6.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 133/1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/55/EU

ze dne 16. dubna 2014

o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	V členských státech v současné době existuje a používá se řada celosvětových, celostátních, regionálních i soukromých norem pro elektronickou fakturaci. Žádná z těchto norem nepřevažuje a většina z nich není navzájem interoperabilní.

(2)

Jelikož neexistuje žádná společná norma, členské státy v případě, kdy prosazují používání elektronických faktur při zadávání veřejných zakázek nebo toto používání povinně ukládají, volí vytvoření vlastního technického řešení založeného na vlastní vnitrostátní normě. V důsledku toho počet odlišných norem koexistujících v rámci všech členských států narůstá a je pravděpodobné, že poroste i do budoucna.

(3)

Velké množství norem, které nejsou interoperabilní, vede k nadměrné složitosti, právní nejistotě a dodatečným provozním nákladům pro hospodářské subjekty, které elektronické faktury v různých členských státech používají. Od hospodářských subjektů, které se chtějí účastnit přeshraničního zadávání veřejných zakázek, se tak často vyžaduje, aby se pokaždé, kdy vstoupí na nový trh, řídily novou normou elektronické fakturace. Odlišné právní a technické požadavky na elektronické faktury odrazují hospodářské subjekty od přeshraničního zadávání veřejných zakázek, a vytvářejí tak překážky přístupu na trh přeshraničního zadávání veřejných zakázek a překážky obchodu. Znemožňují tím využívání základních svobod, a mají proto přímý účinek na fungování vnitřního trhu.

(4)

Tyto překážky obchodu uvnitř Unie budou v budoucnu pravděpodobně dále narůstat, neboť vzhledem k tomu, že používání elektronických faktur při zadávání veřejných zakázek se v členských státech rozšiřuje nebo se stává povinným, vzniká čím dál více vnitrostátních a soukromých norem, které nejsou interoperabilní.

(5)

Překážky přeshraničního obchodu plynoucí z koexistence vícera souborů právních požadavků a technických norem v oblasti elektronické fakturace a ze skutečnosti, že tyto normy nejsou interoperabilní, by měly být odstraněny nebo zmírněny. K dosažení tohoto cíle by měla být vytvořena společná evropská norma pro sémantický datový model základních prvků elektronické faktury (dále jen „evropská norma pro elektronickou fakturaci“). Tato norma by měla stanovit a charakterizovat základní prvky, které musí elektronická faktura vždy obsahovat, a usnadnit tak zasílání a přijímání elektronických faktur mezi systémy založenými na různých technických normách. Za předpokladu, že stávající vnitrostátní technické normy nejsou s touto evropskou normou v rozporu, neměla by je tato norma nahrazovat ani omezovat jejich používání a rovněž by měla být zachována možnost pokračovat v jejich uplatňování souběžně s evropskou normou.

(6)

Zajištěním sémantické interoperability a zvýšením právní jistoty tato směrnice podpoří využívání elektronické fakturace při zadávání veřejných zakázek, čímž bude mít pro členské státy, veřejné zadavatele, zadavatele a hospodářské subjekty zásadní přínos z hlediska úspor, dopadu na životní prostředí a snížení administrativní zátěže.

(7)

Přínosy elektronické fakturace jsou maximalizovány, pokud lze vystavování, zasílání, předávání, příjem a zpracování faktur plně automatizovat. Z tohoto důvodu by za slučitelné s evropskou normou pro elektronickou fakturaci měly být považovány pouze strojově čitelné faktury, které může příjemce zpracovávat automaticky a digitálně. Pouhý obrázkový soubor by neměl být považován za elektronickou fakturu pro účely této směrnice.

(8)

Cílem interoperability je umožnit jednotnou prezentaci a zpracovávání informací mezi obchodními systémy bez ohledu na jejich technologii, použití nebo platformu. Úplnou interoperabilitou se rozumí schopnost být interoperabilní na třech odlišných úrovních: z hlediska obsahu faktury (úroveň sémantická), formátu nebo použitého jazyka (úroveň syntaktická) a způsobu předání faktury. Sémantickou interoperabilitou se rozumí, že elektronická faktura obsahuje určité nezbytné informace a je zachován přesný význam vyměňovaných informací, jemuž je jednoznačně porozuměno nezávisle na způsobu, jímž jsou tyto informace fyzicky ztvárněny nebo předány. Syntaktickou interoperabilitou se rozumí, že datové prvky jsou na elektronické faktuře uváděny v takovém formátu, který umožňuje jejich přímou výměnu mezi odesílatelem a příjemcem a automatické zpracování. Syntaktickou interoperabilitu lze zajistit jedním ze dvou způsobů, a sice použitím společné syntaxe nebo pomocí mapování různých syntaxí.

(9)

Na trhu se používá značné množství syntaxí. Syntaktická interoperabilita je stále častěji zajišťována pomocí mapování. Tento způsob je účinný, pokud faktura obsahuje všechny nezbytné datové prvky na sémantické úrovni a jejich význam je jednoznačný. Jelikož tomu tak ale často není, je třeba přijmout opatření k zajištění interoperability na sémantické úrovni. V zájmu dalšího zjednodušení používání elektronické fakturace a snížení nákladů by jedním z dlouhodobých cílů mělo být omezení počtu používaných syntaxí, pokud možno soustředěním se pouze na nejpoužívanější z nich.

(10)	Normalizace elektronické fakturace rovněž doplňuje snahy o podporu využívání elektronického zadávání zakázek, jak je odrážejí příslušná ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU (5).

(11)

Evropská rada v závěrech ze zasedání ve dnech 28. a 29. června 2012 a 24. října 2013 uvedla, že prioritou by měla být opatření zaměřená na další rozvoj přeshraničního elektronického obchodování a modernizaci veřejné správy, mimo jiné usnadněním přechodu k elektronické fakturaci a jejím urychleným zavedením.

(12)

Evropský parlament v usnesení ze dne 20. dubna 2012 poukázal na roztříštěnost trhu způsobenou různými vnitrostátními pravidly pro elektronickou fakturaci, vyzdvihl podstatné výhody, které elektronická fakturace nabízí, a zdůraznil význam právní jistoty, jasného technického prostředí a otevřených a interoperabilních řešení elektronické fakturace na základě společných právních požadavků, obchodních postupů a technických norem. Z těchto důvodů Evropský parlament vyslovil požadavek, aby se elektronická fakturace při zadávání veřejných zakázek stala do roku 2016 povinnou.

(13)	Evropské mnohostranné fórum pro elektronickou fakturaci (e-fakturaci) zřízené rozhodnutím Komise ze dne 2. listopadu 2010 (6) přijalo v říjnu 2013 jednomyslně doporučení týkající se využití sémantického datového modelu na podporu interoperability elektronické fakturace.

(14)

Tato směrnice by se měla použít na elektronické faktury přijímané veřejnými zadavateli a zadavateli a vystavované v rámci plnění zakázek, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES (7), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (8), směrnice 2014/24/EU nebo směrnice 2014/25/EU. Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na elektronické faktury vystavené hospodářským subjektem, jemuž byla přidělena veřejná zakázka nebo koncese (hlavní dodavatel). Pokud však členské státy podle článku 71 směrnice 2014/24/EU a článku 88 směrnice 2014/25/EU stanoví přímou úhradu subdodavatelům, mělo by se v zadávací dokumentaci rovněž stanovit, zda se v souvislosti s platbami subdodavatelům má či nemá používat elektronická fakturace. Mělo by být jasně stanoveno, že pokud je zakázka zadána skupině hospodářských subjektů, vztahuje se tato směrnice na elektronické faktury vystavené skupinou jako takovou i jednotlivými hospodářskými subjekty.

(15)

Tato směrnice by se měla rovněž uplatnit, pokud koncese v souvislosti s platbou vyžaduje, aby hospodářský subjekt, kterému byla koncese udělena, vystavil fakturu. Pojem „koncesef“ je vymezen v čl. 5 bodu 1 směrnice 2014/23/EU. Předmětem udělování koncesí je zajištění stavebních prací nebo služeb prostřednictvím koncese, kdy protiplnění za tuto koncesi spočívá v právu požívat výnosů z daných stavebních prací nebo služeb nebo v tomto právu společně s platbou.

(16)

Tato směrnice podléhá článku 346 Smlouvy o fungování EU. Tato směrnice se nevztahuje na elektronické faktury vystavené na základě plnění (prohlášeného za utajené nebo doprovázeného zvláštními bezpečnostními opatřeními) zakázek, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti směrnice 2014/23/EU podle čl. 10 odst. 6 uvedené směrnice, směrnice 2014/24/EU podle čl. 15 odst. 3 uvedené směrnice a směrnice 2014/25/EU podle čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice. Za stejných podmínek by měla být v této směrnici stanovena výjimka pro elektronické faktury vystavené na základě plnění (prohlášeného za utajené nebo doprovázeného zvláštními bezpečnostními opatřeními) těchto zakázek, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/81/ES.

(17)	Definice používané v této směrnici by měly být v souladu s jinými unijními právními předpisy v oblasti veřejných zakázek.

(18)

Komise by měla uplatňovat příslušná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (9) a o vypracování evropské normy pro elektronickou fakturaci požádat příslušnou evropskou normalizační organizaci. Podle příslušných ustanovení nařízení (EU) č. 1025/2012 se rozhodnutí Komise, kterým se taková žádost stanoví, přijímá přezkumným postupem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(19)

Evropská norma pro elektronickou fakturaci by měla vycházet ze stávajících technických specifikací, které byly vypracovány v rámci evropských normalizačních organizací, jako jsou CEN (CWA 16356-MUG a CWA 16562-CEN BII), a měla by zohledňovat jiné příslušné technické specifikace vypracované v rámci mezinárodních normalizačních organizací, jako jsou UN/CEFACT (CII v. 2.0) a ISO (finanční faktura založená na metodice ISO 20022). Při plnění žádosti o vypracování normy by příslušná evropská normalizační organizace měla rovněž zohlednit výsledky rozsáhlých pilotních projektů prováděných v rámci programu na podporu politiky rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a technické specifikace elektronické fakturace jakýchkoli jiných příslušných subjektů a organizací, které jsou podnikatelskou sférou hojně využívány. Evropská norma pro elektronickou fakturaci by zároveň měla být slučitelná se stávajícími normami provádění plateb, aby bylo možné platby automaticky zpracovávat.

(20)

Ve své žádosti určené příslušné evropské normalizační organizaci by Komise měla požadovat, aby evropská norma pro elektronickou fakturaci byla technologicky neutrální s cílem zabránit jakémukoli narušení hospodářské soutěže, aby byla slučitelná s příslušnými mezinárodními normami pro elektronickou fakturaci s cílem zabránit tomu, aby se dodavatelé ze třetích zemí potýkali s technickými překážkami pro přístup na trh, a usnadnit evropským dodavatelům zasílání elektronických faktur kupujícím ze třetích zemí, a aby byla v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES (11). Jelikož elektronické faktury mohou obsahovat osobní údaje, měla by Komise rovněž požadovat, aby evropská norma pro elektronickou fakturaci brala ohled na ochranu osobních údajů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (12) a na zásadu ochrany údajů již ve fázi návrhu, zásadu proporcionality a zásadu minimalizace údajů. Vedle těchto minimálních požadavků by Komise měla ve své žádosti určené příslušné evropské normalizační organizaci stanovit další požadavky na obsah evropské normy pro elektronickou fakturaci a lhůtu pro její přijetí.

(21)

Aby bylo zajištěno, že elektronickou fakturaci při zadávání veřejných zakázek mohou využívat i malé a střední podniky, měla by evropská norma pro elektronickou fakturaci umožňovat zavedení uživatelsky vstřícných systémů elektronické fakturace, tedy těch, které jsou snadno srozumitelné a snadno použitelné. V této souvislosti je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že zejména malé a střední podniky, jakož i menší veřejní zadavatelé a zadavatelé mají omezený počet zaměstnanců a omezené finanční prostředky.

(22)

Evropská norma pro elektronickou fakturaci by měla být rovněž vhodná pro použití při obchodním styku mezi podniky. Aby mohly novou normu využívat i soukromé hospodářské subjekty ve vzájemných obchodních vztazích, měla by tedy Komise zajistit, aby norma nebyla vypracována tak, že by byla vhodná pouze pro použití v oblasti zadávání veřejných zakázek.

(23)

Faktury vydávané v různých hospodářských odvětvích mohou vyžadovat zahrnutí informací specifických pro dané odvětví. Součástí všech faktur by však měl být omezený počet společných standardních prvků. Přítomnost těchto prvků je nezbytná k ověření toho, zda faktura řádně zachycuje příslušné základní obchodní plnění, a k zajištění právní platnosti faktury. Seznam těchto prvků vyžadovaných pro účely DPH je stanoven ve směrnici 2006/112/ES. Evropská norma pro elektronickou fakturaci by proto měla být s tímto souborem prvků v souladu.

(24)

Evropská norma pro elektronickou fakturaci by měla vymezit sémantické datové prvky týkající se zejména komplementárních údajů o prodávajícím a kupujícím, identifikátorů procesu, atributů faktury, fakturačních položek, informací o dodání, údajů o platbě a platebních podmínek. Základní prvky elektronické faktury by měla obsahovat každá elektronická faktura. Tím by se zajistilo jasné a jednotné uplatňování elektronické fakturace.

(25)

Přestože odesílatel elektronické faktury by měl mít nadále možnost zaručit pravost původu a integritu obsahu faktury několika způsoby, včetně elektronickým podpisem, neměla by evropská norma pro elektronickou fakturaci v zájmu zajištění souladu se směrnicí 2006/112/ES jako jeden ze svých prvků obsahovat požadavek elektronického podpisu.

(26)

S cílem zabránit vzniku nadměrných nákladů a zátěže pro veřejné zadavatele a zadavatele by příslušná evropská normalizační organizace měla mít za úkol určit seznam omezeného počtu syntaxí splňujících evropskou normu pro elektronickou fakturaci. Tento seznam by neměl být součástí evropské normy pro elektronickou fakturaci. Takto určené syntaxe musí být již hojně a úspěšně používány hospodářskými subjekty a veřejnými zadavateli. V zájmu usnadnění a urychlení provedení v členských státech by příslušná evropská normalizační organizace měla být požádána, aby zajistila vhodné syntaktické vazby mezi evropskou normou pro elektronickou fakturaci a všemi syntaxemi uvedenými na seznamu. Syntaktické vazby jsou pokyny o způsobu, jakým by norma mohla být v jednotlivých syntaxích vyjádřena. Produkt této normalizace by měl doplnit evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí.

(27)

Za účelem usnadnění používání evropské normy pro elektronickou fakturaci by měla být Evropská normalizační organizace rovněž vyzvána, aby navrhla pokyny týkající se interoperability přenosu. Tyto pokyny by neměly být součástí evropské normy pro elektronickou fakturaci ani být závazné pro veřejné zadavatele a zadavatele.

(28)

Před zavedením evropské normy pro elektronickou fakturaci v členských státech by mělo být dostatečně otestováno její praktické používání. Toto posouzení by mělo být provedeno během vypracovávání normy. Měli by do něj být zapojeni koneční uživatelé a mělo by se zejména zaměřit na aspekty praktičnosti a uživatelské vstřícnosti a mělo by prokázat, že normu lze zavést nákladově efektivním a přiměřeným způsobem.

(29)

Pokud evropská norma pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí vyhovujících této normě, které vypracuje příslušná evropská normalizační organizace, splní požadavky obsažené v žádosti Komise podané evropské normalizační organizaci a pokud byla tato norma otestována, měly by být odkazy na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

(30)

Ustanovení této směrnice týkající se vypracování normy a dalších produktů normalizace jsou v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 1025/2012. S ohledem na specifika této směrnice je však vhodné stanovit, že rozhodnutí zveřejnit, nezveřejnit nebo zveřejnit s omezením odkazy na normu a seznam syntaxí se mají přijímat přezkumným postupem. Tím by však nemělo být dotčeno použití příslušných ustanovení nařízení (EU) č. 1025/2012 o formálních námitkách proti harmonizovaným normám.

(31)

Evropské normalizační organizace provádějí pravidelnou revizi a aktualizaci norem, aby odpovídaly technologickému vývoji. Vzhledem k rychlosti tohoto vývoje v odvětví informačních a komunikačních technologií by měla Komise rovněž mít možnost příslušnou evropskou normalizační organizaci požádat, aby provedla revizi a aktualizaci evropské normy pro elektronickou fakturaci s cílem zohlednit tento vývoj a zajistit i nadále interoperabilitu.

(32)

S cílem reagovat na technologický vývoj nebo požadavky trhu by měla mít Komise možnost přijmout prováděcí akt, kterým reviduje a aktualizuje seznam syntaxí. V případě složitějších úprav by Komise rovněž měla mít možnost příslušnou normalizační organizaci požádat, aby provedla revizi a aktualizaci seznamu syntaxí.

(33)

Komise by měla mít možnost revidovat již zveřejněný seznam syntaxí, považuje-li to za nezbytné k zajištění úplné a trvalé interoperability, k zohlednění technologického vývoje nebo k omezení počtu používaných syntaxí. Měla by při tom vzít v úvahu seznam syntaxí, které určila, revidovala a aktualizovala příslušná evropská normalizační organizace.

(34)

Po uplynutí lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu stanovených v této směrnici by měly být veřejní zadavatelé a zadavatelé povinni přijímat a zpracovávat elektronické faktury, které vyhovují požadavkům evropské normy pro elektronickou fakturaci a kterékoli ze syntaxí uvedených na seznamu zveřejněném Komisí v Úředním věstníku Evropské unie. Veřejní zadavatelé a zadavatelé by tedy neměli odmítat elektronické faktury, které splňují výše uvedené podmínky, pouze z důvodu nesplnění požadavků (například vnitrostátních nebo odvětvových požadavků nebo doplňujících technických požadavků jakéhokoli druhu) jiných než těch, které jsou konkrétně stanoveny v této směrnici. Jiné závažné důvody pro odmítnutí, například důvody týkající se smluvních podmínek, by však touto povinností dotčeny být neměly. Veřejní zadavatelé a zadavatelé by v každém případě měli mít nadále možnost před zaplacením faktury ověřit, zda obsah elektronické faktury řádně zachycuje příslušné základní obchodní plnění (například zda je fakturovaná částka správná) a zda faktura byla zaslána správnému příjemci. Zákazem odmítnout elektronické faktury podle této směrnice není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU (13).

(35)

Tato směrnice by měla ukládat povinnost přijímat a zpracovávat elektronické faktury pouze příjemcům, tj. veřejným zadavatelům, centrálním zadavatelům a zadavatelům. Touto směrnicí by nemělo být dotčeno právo odesílatele faktury rozhodnout se mezi vystavením faktury v souladu s evropskou normou pro elektronickou fakturaci, v souladu s vnitrostátními nebo jinými technickými normami nebo v papírové podobě. Tato směrnice by však členským státům neměla bránit ve stanovení toho, že v rámci zadávání veřejných zakázek by měly být vystavovány pouze elektronické faktury. Pokud se odesílatel rozhodne vystavit fakturu za použití evropské normy pro elektronickou fakturaci, měla by povinnost příjemce přijmout a zpracovat tuto fakturu platit pouze v případě, že je daná faktura vystavena v jedné ze syntaxí uvedených na seznamu syntaxí, který Komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie. Tím by neměla být dotčena možnost odesílatele využít služeb třetí osoby k převodu mezi jeho vlastní syntaxí a jednou ze syntaxí na daném seznamu.

(36)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (14) a vydal dne 11. listopadu 2013 (15) stanovisko. Ve svém stanovisku zveřejnil doporučení k zajištění dostatečné ochrany údajů při uplatňování této směrnice. Tato doporučení by měla být zohledněna při vypracovávání evropské normy pro elektronickou fakturaci a při zpracovávání osobních údajů veřejnými zadavateli a zadavateli. Mělo by být zejména jasně stanoveno, že stávající zákony týkající se ochrany údajů platí rovněž v oblasti elektronické fakturace a že zveřejňování osobních údajů pro účely transparentnosti a odpovědnosti musí být ve vyváženém poměru s ochranou soukromí.

(37)

Jelikož směrnice 2006/112/ES obsahuje pravidla fakturace, včetně elektronické fakturace, je třeba vyjasnit její vztah k této směrnici. Tato směrnice sleduje odlišný cíl, má odlišnou oblast působnosti než směrnice 2006/112/ES, a proto nemá vliv na ustanovení uvedené směrnice týkající se používání elektronických faktur pro účely DPH. Článek 232 směrnice 2006/112/ES upravuje vztahy mezi obchodními partnery a jeho cílem je zajistit, aby s používáním elektronických faktur musel příjemce souhlasit. Tím by však nemělo být dotčeno právo členských států uložit veřejným zadavatelům a zadavatelům povinnost přijímat za určitých podmínek elektronické faktury.

(38)

Aby veřejní zadavatelé a zadavatelé mohli řádně připravit a přijmout technická opatření, která jsou v návaznosti na zavedení evropské normy pro elektronickou fakturaci a schválení seznamu syntaxí nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí, a s ohledem na potřebu urychleného zavedení elektronické fakturace by se mělo považovat za opodstatněné stanovení lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu v délce osmnácti měsíců od zveřejnění odkazu na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznamu syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie. Odchylně od této obecné lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu by členské státy, s cílem usnadnit přijetí elektronické fakturace na straně některých veřejných zadavatelů, jako jsou místní a regionální veřejní zadavatelé a veřejné podniky, měly mít možnost odložit uplatňování této směrnice na veřejné zadavatele na nižší než ústřední úrovni a zadavatele na třicet měsíců od zveřejnění odkazu na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznamu syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie. Tato možnost odložit uplatňování požadavků této směrnice by se neměla vztahovat na centrální zadavatele.

(39)

S cílem usnadnit provádění požadavků této směrnice pro veřejné zadavatele a zadavatele by Komise měla zajistit, aby byly členské státy v plném rozsahu a pravidelně informovány o pokroku prací, které budou z hlediska vypracování normy a souvisejících produktů normalizace vykonávat příslušné evropské normalizační organizace. Členské státy by tak měly možnost provést nezbytné přípravné práce, s cílem dokončit provádění v rámci dohodnutých lhůt.

(40)

Vzhledem k tomu, že veřejní zadavatelé a zadavatelé budou moci přijímat elektronické faktury odpovídající i jiným normám než evropské normě pro elektronickou fakturaci, jakož i faktury papírové, nestanoví-li vnitrostátní právní předpisy jinak, nevytváří tato směrnice žádné dodatečné náklady ani zatížení podniků, včetně mikropodniků a malých a středních podniků ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES (16). Komise i členské státy by se dále měly vynasnažit, aby minimalizovaly náklady na evropskou normu pro elektronickou fakturaci pro její uživatele, zejména mikropodniky a malé a střední podniky, a usnadnily tak její přijetí v celé Evropské unii.

(41)

Členské státy by měly při provádění této směrnice zohledňovat potřeby malých a středních podniků i menších veřejných zadavatelů a zadavatelů a měly by všem veřejným zadavatelům, zadavatelům a dodavatelům poskytovat potřebnou podporu, aby mohli evropskou normu pro elektronickou fakturaci používat. Kromě toho by měla být stanovena opatření ke vzdělávání, zejména pro malé a střední podniky.

(42)

V zájmu usnadnění technických a procesních úprav, které musí všechny strany zapojené do zadávání veřejných zakázek provést, aby zajistily úspěšné provedení této směrnice, by členské státy měly v rámci možností zpřístupnit pomoc ze strukturálních fondů všem způsobilým veřejným zadavatelům, zadavatelům a malým a středním podnikům.

(43)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice a sestavení, omezení a revize seznamu syntaxí by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Prováděcí akty týkající se seznamu syntaxí by měly být přijímány přezkumným postupem, jelikož tyto akty slouží k usnadnění používání evropské normy pro elektronickou fakturaci a zajišťují interoperabilitu a rychlou reakci na technologický vývoj. Přezkumný postup by měl být rovněž používán k přijetí prováděcích aktů ohledně námitek proti evropské normě pro elektronickou fakturaci, neboť tyto akty by mohly mít důsledky pro povinnost přijímat a zpracovávat elektronické faktury.

(44)

Jelikož cílů této směrnice, totiž odstranění překážek trhu a obchodu vytvořených existencí odlišných vnitrostátních pravidel a norem a v zajištění interoperability, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Oblast působnosti

Tato směrnice se použije na elektronické faktury vystavované na základě plnění zakázek, na něž se vztahuje směrnice 2009/81/ES, 2014/23/EU, 2014/24/EU nebo 2014/25/EU.

Tato směrnice se nevztahuje na elektronické faktury vystavované na základě plnění zakázek, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/81/ES, pokud bylo zadání a plnění zakázky v souladu s platnými právními a správními předpisy členského státu prohlášeno za utajené nebo musí být doprovázeno zvláštními bezpečnostními opatřeními a pokud daný členský státy stanovil, že dotyčné základní zájmy nelze zaručit mírnějšími opatřeními.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)	„elektronickou fakturou“ faktura, která byla vystavena, předána a přijata ve strukturovaném elektronickém formátu, jenž umožňuje její automatizované a elektronické zpracování;

2)	„základními prvky elektronické faktury“ soubor zásadních informačních prvků, které musí elektronická faktura obsahovat, aby umožňovala přeshraniční interoperabilitu, včetně informací nezbytných k zajištění souladu s právními předpisy;

3)	„sémantickým datovým modelem“ strukturovaný a logicky vzájemně propojený soubor pojmů a jejich významů, které určují základní prvky elektronické faktury;

4)	„syntaxí“ strojově čitelný jazyk nebo dialekt jazyka použitý k vyjádření datových prvků obsažených v elektronické faktuře;

5)	„syntaktickými vazbami“ pokyny o způsobu, jakým by sémantický datový model pro elektronické faktury mohl být v jednotlivých syntaxích vyjádřen;

6)	„veřejnými zadavateli“ veřejní zadavatelé ve smyslu čl. 1 bodu 17 směrnice 2009/81/ES, čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/23/EU a čl. 2 odst. 1 bodu 1 směrnice 2014/24/EU;

7)	„veřejnými zadavateli na nižší úrovni“ veřejní zadavatelé na nižší úrovni ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 3 směrnice 2014/24/EU;

8)	„centrálním zadavatelem“ centrální zadavatel ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 16 směrnice 2014/24/EU;

9)	„zadavateli“ zadavatelé ve smyslu čl. 1 bodu 17 směrnice 2009/81/ES, čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 2014/23/EU a čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/25/EU;

10)	„mezinárodní normou“ mezinárodní norma ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1025/2012;

11)	„evropskou normou“ evropská norma ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1025/2012.

Článek 3

Vytvoření evropské normy

1. Komise požádá příslušnou evropskou normalizační organizaci, aby navrhla evropskou normu pro sémantický datový model základních prvků elektronické faktury (dále jen „evropská norma pro elektronickou fakturaci“).

Komise vznese požadavek, aby evropská norma pro elektronickou fakturaci splňovala alespoň tato kritéria:

—	byla technologicky neutrální,

—	byla slučitelná s příslušnými mezinárodními normami pro elektronickou fakturaci,

—	zohledňovala potřebu ochrany osobních údajů v souladu se směrnicí 95/46/ES, přístup ochrany údajů již od návrhu a zásady proporcionality, minimalizace údajů a omezení účelu,

—	byla soudržná s příslušnými ustanoveními směrnice 2006/112/ES,

—	umožňovala zavedení praktických, uživatelsky vstřícných a nákladově efektivních systémů elektronické fakturace,

—	zohledňovala zvláštní potřeby malých a středních podniků, jakož i veřejných zadavatelů na nižší úrovni a zadavatelů,

—	byla vhodná pro použití při obchodním styku mezi podniky.

Komise příslušnou evropskou normalizační organizaci požádá, aby poskytla omezený seznam syntaxí, které splňují evropskou normu pro elektronickou fakturaci, vhodné syntaktické vazby a pokyny týkající se interoperability předávání s cílem usnadnit používání takové normy.

Tyto žádosti se přijímají postupem stanoveným v čl. 10 odst. 1 až 5 nařízení (EU) č. 1025/2012.

Norma musí být v rámci svého vypracovávání příslušnou evropskou normalizační organizací ve lhůtě stanovené v odstavci 2 otestována z hlediska praktické použitelnosti pro konečného uživatele. Celkovou odpovědnost za toto testování nese Komise, která zajistí, aby během provádění testu byl brán zvláštní zřetel na dodržení kritérií praktičnosti, uživatelské vstřícnosti a případných nákladů na zavedení v souladu s odst. 1 druhým pododstavcem. Zprávu o výsledku testování předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě.

2. Pokud evropská norma pro elektronickou fakturaci vypracovaná v souladu se žádostí uvedenou v odstavci 1 splňuje požadavky, jež jsou v této žádosti uvedeny, a poté, co byla dokončena testovací fáze podle odst. 1 pátého pododstavce, zveřejní Komise odkaz na tuto normu v Úředním věstníku Evropské unie společně se seznamem omezeného počtu syntaxí vypracovaným v souladu s žádostí uvedenou v odstavci 1. Toto zveřejnění musí být dokončeno do 27. května 2017.

Článek 4

Formální námitky proti evropské normě

1. Má-li členský stát nebo Evropský parlament za to, že evropská norma pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí zcela nesplňují požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1, uvědomí o tom Komisi a připojí podrobné vysvětlení; Komise poté rozhodne:

a)	zveřejnit, nezveřejnit nebo zveřejnit s omezením odkazy na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie;

b)	zachovat, zachovat s omezením nebo zrušit odkazy na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Komise zveřejní na svých internetových stránkách informace o evropské normě pro elektronickou fakturaci a seznamu syntaxí, které byly předmětem rozhodování podle odstavce 1.

3. Komise vyrozumí příslušnou evropskou normalizační organizaci o rozhodnutí uvedeném v odstavci 1 a případně ji požádá o revizi dané evropské normy pro elektronickou fakturaci nebo seznamu syntaxí.

4. Rozhodnutí uvedená v odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 10 odst. 2.

Článek 5

Udržování a další vývoj evropské normy a seznamu syntaxí

1. V zájmu zohlednění technologického vývoje a zajištění plné a trvalé interoperability v elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek může Komise:

a)	provádět aktualizace nebo revize evropské normy pro elektronickou fakturaci;

b)	provádět aktualizace nebo revize seznamu syntaxí, který zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Pokud se Komise rozhodne přistoupit k opatření uvedenému v odst. 1 písm. a), podá žádost u příslušné evropské normalizační organizace. Tato žádost se podává postupem podle čl. 3 odst. 1 bez použití lhůt v něm stanovených.

3. Článek 4 se použije na každou aktualizaci nebo revizi provedenou v souladu s odst. 1 písm. a) tohoto článku.

4. Pokud se Komise rozhodne přistoupit k opatření uvedenému v odst. 1 písm. b), učiní tak přezkumným postupem podle čl. 10 odst. 2 nebo podáním žádosti u příslušné evropské normalizační organizace. Tato žádost se podává postupem podle čl. 3 odst. 1 bez použití lhůt v něm stanovených.

Článek 6

Základní prvky elektronické faktury

Základními prvky elektronické faktury jsou mimo jiné:

a)	identifikátory procesu a faktury;

b)	fakturační období;

c)	údaje o prodávajícím;

d)	údaje o kupujícím;

e)	údaje o plátci;

f)	údaje o daňovém zástupci prodávajícího;

g)	referenční číslo zakázky;

h)	informace o dodání;

i)	pokyny k platbě;

j)	informace o přeplatcích nebo nedoplatcích;

k)	informace o fakturačních položkách podle řádků;

l)	celkové fakturované částky;

m)	rozdělení DPH.

Článek 7

Přijetí a zpracování elektronických faktur

Členské státy zajistí, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé přijímali a zpracovávali elektronické faktury, které splňují evropskou normu pro elektronickou fakturaci, na niž byl zveřejněn odkaz podle čl. 3 odst. 2, a odpovídají kterékoli ze syntaxí uvedených na seznamu zveřejněném podle čl. 3 odst. 2.

Článek 8

Ochrana údajů

1. Touto směrnicí není dotčeno platné právo Unie a vnitrostátní právo v oblasti ochrany údajů.

2. Nestanoví-li právní předpisy Unie nebo vnitrostátní právní předpisy jinak, a aniž jsou dotčeny výjimky a omezení podle článku 13 směrnice 95/46/ES, lze osobní údaje získané za účelem elektronické fakturace použít pouze k tomuto účelu nebo případně k účelům s ním slučitelným.

3. Aniž jsou dotčeny výjimky a omezení podle článku 13 směrnice 95/46/ES, členské zajistí, aby právní úprava zveřejňování osobních údajů shromážděných při elektronické fakturaci pro účely transparentnosti a určení odpovědnosti byla v souladu s účelem tohoto zveřejnění a se zásadou ochrany soukromí.

Článek 9

Používání elektronických faktur pro účely DPH

Touto směrnicí není dotčena směrnice 2006/112/ES.

Článek 10

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 11

Provedení do vnitrostátního práva

1. Členské státy přijmou, zveřejní a uplatňují právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 27. listopadu 2018. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi.

2. Odchylně od odstavce 1 členské státy do osmnácti měsíců od zveřejnění odkazu na evropskou normu pro elektronickou fakturaci v Úředním věstníku Evropské unie přijmou, zveřejní a uplatňují předpisy nezbytné k dosažení souladu s povinností přijímat a zpracovávat elektronické faktury stanovenou v článku 7.

Členské státy mohou odložit uplatňování uvedené v prvním pododstavci nejdéle na třicet měsíců od zveřejnění odkazu na evropskou normu pro elektronickou fakturaci v Úředním věstníku Evropské unie, pokud jde o jejich veřejné zadavatele na nižší úrovni a zadavatele.

Po zveřejnění odkazu na evropskou normu pro elektronickou fakturaci zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie konečnou lhůtu pro uvedení předpisů podle prvního pododstavce v účinnost.

3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 12

Přezkum

Komise přezkoumá účinky této směrnice na vnitřní trh a na využívání elektronické fakturace při zadávání veřejných zakázek a do tří let po uplynutí lhůty maximálního odkladu pro veřejné zadavatele na nižší úrovni, uvedené v čl. 11 odst. 2 druhém pododstavci, o tom podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě. V případě potřeby ke zprávě připojí posouzení dopadů týkající se potřeby dalších opatření.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS

(1) Úř. věst. C 79, 6.3.2014, s. 67.

(2) Stanovisko ze dne 28. listopadu 2013 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243).

(6) Rozhodnutí Komise ze dne 2. listopadu 2010, kterým se zřizuje Evropské mnohostranné fórum pro elektronickou fakturaci (e-fakturaci) (Úř. věst. C 326, 3.12.2010, s. 13).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES (Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76).

(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1).

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12).

(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(11) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. L 48, 23.2.2011, s. 1).

(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(15) Úř. věst. C 38, 8.2.2014, s. 2.

(16) Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

6.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 133/12

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 452/2014

ze dne 29. dubna 2014,

kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu provozovatelů ze třetích zemí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (1), a zejména na čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Podle nařízení (ES) č. 216/2008 musí provozovatelé ze třetích zemí zapojení do provozu letadel v obchodní letecké dopravě splňovat příslušné normy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).

(2)	Nařízení (ES) č. 216/2008 se nevztahuje na provozovatele ze třetích zemí, kteří přelétávají území, na něž se vztahují ustanovení Smlouvy.

(3)

Nařízení (ES) č. 216/2008 požaduje, že pokud neexistují příslušné normy ICAO, musí provozovatelé ze třetích zemí splňovat příslušné hlavní požadavky stanovené v přílohách I, III, IV a případně v příloze Vb nařízení (ES) č. 216/2008, pokud tyto požadavky neporušují práva třetích zemí vyplývající z mezinárodních úmluv.

(4)

Nařízení (ES) č. 216/2008 požaduje, aby Evropská agentura pro bezpečnost letectví (dále jen „agentura“) vydávala oprávnění a trvale sledovala oprávnění, jež vydala. Oprávnění je jedním z předpokladů v procesu získání provozního povolení nebo rovnocenného dokladu vydávaného příslušným členským státem EU na základě stávajících dohod o leteckých službách mezi členskými státy EU a třetími zeměmi.

(5)	Za účelem prvotního oprávnění a trvalého sledování agentura provádí posuzování a přijímá veškerá opatření s cílem zabránit dalšímu protiprávnímu jednání.

(6)

Postup udělování oprávnění provozovatelům ze třetích zemí by měl být snadný, přiměřený, nákladově efektivní a účinný a měl by zohlednit výsledky všeobecného programu ICAO pro audit dohledu nad bezpečností provozu, výsledky prohlídek na odbavovací ploše a jiné ověřené informace o bezpečnostních aspektech týkající se provozovatelů ze třetích zemí.

(7)	Součástí posuzování provozovatelů ze třetích zemí podléhajících zákazu provozování letecké dopravy podle nařízení (ES) č. 2111/2005 (2) může být audit na místě v prostorách provozovatele. Agentura může zvážit provedení auditu u provozovatele ze třetí země i za účelem zrušení pozastavení oprávnění.

(8)	Aby byl zajištěn hladký přechod a vysoká úroveň bezpečnosti civilního letectví v Evropské unii, měla by být v prováděcích pravidlech zohledněny doporučené postupy a pokyny dohodnuté pod záštitou ICAO.

(9)

Je nezbytné poskytnout leteckému průmyslu a správě agentury dostatek času na to, aby se přizpůsobily novému regulačnímu rámci a aby za určitých podmínek uznaly platnost provozních povolení nebo rovnocenných dokladů vydaných některým z členských států k provozování letů ve směru na jeho území, v rámci jeho území nebo ve směru z jeho území.

(10)	Evropská agentura pro bezpečnost letectví vypracovala návrh prováděcích pravidel a předložila ho ve formě stanoviska Komisi v souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 216/2008.

(11)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou slučitelná se stanoviskem výboru zřízeného článkem 65 nařízení (ES) č. 216/2008,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví podrobná pravidla pro provozovatele letadel ze třetích zemí uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 216/2008, kteří jsou zapojeni do provozu v obchodní letecké dopravě ve směru na území, v rámci území nebo ve směru z území, na něž se vztahují ustanovení Smlouvy, zahrnující podmínky pro vydávání, zachování, změnu, omezení, pozastavení nebo zrušení jejich oprávnění, práva a povinnosti držitelů oprávnění, jakož i podmínky, za nichž je provoz zakázán, omezen nebo podřízen určitým podmínkám v zájmu bezpečnosti.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

„alternativními způsoby průkazu“ ty způsoby, které nabízejí alternativní možnost ke stávajícím přijatelným způsobům průkazu (AMC) nebo nové způsoby prokazování souladu s nařízením (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcími pravidly, pro něž agentura dosud nepřijala žádné související přijatelné způsoby průkazu;

2)	„provozem v obchodní letecké dopravě (CAT)“ provoz letadel pro přepravu cestujících, nákladu nebo pošty za úplatu nebo jiné hodnotné protiplnění;

3)	„letem“ odlet z určitého letiště směrem ke stanovenému letišti určení;

4)	„provozovatelem ze třetí země“ provozovatel, který je držitelem osvědčení leteckého provozovatele vydaného třetí zemí.

Článek 3

Oprávnění

Provozovatelé ze třetích zemí jsou zapojeni do provozu v obchodní letecké dopravě ve směru na území, v rámci území nebo ve směru z území, na něž se vztahují ustanovení Smlouvy, pouze pokud splňují požadavky přílohy 1 a jsou držiteli oprávnění vydaného agenturou v souladu s přílohou 2 tohoto nařízení.

Článek 4

Vstup v platnost

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od dvacátého dne po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Odchylně od odst. 1 druhého pododstavce členské státy, které k datu vstupu tohoto nařízení v platnost vydávají v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy provozní povolení nebo rovnocenné doklady provozovatelům ze třetích zemí, v této činnosti pokračují. Provozovatelé ze třetích zemí jednají v mezích oblasti působnosti a v souladu s právy, které jsou v povolení nebo rovnocenném dokladu uděleném členským státem vymezeny, dokud agentura nepřijme rozhodnutí v souladu s přílohou 2 tohoto nařízení. O vydání těchto provozních povolení nebo rovnocenných dokladů členské státy informují agenturu.

Po datu, k němuž agentura přijme rozhodnutí ohledně příslušného provozovatele ze třetí země, nebo nejvýše 30 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost podle toho, která okolnost nastane dříve, již členský stát při vydávání provozních povolení neprovádí posouzení bezpečnosti daného provozovatele ze třetí země v souladu se svými vnitrostátními předpisy.

3. Provozovatelé ze třetích zemí, kteří jsou k datu vstupu v platnost držiteli provozního povolení nebo rovnocenného dokladu, předloží agentuře žádost o oprávnění do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost. Žádost obsahuje informace o všech provozních povoleních udělených některým z členských států.

4. Po obdržení žádosti agentura posoudí soulad provozovatele ze třetí země s platnými požadavky. Posouzení musí být dokončeno do 30 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Toto nařízení je závazné v celém svém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1) Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1.

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 ze dne 14. prosince 2005 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, o informování cestujících v letecké dopravě o totožnosti provozujícího leteckého dopravce a o zrušení článku 9 směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 344, 27.12.2005. s. 15).

PŘÍLOHA 1

ČÁST TCO

PROVOZOVATELÉ ZE TŘETÍCH ZEMÍ

ODDÍL I

Obecné požadavky

TCO.100 Oblast působnosti

V této příloze (dále jen „část TCO“) jsou stanoveny požadavky, které musí splňovat provozovatel ze třetí země zapojený do provozu v obchodní letecké dopravě ve směru na území, v rámci území nebo ve směru z území, na něž se vztahují ustanovení Smlouvy.

TCO.105 Způsoby průkazu

Provozovatel ze třetí země může k prokazování souladu s nařízením (ES) č. 216/2008 (1) a částí TCO použít kromě přijatelných způsobů průkazu schválených agenturou alternativní způsoby průkazu.

Pokud si provozovatel ze třetí země, na kterého se vztahuje povinnost získat oprávnění, přeje používat za účelem prokazování souladu s nařízením (ES) č. 216/2008 a částí TCO alternativní způsoby průkazu, které se liší od agenturou schválených přijatelných způsobů průkazu, oznámí agentuře dříve, než uvedené alternativní způsoby průkazu zavede, jejich úplný popis. Tento popis musí zahrnovat veškeré revize příruček či postupů, které mohou být důležité, a zároveň i posudek prokazující splnění prováděcích pravidel.

Provozovatel ze třetí země může tyto alternativní způsoby průkazu zavést s výhradou předchozího souhlasu agentury a poté, co obdrží oznámení v souladu s článkem ART.105 v příloze 2 (dále jen „část ART“).

TCO.110 Zmírňující opatření

Pokud stát provozovatele nebo stát zápisu do rejstříku oznámí rozdíly oproti normám ICAO, které byly určeny agenturou v souladu s čl. ART.200 písm. d) v části ART, může provozovatel ze třetí země navrhnout k prokázání souladu s touto částí zmírňující opatření.

Provozovatel ze třetí země prokáže agentuře, že tato opatření zajišťují úroveň bezpečnosti rovnocennou úrovni dosažené uplatňováním normy, vůči které byly rozdíly oznámeny.

TCO.115 Přístup

Provozovatel ze třetí země zajistí, že každé osobě zmocněné agenturou nebo členským státem, na jehož území přistálo některé z jeho letadel, bude umožněno kdykoli s předchozím oznámením nebo bez předchozího oznámení vstoupit na palubu takového letadla za účelem:

1)	kontroly dokumentů a příruček, které mají být na palubě, a provedení kontrol pro zajištění souladu s částí TCO nebo

2)	provedení prohlídky na odbavovací ploše uvedené v příloze II nařízení Komise (EU) č. 965/2012 (2).

Provozovatel ze třetí země zajistí, aby byl každé osobě zmocněné agenturou udělen přístup do všech jeho prostor nebo ke všem dokumentům týkajícím se jeho činností včetně všech subdodavatelských činností, s cílem určit, zda jedná v souladu s částí TCO.

ODDÍL II

Letový provoz

TCO.200 Obecné požadavky

Provozovatel ze třetí země musí splňovat:

příslušné normy obsažené v přílohách Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, zejména v přílohách 1 (udělování průkazů způsobilosti leteckého personálu), 2 (pravidla létání), 6 (provoz letadel, část I (mezinárodní obchodní letecká doprava – letouny) nebo část III (mezinárodní provoz – vrtulníky), případně v přílohách 8 (letová způsobilost letadel), 18 (nebezpečné zboží) a 19 (řízení bezpečnosti);

2)	zmírňující opatření přijatá agenturou v souladu s čl. ART.200 písm. d);

3)	příslušné požadavky části TCO a

4)	použitelná pravidla létání Unie.

Provozovatel ze třetí země zajistí, aby letadla provozovaná ve směru na území, v rámci území nebo ve směru z území, na něž se vztahují ustanovení Smlouvy, byla provozovaná v souladu s:

1)	jeho osvědčením leteckého provozovatele (AOC) a souvisejícími provozními specifikacemi a

2)	oprávněním vydaným v souladu s tímto nařízením a v mezích oblasti působnosti a v souladu s právy vymezenými ve specifikacích, které jsou k oprávnění připojeny.

Provozovatel ze třetí země zajistí, aby letadlo provozované ve směru do Unie, v rámci Unie nebo ve směru z Unie mělo osvědčení letové způsobilosti letadla vydané nebo ověřené:

1)	státem zápisu do rejstříku nebo

2)	státem provozovatele za předpokladu, že stát provozovatele a stát zápisu do rejstříku uzavřely dohodu podle článku 83a Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, kterou se na dotčený stát přenáší odpovědnost za vydávání osvědčení letové způsobilosti letadla.

Provozovatel ze třetí země na požádání poskytne agentuře veškeré příslušné informace pro ověření souladu s částí TCO.

Aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 (3), provozovatel ze třetí země neprodleně oznámí agentuře každou nehodu definovanou v příloze 13 dohody ICAO, která se týká letadel používaných v souladu s jeho osvědčením leteckého provozovatele.

TCO.205 Navigační, komunikační a přehledové vybavení

Při uskutečňování provozu v rámci vzdušného prostoru nad územím, na něž se vztahuje Smlouva, musí provozovatel ze třetí země vybavit své letadlo takovým navigačním, komunikačním a přehledovým vybavením, které je v tomto vzdušném prostoru předepsáno, a provozovat je.

TCO.210 Dokumenty, příručky a záznamy na palubě

Provozovatel ze třetí země zajistí, aby všechny dokumenty, příručky a záznamy, které je předepsáno mít na palubě, byly platné a aktuální.

TCO.215 Předkládání dokumentace, příruček a záznamů

Velitel letadla předloží dokumenty, příručky a záznamy, které je předepsáno mít na palubě, osobě zmocněné agenturou nebo příslušným úřadem členského státu, v němž letadlo přistálo, v přiměřené době od okamžiku, kdy byl k tomu touto osobou vyzván.

ODDÍL III

Udělování oprávnění provozovatelům ze třetích zemí

TCO.300 Žádost o oprávnění

Před zapojením do provozu v obchodní letecké dopravě podle části TCO musí provozovatel ze třetí země požádat o oprávnění vydávané agenturou a získat je.

Žádost o oprávnění se:

1)	předkládá nejméně 30 dnů před zamýšleným datem zahájení provozu a

2)	podává formou a způsobem, které stanoví agentura.

Aniž jsou dotčeny platné dvoustranné dohody, žadatel poskytne agentuře veškeré informace potřebné pro posouzení toho, zda zamýšlený provoz bude prováděn v souladu s platnými požadavky čl. TCO.200 písm. a). Tyto informace zahrnují:

1)	náležitě vyplněnou žádost;

2)	oficiální název, obchodní název, adresu a doručovací adresu žadatele;

3)	kopii osvědčení leteckého provozovatele žadatele a související provozní specifikace nebo rovnocenný doklad vydaný státem provozovatele, který osvědčuje schopnost držitele uskutečňovat zamýšlený provoz;

4)	platnou zakládací listinu žadatele nebo osvědčení o registraci firmy nebo obdobný doklad vydaný obchodním rejstříkem v zemi, kde má žadatel hlavní místo obchodní činnosti;

5)	navrhované datum zahájení, druh provozu a zeměpisné oblasti provozu.

Bude-li to nezbytné, může agentura požadovat jakékoli jiné relevantní doklady, příručky nebo zvláštní schválení/oprávnění vydané nebo schválené státem provozovatele nebo státem zápisu do rejstříku.

U letadel, jež nejsou zapsána do rejstříku ve státě provozovatele, může agentura požadovat:

1)	podrobné údaje o dohodě o nájmu/pronájmu každého takto provozovaného letadla a

2)	případně kopii dohody mezi státem provozovatele a státem zápisu do rejstříku podle článku 83a Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, která se na toto letadlo vztahuje.

TCO.305 Nepravidelné lety – jednorázové oznámení

Odchylně od čl. TCO.300 písm. a) může provozovatel ze třetí země uskutečňovat lety letecké záchranné služby či nepravidelné lety nebo série nepravidelných letů pro překonání nepředvídatelných, bezprostředních a naléhavých provozních potřeb i bez předchozího získání oprávnění za předpokladu, že tento provozovatel:

1)	před zamýšleným datem prvního letu uvědomí agenturu formou a způsobem, který agentura stanoví;

2)	nepodléhá zákazu provozování letecké dopravy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 (4) a

3)	do deseti pracovních dnů po datu oznámení agentuře požádá o oprávnění podle článku TCO.300.

Let či lety uvedené v oznámení stanoveném v odst. 1 písm. a) lze uskutečňovat nejvýše po dobu šesti po sobě následujících týdnů po datu oznámení, nebo dokud agentura nepřijme rozhodnutí o žádosti v souladu s částí ART, podle toho, která okolnost nastane dříve.

Provozovatel může oznámení podat pouze jednou za 24 měsíců.

TCO.310 Práva držitele oprávnění

Práva držitele oprávnění jsou uvedena ve specifikacích k oprávnění a nejsou větší než práva udělená státem provozovatele.

TCO.315 Změny

Jiné změny než změny dohodnuté podle čl. ART.210 písm. c), které se týkají podmínek oprávnění nebo souvisejících specifikací, vyžadují předchozí schválení agenturou.

Žádost o předchozí schválení musí provozovatel ze třetí země předložit agentuře alespoň 30 dnů před datem provedení zamýšlené změny.

Provozovatel ze třetí země poskytne agentuře informace uvedené v článku TCO.300 v rozsahu omezeném povahou změny.

Po podání žádosti o změnu provozovatel ze třetí země uskutečňuje provoz v souladu s podmínkami stanovenými agenturou podle čl. ART.225 písm. b).

Veškeré změny, které předchozí schválení nevyžadují a které byly dohodnuty v souladu s čl. ART.210 písm. c), musí být agentuře oznámeny dříve, než k nim dojde.

TCO.320 Zachování platnosti

Oprávnění zůstává platné, pokud:

1)	provozovatel ze třetí země i nadále splňuje příslušné požadavky části TCO. Zohledněna musí být rovněž ustanovení týkající se zpracování nálezů, jak je stanoveno v článku TCO.325;

2)	osvědčení leteckého provozovatele nebo jiný rovnocenný doklad vydaný státem provozovatele, případně související provozní specifikace jsou rovněž platné;

3)	je agentuře poskytován přístup k provozovateli ze třetí země, jak je stanoveno v článku TCO.115;

4)	provozovatel ze třetí země nepodléhá zákazu provozování letecké dopravy podle nařízení (ES) č. 2111/2005;

5)	se tohoto oprávnění jeho držitel nevzdá a pokud mu toto oprávnění není pozastaveno nebo zrušeno;

6)	provozovatel ze třetí země uskutečnil podle tohoto oprávnění alespoň jeden let ve směru na území, v rámci území a ve směru z území, na něž se vztahují ustanovení Smlouvy, jednou za 24 kalendářních měsíců.

V případě, že se držitel svého oprávnění vzdá nebo že mu je toto oprávnění zrušeno, musí být vráceno agentuře.

TCO.325 Nálezy

Po obdržení oznámení o nálezech agentury podle článku ART.230 je provozovatel ze třetí země povinen:

a)	zjistit hlavní příčinu nesouladu;

b)	v přijatelné lhůtě vypracovat plán nápravných opatření, který povede k odstranění hlavní příčiny nesouladu, a předložit jej agentuře;

c)	uspokojivě agentuře prokázat provedení nápravných opatření ve lhůtě dohodnuté s agenturou podle čl. ART.230 písm. e) bodu 1.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (EU) č. 6/2013 ze dne 8. ledna 2013 (Úř. věst. L 4, 9.1.2013, s. 34).

(2) Nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (Úř. věst. L 296, 25.10.2012, s. 1).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 996/2010 ze dne 20. října 2010 o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví a o zrušení směrnice 94/56/ES (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 35).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 ze dne 14. prosince 2005 o vytvoření seznamu Společenství uvádějícího letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, o informování cestujících v letecké dopravě o totožnosti provozujícího leteckého dopravce a o zrušení článku 9 směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 15).

PŘÍLOHA 2

ČÁST ART

POŽADAVKY NA ÚŘADY, POKUD JDE O UDĚLOVÁNÍ OPRÁVNĚNÍ PROVOZOVATELŮM ZE TŘETÍCH ZEMÍ

ODDÍL I

Obecná ustanovení

ART.100 Oblast působnosti

V této příloze (dále jen „část ART“) jsou stanoveny správní požadavky, kterými se řídí členské státy a agentura zejména při:

a)	vydávání, zachování, změně, omezení, pozastavení nebo zrušení oprávnění provozovatelů ze třetích zemí zapojených do provozu v obchodní letecké dopravě a

b)	sledování těchto provozovatelů.

ART.105 Alternativní způsoby průkazu

Hodnocení všech alternativních způsobů průkazu, které provozovatelé ze třetích zemí navrhli v souladu s čl. TCO.105 písm. b), provádí agentura formou analýzy předložené dokumentace, a považuje-li to za nutné, na základě kontroly provozovatele ze třetí země.

Pokud agentura zjistí, že alternativní způsoby průkazu jsou v souladu s částí TCO, oznámí neprodleně žadateli, že alternativní způsoby průkazu mohou být uplatněny, a případně provede odpovídající změnu v oprávnění žadatele.

ART.110 Výměna informací

Agentura uvědomí Komisi a členské státy, pokud:

1)	některou žádost o oprávnění zamítne;

2)	z bezpečnostních důvodů omezí, pozastaví nebo zruší oprávnění.

Agentura informuje členské státy o oznámeních, která obdržela v souladu s článkem TCO.305, do jednoho pracovního dne od jejich přijetí.

Agentura pravidelně dává členským státům k dispozici aktualizovaný seznam oprávnění, jež vydala, omezila, změnila, pozastavila nebo zrušila.

Členské státy uvědomí agenturu, pokud hodlají přijmout opatření podle čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 2111/2005.

ART.115 Vedení záznamů

Agentura zřídí systém vedení záznamů, který umožňuje odpovídající ukládání, zpřístupnění a spolehlivé zpětné sledování:

1)	výcviku personálu, jeho kvalifikace a oprávnění, která mu byla udělena;

2)	vydaných oprávnění provozovatele ze třetí země nebo přijatých oznámení;

3)	postupů schvalování a průběžného sledování provozovatelů ze třetích zemí, kterým bylo uděleno oprávnění;

4)	nálezů, nápravných opatření a dat uzávěrky těchto opatření;

5)	přijatých donucovacích opatření, včetně pokut uložených agenturou v souladu s nařízením (ES) č. 216/2008;

6)	údajů o provádění nápravných opatření z pověření agentury v souladu s čl. 22 odst. 1 nařízení (ES) č. 216/2008 a

7)	údajů o uplatňování opatření o pružnosti v souladu s čl. 18 písm. d) nařízení (ES) č. 216/2008.

Všechny záznamy jsou uchovávány nejméně po dobu pěti let s výhradou platných právních předpisů o ochraně údajů.

ODDÍL II

Schvalování, sledování a prosazování

ART.200 Postup počátečního hodnocení – obecná ustanovení

Po obdržení žádosti o oprávnění v souladu s článkem TCO.300 agentura posoudí, zda provozovatel ze třetí země splňuje příslušné požadavky části TCO.

Počáteční posouzení se provede do 30 dnů po obdržení žádosti nebo 30 dní před zamýšleným datem zahájení provozu podle toho, která okolnost nastane později.

Pokud si počáteční posouzení vyžádá další posouzení nebo audit, doba posuzování se prodlouží o dobu trvání dalšího posouzení nebo případně auditu.

Počáteční posouzení vychází z:

1)	dokumentace a údajů poskytnutých provozovatelem ze třetí země;

důležitých informací týkajících se bezpečnostní výkonnosti provozovatele ze třetí země, včetně zpráv o prohlídkách na odbavovací ploše, informací ohlášených v souladu s čl. ARO.RAMP.145 písm. c), uznávaných norem v leteckém odvětví, záznamů o nehodách a donucovacích opatření přijatých danou třetí zemí;

3)	důležitých informací týkajících se schopnosti státu provozovatele nebo případně státu zápisu do rejstříku vykonávat dozor včetně výsledku auditů provedených podle mezinárodních úmluv nebo na základě státních programů posuzování bezpečnosti a

4)	rozhodnutí, šetření podle nařízení (ES) č. 2111/2005 nebo společných konzultací podle nařízení (ES) č. 473/2006 (1).

Agentura určí po konzultaci s členskými státy ty normy ICAO, u kterých může akceptovat zmírňující opatření v případě, že stát provozovatele nebo stát zápisu do rejstříku oznámil rozdíl oproti normě ICAO. Agentura zmírňující opatření akceptuje, dojde-li k závěru, že tato opatření zajišťují úroveň bezpečnosti rovnocennou úrovni dosažené uplatňováním normy, vůči které byl oznámen rozdíl.

Jestliže během počátečního posouzení agentura nezíská dostatečnou míru důvěry v provozovatele ze třetí země nebo stát provozovatele:

1)	žádost zamítne, pokud výsledek posouzení naznačuje, že další posouzení nepovede k vydání oprávnění nebo

2)	provede další posouzení v míře nutné ke stanovení toho, zda bude zamýšlený provoz uskutečňován v souladu s příslušnými požadavky části TCO.

ART.205 Postup počátečního hodnocení – provozovatelé ze třetích zemí, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy

Po obdržení žádosti o oprávnění od provozovatele, který podléhá zákazu provozování letecké dopravy nebo provoznímu omezení podle nařízení (ES) č. 2111/2005, uplatní agentura příslušný postup posouzení popsaný v článku ART.200.

Pokud provozovatel podléhá zákazu provozování letecké dopravy z důvodu, že stát provozovatele nevykonává náležitý dozor, agentura informuje Komisi o dalším posouzení provozovatele a státu provozovatele podle nařízení (ES) č. 2111/2005.

Agentura provede audit, pokud:

1)	provozovatel ze třetí země s provedením auditu souhlasí;

2)	výsledek posouzení uvedeného v písmenech a) a b) naznačuje, že existuje možnost, že audit povede ke kladnému výsledku, a

3)	audit může být proveden v provozních prostorách provozovatele ze třetí země bez rizika ohrožení bezpečnosti pracovníků agentury.

Audit provozovatele ze třetí země může zahrnovat posouzení dozoru vykonávaného státem provozovatele, pokud existují důkazy o závažných nedostatcích v dozoru nad žadatelem.

O výsledcích auditu agentura informuje Komisi.

ART.210 Vydávání oprávnění

Agentura vydá oprávnění včetně souvisejících specifikací stanovených v dodatcích I a II, pokud:

1)	se ujistí, že provozovatel ze třetí země je držitelem platného AOC nebo rovnocenného dokladu a souvisejících provozních specifikací vydaných státem provozovatele;

2)	se ujistí, že provozovatel ze třetí země získal od státu provozovatele oprávnění uskutečňovat provoz do EU;

se ujistí, že provozovatel ze třetí země prokázal:

i)	soulad s příslušnými požadavky části TCO,

ii)	transparentní, přiměřenou a včasnou reakci na další posouzení nebo případný audit ze strany agentury a

iii)	včasná a úspěšná nápravná opatření předložená v reakci na případně zjištěný nesoulad;

4)	neexistují důkazy o závažných nedostatcích ve schopnosti státu provozovatele nebo případně státu zápisu do rejstříku osvědčovat provozovatele nebo letadlo a vykonávat nad nimi dozor v souladu s příslušnými normami ICAO a

5)	žadatel nepodléhá zákazu provozování letecké dopravy podle nařízení (ES) č. 2111/2005.

Oprávnění se vydává s neomezenou dobou platnosti.

Práva a rozsah činností, k jejichž vykonávání je provozovatel ze třetí země oprávněn, jsou stanoveny ve specifikacích připojených k oprávnění.

Agentura dohodne s provozovatelem ze třetí země rozsah změn u provozovatele ze třetí země, které nevyžadují předchozí schválení.

ART.215 Sledování

Agentura posuzuje:

1)	trvající soulad provozovatelů ze třetích zemí, jimž vydala oprávnění, s příslušnými požadavky části TCO;

2)	případně provádění nápravných opatření z pověření agentury v souladu s čl. 22 odst. 1 nařízení (ES) č. 216/2008.

V rámci tohoto posuzování:

1)	se zohlední dokumentace a údaje související s bezpečností, jež provozovatel ze třetí země poskytl;

se zohlední důležité informace týkající se bezpečnostní výkonnosti provozovatele ze třetí země, včetně zpráv o prohlídkách na odbavovací ploše, informací ohlášených v souladu s čl. ARO.RAMP.145 písm. c), uznávaných norem v leteckém odvětví, záznamů o nehodách a donucovacích opatření přijatých danou třetí zemí;

3)	se zohlední důležité informace týkající se schopností státu provozovatele nebo případně státu zápisu do rejstříku vykonávat dozor, včetně výsledku auditů provedených podle mezinárodních úmluv nebo na základě státních programů posuzování bezpečnosti;

4)	se zohlední rozhodnutí a šetření podle nařízení (ES) č. 2111/2005 nebo společné konzultace podle nařízení (ES) č. 473/2006;

5)	se zohlední předchozí posouzení nebo audity, pokud byly provedeny, a

6)	si agentura opatří doklady pro případ, že bude nutno přijmout další opatření, včetně opatření stanovených v článku ART.235.

Rozsah sledování stanoveného v písmenech a) a b) se stanoví na základě výsledků předchozích činností v oblasti udělování oprávnění nebo sledování.

Existuje-li na základě dostupných informací podezření, že bezpečnostní výkonnost provozovatele ze třetí země nebo schopnost státu provozovatele vykonávat dozor se snížily pod úroveň požadovanou příslušnými normami uvedenými v přílohách Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, provede agentura další posouzení v rozsahu nezbytném pro učinění závěru, že zamýšlený provoz bude prováděn v souladu s příslušnými požadavky části TCO.

Agentura shromažďuje a zpracovává všechny informace v oblasti bezpečnosti, které považuje pro účely sledování za důležité.

ART.220 Program sledování

Agentura vypracuje a provádí program sledování zahrnující činnosti požadované v článku ART.215 a případně v hlavě ARO.RAMP.

Program sledování je vytvořen tak, aby zohledňoval výsledky předchozích činností v oblasti udělování oprávnění nebo sledování.

Agentura provádí přezkum provozovatelů ze třetích zemí v intervalech, které nejsou delší než 24 měsíců.

Existují-li známky toho, že bezpečnostní výkonnost provozovatele ze třetí země nebo schopnost státu provozovatele vykonávat dozor se snížily pod úroveň požadovanou příslušnými normami uvedenými v přílohách Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, může se interval zkrátit.

Agentura může interval prodloužit nejvýše na dobu 48 měsíců, pokud dojde k závěru, že během předchozího období sledování:

1)	se neobjevily známky toho, že dohlížející úřad státu provozovatele neprovádí účinný dozor nad provozovateli, nad kterými je povinen dozor vykonávat;

2)	provozovatel ze třetí země průběžně a včas hlásil změny uvedené v článku TCO.315;

3)	nebyly vydány žádné nálezy úrovně 1 uvedené v čl. ART.230. písm. b) a

4)	všechna nápravná opatření byla provedena ve lhůtě, kterou agentura přijala či prodloužila v souladu s čl. ART.230 písm. e) bodem 1.

Program sledování obsahuje záznamy o datech činností v oblasti sledování včetně dat schůzek.

ART.225 Změny

Poté, co agentura obdrží žádost o změnu, která vyžaduje předchozí schválení, uplatní příslušný postup popsaný v článku ART.200 v rozsahu omezeném povahou změny.

Agentura stanoví podmínky, za kterých provozovatel ze třetí země může po dobu provádění změny provádět provoz v rozsahu svého oprávnění, pokud nevydala rozhodnutí o tom, že platnost tohoto oprávnění je nutno pozastavit.

V případě změn, které předchozí schválení nevyžadují, posoudí agentura informace předložené v rámci oznámení, které jí provozovatel ze třetí země zaslal v souladu s článkem TCO.315, a ověří, zda tento provozovatel jedná v souladu s příslušnými požadavky. Je-li zjištěn nesoulad, agentura:

1)	uvědomí o tomto nesouladu provozovatele ze třetí země a požádá jej o revizi návrhu tak, aby souladu dosáhl, a

2)	v případě nálezů úrovně 1 nebo úrovně 2 postupuje v souladu s článkem ART.230 a případně článkem ART.235.

ART.230 Nálezy a nápravná opatření

Agentura má zaveden systém pro analýzu nálezů z hlediska jejich bezpečnostního významu.

K vydání nálezu úrovně 1 přistoupí agentura v případě, že zjistí významný nesoulad s příslušnými požadavky nařízení (ES) č. 216/2008 a části TCO nebo podmínkami oprávnění, který snižuje bezpečnost nebo závažným způsobem ohrožuje bezpečnost letu.

Mezi nálezy úrovně 1 patří mimo jiné případy, kdy:

1)	provozovatel ze třetí země neumožnil agentuře během běžných provozních hodin a na písemnou žádost přístup do svých provozních prostor podle čl. TCO.115 písm. b);

2)	provozovatel ze třetí země provedl změny vyžadující předchozí schválení, aniž obdržel schválení stanovené v článku ART.210;

3)	provozovatel ze třetí země získal oprávnění nebo docílil prodloužení jeho platnosti paděláním podpůrných dokladů;

4)	provozovatel ze třetí země postupoval prokazatelně neoprávněným způsobem nebo své oprávnění používal podvodným způsobem.

K vydání nálezu úrovně 2 přistoupí agentura v případě, že zjistí nesoulad s příslušnými požadavky nařízení (ES) č. 216/2008 a části TCO nebo podmínkami oprávnění, který by mohl snížit bezpečnost nebo ohrozit bezpečnost letu.

Dojde-li ke zjištění nálezu při sledování, agentura tento nález písemně sdělí provozovateli ze třetí země a uloží mu provedení nápravných opatření, která povedou k odstranění nebo zmírnění hlavní příčiny zjištěného nesouladu tak, aby se zabránilo jeho opakování, aniž jsou dotčena další opatření požadovaná v nařízení (ES) č. 216/2008 a jeho prováděcích pravidlech.

V případě nálezu úrovně 2 agentura:

1)	poskytne provozovateli ze třetí země lhůtu k provedení nápravných opatření odpovídající povaze nálezu. Po uplynutí této lhůty a se zřetelem k povaze nálezu může agentura na základě druhého uspokojivého a agenturou schváleného plánu nápravných opatření tuto lhůtu prodloužit a

posoudí nápravná opatření a plán jejich provádění, jež provozovatel ze třetí země navrhl. Dojde-li agentura při tomto posouzení k závěru, že obsahují analýzu hlavní příčiny či příčin a postup či postupy, které povedou k účinnému odstranění nebo zmírnění této hlavní příčiny či příčin tak, aby se zabránilo opakování nesouladu, schválí je.

Pokud provozovatel ze třetí země nepředloží přijatelný plán nápravných opatření uvedený v čl. 230 písm. e) bodě 1) nebo tato nápravná opatření neprovede ve lhůtě schválené nebo prodloužené agenturou, zvýší agentura úroveň nálezu na úroveň 1 a přijme opatření stanovená v čl. ART.235 písm. a).

Příslušný úřad vede záznamy o všech nálezech, k nimž dospěl, a oznámí tyto nálezy státu provozovatele nebo případně státu zápisu do rejstříku.

ART.235 Omezení, pozastavení a zrušení oprávnění

Aniž jsou dotčena jakákoli další donucovací opatření, agentura přistoupí k omezení nebo pozastavení oprávnění v případě:

1)	nálezu úrovně 1;

2)	ověřitelných důkazů, že stát provozovatele nebo případně stát zápisu do rejstříku není schopen osvědčit provozovatele nebo letadlo a vykonávat nad nimi dozor v souladu s příslušnou normou ICAO, nebo

3)	že se na provozovatele ze třetí země vztahuje opatření podle čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 2111/2005.

Oprávnění se pozastavuje nejdéle na dobu šesti měsíců. Po uplynutí šestiměsíční lhůty může agentura dobu, na kterou je oprávnění pozastaveno, prodloužit o další tři měsíce.

Omezení nebo pozastavení oprávnění se zruší, pokud agentura dojde k závěru, že provozovatel ze třetí země nebo stát provozovatele přijali účinná nápravná opatření.

Při zvažování, zda pozastavení oprávnění zrušit, provede agentura audit provozovatele ze třetí země, pokud jsou splněny podmínky čl. ART.205 písm. c). V případě, že důvodem pozastavení oprávnění byly závažné nedostatky v dozoru nad žadatelem ze strany státu provozovatele nebo případně státu zápisu do rejstříku, může audit zahrnovat posouzení s cílem ověřit, zda byly tyto nedostatky v oblasti dozoru napraveny.

Agentura oprávnění zruší, pokud:

1)	vypršela lhůta uvedená v písmeni b) nebo

2)	je na provozovatele ze třetí země uvalen zákaz provozování letecké dopravy podle nařízení (ES) č. 2111/2005.

Je-li po omezení oprávnění uvedeném v písmeni a) provozovateli ze třetí země uloženo provozní omezení v souladu s nařízením (ES) č. 2111/2005, agentura toto omezení oprávnění ponechá v platnosti, dokud provozní omezení nebude zrušeno.

(1) Nařízení Komise (ES) č. 473/2006 ze dne 22. března 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy ve Společenství, uvedený v kapitole II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2111/2005 (Úř. věst. L 84, 23.3.2006, s. 8).

Dodatek I

Dodatek II

6.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 133/39

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 458/2014

ze dne 29. dubna 2014

o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (1), a zejména na čl. 9 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení (EHS) č. 2658/87, je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)	Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódů KN uvedených ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)	Je vhodné umožnit, aby oprávněná osoba mohla závazné informace o sazebním zařazení zboží dotčeného tímto nařízením, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po určitou dobu podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (2). Tato doba by měla být stanovena na tři měsíce.

(5)	Výbor pro celní kodex nevydal stanovisko k bodu 1 přílohy tohoto nařízení ve lhůtě stanovené jeho předsedou, opatření stanovená v bodě 2 přílohy tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze se zařazuje v rámci kombinované nomenklatury do kódů KN uvedených ve sloupci 2 této tabulky.

Článek 2

Závazné informace o sazebním zařazení zboží, které nejsou v souladu s tímto nařízením, mohou být nadále používány podle ustanovení čl. 12 odst. 6 nařízení (EHS) č. 2913/92 po dobu tří měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Algirdas ŠEMETA

člen Komise

(1) Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1.

(2) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1).

PŘÍLOHA

Popis zboží

Zařazení

(kód KN)

Odůvodnění

(1)

(2)

(3)

Digitální přístroj konstruovaný jako tradiční videokamera se záznamem obrazu i zvuku (kamkordér) pro zachycování a záznam statických snímků a videa do vnitřní paměti nebo na paměťovou kartu.

Přístroj je vybaven senzorem CCD s rozlišením 0,8 megapixelu a sklopným LCD hledáčkem o úhlopříčce přibližně 7 cm (2,7 palce), který lze použít při zachycování snímků nebo jako obrazovku k zobrazení zaznamenaných snímků.

Přístroj má tato rozhraní:

—	slot pro paměťové karty,

—	kompozitní video výstup,

—	audio výstup,

—

USB.

Nejvyšší rozlišení statických snímků je 1 600 × 1 200 pixelů (1,92 megapixelu).

Přístroj dokáže zaznamenávat videosekvence při rychlosti 50 snímků za sekundu s nejvyšším rozlišením 720 × 576 pixelů.

Přístroj nabízí funkci optického transfokátoru, která může být použita během videozáznamu.

Při předložení přístroje celnímu úřadu do něj nelze pomocí rozhraní USB přenášet soubory ze zařízení pro automatizované zpracování dat.

8525 80 91

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury, na poznámce 3 ke třídě XVI a na znění kódů KN 8525, 8525 80 a 8525 80 91.

Vzhledem k objektivním vlastnostem přístroje, jako je jeho konstrukce, tvar, přítomnost senzoru CCD s nízkým rozlišením 0,8 megapixelu, schopnost zaznamenávat obraz v kvalitě standardních DVD (o rozlišení 720 × 576 pixelů při rychlosti 50 snímků za sekundu) a zaznamenávat statické snímky nízké kvality (o nejvyšším rozlišení 1,92 megapixelu), je zachycování a záznam obrazu hlavní funkcí přístroje ve smyslu poznámky 3 ke třídě XVI (viz také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. prosince 2010 ve věci KMB Europe BV proti Hauptzollamt Duisburg, C-193/10 (Sb. rozh. 2010, s. I-12903, body 23 až 25)).

Skutečnost, že kamera zaznamenává obraz o nižším rozlišení, než je 800 × 600 pixelů, nemění hlavní funkci přístroje. Proto je vyloučeno zařazení do podpoložky 8525 80 30 jako digitální fotoaparát.

Přístroj umožňuje pouze záznam zvuku a obrazu snímaných televizní kamerou a uživatel, který nemá zvláštní dovednosti, nemá po předložení přístroje celnímu úřadu možnost aktivovat přenos souborů do kamery jednoduchou úpravou přístroje.

Přístroj je proto třeba zařadit do kódu KN 8525 80 91 jako videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry) pouze pro záznam zvuku a obrazu snímaných televizní kamerou.

Přístroj má tato rozhraní:

—	slot pro paměťové karty,

—	kompozitní video výstup,

—	audio výstup,

—

USB.

Nejvyšší rozlišení statických snímků je 1 600 × 1 200 pixelů (1,92 megapixelu).

Přístroj dokáže zaznamenávat videosekvence při rychlosti 50 snímků za sekundu s nejvyšším rozlišením 720 × 576 pixelů.

Přístroj nabízí funkci optického transfokátoru, která může být použita během videozáznamu.

Při předložení přístroje celnímu úřadu je do něj možné pomocí rozhraní USB přenášet soubory ze zařízení pro automatizované zpracování dat.

8525 80 99

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury, na poznámce 3 ke třídě XVI a na znění kódů KN 8525, 8525 80 a 8525 80 99.

Vzhledem k tomu, že přístroj může nahrávat videosoubory i z jiných zdrojů, než je zabudovaná televizní kamera, zařazení do podpoložky 8525 80 91 jako videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry) pouze pro záznam zvuku a obrazu snímaných televizní kamerou je vyloučeno.

Přístroj je proto třeba zařadit do kódu KN 8525 80 99 jako ostatní videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry).

6.5.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 133/43

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 459/2014

ze dne 29. dubna 2014,

kterým se mění některá nařízení o zařazení zboží do kombinované nomenklatury

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízením Rady (EU) č. 953/2013 (2) byla změněna příloha I nařízení (EHS) č. 2658/87 a kódy KN 8528 59 10, 8528 59 40 a 8528 59 80 byly nahrazeny kódy KN 8528 59 20, 8528 59 31, 8528 59 39 a 8528 59 70.

(2)	Některá nařízení Komise o zařazení zboží, která byla přijata k zajištění jednotného uplatňování kombinované nomenklatury zavedené nařízením (EHS) č. 2658/87, odkazují na kódy KN, které již neexistují. Měla by proto být změněna, aby zohledňovala příslušné platné kódy KN.

(3)	Výbor pro celní kodex nevydal stanovisko k položce v příloze III tohoto nařízení ve lhůtě stanovené jeho předsedou, opatření stanovená v přílohách I, II a IV tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1. Příloha nařízení Komise (ES) č. 1156/2008 (3) ve znění prováděcího nařízení (EU) č. 441/2013 (4) se nahrazuje zněním uvedeným v příloze I tohoto nařízení.

2. Položka 1 v příloze nařízení Komise (ES) č. 1172/2008 (5) ve znění prováděcího nařízení (EU) č. 441/2013 se nahrazuje zněním uvedeným v příloze II tohoto nařízení.

3. Příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1196/2011 (6) se nahrazuje zněním uvedeným v příloze III tohoto nařízení.

4. Příloha prováděcího nařízení Komise (EU) č. 698/2012 (7) se nahrazuje zněním uvedeným v příloze IV tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Algirdas ŠEMETA

člen Komise

(1) Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1.

(2) Nařízení Rady (EU) č. 953/2013 ze dne 26. září 2013, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 263, 5.10.2013, s. 4).

(3) Nařízení Komise (ES) č. 1156/2008 ze dne 20. listopadu 2008 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 310, 21.11.2008, s. 9).

(4) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 441/2013 ze dne 7. května 2013, kterým se mění nebo zrušují některá nařízení o zařazení zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 130, 15.5.2013, s. 1).

(5) Nařízení Komise (ES) č. 1172/2008 ze dne 25. listopadu 2008 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 317, 27.11.2008, s. 4).

(6) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1196/2011 ze dne 17. listopadu 2011 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 303, 22.11.2011, s. 12).

(7) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 698/2012 ze dne 25. července 2012 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (Úř. věst. L 203, 31.7.2012, s. 34).

PŘÍLOHA I

„PŘÍLOHA

Popis zboží

Zařazení (kód KN)

Odůvodnění

(1)

(2)

(3)

Přístroj pro záznam, reprodukci a zobrazování statických obrázků (tzv. ‚digitální fotorámeček‘) s celkovými rozměry 17 × 12,9 × 12,3 cm, obsahující pod společným krytem tyto hlavní komponenty:

—	barevný displej z tekutých krystalů (LCD) s úhlopříčkou 13 cm (5,1 palce) a rozlišením 320 × 240 pixelů,

—	slot pro SIM kartu,

—	infraport,

—	vnitřní paměť,

—	ovládací tlačítka.

Obrázky se přenáší do vnitřní paměti přístroje z kompatibilního zařízení (jako je mobilní telefon, zařízení pro automatizované zpracování dat nebo digitální fotoaparát) prostřednictvím infračerveného signálu nebo s pomocí SIM karty jako multimediální zprávy (MMS).

Obrázky lze rovněž prostřednictvím infračerveného signálu přenášet z přístroje do kompatibilního zařízení.

Přístroj podporuje formáty JPEG a GIF s maximálním rozlišením 1 024 × 728 pixelů.

Přístroj umožňuje zobrazovat obrázky jednotlivě nebo jako prezentaci.

Do vnitřní paměti lze uložit až 50 obrázků.

8528 59 70

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury, na poznámce 3 ke třídě XVI a na znění kódů KN 8528, 8528 59 a 8528 59 70.

Vzhledem k tomu, že přístroj je ve smyslu poznámky 3 ke třídě XVI konstruován k vykonávání tří funkcí (záznam, reprodukce a zobrazování obrázků), je třeba jej zařadit, jako kdyby sestával pouze z té části, která vykonává hlavní funkci.

Přístroj zobrazuje obrázky, za jeho hlavní funkci lze tedy považovat funkci monitoru, která představuje samostatnou funkci uvedenou v čísle 8528.

Skutečnost, že se signály nezobrazují přímo z externích zdrojů, nevylučuje zařazení do čísla 8528, protože monitory tohoto čísla mohou mít schopnost přijímat různé signály z rozličných zdrojů (viz také vysvětlivky k harmonizovanému systému (HS) k číslu 8528, třetí odstavec).

Přístroj je proto třeba zařadit do kódu KN 8528 59 70 jako ostatní monitory.

Přístroj pro záznam, reprodukci a zobrazování statických obrázků a videozáznamu, a dále pro záznam a reprodukci zvuku (tzv. ‚digitální fotorámeček‘) s celkovými rozměry 33 × 24,1 × 4,1 cm, obsahující pod společným krytem tyto hlavní komponenty:

—	barevný displej z tekutých krystalů (LCD) s úhlopříčkou 25,4 cm (10 palců) a rozlišením 800 × 480 pixelů,

—	vnitřní paměť o kapacitě 128 MB,

—	sloty pro paměťové karty,

—	vestavěné reproduktory,

—	dva porty USB,

—	ovládací tlačítka.

Výrobek podporuje tyto formáty:

—	zvuk: MP3,

—	statické obrázky: JPEG, GIF,

—	video: MPEG1, MPEG4, MOV, AVI.

Sloty pro paměťové karty lze použít pro různé druhy energeticky nezávislých polovodičových paměťových zařízení.

Obrázky lze zobrazovat jednotlivě, jako prezentaci nebo jako index.

8528 59 70

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury, na poznámce 3 ke třídě XVI a na znění kódů KN 8528, 8528 59 a 8528 59 70.

Vzhledem ke konstrukci a koncepci přístroje je jeho hlavní funkcí zobrazování statických obrázků a videozáznamu. Záznam statických obrázků a videozáznam je třeba považovat za druhotnou funkci přístroje. Za hlavní funkci přístroje je tedy třeba považovat funkci monitoru, která představuje samostatnou funkci uvedenou v čísle 8528.

Přístroj neumožňuje zobrazovat signály přímo ze zařízení pro automatizované zpracování dat, neboť porty USB slouží pouze k přenosu multimediálních souborů. Zařazení do podpoložek 8528 51 00 a 8528 59 31 je proto vyloučeno.

Přístroj je proto třeba zařadit do kódu KN 8528 59 70 jako ostatní monitory.“

PŘÍLOHA II

„PŘÍLOHA

Popis zboží

Zařazení (kód KN)

Odůvodnění

(1)

(2)

(3)

Bateriemi napájený přístroj k přehrávání videozáznamu, sestávající z laserového snímacího systému k reprodukci obrazu a barevného monitoru k zobrazení obrazu (tzv. ‚přenosný přehrávač DVD‘). Celkové rozměry přístroje jsou 19 × 14,2 × 3,7 cm a hmotnost je 800 g.

Monitor je z tekutých krystalů (LCD) s úhlopříčkou 21,6 cm (8,5 palců). Přístroj lze sklápět a monitor lze otáčet.

Přístroj je vybaven vestavěnými reproduktory.

Výrobek má tato rozhraní:

—	sloty pro rozšíření paměti pomocí paměťové karty,

—

port USB,

—	kompozitní video vstup a výstup,

—	konektory pro připojení sluchátek.

Přístroj přehrává optická média (například CD, DVD) a polovodičová média (například paměť USB) v různých audio a video formátech.

8528 59 70

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury, na poznámce 3 ke třídě XVI a na znění kódů KN 8528, 8528 59 a 8528 59 70.

Vzhledem k tomu, že přístroj je ve smyslu poznámky 3 ke třídě XVI konstruován k vykonávání dvou funkcí (reprodukce a zobrazování videozáznamu), je třeba jej zařadit, jako kdyby sestával pouze z té části, která vykonává hlavní funkci.

Vzhledem ke konstrukci a koncepci přístroje, především velikosti obrazovky, která umožňuje prohlížení videosekvencí po delší dobu, je hlavní funkcí přístroje zobrazování videozáznamu.

Přístroj neumožňuje zobrazovat signály přímo ze zařízení pro automatizované zpracování dat, neboť port USB slouží pouze k přenosu multimediálních souborů. Zařazení do podpoložek 8528 51 00 a 8528 59 31 je proto vyloučeno.

Přístroj je proto třeba zařadit do kódu KN 8528 59 70 jako ostatní monitory.“

PŘÍLOHA III

„PŘÍLOHA

Popis zboží

Zařazení (kód KN)

Odůvodnění

(1)

(2)

(3)

Přenosný elektronický optický přístroj napájený bateriemi k reprodukci obrazu (tzv. ‚video brýle‘) o rozměrech (ve složeném stavu) přibližně 15 × 3,5 × 2,5 cm.

Přístroj se skládá ze dvou obrazovek na bázi tekutých krystalů (LCD), přičemž každá má rozlišení 640 × 480 pixelů (virtuální ekvivalent osmdesátipalcové obrazovky sledované ze vzdálenosti dvou metrů) a dvěma okruhy zpracovávajícími zvuk upevněnými na rámu, jenž je podobný rámu brýlí.

Přístroj je vybaven těmito rozhraními:

—	vstup VGA,

—	audio a video (A/V) vstup.

Lze jej připojit k zařízení pro automatizované zpracování dat (ADP) nebo k přístrojům, jako jsou videopřehrávače, televizní přijímače nebo videohry.

Reprodukuje třírozměrné virtuální video obrazy (3D) pro zábavné účely.

8528 59 31

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury a na znění kódů KN 8528, 8528 59 a 8528 59 31.

Vzhledem k tomu, že přístroj neobsahuje tuner ani jiné podobné zařízení umožňující příjem televizního signálu, je zařazení jako televizní přijímací přístroj do položky 8528 72 vyloučeno.

Přístroj využívá dvou velmi malých LCD obrazovek (jedna před každým okem) za účelem vytvoření virtuálního obrazu rovnocenného obrazu na osmdesátipalcové obrazovce sledované ze vzdálenosti dvou metrů. Vzhledem k těmto objektivním vlastnostem, zejména schopnosti zobrazovat 3D obrazy, je přístroj určen pro zábavné účely, jako je sledování filmů či televize nebo hraní her. Zařazení do položky 8528 51 je proto vyloučeno, neboť přístroj nelze považovat za typ výhradně či převážně používaný v systému automatizovaného zpracování dat čísla 8471.

Vzhledem k tomu, že monitor umožňuje zobrazit signály ze zařízení pro automatizované zpracování dat na úrovni dostatečné k praktickému použití se zařízením pro automatizované zpracování dat, má se za to, že umožňuje zobrazení signálů ze systémů automatického zpracování dat na přijatelné úrovni výkonnosti.

Monitor je proto třeba zařadit do kódu KN 8528 59 31 jako ploché panelové displeje umožňující zobrazení signálů ze systémů automatického zpracování dat na přijatelné úrovni výkonnosti s obrazovkou používající technologii displeje z tekutých krystalů (LCD).“

PŘÍLOHA IV

„PŘÍLOHA

Popis zboží

Zařazení (kód KN)

Odůvodnění

(1)

(2)

(3)

Multifunkční přístroj (tzv. ‚multimediální centrum pro motorová vozidla‘), který se používá v motorových vozidlech a který se skládá ze dvou hlavních komponentů:

—	přijímacího přístroje pro rozhlasové vysílání kombinovaného s přehrávačem CD/DVD,

—	odnímatelného barevného displeje z tekutých krystalů (LCD) s funkcí dotykové obrazovky s úhlopříčkou obrazovky přibližně 17,5 cm (7 palců) a s poměrem stran 16:9.

Přístroj je vybaven přípojkami umožňujícími příjem videosignálů z externích zdrojů, jako je kamerový systém poskytující pohled dozadu.

Přístroj je předložen s dálkovým ovladačem.

K přístroji je možno připojit další displej.

8528 59 70

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1, 3 c) a 6 pro výklad kombinované nomenklatury a na znění kódů KN 8528, 8528 59 a 8528 59 70.

Přístroj je zkonstruován k vykonávání různých funkcí (reprodukce zvuku, reprodukce videozáznamu, rozhlasové vysílání, zobrazení videozáznamu), z nichž žádná mu nedává podstatné rysy, pokud jde o jeho konstrukci a koncepci.

Na základě použití všeobecného pravidla 3 c) pro výklad kombinované nomenklatury je proto třeba přístroj zařadit do kódu KN 8528 59 70 jako ostatní monitory.

Multifunkční přístroj (tzv. ‚multimediální centrum pro motorová vozidla‘), který se používá v motorových vozidlech, s rozměry přibližně 17 × 5 × 16 cm.

Pod společným krytem obsahuje přijímací přístroj pro rozhlasové vysílání, přístroj pro reprodukci zvuku a videozáznamu a barevný displej z tekutých krystalů (LCD) s úhlopříčkou obrazovky přibližně 8 cm (3,5 palce).

Přístroj je vybaven přípojkami umožňujícími příjem videosignálů z externích zdrojů, jako je kamerový systém poskytující pohled dozadu.

Přístroj může rovněž reprodukovat zvuk a obraz z paměťového média USB.

Přístroj je předložen s dálkovým ovladačem.

K přístroji je možno připojit další displej.

8528 59 70

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1, 3 c) a 6 pro výklad kombinované nomenklatury a na znění kódů KN 8528, 8528 59 a 8528 59 70.

Přístroj neumožňuje zobrazovat signály přímo ze zařízení pro automatizované zpracování dat, neboť port USB slouží pouze k reprodukci zvuku nebo videozáznamu z paměťového média USB. Zařazení do podpoložek 8528 51 00 a 8528 59 31 je proto vyloučeno.

Na základě použití všeobecného pravidla 3 c) pro výklad kombinované nomenklatury je proto třeba přístroj zařadit do kódu KN 8528 59 70 jako ostatní monitory.

Multifunkční přístroj (tzv. ‚multimediální centrum pro motorová vozidla‘), který se používá v motorových vozidlech.

Pod společným krytem obsahuje přijímací přístroj pro rozhlasové vysílání, přístroj pro reprodukci zvuku a videozáznamu, radionavigační přístroj a barevný displej z tekutých krystalů (LCD) s úhlopříčkou obrazovky přibližně 18 cm (7 palců) a s poměrem stran 16:9.

Přístroj je vybaven přípojkami umožňujícími příjem videosignálů z externích zdrojů, jako je kamerový systém poskytující pohled dozadu nebo tuner DVB-T.

Přístroj může rovněž reprodukovat zvuk a obraz z paměťové karty.

Přístroj je předložen s dvěma dálkovými ovladači.

K přístroji je možno připojit další displej.

8528 59 70

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1, 3 c) a 6 pro výklad kombinované nomenklatury a na znění kódů KN 8528, 8528 59 a 8528 59 70.

Přístroj je zkonstruován k vykonávání různých funkcí (reprodukce zvuku, reprodukce videozáznamu, radionavigační pomůcka, rozhlasové vysílání, zobrazení videozáznamu), z nichž žádná mu nedává podstatné rysy, pokud jde jeho o konstrukci a koncepci.

Na základě použití všeobecného pravidla 3 c) pro výklad kombinované nomenklatury je proto třeba přístroj zařadit do kódu KN 8528 59 70 jako ostatní monitory.“

		ISSN 1977-0626
Úřední věstník Evropské unie		L 133

České vydání	Právní předpisy	Svazek 57 6. května 2014

Obsah		I Legislativní akty	Strana
		SMĚRNICE
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU ze dne 16. dubna 2014 o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek ( 1 )	1

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	MA	35,3
	MK	96,5
	TN	109,1
	TR	97,3
	ZZ	84,6
0707 00 05	MA	35,6
	MK	51,1
	TR	133,0
	ZZ	73,2
0709 93 10	MA	70,8
	TR	113,2
	ZA	31,4
	ZZ	71,8
0805 10 20	EG	54,5
	IL	74,0
	MA	55,5
	TN	68,6
	TR	63,3
	ZZ	63,2
0805 50 10	MA	35,6
	TR	95,1
	ZZ	65,4
0808 10 80	AR	95,2
	BR	89,6
	CL	100,5
	CN	98,6
	MK	30,8
	NZ	137,8
	US	158,7
	ZA	110,2
	ZZ	102,7

	II Nelegislativní akty
	NAŘÍZENÍ
*	Nařízení Komise (EU) č. 452/2014 ze dne 29. dubna 2014, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu provozovatelů ze třetích zemí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ( 1 )	12
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 453/2014 ze dne 29. dubna 2014 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury	27
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 454/2014 ze dne 29. dubna 2014, kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) č. 1066/2010 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury	29
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 455/2014 ze dne 29. dubna 2014 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury	31
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 456/2014 ze dne 29. dubna 2014 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury	33
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 457/2014 ze dne 29. dubna 2014 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury	35
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 458/2014 ze dne 29. dubna 2014 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury	39
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 459/2014 ze dne 29. dubna 2014, kterým se mění některá nařízení o zařazení zboží do kombinované nomenklatury	43
*	Nařízení Komise (EU) č. 460/2014 ze dne 5. května 2014, kterým se mění nařízení (EU) č. 823/2012, pokud jde o datum ukončení platnosti schválení účinné látky cyfluthrin ( 1 )	51
	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 461/2014 ze dne 5. května 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	53