveden výčet částek, které dostaly jednotlivé regiony jakožto podporu.

Pokud jde o trvající podporu na provozování a údržbu sítí, nerozhodlo se o ní na státní úrovni, ale některé autonomní oblasti vypsaly (viz „opakující se náklady“ v příloze rozhodnutí) výběrová řízení na provozování a údržbu stávajících digitálních pozemních sítí, jež vyhlásily ve svých úředních věstnících (43).

(94)

Dotčené opatření, včetně trvající podpory na provozování a údržbu sítí, která je popsána v bodě odůvodnění 36, lze považovat za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, v němž jsou stanoveny podmínky vymezující státní podporu. Zaprvé musí být podpora poskytnuta státem nebo ze státních prostředků; zadruhé musí dojít k selektivnímu hospodářskému zvýhodnění příjemce dané podpory; zatřetí je nutné, aby tato podpora narušila nebo mohla narušit hospodářskou soutěž; a začtvrté je nutné, aby mohla ovlivnit nebo aby hrozilo, že bude moci ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(95)

Dotčené opatření se opírá o výše popsaný systém právních aktů přijatých na úrovni státu i na regionální a místní úrovni a o smlouvy uzavřené mezi orgány na různých úrovních španělské státní správy. Španělsko ostatně nezpochybnilo závěr plynoucí z rozhodnutí o zahájení řízení, podle něhož bylo dané opatření financováno z rozpočtových zdrojů. Španělské orgány nicméně zdůraznily, že finanční prostředky pocházely jak ze státního rozpočtu, tak i z rozpočtů autonomních oblastí a obcí. Vyjádřily rovněž názor, že dotčené opatření představovalo ve skutečnosti pouhý převod finančních prostředků mezi různými správními orgány. Španělsko přitom nezpochybnilo, že finanční prostředky pocházejí především ze státního rozpočtu a zčásti rovněž z rozpočtů regionů a obcí. Dané opatření navíc nepředstavovalo pouhý převod finančních prostředků mezi správními orgány, neboť tyto finanční prostředky byly v konečném důsledku využity pro účely rozvoje sítě DTT, a sice subjekty vykonávajícími hospodářskou činnost (jak je vysvětleno v oddíle 5.2.1.2).

(96)

Z výše uvedených okolností vyplývá, že dotčené opatření bylo financováno přímo z rozpočtu státu a z rozpočtů některých autonomních oblastí a obcí. Jak je uvedeno v bodě 36 odůvodnění, trvající podpora nebyla financována ze státního rozpočtu, nýbrž přímo z rozpočtů autonomních oblastí. Je tedy přičitatelná státu, a představuje tudíž využití veřejných zdrojů.

(97)

V rámci dotčeného opatření byly státní prostředky převedeny určitým podnikům. Přestože Smlouva pojem podniku nedefinuje, odkazuje na veškeré fyzické nebo právnické osoby bez ohledu na jejich status a financování, které vykonávají hospodářskou činnost. V praxi Komise, kterou potvrdily i soudy, je provozování sítí televizního vysílání považováno za hospodářskou činnost (44), jak je tomu i v jiných případech, kdy jsou infrastruktury spravovány regionálními orgány (45). V případě, jímž se zabýváme, je většina veřejných podniků či obcí zapsána do rejstříku CMT jakožto provozovatelé sítí. To znamená, že poskytují určité služby, které podle ustálené praxe představují hospodářskou činnost. Trh existuje, pokud – jak je tomu i v tomto případě – mají ostatní provozovatelé zájem poskytovat dotčenou službu nebo toho jsou schopni. Například Astra se před dokončením rozšíření pokrytí v oblasti II účastnila několika schůzek s autonomními oblastmi, během nichž jim představila svou nabídku. V březnu 2008 se Astra také zúčastnila technologicky neutrálního výběrového řízení, které bylo vyhlášeno v Kantábrii pro účely zajištění digitálního televizního vysílání v oblastech II a III, a vyhrála v něm. Skutečnost, že veřejné podniky a obce nezískávají za poskytnuté služby žádnou odměnu, nebrání tomu, aby byly dotčené činnosti považovány za hospodářskou činnost (46).

(98)

Komise nesouhlasí s argumentem, který vzneslo Španělsko a podle něhož má být provozování sítě pozemního vysílání autonomními oblastmi, veřejnými podniky a obcemi považováno za výkon úřední pravomoci, která jim náleží jakožto veřejným orgánům, a proto se na něj nevztahuje působnost článku 107 SFEU. Bylo uznáno, že činnosti, které souvisí s výkonem státní moci a které vykonává přímo stát nebo orgány, které působí v rámci působnosti své veřejné moci, nelze pro účely pravidel v oblasti hospodářské soutěže považovat za hospodářské činnosti (47). Jedná se o činnosti, které jsou součástí základních funkcí státu nebo s těmito funkcemi souvisejí vzhledem ke své povaze, ke svému účelu a k právním předpisům, jimž podléhají. Judikatura Soudního dvora poskytla několik příkladů činností spadajících do této kategorie, přičemž určila rozdíl mezi státními činnostmi v pravém slova smyslu a obchodními činnostmi, jež může vykonávat státní subjekt. Součástí tohoto výčtu jsou i činnosti související s armádou nebo s policií, se zachováním a zlepšováním bezpečnosti letového provozu, s kontrolou letového provozu (48), s dohledem nad znečišťováním jakožto úkolem veřejného zájmu, který je součástí základních funkcí státu v oblasti ochrany životního prostředí v přímořských oblastech (49), s činnostmi normalizace a se souvisejícími činnostmi výzkumu a vývoje (50).

(99)

V této souvislosti se Komise domnívá, že v projednávaném případě není provozování sítě pozemního televizního vysílání součástí závazků nebo poslání státu, ani typickou činností, kterou by mohl vykonávat jedině stát. Dotčené služby nejsou službami, které obvykle přísluší orgánům veřejné moci, a jako takové mají hospodářskou povahu, což dokládá i skutečnost, že na trhu v oblasti I působí několik podniků. Zadruhé, o poskytování těchto služeb v oblasti II měl zájem i soukromý podnik, který nezávisí na žádném veřejném orgánu, konkrétně Astra (což dokládá i skutečnost, že se tento podnik jakožto uchazeč zapojil do výběrového řízení konaného v roce 2008 pro oblast Kantábrie). Zatřetí, zavedení sítě v oblasti II se týká pouze přenosu soukromých celostátních a regionálních kanálů (51). Z uvedeného vyplývá, že provozování sítě pozemního vysílání autonomními oblastmi, veřejnými podniky a obcemi není součástí výkonu poslání, které jim náleží jakožto orgánům veřejné moci.

(100)

Provozovatelé platformy DTT jsou přímými příjemci napadených opatření, neboť obdrželi finanční prostředky určené na zlepšení a rozšíření jejich sítí v oblasti II. Obdobně se stali i příjemci trvající podpory na provozování a údržbu těchto sítí. Autonomní oblasti vybraly různé způsoby, jak provést rozšíření pokrytí, a proto také existují různé druhy přímých příjemců podpory.

(101)

Zaprvé, některé z autonomních oblastí (52) pověřily zajištěním rozšíření pokrytí veřejný podnik, který někdy působí jako podnik v oblasti telekomunikací. Tyto podniky vyhlásily za uvedeným účelem výběrová řízení a provedením daného úkolu pověřily podnik, jenž v tomto výběrovém řízení vyhrál, nebo provedly toto rozšíření samy poté, co získaly nezbytná zařízení.

(102)

Tyto veřejné podniky jsou v současné době schopny provozovat síť DTT v oblasti II díky dotacím z veřejných zdrojů. Mohou rovněž novou infrastrukturu využívat pro účely poskytování jiných služeb, mezi něž patří např. WiMax (standard pro bezdrátovou širokopásmovou distribuci dat, který může poskytnout pevné i mobilní širokopásmové připojení), digitální rozhlasové vysílání, mobilní televizní vysílání (DVB-H) nebo služby společného umístění pro základní širokopásmovou síť společnosti Telefónica ve venkovských oblastech a pro provozovatele mobilních technologií. Díky těmto úsporám z rozsahu mají provozovatelé sítě DTT možnost získat příjmy z infrastruktur, které jsou financovány z veřejných zdrojů.

(103)

Vyčíslitelnou výhodou, která byla těmto veřejným podnikům poskytnuta, je obnos finančních prostředků, který získaly pro účely rozšíření pokrytí.

(104)

Zadruhé, některé autonomní oblasti (53) samy vyhlásily na regionální úrovni výběrová řízení týkající se rozšíření pokrytí DTT. Španělsko tvrdí, že převážná většina uspořádaných výběrových řízení se týkala dodávek zařízení a že podniky, které v těchto řízeních uspěly, vystupovaly jakožto dodavatelé těchto zařízení. Tak tomu mělo být i v případě podniků Abertis, Tradia a Retevisión. Z výsledků šetření nicméně vyplývá, že značné množství těchto výběrových řízení bylo zaměřeno nejen na dodávky zařízení, ale i na rozšíření pokrytí (54). Na rozdíl od toho, co tvrdí Španělsko, se Komise domnívá, že Abertis a ostatní podniky se těchto výběrových řízení zúčastnily jakožto provozovatelé sítí (55). V tomto případě podniky, které v těchto řízeních uspěly, skutečně získaly konkurenční výhodu před provozovateli sítí, kteří se dokonce ani nemohli účastnit výběrového řízení. Jejich zvýhodnění odpovídá výši finančních prostředků, které získaly pro účely rozšíření pokrytí, a to na základě výběrového řízení, které nebylo z hlediska technologií neutrální.

(105)

Zatřetí, některé autonomní oblasti (56) poskytly obcím finanční prostředky za účelem rozšíření pokrytí DTT. Španělsko tvrdí, že se jednalo pouze o převod finančních prostředků mezi orgány na různých stupních správy a že rozšířením sítě, která je ve vlastnictví obcí, plnily obce pouze své správní závazky vůči svým občanům. Španělsko nicméně uznává, že obce vystupovaly jako provozovatelé sítí, že mnohé z nich jsou zapsány do rejstříku provozovatelů sítí, který vede CMT, a že tyto obce skutečně rozšíření pokrytí provedly, v mnoha případech prostřednictvím výběrových řízení. Komise se proto domnívá, že pokud obce vystupovaly jakožto provozovatelé sítí DTT, jsou přímými příjemci podpory. Jejich zvýhodnění odpovídá výši finančních prostředků, jež získaly od regionálních a státních orgánů pro účely rozšíření pokrytí. Stejně je tomu i v případě, že je rozšíření financováno částečně z vlastních zdrojů obcí, což představuje podporu určitého podniku či určité činnosti.

(106)

Celkově ve výběrových řízeních uspěly nejčastěji podniky Abertis a Retevisión. Získaly celkem přibližně […] z celkového objemu finančních prostředků určených na rozšíření pokrytí: nejméně […] milionů EUR na základě výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí.

(107)

Mimoto některé autonomní oblasti poskytly státní podporu na provozování a údržbu sítí. Tyto úkoly vykonávají veřejné podniky a obce nebo jsou nabídnuty například vlastníkům vysílacích středisek. Španělské státní orgány tvrdily, že nekladly žádný požadavek týkající se provozování a údržby digitalizovaných středisek a že rozhodovací pravomoc náležela v tomto ohledu autonomním oblastem. V průběhu řízení předložily některé autonomní oblasti číselné údaje, z nichž vyplývalo, že skutečně financovaly provozování a údržbu vysílacích středisek v oblasti II, zejména od roku 2009, kdy vypršelo původně stanovené dvouleté období, které bylo pro účely provozování a údržby zahrnuto ve smlouvách uzavřených s podniky, které uspěly ve výběrových řízeních. Má se za to, že tato skutečnost představuje trvající podporu, jejímiž přímými příjemci jsou podniky, které byly pověřeny provozováním a údržbou digitalizované pozemní sítě v dané oblasti.

(108)

A konečně, obecněji vzato, byla Abertis zvýhodněna také tím, že žádnému jinému provozovateli platformy nebylo povoleno, aby vstoupil na trh v oblasti přenosu televizního signálu pro otevřené kanály ve Španělsku (57).

(109)

Provozovatelé sítí. Nepřímými příjemci podpory jsou provozovatelé sítí, kteří se zúčastnili výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí, která vyhlásily veřejné podniky v souvislosti s prvním z případů jmenovaných v bodě odůvodnění 101. Veřejné podniky samy neprováděly rozšíření pokrytí a neponechaly si ani finanční prostředky určené k tomuto účelu, nýbrž je rozdělily provozovatelům sítí prostřednictvím výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí. Tato výběrová řízení týkající se rozšíření pokrytí byla určena výhradně provozovatelům pozemní sítě. Tito provozovatelé byli tedy zvýhodněni skutečností, že došlo k vyloučení provozovatelů satelitního vysílání. Na trhu navíc působí jen malý počet provozovatelů, takže konkurence, jíž museli provozovatelé sítě pozemního vysílání čelit, byla zanedbatelná. Jak již bylo uvedeno výše v souvislosti s přímými příjemci, další zvýhodnění nastává v případě, že používají novou infrastrukturu i pro poskytování jiných služeb (např. WiMax, digitální rozhlasové vysílání, mobilní televizní vysílání atd.). Zvýhodnění těchto provozovatelů sítí odpovídá výši finančních prostředků, které získali na základě výběrového řízení týkajícího se rozšíření pokrytí (58).

(110)

Dodavatelé telekomunikačních zařízení. Na rozdíl od provozovatelů sítí nejsou dodavatelé telekomunikačních zařízení považováni za nepřímé příjemce, neboť nezískali žádnou selektivní výhodu. Obdobně jako tomu bylo v případě digitálních dekodérů v Itálii (59), nebylo možné od sebe odlišit jednotlivé kategorie výrobců různých typů digitální infrastruktury, neboť výrobci musí být schopni vyrobit jakýkoliv druh zařízení. Podniky, které uspěly ve výběrových řízeních, se neliší od skupiny podniků, které by se daného výběrového řízení rovněž zúčastnily, pokud by byl jeho režim ve vztahu k provozovatelům platforem technologicky neutrální (60). Ve Španělsku je obvyklé, že podniky, které vyrábějí, instalují a dodávají telekomunikační zařízení nezbytná pro rozšíření pokrytí DTT, nabízejí i jiný druh služeb. Tito výrobci zařízení, byť mohou působit současně jako provozovatelé telekomunikací, mohou nabízet rovněž pozemní či satelitní služby nebo kombinaci obou těchto služeb (61).

(111)

Dotčené opatření není ani svým účelem, ani svou obecnou strukturou zaměřeno tak, aby zvýhodňovalo výrobce. Jakákoli veřejná iniciativa, jejímž cílem je podpora digitalizace (dokonce i v případě, že z hlediska technologií dosahovala nejvyšší možné míry neutrality), by zvýhodňovala výrobce digitálních zařízení. Pokud tedy určité opatření přinese výrobcům těchto zařízení prospěch v podobě zvýšení prodeje, lze tuto skutečnost považovat za přirozený vedlejší účinek. Je obecným pravidlem, že každá státní podpora působí „shora dolů“, tedy nejen na příjemce státní podpory, ale i na jejich dodavatele, což však nemusí nutně znamenat, že jim přináší selektivní výhodu. Podpora nebyla určena dodavatelům telekomunikačních zařízení, takže tito dodavatelé nebyli zvýhodněni nepřímým účinkem, jímž se zde zabýváme. Vzhledem k tomu, že byli vybráni v transparentních výběrových řízeních, jichž se mohli zúčastnit všichni dodavatelé zařízení včetně dodavatelů z jiných členských států, nelze předpokládat ani to, že dosáhli nepřiměřených zisků.

(112)

Subjekty televizního vysílání.Španělsko dostatečně prokázalo, že subjekty pozemního vysílání nebyly rozšířením pokrytí nijak zvýhodněny. Na rozdíl od oblasti I odmítly subjekty televizního vysílání platit za digitalizaci prováděnou v oblasti II, neboť pro ně nebyla zdrojem žádných dalších příjmů. Týká se totiž jen zanedbatelného počtu obyvatel, kteří navíc zřejmě nejsou cílovou skupinou, na niž se zaměřuje obchodní strategie inzerentů, a rozšíření pokrytí na oblast II tudíž subjektům televizního vysílání nepřineslo příležitost k výraznému zvýšení cen za reklamu. Subjekty pozemního vysílání tedy nejsou nepřímými příjemci zkoumaného opatření.

(113)

Zvýhodnění, jež poskytuje dané opatření (včetně trvající podpory) provozovatelům sítí, je selektivní, neboť je určeno pouze odvětví televizního vysílání. V rámci tohoto odvětví se týká pouze podniků, které působí na trhu v oblasti platformy pozemního vysílání. Právní rámec stanoví takové technické specifikace způsobilosti, které může splnit jedině technologie pozemního vysílání. Trvající podporu určenou na údržbu a provozování sítě získaly ostatně pouze podniky, které působí na trhu v oblasti platformy pozemního vysílání. Opatření se proto netýká provozovatelů sítí, kteří působí na jiných platformách, například na platformě satelitního či kabelového vysílání nebo internetového televizního vysílání.

(114)

Španělské orgány tvrdí, že vzhledem k administrativnímu uspořádání země a k rozdělení pravomocí mezi státní orgány a orgány autonomních oblastí přísluší jednotlivým autonomním oblastem, aby obhájily neexistenci státní podpory ve smyslu judikatury ve věci Altmark. Jakožto nejlepší a jediný příklad uvedly španělské orgány případ Baskicka. Žádná jiná autonomní oblast nepředložila odůvodnění toho, proč by provozování sítě pozemního vysílání mělo představovat veřejnou službu.

(115)

Služby přenosu a pokrytí v oblasti rozhlasového a televizního vysílání poskytuje v Baskicku veřejný podnik spadající pod baskickou vládu, Itelazpi S.A. (dále jen „Itelazpi“). Pro tyto účely využívá přibližně 200 vysílacích středisek, z nichž většina je vlastnictvím baskické vlády. Za účelem rozšíření pokrytí byl podnik Itelazpi pověřen úkolem uspořádat na regionální úrovni deset výběrových řízení na dodávky zařízení nezbytného k digitalizaci pozemní infrastruktury.

(116)

Baskické orgány zastávají názor, že členské státy mají při definování SOHZ značný prostor pro uvážení. Jejich definici může Komise zpochybnit pouze v případě zjevné chyby. Tento prostor pro uvážení je v případě služby veřejnoprávního vysílání ještě širší (62). V tomto smyslu baskická vláda uvedla, že provozování sítí televizního vysílání lze považovat za SOHZ. Nikoliv však samo o sobě, ale jako určitou „základní službu“, která je součástí poskytování služeb veřejnoprávního vysílání, což vyplývá z různých vnitrostátních právních předpisů i španělské judikatury (63).

(117)

Podle názoru baskických orgánů byla finanční podpora, která byla udělena společnosti Itelazpi, ve skutečnosti vyrovnávací platbou za poskytování služby obecného hospodářského zájmu, která splňuje podmínky stanovené rozsudkem Altmark.

(118)

Soudní dvůr ve svém rozsudku Altmark prohlásil, že vyrovnávací platba za závazek veřejné služby nepředstavuje hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o ES, jsou-li splněny následující čtyři podmínky: 1. podnik, jemuž je platba poskytována, musí být skutečně pověřen plněním veřejné služby a související úkoly a závazky musí být jasně definovány; 2. parametry, na jejichž základě je vyrovnávací platba za závazek veřejné služby vypočtena, musejí být předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem; 3. vyrovnávací platba nemůže přesahovat čisté náklady vynaložené k plnění povinností veřejné služby; a 4) aby byly zachovány co nejmenší náklady pro územně správní celek, se podnik, který má být pověřen plněním závazku veřejné služby, vybere v rámci řízení o zadání veřejné zakázky; pokud tomu tak není, náklady na provedení služeb obecného hospodářského zájmu se určí podle nákladů, které by vynaložil průměrný, správně řízený podnik.

(119)

Ve španělských právních předpisech není stanoveno, že provozování pozemní sítě je veřejnou službou. Zákon o telekomunikacích z roku 1998 (64) stanoví, že telekomunikační služby, včetně provozování sítí rozhlasového a televizního vysílání, jsou služby obecného hospodářského zájmu, avšak nepatří do kategorie veřejných služeb, do níž spadá pouze několik telekomunikačních služeb (65). Tatáž definice je zachována i v zákoně o telekomunikacích, který je platný v současnosti (66). Vysílací služby určené pro televizní vysílání, tzn. přenos signálů prostřednictvím telekomunikačních sítí, jsou považovány za telekomunikační služby a jako takové představují služby obecného hospodářského zájmu, nikoliv však veřejnou službu (67).

(120)

V každém případě však platí, že ustanovení tohoto zákona jsou z hlediska technologií neutrální. Článek 1 tohoto zákona definuje telekomunikace jako provozování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících prostředků. Telekomunikacemi se rozumí přenos signálů prostřednictvím jakékoliv přenosové sítě, nikoli konkrétně prostřednictvím pozemní sítě (68). Článek 3 tohoto zákona navíc stanoví, že jedním z cílů tohoto zákona je prosazovat nejvyšší možnou míru technologické neutrality v právních předpisech.

(121)

Přestože právní předpis, který byl platný a použitelný v době, kdy byly finanční prostředky převedeny na společnost Itelazpi, definoval veřejnoprávní vysílání jakožto veřejnou službu, je Komise toho názoru, že tuto definici nelze rozšířit na provozování určité základní platformy. Existují ostatně různé typy přenosových platforem, a proto se nelze domnívat, že konkrétně jedna z nich je pro přenos televizního vysílání „základní“. Pokud by tedy bylo ve španělských právních předpisech stanoveno, že použití určité platformy pro přenos signálů televizního vysílání představuje veřejnou službu, jednalo by se o zjevný omyl.

(122)

Závěrem tedy je, že podle španělských právních předpisů nepředstavuje provozování pozemních sítí veřejnou službu.

(123)

Baskické orgány uvádějí, že ve smlouvách uzavřených mezi baskickou vládou, sdružením EUDEL (sdružení baskických obcí) a třemi baskickými správními orgány (Diputaciones forales) je výslovně uvedeno, že se společnost Itelazpi pověřuje poskytováním této služby obecného hospodářského zájmu.

(124)

V těchto smlouvách baskický správní orgán uznává, že takové hodnoty, mezi něž patří univerzální přístup k informacím a k informační pluralitě, vyžadují zajištění všeobecného přístupu ke službám otevřeného televizního vysílání, a zavazuje se, že tyto hodnoty bude zachovávat tak, že rozšíří pokrytí početných státních kanálů (69). V těchto smlouvách však není obsaženo žádné ustanovení, v němž by se skutečně uvádělo, že provozování pozemní sítě má být považováno za veřejnou službu. Komise se proto domnívá, že k tomu, aby mohl být jasně definován rozsah poslání veřejné služby, není znění výše uvedených smluv postačující, a že tedy nelze tvrdit, že vysílání prostřednictvím pozemní sítě představuje veřejnou službu.

(125)

S ohledem na výše uvedené není tedy prokázáno, že byla splněna první podmínka stanovená v rozsudku Altmark.

(126)

Kritéria stanovená rozsudkem Altmark jsou kumulativní, což znamená, že nemá-li být dané opatření považováno za státní podporu, musí být splněna všechna kritéria. Vzhledem k tomu, že první kritérium nebylo splněno, finanční prostředky, které poskytly orgány Baskicka společnosti Itelazpi, nesplňují podmínky k tomu, aby mohly být považovány za vyrovnávací platbu za závazek služby obecného hospodářského zájmu.

(127)

Čtvrté kritérium rozsudku Altmark stanoví, že pokud nedojde k výběrovému řízení, musí být výše nezbytné vyrovnávací platby určena na základě analýzy nákladů, které by průměrný správně řízený podnik, který je přiměřeně vybaven prostředky k tomu, aby mohl uspokojit požadavky veřejné služby, vynaložil při plnění těchto závazků, přičemž se zohlední příjmy, které se k nim vztahují, jakož i zisk, který je přiměřený k plnění těchto povinností.

(128)

Vzhledem k tomu, že výběrové řízení neproběhlo, baskické orgány tvrdí, že toto kritérium bylo splněno, neboť samotný podnik Itelazpi je správně řízeným podnikem, který je přiměřeně vybaven k tomu, aby mohl vykonávat požadované činnosti. Na základě porovnání nákladů dospěly baskické orgány k závěru, že zavedení satelitní infrastruktury by bylo dražší než zlepšení pozemní sítě, kterou provozoval podnik Itelazpi (70). Má-li však být splněno čtvrté kritérium zavedené rozsudkem Altmark, porovnání se satelitní technologií nepostačuje k tomu, aby bylo prokázáno, že je Itelazpi efektivní, neboť mohli existovat jiní provozovatelé pozemních sítí, kteří by tuto službu mohli poskytovat s menšími náklady.

Z výše uvedeného vyplývá závěr, že v případě Baskicka nebylo splněno ani čtvrté kritérium zavedené rozsudkem Altmark. Vzhledem k tomu, že výše uvedené podmínky jsou kumulativní, nelze mít za to, že finanční prostředky, které poskytla baskická vláda společnosti Itelazpi, nepředstavují státní podporu, neboť nesplňují podmínky k tomu, aby mohly být považovány za vyrovnávací platbu za závazek poskytování služby obecného hospodářského zájmu.

(129)

Španělsko a Abertis tvrdí, že DTT a satelitní technologie představují dva různé trhy. DTT je základní platformou pro pozemní televizní vysílání na otevřených kanálech, přičemž počet provozovatelů, kteří působí na vnitrostátním trhu, závisí na počtu licencí udělených španělskou vládou. Otevřené kanály pozemního televizního vysílání jsou financovány z reklamy. Co se týče satelitního vysílání, přístup ke značnému množství kanálů poskytuje jediná platforma placeného televizního vysílání ve Španělsku, jejíž síť provozuje Astra. Tyto kanály jsou placeny z předplatného, zpravidla celého balíčku kanálů najednou. Španělské orgány také zdůraznily, že ve Španělsku nesou subjekty televizního vysílání v případě distribuce prostřednictvím satelitního vysílání mnohem vyšší náklady než v případě pozemního vysílání, takže subjekty, které vysílají otevřené kanály včetně regionálních a místních kanálů, nemívají o přemístění na tuto platformu zájem.

(130)

Z mnoha důvodů je namístě učinit závěr, že platformy pozemního a satelitního vysílání působí na témže trhu.

(131)

Zaprvé, v roce 2008 se Astra zúčastnila výběrového řízení týkajícího se rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním v Kantábrii a v tomto výběrovém řízení zvítězila. V roce 2008 se Astra zúčastnila několika schůzek s autonomními oblastmi, na nichž představila svou nabídku vysílat na kanálech digitální televize kanály, které byly dosud vysílány prostřednictvím platformy pozemního vysílání. Přestože orgány později smlouvu s Kantábrií vypověděly, zájem provozovatele satelitu o poskytování služeb ve vzájemné soutěži s platformou pozemního vysílání je důkazem toho, že je možné, aby i provozovatelé satelitu obdobné služby poskytovali.

(132)

Zadruhé, provozovatel satelitu Hispasat (dceřiná společnost podniku Abertis) poskytuje služby v některých částech oblasti II (71) a platforma satelitního vysílání je výlučně využívána v oblasti III. Jiné členské státy rovněž využívají služby satelitního vysílání, aby zajistily vysílání otevřených kanálů ve svých nejvzdálenějších oblastech (72).

(133)

Zatřetí, některé z veřejných a soukromých kanálů, které jsou poskytovány prostřednictvím platformy pozemního vysílání, se vysílají rovněž prostřednictvím platforem satelitního vysílání, včetně samotného podniku Astra (73).

(134)

Začtvrté, některé z regionálních kanálů mohou nebo donedávna mohly být naladěny prostřednictvím satelitní platformy, což je v rozporu s tvrzením, že regionální vysílací subjekty nemají zájem o využití satelitní technologie.

(135)

Zapáté, Komise rovněž poukazuje na argument společnosti Astra, podle něhož může kapacita satelitu obsáhnout nabídku 1 380 kanálů a zajistit jejich zeměpisné vymezení. Astra ujišťuje, že nic nebrání tomu, aby platforma satelitního vysílání takový počet kanálů zprostředkovala. Kromě toho se zdá, že 1 380 regionálních kanálů je nadnesené číslo. Přestože odpovídá maximálnímu počtu kmitočtů, které jsou na celém území Španělska k dispozici pro celostátní, regionální a místní kanály, počet skutečně udělených licencí byl mnohem nižší (viz poznámka pod čarou č. 13). Je však pravdou, že ne všechny subjekty televizního vysílání, jimž byla udělena licence, skutečně vysílají na kmitočtech, které jim byly přiděleny.

(136)

Zašesté, některé subjekty televizního vysílání daly přednost pozemnímu přenosu, neboť získaly práva k přenosu obsahů výlučně prostřednictvím platformy pozemního vysílání. To však neznamená, že pozemní a satelitní přenos se zajišťují v rámci dvou různých trhů. Obdobně jako tyto subjekty získaly práva pro pozemní platformu, mohly by v případě nutnosti postupovat stejně, i pokud jde o satelitní platformu. Navíc platí, že pokud je satelitní platforma vybrána prostřednictvím výběrového řízení, jak tomu bylo v případě oblasti III, mohlo by dojít k tomu, že bude subjektům televizního vysílání uložena „povinnost přenosu“.

(137)

A konečně, podle údajů z května 2010 (74) se pokrytí DTT ve Španělsku týkalo 98,85 % obyvatel, zatímco pouhých 93,5 % domácností sleduje televizní programy prostřednictvím pozemní platformy. Znamená to, že 5 % domácností má přístup k DTT, avšak nevyužívá jej, neboť většina z nich má předplacené placené televizní programy poskytované prostřednictvím satelitu.

(138)

Vzhledem k tomu, že mezi platformami satelitního a pozemního vysílání existuje hospodářská soutěž, je namístě učinit závěr, že opatření zaměřené na rozvoj, provozování a údržbu DTT v oblasti II narušuje hospodářskou soutěž mezi oběma platformami. Je třeba poukázat na skutečnost, že v důsledku tohoto opatření došlo ke znevýhodnění jiných platforem, zejména internetového televizního vysílání. Přestože širokopásmové připojení není ještě v celé oblasti II zajištěno, je velmi pravděpodobné, že se jeho pokrytí v budoucnosti značně rozšíří.

(139)

Dané opatření ovlivňuje obchod v rámci Unie. Z judikatury evropských soudů vyplývá, že „finanční podpora poskytnutá státem nebo ze státních zdrojů ovlivní obchod v rámci Společenství, pokud posílí postavení jednoho podniku vůči jiným podnikům soutěžícím na vnitřním trhu Společenství“ (75).

(140)

Provozovatelé sítí působí v odvětví, v němž dochází k obchodním výměnám mezi členskými státy. Společnost Abertis je stejně jako stěžovatel, společnost Astra, součástí mezinárodní skupiny podniků. Opatření zaměřené na rozvoj, provozování a údržbu DTT v oblasti II tedy ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(141)

Komise se s ohledem na výše uvedené argumenty domnívá, že dané opatření odpovídá kritériím stanoveným v čl. 107 odst. 1 SFEU. Za těchto okolností musí být toto opatření považováno za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(142)

Komise je aktivním zastáncem přechodu od analogového televizního vysílání na digitální. Výhody přechodu na digitální vysílání jsou popsány v akčním plánu eEurope 2005 a ve dvou sděleních týkajících se přechodu na digitální technologii (76). Komise rovněž uznává, že přechod na digitální technologii by mohl trvat déle, pokud by byl ponechán pouze na působení tržních sil.

(143)

Členské státy mají možnost využít podpor k tomu, aby napravily určité specifické selhání trhu nebo aby zajistily sociální či regionální soudržnost (77). V každém případě je však nutné prokázat, že navrhované podpory jsou přiměřeným nástrojem k řešení daného problému, že jsou omezeny na nezbytné minimum a že nenarušují hospodářskou soutěž. V obdobném smyslu se ve sdělení o přechodu stanoví, že ve specifické oblasti digitalizace je veřejný zásah oprávněný, pokud jsou splněny dvě podmínky: existence veřejných zájmů a existence selhání trhu, čímž se rozumí, že tržní síly nejsou samy o sobě s to zajistit obecný blahobyt. Kromě toho se upřesňuje, že veřejný zásah se musí v každém případě opírat o spolehlivou analýzu trhu.

(144)

Ve sdělení o přechodu je přechod na digitální televizní vysílání označen za velkou výzvu pro odvětví, jejíž zvládnutí musí probíhat na základě tržního mechanismu. V zásadě by se hospodářské soutěže měla účastnit každá síť vlastními prostředky. Aby byla zajištěna tato zásada, měl by každý zásah státu být technologicky neutrální. Za jediné výjimky z tohoto pravidla mohou být považovány zásahy, jejichž cílem je náprava konkrétního selhání trhu nebo odstranění nesouladu, za předpokladu, že tyto zásahy představují vhodný, nezbytný a přiměřený prostředek k nápravě těchto problémů.

(145)

Pokud by měl být přechod proveden pouze působením trhu, hrozilo by, že z důvodu sociálního znevýhodnění by nemohly všechny vrstvy obyvatelstva využívat výhod, které přináší digitální televizní vysílání. Může se tedy stát, že v souvislosti s tímto problémem týkajícím se sociální soudržnosti budou mít členské státy v úmyslu přesvědčit se o tom, zda mají všichni občané po ukončení analogového televizního vysílání přístup k vysílání digitálnímu. Vzhledem k tomu, že přechod na digitální technologii zvyšuje náklady spotřebitelů a vyžaduje změnu jejich zvyklostí, je možné, že si budou členské státy přát pomoci zvláště znevýhodněným skupinám společnosti, například starším osobám, domácnostem s nízkými příjmy nebo osobám žijícím v okrajových regionech.

(146)

Pravidla pro udělování státní podpory v tomto odvětví Komise uplatnila v mnoha rozhodnutích o státních podporách, přijatých na základě sdělení týkajících se přechodu na digitální technologii (78). Členské státy mají několik možností, jak poskytnout finanční prostředky z veřejných zdrojů na přechod na digitální technologii a zaručit přitom, že bude ve všech zeměpisných oblastech nadále zajištěno odpovídající pokrytí televizním signálem. Jedním z úkolů je přitom financování rozvoje přenosové sítě v oblastech, v nichž by byl za jiných okolností příjem televizního signálu nedostatečný (79). Takovéto financování je však možné pouze pod podmínkou, že nezpůsobí zbytečné narušení hospodářské soutěže mezi technologiemi či podniky a že bude omezeno na nezbytné minimum.

(147)

Španělské orgány se odvolávají na čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU a čl. 106 odst. 2 SFEU, aby dané opatření odůvodnily v případě, že bude považováno za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Komise následně posuzuje slučitelnost tohoto opatření s ohledem na tato ustanovení a na výše uvedené obecné úvahy.

(148)

Aby mohla Komise určit, zda je podpora v souladu s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, musí zvážit její kladné a záporné dopady. V rámci tohoto zvážení zkoumá Komise následující otázky:

(149)

Cílem režimu podpor je urychlit proces přechodu na digitální technologii ve Španělsku a zajistit obyvatelům některých vzdálených a venkovských oblastí trvalý příjem televizního signálu. Cílem opatření je tedy umožnit osobám, které v těchto oblastech žijí, sledování televizního vysílání. Přístup ke komunikačním prostředkům, mezi něž patří i televizní vysílání, má zásadní význam pro to, aby mohli občané uplatňovat své ústavní právo na přístup k informacím. Význam digitálního vysílání a výhody, jež přináší, uznala Komise v akčním plánu eEurope 2005 (80) a ve dvou sděleních týkajících se přechodu z analogové na digitální technologii (81). Ve svém sdělení nazvaném „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“ (82) Komise uvedla, že pokud bude plánovaný přechod z analogového pozemního vysílání dokončen do roku 2012, zlepší se přístup ke spektru v Evropě. Vzhledem k tomu, že digitální vysílání využívá spektrum vyšší účinnosti, kapacita spektra se může uvolnit pro další uživatele, například pro nová vysílací střediska a pro mobilní telefonní služby, což současně podpoří inovaci a růst odvětví televizního vysílání a elektronických komunikací.

(150)

Závěrem tedy je, že opatření se zaměřuje na splnění jednoznačného cíle společného zájmu.

(151)

Jak uvedly španělské orgány, existuje obecná shoda na tom, že může nastat situace, kdy by některé vrstvy obyvatel nemohly využívat výhod, které přináší digitální televizní vysílání (problém sociální a regionální soudržnosti). K selhání trhu může dojít v případě, že hospodářské subjekty, které na trhu působí, nevezmou dostatečně v potaz kladné dopady přechodu na digitální technologii v celé společnosti, neboť nebudou mít pro tento účel hospodářské pobídky (pozitivní externality). S ohledem na sociální soudržnost je navíc možné, že členské státy budou mít v úmyslu zaručit všem občanům přístup k digitálnímu televiznímu vysílání po ukončení analogového vysílání, a mohou proto uvažovat o přijetí opatření na to, aby ve všech zeměpisných oblastech i nadále zajistily odpovídající pokrytí televizním signálem.

(152)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uznala, že došlo k selhání trhu, neboť subjekty televizního vysílání nehodlají nést dodatečné náklady na rozšíření pokrytí nad rámec svých zákonných povinností. Satelitní platformy ani domácnosti navíc neprovedly investice, které by zajistily, že všichni obyvatelé oblasti II budou moci přijímat digitální kanály prostřednictvím satelitu. Komise proto uznává, že pokud bude zajištění digitálního pokrytí záviset pouze na působení tržních sil, může nastat situace, že osobám s trvalým bydlištěm ve venkovských oblastech bude zcela upřena možnost přijímat signál na otevřených kanálech digitálního televizního vysílání, a veřejný zásah v podobě finanční podpory jednotlivců tudíž může být užitečný.

(153)

Pro případy přechodu na digitální technologii platí zásada technologické neutrality, stanovená v mnoha rozhodnutích Komise (83) a potvrzená Tribunálem i Soudním dvorem (84).

(154)

Výběr technologie musí být obecně prováděn prostřednictvím technologicky neutrálního výběrového řízení, jak tomu bylo v jiných členských státech (85). Pokud takovéto výběrové řízení nebylo uspořádáno, konkrétní technologie by mohla být zvolena, pokud by byla odůvodněna závěry předběžné studie, z nichž by vyplývalo, že z hlediska kvality a nákladů bylo možné zvolit pouze jediné technologické řešení (86). Důkazní břemeno náleží členskému státu, který je povinen prokázat, že takováto studie je dostatečně spolehlivá a že byla realizována s nejvyšší možnou mírou nezávislosti (87).

(155)

Jak bylo uvedeno v oddíle 2.2, převážná většina výběrových řízení nebyla z hlediska technologií neutrální, protože buď explicitně, tedy určením předmětu výběrového řízení, nebo implicitně, tedy popisem technických specifikací, odkazují na technologii pozemního vysílání a na DTT. Takovéto požadavky mohli splnit pouze provozovatelé DTT (kteří se také jako jediní zúčastnili uvedených výběrových řízení). Španělské orgány tvrdí, že odkazy na DTT ve výběrových řízeních či specifikace týkající se zařízení a vysílacích středisek DTT neznamenají, že využití těchto středisek je pro uchazeče povinné. Uvedené odkazy však nemohou být důvodně vykládány takovým způsobem, jaký navrhují španělské orgány. Ať je tomu jakkoliv, i kdyby byl tento výklad správný, tento formální argument je zcela v rozporu s tržní realitou. Účast ve výběrových řízeních znamená pro uchazeče vynaložení značných prostředků i nákladů. Vzhledem k tomu, že v oblasti II proběhlo několik stovek výběrových řízení, náklady se znásobily a představovaly značnou překážku pro vstup jakýchkoliv uchazečů, kteří by měli v úmyslu zajistit pokrytí pro celou oblast II. Řada zásahů, jimiž španělská vláda podpořila technologii DTT, jak je vysvětleno v bodech 88 a 89, spolu s výslovnými odkazy na DTT ve výběrových řízeních a nutností zúčastnit se stovek různých výběrových řízení, to vše představuje pro ostatní provozovatele platforem jasný signál, že z obchodního hlediska není k účasti ve výběrových řízeních žádný důvod. Závěrem tedy je, že v převážné většině případů zabránily tyto odkazy provozovatelům jiných platforem v tom, aby se zapojili do soutěže (88).

(156)

Předběžná studie předložená španělskými orgány, kterou se zabývá bod odůvodnění 52, dostatečně neprokázala, proč by měla mít platforma pozemního vysílání přednost před satelitní platformou. Z této studie naopak vyplývá, že konkrétní technologické řešení, jímž má být provedeno rozšíření pokrytí, musí být zvoleno pro každou oblast zvlášť s přihlédnutím k jejím topografickým a demografickým charakteristikám. Z tohoto závěru spíše vyplývá, že má-li být určeno, která z platforem je nejvhodnější, je zapotřebí uspořádat technologicky neutrální výběrové řízení.

(157)

V průběhu řízení předložily některé autonomní oblasti interní výpočty, v nichž porovnávaly náklady na využití obou technologií pro účely rozšíření pokrytí. Avšak nehledě na skutečnost, že nebylo jasně určeno datum provedení těchto výpočtů, žádný z nich nebyl natolik podrobný a spolehlivý, aby odůvodnil volbu technologie pozemního vysílání pro účely rozšíření pokrytí. A co více, žádný z těchto výpočtů nebyl proveden nezávislým odborníkem.

(158)

Co se týče obou nákladových studií, které předložila společnost Abertis, je třeba poukázat na skutečnost, že byly vyhotoveny v roce 2010, tedy značnou dobu po provedení zkoumaných opatření. Bez ohledu na to, zda mohou být tyto studie považovány za dostatečně nezávislé a spolehlivé, nemohou odůvodnit skutečnost, že španělská vláda nepřistoupila k uspořádání technologicky neutrálního výběrového řízení, neboť byly provedeny až po přijetí napadených opatření. Závěry těchto studií ostatně vyvracejí odhady nákladů předložené společností Astra, které prokazují, že nejvýnosnější je technologie satelitního vysílání.

(159)

Opatření, které je předmětem tohoto řízení, tedy nelze považovat za vhodné.

(160)

Skutečnost, že některé z domácností v oblasti II přijímají otevřené kanály prostřednictvím satelitního vysílání (89), svědčí o tom, že technologie pozemního vysílání nemusí představovat za všech okolností nejúčinnější a nejvhodnější platformu. Uvádí se rovněž, že technologie satelitního vysílání je užívána i v některých jiných členských státech (90).

(161)

Ostatně i skutečnost, že se Astra zúčastnila technologicky neutrálního výběrového řízení na rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním v Kantábrii a že vyhrála, poukazuje přinejmenším na to, že tuto službu může poskytovat i satelitní platforma (91).

(162)

Je nadále sporné, zda bylo dané opatření vhodné. Přestože dne 3. dubna 2010 byl ve Španělsku dokončen přechod od analogového televizního vysílání na DTT v kmitočtovém pásmu 800 MHz, v roce 2011 bylo rozhodnuto o tom, že kmitočtové pásmo 800 MHz bude poskytnuto k dražbě. Vysílání musí být proto do 1. ledna 2014 přemístěno na jiné kanály vysílané v kmitočtovém pásmu nižším než 790 MHz. To však s sebou nese nutnost dodatečných nákladů, a proto Španělsko oznámilo dne 5. listopadu 2011 přijetí dvou opatření pro domácnosti a subjekty televizního vysílání s rozpočtem mezi 600 a 800 miliony EUR v oblasti I (pro oblast II nebylo zatím žádné opatření oznámeno) (92). Tyto náklady by nevznikly, pokud by byly zvoleny jiné platformy (internetové, kabelové nebo satelitní televizní vysílání).

(163)

Navíc bylo uvedeno, že 4G mobilní frekvence LTE ruší signály DTT, takže domácnosti jsou nuceny pořizovat nákladné filtry, aby chránily svůj signál DTT před vlnami LTE (93). Nelze vyloučit ani to, že interference tohoto typu se stanou obecnějším problémem, který může v budoucnu oslabit význam pozemního televizního vysílání, zejména pokud dojde k posilování a rozšiřování sítí NGA (sítě nové generace).

(164)

Španělské orgány předložily další dva argumenty, jimiž vysvětlují, proč by měl být satelitní přenos dražší než DTT. Zaprvé, ve smlouvách, které tyto orgány uzavřely s určitými poskytovateli, jsou ve vztahu k subjektům televizního vysílání stanovena určitá územní omezení. Zajištění tohoto podmíněného přístupu by bylo při využití satelitní technologie nákladnější. Zadruhé uvádějí, že satelitní technologie nebyla vybavena zařízením k vysílání velkého počtu regionálních kanálů. Tyto argumenty nebyly prokázány a jsou v rozporu se skutečností, že smlouva uzavřená mezi společností Astra a Kantábrií zahrnovala profesionální systém podmíněného přístupu. Z výpočtů nákladů, které předložila Astra, navíc vyplývá, že satelitní technologie by byla levnější dokonce i v případě, že by musely být uzavřeny jednotlivé smlouvy pro každý ze španělských regionů zvlášť. Pokud jde o regionální televizní vysílání, Astra tvrdí, že počet 1 380 kanálů, který předkládá španělská vláda, je velmi nadnesený (94). Z jejích vlastních výpočtů opět vyplývá, že využití satelitní technologie by bylo levnější, i kdyby zahrnovalo regionální a místní kanály.

(165)

Bylo rovněž prokázáno, že regionální vlády si byly vědomy toho, že kromě rozšíření platformy pozemního vysílání existují i jiné technologické možnosti. Během řízení se zjistilo, že před zahájením procesu bylo uspořádáno několik schůzek mezi některými regiony a zástupci společnosti Astra. Na těchto schůzkách jim Astra předložila nabídku satelitního řešení, které však regionální vlády dále nevěnovaly pozornost.

(166)

Co se týče přiměřenosti, španělská vláda měla v okamžiku, kdy připravovala opatření pro oblast II, provést porovnání nákladů (nebo výběrové řízení) na celostátní úrovni. Vzhledem k tomu, že hlavní náklady na satelitní síť souvisí s kapacitou satelitu, pracuje tato platforma s výraznými úsporami z rozsahu (95). Z jednání, která vedla Astra s regionálními vládami, vyplývá, že tento podnik nabídl možnost značných slev pro případ, že by byla uzavřena společná smlouva pro několik regionů. Pokud by tedy bylo uspořádáno jedno výběrové řízení na celostátní úrovni, bylo by namístě očekávat další slevy. Vzhledem k přijetí decentralizovaných a neharmonizovaných opatření, někdy dokonce na úrovni obcí, se však tato technologie, která by mohla poskytnout takovéto úspory z rozsahu, naopak ocitla v dosti nevýhodném postavení. Důsledkem bylo zvýšení celkové částky státní podpory, která byla nezbytná pro poskytování služeb digitálního televizního vysílání do domácností v oblasti II. Je sice pravdou, že španělské orgány mají pravomoc rozhodnout o tom, jakým způsobem budou organizovat svou správu, avšak ve chvíli, kdy poskytly finanční prostředky ze zdrojů ústřední vlády, nemusely trvat na využití DTT, ale mohly namísto toho alespoň motivovat autonomní oblasti k tomu, aby ve svých výběrových řízeních zohlednily možné účinky snižování nákladů, jež mohly poskytovat některé platformy.

(167)

Komise se tedy domnívá, že zkoumané opatření nesplňuje zásadu technologické neutrality. Jak již bylo vysvětleno výše, dané opatření není přiměřené a nepředstavuje vhodný nástroj, jak obyvatelům oblasti II zajistit pokrytí otevřenými kanály.

(168)

Pokud jde o finanční prostředky, které jsou v současné době poskytovány na provozování a údržbu podporovaných sítí, tyto prostředky doplňují státní podporu určenou na zavádění sítí, a proto toto financování nelze považovat za technologicky neutrální. Jeho účelem je zachování středisek, jež vysílají signál prostřednictvím platformy pozemního vysílání. Z tohoto důvodu je i výše uvedená podpora neslučitelná.

(169)

Veškeré budoucí státní podpory určené na údržbu a provozování sítě musí být oznámeny a musí dodržovat zásadu technologické neutrality.

(170)

Přestože by daný veřejný zásah mohl být odůvodněn vzhledem k existenci určitých selhání trhu a možných problémů týkajících se soudržnosti, způsob, jakým bylo toto opatření připraveno, zbytečně narušuje hospodářskou soutěž.

(171)

Závěrem je, že zkoumané opatření, včetně trvající podpory, nepředstavuje vhodný nástroj, který by byl nezbytný a přiměřený ve vztahu k nápravě zjištěného selhání trhu.

(172)

Výjimku stanovenou v čl. 106 odst. 2, kterou lze uplatnit na státní vyrovnávací platby za náklady na poskytování veřejné služby, není možné uplatnit v tomto případě ani obecně, ani v případě Baskicka. Komise zastává názor, že vnitrostátní (nebo regionální) orgány musí jasně definovat SOHZ a pověřit jejím poskytováním určitý podnik. Jak již bylo uvedeno v bodech odůvodnění 119 až 122, má se za to, že ani Španělsko, ani baskické orgány nedefinovaly provozování platformy pozemního vysílání jednoznačně jako veřejnou službu.

(173)

Abertis připomíná, že zavádění sítě pozemního televizního vysílání v oblasti II financovaly téměř v plném rozsahu španělské regiony z veřejných zdrojů, a to na základě právních předpisů přijímaných od roku 1982, tedy ještě před rokem 1986, kdy Španělsko přistoupilo k Evropskému hospodářskému společenství. Podle názoru Abertis se tedy lze domnívat, že je tento režim součástí trvajícího veřejného financování určeného na provozování místních pozemních sítí, takže může být považován za existující podporu.

(174)

Přestože rozšíření pozemní sítě nepochybně začalo být financováno na začátku 80. let, v té době ještě nepůsobily na trhu soukromé subjekty televizního vysílání. Rozšířená infrastruktura proto sloužila výhradně potřebám veřejného subjektu televizního vysílání, který měl v každém případě povinnost zajistit svůj signál většině obyvatelstva. V té době bylo navíc pozemní televizní vysílání jedinou platformou ve Španělsku, z níž mohl být vysílán televizní signál. Rozšíření jediné stávající sítě tedy nenarušilo hospodářskou soutěž s jinými platformami.

(175)

Od té doby došlo k dalšímu rozvoji právních předpisů i technologie, což vedlo ke vzniku nových platforem televizního vysílání a vstupu nových hospodářských subjektů, zejména soukromých subjektů televizního vysílání, na trh. Vzhledem k tomu, že došlo k zásadním změnám, pokud jde o příjemce i obecné okolnosti poskytování finančních prostředků z veřejných zdrojů, nelze se domnívat, že zkoumané opatření představovalo změnu formální či administrativní povahy; jednalo se spíše o změnu samotné podstaty původního režimu, a opatření musí být proto považováno za zcela nový režim podpor (96). V každém případě platí, že přechod od analogového televizního vysílání na vysílání digitální bylo možné uskutečnit pouze díky nejnovějšímu vývoji technologií a jde tedy o nový fenomén. Španělské orgány měly proto tuto novou podporu oznámit.

(176)

Má se za to, že finanční prostředky, které poskytlo Španělsko (včetně podpory, kterou poskytly španělské autonomní oblasti a sdružení obcí) provozovatelům sítí pozemního vysílání pro účely zlepšení a digitalizace jejich sítě s cílem poskytovat otevřené televizní kanály v oblasti II, představují podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Tato podpora není slučitelná se společným trhem, neboť nesplňuje kritérium technologické neutrality. Podpora navíc nebyla ani oznámena (97) Komisi, jak požaduje čl. 108 odst. 3 SFEU, a byla poskytnuta protiprávně bez souhlasu Komise. Kvůli všem těmto důvodům ji provozovatelé sítí pozemního vysílání musí vrátit.

(177)

Kromě toho Komise zastává názor, že za neslučitelnou musí být považována také trvající podpora na provozování a údržbu digitalizované sítě, která byla poskytnuta mimo výběrová řízení nebo na základě výběrových řízení, která nebyla z hlediska technologií neutrální. Ani tato podpora nebyla Komisi oznámena, jak požaduje čl. 108 odst. 3 SFEU, a byla poskytnuta protiprávně bez souhlasu Komise.

(178)

Veškeré budoucí státní podpory určené na údržbu a provozování sítě musí být oznámeny a musí dodržovat zásadu technologické neutrality.

(179)

Podle SFEU a ustálené judikatury Soudního dvora je Komise poté, co se zjistí, že podpora není slučitelná s vnitřním trhem, oprávněna rozhodnout, zda dotyčný stát takovou podporu zruší nebo upraví (98). Soudní dvůr také opakovaně prohlásil, že povinnost členského státu zrušit podporu, kterou Komise prohlásila za neslučitelnou s vnitřním trhem, slouží k obnovení dřívějšího stavu (99). V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že je tohoto cíle dosaženo, jakmile příjemce vrátí protiprávní podporu, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu oproti svým konkurentům, a obnoví se stav před poskytnutím podpory (100).

(180)

V souladu s touto judikaturou se v článku 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (101) stanoví toto: „Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil.“

(181)

Proto vzhledem ke skutečnosti, že finanční prostředky určené na zlepšení a digitalizaci platformy pozemního vysílání a na její následnou údržbu a provozování, které byly ve Španělsku poskytnuty počínaje lety 2008–2009, představují protiprávní a neslučitelnou podporu, je nutné trvat na tom, aby Španělsko vymáhalo navrácení této neslučitelné podpory s cílem obnovit stav, který existoval na trhu před jejím poskytnutím.

(182)

Přímými příjemci podpory jsou provozovatelé platformy, kteří přímo získali finanční prostředky na zlepšení a rozšíření svých sítí a/nebo na jejich provozování a údržbu. Pokud byla podpora poskytnuta veřejným podnikům, které následně uspořádaly výběrová řízení na rozšíření pokrytí, má se za to, že vybraný provozovatel platformy je nepřímým příjemcem. Protiprávní a neslučitelná podpora musí být vymáhána od provozovatelů platformy bez ohledu na to, zda byli jejími přímými či nepřímými příjemci.

(183)

V případech, kdy byla protiprávní podpora poskytnuta prostřednictvím výběrových řízení na rozšíření pokrytí, která nebyla z hlediska technologií neutrální, musí členský stát tato výběrová řízení zařadit do kategorie dodávek telekomunikačního zařízení nebo do kategorie rozšíření pokrytí, v souladu s níže uvedenými podmínkami.

(184)

V rámci výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí je podnik, jemuž byla zadána zakázka, pověřen úkolem zajistit (a dokonce i vybudovat) funkční síť DTT. Mezi činnosti, které je nutné vykonat pro splnění tohoto cíle, patří navržení sítě včetně inženýrských prací, přenos signálu, zavedení sítě a zajištění nezbytného zařízení.

(185)

V rámci výběrových řízení týkajících se dodávek telekomunikačních zařízení je podnik, jemuž byla zadána zakázka, pověřen zajištěním zařízení nezbytného pro zlepšení sítě. Mezi činnosti, které je nutné vykonat pro splnění tohoto cíle, patří dodání a instalace zařízení, jeho uvedení do provozu a zajištění školení zaměstnanců. V případě těchto výběrových řízení na dodávky zařízení není požadováno navrácení podpory.

(186)

Poté, co Španělsko provede klasifikaci výše uvedených výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí, je povinno vymáhat vrácení podpory, pokud dané výběrové řízení nesplňuje dvě kumulativní podmínky: 1) výběrové řízení se týká rozšíření pokrytí digitálním televizním vysíláním (nikoliv pokrytí digitálním pozemním televizním vysíláním) a/nebo obsahuje doložku o technologické neutralitě; a 2) technické specifikace daného výběrového řízení připouští jiné než pozemní technologie. Pokud se Španělsko domnívá, že tyto dvě podmínky splňují kromě výběrových řízení, jež považuje Komise za technologicky neutrální, ještě další výběrová řízení, poskytne Komisi dokumentaci příslušného výběrového řízení.

Příklad

Z výběrových řízení, která Komise přezkoumala, se za příklad výběrového řízení na rozšíření pokrytí, které není z hlediska technologií neutrální, považuje výběrové řízení uspořádané autonomní oblastí Extremadura (102). Přestože název výběrového řízení odkazuje pouze na dodávku telekomunikačního zařízení, předmětem výběrového řízení je ve skutečnosti i navržení a zavedení sítě (103). Vzhledem k obsaženým specifikacím nelze toto výběrové řízení považovat za technologicky neutrální (104), přestože obsahuje doložku, která se na první pohled jeví jako doložka o technologické neutralitě (105).

Dalším příkladem výběrového řízení na rozšíření pokrytí, které nebylo z hlediska technologií neutrální, je výběrové řízení uspořádané veřejným podnikem AICCM v autonomní oblasti Madrid (106). V tomto případě lze jak z názvu výběrového řízení, tak z jeho obsahu vyvodit, že je určeno na rozšíření pokrytí (107) výhradně v souvislosti s platformou pozemního vysílání (108).

(187)

Výběrová řízení musí být klasifikována nejen podle svého názvu, ale především podle svého obsahu, neboť pouhý název neumožňuje sám o sobě jednoznačně určit, jaký je rozsah daného výběrového řízení.

(188)

Státní podpora, která byla poskytnuta na základě výběrových řízení na rozšíření pokrytí, která nebyla z hlediska technologií neutrální, musí být následně navrácena.

(189)

Níže jsou uvedeny jednotlivé kategorie příjemců podpory. Na základě informací, které poskytly španělské orgány, jsou v tabulkách vyjmenovány jednotlivé autonomní oblasti a přibližné kategorie podpory. Vzhledem k tomu, že Španělsko neposkytlo úplné informace o příjemcích, je povinno zařadit příjemce do výše uvedených kategorií a předložit Komisi příslušná odůvodnění. Jak již bylo uvedeno v bodě 138, celý režim je již ze své podstaty diskriminační.

(190)

U převážné většiny výběrových řízení na rozšíření pokrytí, která Komise posuzovala, se mělo za to, že nedodržela zásadu technologické neutrality. Současně však Komise uvedla, že nelze vyloučit, že v některých výjimečných případech mohla být výběrová řízení technologicky neutrální.

Španělské orgány jsou tedy povinny uvést a poskytnout dostatečné důkazy týkající se těch výběrových řízení, která by mohla být z hlediska technologií neutrální, a to na základě podmínek stanovených výše v bodě 186.

(191)

Pokud autonomní oblasti vyhlásily výběrová řízení na rozšíření pokrytí, která nebyla z hlediska technologií neutrální, jak tomu bylo v případě autonomní oblasti Extremadura v uvedeném příkladu, podniky, jimž byla zadána zakázka, jsou přímými příjemci neoprávněné podpory, která musí být navrácena. Částka, která má být navrácena, odpovídá celkové výši finančních prostředků, které získaly podniky, jimž byla zakázka v rámci výběrových řízení na rozšíření pokrytí zadána. Z informací, které získala od Španělska, Komise vyvodila, že takováto výběrová řízení vyhlásily (přinejmenším) autonomní oblasti Andalusie, Extremadura, Murcie, La Rioja a Valencie.

(192)

V případech, v nichž byla poskytnuta protiprávní podpora na zlepšení pozemní sítě obcím, které vystupovaly jako provozovatelé sítě, jsou tyto obce přímými příjemci podpory. Částka, která má být navrácena, odpovídá celkové výši finančních prostředků, které získaly obce od státních a regionálních orgánů pro účely rozšíření pokrytí jejich sítí. Z informací, které získala od Španělska, Komise vyvodila, že se tento bod týká přinejmenším obcí v autonomních oblastech Andalusie, Kanárské ostrovy, Extremadura a Murcie (seznam není vyčerpávající).

Příklad

Téměř všechna z celkem 143 výběrových řízení, která proběhla v Murcii, vyhlásily obce, přičemž získaly finanční prostředky od regionu a od ministerstva. Tato výběrová řízení spadají do výše uvedené kategorie za předpokladu, že nesplnila pravidlo de minimis.

(193)

V případech autonomních oblastí, v nichž rozšíření pokrytí sítí provedl veřejný podnik, který působil jakožto provozovatel sítě, je tento podnik považován za přímého příjemce, na něhož se vztahuje povinnost navrácení podpory. Podle zjištění Komise spadají do této kategorie podniky Aragón Telecom, Gestión de Infraestructuras Públicas de Telecomunicaciones del Principado de Asturias, S.A., Multimedia de les Illes Balears S.A., Instituto Tecnológico de Canarias, Sociedad Regional de Cantabria I+D+I (IDICAN), Fundación Centro Tecnológico en Logística Integral de Cantabria (CTL), Promoción de Viviendas, Infraestructuras y Logística, S.A v Kastilii a Leónu (Provilsa), Redes de Telecomunicación Galegas Retegal, S.A. (Retegal), Obras Publicas y Telecomunicaciones de Navarra, S.A. (Opnatel), Itelazpi S.A., Centre de Telecomunicaciones i Tecnologies de la Informació (CTTI) v Katalánsku a Agencia de Informática y Comunicaciones de la Comunidad de Madrid (AICCM). Částka, která má být navrácena, odpovídá celkové výši finančních prostředků, které byly získány od orgánů pro účely rozšíření.

(194)

V těchto případech není nicméně vyloučeno, že určitou část rozšíření provedly samy veřejné podniky a část zadaly provozovatelům sítí prostřednictvím výběrového řízení. V tomto posledně jmenovaném případě byla protiprávní podpora převedena na podniky, které uspěly v těchto výběrových řízeních, a právě tyto podniky jsou ve skutečnosti příjemci podpory, byť pouze nepřímými. Aby se tedy zamezilo dvojímu navrácení podpory, musí být protiprávní podpora vymáhána od skutečných příjemců, to jest a) od veřejného podniku ve výši částky získané pro účely rozšíření pokrytí, od níž se odečtou finanční prostředky převedené provozovatelům sítí na základě výběrových řízení týkajících se rozšíření pokrytí, která nebyla z hlediska technologií neutrální, a b) od provozovatelů sítí ve výši částek smluvených na základě výběrového řízení uspořádaného dotčeným veřejným podnikem pro účely rozšíření pokrytí, které nebylo z hlediska technologií neutrální.

Příklad

V případě autonomní oblasti Madrid, kde bylo výběrové řízení vyhlášené veřejným podnikem AICCM uvedeno jako příklad výběrového řízení na rozšíření pokrytí, které nebylo z hlediska technologií neutrální (viz bod 186), musí být částka 3 622 744 EUR poskytnutá podniku Retevisión S.A. v plné výši vymáhána od podniku Retevisión jakožto od podniku, jemuž byla zadána zakázka v rámci výběrového řízení, které nebylo z hlediska technologií neutrální, přičemž tuto částku je třeba odečíst od částky, kterou má navrátit AICCM jakožto veřejný podnik, který je přímým příjemcem podpory (109).

(195)

Trvající podpora je určena na údržbu a provozování sítí DTT. Příjemci podpory určené na údržbu a provoz jsou provozovatelé těchto sítí. Podpora musí být tedy vymáhána od těchto provozovatelů sítí.

(196)

V případech, v nichž různí příjemci získali finanční prostředky, které nepřesáhly prahové hodnoty stanovené v nařízení (ES) č. 1998/, není toto financování považováno za státní podporu, pokud splňuje všechny podmínky stanovené v uvedeném nařízení, a nepodléhá tedy povinnosti navrácení.

(197)

Na navrácení podpory vzniká nárok počínaje datem, kdy byl příjemce zvýhodněn, tj. od okamžiku poskytnutí podpory příjemci, a dokud k němu skutečně nedojde, budou z navracené podpory účtovány úroky.

a)

seznam příjemců, kteří získali podporu v rámci režimu uvedeného v článku 1, rozdělený podle kategorií uvedených v oddíle 6.2, a celkovou částku podpory, kterou získal každý z těchto příjemců v rámci uvedeného režimu;

b)

celkovou částku (hlavní pohledávka a úroky), která má být vrácena každým příjemcem;

c)

podrobný popis již přijatých a předpokládaných opatření ke splnění tohoto rozhodnutí;

d)

dokumenty, kterými doloží, že příjemcům bylo nařízeno vrátit podporu.