ISSN 1977-0626

doi:10.3000/19770626.L_2014.097.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 97

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 57
29. března 2014


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 50 – Jednotná ustanovení pro schvalování předních obrysových svítilen, zadních obrysových svítilen, brzdových svítilen, směrových svítilen a zařízení k osvětlení zadní registrační tabulky pro vozidla kategorie L

1

 

*

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 129 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu zdokonalených dětských zádržných systémů (ECRS) používaných v motorových vozidlech

21

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 97/1


Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního práva veřejného právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 50 – Jednotná ustanovení pro schvalování předních obrysových svítilen, zadních obrysových svítilen, brzdových svítilen, směrových svítilen a zařízení k osvětlení zadní registrační tabulky pro vozidla kategorie L

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 16 k původnímu znění předpisu - datum vstupu v platnost: 15. července 2013

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Označení

5.

Schválení

6.

Všeobecné specifikace

7.

Svítivost vyzařovaného světla

8.

Postup zkoušky

9.

Barva vyzařovaného světla

10.

Shodnost výroby

11.

Postihy za neshodnost výroby

12.

Definitivní ukončení výroby

13.

Názvy a adresy správních orgánů a technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek

14.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

Příloha 1:

Minimální vodorovné (h) a svislé (v) úhly prostorového rozložení světla

Příloha 2:

Sdělení týkající se udělení schválení (nebo zamítnutí nebo odnětí schválení nebo definitivního ukončení výroby) typu zařízení podle předpisu č. 50

Příloha 3:

Příklady uspořádání značek schválení

Příloha 4:

Fotometrická měření

Příloha 5:

Fotometrická měření zařízení k osvětlení zadní registrační tabulky

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na přední obrysové svítilny, zadní obrysové svítilny, brzdové svítilny, směrové svítilny a zařízení k osvětlení zadní registrační tabulky pro vozidla kategorie L (1).

2.   DEFINICE

2.1

Definice pojmů:

V tomto předpise se použijí definice uvedené v předpisech č. 53 a 74 a v sériích změn platných v době podání žádosti o schválení typu.

2.2

„Předními obrysovými svítilnami, zadními obrysovými svítilnami, brzdovými svítilnami, směrovými svítilnami a zařízeními k osvětlení zadní registrační tabulky různých typů“ se rozumí svítilny, které se v každé zmíněné kategorii liší v takových podstatných hlediscích, jako jsou:

a)

obchodní název nebo značka;

b)

vlastnosti optického systému (svítivost, úhly rozložení světla, kategorie zdroje světla, modul zdroje světla atd.).

Změna barvy zdroje světla nebo barvy jakéhokoli filtru nepředstavuje změnu typu.

2.3

V tomto předpise se použijí definice barvy vyzařovaného světla uvedené v předpise č. 48 a jeho sériích změn platných v době podání žádosti o schválení typu.

2.4

Odkazy uvedené v tomto předpise na standardní (vzorovou) žárovku (žárovky) a na předpis č. 37 se vztahují k předpisu č. 37 a jeho sérii změn platných v době podání žádosti o schválení typu.

Odkazy uvedené v tomto předpise na standardní (vzorový) zdroj (zdroje) světla LED a na předpis č. 128 se vztahují k předpisu č. 128 a jeho sérii změn platných v době podání žádosti o schválení typu.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1

Žádost o schválení podává držitel obchodního názvu nebo značky nebo jeho řádně pověřený zástupce. V žádosti musí být uvedeny tyto informace:

3.1.1

účel nebo účely, k nimž je zařízení předložené ke schválení určeno;

3.1.2

v případě přední obrysové svítilny údaj, zda je svítilna určena k vyzařování bílého nebo oranžového světla;

3.1.3

v případě směrové svítilny: kategorie.

3.1.4

Žadatel může na základě své volby stanovit, že zařízení může být na vozidlo montováno s různými sklony vztažné osy vůči vztažným rovinám vozidla a vůči povrchu vozovky, nebo že může být natočeno kolem své vztažné osy; nebo v případě svítilny zadní registrační tabulky, že může být zařízení montováno ve více než v jedné poloze nebo v poli poloh vůči ploše, kterou má zaujmout registrační tabulka; tyto jednotlivé podmínky montáže (v různých polohách) musí být uvedeny ve formuláři sdělení.

3.2

K žádosti musí být pro každý typ zařízení přiloženo následující:

3.2.1

výkresy (trojmo), dostatečně podrobné, aby bylo možné určit typ zařízení, a ukazující geometrickou polohu (polohy), v níž může být zařízení montováno na vozidlo; osa pozorování, která se má při zkouškách užít jako vztažná osa (vodorovný úhel H = 0°, svislý úhel V = 0°) a bod, který se má při těchto zkouškách použít jako vztažný střed; výkresy musí rovněž zobrazovat polohu určenou pro značku schválení a případně doplňkové symboly ve vztahu ke kružnici značky schválení;

3.2.2

stručný technický popis uvádějící, s výjimkou svítilen s nevýměnnými zdroji světla, zejména:

a)

kategorii nebo kategorie předepsané žárovky (předepsaných žárovek); tato kategorie žárovky musí být jednou z kategorií uvedených v předpise č. 37 a jeho sérii změn platných v době podání žádosti o schválení typu; a/nebo

b)

kategorii nebo kategorie předepsaného zdroje světla LED (předepsaných zdrojů světla LED); tato kategorie zdroje světla LED musí být jednou z kategorií uvedených v předpise č. 128 a jeho sérii změn platných v době podání žádosti o schválení typu; a/nebo

c)

zvláštní identifikační kód modulu zdroje světla;

3.2.3

dvě zařízení.

4.   OZNAČENÍ

4.1

Zařízení předložená ke schválení musí být opatřena těmito jasně čitelnými a nesmazatelnými označeními:

4.1.1

obchodním názvem nebo značkou žadatele;

4.1.2

s výjimkou svítilen s nevýměnnými zdroji světla – jasně čitelným a nesmazatelným označením, které udává:

a)

kategorii nebo kategorie předepsaného zdroje světla (předepsaných zdrojů světla); a/nebo

b)

zvláštní identifikační kód modulu zdroje světla.

4.2

Dále musí mít dostatečně rozměrné místo pro umístění značky schválení (viz bod 3.2.1).

4.3

Na svítilnách s nevýměnnými zdroji světla nebo modulem (moduly) zdroje světla musí být uveden údaj o jmenovitém napětí nebo rozsahu napětí a jmenovitém příkonu.

4.4

Modul/moduly zdroje světla musí být opatřeny:

4.4.1

obchodním názvem nebo značkou žadatele; toto značení musí být jasně čitelné a nesmazatelné;

4.4.2

zvláštním identifikačním kódem modulu; toto označení musí být jasně čitelné a nesmazatelné. Tento zvláštní identifikační kód začíná písmeny „MD“ jako „MODUL“, za nimiž následuje značka schválení bez kružnice předepsané níže v bodě 5.5.1 a v případě, že se použije několik různých modulů zdroje světla, následují doplňkové symboly nebo znaky; tento zvláštní identifikační kód musí být vyznačen ve výkresech zmíněných výše v bodě 3.2.1.

Značka schválení nemusí být stejná jako značka schválení na svítilně, ve které je modul použit, ale obě značky musí být od stejného žadatele;

4.4.3

označením jmenovitého napětí a jmenovitého příkonu.

5.   SCHVÁLENÍ

5.1

Pokud obě zařízení typu zařízení předložené podle bodu 3 výše splňují požadavky tohoto předpisu, schválení se udělí.

5.2

Jsou-li dvě nebo více svítilen součástí téhož zařízení, udělí se schválení, pouze pokud každá z těchto svítilen splňuje ustanovení tohoto předpisu nebo jiného předpisu. Svítilny, které nesplňují požadavky žádného z těchto předpisů, nesmí být součástí takového zařízení.

5.3

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současnosti 00 pro předpis v jeho původním znění) udávají sérii změn, která zahrnuje nejnovější významné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu zařízení, pro který platí tento předpis.

5.4

Oznámení o udělení nebo zamítnutí schválení typu zařízení podle tohoto předpisu musí být sděleno stranám dohody, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře v souladu se vzorem uvedeným v příloze 2 tohoto předpisu a přiloženého výkresu, jejž žadatel o schválení předloží ve formátu nepřesahujícím A4 (210 × 297 mm) a pokud možno v měřítku 1:1.

5.5

Každé zařízení shodné s typem schváleným podle tohoto předpisu musí být na ploše zmíněné v bodě 4.2 výše opatřené kromě označení podle bodů 4.1 a 4.3 i mezinárodní značkou schválení, kterou tvoří:

5.5.1

písmeno „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2); a

5.5.2

číslo tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení;

5.5.3

v případě směrové svítilny obecně: číslo označující kategorii 11, 11a, 11b, 11c nebo 12 v blízkosti kružnice podle bodu 5.5.1 a na protilehlé straně čísla schválení;

5.5.4

v případě směrové svítilny nedosahující na jedné straně předepsané minimální svítivosti do úhlu H = 80° podle bodu 7.7.1: vodorovná šipka, jejíž hrot směřuje ke straně, na níž je splněn požadavek minimální svítivosti podle bodu 7.7.1 do úhlu nejméně 80°;

5.5.5

v případě předních nebo zadních obrysových svítilen, u kterých jsou úhly viditelnosti ve vodorovném směru vůči vztažné ose asymetrické – šipka směřující ke straně, na které jsou fotometrické specifikace splněny do úhlu 80° H.

5.6

Bylo-li zjištěno, že některé zařízení splňuje požadavky několika předpisů, může se použít jediná značka schválení skládající se z kružnice podle bodu 5.5.1, čísel schválení a doplňkových symbolů příslušných pro jednotlivé předpisy, podle nichž bylo schválení uděleno. Jednotlivé části této jediné značky schválení nesmí být menší než minimální velikost vyžadovaná pro nejmenší z jednotlivých značek podle předpisu, podle něhož bylo schválení uděleno.

5.7

Značka schválení podle bodu 5.5 musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná. Může být umístěna na vnitřní nebo na vnější (průhledné či neprůhledné) části zařízení vyzařující světlo. Značení musí být v každém případě viditelné i poté, co je zařízení namontováno na vozidlo, nebo když je některá pohyblivá část jako sedadlo nebo víko kapoty otevřena.

5.8

Příklad uspořádání značky schválení je uveden v příloze 3.

6.   VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

6.1

Každé zařízení musí vyhovovat požadavkům tohoto předpisu.

6.2

Zařízení musí být konstruována a vyráběna tak, aby za normálních podmínek užívání a navzdory otřesům, jimž mohou být vystavena, byla zajištěna jejich uspokojivá funkce a aby si zachovala vlastnosti předepsané tímto předpisem.

6.3

Přípustné jsou obrysové svítilny sloučené s jinými funkcemi za použití společného zdroje světla, jež jsou konstruovány k trvalému provozu s doplňkovým systémem pro regulaci svítivosti vyzařovaného světla.

6.3.1

V případě zadní obrysové svítilny sloučené s brzdovou svítilnou však zařízení musí buď:

a)

být součástí sestavy několika zdrojů světla; nebo

b)

být určeno k použití na vozidle vybaveném systémem monitorování poruchy dané funkce.

V každém případě musí být ve formuláři sdělení uvedena příslušná poznámka.

6.4

V případě výměnného zdroje (zdrojů) světla:

6.4.1

Lze použít jakoukoli kategorii nebo kategorie zdroje (zdrojů) světla schválených podle předpisu č. 37 a/nebo předpisu č. 128, pokud předpis č. 37 a jeho série změn platná v době podání žádosti o schválení typu a předpis č. 128 a jeho série změn platná v době podání žádosti o schválení typu neobsahují žádné omezení použití.

6.4.2

Konstrukce zařízení musí být taková, aby zdroj světla mohl být namontován pouze ve správné poloze.

6.4.3

Držák zdroje světla musí odpovídat vlastnostem uvedeným v publikaci IEC 60061. Platí datový list držáku, který odpovídá příslušné kategorii použitého zdroje světla.

6.5

V případě výměnné žárovky (žárovek):

6.5.1

Lze použít jakoukoli kategorii nebo kategorie žárovky (žárovek) schválených podle předpisu č. 37, pokud předpis č. 37 a jeho série změn platná v době podání žádosti o schválení typu neobsahují žádné omezení použití.

6.5.2

Konstrukce zařízení musí být taková, aby žárovka mohla být namontována pouze ve správné poloze.

6.5.3

Držák zdroje světla musí odpovídat vlastnostem uvedeným v publikaci IEC 60061. Platí datový list držáku, který odpovídá příslušné kategorii použité žárovky.

7.   SVÍTIVOST VYZAŘOVANÉHO SVĚTLA

Ve vztažné ose musí svítivost světla vyzařovaného každým z obou zařízení odpovídat alespoň minimálním hodnotám, přičemž nesmí překročit maximální hodnoty uvedené v následující tabulce. Uvedené maximální hodnoty nesmějí být překročeny v žádném směru.

 

 

min. (cd)

max. (cd)

7.1

Zadní obrysová svítilna

4

12

7.2

Přední obrysová svítilna

4

60

7.2.1

Přední obrysové svítilny sloučené se světlometem

4

100

7.3

Brzdová svítilna

40

185

7.4

Směrové svítilny

 

 

7.4.1

kategorie 11 (viz příloha 1)

90

700

7.4.1.1

kategorie 11a (viz příloha 1)

175

700

7.4.1.2

kategorie 11b (viz příloha 1)

250

800

7.4.1.3

kategorie 11c (viz příloha 1)

400

860

7.4.2

kategorie 12 (viz příloha 1)

50

350

7.5   Mimo vztažnou osu a uvnitř polí vymezených úhly vyznačenými ve schématech v příloze 1 tohoto předpisu nesmí svítivost světla v jednotlivých směrech odpovídajících bodům v tabulce rozložení světla, která je uvedená v příloze 4 tohoto předpisu, být menší než součin minimálních hodnot stanovených v bodech 7.1 až 7.4 výše a procentuální hodnoty stanovené ve zmíněné tabulce pro daný směr.

7.5.1   V případě jednotlivé svítilny, která má více než jeden zdroj světla:

a)

svítilna musí splňovat požadavky na minimální svítivost, pokud kterýkoliv ze zdrojů světla nefunguje;

b)

když jsou všechny zdroje světla rozsvíceny, je maximální svítivost souboru dvou svítilen dána násobkem hodnoty předepsané pro jednotlivou svítilnu v bodech 7.1 až 7.4 hodnotou 1,4;

c)

veškeré zdroje světla, které jsou zapojeny do série, se považují za jediný zdroj světla.

7.6   Jako výjimka z bodu 7.1 výše se připouští maximální svítivost 60 cd pro zadní obrysové svítilny sloučené s brzdovými svítilnami a umístěné pod rovinou svírající s vodorovnou rovinou úhel 5° směrem dolů od této roviny.

7.7   Kromě toho platí:

7.7.1

v celém rozsahu polí vymezených v příloze 1 musí být svítivost vyzařovaného světla u obrysových svítilen nejméně 0,05 cd a u brzdových svítilen a směrových svítilen nejméně 0,3 cd;

7.7.2

je-li některá obrysová svítilna skupinová nebo sloučená s brzdovou svítilnou, potom poměr mezi skutečně naměřenou svítivostí obou svítilen současně rozsvícených a svítivostí zadní obrysové svítilny, je-li rozsvícena samotná, musí být nejméně 5:1 v jedenácti měřicích bodech definovaných v příloze 4 a umístěných v poli vymezeném svislými přímkami procházejícími bodem 0°V/± 10°H a vodorovnými přímkami procházejícími bodem ± 5°V/0°H v tabulce rozložení světla;

pokud zadní obrysová svítilna nebo brzdová svítilna nebo obě tyto svítilny mají více než jeden zdroj světla a pokud se považují za jedinou svítilnu, jsou posuzovanými hodnotami hodnoty získané při svícení všech zdrojů světla;

7.7.3

musí být dodržena ustanovení bodu 2.2 přílohy 4 tohoto předpisu o místních změnách svítivosti.

7.8   Svítivost se obecně měří s trvale svítícím zdrojem (zdroji) světla.

V případě svítilen určených k přerušované činnosti je třeba učinit opatření, aby se zabránilo přehřátí zařízení. V závislosti na konstrukci zařízení, například jsou-li použity světelné diody (LED) nebo je-li třeba předejít přehřátí, je povoleno měřit svítilny v blikavém režimu.

Toho se musí docílit spínáním s frekvencí f = 1,5 ± 0,5 Hz s pulsem delším než 0,3 s, měřeno při 95 % špičkové svítivosti.

V případě výměnných žárovek musí žárovka v době sepnutí svítit se vztažným světelným tokem. Ve všech ostatních případech se připojí napětí požadované v bodě 8.1, s dobou náběhu a doběhu kratší než 0,01 s; není povoleno žádné překmitnutí napětí.

V případě měření v blikavém režimu se uvádí maximální naměřená svítivost.

7.9   Podrobnosti měřicích metod, které mají být použity, jsou uvedeny v příloze 4, na niž odkazuje bod 7.5 výše.

7.10   Zařízení k osvětlení zadní registrační tabulky musí být v souladu se specifikacemi uvedenými v příloze 5 tohoto předpisu.

7.11   Maximální hodnoty přední směrové svítilny

7.11.1

U zařízení kategorií 11 a 11a nesmí svítivost světla vyzařovaného mimo zónu vymezenou měřicími body ± 10°H a ± 10°V (desetistupňové pole), překročit tyto hodnoty:

Kategorie směrové svítilny

Maximální hodnoty v cd mimo desetistupňové pole

Jednotlivá svítilna

Jednotlivá svítilna s více než jedním zdrojem světla

11

400

560

11a

400

560

Mezi hranicemi desetistupňového pole (± 10°H a ± 10°V) a pole pětistupňového (± 5°H a ± 5°V) se maximální přípustné hodnoty svítivosti lineárně zvyšují až na hodnoty vymezené v bodech 7.4.1 a 7.4.1.1.

7.11.2

U zařízení kategorií 11b a 11c nesmí svítivost světla vyzařovaného mimo zónu vymezenou měřicími body ± 15°H a ± 15°V (patnáctistupňové pole), překročit tyto hodnoty:

Kategorie směrové svítilny

Maximální hodnoty v cd mimo patnáctistupňové pole

Jednotlivá svítilna

Jednotlivá svítilna s více než jedním zdrojem světla

11b

250

350

11c

400

560

Mezi hranicemi patnáctistupňového pole (± 15°H a ± 15°V) a pole pětistupňového (± 5°H a ± 5°V) se maximální hodnoty lineárně zvyšují až na hodnoty vymezené v bodech 7.4.1.2 a 7.4.1.3.

8.   POSTUP ZKOUŠKY

8.1

U všech měření, fotometrických a kolorimetrických, se použije bezbarvý nebo barevný standardní zdroj světla kategorie předepsané pro zařízení, jenž je napájen napětím, které:

a)

v případě žárovek: je třeba k vytvoření referenčního světelného toku požadovaného pro danou kategorii žárovky;

b)

v případě zdrojů světla LED: má hodnotu 6,75 V nebo 13,5 V; hodnotu světelného toku je třeba korigovat. Korekční faktor je poměr mezi požadovaným světelným tokem a střední hodnotou světelného toku zjištěnou při užitém napětí.

c)

v případě svítilen s nevýměnnými zdroji světla: má hodnotu 6,75 V nebo 13,5 V;

d)

v případě systémů, které využívají elektronické ovládání zdroje světla, jež je součástí svítilny (3), se na vstupních svorkách svítilny použije napětí podle údaje výrobce, nebo pokud není stanoveno, napětí 6,75 V, 13,5 V nebo 28,0 V;

e)

v případě systémů, které využívají elektronické ovládání zdroje světla, jež není součástí svítilny, se na vstupních svorkách svítilny použije napětí podle údaje výrobce.

8.2

Zkušební laboratoř si musí od výrobce vyžádat ovládání zdroje světla, které je potřebné k napájení zdroje světla a k používaným funkcím.

8.3

Napětí, kterým je svítilna napájena, musí být uvedeno ve formuláři sdělení podle přílohy 2 tohoto předpisu.

8.4

Určí se okraje přivrácené plochy ve směru vztažné osy světelného signalizačního zařízení.

9.   BARVA VYZAŘOVANÉHO SVĚTLA

Brzdové svítilny a zadní obrysové svítilny musí vyzařovat světlo červené, přední obrysové svítilny mohou vyzařovat světlo bílé nebo oranžové, směrové svítilny musí vyzařovat světlo oranžové. Pro měření barvy světla vyzařovaného v poli mřížky rozložení světla uvedené v bodě 2 přílohy 4 se použije postup zkoušky popsaný v bodě 8 tohoto předpisu. Mimo toto pole nesmí být pozorovány žádné náhlé změny v barvě.

U svítilen vybavených nevýměnnými zdroji světla (žárovky a jiné zdroje) by se však kolorimetrické vlastnosti měly ověřovat podle příslušného odstavce bodu 8.1 tohoto předpisu se zdroji světla namontovanými ve svítilně.

10.   SHODNOST VÝROBY

10.1

Každé zařízení opatřené značkou schválení předepsanou tímto předpisem se musí shodovat se schváleným typem a musí splňovat požadavky tohoto předpisu. U zařízení vybraného namátkou ze sériové výroby však naměřené hodnoty svítivosti vyzařovaného světla (při měření se standardním zdrojem světla podle bodu 8 výše) musí splňovat tyto požadavky: musí dosahovat alespoň úrovně 80 % stanovených minimálních hodnot a nesmí překročit úroveň 120 % maximálních přípustných hodnot.

11.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

11.1

Schválení udělené určitému zařízení podle tohoto předpisu může být odňato, nejsou-li splněny výše uvedené podmínky.

11.2

Jestliže některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím formuláře schválení opatřeného na konci velkými písmeny napsanou, podepsanou a datovanou poznámkou „SCHVÁLENÍ ODŇATO“.

12.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Jestliže držitel schválení zcela ukončí výrobu zařízení schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení podá uvedený orgán zprávu o ukončení výroby ostatním smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře schválení opatřeného na konci velkými písmeny napsanou, podepsanou a datovanou poznámkou „VÝROBA UKONČENA“.

13.   NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ A TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK

Strany dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace Spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, jakož i schvalovacích orgánů, které schválení udělují a kterým mají být zasílány formuláře osvědčující vydání, zamítnutí nebo odnětí schválení vydané v jiných zemích.

14.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

14.1   Zařízení, která nejsou vybavena žárovkami

14.1.1

Od data vstupu doplňku 4 k tomuto předpisu v platnost nesmí žádná ze smluvních stran uplatňujících tento předpis odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu pozměněného doplňkem 4.

14.1.2

Po uplynutí 36 měsíců od data vstupu doplňku k tomuto předpisu v platnost udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení, pouze pokud typ zařízení podle popisu uvedeného v bodě 14.1 výše splňuje požadavky tohoto předpisu pozměněného doplňkem 4.

14.1.3

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení udělených podle tohoto předpisu ve znění doplňku 3.

14.1.4

V průběhu 36 měsíců od data vstupu doplňku 4 v platnost vydávají smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále schválení pro typy zařízení popsaných výše v bodě 14.1, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 3.

14.2   Montáž zařízení popsaných v bodě 14.1 na vozidlo

14.2.1   V průběhu 48 měsíců od data vstupu doplňku 4 k tomuto předpisu v platnost nesmí žádná strana dohody, která uplatňuje tento předpis, zakázat montáž zařízení popsaných v bodě 14.1 výše a schválených podle tohoto předpisu ve znění doplňku 3 na vozidlo.

14.2.2   V průběhu 48 měsíců od data vstupu doplňku 4 v platnost povolují smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nadále montáž zařízení popsaných výše v bodě 14.1 a schválených podle tohoto předpisu ve znění doplňku 3 na vozidlo.

14.2.3   Po uplynutí období 48 měsíců od data vstupu doplňku 4 v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, zakázat montáž zařízení popsaných výše v bodě 14.1, která nesplňují požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 4, na nová vozidla, pro která bylo schválení typu nebo individuální schválení uděleno více než 24 měsíců od data vstupu doplňku 4 v platnost.

14.2.4   Po uplynutí období 60 měsíců od data vstupu doplňku 4 v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, zakázat montáž zařízení popsaných výše v bodě 14.1, která nesplňují požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 4, na nová vozidla, která byla poprvé registrována později než 60 měsíců od data vstupu doplňku 4 v platnost.


(1)  Podle definice v příloze 7 úplného znění usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2 naposledy pozměněný Amend.4).

(2)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1.

(3)  Pro účely tohoto předpisu znamená pojem „je součástí svítilny“, že je zahrnut do tělesa svítilny, nebo že je vně svítilny, též odděleně, ale že je dodáván výrobcem svítilny jako součást systému svítilny. Podmínky fungování a instalace těchto dodatečných systémů budou vymezeny zvláštními ustanoveními.


PŘÍLOHA 1

MINIMÁLNÍ VODOROVNÉ (H) A SVISLÉ (V) ÚHLY PROSTOROVÉHO ROZLOŽENÍ SVĚTLA

1.   PŘEDNÍ OBRYSOVÉ SVÍTILNY

V = + 15°/– 10°

Image

Přední obrysové svítilny (pro dvojici svítilen)

V = + 15°/– 10°

Image

2.   ZADNÍ OBRYSOVÉ SVÍTILNY

V = + 15°/– 10°

Image

Zadní obrysové svítilny (pro dvojici svítilen)

V = + 15°/– 10°

Image

3.   SMĚROVÉ SVÍTILNY KATEGORIÍ 11, 11a, 11b, 11c A 12

V = ± 15°

Minimální vodorovné úhly prostorového rozložení světla:

Kategorie 11, 11a, 11b a 11c

:

směrové svítilny pro předek vozidla;

Kategorie 11

:

pro užití ve vzdálenosti nejméně 75 mm od potkávacího světlometu;

Kategorie 11a

:

pro užití ve vzdálenosti nejméně 40 mm od potkávacího světlometu;

Kategorie 11b

:

pro užití ve vzdálenosti nejméně 20 mm od potkávacího světlometu;

Kategorie 11c

:

pro užití ve vzdálenosti méně než 20 mm od potkávacího světlometu.

Image

4.   BRZDOVÉ SVÍTILNY

V = + 15°/– 10°

Image


PŘÍLOHA 2

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

Image


PŘÍLOHA 3

PŘÍKLADY USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ

(viz bod 5.3 tohoto předpisu)

Image

a ≥ 5 mm

Zařízení opatřené výše uvedenou značkou schválení je směrová svítilna kategorie 11 schválená v Nizozemsku (E4) pod číslem 00243. První dvě číslice čísla schválení udávají, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 50 v jeho původním znění.

Šipka udává, že směrová svítilna má ve vodorovné rovině asymetrické rozložení světla a že požadované fotometrické hodnoty jsou splněny při pohledu proti vyzařovanému světlu do úhlu 80° směrem vpravo.

Moduly zdroje světla

Image

Modul zdroje světla opatřený výše uvedeným identifikačním kódem byl schválen společně se svítilnou schválenou v Itálii (E3) pod číslem schválení 17325.

Poznámka:

Číslo schválení musí být umístěno v blízkosti kružnice buď nad nebo pod písmenem „E“ nebo vlevo či vpravo od tohoto písmene. Číslice čísla schválení musí být na téže straně písmene „E“ a musí směřovat stejným směrem. U čísla schválení by se neměly používat římské číslice, aby se předešlo možnosti záměny s jinými symboly.


PŘÍLOHA 4

FOTOMETRICKÁ MĚŘENÍ

1.   METODY MĚŘENÍ

1.1

Při fotometrických měřeních je nutné vhodným maskováním zabránit rozptýleným odrazům.

1.2

V případě, že jsou výsledky měření sporné, musí se měření provést tak, aby byly splněny následující požadavky:

1.2.1

vzdálenost při měření musí být taková, aby platilo pravidlo nepřímé úměrnosti vůči druhé mocnině vzdálenosti;

1.2.2

měřicí zařízení musí být takové, aby snímač svíral s osou vztažného středu svítilny úhel v rozmezí 10’ až 1°;

1.2.3

požadavek na svítivost v určitém směru pozorování se považuje za splněný, je-li tento požadavek splněn ve směru odchylujícím se od směru pozorování nejvýše o 15’.

1.3

V případě, kdy může být zařízení namontováno na vozidlo ve více než jedné poloze nebo v poli různých poloh, se musí fotometrická měření opakovat pro každou polohu nebo pro krajní polohy pole vztažné osy specifikované výrobcem.

2.   TABULKA STANDARDNÍHO ROZLOŽENÍ SVÍTIVOSTI

Image

2.1

Směr H = 0° a V = 0° odpovídá vztažné ose. (Na vozidle je tento směr vodorovný, rovnoběžný se střední podélnou rovinou vozidla a orientovaný v požadovaném směru viditelnosti.) Prochází vztažným středem. Hodnoty v tabulce udávají minimální svítivost pro různé směry měření, v procentech minimální hodnoty požadované v ose pro každou svítilnu (ve směru H = 0° a V = 0°).

2.2

Uvnitř pole rozložení světla podle bodu 2, schematicky znázorněného jako mřížka, by rozložení světla mělo být v zásadě rovnoměrné, pokud svítivost v každém směru části pole tvořené čarami mřížky dosahuje alespoň nejnižší procentní hodnoty uvedené na čarách mřížky obklopujících dotyčný směr.

3.   ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY

Fotometrické vlastnosti se ověřují:

3.1

U nevýměnných zdrojů světla (žárovky a jiné zdroje):

se zdroji světla namontovanými ve svítilně v souladu s příslušným písmenem bodu 8.1 tohoto předpisu.

3.2

U výměnných zdrojů světla:

 

pokud jsou vybaveny zdroji světla napájenými 6,75 V nebo 13,5 V, musí být hodnoty produkované svítivosti korigovány.

 

V případě žárovek je korekčním faktorem poměr mezi vztažným světelným tokem a střední hodnotou světelného toku zjištěnou při užitém napětí (6,75 V nebo 13,5 V).

 

V případě zdrojů světla LED je korekčním faktorem poměr mezi požadovaným světelným tokem a střední hodnotou světelného toku zjištěnou při užitém napětí (6,75 V nebo 13,5 V).

 

Skutečný světelný tok každého použitého zdroje světla se od střední hodnoty nesmí odchylovat o více než ±5 %.

 

Alternativně a pouze v případě žárovek lze použít postupně na každé jednotlivé pozici standardní žárovku svítící jejím vztažným světelným tokem, přičemž jednotlivá měření z každé pozice se sčítají.

3.3

U jakékoli signální svítilny s výjimkou svítilen vybavených žárovkami musí hodnoty svítivosti měřené po jedné minutě a hodnoty svítivosti měřené po 30 minutách svícení vyhovovat minimálním a maximálním požadavkům. Směrové svítilny musí být v činnosti v blikavém režimu (f = 1,5 Hz, doba rozsvícení = 50 %). Rozložení svítivosti po jedné minutě svícení lze vypočítat z rozložení svítivosti po 30 minutách svícení tak, že se na každý zkušební bod uplatní poměr hodnot svítivosti naměřených po jedné minutě a po 30 minutách svícení v bodu HV.


PŘÍLOHA 5

FOTOMETRICKÁ MĚŘENÍ ZAŘÍZENÍ K OSVĚTLENÍ ZADNÍ REGISTRAČNÍ TABULKY

1.   PLOCHA URČENÁ K OSVĚTLENÍ

Může se jednat o zařízení kategorie 1 nebo 2. Zařízení kategorie 1 musí být konstruována tak, aby osvětlovala plochu o rozměrech nejméně 130 × 240 mm, zařízení kategorie 2 musí být konstruována tak, aby osvětlovala plochu o rozměrech nejméně 200 × 280 mm.

2.   BARVA SVĚTLA

Světlo osvětlovacího zařízení musí být dostatečně bezbarvé, aby neměnilo znatelně barvu zadní registrační tabulky.

3.   ÚHEL DOPADU

Výrobce osvětlovacího zařízení stanoví jednu nebo více poloh nebo rozsah poloh, v nichž má být zařízení namontováno vůči ploše určené pro registrační tabulku; je-li svítilna umístěna v poloze stanovené (polohách stanovených) výrobcem, úhel dopadu světla na povrch tabulky nepřesahuje v žádném bodě povrchu, který má být osvětlen, 82°, přičemž se tento úhel měří od středového bodu okraje osvětlovací plochy zařízení, který je nejdále od povrchu tabulky. Pokud se jedná o více než jedno osvětlovací zařízení, vztahuje se předchozí požadavek jen na tu část tabulky, která je určena k osvětlení příslušným zařízením.

Zařízení musí být konstruováno tak, aby žádné světlo nebylo vyzařováno přímo dozadu s výjimkou červeného světla, je-li zařízení sdružené nebo sloučené se zadní svítilnou.

4.   POSTUP MĚŘENÍ

Měří se jas bezbarvého difúzního povrchu o známém difúzním koeficientu odrazivosti (1). Bezbarvý difúzní povrch má rozměry registrační tabulky nebo rozměry přesahující jeden bod měření. Jeho střed se nachází ve středu bodů měření.

Tento bezbarvý difúzní povrch (povrchy) se nachází na místě, které obvykle zabírá registrační tabulka, 2 mm před držákem tabulky.

Měření jasu se provádí kolmo k povrchu bezbarvé difúzní plochy s tolerancí 5° v každém směru a v bodech uvedených v bodě 5 této přílohy, přičemž každý bod představuje kruhovou plochu o průměru 25 mm.

Měřený jas se koriguje na difúzní koeficient odrazivosti 1,0.

V případě osvětlovacího zařízení, které není vybaveno žárovkami, musí hodnoty jasu měřené po jedné minutě a hodnoty jasu měřené po 30 minutách svícení vyhovovat minimálním požadavkům. Rozložení jasu po jedné minutě svícení lze vypočítat z rozložení jasu po 30 minutách svícení tak, že se na každý zkušební bod uplatní poměr hodnot jasu naměřených v jednom bodu po jedné minutě a po 30 minutách svícení.

5.   FOTOMETRICKÉ VLASTNOSTI

V žádném z níže označených bodů měření nesmí být hodnota jasu B menší než 2 cd/m2.

Image

Image

Gradient jasu mezi hodnotami B1 a B2, měřený ve kterýchkoli dvou bodech 1 a 2 vybraných z výše zmíněných bodů, nesmí překročit hodnotu 2 × B0/cm, přičemž B0 je minimální hodnota jasu naměřená v různých bodech, tzn.:

Formula


(1)  Publikace CIE č. 17 - 1970, bod 45-20-040.


29.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 97/21


Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 129 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu zdokonalených dětských zádržných systémů (ECRS) používaných v motorových vozidlech

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

Doplněk 2 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 10. června 2014

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Označení

5.

Schválení

6.

Všeobecné požadavky

7.

Zkoušky

8.

Zkušební protokoly pro schválení typu a kvalifikaci výroby

9.

Kvalifikace výroby

10.

Shodnost výroby a rutinní zkoušky

11.

Změny a rozšíření schválení typu dětského zádržného systému

12.

Sankce za neshodnost výroby

13.

Definitivní ukončení výroby

14.

Informace pro uživatele

15.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

PŘÍLOHY

1

Sdělení

2

Uspořádání značky schválení typu

3

Uspořádání zařízení na zkoušení odolnosti proti prachu

4

Korozní zkouška

5

Zkouška odolnosti proti oděru a zkouška mikroprokluzu

6

Popis vozíku

7

Křivka zpomalení nebo zrychlení vozíku v závislosti na čase

8

Popis figurín

9

Zkouška čelním nárazem do bariéry

10

Postup zkoušky nárazem zezadu

11

Plán schválení typu (postupový diagram ISO 9002:2000)

12

Kontrola shodnosti výroby

13

Zkouška materiálu pohlcujícího energii

14

Způsob určení oblasti nárazu hlavy zádržných zařízení s opěradly a minimální velikosti bočních opěr pro zádržná zařízení směřující dozadu

15

Popis nastavení seřizovacích zařízení montovaných přímo na dětské zádržné systémy

16

Typické zařízení pro zkoušku pevnosti spony

17

Stanovení biomechanických kritérií

18

Geometrické rozměry dětského zádržného systému i-Size

19

Posuzované rozsahy podpěr a základen podpěr i-Size

20

Minimální seznam požadovaných dokladů pro schválení typu

21

Zařízení pro působení zatížení

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se týká (ve fázi 1) integrálních univerzálních dětských zádržných systémů ISOFIX (i-Size) a integrálních dětských zádržných systémů ISOFIX určitého vozidla pro děti cestující v motorových vozidlech.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu:

2.1

„Dětským zádržným systémem“ (Child Restraint System, CRS) se rozumí zařízení umožňující umístění cestujícího dítěte vsedě nebo vleže na zádech. Je konstruováno tak, aby omezením pohyblivosti těla dítěte snižovalo nebezpečí jeho zranění v případě srážky nebo prudkého zpomalení vozidla.

2.2

„Typem dětského zádržného systému“ se rozumí dětský zádržný systém, jenž se neliší v podstatných rysech, jako jsou:

 

kategorie, ve kterých je zádržný systém schváleným typem;

 

vzhled, materiál a konstrukce dětského zádržného systému.

 

Konvertibilní nebo modulární dětské zádržné systémy se považují za shodné, pokud jde o vzhled, materiál a konstrukci.

2.3

„i-Size“ (integrální univerzální dětský zádržný systém ISOFIX) je kategorie dětských zádržných systémů pro použití na všech i-Size místech k sezení ve vozidle, jak jsou definována a schválena podle předpisů č. 14 a 16.

2.4

„Integrální“ označuje třídu dětských zádržných systémů, což znamená, že dítě je zadržováno pouze součástmi, které tvoří dětský zádržný systém (např. popruhy, štítem atd.), a nikoli prostředky přímo připojenými k vozidlu (např. bezpečnostním pásem).

2.5

„ISOFIX“ je systém pro připojení dětského zádržného systému k vozidlu. Je založen na dvou kotevních úchytech ve vozidle a dvou odpovídajících úchytech na dětském zádržném systému ve spojení s prostředkem omezujícím rotaci dětského zádržného systému kolem vlastní osy. Všechny tři kotevní úchyty vozidla musí být schváleny podle předpisu č. 14.

2.6

„Univerzální ISOFIX“ je ISOFIX zahrnující buď horní upínání ISOFIX, nebo podpěru omezující rotaci dětského zádržného systému, který je připojen k příslušnému vozidlu nebo je jím podporován.

2.7

„ISOFIX určitého vozidla“ je kategorie dětských zádržných systémů týkající se zvláštních typů vozidel. Všechny kotevní úchyty vozidla musí být schváleny podle předpisu č. 14. Je rovněž označením pro dětské zádržné systémy zahrnující přístrojovou desku jako kontaktní oblast vozidla.

2.8

„Velikost“ uvádí výšku dítěte, pro které byl dětský zádržný systém konstruován a schválen. Dětské zádržné systémy mohou být určeny pro jakoukoli velikost za předpokladu, že jsou splněny všechny požadavky.

2.9

„Orientace“ uvádí směr, ve kterém byl dětský zádržný systém schválen k použití. Používá se toto rozdělení:

a)

„směřujícím dopředu“ se rozumí směřující v normálním směru jízdy vozidla;

b)

„směřujícím dozadu“ se rozumí směřující ve směru opačném k normálnímu směru jízdy vozidla;

c)

„bočně směřujícím“ se rozumí směřující kolmo k normálnímu směru jízdy vozidla.

2.10

„Speciální zádržný systém“ je zádržný systém konstruovaný pro děti, které mají speciální potřeby vzhledem ke svému tělesnému nebo duševnímu postižení; toto zařízení může umožňovat použití přídavných zádržných zařízení pro jakoukoli část těla dítěte, ale obsahuje minimální primární zádržné prostředky, které vyhovují požadavkům tohoto předpisu.

2.11

„Systémem kotevních úchytů ISOFIX“ se rozumí systém tvořený dvěma spodními kotevními úchyty ISOFIX splňujícími požadavky předpisu č. 14, který je určen k přichycení dětského zádržného systému ISOFIX společně s antirotačním zařízením.

2.11.1

„Spodním kotevním úchytem ISOFIX“ rozumí tuhá kulatá vodorovná tyč o průměru 6 mm, která vyčnívá ze struktury vozidla či sedadla a na niž se má pomocí úchytů ISOFIX zachytit a připevnit dětský zádržný systém ISOFIX.

2.11.2

„Úchytem ISOFIX“ se rozumí jedno či dvě spojení, která splňují požadavky bodu 6.3.3 tohoto předpisu, jež vyčnívají ze struktury dětského zádržného systému ISOFIX a jsou kompatibilní se spodním kotevním úchytem ISOFIX.

2.12

„Antirotačním zařízením“ se rozumí zařízení, jehož účelem je omezit rotaci dětského zádržného systému během nárazu vozidla a jež se skládá z:

a)

popruhu horního upínání; nebo

b)

podpěry,

které splňují požadavky tohoto předpisu a které jsou připevněny k systému kotevních úchytů ISOFIX a kotevních úchytů horního upínání ISOFIX nebo kontaktnímu povrchu podlahy vozidla v souladu s požadavky předpisu č. 14.

„Antirotační zařízení“ pro dětský zádržný systém „ISOFIX určitého vozidla“ se může skládat z horního upínání, podpěry nebo jiných prostředků, které mohou omezit rotaci.

2.13

„Popruhem horního upínání ISOFIX“ se rozumí popruh (nebo rovnocenný předmět), který vystupuje z vrchní části dětského zádržného systému ISOFIX ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX a který je vybaven zařízením umožňujícím seřízení, omezovačem tahu a spojovacím dílem horního upínání ISOFIX.

2.13.1

„Kotevním úchytem horního upínání ISOFIX“ se rozumí prvek výbavy, který splňuje požadavky předpisu č. 14, např. tyč umístěná v definované zóně, a je konstruován pro uchycení spojovacího dílu horního upínání ISOFIX a přenášení jeho zádržné síly na nosnou konstrukci vozidla.

2.13.2

„Spojovacím dílem horního upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení určené k uchycení v kotevním úchytu horního upínání ISOFIX.

2.13.3

„Hákem horního upínání ISOFIX“ se rozumí spojovací díl horního upínání ISOFIX, který se obvykle používá k připojení popruhu horního upínání ISOFIX ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX, jak je znázorněno na obrázku č. 3 předpisu č. 14.

2.13.4

„Úchytem horního upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení, které zabezpečuje připojení popruhu horního upínání ISOFIX k dětskému zádržnému systému ISOFIX.

2.14

„Omezovačem tahu“ se rozumí systém umožňující uvolnit zařízení, kterým se seřizuje a udržuje napětí popruhu horního upínání ISOFIX.

2.15

„Podpěrou“ se rozumí antirotační zařízení trvale připevněné k dětskému zádržnému systému, které vytváří tlakový kanál mezi dětským zádržným systémem a konstrukcí vozidla. Podpěra je nastavitelná do délky (ve směru Z) a může být dále nastavitelná v jiných směrech.

2.15.1

„Základnou podpěry“ se rozumí jedna nebo více částí podpěry dětského zádržného systému určená (svým tvarem) k dotyku s kontaktním povrchem podlahy vozidla s cílem přenést zatížení při čelním nárazu z podpěry na konstrukci vozidla.

2.15.2

„Kontaktní plochou základny podpěry“ se rozumí plocha základny podpěry, která se fyzicky dotýká kontaktního povrchu podlahy vozidla a je určena k tomu, aby rozložila zatížení na konstrukci vozidla.

2.15.3

„Posuzovaný rozsah základny podpěry“ určuje prostorový rozsah, který vymezuje rozsah i omezení pohybu základny podpěry. Odpovídá posuzovanému rozsahu základny podpěry pro vozidla podle přílohy 10 předpisu č. 14.

2.15.4

„Posuzovaným rozsahem rozměrů podpěry“ se rozumí rozsah určující maximální rozměry podpěry, které odpovídají posuzovanému rozsahu instalace podpěry u vozidel podle přílohy 17 předpisu č. 16 a zajišťují rozměrovou instalaci podpěry dětského zádržného zařízení i-Size na místě k sezení i-Size ve vozidle.

Image

2.16

„Úhlová rozteč CRF“ je úhel mezi spodní plochou přípravku „ISO/F2“ (B) definovaného v předpisu č. 16 (obrázek 2 v dodatku 2 k příloze 17) a vodorovnou rovinou Z vozidla definovanou v předpisu č. 14 (v dodatku 2 k příloze 4), přičemž přípravek je ve vozidle instalován podle předpisu č. 16 (dodatku 2 k příloze 17).

Image

2.17

„Pevnými body sedadla vozidla (PSV)“ se rozumějí připevnění odpovídající velikostním třídám ISOFIX, jejichž rozměry jsou uvedeny na obrázcích 1 až 6 dodatku 2 k příloze 17 předpisu č. 16, které výrobce dětských zádržných systémů používá k tomu, aby určil patřičné rozměry dětského zádržného systému ISOFIX a umístění úchytů ISOFIX.

2.18

„Bezpečnostní dětskou sedačkou“ se rozumí dětský zádržný systém obsahující sedačku, ve které je dítě zadržováno.

2.19

„Sedačkou“ se rozumí konstrukce, která je podstatnou součástí dětského zádržného systému a je určena k umístění dítěte v poloze vsedě.

2.20

„Opěrou sedačky“ se rozumí část dětského zádržného systému, jíž lze sedačku zvedat.

2.21

„Pásem“ se rozumí dětské zádržné zařízení, jež je kombinací popruhů s pojistnou sponou, seřizovacími zařízeními a úchyty.

2.22

„Postrojovým pásem“ se rozumí soubor pásů sestávající z břišního pásu, ramenních zádržných popruhů a rozkrokového popruhu.

2.23

„Pásem tvaru Y“ se rozumí pás, kde je kombinace popruhů vytvořena popruhem vedoucím mezi nohama dítěte a popruhem pro každé rameno.

2.24

„Brašnou na přenášení dítěte“ se rozumí zádržný systém určený k umístění a zadržování dítěte v ležící poloze naznak nebo na břiše, s páteří dítěte kolmou ke střední podélné rovině vozidla. Nosič je řešen tak, aby v případě srážky byly zadržovací síly rozloženy na hlavu a tělo dítěte, s výjimkou jeho končetin.

2.25

„Zádržným systémem pro brašnu“ se rozumí zařízení užívané pro uchycení brašny na přenášení dítěte k nosné konstrukci vozidla.

2.26

„Dětským nosičem“ se rozumí zádržný systém určený k umístění dítěte v pololežící poloze tváří směrem dozadu. Nosič je řešen tak, aby v případě čelní srážky byly zadržovací síly rozloženy na hlavu a tělo dítěte, s výjimkou jeho končetin.

2.27

„Opěrou dítěte“ se rozumí část dětského zádržného systému, jíž lze zvedat dítě uvnitř zádržného systému.

2.28

„Nárazovým štítem“ se rozumí zařízení připevněné před dítětem a určené k rozložení zádržných sil na větší část výšky těla dítěte v případě čelního nárazu.

2.29

„Popruhem“ se rozumí ohebná součást určená k přenášení sil.

2.30

„Břišním popruhem“ se rozumí popruh, který buď v podobě úplného pásu, nebo v podobě součásti takového pásu prochází před pánví dítěte a přímo nebo nepřímo ji zadržuje.

2.31

„Ramenním popruhem“ se rozumí část pásu zadržující horní část trupu dítěte.

2.32

„Rozkrokovým popruhem“ se rozumí popruh (nebo dělené popruhy, tvořené dvěma nebo více díly) upevněný k dětskému zádržnému systému a k břišnímu popruhu. Je umístěn tak, aby procházel mezi stehny dítěte; je určen k zamezení podklouznutí dítěte pod břišním pásem při normálním užívání a k zamezení pohybu břišního pásu směrem nahoru mimo pánev při nárazu.

2.33

„Popruhem zadržujícím dítě“ se rozumí popruh, který je podstatnou součástí pásu (postroje) a zadržuje jen tělo dítěte.

2.34

„Sponou“ se rozumí rychlorozpínací zařízení umožňující držení dítěte zádržným systémem nebo držení zádržného systému nosnou konstrukcí vozidla, které lze rychle rozepnout. Spona může obsahovat seřizovací zařízení.

2.35

„Zapuštěným rozpínacím tlačítkem spony“ se rozumí takové tlačítko spony, které nesmí umožňovat rozepnutí spony pomocí koule o průměru 40 mm.

2.36

„Nezapuštěným rozpínacím tlačítkem spony“ se rozumí takové tlačítko spony, které umožňuje rozepnutí spony pomocí koule o průměru 40 mm.

2.37

„Seřizovacím zařízením“ se rozumí zařízení umožňující seřízení pásu nebo jeho úchytů podle tělesných rozměrů uživatele. Seřizovací zařízení může být buď součástí spony, nebo být navíječem či jakoukoli jinou částí pásu.

2.38

„Rychloseřizovacím zařízením“ se rozumí seřizovací zařízení, které lze ovládat jednou rukou jediným hladkým pohybem.

2.39

„Seřizovacím zařízením montovaným přímo na dětský zádržný systém“ se rozumí seřizovací zařízení pro postrojový pás nainstalované přímo na dětském zádržném systému, které není přímo podpíráno popruhem, k jehož seřizování je určeno.

2.40

„Zařízením k pohlcování energie“ se rozumí zařízení, které slouží k pohlcování energie nezávisle na popruhu nebo ve spojení s ním a tvoří součást dětského zádržného systému.

2.41

„Navíječem“ se rozumí zařízení určené k částečnému nebo úplnému uložení popruhu dětského zádržného systému. Tento pojem zahrnuje tato zařízení:

2.41.1

„Navíječ s automatickým blokováním“, navíječ, který umožňuje vytažení požadované délky popruhu a po sepnutí spony samočinné seřízení popruhu podle těla uživatele; dalšímu vytahování popruhu bez úmyslného zásahu uživatele je zabráněno.

2.41.2

„Navíječ s nouzovým blokováním“, navíječ, který za normálních jízdních podmínek neomezuje volnost pohybu uživatele popruhu. Toto zařízení je vybaveno součástmi k seřizování délky, které samočinně přizpůsobí popruh postavě uživatele, a blokovacím mechanismem uváděným v činnost v případě nouze:

2.41.2.1

zpomalením vozidla, vytažením popruhu z navíječe nebo jiným automatickým prostředkem (jednoduchá citlivost);

2.41.2.2

kombinací kterýchkoli z těchto prostředků (vícenásobná citlivost).

2.42

„Nakloněnou polohou“ se rozumí zvláštní poloha sedačky, která umožňuje naklonění dítěte.

2.43

„Polohou vleže / na zádech / na břiše“ se rozumí klidová poloha v zádržném systému, kde alespoň hlava a tělo dítěte, s výjimkou končetin, spočívají na vodorovné ploše.

2.44

„Sedadlem vozidla“ se rozumí konstrukce, která může, avšak nemusí být nedílnou součástí nosné konstrukce vozidla, úplná s čalouněním, poskytující jedno místo k sezení pro dospělou osobu. V této souvislosti:

 

„Skupinou sedadel vozidla“ se rozumí buď sedadlo lavicového typu, nebo několik sedadel oddělených, avšak uspořádaných vedle sebe (tj. tak, že přední kotevní úchyty jednoho sedadla jsou v jedné řadě s předními nebo zadními úchyty jiného sedadla nebo na přímce procházející mezi oběma kotevními úchyty), přičemž každé sedadlo poskytuje místo k sezení pro jednu nebo více dospělých osob.

 

„Lavicovým sedadlem vozidla“ se rozumí úplná nosná konstrukce s čalouněním poskytující více než jedno místo k sezení pro dospělé.

 

„Předními sedadly vozidla“ se rozumí skupina sedadel umístěná v nejpřednější části prostoru pro cestující, tj. přímo před nimi není žádné jiné sedadlo.

 

„Zadními sedadly vozidla“ se rozumí pevná, dopředu směřující sedadla umístěná za jinou skupinou sedadel.

2.45

„Typem sedadla“ se rozumí kategorie sedadel pro dospělé, jež se neliší v podstatných vlastnostech, jako je tvar, rozměry a materiály konstrukce sedadla, typy a rozměry systémů seřizování zámku sedadla a blokovacích systémů, a typ a rozměry kotevních úchytů bezpečnostních pásů pro dospělé na sedadle, ukotvení sedadla a příslušných částí nosné konstrukce vozidla.

2.46

„Seřizovacím systémem“ se rozumí úplné zařízení, jímž lze sedadlo nebo jeho části nastavit do polohy vyhovující postavě sedící dospělé osoby; toto zařízení může zejména umožňovat podélné přestavení nebo svislé přestavení nebo úhlové přestavení.

2.47

„Ukotvením sedadla“ se rozumí systém, včetně příslušných částí nosné konstrukce vozidla, jímž je sedadlo pro dospělé jako celek připevněno k nosné konstrukci vozidla.

2.48

„Přestavovacím systémem“ se rozumí zařízení umožňující úhlové nebo podélné přestavení sedadla pro dospělé nebo některé z jeho částí, bez pevné mezilehlé polohy, aby se usnadnilo nastupování a vystupování cestujících a nakládání a vykládání předmětů.

2.49

„Zajišťovacím systémem“ se rozumí zařízení zajišťující udržování sedadla pro dospělé a jeho částí v poloze pro používání.

2.50

„Zlomem sedadla“ se rozumí oblast v blízkosti předělu mezi plochami sedací a opěrné části sedadla vozidla.

2.51

„Místem k sezení ISOFIX“ se rozumí místo, které umožňuje montáž buď:

a)

univerzálního dětského zádržného systému ISOFIX definovaného v předpisu č. 44; nebo

b)

dětského zádržného systému „ISOFIX určitého vozidla“ definovaného v předpisu č. 44 nebo systému „ISOFIX určitého vozidla“ definovaného v tomto předpisu; nebo

c)

dětského zádržného systému ISOFIX i-Size vhodného pro použití na určitých místech k sezení ISOFIX, jak je definuje výrobce vozidla podle předpisu 16.

2.52

„Zkouškou pro účely schválení typu“ se rozumí zkouška, která má určit rozsah, v němž je typ dětského zádržného systému předložený ke schválení schopen splnit dané požadavky.

2.53

„Zkouškou kvalifikace výroby“ se rozumí zkouška, která má určit, zda je výrobce schopen vyrábět dětský zádržný systém v souladu s dětskými zádržnými systémy předloženými ke schválení typu.

2.54

„Rutinní zkouškou“ (nebo zkouškou shodnosti výroby) se rozumí přezkoušení řady zádržných systémů vybraných z jediné šarže, aby se ověřil rozsah, v němž splňují požadavky.

2.55

„Polohovačem ramenního popruhu“ se rozumí zařízení určené k tomu, aby za běžných jízdních podmínek udržovalo ramenní popruh ve vhodné poloze na trupu dítěte spojením ramenních popruhů k sobě.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1

Žádost o schválení typu dětského zádržného systému podává držitel obchodní značky nebo jeho řádně zplnomocněný zástupce, přičemž dodržují plán schválení typu podle přílohy 11.

3.2

Žádost o schválení jednotlivých typů dětského zádržného systému musí být doprovázena:

3.2.1

Technickým popisem dětského zádržného systému, s upřesněním popruhů a jiných použitých materiálů a předpokládaného a reprodukovatelného chování zařízení omezujícího zatížení. K tomu je nutno přiložit výkresy částí, z nichž se dětský zádržný systém skládá, a u navíječů montážní návody pro tyto navíječe a pro jejich čidla, prohlášení o toxicitě (bod 6.3.1.1) a hořlavosti (bod 6.3.1.2); na výkresech musí být vyznačeno místo určené pro číslo schválení a doplňkový symbol/symboly u kružnice značky schválení.

3.2.2

Žadatel uvede typ žádosti:

a)

žádost týkající se dětského zádržného systému i-Size; nebo

b)

žádost týkající se dětského zádržného systému „ISOFIX určitého vozidla“.

3.2.3

U dětských zádržných systémů zkoušených na zkušebním vozíku v kostře karoserie vozidla podle bodu 7.1.3.2 tohoto předpisu nebo v kompletním vozidle podle bodu 7.1.3.3 tohoto předpisu předloží žadatel dokumentaci (výkresy nebo obrázky) týkající se kombinace dětského zádržného systému a místa k sezení ve vozidle nebo místa k sezení ISOFIX a příslušného prostředí vozidla, pro které výrobce požádal o schválení typu „ISOFIX určitého vozidla“. Tato dokumentace musí uvádět:

a)

dostupné oblasti kolem dětského zádržného systému instalovaného na místě k sezení. Zejména musí uvádět ty části, které by mohly zasáhnout dětský zádržný systém během nárazu;

b)

všechny příslušné části vozidla, které by mohly mít vliv na (rotační) pohyb dětského zádržného systému během nárazu z důvodu jejich pevnosti nebo tuhosti.

3.2.4

Vzorky dětského zádržného systému požadované technickou zkušebnou odpovědnou za provedení zkoušky;

3.2.5

10 metrů délky každého typu popruhu použitého v dětském zádržném systému; a

3.2.6

návody a detaily balení podle bodu 14 tohoto předpisu.

3.2.7

V případě žádosti týkající se „ISOFIX určitého vozidla“, kdy se zkoušky provádějí v kostře karoserie vozidla, musí být k dispozici karoserie vozidla včetně sedadel pro dospělé a příslušných částí prostředí vozidla.

3.3

Příloha 20 uvádí minimální dokumentaci, kterou je třeba k žádosti o schválení přiložit, jak je uvedeno v bodě 3.2 výše a požadováno i jinde v tomto předpisu.

3.4

Před udělením schválení typu schvalovací orgán smluvní strany ověří, že existují uspokojivé režimy a postupy k zajištění účinné kontroly, aby dětské zádržné systémy, vybavení nebo jiné části při výrobě odpovídaly schválenému typu.

4.   OZNAČENÍ

4.1   Vzorky dětských zádržných systémů předané ke schválení podle ustanovení bodů 3.2.4 a 3.2.5 jsou označeny zřetelně a nesmazatelně názvem, počátečními písmeny nebo obchodní značkou výrobce.

4.2   Dětský zádržný systém, s výjimkou popruhu (popruhů) nebo postroje, je zřetelně a nesmazatelně označen rokem výroby.

4.3   Na výrobku je jasně označena orientace dětského zádržného systému vůči vozidlu.

Označení určené v tomto bodě je viditelné při umístění dětského zádržného systému ve vozidle, když je v dětském zádržném systému usazeno dítě.

4.4   Na viditelném místě na vnitřním povrchu (včetně postranní opěrky vedle hlavy dítěte), přibližně v místech, kde dětská hlava spočívá na zádržném systému, budou mít dozadu směřující zádržná zařízení trvale upevněn následující štítek (v textu se uvedou alespoň následující informace).

Minimální rozměr štítku: 60 × 120 mm.

Štítek se připevní na obal po celém jeho obvodu a/nebo se trvale připevní na celou zadní stranu obalu. Je přijatelná jakákoli jiná forma připevnění, která je trvalá nebo ji nelze z výrobku odstranit či ji nelze zakrýt. Zejména se zakazují štítky vlajkového typu.

Pokud mohou části zádržného systému nebo příslušenství dodávaného výrobcem dětských zádržných systémů jakkoli štítek zakrýt, požaduje se dodatečný štítek. Jeden varovný štítek musí být trvale viditelný ve všech situacích, kdy je zádržný systém v jakékoli konfiguraci připraven k použití.

Image

4.5.   U dětských zádržných systémů, které se mohou použít v orientaci dopředu, musí být trvale a tak, aby byl osobě usazující dítě do dětského zádržného systému viditelný, upevněn následující štítek:

 

Výrobci se povoluje uvádět slovo „měsíců“ k vysvětlení symbolu „M“ na štítku. Slovo „měsíců“ by mělo být v jazyce běžně používaném v zemi nebo zemích, kde je výrobek prodáván. Je povolen více než jeden jazyk.

 

Minimální velikost štítku: 40 × 40 mm.

Image

4.6   Označení i-Size

Následující informace musí být trvale viditelné pro osobu, která instaluje dětský zádržný systém do vozidla:

4.6.1

Logo i-Size. Níže uvedený symbol má minimální rozměr 25 × 25 mm a piktogram je v kontrastu s pozadím. Piktogram je jasně zviditelněn buď kontrastními barvami, nebo vhodným reliéfem v případě, že je zapuštěn do povrchu nebo z něj vyčnívá;

Image

4.6.2

Rozmezí velikostí dětského zádržného systému v centimetrech;

4.6.3

Maximální hmotnost cestujícího v kilogramech povolená pro dětský zádržný systém.

4.7   Označení „ISOFIX určitého vozidla“

Na dětském zádržném systému „ISOFIX určitého vozidla“ musí být trvale připevněn štítek viditelný pro osobu provádějící instalaci dětského zádržného systému do vozidla, který obsahuje tyto informace:

„SPECIFIC VEHICLE ISOFIX“ Image

4.8   Doplňující označení

Piktogram a/nebo text mohou sdělovat následující informace. Označení uvádí:

a)

Základní kroky nutné k přípravě sedadla na instalaci zádržného systému. Například je vysvětlena metoda rozšíření systému úchytů ISOFIX.

b)

Je vysvětleno umístění, funkce a výklad všech ukazatelů.

c)

Pomocí následujících symbolů je označeno umístění a popřípadě dráhy horního upínání či jiných prostředků omezujících rotaci dětského zádržného systému, které vyžadují od uživatele určité úkony.

Image

d)

Je označeno seřízení záklapek ISOFIX a horního upínání či jiných prostředků omezujících rotaci dětského zádržného systému, které vyžadují od uživatele určité úkony.

e)

Označení je trvale připevněno a je viditelné pro uživatele, který dětský zádržný systém instaluje.

f)

V případě potřeby by měl být pomocí níže uvedeného symbolu učiněn odkaz na uživatelské pokyny k dětskému zádržnému systému a na jejich umístění.

Image

5.   SCHVÁLENÍ

5.1

Předtím než bude možno udělit schválení, musí všechny vzorky dodané ke schválení podle výše uvedených bodů 3.2.4 a 3.2.5 ve všech ohledech vyhovovat požadavkům stanoveným v bodech 6 až 7 tohoto předpisu.

5.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 00, což odpovídá sérii změn 00, která vstoupila v platnost dne 9. července 2013) udávají sérii změn, která zahrnuje nejnovější závažné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu dětského zádržného systému, pro který platí tento předpis.

Typ dětského zádržného systému schválený podle tohoto předpisu nesmí mít jinou značku schválení podle předpisu č. 44 (dětské zádržné systémy).

5.3

Osvědčení o schválení nebo o rozšíření nebo odmítnutí schválení dětského zádržného systému podle tohoto předpisu se prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu zašle stranám dohody, které používají tento předpis.

5.4

Na každý dětský zádržný systém shodný s typem schváleným podle tohoto předpisu se kromě značek předepsaných v bodě 4 vyznačí na vhodném místě následující údaje:

5.4.1

mezinárodní značka schválení sestávající z:

5.4.1.1

písmena „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (1);

5.4.1.2

číslo schválení typu, slova „Regulation No.“, za nímž následuje číslo tohoto předpisu, lomítko a série změn („Regulation No. XXX/XX“);

5.4.2

a následující doplňkové symboly:

5.4.2.1

slova „i-Size universal ISOFIX“ nebo „specific vehicle ISOFIX“ podle kategorie dětského zádržného systému;

5.4.2.2

rozmezí velikostí, pro které je dětské zádržné zařízení určeno;

5.4.2.3

symbol „S“ pro případ „Speciální zádržný systém“.

5.5

V příloze 2 tohoto předpisu je uveden příklad uspořádání značky schválení.

5.6

Údaje zmíněné v bodě 5.4 musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné a mohou se vyznačit buď pomocí štítku, nebo přímým označením. Štítek nebo označení musí být odolné proti opotřebení.

5.7

Štítky zmíněné v bodě 5.6 mohou být vydány buď schvalovacím orgánem, který udělil schválení, nebo z pověření tohoto orgánu výrobcem.

6.   VŠEOBECNÉ SPECIFIKACe

6.1   Umístění a připevnění ve vozidle

6.1.1   Dětské zádržné systémy v kategorii i-Size jsou určeny k použití na místech k sezení i-Size, jsou-li dětské zádržné systémy instalovány v souladu s pokyny výrobce vozidla.

Dětské zádržné systémy v kategorii „ISOFIX určitého vozidla“ jsou určeny k použití na všech sedadlech ISOFIX a také v zavazadlovém prostoru, jsou-li zádržné systémy instalovány v souladu s pokyny výrobce vozidla.

6.1.2   Podle kategorie, do které patří, viz tabulka 1, se dětský zádržný systém musí připevnit ke konstrukci vozidla nebo ke konstrukci sedadla ve vozidle:

6.1.2.1

u kategorie i-Size k tomu slouží dva úchyty ISOFIX doplněné o antirotační zařízení, a to jak u dětských zádržných systémů směřujících dopředu, tak u těch směřujících dozadu;

6.1.2.2

u kategorie „ISOFIX určitého vozidla“ k tomu slouží úchyty ISOFIX konstruované výrobcem dětského zádržného systému, připevněné k systému kotevních úchytů ISOFIX konstruovanému výrobcem vozidla.

Tabulka 1

Možné konfigurace ke schválení typu

 

Orientace

Kategorie

 

 

i-Size CRS

Integrální CRS ISOFIX určitého vozidla

INTEGRÁLNÍ

Bočně směřující (brašna na přenášení dítěte)

N

A

Směřující dozadu

A

A

Směřující dopředu (integrální)

A

A

Přičemž:

CRS: dětský zádržný systém

A: ano

N: ne

6.1.3   Pro děti mladší 15 měsíců se použije pouze dětský zádržný systém směřující bočně nebo dozadu.

To znamená, že:

a)

dětský zádržný systém určený dětem do 15 měsíců musí směřovat dozadu a lze do něj umístit dítě vysoké až 83 cm nebo více;

b)

dopředu směřující dětský zádržný systém nemá být konstruován tak, aby do něj bylo možné umístit dítě vysoké méně než 71 cm;

c)

Na konvertibilní sedačku v poloze dozadu je možné usadit dítě o výšce až 83 cm. To nevylučuje výšku dítěte přes 83 cm.

Dětský zádržný systém směřující dozadu lze používat pro děti v jakémkoli věku.

6.2   Konfigurace dětského zádržného systému

6.2.1   Konfigurace zádržného systému musí být taková, aby

6.2.1.1

zádržný systém dítěte poskytoval požadovanou ochranu v jakékoli poloze určené pro dětský zádržný systém;

u „speciálních zádržných systémů“ musí hlavní zádržný prostředek poskytovat požadovanou ochranu v jakékoli zamýšlené poloze dětského zádržného systému bez použití přídavných zádržných zařízení, kterými může být vybaven;

6.2.1.2

dětský zádržný systém musí umožňovat snadné a rychlé umístění nebo vyjmutí dítěte. Jde-li o dětský zádržný systém, ve kterém je dítě zadržováno postrojovým pásem nebo pásem tvaru Y bez navíječe, musí být každý ramenní zádržný popruh a břišní popruh schopen vzájemného pohybu při postupu předepsaném v bodě 6.7.1.4 níže; v těchto případech může být soubor pásů dětského zádržného systému konstruován tak, že je tvořen dvěma nebo více spojovacími částmi.

U „speciálních zádržných systémů“ se připouští, aby přídavná zádržná zařízení snížila rychlost, kterou lze dítě umístit a vyjmout. Přídavné zařízení však je uzpůsobeno pro co možná nejrychlejší uvolnění;

6.2.1.3

Jestliže je možné měnit sklon zádržného systému, nesmí tato změna sklonu vyžadovat opětovné ruční seřízení jakékoli další části dětského zádržného systému. Ke změně sklonu dětského zádržného systému je potřebná záměrná ruční manipulace;

6.2.1.4

Aby se zabránilo podklouznutí dítěte pod pás, ať už při nárazu, či neposedností dítěte, je u všech zádržných systémů obsahujících nedílný systém postrojového pásu a směřujících dopředu vyžadován rozkrokový popruh;

6.2.1.5

U všech zádržných zařízení používajících „břišní popruh“ musí tento popruh vést prokazatelně tak, aby se zatížení, které přenáší, přenášelo skrze pánev. Souprava dětského zádržného systému nesmí měkké části těla dítěte (břicho, rozkrok atd.) vystavovat nadměrným tlakům. Konstrukce musí být taková, že v případě srážky nesmí na temeno hlavy dítěte působit tlaková zatížení;

6.2.1.6

Všechny popruhy zádržného systému musí být uspořádány tak, aby za normálního používání nebyly uživateli nepohodlné nebo netvořily nebezpečnou konfiguraci. Vzdálenost mezi ramenními popruhy v blízkosti krku musí být nejméně tak velká, jako je šířka krku příslušné figuríny.

6.2.1.7

S připojeným rozkrokovým popruhem a při jeho nastavení na nejdelší polohu, je-li nastavitelný, nesmí být možné nastavit břišní popruh tak, aby procházel nad pánví nejmenší ani největší figuríny v rámci hmotnostní skupiny, na niž se schválení vztahuje. U žádného dopředu směřujícího zádržného zařízení nesmí být možné nastavit břišní popruh tak, aby procházel nad pánví nejmenší ani největší figuríny v rámci hmotnostní skupiny, na niž se schválení vztahuje.

6.2.1.8

Při dynamické zkoušce popsané v bodě 7.1.3 nesmí během doby před maximálním vodorovným vychýlením hlavy břišní pás celý přejít přes pánevní strukturu figuríny. K posouzení se využije vysokorychlostní videozáznam.

6.2.2   Dětský zádržný systém musí být konstruován a instalován tak, aby:

6.2.2.1

neměl ostré hrany nebo výčnělky, jež by mohly způsobit poškození potahů sedadel nebo oděvů cestujících;

6.2.2.2

bylo zajištěno, že jeho tuhé části v místech, v nichž se dotýkají popruhů, neměly ostré hrany, jež by mohly popruhy odírat.

6.2.3.   Nesmí být možné vyjmout nebo oddělit bez použití speciálních nástrojů jakékoli díly, které nejsou konstruovány jako odnímatelné nebo oddělitelné. Všechny díly, které jsou konstruovány jako odnímatelné pro účely údržby nebo seřízení, musí být konstruovány tak, aby nevznikalo žádné riziko nesprávné montáže a použití a postup montáže a demontáže musí být podrobně vysvětlen v návodu k použití zádržného systému. Jakýkoli postrojový pás musí být možno využít v celém jeho rozsahu bez demontáže.

6.2.4   „Speciální zádržné systémy“ mohou obsahovat přídavná zádržná zařízení; tato zařízení musí být konstruována tak, aby nevznikalo žádné riziko nesprávné montáže a aby jejich prostředky pro uvolnění a způsob použití byly v případě nouze pro zachránce okamžitě zřejmé.

6.2.5   Dětský zádržný systém může být konstruován pro použití v jakémkoli rozmezí velikostí stanoveném výrobcem za předpokladu, že splňuje požadavky stanovené v tomto předpisu.

6.2.6   Dětské zádržné systémy, které zahrnují nafukovací části, musí být konstruovány tak, aby podmínky používání (tlak, teplota, vlhkost) neměly žádný vliv na jejich schopnost vyhovět požadavkům tohoto předpisu.

6.3   Specifikace dětského zádržného systému

6.3.1   Materiál

6.3.1.1   Výrobce dětského zádržného systému potvrdí písemnou formou, že toxicita materiálů použitých při výrobě zádržných systémů a dosažitelných upoutanému dítěti odpovídá příslušným částem normy EN 71-3:1994/A1:2000/AC. Provedení zkoušek potvrzujících platnost prohlášení závisí na uvážení zkušebního orgánu.

6.3.1.2   Výrobce dětského zádržného systému potvrdí písemnou formou, že hořlavost materiálů použitých při výrobě zádržných systémů odpovídá příslušným částem normy EN 71-2:2011. Provedení zkoušek potvrzujících platnost prohlášení závisí na uvážení zkušebního orgánu.

6.3.2   Obecné charakteristiky

6.3.2.1   Vnitřní geometrické charakteristiky

Technická zkušebna provádějící zkoušky ověří, zda vnitřní geometrické charakteristiky dětského zádržného systému odpovídají požadavkům přílohy 18. Pro jakékoliv velikosti v rozmezí velikostí deklarovaném výrobcem musí být splněny minimální rozměry pro šířku ramenou, šířku kyčlí a výšku vsedě spolu s minimálními a maximálními rozměry pro výšku ramenou.

6.3.2.2   Vnější rozměry

Maximální rozměry pro šířku, výšku a hloubku dětského zádržného systému a umístění systému kotevních úchytů ISOFIX, s nímž jsou jeho úchyty spojeny, jsou vymezeny pevnými body sedadla vozidla (VSF) podle definice v bodě 2.17 tohoto předpisu.

a)

dopředu směřující dětské zádržné systémy i-Size se musí vejít do rozměru obrysů ISO/F2X pro dopředu směřující CRS pro batolata se sníženou výškou (výška 650 mm) VELIKOSTNÍ TŘÍDA ISOFIX B1;

b)

dozadu směřující dětské zádržné systémy i-Size se musí vejít do rozměru obrysů ISO/R2 pro dozadu směřující CRS pro batolata se sníženou výškou VELIKOSTNÍ TŘÍDA ISOFIX D;

c)

dětské zádržné systémy „ISOFIX určitého vozidla“ se mohou vejít do jakéhokoli rozměru obrysů ISO.

6.3.2.3   Hmotnost

Hmotnost integrálního dětského zádržného systému ISOFIX (včetně dětského zádržného systému i-Size) ve spojení s hmotností největšího dítěte, pro něž je dětský zádržný systém určen, nesmí překročit 33 kg. Tato mezní hodnota hmotnosti platí také pro dětské zádržné systémy „ISOFIX určitého vozidla“.

6.3.3   Úchyty ISOFIX

6.3.3.1   Typ

Úchyty ISOFIX mohou odpovídat příkladům na obrázku 0a) nebo jiným vhodným konstrukčním návrhům, jež jsou součástí tuhého mechanismu, který lze seřídit a jehož povahu určuje výrobce dětského zádržného systému ISOFIX.

Obrázek 0a)

Legenda

1

Úchyty dětského zádržného systému ISOFIX – příklad 1.

2

Úchyty dětského zádržného systému ISOFIX – příklad 2.

Image

Rozměry v mm.

6.3.3.2   Rozměry

Rozměry části úchytu dětského zádržného systému ISOFIX, která se upevňuje do systému kotevních úchytů ISOFIX, nesmějí překročit maximální rozměry uvedené na obrázku 0b).

Obrázek 0b)

Image

Rozměry v mm.

6.3.3.3   Označení částečného použití záklapek

Dětský zádržný systém ISOFIX obsahuje prostředky, které jasně ukazují, zda jsou oba úchyty ISOFIX úplně zaklapnuty do odpovídajících spodních kotevních úchytů ISOFIX. Ukazatel může být sluchový, dotekový nebo vizuální nebo kombinací dvou či více způsobů. Vizuální ukazatel musí být viditelný za všech běžných podmínek osvětlení.

6.3.4   Specifikace popruhu horního upínání dětského zádržného systému ISOFIX.

6.3.4.1   Spojovací díl horního upínání

Spojovacím dílem horního upínání by měl být hák horního upínání ISOFIX, jak ukazuje obrázek 0c), nebo podobné zařízení, které odpovídá rozměrům na obrázku 0c).

6.3.4.2   Vlastnosti popruhu horního upínání ISOFIX

Popruh horního upínání ISOFIX je podpírán síťovinou (nebo rovnocenným způsobem), kterou lze seřídit a u které lze uvolnit pnutí.

6.3.4.2.1   Délka popruhu horního upínání ISOFIX

Délka popruhu horního upínání ISOFIX je alespoň 2 000 mm.

6.3.4.2.2   Ukazatel napnutí

Popruh horního upínání ISOFIX nebo dětský zádržný systém ISOFIX jsou vybaveny zařízením, které ukazuje, že popruh není v žádném místě povolen. Zařízení může být součástí seřizovacího zařízení nebo omezovače tahu.

6.3.4.2.3   Rozměry

Rozměry háku horního upínání ISOFIX jsou uvedeny na obrázku 0c).

Obrázek 0c)

Rozměry spojovacího dílu horního upínání ISOFIX (hákového typu)

Image

6.3.5   Požadavky na podpěru a základnu podpěry dětského zádržného systému i-Size

Dětské zádržné systémy i-Size vybavené podpěrou musí splňovat ve všech polohách při užívání (např. v případě délkově nastavitelných úchytů, základny atd. v nejkratší a v nejdelší poloze) geometrické požadavky vymezené v tomto bodě a jeho podbodech.

Soulad s požadavky uvedenými v bodech 6.3.5.1 a 6.3.5.2 níže může být ověřen fyzickou nebo počítačovou simulací.

Geometrické požadavky v bodech 6.3.5.1 až 6.3.5.4 níže jsou vyznačeny v souřadnicovém systému, jehož základní bod se nachází uprostřed mezi dvěma úchyty ISOFIX a na ose odpovídajícího systému kotevních úchytů ISOFIX.

Orientace os souřadnicového systému je vyznačena přípravkem (přípravky) dětského zádržného systému:

a)

Osa X' je rovnoběžná se spodní plochou přípravku dětského zádržného systému (CRF) (2) a ve střední podélné rovině CRF.

b)

Osa Y' je kolmá k podélné střední rovině.

c)

Osa Z' je kolmá na spodní plochu CRF.

Při plnění požadavků tohoto oddílu je dětský zádržný systém nainstalován v souladu s návodem k užívání dětského zádržného systému. Skladovací poloha podpěry je z těchto požadavků vyloučena.

Image

6.3.5.1   Geometrické požadavky na podpěru a základnu podpěry

Podpěra včetně svého připevnění k dětskému zádržnému systému a své základny se musí zcela vejít do posuzovaného rozsahu rozměrů podpěry (viz také obrázek 1 a 2 v příloze 19 tohoto předpisu), který je definován takto:

a)

na šířku dvěma rovinami rovnoběžnými s rovinou X'-Z oddělenými 200 mm soustředně od základního bodu; a

b)

na délku dvěma rovinami rovnoběžnými s rovinou Z'-Y' a umístěnými ve vzdálenosti 585 mm a 695 mm před základním bodem podél osy X'; a

c)

na výšku rovinou rovnoběžnou s rovinou X'-Y' umístěnou ve vzdálenosti 70 mm nad základním bodem, měřeno kolmo k rovině X'-Y'. Pevné, neseřiditelné části podpěry nesmí přesahovat rovinu rovnoběžnou s rovinou X'-Y' umístěnou ve vzdálenosti 285 mm pod základním bodem a kolmou k rovině X'-Y'.

6.3.5.2   Požadavky na seřiditelnost základny podpěry

Podpěra musí být seřiditelná tak, aby základna podpěry mohla být nastavena v celém posuzovaném rozsahu základny podpěry, jak je uvedeno níže (viz rovněž obrázky 3 a 4 přílohy 19 tohoto předpisu). Je-li možné dílčí seřízení, nesmí rozdíl mezi dvěma zajištěnými polohami přesáhnout 20 mm.

Posuzovaný rozsah základny podpěry je definován takto:

a)

na šířku dvěma rovinami rovnoběžnými s rovinou X'-Z oddělenými 200 mm soustředně od základního bodu; a

b)

na délku dvěma rovinami rovnoběžnými s rovinou Z'-Y' a umístěnými ve vzdálenosti 585 mm a 695 mm před základním bodem podél osy X'; a

c)

na výšku dvěma rovinami rovnoběžnými s rovinou X'-Y' a umístěnými ve vzdálenosti 285 mm a 540 mm pod základním bodem podél osy X'.

Je přípustné, aby byla podpěra seřiditelná nad výškové omezení ve směru Z' (jak je uvedeno v legendě 6 k obrázku 3 přílohy 19) za podmínky, že žádné části nepřesáhnou mezní roviny ve směrech X' a Y'.

6.3.5.3   Rozměry základny podpěry

Rozměry základny podpěry musí splňovat tyto požadavky:

a)

minimální kontaktní plocha podpěry, měřená jako promítnutá plocha 10 mm nad spodní hranou základny podpěry, je 2 500 mm2 (viz obrázek 0d));

b)

minimální vnější rozměry jsou 30 mm ve směrech X' a Y', přičemž maximální rozměry jsou omezeny posuzovaným rozsahem základny podpěry;

c)

minimální poloměr zaoblení hran základny podpěry je 3,2 mm.

Obrázek 0d)

Image

6.3.5.4   Přípravek základny podpěry

Přípravek se použije ke kontrole toho, že základna podpěry splňuje požadavky uvedené v bodě 6.3.5.2 výše (viz obrázek 0e)). Alternativně lze za dostatečnou považovat rovněž počítačovou simulaci.

Přípravek je definován jako ISOFIX CRF odpovídající velikostní třídě dětského zádržného systému. Přípravek je rozšířen o dva spodní kotevní úchyty ISOFIX o průměru 6 mm. Před přípravkem je umístěna pruhovaná krabice o velikosti podle bodu 6.3.5.2. výše. Při posuzování by měly být úchyty CRS zaklapnuty.

Obrázek 0e)

Image

6.4   Kontrola značek

6.4.1   Technická zkušebna provádějící schvalovací zkoušky ověří, zda značky odpovídají požadavkům bodu 4 tohoto předpisu.

6.5   Kontrola návodu pro montáž a návodu k užívání

6.5.1   Technická zkušebna provádějící schvalovací zkoušky ověří, zda návod pro montáž a návod k užívání odpovídají požadavkům bodu 14 tohoto předpisu.

6.6   Ustanovení platná pro smontovaný dětský zádržný systém

6.6.1   Odolnost proti korozi

6.6.1.1   Úplný dětský zádržný systém nebo jeho části vystavené korozi se podrobí korozní zkoušce specifikované v bodě 7.1.1 níže.

6.6.1.2   Po korozní zkoušce předepsané v bodech 7.1.1.1 a 7.1.1.2 níže nesmějí být prostým okem kvalifikovaného pozorovatele viditelné žádné známky poškození ani značnější koroze, jež by mohly narušit správnou funkci dětského zádržného systému.

6.6.2   Pohlcování energie

6.6.2.1   U všech zařízení s opěradly musí mít oblasti definované v příloze 14 tohoto předpisu při zkoušení podle přílohy 13 špičkové zrychlení menší než 60 g. Tento požadavek platí také pro oblasti nárazových štítů, které se nacházejí v oblasti nárazu hlavy.

6.6.2.2   U dětských zádržných systémů s mechanickými trvale upevněnými seřiditelnými podpěrkami hlavy, u nichž je výška bezpečnostního pásu pro dospělé nebo dětského postrojového pásu přímo nastavována pomocí seřiditelné podpěrky hlavy, není nutné požadovat absorpci energie v oblastech definovaných přílohou 18, které nejsou v přímém styku s hlavou figuríny, tj. za podpěrkou hlavy.

6.6.3   Převrácení

6.6.3.1   Dětský zádržný systém musí být zkoušen podle bodu 7.1.2 níže; v žádném momentě během celé zkoušky nesmí být figurína vymrštěna ze zařízení. Kromě toho, je-li zkoušené sedadlo v převrácené poloze, hlava figuríny se nesmí ve svislém směru vzhledem ke zkoušenému sedadlu ze své původní polohy posunout o více než 300 mm.

6.6.4   Dynamická zkouška

6.6.4.1   Dětský zádržný systém se podrobí dynamické zkoušce v souladu s tabulkou 2 podle bodu 7.1.3 níže:

Tabulka 2

Použití různých kritérií v závislosti na zkušební sestavě

Čelní náraz

Náraz zezadu

Boční náraz

Zkouška na vozíku + standardní sedadlo

Zkouška v karoserii vozidla

Zkouška na vozíku + standardní sedadlo

Zkouška v karoserii vozidla

Zkouška na vozíku + standardní sedadlo

Směřující dopředu

Směřující dozadu a bočně

Směřující dopředu

Směřující dozadu a bočně

Směřující dozadu a bočně

Směřující dozadu a bočně

Směřující dopředu

Směřující dozadu a bočně

Poznámka 1:

Standardním sedadlem se rozumí zkušební sedadlo nebo zkušební stav.

Poznámka 2:

U bočně směřujících dětských zádržných systémů při bočním nárazu, jsou-li možné dvě polohy, by měla hlava figuríny ležet v blízkosti bočních dveří.

6.6.4.1.1   Dětské zádržné systémy kategorie i-Size se zkouší na zkušebním vozíku pomocí zkušebního sedadla předepsaného v příloze 6 a podle bodu 7.1.3.1 níže.

6.6.4.1.2   Dětské zádržné systémy „ISOFIX určitého vozidla“ se zkouší na každém modelu vozidla, pro který je dětský zádržný systém určen. Technická zkušebna pověřená prováděním zkoušek může snížit počet zkoušených modelů vozidel, jestliže se výrazně neliší z hledisek uvedených v bodě 6.6.4.1.2.3 tohoto předpisu. Dětský zádržný systém se může zkoušet jedním z následujících způsobů:

6.6.4.1.2.1

Dětský zádržný systém podle bodu 2.5 a v souladu s bodem 6.3 tohoto předpisu, který se vejde do rozměru určeného v dodatku 2 k příloze 17 předpisu č. 16, na zkušebním vozíku pomocí zkušebního stavu předepsaného v příloze 6 a v souladu s bodem 7.1.3.1 tohoto předpisu nebo v kostře karoserie vozidla v souladu s bodem 7.1.3.2 tohoto předpisu.

6.6.4.1.2.2

Dětský zádržný systém, který není v souladu s bodem 2.5 a odpovídá bodu 6.3 tohoto předpisu (např. CRS využívající antirotační zařízení nebo přídavné kotevní úchyty) nebo se nevejde do žádného rozměru určeného v dodatku 2 k příloze 17 předpisu č. 16, na zkušebním vozíku v kostře karoserie vozidla v souladu s bodem 7.1.3.2 nebo v úplném vozidle v souladu s bodem 7.1.3.3 tohoto předpisu.

6.6.4.1.2.3

Pomocí dostatečných částí kostry karoserie vozidla, které reprezentují nosnou konstrukci vozidla a nárazové plochy. Je-li dětský zádržný systém určen pro použití na zadním sedadle, musí část karoserie obsahovat opěradlo předního sedadla, zadní sedadlo, podlahu, sloupky B a C a střechu. Je-li dětský zádržný systém určen pro použití na předním sedadle, musí části karoserie obsahovat přístrojovou desku, sloupky A, čelní sklo, všechny páčky a knoflíky instalované na podlaze nebo na konzole, přední sedadlo, podlahu a střechu. Technická zkušebna pověřená prováděním zkoušek může povolit vynechání dílů, pokud u nich bylo zjištěno, že jsou zbytečné. Zkouška se provede podle bodu 7.1.3.2 tohoto předpisu, s výjimkou bočního nárazu.

6.6.4.1.3   Dynamická zkouška se provádí s dětskými zádržnými systémy, které předtím nebyly pod zatížením.

6.6.4.1.4   Jestliže je dětský zádržný systém „ISOFIX určitého vozidla“ instalován do oblasti za nejzadnějším dopředu směřujícím místem k sezení pro dospělé (např. v zavazadlovém prostoru), musí se jedna zkouška provést v úplném vozidle s největší figurínou povolenou / největšími figurínami povolenými pro daný dětský zádržný systém, jak je stanoveno v bodě 7.1.3.3 tohoto předpisu. Ostatní zkoušky, včetně kontroly shodnosti výroby, se mohou na žádost výrobce provést podle bodu 7.1.3.2 tohoto předpisu.

6.6.4.1.5   V případě „speciálního zádržného systému“ se každá dynamická zkouška specifikovaná v tomto předpisu provede pro každé rozpětí velikostí určené výrobcem dvakrát: poprvé při použití hlavních zádržných prostředků a podruhé s použitím všech zádržných zařízení. Při těchto zkouškách se věnuje zvláštní pozornost požadavkům v bodech 6.2.1.5 a 6.2.1.6 tohoto předpisu.

6.6.4.1.6   V případě dětského zádržného systému využívajícího antirotačního zařízení se provede dynamická zkouška takto:

6.6.4.1.6.1

s aktivně používaným antirotačním zařízením a

6.6.4.1.6.2

bez aktivně používaného antirotačního zařízení, pokud není k dispozici mechanismus zabraňující nesprávnému použití antirotačního zařízení.

6.6.4.2   Během dynamické zkoušky se žádná část dětského zádržného systému ovlivňující zadržení dítěte ve správné poloze nesmí zcela ani částečně roztrhnout a žádné spony ani zajišťovací nebo přestavovací systémy se nesmějí uvolnit nebo odemknout. Jedinou výjimkou je případ, kdy je určeno, že mají tyto díly nebo systémy podle technického popisu výrobce funkci omezovat zatížení, jak je stanoveno v bodě 3.2.1 tohoto předpisu, a splňují tato kritéria:

6.6.4.2.1

Fungují podle předpokladu výrobce.

6.6.4.2.2

Nemají vliv na schopnost dětského zádržného systému ochránit cestující osobu.

6.6.4.3   Kritéria pro figurínu při čelním nárazu a při nárazu zezadu.

6.6.4.3.1   Kritéria pro posouzení zranění při čelním nárazu a při nárazu zezadu podle tabulky 3.

Tabulka 3

Kritérium

Zkratka

Jednotka

Q0

Q1

Q1,5

Q3

Q6

Biomechanické kritérium hlavy (pouze v případě dotyku během zkoušky ve vozidle)

HPC (3) (15)

 

600

600

600

800

800

Zrychlení hlavy 3 ms

Hlava 3 ms

g

75

75

75

80

80

Tahová síla na horní část krku

Fz

N

Pouze za účelem monitorování (4)

Moment natažení horní části krku

My

Nm

Pouze za účelem monitorování (5)

Zrychlení hrudníku 3 ms

Hrudník 3 ms

g

55

55

55

55

55

6.6.4.4   Posuv hlavy figuríny při čelním nárazu a při nárazu zezadu

6.6.4.4.1   Dětské zádržné systémy kategorie i-Size:

6.6.4.4.1.1   Dětské zádržné systémy směřující dopředu

Vychýlení hlavy: Žádná část hlavy figuríny nesmí přesáhnout roviny BA, DA a DE vyznačené na obrázku 1 níže. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve.

6.6.4.4.1.1.1   Pokud se zkouší v souladu s bodem 6.6.4.1.6.2 výše, je povolena odchylka + 10 % od hodnoty vzdálenosti při vychýlení hlavy mezi bodem Cr a rovinou AB.

Obrázek 1

Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dopředu

Image

Rozměry v mm.

6.6.4.4.1.2   Dětské zádržné systému směřující dozadu a brašny na přenášení dítěte:

6.6.4.4.1.2.1

Vychýlení hlavy: žádná část hlavy figuríny nesmí přesáhnout roviny FD, FG a DE vyznačené na obrázku 2 níže. To bude posuzováno až do 300 ms nebo do okamžiku, kdy se figurína zcela uklidní, podle toho, který okamžik nastane dříve.

V případě, že se takový dětský zádržný systém dotýká tyče o průměru 100 mm a jsou splněna všechna kritéria pro posouzení zranění a posuv hlavy figuríny, musí se vykonat další dynamická zkouška (náraz zepředu) s nejtěžší figurínou, která je určena pro uvedené rozpětí velikostí, a bez tyče o průměru 100 mm; pro tuto zkoušku platí požadavky, že musí být splněna všechna kritéria kromě posuvu dopředu.

Pokud se zkouší v souladu s bodem 6.6.4.1.6.2. výše, bude zohledněna pouze druhá konfigurace bez tyče o průměru 100 mm.

Obrázek 2

Uspořádání ke zkoušení zařízení směřujících dozadu, která se neopírají se o přístrojovou desku

Image

6.6.4.4.2   Jestliže se dětské zádržné systémy „ISOFIX určitého vozidla“ zkoušejí v úplném vozidle nebo v kostře karoserie vozidla, použijí se jako kritéria pro hodnocení biomechanické kritérium hlavy (HPC) a zrychlení hlavy 3 ms. Jestliže nedojde k dotyku hlavy, jsou tato kritéria splněna bez měření a zaznamená se pouze „bez dotyku hlavy“. Po zkoušce s použitím úplného vozidla musí být možné vyjmout zcela kompletní figurínu z dětského zádržného systému bez použití mechanických prostředků či použití nástrojů na dětském zádržném systému nebo nosné konstrukci vozidla.

6.6.4.4.3   Během dynamické zkoušky nesmí žádná část dětského zádržného systému zadržující dítě ve správné poloze selhat. To se týká spon, zajišťovacích systémů a sklápěcích systémů, s výjimkou případů, které byly identifikovány jako omezovače zatížení. Zařízení omezující zatížení označí výrobce v technickém popisu, jak je uvedeno v bodě 3.2.1 tohoto předpisu.

6.6.4.5   Kritéria pro figurínu při bočním nárazu u dopředu a dozadu směřujícího dětského zádržného systému.

6.6.4.5.1   Hlavní kritérium pro posouzení zranění – ochrana hlavy

Při zátěžové fázi zkoušky bočním nárazem, až 80 ms, musí být boční ochrana vždy umístěna na úrovni těžiště hlavy figuríny kolmo ke směru proražení dveří. Ochrana hlavy bude posouzena podle těchto kritérií:

a)

hlava se nedotkne dveřního panelu;

b)

hlava nesmí přesáhnout svislou rovinu určenou červenou linií na vrchu dveří (pohled kamery shora). Tato svislá rovina je určena linií na dveřích, proti kterým je veden náraz, jak je znázorněno na obrázku 1 v dodatku 3 k příloze 6.

6.6.4.5.2   Dodatečná kritéria pro posouzení zranění při bočním nárazu

Kritérium

Zkratka

Jednotka

Q0

Q1

Q1,5

Q3

Q6

Biomechanické kritérium hlavy

HPC (15)

 

600

600

600

800

800

Zrychlení hlavy 3 ms

Hlava 3 ms

g

75

75

75

80

80

Tahová síla na horní část krku

Fz

N

Pouze za účelem monitorování (6)

Moment natažení horní části krku

Mx

Nm

Pouze za účelem monitorování (7)

6.6.5   Tepelná odolnost

6.6.5.1   Spony, navíječe, seřizovací zařízení a aretační zařízení, která mohou být ovlivněna teplotou, je nutno podrobit zkoušce tepelné odolnosti podle bodu 7.2.7 níže.

6.6.5.2   Po zkoušce tepelné odolnosti předepsané v bodu 7.2.7.1 níže nesmí kvalifikovaný pozorovatel vidět pouhým okem známky poškození, které by mohlo ohrozit správnou funkci dětského zádržného systému. Pak by měly být provedeny dynamické zkoušky.

6.7   Ustanovení platná pro jednotlivé součásti zádržného systému

6.7.1   Spona

6.7.1.1   Spona musí být konstruována tak, aby byla vyloučena jakákoli možnost nesprávné manipulace. To mimo jiné znamená, že nesmí být možné, aby zůstala v částečně zapnuté poloze; nesmí být možné neúmyslně zaměnit části spony, když se spona zapíná; sponu musí být možné zapnout pouze tehdy, když do sebe zapadnou všechny části. V místech, kde se spona dotýká dítěte, nesmí být její šířka menší než nejmenší šířka popruhu stanovená v bodě 6.7.4.1.1 níže. Tento bod se nepoužije pro soupravy pásů již schválené podle předpisu č. 16 nebo podle jakékoliv rovnocenné platné normy. V případě „speciálních zádržných systémů“ musí požadavkům bodů 6.7.1.2 až 6.7.1.8 včetně vyhovět pouze spona na hlavním prostředku zádržného systému.

6.7.1.2   Spona musí zůstat sepnutá v jakékoliv poloze, i tehdy, když nejsou popruhy napnuté. Musí být snadno ovladatelná a uchopitelná. Musí být možné ji rozepnout tlakem na tlačítko nebo na podobné zařízení.

Povrch, na který má být takový tlak vyvinut, musí mít v poloze skutečného rozepnutí a při promítnutí do roviny svislé na původní směr pohybu tlačítka:

a)

u zapuštěných zařízení plochu nejméně 4,5 cm2 a šířku nejméně 15 mm;

b)

u nezapuštěných zařízení plochu 2,5 cm2 a šířku nejméně 10 mm. Šířka je menší z obou rozměrů tvořících předepsanou plochu a měří se ve směru kolmém ke směru pohybu uvolňovacího tlačítka.

6.7.1.3   Plocha uvolňovacího ústrojí spony musí mít červenou barvu. Tuto barvu nesmí mít žádná jiná část spony.

6.7.1.4   Dítě musí být možné uvolnit ze zádržného systému jednoduchou manipulací s jedinou sponou. Je přípustné vyjmout dítě spolu se zařízeními jako např. dětský nosič, brašna na přenášení dítěte, úchyty brašny, jestliže se dětský zádržný systém může uvolnit manipulací s nejvýše dvěma uvolňovacími tlačítky.

6.7.1.4.1   Polohovač ramenního popruhu

Pokud je k dispozici polohovač ramenního popruhu, musí být konstruován tak, aby se zabránilo nesprávné manipulaci. Nesmí být možné používat zařízení způsobem, kterým by došlo ke zkroucení ramenního popruhu. Musí být možné zapnout zařízení jediným pohybem. Síla potřebná k zapnutí zařízení nesmí přesáhnout 15 N.

6.7.1.4.2   Polohovač ramenního popruhu musí být snadno ovladatelný a uchopitelný. Musí být možné rozepnout ho jediným pohybem, ale pro dítě musí být manipulace s uvolňovacím mechanismem obtížná. Síla potřebná k uvolnění zařízení nesmí přesáhnout 15 N.

6.7.1.4.3   Výška polohovače ramenního popruhu nesmí překročit 60 mm.

6.7.1.5   Rozepnutí spony musí umožnit vyjmutí dítěte nezávisle na tom, zda jde o „sedačku“, „opěru sedačky“ nebo „nárazový štít“, pokud jsou namontovány, a jestliže zařízení obsahuje též rozkrokový popruh, musí být možné uvolnit i tento popruh rozepnutím téže spony.

6.7.1.6   Spona musí vyhovět požadavkům zkoušky tepelné odolnosti uvedeným v bodě 7.2.7 níže, musí umožňovat opakovanou funkci a musí být před dynamickou zkouškou předepsanou v bodě 7.1.3 podrobena zkoušce zahrnující 5 000 ±5 cyklů rozepnutí a sepnutí za normálních podmínek použití.

6.7.1.7   Spona se podrobí těmto zkouškám rozepínání:

6.7.1.7.1   Zkouška při zatížení

6.7.1.7.1.1   Pro tuto zkoušku se použije dětský zádržný systém, jenž již byl podroben dynamické zkoušce předepsané v bodě 7.1.3 níže.

6.7.1.7.1.2   Síla potřebná k rozepnutí spony při zkoušce předepsané v bodě 7.2.1.1 níže nesmí být větší než 80 N.

6.7.1.7.2   Zkouška bez zatížení

6.7.1.7.2.1   Pro tuto zkoušku se použije spona, která předtím nebyla ještě vystavena zatížení. Síla potřebná k rozepnutí spony, která není zatížená, musí být při zkouškách předepsaných v bodě 7.2.1.2 níže v rozsahu 40-80 N.

6.7.1.8   Pevnost

6.7.1.8.1   Při zkoušce podle bodu 7.2.1.3.2 níže se nesmí žádná část spony, přilehlých popruhů nebo seřizovacích zařízení porušit nebo oddělit.

6.7.1.8.2   V závislosti na maximální hmotnosti podle prohlášení výrobce musí spona postrojového pásu odolat:

6.7.1.8.2.1

4 kN, pokud je maximální hmotnost nižší nebo rovna 13 kg;

6.7.1.8.2.2

10 kN, pokud je maximální hmotnost vyšší než 13 kg.

6.7.1.8.3   Schvalovací orgán může upustit od zkoušky pevnosti spony, pokud vzhledem k informacím, které jsou již k dispozici, je taková zkouška zbytečná.

6.7.2   Seřizovací zařízení

6.7.2.1   Seřizovací rozsah musí být dostatečný, aby umožňoval správné seřízení dětského zádržného systému pro každou velikost, pro kterou je toto zařízení určeno, a umožňoval vyhovující montáž ve všech modelech vozidel kompatibilních s i-Size.

6.7.2.2   Všechna seřizovací zařízení musí být „rychloseřizovací“.

6.7.2.3   „Rychloseřizovací zařízení“ musí být snadno dosažitelná, je-li dětský zádržný systém správně nainstalován a dítě nebo figurína je ve správné poloze.

6.7.2.4   „Rychloseřizovací zařízení“ musí být možné snadno seřídit podle postavy dítěte. Zvláště při zkoušce prováděné podle bodu 7.2.2.1 níže nesmí síla potřebná k ovládání ručního seřizovacího zařízení přesáhnout 50 N.

6.7.2.5   Dva vzorky seřizovacích zařízení dětského zádržného systému se vyzkouší podle funkčních požadavků při zkoušce tepelné odolnosti, jak je předepsáno v bodech 7.2.7.1 a 7.2.3 níže.

6.7.2.5.1   Prokluz popruhu nesmí být u jednoho seřizovacího zařízení větší než 25 mm a u všech seřizovacích zařízení celkem větší než 40 mm.

6.7.2.6   Zařízení se nesmí při zkoušce předepsané v bodě 7.2.2.1 níže roztrhnout ani rozdělit.

6.7.2.7   Seřizovací zařízení namontované přímo na dětský zádržný systém musí být schopno snést opakovanou činnost a musí být před dynamickou zkouškou podle bodu 7.1.3 podrobeno zkoušce skládající se z 5 000 ±5 cyklů, která je popsána v bodě 7.2.3.

6.7.3   Navíječe

6.7.3.1   Navíječe s automatickým blokováním

6.7.3.1.1   Popruh vybavený navíječem s automatickým blokováním se nesmí mezi blokovacími polohami navíječe odvinout o více než 30 mm. Po pohybu uživatele popruhu dozadu musí popruh buď zůstat ve své počáteční poloze, nebo se samočinně vrátit do této polohy po následujícím pohybu uživatele dopředu.

6.7.3.1.2   Je-li navíječ součástí břišního pásu, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 7 N, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem, jak je předepsáno v bodě 7.2.4.1 níže. Je-li navíječ součástí zařízení k zadržování hrudníku, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 2 N ani větší než 7 N, měřeno obdobným způsobem. Jestliže popruh prochází vedením nebo kladkou, navíjecí síla se změří na volné délce mezi figurínou a vedením nebo kladkou. Obsahuje-li souprava ruční nebo automatické zařízení zabraňující úplnému navinutí popruhu, nesmí být toto zařízení při měření v činnosti.

6.7.3.1.3   Popruh se opakovaně odvíjí z navíječe a nechává se navinovat za podmínek stanovených v bodě 7.2.4.2 až do provedení 5 000 cyklů. Navíječ se pak podrobí přezkoušení funkčních vlastností při zkoušce tepelné odolnosti podle požadavků bodu 7.2.7.1 a zkoušce odolnosti proti korozi popsané v bodě 7.1.1 níže a zkoušce odolnosti proti prachu popsané v bodě 7.2.4.5 níže. Poté je nutné uspokojivě provést dalších 5 000 cyklů odvinutí a navinutí. Po těchto zkouškách musí navíječ nadále pracovat správně a musí vyhovovat požadavkům podle bodů 6.7.3.1.1 a 6.7.3.1.2 výše.

6.7.3.2   Navíječe s nouzovým blokováním

6.7.3.2.1   Navíječ s nouzovým blokováním musí při zkoušce podle bodu 7.2.4.3 splňovat tyto podmínky:

6.7.3.2.1.1

musí blokovat, jakmile zpomalení vozidla dosáhne hodnoty 0,45 g;

6.7.3.2.1.2

nesmí blokovat při hodnotách zrychlení popruhu menších než 0,8 g, měřeno ve směru vytahování popruhu;

6.7.3.2.1.3

nesmí blokovat, je-li jeho čidlo odkloněno v kterémkoli směru o nejvýše 12° od montážní polohy stanovené jeho výrobcem;

6.7.3.2.1.4

musí blokovat, je-li jeho čidlo v kterémkoli směru odkloněno o více než 27° od montážní polohy stanovené jeho výrobcem.

6.7.3.2.2   Je-li činnost navíječe závislá na nějakém vnějším signálu nebo zdroji energie, musí jeho konstrukce zajišťovat, aby se navíječ samočinně zablokoval při selhání nebo přerušení takového signálu nebo zdroje energie.

6.7.3.2.3   Navíječ s nouzovým blokováním s vícenásobnou citlivostí musí splňovat výše uvedené požadavky. Kromě toho, je-li jedním z činitelů citlivost vytahování popruhu, musí dojít k zablokování při zrychlení popruhu 1,5 g, měřeném v ose vytahování popruhu.

6.7.3.2.4   Při zkouškách uvedených v bodech 6.7.3.2.1.1 a 6.7.3.2.3 výše nesmí být celková délka popruhu, která se může vytáhnout, než navíjecí zařízení zablokuje, větší než 50 mm, počínaje odvinutou délkou stanovenou v bodě 7.2.4.3.1 níže. Při zkoušce uvedené v bodě 6.7.3.2.1.2 výše nesmí k blokování dojít během odvinování popruhu v délce 50 mm, počínaje vytaženou délkou stanovenou v bodě 7.2.4.3.1 níže.

6.7.3.2.5   Je-li navíječ součástí břišního pásu, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 7 N, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem, jak je předepsáno v bodě 7.2.4.1 níže. Je-li navíječ součástí zařízení k zadržování hrudníku, nesmí být síla navíjení popruhu menší než 2 N ani větší než 7 N, měřeno obdobným způsobem. Jestliže popruh prochází vedením nebo kladkou, navíjecí síla se změří na volné délce mezi figurínou a vedením nebo kladkou. Obsahuje-li souprava ruční nebo automatické zařízení zabraňující úplnému navinutí popruhu, nesmí být toto zařízení v činnosti při měření.

6.7.3.2.6   Popruh se opakovaně odvíjí z navíječe a nechává se navinovat za podmínek stanovených v bodě 7.2.4.2 až do provedení 40 000 cyklů. Navíječ se pak podrobí přezkoušení funkčních vlastností při zkoušce tepelné odolnosti podle požadavků bodu 7.2.7 a korozní zkoušce popsané v bodě 7.1.1 a zkoušce odolnosti proti prachu popsané v bodě 7.2.4.5.

6.7.4   Popruhy

6.7.4.1   Šířka

6.7.4.1.1   Nejmenší šířka popruhů dětského zádržného systému, které se dotýkají figuríny, musí být 25 mm. Tyto rozměry se měří při zkoušce pevnosti popruhů předepsané v bodě 7.2.5.1 níže, aniž by se stroj zastavil, a při zatížení rovnajícím se 75 % zatížení na mezi pevnosti popruhu.

6.7.4.2   Pevnost po stabilizaci za teploty okolí

6.7.4.2.1   U dvou vzorků popruhu stabilizovaných podle bodu 7.2.5.2.1 se stanoví mez pevnosti popruhu, jak je předepsáno v bodě 7.2.5.1.2 níže.

6.7.4.2.2   Rozdíl mezi hodnotami zatížení, při nichž dojde k roztržení u obou vzorků, nesmí překročit 10 procent té vyšší ze dvou naměřených hodnot, při nichž dojde k roztržení.

6.7.4.3   Pevnost po zvláštní stabilizaci

6.7.4.3.1   U dvou popruhů stabilizovaných podle jednoho z ustanovení bodu 7.2.5.2 níže (vyjma bodu 7.2.5.2.1 níže) nesmí zatížení, při kterém dojde k roztržení popruhu, být menší než 75 % průměrné hodnoty zatížení změřených při zkoušce uvedené v bodě 7.2.5.1 níže.

6.7.4.3.2   Kromě toho nesmí být zatížení, při kterém dojde k roztržení popruhu, menší než 3,6 kN u zádržných zařízení dětských zádržných systémů i-Size.

6.7.4.3.3   Schvalovací orgán může upustit od jedné nebo několika z těchto zkoušek, pokud tato zkouška nebo zkoušky jsou zbytečné v důsledku složení použitého materiálu nebo informací, které jsou již k dispozici.

6.7.4.3.4   Zkouška odolnosti proti oděru typu 1 stanovená v bodě 7.2.5.2.6 níže se provede jen v případě, že zkouška mikroprokluzu stanovená v bodě 7.2.3 níže vede k výsledku, který je vyšší než 50 % mezní hodnoty stanovené v bodě 6.7.2.5.1 výše.

6.7.4.4   Jakýmikoliv seřizovacími zařízeními, sponami nebo kotevními úchyty nesmí být možné vytáhnout celý popruh.

6.7.5   Specifikace úchytů ISOFIX

„Úchyty ISOFIX“ a ukazatele použití záklapek musejí vydržet opakované používání a před dynamickou zkouškou předepsanou v bodě 7.1.3 se podrobí zkoušce, která sestává z 2 000 ± 5 cyklů otevření a zavření za běžných podmínek používání.

6.7.5.1

Úchyty ISOFIX a ukazatele použití záklapek musí vydržet opakované používání a před dynamickou zkouškou předepsanou v bodě 7.1.3 se podrobí zkoušce sestávající z 2 000 ± 5 cyklů otevření a zavření za normálních podmínek užívání.

6.7.5.2

Úchyty ISOFIX musí mít blokovací mechanismus, který splňuje požadavky uvedené v písm. a) nebo b):

a)

uvolnění blokovacího mechanismu celé sedačky musí vyžadovat dva po sobě jdoucí úkony, z nichž první musí probíhat v momentě, kdy se provádí ten druhý; nebo

b)

síla potřebná k uvolnění úchytů ISOFIX při zkoušce předepsané v bodě 7.2.8 níže musí dosahovat nejméně 50 N.

6.8   Klasifikace

6.8.1   Dětské zádržné systémy mohou být určeny pro jakékoli rozmezí velikostí za předpokladu, že jsou splněny požadavky pro celé toto rozmezí.

7.   ZKOUŠKY

7.1   Zkouška sestaveného dětského zádržného systému

7.1.1   Koroze

7.1.1.1   Kovové součásti dětského zádržného systému se uloží do zkušební komory, jak je předepsáno v příloze 4. U dětského zádržného systému s navíječem se popruh odvine v celé délce, zmenšené o 100 ± 3 mm. Kromě krátkých přerušení, která mohou být nutná například pro kontrolu a doplňování solného roztoku, musí zkouška odolnosti proti korozi probíhat nepřetržitě po dobu 50 ± 0,5 hodin.

7.1.1.2   Po skončení zkoušky odolnosti proti korozi se kovové součásti dětského zádržného systému opatrně omyjí čistou tekoucí vodou o teplotě nepřevyšující 38 °C nebo se do ní ponoří, aby se odstranily případné nánosy soli, jež se mohly vytvořit, a poté se nechají schnout po dobu 24 ± 1 hodin při teplotě místnosti 18 až 25 °C, než se podrobí kontrole podle bodu 6.6.1.2 výše.

7.2.1   Převrácení

7.1.2.1   Figurína musí být vybavena jedním ze zařízení pro působení zatížení popsaných v příloze 21, které je vhodné. Umístěte figurínu do zádržného systému namontovaného podle tohoto předpisu a s přihlédnutím k návodu výrobce, se standardní vůlí stanovenou v bodě 7.1.3.5, která platí stejně pro všechny systémy.

7.1.2.2   Zádržný systém se připevní ke zkušebnímu stavu nebo sedadlu vozidla. Celým dětským zádržným systémem se otočí kolem vodorovné osy ležící ve střední podélné rovině sedadla o 540° ±5 rychlostí 2–5°/s a v této poloze se systém zastaví. Pro účely této zkoušky se mohou ke zkušebnímu stavu popsanému v příloze 6 připojit zařízení určená k používání v určitých vozidlech.

7.1.2.3   V této statické převrácené poloze se kromě figuríny využívající zařízení pro působení zatížení popsané v příloze 21 působí hmotností odpovídající čtyřnásobku hmotnosti figuríny směrem svisle dolů v rovině kolmé na rovinu otáčení. Zatížení se postupně kontrolovaně zvyšuje rychlostí nepřekračující gravitační zrychlení nebo 400 mm/min. Udržujte předepsané maximální zatížení po dobu 30 – 0/+ 5 sekund.

7.1.2.4   Uvolněte zatížení rychlostí nepřekračující 400 mm/min. a změřte posunutí.

7.1.2.5   Otočte celou sedačku o 180° tak, aby se vrátila do původní polohy.

7.1.2.6   Tento zkušební cyklus se opakuje otáčením opačným směrem. Při ose otáčení ve vodorovné rovině a v úhlu 90° k poloze při obou předcházejících zkouškách se postup zopakuje v obou směrech otáčení.

7.1.2.7   Tyto zkoušky se provedou s použitím jak nejmenší, tak největší figuríny příslušné pro rozpětí velikostí, pro něž je zádržný systém určen. Je zakázáno jakkoli upravovat figurínu nebo dětský zádržný systém během celého zkušebního cyklu.

7.1.3   Dynamická zkouška čelním nárazem, nárazem zezadu a bočním nárazem:

a)

zkouška čelním nárazem se provádí u dětských zádržných systémů „i-Size“ (integrální univerzální dětský zádržný systém ISOFIX) a „ISOFIX určitého vozidla“;

b)

zkouška nárazem zezadu se provádí u dětských zádržných systémů i-Size a „ISOFIX určitého vozidla“ směřujících dozadu;

c)

zkouška bočním nárazem se provádí pouze na zkušebním stavu pro integrální univerzální dětské zádržné systémy ISOFIX „i-Size“ a dětské zádržné systémy „ISOFIX určitého vozidla“.

7.1.3.1   Zkoušky na vozíku a zkušebním stavu

7.1.3.1.1   Zkoušky čelním nárazem a nárazem zezadu

7.1.3.1.1.1   Vozík a zkušební stav použité pro dynamické zkoušky musí splňovat požadavky přílohy 6 tohoto předpisu.

7.1.3.1.1.2   Vozík musí po celou dobu zpomalení nebo zrychlení zůstat ve vodorovné poloze.

7.1.3.1.1.3   Zkušební stav se pootočí o 180 °, zkouší-li se v souladu s požadavky na zkoušku nárazem zezadu.

7.1.3.1.1.4   Zkouší-li se dětský zádržný systém směřující dozadu určený k používání na místě k sezení vpředu, nahradí se přístrojová deska vozidla tuhou tyčí připevněnou k vozíku tak, aby k absorbování veškeré energie docházelo v dětském zádržném systému.

7.1.3.1.1.5   Zařízení ke zpomalení nebo ke zrychlení

Žadatel zvolí jedno ze dvou následujících zařízení:

7.1.3.1.1.5.1   Zařízení pro zkoušku zpomalením:

Zpomalení vozíku se dosahuje zařízením předepsaným v příloze 6 tohoto předpisu nebo jakýmkoli jiným zařízením s rovnocennými výsledky. Toto zařízení musí mít vlastnosti stanovené v bodě 7.1.3.4 níže uvedené dále:

Postup kalibrace:

 

Křivka zpomalení vozíku, který je v případě zkoušek dětského zádržného systému prováděných podle bodu 7.1.3.1 výše zatížen závažími do hmotnosti 55 kg za účelem reprodukování jednoho obsazeného dětského zádržného systému, nebo který je v případě zkoušek dětského zádržného systému v kostře karoserie vozidla prováděných podle bodu 7.1.3.2 níže zatížen konstrukcí vozidla a závažími do hmotnosti x-krát 55 kg za účelem reprodukování počtu x obsazených dětských zádržných systémů, musí zůstat při čelním nárazu ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 1 k příloze 7 tohoto předpisu, a při nárazu zezadu ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 2 k příloze 7 tohoto předpisu.

 

Při kalibraci brzdného zařízení musí být brzdná dráha 650 ± 30 mm při čelním nárazu a 275 ± 20 mm při nárazu zezadu.

Podmínky pro dynamickou zkoušku při zkoušení:

Při čelním nárazu a nárazu zezadu se zpomalení dosahuje zařízením kalibrovaným tak, jak je uvedeno výše, avšak:

a)

křivka zpomalení nesmí na dobu delší než 3 ms překročit spodní hranice výkonnostních požadavků;

b)

jestliže byly výše uvedené zkoušky provedeny při vyšší rychlosti a/nebo křivka zpomalení překročila horní mez šrafované oblasti a dětský zádržný systém splňuje požadavky, zkouška se pokládá za vyhovující.

7.1.3.1.1.5.2   Zařízení pro zkoušku zrychlením

Podmínky pro dynamickou zkoušku:

 

U zkoušky čelním nárazem musí být vozík poháněn tak, aby celková změna jeho rychlosti ΔV v průběhu celé zkoušky byla 52 km/h + 0–2 km/h a jeho křivka zrychlení byla ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 1 k příloze 7 a zůstala nad segmentem definovaným souřadnicemi (5 g, 10 ms) a (9 g, 20 ms). Začátek nárazu (T0) je definován, podle normy ISO 17 373, hodnotou zrychlení 0,5 g.

 

U zkoušky nárazem zezadu musí být vozík poháněn tak, aby celková změna jeho rychlosti ΔV v průběhu celé zkoušky byla 32 km/h + 2–0 km/h a jeho křivka zrychlení byla ve šrafované oblasti diagramu v dodatku 2 k příloze 7 a zůstala nad segmentem definovaným souřadnicemi (5 g, 5 ms) a (10 g, 10 ms). Začátek nárazu (T0) je definován, podle normy ISO 17 373, hodnotou zrychlení 0,5 g.

 

I když jsou splněny výše uvedené požadavky, použije technická zkušebna vozík (vybavený svým zkušebním stavem), jak je specifikován v bodě 1 přílohy 6, o hmotnosti větší než 380 kg.

 

Avšak jestliže byly výše uvedené zkoušky provedeny při vyšší rychlosti a/nebo křivka zrychlení překročila horní mez šrafované oblasti a dětský zádržný systém splňuje požadavky, zkouška se pokládá za vyhovující.

7.1.3.1.1.6   Změří se:

7.1.3.1.1.6.1

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem (jen u vozíků pracujících se zpomalením za účelem výpočtu brzdné dráhy);

7.1.3.1.1.6.2

brzdná dráha (jen u vozíků pracujících se zpomalením), kterou je možno vypočítat dvojitou integrací zaznamenaného zpomalení vozíku;

7.1.3.1.1.6.3

posuv hlavy figuríny ve svislém a vodorovném směru zkoušky se všemi Q-figurínami nezbytnými pro dané označení i-Size nejméně v průběhu prvních 300 ms;

7.1.3.1.1.6.4

parametry potřebné k posouzení zranění podle kritérií uvedených v bodě 6.6.4.3.1 výše nejméně v průběhu prvních 300 ms;

7.1.3.1.1.6.5

zrychlení nebo zpomalení vozíku nejméně v průběhu prvních 300 ms.

7.1.3.1.1.7   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození nebo zlomení.

7.1.3.1.2   Náraz zezadu

7.1.3.1.2.1   Zkušební sedadlo se pootočí o 180 °, zkouší-li se jeho soulad s požadavky na zkoušku nárazem zezadu.

7.1.3.1.2.2   Zkouší-li se dětský zádržný systém směřující dozadu určený k používání na místě k sezení vpředu, nahradí se přístrojová deska vozidla tuhou tyčí připevněnou k vozíku tak, aby k absorbování veškeré energie docházelo v dětském zádržném zařízení.

7.1.3.1.2.3   Podmínky při zpomalování musí vyhovovat požadavkům podle dodatku 2 k příloze 7.

Podmínky při zrychlování musí vyhovovat požadavkům podle dodatku 2 k příloze 7.

7.1.3.1.2.4   Provedou se podobná měření jako měření uvedená v bodech 7.1.3.1.1.4 až 7.1.3.1.1.5 výše.

7.1.3.1.3   Boční náraz

7.1.3.1.3.1   Zkušební stav se pootočí o 90 °, zkouší-li se v souladu s požadavky na zkoušku bočním nárazem.

7.1.3.1.3.2   Spodní kotevní úchyty ISOFIX by měly být pohyblivé ve směru Y', aby se zabránilo poškození úchytů a zkušebních zařízení. Kotevní úchyty ISOFIX musí být upevněny k posuvnému systému umožňujícímu pohyb o 200 mm – 0 mm + 50 mm.

7.1.3.1.3.3   Zátěž bočním nárazem na CRS se vytvoří dveřním panelem podle dodatku 3 k příloze 6. Povrch panelu musí být pokryt čalouněním, jak je uvedeno v dodatku 3 k příloze 6.

7.1.3.1.3.4   Zkušební zařízení musí vyvinout relativní rychlost mezi dveřním panelem a zkušebním stavem v souladu s dodatkem 3 k příloze 7. Maximální hloubka proražení dveřního panelu je definována v dodatku 3 k příloze 6. Relativní rychlost mezi dveřním panelem a zkušebním stavem nesmí být ovlivněna dotykem s CRS a musí zůstat v mezích definovaných v dodatku 3 k příloze 7. Během zkoušky, ve které se dveře v čase t0 nepohybují, musí být tyto dveře uchycené a pozemní rychlost figuríny v čase t0 musí být mezi 6,375 m/s a 7,25 m/s. Během zkoušky, ve které se dveře v čase t0 pohybují, musí jejich pozemní rychlost zůstat v mezích definovaných v dodatku 3 k příloze 7 nejméně do momentu, kdy jejich proražení dosáhne maximální hodnoty, a figurína se v čase t0 nepohybuje.

7.1.3.1.3.5   CRS se zkouší v nejvzpřímenější poloze.

7.1.3.1.3.6   V čase t0 definovaném v dodatku 3 k příloze 7 musí být figurína ve své počáteční poloze, jak je definováno v bodě 7.1.3.5.2.1 níže.

7.1.3.2   Zkouška na vozíku a v kostře karoserie vozidla

7.1.3.2.1   Pro zkoušky čelním nárazem

7.1.3.2.1.1   Způsob použitý k připevnění vozidla během zkoušky nesmí být takový, aby došlo k zpevnění kotevních úchytů sedadel, bezpečnostních pásů pro dospělé a případných přídavných kotevních úchytů potřebných k připevnění dětského zádržného systému nebo ke zmenšení normální deformace nosné konstrukce. Nesmí být přítomna žádná část vozidla, která by omezovala pohyb figuríny, a tím zmenšovala zatížení působící na dětský zádržný systém při zkoušce. Části nosné konstrukce, které byly odstraněny, se mohou nahradit součástmi stejné pevnosti za předpokladu, že nebrání pohybu figuríny.

7.1.3.2.1.2   Zajišťovací zařízení se považuje za vyhovující, jestliže nevyvolává žádný účinek na oblast rozprostírající se po celé šířce nosné konstrukce a jestliže je vozidlo nebo nosná konstrukce zablokována nebo znehybněna vpředu ve vzdálenosti nejméně 500 mm před ukotvením zádržného systému. Vzadu musí být nosná konstrukce připevněna v dostatečné vzdálenosti za ukotvením tak, aby bylo zajištěno splnění všech požadavků podle bodu 7.1.3.2.1.1 výše.

7.1.3.2.1.3   Sedadlo vozidla a dětský zádržný systém se seřídí a umístí do polohy zvolené technickou zkušebnou provádějící schvalovací zkoušky tak, aby se vytvořily co nejnepříznivější podmínky, pokud jde o pevnost, slučitelné s umístěním figuríny ve vozidle. Poloha opěradla sedadla a dětského zádržného systému se uvede v protokolu o zkouškách. Opěradlo sedadla, je-li jeho sklon seřiditelný, se zajistí v poloze stanovené výrobcem, nebo, není-li tato poloha stanovena, ve skutečném úhlu opěradla co nejbližším hodnotě 25°.

7.1.3.2.1.4   Pokud návod pro montáž a užívání nestanoví jinak, přední sedadlo se umístí do nejpřednější běžně užívané polohy pro dětský zádržný systém určený k používání na místě k sezení vpředu a do nejzadnější běžně používané polohy pro dětské zádržné zařízení určené k používání na místě k sezení vzadu.

7.1.3.2.1.5   Podmínky při zpomalování musí vyhovovat požadavkům podle bodu 7.1.3.4 níže. Jako zkušební stav se použije sedadlo ze skutečného vozidla.

7.1.3.2.1.6   Změří se:

7.1.3.2.1.6.1

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem (jen u vozíků pracujících se zpomalením za účelem výpočtu brzdné dráhy);

7.1.3.2.1.6.2

brzdná dráha (jen u vozíků pracujících se zpomalením), kterou je možno vypočítat dvojitou integrací zaznamenaného zpomalení vozíku;

7.1.3.2.1.6.3

jakýkoli dotyk hlavy figuríny s vnitřkem kostry karoserie vozidla;

7.1.3.2.1.6.4

parametry potřebné k posouzení zranění podle kritérií uvedených v bodě 6.6.4.3.1 výše nejméně v průběhu prvních 300 ms;

7.1.3.2.1.6.5

zrychlení nebo zpomalení vozíku a karoserie vozidla nejméně v průběhu prvních 300 ms.

7.1.3.2.1.7   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození.

7.1.3.2.2   Pro zkoušky nárazem zezadu

7.1.3.2.2.1   Kostra karoserie vozidla se na zkušebním vozíku pootočí o 180°.

7.1.3.2.2.2   Požadavky jsou stejné jako pro čelní náraz (body 7.1.3.2.1.1 až 7.1.3.2.1.5 výše).

7.1.3.3   Při zkoušení s úplným vozidlem

7.1.3.3.1   Podmínky při zpomalování musí vyhovovat požadavkům podle bodu 7.1.3.4 níže.

7.1.3.3.2   Pro zkoušky čelním nárazem se použije postup stanovený v příloze 9 tohoto předpisu.

7.1.3.3.3   Pro zkoušky nárazem zezadu se použije postup stanovený v příloze 10 tohoto předpisu.

7.1.3.3.4   Změří se:

7.1.3.3.4.1

rychlost vozidla / nárazového zařízení bezprostředně před nárazem (jen u vozíků pracujících se zpomalením za účelem výpočtu brzdné dráhy);

7.1.3.3.4.2

jakýkoli dotyk hlavy figuríny s vnitřkem vozidla;

7.1.3.3.4.3

parametry potřebné k posouzení zranění podle kritérií uvedených v bodě 6.6.4.3.1 výše nejméně v průběhu prvních 300 ms.

7.1.3.3.5   Přední sedadla, je-li sklon jejich opěradel seřiditelný, se zajistí v poloze stanovené výrobcem, nebo, není-li stanoven, ve skutečném úhlu opěradla sedadla co nejbližším k hodnotě 25°.

7.1.3.3.6   Po nárazu se dětský zádržný systém, bez rozepnutí spony, podrobí vizuální kontrole, aby se zjistilo, zda došlo k nějakému poškození nebo zlomení.

7.1.3.4   Podmínky pro dynamickou zkoušku jsou shrnuty v tabulce 4:

Tabulka 4

 

Čelní náraz

Náraz zezadu

Boční náraz

Zkouška

Zádržný systém

Rychlost km/h

Zkušební impuls č.

Brzdná dráha při zkoušce (mm)

Rychlost km/h

Zkušební impuls č.

Brzdná dráha při zkoušce (mm)

Relativní rychlost dveří / zkušebního stavu

Brzdná dráha při zkoušce (mm) Maximální proražení

Vozík se zkušebním stavem

Směřující dopředu

50 + 0

– 2

1

650 ± 50

3

250 ± 50

Směřující dozadu

50 + 0

– 2

1

650 ± 50

30 + 2

– 0

2

275 ± 25

3

250 ± 50

Směřující bočně

50 + 0

– 2

1

650 ± 50

30 + 2

– 0

2

275 ± 25

3

250 ± 50

Zkušební impuls č. 1 – jak je předepsáno v dodatku 1 k příloze 7 – čelní náraz.

Zkušební impuls č. 2 – jak je předepsáno v dodatku 2 k příloze 7 – náraz zezadu.

Mezní křivka zkušební rychlosti – jak je předepsáno v dodatku 3 k příloze 7 – boční náraz zezadu.

–: nepoužije se

7.1.3.5   Figuríny pro dynamickou zkoušku

7.1.3.5.1   Dětský zádržný systém se zkouší s figurínami předepsanými v příloze 8 tohoto předpisu.

7.1.3.5.2   Instalace figuríny při čelním nárazu a při nárazu zezadu

7.1.3.5.2.1   Instalace dětského zádržného systému na zkušebním stavu.

Neobsazený dětský zádržný systém ISOFIX se připevní k systému kotevních úchytů ISOFIX.

Zajištěním připojení úchytů ISOFIX ke spodním kotevním úchytům ISOFIX by mělo dojít k přitažení neobsazeného dětského zádržného systému k těmto kotevním úchytům.

Je třeba vynaložit dodatečnou sílu 135 ± 15N v rovině rovnoběžné s povrchem zkušebního sedáku. Síla musí působit podél střednice dětského zádržného systému a ne výše než 100 mm nad sedákem.

Horní upínání, je-li k dispozici, by mělo být seřízeno tak, aby síla tahu dosahovala 50 ± 5 N. Případně, je-li k dispozici podpěra, měla by být nastavena podle pokynů výrobce dětského zádržného systému.

Střednice dětského zádržného systému musí být vyrovnána se střednicí zkušebního stavu.

Figurína se umístí do dětského zádržného systému tak, aby byla od opěradla sedadla oddělena pružnou podložkou. Ta musí být 2,5 cm tlustá a 6 cm široká. Její délka musí odpovídat výšce v ramenou minus výška stehen, a to v poloze vsedě a v závislosti na velikosti zkoušené figuríny. Výsledná výška podložky je uvedena v tabulce níže pro různé velikosti figuríny. Deska by měla co nejtěsněji sledovat zakřivení sedačky a její dolní konec by měl být ve výšce kyčelního kloubu figuríny.

 

Q0

Q1

Q1,5

Q3

Q6

Q10 (konstrukční cíle)

 

Rozměry v mm

Výška podložky pro umístění figuríny

 

229 ± 2

237 ± 2

250 ± 2

270 ± 2

359 ± 2

Seřiďte pás podle návodu výrobce, avšak na zatížení 250 N ± 25 N nad úrovní síly seřizovacího zařízení, s úhlem ohybu popruhu v seřizovacím zařízení 45 ±5°, popřípadě s úhlem předepsaným výrobcem.

Podložka se pak odstraní a figurína zatlačí směrem na opěradlo sedadla. Uvolnění popruhů je třeba rozložit rovnoměrně po celém postroji.

Podélná rovina procházející střednicí zkušební figuríny musí být nastavena doprostřed mezi oba spodní kotevní úchyty pásů, je však také třeba vzít v úvahu bod 7.1.3.2.1.3 výše.

Po instalaci musí být figurína umístěna tak, aby:

 

Střednice figuríny a střednice dětského zádržného systému byla vyrovnána se střednicí zkušebního stavu.

 

Paže figuríny byly umístěny symetricky. Lokty byly v takové poloze, aby nadloktí probíhalo souběžně s hrudní kostí.

 

Ruce byly umístěny na stehnech.

 

Nohy byly umístěny navzájem rovnoběžně, nebo alespoň symetricky.

 

U bočního nárazu je třeba přijmout účinná opatření k zajištění stability figuríny do času t0, již je třeba potvrdit pomocí videoanalýzy. Všechny prostředky použité ke stabilizaci figuríny před časem t0 nesmí mít vliv na kinematiku figuríny po čase t0.

 

Jelikož se pěnový sedák zkušebního stavu po instalaci dětského zádržného systému stlačí, musí se dynamická zkouška provést do 10 minut po instalaci.

 

Při použití stejného sedáku zkušebního stavu musí být minimální časový odstup mezi dvěma zkouškami 20 minut, aby se tvar sedáku zkušebního stavu vrátil do původní podoby.

Příklad nastavení paží:

Image

Image

7.1.3.6   Označení i-Size

Dynamické zkoušky se musí provést s největší figurínou a nejmenší figurínou, jak jsou definovány v následujících tabulkách, podle rozpětí velikostí uvedených výrobcem dětského zádržného systému.

Tabulka 6

Kritéria pro výběr figuríny podle rozpětí

Označení rozpětí velikostí

≤ 60

60 < × ≤ 75

75 < × ≤ 87

87 < × ≤ 105

105 < × ≤ 125

> 125

Figurína

Q0

Q1

Q1,5

Q3

Q6

Q10

Pokud dětský zádržný systém vyžaduje pro různé velikosti významné změny (např. konvertibilní dětský zádržný systém) nebo pokud rozpětí velikostí zahrnuje více než 3 rozpětí velikostí, provedou se zkoušky kromě figurín(y) definované (definovaných) výše i s příslušnou střední figurínou (příslušnými středními figurínami).

7.1.3.6.1   Jestliže je dětský zádržný systém konstruován pro dvě nebo více dětí, musí být jedna zkouška provedena s nejtěžšími figurínami posazenými na všech místech k sezení. Druhá zkouška se provede s výše specifikovanými nejlehčími a nejtěžšími figurínami. Zkoušky se musí provést za použití zkušebního stavu znázorněného v na obrázku 3 v dodatku 3 k příloze 6. Laboratoř provádějící zkoušky může, uzná-li to za vhodné, doplnit třetí zkoušku jakoukoli kombinací figurín nebo neobsazených míst k sezení.

7.1.3.6.2   Pokud dětský zádržný systém ISOFIX využívá horního upínání, provede se jedna zkouška s nejmenší zkušební figurínou a s kratší vzdáleností od horního upínání (bod ukotvení G1). Druhá zkouška se provede s těžší figurínou a s delší vzdáleností horního upínání (bod ukotvení G2). Nastavte horní upínání tak, aby síla tahu dosahovala 50 ± 5 N. Zkouška bočním nárazem se u dětského zádržného systému ISOFIX provádí pouze s kratší vzdáleností horního upínání.

7.1.3.6.3   Pokud dětský zádržný systém využívá jako antirotačního zařízení podpěry, provedou se následující dynamické zkoušky takto:

a)

Zkoušky čelním nárazem se provádějí s podpěrou seřízenou na maximální nastavení slučitelné s polohou podlahové části vozíku. Zkoušky nárazem zezadu se provádějí v nejnepříznivější poloze zvolené technickou zkušebnou. Během zkoušek je podpěra opřena o podlahovou část vozíku, jak je popsáno na obrázku 2 v dodatku 3 k příloze 6;

b)

U podpěr mimo rovinu souměrnosti určí nejnepříznivější polohu technická zkušebna;

c)

U kategorie „ISOFIX určitého vozidla“ se podpěra nastaví podle specifikace výrobce dětského zádržného systému;

d)

Noha podpěry musí být na délku seřiditelná tak, aby odpovídala celé škále úrovní podlahových částí, která je povolena v příloze 17 předpisu č. 16 pro automobilová sedadla, jež mají být schválena pro instalaci dětských zádržných systémů i-Size.

7.1.3.6.4   Zkouška podle bodu 6.6.4.1.6.2 se vyžaduje pouze u největší figuríny, pro kterou je dětský zádržný systém konstruován.

7.2   Zkoušky jednotlivých součástí

7.2.1   Spona

7.2.1.1   Zkouška rozepínání při zatížení

7.2.1.1.1   Pro tuto zkoušku se použije dětský zádržný systém, který byl již podroben dynamické zkoušce podle bodu 7.1.3 výše.

7.2.1.1.2   Dětský zádržný systém se vyjme ze zkušebního vozíku nebo vozidla, aniž se rozepne spona. Spona se napne silou 200 ± 2 N. Je-li spona připevněna k tuhé části, použije se během dynamické zkoušky síla, která zohlední úhel, který svírá spona s touto tuhou částí.

7.2.1.1.3   Zatížení se aplikuje rychlostí 400 ± 20 mm/min na geometrický střed uvolňovacího tlačítka spony podél pevné osy rovnoběžně s počátečním směrem pohybu tlačítka; geometrický střed se vztahuje na tu část povrchu spony, na kterou působí uvolňovací tlak. Při působení rozpínací síly musí být spona opřena o tuhou opěru.

7.2.1.1.4   Silou k rozepnutí spony se na sponu působí za použití siloměru nebo podobného zařízení způsobem a ve směru normálního používání. Dotykový konec musí mít tvar vyleštěné kovové polokoule s poloměrem 2,5 ± 0,1 mm.

7.2.1.1.5   Změří se síla potřebná k rozepnutí spony a zaznamená se jakékoliv selhání.

7.2.1.2   Zkouška rozepínání při nulovém zatížení

7.2.1.2.1   Úplná spona, která dosud nebyla vystavena zatížení, se namontuje a nastaví do polohy v nezatíženém stavu.

7.2.1.2.2   K měření síly potřebné k rozepnutí spony se použije způsob stanovený v bodech 7.2.1.1.3 a 7.2.1.1.4 výše.

7.2.1.2.3   Změří se síla potřebná k rozepnutí spony.

7.2.1.3   Zkouška pevnosti

7.2.1.3.1   Pro zkoušku pevnosti se použijí dva vzorky. Zkouška se provede se všemi seřizovacími zařízeními, s výjimkou seřizovacích zařízení přímo montovaných na dětský zádržný systém.

7.2.1.3.2   V příloze 16 je znázorněno typické zařízení pro zkoušku pevnosti spony. Spona je umístěna na horní kruhovou desku (A) uvnitř reliéfu. Všechny popruhy připojené ke sponě jsou nejméně 250 mm dlouhé a visí dolů z horní desky jednotlivě podle polohy ve sponě. Volné konce popruhů jsou pak ovinuty okolo spodní kruhové desky (B), odkud pokračují do vnitřního otvoru desky. Všechny popruhy mají být svislé mezi A a B. Kruhová přítlačná deska (C) se pak lehce přitiskne na spodní plochu desky (B) tak, aby byl ještě možný určitý pohyb popruhů. Na trhacím stroji se malou silou napínají a protahují všechny popruhy mezi deskami (B) a (C) až do zatížení všech popruhů podle jejich uspořádání. V průběhu této operace a vlastní zkoušky se spona nedotýká desky (A) nebo jakékoli její části. Desky (B) a (C) se pak pevně sevřou k sobě a tahová síla se zvětšuje rychlostí 100 ± 20 mm/min až do dosažení požadovaných hodnot.

7.2.2   Seřizovací zařízení

7.2.2.1   Snadnost seřizování

7.2.2.1.1   Při zkoušení ručního seřizovacího zařízení se popruh stejnoměrně protahuje seřizovacím zařízením, při zachování obvyklých podmínek používání, rychlostí 100 ± 20 mm/min a změří se maximální síla zaokrouhlená na nejbližší celou hodnotu N po prvních 25 ± 5 mm pohybu popruhu.

7.2.2.1.2   Zkouška se provede v obou směrech průchodu popruhu zařízením, přičemž se popruh před změřením podrobí 10 cyklům úplného průchodu.

7.2.3   Zkouška mikroprokluzu (viz příloha 5 obrázek 3)

7.2.3.1   Součásti nebo zařízení, jež se mají podrobit zkoušce mikroprokluzu, se uchovávají před zkouškou po dobu nejméně 24 hodin v atmosféře mající teplotu 20 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 65 % ± 5 %. Zkouška se provede za teploty v rozmezí od 15 °C do 30 °C.

7.2.3.2   Volný konec popruhu se uspořádá ve stejné konfiguraci, jako když se zařízení používá ve vozidle, přičemž nesmí být připevněn k žádné jiné části.

7.2.3.3   Seřizovací zařízení se umístí na svislou část popruhu, jehož jeden konec nese zatížení 50 ± 0,5 N, (vedeného tak, aby se zabránilo kolísání zatížení a kroucení popruhu). Volný konec popruhu směřuje ze seřizovacího zařízení svisle nahoru nebo dolů tak, jako tomu je ve vozidle. Druhý konec prochází přes vodicí váleček, jehož vodorovná osa je rovnoběžná s rovinou části popruhu nesoucího zatížení, a úsek popruhu procházející přes váleček je vodorovný.

7.2.3.4   Zkoušené zařízení se uspořádá tak, aby jeho střed v nejvyšší poloze, do které může být zvednut, byl vzdálen 300 mm ± 5 mm od podpůrného stolu a zátěž 50 N byla od tohoto stolu vzdálena 100 mm ± 5 mm.

7.2.3.5   Před zkouškou se provede 20 ± 2 zkušebních cyklů a nato 1 000 ± 5 cyklů s frekvencí 30 ± 10 cyklů za minutu, při celkové amplitudě 300 mm ± 20 mm nebo podle ustanovení bodu 7.2.5.2.6.2 výše. Zatížením 50 N se působí jen po dobu odpovídající posuvu o 100 mm ± 20 mm při každé půlperiodě. Mikroprokluz se změří z polohy po ukončení 20 cyklů před zkouškou.

7.2.4   Navíječ

7.2.4.1   Navíjecí síla

7.2.4.1.1   Navíjecí síly se musí měřit se soupravou bezpečnostních pásů nasazených na figurínu jako u dynamické zkoušky předepsané v bodě 7.1.3 výše. Napnutí popruhu se změří co nejblíže místu kontaktu s figurínou (ale těsně mimo ni) při navíjení popruhu přibližnou rychlostí 0,6 m/min.

7.2.4.2   Životnost mechanismu navíječe

7.2.4.2.1   Popruh se vytahuje a nechává navíjet po požadovaný počet cyklů rychlostí nejvýše 30 cyklů za minutu. U navíječů s nouzovým blokováním se při každém pátém cyklu silněji trhne, aby se navíjecí zařízení zablokovalo. Stejný počet trhnutí se provede v každé z různých pěti poloh vytažení, a to při 90, 80, 75, 70 a 65 % celkové délky popruhu na navíječi. Je-li však tato délka větší než 900 mm, výše uvedená procenta se počítají jen z posledních 900 mm popruhu, které lze z navíječe vytáhnout.

7.2.4.3   Blokování navíječů s nouzovým blokováním

7.2.4.3.1   Blokování navíječe se zkouší jednou, když byla odvinuta celá délka popruhu snížená o 300 mm ± 3 mm.

7.2.4.3.2   U navíječe aktivovaného pohybem popruhu se rozvinutí uskuteční stejným směrem jako při normální instalaci navíječe ve vozidle.

7.2.4.3.3   Zkoušejí-li se navíječe na citlivost k zrychlování vozidla, provedou se zkoušky při výše uvedené délce vytažení v obou směrech podél dvou vzájemně kolmých os, jež jsou vodorovné, jsou-li navíječe ve vozidle namontovány podle pokynů výrobce dětského zádržného zařízení. Není-li tato poloha předepsána, musí se technická zkušebna poradit s výrobcem dětského zádržného zařízení. Jeden z těchto směrů zkoušky zvolí technická zkušebna tak, aby byly vytvořeny nejnepříznivější podmínky pro uvádění blokovacího mechanismu v činnost.

7.2.4.3.4   Konstrukce použitého zařízení musí zajistit, aby se požadovaného zrychlení dosáhlo průměrným nárůstem zrychlení nejméně 25 g/s (8).

7.2.4.3.5   Aby se mohlo přezkoušet splnění požadavků podle bodů 6.7.3.2.1.3 a 6.7.3.2.1.4, navíječ se namontuje na vodorovný stůl, který se naklání rychlostí nepřevyšující 2° za sekundu, až dojde k zablokování. Zkouška se opakuje s nakláněním v jiných směrech, aby se zajistilo, že požadavky jsou splněny.

7.2.4.4   Korozní zkouška

7.2.4.4.1   Korozní zkoušky se provádějí podle bodu 7.1.1 výše.

7.2.4.5   Zkouška odolnosti proti prachu

7.2.4.5.1   Navíječ zařízení se vloží do zkušební komory popsané v příloze 3 tohoto předpisu. Namontuje se ve stejné poloze jako ve vozidle. Zkušební komora obsahuje prach, jehož složení je uvedeno v bodě 7.2.4.5.2 níže. Z navíječe se odvine 500 mm popruhu a tato část zůstane vytažena s výjimkou provedení 10 úplných cyklů rozvinutí a navinutí během jedné až dvou minut po každém rozvíření prachu. Prach se rozviřuje po dobu 5 sekund každých 20 minut v průběhu 5 hodin stlačeným vzduchem neobsahujícím olej ani vlhkost a procházejícím otvorem o průměru 1,5 ± 0,1 mm při tlaku 5,5 ± 0,5 bar.

7.2.4.5.2   Prach použitý při zkoušce popsané v bodě 7.2.4.5.1 výše se skládá z přibližně 1 kg suchého křemene. Rozdělení velikosti částeček:

a)

síto s otvory 150 μm, průměr drátu 104 μm: 99–100 %;

b)

síto s otvory 105 μm, průměr drátu 64 μm: 76–86 %;

c)

síto s otvory 75 μm, průměr drátu 52 μm: 60–70 %.

7.2.5   Statická zkouška popruhů

7.2.5.1   Zkouška pevnosti popruhu

7.2.5.1.1   Každá zkouška se musí provést se dvěma novými vzorky popruhu stabilizovanými podle bodu 6.7.4 tohoto předpisu.

7.2.5.1.2   Každý popruh se uchytí do čelistí stroje na zkoušení pevnosti v tahu. Čelisti musí být řešeny tak, aby nemohlo dojít k přetržení popruhu na nich nebo v jejich blízkosti. Rychlost posuvu musí být 100 mm/min ± 20 mm/min. Volná délka vzorku mezi čelistmi stroje při zahájení zkoušky musí být 200 ± 40 mm.

7.2.5.1.2.1   Tah se zvětšuje tak dlouho, až se popruh přetrhne, a zaznamená se zatížení na mezi pevnosti.

7.2.5.1.3   Jestliže popruh vyklouzne nebo se přetrhne na některé z čelistí nebo ve vzdálenosti menší než 10 mm od některé z nich, zkouška je neplatná a provede se nová zkouška s jiným vzorkem.

7.2.5.2   Vzorky vyříznuté z popruhů podle bodu 3.2.3 tohoto předpisu se stabilizují takto:

7.2.5.2.1   Stabilizace při pokojové teplotě

7.2.5.2.1.1   Popruh se uchovává 24 ± 1 hodin v atmosféře mající teplotu 23 ± 5 °C a relativní vlhkost 50 ± 10 %. Neprovede-li se zkouška ihned po stabilizaci, musí být vzorek až do zahájení zkoušky uložen ve vzduchotěsně uzavřené nádobě. Mez pevnosti se musí stanovit do pěti minut po vyjmutí popruhu ze stabilizační atmosféry nebo z nádoby.

7.2.5.2.2   Stabilizace s působením světla

7.2.5.2.2.1   Použije se ustanovení doporučení ISO/105-B 02(1978). Popruh se vystaví světlu na dobu potřebnou k vyblednutí standardní modře č. 7 na odstín rovnající se stupni 4 na stupnici šedi.

7.2.5.2.2.2   Po vystavení se popruh ponechá nejméně 24 hodiny v atmosféře mající teplotu 23 + 5 °C a relativní vlhkost 50 ± 10 %. Mez pevnosti se musí stanovit do 5 minut po vyjmutí popruhu ze stabilizačního zařízení.

7.2.5.2.3   Stabilizace při nízké teplotě

7.2.5.2.3.1   Popruh se uchovává nejméně 24 hodiny v atmosféře mající teplotu 23 ± 5 °C a relativní vlhkost 50 ± 10 %.

7.2.5.2.3.2   Popruh se pak uchovává po dobu 90 ±5 minut na rovné ploše v mrazicí komoře, v níž je teplota vzduchu –30 °C ±5 °C. Potom se přehne a přehyb se zatíží závažím o hmotnosti 2 kg ±0,2 kg, předem ochlazeným na –30 °C ±5 °C. Po uchovávání zatíženého popruhu po dobu 30 ±5 minut v téže mrazicí komoře se závaží sejme a do 5 minut po vyjmutí popruhu z mrazicí komory se změří mez pevnosti.

7.2.5.2.4   Stabilizace při vysoké teplotě

7.2.5.2.4.1   Popruh se ponechá po dobu 180 ± 10 minut ve vyhřívací komoře v atmosféře mající teplotu 60 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 65 % ± 5 %.

7.2.5.2.4.2   Mez pevnosti se musí stanovit do 5 minut po vyjmutí popruhu z vyhřívací komory.

7.2.5.2.5   Vystavení účinkům vody

7.2.5.2.5.1   Popruh se ponechá po dobu 180 ± 10 minut zcela ponořen v destilované vodě o teplotě 20 ± 5 °C s nepatrnou přísadou smáčedla. Smí se použít jakékoli smáčedlo vhodné pro zkoušené vlákno.

7.2.5.2.5.2   Mez pevnosti se musí stanovit do 10 minut po vyjmutí popruhu z vody.

7.2.5.2.6   Stabilizace před oděrem

7.2.5.2.6.1   Součásti nebo zařízení, jež se mají podrobit zkoušce odolnosti proti oděru, se před zkouškou ponechají nejméně 24 hodiny v atmosféře mající teplotu 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkost 50 % ± 10 %. Okolní teplota během zkoušení musí být v rozmezí od 15 °C do 30 °C.

7.2.5.2.6.2   V následující tabulce jsou uvedeny všeobecné podmínky pro jednotlivé zkoušky:

Tabulka 8

 

Zatížení (N)

Počet cyklů za minutu

Počet cyklů

Postup typu 1

10 ± 0,1

30 ± 10

1 000 ± 5

Postup typu 2

5 ± 0,05

30 ± 10

5 000 ± 5

Nepostačuje-li délka popruhu pro zkoušení posunutí většího než 300 mm, může se zkouška provést s menší délkou, nejméně však s délkou 100 mm.

7.2.5.2.6.3   Zvláštní zkušební podmínky

7.2.5.2.6.3.1   Postup zkoušky typu 1: v případech, kdy popruh prokluzuje rychloseřizovacím zařízením. Na jeden z popruhů se působí ve svislém směru trvale zatížením 10 N. Druhý popruh, nastavený vodorovně, se připojí k zařízení, které popruhem pohybuje dozadu a dopředu. Seřizovací zařízení se umístí na vodorovný popruh tak, aby popruh zůstal napnutý (viz příloha 5 obrázek 1).

7.2.5.2.6.3.2   Postup zkoušky typu 2: pro případy, kdy popruh při průchodu tuhou částí mění směr. Při této zkoušce musí úhly obou popruhů odpovídat obrázku 2 v příloze 5. Zatížení 5 N musí působit trvale po celou dobu zkoušky. V případech, kdy popruh při průchodu tuhou částí mění svůj směr více než jednou, se může zatížení 5 N zvýšit tak, aby se dosáhlo předepsaného posuvu popruhu 300 mm touto tuhou částí.

7.2.6   Zkouška odolnosti seřizovacích zařízení montovaných přímo na dětský zádržný systém proti opotřebení

Usaďte největší figurínu, pro kterou je zařízení určeno, jako pro dynamickou zkoušku, včetně standardní vůle určené v bodě 7.1.3.5 výše. Na popruhu vyznačte referenční čáru v místě, kde jeho volný konec vstupuje do seřizovacího zařízení.

Vyjměte figurínu a dětský zádržný systém umístěte do zařízení pro zkoušku podle obrázku 1 v příloze 16.

Celková délka popruhu procházející seřizovacím zařízením při zkušebním cyklování musí být nejméně 150 mm. Tento pohyb musí být takový, že nejméně 100 mm popruhu na straně referenční čáry směrem k volnému konci popruhu a dále zbývající pohybující se část popruhu (přibližně 50 mm) na straně nedílného postrojového pásu se pohybují skrz seřizovací zařízení.

Je-li délka popruhu od referenční čáry k volnému konci popruhu nedostatečná pro výše popsaný posuv, musí posuv popruhu seřizovacím zařízením o délce 150 mm vycházet z polohy plně vytaženého postrojového pásu.

Frekvence musí být 10 ± 1 cyklů/min, s rychlostí v „B“ 150 ± 10 mm/s.

7.2.7   Zkouška tepelné odolnosti

7.2.7.1   Části uvedené v odstavci 6.6.5.1 výše se vystaví trvalému působení teploty okolí nejméně 80 °C nad povrchem vody v uzavřeném prostoru po dobu nejméně 24 hodin a pak se ochladí v prostředí o teplotě nepřesahující 23 °C. Po periodě ochlazení bezprostředně následují za sebou tři cykly, každý v trvání 24 hodin; přitom každý cyklus obsahuje tyto po sobě následující sekvence:

a)

teplota okolí se trvale udržuje na hodnotě nejméně 100 °C po nepřetržitou dobu 6 hodin a této teploty okolí se dosáhne do 80 minut od začátku cyklu; poté

b)

se teplota okolí trvale udržuje na hodnotě nejvýše 0 °C po nepřetržitou dobu 6 hodin a této teploty okolí se dosáhne do 90 minut; poté

c)

se udržuje teplota okolí na hodnotě nejvýše 23 °C v průběhu zbývající části 24hodinového cyklu.

7.2.8   Celá sedačka, nebo její součást vybavená úchyty ISOFIX (např. základna ISOFIX), pokud má uvolňovací tlačítko, je pevně uchycena ke zkušebnímu zařízení tak, že připevňovací díly ISOFIX jsou svisle svěšeny podle obrázku 3. K těmto dílům ISOFIX se připevní tyč o průměru 6 mm a délce 350 mm. Na konce tyče se upevní závaží o hmotnosti 5 kg.

7.2.8.1   Na uvolňovací tlačítko nebo rukojeť se zapůsobí silou ve směru pevné osy probíhající souběžně s původním směrem pohybu tlačítka/rukojeti; geometrický střed působí na tu část povrchu úchytů ISOFIX, na kterou má působit uvolňovací tlak.

7.2.8.2   Otevírací síla působí na úchyty ISOFIX za použití dynamometru nebo podobného zařízení normálně a její směr je uveden v návodu k užívání dodaném výrobcem. Dotykovou částí je leštěná kovová polokoule s poloměrem 2,5 ± 0,1 mm v případě uvolňovacího tlačítka nebo leštěný kovový hák o poloměru 25 mm.

7.2.8.3   Neumožňuje-li konstrukce dětského zádržného zařízení, aby byly dodrženy postupy popsané v bodech 7.2.8.1 a 7.2.8.2, lze se souhlasem technické zkušebny, která zkoušku provádí, použít alternativní metodu.

7.2.8.4   Síla k otevření úchytů ISOFIX, již je potřeba změřit, odpovídá síle potřebné k uvolnění prvního úchytu.

7.2.8.5   Zkouška se provede s novou sedačkou a zopakuje se se sedačkou, která prošla cyklickým postupem popsaným v bodě 6.7.5.1.

Image

7.3   Kalibrace sedáku zkušebního stavu

7.3.1   Kalibrační zkouška sedáku zkušebního stavu se provádí u nového sedáku pro stanovení počátečních hodnot průniku při nárazu a špičkového zpoždění a pak po každé padesáté dynamické zkoušce nebo nejméně jednou měsíčně, podle toho, k čemu dojde dříve, nebo před každou zkouškou, pokud se zkušební zařízení používá často.

7.3.2   Postupy kalibrace a měření musí odpovídat poslední verzi normy ISO 6487; měřicí zařízení musí odpovídat specifikacím datového kanálu s filtrem kanálu třídy (CFC) 60.

Na zkušebním zařízení určeném v příloze 14 tohoto předpisu se provedou 3 zkoušky, 150 mm ± 5 mm od přední hrany sedáku na střednici a pak ve vzdálenosti 150 mm ± 5 mm na každou stranu od střednice.

Zařízení umístěte svisle na pevný a rovný povrch. Spouštějte závaží tak dlouho, až se dotkne povrchu, a nastavte ukazatel průniku do nulové polohy. Zařízení umístěte svisle nad zkušební bod, zdvihněte závaží na 500 mm ± 5 mm a pak je uvolněte, aby volným pádem narazilo na povrch sedadla. Zaznamenejte průnik a křivku zpomalení.

7.3.3   Zaznamenané maximální hodnoty se nesmí lišit o více než 15 % od počátečních hodnot.

7.4   Záznam dynamického chování

7.4.1   Aby bylo možné určit chování figuríny a její posunutí, musí se všechny dynamické zkoušky zaznamenávat podle následujících podmínek:

7.4.1.1

Podmínky pro filmování a záznam:

a)

frekvence je alespoň 1 000 snímků za sekundu;

b)

zkoušky se zaznamenají na video nebo nosič digitálních údajů přinejmenším za prvních 300 ms.

7.4.1.2

Odhad nejistoty:

 

Zkušební laboratoře musí mít k dispozici a používat postupy pro odhadování nejistoty při měření posunutí hlavy figuríny. Nejistota nesmí přesáhnout ±25 mm.

 

Vzory mezinárodních norem pro tyto postupy jsou EA-4/02 Evropské organizace pro akreditaci nebo ISO 5725:1994 nebo obecná metoda měření nejistoty.

7.5   Postupy měření musí odpovídat postupům určeným v nejnovějším vydání normy ISO 6487. Kmitočtová třída kanálu musí být:

Tabulka 9

Typ měření

CFC(FH)

Mezní kmitočet (FN)

Zrychlení vozíku

600

Viz ISO 6487 příloha A

Zatížení pásu

600

Viz ISO 6487 příloha A

Zrychlení hrudníku

600

Viz ISO 6487 příloha A

Zrychlení hlavy

1 000

1 650 Hz

Síla na horní část krku

600

 

Moment horní části krku

600

 

Průhyb hrudníku

600

 

Vzorkovací kmitočet musí být minimálně desetinásobkem kmitočtové třídy kanálu (tj. v instalacích s kmitočtovou třídou kanálu 1 000 to odpovídá minimálnímu vzorkovacímu kmitočtu přibližně 10 000 vzorků za sekundu na jeden kanál).

8.   ZKUŠEBNÍ PROTOKOLY PRO SCHVÁLENÍ TYPU A KVALIFIKACI VÝROBY

8.1

Ve zkušebním protokolu musí být zaznamenány výsledky všech zkoušek a měření, včetně následujících údajů o zkoušce:

a)

druh zařízení použitého při zkoušce (zařízení ke zkoušce zrychlením nebo zpomalením);

b)

celková změna rychlosti;

c)

rychlost vozíku bezprostředně před nárazem, jen u zařízení pracujících se zpomalením;

d)

křivky zrychlení nebo zpomalení v celém průběhu změny rychlosti vozíku a nejméně v průběhu 300 ms;

e)

čas (v ms), za který dosáhla hlava figuríny maximální posuv v průběhu dynamické zkoušky;

f)

poloha spony při zkouškách, jestliže se může měnit;

g)

jakákoliv porucha nebo přetržení;

h)

Tato kritéria pro figuríny: hodnota HIC, zrychlení hlavy 3 ms, tahová síla na horní část krku, moment horní části krku, průhyb hrudníku; a

i)

síla břišního pásu.

8.2

Jestliže nebyla dodržena ustanovení týkající se kotevních úchytů obsažená v dodatku 3 k příloze 6 tohoto předpisu, musí být ve zkušebním protokolu popsáno, jak byl dětský zádržný systém namontován, a musí zde být uvedeny důležité úhly a rozměry.

8.3

Je-li dětský zádržný systém zkoušen ve vozidle nebo nosné konstrukci vozidla, musí se ve zkušebním protokolu uvést způsob připojení nosné konstrukce vozidla k vozíku, poloha dětského zádržného systému a sedadla a sklon opěradla sedadla.

8.4

Ve zkušebních protokolech pro schválení typu a kvalifikaci výroby se zaznamená kontrola značek a pokynů k montáži a používání.

9.   KVALIFIKACE VÝROBY

9.1   Aby se zaručilo, že je systém výroby, který výrobce používá, uspokojivý, provede technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, zkoušky za účelem kvalifikace výroby v souladu s odstavcem 9.2 níže.

9.2   Kvalifikace výroby dětských zádržných systémů

Výroba každého nově schváleného typu dětského zádržného systému kategorie i-Size nebo kategorie určitého vozidla se musí podrobit zkouškám kvalifikace výroby. Podle bodu 11.1.3 může být předepsána dodatečná kvalifikace výroby.

Za tímto účelem se z první výrobní šarže náhodně vybere pět dětských zádržných systémů.

První výrobní šarží se rozumí výroba první série obsahující alespoň 50 a nejvýše 5 000 dětských zádržných systémů.

9.2.1   Dynamické zkoušky při čelním nárazu a při nárazu zezadu

9.2.1.1

Pět dětských zádržných systémů se podrobí dynamické zkoušce předepsané odstavcem 7.1.3 výše. Technická zkušebna, která provedla zkoušky pro schválení typu, zvolí podmínky, které během dynamických zkoušek pro schválení typu způsobily maximální vodorovné vychýlení hlavy, kromě podmínek předepsaných odstavcem 6.6.4.1.6.2 výše. Všech pět dětských zádržných systémů se zkoušce podrobí za stejných podmínek.

9.2.1.2

U každé zkoušky předepsané v odstavci 9.2.1.1. se změří kritéria pro zranění popsaná v odstavci 6.6.4.3.1. výše; a

u dopředu směřujících zádržných systémů vychýlení hlavy popsané v bodě 6.6.4.4.1.1. výše;

u dozadu směřujících zádržných systémů a brašen na přenášení dítěte vychýlení hlavy popsané v bodě 6.6.4.4.1.2.1 výše.

9.2.1.3

Výsledky měření maximálního vychýlení hlavy musí splňovat následující dvě podmínky:

9.2.1.3.1

žádná hodnota nepřesáhne 1,05 L a

X + S nepřesáhne L,

kde:

L

=

předepsaná mezní hodnota

X

=

střední hodnota

S

=

standardní odchylka hodnot

9.2.1.3.2

Výsledky kritérií pro zranění musí odpovídat požadavkům bodu 6.6.4.3.1 výše a kromě toho se na výsledky kritérií pro zranění 3 ms (podle bodu 6.6.4.3.1 výše) uplatní také podmínka X + S podle bodu 9.2.1.3.1 výše a tyto hodnoty se zaznamenají pouze pro informaci.

9.2.2   Dynamické zkoušky bočním nárazem

9.2.3   Kontrola značek

9.2.3.1

Technická zkušebna, která provedla schvalovací zkoušky, ověří, zda značky odpovídají požadavkům bodu 4 tohoto předpisu.

9.2.3.2

Kontrola návodu pro montáž a návodu k užívání

9.2.3.3

Technická zkušebna, která provedla schvalovací zkoušky, ověří, zda návod pro montáž a návod k užívání odpovídají požadavkům bodu 14 tohoto předpisu.

10.   SHODNOST VÝROBY A RUTINNÍ ZKOUŠKY

Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v Dohodě, dodatek 2 (E/EHK/324-E/EHK/TRANS/505/Rev.2), společně s následujícími požadavky:

10.1

Každý dětský zádržný systém schválený dle tohoto předpisu musí být vyroben tak, aby byl shodný se schváleným typem tím, že splní požadavky stanovené v předchozích bodech 6 až 7 výše.

10.2

Musí být splněny minimální požadavky na postupy pro kontrolu shodnosti výroby stanovené v příloze 12 tohoto předpisu.

10.3

Schvalovací orgán může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti používané v každém výrobním zařízení. Běžná četnost těchto ověření je dvakrát ročně.

11.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU DĚTSKÉHO ZÁDRŽNÉHO SYSTÉMU

11.1

Každá změna dětského zádržného systému se oznámí schvalovacímu orgánu, který tento zádržný systém schválil. Tento schvalovací orgán potom může buď:

11.1.1

usoudit, že změny zřejmě nemají znatelný nepříznivý vliv a že dětský zádržný systém v každém případě ještě plní požadavky; nebo

11.1.2

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek nový zkušební protokol.

11.2

Potvrzení nebo zamítnutí schválení, s uvedením změn, se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3.

11.1.3

Je-li požadován další zkušební protokol, srovnejte výsledky vodorovného vychýlení hlavy s nejhorším dříve zaznamenaným výsledkem:

a)

je-li vychýlení větší, je potřeba provést novou zkoušku kvalifikace výroby;

b)

je-li vychýlení menší, není třeba novou zkoušku kvalifikace výroby provádět.

11.4

Schvalovací orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

12.   SANKCE ZA NESHODNOST VÝROBY

12.1

Schválení pro dětské zádržné systémy udělené podle tohoto předpisu může být odňato, jestliže některý dětský zádržný systém opatřený údaji uvedenými v bodě 5.4 neobstojí při namátkových kontrolách popsaných v bodě 9 nebo pokud není shodný se schváleným typem.

12.2

Pokud strana Dohody, která používá tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom neprodleně informovat ostatní smluvní strany, které tento předpis používají, oznámením na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

13.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

13.1

Jestliže držitel schválení ukončí výrobu určitého typu dětského zádržného systému schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení udělil. Po obdržení tohoto sdělení musí tento orgán informovat ostatní strany Dohody, které používají tento předpis, oznámením na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

14.   INFORMACE PRO UŽIVATELE

14.1

Ke každému dětskému zádržnému systému musí být připojen návod v jazyce státu, ve kterém bude zařízení prodáváno, s tímto obsahem:

14.2

Návod k instalaci musí obsahovat tyto body:

14.2.1

U dětského zádržného systému ISOFIX kategorie i-Size musí být na vnějším obalu dobře viditelný tento štítek:

Upozornění

Toto je dětský zádržný systém „i-Size“. Je schválen podle předpisu č. 129 k použití na sedadlech vozidel kompatibilních s „i-Size“ podle údajů výrobce vozidla v příručce pro uživatele vozidla.

V případě pochybností se poraďte s výrobcem nebo prodejcem dětského zádržného systému.

14.2.2

U kategorie dětských zádržných systémů „ISOFIX určitého vozidla“ musí být při prodeji i bez vybalení dětského zádržného systému z obalu zřetelně viditelná informace o tom, pro které vozidlo je systém určen.

14.2.3

Výrobce dětského zádržného systému musí na vnějším obalu uvést adresu, na které si může zákazník písemně vyžádat další informace o instalaci dětského zádržného systému do určitých vozidel.

14.2.4

Způsob instalace musí být znázorněn fotografiemi a/nebo velmi zřetelnými nákresy.

14.2.5

Uživatel musí být poučen, že pevné části a plastové součásti dětského zádržného systému musí být umístěny a namontovány tak, aby za běžného užívání vozidla nemohly být zachyceny pohyblivým sedadlem nebo dveřmi vozidla.

14.2.6

Uživatel musí být upozorněn na to, že brašna na přenášení dítěte se musí umístit kolmo k podélné ose vozidla.

14.2.7

V případě dětských zádržných systémů směřujících dozadu musí být zákazník upozorněn, aby toto zařízení neužíval na místech k sezení, která jsou vybavena airbagem. Tato informace musí být při prodeji zřetelně viditelná bez odstranění obalu.

14.2.8

Pro kategorii „speciální zádržný systém i-Size“ musí být při prodeji i bez vyjmutí dětského zádržného systému z obalu zřetelně viditelná tato informace:

Tento „speciální zádržný systém i-Size“ je konstruován tak, aby poskytoval dodatečnou oporu dětem, které mají potíže se správným sezením v běžných sedačkách. O vhodnosti tohoto zádržného systému pro vaše dítě se vždy poraďte s lékařem.

14.3

Návod k použití musí obsahovat tyto body:

14.3.1

„rozpětí velikostí“ a maximální hmotnost cestujícího, pro nějž je zařízení určeno;

14.3.2

Způsob užívání musí být znázorněn fotografiemi a/nebo velmi zřetelnými nákresy. Sedačky, které se mohou použít jako směřující dopředu i jako směřující dozadu, se musí označit jasným upozorněním, že zařízení se musí používat s orientací směřující dozadu, dokud dítě nepřekročí stanovený věk nebo jiné rozměrové kritérium.

14.3.3

U dětského zádržného systému musí být na vnějším obalu zřetelně viditelný tento štítek:

„DŮLEŽITÉ – NEPOUŽÍVEJTE ZAŘÍZENÍ SMĚREM DOPŘEDU U DĚTÍ VE VĚKU DO 15 měsíců (viz návod)“.

14.3.4

Musí být jasně vysvětlen způsob ovládání spony a seřizovacích zařízení.

14.3.5

Musí být doporučeno, aby všechny popruhy přidržující zádržné zařízení k vozidlu byly utaženy, aby se všechny podpěry dotýkaly podlahy vozidla, aby všechny popruhy zadržující dítě byly seřízeny podle těla dítěte a aby popruhy nebyly zkrouceny.

14.3.6

Musí být zdůrazněno, že je důležité, aby břišní popruh byl nasazen nízko tak, aby pevně zachycoval pánev.

14.3.7

Musí být doporučeno, aby bylo zařízení vyměněno, jestliže již bylo vystaveno silnému namáhání při nehodě.

14.3.8

Musí být uveden návod na čištění zařízení.

14.3.9

Uživatel musí být upozorněn na nebezpečí vyplývající z provedení jakýchkoli změn nebo doplnění zařízení bez schválení schvalovacím orgánem a na nebezpečí vyplývající z nedůsledného dodržování montážních návodů, které dodává výrobce dětského zádržného systému.

14.3.10

Není-li sedačka opatřena textilním potahem, musí být doporučeno, aby byla sedačka chráněna před slunečním zářením, poněvadž jinak by mohla být pro pokožku dítěte příliš horká.

14.3.11

Musí být doporučeno nenechávat děti v dětských zádržných systémech bez dozoru.

14.3.12

Musí být doporučeno, aby všechna zavazadla nebo jiné předměty, které by pravděpodobně mohly při srážce způsobit zranění, byly řádně zajištěny.

14.3.13

Dále musí být uvedena tato doporučení:

14.3.13.1

Dětský zádržný systém se nesmí užívat bez potahu.

14.3.13.2

Potah dětského zádržného systému se nesmí nahradit žádným jiným potahem, než doporučil výrobce, protože potah představuje nedílnou součást vlastností zařízení.

14.3.14

Musí být učiněna opatření, aby návod mohl být trvale na dětském zádržném systému po celou dobu jeho životnosti nebo aby byl v případě zabudovaných zádržných zařízení v příručce k vozidlu.

14.3.15

V případě „dětského zádržného systému i-Size“ musí být uživatel odkázán rovněž na příručku výrobce vozidla.

15.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany Dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a schvalovacích orgánů, které udělují schválení typu a kterým se mají zasílat formuláře o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydané v jiných zemích.


(1)  Rozlišovací číslo smluvních stran Dohody z roku 1958 je uvedeno v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.3.

(2)  Přípravek dětského zádržného systému (CRF), jak je definován v předpisu č. 16 (Bezpečnostní pásy).

(3)  HPC: viz příloha 17.

(4)  Bude přezkoumáno do tří let od vstupu tohoto předpisu v platnost.

(5)  Bude přezkoumáno do tří let od vstupu tohoto předpisu v platnost.

(6)  Bude přezkoumáno do tří let od vstupu tohoto předpisu v platnost.

(7)  Bude přezkoumáno do tří let od vstupu tohoto předpisu v platnost.

(8)  g = 9,81 m/s2.


PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

Image


PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ TYPU

Image

Dětský zádržný systém opatřený výše uvedenou značkou schválení je zařízením způsobilým k instalaci na jakékoli místo k sezení ve vozidle kompatibilní s i-Size a použitelným pro rozpětí velikostí 40–70 cm a maximální hmotnost 24 kg; je schváleno ve Francii (E2) pod č. 002439. Toto číslo schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu pro schvalování zdokonalených dětských zádržných systémů používaných v motorových vozidlech ve znění série změn 00. Kromě toho je třeba na značce schválení uvést číslo předpisu, podle nějž bylo schválení uděleno, doplněné o číslo série změn.

Image

Dětský zádržný systém opatřený výše uvedenou značkou schválení je zařízením nezpůsobilým k instalaci do jakéhokoliv vozidla a použitelným pro rozpětí velikostí 40–70 cm a maximální hmotnost 24 kg; je schváleno ve Francii (E2) pod č. 002450. Toto číslo schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu pro schvalování dětských zádržných ISOFIX určitého vozidla používaných v motorových vozidlech ve znění série změn 00. Kromě toho je třeba na značce schválení uvést číslo předpisu, podle nějž bylo schválení uděleno, doplněné o číslo série změn.

Poznámka: Číslo schválení a doplňkový symbol / doplňkové symboly musí být umístěn(y) v blízkosti kružnice nad písmenem „E“ nebo pod ním, popřípadě vlevo nebo vpravo od něho. Číslice čísla schválení musí být na stejné straně od písmene „E“ a musí být stejně orientovány. Doplňkový symbol (doplňkové symboly) musí být umístěn(y) protilehle k číslu schválení. U čísla schválení je třeba se vyhnout používání římských číslic, aby se předešlo možnosti záměny s jinými symboly.


PŘÍLOHA 3

USPOŘÁDÁNÍ ZAŘÍZENÍ NA ZKOUŠENÍ ODOLNOSTI PROTI PRACHU

Image

Image


PŘÍLOHA 4

KOROZNÍ ZKOUŠKA

1.   ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ

1.1

Zařízení se skládá z mlžné komory, zásobníku solného roztoku, přívodu vhodně upraveného stlačeného vzduchu, jedné nebo několika rozprašovacích trysek, podstavců na vzorky, zařízení k vyhřívání komory a potřebného ovládacího ústrojí. Rozměry a bližší podrobnosti konstrukce zařízení jsou volitelné za předpokladu, že jsou splněny zkušební podmínky.

1.2

Je důležité zajistit, aby kapky roztoku, shromažďující se na stropě nebo krytu komory, nepadaly na zkušební vzorky.

1.3

Kapky roztoku padající ze zkušebních vzorků se nesmějí vracet do zásobníku k opětnému rozprašování.

1.4

Zařízení nesmí být zhotoveno z materiálů ovlivňujících korozní účinky mlhy.

2.   UMÍSTĚNÍ ZKUŠEBNÍCH VZORKŮ V MLŽNÉ KOMOŘE

2.1

Vzorky, s výjimkou navíječů, musí být podepřeny nebo zavěšeny v úhlu v rozmezí od 15° do 30° od svislice a pokud možno rovnoběžně s hlavním směrem vodorovného proudění mlhy komorou, v závislosti na převládajících zkoušených plochách.

2.2

Navíječe musí být podepřeny nebo zavěšeny tak, aby osy cívky k ukládání popruhu byly kolmé k hlavnímu směru vodorovného proudění mlhy komorou. Otvor pro průchod popruhu v navíječi musí rovněž směřovat v tomto hlavním směru.

2.3

Každý vzorek musí být umístěn tak, aby se mlha mohla na všech vzorcích volně usazovat.

2.4

Jednotlivé vzorky se umístí tak, aby solný roztok neodkapával z jednoho vzorku na druhý.

3.   SOLNÝ ROZTOK

3.1

Solný roztok se připraví rozpuštěním 5 ± 1 hmotnostních dílů chloridu sodného v 95 dílech destilované vody. Touto solí musí být chlorid sodný, v podstatě prostý niklu a mědi a obsahující v suchém stavu nejvýše 0,1 % jodidu sodného a nejvýše 0,3 % všech nečistot.

3.2

Roztok musí být takový, aby po rozprášení při 35 °C měl zachycený roztok hodnotu pH v rozmezí od 6,5 do 7,2.

4.   STLAČENÝ VZDUCH

4.1

Stlačený vzduch přiváděný k trysce nebo tryskám k rozprašování solného roztoku musí být prostý oleje a nečistot a jeho tlak musí být udržován v rozmezí od 70 kN/m2 do 170 kN/m2.

5.   PODMÍNKY V MLŽNÉ KOMOŘE

5.1

V oblasti expozice v mlžné komoře musí být udržována teplota 35 ± 5 °C; dále se do ní umístí nejméně dva vhodné jímače mlhy, aby se zabránilo shromažďování kapek roztoku pocházejících ze zkoušených vzorků nebo z jiných zdrojů. Jímače musí být umístěny v blízkosti zkušebních vzorků, a to jeden co nejblíže k některé z trysek a druhý co nejdále ode všech trysek. Mlha musí být taková, aby se z každých 80 cm2 vodorovné jímací plochy v každém jímači získalo 1,0 ml až 2,0 ml roztoku za hodinu, měřeno průměrem za dobu nejméně 16 hodin.

5.2

Tryska nebo trysky musí být směřovány nebo usměrňovány tak, aby rozprašovací proud nezasahoval přímo zkoušené vzorky.


PŘÍLOHA 5

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODĚRU A ZKOUŠKA MIKROPROKLUZU

Obrázek 1

Postup typu 1

Image

Příklad A

Image

Příklad B

Příklady uspořádání podle typu seřizovacího zařízení

Obrázek 2

Postup typu 2

Image

Image

Obrázek 3

Zkouška mikroprokluzu

Image

Zatížení 50 N na zkušebním zařízení musí být vertikálně vedeno tak, aby se pás nerozhoupal ani nekroutil.

Úchyt musí být spojen se závažím působícím silou 50 N stejným způsobem jako ve vozidle.


PŘÍLOHA 6

POPIS ZKUŠEBNÍHO VOZÍKU

1.   ZKUŠEBNÍ VOZÍK

1.1

Pro zkoušení dětských zádržných systémů musí mít vozík nesoucí jen sedadlo hmotnost větší než 380 kg. Pro zkoušení dětských zádržných systémů „ISOFIX určitého vozidla“ musí mít vozík s připevněnou nosnou konstrukcí vozidla hmotnost větší než 800 kg.

2.   MĚŘICÍ PROJEKČNÍ PLOCHA

2.1

K vozíku je pevně připojena měřicí projekční plocha, na níž je jasně vyznačena čára meze posuvu, aby bylo možno z fotografických záznamů zjistit, zda bylo splněno kritérium posuvu vpřed.

3.   ZKUŠEBNÍ STAV

3.1   Zkušební stav je konstruován takto:

3.1.1

pevné uchycené opěradlo, jehož rozměry jsou uvedeny v dodatku 1 k této příloze;

3.1.2

pevný sedák, jehož rozměry jsou uvedeny v dodatku 1 k této příloze. Zadní část sedáku je vyrobena z tuhého plechu. Přední část sedáku je také vyztužena trubkou o průměru 20 mm;

3.1.3

K umožnění přístupu k systému kotevních úchytů ISOFIX musí být v zadní části sedáku zkušebního stavu vytvořeny otvory, které jsou popsány v dodatku 1 k této příloze;

3.1.4

Šířka zkušebního stavu musí být 800 mm;

3.1.5

Opěradlo a sedák musí být pokryty polyuretanovou pěnou, jejíž vlastnosti jsou uvedeny v tabulce 1. Rozměry sedáku jsou uvedeny v dodatku 1 k této příloze;

Tabulka 1

 

Norma

Hodnota

Jednotka

Hustota

EN ISO 845

68–74

kg/m3

Odpor proti stlačení

EN ISO 3386/1 (40 % stlačení)

13

kPa

Stanovení tvrdosti vtlačováním

EN ISO 2439B (40 % stlačení)

500 (+/15 %)

N

Pevnost v tahu

EN ISO 1798

≥ 150

kPa

Maximální tažnost

EN ISO 1798

≥ 120

%

Trvalá deformace v tlaku

EN ISO 1856 (22 hod / 50 % / 70 °C)

≤ 3

%

3.1.6

Polyuretanová pěna musí být pokryta látkou chránící proti slunci, která je vyrobena z polyakrylátového vlákna s vlastnostmi uvedenými v tabulce 2.

Tabulka 2

Specifická hmotnost (g/m2) 290

Pevnost v tahu podle DIN 53587 na zkušebním vzorku šířky 50 mm:

v podélném směru (kg): 120

na šířku (kg): 80

3.1.7

Potah sedáku zkušebního stavu a opěradla sedáku zkušebního stavu

3.1.7.1

Sedák zkušebního stavu je vyroben z pěnového bloku (800 × 575 × 135 mm) tak, že jeho tvar (viz obrázek 1 dodatku 1 k této příloze) odpovídá tvaru spodní hliníkové desky podle obrázku 2 dodatku 1 k této příloze.

3.1.7.2

Do spodní desky je vyvrtáno šest otvorů tak, aby mohla být přišroubována na zkušební vozík. Otvory jsou vyvrtány podél nejdelší strany desky po třech na každé straně a jejich poloha závisí na konstrukci vozíku. Do otvorů se vloží šest šroubů. Doporučuje se šrouby přilepit na desku vhodným lepidlem. Potom se šrouby přitáhnou maticemi.

3.1.7.3

Potahový materiál (1 250 × 1 200 mm, viz obrázek 3 dodatku 1 k této příloze) se ustřihne kolmo k šířce tak, aby nebylo možné materiál po potažení přeložit. Mezi okraji potahového materiálu by měla vzniknout mezera přibližně 100 mm. Materiál se proto ustřihne na délku přibližně 1 200 mm.

3.1.7.4

Potahový materiál se označí kolmo k šířce dvěma čarami. Čáry se vyznačí ve vzdálenosti 375 mm od střednice potahového materiálu (viz obrázek 3 dodatku 1 k této příloze).

3.1.7.5

Sedák zkušebního stavu se umístí spodní stranou vzhůru na potah, se spodní hliníkovou deskou nahoře.

3.1.7.6

Potah se na obou bocích napne, až se označené čáry dostanou na hranu hliníkové desky. U každého šroubu se potah částečně nařízne a přetáhne přes šrouby.

3.1.7.7

V místě drážek ve spodní desce a v pěně se potah nařízne.

3.1.7.8

Potah se nalepí na hliníkovou desku pružným lepidlem. Matice se před nalepením odšroubují.

3.1.7.9

Volné části potahového materiálu na bocích se přehnou na desku a také se přilepí.

3.1.7.10

Volné části potahového materiálu v drážkách se přehnou dovnitř a přilepí se pevnou páskou.

3.1.7.11

Pružné lepidlo musí schnout nejméně 12 hodin.

3.1.7.12

Opěradlo sedadla zkušebního stavu se pokryje přesně stejným způsobem jako sedák zkušebního stavu, pouze čáry na potahovém materiálu

(1 250 × 850 mm) se vyznačí ve vzdálenosti 320 mm od střednice materiálu.

3.1.8

Čára Cr je totožná s průsečnicí mezi horní rovinou sedáku zkušebního stavu a přední rovinou opěradla sedáku zkušebního stavu.

3.2   Zkouška zařízení směřujících dozadu

3.2.1

Na vozík se připevní zvláštní rám k podepření dětského zádržného systému, jak je znázorněno na obrázku 1.

3.2.2

Na vozík se připevní ocelová trubka, která při zatížení 5 000 N ± 50 N působícím vodorovně na střed trubky nevyvolá posuv větší než 2 mm.

3.3.2

Trubka má rozměr 500 × 100 × 90 mm.

Obrázek 1

Uspořádání pro zkoušení zařízení směřujícího dozadu

Image

Rozměry v mm.

3.3   Podlahová část vozíku

3.3.1

Podlahová část vozíku je vyrobena z ploché kovové desky jednotné tloušťky a z jediného materiálu, viz obrázek 2 v dodatku 3 k této příloze.

3.3.1.1

Podlahová část vozíku je k vozíku pevně namontována. Výška podlahové části vozíku vzhledem k projekčnímu bodu na ose Cr, rozměr (1) na obrázku 2 v dodatku 2 k příloze, se nastaví tak, aby splňovala požadavky bodu 7.1.3.6.3 tohoto předpisu.

3.3.1.2

Podlahová část vozíku se navrhne tak, aby tvrdost povrchu nebyla pod úrovní 120 HB podle normy EN ISO 6506-1:1999.

3.3.1.3

Podlahová část vozíku musí být odolná vůči soustředěnému svislému tlaku 5 kN, aniž by došlo ke svislému pohybu o více než 2 mm vzhledem k ose Cr či k jakémukoli trvalému poškození.

3.3.1.4

Podlahová část vozíku má povrchovou hrubost nepřevyšující hodnotu Ra 6,3 podle normy ISO 4287:1997.

3.3.1.5

Podlahová část vozíku se navrhne tak, aby po dynamické zkoušce dětského zádržného systému podle tohoto předpisu nevzniklo žádné trvalé poškození.

4.   BRZDNÉ ZAŘÍZENÍ

4.1

Toto zařízení se skládá z dvou shodných rovnoběžně uspořádaných tlumičů nárazu.

4.2

Je-li to nutné, použije se pro každé zvýšení jmenovité hmotnosti o 200 kg jeden další tlumič. Každý tlumič se skládá:

4.2.1

vnějšího pláště tvořeného ocelovou trubkou;

4.2.2

polyuretanové trubice pohlcující energii;

4.2.3

z leštěného ocelového knoflíku tvaru olivy vnikajícího do tlumiče; a

4.2.4

tyče a nárazové desky.

4.3

Rozměry jednotlivých částí tohoto tlumiče jsou vyznačeny na schématu uvedeném v dodatku 2 k této příloze.

4.4

Vlastnosti tlumicího materiálu jsou uvedeny v tabulce 3 a tabulce 4 této přílohy.

4.5

Dříve, než se úplné brzdné zařízení použije ke kalibračním zkouškám popsaným v příloze 7 tohoto předpisu, musí se udržovat po dobu nejméně 12 hodin při teplotě od 15 °C do 25 °C. Brzdné zařízení musí při zkoušce každého typu splňovat požadavky na vlastnosti stanovené v dodatcích 1 a 2 k příloze 7. U dynamických zkoušek dětského zádržného systému musí být úplné brzdné zařízení udržováno po dobu nejméně 12 hodin při stejné teplotě, s dovolenou odchylkou ±2 °C, jako u kalibrační zkoušky. Jakékoli jiné zařízení vedoucí k rovnocenným výsledkům je přípustné.

Tabulka 3

Vlastnosti tlumicího materiálu „A“  (2)

(Metoda ASTM 2000 (1980), pokud není uvedeno jinak)

Tvrdost podle Shore A:

88 ± 2 při teplotě 20 ± 5 °C

Mez pevnosti:

Ro ≥ 300 kg/cm2

Nejmenší poměrné prodloužení:

Ao ≥ 400 %

Modul při 100 % prodloužení:

≥ 70 kg/cm2

Modul při 300 % prodloužení:

≥ 130 kg/cm2

Křehkost při nízkých teplotách (metoda podle ASTM D 736):

5 hodin při –55 °C

Trvalá deformace tlakem (metoda B):

22 hodin při 70 °C ≤ 45 %

Hustota při 25 °C:

1,08 až 1,12

Stárnutí na vzduchu (metoda ASTM D 573 (1981)):

 

70 hodin při 100 °C:

Tvrdost podle Shore: maximální odchylka ±3

Mez pevnosti: pokles < 10 % hodnoty Ro

Poměrné prodloužení: pokles < 10 % hodnoty Ao

Hmotnost: pokles < 1 %

Ponoření do oleje (metoda ASTM D 471 (1979) olej č. 1):

 

70 hodin při 100 °C:

Tvrdost podle Shore: maximální odchylka ±4

Mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

Poměrné prodloužení: pokles < 10 % hodnoty Ao

Objem: nabobtnání < 5 %

Ponoření do oleje (metoda ASTM D 471 (1979) olej č. 3):

 

70 hodin při 100 °C:

Mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

Poměrné prodloužení: pokles < 15 % hodnoty Ao

Objem: nabobtnání < 20 %

Ponoření do destilované vody:

 

1 týden při 70 °C:

Mez pevnosti: pokles < 35 % hodnoty Ro

 

Poměrné prodloužení: pokles < 20 % hodnoty Ao


Tabulka 4

Vlastnosti tlumicího materiálu „B“

(Metoda ASTM 2000 (1980), pokud není uvedeno jinak)

Tvrdost podle Shore A:

88 ± 2 při teplotě 20 ± 5 °C

Mez pevnosti:

Ro ≥ 300 kg/cm2

Nejmenší poměrné prodloužení:

Ao ≥ 400 %

Modul při 100 % prodloužení:

≥ 70 kg/cm2

Modul při 300 % prodloužení:

≥ 130 kg/cm2

Křehkost při nízkých teplotách (metoda podle ASTM D 736):

5 hodin při –55 °C

Trvalá deformace tlakem (metoda B):

22 hodin při 70 °C ≤ 45 %

Hustota při 25 °C:

1,08 až 1,12

Stárnutí na vzduchu (metoda ASTM D 573 (1981)):

 

70 hodin při 100 °C:

Tvrdost podle Shore: maximální odchylka ±4

Mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

Poměrné prodloužení: pokles < 10 % hodnoty Ao

Objem: nabobtnání < 5 %

Ponoření do oleje (metoda ASTM D 471 (1979) olej č. 3):

 

70 hodin při 100 °C:

Mez pevnosti: pokles < 15 % hodnoty Ro

Poměrné prodloužení: pokles < 15 % hodnoty Ao

Objem: nabobtnání < 20 %

Ponoření do destilované vody:

 

1 týden při 70 °C:

Mez pevnosti: pokles < 35 % hodnoty Ro

 

Poměrné prodloužení: pokles < 20 % hodnoty Ao


(1)  Rozměr je 210 mm s rozpětím pro seřízení ±70 mm.

(2)  Příslušnou normu ASTM lze získat na adrese: ASTM, 1916 Race Street, Philadelphia, USA PA 19 103.

Dodatek 1

Obrázek 1

Rozměry sedadla a sedáků

Image

Image

Rozměry v mm

Obrázek 2

Rozměry spodní hliníkové desky

Image

Obrázek 3

Rozměry potahového materiálu (rozměry v mm)

Image

Dodatek 2

Uspořádání a používání kotevních úchytů na zkušebním vozíku

1.

Kotevní úchyty musí být rozmístěny, jak je znázorněno na níže uvedeném obrázku.

2.

Dětské zádržné systémy i-Size kategorií „univerzální“, „specifická“ a „omezená“ musí používat následující kotevní body: H1 a H2

3.

Pro zkoušení dětských zádržných systémů s horním upínáním se použijí kotevní úchyty G1 nebo G2.

4.

V případě dětských zádržných systémů využívajících podpěru technická zkušebna vybere kotevní úchyty, které se použijí podle bodu 3 výše, přičemž podpěra se nastaví podle bodu 7.1.3.6.3. tohoto předpisu.

5.

Konstrukce nesoucí kotevní úchyty musí být tuhá. Horní kotevní úchyty se nesmí v podélném směru posunout o více než 0,2 mm, působí-li se na ně v tomto směru zatížením 980 N. Vozík musí být konstruován tak, aby při zkoušce nedošlo k trvalé deformaci částí nesoucích kotevních úchyty.

Obrázek 1

Pohled shora – stav s kotevními úchyty (celková tolerance: ±2)

Image

Obrázek 2

Boční pohled – stav s kotevními úchyty (celková tolerance: ±2)

Image

Dodatek 3

Definice bočních dveří určených k nárazu

1.   POPIS DVEŘNÍHO PANELU

Rozměr a počáteční poloha dveří určených k nárazu vůči zkušebnímu stavu jsou popsány na následujících obrázcích.

Tuhost a pevnost dveřního panelu musí být dostatečné k tomu, aby se zamezilo nadměrnému kmitání nebo značné deformaci během boční dynamické zkoušky.

Obrázek 1

Geometrie dveřního panelu a poloha v čase T0 – pohled shora

Image

Obrázek 2

Geometrie dveřního panelu – boční pohled

Image

Obrázek 3

Orientační hodnota maximálního proražení dveřního panelu – boční pohled (pro informaci)

Image

2.   SPECIFIKACE DVEŘNÍHO ČALOUNĚNÍ

2.1   Obecně

Dveřní panel pokrývá čalounění vyrobené z materiálu o tloušťce 55 mm (příloha 6, dodatek 3, obrázek 1), který musí splňovat zkušební kritéria popsaná v bodě 2.3 dodatku 3 k tomuto předpisu, realizovaná ve zkušební sestavě popsané v bodě 2.2 dodatku 3 k tomuto předpisu.

2.2   Postup pro posouzení materiálu dveřního čalounění

Zkušební sestava je založena na jednoduché pádové zkoušce s použitím hlavice kulovitého tvaru. Kulová hlavice má průměr 150 mm a hmotnost 6 kg (±0,1 kg). Rychlost nárazu činí 4 m/s (±0,1 m/s). Zařízení by mělo umožnit posouzení okamžiku prvního dotyku nárazového tělesa a vzorku, jakož i zrychlení hlavice alespoň ve směru nárazu (směr Z).

Vzorek materiálu by měl mít rozměry 400 × 400 mm. Náraz by měl být veden do jeho středu.

2.3   Zkušební kritéria pro materiál čalounění

Okamžik prvního dotyku mezi vzorkem materiálu a hlavicí (t0) je 0 ms.

Zrychlení nárazového tělesa nesmí překročit 58 g.

Obrázek 4

Limitní hodnoty pro materiál čalounění

Image

Legenda

1 –

horní limit: 58 g

2 –

spodní limit pro maximální hodnotu: 53 g (11 až 12 ms)

3 –

horní limit pro pokles zrychlení (15 g v čase 20,5 ms až 10 g v čase 21,5 ms)

4 –

spodní limit pro pokles zrychlení (10 g v čase 20 ms až 7 g v čase 21 ms)


PŘÍLOHA 7

KŘIVKA ZPOMALENÍ NEBO ZRYCHLENÍ VOZÍKU V ZÁVISLOSTI NA ČASE

Ve všech případech musí postupy kalibrace a měření odpovídat postupům stanoveným v mezinárodní normě ISO 6487; měřicí zařízení musí odpovídat specifikaci datového kanálu s třídou kmitočtu kanálu (CFC) 60.

Dodatek 1

Čelní náraz

Křivka zpomalení nebo zrychlení vozíku v závislosti na čase

Čelní náraz – zkušební impuls 1

Definice jednotlivých křivek

Čas (ms)

Zrychlení (g)

Dolní křivka

Zrychlení (g)

Horní křivka

0

10

20

0

50

20

28

65

20

+80

28

100

0

120

0

Čelní náraz podle předpisu č. 44

Image

Doplňkový segment se použije jen u zařízení pracujícího se zrychlením.

Dodatek 2

Náraz zezadu

Křivka zpomalení nebo zrychlení vozíku v závislosti na čase

Náraz zezadu – zkušební impuls 2

Definice jednotlivých křivek

Čas (ms)

Zrychlení (g)

Dolní křivka

Zrychlení (g)

Horní křivka

0

21

10

0

 

10

7

20

14

37

14

52

7

52

0

 

70

21

70

0

Náraz zezadu podle předpisu č. 44

Image

Doplňkový segment se použije jen u zařízení pracujícího se zrychlením.

Dodatek 3

Boční náraz

Křivka relativní rychlosti mezi vozíkem a dveřním panelem v závislosti na čase

Boční náraz – křivka zkušební rychlosti 3

Image

Dolní křivka relativní rychlosti

Image

Horní křivka relativní rychlosti

Image

Dolní křivka pozemní rychlosti dveří (zkouška pohybu dveří pouze v čase t0)

Image

Horní křivka pozemní rychlosti dveří (zkouška pohybu dveří pouze v čase t0)

Image

Definice jednotlivých křivek

Čas (ms)

Relativní rychlost dveří / zkušebního stavu (m/s)

Dolní křivka

Relativní rychlost dveří / zkušebního stavu (m/s)

Horní křivka

0

6,375

7,25

15

5,5

18

6,2

60

0

70

0

Poznámka: Křivky jsou založeny na zkušenostech příslušných zkušebních laboratoří.

Dodatek 4

1.   POPIS DVEŘNÍHO PANELU

Geometrie dveřního panelu musí být odpovídat definici zkušebního stavu.

Výkres k popisu dveří bude vypracován v souladu se zkušebním stavem v rámci programu NPACS.

2.   SPECIFIKACE DVEŘNÍHO ČALOUNĚNÍ

2.1   Obecně

Nárazová plocha dveřního panelu musí být zcela pokryta čalouněním o tloušťce 55 mm. Materiál musí při zkoušce podle bodu 2.2 tohoto dodatku splňovat zkušební kritéria stanovená v bodě 2.3 tohoto dodatku.

Kombinace materiálů, u které bylo splnění požadavků ověřeno, je podrobně popsána v bodě 2.4 tohoto dodatku.

2.2   Postup pro posouzení materiálu dveřního čalounění

Zkušební sestava je založena na jednoduché pádové zkoušce s použitím hlavice kulovitého tvaru. Kulová hlavice má průměr 150 mm a hmotnost 6 kg (±0,1 kg). Rychlost nárazu činí 4 m/s (±0,1 m/s). Zařízení by mělo umožnit posouzení okamžiku prvního dotyku nárazového tělesa a vzorku, jakož i zrychlení hlavice alespoň ve směru nárazu (směr Z).

Vzorek materiálu by měl mít rozměry 400 × 400 mm. Náraz by měl být veden do jeho středu.

2.3   Zkušební kritéria pro materiál čalounění

Okamžik prvního dotyku mezi vzorkem materiálu a hlavicí (t0) je 0 ms.

Zrychlení nárazového tělesa nesmí překročit 58 g.

Obrázek 1

Limitní hodnoty pro materiál čalounění

Image

2.4   Příklad materiálu vyhovujícího zkušebním požadavkům:

Kaučuková buněčná pěna Polychloropren CR4271 v tloušťce 35 mm připevněná ke dveřnímu panelu, na niž se poté připevní další vrstva Styroduru C2500 v tloušťce 20 mm. Styrodur je třeba po každé zkoušce vyměnit.


PŘÍLOHA 8

POPIS FIGURÍN

1.   OBECNĚ

1.1

Figuríny předepsané v tomto předpisu jsou popsány v této příloze, v technických výkresech v držení společnosti Humanetics Innovative Solutions Inc. a v uživatelských příručkách dodávaných s figurínami.

1.2

Jiné figuríny lze použít za předpokladu, že:

1.2.1

jejich rovnocennost může být uspokojivě prokázána schvalovacímu orgánu a

1.2.2

jejich použití je zaznamenáno ve zkušebním protokolu a ve formuláři sdělení podle přílohy 1 tohoto předpisu.

2.   POPIS FIGURÍN

2.1

Rozměry a hmotnosti níže popsaných figurín Q0, Q1, Q1,5, Q3, Q6 a Q10 jsou založeny na antropometrii 50. percentilu dětí ve věku 0, 1, 1,5, 3, 6 a 10,5 roků.

2.2

Figuríny jsou vyrobeny z kovové a umělohmotné kostry obalené pěnovými díly s umělohmotnou kůží, které představují všechny části těla.

3.   KONSTRUKCE

3.1   Hlava

Hlava je z velké části vyrobena ze syntetických materiálů. Hlavová dutina je dostatečně velká, aby umožňovala použití různých nástrojů, včetně lineárních měřičů zrychlení a senzorů úhlové rychlosti.

3.2   Krk

Krk je pružný a umožňuje střih a ohyb ve všech směrech. Segmentová konstrukce umožňuje věrohodné rotační chování. Krk je vybaven nízkoprůtažnou krční strunou, aby se zabránilo nadměrnému natažení. Krční struna má rovněž působit jako bezpečnostní struna v případě selhání kaučuku. Na styčnou plochu mezi krkem a hlavou a mezi krkem a trupem může být namontován šestikanálový snímač zatížení. U figurín Q0, Q1 a Q1,5 nelze snímač zatížení namontovat mezi krk a trup.

3.3   Hrudník

Hrudník dítěte představuje samostatný hrudní koš. Deformace může být měřena u figurín Q1 a Q1,5 lankovým potenciometrem a u figurín Q3, Q6 a Q10 čidly IR-TRACC. Ramena jsou spojena s hrudníkem pružným pojivem, které umožňuje deformaci směrem dopředu.

3.4   K páteři lze namontovat měřiče zrychlení pro měření lineárního zrychlení. Hrudník figuríny Q0 má zjednodušené provedení v podobě celistvého pěnového dílu pro celý trup.

3.5   Břicho

Břicho je vyrobeno z pěny pokryté kůží. Pro stanovení požadované pevnosti byly využity biomechanické údaje získané u dětí. Břicho figuríny Q0 má zjednodušené provedení v podobě celistvého pěnového dílu pro celý trup.

3.6   Bederní páteř

Bederní páteř tvoří ohebná kaučuková tyč, která umožňuje střih a ohyb ve všech směrech. S výjimkou figuríny Q0 může být mezi bederní páteř a pánev namontován šestikanálový snímač zatížení.

3.7   Pánev

Pánev se skládá z částí kostí kyčelních a kostrče potažených svalovinou pro simulaci vnějších obrysů. Do kostní části se vkládají odstranitelné kyčelní klouby. V pánvi může být namontována sada měřičů zrychlení. K dispozici jsou i speciální kyčelní klouby, které umožňují umístit figurínu do polohy vestoje. Pánev figuríny Q0 má zjednodušené provedení v podobě celistvého pěnového dílu pro celý trup.

3.8   Dolní končetiny

Dolní končetiny jsou zhotoveny z kovem zpevněných umělohmotných kostí potažených pěnou s kůží z PVC, jež představují stehna a lýtka. Kolenní klouby jsou uzamykatelné v jakékoli poloze. Této možnosti lze využít k usnadnění umístění figuríny do polohy vestoje. (Upozornění: Figurína není schopna stát bez vnější opory.) Dolní končetiny figuríny Q0 mají zjednodušení provedení v podobě jediného celistvého dílu pro každou končetinu se zafixovaným úhlem v koleni.

3.9   Paže

Paže jsou zhotoveny z umělohmotných kostí potažených pěnou s kůží z PVC, jež představují nadloktí a předloktí. Loketní klouby jsou uzamykatelné v jakékoli poloze. Paže figuríny Q0 mají zjednodušení provedení v podobě jediného celistvého dílu pro každou paži se zafixovaným úhlem v lokti.

4.   HLAVNÍ PARAMETRY

4.1   Hmotnost

Tabulka 1

Rozdělení hmotnosti u figurín Q

 

Q0

Q1

Q1,5

Q3

Q6

Q10 Konstrukční cíle

Hmotnost v [kg]

Hlava + krk (včetně namontovaných měřičů zrychlení)

1,10 ± 0,10

2,41 ± 0,10

2,80 ± 0,10

3,17 ± 0,10

3,94 ± 0,10

4,19

Trup (včetně namontovaných měřičů zrychlení a čidla průhybu hrudníku)

1,50 ± 0,15

4,21 ± 0,25

4,74 ± 0,25

6,00 ± 0,30

9,07 ± 0,40

14,85 (včetně oděvu)

Dolní končetiny (společně)

0,58 ± 0,06

1,82 ± 0,20

2,06 ± 0,20

3,54 ± 0,10

6,90 ± 0,10

12,50

Paže (společně)

0,28 ± 0,03

0,89 ± 0,20

1,20 ± 0,20

1,48 ± 0,10

2,49 ± 0,10

4,00

Oděv

0,27 ± 0,05

0,27 ± 0,05

0,30 ± 0,05

0,40 ± 0,10

0,55 ± 0,10

(viz trup)

Celkem

3,73 ± 0,39

9,6 ± 0,80

11,10 ± 0,80

14,59 ± 0,70

22,95 ± 0,80

35,54

4.2   Základní rozměry

Obrázek 2

Hlavní rozměry figuríny

Image

Tabulka 2

Rozměry figuríny Q

Č.

 

Q0

Q1

Q1,5

Q3

Q6

Q10 (konstrukční cíle)

 

 

Rozměry v mm

17

Výška vsedě (hlava nachýlena vpřed)

355 ± 9

479 ± 9

499 ± 9

544 ± 9

601 ± 9

< 748 ± 9

18

Výška v ramenou (vsedě)

225 ± 7

298 ± 7

309 ± 7

329 ± 7

362 ± 7

473 ± 7

 

Výška (hlava nachýlena vpřed)

740 ± 9

800 ± 9

985 ± 9

1 143 ± 9

< 1 443 ± 9

5

Hloubka hrudníku

114 ± 5

113 ± 5

146 ± 5

141 ± 5

171 ± 5

15

Šířka v ramenou

230 ± 7

227 ± 7

227 ± 7

259 ± 7

305 ± 7

338 ± 7

12

Šířka v bocích

191 ± 7

194 ± 7

200 ± 7

223 ± 7

270 ± 7

1

Od zadní části hýždí k přední části kolenou

130 ± 5

211 ± 5

235 ± 5

305 ± 5

366 ± 5

488 ± 5

2

Od zadní části hýždí k podkolenní oblasti

161 ± 5

185 ± 5

253 ± 5

299 ± 5

418 ± 5

21

Výška stehna, vsedě

 

69

72

79

92

114

 

Výška podložky pro umístění figuríny (1)

 

229 ± 2

237 ± 2

250 ± 2

270 ± 2

359 ± 2

Poznámky:

1.   Nastavení kloubů

Klouby by měly být nastaveny podle postupů popsaných v příručkách k figurínám Q (2)

2.   Přístroje

Přístroje pro rodinu figurín Q musí být nainstalovány a kalibrovány podle postupů popsaných v příručkách k figurínám Q (2).


(1)  Viz bod 7.1.3.5.2.1: Výška podložky (sklápěcí desky nebo podobného ohebného zařízení) odpovídá výšce v ramenou minus výška stehen vsedě.

(2)  Technické specifikace a podrobné výkresy figurín Q a technické specifikace pro jejich nastavení pro zkoušky podle tohoto předpisu jsou přechodně uloženy na internetových stránkách neformální pracovní skupiny pro dětské zádržné systémy (https://www2.unece.org/wiki/display/trans/q-dummy+drawings) EHK OSN, Palais de Nations, Ženeva, Švýcarsko. V době přijetí tohoto předpisu Světovým fórem pro sladění předpisů pro motorová vozidla (WP.29) bude text omezující používání výkresů a technických specifikací odstraněn z jednotlivých stran a strany budou znovu nahrány na výše uvedené internetové stránky. Po době, kterou bude neformální pracovní skupina potřebovat pro dokončení přezkoumání technických specifikací a výkresů figurín v rámci fáze 2 tohoto předpisu, budou konečné a schválené výkresy obsaženy ve společném usnesení k dohodám z let 1958 a 1998, jež jsou k dispozici na internetové stránce Světového fóra WP.29


PŘÍLOHA 9

ZKOUŠKA ČELNÍM NÁRAZEM DO BARIÉRY

1.1   Zkušební prostor

Zkušební prostor musí mít dostatečnou plochu, aby se do něj vešla rozjezdová dráha, bariéra a technická zařízení potřebná pro zkoušku. Konečný úsek dráhy, přinejmenším 5 m před bariérou, musí být vodorovný, rovný a hladký.

1.2   Bariéra

Bariéru tvoří železobetonový blok, který je vpředu nejméně 3 metry široký a nejméně 1,5 metru vysoký. Bariéra musí mít takovou tloušťku, aby vážila nejméně 70 tun. Čelní stěna musí být svislá, kolmá k ose jízdní dráhy a musí být pokryta překližkovými deskami o tloušťce 20 ± 1 mm v dobrém stavu. Bariéra musí být buď zakotvena v zemi, nebo uložena na zemi, v případě potřeby s přídavnými aretačními zařízeními, které by omezovaly její posouvání. Lze použít i bariéru s odlišnými vlastnostmi, musí však vést ke stejně přesvědčivým výsledkům.

1.3   Pohon vozidla

V okamžiku nárazu již vozidlo nesmí být vystaveno účinku jakéhokoli dalšího řídicího nebo hnacího zařízení. Do bariéry naráží kolmo k nárazové stěně; maximální přípustné boční odchýlení svislé střednice přední části vozidla od svislé střednice nárazové stěny je ±30 cm.

1.4   Stav vozidla

1.4.1

Zkoušené vozidlo musí být buď vybaveno všemi svými normálními součástmi a vybavením zahrnutými do jeho pohotovostní hmotnosti, nebo být v takovém stavu, aby splňovalo tento požadavek, pokud jde o součásti a vybavení týkající se prostoru pro cestující a rozložení provozní hmotnosti vozidla jako celku.

1.4.2

Je-li vozidlo poháněno vnějšími prostředky, musí být palivová soustava naplněna nejméně na 90 procent kapacity, a to buď palivem, nebo nehořlavou kapalinou, která má hustotu a viskozitu blízkou hustotě a viskozitě běžně používaného paliva. Všechny ostatní systémy (nádržky na brzdovou kapalinu, chladič atd.) musí být prázdné.

1.4.3

Pokud je vozidlo poháněno svým vlastním motorem, palivová nádrž musí být plná nejméně z 90 procent. Všechny ostatní nádrže na kapalinu musí být plné.

1.4.4

Požaduje-li to výrobce, může technická zkušebna pověřená prováděním zkoušek dovolit, aby se téhož vozidla, jehož se používá pro zkoušky předepsané jinými předpisy (včetně zkoušek, jež mohou ovlivnit jeho nosnou konstrukci), užilo i pro zkoušky předepsané tímto předpisem.

1.5   Rychlost nárazu

Rychlost nárazu musí být 50 km/h + 0/–2 km/h. Jestliže se však zkouška provedla za vyšší rychlosti nárazu a vozidlo vyhovělo předepsaným podmínkám, zkouška se považuje za vyhovující.

1.6   Měřicí přístroje

Přístroj použitý pro záznam rychlosti uvedený v odstavci 1.5 musí mít přesnost ±1 %.


PŘÍLOHA 10

POSTUP ZKOUŠKY NÁRAZEM ZEZADU

1.   INSTALACE, POSTUP A MĚŘICÍ PŘÍSTROJE

1.1   Zkušební prostor

Zkušební prostor musí mít dostatečně velkou plochu, aby se do něj vešel hnací systém nárazového zařízení a aby umožňoval posunutí vozidla po nárazu a instalaci zkušebního zařízení. Část, v níž má dojít k nárazu a posunutí vozidla, musí být vodorovná. (Sklon naměřený na každé délce jednoho metru musí být menší než 3 %.)

1.2   Nárazové zařízení

1.1.2

Nárazové zařízení musí být zhotoveno z oceli a mít pevnou konstrukci.

1.2.2

Nárazová plocha musí být rovná, nejméně 2 500 mm široká a 800 mm vysoká. Její okraje musí být zaobleny poloměrem zakřivení v rozmezí od 40 mm do 50 mm. Musí být pokryta vrstvou překližky o tloušťce 20 ± 1 mm.

1.2.3

V okamžiku nárazu musí být splněny tyto požadavky:

1.2.3.1

nárazová plocha musí být svislá a kolmá k podélné rovině souměrnosti zasaženého vozidla;

1.2.3.2

směr pohybu nárazového zařízení musí být v podstatě vodorovný a rovnoběžný s podélnou rovinou souměrnosti zasaženého vozidla;

1.2.3.3

největší přípustné boční vychýlení nárazového zařízení od podélné roviny souměrnosti vozidla je 300 mm. Kromě toho musí plocha nárazového zařízení zahrnovat celou šířku zasaženého vozidla;

1.2.3.4

světlá výška spodního okraje nárazové plochy od země musí být 175 ± 25 mm.

1.3   Pohon nárazového zařízení

Nárazové zařízení musí být buď připevněno k podvozku (pohyblivé bariéře), nebo být součástí kyvadla.

1.4   Zvláštní ustanovení platná při použití pohyblivé překážky

1.4.1

Pokud je nárazové zařízení připevněno na vozíku (pohyblivá překážka) přídržným prvkem, pak musí být takový prvek pevný a nesmí být možné, aby byl při nárazu zdeformován; podvozek se musí v okamžiku nárazu volně pohybovat a nesmí již být vystaven působení hnacího zařízení.

1.4.2

Celková hmotnost podvozku s nárazovým zařízením musí být 1 100 ± 20 kg.

1.5   Zvláštní ustanovení platná při použití kyvadla

1.5.1

Vzdálenost mezi středem nárazové plochy a osou otáčení kyvadla nesmí být menší než 5 m.

1.5.2

Nárazové zařízení musí být volně zavěšeno pomocí tuhých ramen, která jsou s ním pevně spojena. Takto vytvořené kyvadlo se v podstatě nesmí deformovat nárazem.

1.5.3

Do kyvadla se zabuduje brzdné zařízení, aby se zabránilo případnému druhotnému nárazu nárazového zařízení do zkoušeného vozidla.

1.5.4

V okamžiku nárazu musí být rychlost středu nárazové části kyvadla v rozmezí od 30 km/h do 32 km/h.

1.5.5

Redukovaná hmotnost „mr“ ve středu nárazové části kyvadla je definována jako funkce celkové hmotnosti „m“, vzdálenosti „a“ (1) mezi středem nárazové části a osou otáčení a vzdálenosti „l“ mezi středem těžiště a osou otáčení, a to podle následující rovnice:

Formula

1.5.6

Redukovaná hmotnost „mr“ musí být 1 100 ± 20 kg.

1.6   Obecná ustanovení týkající se hmotnosti a rychlosti nárazového zařízení

Byla-li zkouška provedena s vyšší rychlostí nárazu, než která je předepsána v bodě 1.5.4, a/nebo s hmotností větší, než je předepsáno v bodech 1.5.3 nebo 1.5.6, a vozidlo vyhovělo předepsaným požadavkům, zkouška se považuje za vyhovující.

1.7   Stav vozidla při zkoušce

Zkoušené vozidlo musí být buď vybaveno všemi normálními součástmi a vybavením, zahrnutými do jeho pohotovostní hmotnosti, nebo být v takovém stavu, aby splňovalo tento požadavek, pokud jde o rozložení pohotovostní hmotnosti vozidla jako celku.

1.8   Úplné vozidlo s dětským zádržným systémem nainstalovaným podle montážních pokynů se postaví na tvrdý, plochý a vodorovný povrch, s uvolněnou ruční brzdou a nezařazeným rychlostním stupněm. Při jedné nárazové zkoušce lze zkoušet více dětských zádržných systémů.


(1)  Vzdálenost „a“ se rovná délce uvažovaného synchronního kyvadla.


PŘÍLOHA 11

PLÁN SCHVÁLENÍ TYPU (POSTUPOVÝ DIAGRAM ISO 9002:2000)

Image

PŘÍLOHA 12

KONTROLA SHODNOSTI VÝROBY

1.   ZKOUŠKY

U dětských zádržných systémů se požaduje, aby byla prokázána shoda s požadavky, na nichž jsou založeny následující zkoušky:

1.1   Ověření prahu blokování a životnosti navíječů s nouzovým blokováním

Podle ustanovení bodu 7.2.4.3 tohoto předpisu v nejnepříznivějším směru, po provedení zkoušek životnosti podle bodů 7.2.4.2, 7.2.4.4 a 7.2.4.5 tohoto předpisu, jak stanoví požadavek v bodě 6.7.3.2.6 tohoto předpisu.

1.2   Ověření životnosti navíječů s automatickým blokováním

Podle ustanovení bodu 7.2.4.2 tohoto předpisu doplněného zkouškami podle bodů 7.2.4.4 a 7.2.4.5 tohoto předpisu, jak stanoví požadavek v bodě 6.7.3.1.3 tohoto předpisu.

1.3   Zkouška pevnosti popruhů po stabilizaci

Podle postupu popsaného v bodě 6.7.4.2 tohoto předpisu po stabilizaci podle požadavků v bodech 7.2.5.2.1 až 7.2.5.2.5 tohoto předpisu.

1.3.1   Zkouška pevnosti popruhů po odírání

Podle postupu popsaného v bodě 6.7.4.2 tohoto předpisu po stabilizaci podle požadavků v bodě 7.2.5.2.6 tohoto předpisu.

1.4   Zkouška mikroprokluzu

Podle postupu popsaného v bodě 7.2.3 tohoto předpisu.

1.5   Pohlcování energie

Podle ustanovení bodu 6.6.2 tohoto předpisu.

1.6   Ověření splnění požadavků na vlastnosti dětských zádržných systémů příslušnou dynamickou zkouškou:

Podle ustanovení bodu 7.1.3 tohoto předpisu se sponou, která byla předtím stabilizována podle požadavků bodu 6.7.1.6 tohoto předpisu tak, aby byly splněny příslušné požadavky bodu 6.6.4 tohoto předpisu (všeobecné požadavky na dětské zádržné systémy) a bodu 6.7.1.7.1 (požadavky na spony pod zatížením).

1.7   Zkouška tepelné odolnosti

Podle ustanovení bodu 6.6.5 tohoto předpisu.

2.   ČETNOST ZKOUŠEK A VÝSLEDKY

2.1   Četnost zkoušení podle požadavků bodů 1.1 až 1.5 a 1.7 výše musí být stanovena na základě statisticky řízeného náhodného výběru podle jednoho z postupů pravidelné kontroly jakosti a musí se provádět alespoň jednou ročně.

2.2   Minimální podmínky pro kontrolu shodnosti dětských zádržných systémů kategorií „univerzální“, „polouniverzální“ a „omezené“ ve vztahu k dynamickým zkouškám podle bodu 1.6 výše.

V souladu s požadavky příslušných orgánů provádí držitel schválení dozor nad kontrolou shodnosti výroby pomocí metody pro kontrolu šarže (bod 2.2.1 níže) nebo metody nepřetržité kontroly (bod 2.2.2 níže).

2.2.1   Dětské zádržné systémy – kontrola šarže

2.2.1.1

Držitel schválení musí rozdělit dětské zádržné systémy do šarží, které jsou co nejjednotnější z hlediska surovin nebo meziproduktů (odlišná barva skořápky, různé zpracování postroje) a z hlediska výrobních podmínek. Počet v šarži nesmí přesáhnout 5 000 kusů.

Po dohodě s příslušnými orgány může zkoušky provádět technická zkušebna nebo je lze provádět na zodpovědnost držitele schválení.

2.2.1.2

Z každé šarže se musí v souladu s bodem 2.2.1.4 níže odebrat vzorek, a to alespoň z 20 % množství v šarži, které má být z dané šarže vyrobeno.

2.2.1.3

Vlastnosti dětských zádržných systémů a počet dynamických zkoušek, které mají být provedeny, jsou uvedeny v odstavci 2.2.1.4 níže.

2.2.1.4

Aby byla přijata, musí šarže dětských zádržných systémů splňovat tyto podmínky.

Počet v šarži

Počet vzorků / vlastnosti dětských zádržných systémů

Kombinovaný počet vzorků

Kritéria přijatelnosti

Kritéria zamítnutí

Stupeň přísnosti kontroly

N < 500

1. = 1MH

1

0

běžná

2. = 1MH

2

1

2

500 < N <5 000

1. = 1MH+1LH

2

0

2

běžná

2. = 1MH+1LH

4

1

2

N < 500

1. = 2MH

2

0

2

zesílená

2. = 2MH

4

1

2

500 < N <5 000

1. = 2MH+2LH

4

0

2

zesílená

2. = 2MH+2LH

8

1

2

Poznámky:

MH označuje tvrdší konfiguraci (nejnepříznivější výsledky získané při schválení či při rozšíření schválení).

LH označuje méně tvrdou konfiguraci.

Tento plán dvojího odběru vzorků funguje takto:

 

Pokud u běžné kontroly první vzorek neobsahuje žádné vadné jednotky, šarže se přijme, aniž by se zkoušel další vzorek. Pokud obsahuje dvě vadné jednotky, šarže se odmítne. Pokud obsahuje jednu vadnou jednotku, odebere se druhý vzorek a kumulativní počet musí splňovat podmínku ve sloupci 5 ve výše uvedené tabulce.

 

Běžná kontrola se zesílí, pokud jsou z pěti po sobě jdoucích šarží dvě šarže zamítnuty. Běžná kontrola se obnoví, je-li přijato pět po sobě jdoucích šarží.

 

Pokud je některá šarže zamítnuta, výroba je považována za neodpovídající požadavkům a šarže se neuvolní do oběhu.

 

Pokud jsou dvě po sobě jdoucí šarže, které byly podrobeny zesílené kontrole, zamítnuty, použijí se ustanovení odstavce 13 tohoto předpisu.

2.2.1.5

Kontrola shodnosti dětských zádržných systémů se provádí počínaje šarží vyrobenou po první šarži, která byla podrobena kvalifikaci výroby.

2.2.1.6

Výsledky zkoušek popsané v bodě 2.2.1.4 výše nepřekročí hodnotu L, přičemž L je mezní hodnota předepsaná pro každou zkoušku pro schválení typu.

2.2.2   Nepřetržitá kontrola

2.2.2.1

Držitel schválení je povinen provádět nepřetržitou kontrolu kvality svého výrobního procesu, a to na základě statistických údajů a odběru vzorků. Po dohodě s příslušnými orgány může zkoušky provádět technická zkušebna nebo je lze provádět na zodpovědnost držitele schválení, který odpovídá za sledovatelnost daného výrobku.

2.2.2.2

Vzorky se odeberou v souladu s bodem 2.2.2.4 níže.

2.2.2.3

Vlastnosti dětských zádržných systémů se posuzují namátkově a zkoušky, které se mají provést, jsou popsány v bodě 2.2.2.4 níže.

2.2.2.4

Kontrola musí splňovat tyto požadavky:

Odebrané dětské zádržné systémy

Stupeň přísnosti kontroly

0,02 % znamená, že z každých 5 000 vyrobených dětských zádržných systémů je odebrán jeden systém.

běžná

0,05 % znamená, že z každých 2 000 vyrobených dětských zádržných systémů je odebrán jeden systém.

zesílená

Tento plán dvojího odběru vzorků funguje takto:

 

Pokud se má za to, že dětský zádržný systém odpovídá požadavkům, výroba rovněž odpovídá požadavkům.

 

Pokud dětský zádržný systém požadavky nesplňuje, odebere se druhý dětský zádržný systém.

 

Pokud druhý dětský zádržný systém odpovídá požadavkům, výroba rovněž odpovídá požadavkům.

 

Pokud ani jeden (první ani druhý) dětský zádržný systém neodpovídá požadavkům, pak ani výroba neodpovídá požadavkům, a dětské zádržné systémy, které pravděpodobně obsahují tutéž závadu, se stáhnou a učiní se nezbytné kroky nutné k opětovnému nastolení shodnosti výroby.

 

Zesílená kontrola se místo normální kontroly zavede tehdy, pokud z 10 000 po sobě vyrobených dětských zádržných systémů musí být dané výrobky dvakrát staženy.

 

Normální kontrola je znovu zavedena tehdy, pokud je 10 000 po sobě vyrobených dětských zádržných systémů považováno za odpovídající požadavkům.

 

Pokud byly výrobky podrobené zesílené kontrole při dvou po sobě jdoucích příležitostech staženy, použijí se ustanovení bodu 13 tohoto předpisu.

2.2.2.5

Nepřetržitá kontrola dětských zádržných systémů se provádí, jakmile proběhne kvalifikace výroby.

2.2.2.6

Výsledky zkoušek popsané v bodě 2.2.2.4 výše nepřekročí hodnotu L, přičemž L je mezní hodnota předepsaná pro každou zkoušku pro schválení typu.

2.3   Pro zařízení „ISOFIX určitého vozidla“ podle bodu 2.1.2.4.1 výše si může výrobce dětských zádržných zařízení vybrat postup kontroly shodnosti buď podle bodu 2.2 výše na zkušebním stavu, nebo podle bodu 2.3.1 a 2.3.2 níže v nosné konstrukci karoserie.

2.3.1   U zařízení „ISOFIX určitého vozidla“ se provádějí zkoušky s následující četností jednou za 8 týdnů:

 

Při každé zkoušce musí být splněny požadavky bodů 6.6.4 a 6.7.1.7.1 tohoto předpisu. Jsou-li výsledky všech zkoušek v průběhu jednoho roku vyhovující, může výrobce po souhlasu technické zkušebny omezit četnost takto: jednou za 16 týdnů.

 

Pokud se však ročně vyrobí 1 000 kusů dětských zádržných systému nebo méně, je přípustná jako minimální četnost jedna zkouška za rok.

2.3.2   Nevyhoví-li zkušební vzorek při určité zkoušce, musí se provést další zkoušky podle stejných požadavků s nejméně třemi jinými vzorky. Pokud při dynamických zkouškách jeden z těchto vzorků selže, považuje se výroba za neodpovídající požadavkům a četnost zkoušek se zvýší, pokud byla dříve v souladu s bodem 2.3 výše použita četnost nižší, a učiní se kroky nutné k opětovnému nastolení shodnosti výroby.

2.4   Pokud je zjištěno, že výroba neodpovídá požadavkům bodů 2.2.1.4, 2.2.2.4 nebo 2.3.2 výše, musí držitel schválení nebo jeho řádně zplnomocněný zástupce:

2.4.1

oznámit schvalovacímu orgánu, který udělil schválení typu, jaké kroky jsou učiněny pro znovuobnovení shodnosti výroby.

2.5   Výrobce musí čtvrtletně oznamovat schvalovacímu orgánu množství výrobků, které bylo vyrobeno pro každé číslo schválení, a uvést způsob identifikace výrobků odpovídajících těmto číslům schválení.


PŘÍLOHA 13

ZKOUŠKA MATERIÁLU POHLCUJÍCÍHO ENERGII

1.   MAKETA HLAVY

1.1

Maketa hlavy sestává z pevné dřevěné polokoule s připojeným malým kulovým segmentem podle obrázku A níže. Musí být konstruována tak, aby byl možný její volný pád ve směru vyznačené osy a aby umožňovala montáž akcelerometru pro měření zrychlení ve směru pádu.

1.2

Maketa hlavy musí mít celkovou hmotnost 2,75 ± 0,05 kg, včetně akcelerometru.

Obrázek A

Maketa hlavy

Image

2.   PŘÍSTROJE

V průběhu zkoušky se musí zaznamenat zrychlení pomocí zařízení s frekvenční třídou kanálu 1 000, podle specifikace v poslední verzi normy ISO 6487.

3.   POSTUP

3.1

Dětský zádržný systém se umístí v oblasti nárazu na pevný plochý povrch, jehož minimální rozměry jsou 500 × 500 mm, a to tak, že směr nárazu je kolmý k vnitřnímu povrchu dětského zádržného systému v oblasti nárazu.

3.2

Maketu hlavy zdvihněte do výšky 100 mm – 0/+ 5 mm od příslušných horních povrchů sestaveného dětského zádržného systému k nejnižšímu bodu makety hlavy, potom nechejte maketu hlavy spadnout. Zaznamenejte zrychlení makety hlavy v průběhu nárazu.


PŘÍLOHA 14

ZPŮSOB URČENÍ OBLASTI NÁRAZU HLAVY ZÁDRŽNÝCH ZAŘÍZENÍ S OPĚRADLY A MINIMÁLNÍ VELIKOSTI BOČNÍCH OPĚR PRO ZÁDRŽNÁ ZAŘÍZENÍ SMĚŘUJÍCÍ DOZADU

1.

Zařízení umístěte na zkušební sedadlo popsané v příloze 6. Nastavitelné zařízení se musí ustavit do nejvíce vzpřímené polohy. Do zařízení vložte nejmenší figurínu podle návodu výrobce. Na opěradle vyznačte bod A, který je v téže vodorovné rovině, jež prochází ramenem nejmenší figuríny v bodě 2 cm směrem dovnitř od vnějšího obrysu paže. Všechny vnitřní povrchy, které jsou nad vodorovnou rovinou procházející bodem A, musí být odzkoušeny podle přílohy 17. Tato oblast zahrnuje opěradla a boční opěry včetně vnitřních hran (oblastí zaoblení) bočních opěr. U brašen na přenášení dítěte, kde podle pokynů k zařízení a pokynů výrobce není možná symetrická instalace figuríny, musí být oblastí splňující požadavky přílohy 17 všechny vnitřní povrchy nad bodem „A“, jak byl definován výše, ve směru hlavy, měřeno s takovouto figurínou umístěnou do brašny v nejnepříznivější poloze podle pokynů výrobce a s brašnou na přenášení dítěte umístěnou na zkušební stav.

Je-li možná symetrická instalace figuríny do brašny na přenášení dítěte, musí požadavky přílohy 13 splňovat celý vnitřní povrch.

2.

Boční opěry pro zařízení směřující dozadu musí mít minimální hloubku 90 mm, měřeno od střednice povrchu opěradla. Tyto boční opěry musí začínat ve vodorovné rovině procházející bodem „A“ a pokračovat až na vrchol opěradla. Od bodu, který je 90 mm pod vrcholem opěradla, se může hloubka boční opěry postupně zmenšovat.


PŘÍLOHA 15

POPIS NASTAVENÍ SEŘIZOVACÍCH ZAŘÍZENÍ MONTOVANÝCH PŘÍMO NA DĚTSKÉ ZÁDRŽNÉ SYSTÉMY

Obrázek 1

Image

1.   METODIKA

1.1

Uveďte soupravu popruhů do referenční polohy popsané v odstavci 7.2.6 a vytáhněte nejméně 50 mm popruhu z nedílného postroje tažením za volný konec popruhu.

1.2

Připojte takto seřízenou část nedílného postroje k tažnému zařízení A.

1.3

Uveďte do činnosti seřizovací zařízení a zatáhněte nejméně 150 mm popruhu do nedílného postroje. To odpovídá polovině jednoho cyklu a uvede tažné zařízení A do polohy maximálního vytažení popruhu.

1.4

Připojte volný konec popruhu k tažnému zařízení B.

2.   POPIS CYKLU

2.1

Táhněte popruh zařízením B nejméně 150 mm, přičemž zařízení A nenapíná nedílný postroj.

2.2

Uveďte do činnosti seřizovací zařízení a táhněte zařízením A, přičemž zařízení B nenapíná volný konec popruhu.

2.3

Na konci zdvihu uveďte seřizovací zařízení mimo činnost.

2.4

Podle specifikace v bodě 6.7.2.7 tohoto předpisu cyklus opakujte.


PŘÍLOHA 16

TYPICKÉ ZAŘÍZENÍ PRO ZKOUŠKU PEVNOSTI SPONY

Image


PŘÍLOHA 17

STANOVENÍ BIOMECHANICKÝCH KRITÉRIÍ

1.   BIOMECHANICKÉ KRITÉRIUM HLAVY (HPC – HEAD PERFORMANCE CRITERION)

1.1

Toto kritérium se považuje za splněné, nedojde-li během zkoušky k dotyku hlavy s jakoukoli částí vozidla.

1.2

Pokud tomu tak není, vypočítá se hodnota HPC na základě zrychlení (a), (1) a to podle následujícího vzorce:

Formula

Přičemž:

1.2.1

Člen „a“ je výsledné zrychlení a měří se v jednotkách gravitace, g (1 g = 9,81m/s2);

1.2.2

pokud lze uspokojivě stanovit počátek dotyku hlavy, pak t1 a t2 jsou časové okamžiky (v sekundách) určující interval mezi počátkem dotyku hlavy a koncem záznamu, pro který je hodnota HPC maximální;

1.2.3

pokud nelze stanovit počátek dotyku hlavy, pak t1 a t2 jsou časové okamžiky (v sekundách) určující interval mezi začátkem a koncem záznamu, pro který je hodnota HPC maximální.

1.2.4

Hodnoty HPC, pro které je časový interval (t1–t2) delší než 36 ms, se pro účely výpočtu maximální hodnoty zanedbávají.

1.3

Hodnota výsledného zrychlení hlavy během dopředného nárazu, která je během 3 ms kumulativně překročena, se vypočítává z výsledného zrychlení hlavy.


(1)  Zrychlení (a) vztažené k těžišti se vypočítává z tříosých složek zrychlení měřených za použití CFC 1 000.


PŘÍLOHA 18

GEOMETRICKÉ ROZMĚRY DĚTSKÉHO ZÁDRŽNÉHO SYSTÉMU „I-SIZE“

Obrázek 1

Image

Výška těla v cm

Výška vsedě v cm

Šířka v ramenou v cm

Šířka v bocích v cm

Výška v ramenou v cm

A

B

C

D

E

 

95. percentil

95. percentil

95. percentil

5. percentil

95. percentil

40

45

39,0

12,1

14,2

27,4

29,0

50

40,5

14,1

14,8

27,6

29,2

55

42,0

16,1

15,4

27,8

29,4

60

43,5

18,1

16,0

28,0

29,6

65

45,0

20,1

17,2

28,2

29,8

70

47,1

22,1

18,4

28,3

30,0

75

49,2

24,1

19,6

28,4

31,3

80

51,3

26,1

20,8

29,2

32,6

85

53,4

26,9

22,0

30,0

33,9

90

55,5

27,7

22,5

30,8

35,2

95

57,6

28,5

23,0

31,6

36,5

100

59,7

29,3

23,5

32,4

37,8

105

61,8

30,1

24,9

33,2

39,1

110

63,9

30,9

26,3

34,0

40,4

115

66,0

32,1

27,7

35,5

41,7

120

68,1

33,3

29,1

37,0

43,0

125

70,2

34,5

30,5

38,5

44,3

130

72,3

35,7

31,9

40,0

46,1

135

74,4

36,9

33,3

41,5

47,9

140

76,5

38,1

34,7

43,0

49,7

145

78,6

39,3

36,3

44,5

51,5

150

81,1

41,5

37,9

46,3

53,3

Při měření pod přítlačnou silou 50 N se zařízením popsaným na obrázku 2 této přílohy se na uvedené rozměry uplatní tyto tolerance:

 

Minimální výška vsedě:

Od 40 do 87 cm B – 5. percentil

Od 87 cm výše B – 10. percentil,

 

Minimální šířka v ramenou: C -0 +2 cm

 

Minimální šířka v bocích: D -0 +2 cm

 

Minimální výška v ramenou (5 percentil): E1 -2 +0 cm

 

Maximální výška v ramenou (95 percentil): E2 -0 +2 cm

Obrázek 2

Boční pohled a pohled zepředu na měřicí zařízení

Image

Poznámky:

Hb

:

Šířka v bocích proměnná od 140 do 380 mm

Scb

:

šířka v ramenou proměnná od 120 do 400 mm

Sih

:

výška vsedě proměnná od 400 do 800 mm

Shh

:

výška v ramenou proměnná od 270 do 540 mm

Obrázek 3

Třírozměrný pohled na měřicí zařízení

Image

PŘÍLOHA 19

POSUZOVANÉ ROZSAHY PODPĚR A ZÁKLADEN PODPĚR TYPU „I-SIZE“

Obrázek 1

Boční pohled na posuzovaný rozsah rozměrů podpěry

Image

Legenda:

1.

Přípravek dětského zádržného systému (CRF)

2.

Tyč spodních kotevních úchytů ISOFIX

3.

Rovina tvořená spodní plochou CRF, která je rovnoběžná s rovinou X-Y souřadnicového systému a probíhá 15 mm pod ní

4.

Rovina Z-Y souřadnicového systému

5.

Horní část posuzovaného rozsahu rozměrů podpěry, která znázorňuje rozměrová omezení ve směru X a Y, horní výškové omezení ve směru Z, jakož i spodní výškové omezení ve směru Z pro pevné součásti podpěry, které nelze seřizovat ve směru Z

Poznámka:

1.

Výkres není v měřítku.

Obrázek 2

Třírozměrný pohled na posuzovaný rozsah rozměrů podpěry

Image

Poznámka:

1.

Výkres není v měřítku.

Obrázek 3

Boční pohled na posuzovaný rozsah základny podpěry

Image

Legenda:

1.

Přípravek dětského zádržného systému (CRF)

2.

Tyč spodních kotevních úchytů ISOFIX

3.

Rovina tvořená spodní plochou CRF, která je rovnoběžná s rovinou X-Y souřadnicového systému a probíhá 15 mm pod ní

4.

Rovina Z-Y souřadnicového systému

5.

Posuzovaný rozsah základny podpěry, který znázorňuje požadované rozpětí pro seřízení základny podpěry ve směru Z, jakož i rozměrová omezení ve směrech X a Y

6.

Dodatečné rozsahy znázorňují dodatečná přípustná rozpětí pro seřízení základny podpěry ve směru Z

Poznámka:

1.

Výkres není v měřítku.

Obrázek 4

Třírozměrný pohled na posuzovaný rozsah základny podpěry

Image

Poznámka:

1.

Výkres není v měřítku.


PŘÍLOHA 20

MINIMÁLNÍ SEZNAM POŽADOVANÝCH DOKLADŮ PRO SCHVÁLENÍ TYPU

 

i-Size CRS

CRS ISOFIX určitého vozidla

Bod

Obecná dokumentace

Žádost

Žádost

3.1

 

Technický popis CRS

Technický popis CRS

3.2.1

 

Návod k instalaci navíječe

Návod k instalaci navíječe

3.2.1

 

Prohlášení o toxicitě

Prohlášení o toxicitě

3.2.1

 

Prohlášení o hořlavosti

Prohlášení o hořlavosti

3.2.1

 

Návody a detaily balení

Návody a detaily balení

3.2.6

 

Specifikace materiálů částí

Specifikace materiálů částí

2.46 a 2.2.1.1 přílohy 12

 

Návod k montáži odnímatelných částí

Návod k montáži odnímatelných částí

6.2.3

 

Dokumentace o informacích pro uživatele

Dokumentace o informacích pro uživatele, včetně uvedení odpovídajícího vozidla (odpovídajících vozidel)

14.

 

 

Seznam modelů vozidel

Příloha 1

 

Potvrzení o shodnosti výroby včetně organizačního schématu společnosti, výpis z rejstříku obchodní komory, prohlášení o výrobním závodě, osvědčení systému jakosti, potvrzení postupu pro kontrolu shodnosti výroby

Potvrzení o shodnosti výroby včetně organizačního schématu společnosti, výpis z rejstříku obchodní komory, prohlášení o výrobním závodě, osvědčení systému jakosti, potvrzení postupu pro kontrolu shodnosti výroby a prohlášení o postupech odebírání vzorků z každého druhu výrobku

3.1 a příloha 11

Výkresy/obrázky

Schematický výkres CRS a výkresy všech jeho podstatných částí

Schematický výkres CRS a výkresy všech jeho podstatných částí

3.2.1 a příloha 1

 

Umístění značky schválení typu

Umístění značky schválení typu

3.2.1

 

 

Výkresy nebo obrázky týkající se kombinace CRS a míst k sezení ve vozidle nebo míst k sezení ISOFIX a příslušného prostředí ve vozidle (1)

3.2.3

 

 

Výkresy vozidla a konstrukce sedadla, seřizovací systém a úchyty (1)

Příloha 1

 

Fotografie CRS

Fotografie CRS a/nebo nosné konstrukce vozidla nebo nosné konstrukce sedadla

Příloha 1

 

i-Size CRS

CRS ISOFIX určitého vozidla

Bod

 

V případě, že nejsou vyznačeny na vzorku (vzorcích) v době předložení ke schválení:

Příklad vyznačení názvu výrobce, zkratky nebo obchodní značky, roku výroby, orientace, štítků s upozorněním, loga i-Size, rozpětí velikostí, hmotnosti cestujícího a dalších označení.

V případě, že nejsou vyznačeny na vzorku (vzorcích) v době předložení ke schválení:

Příklad vyznačení názvu výrobce, zkratky nebo obchodní značky, roku výroby, orientace, štítků s upozorněním, loga i-Size, rozpětí velikostí, hmotnosti cestujícího, označení ISOFIX určitého vozidla a dalších označení.

4.


(1)  V případě typů zkoušených na zkušebním vozíku v karoserii vozidla v souladu s bodem 7.1.3.2 nebo v úplném vozidle v souladu s bodem 7.1.3.3. tohoto předpisu.


PŘÍLOHA 21

ZAŘÍZENÍ PRO PŮSOBENÍ ZATÍŽENÍ

Zařízení pro působení zatížení I

Image

Č.

Číslo dílu

Název

Informace

Množství

1

PV000009.1

Hlavový pás – 39 mm

1

2

PV000009.2

ramenní pás LR-PR – 39 mm

2

3

PV000009.3

Rozkrokový pás – 39 mm

1

4

PV000009.4

Bederní pás – 39 mm

1

5

102 18 31

Připevňovací páska (30 × 17)

šev: 77, nit: 30, barva: SABA šedá

8

6

PV000009.5

Umělohmotná spona

 

2

7

PV000009.6

Připevňovací páska (2 × 37)

šev: 77, nit: 30, barva: SABA šedá

2


Délka popruhu

(+/– 5 mm)

 

 

 

 

 

 

Figurína Q 0

Q 1

Q 1,5

Q 3

Q 6

Q 10

Hlavový pás

1 000 mm

1 000 mm

1 000 mm

1 200 mm

1 200 mm

1 200 mm

Ramenní pás

750 mm

850 mm

950 mm

1 000 mm

1 100 mm

1 300 mm

Rozkrokový pás

300 mm

350 mm

400 mm

400 mm

450 mm

570 mm

Bederní pás

400 mm

500 mm

550 mm

600 mm

700 mm

800 mm

Rozměr X

120 mm

130 mm

140 mm

140 mm

150 mm

160 mm


Pás

 

 

 

Šířka

Tloušťka

Tažnost

Pevnost

39 mm +/– 1 mm

1 mm +/– 0,1 mm

5,5 – 6,5 %

Min. 15 000 N


Vzor stehu

Min. požadovaná pevnost

12 × 12 mm

3,5 kN

30 × 12 mm

5,3 kN

30 × 17 mm

5,3 kN

30 × 30 mm

7,0 kN

poloměr (zaoblení) všech pásů = 5 mm

Image

Image

Zařízení pro působení zatížení II

Image

Č.

Název

Informace

Množství

1

Hlavní pás – 39 mm

1

2

Bederní pás (horní/spodní) – 39 mm

2

3

Vzor stehu (30 × 17)

Steh: 77, nit: 30-

4


Délka popruhu

(+/– 5 mm)

 

 

 

 

 

 

Q 0

Q 1

Q 1,5

Q 3

Q 6

Q 10

Hlavní pás (A)

1 740 mm

1 850 mm

1 900 mm

2 000 mm

2 000 mm

2 100 mm

Bederní pás (B)

530 mm

560 mm

600 mm

630 mm

660 mm

700 mm

Spodní rozměr (C)

125 mm

150 mm

150 mm

170 mm

200 mm

200 mm

Střední rozměr (D)

270 mm

300 mm

350 mm

380 mm

380 mm

400 mm


Pás

 

 

 

Šířka

Tloušťka

Tažnost

Pevnost

39 mm +/– 1 mm

1 mm +/– 0,1 mm

5,5 – 6,5 %

Min. 15 000 N


Vzor stehu

Min. požadovaná síla

12 × 12 mm

3,5 kN

30 × 12 mm

5,3 kN

30 × 17 mm

5,3 kN

30 × 30 mm

7,0 kN

poloměr (zaoblení) všech pásů = 5 mm

Image

Image