19.7.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 214/12

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 788/2014

ze dne 18. července 2014,

kterým se stanoví prováděcí pravidla pro ukládání pokut a penále a zrušení uznání subjektů pověřených inspekcemi a prohlídkami lodí podle článků 6 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 391/2009

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 391/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí (1), a zejména na čl. 14 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Články 6 a 7 nařízení (ES) č. 391/2009 zmocňují Komisi k ukládání pokut a penále uznaným subjektům definovaným v článku 2 uvedeného nařízení nebo ke zrušení uznání těchto subjektů v zájmu dodržování kritérií a povinností stanovených v uvedeném nařízení s jasným cílem odstranit každou potenciální hrozbu pro bezpečnost nebo životní prostředí.

(2)

V zájmu transparentnosti je třeba podle čl. 14 odst. 2 nařízení (ES) č. 391/2009 stanovit prováděcí pravidla pro rozhodovací postup a metodiku pro výpočet pokut a penále Komisí, aby byla dotčeným subjektům předem známa, včetně zvláštních kritérií, na jejichž základě Komise posuzuje závažnost případu a míru ohrožení bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí.

(3)	Zavedením pokut a penále by Komise měla získat doplňkový nástroj, který jí umožní v porovnání se zrušením uznání přesněji, pružněji a diferencovaněji reagovat na porušování pravidel obsažených v nařízení (ES) č. 391/2009, kterého se dopouštějí uznané subjekty.

(4)

Penále by mělo být účinné, aby každé porušení povinností a požadavků stanovených v nařízení (ES) č. 391/2009 mohlo být rychle a náležitě napraveno. Nařízení (ES) č. 391/2009 proto zmocňuje Komisi uložit penále, pokud uznaný subjekt nepřijal preventivní a nápravná opatření vyžadovaná Komisí, a to po uplynutí přiměřené lhůty a do doby, než dotyčný uznaný subjekt vyžadovaná opatření přijme. V případě potřeby se podle okolností daného případu může denní částka penále postupně zvyšovat, aby odrážela naléhavost požadovaných opatření.

(5)

Výpočet pokut a penále jako zlomku obratu subjektu s přihlédnutím k maximálnímu stropu stanovenému v souladu s nařízením (ES) č. 391/2009 představuje jednoduchý způsob, jak zajistit, aby byly pokuty a penále odrazující a současně přiměřené jak závažnosti daného případu, tak i ekonomickým možnostem dotčeného subjektu, s ohledem na rozdíly ve velikosti uznaných subjektů.

(6)

V zájmu transparentnosti a právní jistoty by mělo být jednoznačně objasněno uplatňování maximálního stropu úhrnné částky pokut a penále případně s přihlédnutím k různým okolnostem. Z téhož důvodu se pro každý uznaný subjekt stanoví rovněž způsob výpočtu celkového průměrného obratu za předchozí tři roky v souvislosti s činnostmi spadajícími do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 391/2009.

(7)

Je třeba, aby rozhodnutí o zrušení uznání subjektu na základě podmínek stanovených v čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 391/2009 zohledňovalo faktory související s obecným cílem, kterým je sledování činnosti uznaných subjektů a jejich celkové výkonnosti, včetně účinnosti případných pokut a penále, které již byly uloženy za opakovaná a závažná porušení uvedeného nařízení.

(8)

Je nutno stanovit zvláštní postup, aby Komise kromě svých pravomocí hodnotit uznané subjekty a ukládat pokuty a penále souvisejícími postupy stanovenými v tomto nařízení mohla z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu či členských států zrušit uznání subjektu podle nařízení (ES) č. 391/2009.

(9)	Je důležité, aby rozhodnutí o uložení pokut, penále nebo zrušení uznání podle tohoto nařízení bylo založeno výhradně na důvodech, k nimž měl uznaný subjekt možnost se vyjádřit.

(10)	Toto nařízení respektuje základní práva a ctí zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie, zejména právo na obhajobu a zásady důvěrnosti údajů a zákazu dvojího trestu (ne bis in idem) v souladu s obecnými zásadami práva a judikatury Soudního dvora Evropské unie.

(11)	Rozhodnutí o uložení pokut a penále podle tohoto nařízení by měla být vykonatelná v souladu s článkem 299 Smlouvy o fungování Evropské unie a mohou podléhat přezkumu Soudního dvora Evropské unie.

(12)

V zájmu zajištění spravedlnosti a právní jistoty při provádění postupu je nezbytné stanovit podrobná pravidla pro výpočet lhůt stanovených Komisí v průběhu postupu a promlčecích lhůt, v jejichž rámci může Komise uložit a vymáhat pokuty a penále s přihlédnutím rovněž k datu vstupu nařízení (ES) č. 391/2009 v platnost.

(13)

Vykonatelnost tohoto nařízení vyžaduje účinnou spolupráci mezi dotčenými členskými státy, Komisí a Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost. Za tímto účelem je nezbytné ujasnit práva a povinnosti každé z těchto stran v postupech stanovených v tomto nařízení, aby bylo možné zajistit účinné zkoumání, rozhodování a přijímání následných opatření podle článků 6 a 7 nařízení (ES) č. 391/2009.

(14)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 (2),

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla, podle nichž Komise provádí články 6 a 7 nařízení (ES) č. 391/2009.

Toto nařízení určuje kritéria pro stanovení výše pokut a penále a postup rozhodování o uložení pokuty a penále nebo o zrušení uznání uznaného subjektu z podnětu Komise či na žádost určitého členského státu.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 2 nařízení (ES) č. 391/2009.

Kromě toho se použije následující definice:

„dotčeným členským státem“ se rozumí členský stát, který uznaný subjekt pověřil inspekcemi lodí plujících pod jeho vlajkou, jejich prohlídkami a vydáváním lodních osvědčení v souladu s mezinárodními úmluvami podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/15/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy (3), a to i členský stát, který podal Komisi žádost o uznání uvedeného subjektu podle článku 3 nařízení (ES) č. 391/2009.

KAPITOLA II

POKUTY A PENÁLE

Článek 3

Zjištění nesplnění povinnosti

1. Komise zjišťuje, zda došlo k nesplnění povinnosti, postupem podle čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 391/2009, pokud:

závažné či opakované neplnění minimálních kritérií stanovených v příloze I nařízení (ES) č. 391/2009 nebo nedodržování povinností podle čl. 8 odst. 4 a článků 9, 10 a 11 nařízení (ES) č. 391/2009 ze strany uznaného subjektu odhalí vážné nedostatky ve struktuře, systémech, postupech nebo vnitřní kontrole uznaného subjektu;

b)	zhoršující se výkonnost uznaného subjektu s přihlédnutím k rozhodnutí Komise 2009/491/ES (4) odhalí vážné nedostatky ve struktuře, systémech postupech nebo vnitřní kontrole daného subjektu;

c)	uznaný subjekt úmyslně poskytl Komisi v průběhu hodnocení nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace nebo jiným způsobem mařil uvedené hodnocení.

2. Ve všech řízeních o nesplnění povinnosti podle tohoto nařízení břemeno důkazu o nesplnění povinnosti spočívá na Komisi.

Článek 4

Výpočet pokut

1. Za každé nesplnění povinnosti zjištěné na základě článku 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 391/2009 bude nejprve uložena základní pokuta ve výši 0,6 % celkového průměrného obratu uznaného subjektu stanoveného podle článku 9.

2. Při výpočtu jednotlivé pokuty za každé nesplnění povinnosti se základní pokuta uvedená v odstavci 1 zvýší nebo sníží podle závažnosti a dopadů nesplnění povinnosti, zejména míry ohrožení bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí, v souladu s článkem 5, resp. článkem 6.

3. Maximální částka jednotlivé pokuty nepřesáhne 1,8 % celkového průměrného obratu uznaného subjektu.

4. Pokud jedno jednání nebo opomenutí ze strany uznaného subjektu tvoří jediný základ pro dva či více případů nesplnění povinnosti podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 391/2009 zjištěného v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, představuje souběžnou jednotlivou pokutu nejvyšší z jednotlivých pokut vypočítaných za příslušné případy nesplnění povinnosti.

5. Celkovou pokutu uloženou uznanému subjektu v jednom rozhodnutí představuje součet všech jednotlivých pokut vyplývajících z použití odstavců 1 až 4 tohoto článku, aniž by byl dotčen maximální strop stanovený v čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 391/2009, jak je podrobněji rozvedeno v článku 8 tohoto nařízení.

Článek 5

Posouzení závažnosti nesplnění povinnosti

Při posuzování závažnosti každého nesplnění povinnosti vezme Komise v úvahu všechny příslušné přitěžující a polehčující okolnosti, zejména:

a)	zda subjekt jednal z nedbalosti nebo úmyslně;

b)	počet případů jednání nebo opomenutí ze strany uznaného subjektu, která vedou k nesplnění povinnosti;

c)	zda se nesplnění povinnosti týká ojedinělých úřadů, zeměpisných oblastí nebo celého subjektu;

d)	opakované jednání nebo opomenutí ze strany uznaného subjektu vedoucí k nesplnění povinnosti;

e)	dobu trvání nesplnění povinnosti;

f)	zkreslení skutečného stavu lodí v lodních osvědčeních a dokladech o shodě vydaných uznaným subjektem nebo uvedení nesprávných či zavádějících informací v těchto dokumentech;

g)	předchozí sankce, včetně pokut, které byly uloženy témuž uznanému subjektu;

h)	zda nesplnění povinnosti vyplývá z dohody mezi uznanými subjekty nebo jednání ve vzájemné shodě, které mělo za cíl nebo za následek porušení kritérií a povinností stanovených v nařízení (ES) č. 391/2009;

i)	míru obezřetnosti a spolupráce uznaného subjektu při odhalování příslušného jednání nebo opomenutí, jakož i určování nesplnění povinnosti ze strany Komise.

Článek 6

Posouzení dopadů nesplnění povinnosti

Při posuzování dopadů každého nesplnění povinnosti, zejména míry ohrožení bezpečnosti a ochrany životního prostředí, vezme Komise v úvahu všechny příslušné přitěžující i polehčující okolnosti, zejména:

povahu a rozsah nedostatků, které se skutečně nebo potenciálně dotýkají lodí, jimž dotyčný subjekt vydal osvědčení, a které zmíněný subjekt v důsledku nesplnění povinnosti neodhalil nebo nemůže odhalit či jejichž včasnou nápravu nevyžadoval nebo nemůže vyžadovat, zejména s přihlédnutím ke kritériím pro zadržení lodi stanoveným v příloze X směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES (5) o státní přístavní inspekci;

b)	počet lodí, kterým dotyčný subjekt vydal osvědčení a které jsou skutečně nebo potenciálně dotčeny;

c)	jakékoli jiné okolnosti, které představují zvláštní identifikovatelná rizika, jako je druh lodí, které jsou skutečně nebo potenciálně dotčeny.

Článek 7

Penále

1. Komise může dotčenému subjektu uložit penále podle čl. 6 odst. 2 nařízení (ES) č. 391/2009, aniž jsou dotčeny pokuty uložené podle článku 3, s cílem zajistit přijetí preventivních a nápravných opatření vyžadovaných Komisí v průběhu hodnocení uznaného subjektu.

2. V rozhodnutí o uložení pokut podle článku 3 může Komise stanovit rovněž penále, které bude uznanému subjektu uloženo, pokud nápravné opatření neprovede nebo pokud při uzavírání nesplnění povinnosti jedná s neopodstatněným zpožděním.

3. V rozhodnutí o uložení penále je stanovena lhůta, v níž musí uznaný subjekt požadované opatření provést.

4. Penále se použije ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty stanovené podle odstavce 3 až do dne, kdy subjekt provedl náležité nápravné opatření, pokud toto nápravné opatření považuje Komise za uspokojivé.

5. Základní denní částka penále za každé nesplnění povinnosti činí 0,0033 % celkového průměrného obratu uznaného subjektu vypočítaného podle článku 9. Pro výpočet jednotlivé částky penále za každé nesplnění povinnosti se každá základní částka upraví podle závažnosti nesplnění povinnosti a s ohledem na míru ohrožení bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí podle článků 5 a 6 tohoto nařízení.

6. S ohledem na okolnosti daného případu, zejména naléhavost nápravného opatření, které má dotčený subjekt provést, může Komise denní částku penále zvýšit až do této výše:

a)	pokud uznaný subjekt překročí lhůtu stanovenou podle odstavce 3 o více než 120 dnů, od 121. do 300. dne od uplynutí lhůty 0,005 % celkového průměrného obratu subjektu vypočítaného podle článku 9 za každý den;

b)	pokud uznaný subjekt překročí lhůtu stanovenou podle odstavce 3 o více než 300 dnů, od 301. dne od uplynutí lhůty 0,01 % celkového průměrného obratu subjektu vypočítaného podle článku 9 za každý den.

7. Celková částka penále uloženého podle tohoto článku individuálně nebo navíc k pokutám nesmí přesáhnout maximální strop stanovený v čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 391/2009, jak je podrobněji rozvedeno v článku 8 tohoto nařízení.

Článek 8

Stanovení maximální úhrnné částky pokut a penále

Maximální úhrnná částka pokut a penále uložených uznanému subjektu, jak je uvedena v čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 391/2009, se stanoví takto:

úhrnná částka pokut uložených uznanému subjektu v souladu s článkem 4 během jednoho hospodářského roku daného subjektu s přihlédnutím ke dni vydání rozhodnutí o uložení pokut a v případě více než jednoho rozhodnutí o uložení pokut danému subjektu ke dni vydání prvního rozhodnutí o uložení pokuty dotčenému subjektu nesmí přesáhnout 5 % celkového průměrného obratu tohoto subjektu, který byl vypočítán podle článku 9;

úhrnná částka pokut uložených uznanému subjektu v souladu s článkem 4 během jednoho hospodářského roku daného subjektu stanovená podle odstavce 1 a penále, které bylo uloženo v týchž rozhodnutích podle čl. 7 odst. 2 a které vznikne do doby, než uznaný subjekt přijme náležitá nápravná opatření, nesmí přesáhnout 5 % celkového průměrného obratu tohoto subjektu, který byl vypočítán podle článku 9. Aniž je dotčen článek 21, nesmí penále vymáhané Komisí přesáhnout 5 % strop;

úhrnná částka penále, které bylo uznanému subjektu uloženo podle čl. 7 odst. 1 a které vznikne do doby, než subjekt přijme náležitá preventivní nebo nápravná opatření, nesmí přesáhnout 5 % celkového průměrného obratu subjektu, který byl vypočítán podle článku 9. Aniž je dotčen článek 21, nesmí penále vymáhané Komisí přesáhnout 5 % strop.

Článek 9

Výpočet obratu

1. Pro účely tohoto nařízení představuje celkový průměrný obrat dotčeného uznaného subjektu jednu třetinu částky získané sečtením celkového obratu mateřské společnosti, jíž bylo uděleno uznání, a všech právnických osob, na které se toto uznání vztahuje na konci každého roku, za tři hospodářské roky předcházející rozhodnutí Komise.

2. V případě skupiny s osvědčenou konsolidovanou účetní závěrkou představují obrat uvedený v odstavci 1 s ohledem na mateřskou společnost a všechny právnické osoby zahrnuté v této skupině, na které se uznání vztahuje na konci každého hospodářského roku, konsolidované příjmy těchto subjektů.

3. Při použití odstavců 1 a 2 se berou v úvahu pouze činnosti, které spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 391/2009.

KAPITOLA III

ZRUŠENÍ UZNÁNÍ

Článek 10

Zrušení uznání

1. Komise může z vlastního podnětu či na žádost určitého členského státu přijmout rozhodnutí o zrušení uznání subjektu v případech uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. a) až e) nařízení (ES) č. 391/2009.

2. Aby bylo možné určit, zda opakované a závažné nesplnění povinnosti představuje nepřijatelnou hrozbu pro bezpečnost nebo životní prostředí podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 391/2009, vezmou se v úvahu:

a)	informace a okolnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 391/2009, zejména s přihlédnutím k okolnostem uvedeným v článcích 5 a 6 tohoto nařízení;

b)	kritéria a případně prahové hodnoty stanovené v rozhodnutí Komise 2009/491/ES.

3. Dosáhnou-li pokuty a penále uložené uznanému subjektu maximálního stropu stanoveného podle čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 391/2009 a nebyla-li uznaným subjektem přijata náležitá nápravná opatření, může Komise usoudit, že tato opatření nedosáhla svého cíle odstranění potenciální hrozby pro bezpečnost nebo životní prostředí.

Článek 11

Postup pro zrušení uznání na žádost členského státu

1. Pokud členský stát požaduje, aby Komise zrušila uznání určitého subjektu v souladu s čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 391/2009, zašle tuto žádost Komisi písemně.

2. Dožadující členský stát svou žádost podrobně odůvodní a případně odkáže na kritéria uvedená v čl. 7 odst. 1 a okolnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 391/2009, jakož i okolnosti uvedené v čl. 10 odst. 2 a 3 tohoto nařízení.

3. Na podporu své žádosti poskytne dožadující členský stát Komisi veškeré potřebné písemné doklady, které jsou řádně označeny a očíslovány.

4. Komise přijetí žádosti členského státu potvrdí písemně.

5. Pokud se Komise domnívá, že pro vydání rozhodnutí jsou zapotřebí doplňkové informace, vysvětlení nebo důkazy, vyrozumí o tom dožadující členský stát a vyzve jej, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než čtyři týdny, své podání náležitě doplnil. Žádost členského státu se nepovažuje za úplnou, dokud nebyly poskytnuty všechny potřebné informace.

6. Dospěje-li Komise k závěru, že žádost členského státu je opodstatněná, zašle do jednoho roku od obdržení úplné žádosti dotyčnému subjektu prohlášení o námitkách podle článku 12 za účelem zrušení jeho uznání podle tohoto nařízení. V tomto případě je dožadujícímu členskému státu zaručeno zacházení a práva dotčeného členského státu podle kapitoly IV tohoto nařízení.

Pokud Komise v téže lhůtě dospěje k závěru, že žádost členského státu není opodstatněná, vyrozumí o tom dožadující členský stát s uvedením důvodů a vyzve jej, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce, podal své připomínky. Do šesti měsíců od obdržení těchto připomínek Komise žádost potvrdí jako neopodstatněnou, nebo vydá prohlášení o námitkách podle prvního pododstavce.

7. Dospěje-li Komise k závěru, že žádost členského státu je neopodstatněná nebo neúplná po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 5, může se rozhodnout, že celou žádost nebo její část a připojené důkazy zahrne do hodnocení uznaného subjektu, které se provádí podle článku 8 nařízení (ES) č. 391/2009.

8. Komise podává výboru COSS každoročně zprávu o žádostech o zrušení, které předložily členské státy, a rovněž o probíhajících řízeních o zrušení uznání, jež zahájila Komise.

KAPITOLA IV

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 12

Prohlášení o námitkách

1. Pokud se Komise domnívá, že existují důvody pro uložení pokuty a penále uznanému subjektu podle článku 6 nařízení (ES) č. 391/2009 nebo pro zrušení uznání subjektu podle článku 7 uvedeného nařízení, zašle dotyčnému subjektu prohlášení o námitkách a vyrozumí dotčené členské státy.

2. Prohlášení o námitkách obsahuje:

a)	podrobný výčet jednání a opomenutí uznaného subjektu, včetně popisu příslušných skutečností a určení ustanovení nařízení (ES) č. 391/2009, která uznaný subjekt podle názoru Komise porušil;

b)	určení důkazů, na nichž se zakládají příslušná zjištění, včetně odkazu na zprávy o inspekcích, hodnotící zprávy nebo jiné příslušné dokumenty, které již dříve dotyčnému subjektu předala Komise nebo Evropská agentura pro námořní bezpečnost jednající jménem Komise;

c)	oznámení, že Komise může uložit pokuty a penále nebo zrušit uznání v souladu s články 6 nebo 7 nařízení (ES) č. 391/2009.

3. Při oznamování prohlášení o námitkách Komise uznaný subjekt a dotčené členské státy vyzve, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než šest týdnů ode dne obdržení prohlášení o námitkách, podaly písemné připomínky. Komise není povinna vzít v úvahu podání, která obdržela po uplynutí této lhůty, aniž jsou dotčena ustanovení čl. 24 odst. 4 tohoto nařízení.

4. Oznámením prohlášení o námitkách není odloženo hodnocení dotyčného subjektu. Kdykoli před přijetím rozhodnutí o uložení pokuty a penále nebo o zrušení uznání podle tohoto nařízení se Komise může rozhodnout, že provede dodatečné kontroly kanceláří a zařízení subjektu, navštíví lodě, jimž subjekt vydal osvědčení, nebo uznaný subjekt písemně požádá, aby poskytl doplňkové informace týkající se dodržování kritérií a povinností podle nařízení (ES) č. 391/2009 z jeho strany.

5. Kdykoli před přijetím rozhodnutí o uložení pokuty a penále nebo o zrušení uznání podle tohoto nařízení může Komise změnit své hodnocení dotyčného uznaného subjektu. Je-li nové hodnocení jiné než hodnocení, které vedlo k prohlášení o námitkách, jelikož byly odhaleny nové skutečnosti nebo zjištěny nové případy nesplnění povinnosti či nové okolnosti týkající se závažnosti nesplnění povinnosti nebo jeho dopadů na bezpečnost a životní prostředí, vydá Komise nové prohlášení o námitkách.

Článek 13

Žádosti o informace

K objasnění skutečností pro účely článku 12 může Komise uznaný subjekt písemně požádat, aby podal písemné nebo ústní vysvětlení či předložil určité informace nebo dokumenty ve stanovené lhůtě, která v žádném případě nesmí být kratší než čtyři týdny. V tomto případě Komise informuje uznaný subjekt o pokutách a penále, které mohou být uloženy, pokud žádosti nevyhoví nebo pokud poskytne informace s neopodstatněným zpožděním či pokud Komisi poskytne úmyslně nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace.

Článek 14

Ústní slyšení

1. Na žádost uznaného subjektu, jemuž bylo zasláno prohlášení o námitkách, poskytne Komise tomuto subjektu možnost, aby svá tvrzení předložil při ústním slyšení.

2. Komise vyzve příslušné orgány dotčených členských států a z vlastního podnětu či na žádost dotčených členských států může vyzvat jakékoli jiné osoby, které mají oprávněný zájem ve věci nesplnění povinnosti, aby se zúčastnily ústního slyšení. Komise se může rozhodnout, že jí bude nápomocna Evropská agentura pro námořní bezpečnost.

3. Fyzické osoby nebo soukromé právnické osoby přizvané na jednání se dostaví osobně, nebo jsou zastoupeny právními či zplnomocněnými zástupci. Členské státy zastupují úředníci daného členského státu.

4. Ústní slyšení není veřejné. Každá osoba, která je přizvána na jednání, může být vyslechnuta zvlášť, nebo v přítomnosti jiných přizvaných osob, přičemž se přihlédne k oprávněnému zájmu uznaného subjektu a jiných stran ve věci ochrany jejich obchodního tajemství a jiných důvěrných údajů.

5. Výpovědi každé vyslechnuté osoby jsou zaznamenány. Osobám, které se jednání zúčastnily, a dotčeným členským státům je na požádání poskytnut záznam jednání.

Článek 15

Penále za nedostatečnou spolupráci

1. Pokud Komise zamýšlí přijmout rozhodnutí o uložení penále podle čl. 7 odst. 1 uznanému subjektu, který nepřijal preventivní a nápravná opatření vyžadovaná Komisí nebo který při přijímání těchto opatření jednal s neopodstatněným zpožděním, vyrozumí uznaný subjekt nejprve písemně.

2. Oznámení Komise podle odstavce 1 odkazuje na konkrétní preventivní a nápravná opatření, která uznaný subjekt neprovedl, a podpůrné důkazy, a uznaný subjekt rovněž informuje o penále, které Komise v této souvislosti zvažuje.

3. Komise stanoví lhůtu, v níž může uznaný subjekt podat Komisi písemné připomínky. Komise není povinna vzít v úvahu písemné připomínky, které obdrží po uplynutí této lhůty.

Článek 16

Přístup ke spisu

1. Na žádost uznaného subjektu, jemuž bylo zasláno prohlášení o námitkách, udělí Komise přístup ke spisu, který obsahuje dokumenty a jiné důkazy týkající se údajného nesplnění povinnosti, které Komise shromáždila.

2. Komise stanoví datum a přijme příslušná praktická opatření pro přístup uznaného subjektu ke spisu, který může být umožněn pouze v elektronické podobě.

3. Na požádání zpřístupní Komise dotyčnému uznanému subjektu seznam všech dokumentů, které jsou ve spisu obsaženy.

4. Dotyčný uznaný subjekt má právo na přístup k dokumentům a informacím obsaženým ve spisu. Při udělování tohoto přístupu zohlední Komise náležitě obchodní tajemství, důvěrné údaje nebo interní povahu dokumentů, které vydala Komise nebo Evropská agentura pro námořní bezpečnost.

5. Pro účely odstavce 4 mohou interní dokumenty Komise a Evropské agentury pro námořní bezpečnost zahrnovat:

a)	dokumenty nebo části dokumentů, které se týkají interních porad Komise a jejích útvarů a Evropské agentury pro námořní bezpečnost, včetně stanovisek a doporučení, která Komisi zaslala Evropská agentura pro námořní bezpečnost;

b)	dokumenty nebo části dokumentů, které jsou součástí korespondence mezi Komisí a Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost nebo mezi Komisí a členskými státy.

Článek 17

Právní zastoupení

Uznaný subjekt má právo na právní zastoupení ve všech fázích řízení podle tohoto nařízení.

Článek 18

Důvěrnost informací, služební tajemství a právo zachovat mlčenlivost

1. Řízení podle tohoto nařízení se vede s dodržením zásady důvěrnosti informací a služebního tajemství.

2. Komise, Evropská agentura pro námořní bezpečnost a orgány dotčených členských států, jakož i jejich úředníci a další osoby pracující pod jejich dohledem nesmí sdělovat informace, které získali nebo které si vyměnili podle tohoto nařízení a na něž se vztahuje povinnost ochrany služebního tajemství a důvěrnosti informací.

3. Uznaný subjekt nebo jiná osoba, která poskytne informace nebo podá připomínky podle tohoto nařízení, jasně označí jakýkoli materiál, který považuje za důvěrný, s uvedením důvodů a ve lhůtě stanovené Komisí poskytne zvláštní verzi, která nemá důvěrný charakter.

4. Komise může uznaný subjekt nebo jiné zúčastněné strany rovněž požádat, aby označily určitou část zprávy, prohlášení o námitkách nebo rozhodnutí Komise, která podle jejich názoru obsahuje obchodní tajemství.

5. Pokud k označení uvedenému v odstavcích 3 a 4 nedojde, může mít Komise za to, že dotyčné dokumenty nebo připomínky neobsahují důvěrné údaje.

6. Aniž je dotčen článek 9 nařízení (ES) č. 391/2009, mají uznané subjekty právo zachovat mlčenlivost v situacích, kdy by byly nuceny poskytovat odpovědi, z nichž by vyplývalo, že mají podíl na tom, že došlo k porušení předpisů.

Článek 19

Rozhodnutí

1. Rozhodnutí o uložení pokut a penále nebo o zrušení uznání podle tohoto nařízení se zakládá výhradně na důvodech, k nimž měl uznaný subjekt možnost podat připomínky.

2. Rozhodnutí o uložení pokuty nebo penále a stanovení příslušné částky se řídí zásadou, že pokuty a penále mají být účinné, přiměřené a odrazující.

3. Při přijímání opatření podle tohoto nařízení a rozhodování o závažnosti a dopadu příslušného jednání či opomenutí na bezpečnost a životní prostředí vezme Komise v úvahu vnitrostátní opatření, která již byla proti dotyčnému uznanému subjektu přijata na základě stejných skutečností, zejména v případě, bylo-li proti dotyčnému subjektu již vedeno soudní řízení nebo řízení o výkonu rozhodnutí.

4. Na jednání nebo opomenutí uznaného subjektu, na jehož základě byla přijata opatření podle tohoto nařízení, se nesmí vztahovat další opatření. Toto jednání nebo opomenutí však může být vzato v úvahu v následných rozhodnutích přijatých podle tohoto nařízení, aby bylo možné posoudit jejich opakování.

5. Rozhodnutí o uložení penále nebo rozhodnutí o uložení pokut a penále přijme Komise postupem podle čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) č. 391/2009.

6. Rozhodnutí o zrušení uznání uznaného subjektu přijme Komise postupem podle čl. 12 odst. 3 nařízení (ES) č. 391/2009.

Článek 20

Opravné prostředky, oznamování a zveřejňování

1. Komise dotčený uznaný subjekt informuje o dostupných opravných prostředcích.

2. O přijetí rozhodnutí vyrozumí Komise pro informaci Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost a členské státy.

3. V odůvodněných případech, zejména z důvodu bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí, může Komise své rozhodnutí zveřejnit. Při zveřejňování podrobností svého rozhodnutí nebo informování členských států zohledňuje Komise oprávněné zájmy dotyčného uznaného subjektu a jiných zúčastněných osob.

Článek 21

Vymáhání pokut a penále

Komise přistoupí k vymáhání pokut a penále vystavením inkasního příkazu a vydáním výzvy k úhradě zaslaným dotyčnému uznanému subjektu v souladu s články 78 až 80 a 83 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (6) a články 80 až 92 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 (7).

Článek 22

Promlčecí lhůty v případě ukládání pokut a penále

1. Právo Komise uložit uznanému subjektu pokuty a/nebo penále podle tohoto nařízení zaniká po uplynutí pěti let ode dne, kdy došlo k jednání nebo opomenutí ze strany uznaného subjektu, které mělo za následek nesplnění povinnosti zjištěné podle článku 3 tohoto nařízení. V případě trvajícího nebo opakovaného jednání či opomenutí, které má za následek nesplnění povinnosti, však začíná lhůta běžet dnem, kdy bylo toto jednání nebo opomenutí ukončeno.

Právo Komise uložit uznanému subjektu penále podle článku 15 tohoto nařízení zaniká po uplynutí tří let ode dne, kdy došlo k jednání nebo opomenutí ze strany uznaného subjektu, na něž se vztahovala náležitá preventivní a nápravná opatření požadovaná Komisí.

2. Promlčecí lhůty uvedené v odstavci 1 se přerušují každým opatřením, které Komise nebo Evropská agentura pro námořní bezpečnost přijme za účelem hodnocení nebo řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s jednáním či opomenutím uznaného subjektu. Promlčecí lhůta se přerušuje s účinkem ode dne, kdy je opatření Komise nebo agentury oznámeno uznanému subjektu.

3. Každým přerušením začíná promlčecí lhůta běžet znovu. Promlčecí lhůta však nesmí přesáhnout dobu rovnající se dvojnásobku původní lhůty, s výjimkou případů, kdy je promlčení pozastaveno podle odstavce 4.

4. Promlčecí lhůta pro uložení penále se pozastavuje po dobu, kdy je rozhodnutí Komise předmětem řízení před Soudním dvorem Evropské unie.

Článek 23

Promlčecí lhůty v případě výběru pokut a penále

1. Právo na zahájení vymáhání pokut a/nebo penále zaniká po uplynutí jednoho roku od dne, kdy rozhodnutí podle článku 19 nabude právní moci.

2. Promlčecí lhůta uvedená v odstavci 1 se přerušuje každým opatřením Komise nebo členského státu jednajícího na základě žádosti Komise, jehož cílem je vymoci úhradu pokut a/nebo penále.

3. Každý přerušením počíná lhůta běžet znovu.

4. Promlčecí lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 se pozastaví:

a)	po dobu lhůty pro zaplacení;

b)	po dobu, po kterou je vymáhání pozastaveno na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie.

Článek 24

Počítání lhůt

1. Lhůty stanovené v tomto nařízení začínají běžet prvním dnem po obdržení sdělení Komise nebo po jeho osobním převzetí.

2. V případě sdělení určeného Komisi se má za to, že příslušné lhůty byly dodrženy, pokud bylo sdělení zasláno doporučeně před uplynutím příslušné lhůty.

3. Při stanovování lhůt zohledňuje Komise jak právo na řádný proces, tak zvláštní okolnosti každého rozhodovacího postupu podle tohoto nařízení.

4. V případě potřeby a na základě odůvodněné žádosti podané před uplynutím původní lhůty mohou být lhůty prodlouženy.

Článek 25

Spolupráce s příslušnými vnitrostátními orgány

Informace poskytnuté příslušnými vnitrostátními orgány v odpovědi na žádost Komise použije Komise pouze k těmto účelům:

a)	plnění úkolů, které jí byly svěřeny podle nařízení (ES) č. 391/2009 v souvislosti s uznáváním uznaných subjektů a dohledem nad nimi;

b)	jako důkazy pro účely rozhodování podle tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny články 16 a 18 tohoto nařízení.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 26

Použití

Události, k nimž došlo před vstupem nařízení (ES) č. 391/2009 v platnost, nezakládají důvod k opatřením přijatým podle tohoto nařízení.

Článek 27

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 18. července 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1) Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 11.

(2) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1.

(3) Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 47.

(4) Úř. věst. L 162, 25.6.2009, s. 6.

(5) Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 57.

(6) Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.

(7) Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1.

PŘÍLOHA

První sloupec této tabulky odkazuje na příslušná ustanovení nařízení (ES) č. 391/2009 a jeho přílohy I, která pro účely tohoto nařízení tvoří skupiny kritérií a povinností, z nichž každá zakládá jeden případ porušení předpisů. Pokud jde o povinnosti stanovené v hlavní části nařízení (ES) č. 391/2009, první sloupec odkazuje na příslušný článek a odstavec. V případě kritérií uvedených v příloze I uvedeného nařízení odkazuje první sloupec na příslušnou část, kritérium, dílčí kritérium a bod.

Druhý sloupec obsahuje obecný popis každé skupiny výhradně pro lepší přehlednost.

Ustanovení nařízení (ES) č. 391/2009	Předmět příslušných skupin
Čl. 8 odst. 4	Zpřístupnění výsledků posouzení systému řízení kvality
Čl. 9 odst. 1 a kritérium v části B bodě 4	Přístup k informacím a dokumentaci o lodích
Čl. 9 odst. 2	Přístup k lodím
Čl. 10 odst. 1 první část	Konzultace za účelem rovnocennosti a harmonizace pravidel a postupů a jednotného výkladu mezinárodních úmluv
Čl. 10 odst. 1 druhá část	Vzájemné uznávání
Čl. 10 odst. 3	Spolupráce se správními orgány státní přístavní inspekce
Čl. 10 odst. 4	Informování Komise, členských států a ostatních dotčených stran mimo jiné o klasifikovaných lodích, o převodech, o změnách, pozastaveních a odejmutích třídy
Čl. 10 odst. 5	Možnost státu vlajky vyjádřit se ohledně potřeby úplné inspekce lodi, které byla snížena nebo změněna třída, před vydáním zákonného osvědčení příslušným subjektem
Čl. 10 odst. 6	Požadavky v případech převodu lodi
Čl. 11 odst. 1, 2, 3 a 5	Přijetí veškerých nezbytných opatření za účelem zřízení a udržování nezávislého útvaru pro hodnocení a osvědčování kvality a zajištění jeho účinného fungování v souladu s požadavky nařízení
Kritérium v části A bodě 1	Požadavky týkající se právní subjektivity a auditu
Kritérium v části A bodě 2	Doložené odpovídající zkušenosti při posuzování projektů a stavby obchodních lodí
Kritéria v části A bodě 3, části B bodě 1 a bodě 7 písm. g)	Dostatečný a kvalifikovaný personál, celosvětové pokrytí služeb, výhradní inspektoři
Kritéria v části A bodě 4 a části B bodě 7 písm. a)	Vytvoření a udržování souboru ucelených klasifikačních pravidel a postupů
Kritérium v části A bodě 5	Registr lodí
Kritérium v části A bodě 6	Nezávislost, nestrannost a střet zájmů
Kritéria v části A bodě 7, části B bodě 7 písm. c) první části a bodě 7 písm. k)	Zákonné požadavky na činnost kromě ISM
Kritérium v části B bodě 2	Etický kodex
Kritérium v části B bodě 3	Důvěrnost informací požadovaných správním orgánem
Kritérium v části B bodě 5	Práva duševního vlastnictví loděnic, dodavatelů vybavení a majitelů lodí
Kritéria v části B bodě 6, bodě 7 písm. b) druhé části, bodě 7 písm. c) druhé části, bodě 7 písm. i) a bodě 8	Systém řízení kvality včetně záznamů
Kritérium v části B bodě 7 písm. b) první části	Uplatňování klasifikačních pravidel a postupů
Kritérium v části B bodě 7 písm. d)	Pravomoci a vzájemné vztahy zaměstnanců
Kritérium v části B bodě 7 písm. e)	Provádění prací za kontrolovaných podmínek
Kritérium v části B bodě 7 písm. f)	Systém dohledu na práci prováděnou inspektory a ostatním personálem
Kritérium v části B bodě 7 písm. h)	Systém zajištění odborné přípravy a kvalifikace inspektorů
Kritérium v části B bodě 7 písm. j)	Komplexní systém vnitřních auditů na všech místech
Kritérium v části B bodě 7 písm. l)	Působnost a řízení regionálních kanceláří a inspektorů
Kritérium v části B bodě 9	Přímé poznatky a vlastní úsudek
Kritérium v části B bodě 10	Mezinárodní předpis pro bezpečné řízení provozu (ISM)
Kritérium v části B bodě 11	Účast dotčených stran na vývoji pravidel a postupů

19.7.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 214/29

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 17. července 2014,

kterým se povolují metody třídění jatečně upravených těl prasat ve Švédsku a zrušuje rozhodnutí 97/370/ES

(oznámeno pod číslem C(2014) 4946)

(Pouze švédské znění je závazné)

(2014/476/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (1), a zejména na čl. 20 písm. b) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovení přílohy IV části B oddílu IV bodu 1 nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví, že pro účely klasifikace jatečně upravených těl prasat se podíl libového masa hodnotí pomocí metod povolených Komisí a mohou být povoleny pouze statisticky ověřené metody vyhodnocování založené na fyzickém měření jedné nebo více anatomických částí jatečně upraveného těla prasete. Předpokladem pro schválení metod třídění by mělo být to, že chyba statistického odhadu nepřekročí stanovenou maximální toleranci. Tato tolerance je vymezena v čl. 23 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 1249/2008 (2).

(2)	Rozhodnutím Komise 97/370/ES (3) bylo povoleno používání tří metod třídění jatečně upravených těl prasat ve Švédsku.

(3)

Vzhledem k tomu, že povolení metody třídění vyžaduje technické přizpůsobení, požádalo Švédsko Komisi o povolení nahrazení vzorce používaného v metodách „Intraskop (Optical Probe)“, „Hennessy Grading Probe (HGP II)“ a metod AutoForm, jakož i o povolení dvou nových metod „Fat-O-Meat'er II (FOM II)“ a „Hennessy Grading Probe 7 (HGP 7)“ pro třídění jatečně upravených těl prasat na svém území. Švédsko předložilo podrobný popis pokusné disekce s uvedením zásad, na nichž jsou nové vzorce založeny, výsledek pokusné disekce a rovnice používané ke stanovení procentního podílu libového masa v protokolu podle čl. 23 odst. 4 nařízení (ES) č. 1249/2008.

(4)	Z vyhodnocení uvedené žádosti vyplývá, že podmínky pro povolení dotyčných nových vzorců a metod jsou splněny. Uvedené vzorce a metody by proto měly být ve Švédsku povoleny.

(5)	Změny přístrojů nebo metod třídění by neměly být povoleny, ledaže jsou výslovně schváleny prováděcím rozhodnutím Komise.

(6)	Z důvodu jasnosti a právní jistoty by mělo být přijato nové rozhodnutí. Rozhodnutí 97/370/ES by proto mělo být zrušeno.

(7)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Pro třídění jatečně upravených těl prasat podle části B oddílu IV bodu 1 přílohy IV nařízení (EU) č. 1308/2013 se ve Švédsku povolují tyto metody:

a)	zařízení zvané „Intraskop (Optical Probe)“ a s ním související vyhodnocovací metody, jež jsou podrobně uvedeny v části I přílohy;

b)	přístroj „Hennessy Grading Probe 2 (HGP 2)“ a s ním související metody vyhodnocování, jež jsou podrobně uvedeny v části II přílohy;

c)	přístroj zvaný „AutoFom III“ a s ním související metody vyhodnocování, jež jsou podrobně uvedeny v části III přílohy;

d)	přístroj zvaný „Fat-O-Meat'er II (FOM II)“ a s ním související metody vyhodnocování, jež jsou podrobně uvedeny v části IV přílohy,

e)	přístroj „Hennessy Grading Probe 7 (HGP 7)“ a s ním související metody vyhodnocování, jež jsou podrobně uvedeny v části V přílohy.

Článek 2

Změny schválených přístrojů nebo schválených metod třídění se nepovolují, ledaže jsou uvedené změny výslovně schváleny prováděcím rozhodnutím Komise.

Článek 3

Rozhodnutí 97/370/ES se zrušuje.

Článek 4

Toto rozhodnutí se použije ode dne 1. července 2014.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno Švédskému království.

V Bruselu dne 17. července 2014.

Za Komisi

Dacian CIOLOȘ

člen Komise

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.

(2) Nařízení Komise (ES) č. 1249/2008 ze dne 10. prosince 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro zavádění klasifikačních stupnic Společenství pro jatečně upravená těla skotu, prasat a ovcí a pro ohlašování jejich cen (Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 3).

(3) Rozhodnutí Komise 97/370/ES ze dne 30. května 1997, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro jatečně upravená těla prasat ve Švédsku (Úř. věst. L 157, 14.6.1997, s. 19).

PŘÍLOHA

METODY TŘÍDĚNÍ JATEČNĚ UPRAVENÝCH TĚL PRASAT VE ŠVÉDSKU

ČÁST I

Intraskop (Optical Probe)

Pravidla stanovená v této části se použijí při třídění jatečně upravených těl prasat pomocí přístroje zvaného „Intraskop“ (Optical Probe).

Intraskop je vybaven šestistranným čidlem o maximální šířce 12 milimetrů (a 19 milimetrů na ostří na špičce čidla) obsahujícím hledí a světelný zdroj s posuvnou nádobou.

Podíl libového masa v jatečně upraveném těle se vypočítá podle tohoto vzorce:

Formula ,

kde:

SP_F1

Tloušťka hřbetního sádla (včetně kůže) v milimetrech, měřeno 8 cm od podélné osy těsně za posledním žebrem;

Tento vzorec platí pro jatečně upravená těla s hmotností mezi 50 a 120 kilogramy.

ČÁST II

Hennessy Grading Probe 2 (HPG 2)

Pravidla stanovená v této části se použijí při třídění jatečně upravených těl prasat pomocí přístroje zvaného „Hennessy Grading Probe 2“ (HGP 2).

Při reflektanční spektroskopii pomocí čidla Hennessy se zaznamenávají profily měření, které se získávají ze zaznamenávání vzdáleností penetrace spolu se signály zpětně rozptýleného světla ve zlomcích milimetrů.

Aby bylo možné získat optimální informace, které jsou k dispozici mezi různými tkáněmi objektivně analyzovaných druhů a v rámci těchto tkání, vyberou se specifické optické šířky pásma.

Přístroj Hennessy Grading Probe je vybaven čidlem o průměru 5,95 milimetrů s rozšířeným ostřím o šířce 6,3 mm obsahujícím fotodiodu (Siemens LED typu LYU 260-EO a fotodetektor typu 58 MR) a má operační vzdálenost mezi 0 a 120 mm.

Výsledky měření se převedou na odhadovaný obsah libového masa prostřednictvím samotného přístroje HGP2 a pomocí počítače, na který je přístroj napojen.

Podíl libového masa v jatečně upraveném těle se vypočítá podle tohoto vzorce:

Formula ,

kde:

GP2_F1	:	Tloušťka hřbetního sádla včetně kůže v mm, měřeno 8 cm od podélné osy těsně za posledním žebrem
GP2_F2	:	Tloušťka hřbetního sádla včetně kůže v milimetrech, měřeno 6 cm od podélné osy, 12 cm blíže k hlavě v porovnání s F1.
GP2_M	:	Tloušťka svalu v milimetrech měřená současně a ve stejném bodě jako F2.

Tento vzorec platí pro jatečně upravená těla s hmotností mezi 50 a 120 kilogramy.

ČÁST III

AutoFom III

Pravidla stanovená v této části se použijí při třídění pomocí přístroje zvaného „AutoFom III“.

Přístroj Autofom III je založen na ultrazvukové technologii a poskytuje digitalizovaný 3-D scan jatečně upravených těl. Ultrazvukový snímek je generován 16 snímači zabudovanými v sestavě z nerezavějící oceli.

Podíl libového masa v jatečně upravených tělech prasat podle referenční metody Unie se stanoví pomocí vzorce na základě on-line proměnných získaných z ultrazvukového snímku. Z analýzy snímku se získá více než 50 on-line proměnných. Statistická analýza omezuje informace na dva prvky, z nichž každý odpovídá vždy lineární kombinaci stejných šesti on-line proměnných. Konečný vzorec je vyjádřen v on-line proměnných:

Formula ,

kde:

R2P4	:	p2_selected_fat_mm. Měření sádla P2 ve zvoleném místě v mm.
R2P11	:	minpair_value. Filtrační maska, která vybere dva regiony ve vzdálenosti 14 cm, se použije na vektor průřezu. Jedná se o minimální hodnotu výsledku filtru vektoru.
R2P12	:	P2_skew. Vztah mezi vybranými P2 a nevybranými P2. Skutečný použitý bod se nachází o něco blíže ke středu, aby se zvýšila tolerance pro velmi nakloněná jatečná těla. Hodnota je vždy větší nebo rovna 1,0.
R2P15	:	minpair_value v2. Druhá verze hodnoty minipair.

Rozhraní maso/žebra

R3P5

max_meat_mm. Maximální naměřená tloušťka masa. Maximální vzdálenost k žebrům minus minimální tloušťka tuku, přepočteno na mm.

Rozhraní tuk 1 a mezituk

Vrstva tuku 1 se měří v oblasti kýty a na 5.– 6. žebru. Tyto body se nazývají body B.

R4P3

fat1_p2_selected. Měření tuku 1 ve vybraném bodu P2.

Tento vzorec platí pro jatečně upravená těla s hmotností mezi 50 a 120 kilogramy.

ČÁST IV

Fat-O-Meat'er II (FOM II)

Pravidla stanovená v této části se použijí při třídění jatečně upravených těl prasat pomocí přístroje zvaného „Fat-O-Meater II“ (FOM II).

Přístroj je novou verzí měřicího systému Fat-O-Meat'er. Přístroj FOM II se skládá z optické sondy s nožem, hloubkového měřiče s operační vzdáleností mezi 0 a 125 mm a zařízení pro sběr a rozbor údajů – počítače Carometec Touch Panel i15 (Ingress Protection IP69K). Výsledky měření se převedou na odhadovaný obsah libového masa za pomoci samotného přístroje FOM II.

Podíl libového masa v jatečně upraveném těle se vypočítá podle tohoto vzorce:

Formula ,

kde:

FOM_F1	:	tloušťka hřbetního sádla v milimetrech, měřeno 8 cm od podélné osy jatečně upraveného těla mezi třetím a čtvrtým posledním bederním obratlem.
FOM_F2	:	tloušťka hřbetního sádla v milimetrech, měřeno 6 cm od podélné osy jatečně upraveného těla mezi třetím a čtvrtým posledním žebrem.
FOM_M	:	tloušťka svalu v milimetrech, měřeno ve stejné době a na stejném místě jako u F2.

Tento vzorec platí pro jatečně upravená těla s hmotností mezi 50 a 120 kilogramy.

ČÁST V

Hennessy Grading Probe 7 (HGP 7)

Pravidla stanovená v této části se použijí při třídění jatečně upravených těl prasat pomocí přístroje zvaného „Hennessy Grading Probe“ (HGP 7).

Výsledky měření se převedou na odhadovaný obsah libového masa prostřednictvím samotného přístroje HGP7 a počítače, na který je přístroj napojen.

Při hodnocení křivky měření existují mezi HGP 2 a HGP 7 pouze malé rozdíly.

Podíl libového masa v jatečně upraveném těle se vypočítá podle tohoto vzorce:

Formula ,

kde:

GP7_F1	:	Tloušťka hřbetního sádla včetně kůže v mm, měřeno 8 cm od podélné osy těsně za posledním žebrem.
GP7_F2	:	Tloušťka hřbetního sádla včetně kůže v milimetrech, měřeno 6 cm od podélné osy, 12 cm blíže k hlavě v porovnání s F1.
GP7_M	:	Tloušťka svalu v milimetrech měřená současně a ve stejném bodě jako F2.

Tento vzorec platí pro jatečně upravená těla s hmotností mezi 50 a 120 kilogramy.

19.7.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 214/34

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

ze dne 2. července 2014

o poskytování údajů z oblasti dohledu, které dohlížené subjekty v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 680/2014 vykazují vnitrostátním příslušným orgánům, Evropské centrální bance

(ECB/2014/29)

(2014/477/EU)

RADA GUVERNÉRŮ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY,

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (1), a zejména čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (ECB/2014/17) (2), a zejména článek 21 a čl. 140 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh Rady dohledu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Na úvěrové instituce se vztahuje řádná zpravodajská povinnost v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3) a v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 680/2014 (4).

(2)

V rámci článku 6 nařízení (EU) č. 1024/2013 má Evropská centrální banka (ECB) výlučnou pravomoc pro účely obezřetnostního dohledu plnit úkoly vymezené v článku 4 uvedeného nařízení. Při plnění těchto úkolů ECB zajistí dodržování souladu s ustanoveními právních předpisů Unie, jež úvěrovým institucím ukládají obezřetnostní požadavky v oblasti výkaznictví.

(3)

V souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení (EU) č. 1024/2013 a článkem 21 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu mají ECB i vnitrostátní příslušné orgány povinnost vyměňovat si informace. Aniž je dotčena pravomoc ECB obdržet informace, které úvěrové instituce průběžně hlásí, přímo nebo mít k těmto informacím přímý přístup, poskytnou vnitrostátní příslušné orgány ECB zejména všechny informace, které jsou nezbytné pro plnění úkolů svěřených ECB nařízením (EU) č. 1024/2013.

(4)

V souladu s čl. 140 odst. 3 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu jsou dohlížené subjekty povinny svým relevantním vnitrostátním příslušným orgánům v souladu s příslušnými právními předpisy Unie sdělovat informace, které mají být pravidelně vykazovány. Není-li výslovně stanoveno jinak, všechny informace vykázané dohlíženými subjekty se předloží vnitrostátním příslušným orgánům. Tyto orgány provedou úvodní kontroly údajů a informace vykázané dohlíženými subjekty dají k dispozici ECB.

(5)

Pro účely plnění úkolů ECB ve vztahu k vykazování v oblasti dohledu je třeba dále vymezit způsob, jakým vnitrostátní příslušné orgány ECB předkládají informace, které obdržely od dohlížených subjektů. Zejména je třeba dále vymezit formát, četnost a lhůty pro předávání informací, jakož i podrobnosti ohledně kontrol kvality, které by vnitrostátní příslušné orgány měly provádět před předáním informací ECB.

(6)

V souladu s článkem 27 nařízení (EU) č. 1024/2013 jsou členové Rady dohledu, zaměstnanci ECB a zaměstnanci vyslaní zúčastněnými členskými státy vykonávající povinnosti dohledu vázáni požadavky na zachovávání služebního tajemství stanovenými v článku 37 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky a v příslušných právních předpisech Unie. ECB a vnitrostátní příslušné orgány jsou zejména vázány ustanoveními o výměně informací a služebním tajemství, jež jsou vymezena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (5),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

V souladu s článkem 21 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu toto rozhodnutí vymezuje postupy pro předávání údajů, které dohlížené subjekty v souladu s prováděcím nařízením (EU) č. 680/2014 vykazují vnitrostátním příslušným orgánům, ECB.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se použijí definice obsažené v nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.

Článek 3

Lhůty pro zasílání zpráv

Vnitrostátní příslušné orgány předloží ECB údaje uvedené v článku 1, které jim vykázaly dohlížené skupiny a dohlížené subjekty, v těchto lhůtách pro zasílání zpráv:

do 12:00 hodin středoevropského času (SEČ) (6) v 10. pracovní den následující po uplynutí lhůt pro zasílání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014, pokud se týká:

a)	významných dohlížených skupin na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států;

b)	významných dohlížených subjektů, které nejsou součástí dohlížené skupiny;

c)	dohlížených skupin na subkonsolidovaném základě a dohlížených subjektů, které jsou součástí dohlížené skupiny, pokud jsou klasifikovány jako významné v souladu s kritériem tří nejvýznamnějších úvěrových institucí v jejich členském státě;

d)	jiných dohlížených skupin a dohlížených subjektů, které jsou uvedeny v seznamu institucí, jež jsou zahrnuty ve výkazech předkládaných Evropskému orgánu pro bankovnictví (orgán EBA) v souladu s článkem 3 rozhodnutí EBA/DC/090 (7);

do konce pracovní doby 25. pracovního dne následujícího po uplynutí lhůt pro zasílání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014, pokud se týká:

a)	významných dohlížených skupin na subkonsolidovaném základě v rozsahu, v němž tyto údaje nebyly předloženy podle pododstavce 1;

b)	významných dohlížených subjektů, které jsou součástí dohlížené skupiny, v rozsahu, v němž tyto údaje nebyly předloženy podle pododstavce 1;

do konce pracovní doby 25. pracovního dne následujícího po uplynutí lhůt pro zasílání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014, pokud se týká:

a)	méně významných dohlížených skupin na nejvyšší úrovni konsolidace v rámci zúčastněných členských států v rozsahu, v němž tyto údaje nebyly předloženy podle pododstavce 1;

b)	méně významných dohlížených subjektů, které nejsou součástí dohlížené skupiny, v rozsahu, v němž tyto údaje nebyly předloženy podle pododstavce 1;

do konce pracovní doby 35. pracovního dne následujícího po uplynutí lhůt pro zasílání zpráv stanovených v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014, pokud se týká:

a)	méně významných dohlížených skupin na subkonsolidovaném základě v rozsahu, v němž tyto údaje nebyly předloženy podle pododstavce 1;

b)	méně významných dohlížených subjektů, které jsou součástí dohlížené skupiny, v rozsahu, v němž tyto údaje nebyly předloženy podle pododstavce 1.

Článek 4

Kontroly kvality údajů

1. Vnitrostátní příslušné orgány sledují a zajišťují kvalitu a spolehlivost údajů, které se dávají k dispozici ECB. Vnitrostátní příslušné orgány uplatňují pravidla pro ověřování platnosti uvedená v příloze XV prováděcího nařízení (EU) č. 680/2014, jež vypracovává a aktualizuje orgán EBA, a provádějí další kontroly kvality údajů vymezené ECB ve spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány.

2. Kromě souladu s pravidly pro ověřování platnosti a s kontrolami kvality se údaje předkládají v souladu s těmito dalšími minimálními standardy pro přesnost:

a)	vnitrostátní příslušné orgány poskytují případné informace o trendech vyplývajících z předložených údajů a

b)	informace musí být úplné: chybějící údaje musí být vyznačeny, vysvětleny ECB a případně bez zbytečného odkladu doplněny.

Článek 5

Kvalitativní informace

1. Nelze-li zaručit kvalitu údajů pro danou tabulku v taxonomii, vnitrostátní příslušné orgány ECB bez zbytečného odkladu předkládají odpovídající vysvětlení.

2. Vnitrostátní příslušné orgány kromě toho ECB odůvodní předložení významných oprav.

Článek 6

Specifikace formátu pro přenos údajů

1. S cílem zajistit jednotný technický formát pro výměnu údajů v souvislosti s prováděcím nařízením (EU) č. 680/2014 předkládají vnitrostátní příslušné orgány údaje uvedené v tomto rozhodnutí podle taxonomie „eXtensible Business Reporting Language“.

2. Dohlížené subjekty jsou v příslušném přenosu údajů identifikovány za použití (předběžného) identifikátoru právního subjektu („(pre-) Legal Entity Identifier'“).

Článek 7

První referenční data sledovaného období

1. První referenční data pro vykazování ve smyslu čl. 3 odst. 1 jsou data uvedená v článku 8.8.1 rozhodnutí EBA/DC/090.

2. Prvním referenčním datem pro vykazování ve smyslu čl. 3 odst. 2, 3 a 4 je 31. prosinec 2014.

Článek 8

Přechodné ustanovení

1. Pro referenční datum sledovaného období roku 2014 jsou lhůty pro zasílání vykazovaných údajů ze strany vnitrostátních příslušných orgánů ve smyslu čl. 3 odst. 1 lhůty uvedené v článku 8.2 rozhodnutí EBA/DC/090.

2. Od referenčního data sledovaného období 31. prosince 2014 do referenčního data sledovaného období 31. prosince 2015 je lhůtou pro zasílání vykazovaných údajů ze strany vnitrostátních příslušných orgánů ve smyslu čl. 3 odst. 3 konec pracovní doby 30. pracovního dne následujícího po dni, kdy dohlížené subjekty předložily údaje vnitrostátnímu příslušnému orgánu.

3. Do 4. listopadu 2014 předloží vnitrostátní příslušné orgány ECB údaje ve smyslu článku 1, pokud se týká:

a)	dohlížených skupin a dohlížených subjektů, které podléhají komplexnímu hodnocení podle rozhodnutí ECB/2014/3 (8);

b)	jiných dohlížených skupin a dohlížených subjektů usazených v zúčastněném členském státě, pokud jsou uvedeny v seznamu institucí, které jsou zahrnuty ve výkazech předkládaných orgánu EBA v souladu s článkem 3 rozhodnutí EBA/DC/090.

Článek 9

Určení

Toto rozhodnutí je určeno vnitrostátním příslušným orgánům zúčastněných členských států.

Ve Frankfurtu nad Mohanem dne 2. července 2014.

Prezident ECB

Mario DRAGHI

(1) Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63.

(2) Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1.

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

(4) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o podávání zpráv institucí pro účely dohledu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (Úř. věst. L 191, 28.6.2014, s. 1).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a o zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

(6) SEČ zohledňuje změnu na středoevropský letní čas.

(7) Rozhodnutí Evropského orgánu pro bankovnictví EBA/DC/090 ze dne 24. ledna 2014 o předkládání výkazů příslušných orgánů orgánu EBA. Dostupné na internetových stránkách orgánu EBA www.eba.europa.eu.

(8) Rozhodnutí Evropské centrální banky ECB/2014/3 ze dne 4. února 2014, kterým se určují úvěrové instituce podléhající komplexnímu hodnocení (Úř. věst. L 69, 8.3.2014, s. 107).

19.7.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 214/38

DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 14. července 2014

o zásadách pro ochranu spotřebitelů a hráčů služeb hazardních her online a pro prevenci hraní hazardních her online nezletilými osobami

(Text s významem pro EHP)

(2014/478/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 292 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Komise v roce 2011 uspořádala veřejnou konzultaci týkající se „Zelené knihy o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu“ (1). Ta vymezila společné cíle členských států, pokud jde o regulaci internetových služeb hazardních her, a pomohla určit klíčové prioritní oblasti pro opatření Unie.

(2)

Ve sdělení „Příprava uceleného evropského rámce pro on-line hazardní hry“ přijatém dne 23. října 2012 (2) navrhla Komise řadu opatření, která se snaží reagovat na regulační, společenské a technické problémy spojené s hazardními hrami online. Komise zejména oznámila, že předloží doporučení týkající se ochrany spotřebitelů v oblasti služeb hazardních her online, včetně ochrany nezletilých osob, a odpovědných obchodních sdělení o službách hazardních her online. Smyslem tohoto doporučení je obě tato témata zkombinovat, zlepšit ochranu spotřebitelů a hráčů a zabránit v hraní hazardních her online nezletilým osobám. Má za cíl zajistit, aby hazardní hry zůstávaly zdrojem zábavy, spotřebitelé měli k dispozici bezpečné hráčské prostředí a byla zavedena opatření, která budou snižovat nebezpečí finančních nebo společenských škod, jakož i stanovit nutná opatření, která zabrání hraní hazardních her online nezletilými osobami.

(3)

Ve svém usnesení ze dne 10. září 2013 o on-line hazardních hrách na vnitřním trhu (3) Evropský parlament vyzval Komisi, aby prozkoumala možnost vzájemného propojení vnitrostátních rejstříků osob vyřazených na základě vlastního rozhodnutí, zvýšila informovanost o rizicích závislosti na hazardních hrách a zvážila zavedení povinných identifikačních kontrol třetí stranou. Žádal také, aby provozovatelé hazardních her online byli povinni poskytovat na internetových stránkách s hazardními hrami informace týkající se regulačních orgánů a upozornění pro nezletilé, a aby existovala možnost nastavení vlastních omezení. Kromě toho Evropský parlament vyzval k zavedení společných zásad pro odpovědná obchodní sdělení. Doporučil, aby obchodní sdělení obsahovala jasné varování, co se týče důsledků patologického hráčství a rizika vzniku závislosti na hazardních hrách. Obchodní sdělení by neměla být přehnaná ani uváděna v rámci obsahu, který je konkrétně zaměřený na nezletilé osoby nebo u kterého existuje vyšší riziko, že se dostane k nezletilým.

(4)	Evropský hospodářský a sociální výbor rovněž vyzval Komisi, aby zasáhla s cílem zlepšit ochranu spotřebitelů ve vztahu k hazardním hrám online, jakož i ochranu nezletilých (4).

(5)

Vzhledem k chybějící harmonizaci na úrovni Unie mohou členské státy v podstatě svobodně stanovit cíle své politiky v oblasti hazardních her a vymezit úroveň požadované ochrany za účelem ochrany zdraví spotřebitelů. Soudní dvůr Evropské unie poskytl obecné pokyny ohledně výkladu základních svobod vnitřního trhu v oblasti hazardních her (online), s přihlédnutím ke zvláštní povaze hazardních her. Členské státy sice mohou omezit přeshraniční poskytování služeb hazardních her online na základě cílů veřejného zájmu, o jejichž ochranu usilují, musí však prokázat vhodnost a nezbytnost dotčených opatření. Členské státy mají rovněž povinnost prokázat, že tyto cíle veřejného zájmu prosazují konzistentně a systematicky (5).

(6)

Soudní dvůr Evropské unie rovněž stanovil základní pravidla pro obchodní sdělení týkající se služeb hazardních her, a to zejména při jejich poskytování v rámci monopolu. Reklama veřejného monopolu musí být uměřená a přísně omezená na to, co je nezbytné, aby navedla spotřebitele ke kontrolovaným herním sítím. Taková reklama nesmí podněcovat přirozený sklon spotřebitelů ke hraní hazardních her tím, že by podporovala jejich aktivní účast, například zlehčováním problému hazardního hráčství, nebo že by zvyšovala atraktivitu hazardních her prostřednictvím lákavých reklamních sdělení přinášejících vidinu velkých výher. Zejména je třeba rozlišovat mezi strategiemi monopolu, které jsou určeny výhradně k informování potenciálních zákazníků o existenci produktů a slouží k zajištění pravidelného přístupu k hazardním hrám nasměrováním hráčů do kontrolovaných systémů, a strategiemi, které vyzývají k aktivní účasti na těchto hrách a podporují ji (6).

(7)	Hlavními cíli veřejného zájmu členských států v kontextu jejich vnitrostátních rámců upravujících hazardní hry za účelem prevence problémového hráčství a ochrany nezletilých osob jsou ochrana spotřebitelů a zdraví.

(8)

Pravidla a politiky, které členské státy pro sledování cílů veřejného zájmu zavedly, se značně liší. Opatření na úrovni Unie podporují členské státy v tom, aby v celé Unii poskytovaly vysokou úroveň ochrany, zejména s ohledem na rizika související s hazardními hrami, jako je rozvoj hráčské poruchy nebo jiné negativní osobní a společenské důsledky.

(9)

Cílem tohoto doporučení je ochraňovat zdraví spotřebitelů a hráčů, a tím také minimalizovat případné negativní hospodářské důsledky, které mohou vyplývat z patologického nebo nadměrného hráčství. Za tímto účelem přináší zásady, které zajišťují vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, hráčů a nezletilých osob ve vztahu ke službám hazardních her online. Při přípravě tohoto doporučení Komise čerpala z osvědčených postupů v členských státech.

(10)

Služby hazardních her online se běžně nabízejí a využívají. Hazardní hry online představují činnost v oblasti služeb, jejíž roční příjmy v EU v roce 2012 činily 10,54 miliardy EUR. Dostupnost a rozšíření hazardních her online je výsledkem rychle se vyvíjející technologie, většího přístupu k internetu a snadno použitelných mobilních aplikací. Pokud však nejsou k dispozici dostatečně jasné a transparentní informace, mohou se lidé jejich vlivem špatně rozhodovat. Kromě toho hráči online vyhledávají konkurenční možnosti, jak hrát, kdykoli jim připadá, že nabídka není dostatečně atraktivní.

(11)

Existuje celá řada médií, která přispívají k tomu, že jsou lidé vystaveni obchodním sdělením o hazardních hrách, například tištěná média, adresné reklamní zásilky, audiovizuální média, reklama na venkovních plochách a také sponzorování. Kvůli tomu mohou hazardní hry lákat zranitelné skupiny, například nezletilé. Obchodní sdělení o službách hazardních her online mohou zároveň hrát důležitou roli při směřování spotřebitelů k nabídce, která je povolená a podléhá dohledu, například tím, že informují o totožnosti provozovatele a přinášejí správné informace o hazardních hrách, včetně informací o rizicích problémového hráčství, jakož i příslušná varování.

(12)

Někteří jedinci, kteří se věnují hazardním hrám, se v důsledku svého chování potýkají s problémy takové závažnosti, že mají dopad na daného jedince nebo jeho rodinu, a další osoby mají vážné potíže v důsledku patologického hráčství. Odhaduje se, že zhruba 0,1 – 0,8 % běžné dospělé populace trpí hráčskou poruchou a dalších 0,1 – 2,2 % vykazuje potenciálně problematické rysy hazardního hráčství (7). Proto je v případě služeb hazardních her online nezbytný preventivní přístup, aby byly nabízeny a propagovány způsobem, který je sociálně odpovědný a zejména zajistí, aby hazardní hry zůstaly rekreační a volnočasovou aktivitou.

(13)

Hazardním hrám jsou často vystaveny nezletilé osoby, neboť využívají Internet a mobilní aplikace a média, v nichž se reklama na hazardní hry vyskytuje, a působí na ně také reklamy venkovní. Jsou rovněž diváky nebo účastníky sportovních soutěží, které sponzorují subjekty zainteresované na hazardních hrách nebo kde se vyskytuje reklama zaměřená na tyto hry. Proto má toto doporučení za cíl rovněž zabránit tomu, aby byly hazardními hrami poškozovány či využívány nezletilé osoby.

(14)

Provozovatelé hazardních her online usazení v Unii stále častěji drží větší počet licencí platných v několika členských státech, které se v oblasti regulace hazardních her přiklonily k licenčnímu systému. Společný přístup by pro ně mohl být výhodný. Kromě toho může násobení požadavků na dodržování předpisů vést ke zbytečnému zdvojování infrastruktury a nákladů, což způsobuje zbytečnou administrativní zátěž regulačních orgánů.

(15)

Je vhodné vyzvat členské státy, aby vytvořily pravidla pro poskytování informací o hazardních hrách online spotřebitelům. Tato pravidla by měla zabránit vzniku psychických poruch spojených s hazardními hrami, bránit nezletilým v přístupu k hazardním hrám a odradit spotřebitele od využívání nabídek, které nejsou povolené, a mohou tedy být škodlivé.

(16)	Tam, kde je to vhodné, by zásady tohoto doporučení neměly být určeny pouze provozovatelům, ale také třetím stranám, včetně tzv. „přidružených podniků“, které jsou oprávněny propagovat služby hazardních her online jménem provozovatele.

(17)

Je vhodné lépe informovat spotřebitele a hráče o službách hazardních her online, které v souladu s právem Unie nejsou povoleny podle právních předpisů členského státu, do nějž je daná služba hazardních her online poskytována, a rovněž vůči takovým nepovoleným službám zakročit. V tomto kontextu by členské státy, které nepovolí určitou službu hazardních her online, neměly povolovat ani obchodní sdělení týkající se této služby.

(18)

Proces registrace pro založení účtu hráče slouží k ověření totožnosti osoby a umožňuje sledovat chování hráče. Je nezbytné, aby tato registrace byla navržena takovým způsobem, aby zároveň bránila spotřebitelům proces registrace předčasně ukončit a obracet se na internetové stránky s hazardními hrami, které nejsou regulovány.

(19)	Zatímco proces registrace byl v jednotlivých členských státech zaveden odlišně, přičemž někdy jsou součástí procesu ověřování kroky prováděné offline nebo ručně, členské státy by měly zajistit, aby identifikační údaje mohly být účinně kontrolovány a usnadnilo se dokončení procesu registrace.

(20)

Je důležité, aby účet hráče získal status trvalého účtu pouze poté, co byly potvrzeny údaje o totožnosti, které hráč poskytl. Než se účet stane trvalým, je vhodné, aby hráči mohli používat dočasné účty. Ty by vzhledem ke své povaze měly být omezeny na pevně stanovenou nominální hodnotu a hráči by neměli mít možnost vybírat z nich vklady nebo výhry.

(21)

V zájmu ochrany hráčů a jejich finančních prostředků, jakož i zajištění transparentnosti by měly být zavedeny postupy pro ověření hráčských účtů, které po určitou dobu nejsou aktivní, a pro zrušení nebo zablokování účtu hráče. Pokud je zjištěno, že se jedná o nezletilou osobu, účet hráče by pak měl být zrušen.

(22)	Pokud jde o informační upozornění, měl by mít hráč ve vhodných případech viditelně k dispozici možnost měření času.

(23)	V rámci podpory by hráči měli mít kromě stanovení limitů pro vklady k dispozici další ochranná opatření, jako například možnost stanovit limity pro sázky nebo prohry.

(24)	V zájmu prevence hráčských poruch by provozovatel měl mít rovněž možnost v případě znepokojivých změn hráčského chování hráči uložit dočasné přerušení hraní nebo jej vyloučit. Provozovatel by v takových případech měl hráči sdělit důvody a informovat ho o možnostech pomoci nebo léčby.

(25)

Provozovatelé hazardních her jsou významnými sponzory sportovních týmů a událostí v Evropě. Aby se zlepšila odpovědnost v případě sponzorování poskytovateli služeb hazardních her online, měly by existovat jasné požadavky na to, aby bylo sponzorování transparentní a odpovědně prováděné. Zejména by měly být stanoveny jasnější požadavky bránící tomu, aby sponzorování provozovateli hazardních her nežádoucím způsobem ovlivnilo nezletilé osoby.

(26)	Je rovněž nezbytné zvyšovat informovanost o rizicích nutně spojených s nejrozšířenějšími internetovými stránkami s hazardními hrami, které jsou mimo jakoukoli kontrolu na úrovni Unie, jako je riziko podvodů.

(27)	Pro řádnou ochranu cílů veřejného zájmu je nutný účinný dohled. Členské státy by měly určit příslušné orgány, stanovit jasné pokyny pro provozovatele a poskytovat snadno dostupné informace pro spotřebitele, hráče a zranitelné skupiny včetně nezletilých osob.

(28)	Při účinném uplatňování a sledování zásad týkajících se obchodních sdělení, které toto doporučení obsahuje, mohou hrát významnou úlohu kodexy chování.

(29)	Toto doporučení nezasahuje do úpravy směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (8) a směrnice Rady 93/13/EHS (9).

(30)	Uplatňování zásad stanovených v tomto doporučení zahrnuje zpracování osobních údajů. Proto se použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (11),

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

I. ÚČEL

Členským státům se doporučuje, aby zajistily vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, hráčů a nezletilých osob přijetím zásad pro služby hazardních her online a pro odpovědná obchodní sdělení týkající se těchto služeb, s cílem ochránit jejich zdraví a rovněž minimalizovat možné hospodářské škody, které mohou vyplývat z patologického nebo nadměrného hraní.

Toto doporučení nezasahuje do práva členských států regulovat služby hazardních her.

II. DEFINICE

Pro účely tohoto doporučení se použijí následující definice:

„službami hazardních her online“ se rozumí všechny služby spojené s vsazením peněžitého vkladu v hazardních hrách, včetně her s prvkem dovednosti, jako jsou loterie, hry v kasinu, pokerové hry a sázky, které jsou poskytovány jakýmikoli prostředky na dálku, elektronicky nebo pomocí jiných technologií pro usnadnění komunikace a na individuální žádost příjemce služeb;

b)	„spotřebitelem“ se rozumí fyzická osoba, jež nejedná v rámci své živnosti, podnikání, řemesla nebo povolání;

c)	„hráčem“ se rozumí fyzická osoba, která je držitelem účtu hráče u provozovatele a účastní se hazardních her online;

d)	„účtem hráče“ se rozumí účet založený hráčem, na němž jsou registrovány všechny transakce u provozovatele;

e)	„nezletilou osobou“ se rozumí osoba, která nedosáhla minimálního věku stanoveného v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy pro věkové omezení účasti na službách hazardních her online;

f)	„provozovatelem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má povolení poskytovat služby hazardních her online, jakož i každý, kdo jedná jménem nebo na účet této osoby;

g)	„obchodním sdělením“ se rozumí jakákoli forma sdělení určená k přímé nebo nepřímé propagaci zboží, služeb či veřejného obrazu provozovatele;

„sponzorováním“ se rozumí smluvní vztah mezi provozovatelem a sponzorovanou stranou, v rámci něhož provozovatel poskytuje finanční nebo jinou podporu umělecké či sportovní akci, organizaci, týmu nebo jednotlivci za účelem vytvoření spojitosti mezi veřejným obrazem, obchodními značkami nebo produkty provozovatele a sponzoringem výměnou za obchodní sdělení nebo jiné výhody.

III. POŽADAVKY NA INFORMACE

Na úvodní stránce internetových stránek s hazardními hrami daného provozovatele by měly být výrazně zobrazeny tyto informace, které by měly být dostupné také z každé jednotlivé stránky:

údaje o společnosti nebo jiný prostředek zajišťující, že provozovatel je identifikovatelný a lze jej kontaktovat, včetně:

i)	názvu podniku;

ii)	místa registrace;

iii)	e-mailové adresy;

b)	ikona „účast na hazardních hrách nezletilým zakázána“, která ukazuje minimální věk, před jehož dosažením není účast na hazardních hrách přípustná;

text „odpovědné hraní“, po jehož rozkliknutí se v jednom kroku zobrazí:

i)	informace, že hazardní hry mohou být škodlivé, pokud nejsou kontrolovány;

ii)	informace o opatřeních na podporu hráčů na daných internetových stránkách;

iii)	test pro sebehodnocení hráčů, jímž je možné ověřit si své hráčské chování;

d)	odkaz na alespoň jednu organizaci poskytující informace o hráčských poruchách a pomoc v těchto případech.

Podmínky smluvního vztahu mezi provozovatelem a spotřebitelem by měly být formulovány stručně a srozumitelně. Měly by:

a)	obsahovat alespoň informace o lhůtách a omezeních, pokud jde o výběry z účtu hráče, poplatky týkající se transakcí na účtu hráče a odkaz na příslušné procentní podíly výplat pro každou hru;

b)	být přijaty a potvrzeny spotřebitelem během procesu registrace uvedeného v oddíle V;

c)	být zpřístupněny elektronicky takovým způsobem, který umožní spotřebiteli je uložit a opětovně vyhledat a umožní sdělovat spotřebiteli veškeré změny.

Členské státy by měly zajistit, aby spotřebitelům byly k dispozici informace o pravidlech týkajících se her a sázek nabízených na internetových stránkách provozovatele hazardních her.

Členské státy by měly zajistit, aby internetové stránky provozovatele hazardních her uváděly podrobnosti o regulačním orgánu v oblasti hazardních her, a tím prokázaly, že jde o povoleného provozovatele.

IV. NEZLETILÉ OSOBY

Žádná nezletilá osoba by neměla mít možnost hrát na stránkách s hazardními hrami ani mít účet hráče.

Členské státy by měly zajistit, aby provozovatel zavedl postupy, jejichž účelem je zabránit nezletilým osobám v hraní hazardních her, včetně kontrol pro ověření věku během procesu registrace uvedeného v oddíle V.

10.

Aby se zabránilo nezletilým v přístupu na stránky s hazardními hrami, členské státy by měly prosazovat zobrazování odkazů na programy rodičovské kontroly na těchto internetových stránkách.

11.

Členské státy by měly zajistit, aby obchodní sdělení týkající se služeb hazardních her online nepoškozovala nezletilé osoby ani je nevedla k tomu, aby vnímaly hazardní hry jako přirozenou součást svých volnočasových aktivit.

12.

Obchodní sdělení by měla obsahovat jasnou informaci „účast na hazardních hrách nezletilým zakázána“ uvádějící minimální věk, před jehož dosažením není účast na hazardních hrách přípustná.

13.

Členské státy by měly vybízet k tomu, aby obchodní sdělení nebyla vysílána, zobrazována nebo podporována:

a)	v těch sdělovacích prostředcích nebo v časové souvislosti s těmi programy, u nichž nezletilé osoby zřejmě tvoří hlavní publikum;

b)	na internetových stránkách, jejichž návštěvníky jsou primárně nezletilé osoby;

c)	v těsné blízkosti míst, kde nezletilí obvykle tráví čas a zřejmě tvoří hlavní publikum, a přinejmenším v blízkosti škol.

14.

Obchodní sdělení by neměla:

a)	využívat nezkušenosti nebo nedostatečných znalostí nezletilých osob;

b)	zobrazovat nezletilé nebo mladé lidi a používat kampaně, které jsou pro nezletilé osoby obzvláště atraktivní;

c)	cílit na nezletilé nebo mladé osoby tím, že v nich hazardní hry odrážejí činnosti typické pro kulturu mladých lidí či jsou s nimi spojovány;

d)	naznačovat, že hraní hazardních her představuje přechod od dospívání k dospělosti.

V. REGISTRACE A ÚČET HRÁČE

15.

Členské státy by měly zajistit, aby osobě bylo povoleno účastnit se služeb hazardních her online, pouze pokud se zaregistruje jako hráč a má u provozovatele účet.

16.

Při procesu registrace s cílem založit účet by měly být vyžadovány tyto informace:

jméno;

adresa;

c)	datum narození;

d)	e-mailová adresa nebo číslo mobilního telefonu.

17.

Poskytnutá e-mailová adresa nebo číslo mobilního telefonu by měly být potvrzeny hráčem nebo ověřeny provozovatelem. Tyto údaje by měly umožnit kontakt a přímou a účinnou komunikaci mezi provozovatelem a hráčem.

18.

Údaje o totožnosti hráče by měly být ověřeny. Pokud přímé elektronické ověření není možné nebo není zavedeno, členské státy se vybízejí, aby usnadnily přístup k vnitrostátním rejstříkům, databázím nebo jiným úředním dokumentům, podle nichž by provozovatelé mohli údaje o totožnosti ověřit.

19.

Členské státy by měly zajistit, aby v případě, kdy totožnost nebo věk dané osoby nelze úspěšně ověřit, byl proces registrace pro založení účtu hráče, včetně dočasného účtu, zrušen.

20.

Členské státy se vybízejí, aby zavedly v procesu registrace elektronické identifikační systémy.

21.

Členské státy by měly zajistit, aby:

a)	proces registrace umožňoval provést ověření totožnosti v přiměřené lhůtě a nepředstavoval pro spotřebitele nebo provozovatele zbytečnou zátěž;

b)	registrační systémy umožňovaly alternativní způsoby ověření totožnosti, zejména v situaci, kdy spotřebitel nemá přiděleno identifikační číslo daného členského státu, je-li požadováno, nebo pro případ dočasné nedostupnosti databáze.

22.

Členské státy by měly zajistit, aby hráči měli:

a)	přístup k dočasnému účtu u provozovatele, u něhož se účet otevírá, do doby, než bude ověřování totožnosti úspěšně dokončeno;

b)	jedinečné identifikační uživatelské jméno a heslo nebo jiný prvek pro zabezpečení přístupu u provozovatele, u něhož se účet otevírá.

23.

Členské státy by měly zavést pravidla:

a)	zajišťující, že finanční prostředky hráčů jsou chráněny a mohou být vyplaceny pouze danému hráči a že jsou odděleny od vlastních prostředků provozovatele;

b)	zabraňující tajným úmluvám mezi hráči a převodům prostředků mezi nimi, včetně pravidel pro zrušení převodů nebo vrácení prostředků z účtů hráčů v případě, že je odhalena tajná úmluva nebo podvod.

VI. HRÁČSKÁ AKTIVITA A PODPORA HRÁČŮ

24.

Členské státy by měly zajistit, aby hráč mohl ve fázi registrace na internetových stránkách provozovatele hazardních her standardně nastavit limity pro peněžní vklady, jakož i časové limity.

25.

Členské státy by měly zajistit, aby hráč měl na internetových stránkách provozovatele hazardních her kdykoli snadno přístup k těmto informacím:

a)	zůstatku na účtu hráče;

b)	funkci podpory hráčů týkající se odpovědného hraní prostřednictvím online formuláře nebo osobního kontaktu, a to alespoň formou živého chatu či telefonu;

c)	nouzovým linkám na organizace poskytující informace a pomoc, jak je uvedeno v bodě 4 písm. d).

26.

Členské státy by měly zajistit, aby hráč mohl na internetových stránkách provozovatele standardně dostávat v pravidelných intervalech informační upozornění o výhrách a prohrách v průběhu hry či sázky a o tom, jak dlouho již hraje. Hráči by měli informační upozornění potvrzovat a mít možnost buď přerušit hru, nebo pokračovat.

27.

Členské státy by měly zajistit, aby hráč na internetových stránkách provozovatele hazardních her nemohl:

a)	složit vklad přesahující limit pro peněžní vklad stanovený pro dané časové období;

b)	účastnit se hazardních her, pokud na účtu hráče nemá dostatečné finanční prostředky na pokrytí hry nebo sázky.

28.

Členské státy by neměly umožňovat poskytování úvěru hráči provozovatelem.

29.

Členské státy by měly zajistit, aby hráč na internetových stránkách provozovatele mohl:

a)	snížit limit pro peněžní vklad, a to s okamžitým účinkem;

b)	zvýšit limit pro peněžní vklad. Žádost hráče by měla nabýt účinku nejméně dvacet čtyři hodin po jejím podání;

c)	provést dočasné přerušení hraní a vyřazení na základě vlastního rozhodnutí.

30.

Členské státy by měly zajistit, aby provozovatel zavedl zásady a postupy pro usnadnění interakce s hráči v situaci, kdy jejich hráčské chování ukazuje na riziko rozvoje hráčské poruchy.

31.

Členské státy by měly zajistit, aby provozovatel vedl po určitou dobu záznamy alespoň o vkladech a výhrách hráče. Tyto záznamy by měly být hráči na jeho žádost zpřístupněny.

VII. DOČASNÉ PŘERUŠENÍ HRANÍ A VYŘAZENÍ NA ZÁKLADĚ VLASTNÍHO ROZHODNUTÍ

32.

Členské státy by měly zajistit, aby hráč mohl na internetových stránkách provozovatele hazardních her kdykoli aktivovat dočasné přerušení hraní a vyřazení na základě vlastního rozhodnutí týkající se buď konkrétní služby hazardních her online, nebo všech druhů těchto služeb.

33.

Členské státy by měly stanovit, že:

a)	dočasné přerušení hraní slouží k přerušení hraní alespoň na dvacet čtyři hodin;

b)	vyřazení na základě vlastního rozhodnutí je u provozovatele možné nejméně na dobu šesti měsíců.

34.

Členské státy by měly zajistit, aby v případě vyřazení na základě vlastního rozhodnutí byl účet hráče zrušen.

35.

Členské státy by měly zajistit, aby opětovná registrace hráče byla možná pouze na žádost hráče v písemné či elektronické podobě, a v každém případě až po uplynutí doby vyřazení na základě vlastního rozhodnutí.

36.

Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se žádostí zainteresovaných třetích stran, aby provozovatel hráče z internetových stránek s hazardními hrami vyřadil.

37.

Členské státy se vyzývají, aby vytvořily celostátní registr hráčů vyřazených na základě vlastního rozhodnutí.

38.

Je-li již zřízen celostátní registr hráčů vyřazených na základě vlastního rozhodnutí, měly by členské státy provozovatelům usnadnit přístup k němu a zajistit, aby provozovatelé do tohoto registru pravidelně nahlíželi, a tak bránili hráčům vyřazeným na základě vlastního rozhodnutí v dalším hraní hazardních her.

VIII. OBCHODNÍ SDĚLENÍ

39.

Členské státy by měly zajistit, aby byl provozovatel, jehož jménem je obchodní sdělení vytvořeno, jasně identifikovatelný.

40.

Tam, kde je to vhodné, by členské státy měly zajistit, aby obchodní sdělení o službách hazardních her online obsahovala praktické a transparentní informace alespoň o zdravotních rizicích problémového hráčství.

41.

Obchodní sdělení by neměla:

a)	obsahovat nepodložená tvrzení týkající se šance na výhru nebo zisku, který hráči mohou z hazardních her očekávat;

b)	naznačovat, že výsledek lze ovlivnit dovedností, pokud tomu tak není;

c)	načasováním, místem či povahou obchodního sdělení nutit spotřebitele k účasti na hazardních hrách nebo snižovat hodnotu odmítavého postoje k nim;

d)	prezentovat hazardní hry jako společensky atraktivní nebo zahrnovat vyjádření známých osobností či celebrit, jež navozuje dojem, že hazardní hry přispívají ke společenskému úspěchu;

e)	naznačovat, že hazardní hry mohou představovat řešení sociálních, profesních nebo osobních problémů;

f)	naznačovat, že hazardní hry mohou být alternativou k zaměstnání, řešením finančních potíží nebo formou finanční investice.

42.

Členské státy by měly zajistit, aby se hry zdarma používané v obchodních sděleních řídily stejnými pravidly a stejnými technickými podmínkami jako odpovídající hry peněžní.

43.

Obchodní sdělení by neměla být cílena na zranitelné hráče, zejména zasíláním nevyžádaných obchodních sdělení hráčům, kteří byli z hraní hazardních her vyřazeni na základě vlastního rozhodnutí nebo byli vyloučeni z poskytování služeb hazardních her z důvodu problémového hráčství.

44.

Členské státy, které povolují nevyžádaná obchodní sdělení elektronickou poštou, by měly zajistit:

a)	aby takováto obchodní sdělení byla jasně a jednoznačně identifikovatelná;

b)	aby provozovatel respektoval seznamy, do nichž se mohou přihlásit fyzické osoby, které si nepřejí, aby jim byly taková sdělení zasílána.

45.

Členské státy by měly zajistit, aby obchodní sdělení zohledňovala rizikový potenciál propagovaných služeb hazardních her online.

IX. SPONZOROVÁNÍ

46.

Členské státy by měly zajistit, aby sponzorování ze strany provozovatelů bylo transparentní a aby byl provozovatel jasně identifikovatelný jako sponzor.

47.

Sponzorování by nemělo nepříznivě ovlivňovat nezletilé osoby. Členské státy se vyzývají k zajištění toho, aby:

a)	nebylo povoleno sponzorování událostí určených nezletilým osobám nebo zaměřených zejména na tyto osoby;

b)	propagační materiály sponzora nebyly používány při prezentaci zboží k prodeji, která se zaměřuje konkrétně nebo převážně na tyto osoby.

48.

Členské státy by měly podporovat sponzorované strany v tom, aby ověřovaly, zda je sponzorování v členském státě, kde má probíhat, povoleno v souladu s vnitrostátními předpisy.

X. VZDĚLÁVÁNÍ A INFORMOVANOST

49.

Členské státy, případně ve spolupráci se spotřebitelskými organizacemi a s provozovateli, se vyzývají k pořádání nebo podpoře pravidelných vzdělávacích a veřejných informačních kampaní s cílem zvýšit informovanost spotřebitelů a zranitelných skupin, včetně nezletilých osob, pokud jde o hazardní hry online.

50.

Členské státy by měly zajistit, aby provozovatelé a regulační orgány v oblasti hazardních her byli povinni informovat své zaměstnance, jejichž pracovní činnosti souvisejí s hazardními hrami, o rizicích spojených s hazardními hrami online. Zaměstnanci, kteří přímo jednají s hráči, by měli být vyškoleni tak, aby rozuměli otázkám problémového hráčství a věděli, jak na ně reagovat.

XI. DOHLED

51.

Členské státy se vyzývají, aby při uplatňování zásad uvedených v tomto doporučení jmenovaly příslušné regulační orgány v oblasti hazardních her, které by zajistily a nezávisle sledovaly účinné dodržování vnitrostátních opatření na podporu zásad stanovených v tomto doporučení.

XII. PODÁVÁNÍ ZPRÁV

52.

Členské státy se vyzývají, aby Komisi oznámily veškerá opatření přijatá na základě tohoto doporučení do 19. ledna 2016 tak, aby Komise mohla zhodnotit provádění tohoto doporučení.

53.

Členské státy se vyzývají, aby shromažďovaly pro statistické účely spolehlivé roční údaje týkající se:

a)	platných ochranných opatření, zejména údaje o počtu účtů hráčů (založených a zrušených), počtu hráčů vyřazených na základě vlastního rozhodnutí, počtu hráčů trpících hráčskou poruchou a počtu stížností ze strany hráčů;

b)	obchodních sdělení v členění podle kategorie a podle druhu porušení zásad.

Členské státy se vyzývají, aby tyto informace sdělily Komisi poprvé do 19. ledna 2016.

54.

Komise by měla provádění tohoto doporučení zhodnotit do 19. ledna 2016.

V Bruselu dne 14. července 2014.

Za Komisi

Michel BARNIER

místopředseda

(1) KOM(2011) 128 v konečném znění

(2) COM(2012) 596 final.

(3) Dokument P7_TA(2013)0348.

(4) 2012/2322(INI).

(5) Rozsudky ve věcech Stanleybet International, č. C-186/11 a C-209/11, Stoß a další, č. C-316/07, a citovaná judikatura.

(6) Rozsudek ve věci Dickinger a Ömer, č. C-347/09, a citovaná judikatura.

(7) Série politických dokumentů ALICE-RAP: „Gambling: two sides of the same coin – recreational activity and public health problem“ (Dvě strany téže mince – rekreační činnost a problém veřejného zdraví). ALICE RAP je výzkumný projekt financovaný v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj (www.alicerap.eu).

(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).

(9) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29).

(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37),

19.7.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 214/47

Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 131 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu motorových vozidel, pokud jde o vyspělé systémy nouzového brzdění (AEBS)

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 1 k sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 13. února 2014

OBSAH

PŘEDPIS

Úvod (pro informaci)

Oblast působnosti a účel

Definice

Žádost o schválení

Schválení

Specifikace

Postup zkoušky

Změna typu vozidla a rozšíření schválení

Shodnost výroby

Postihy za neshodnost výroby

10.

Definitivní ukončení výroby

11.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a názvy a adresy správních orgánů

12.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

Sdělení

Uspořádání značek schválení typu

Požadavky na zkoušku výstražného signálu a aktivace – hodnoty pro vyhovění/nevyhovění

Zvláštní požadavky týkající se bezpečnostních hledisek komplexních elektronických řídicích systémů vozidel

Úvod (pro informaci)

Cílem tohoto předpisu je stanovit jednotná ustanovení pro vyspělé systémy nouzového brzdění (AEBS) montované do vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3 (1), které jsou používány především na rychlostních komunikacích.

Obecně bude montáž vyspělého systému nouzového brzdění pro uvedené kategorie vozidel přínosem, existují však podskupiny, v jejichž případě je užitečnost systému spíše nejistá, neboť jsou převážně používány v jiných podmínkách, než jsou podmínky na rychlostních komunikacích (např. autobusy se stojícími cestujícími, tj. třídy I, II a A (1)). Bez ohledu na užitečnost existují také další podskupiny, u kterých by montáž AEBS byla technicky náročná (např. poloha čidla na vozidlech kategorie G a na vozidlech zvláštního určení atd.).

Kromě toho systémy určené pro vozidla, která nejsou vybavena pneumatickým zavěšením zadní nápravy, vyžadují zabudování vyspělých čidel, aby se zohlednily změny úhlu klonění vozidla. Smluvní strany, které chtějí uplatnit tento předpis na zmiňovaná vozidla, by měly za tímto účelem zajistit přiměřenou lhůtu.

Systém musí automaticky detekovat možnost čelní srážky, upozornit řidiče výstražným signálem, aktivovat brzdový systém vozidla a zpomalit vozidlo, aby se zabránilo nárazu nebo zmírnila jeho závažnost v případě, že řidič na výstražný signál nereaguje.

Systém se musí aktivovat pouze v takových dopravních situacích, kdy se brzděním zabrání nehodě nebo se zmírní její závažnost, avšak nesmí se aktivovat v běžných dopravních situacích.

V případě poruchy v systému nesmí být bezpečný provoz vozidla ohrožen.

Systém musí vydávat alespoň jeden zvukový nebo haptický výstražný signál, kterým může být také prudké zpomalení vozidla, aby si nepozorný řidič uvědomil kritickou situaci.

Během jakékoli činnosti systému (fáze výstražného signálu a nouzového brzdění) může řidič kdykoliv záměrným úkonem, např. zásahem do řízení nebo zařazením nižšího rychlostního stupně, převzít kontrolu a systém deaktivovat.

Předpis nemůže zahrnout všechny podmínky provozu a vlastnosti infrastruktury do postupu schválení typu. Skutečné podmínky a vlastnosti reálného prostředí by neměly vést k falešným výstražným signálům či neopodstatněnému brzdění, které by řidiče přiměly k deaktivaci systému.

1. OBLAST PŮSOBNOSTI A ÚČEL

Tento předpis se týká schválení vozidel kategorií M2, N2, M3 a N3 (1), pokud jde o palubní systém, jehož účelem je zabránit srážce se zadní částí vozidla ve stejném jízdním pruhu nebo zmírnit závažnost takové srážky.

2. DEFINICE

2.1. „Vyspělým systémem nouzového brzdění (AEBS)“ se rozumí systém, který dokáže automaticky detekovat možnou čelní srážku, aktivovat brzdový systém vozidla a zpomalit vozidlo s cílem zabránit srážce nebo ji zmírnit.

2.2. „Typem vozidla, pokud jde o jeho vyspělý systém nouzového brzdění“ se rozumí kategorie vozidel, která se vzájemně neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

a)	obchodní název nebo značka výrobce;

b)	vlastnosti vozidla, které významným způsobem ovlivňují výkonnost systému AEBS;

c)	typ a konstrukce vyspělého systému nouzového brzdění.

2.3. „Zkoušeným vozidlem“ se rozumí vozidlo, které je zkoušeno.

2.4. „Cílem“ se rozumí sériově vyráběný osobní automobil kategorie M1 AA (1) sedan, nebo v případě měkkého cíle předmět zastupující toto vozidlo, pokud jde o jeho detekční vlastnosti týkající se systému čidel zkoušeného systému AEBS.

2.5. '„Pohyblivým cílem“ se rozumí cíl, který se stálou rychlostí pohybuje stejným směrem a uprostřed stejného jízdního pruhu jako zkoušené vozidlo.

2.6. „Stojícím cílem“ se rozumí cíl v klidu, který stojí ve stejném směru a je umístěn uprostřed stejného jízdního pruhu jako zkoušené vozidlo.

2.7. „Měkkým cílem“ se rozumí cíl, který v případě srážky utrpí minimální škodu a způsobí minimální škodu zkoušenému vozidlu.

2.8. „Fází výstrahy před srážkou“ se rozumí fáze bezprostředně předcházející fázi nouzového brzdění, během níž systém AEBS varuje řidiče před možnou čelní srážkou.

2.9. „Fází nouzového brzdění“ se rozumí fáze, jež začíná, když AEBS vyšle systému provozního brzdění daného vozidla požadavek na zpomalení nejméně o 4 m/s2.

2.10. „Společnou plochou“ se rozumí plocha, na níž mohou být zobrazeny nejméně dvě informační funkce (např. symbol), nikoliv však současně.

2.11. „Samočinnou kontrolou“ se rozumí integrovaná funkce, jež poloprůběžně kontroluje, zda nedošlo k poruše systému, přinejmenším v době, kdy je systém aktivní.

2.12. „Dobou do srážky (TTC)“ se rozumí doba, jež se rovná podílu vzdálenosti mezi zkoušeným vozidlem a cílem a relativní rychlosti zkoušeného vozidla a cíle v daném okamžiku.

3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1. Žádost o schválení typu vozidla, pokud jde o vyspělý systém nouzového brzdění, podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

3.2. K žádosti musí být ve třech vyhotoveních připojeny níže uvedené dokumenty:

3.2.1.

Popis typu vozidla, pokud jde o položky uvedené v bodě 2.2, se složkou dokumentace, která podává informace o základní koncepci vyspělého systému nouzového brzdění a o prostředcích, kterými je spojen s ostatními systémy vozidla nebo kterými přímo ovládá výstupní proměnné veličiny. Uvádějí se čísla a/nebo symboly identifikující typ vozidla.

3.3. Technické zkušebně provádějící schvalovací zkoušky se předloží vozidlo, které představuje typ vozidla, jenž má být schválen.

4. SCHVÁLENÍ

4.1. Schválení vozidla se udělí v případě, že typ vozidla předaný ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky bodu 5.

4.2. Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení typu; první dvě číslice (v současnosti 01, což odpovídá sérii změn 01) udávají sérii změn zahrnující nejnovější podstatné technické úpravy předpisu v době udělení schválení. Táž smluvní strana nesmí udělit stejné číslo témuž typu vozidla, vybavenému jiným typem AEBS, nebo jinému typu vozidla.

4.3. Oznámení o schválení nebo odmítnutí či zrušení schválení podle tohoto předpisu se sdělí stranám dohody prostřednictvím formuláře, který je v souladu se vzorem v příloze 1, a dokumentace poskytnuté žadatelem ve formátu nepřesahujícím A4 (210 × 297 mm) nebo složených v tomto formátu a ve vhodném měřítku nebo elektronickém formátu.

4.4. Na každé vozidlo, které je shodné s typem vozidla schváleným podle tohoto předpisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení typu, která odpovídá vzoru popsanému v příloze 2 a sestává z:

4.4.1.

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2);

4.4.2.

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice předepsané v bodě 4.4.1.

4.5. Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 4.4.1 opakovat; v takovém případě se čísla předpisu a schválení a doplňkové symboly uvedou ve svislých sloupcích umístěných vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.4.1.

4.6. Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

4.7. Značka schválení typu musí být umístěna v blízkosti štítku s údaji o vozidle nebo na tomto štítku.

5. SPECIFIKACE

5.1. Obecná ustanovení

5.1.1. Každé vozidlo vybavené systémem AEBS, které odpovídá definici v bodě 2.1 musí splňovat požadavky na výkonnost stanovené v bodech 5.1 až 5.6.2 tohoto předpisu a musí být vybaveno protiblokovací funkcí v souladu s požadavky na účinnost uvedenými v příloze 13 předpisu č. 13.

5.1.2. Účinnost systému AEBS nesmí být nepříznivě ovlivněna magnetickým nebo elektrickým polem. To je nutno prokázat splněním požadavků předpisu č. 10 ve znění série změn 03.

5.1.3. Shoda s bezpečnostními aspekty komplexních elektronických řídicích systémů se prokáže splněním požadavků v příloze 4.

5.2. Požadavky na výkonnost

5.2.1. Systém musí řidiči poskytovat příslušný výstražný signál (příslušné výstražné signály):

5.2.1.1.

Výstražný signál srážky, pokud systém AEBS detekoval možnost srážky s vozidlem kategorie M, N nebo O jedoucím vpředu ve stejném jízdním pruhu, které jede nižší rychlostí, zpomalilo za účelem zastavení, nebo které stojí a nebyl u něj zjištěn pohyb. Výstražný signál musí odpovídat bodu 5.5.1.

5.2.1.2.

Výstražný signál poruchy, pokud dojde k poruše systému AEBS, jež znemožňuje splnění požadavků uvedených v tomto předpisu. Výstražný signál musí odpovídat bodu 5.5.4.

5.2.1.2.1.

V případě elektricky zjistitelné poruchy nesmí být mezi samočinnými kontrolami systému AEBS výrazný časový interval a při následném rozsvícení výstražného signálu nesmí dojít k nezanedbatelnému zpoždění.

5.2.1.3.

Pokud je vozidlo vybaveno prostředky k manuální deaktivaci systému AEBS, musí být řidič upozorněn, že je systém deaktivován. Výstražný signál musí odpovídat bodu 5.4.2.

5.2.2. Po výstražném signálu (výstražných signálech) podle bodu 5.2.1.1 a s ohledem na ustanovení bodů 5.3.1 až 5.3.3 musí nastat fáze nouzového brzdění, jejímž účelem je podstatně snížit rychlost zkoušeného vozidla. To se zkouší podle bodů 6.4 a 6.5 tohoto předpisu.

5.2.3. Systém AEBS musí být aktivní alespoň v rozsahu rychlosti od 15 km/h až do maximální konstrukční rychlosti vozidla, a to za každého zatížení, pokud není ručně deaktivován podle bodu 5.4.

5.2.4. Systém AEBS musí být konstruován tak, aby minimalizoval spouštění výstražných signálů a aby nedocházelo k samočinnému brzdění v situacích, kdy by řidič nezaregistroval hrozící čelní srážku. To se prokáže v souladu s bodem 6.8 tohoto předpisu.

5.3. Přerušení řidičem

5.3.1. Systém AEBS může řidiči umožňovat přerušení fáze výstrahy před srážkou. Pokud je však brzdový systém vozidla použit k haptické výstraze, musí systém řidiči umožňovat přerušení výstražného brzdění.

5.3.2. Systém AEBS musí řidiči umožňovat přerušení fáze nouzového brzdění.

5.3.3. V obou výše zmíněných případech může být přerušení zahájeno jakýmkoli aktivním zásahem (např. zařazením nižšího rychlostního stupně, manipulací s ovládacím prvkem signalizace směru), který naznačuje, že si je řidič vědom mimořádné situace. Seznam těchto aktivních zásahů musí výrobce vozidla při schvalování typu předložit příslušné technické zkušebně a připojit ho ke zkušebnímu protokolu.

5.4. Pokud je vozidlo vybaveno prostředky k deaktivaci funkce AEBS, platí následující podmínky:

5.4.1.

Funkce AEBS musí být automaticky obnovena na začátku každého nového cyklu zapalování.

5.4.2.

Nepřetržitý optický výstražný signál musí řidiče informovat o tom, že funkce AEBS byla deaktivována. Pro tento účel se může použít žlutý výstražný signál uvedený v bodě 5.5.4.

5.5. Výstražná signalizace

5.5.1. Výstražný signál srážky uvedený v bodě 5.2.1.1 musí být zajištěn nejméně dvěma z těchto tří způsobů: akustický, haptický či optický.

Načasování výstražných signálů musí být takové, aby řidiči umožnilo reagovat na nebezpečí srážky a převzít kontrolu nad situací, a rovněž musí zabránit tomu, aby byl řidič rušen předčasnými či příliš častými výstrahami. To se zkouší v souladu s ustanoveními bodů 6.4.2 a 6.5.2 tohoto předpisu.

5.5.2. Při schvalování typu musí výrobce vozidla předložit popis výstražné signalizace a pořadí, v jakém výstražné signály upozorňují řidiče na srážku, a tento popis musí být zaznamenán ve zkušebním protokolu.

5.5.3. V případě, že je pro výstrahu před srážkou použit i optický prostředek, může být optickým signálem blikání výstražného signálu poruchy uvedeného v bodě 5.5.4.

5.5.4. Výstražným signálem poruchy uvedeným v bodě 5.2.1.2 je nepřetržitý žlutý optický výstražný signál.

5.5.5. Každý optický výstražný signál AEBS se aktivuje buď tehdy, když se spínač zapalování (startování) otočí do polohy „zapnuto“ (běh motoru), nebo když je spínač zapalování (startování) v poloze mezi „zapnuto“ (běh motoru) a „startování“, kterou výrobce určil jako kontrolní polohu (počáteční systém (zapnutí)). Tento požadavek se nevztahuje na výstražné signály zobrazené na společné ploše.

5.5.6. Optické výstražné signály musí být viditelné i za denního světla; uspokojivý stav výstražných signálů musí mít řidič možnost snadno zkontrolovat ze svého sedadla.

5.5.7. Když má řidič k dispozici optický výstražný signál, který upozorňuje na skutečnost, že systém AEBS dočasně není k dispozici, například kvůli špatnému počasí, musí být tento signál nepřetržitý a žlutý. Pro tento účel se může použít žlutý výstražný signál uvedený v bodě 5.5.4.

5.6. Ustanovení o pravidelné technické kontrole

5.6.1. U pravidelných technických prohlídek musí být možné potvrdit správný provozní stav systému AEBS tak, že se po zapnutí a kontrole kterékoli žárovky zkontroluje stav výstražného signálu poruchy.

V případě, že se výstražný signál poruchy nachází na společné ploše, je před kontrolou stavu výstražného signálu poruchy nutné zkontrolovat, jestli funguje společná plocha.

5.6.2. Při schvalování typu musí být předána důvěrná informace o výrobcem zvolených prostředcích ochrany proti jednoduché neoprávněné změně funkce výstražného signálu poruchy.

Tento požadavek na ochranu je alternativně splněn tím, že existuje další prostředek ke kontrole řádného provozního stavu systému AEBS.

6. POSTUP ZKOUŠKY

6.1. Zkušební podmínky

6.1.1. Zkouší se na hladkém, suchém betonovém či asfaltovém povrchu, kde jsou dobré adhezní podmínky.

6.1.2. Teplota prostředí musí být 0 °C až 45 °C.

6.1.3. Vodorovná viditelnost musí být taková, aby byl cíl vidět po celou dobu zkoušky.

6.1.4. Zkoušky se provedou tehdy, pokud výsledky nemohou být ovlivněny větrem.

6.2. Stav vozidla

6.2.1. Hmotnost při zkoušce

Vozidlo se zkouší se zatížením dohodnutým mezi výrobcem a příslušnou technickou zkušebnou. Po zahájení zkoušky již nesmí provádět žádné změny.

6.3. Zkušební cíle

6.3.1. Jako cíl se při zkouškách použije běžný sériově vyráběný osobní automobil kategorie M1 AA sedan, případně „měkký cíl“ představující toto vozidlo, pokud jde o jeho detekční vlastnosti týkající se systému čidel zkoušeného systému AEBS (3).

6.3.2. Podrobnosti, které umožní přesně identifikovat a reprodukovat cíl (cíle), musí být zaznamenány v dokumentaci ke schválení typu vozidla.

6.4. Zkouška výstražného signálu srážky a aktivace se stojícím cílem

6.4.1. Zkoušené vozidlo se musí ke stojícímu cíli blížit po rovné dráze nejméně dvě sekundy před funkční částí zkoušky, přičemž zkoušené vozidlo nesmí být odchýleno od střednice cíle o více než 0,5 m.

Funkční část zkoušky začne, jakmile se zkoušené vozidlo pohybuje rychlostí 80 ± 2 km/h a je od cíle vzdáleno nejméně 120 m.

Od zahájení funkční části až do okamžiku srážky nesmí řidič provádět žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy.

6.4.2. Načasování způsobů výstrahy před srážkou uvedených v bodě 5.5.1 musí splňovat následující kritéria:

6.4.2.1.

Nejméně jeden způsob výstrahy se musí projevit nejpozději do časového intervalu uvedeného v tabulce I sloupci B přílohy 3.

V případě vozidel uvedených v tabulce I řádku 1 přílohy 3 musí být výstražný signál haptický nebo akustický.

V případě vozidel uvedených v tabulce I řádku 2 přílohy 3 musí být výstražný signál haptický, akustický nebo optický.

6.4.2.2.

Nejméně dva způsoby výstrahy se musí projevit nejpozději do časového intervalu uvedeného v tabulce I sloupci C přílohy 3.

6.4.2.3.

Případné snížení rychlosti během fáze výstrahy nesmí přesáhnout buď 15 km/h, nebo 30 % celkového snížení rychlosti zkoušeného vozidla podle toho, která hodnota je vyšší.

6.4.3. Po fázi výstrahy před srážkou musí následovat fáze nouzového brzdění.

6.4.4. Celkové snížení rychlosti zkoušeného vozidla v době nárazu do stojícího cíle nesmí být menší než hodnota uvedená v tabulce I sloupci D přílohy 3.

6.4.5. Fáze nouzového brzdění nesmí začít dříve než 3,0 sekundy do srážky.

Splnění tohoto požadavku musí být ověřeno buď samotným měřením během zkoušky, nebo na základě dokumentace poskytnuté výrobcem vozidla, a to dle dohody technické zkušebny a výrobce vozidla.

6.5. Zkouška výstražného signálu srážky a aktivace s pohyblivým cílem

6.5.1. Zkoušené vozidlo a pohyblivý cíl se musí pohybovat po rovné dráze stejným směrem nejméně dvě sekundy před funkční částí zkoušky, přičemž zkoušené vozidlo nesmí být odchýleno od střednice cíle o více než 0,5 m.

Funkční část zkoušky začne, když se zkoušené vozidlo pohybuje rychlostí 80 ± 2 km/h a pohyblivý cíl rychlostí stanovenou v tabulce I sloupci H přílohy 3, a vzdálenost mezi nimi je nejméně 120 m.

Od zahájení funkční části zkoušky až do doby, kdy zkoušené vozidlo dosáhne stejné rychlosti jako cíl, nesmí řidič provádět žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy.

6.5.2. Načasování způsobů výstrahy před srážkou uvedených v bodě 5.5.1 musí splňovat následující kritéria:

6.5.2.1.

Nejméně jeden haptický nebo akustický výstražný signál se musí projevit nejpozději do časového intervalu uvedeného v tabulce I sloupci E přílohy 3.

6.5.2.2.

Nejméně dva způsoby výstrahy se musí projevit nejpozději do časového intervalu uvedeného v tabulce I sloupci F přílohy 3.

6.5.2.3.

Případné snížení rychlosti během fáze výstrahy nesmí přesáhnout buď 15 km/h, nebo 30 % celkového snížení rychlosti zkoušeného vozidla podle toho, která hodnota je vyšší.

6.5.3. Fáze nouzového brzdění musí vést k tomu, že zkoušené vozidlo do pohyblivého cíle nenarazí.

6.5.4. Fáze nouzového brzdění nesmí začít dříve než 3,0 sekundy do srážky.

6.6. Zkouška detekce poruchy

6.6.1. Simuluje se elektrická porucha, například tak, že se odpojí přívod energie k některé součásti systému AEBS nebo se rozpojí některý elektrický spoj mezi součástmi systému AEBS. Při simulaci poruchy systému AEBS se nesmí odpojit elektrické spojení k výstražnému signálu řidiči uvedenému v bodě 5.5.4 ani k nepovinnému manuálnímu ovládání deaktivace systému AEBS uvedenému v bodě 5.4.

6.6.2. Výstražný signál poruchy uvedený v bodě 5.5.4 musí být aktivován a zůstat v činnosti nejpozději 10 sekund poté, co vozidlo překročilo rychlost 15 km/h, a u stojícího vozidla musí být opět aktivován bezprostředně po následném vypnutí a zapnutí zapalování, dokud simulovaná porucha trvá.

6.7. Zkouška deaktivace

6.7.1. U vozidel vybavených prostředky k deaktivaci systému AEBS se spínač zapalování (startování) otočí do polohy „zapnuto“ (běh motoru) a deaktivuje se systém AEBS. Výstražný signál uvedený v bodě 5.4.2 musí být aktivován. Uveďte spínač zapalování (startování) do polohy „vypnuto“. Spínač zapalování (startování) se opět otočí do polohy „zapnuto“ (běh motoru) a ověří se, zda nedošlo k opětovné aktivaci dříve aktivovaného výstražného signálu, což signalizuje, že systém AEBS byl obnoven, jak je uvedeno v bodě 5.4.1. Pokud se systém zapalování aktivuje prostřednictvím „klíče“, výše uvedený požadavek musí být splněn, aniž by byl klíč vyjmut.

6.8. Zkouška chybné reakce

6.8.1. Dvě stojící vozidla kategorie M1 AA sedan musí být umístěna tak, aby:

a)	byla ve stejném směru, v jakém se pohybuje zkoušené vozidlo;

b)	vzdálenost mezi nimi byla 4,5 m (4);

c)	zadní části obou vozidel byly vzájemně zarovnané.

6.8.2. Zkoušené vozidlo musí urazit vzdálenost nejméně 60 m stálou rychlostí 50 ± 2 km/h a musí projet středem mezi oběma stojícími vozidly.

Během zkoušky nesmí být provedeny žádné změny ovládacích prvků zkoušeného vozidla kromě drobných úprav ovládacího prvku řízení bránících jakémukoli vybočení vozidla z dráhy.

6.8.3. Systém AEBS nesmí vyslat výstražný signál srážky a nesmí zahájit fázi nouzového brzdění.

7. ZMĚNA TYPU VOZIDLA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ

7.1. Každá změna typu vozidla uvedená v bodě 2.2 se oznámí schvalovacímu orgánu, který typ vozidla schválil. Schvalovací orgán pak může buď:

7.1.1. usoudit, že provedené změny nemají nepříznivý účinek na podmínky udělení schválení, a udělit rozšíření schválení, nebo

7.1.2. usoudit, že provedené změny mají vliv na podmínky udělení schválení a před udělením rozšíření schválení je tedy zapotřebí provést další zkoušky nebo kontroly.

7.2. Potvrzení nebo odmítnutí schválení, v němž jsou uvedeny změny, se postupem uvedeným v bodě 4.3 sdělí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis.

7.3. Schvalovací orgán informuje ostatní smluvní strany o rozšíření prostřednictvím formuláře oznámení uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu. Každému rozšíření přiřadí pořadové číslo, které bude označováno jako číslo rozšíření.

8. SHODNOST VÝROBY

8.1. Postupy týkající se shodnosti výroby odpovídají obecným ustanovením uvedeným v příloze 2 Dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a splňují tyto požadavky:

8.2. Každé vozidlo schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeno tak, aby bylo shodné se schváleným typem vozidla, tj. splňovalo požadavky uvedené v bodě 5.

8.3. Schvalovací orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřovat kontrolní postupy shodnosti, které jsou využívány v každé výrobní jednotce. Obvyklá četnost těchto kontrol je jednou za dva roky.

9. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1. Schválení typu vozidla udělené podle tohoto předpisu může být odňato, pokud nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 8.

9.2. Pokud smluvní strana odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně to zasláním formuláře oznámení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu sdělí ostatním smluvním stranám, které tento předpis uplatňují.

10. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného v souladu s tímto předpisem, informuje o tom schvalovací orgán, který udělil schválení, a ten o tom prostřednictvím formuláře oznámení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu informuje ostatní smluvní strany dohody, jež tento předpis uplatňují.

11. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK SCHVÁLENÍ TYPU A NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany Dohody, jež uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provedení zkoušek pro schválení a názvy a adresy schvalovacích orgánů, které schválení udělily a kterým se mají zasílat formuláře potvrzující schválení nebo rozšíření nebo odmítnutí nebo odnětí schválení.

12. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

12.1. Od oficiálního dne vstupu série změn 01 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis ve znění série změn 01, zamítnout udělit schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 01.

12.2. Ode dne vstupu série změn 01 tohoto předpisu v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, pokračovat v udělování schválení typu a rozšíření schválení typu podle tohoto předpisu ve znění série změn 00.

V souladu s článkem 12 Dohody z roku 1958 lze sérii změn 00 používat jako alternativu k sérii změn 01. Smluvní strany informují generální sekretariát, kterou alternativu zvolily. V případě, že smluvní strany generální sekretariát Organizace spojených národů neinformují, bude se mít za to, že uplatňují sérii změn 01.

12.3. Ode dne vstupu série změn 01 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, zamítnout udělení vnitrostátního nebo regionálního schválení typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu ve znění série změn 01.

12.4. Do 1. listopadu 2016 žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, neodmítne vnitrostátní nebo regionální schválení typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu ve znění série změn 00.

12.5. Od 1. listopadu 2016 nejsou smluvní strany, které uplatňují tento předpis ve znění série změn 01, povinny uznávat, za účelem vnitrostátního nebo regionálního schválení, schválení typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu ve znění série změn 00.

(1) Podle definice v úplném znění usnesení pro konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3, bod 2.

(2) Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z r. 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.3 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(3) Na detekčních vlastnostech měkkého cíle se dohodnou příslušná technická zkušebna a výrobce vozidla, tyto vlastnosti odpovídají osobnímu automobilu kategorie M1 AA sedan.

(4) Vztažný bod každého stojícího vozidla pro zjištění vzdálenosti mezi těmito dvěma stojícími vozidly se stanoví podle normy ISO 612-1978.

PŘÍLOHA 1

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

(viz body 4.4 až 4.4.2 tohoto předpisu)

a = min. 8 mm

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle označuje, že dotčený typ vozidla byl schválen v Belgii (E 6), pokud jde o vyspělý systém nouzového brzdění (AEBS) podle předpisu č. 131. První dvě číslice čísla schválení udávají, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 131 ve znění série změn 01.

PŘÍLOHA 3

POŽADAVKY NA ZKOUŠKU VÝSTRAŽNÉHO SIGNÁLU A AKTIVACE – HODNOTY PRO VYHOVĚNÍ/NEVYHOVĚNÍ

A	B	C	D	E	F	G	H	Řádek
	Stojící cíl			Pohyblivý cíl
	Načasování způsobů výstrahy		Snížení rychlosti (viz bod 6.4.4)	Načasování způsobů výstrahy		Snížení rychlosti (viz bod 6.5.3)	Rychlost cíle (viz bod 6.5.1)
	nejméně 1 (viz bod 6.4.2.1)	nejméně 2 (viz bod 6.4.2.2)	Snížení rychlosti (viz bod 6.4.4)	nejméně 1 (viz bod 6.5.2.1)	nejméně 2 (viz bod 6.5.2.2)	Snížení rychlosti (viz bod 6.5.3)	Rychlost cíle (viz bod 6.5.1)
M3 (1), N2 > 8 t a dále N3	nejpozději 1,4 s před zahájením fáze nouzového brzdění	nejpozději 0,8 s před zahájením fáze nouzového brzdění	minimálně 20 km/h	nejpozději 1,4 s před zahájením fáze nouzového brzdění	nejpozději 0,8 s před zahájením fáze nouzového brzdění	žádný dopad	12 ± 2 km/h	1
N2 ≤ 8 t (2) (4) a dále M2 (2) (4)	nejpozději 0,8 s před zahájením fáze nouzového brzdění	před zahájením fáze nouzového brzdění (3)	minimálně 10 km/h	nejpozději 0,8 s před zahájením fáze nouzového brzdění	před zahájením fáze nouzového brzdění (3)	žádný dopad	67 ± 2 km/h (5)	2

(1) Na vozidla kategorie M3 s hydraulickým brzdovým systémem se vztahují požadavky uvedené v řádku 2.

(2) Na vozidla s pneumatickými brzdovými systémy se vztahují požadavky uvedené v řádku 1.

(3) Hodnoty uvede výrobce vozidla při schvalování typu (bod 15 přílohy 1).

(4) Výrobci vozidel, jichž se týká řádek 2, mají možnost získat schválení typu vozidla na základě hodnot uvedených v řádku 1; v tomto případě je nutné prokázat shodu se všemi hodnotami v řádku 1.

(5) Hodnoty rychlosti cíle v kolonce H2 se přezkoumají před 1. listopadem 2021.

PŘÍLOHA 4

ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE BEZPEČNOSTNÍCH HLEDISEK KOMPLEXNÍCH ELEKTRONICKÝCH ŘÍDICÍCH SYSTÉMŮ VOZIDEL

1. OBECNÁ USTANOVENÍ

Tato příloha vymezuje zvláštní požadavky na dokumentaci, strategii týkající se poruch a na ověřování s ohledem na bezpečnostní hlediska komplexních elektronických řídicích systémů vozidel (definice viz bod 2.3), pokud jde o tento předpis.

Na tuto přílohu může být zvláštními body v tomto předpise odkázáno také v souvislosti s funkcemi týkajícími se bezpečnosti, jež jsou ovládány elektronickým systémem/elektronickými systémy.

Tato příloha nespecifikuje kritéria výkonnosti „daného systému“, ale je zde uvedena metodika uplatněná při tvorbě návrhu systému a informace, které musí být pro účely schválení typu předloženy technické zkušebně.

Tyto informace musí prokázat, že „daný systém“ za běžných podmínek a v poruchovém stavu splňuje všechny příslušné požadavky na výkonnost uvedené jinde v tomto předpise.

2. DEFINICE

Pro účely této přílohy:

2.1.

„Koncepcí bezpečnosti“ se rozumí popis opatření začleněných do systému, např. v rámci elektronických jednotek, aby zajistily integritu systému a tím bezpečný provoz i v případě elektrické poruchy.

Částí koncepce bezpečnosti může být možnost přechodu k částečnému fungování nebo dokonce záložnímu systému zajišťujícímu nezbytné funkce vozidla.

2.2.

„Elektronickým řídicím systémem“ se rozumí kombinace jednotek konstruovaná k tomu, aby podporovala zajištění stanovené funkce ovládání vozidla pomocí elektronického zpracování dat.

Takové systémy, často softwarově ovládané, se skládají z jednotlivých funkčních součástek, jako jsou čidla, elektronické řídicí jednotky a akční členy, a jsou propojeny přenosovými spoji. Mohou zahrnovat mechanické, elektropneumatické či elektrohydraulické prvky.

„Daným systémem“ uvedeným v této souvislosti se rozumí systém, pro který se požaduje schválení typu.

2.3.	„Komplexními elektronickými řídicími systémy vozidel“ se rozumí elektronické řídicí systémy, na které se vztahuje hierarchie ovládání, ve které může být ovládaná funkce potlačena systémem/funkcí elektronického ovládání vyšší úrovně. Potlačená funkce se stává součástí komplexního systému.

2.4.

„Řídicími systémy/funkcemi vyšší úrovně“ se rozumí systémy nebo funkce, které používají doplňkové procesy ke snímání a/nebo zpracování za účelem změny chování vozidla vyvoláním odchylek od normální funkce (normálních funkcí) řídicího systému vozidla.

To komplexním systémům umožňuje automaticky měnit své účinky s prioritou, jež závisí na zjištěných okolnostech.

2.5.	„Jednotkami“ se rozumí nejmenší části jednotlivých součástí systému, jimiž se tato příloha zabývá, protože tyto kombinace součástí budou pro účely identifikace, analýzy či výměny považovány za samostatné objekty.

2.6.	„Přenosovými spoji“ se rozumí prostředky využívané k propojení různě rozmístěných jednotek za účelem přenosu signálů, provozních dat či přívodu energie. Tato zařízení jsou zpravidla elektrická, avšak mohou být v určitých částech mechanická, pneumatická, hydraulická nebo optická.

2.7.	„Rozsah ovládání“ odkazuje na výstupní proměnnou a vymezuje rozsah, v rámci něhož systém pravděpodobně uplatní funkce ovládání.

2.8.	„Hranice funkčního provozu“ definuje hranice vnějších fyzických možností, v rámci nichž je systém schopen udržet kontrolu.

3. DOKUMENTACE

3.1. Požadavky

Výrobce musí předložit soubor dokumentace, který dává přehled o základní koncepci „daného systému“ a o prostředcích, pomocí kterých je tento systém propojen s ostatními systémy vozidla a kterými přímo ovládá výstupní proměnné.

Musí být vysvětlena/vysvětleny funkce „daného systému“ a koncepce bezpečnosti, jak jsou stanoveny výrobcem.

Dokumentace musí být stručná, avšak musí dokládat, že v rámci návrhu a vývoje bylo využito odborných znalostí ze všech oblastí daného systému, jež jsou zahrnuty.

Pro účely pravidelných technických kontrol musí dokumentace obsahovat popis, jakým způsobem lze zkontrolovat aktuální provozní stav „daného systému“.

3.1.1. Dokumentace se musí skládat ze dvou částí:

Složka formální dokumentace pro schválení obsahující podklady uvedené v bodě 3 této přílohy (s výjimkou podkladů uvedených v bodě 3.4.4), jež musí být předložena technické zkušebně při podání žádosti o schválení typu. Toto bude považováno za základní odkaz pro proces ověřování stanovený v kapitole 4 této přílohy.

b)	Doplňkové podklady a údaje analýzy uvedené v bodě 3.4.4, které musí výrobce uchovávat a které musí být přístupné kontrole při schvalování typu.

3.2. Popis funkcí „daného systému“.

Musí být předložen popis, který poskytne jednoduché objasnění všech ovládacích funkcí „daného systému“ a využívaných metod dosahování požadovaných účinků, včetně uvedení mechanismu/mechanismů, pomocí kterých jsou funkce ovládání prováděny.

3.2.1. Musí být předložen seznam všech vstupních a zjištěných proměnných, jakož i jejich vymezený pracovní rozsah.

3.2.2. Musí být předložen seznam všech výstupních proměnných veličin, jež jsou ovládány „daným systémem“, a pro každý případ musí být udáno, zda jsou ovládány přímo nebo prostřednictvím jiného systému vozidla. Musí být vymezen rozsah (viz bod 2.7 této přílohy) ovládání uplatněný u každé takové proměnné.

3.2.3. Musí být uvedeny hranice funkčního provozu (viz bod 2.8 této přílohy), jestliže jsou pro výkonnost systému relevantní.

3.3. Uspořádání a schéma systému

3.3.1. Seznam součástí

Musí být předložen seznam zahrnující všechny jednotky „daného systému“, kde budou uvedeny i ostatní systémy vozidla, jichž je zapotřebí pro zajištění příslušné funkce ovládání.

Musí být předložen základní přehled, jenž tyto jednotky schematicky znázorní v jejich vzájemném spojení, přičemž z něj musí jasně vyplývat rozmístění jednotlivých zařízení i jejich vzájemná propojení.

3.3.2. Funkce jednotek

Musí být uvedena funkce každé jednotky „daného systému“ a uvedeny signály, které je spojují s jinými jednotkami nebo s jinými systémy vozidla. Tento přehled lze předložit v podobě označeného blokového nebo jiného schématu či formou popisu doplněného takovým schématem.

3.3.3. Propojení

Jednotlivá propojení v rámci „daného systému“ se znázorní pomocí schématu obvodu v případě elektrických přenosových spojení, schématu optických vláken v případě optických spojení, schématu potrubí v případě pneumatických či hydraulických převodů a pomocí zjednodušeného schematického přehledu u mechanických spojení.

3.3.4. Tok signálu a priority

Mezi uvedenými přenosovými spoji a signály přenášenými mezi jednotlivými jednotkami musí existovat jasný soulad.

Priority signálů na multiplexovaných datových cestách musí být uvedeny všude, kde může priorita představovat problém ovlivňující výkonnost či bezpečnost, pokud jde o tento předpis.

3.3.5. Identifikace jednotek

Každá jednotka musí být jasně a jednoznačně identifikovatelná (např. pomocí označení pro hardware a pomocí označení nebo softwarového výstupu pro softwarový obsah), aby jí bylo možné přiřadit odpovídající hardware a dokumentaci.

V případech, kdy jsou funkce kombinovány v rámci jediné jednotky nebo ve skutečnosti v rámci jediného počítače, avšak z důvodu srozumitelnosti a názornosti znázorněny ve více blocích v blokovém schématu, použije se pouze jediné identifikační označení hardwaru.

Výrobce použitím tohoto označení potvrzuje, že dodané zařízení je v souladu s odpovídajícím dokumentem.

3.3.5.1. Označení vymezuje hardware a verzi softwaru, přičemž v případě změny verze softwaru jako např. za účelem změny funkce jednotky, pokud jde o tento předpis, se změní i toto označení.

3.4. Bezpečnostní koncepce výrobce

3.4.1. Výrobce předloží prohlášení, kterým se potvrzuje, že strategie, kterou zvolil k dosažení cílů „daného systému“, neohrozí v bezporuchovém stavu bezpečnou funkci systémů, na něž se vztahují ustanovení tohoto předpisu.

3.4.2. Pokud jde o software použitý v rámci „daného systému“, musí být vysvětlena jeho základní architektura a musí být uvedeny metody a nástroje použité při jeho návrhu. Výrobce musí být připraven na vyžádání předložit doklady o prostředcích, jejichž pomocí v průběhu procesu návrhu a vývoje stanovil provedení logiky systému.

3.4.3. Výrobce musí příslušné technické zkušebně poskytnout vysvětlení konstrukčních opatření integrovaných do „daného systému“ k zajištění bezpečného provozu v poruchovém stavu. Jako příklady případných konstrukčních opatření pro případ poruchy v „daném systému“ lze uvést:

a)	omezení na provoz za použití pouze určité části systému;

b)	přepnutí na samostatný záložní systém;

c)	vyřazení funkcí vyšší úrovně.

V případě poruchy musí být řidič upozorněn např. pomocí výstražného signálu nebo zobrazeného hlášení. Není-li systém deaktivován řidičem, např. otočením spínače zapalování do pozice „vypnuto“ nebo vypnutím příslušné funkce, je-li za tímto účelem k dispozici zvláštní vypínač, musí být výstraha patrná po celou dobu trvání poruchového stavu.

3.4.3.1. V případě, že vybrané opatření zvolí provozní režim částečné výkonnosti za určitých podmínek poruchového stavu, musí být tyto podmínky uvedeny a musí být vymezena výsledná omezení účinnosti.

3.4.3.2. V případě, že se pomocí vybraného opatření zvolí pro dosažení požadovaného účinku řídicího systému vozidla druhý (záložní) prostředek, musí být vysvětleny zásady mechanismu přepínání, logika a úroveň redundance a veškeré prvky kontroly zálohy a musí být vymezena výsledná omezení účinnosti zálohy.

3.4.3.3. V případě, že se pomocí vybraného opatření zvolí vypnutí funkce vyšší úrovně, musí být veškeré odpovídající výstupní ovládací signály spojené s touto funkcí potlačeny, a sice takovým způsobem, aby se omezila přechodová rušení.

3.4.4. K dokumentaci musí být přiložena analýza, která celkově znázorní, jak se systém bude chovat v případě výskytu jakékoli z uvedených poruch, které budou mít dopad na výkonnost ovládání vozidla či bezpečnost.

Tato analýza může být založena na analýze způsobů selhání a jejich následků (FMEA), analýze stromové struktury příčin (FTA) nebo na jakémkoli jiném podobném postupu vhodném z hlediska aspektů bezpečnosti systému.

Zvolený (zvolené) analytický (analytické) přístup (přístupy) musí být zaveden (zavedeny) a udržován (udržovány) výrobcem a musí být zpřístupněn (zpřístupněny) technické zkušebně ke kontrole při schvalování typu.

3.4.4.1. Tato dokumentace musí obsahovat podrobný seznam sledovaných parametrů a pro každý poruchový stav typu vymezeného v bodě 3.4.4 musí stanovit výstražný signál určený řidiči a/nebo pracovníkům servisu nebo pracovníkům provádějícím technickou prohlídku.

4. OVĚŘENÍ A ZKOUŠKA

4.1. Fungování „daného systému“, jak je uvedeno v dokumentech požadovaných bodem 3, se zkouší následujícím způsobem:

4.1.1. Ověření funkce „daného systému“

Ověření účinnosti systému vozidla za podmínek bezporuchového stavu jako prostředek pro vytvoření normálních provozních úrovní se provede podle základních specifikací výrobce pro zkušební test, není-li toto ověření předmětem stanovené zkoušky výkonnosti jako součásti postupu schvalování podle tohoto nebo jiného předpisu.

4.1.2. Ověření koncepce bezpečnosti podle bodu 3.4

Reakce „daného systému“ pod vlivem poruchy v jakékoli samostatné jednotce se podle uvážení schvalovacího orgánu zkontroluje přivedením odpovídajících výstupních signálů do elektrických jednotek nebo mechanických prvků za účelem simulace účinků vnitřních poruch v rámci dané jednotky.

Výsledky ověření se musí shodovat s doloženým shrnutím analýzy poruchy na úrovni celkového účinku tak, aby byly koncepce bezpečnosti a její realizace potvrzeny jako přiměřené.

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 214

České vydání	Právní předpisy	Svazek 57 19. července 2014

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		MEZINÁRODNÍ DOHODY
	*	Oznámení o vstupu v platnost Protokolu proti nedovolené výrobě a obchodu se střelnými zbraněmi, jejich částmi a díly a střelivem, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodní organizované trestné činnosti	1
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Rady (EU) č. 783/2014 ze dne 18. července 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 269/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny	2
	*	Nařízení Komise (EU) č. 784/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví zákaz rybolovu tresky jednoskvrnné ve vodách Unie a v mezinárodních vodách oblastí VIb, XII a XIV plavidly plujícími pod vlajkou Irska	4
	*	Nařízení Komise (EU) č. 785/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví zákaz rybolovu tresky obecné ve Skagerraku plavidly plujícími pod vlajkou Nizozemska	6
	*	Nařízení Komise (EU) č. 786/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví zákaz rybolovu stříbrnice atlantské ve vodách EU a v mezinárodních vodách oblastí V, VI a VII plavidly plujícími pod vlajkou Irska	8
	*	Nařízení Komise (EU) č. 787/2014 ze dne 16. července 2014, kterým se stanoví zákaz rybolovu kranasů a souvisejících vedlejších úlovků ve vodách Unie oblastí IVb, IVc a VIId plavidly plujícími pod vlajkou Belgie	10
	*	Nařízení Komise (EU) č. 788/2014 ze dne 18. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro ukládání pokut a penále a zrušení uznání subjektů pověřených inspekcemi a prohlídkami lodí podle článků 6 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 391/2009 ( 1 )	12
		Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 789/2014 ze dne 18. července 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	25
		ROZHODNUTÍ
	*	Rozhodnutí Rady 2014/475/SZBP ze dne 18. července 2014, kterým se mění rozhodnutí 2014/145/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny	28
		2014/476/EU
	*	Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 17. července 2014, kterým se povolují metody třídění jatečně upravených těl prasat ve Švédsku a zrušuje rozhodnutí 97/370/ES (oznámeno pod číslem C(2014) 4946)	29
		2014/477/EU
	*	Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 2. července 2014 o poskytování údajů z oblasti dohledu, které dohlížené subjekty v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 680/2014 vykazují vnitrostátním příslušným orgánům, Evropské centrální bance (ECB/2014/29)	34
		DOPORUČENÍ
		2014/478/EU
	*	Doporučení Komise ze dne 14. července 2014 o zásadách pro ochranu spotřebitelů a hráčů služeb hazardních her online a pro prevenci hraní hazardních her online nezletilými osobami ( 1 )	38
		AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU
	*	Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 131 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu motorových vozidel, pokud jde o vyspělé systémy nouzového brzdění (AEBS)	47

Č.	12/TQ43
Členský stát	Irsko
Populace	HAD/6B1214
Druh	Treska jednoskvrnná (Melanogrammus aeglefinus)
Oblast	Vody Unie a mezinárodní vody oblastí VIb, XII a XIV
Datum ukončení	25.6.2014

Č.	13/TQ43
Členský stát	Nizozemsko
Populace	COD/03AN.
Druh	Treska obecná (Gadus morhua)
Oblast	Skagerrak
Datum ukončení	26.6.2014

Č.	11/TQ43
Členský stát	Irsko
Populace	ARU/567.
Druh	Stříbrnice atlantská (Argentina silus)
Oblast	Vody Unie a mezinárodní vody oblastí V, VI a VII
Datum ukončení	25.6.2014

Č.	14/TQ43
Členský stát	Belgie
Populace	JAX/4BC7D
Druh	Kranas a související vedlejší úlovky (Trachurus spp.)
Oblast	Vody Unie oblastí IVb, IVc a VIId
Datum ukončení	28.6.2014

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	MK	59,9
	TR	65,0
	ZZ	62,5
0707 00 05	AL	74,4
	MK	27,7
	TR	76,0
	ZZ	59,4
0709 93 10	TR	90,3
0709 93 10	ZZ	90,3
0805 50 10	AR	128,4
	BO	100,6
	CL	123,3
	EG	75,0
	NZ	145,2
	TR	148,4
	UY	123,0
	ZA	126,8
	ZZ	121,3
0808 10 80	AR	202,7
	BR	109,0
	CL	104,0
	NZ	128,5
	PE	57,3
	US	145,1
	ZA	131,9
	ZZ	125,5
0808 30 90	AR	161,6
	CL	81,9
	NZ	97,5
	ZA	112,3
	ZZ	113,3
0809 10 00	BA	82,8
	TR	231,6
	XS	80,5
	ZZ	131,6
0809 29 00	TR	375,8
0809 29 00	ZZ	375,8
0809 30	MK	70,6
	TR	147,8
	XS	50,2
	ZZ	89,5
0809 40 05	BA	71,2
	MK	53,5
	ZZ	62,4