ISSN 1977-0626

Úřední věstník

Evropské unie

L 128

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 57
30. dubna 2014


Obsah

 

I   Legislativní akty

Strana

 

 

SMĚRNICE

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/50/EU ze dne 16. dubna 2014 o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků mezi členskými státy zlepšením nabývání a zachování doplňkových důchodových práv ( 1 )

1

 

*

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem ( 1 )

8

 

 

II   Nelegislativní akty

 

 

MEZINÁRODNÍ DOHODY

 

 

2014/239/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob

15

 

 

Dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob

17

 

 

2014/240/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o prodloužení platnosti Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických

43

 

 

2014/241/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o ratifikaci Hongkongské mezinárodní úmluvy pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí z roku 2009 nebo přistoupení k ní ze strany členských států v zájmu Evropské unie

45

 

 

2014/242/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o usnadnění udělování víz

47

 

 

Dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o usnadnění udělování víz

49

 

 

2014/243/EU

 

*

Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014 o podpisu Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem jménem Evropské unie

61

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 436/2014 ze dne 23. dubna 2014 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Piranska sol (CHOP))

62

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 437/2014 ze dne 29. dubna 2014, kterým se schvaluje 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on jako stávající účinná látka pro použití v biocidních přípravcích určených pro typ přípravku 21 ( 1 )

64

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 438/2014 ze dne 29. dubna 2014, kterým se schvaluje cyprokonazol jako stávající účinná látka pro použití v biocidních přípravcích určených pro typ přípravku 8 ( 1 )

68

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 439/2014 ze dne 29. dubna 2014 o změně nařízení (ES) č. 250/2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 295/2008 o strukturální statistice podniků, pokud jde o definice ukazatelů a technický formát pro předávání údajů ( 1 )

72

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 440/2014 ze dne 29. dubna 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

79

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Legislativní akty

SMĚRNICE

30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/1


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/50/EU

ze dne 16. dubna 2014

o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků mezi členskými státy zlepšením nabývání a zachování doplňkových důchodových práv

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 46 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Volný pohyb osob je jednou ze základních svobod Unie. Článek 46 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem prostřednictvím směrnic opatření potřebná k zavedení volného pohybu pracovníků tak, jak je stanoven v článku 45 Smlouvy o fungování EU. Podle článku 45 Smlouvy o fungování EU volný pohyb pracovníků zahrnuje mimo jiné právo ucházet se o nabízená pracovní místa a pohybovat se za tím účelem volně na území členských států. Tato směrnice se zaměřuje na podporu mobility pracovníků tím, že odstraňuje překážky této mobility vytvářené některými pravidly doplňkových důchodových systémů vázaných na pracovní poměr.

(2)

Sociální ochrana pracovníků v oblasti důchodů je zajištěna zákonnými systémy sociálního zabezpečení v kombinaci s doplňkovými důchodovými systémy vázanými na pracovní smlouvu, které jsou v mnoha členských státech stále rozšířenější.

(3)

Pokud jde o výběr nejvhodnějších opatření k dosažení cíle článku 46 Smlouvy o fungování EU, Evropský parlament a Rada mají široký prostor pro uvážení. Koordinační systém stanovený v nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (3) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (4), a zejména pravidla použitelná pro sčítání, se netýkají doplňkových důchodových systémů, s výjimkou systémů definovaných uvedenými nařízeními jako právní předpisy nebo jichž se týká prohlášení učiněné za tímto účelem členským státem v souladu s uvedenými nařízeními.

(4)

Směrnice Rady 98/49/ES (5) představuje první zvláštní opatření pro zlepšení výkonu práva volného pohybu pracovníků v oblasti doplňkových důchodových systémů.

(5)

Cílem této směrnice je dále usnadnit mobilitu pracovníků mezi členskými státy zlepšením nabývání a zachování doplňkových důchodových práv účastníků těchto doplňkových důchodových systémů.

(6)

Tato směrnice se nepoužije pro nabývání a zachování doplňkových důchodových práv pracovníků, kteří se pohybují v rámci jednoho členského státu. Členské státy mohou zvážit, zda prostřednictvím svých vnitrostátních pravomocí rozšíří pravidla použitelná podle této směrnice na účastníky systému, kteří změní zaměstnání v rámci jednoho členského státu.

(7)

Členský stát může požadovat, aby pracovníci odcházející do jiného členského státu o této skutečnosti vyrozuměli svůj doplňkový důchodový systém.

(8)

Je třeba vzít v úvahu povahu a specifické vlastnosti doplňkových důchodových systémů a jejich odlišnost v rámci členských států a mezi nimi. Zřízení nových systémů, udržitelnost stávajících systémů a očekávání a práva účastníků současných důchodových systémů by měly být odpovídajícím způsobem chráněny. Tato směrnice by zejména měla respektovat úlohu sociálních partnerů v navrhování a provádění doplňkových důchodových systémů.

(9)

Tato směrnice nezpochybňuje právo členských států na uspořádání svých vlastních důchodových systémů. Členské státy plně odpovídají za uspořádání těchto systémů a při provádění této směrnice do vnitrostátního práva nejsou povinny zavést právní předpisy, které stanoví zřízení doplňkových důchodových systémů.

(10)

Tato směrnice neomezuje autonomii sociálních partnerů v případech, kdy nesou odpovědnost za zřizování a správu důchodových systémů, pokud mohou zajistit dosažení výsledků stanovených touto směrnicí.

(11)

Tato směrnice by se měla vztahovat na všechny doplňkové důchodové systémy zřízené podle vnitrostátních právních předpisů a postupů, které pracovníkům nabízejí doplňkové důchody, jako jsou smlouvy o skupinovém pojištění, průběžně financované systémy dohodnuté v jednom nebo několika odvětvích nebo oblastech podnikání, fondové systémy nebo důchodová práva zaručená rezervami zaměstnavatele nebo jakékoliv kolektivní nebo jiné srovnatelné pojištění.

(12)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na doplňkové důchodové systémy nebo popřípadě dílčí části těchto systémů, které byly uzavřeny za účelem toho, aby nemohli být přijímáni žádní noví účastníci, jelikož zavedení nových pravidel by mohlo pro takové systémy představovat neopodstatněné zatížení.

(13)

Tato směrnice by se neměla týkat systémů pro ochranu před platební neschopností nebo systémů náhrady škody, které nejsou součástí doplňkových důchodových systémů vázaných na pracovní poměr a jejichž cílem je ochrana důchodových práv zaměstnance v případě platební neschopnosti podniku nebo důchodového systému. Tato směrnice by se obdobně neměla dotýkat vnitrostátních důchodových rezervních fondů.

(14)

Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na doplňkové důchodové systémy, v nichž nároky vznikají v důsledku pracovního poměru a jsou spojeny s dosažením důchodového věku či splněním jiných požadavků, jak stanoví tento systém nebo vnitrostátní právní předpisy. Tato směrnice se nevztahuje na jiné individuální důchodové pojištění, než je individuální důchodové pojištění uzavřené prostřednictvím pracovního poměru. Jsou-li s doplňkovými důchodovými systémy spojeny invalidní nebo pozůstalostní důchody, může být nárok na tyto důchody upraven zvláštními pravidly. Touto směrnicí nejsou dotčeny stávající vnitrostátní právní předpisy a pravidla doplňkových důchodových systémů týkající se těchto zvláštních pravidel.

(15)

Jednorázová platba, která nesouvisí s příspěvky placenými za účelem doplňkového důchodu, je vyplacena přímo nebo nepřímo na konci pracovního poměru a je financována výhradně zaměstnavatelem, by neměla být považována za doplňkový důchod ve smyslu této směrnice.

(16)

Jelikož se doplňkový důchod v mnoha členských státech stává stále důležitějším pro zajištění životní úrovně ve stáří, měly by se zlepšit podmínky pro nabývání a zachování důchodových práv s cílem odstranit překážky volného pohybu pracovníků mezi členskými státy.

(17)

Skutečnost, že v některých doplňkových důchodových systémech mohou důchodová práva propadnout, jestliže pracovní poměr pracovníka skončí dříve, než uplynula minimální doba jeho účasti v systému (tedy „lhůta pro nabytí práv“), nebo dříve, než pracovník dosáhl minimálního věku (tedy „věku pro nabytí práv“), může pracovníkům pohybujícím se mezi členskými státy bránit v nabytí odpovídajících důchodových práv. Obdobný účinek má i požadavek dlouhé čekací doby před zařazením pracovníka do důchodového systému. Tyto podmínky tudíž představují překážky bránící volnému pohybu pracovníka. Naproti tomu požadavky na minimální věk pro účast v systému nejsou překážkou bránící volnému pohybu, a proto se jimi tato směrnice nezabývá.

(18)

Podmínky pro nabytí práv by neměly být připodobňovány jiným podmínkám stanoveným pro nabývání práva na důchod, který je stanoven s ohledem na fázi vyplácení v rámci vnitrostátního práva nebo v rámci pravidel některých doplňkových důchodových systémů, zejména příspěvkově definovaných systémů. Například doba aktivní účasti v systému, kterou musí účastník splnit poté, co mu vznikne právo na doplňkový důchod, aby mohl žádat o vyplacení důchodu ve formě pravidelné výplaty nebo jednorázové částky, nepředstavuje lhůtu pro nabytí práv.

(19)

Pokud je pracovní poměr ukončen předtím, než odcházející pracovník nashromáždil nabytá důchodová práva, a nese-li investiční riziko systém nebo zaměstnavatel, zejména v dávkově definovaných systémech, měl by systém vždy nahradit příspěvky odcházejícího pracovníka. Pokud je pracovní poměr ukončen předtím, než odcházející pracovník nashromáždil nabytá důchodová práva, a nese-li investiční riziko odcházející pracovník (zejména v příspěvkově definovaných systémech), může systém nahradit investiční hodnotu těchto příspěvků. Hodnota může být vyšší nebo nižší než příspěvky zaplacené odcházejícím pracovníkem. Důchodový systém případně může nahradit celkovou výši příspěvků.

(20)

Odcházející pracovníci by měli mít právo ponechat svá nabytá důchodová práva v doplňkovém důchodovém systému, v němž tato práva vznikla, coby odložená důchodová práva. Pokud jde o zachování odložených důchodových práv, úroveň ochrany zde může být považována za rovnocennou, pokud mají odcházející pracovníci možnost, zejména v rámci příspěvkově definovaného systému, převést hodnotu svých nabytých důchodových práv do doplňkového důchodového systému, který splňuje podmínky stanovené touto směrnicí.

(21)

V souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy by měly být učiněny kroky k zajištění zachování odložených důchodových práv nebo jejich hodnoty. Hodnota těchto práv v době, kdy účastník systém opouští, by měla být stanovena v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy. Při úpravě hodnoty těchto práv by měla být zohledněna zvláštní povaha systému, zájmy čekatelů na důchod, zájmy zbývajících aktivních účastníků důchodového systému a zájmy příjemců starobního důchodu.

(22)

Tato směrnice nezakládá povinnost stanovit příznivější podmínky pro odložená důchodová práva než pro práva aktivních účastníků.

(23)

Pokud nabytá důchodová práva nebo hodnota nabytých důchodových práv odcházejícího pracovníka nepřekročí použitelnou prahovou hodnotu stanovenou příslušným členským státem a aby se zabránilo příliš vysokým administrativním nákladům vyplývajícím ze správy velkého počtu odložených důchodových práv nízké hodnoty, mohou důchodové systémy dostat možnost tato nabytá důchodová práva nezachovávat, nýbrž vyplatit odcházejícímu pracovníkovi jednorázovou částku odpovídající hodnotě nabytých důchodových práv. Hodnota převodu nebo vyplacení kapitálu by měly být případně stanoveny v souladu s vnitrostátními předpisy a postupy. Členské státy by v příslušných případech měly stanovit prahovou hodnotu pro takové platby, a to s přihlédnutím k přiměřenosti budoucích důchodových příjmů pracovníků.

(24)

Tato směrnice neupravuje převod nabytých důchodových práv. V zájmu usnadnění mobility pracovníků mezi členskými státy by však členské státy měly v rámci možností a zvláště při zavádění nových doplňkových důchodových systémů usilovat o zlepšování převoditelnosti nabytých důchodových práv.

(25)

Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES (6), měli by být aktivní účastníci systému a čekatelé na důchod, kteří vykonávají nebo mají v úmyslu vykonávat své právo volného pohybu, na požádání vhodně informováni o svých doplňkových důchodových právech. Jsou-li se systémem spojeny pozůstalostní důchody, měli by mít pozůstalí příjemci stejné právo na informace jako čekatelé na důchod. Členské státy by měly mít možnost stanovit, že tyto informace nemusí být poskytovány častěji než jednou ročně.

(26)

S ohledem na rozdílnost doplňkových důchodových systémů by se Unie měla omezit na stanovení cílů, kterých je třeba dosáhnout v obecné rovině, a proto je směrnice vhodným právním nástrojem.

(27)

Jelikož cíle této směrnice, totiž usnadnění výkonu práva na volný pohyb pracovníků mezi členskými státy, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jej lze z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(28)

Tato směrnice stanoví minimální požadavky, což ponechává členským státům možnost přijmout nebo zachovat vhodnější ustanovení. Provedením této směrnice nesmí být odůvodňováno jakékoli zhoršení oproti stávající situaci v každém členském státě.

(29)

Do šesti let od vstupu této směrnice v platnost by Komise měla vypracovat zprávu o jejím uplatňování.

(30)

V souladu s vnitrostátními předpisy, kterými se řídí organizace doplňkových důchodových systémů, mohou členské státy pověřit sociální partnery na jejich společnou žádost provedením této směrnice, pokud jde o ustanovení týkající se kolektivních smluv, za podmínky, že členské státy přijmou všechna nezbytná opatření, aby mohly kdykoli zaručit, že výsledků stanovených touto směrnicí bude dosaženo,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla zaměřená na usnadnění výkonu práva pracovníků na volný pohyb mezi členskými státy, a to omezením překážek vytvářených některými pravidly, která se týkají doplňkových důchodových systémů vázaných na pracovní poměr.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na doplňkové důchodové systémy s výjimkou systémů, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 883/2004.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na:

a)

doplňkové důchodové systémy, které ke dni vstupu této směrnice v platnost již nepřijímají nové aktivní účastníky a zůstávají jim uzavřeny;

b)

doplňkové důchodové systémy, na které se vztahují opatření zahrnující intervenci správních orgánů zřízených vnitrostátními právními předpisy nebo soudních orgánů a jejichž záměrem je zachovat nebo obnovit finanční situaci těchto doplňkových důchodových systémů, včetně likvidačního řízení. Toto vynětí platí pouze do ukončení intervence;

c)

systémy pro ochranu před platební neschopností, systémy náhrady škody a vnitrostátní důchodové rezervní fondy, a

d)

jednorázové platby vyplacené zaměstnavatelem zaměstnancům na konci jejich pracovního poměru, která nesouvisí s důchodovým pojištěním.

3.   Tato směrnice se nevztahuje na invalidní nebo pozůstalostní důchody spojené s doplňkovými důchodovými systémy, s výjimkou zvláštních ustanovení článků 5 a 6 týkajících se pozůstalostních důchodů.

4.   Tato směrnice se vztahuje pouze na doby trvání zaměstnání počínaje jejím provedením v souladu s článkem 8.

5.   Tato směrnice se nevztahuje na nabývání a zachování doplňkových důchodových práv pracovníků, kteří se pohybují v rámci jednoho členského státu.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)

„doplňkovým důchodem“ starobní důchod stanovený v pravidlech doplňkového důchodového systému zřízeného podle vnitrostátních právních předpisů a postupů;

b)

„doplňkovým důchodovým systémem“ jakýkoli zaměstnanecký systém starobních důchodů, zřízený podle vnitrostátních právních předpisů a postupů a vázaný na pracovní poměr, který má zajišťovat doplňkový důchod zaměstnaným osobám;

c)

„aktivními účastníky systému“ pracovníci, jimž na základě stávajícího pracovního poměru vzniká nebo po splnění podmínek pro nabytí důchodových práv vznikne nárok na doplňkový důchod v souladu s ustanoveními doplňkového důchodového systému;

d)

„čekací dobou“ doba zaměstnání požadovaná vnitrostátními právními předpisy nebo pravidly doplňkového důchodového systému nebo zaměstnavatelem, jíž musí pracovník dosáhnout, než se stane způsobilým pro zařazení do systému;

e)

„lhůtou pro nabytí práv“ doba aktivní účasti v systému požadovaná vnitrostátními právními předpisy nebo pravidly doplňkového důchodového systému pro přiznání nároku na nashromážděná doplňková důchodová práva;

f)

„nabytými důchodovými právy“ jakýkoli nárok na nashromážděná doplňková důchodová práva po splnění případných podmínek pro nabytí důchodových práv v souladu s pravidly doplňkového důchodového systému a případně v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

g)

„odcházejícím pracovníkem“ aktivní účastník systému, jehož stávající pracovní poměr končí z jiných důvodů než dosažením způsobilosti této osoby k pobírání doplňkového důchodu a který se pohybuje mezi členskými státy;

h)

„čekatelem na důchod“ bývalý aktivní účastník systému, který nabyl důchodová práva v doplňkovém důchodovém systému a ještě z tohoto systému doplňkový důchod nepobírá;

i)

„odloženými důchodovými právy“ nabytá důchodová práva uchovaná v rámci systému, v němž byla nashromážděna čekatelem na důchod;

j)

„hodnotou odložených důchodových práv“ kapitálová hodnota důchodových práv vypočítaná v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy.

Článek 4

Podmínky nabytí práv v rámci doplňkových důchodových systémů

1.   Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření k tomu, aby:

a)

pokud se použije lhůta pro nabytí práv nebo čekací doba, celkový souhrn těchto dob u odcházejících pracovníků v žádném případě nesmí přesáhnout tři roky;

b)

pokud je stanoven minimální věk pro nabytí důchodových práv, tento věk nesmí u odcházejících pracovníků převyšovat 21 let;

c)

pokud je pracovní poměr ukončen dříve, než odcházející pracovník nashromáždil nabytá důchodová práva, doplňkový důchodový systém nahradí výši příspěvků zaplacených odcházejícím pracovníkem nebo zaplacených za odcházejícího pracovníka v souladu s vnitrostátními právními předpisy či kolektivní smlouvou či jinou smlouvou, nebo pokud odcházející pracovník nese investiční riziko, buď celkovou výši uhrazených příspěvků nebo výši investiční hodnoty těchto příspěvků.

2.   Členské státy mohou umožnit sociálním partnerům stanovit prostřednictvím kolektivní smlouvy odlišná ustanovení, a to pod podmínkou, že tato ustanovení poskytují ochranu, která není méně příznivá, a nevytvářejí překážky při volném pohybu pracovníků.

Článek 5

Zachování odložených důchodových práv

1.   S výhradou odstavců 3 a 4 členské státy přijmou opatření nezbytná pro zajištění toho, aby si odcházející pracovníci mohli ponechat svá nabytá důchodová práva v doplňkovém důchodovém systému, ve kterém byla tato práva nabyta. Počáteční hodnota těchto práv pro účely odstavce 2 se vypočte v okamžiku, kdy je ukončen stávající pracovní poměr odcházejícího pracovníka.

2.   Členské státy přijmou opatření, která jsou s přihlédnutím k povaze pravidel a postupů důchodového systému nezbytná pro zajištění toho, aby se s odloženými důchodovými právy odcházejících pracovníků a jejich pozůstalých nebo s jejich hodnotou zacházelo v souladu s hodnotou práv aktivních účastníků systému nebo vývojem důchodových dávek, které se v současnosti vyplácejí, nebo jinými způsoby považovanými za spravedlivé zacházení, například:

a)

jestliže jsou důchodová práva v doplňkovém důchodovém systému nabyta jakožto nárok na nominální součet, zachováním nominální hodnoty odložených důchodových práv;

b)

jestliže se hodnota nashromážděných důchodových práv v čase mění, úpravou hodnoty odložených důchodových práv pomocí:

i)

úrokové míry v rámci doplňkového důchodového systému, nebo

ii)

výnosů z investic dosažených doplňkovým důchodovým systémem,

nebo

c)

jestliže je hodnota nashromážděných důchodových práv upravena například podle míry inflace nebo výše platů, odpovídající úpravou hodnoty odložených důchodových práv, která může být předmětem přiměřeného omezení stanoveného vnitrostátními právními předpisy nebo odsouhlaseného sociálními partnery.

3.   Členské státy mohou umožnit doplňkovým důchodovým systémům nezachovat nabytá práva odcházejícího pracovníka, nýbrž vyplatit odcházejícímu pracovníkovi – s jeho informovaným souhlasem, mimo jiné pokud jde o použitelné poplatky – kapitál odpovídající hodnotě nabytých důchodových práv, pokud hodnota nabytých důchodových práv nepřesahuje práh stanovený příslušným členským státem. Členský stát o uplatňovaném prahu uvědomí Komisi.

4.   Členské státy mohou umožnit sociálním partnerům stanovit prostřednictvím kolektivní smlouvy odlišná ustanovení, a to pod podmínkou, že tato ustanovení poskytují ochranu, která není méně příznivá, a nevytvářejí překážky při volném pohybu pracovníků.

Článek 6

Informace

1.   Členské státy zajistí, aby aktivní účastníci systému mohli na požádání získat informace o tom, jak by ukončení zaměstnání ovlivnilo jejich doplňková důchodová práva.

Zejména se poskytnou informace týkající se:

a)

podmínek nabytí doplňkových důchodových práv a důsledků jejich uplatnění při skončení pracovního poměru;

b)

hodnoty jejich nabytých důchodových práv nebo posouzení nabytých důchodových práv provedeného nejpozději 12 měsíců přede dnem obdržení žádosti, a

c)

podmínek budoucího zacházení s odloženými důchodovými právy.

Umožňuje-li systém dřívější přístup k nabytým důchodovým právům prostřednictvím výplaty kapitálu, zahrnují poskytované informace také písemné prohlášení, že by měl účastník zvážit možnost poradenství ohledně investování uvedeného kapitálu pro účely důchodu.

2.   Členské státy zajistí, aby čekatelé na důchod získali na žádost informace týkající se:

a)

hodnoty jejich odložených důchodových práv nebo posouzení odložených důchodových práv provedeného nejpozději 12 měsíců přede dnem obdržení žádosti, a

b)

podmínek pro zacházení s odloženými důchodovými právy.

3.   V případě pozůstalostních důchodů spojených s doplňkovými důchodovými systémy se odstavec 2 vztahuje na pozůstalé čekatele, pokud jde o výplatu pozůstalostních důchodů.

4.   Poskytnuté informace musí být dostatečně jasné a poskytují se písemně a v přiměřené lhůtě. Členské státy mohou stanovit, že je tyto informace není třeba poskytovat častěji než jednou ročně.

5.   Povinnosti podle tohoto článku se nedotýkají povinností institucí pro zaměstnanecké důchodové pojištění uvedených v článku 11 směrnice 2003/41/ES, přičemž uvedené povinnosti doplňují.

Článek 7

Minimální požadavky a zachování úrovně

1.   Členské státy mohou přijmout nebo zachovat vhodnější ustanovení týkající se nabývání doplňkových důchodových práv pracovníků, zachování doplňkových důchodových práv odcházejících pracovníků a práva na informace náležejícího aktivním účastníků systému a čekatelům na důchod, než jsou ustanovení uvedená v této směrnici.

2.   Provedení této směrnice nesmí v žádném případě sloužit jako důvod k omezení stávajících práv na nabývání a zachování doplňkových důchodových práv a práva na informace náležejícího účastníkům systému a čekatelům na důchod v členských státech.

Článek 8

Provedení

1.   Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 21. května 2018, nebo zajistí, aby sociální partneři zavedli do uvedeného dne vyžadovaná ustanovení dohodou. Členské státy jsou povinny přijmout nezbytná opatření, která jim umožní zaručit, že výsledků předepsaných touto směrnicí bude dosaženo. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.   Předpisy či opatření uvedené v odstavci 1 a přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 9

Zpráva

1.   Členské státy sdělí Komisi veškeré dostupné informace týkající se uplatňování této směrnice do 21. května 2019.

2.   Do 21. května 2020 vypracuje Komise zprávu o uplatňování této směrnice a předloží ji Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

Článek 10

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 11

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 185, 8.8.2006, s. 37.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 20. června 2007 (Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 216) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 17. února 2014 (Úř. věst. C 77 E, 15.3.2014, s. 1). Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).

(5)  Směrnice Rady 98/49/ES ze dne 29. června 1998 o ochraně nároků zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob, kteří se pohybují ve Společenství, na penzijní připojištění (Úř. věst. L 209, 25.7.1998, s. 46).

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 235, 23.9.2003, s. 10).


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/8


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/54/EU

ze dne 16. dubna 2014

o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 46 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Volný pohyb pracovníků je základní svobodou občanů Unie a jedním z pilířů vnitřního trhu Unie zakotveným v článku 45 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Jeho provádění je dále rozvinuto právem Unie, jehož cílem je zaručit plný výkon práv udělených občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům. „Rodinnými příslušníky“ by se měly rozumět osoby ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (3), který se vztahuje i na rodinné příslušníky příhraničních pracovníků.

(2)

Volný pohyb pracovníků je také klíčovým prvkem rozvoje skutečného trhu práce Unie, jelikož pracovníkům umožňuje odcházet do oblastí s nedostatkem pracovních sil nebo s větším počtem pracovních příležitostí, pomáhá více lidem nalézt pracovní místa, která lépe odpovídají jejich dovednostem, a odstraňuje nedostatky na trhu práce.

(3)

Volný pohyb pracovníků dává všem občanům Unie, bez ohledu na jejich bydliště, právo svobodně odejít do jiného členského státu, aby v něm pracovali nebo pobývali za účelem práce. Tím, že jim zajišťuje v rámci vnitrostátního práva, zvyklostí a kolektivních smluv rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky tohoto jiného členského státu, je chrání před diskriminací na základě státní příslušnosti, pokud jde o přístup k zaměstnání, podmínky zaměstnání a pracovní podmínky, zejména pokud jde o odměňování, skončení pracovního poměru a daňové a sociální výhody. Těchto práv by měli bez diskriminace požívat všichni občané Unie, kteří vykonávají své právo na volný pohyb, včetně stálých, sezónních a příhraničních pracovníků. Volný pohyb pracovníků je třeba odlišovat od volného pohybu služeb, který zahrnuje právo podniků poskytovat služby v jiném členském státě a za tímto účelem dočasně vysílat vlastní pracovníky do jiného členského státu, aby v něm vykonávali práci nezbytnou k poskytování služeb v tomto členském státě.

(4)

Článek 45 Smlouvy o fungování EU uděluje pracovníkům Unie a jejich rodinným příslušníkům vykonávajícím své právo na volný pohyb významná práva, jež jsou podrobněji upravena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 (4).

(5)

Účinné využívání volného pohybu pracovníků však stále představuje závažný problém a řada pracovníků Unie si často není svých práv na volný pohyb vědoma. Pracovníci Unie se mohou, mimo jiné z důvodu svého potenciálně zranitelnějšího postavení, při svém odchodu do jiného členského státu stále setkat s neodůvodněným omezováním nebo překážkami výkonu svého práva na volný pohyb, jako například neuznávání kvalifikací, diskriminace na základě státní příslušnosti a vykořisťování. Mezi právními předpisy a jejich uplatňováním v praxi tedy existuje nesoulad, který je třeba řešit.

(6)

V červenci roku 2010 Komise ve svém sdělení nazvaném „Potvrzení volného pohybu pracovníků: práva a hlavní vývojové změny“ uvedla, že zejména s ohledem na nové formy mobility bude hledat způsoby řešení nových potřeb a výzev, jimž čelí pracovníci Unie a jejich rodinní příslušníci. Uvedla rovněž, že v souvislosti s novou strategií vnitřního trhu zváží, jak podpořit a posílit mechanismy účinného uplatňování zásady rovného zacházení pro pracovníky Unie a jejich rodinné příslušníky vykonávající své právo na volný pohyb. Komise také souhrnně informovala o vývoji právních předpisů a judikatury, zejména pokud jde o osobní působnost práva Unie v oblasti volného pohybu pracovníků a podstatu práv, jichž požívají pracovníci Unie a jejich rodinní příslušníci.

(7)

Ve zprávě o občanství EU za rok 2010 nazvané „Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ ze dne 27. října 2010 určila Komise rozdílné a nesprávné uplatňování práva Unie v oblasti práva na volný pohyb jako jednu z hlavních překážek, s níž se občané Unie setkávají, chtějí-li účinně vykonávat svá práva podle práva Unie. Komise proto oznámila, že má v úmyslu přijmout opatření, která „zjednoduší volný pohyb občanů EU a jejich rodinných příslušníků ze třetích zemí; za tímto účelem bude přísně dbát na dodržování právních předpisů EU včetně předpisů o zákazu diskriminace, bude propagovat správné postupy, zasadí se za lepší obeznámenost s předpisy EU v praxi a bude intenzivněji informovat občany EU o jejich právu na volný pohyb“ (opatření č. 15 zprávy o občanství EU za rok 2010). Ve zprávě o občanství EU pro rok 2013 nazvané „Občané EU: vaše práva, vaše budoucnost“ Komise navíc poukázala na potřebu odstranit administrativní překážky a zjednodušit postupy pro občany Unie, kteří žijí, pracují a cestují v jiných členských státech.

(8)

Ve sdělení Komise s názvem „Na cestě k hospodářské obnově vedoucí k intenzivnímu růstu pracovních míst“ ze dne 18. dubna 2012 (balíček týkající se zaměstnanosti) Komise oznámila úmysl předložit legislativní návrh na podporu mobilních pracovníků (informace a poradenství) při výkonu práv vyplývajících ze Smlouvy o fungování EU a nařízení (EU) č. 492/2011 a vyzvala členské státy, aby zvyšovaly povědomí občanů o právech vyplývajících z práva Unie v oblasti boje proti diskriminaci, rovnosti pohlaví a volného pohybu pracovníků, aby zlepšily přístup k těmto právům a aby otevřely a usnadnily přístup občanů EU k místům ve veřejné správě v souladu s právem Unie, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie. V této souvislosti Soudní dvůr opakovaně shledal, že vyhrazení přístupu k určitým místům ve veřejné správě členského státu pro vlastní státní příslušníky je třeba vykládat restriktivně a že se týká pouze míst, která zahrnují přímou nebo nepřímou účast na výkonu veřejné moci a funkcí určených k ochraně obecných zájmů státu nebo jiných orgánů veřejné moci.

(9)

Náležité a účinné uplatňování a prosazování článku 45 Smlouvy o fungování EU a nařízení (EU) č. 492/2011, jakož i povědomí o právech jsou klíčovými prvky při ochraně práv pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků a při rovném zacházení s nimi, zatímco nedostatečné prosazování oslabuje účinnost pravidel Unie, která se na tuto oblast vztahují, a ohrožuje práva a ochranu pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků.

(10)

Účinnější a jednotnější uplatňování práv vyplývajících z pravidel Unie pro volný pohyb pracovníků je rovněž nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu.

(11)

Uplatňování a monitorování pravidel Unie pro volný pohyb pracovníků by se mělo zlepšit s cílem zajistit lepší informovanost pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků, jakož i zaměstnavatelů, orgánů veřejné moci a dalších dotčených osob o právech a povinnostech souvisejících s volným pohybem, pomáhat pracovníkům Unie a jejich rodinným příslušníkům a chránit je při výkonu těchto práv a potírat obcházení uvedených pravidel orgány veřejné moci a veřejnými nebo soukromými zaměstnavateli. Členské státy mohou v této souvislosti rovněž vzít v úvahu účinky větší mobility, jako je „odliv mozků“ nebo „odliv mladých lidí“.

(12)

S cílem zajistit správné uplatňování zásadních pravidel Unie týkajících se volného pohybu pracovníků a monitorovat jejich dodržování by členské státy měly přijmout vhodná opatření, která pracovníky Unie a jejich rodinné příslušníky vykonávající své právo na volný pohyb ochrání jak před diskriminací na základě státní příslušnosti, tak před veškerými neodůvodněnými omezeními nebo překážkami bránícími výkonu dotyčného práva.

(13)

Za tímto účelem je vhodné stanovit konkrétní pravidla pro účinné prosazování a usnadnit lepší a jednotnější uplatňování zásadních pravidel upravujících volný pohyb pracovníků podle článku 45 Smlouvy o fungování EU a nařízení (EU) č. 492/2011. Při prosazování této základní svobody by se měla zohledňovat zásada rovnosti žen a mužů a zákaz diskriminace pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků z jakéhokoli důvodu uvedeného v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(14)

V této souvislosti by pracovníkům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří byli vystaveni diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo byli při výkonu svého práva na volný pohyb vystaveni neodůvodněnému omezování nebo překážkám, měla být zajištěna skutečná a účinná soudní ochrana. Pokud členské státy stanoví jako prostředek právní nápravy správní řízení, měly by zajistit, aby veškerá správní rozhodnutí mohla být napadena u soudu ve smyslu článku 47 Listiny. S ohledem na právo na účinnou právní ochranu by pracovníci Unie měli být chráněni před jakýmkoli nepříznivým zacházením nebo důsledky plynoucími ze stížnosti nebo žaloby, jejímž cílem je prosazení práv chráněných podle této směrnice.

(15)

S cílem zajistit účinnější úrovně ochrany je třeba sdružení a právnické osoby, včetně sociálních partnerů, rovněž zmocnit k tomu, aby se způsobem stanoveným členským státem zapojili do řízení se souhlasem údajné oběti buď jejím jménem, nebo na její podporu. Tím by neměly být dotčeny vnitrostátní procesní předpisy týkající se zastupování a obhajoby před soudy ani jiné pravomoci a kolektivní práva sociálních partnerů a zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů, jako jsou práva související s prosazováním případných kolektivních smluv, včetně jednání v kolektivním zájmu, v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi. S cílem zajistit účinnou právní ochranu, a aniž jsou dotčeny stávající mechanismy kolektivní obrany, které mají sociální partneři k dispozici, a vnitrostátní právo a zvyklosti, se členské státy vyzývají, aby posoudily zavedení společných zásad mechanismů kolektivní právní ochrany týkajících se zdržení se určitého jednání a náhrady škody.

(16)

V souladu s judikaturou Soudního dvora by vnitrostátní pravidla týkající se lhůt pro prosazování práv podle této směrnice měla být stanovena tak, aby nemohla být považována za schopná výkon těchto práv v podstatě znemožnit nebo nadměrně ztížit.

(17)

Ochrana před diskriminací na základě státní příslušnosti by byla sama o sobě posílena, kdyby v každém členském státě existovaly výkonné subjekty s náležitými odbornými znalostmi a s pravomocí podporovat rovné zacházení, analyzovat problémy pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků, zkoumat možná řešení a poskytovat jim konkrétní pomoc. Pravomoc těchto subjektů by měla mimo jiné zahrnovat poskytování pracovníkům Unie a jejich rodinným příslušníkům nezávislé právní či jiné pomoci, jako je poskytování právního poradenství o tom, jak se na ně uplatňují příslušná pravidla Unie a členských států týkající se volného pohybu pracovníků, poskytování informací o postupech pro podávání stížností a poskytování pomoci při ochraně práv pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků. Může rovněž zahrnovat pomoc v soudním řízení.

(18)

Mělo by být na každém členském státě, aby rozhodnul, zda svěřit úkoly, které mají podle této směrnice vykonávat, výše uvedeným subjektům, nebo zda svěřit tyto úkoly stávajícím subjektům s obdobnými cíli na vnitrostátní úrovni, jako je podpora volného pohybu osob, provádění zásady rovného zacházení nebo ochrana práv jednotlivce. Pokud se členský stát rozhodne rozšířit mandát stávajícího subjektu, měl by zajistit, že tomuto subjektu budou k účinnému a náležitému plnění jeho stávajících a dodatečných úkolů přiděleny dostatečné zdroje. Pokud jsou úkoly rozděleny mezi více subjektů, měly by členské státy zajistit jejich náležitou koordinaci.

(19)

Členské státy by měly zajistit, aby jeden nebo více z těchto subjektů působily jako kontaktní místo a aby spolupracovaly a sdílely informace, jako jsou kontaktní údaje všech subjektů, prostředky nápravy a kontaktní údaje sdružení, organizací nebo dalších právnických osob, které poskytují informace a služby pracovníkům Unie a jejich rodinným příslušníkům, s odpovídajícími kontaktními místy v jiných členských státech. Seznam kontaktních míst by měl být zpřístupněn veřejnosti.

(20)

Členské státy by měly podporovat spolupráci mezi subjekty jimi určenými podle této směrnice a stávajícími informačními a asistenčními službami poskytovanými sociálními partnery, sdruženími, organizacemi nebo dalšími příslušnými právnickými osobami, jako jsou organizace odpovědné za koordinační postupy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (5), a případně pracovní inspektoráty.

(21)

Členské státy by měly zajistit podporu synergií se stávajícími informačními a podpůrnými nástroji na úrovni Unie a za tímto účelem zajistit, aby stávající či nově vytvořené subjekty úzce spolupracovaly se stávajícími informačními a asistenčními službami, jako jsou Vaše Evropa, SOLVIT, Enterprise Europe Network, jednotná kontaktní místa a EURES, včetně případných přeshraničních partnerství EURES.

(22)

Členské státy by měly podporovat dialog se sociálními partnery a s příslušnými nevládními organizacemi s cílem řešit a potírat neodůvodněná omezení a překážky v souvislosti s právem na volný pohyb nebo různé formy diskriminace na základě státní příslušnosti.

(23)

Členské státy by měly stanovit způsob, jakým občané Unie, jako jsou pracovníci, studenti a čerství absolventi, jakož i zaměstnavatelé, sociální partneři a další zúčastněné strany, mohou získat snadno dostupné a relevantní informace o ustanoveních této směrnice a nařízení (EU) č. 492/2011, včetně informací o subjektech určených podle této směrnice a o dostupných prostředcích nápravy a ochrany. Členské státy by měly přijmout opatření za účelem zpřístupnění těchto informací ve více než jednom úředním jazyce Unie, s ohledem na poptávku na trhu práce. Tím by neměly být dotčeny právní předpisy členských států o používání jazyků. Tyto informace by mohly být poskytovány formou individuálního poradenství a měly by být snadno dostupné i prostřednictvím internetových stránek Vaše Evropa a EURES.

(24)

S cílem usnadnit prosazování práv udělených podle práva Unie je důležité důsledně provádět a monitorovat směrnici Rady 91/533/EHS (6).

(25)

Tato směrnice stanoví minimální požadavky, a dává tak členským státům možnost přijmout nebo zachovat příznivější ustanovení. Členské státy mají kromě toho možnost rozšířit pravomoci organizací, jimž byly svěřeny úkoly související s ochranou pracovníků Unie před diskriminací na základě státní příslušnosti tak, aby v nich bylo zahrnuto i právo na rovné zacházení bez diskriminace na základě státní příslušnosti pro všechny občany Unie a jejich rodinné příslušníky vykonávající své právo na volný pohyb, jak je zakotvuje článek 21 Smlouvy o fungování EU a směrnice 2004/38/ES. Provádění této směrnice by nemělo sloužit k ospravedlnění jakéhokoli zhoršení situace, která již v jednotlivých členských státech existuje.

(26)

Skutečné provádění této směrnice znamená, že členské státy by při přijímání příslušných opatření za účelem splnění povinností podle této směrnice měly uvést odkaz na tuto směrnici, nebo takový odkaz učinit při úředním vyhlášení těchto prováděcích opatření.

(27)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů je provádějícími. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení uvedených dokumentů za odůvodněné.

(28)

Po uplynutí přiměřené doby pro provádění této směrnice by Komise měla vypracovat zprávu o jejím provádění, v níž zejména vyhodnotí, zda je třeba předložit určité návrhy s cílem zaručit lepší prosazování práva Unie v oblasti volného pohybu. Komise by se v této zprávě měla zabývat potížemi, s nimiž se mohou setkat mladí absolventi hledající zaměstnání v Unii a manželé či manželky pracovníků Unie, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí.

(29)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané v Listině, zejména právo svobodné volby povolání a právo pracovat, zákaz diskriminace, především na základě státní příslušnosti, právo na kolektivní vyjednávání a akce, slušné a spravedlivé pracovní podmínky, právo na volný pohyb a pobyt a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces. Musí být prováděna v souladu s těmito právy a zásadami.

(30)

Tato směrnice respektuje rozdílné modely trhů práce jednotlivých členských států, včetně modelů trhu práce regulovaných kolektivními smlouvami.

(31)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovit společný obecný rámec příslušných ustanovení, opatření a mechanismů nezbytných pro lepší a jednotnější uplatňování a praktické prosazování práv týkajících se volného pohybu pracovníků udělených Smlouvou o fungování EU a nařízením (EU) č. 492/2011, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice obsahuje ustanovení, která usnadňují jednotné uplatňování a praktické prosazování práv stanovených článkem 45 Smlouvy o fungování EU a články 1 až 10 nařízení (EU) č. 492/2011. Tato směrnice se vztahuje na občany Unie vykonávající tato práva a jejich rodinné příslušníky (dále jen „pracovníci Unie a jejich rodinní příslušníci“).

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na následující otázky uvedené v článcích 1 až 10 nařízení (EU) č. 492/2011 a týkající se volného pohybu pracovníků:

a)

přístup k zaměstnání;

b)

podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, zejména v oblasti odměňování, skončení pracovního poměru, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a pokud se pracovníci Unie stanou nezaměstnanými, profesního znovuzačlenění nebo opětného zaměstnání;

c)

přístup k sociálním a daňovým výhodám;

d)

členství v odborech a způsobilost být zvolen do orgánů zastupujících pracovníky;

e)

přístup k odborné přípravě;

f)

přístup k bydlení;

g)

přístup dětí pracovníků Unie k obecnému, učňovskému a odbornému vzdělávání;

h)

pomoc poskytovaná úřady práce.

2.   Oblast působnosti této směrnice se shoduje s oblastí působnosti nařízení (EU) č. 492/2011.

Článek 3

Ochrana práv

1.   Členské státy zajistí, aby po případném odvolání k jiným příslušným orgánům, včetně, považují-li to za vhodné, po využití dohodovacích řízení, bylo všem pracovníkům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří se domnívají, že se setkali nebo setkávají s neodůvodněnými omezeními a překážkami v souvislosti se svým právem na volný pohyb nebože byli poškozeni nebo jsou poškozováni v důsledku neuplatnění zásady rovného zacházení na svůj případ, k dispozici soudní řízení za účelem prosazování práv vyplývajících z článku 45 Smlouvy o fungování EU a článků 1 až 10 nařízení (EU) č. 492/2011 i poté, co vztah, v němž se údajně setkali s omezením a překážkou či diskriminací, již skončil.

2.   Členské státy zajistí, aby se sdružení, organizace, včetně sociálních partnerů, nebo jiné právnické osoby, které mají v souladu s kritérii stanovenými ve vnitrostátním právu nebo se zvyklostmi či kolektivními smlouvami oprávněný zájem na tom, aby tato směrnice byla dodržována, směly se souhlasem pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků buď jejich jménem, nebo na jejich podporu účastnit jakéhokoli soudního nebo správního řízení stanoveného za účelem prosazování práv uvedených v článku 1.

3.   Odstavec 2 se použije, aniž jsou dotčeny další případné pravomoci a kolektivní práva sociálních partnerů a zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů, včetně práva jednat v kolektivním zájmu, podle vnitrostátního práva či zvyklostí.

4.   Odstavec 2 se použije, aniž jsou dotčeny vnitrostátní procesní předpisy týkající se zastupování a obhajoby v soudním řízení.

5.   Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy stanovující lhůty k prosazování práv uvedených v článku 1. Tyto vnitrostátní lhůty však nesmějí výkon těchto práv v podstatě znemožnit nebo nadměrně ztížit.

6.   Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření pro ochranu pracovníků Unie před jakýmkoli nepříznivým zacházením nebo důsledky plynoucími ze stížnosti nebo žaloby, jejímž cílem je prosazení práv uvedených v článku 1.

Článek 4

Subjekty na podporu rovného zacházení a podporu pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků

1.   Každý členský stát určí jednu nebo více struktur nebo subjektů (dále jen „subjekty“) na propagaci, analýzu, monitorování a podporu rovného zacházení s pracovníky Unie a jejich rodinnými příslušníky bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo neodůvodněných omezení a překážek v souvislosti s jejich právem na volný pohyb a přijmou nezbytná opatření pro řádné fungování těchto subjektů. Tyto subjekty mohou být součástí stávajících vnitrostátních subjektů, které mají obdobné cíle.

2.   Členské státy zajistí, aby pravomoci těchto subjektů zahrnovaly:

a)

poskytování nebo zajišťování poskytnutí nezávislé právní či jiné pomoci pracovníkům Unie a jejich rodinným příslušníkům, aniž jsou dotčena jejich práva a práva sdružení, organizací a jiných právnických osob uvedených v článku 3;

b)

fungování jako kontaktní místo ve styku s obdobnými kontaktními místy v jiných členských státech za účelem spolupráce a sdílení relevantních informací;

c)

provádění nebo zadávání nezávislých průzkumů a analýz týkajících se neodůvodněných omezení a překážek v souvislosti s právem na volný pohyb nebo diskriminace pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků na základě státní příslušnosti;

d)

zajišťování zveřejňování nezávislých zpráv a předkládání doporučení k veškerým otázkám souvisejícím s těmito omezeními a překážkami či diskriminací;

e)

zveřejňování relevantních informací o uplatňování pravidel Unie pro volný pohyb pracovníků na vnitrostátní úrovni.

Ve vztahu k prvnímu pododstavci písm. a), pokud subjekty poskytují pomoc v soudním řízení v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi, musí být tato pomoc bezplatná pro osoby, které nemají dostatečné finanční prostředky.

3.   Členské státy sdělí Komisi názvy a kontaktní údaje kontaktních míst, jakož i veškeré jejich aktualizace či změny. Komise vede seznam kontaktních míst a zpřístupní jej členským státům.

4.   Členské státy zajistí, aby stávající nebo nově vytvořené subjekty byly obeznámeny se stávajícími informačními a asistenčními službami na úrovni Unie, jako je Vaše Evropa, SOLVIT, EURES, Enterprise Europe Network a jednotná kontaktní místa, a aby byly schopny jich využívat a spolupracovat s nimi.

5.   Pokud jsou úkoly uvedené v odstavci 2 rozděleny mezi více subjektů, zajistí členské státy náležitou koordinaci těchto úkolů.

Článek 5

Dialog

Členské státy podporují dialog se sociálními partnery a s příslušnými nevládními organizacemi, jež mají v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi oprávněný zájem přispívat za účelem podpory zásady rovného zacházení k boji proti neodůvodněným omezením a překážkám v souvislosti s právem na volný pohyb a k boji proti diskriminaci pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků na základě státní příslušnosti.

Článek 6

Přístup k informacím a šíření informací

1.   Členské státy zajistí, aby s předpisy přijatými na základě této směrnice a podle článků 1 až 10 nařízení (EU) č. 492/2011 byly všemi vhodnými prostředky a na celém území seznámeny dotčené osoby, zejména pracovníci a zaměstnavatelé v Unii.

2.   Členské státy poskytují o právech přiznaných právem Unie v oblasti volného pohybu pracovníků jasné, bezplatné, snadno dostupné, komplexní a aktuální informace ve více než jednom úředním jazyce Unie. Tyto informace by měly být snadno dostupné i prostřednictvím internetových stránek Vaše Evropa a EURES.

Článek 7

Minimální požadavky

1.   Členské státy mohou zavést nebo zachovat předpisy, které jsou z hlediska ochrany zásady rovného zacházení příznivější než ustanovení této směrnice.

2.   Členské státy mohou stanovit, že pravomoci subjektů uvedených v článku 4 této směrnice v oblasti propagace, analýzy, monitorování a podpory rovného zacházení s pracovníky Unie a jejich rodinnými příslušníky bez diskriminace na základě státní příslušnosti se rovněž vztahují na právo na rovné zacházení bez diskriminace na základě státní příslušnosti všech občanů Unie vykonávajících své právo na volný pohyb a jejich rodinných příslušníků v souladu s článkem 21 Smlouvy o fungování EU a se směrnicí 2004/38/ES.

3.   Provádění této směrnice není za žádných okolností dostatečným důvodem pro snížení úrovně ochrany pracovníků Unie a jejich rodinných příslušníků v oblastech, na které se tato směrnice vztahuje, aniž je tím dotčeno právo členských států reagovat na změny situace přijetím právních a správních předpisů lišících se od těch, které jsou platné ke dni 20. května 2014, za předpokladu, že je dodržována.

Článek 8

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 21. května 2016. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 9

Zpráva

Do 21. listopadu 2018 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění této směrnice s cílem navrhnout případné potřebné změny.

Článek 10

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 11

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 341, 21.11.2013, s. 54.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. L 141, 27.5.2011, s. 1).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst L 166, 30.4.2004, s. 1).

(6)  Směrnice Rady 91/533/EHS ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru (Úř. věst. L 288, 18.10.1991, s. 32).


II Nelegislativní akty

MEZINÁRODNÍ DOHODY

30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/15


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 14. dubna 2014

o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob

(2014/239/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 79 odst. 3 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s rozhodnutím Rady 2014/242/EU (1) byla jménem Unie podepsána Dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob (dále jen „dohoda“) s výhradou jejího pozdějšího uzavření.

(2)

Dohoda by měla být schválena.

(3)

Dohodou se zřizuje smíšený readmisní výbor, který může přijmout svůj jednací řád. Pro tento případ je vhodné zavést zjednodušený postup pro stanovení postoje Unie.

(4)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(5)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob se schvaluje jménem Unie.

Znění dohody je připojeno k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady jmenuje osobu nebo osoby zmocněné učinit jménem Unie oznámení uvedené v čl. 23 odst. 2 dohody vyjadřující souhlas Unie s tím, aby byla touto dohodou vázána (2).

Článek 3

Komise, které jsou nápomocni odborníci z členských států, zastupuje Unii ve smíšeném readmisním výboru zřízeném podle článku 19 dohody.

Článek 4

Postoj Unie v rámci smíšeného readmisního výboru k přijetí jednacího řádu uvedeného výboru podle čl. 19 odst. 5 dohody zaujme Komise po konzultaci se zvláštním výborem jmenovaným Radou.

Článek 5

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 14. dubna 2014.

Za Radu

předseda

A. TSAFTARIS


(1)  Viz strana 47 v tomto čísle Úředního věstníku.

(2)  Den vstupu dohody v platnost zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/17


DOHODA

mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

EVROPSKÁ UNIE, dále jen „Unie“,

a

ÁZERBÁJDŽÁNSKÁ REPUBLIKA, dále jen „Ázerbájdžán“,

ODHODLÁNY upevnit vzájemnou spolupráci v zájmu účinnějšího boje proti nedovolenému přistěhovalectví,

VEDENY PŘÁNÍM stanovit prostřednictvím této dohody a na recipročním základě rychlé a účinné postupy pro identifikaci a bezpečné a řádné navracení osob, které nesplňují nebo přestaly splňovat podmínky vstupu, přítomnosti nebo pobytu na území Ázerbájdžánu nebo některého členského státu Evropské unie, a usnadnit v duchu spolupráce průvoz těchto osob,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že touto dohodou nejsou dotčena práva, závazky ani povinnosti Unie, jejích členských států a Ázerbájdžánu vyplývající z mezinárodního práva, a zejména z Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 a jejího protokolu ze dne 31. ledna 1967,

S OHLEDEM NA TO, že v souladu s Protokolem č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie se Spojené království a Irsko nebudou účastnit této dohody, ledaže oznámí přání v tomto smyslu v souladu s uvedeným protokolem,

S OHLEDEM NA TO, že ustanovení této dohody, která spadá do oblasti působnosti třetí části hlavy V Smlouvy o fungování Evropské unie, se podle Protokolu č. 22 o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie nevztahují na Dánské království,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)

„zpětným převzetím“ předání žádajícím státem a převzetí dožádaným státem, v souladu s ustanoveními této dohody, osoby/osob (státních příslušníků dožádaného státu, třetí země nebo osob bez státní příslušnosti), které se pokusily neoprávněně vstoupit, zdržovaly se či pobývaly na území žádajícího státu;

b)

„smluvními stranami“ Ázerbájdžán a Unie;

c)

„členským státem“ členský stát Unie, který je touto dohodou vázán;

d)

„státním příslušníkem Ázerbájdžánu“ osoba, která má ázerbájdžánskou státní příslušnost v souladu s ázerbájdžánskými právními předpisy;

e)

„státním příslušníkem členského státu“ osoba, která má státní příslušnost určitého členského státu, jak je vymezena pro účely Unie;

f)

„státním příslušníkem třetí země“ osoba, která má jinou státní příslušnost než ázerbájdžánskou nebo než státní příslušnost některého členského státu;

g)

„osobou bez státní příslušnosti“ osoba, která nemá žádnou státní příslušnost;

h)

„povolením k pobytu“ povolení jakéhokoliv druhu vydané Ázerbájdžánem nebo některým členským státem, jež opravňuje určitou osobu k pobytu na jeho území. Tato povolení nezahrnují dočasná povolení k pobytu na území daného státu v souvislosti s vyřizováním žádosti o azyl nebo žádosti o povolení k pobytu;

i)

„vízem“ povolení vydané nebo rozhodnutí přijaté Ázerbájdžánem či některým členským státem, které je vyžadováno pro vstup na území daného státu, pobyt na něm nebo průvoz přes toto území. Nezahrnuje letištní průjezdní vízum;

j)

„žádajícím státem“ stát (Ázerbájdžán nebo některý z členských států), který podává žádost o zpětné převzetí podle článku 8 nebo žádost o průvoz podle článku 15 této dohody;

k)

„dožádaným státem“ stát (Ázerbájdžán nebo některý z členských států), kterému je podána žádost o zpětné převzetí podle článku 8 nebo žádost o průvoz podle článku 15 této dohody;

l)

„příslušným orgánem“ jakýkoliv vnitrostátní orgán Ázerbájdžánu nebo některého z členských států pověřený prováděním této dohody podle čl. 20 odst. 1 písm. a);

m)

„průvozem“ průjezd státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti přes území dožádaného státu na cestě ze žádajícího státu do země určení.

Článek 2

Základní principy

Při posilování spolupráce v oblasti prevence a potírání nelegální migrace musí žádající a dožádaný stát při uplatňování této dohody na osoby, na které se vztahuje, zajistit dodržování lidských práv, jakož i závazků a povinností vyplývajících z příslušných mezinárodních nástrojů vztahujících se na smluvní strany v této oblasti, zejména z:

Všeobecné deklarace lidských práv (1948),

Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950) a jejích protokolů,

Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966),

Úmluvy OSN proti mučení (1984),

Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků (1951) a jejího protokolu z roku 1967.

V souladu se svými závazky vyplývajícími z výše uvedených mezinárodních nástrojů dožádaný stát zajistí zejména ochranu práv osob, které převzal zpět na své území.

Žádající stát by měl dávat přednost dobrovolnému návratu před vynuceným návratem, není-li důvod domnívat se, že je tím ohrožen návrat dané osoby do dožádaného státu.

ODDÍL I

ZÁVAZKY ÁZERBÁJDŽÁNU TÝKAJÍCÍ SE ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 3

Zpětné přebírání vlastních občanů

1.   Ázerbájdžán na žádost členského státu a bez dalších formalitkromě těch, jež jsou stanoveny v této dohodě, převezme zpět na své území všechny osoby, jež nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území žádajícího členského státu, pokud je prokázáno nebo pokud lze na základě důkazů prima facie důvodně předpokládat, že jsou státními příslušníky Ázerbájdžánu.

2.   Ázerbájdžán rovněž převezme zpět:

a)

nezletilé svobodné děti osob uvedených v odstavci 1, bez ohledu na místo jejich narození či státní příslušnost, pokud nemají nezávislé právo pobytu v žádajícím členském státě nebo pokud nejsou držiteli platného povolení k pobytu vydaného jiným členským státem,

b)

manžele a manželky osob uvedených v odstavci 1 s odlišnou státní příslušností nebo bez státní příslušnosti za předpokladu, že mají nebo získají právo na vstup a pobyt na území Ázerbájdžánu, pokud nemají nezávislé právo pobytu v žádajícím členském státě nebo pokud nejsou držiteli platného povolení k pobytu vydaného jiným členským státem.

3.   Ázerbájdžán rovněž převezme zpět osoby, které se neoprávněně zdržují nebo pobývají v žádajícím členském státě, jež se po vstupu na území členského státu vzdaly ázerbájdžánské státní příslušnosti v souladu s ázerbájdžánskými právními předpisy, pokud jim nebylo alespoň přislíbeno udělení státní příslušnosti některým členským státem.

4.   Po obdržení kladné odpovědi Ázerbájdžánu na žádost o zpětné převzetí vydá příslušné diplomatické nebo konzulární zastoupení Ázerbájdžánu, bez ohledu na vůli osoby, která má být převzata zpět, bezplatně a nejpozději do pěti pracovních dnů cestovní doklad potřebný pro návrat osoby, která má být převzata, s platností 150 dnů. Pokud Ázerbájdžán do pěti pracovních dnů tento cestovní doklad nevydá, má se za to, že souhlasí s použitím standardního cestovního dokladu EU pro účely vyhoštění (příloha 7) (1).

5.   Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu předat v době platnosti původně vydaného cestovního dokladu, vydá příslušné diplomatické nebo konzulární zastoupení Ázerbájdžánu do pěti pracovních dnů a bezplatně nový cestovní doklad se stejnou délkou platnosti. Pokud Ázerbájdžán do pěti pracovních dnů nový cestovní doklad nevydá, má se za to, že souhlasí s použitím standardního cestovního dokladu EU pro účely vyhoštění (příloha 7) (2).

Článek 4

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Ázerbájdžán na žádost členského státu a bez dalších formalitkromě těch, jež jsou stanoveny v této dohodě, převezme zpět na své území všechny státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kteří nesplňují nebo přestali splňovat platné podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území žádajícího členského státu, pokud je prokázáno nebo pokud lze na základě důkazů prima facie důvodně předpokládat, že tyto osoby:

a)

mají v době předložení žádosti o zpětné převzetí platné vízum nebo povolení k pobytu vydané Ázerbájdžánem; nebo

b)

neoprávněně vstoupily na území členských států přímo poté, co pobývaly na území Ázerbájdžánu, nebo přímo po průjezdu přes území Ázerbájdžánu.

2.   Závazek zpětného přebírání podle odstavce 1 se neuplatní, pokud:

a)

státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti se nacházeli pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Ázerbájdžánu;

b)

státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nepotřebují pro vstup na území žádajícího členského státu vízum.

3.   Aniž je dotčen čl. 7 odst. 2, po obdržení kladné odpovědi Ázerbájdžánu na žádost o zpětné převzetí vydá žádající členský stát osobě, jejíž zpětné převzetí bylo schváleno, standardní cestovní doklad EU pro účely vyhoštění (příloha 7) (3).

ODDÍL II

ZÁVAZKY UNIE TÝKAJÍCÍ SE ZPĚTNÉHO PŘEBÍRÁNÍ

Článek 5

Zpětné přebírání vlastních státních příslušníků

1.   Členský stát na žádost Ázerbájdžánu a bez dalších formalit kromě těch, jež jsou stanoveny v této dohodě, převezme zpět na své území všechny osoby, jež nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území Ázerbájdžánu, pokud je prokázáno nebo pokud lze na základě důkazů prima facie důvodně předpokládat, že jsou státními příslušníky dotčeného členského státu.

2.   Členský stát rovněž převezme zpět:

a)

nezletilé svobodné děti osob uvedených v odstavci 1, bez ohledu na místo jejich narození či státní příslušnost, pokud nemají nezávislé právo pobytu v Ázerbájdžánu,

b)

manžele či manželky osob uvedených v odstavci 1 s odlišnou státní příslušností nebo bez státní příslušností za předpokladu, že mají nebo získají právo na vstup a pobyt na území dožádaného členského státu, pokud nemají nezávislé právo pobytu v Ázerbájdžánu.

3.   Členský stát rovněž převezme zpět osoby, které se neoprávněně zdržují nebo neoprávněně pobývají v Ázerbájdžánu, jež byly po vstupu na území Ázerbájdžánu zbaveny nebo se vzdaly státní příslušnosti členského státu v souladu s vnitrostátními právními předpisy uvedeného členského státu, pokud jim nebyoa Ázerbájdžánem alespoň přislíbeno udělení státní příslušnosti.

4.   Po kladné odpovědi dožádaného členského státu na žádost o zpětné převzetí vydá jeho příslušné diplomatické nebo konzulární zastoupení, bez ohledu na vůli osoby, která má být převzata zpět, bezplatně a nejpozději do pěti pracovních dnů cestovní doklad potřebný pro návrat uvedené osoby s platností 150 dnů. Pokud dožádaný členský stát do pěti pracovních dnů tento cestovní doklad nevydá, má se za to, že souhlasí s použitím standardního cestovního dokladu Ázerbájdžánu pro účely vyhoštění (příloha 8).

5.   Pokud z právních nebo věcných důvodů nelze dotyčnou osobu předat v době platnosti původně vydaného cestovního dokladu, vydá příslušné diplomatické nebo konzulární zastoupení dotčeného členského státu do pěti pracovních dnů a bezplatně nový cestovní doklad se stejnou délkou platnosti. Pokud uvedený členský stát do pěti pracovních dnů nový cestovní doklad nevydá, má se za to, že souhlasí s použitím standardního cestovního dokladu Ázerbájdžánu pro účely vyhoštění (příloha 8).

Článek 6

Zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Členský stát na žádost Ázerbájdžánu bez dalších formalit kromě těch, jež jsou stanoveny v této dohodě, převezme zpět na své území všechny státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kteří nesplňují nebo přestali splňovat platné podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území Ázerbájdžánu, pokud je prokázáno nebo pokud lze na základě důkazů prima facie důvodně předpokládat, že tyto osoby:

a)

mají v době podání žádosti o zpětné převzetí platné vízum nebo povolení k pobytu vydané dožádaným členským státem; nebo

b)

neoprávněně vstoupily na území Ázerbájdžánu přímo poté, co pobývaly na území dožádaného členského státu, nebo přímo po průjezdu přes území dožádaného členského státu.

2.   Závazek zpětného přebírání podle odstavce 1 se neuplatní, pokud:

a)

státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti byli pouze v tranzitním prostoru mezinárodního letiště dožádaného členského státu; nebo

b)

státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti pro vstup na území Ázerbájdžánu nepotřebují vízum.

3.   Závazek týkající se zpětného přebírání podle odstavce 1 se vztahuje na členský stát, který vydal vízum nebo povolení k pobytu. Bylo-li vízum nebo povolení k pobytu vydáno dvěma nebo více členskými státy, vztahuje se závazek zpětného převzetí podle odstavce 1 na členský stát, který vydal doklad s delší dobou platnosti, nebo, v případě že platnost jednoho nebo více z nich již skončila, na ten členský stát, jehož doklad je stále platný. Pokud již skončila platnost všech dokladů, vztahuje se závazek zpětného převzetí podle odstavce 1 na ten členský stát, který vydal doklad, jehož platnost skončila nejpozději. Pokud žádné takové doklady nelze předložit, vztahuje se závazek zpětného převzetí podle odstavce 1 na členský stát, který byl opuštěn jako poslední.

4.   Aniž je dotčen čl. 7 odst. 2, vydá Ázerbájdžán po kladné odpovědi dotčeného členského státu na žádost o zpětné převzetí osobě, jejíž zpětné převzetí bylo schváleno, cestovní doklad pro účely návratu (příloha 8).

ODDÍL III

POSTUP PŘI ZPĚTNÉM PŘEBÍRÁNÍ

Článek 7

Zásady

1.   Podle odstavce 2 vyžaduje předání osoby, jež má být převzata zpět na základě některého ze závazků uvedených v článcích 3 až 6, podání žádosti o zpětné převzetí u příslušného orgánu dožádaného státu.

2.   Pokud je osoba, která má být převzata zpět, držitelem platného cestovního dokladu, a v případě státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti rovněž platného víza nebo povolení k pobytu dožádaného státu, může být tato osoba předána příslušným orgánům dožádaného státu, aniž by žádající stát musel podat žádost o zpětné převzetí, nebo v případě občana dožádaného státu, aniž by musel učinit písemné oznámení podle čl. 12 odst. 1.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, byla-li osoba zadržena na území přístavů a mezinárodních letišť, včetně celních zón, nebo až 15 kilometrů od těchto území žádajícího státu po neoprávněním překročení hranice přímo z území dožádaného státu, může žádající stát podat žádost o zpětné převzetí během dvou pracovních dnů od zadržení této osoby (zrychlené řízení).

Článek 8

Žádost o zpětné převzetí

1.   Žádost o zpětné převzetí by měla pokud možno obsahovat tyto informace:

a)

osobní údaje o osobě, jež má být převzata zpět (tj. křestní jména, příjmení, datum narození a případně také místo narození a místo posledního pobytu), popřípadě osobní údaje o nezletilých svobodných dětech nebo manželkách či manželích;

b)

v případě vlastních státních příslušníků uvedení důkazních prostředků nebo důkazů prima facie, kterými se prokazuje státní příslušnost, jak stanoví přílohy 1 a 2;

c)

v případě státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti uvedení důkazních prostředků nebo důkazů prima facie, kterými se prokazuje splnění podmínek pro zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, jak stanoví přílohy 3 a 4;

d)

fotografie osoby, která má být převzata zpět.

2.   Žádost o zpětné převzetí by měla pokud možno obsahovat také tyto informace:

a)

prohlášení, že osoba, která má být předána, pravděpodobně bude potřebovat pomoc nebo péči, za předpokladu, že dotčená osoba s tímto prohlášením výslovně souhlasí;

b)

jakákoliv další ochranná a bezpečnostní opatření nebo informace o zdravotním stavu osoby, jež mohou být v konkrétním případě předání nezbytné.

3.   Jako příloha 5 této dohody se připojuje společný formulář žádosti o zpětné převzetí.

4.   Žádost o zpětné převzetí může být podána jakýmkoli komunikačním prostředkem včetně elektronického, jako například faxu či e-mailu.

Článek 9

Důkazní prostředky týkající se státní příslušnosti

1.   Jako důkaz o státní příslušnosti podle čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 mohou sloužit zejména doklady uvedené v příloze 1, včetně dokladů, jejichž platnost již uplynula nejvýše před šesti měsíci. Při předložení těchto dokladů členské státy a Ázerbájdžán státní příslušnost dotčené osoby vzájemně uznají, aniž by požadovaly další šetření. Státní příslušnosti nelze prokázat na základě padělaných dokladů.

2.   Jako důkaz prima facie o státní příslušnost podle čl. 3 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 mohou sloužit zejména doklady uvedené v příloze 2, a to i tehdy, pokud skončila jejich platnost. Na základě těchto dokladů považují členské státy a Ázerbájdžán státní příslušnost zaprokázanou, pokud nemohou prokázat opak. Jako důkaz prima facie o státní příslušnost nemohou sloužit padělané doklady.

3.   Není-li možné předložit žádný z dokladů uvedených v přílohách 1 nebo 2 nebo jsou-li tyto doklady považovány, na základě řádného odůvodnění, za nedostatečné, provede příslušné diplomatické nebo konzulární zastoupení dotyčného dožádaného státu na požádání žádajícího státu, které je součástí žádosti o zpětné převzetí, bez zbytečného odkladu a nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne podání žádosti pohovor s osobou, která má být převzata zpět, za účelem zjištění její státní příslušnosti.

4.   Postup pro provádění těchto pohovorů může být stanoven v prováděcích protokolech podle článku 20.

Článek 10

Důkazní prostředky týkající se státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti

1.   Splnění podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti uvedených v čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 lze prokázat zejména s důkazními prostředky uvedenými v příloze 3; padělanými doklady je prokazovat nelze. Na základě předložení těchto dokladů členské státy a Ázerbájdžán tyto důkazy vzájemně uznají aniž by požadovaly další šetření.

2.   Jako důkaz prima facie o splnění podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti uvedených v čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 slouží zejména důkazní prostředky uvedené v příloze 4; padělanými doklady je prokazovat nelze. Při předložení tohoto důkazu prima facie považují členské státy a Ázerbájdžán podmínky za splněné, pokud nemohou prokázat opak.

3.   Neoprávněnost vstupu, přítomnosti nebo pobytu se prokáže na základě cestovních dokladů příslušné osoby, ve kterých chybí potřebné vízum nebo jiné povolení k pobytu potřebné pro území žádajícího státu. Jako důkaz prima facie prokazující neoprávněný vstup, přítomnost nebo pobyt slouží rovněž prohlášení žádajícího státu o tom, že dotčená osoba nemá potřebné cestovní doklady, víza nebo povolení k pobytu.

Článek 11

Lhůty

1.   Žádost o zpětné převzetí musí být příslušnému orgánu dožádaného státu podána nejpozději do šesti měsíců poté, co se příslušný orgán žádajícího státu dozvěděl, že určitý státní příslušník třetí země či osoba bez státní příslušnosti nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky platné pro vstup, přítomnost nebo pobyt. Pokud existují právní nebo věcné překážky, které brání podání žádosti ve stanovené lhůtě, prodlouží se lhůta na žádost žádajícího státu, avšak pouze na dobu, dokud nebudou tyto překážky odstraněny.

2.   Na žádost o zpětné převzetí je nutno odpovědět písemně:

a)

do dvou pracovních dnů, jestliže byla žádost o zpětné převzetí podána ve zrychleném řízení (čl. 7 odst. 3);

b)

ve všech ostatních případech do patnácti kalendářních dnů.

Lhůta začíná plynout dnem potvrzení o obdržení žádosti. Pokud není odpověď v dané lhůtě poskytnuta, pokládá se předání osoby za schválené.

Odpověď na žádost o zpětné převzetí může být poskytnuta jakýmkoli komunikačním prostředkem, včetně elektronického, jako například faxu či e-mailu.

3.   Odmítnutí žádosti o zpětné převzetí musí být písemně zdůvodněno.

4.   Příslušná osoba bude předána do tří měsíců od schválení jejího zpětného převzetí, případně po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2. Na žádost žádajícího státu lze tuto lhůtu prodloužit o dobu potřebnou k vyřešení právních nebo praktických překážek.

Článek 12

Způsoby předání a přepravy

1.   Aniž je dotčen čl. 7 odst. 2, sdělí před navrácením osoby příslušné orgány žádajícího státu písemně s předstihem alespoň tří pracovních dnů příslušným orgánům dožádaného státu datum předání, místo vstupu, informace o případném doprovodu a další informace důležité pro předání.

2.   K převozu může být použit jakýkoliv dopravní prostředek, včetně letecké či námořní dopravy. Letecká doprava není omezena na použití národních dopravců Ázerbájdžánu nebo členských států, a je možné využít jak pravidelné, tak charterové lety. V případě návratu s doprovodem se tento doprovod neomezuje pouze na oprávněné osoby žádajícího státu, pokud se jedná o osoby zmocněné Ázerbájdžánem nebo některým členským státem.

3.   V případě leteckého převozu je případný doprovod osvobozen od vízové povinnosti.

Článek 13

Zpětné převzetí, k němuž došlo omylem

Žádající stát přijme zpět jakékoliv osoby převzaté dožádaným státem, pokud je během období šesti měsíců nebo v případě státních příslušníků třetích zemí či osob bez státní příslušnosti během období 12 měsíců po předání dotyčné osoby zjištěno, že požadavky stanovené v článcích 3 až 6 nebyly splněny.

V takovýchto případech se obdobně použijí procesní ustanovení této dohody a budou předány veškeré dostupné informace týkající se skutečné totožnosti a státní příslušnosti osoby, která má být přijata zpět.

ODDÍL IV

PRŮVOZ

Článek 14

Zásady

1.   Členské státy a Ázerbájdžán by měly omezit průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na případy, kdy tyto osoby nelze vrátit do státu určení přímo.

2.   Ázerbájdžán na požádání členského státu povolí průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti a členský stát na žádost Ázerbájdžánu povolí průvoz státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, je-li zajištěn průvoz ostatními případnými státy průvozu i zpětné převzetí státem určení.

3.   Ázerbájdžán nebo členský stát mohou průvoz odmítnout:

a)

pokud státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti jsou ve státě určení nebo jiném státě průvozu vystaveni skutečnému nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu anebo trestu smrti nebo pronásledování z důvodu své rasy, náboženství, státní příslušnosti, příslušnosti k určité společenské skupině či z důvodu svého politického přesvědčení;

b)

pokud jsou státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti v dožádaném státě nebo jiném státě průvozu vystaveni trestním postihům; nebo

c)

z důvodů ochrany veřejného zdraví, vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných národních zájmů dožádaného státu.

4.   Ázerbájdžán nebo členský stát mohou zrušit jakékoliv vydané povolení, nastanou-li nebo vyjdou-li po jeho udělení najevo okolnosti uvedené v odstavci 3, jež brání průvozu, nebo není-li již zajištěna další cesta přes možné státy průvozu či zpětné převzetí státem určení. V tomto případě přijme žádající stát podle potřeby a bez odkladu státního příslušníka třetí země či osobu bez státní příslušnosti zpět.

Článek 15

Postup při průvozu

1.   Příslušnému orgánu dožádaného státu musí být písemně podána žádost o průvoz obsahující tyto informace:

a)

typ průvozu (leteckou, námořní nebo pozemní dopravou), případné jiné státy průvozu a cílové místo určení;

b)

osobní údaje příslušné osoby (tj. jméno, příjmení, rodné příjmení, jiná používaná jména či jména, pod nimiž je známa, nebo přezdívky, datum narození, pohlaví, a kde je to možné, také místo narození, státní příslušnost, jazyk, druh a číslo cestovního dokladu);

c)

předpokládané místo vstupu, čas předání a případné využití doprovodu;

d)

prohlášení o tom, že jsou podle žádajícího státu splněny podmínky podle čl. 14 odst. 2 a nejsou známy žádné důvody pro odmítnutí průvozu podle čl. 14 odst. 3.

Společný formulář žádosti o průvoz je připojen jako příloha 6.

Žádost o průvoz může být podána jakýmkoli komunikačním prostředkem včetně elektronického, jako například faxu či e-mailu.

2.   Dožádaný stát do pěti pracovních dnů od obdržení žádosti písemně vyrozumí žádající stát o schválení přijetí, přičemž potvrdí místo vstupu a předpokládaný čas přijetí, nebo o odmítnutí přijetí a důvodech tohoto odmítnutí. Pokud odpověď na žádost o průvoz není poskytnuta do pěti pracovních dnů, pokládá se průvoz za schválený.

Odpověď na žádost o průvoz může být poskytnutajakýmkoli komunikačním prostředkem, včetně elektronického, jako například faxu či e-mailu.

3.   Uskuteční-li se průvoz letecky, jsou osoba, jež má být převzata zpět, a případný doprovod osvobozeni od povinnosti letištního průjezdního víza.

4.   Příslušné orgány dožádaného státu poskytnou na základě vzájemných konzultací pomoc při průvozech, zejména dozorem nad dotyčnými osobami a poskytnutím vhodného prostoru pro tento účel.

5.   Průvoz dotčených osob se uskuteční do 30 dnů od schválení žádosti, není-li dohodnuto jinak.

ODDÍL V

NÁKLADY

Článek 16

Náklady na přepravu a průvoz

Aniž je dotčeno právo příslušných orgánů vymáhat úhradu nákladů spojených se zpětným převzetím od osoby, která má být převzata, nebo od třetích osob, nese všechny náklady na přepravu vzniklé v souvislosti se zpětným převzetím a průvozem podle této dohody až na hraniční přechod státu konečného určení žádající stát.

ODDÍL VI

OCHRANA ÚDAJŮ A VZTAH K DALŠÍM MEZINÁRODNÍM ZÁVAZKŮM

Článek 17

Ochrana údajů

Osobní údaje se předávají pouze tehdy, je-li to nezbytné k provádění této dohody příslušnými orgány Ázerbájdžánu nebo členského státu. Zpracování osobních údajů a nakládání s nimi se v konkrétním případě řídí vnitrostátními zákony Ázerbájdžánu a, je-li správcem údajů příslušný orgán členského státu, ustanoveními směrnice 95/46/ES a vnitrostátními právními předpisy příslušného členského státu přijatými na základě uvedené směrnice. Dále se na ně vztahují tyto zásady:

a)

osobní údaje musí být zpracovány řádným a zákonným způsobem;

b)

osobní údaje musí být shromažďovány pro stanovené účely, výslovně vyjádřené a legitimní k provádění této dohody, a nesmějí být předávajícím nebo přijímajícím orgánem dále zpracovávány způsobem neslučitelným s těmito účely;

c)

osobní údaje musí být odpovídající, relevantní a přiměřené účelu, pro který jsou shromažďovány nebo dále zpracovávány; zejména je možné předávat pouze osobní údaje, které se týkají:

osoby, která má být předána (tj. křestní jména, příjmení, případná dřívější jména, jiná používaná jména či jména, pod nimiž je osoba známa, či přezdívky, údaje o pohlaví, stavu, datu a místě narození, současné a jakékoliv dřívější státní příslušnosti),

cestovního pasu, průkazu totožnosti nebo řidičského průkazu (číslo, dobu platnosti, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání),

zastávek na cestě a trasy cesty,

dalších informací nutných ke zjištění totožnosti osoby, která má být předána, nebo k posouzení požadavků pro zpětné převzetí podle této dohody;

d)

osobní údaje musí být přesné a musí být podle potřeby aktualizovány;

e)

osobní údaje musí být uchovávány v takové podobě, která umožňuje zjištění totožnosti osob na základě těchto údajů pouze po dobu nezbytnou pro účel, za nímž byly shromážděny nebo jsou dále zpracovávány;

f)

předávající i přijímající orgán podniknou veškeré přiměřené kroky, aby v případě potřeby zajistily opravu, výmaz nebo zablokování osobních údajům, není-li jejich zpracovávání v souladu s ustanoveními tohoto článku, zejména nejsou-li údaje odpovídající, relevantní nebo přesné, nebo jsou-li vzhledem k účelu zpracování nadměrné. Každá oprava, výmaz nebo zablokování údajů musejí být oznámeny druhé straně;

g)

na požádání přijímající orgán informuje předávající orgán o použití sdělených údajů a o výsledcích, jež toto použití přineslo;

h)

osobní údaje lze předávat pouze příslušným orgánům. Jejich další předávání jiným orgánům je možné pouze s předchozím souhlasem předávajícího orgánu;

i)

předávající a přijímající orgány mají povinnost pořídit o předání a přijetí osobních údajů písemný zápis.

Článek 18

Vztah k dalším mezinárodním závazkům

1.   Touto dohodou nejsou dotčena práva, závazky ani povinnosti Unie, jejích členských států a Ázerbájdžánu vyplývající z mezinárodního práva, včetně mezinárodních smluv, jejichž smluvními stranami jsou, a zejména z mezinárodních právních nástrojů uvedených v článku 2, a dále z:

mezinárodních úmluv určujících stát, který je odpovědný za posuzování podaných žádostí o azyl,

mezinárodních úmluv o vydávání osob a průvozu,

vícestranných mezinárodních úmluv a dohod o zpětném přebírání cizích státních příslušníků, jako například Úmluvy o mezinárodním civilním letectví.

2.   žádné ustanovení této dohody nebrání navrácení osoby na základě jiných formálních nebo neformálních ujednání.

ODDÍL VII

PROVÁDĚNÍ A UPLATŇOVÁNÍ TÉTO DOHODY

Článek 19

Smíšený readmisní výbor

1.   Smluvní strany si vzájemně poskytují pomoc při uplatňování a výkladu této dohody. Za tímto účelem zřídí smíšený readmisní výbor (dále jen „výbor“), jehož úkolem je zejména:

a)

sledovat uplatňování této dohody;

b)

řešit otázky vyplývající z výkladu či uplatňování této dohody;

c)

rozhodovat o prováděcích mechanismech nezbytných pro jednotné uplatňování této dohody;

d)

zajistit pravidelnou výměnu informací o prováděcích protokolech vypracovaných jednotlivými členskými státy a Ázerbájdžánem podle článku 20;

e)

doporučovat změny této dohody a jejích příloh.

2.   Rozhodnutí výboru jsou pro smluvní strany závazná.

3.   Výbor je složen ze zástupců Unie a Ázerbájdžánu.

4.   Výbor se schází podle potřeby na žádost jedné ze smluvních stran.

5.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 20

Prováděcí protokoly

1.   Aniž je dotčena přímá použitelnost této dohody, vypracují Ázerbájdžán a členský stát na žádost členského státu nebo Ázerbájdžánu prováděcí protokol obsahující mimo jiné pravidla o:

a)

určení příslušných orgánů, hraničních přechodů a výměně údajů o kontaktních místech;

b)

podmínkách pro navracení s doprovodem, včetně průvozu s doprovodem v případě státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti;

c)

prostředky a doklady nad rámec těch, které jsou uvedeny v přílohách 1 až 4 této dohody;

d)

způsobech zpětného přebírání v případě zrychleného řízení;

e)

postupu při pohovorech.

2.   Prováděcí protokoly uvedené v odstavci 1 vstoupí v platnost teprve poté, co byl vyrozuměn readmisní výbor zmíněný v článku 19.

3.   Ázerbájdžán souhlasí s tím, že bude uplatňovat jakákoliv ustanovení prováděcího protokolu vypracovaného s jedním členským státem rovněž v rámci svých vztahů s kterýmkoliv jiným členským státem, jenž o to požádá. Členské státy souhlasí s tím, že budou uplatňovat v rámci svých vztahů s Ázerbájdžánem na jeho žádost jakákoliv ustanovení prováděcího protokolu, který ve spolupráci s Ázerbájdžánem vypracoval jeden z nich, s výhradou praktické proveditelnosti použití uvedených ustanovení na jiné členské státy.

Článek 21

Vztah k dvoustranným dohodám nebo ujednáním o zpětném přebírání osob uzavřeným s členskými státy

Ustanovení této dohody mají přednost před ustanoveními jakýchkoli dvoustranných dohod nebo ujednání o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob, které byly nebo mohou být podle článku 20 uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy a Ázerbájdžánem, v rozsahu, v němž ustanovení těchto dohod nebo ujednání nejsou slučitelná s ustanoveními této dohody.

ODDÍL VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Územní působnost

1.   S výhradou odstavce 2 se tato dohoda použije na území, na které se vztahuje Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, a na území Ázerbájdžánu.

2.   Tato dohoda se použije na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Irska pouze na základě oznámení Evropské unie adresovaného za tímto účelem Ázerbájdžánu.

3.   Tato dohoda se nepoužije na území Dánského království.

Článek 23

Vstup v platnost, doba trvání a ukončení

1.   Smluvní strany tuto dohodu ratifikují nebo schválí v souladu se svými příslušnými postupy.

2.   Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy poslední smluvní strana vyrozumí ostatní strany o dokončení postupů uvedených v odstavci 1.

3.   Tato dohoda se použije na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Irska prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni provedení oznámení podle čl. 22 odst. 2.

4.   Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

5.   Každá smluvní strana může po předchozí konzultaci s výborem uvedeným v článku 19 prostřednictvím úředního oznámení druhé smluvní straně zcela nebo zčásti pozastavit provádění této dohody. Toto pozastavení vstoupí v platnost druhým dnem po dni takového oznámení.

6.   Každá smluvní strana může prostřednictvím úředního oznámení druhé smluvní straně tuto dohodu vypovědět. Tato dohoda pozbývá účinnosti šest měsíců ode dne takového oznámení.

Článek 24

Změny dohody

Tato dohoda může být vzájemnou dohodou smluvních stran pozměněna či doplněna. Změny a doplnění se vypracují ve formě samostatných protokolů, které tvoří nedílnou součást této dohody a vstoupí v platnost v souladu s postupem stanoveným v článku 23.

Článek 25

Přílohy

Přílohy 1 až 8 jsou nedílnou součástí této dohody.

V Bruselu dne dvacátého osmého února dva tisíce čtrnáct ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, chorvatském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském, švédském a ázerbájdžánském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

За Европейския съюз

Рог la Unión Europea

Za Evropskou unii

For Den Europæiske Union

Für die Europäische Union

Euroopa Liidu nimel

Για την Ευρωπαϊκή Ένωση

For the European Union

Pour l'Union européenne

Za Europsku uniju

Per l'Unione europea

Eiropas Savienības vārdā –

Europos Sąjungos vardu

Az Európai Unió részéről

Għall-Unjoni Ewropea

Voor de Europese Unie

W imieniu Unii Europejskiej

Pela União Europeia

Pentru Uniunea Europeană

Za Európsku úniu

Za Evropsko unijo

Euroopan unionin puolesta

För Europeiska unionen

Avropa İttifaqı adından

Image

За Азербайджанската република

Por la República de Azerbaiyán

Za Ázerbájdžánskou republiku

For Republikken Aserbajdsjan

Für die Republik Aserbaidschan

Aserbaidžaani Vabariigi nimel

Για τη Δημοκρατία χου Αζερμπαϊτζάν

For the Republic of Azerbaijan

Pour la République d'Azerbaïdjan

Za Republiku Azerbajdžan

Per la Repubblica dell'Azerbaigian

Azerbaidžanas Republikas vārdā –

Azerbaidžano Respublikos vardu

Az Azerbajdzsán Köztársaság részéről

Għar-Repubblika tal-Azerbajģan

Voor de Republiek Azerbeidzjan

W imieniu Republiki Azerbejdżanu

Pela República do Azerbaijāo

Pentru Republica Azerbaidjan

Za Azerbajdžanskú republiku

Za Azerbajdžansko republiko

Azerbaidžanin tasavallan puolesta

För Republiken Azerbajdzjan

Image

Image


(1)  Podle vzoru uvedeného v doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994 (Úř. věst. C 274, 19.9.1996, s. 18).

(2)  Tamtéž.

(3)  Tamtéž.


PŘÍLOHA 1

Společný seznam dokladů, jejichž předložením se prokazuje státní příslušnost (Ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 9 odst. 1)

pasy všech druhů (národní pasy, běžné pasy, diplomatické pasy, služební pasy, úřední pasy, hromadné pasy a náhradní cestovní doklady včetně pasů pro děti),

laissez-passer vydané dožádaným státem,

průkazy totožnosti všech druhů (včetně dočasných a náhradních), s výjimkou průkazů totožnosti námořníka.


PŘÍLOHA 2

Společný seznam dokladů, jejichž předložení se považuje za důkaz prima facie o státní příslušnosti (ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 9 odst. 2)

doklady uvedené v příloze 1, jejichž platnost vypršela před více než šesti měsíci,

fotokopie kteréhokoli z dokladů uvedených v příloze 1,

osvědčení o státní příslušnosti a jiné úřední doklady, v nichž je zmíněna nebo jasně uvedena státní příslušnost,

řidičské průkazy nebo jejich fotokopie,

rodné listy nebo jejich fotokopie,

podnikové průkazy totožnosti nebo jejich fotokopie,

služební knížky a vojenské průkazy totožnosti,

námořnické knížky a kapitánské služební průkazy a průkazy totožnosti námořníka,

prohlášení svědků,

prohlášení dotyčné osoby a jazyk, jímž mluví, včetně výsledku úředně stanovených testů,

jakýkoliv jiný doklad, jenž může pomoci určit státní příslušnost dotyčné osoby,

otisky prstů,

potvrzení totožnosti na základě výsledku vyhledávání ve Vízovém informačním systému,

v případě členských států, jež nevyužívají Vízový informační systém, pozitivní identifikace na základě záznamů těchto členských států o žádostech o vízum,

potvrzení totožnosti na základě výsledku vyhledávání v IAMAS (automatizovaný informační systém vyhledávání o vstupu-výstupu a registraci Ázerbájdžánské republiky).


PŘÍLOHA 3

Společný seznam dokladů, kterými se prokazuje splnění podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (Ustanovení čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 1)

vízum nebo povolení k pobytu vydané dožádaným státem,

vstupní/výstupní razítko nebo podobné potvrzení v cestovním dokladu dotyčné osoby nebo jiný důkaz jejího vstupu/výstupu (např. ve formě fotografie),

průkazy totožnosti vydávané osobám bez státní příslušnosti s trvalým pobytem v dožádaném státě,

laissez-passer vydávané osobám bez státní příslušnosti s trvalým pobytem v dožádaném státě.


PŘÍLOHA 4

Společný seznam dokladů, které se považují za důkaz prima facie o splnění podmínek pro zpětné převzetí státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti (Ustanovení čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 2)

popis místa a okolností, za kterých byla dotyčná osoba po vstupu na území žádajícího státu zadržena, vydaný příslušnými orgány tohoto státu,

informace o totožnosti nebo pobytu osoby, které poskytla některá mezinárodní organizace (např. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky),

zprávy/potvrzení informací rodinnými příslušníky, spolucestujícími apod.,

doklady, osvědčení a účtenky jakéhokoliv druhu (např. hotelové účtenky, objednací průkazky u lékaře, vstupenky do veřejných/soukromých zařízení, smlouvy o pronájmu auta, účtenky z transakcí kreditní kartou atd.), které jasně prokazují, že dotyčná osoba pobývala na území dožádaného státu,

jízdenky na jméno nebo seznamy cestujících v letadle, vlaku, autobusu nebo lodi označené jménem, které dosvědčují přítomnost a trasu cesty dotčené osoby na území dožádaného státu,

informace, z nichž je patrné, že dotyčná osoba použila služeb kurýra nebo cestovní kanceláře,

úřední prohlášení učiněné zejména zaměstnanci pohraničního orgánu a jinými svědky, kteří mohou dosvědčit, že dotyčná osoba překročila hranice,

úřední prohlášení dotyčné osoby v soudním nebo správním řízení,

prohlášení dotyčné osoby,

otisky prstů.


PŘÍLOHA 5

Image

Image

Image


PŘÍLOHA 6

Image

Image

Image


PŘÍLOHA 7

Standardní cestovní doklad EU pro účely vyhoštění

(Podle vzoru uvedeného v doporučení Rady ze dne 30. listopadu 1994.) (1)


(1)  Úř. věst. C 247, 19.9.1996, s. 18.


PŘÍLOHA 8

Image

Image


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

K čl. 3 odst. 3

Smluvní strany berou na vědomí, že podle právních předpisů Ázerbájdžánské republiky o státní příslušnosti není možné státního příslušníka Ázerbájdžánské republiky zbavit státní příslušnosti.

Smluvní strany souhlasí, že se včas vzájemně vyrozumí v případě změny této právní situace.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

K článkům 4 a 6

Smluvní strany budou usilovat o navrácení všech státních příslušníků třetích zemí, kteří nesplňují nebo přestali splňovat platné podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na jejich území, do země jejich původu.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

Týkající se Dánského království

Smluvní strany berou na vědomí, že se tato dohoda nevztahuje na území Dánského království ani na státní příslušníky Dánského království. Za těchto okolností je žádoucí, aby Ázerbájdžán a Dánské království uzavřely dohodu o zpětném přebírání, která stanoví stejné podmínky jako tato dohoda.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ

Se Islandské republiky a Norského království

Smluvní strany berou na vědomí těsný svazek mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím, zejména na základě dohody ze dne 18. května 1999 o přidružení těchto zemí k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis. Za těchto okolností je žádoucí, aby Ázerbájdžán uzavřel s Islandskou republikou a Norským královstvím dohodu o zpětném přebírání, která stanoví stejné podmínky jako tato dohoda.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

Týkající se Švýcarské konfederace

Smluvní strany berou na vědomí těsný svazek mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací, zejména na základě dohody o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která vstoupila v platnost dne 1. března 2008. Za těchto okolností je žádoucí, aby Ázerbájdžán uzavřel se Švýcarskou konfederací dohodu o zpětném přebírání, která stanoví stejné podmínky jako tato dohoda.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

Týkající se Lichtenštejnského knížectví

Smluvní strany berou na vědomí těsný svazek mezi Evropskou unií a Lichtenštejnským knížectvím, zejména na základě Dohody o přidružení Lichtenštejnského knížectví k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která vstoupila v platnost dne 19. prosince 2011. Za těchto okolností je žádoucí, aby Ázerbájdžán uzavřel s Lichtenštejnským knížectvím dohodu o zpětném přebírání, která stanoví stejné podmínky jako tato dohoda.


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/43


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 14. dubna 2014

o prodloužení platnosti Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických

(2014/240/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 186 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) bodem v) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rozhodnutím 98/591/ES (1) Rada schválila uzavření Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických (dále jen „dohoda“).

(2)

Ustanovení čl. 12 písm. b) dohody stanoví, že se dohoda se uzavírá na počáteční období pěti let a může být s možnými změnami prodloužena o další období pěti let vzájemným písemným souhlasem stran.

(3)

Rozhodnutím Rady 2009/306/ES (2) byla dohoda prodloužena na další období pěti let.

(4)

Strany dohody se domnívají, že v zájmu obou stran by bylo rychlé prodloužení platnosti dohody.

(5)

Obsah dohody s prodlouženou platností má být totožný s obsahem dohody, jejíž platnost skončí dne 14. října 2013.

(6)

Prodloužení platnosti dohody by tedy mělo být schváleno jménem Evropské unie,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Prodloužení platnosti Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických na dobu dalších pěti let se schvaluje jménem Unie.

Článek 2

Předseda Rady oznámí jménem Unie vládě Spojených států amerických, že Unie dokončila vnitřní postupy nezbytné pro prodloužení platnosti dohody v souladu s čl. 12 písm. b) dohody.

Článek 3

Předseda Rady učiní jménem Unie toto prohlášení:

„V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dnem 1. prosince 2009 nahradila Evropské společenství Evropská unie a stala se jeho nástupkyní a od uvedeného dne vykonává všechna jeho práva a povinnosti. Odkazy na ‚Evropské společenství‘ ve znění dohody se proto na příslušných místech považují za odkazy na ‚Evropskou unii‘.“

Článek 4

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 14. dubna 2014.

Za Radu

předseda

A. TSAFTARIS


(1)  Rozhodnutí Rady 98/591/ES ze dne 13. října 1998 o uzavření Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických (Úř. věst. L 284, 2.10.1998, s. 35).

(2)  Rozhodnutí Rady 2009/306/ES ze dne 30. března 2009 o prodloužení platnosti a změně Dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a vládou Spojených států amerických (Úř. věst. L 90, 2.4.2009, s. 20).


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/45


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 14. dubna 2014

o ratifikaci Hongkongské mezinárodní úmluvy pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí z roku 2009 nebo přistoupení k ní ze strany členských států v zájmu Evropské unie

(2014/241/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) bodem v) a prvním pododstavcem čl. 218 odst. 8 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Hongkongská mezinárodní úmluva pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí z roku 2009 (dále jen „úmluva“) byla přijata pod záštitou Mezinárodní námořní organizace dne 15. května 2009 jako výsledek jednání Mezinárodní konference o bezpečné a environmentálně šetrné recyklaci lodí. Úmluva se vztahuje na projektování, stavbu, provoz a přípravu lodí za účelem usnadnění bezpečné a environmentálně šetrné recyklace, aniž by byla ohrožena bezpečnost a provozní efektivita lodí. Týká se rovněž provozování zařízení na recyklaci lodí bezpečným a environmentálně šetrným způsobem a vytvoření vhodného mechanismu prosazování týkající se recyklace lodí.

(2)

Hongkongská úmluva vstoupí v platnost 24 měsíců ode dne, kdy ji ratifikuje alespoň 15 států, jejichž kombinované obchodní loďstvo představuje dohromady alespoň 40 % hrubé prostornosti světové obchodní flotily a jejichž kombinovaný maximální roční objem recyklace lodí v průběhu předchozích 10 let činí v souhrnu alespoň tři procenta hrubé prostornosti kombinované obchodní flotily těchto států.

(3)

Rada ve svých závěrech ze dne 21. října 2009 důrazně vybídla členské státy, aby úmluvu urychleně ratifikovaly, usnadnily tak její pokud možno brzký vstup v platnost a dosáhly reálných a účinných změn v praxi.

(4)

Cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 (1) je mimo jiné minimalizovat a, v rámci možností, vyloučit nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí způsobené recyklací lodí, jakož i usnadnit ratifikaci této úmluvy. Čl. 5 odst. 9, čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 12 odst. 1 a 3 uvedeného nařízení obsahují ustanovení, kterými se slaďuje právo Unie s úmluvou. Čl. 32 odst. 4 se vztahuje na situaci členských států, pod jejichž vlajkou neplují žádné lodě, které ani nemají žádné lodě registrované pod svou vlajkou nebo které uzavřely svůj námořní rejstřík. Tyto členské státy se mohou odchýlit od určitých ustanovení tohoto nařízení, pokud není pod jejich vlajkou registrována žádná loď.

(5)

Unie k úmluvě přistoupit nemůže, jelikož jejími stranami mohou být pouze státy.

(6)

Rada by tak měla zmocnit členské státy, pod jejichž vlajkou plují lodě nebo pod jejichž vlajkou jsou registrované lodě spadající do oblasti působnosti této úmluvy, k její ratifikaci či přistoupení k ní,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Členské státy se zmocňují, pokud jde o části spadající do výlučné pravomoci Unie, k ratifikaci Hongkongské mezinárodní úmluvy pro bezpečnou a environmentálně šetrnou recyklaci lodí z roku 2009 nebo k přistoupení k ní.

Článek 2

Členské státy, které úmluvu ratifikovaly nebo k ní přistoupily, to oznámí Komisi do 6 měsíců ode dne uložení ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení u generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace.

Rada přezkoumá pokrok dosažený v oblasti ratifikace do 31. prosince 2018.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Lucemburku dne 14. dubna 2014.

Za Radu

předseda

A. TSAFTARIS


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 ze dne 20. listopadu 2013 o recyklaci lodí a o změně nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2009/16/ES (Úř. věst. L 330, 10.12.2013, s. 1).


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/47


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 14. dubna 2014

o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o usnadnění udělování víz

(2014/242/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s rozhodnutím Rady 2013/695/EU (1) byla dne 29. listopadu 2013 podepsána Dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o usnadnění udělování víz s výhradou pozdějšího uzavření.

(2)

Dohoda by měla být schválena.

(3)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (2); Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(4)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (3); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(5)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o usnadnění udělování víz se schvaluje jménem Unie.

Znění dohody se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady učiní jménem Unie oznámení uvedené v čl. 14 odst. 1 dohody. (4)

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 14. dubna 2014.

Za Radu

předseda

A. TSAFTARIS


(1)  Rozhodnutí Rady 2013/695/EU ze dne 25. listopadu 2013 o podpisu Dohody mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o usnadnění udělování víz jménem Evropské unie (Úř. věst. L 320, 30.11.2013, s. 7).

(2)  Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43).

(3)  Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20).

(4)  Den vstupu dohody v platnost zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/49


DOHODA

mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o usnadnění udělování víz

EVROPSKÁ UNIE, dále jen „Unie“,

a

ÁZERBÁJDŽÁNSKÁ REPUBLIKA,

dále jen „smluvní strany“,

VEDENY PŘÁNÍM usnadnit kontakty mezi lidmi jakožto důležitý předpoklad trvalého rozvoje hospodářských, humanitárních, kulturních, vědeckých a dalších vazeb prostřednictvím zjednodušení vydávání víz občanům Unie a Ázerbájdžánské republiky na základě reciprocity,

MAJÍCE NA ZŘETELI Dohodu o partnerství a spolupráci zakládající partnerství mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a Ázerbájdžánskou republikou na straně druhé a jednání o dohodě o přidružení EU-Ázerbájdžán, která byla zahájena v roce 2010,

S OHLEDEM NA společné prohlášení přijaté na vrcholné schůzce Východního partnerství konané dne 7. května 2009 v Praze, v němž je vyjádřena politická podpora liberalizace udělování víz v zabezpečeném prostředí,

UZNÁVAJÍCE, že usnadnění udělování víz by nemělo vést k nelegální migraci a věnujíce zvláštní pozornost bezpečnosti a zpětnému přebírání osob,

BEROUCE V ÚVAHU Protokol o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva a Protokol o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, jež jsou připojeny ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a potvrzujíce, že ustanovení této dohody se nevztahují na Irsko a Spojené království,

BEROUCE V ÚVAHU Protokol o postavení Dánska připojený ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie a potvrzujíce, že ustanovení této dohody se nevztahují na Dánské království,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

Účel a oblast působnosti

Účelem této dohody je na základě reciprocity usnadnit udělování víz občanům Unie a Ázerbájdžánské republiky pro zamýšlený pobyt, jehož délka v období 180 dnů nepřekračuje 90 dnů.

Článek 2

Obecná ustanovení

1.   Usnadnění udělování víz podle této dohody se vztahuje na občany Unie a Ázerbájdžánské republiky pouze tehdy, pokud nejsou osvobozeni od vízové povinnosti na základě právních a správních předpisů Ázerbájdžánské republiky, Unie nebo členských států, nebo na základě této dohody či jiných mezinárodních dohod.

2.   Na záležitosti, které tato dohoda neupravuje, jako je zamítnutí udělení víz, uznávání cestovních dokladů, prokazování dostatečných prostředků k živobytí, zamítnutí vstupu a opatření týkající se vyhoštění, se vztahují vnitrostátní právní předpisy Ázerbájdžánské republiky nebo členských států nebo právní předpisy Unie.

Článek 3

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)

„členským státem“ kterýkoli členský stát Evropské unie s výjimkou Dánského království, Irské republiky a Spojeného království;

b)

„občanem Unie“ státní příslušník některého členského státu ve smyslu písmene a);

c)

„občanem Ázerbájdžánské republiky“ osoba, která má ázerbájdžánské státní občanství v souladu s právními předpisy Ázerbájdžánské republiky;

d)

„vízem“ povolení vydané členským státem nebo Ázerbájdžánskou republikou za účelem průjezdu přes území členských států nebo Ázerbájdžánské republiky nebo zamýšleného pobytu na tomto území, jehož délka nepřesáhne 90 dnů v období 180 dnů;

e)

„oprávněně pobývající osobou“:

v případě Ázerbájdžánské republiky občan Unie, který získal povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu na území Ázerbájdžánské republiky na dobu delší než 90 dnů,

v případě Unie občan Ázerbájdžánské republiky oprávněný pobývat na území členského státu déle než 90 dnů na základě právních předpisů Unie nebo vnitrostátních právních předpisů.

Článek 4

Doklady potvrzující účel cesty

1.   U níže uvedených kategorií občanů Unie a Ázerbájdžánské republiky dostačují pro doložení účelu cesty na území druhé smluvní strany tyto doklady:

a)

u blízkých příbuzných – manželů/manželek, dětí (včetně osvojených), rodičů (včetně opatrovníků), prarodičů a vnuků/vnuček navštěvujících občany Evropské unie, kteří oprávněně pobývají na území Ázerbájdžánské republiky, nebo občany Ázerbájdžánské republiky, kteří oprávněně pobývají v členských státech, nebo občany Evropské unie pobývající na území členského státu, jehož jsou státními příslušníky, nebo občany Ázerbájdžánské republiky pobývající na území Ázerbájdžánské republiky:

písemná žádost od hostitelské osoby;

b)

aniž jsou dotčena ustanovení článku 10, u členů oficiálních delegací, včetně stálých členů těchto delegací, kteří se na oficiální pozvání adresované členským státům, Evropské unii nebo Ázerbájdžánské republice účastní oficiálních setkání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí pořádaných mezivládními organizacemi na území Ázerbájdžánské republiky nebo některého členského státu:

dopis od příslušného orgánu členského státu nebo Ázerbájdžánské republiky nebo orgánu Evropské unie potvrzující, že žadatel je členem, případně stálým členem, jeho delegace, který cestuje na území druhé smluvní strany za účelem účasti na výše uvedených akcích, s přiloženou kopií oficiálního pozvání;

c)

u podnikatelů a zástupců obchodních organizací:

písemná žádost od hostitelské právnické osoby nebo společnosti, organizace nebo kanceláře či pobočky této právnické osoby nebo společnosti, státních či místních orgánů Ázerbájdžánské republiky nebo členského státu nebo organizačních výborů nebo obchodních a průmyslových výstav, konferencí a sympozií pořádaných na území Ázerbájdžánské republiky nebo některého členského státu, potvrzená příslušnými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

d)

u řidičů v mezinárodní nákladní a osobní dopravě mezi územím Ázerbájdžánské republiky a členských států vozidel registrovaných v členských státech nebo v Ázerbájdžánské republice:

písemná žádost příslušné společnosti nebo národního sdružení (svazu) dopravců Ázerbájdžánské republiky či národních sdružení dopravců členských států, kteří zajišťují mezinárodní silniční dopravu, s uvedením účelu, itineráře, trvání a četnosti cest;

e)

u žáků, studentů, postgraduálních studentů a doprovázejících učitelů, kteří cestují za účelem studia nebo vzdělávacích kurzů, včetně výměnných programů a jiných školských činností:

písemná žádost nebo osvědčení o přijetí vydané hostitelskou univerzitou, akademií, ústavem, vysokou školou nebo školou nebo studentský průkaz či osvědčení o předmětech, které mají být navštěvovány

f)

u účastníků vědeckých, akademických, kulturních a uměleckých akcí, včetně univerzitních a jiných výměnných programů:

písemná žádost od hostitelské organizace o účast na těchto akcích;

g)

u novinářů a technického personálu, který je doprovází v rámci profesní činnosti:

osvědčení či jiný doklad vydaný profesní organizací nebo zaměstnavatelem žadatele, který prokazuje, že dotyčná osoba je kvalifikovaným novinářem, a v němž je uvedeno, že účelem cesty je výkon novinářské práce, nebo který prokazuje, že osoba patří k technickému personálu, který novináře doprovází v rámci profesní činnosti;

h)

u účastníků mezinárodních sportovních akcí a jejich odborného doprovodu:

písemná žádost od hostitelské organizace, příslušných orgánů, národních sportovních federací členských států či Ázerbájdžánské republiky nebo Národního olympijského výboru Ázerbájdžánské republiky či národních olympijských výborů členských států;

i)

u účastníků oficiálních výměnných programů organizovaných partnerskými městy:

písemná žádost nejvyššího správního úředníka/starosty těchto měst;

j)

u osob cestující ze zdravotních důvodů a osob, jež jim poskytují nezbytný doprovod:

úřední dokument zdravotnického zařízení potvrzující nezbytnost lékařského ošetření v tomto zařízení, nezbytnost doprovodu a doklad o dostatečných finančních prostředcích na úhradu lékařského ošetření;

k)

u příslušníků svobodných povolání účastnících se mezinárodních výstav, konferencí, sympozií, seminářů a jiných podobných akcí pořádaných na území Ázerbájdžánské republiky nebo členských států:

písemná žádost od hostitelské organizace potvrzující, že se daná osoba účastní dané akce;

l)

u zástupců organizací občanské společnosti cestujících za účelem vzdělávacích kurzů, seminářů či konferencí, včetně těch, které jsou pořádány v rámci výměnných programů:

písemná žádost vydaná hostitelskou organizací, potvrzení, že dotyčná osoba zastupuje příslušnou organizaci občanské společnosti, a osvědčení o založení této organizace z příslušného rejstříku vydané státním orgánem v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

m)

u příbuzných cestujících na pohřební obřady:

úřední doklad potvrzující úmrtí a potvrzení o příbuzenském či jiném vztahu mezi žadatelem a zemřelým;

n)

u osob navštěvujících vojenské a občanské hřbitovy:

úřední doklad potvrzující existenci hrobu a jeho udržování a příbuzenský či jiný vztah mezi žadatelem a pohřbenou osobou.

2.   Písemná žádost uvedená v odstavci 1 tohoto článku musí obsahovat tyto údaje:

a)

ohledně pozvané osoby: jméno a příjmení, datum narození, pohlaví, státní občanství, číslo pasu, dobu trvání a účel cesty, počet vstupů a případně jména manžela/manželky a dětí cestujících s pozvanou osobou;

b)

ohledně zvoucí osoby: jméno, příjmení a adresu;

c)

ohledně zvoucí právnické osoby, společnosti či organizace: úplný název, adresu a:

pokud žádost podala organizace nebo správní orgán, jméno a funkci osoby, která žádost podepsala,

pokud je zvoucí osobou právnickou osobou nebo společností nebo kanceláří či pobočkou takové právnické osoby či společnosti usazenou na území některého členského státu či v Ázerbájdžánské republice, registrační číslo vyžadované vnitrostátními právními předpisy příslušného členského státu nebo ázerbájdžánskými právními předpisy.

3.   Pro kategorie osob uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou všechny kategorie víz vydávány zjednodušeným postupem, aniž se vyžaduje další zdůvodnění, pozvání či jiné potvrzení účelu cesty, které vyžadují právní předpisy smluvních stran.

Článek 5

Vydávání víz pro více vstupů

1.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států a Ázerbájdžánské republiky udělí víza pro více vstupů s platností pěti let těmto kategoriím občanů:

a)

manželům/manželkám, dětem (včetně adoptovaných), které nedosáhly věku 21 let nebo nejsou zaopatřené, a rodičům (včetně opatrovníků) navštěvujícím občany Evropské unie oprávněně pobývající na území Ázerbájdžánské republiky, nebo občany Ázerbájdžánské republiky, oprávněně pobývající na území členských států, nebo občany Evropské unie oprávněně pobývající na území členského státu, jehož jsou státními příslušníky, nebo občany Ázerbájdžánské republiky oprávněně pobývající na území Ázerbájdžánské republiky:

b)

stálým členům oficiálních delegací, kteří se na oficiální pozvání adresované členským státům, Evropské unii nebo Ázerbájdžánské republice pravidelně účastní setkání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí pořádaných mezivládními organizacemi na území Ázerbájdžánské republiky nebo některého členského státu.

Odchylně od první věty, jsou-li potřeba či úmysl cestovat často nebo pravidelně zjevně omezeny na kratší období, se platnost víza pro více vstupů omezí na uvedené období, a to zejména pokud:

v případě osob uvedených v písmeni a) doba platnosti povolení k pobytu pro občany Ázerbájdžánské republiky oprávněně pobývající v některém členském státě, nebo občany Unie, oprávněně pobývající v Ázerbájdžánské republice,

v případě osob uvedených v písmeni b) doba, po kterou jsou v postavení stálého člena oficiální delegace,

je kratší než pět let.

2.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států a Ázerbájdžánské republiky udělí víza pro více vstupů s platností jednoho roku těmto kategoriím občanů za podmínky, že v průběhu předchozího roku získali alespoň jedno vízum a využili ho v souladu s právními předpisy upravujícími vstup a pobyt na území navštíveného státu:

a)

studentům a postgraduálním studentům, kteří pravidelně cestují za účelem studia nebo odborného vzdělávání, včetně výměnných programů;

b)

novinářům a technickému personálu, který je doprovází v rámci profesní činnosti;

c)

účastníkům oficiálních výměnných programů pořádaných partnerskými městy;

d)

řidičům v mezinárodní nákladní a osobní dopravě mezi územím Ázerbájdžánské republiky a členských států vozidel registrovaných v členských státech nebo v Ázerbájdžánské republice;

e)

osobám pravidelně cestujícím ze zdravotních důvodů a osobám, jež jim poskytují nezbytný doprovod;

f)

příslušníkům svobodných povolání, kteří se účastní mezinárodních výstav, konferencí, sympozií, seminářů a jiných podobných akcí a kteří pravidelně cestují do Ázerbájdžánské republiky nebo do členských států;

g)

zástupcům organizací občanské společnosti, kteří pravidelně cestují do Ázerbájdžánské republiky nebo do členských států za účelem vzdělávacích kurzů, seminářů, konferencí, včetně těch, které jsou pořádány v rámci výměnných programů;

h)

účastníkům vědeckých, kulturních a uměleckých akcí, včetně univerzitních a jiných výměnných programů, kteří pravidelně cestují do Ázerbájdžánské republiky nebo do členských států;

i)

účastníkům mezinárodních sportovních akcí a členům jejich odbornému doprovodu;

j)

členům oficiálních delegací, kteří se na oficiální pozvání adresované členskému státu, Evropské unii či Ázerbájdžánské republice pravidelně účastní setkání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí pořádaných mezivládními organizacemi na území Ázerbájdžánské republiky nebo členských států;

k)

podnikatelům a zástupcům obchodních organizací, kteří pravidelně cestují do Ázerbájdžánské republiky nebo do členských států.

Odchylně od první věty, jsou-li potřeba či úmysl cestovat často nebo pravidelně zjevně omezeny na kratší období, se platnost víza pro více vstupů omezí na uvedené období.

3.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států a Ázerbájdžánské republiky udělí víza pro více vstupů s platností alespoň dva roky a nejvýše pět let kategoriím osob uvedeným v odstavci 2 tohoto článku za podmínky, že v průběhu předchozích dvou let využily jednoroční víza pro více vstupů v souladu s právními předpisy upravujícími vstup a pobyt na území navštíveného státu, pokud nutnost či úmysl cestovat často nebo pravidelně nejsou výslovně omezeny na kratší období, přičemž v takovém případě se platnost víza pro více vstupů omezí na uvedené období.

4.   Celková doba pobytu osob uvedených v odstavcích 1 až 3 tohoto článku na území členských států nebo v Ázerbájdžánské republice nesmí překročit 90 dnů během období 180 dnů.

Článek 6

Poplatky za vyřízení žádosti o vízum

1.   Poplatek za vyřízení žádosti o vízum činí 35 EUR.

Výše uvedenou částku lze upravit postupem podle čl. 14 odst. 4.

2.   Aniž je dotčen odstavec 3, jsou od poplatků za vyřízení žádosti o vízum osvobozeny tyto kategorie osob:

a)

blízcí příbuzní – manžel/manželka, děti (včetně adoptovaných), rodiče (včetně opatrovníků), prarodiče a vnuci/vnučky – občanů Evropské unie, oprávněně pobývajících na území Ázerbájdžánské republiky, občanů Ázerbájdžánské republiky oprávněně pobývajících na území členských států, občanů Evropské unie pobývajících na území členského státu, jehož jsou státními příslušníky, a občanů Ázerbájdžánské republiky pobývajících na území Ázerbájdžánské republiky;

b)

členové oficiálních delegací, včetně stálých členů oficiálních delegací, kteří se na oficiální pozvání adresované členským státům, Evropské unii nebo Ázerbájdžánské republice účastní oficiálních setkání, konzultací, jednání či výměnných programů, jakož i akcí pořádaných státu mezivládními organizacemi na území Ázerbájdžánské republiky nebo některého členského;

c)

žáci, studenti, postgraduální studenti a doprovázející učitelé, kteří cestují za účelem studia nebo odborného vzdělávání, včetně výměnných programů a jiných školských činností;

d)

osoby se zdravotním postižením a osoby, jež jim poskytují nezbytný doprovod;

e)

účastníci mezinárodních sportovních akcí a jejich odborný doprovod;

f)

účastníci vědeckých, akademických, kulturních a uměleckých akcí, včetně univerzitních a jiných výměnných programů;

g)

osoby, které předložily doklady dosvědčující, že jejich cesta je nutná z humanitárních důvodů, včetně potřeby naléhavého lékařského ošetření, a osoby, jež jim poskytují doprovod, nebo osoby cestující na pohřeb blízkého příbuzného nebo na návštěvu vážně nemocného blízkého příbuzného;

h)

zástupci organizací občanské společnosti, kteří cestují za účelem vzdělávacích kurzů, seminářů či konferencí, včetně těch, které jsou pořádány v rámci výměnných programů;

i)

důchodci;

j)

děti mladší 12 let;

k)

novináři a technický personál, který je doprovází v rámci profesní činnosti.

3.   Jestliže členský stát nebo Ázerbájdžánská republika při udělování víz spolupracuje s externím poskytovatelem služeb, může externí poskytovatel služeb účtovat poplatek za služby. Tento poplatek musí být přiměřený nákladům, které externímu poskytovateli služeb vznikly při plnění jeho úkolů, a nesmí být vyšší než 30 EUR. Členské státy a Ázerbájdžánská republika všem žadatelům i nadále umožní podávat žádostí přímo na svých konzulárních úřadech.

V případě Unie musí externí poskytovatel služeb vykonávat svoji činnost pro Unii v souladu s vízovým kodexem a při plném dodržování právních předpisů Ázerbájdžánské republiky.

V případě Ázerbájdžánské republiky musí externí poskytovatel služeb vykonávat svoji činnost v souladu s ázerbájdžánskými právními předpisy a s právními předpisy členských států EU.

Článek 7

Lhůty pro vyřizování žádostí o vízum

1.   Diplomatické mise a konzulární úřady členských států a Ázerbájdžánské republiky rozhodnou o žádosti o udělení víza do 10 kalendářních dnů ode dne obdržení žádosti a dokladů potřebných k udělení víza.

2.   Lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o vízum lze v jednotlivých případech prodloužit až na 30 kalendářních dnů, zvláště pokud je třeba dalšího prozkoumání žádosti.

3.   V naléhavých případech lze lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o vízum zkrátit na 2 pracovní dny i méně.

Jestliže si žadatelé musí za účelem podání žádosti sjednat schůzku, tato schůzka se za běžných okolností uskuteční do dvou týdnů ode dne, kdy o ni bylo požádáno. Bez ohledu na předchozí větu musí externí poskytovatelé služeb zajistit, aby žádost o vízum bylo možné za běžných okolností podat bez zbytečného prodlení.

V naléhavých a odůvodněných případech může konzulát žadatelům umožnit podat žádost bez schůzky nebo uskutečnit schůzku neprodleně.

Článek 8

Odjezd v případě ztracených či odcizených dokladů

Občané Evropské unie a Ázerbájdžánské republiky, kteří ztratili doklady totožnosti nebo kterým byly tyto doklady odcizeny během pobytu na území Ázerbájdžánské republiky nebo členských států, smějí území Ázerbájdžánské republiky nebo členských států opustit bez víz či jiného povolení na základě platných dokladů totožnosti opravňujících k překročení hranice vystavených diplomatickými misemi nebo konzulárními úřady členských států nebo Ázerbájdžánské republiky.

Článek 9

Prodloužení platnosti víz za mimořádných okolností

Občanům Evropské unie a Ázerbájdžánské republiky, kteří nemohou území Ázerbájdžánské republiky nebo členských států opustit do doby uvedené v jejich vízu z důvodů vyšší moci, se platnost víza nebo délka pobytu podle víza bezplatně prodlouží v souladu s právními předpisy uplatňovanými Ázerbájdžánskou republikou nebo přijímajícím členským státem na dobu potřebnou k jejich návratu do státu, kde mají trvalý pobyt.

Článek 10

Diplomatické pasy

1.   Občané Evropské unie a Ázerbájdžánské republiky, kteří jsou držiteli platných diplomatických pasů, smějí na území Ázerbájdžánské republiky nebo členských států vstupovat, projíždět jím a opouštět jej bez víz.

2.   Osoby uvedené v odstavci 1 smějí na území Ázerbájdžánské republiky nebo členských států pobývat nejdéle 90 dnů během období 180 dnů.

Článek 11

Územní platnost víz

Občané Unie mají právo cestovat po území Ázerbájdžánské republiky za stejných podmínek jako občané Ázerbájdžánské republiky a občané Ázerbájdžánu mají právo cestovat po území členských států jako občané Evropské unie, pokud tak činí v souladu s vnitrostátními pravidly a předpisy upravujícími národní bezpečnost Ázerbájdžánské republiky a členských států a v souladu s pravidly EU upravujícími víza s omezenou územní platností.

Článek 12

Smíšený výbor pro správu dohody

1.   Smluvní strany zřídí smíšený výbor odborníků (dále jen „výbor“) složený ze zástupců Unie a Ázerbájdžánské republiky. Unii zastupuje Evropská komise, jíž jsou nápomocni odborníci z členských států.

2.   Výbor plní zejména tyto úkoly:

a)

sleduje provádění této dohody;

b)

navrhuje změny této dohody nebo dodatky k ní;

c)

urovnává spory vyplývající z výkladu či uplatňování této dohody.

3.   Výbor se schází podle potřeby na žádost některé smluvní strany, nejméně však jednou ročně.

4.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 13

Vztah této dohody k dvoustranným dohodám mezi členskými státy a Ázerbájdžánskou republikou

Tato dohoda má od svého vstupu v platnost přednost před ustanoveními jakékoli dvoustranné nebo mnohostranné dohody či ujednání mezi jednotlivými členskými státy a Ázerbájdžánskou republikou, pokud ustanovení těchto dohod či ujednání upravují záležitosti, na které se vztahuje tato dohoda.

Článek 14

Závěrečná ustanovení

1.   Smluvní strany ratifikují nebo schválí tuto dohodu v souladu se svými postupy a dohoda vstoupí v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy se smluvní strany vzájemně vyrozumí o dokončení výše uvedených postupů.

2.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku vstoupí tato dohoda v platnost dnem, kdy vstoupí v platnost dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou o zpětném přebírání osob, nastane-li tento den později než datum uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

3.   Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou, pokud není vypovězena podle odstavce 6 tohoto článku.

4.   Tuto dohodu lze měnit písemným ujednáním smluvních stran. Změny vstoupí v platnost poté, co se smluvní strany vzájemně vyrozumí o dokončení postupů, nezbytných pro tento účel.

5.   Každá smluvní strana může uplatňování této dohody zcela nebo zčásti pozastavit z důvodů veřejného pořádku, ochrany národní bezpečnosti nebo ochrany veřejného zdraví. Rozhodnutí o pozastavení musí být druhé smluvní straně oznámeno nejpozději 48 hodin před nabytím účinku. Smluvní strana, která pozastavila uplatňování této dohody, bezodkladně informuje druhou smluvní stranu, jakmile důvody pozastavení pominou.

6.   Každá smluvní strana může tuto dohodu vypovědět písemným oznámením druhé smluvní straně. Dohoda pozbývá platnosti po uplynutí 90 dnů ode dne tohoto oznámení.

Ve Vilniusu dne dvacátého devátého listopadu dva tisíce třináct, ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, chorvatském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském, švédském a ázerbájdžánském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

За Европейския съюз

Рог la Unión Europea

Za Evropskou unii

For Den Europæiske Union

Für die Europäische Union

Euroopa Liidu nimel

Για την Ευρωπαϊκή Ένωση

For the European Union

Pour l'Union européenne

Za Europsku uniju

Per l'Unione europea

Eiropas Savienības vārdā –

Europos Sąjungos vardu

Az Európai Unió részéről

Għall-Unjoni Ewropea

Voor de Europese Unie

W imieniu Unii Europejskiej

Pela União Europeia

Pentru Uniunea Europeană

Za Európsku úniu

Za Evropsko unijo

Euroopan unionin puolesta

För Europeiska unionen

Avropa İttifaqı adından

Image

За Азербайджанската република

Por la República de Azerbaiyán

Za Ázerbájdžánskou republiku

For Republikken Aserbajdsjan

Für die Republik Aserbaidschan

Aserbaidžaani Vabariigi nimel

Για τη Δημοκρατία χου Αζερμπαϊτζάν

For the Republic of Azerbaijan

Pour la République d'Azerbaïdjan

Za Republiku Azerbajdžan

Per la Repubblica dell'Azerbaigian

Azerbaidžanas Republikas vārdā –

Azerbaidžano Respublikos vardu

Az Azerbajdzsán Köztársaság részéről

Għar-Repubblika tal-Azerbajģan

Voor de Republiek Azerbeidzjan

W imieniu Republiki Azerbejdżanu

Pela República do Azerbaijāo

Pentru Republica Azerbaidjan

Za Azerbajdžanskú republiku

Za Azerbajdžansko republiko

Azerbaidžanin tasavallan puolesta

För Republiken Azerbajdzjan

Image

Image


PROTOKOL

k dohodě o členských státech, které plně neuplatňují schengenské acquis

Ty členské státy, které jsou vázány schengenským acquis, avšak dosud nevydávají schengenská víza v očekávání příslušného rozhodnutí Rady v tomto smyslu, vydávají národní víza, jejichž platnost je omezena na jejich vlastní území.

V souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 582/2008/ES ze dne 17. června 2008, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých dokladů Bulharskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich národním vízům za účelem průjezdu přes jejich území (1), byla přijata harmonizovaná opatření za účelem zjednodušení tranzitu držitelů schengenských víz a schengenských povolení k pobytu přes území členských států, které ještě plně neuplatňují schengenské acquis.


(1)  Úř. věst. L 161, 20.6.2008, s. 30.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

k článku 10 dohody o diplomatických pasech

Evropská unie i Ázerbájdžánská republika mohou využít možnosti částečného pozastavení uplatňování dohody, zejména jejího článku 10, v souladu s postupem stanoveným v čl. 14 odst. 5, je-li provádění článku 10 zneužíváno druhou smluvní stranou nebo vede k ohrožení veřejné bezpečnosti.

V případě pozastavení provádění článku 10 zahájí obě smluvní strany v rámci smíšeného výboru zřízeného touto dohodou konzultace s cílem vyřešit problémy, které vedly k pozastavení.

Obě smluvní strany především prohlašují, že jsou odhodlány zajistit v případě diplomatických pasů vysokou úroveň zabezpečení dokladů, zejména začleněním biometrických identifikátorů. Pokud jde o Unii, bude toto zajištěno v souladu s požadavky uvedenými v nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy (1).


(1)  Úř. věst. L 385, 29.12.2004, s. 1.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

týkající se Dánska

Smluvní strany berou na vědomí, že se tato dohoda nevztahuje na postupy pro vydávání víz diplomatickými misemi a konzulárními úřady Dánska.

Za těchto okolností je žádoucí, aby orgány Dánska a orgány Ázerbájdžánské republiky bezodkladně uzavřely dvoustrannou dohodu o zjednodušení udělování krátkodobých víz za podobných podmínek, jaké stanoví tato dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

týkající se Spojeného Království a Irska

Smluvní strany berou na vědomí, že se tato dohoda nevztahuje na území Spojeného království a Irska.

Za těchto okolností je žádoucí, aby orgány Spojeného království, Irska a Ázerbájdžánské republiky uzavřely dvoustranné dohody o usnadnění udělování víz.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

týkající se Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska

Smluvní strany berou na vědomí úzké vztahy mezi Evropskou unií a Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Švýcarskem, zejména na základě dohod ze dne 18. května 1999 a 26. října 2004 o přidružení těchto zemí k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis.

Za těchto okolností je žádoucí, aby orgány Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska a Ázerbájdžánské republiky bezodkladně uzavřely dvoustranné dohody o zjednodušení udělování krátkodobých víz za podobných podmínek, jaké stanoví tato dohoda mezi Evropskou unií a Ázerbájdžánskou republikou.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

o spolupráci v oblasti cestovních dokladů

Smluvní strany se dohodly, že smíšený výbor zřízený podle článku 12 této dohody při dohledu nad prováděním dohody posoudí dopad úrovně zabezpečení příslušných cestovních dokladů na fungování dohody. Smluvní strany se proto dohodly, že se budou pravidelně vzájemně informovat o opatřeních, která byla přijata s cílem vyhnout se vydávání různých cestovních dokladů a rozvíjet technické aspekty zabezpečení cestovních dokladů, a o opatřeních souvisejících s procesem personalizace při vydávání cestovních dokladů.


SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ

o služebních pasech

Smluvní strany s ohledem na rámec těchto jednání, znovu potvrzují, že touto dohodou není dotčena možnost jednotlivých členských států a Ázerbájdžánské republiky uzavírat dvoustranné dohody o osvobození držitelů služebních pasů od vízové povinnosti.


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/61


ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 14. dubna 2014

o podpisu Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem jménem Evropské unie

(2014/243/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 4 první pododstavec ve spojení s čl. 218 odst. 5 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 16. července 1999 zmocnila Rada Komisi, aby v rámci Rady Evropy jednala jménem Evropského společenství o úmluvě o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem.

(2)

Evropská úmluva o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem (dále jen „úmluva“) byla přijata Radou Evropy dne 24. ledna 2001.

(3)

Úmluva zavádí téměř stejný regulativní rámec jako směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES (1).

(4)

Úmluva vstoupila v platnost dne 1. července 2003 a je otevřena k podpisu Unii.

(5)

Podpis úmluvy by přispěl k širšímu uplatňování ustanovení podobných ustanovením směrnice 98/84/ES mimo území Unie a k zavedení práva služeb s podmíněným přístupem, které by se uplatňovalo na celém evropském kontinentu.

(6)

Úmluva by měla být podepsána jménem Unie s výhradou jejího uzavření k pozdějšímu dni,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Podpis Evropské úmluvy o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem (2) se schvaluje jménem Unie s výhradou jejího uzavření.

Článek 2

Předseda Rady je oprávněn jmenovat osobu nebo osoby zmocněné podepsat úmluvu jménem Unie.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Lucemburku dne 14. dubna 2014.

Za Radu

předseda

A. TSAFTARIS


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne 20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem (Úř. věst. L 320, 28.11.1998, s. 54).

(2)  Znění úmluvy bylo zveřejněno v Úř. věst. L 336, 20.12.2011, s. 2.


NAŘÍZENÍ

30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/62


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 436/2014

ze dne 23. dubna 2014

o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Piranska sol (CHOP))

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (1), a zejména na čl. 52 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Žádost o zápis názvu „Piranska sol“ do rejstříku předložená Slovinskem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Piranska sol“ zapsán do rejstříku,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Název uvedený v příloze tohoto nařízení se zapisuje do rejstříku.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 23. dubna 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Dacian CIOLOȘ

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 353, 3.12.2013, s. 15.


PŘÍLOHA

Zemědělské produkty určené k lidské spotřebě, uvedené v příloze I Smlouvy

Třída 1.8 Ostatní produkty přílohy I Smlouvy (koření atd.)

SLOVINSKO

Piranska sol (CHOP)


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/64


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 437/2014

ze dne 29. dubna 2014,

kterým se schvaluje 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on jako stávající účinná látka pro použití v biocidních přípravcích určených pro typ přípravku 21

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (1), a zejména na čl. 89 odst. 1 třetí pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 1451/2007 (2) se zřizuje seznam účinných látek, které mají být posouzeny vzhledem k možnému zařazení do přílohy I, I A nebo I B směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (3). Tento seznam zahrnuje 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on.

(2)

4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on byl v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 98/8/ES hodnocen pro použití v typu přípravku 21, protihnilobné přípravky, jak je vymezeno v příloze V uvedené směrnice, což odpovídá typu přípravku 21, jak je definován v příloze V nařízení (EU) č. 528/2012.

(3)

Norsko bylo jmenováno zpravodajem a dne 21. prosince 2010 předložilo Komisi zprávu příslušného orgánu a doporučení v souladu s čl. 14 odst. 4 a 6 nařízení (ES) č. 1451/2007.

(4)

Zprávu příslušného orgánu přezkoumaly členské státy a Komise. V souladu s čl. 15 odst. 4 nařízení (ES) č. 1451/2007 byly závěry tohoto přezkoumání v rámci zasedání Stálého výboru pro biocidní přípravky dne 13. března 2014 zařazeny do hodnotící zprávy.

(5)

Podle této hodnotící zprávy lze očekávat, že biocidní přípravky obsahující 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on a používané pro typ přípravku 21 splňují požadavky stanovené v článku 5 směrnice 98/8/ES, jsou-li splněny určité specifikace a podmínky pro jeho použití.

(6)

Je proto vhodné schválit 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on pro použití v biocidních přípravcích pro typ přípravku 21 s výhradou dodržování těchto specifikací a podmínek.

(7)

Vzhledem k tomu, že se hodnocení nezabývalo nanomateriály, nemělo by se podle čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) č. 528/2012 schválení na tyto materiály vztahovat.

(8)

Před schválením účinné látky by měla být poskytnuta přiměřená lhůta, která zúčastněným stranám umožní přijmout přípravná opatření pro splnění nově stanovených požadavků.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on se schvaluje jako účinná látka pro použití v biocidních přípravcích určených pro typ přípravku 21, s výhradou specifikací a podmínek stanovených v příloze.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1.

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 ze dne 4. prosince 2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 325, 11.12.2007, s. 3).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, 24.4.1998, s. 1).


PŘÍLOHA

Obecný název

Název podle IUPAC

Identifikační čísla

Minimální stupeň čistoty účinné látky (1)

Datum schválení

Datum skončení platnosti schválení

Typ přípravku

Zvláštní podmínky (2)

4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on

Název podle IUPAC:

4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on

č. ES: 264-843-8

č. CAS: 64359-81-5

950 g/kg

1. ledna 2016

31. prosince 2025

21

Při hodnocení přípravku se musí věnovat pozornost zejména expozici, rizikům a účinnosti v souvislosti s jakýmkoli použitím, na které se vztahuje žádost o povolení, ale pro které neplatí hodnocení rizik účinné látky na úrovni Unie.

Osoby vyrábějící přípravky obsahující 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on, které jsou dostupné na trhu pro neprofesionální uživatele, zajistí, aby byly tyto přípravky dodávány s vhodnými rukavicemi.

Povolení podléhají těmto podmínkám:

1)

Pro průmyslové nebo profesionální uživatele jsou stanoveny bezpečné provozní postupy a vhodná organizační opatření. Přípravky se používají s vhodnými osobními ochrannými prostředky, není-li možné snížit expozici na přijatelnou úroveň jiným způsobem.

2)

Štítky a návody k použití (jsou-li k dispozici) musí uvádět, že děti se musejí zdržovat mimo dosah těchto přípravků, dokud upravované plochy zcela nevyschnou.

3)

Štítky a bezpečnostní listy (jsou-li k dispozici) povolených přípravků musí uvádět, že použití, údržba a opravy musí probíhat v uzavřeném prostoru, na nepropustném pevném podloží se zpevněným okrajem nebo na zemi zakryté nepropustnou látkou, aby se předešlo ztrátám a minimalizovaly emise do životního prostředí, a že všechny úniky či odpady obsahující 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on musí být zachyceny pro účely opětovného využití nebo zneškodnění.

4)

U přípravků, které mohou vést ke vzniku reziduí v potravinách či krmivech, se ověří potřeba stanovit nové nebo pozměnit stávající maximální limity reziduí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 (3) nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 (4) a přijmou se veškerá vhodná opatření ke zmírnění rizik, která zajistí, že příslušné maximální limity reziduí nebudou překročeny.

Pokud byl předmět ošetřen jedním či více biocidními přípravky obsahujícími 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-onem nebo pokud předmět záměrně obsahuje jeden či více biocidních přípravků obsahujících 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-on, a pokud je to nezbytné kvůli možnému kontaktu s kůží nebo uvolnění 4,5-dichlor-2-oktylisothiazol-3(2H)-onu za běžných podmínek použití, osoba zodpovědná za uvedení ošetřeného předmětu na trh zajistí, aby byla na štítku uvedena informace o rizicích senzibilizace kůže a informace uvedené v čl. 58 odst. 3 druhém pododstavci nařízení (EU) č. 528/2012.


(1)  Čistota uvedená v tomto sloupci je minimálním stupněm čistoty účinné látky, která byla použita pro hodnocení provedené v souladu s článkem 8 nařízení (EU) č. 528/2012. Účinná látka v přípravku uvedeném na trh může mít čistotu stejnou nebo odlišnou, jestliže bylo prokázáno, že je technicky rovnocenná s hodnocenou účinnou látkou.

(2)  Pro provádění společných zásad přílohy VI nařízení (EU) č. 528/2012 jsou obsah a závěry hodnotících zpráv k dispozici na internetové stránce Komise: http://ec.europa.eu/comm/environment/biocides/index.htm.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 ze dne 6. května 2009, kterým se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky účinných látek v potravinách živočišného původu, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 a kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 (Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 11).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS (Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 1).


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/68


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 438/2014

ze dne 29. dubna 2014,

kterým se schvaluje cyprokonazol jako stávající účinná látka pro použití v biocidních přípravcích určených pro typ přípravku 8

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (1), a zejména na čl. 89 odst. 1 třetí pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 1451/2007 (2) se zřizuje seznam účinných látek, které mají být posouzeny vzhledem k možnému zařazení do přílohy I, I A nebo I B směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES (3). Tento seznam zahrnuje cyprokonazol.

(2)

Cyprokonazol byl v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 98/8/ES hodnocen pro použití v typu přípravku 8, konzervační přípravky pro dřevo, jak je vymezeno v příloze V uvedené směrnice, což odpovídá typu přípravku 8, jak je definován v příloze V nařízení (EU) č. 528/2012.

(3)

Irsko, které bylo jmenováno členským státem zpravodajem, předložilo Komisi dne 30. května 2012 zprávu příslušného orgánu a doporučení v souladu s čl. 14 odst. 4 a 6 nařízení (ES) č. 1451/2007.

(4)

Zprávu příslušného orgánu přezkoumaly členské státy a Komise. V souladu s čl. 15 odst. 4 nařízení (ES) č. 1451/2007 byly závěry tohoto přezkoumání v rámci zasedání Stálého výboru pro biocidní přípravky dne 13. března 2014 zařazeny do hodnotící zprávy.

(5)

Podle této hodnotící zprávy lze očekávat, že biocidní přípravky obsahující cyprokonazol a používané pro typ přípravku 8 splňují požadavky stanovené v článku 5 směrnice 98/8/ES, jsou-li splněny určité specifikace a podmínky pro jeho použití.

(6)

Je proto vhodné schválit cyprokonazol pro použití v biocidních přípravcích pro typ přípravku 8 s výhradou dodržování těchto specifikací a podmínek.

(7)

Vzhledem k tomu, že se hodnocení nezabývalo nanomateriály, nemělo by se podle čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) č. 528/2012 schválení na tyto materiály vztahovat.

(8)

Ze zprávy vyplývá, že cyprokonazol splňuje kritéria pro klasifikaci jako toxický pro reprodukci (kategorie 1B) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (4) a jako vysoce perzistentní (vP) a toxický (T) podle přílohy XIII nařízení (ES) č. 1907/2006. Nehledě na skutečnost, že stávající harmonizovaná klasifikace cyprokonazolu by měla být přezkoumána podle článku 37 nařízení (ES) č. 1272/2008, měly by být uvedené vnitřní vlastnosti zohledněny při stanovení období schválení.

(9)

Vzhledem k tomu, že podmínky čl. 90 odst. 2 prvního pododstavce nařízení (EU) č. 528/2012 nejsou splněny, mělo by se postupovat podle stávající praxe podle směrnice 98/8/ES. Schválení by tedy mělo platit po období pěti let.

(10)

Pro účely povolení přípravků podle článku 23 nařízení (EU) č. 528/2012 se však cyprokonazol v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. a) a d) uvedeného nařízení pokládá za látku, která se má nahradit.

(11)

Před schválením účinné látky by měla být poskytnuta přiměřená lhůta, která zúčastněným stranám umožní přijmout přípravná opatření pro splnění nově stanovených požadavků.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro biocidní přípravky,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Cyprokonazol se schvaluje jako účinná látka pro použití v biocidních přípravcích určených pro typ přípravku 8, s výhradou specifikací a podmínek stanovených v příloze.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1.

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 ze dne 4. prosince 2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 325, 11.12.2007, s. 3).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, 24.4.1998, s. 1).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).


PŘÍLOHA

Obecný název

Název podle IUPAC

Identifikační čísla

Minimální stupeň čistoty účinné látky (1)

Datum schválení

Datum skončení platnosti schválení

Typ přípravku

Zvláštní podmínky (2)

Cyprokonazol

Název podle IUPAC:

(2RS,3RS;2RS,3SR)-2-(4-chlorofenyl)-3-cyklopropyl-1-(1H-1,2,4-triazol-1-yl)butan-2-ol

č. ES: není k dispozici

č. CAS: 94361-06-5

Cyprokonazol má dva diastereomery.

Diastereomer A: enantiomerická dvojice, kde 2-hydroxyskupina a 3-vodík jsou umístěny na stejné straně (2S, 3S a 2R, 3R).

Diastereomer B: enantiomerická dvojice, kde 2-hydroxyskupina a 3-vodík jsou umístěny na opačných stranách (2R, 3S a 2S, 3R).

Technický cyprokonazol je směs dvou diastereomerů v přibližném poměru 1:1, přičemž každý z nich je směsí enantiomerů v přesném poměru 1:1.

940 g/kg

Cyprokonazol má dva diastereomery.

(Diastereoisomer A: 430–500 g/kg,

Diastereoisomer B: 470–550 g/kg).

1. listopadu 2015

31. října 2020

8

Cyprokonazol je v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. a) a d) nařízení (EU) č. 528/2012 pokládán za látku, která se má nahradit.

Při hodnocení přípravku se musí věnovat pozornost zejména expozici, rizikům a účinnosti v souvislosti s jakýmkoli použitím, na které se vztahuje žádost o povolení, ale pro které neplatí hodnocení rizik účinné látky na úrovni Unie.

Povolení podléhají těmto podmínkám:

1)

Pro průmyslové uživatele jsou stanoveny bezpečné provozní postupy a vhodná organizační opatření. Přípravky se používají s vhodnými osobními ochrannými prostředky, není-li možné snížit expozici na přijatelnou úroveň jiným způsobem.

2)

Přípravky není povoleno používat pro průmyslové využití dvojitou vakuovou impregnací, ledaže jsou předloženy údaje prokazující, že přípravek nepřivodí nepřijatelné riziko, k čemuž se případně použijí vhodná zmírňující opatření.

3)

Přijmou se vhodná opatření ke zmírnění rizika, jejichž cílem je ochrana půdního a vodního prostředí. Konkrétně:

a)

na etiketách a v bezpečnostních listech (jsou-li přiloženy) povolených přípravků se uvede, že průmyslové použití se provádí v uzavřeném prostoru nebo na nepropustném pevném podloží se zpevněným okrajem, že čerstvě ošetřené dřevo musí být po ošetření skladováno pod ochranným krytem a/nebo na nepropustném pevném podloží, aby se předešlo přímým únikům do půdy nebo vody, a že všechny úniky při použití přípravku se shromažďují pro opětovné využití nebo zneškodnění.

b)

Přípravky není povoleno používat pro průmyslové ošetřování dřeva, které bude vystaveno vlivům počasí, nebo pro ošetřování dřeva, které bude použito ve venkovních stavbách, ledaže jsou předloženy údaje prokazující, že přípravek nepřivodí nepřijatelné riziko, k čemuž se případně použijí vhodná zmírňující opatření.


(1)  Čistota uvedená v tomto sloupci je minimálním stupněm čistoty účinné látky, která byla použita pro hodnocení provedené v souladu s článkem 8 nařízení (EU) č. 528/2012. Účinná látka v přípravku uvedeném na trh může mít čistotu stejnou nebo odlišnou, jestliže bylo prokázáno, že je technicky rovnocenná s hodnocenou účinnou látkou.

(2)  Pro provádění společných zásad přílohy VI nařízení (EU) č. 528/2012 jsou obsah a závěry hodnotících zpráv k dispozici na internetové stránce Komise: http://ec.europa.eu/comm/environment/biocides/index.htm.


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/72


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 439/2014

ze dne 29. dubna 2014

o změně nařízení (ES) č. 250/2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 295/2008 o strukturální statistice podniků, pokud jde o definice ukazatelů a technický formát pro předávání údajů

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 295/2008 ze dne 11. března 2008 o strukturální statistice podniků (1), a zejména na čl. 11 odst. 1 písm. a) a c) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení (ES) č. 295/2008 stanovilo společný rámec pro shromažďování, předávání a vyhodnocování evropských statistik o struktuře, činnosti, konkurenceschopnosti a výkonnosti podniků v Evropské unii.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 250/2009 (2) stanovilo definice ukazatelů a technický formát pro předávání údajů.

(3)

Aby se vyhovělo potřebě lepší mezinárodní srovnatelnosti výsledků, zejména u statistiky podnikání, je nezbytné upřesnit definice pro ukazatele týkající se demografie podniků s alespoň jedním zaměstnancem. Tyto definice by se měly doplnit do přílohy I nařízení (ES) č. 250/2009. Technický formát pro předávání údajů, jak je stanoven v příloze II nařízení (ES) č. 250/2009, včetně seznamu identifikátorů datového souboru, řad a seznamu proměnných, by proto měl být odpovídajícím způsobem aktualizován.

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro Evropský statistický systém,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Přílohy I a II nařízení (ES) č. 250/2009 se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi

předseda

José Manuel BARROSO


(1)  Úř. věst. L 97, 9.4.2008, s. 13.

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 250/2009 ze dne 11. března 2009, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 295/2008, pokud jde o definice ukazatelů, technický formát pro předávání údajů, požadavky na dvojí oznamování pro NACE Rev. 1.1 a NACE Rev. 2 a odchylky, které lze udělit pro strukturální statistiku podniků (Úř. věst. L 86, 31.3.2009, s. 1).


PŘÍLOHA

Přílohy I a II nařízení (ES) č. 250/2009 se mění takto:

1)

Příloha I se mění takto:

a)

před kód 11 11 0 se vkládají tyto kódy:

„Kód

:

11 01 0

Název

:

Soubor aktivních podniků s alespoň jedním zaměstnancem v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet podniků, které měly v jakékoli době během daného sledovaného období alespoň jednoho zaměstnance.

Kód

:

11 02 0

Název

:

Počet aktivních podniků, které mají svého prvního zaměstnance v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet podniků, které měly svého prvního zaměstnance v jakékoli době během daného sledovaného období t. Může se jednat o nově vzniklé podniky podle definice v 11 92 0, ale též o podniky definované v 11 91 0, pokud byly aktivní již v předchozích sledovaných obdobích, avšak ve dvou předchozích sledovaných obdobích neměly žádného zaměstnance.

Kód

:

11 03 0

Název

:

Počet podniků, které od jakéhokoli okamžiku v t nemají již žádného zaměstnance

Příloha

:

IX

Definice:

Počet podniků, které od jakéhokoli okamžiku během daného sledovaného období t již nemají žádného zaměstnance a které měly dříve během daného sledovaného období t alespoň jednoho zaměstnance.

Může se jednat o zaniklé podniky podle definice v 11 93 0 s alespoň jedním zaměstnancem, ale také o podniky podle definice v 11 01 0, jsou-li nadále aktivní, avšak nemají-li od jakéhokoli okamžiku během daného sledovaného období t a dvou následujících sledovaných období t + 1 a t + 2 již žádného zaměstnance.

Totéž platí v případě, končí-li pracovní smlouva posledního zaměstnance v t k 31. prosinci.

Kód

:

11 04 1

Název

:

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 1 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

11 04 2

Název

:

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 2 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

11 04 3

Název

:

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 3 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

11 04 4

Název

:

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 4 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

11 04 5

Název

:

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 5 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet podniků, které měly alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku každého roku počínaje rokem, kdy měly prvního zaměstnance (t – 1 až t – 5) až do daného sledovaného období t.

Soubor podniků, které mají prvního zaměstnance v t, je vymezen jako v ukazateli 11 02 0.

Podnik se rovněž považuje za podnik, který přežil, pokud právní jednotka/jednotky ve vazbě přestala/y být činné, ale jejich činnost byla převzata novou právní jednotkou, která byla vytvořena výslovně za účelem převzetí výrobních činitelů daného podniku (= přežití na základě převzetí).“;

b)

před kód 12 11 0 se vkládá tento kód:

„Kód

:

11 96 0

Název

:

Počet rychle rostoucích podniků podle zaměstnanosti v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet podniků s nejméně deseti zaměstnanci v t-3 a průměrným ročním růstem počtu zaměstnanců vyšším než 10 % ročně po dobu tří let (t – 3 až t). Nezahrnuje podniky vymezené v 11 92 0, v t – 3.“;

c)

před kód 16 11 0 se vkládají tyto kódy:

„Kód

:

16 01 0

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru aktivních podniků, které měly v jakémkoli okamžiku v t alespoň jednoho zaměstnance

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnaných osob je vymezen jako v ukazateli 16 91 0. Soubor aktivních podniků s alespoň jedním zaměstnancem v jakémkoli okamžiku v t je vymezen jako v ukazateli 11 01 0.

Kód

:

16 01 1

Název

:

Počet zaměstnanců v t v souboru aktivních podniků, které měly v jakémkoli okamžiku v t alespoň jednoho zaměstnance

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnanců je vymezen jako v ukazateli 16 91 1. Soubor aktivních podniků s alespoň jedním zaměstnancem v jakémkoli okamžiku v t je vymezen jako v ukazateli 11 01 0.

Kód

:

16 02 0

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, jež mají prvního zaměstnance v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnaných osob je vymezen jako v ukazateli 16 91 0. Soubor podniků, které mají prvního zaměstnance v t, je vymezen jako v ukazateli 11 02 0.

Kód

:

16 02 1

Název

:

Počet zaměstnanců v t v souboru podniků, které mají prvního zaměstnance v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnanců je vymezen jako v ukazateli 16 91 1. Soubor podniků, které mají prvního zaměstnance v t, je vymezen jako v ukazateli 11 02 0.

Kód

:

16 03 0

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které od jakéhokoli okamžiku v t nemají již žádného zaměstnance

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnaných osob je vymezen jako v ukazateli 16 91 0. Soubor podniků, které od jakéhokoli okamžiku v t nemají již žádného zaměstnance, je vymezen jako v ukazateli 11 03 0.

Kód

:

16 03 1

Název

:

Počet zaměstnanců v t v souboru podniků, které od jakéhokoli okamžiku v t nemají již žádného zaměstnance

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnanců je vymezen jako v ukazateli 16 91 1. Soubor podniků, které od jakéhokoli okamžiku v t nemají již žádného zaměstnance, je vymezen jako v ukazateli 11 03 0.

Kód

:

16 04 1

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 1 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 04 2

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 2 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 04 3

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 3 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 04 4

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 4 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 04 5

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 5 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnaných osob je vymezen jako v ukazateli 16 91 0. Soubor podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 1 až t – 5 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t, je vymezen jako v ukazatelích 11 04 1 až 11 04 5.

Kód

:

16 05 1

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t – 1 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 1 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 05 2

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t – 2 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 2 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 05 3

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t – 3 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 3 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 05 4

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t – 4 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 4 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Kód

:

16 05 5

Název

:

Počet osob zaměstnaných v t – 5 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 5 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnaných osob je vymezen jako v ukazateli 16 91 0. Soubor podniků, které měly prvního zaměstnance v jakémkoli okamžiku v t – 1 až t – 5 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v t, je vymezen jako v ukazatelích 11 04 1 až 11 04 5.“;

d)

před kód 17 32 0 se vkládá tento kód:

„Kód

:

16 96 1

Název

:

Počet zaměstnanců v rychle rostoucích podnicích podle zaměstnanosti v t

Příloha

:

IX

Definice:

Počet zaměstnanců je vymezen jako v ukazateli 16 91 1. Soubor rychle rostoucích podniků podle zaměstnanosti je vymezen jako v ukazateli 11 96 0.“

2)

Příloha II se mění takto:

a)

v bodě 2 se na seznam přidávají tyto identifikátory datového souboru:

Druh řady

Název

Identifikátor datového souboru

„Roční statistika podnikání pro pojišťovací služby a penzijní fondy

1G

RSBSSERV_1G1_A

Roční demografická statistika podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle právní formy

9E

RSBSBD_9E1_A

Roční demografická statistika podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle velikostních skupin zaměstnanců

9F

RSBSBD_9F1_A

Roční předběžné výsledky ohledně zániku podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle právní formy

9G

RSBSBD_9G1_A

Roční předběžné výsledky ohledně zániku podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle velikostních skupin zaměstnanců

9H

RSBSBD_9H1_A

Roční statistika rychle rostoucích podniků podle zaměstnanosti

9M

RSBSBD_9M1_A

Roční předběžná statistika rychle rostoucích podniků podle zaměstnanosti

9P

RSBSBD_9P1_A“

b)

v bodě 2 se název druhu řady a identifikátor datového souboru vztahující se k 1D nahrazují tímto:

Druh řady

Název

Identifikátor datového souboru

„Roční statistika podnikání pro centrální bankovnictví a úvěrové instituce klasifikované v NACE Rev. 2 64.19

1D

RSBSSERV_1D2_A“

c)

v bodě 4.1 se na seznam přidávají tyto řady:

Druh řady

Kód

„Roční statistika podnikání pro pojišťovací služby a penzijní fondy

1G

Roční demografická statistika podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle právní formy

9E

Roční demografická statistika podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle velikostních skupin zaměstnanců

9F

Roční předběžné výsledky ohledně zániku podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle právní formy

9G

Roční předběžné výsledky ohledně zániku podniků s alespoň jedním zaměstnancem v členění podle velikostních skupin zaměstnanců

9H

Roční statistika rychle rostoucích podniků podle zaměstnanosti

9M

Roční předběžná statistika rychle rostoucích podniků podle zaměstnanosti

9P“

d)

v bodě 4.1 se název druhu řady vztahující se k 1D nahrazuje tímto:

„Roční statistika podnikání pro centrální bankovnictví a úvěrové instituce klasifikované v NACE Rev. 2 64.19“

e)

v bodě 4.5 se na seznam zařazují tyto proměnné, v pořadí podle číslování:

Název proměnné

Kód

Příloha

„Soubor aktivních podniků s alespoň jedním zaměstnancem v t

11 01 0

IX

Počet aktivních podniků, které mají svého prvního zaměstnance v t

11 02 0

IX

Počet podniků, které v t nemají již žádného zaměstnance

11 03 0

IX

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 1 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v t

11 04 1

IX

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 2 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v t

11 04 2

IX

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 3 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v t

11 04 3

IX

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 4 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v t

11 04 4

IX

Počet podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 5 a měly také alespoň jednoho zaměstnance v t

11 04 5

IX

Počet rychle rostoucích podniků podle zaměstnanosti v t

11 96 0

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru aktivních podniků s alespoň jedním zaměstnancem v t

16 01 0

IX

Počet zaměstnanců v t v souboru aktivních podniků s alespoň jedním zaměstnancem v t

16 01 1

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které mají prvního zaměstnance v t

16 02 0

IX

Počet zaměstnanců v t v souboru podniků, které mají prvního zaměstnance v t

16 02 1

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které nemají v t již žádného zaměstnance

16 03 0

IX

Počet zaměstnanců v t v souboru podniků, které nemají v t již žádného zaměstnance

16 03 1

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 1 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 04 1

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 2 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 04 2

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 3 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 04 3

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 4 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 04 4

IX

Počet osob zaměstnaných v t v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 5 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 04 5

IX

Počet osob zaměstnaných v t – 1 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 1 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 05 1

IX

Počet osob zaměstnaných v t – 2 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 2 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 05 2

IX

Počet osob zaměstnaných v t – 3 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 3 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 05 3

IX

Počet osob zaměstnaných v t – 4 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 4 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 05 4

IX

Počet osob zaměstnaných v t – 5 v souboru podniků, které měly prvního zaměstnance v t – 5 a mají také alespoň jednoho zaměstnance v t

16 05 5

IX

Počet zaměstnanců v rychle rostoucích podnicích podle zaměstnanosti v t

16 96 1

IX“


30.4.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 128/79


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 440/2014

ze dne 29. dubna 2014

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 29. dubna 2014.

Za Komisi,

jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kód třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

CL

173,8

MA

42,9

MK

105,0

TN

89,9

TR

83,5

ZZ

99,0

0707 00 05

AL

41,5

MA

39,8

TR

133,0

ZZ

71,4

0709 93 10

MA

70,8

TR

88,1

ZZ

79,5

0805 10 20

EG

45,5

IL

73,9

MA

51,2

TN

64,4

TR

57,0

ZZ

58,4

0805 50 10

MA

35,6

TR

85,1

ZZ

60,4

0808 10 80

AR

108,6

BR

84,5

CL

105,2

CN

98,7

MK

26,2

NZ

130,5

US

170,5

ZA

123,3

ZZ

105,9

0808 30 90

AR

90,6

CL

146,3

CN

83,2

TR

97,0

ZA

109,4

ZZ

105,3


(1)  Klasifikace zemí podle nařízení Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.