(1)

Euro jako jednotná měna sdílená členskými státy eurozóny významně ovlivňuje hospodářství Unie a každodenní život jejích občanů. Od zavedení do oběhu v roce 2002 však způsobilo padělání eura finanční škodu ve výši nejméně 500 milionů EUR, neboť je to měna, na kterou se neustále zaměřuje trestná činnost organizovaných padělatelských skupin. Je v zájmu Unie jako celku bránit jakékoli činnosti, při níž může paděláním dojít k narušení pravosti eura, a takovou činnost postihovat.

(2)

Padělání peněz má značný negativní dopad na společnost. Poškozuje občany i podniky, protože nemají nárok na náhradu za padělky, i když je obdrželi v dobré víře. Mohlo by vést až k obavám spotřebitelů z toho, že hotové peníze nejsou dostatečně chráněny, a ke strachu z přijetí padělaných bankovek a mincí. Zajištění důvěry občanů, podniků a finančních institucí ve všech členských státech a v třetích zemích v pravost bankovek a mincí má tudíž zásadní význam.

(3)

Je zapotřebí zajistit, aby ve všech členských státech platila účinná a efektivní opatření trestního práva, která vhodným způsobem chrání euro a jiné měny, jež jsou zákonnými platidly.

(4)

Nařízení Rady (ES) č. 974/98 (4) stanoví povinnost členských států, jejichž měnou je euro, zajistit přiměřené sankce proti padělání a napodobování eurobankovek a euromincí.

(5)

Nařízení Rady (ES) č. 1338/2001 (5) a (ES) č. 1339/2001 (6) stanoví opatření nutná pro ochranu eura proti padělání, a zejména opatření nutná ke stažení padělaných eurobankovek a euromincí z oběhu.

(6)

Mezinárodní úmluva o potírání penězokazectví, podepsaná v Ženevě dne 20. dubna 1929, a protokol k ní (dále jen „ženevská úmluva“) (7) stanoví pravidla pro účinné předcházení trestnému činu padělání měny, jeho stíhání a trestání. Úmluva usiluje především o to, aby za trestné činy padělání peněz byly ukládány přísné trestní a jiné sankce. Všechny smluvní strany ženevské úmluvy musí na jiné měny, než je měna vlastní, uplatňovat zásadu zákazu diskriminace.

(7)

Tato směrnice doplňuje ustanovení ženevské úmluvy a usnadňuje členským státům její uplatňování. Za tímto účelem je důležité, aby členské státy byly stranami ženevské úmluvy.

(8)

Tato směrnice vychází z rámcového rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (8). Doplňuje uvedené rámcové rozhodnutí o další ustanovení týkající se výše sankcí, vyšetřovacích nástrojů a analýzy, identifikace a rozpoznávání padělků eurobankovek a euromincí v soudních řízeních.

(9)

Tato směrnice by měla chránit všechny bankovky a mince, které jsou zákonným platidlem, bez ohledu na to, zda jsou vyrobeny z papíru, kovu, nebo jiných materiálů.

(10)

Ochrana eura a jiných měn vyžaduje společnou definici trestných činů souvisejících s paděláním měny, jakož i společné účinné, přiměřené a odrazující sankce, které jsou ukládány fyzickým i právnickým osobám. V zájmu zachování souladu s ženevskou úmluvou by tato směrnice měla upravovat trestnost stejných trestných činů, jaké stanoví ženevská úmluva. Padělání bankovek a mincí a jejich uvádění do oběhu by proto mělo být trestným činem. Rozsáhlá příprava těchto trestných činů, např. výroba nástrojů či součástek k padělání, by měla být trestána samostatně. Společným cílem těchto definic trestných činů by mělo být vyvolání odstrašujícího účinku, pokud jde o nakládání s padělanými bankovkami a mincemi, nástroji či jinými prostředky k padělání.

(11)

Zneužití legálních zařízení nebo materiálů oprávněných tiskáren nebo mincoven pro výrobu padělaných bankovek nebo mincí, jež jsou určeny k podvodnému použití, by mělo být rovněž trestným činem. Toto zneužití se vztahuje se to na případy, kdy národní centrální banka nebo mincovna či jiný oprávněný podnik produkuje bankovky nebo mince nad rámec kvóty stanovené Evropskou centrální bankou (ECB). Vztahuje se i na případy, kdy zaměstnanec oprávněné tiskárny nebo mincovny zneužije dané zařízení k vlastním účelům. Toto jednání by mělo být trestné jako trestný čin i v případě, že nedošlo k překročení stanovené kvóty, protože po uvolnění do oběhu by nebylo možné odlišit vyrobené bankovky a mince od zákonných platidel.

(12)

Ochrana zakotvená touto směrnicí by se měla vztahovat i na bankovky a mince, které nebyly ještě ECB nebo národními centrálními bankami formálně vydány. Ochrana by se proto měla vztahovat například na euromince s novou národní stranou nebo nové série eurobankovek před tím, než jsou oficiálně dány do oběhu.

(13)

Trestné by případně měly být i návod, pomoc, účastenství a pokus týkající se spáchání hlavních trestných činů padělání, včetně zneužití legálních zařízení nebo materiálů a padělání bankovek a mincí, které nebyly formálně vydány, ale jsou určeny pro uvolnění do oběhu. Tato směrnice nevyžaduje, aby členské státy stanovily trestnost pokusu o spáchání trestného činu, který souvisí s nástroji či součástkami k padělání.

(14)

Součástí všech znaků skutkové podstaty trestných činů stanovených v této směrnici by měl být úmysl.

(15)

Padělání peněz je trestným činem, za který se v členských státech tradičně ukládají vysoké sankce. Důvodem k tomu je závažnost tohoto trestného činu a jeho dopad na občany a podniky i potřeba zajistit důvěru občanů a podniků v pravost eura a jiných měn. Týká se to zejména eura, které je společnou měnou více než 330 milionů lidí v eurozóně a které je druhou nejvýznamnější mezinárodní měnou.

(16)

Členské státy by měly ve svém vnitrostátním právu stanovit trestní sankce v souvislosti s právními předpisy Unie v oblasti boje proti padělání peněz. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující a měly by zahrnovat tresty odnětí svobody. Minimální výše horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody, kterou tato směrnice stanoví za trestné činy v ní stanovené, by měla být ukládána přinejmenším v případě nejzávažnějších forem této trestné činnosti.

(17)

Výše sankcí by měla být účinná a odrazující, ale neměla by přesahovat míru, která je pro dané trestné činy přiměřená. Ačkoliv by úmyslné předávání padělaných peněz, které byly nabyty v dobré víře, mohlo být ve vnitrostátním právu členských států stíháno jiným druhem trestní sankce, včetně pokuty, měly by tyto vnitrostátní právní předpisy stanovit tresty odnětí svobody jako nejvyšší sankci. Sankce odnětí svobody pro fyzické osoby budou mít na potenciální pachatele trestných činů silný odstrašující účinek v celé Unii.

(18)

Jelikož tato směrnice zavádí minimální pravidla, členské státy mohou přijmout nebo zachovat přísnější předpisy pro trestné činy padělání peněz.

(19)

Touto směrnicí nejsou dotčena obecná pravidla a zásady vnitrostátního trestního práva týkající se uplatňování a výkonu trestů podle konkrétních okolností v každém jednotlivém případě.

(20)

Vzhledem k tomu, že důvěru v pravost bankovek a mincí může narušit nebo ohrozit rovněž jednání právnických osob, měly by být právnické osoby odpovědné za trestné činy, které byly spáchány jejich jménem.

(21)

K zajištění úspěšného vyšetřování a stíhání trestných činů padělání peněz by orgány odpovědné za vyšetřování nebo stíhání těchto trestných činů měly mít možnost disponovat účinnými vyšetřovacími nástroji, jako jsou ty používané v boji proti organizované trestné činnosti nebo jiné závažné trestné činnosti. Tyto nástroje by v příslušných případech mohly zahrnovat například odposlech, skryté sledování včetně elektronického sledování, monitorování bankovních účtů a jiná finanční vyšetřování. Jelikož je třeba přihlížet mimo jiné k zásadě proporcionality, mělo by používání takových nástrojů podle vnitrostátních právních předpisů odpovídat povaze a závažnosti vyšetřovaných trestných činů. Mělo by být dodržováno právo na ochranu osobních údajů.

(22)

Členské státy by měly stanovit svou soudní příslušnost v souladu s ženevskou úmluvou a s úpravou soudní příslušnosti vyplývající z jiných trestněprávních předpisů Unie, tedy pro trestné činy spáchané na jejich území a pro trestné činy spáchané jejich státními příslušníky, protože trestné činy se obecně nejlépe řeší v rámci systému trestního soudnictví země, ve které byly spáchány.

(23)

Vzhledem k významné úloze, kterou euro plní v hospodářství i společnosti Unie, a vzhledem ke specifikům ohrožení eura jako měny s celosvětovým významem, což se projevuje významným počtem tiskáren ve třetích zemích, je zapotřebí přijmout další opatření k jeho ochraně. Je proto třeba zavést soudní příslušnost pro trestné činy týkající se eura, které byly spáchány mimo území daného členského státu, pokud se pachatel buď nachází na území tohoto členského státu a není vydán, nebo pokud byla padělané eurobankovky či euromince, která mají vztah k trestnému činu, nalezeny v tomto členském státě.

S ohledem na objektivně odlišnou situaci členských států, jejichž měnou je euro, je vhodné, aby se povinnost zavést tuto soudní příslušnost vztahovala pouze na tyto členské státy. Pro účely stíhání trestných činů stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 3 odst. 2 a 3, pokud se týkají čl. 3 odst. 1 písm. a), jakož i návodu, pomoci, účastenství a pokusu spáchání těchto trestných činů, by soudní příslušnost neměla být podmíněna tím, aby dané skutky představovaly trestný čin v místě, kde byly spáchány. Členské státy by měly při uplatňování této soudní příslušnosti přihlížet k tomu, zda trestné činy řeší systém trestního soudnictví země, v níž byly spáchány, a měly by dodržovat zásadu proporcionality, zejména pokud jde o odsouzení za tentýž trestný čin v třetí zemi.

(24)

V případě eura je identifikace padělaných eurobankovek a euromincí soustředěna v národních analytických střediscích a v národních mincovních analytických střediscích, které jsou k tomu určeny nebo zřízeny podle nařízení (ES) č. 1338/2001. Analýza, identifikace a rozpoznávání padělaných eurobankovek a euromincí by měly být umožněny i v průběhu soudního řízení, aby se urychlilo odhalení zdroje výroby padělků v daném trestním vyšetřování nebo stíhání a aby se předešlo a zamezilo dalšímu oběhu těchto druhů padělků, a to v souladu se zásadou spravedlivého a účinného procesu. Přispělo by se tak k účinnosti boje proti trestným činům padělání a současně by se zvýšilo předávání zabavených padělků během probíhajícího trestního řízení, s výhradou omezených výjimek, kdy by měl být poskytnut pouze přístup k padělkům. Příslušné orgány by proto obecně měly povolovat faktické předání padělků národním analytickým střediskům a národním mincovním analytickým střediskům. V určitých případech, například když důkazy v trestním řízení tvoří jen několik padělaných bankovek nebo mincí nebo kdy by faktickým předáním mohlo dojít ke zničení důkazů, např. otisků prstů, by příslušné orgány místo toho měly mít možnost rozhodnout o povolení přístupu k bankovkám a mincím.

(25)

Je třeba shromáždit srovnatelné údaje o trestných činech uvedených v této směrnici. S cílem udělat si ucelenější obrázek o problému padělání na úrovni Unie, a přispět tak k přípravě účinnější reakce by členské státy měly předat Komisi příslušné statistické údaje o počtu trestných činů týkajících se padělaných bankovek a mincí a počtu stíhaných a odsouzených osob.

(26)

Za účelem plnění cíle spočívajícího v boji proti padělání eurobankovek a euromincí by se mělo v souladu s příslušnými postupy stanovenými ve Smlouvě usilovat o uzavření dohod se třetími zeměmi, zejména se zeměmi, které používají euro jako měnu.

(27)

Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie, především právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, právo svobodné volby povolání a právo pracovat, svobodu podnikání, právo na vlastnictví, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpci neviny a právo na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů a právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin. Tato směrnice má zajistit plné dodržování těchto práv a zásad a měla by být prováděna v souladu s nimi.

(28)

Cílem této směrnice je pozměnit a rozšířit ustanovení rámcového rozhodnutí 2000/383/SVV. Vzhledem k tomu, že změn, které je třeba provést, je značný počet a jsou podstatné, mělo by být uvedené rámcové rozhodnutí v zájmu přehlednosti nahrazeno v plném rozsahu ve vztahu k členským státům, které jsou vázány touto směrnicí.

(29)

Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany eura a jiných měn před paděláním, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu jeho rozsahu a účinku ho může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(30)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná,

(31)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(32)

V souladu s články 1, 2 a čl. 4a odst. 1 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná,

(1)

Vztahy mezi Evropskou unií a Tuniskou republikou (dále jen „Tunisko“) se rozvíjejí v rámci evropské politiky sousedství. Dne 1. března 1998 vstoupila v platnost Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskem na straně druhé (2) („dohoda o přidružení mezi EU a Tuniskem“). V rámci dohody o přidružení mezi EU a Tuniskem dokončilo Tunisko v roce 2008 odstraňování cel na průmyslové výrobky a stalo se tak první jihostředomořskou zemí, která otevřela oblast volného obchodu s Unií. Dvoustranný politický dialog a hospodářská spolupráce se dále rozvíjejí v rámci akčních plánů evropské politiky sousedství, přičemž poslední z nich, o němž se diskutuje, se má vztahovat na období 2013–2017.

(2)

Tuniské hospodářství bylo významně zasaženo domácími událostmi souvisejícími s děním v jižním Středomoří od konce roku 2010, známým jako „arabské jaro“, a následnými nepokoji v regionu, zejména v sousední Libyi. Tyto události a nepříznivá celosvětová hospodářská situace, zejména recese v eurozóně, jež je hlavním obchodním a finančním partnerem Tuniska, měly velmi negativní dopad na tuniské hospodářství, což vedlo ke zpomalení růstu a vytváření velkých schodků vnějšího a rozpočtového financování.

(3)

Po svržení prezidenta Ben Aliho, k němuž došlo dne 14. ledna 2011, se v Tunisku dne 23. října 2011 konaly první svobodné a demokratické volby. Od té doby funguje Národní ústavodárné shromáždění, a ačkoli politická transformace neprobíhá bez potíží, hlavní političtí činitelé společně usilují o pokračování reforem k vytvoření plně rozvinutého demokratického systému.

(4)

Ústava přijatá Národním ústavodárným shromážděním Tuniska zahrnuje určité pokroky v oblasti individuálních práv a svobod a rovnosti pohlaví, jež staví Tunisko na cestu k demokracii a právnímu státu.

(5)

Od začátku arabského jara deklarovala Unie při různých příležitostech svůj závazek podpořit Tunisko v jeho procesu hospodářských a politických reforem. Uvedený závazek byl znovu potvrzen v listopadu 2012 v závěrech ze zasedání Rady přidružení mezi Unií a Tuniskem. Politická a hospodářská podpora Unie pro proces reforem v Tunisku je v souladu s politikou Unie vůči regionu jižního Středomoří, jak je stanovena v rámci evropské politiky sousedství.

(6)

V souladu se společným prohlášením Evropského parlamentu a Rady přijatým spolu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 778/2013/EU (3) by makrofinanční pomoc Unie měla být mimořádným finančním nástrojem účelově nevázané všeobecné podpory platební bilance, jejímž cílem je obnovit udržitelný stav vnějšího financování příjemce a jež by měla podporovat provádění programu politik, jehož součástí jsou důrazná opatření zaměřená na korekci a strukturální reformy určená ke zlepšení stavu platební bilance, zejména v průběhu trvání programu, a posílit provádění příslušných dohod a programů s Unií.

(7)

V dubnu roku 2013 tuniské orgány a Mezinárodní měnový fond (MMF) sjednaly tříletou dohodu o pohotovostním úvěru („program MMF“), který nemá preventivní povahu, ve výši 1 146 milionů zvláštních práv čerpání na podporu tuniského hospodářského ozdravného a reformního programu. Cíle programu MMF jsou v souladu s účelem makrofinanční pomoci Unie, kterým je zmírnění krátkodobých potíží v oblasti platební bilance, a provádění důrazných opatření zaměřených na korekci je v souladu s cílem makrofinanční pomoci Unie.

(8)

Na období 2011–2013 poskytla Unie na základě programu pravidelné spolupráce částku ve výši 290 milionů EUR ve formě grantů s cílem podpořit tuniský program hospodářských a politických reforem. Dalších 155 milionů EUR bylo na období 2011–2013 Tunisku přiděleno v rámci programu „Podpora pro partnerství, reformy a růst podporující začlenění“ (SPRING).

(9)

Vzhledem ke zhoršující se hospodářské situaci a hospodářskému výhledu požádalo Tunisko v srpnu 2013 o makrofinanční pomoc Unie.

(10)

Vzhledem k tomu, že Tunisko je země, na kterou se vztahuje evropská politika sousedství, je třeba je považovat za způsobilé pro získání makrofinanční pomoci Unie.

(11)

Vzhledem k tomu, že v platební bilanci Tuniska přetrvává výrazný schodek vnějšího financování přesahující výši prostředků poskytnutých MMF a jinými mnohostrannými institucemi, a to přesto, že Tunisko provádí důrazné programy hospodářské stabilizace a reforem, je poskytnutí makrofinanční pomoci Tunisku ze strany Unie (dále jen „makrofinanční pomoc Unie“) za stávajících výjimečných okolností považováno za vhodnou odpověď na žádost Tuniska o podporu hospodářské stabilizace ve spojení s programem MMF. Makrofinanční pomoc Unie by podpořila hospodářskou stabilizaci Tuniska a tuniský program strukturálních reforem a doplnila by zdroje, které jsou k dispozici v rámci finančního ujednání s MMF.

(12)

Makrofinanční pomoc Unie by se měla zaměřit na podporu obnovy udržitelného stavu vnějšího financování Tuniska a tím podpořit jeho hospodářský a sociální rozvoj.

(13)

Stanovení výše makrofinanční pomoci Unie vychází z úplného kvantitativního posouzení zbývajících potřeb vnějšího financování Tuniska a zohledňuje jeho schopnost financovat se z vlastních zdrojů, a to zejména z mezinárodních rezerv, které má k dispozici. Makrofinanční pomoc Unie by měla doplňovat programy a zdroje poskytnuté MMF a Světovou bankou. Při určování výše pomoci byly rovněž zohledněny očekávané finanční příspěvky od mnohostranných dárců a nutnost zajistit spravedlivé rozložení zátěže mezi Unii a ostatní dárce, jakož i dosavadní použití jiných unijních nástrojů vnějšího financování v Tunisku a přidaná hodnota celkového zapojení Unie.

(14)

Komise by měla zajistit, aby makrofinanční pomoc Unie byla po právní i obsahové stránce v souladu s hlavními zásadami, cíli a opatřeními, která byla přijata v jednotlivých oblastech vnější činnosti, a dalšími příslušnými politikami Unie.

(15)

Makrofinanční pomoc Unie by měla podporovat vnější politiku Unie vůči Tunisku. Útvary Komise a Evropská služba pro vnější činnost by během doby provádění makrofinanční pomoci měly úzce spolupracovat v zájmu koordinace vnější politiky Unie a zajištění její ucelenosti.

(16)

Makrofinanční pomoc Unie by měla posilovat oddanost Tuniska hodnotám sdíleným s Unií, včetně demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, dodržování lidských práv, udržitelného rozvoje a snižování chudoby, jakož i jeho oddanost zásadám otevřeného a spravedlivého obchodu založeného na pravidlech.

(17)

Předpokladem poskytnutí makrofinanční pomoci Unie by mělo být, že Tunisko respektuje účinné demokratické mechanismy, včetně parlamentního systému více politických stran a právního státu, a zaručuje dodržování lidských práv. Kromě toho by specifické cíle makrofinanční pomoci Unie měly v Tunisku posílit účinnost, transparentnost a odpovědnost systémů řízení veřejných financí a prosazovat strukturální reformy zaměřené na podporu udržitelného růstu podporujícího začlenění, na vytváření pracovních příležitostí a fiskální konsolidaci. Komise by měla pravidelně sledovat plnění výše uvedeného předpokladu i dosahování těchto cílů.

(18)

V zájmu zajištění účinné ochrany finančních zájmů Unie souvisejících s makrofinanční pomocí Unie by Tunisko mělo přijmout vhodná opatření v oblasti prevence a potírání podvodů, korupce a jakýchkoli jiných nesrovnalostí souvisejících s touto pomocí. Kromě toho je třeba stanovit, aby Komise prováděla kontroly a Účetní dvůr audity.

(19)

Uvolněním makrofinanční pomoci Unie nejsou dotčeny pravomoci Evropského parlamentu a Rady.

(20)

Částky složené pro účely záruky potřebné pro poskytnutí makrofinanční pomoci by měly být v souladu s rozpočtovými prostředky stanovenými ve víceletém finančním rámci.

(21)

Makrofinanční pomoc Unie by měla řídit Komise. Komise by měla pravidelně informovat Evropský parlament a Radu o vývoji souvisejícím s makrofinanční pomocí a poskytovat jim příslušné dokumenty, aby mohly provádění tohoto rozhodnutí sledovat.

(22)

S cílem zajistit jednotné podmínky k provedení tohoto rozhodnutí by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (4).

(23)

Na makrofinanční pomoc Unie by se měly vztahovat podmínky v oblasti hospodářské politiky, jež budou stanoveny v memorandu o porozumění. V zájmu zajištění jednotných podmínek provádění a z důvodů účinnosti by Komise měla být zmocněna ke sjednání těchto podmínek s tuniskými orgány pod dohledem výboru složeného ze zástupců členských států v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Podle uvedeného nařízení by se měl poradní postup obecně použít ve všech případech, kromě případů stanovených v uvedeném nařízení. Vzhledem k potenciálně významnému dopadu pomoci ve výši více než 90 milionů EUR je vhodné použít na operace přesahující tuto prahovou hodnotu přezkumný postup. Vzhledem k výši makrofinanční pomoci, kterou Unie Tunisku poskytuje, by měl být pro přijetí memoranda o porozumění nebo pro jakékoliv snížení, pozastavení či zrušení pomoci použit přezkumný postup,

(1)

Článek 8 odst. 3 rozhodnutí Rady 2013/34/SZBP ze dne 17. ledna 2013 o vojenské misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) (1) stanoví, že podrobná ujednání o účasti třetích států musí být předmětem dohod, které budou uzavřeny podle článku 37 Smlouvy o Evropské unii a postupem podle článku 218 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(2)

Rada dne 10. února 2014 přijala rozhodnutí o zmocnění k zahájení jednání o Dohodě mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací o účasti Švýcarské konfederace na vojenské misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) (dále jen „dohoda“).

(3)

Dohoda by měla být schválena,

—

rozhodnutí Rady 2013/34/SZBP ze dne 17. ledna 2013 o vojenské misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) (1),

—

dopis vedoucího federálního oddělení zahraničních věcí ze dne 18. září 2013 obsahující nabídku příspěvku Švýcarská konfederace k vojenské misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) omezeného na civilní schopnosti,

—

rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru EUTM Mali/3/2013 ze dne 12. listopadu 2013 o přijetí příspěvků třetích států na vojenskou misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) (2),

—

rozhodnutí Politického a bezpečnostního výboru EUTM Mali/2/2013 ze dne 12. listopadu 2013 o zřízení Výboru přispěvatelů na vojenskou misi Evropské unie s cílem přispět k výcviku malijských ozbrojených sil (EUTM Mali) (3),

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

(1)

Dne 22. května 2013 přijala Rada rozhodnutí 2013/233/SZBP (1) o misi Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya). Rozhodnutí 2013/233/SZBP je použitelné do 21. května 2015. Finanční referenční částka v něm stanovená pokrývá období od 22. května 2013 do 21. května 2014.

(2)

Rozhodnutí 2013/233/SZBP by mělo být změněno tak, aby bylo období, na které se vztahuje finanční referenční částka, prodlouženo do 21. května 2015.

(3)

Mise EUBAM Libya bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy,