25.3.2014

CS EN ES FR

Úřední věstník Evropské unie

L 89/7

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 11. února 2014

o uzavření jménem Evropské unie Protokolu proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu

(2014/164/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 a čl. 207 odst. 4 první pododstavec ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) uvedené smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ty části Protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (dále jen „protokol“), jež spadají do pravomoci Unie, sjednala Komise se souhlasem Rady jménem Unie.

(2)	V souladu s rozhodnutím Rady 2001/748/ES (1) byl protokol podepsán dne 16. ledna 2002, s výhradou jeho uzavření k pozdějšímu datu.

(3)	Uzavření Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2) bylo schváleno jménem Unie rozhodnutím Rady 2004/579/ES (3), což je podmínkou pro to, aby se Unie stala smluvní stranou protokolu podle čl. 37 odst. 2 uvedené úmluvy.

(4)	Protokol stanoví opatření, která spadají do působnosti společné obchodní politiky Unie. Bylo přijato několik právních aktů Unie, jejichž cílem je usnadnit transfer konvenčních zbraní a odstranit překážky v rámci vnitřního trhu nebo regulovat vývoz konvenčních zbraní do třetích zemí.

(5)

Právně závazný nástroj s nejpřísnějšími společnými mezinárodními normami pro transfer a kontrolu zbraní se týká záležitostí, jež spadají do výlučné pravomoci Unie, protože buď spadají do působnosti společné obchodní politiky Unie, nebo Unie přijala společná pravidla, jejichž působnost by uzavření protokolu mohlo ovlivnit či změnit.

(6)	V míře, ve které ustanovení protokolu spadají do působnosti pravomocí svěřených Unii, by měl být schválen jménem Unie.

(7)	V souladu s čl. 17 odst. 3 protokolu má Unie při ukládání listiny o schválení zároveň uložit prohlášení o rozsahu své pravomoci ve vztahu k záležitostem upraveným v protokolu.

(8)	Kontrolu nabývání a držení střelných zbraní v Unii a formální náležitosti pro pohyb střelných zbraní v členských státech upravuje směrnice Rady 91/477/EHS (4).

(9)	Pravidla a postupy, které se týkají transferu produktů pro obranné účely uvnitř Unie, upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES (5),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, se schvaluje jménem Evropské unie.

Znění protokolu je připojeno k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady určí osobu nebo osoby zmocněné uložit jménem Unie listinu o schválení a prohlášení o pravomoci stanovené v čl. 17 odst. 3 protokolu, aby tak vyjádřil souhlas Unie být protokolem vázána (6).

Znění prohlášení je připojeno k tomuto rozhodnutí.

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

V Bruselu dne 11. února 2014.

Za Radu

předseda

E. VENIZELOS

(1) Rozhodnutí Rady 2001/748/ES ze dne 16. října 2001 o podpisu jménem Evropského společenství Protokolu o nedovolené výrobě a distribuci střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, připojenému k Úmluvě Organizace spojených národů o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu (Úř. věst. L 280, 24.10.2001, s. 5).

(2) Úmluva přetištěná v příloze I rozhodnutí 2004/579/ES (Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 69).

(3) Rozhodnutí Rady 2004/579/ES ze dne 29. dubna 2004 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 69).

(4) Směrnice Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (Úř. věst. L 256, 13.9.1991, s. 51).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství (Úř. věst. L 146, 10.6.2009, s. 1).

(6) Den vstupu protokolu v platnost zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.

PROHLÁŠENÍ

o pravomocích evropské unie s ohledem na záležitosti, které upravuje protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje úmluvu organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu

Ustanovení čl. 17 odst. 3 Protokolu proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi stanoví, že ratifikační listina, listina o přijetí nebo listina o schválení protokolu ze strany organizace pro regionální hospodářskou integraci má obsahovat prohlášení, v němž bude přesně uvedeno, v kterých záležitostech upravených protokolem přenesly členské státy, strany protokolu, své pravomoci na tuto organizaci.

Evropská unie má výlučnou pravomoc v oblasti obchodní politiky. Má rovněž sdílenou pravomoc týkající se pravidel pro vytvoření vnitřního trhu a výlučnou pravomoc, pokud jde o ustanovení protokolu, která mohou ovlivnit nebo měnit působnost společných pravidel přijatých Unií. Unie přijala pravidla týkající se zejména boje proti nedovolené výrobě střelných zbraní a obchodování s nimi, dále regulační normy a postupy v oblasti obchodní politiky členských států, zejména pokud jde o uchovávání záznamů, označování střelných zbraní, deaktivaci střelných zbraní, požadavky na vývozní, dovozní a tranzitní licence, systémy vydávání povolení, posílení kontrol na vývozních místech a zprostředkovatelskou činnost.

Protokol proti nedovolené výrobě a nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi, s jejich součástmi, díly a střelivem se použije, s ohledem na pravomoci přenesené na Unii, na území, na které se vztahuje Smlouva o fungování Evropské unie, a za podmínek stanovených v uvedené smlouvě.

Rozsah a výkon pravomocí Unie se přirozeně neustále vyvíjí a Unie v případě potřeby doplní nebo změní toto prohlášení v souladu s čl. 17 odst. 3 protokolu.

PROTOCOL

against the Illicit Manufacturing of and Trafficking in Firearms, Their Parts and Components and Ammunition, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime

PREAMBLE

THE STATES PARTIES TO THIS PROTOCOL,

AWARE of the urgent need to prevent, combat and eradicate the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition, owing to the harmful effects of those activities on the security of each State, region and the world as a whole, endangering the well-being of peoples, their social and economic development and their right to live in peace,

CONVINCED, therefore, of the necessity for all States to take all appropriate measures to this end, including international cooperation and other measures at the regional and global levels,

RECALLING General Assembly resolution 53/111 of 9 December 1998, in which the Assembly decided to establish an open-ended intergovernmental ad hoc committee for the purpose of elaborating a comprehensive international convention against transnational organized crime and of discussing the elaboration of, inter alia, an international instrument combating the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition,

BEARING IN MIND the principle of equal rights and self-determination of peoples, as enshrined in the Charter of the United Nations and the Declaration on Principles of International Law concerning Friendly Relations and Cooperation among States in accordance with the Charter of the United Nations,

CONVINCED that supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime with an international instrument against the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition will be useful in preventing and combating those crimes,

HAVE AGREED AS FOLLOWS:

I. GENERAL PROVISIONS

Article 1

Relation with the United Nations Convention against Transnational Organized Crime

1. This Protocol supplements the United Nations Convention against Transnational Organized Crime. It shall be interpreted together with the Convention.

2. The provisions of the Convention shall apply, mutatis mutandis, to this Protocol unless otherwise provided herein.

3. The offences established in accordance with Article 5 of this Protocol shall be regarded as offences established in accordance with the Convention.

Article 2

Statement of purpose

The purpose of this Protocol is to promote, facilitate and strengthen cooperation among States Parties in order to prevent, combat and eradicate the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition.

Article 3

Use of terms

For the purposes of this Protocol:

(a)

‘Firearm’ shall mean any portable barrelled weapon that expels, is designed to expel or may be readily converted to expel a shot, bullet or projectile by the action of an explosive, excluding antique firearms or their replicas. Antique firearms and their replicas shall be defined in accordance with domestic law. In no case, however, shall antique firearms include firearms manufactured after 1899;

(b)

‘Parts and components’ shall mean any element or replacement element specifically designed for a firearm and essential to its operation, including a barrel, frame or receiver, slide or cylinder, bolt or breech block, and any device designed or adapted to diminish the sound caused by firing a firearm;

(c)	‘Ammunition’ shall mean the complete round or its components, including cartridge cases, primers, propellant powder, bullets or projectiles, that are used in a firearm, provided that those components are themselves subject to authorization in the respective State Party;

(d)

‘Illicit manufacturing’ shall mean the manufacturing or assembly of firearms, their parts and components or ammunition:

(i)	From parts and components illicitly trafficked;

(ii)	Without a licence or authorization from a competent authority of the State Party where the manufacture or assembly takes place; or

(iii)

Without marking the firearms at the time of manufacture, in accordance with Article 8 of this Protocol;

Licensing or authorization of the manufacture of parts and components shall be in accordance with domestic law;

(e)

‘Illicit trafficking’ shall mean the import, export, acquisition, sale, delivery, movement or transfer of firearms, their parts and components and ammunition from or across the territory of one State Party to that of another State Party if any one of the States Parties concerned does not authorize it in accordance with the terms of this Protocol or if the firearms are not marked in accordance with Article 8 of this Protocol;

(f)

‘Tracing’ shall mean the systematic tracking of firearms and, where possible, their parts and components and ammunition from manufacturer to purchaser for the purpose of assisting the competent authorities of States Parties in detecting, investigating and analysing illicit manufacturing and illicit trafficking.

Article 4

Scope of application

1. This Protocol shall apply, except as otherwise stated herein, to the prevention of illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition and to the investigation and prosecution of offences established in accordance with Article 5 of this Protocol where those offences are transnational in nature and involve an organized criminal group.

2. This Protocol shall not apply to state-to-state transactions or to state transfers in cases where the application of the Protocol would prejudice the right of a State Party to take action in the interest of national security consistent with the Charter of the United Nations.

Article 5

Criminalization

1. Each State Party shall adopt such legislative and other measures as may be necessary to establish as criminal offences the following conduct, when committed intentionally:

(a)	Illicit manufacturing of firearms, their parts and components and ammunition;

(b)	Illicit trafficking in firearms, their parts and components and ammunition;

(c)	Falsifying or illicitly obliterating, removing or altering the marking(s) on firearms required by Article 8 of this Protocol.

2. Each State Party shall also adopt such legislative and other measures as may be necessary to establish as criminal offences the following conduct:

(a)	Subject to the basic concepts of its legal system, attempting to commit or participating as an accomplice in an offence established in accordance with paragraph 1 of this article; and

(b)	Organizing, directing, aiding, abetting, facilitating or counselling the commission of an offence established in accordance with paragraph 1 of this article.

Article 6

Confiscation, seizure and disposal

1. Without prejudice to Article 12 of the Convention, States Parties shall adopt, to the greatest extent possible within their domestic legal systems, such measures as may be necessary to enable confiscation of firearms, their parts and components and ammunition that have been illicitly manufactured or trafficked.

2. States Parties shall adopt, within their domestic legal systems, such measures as may be necessary to prevent illicitly manufactured and trafficked firearms, parts and components and ammunition from falling into the hands of unauthorized persons by seizing and destroying such firearms, their parts and components and ammunition unless other disposal has been officially authorized, provided that the firearms have been marked and the methods of disposal of those firearms and ammunition have been recorded.

II. PREVENTION

Article 7

Record-keeping

Each State Party shall ensure the maintenance, for not less than ten years, of information in relation to firearms and, where appropriate and feasible, their parts and components and ammunition that is necessary to trace and identify those firearms and, where appropriate and feasible, their parts and components and ammunition which are illicitly manufactured or trafficked and to prevent and detect such activities. Such information shall include:

(a)	The appropriate markings required by Article 8 of this Protocol;

(b)

In cases involving international transactions in firearms, their parts and components and ammunition, the issuance and expiration dates of the appropriate licences or authorizations, the country of export, the country of import, the transit countries, where appropriate, and the final recipient and the description and quantity of the articles.

Article 8

Marking of firearms

1. For the purpose of identifying and tracing each firearm, States Parties shall:

(a)

At the time of manufacture of each firearm, either require unique marking providing the name of the manufacturer, the country or place of manufacture and the serial number, or maintain any alternative unique user-friendly marking with simple geometric symbols in combination with a numeric and/or alphanumeric code, permitting ready identification by all States of the country of manufacture;

(b)

Require appropriate simple marking on each imported firearm, permitting identification of the country of import and, where possible, the year of import and enabling the competent authorities of that country to trace the firearm, and a unique marking, if the firearm does not bear such a marking. The requirements of this subparagraph need not be applied to temporary imports of firearms for verifiable lawful purposes;

(c)	Ensure, at the time of transfer of a firearm from government stocks to permanent civilian use, the appropriate unique marking permitting identification by all States Parties of the transferring country.

2. States Parties shall encourage the firearms manufacturing industry to develop measures against the removal or alteration of markings.

Article 9

Deactivation of firearms

A State Party that does not recognize a deactivated firearm as a firearm in accordance with its domestic law shall take the necessary measures, including the establishment of specific offences if appropriate, to prevent the illicit reactivation of deactivated firearms, consistent with the following general principles of deactivation:

(a)	All essential parts of a deactivated firearm are to be rendered permanently inoperable and incapable of removal, replacement or modification in a manner that would permit the firearm to be reactivated in any way;

(b)	Arrangements are to be made for deactivation measures to be verified, where appropriate, by a competent authority to ensure that the modifications made to a firearm render it permanently inoperable;

(c)	Verification by a competent authority is to include a certificate or record attesting to the deactivation of the firearm or a clearly visible mark to that effect stamped on the firearm.

Article 10

General requirements for export, import and transit licensing or authorization systems

1. Each State Party shall establish or maintain an effective system of export and import licensing or authorization, as well as of measures on international transit, for the transfer of firearms, their parts and components and ammunition.

2. Before issuing export licences or authorizations for shipments of firearms, their parts and components and ammunition, each State Party shall verify:

(a)	That the importing States have issued import licences or authorizations; and

(b)	That, without prejudice to bilateral or multilateral agreements or arrangements favouring landlocked States, the transit States have, at a minimum, given notice in writing, prior to shipment, that they have no objection to the transit.

3. The export and import licence or authorization and accompanying documentation together shall contain information that, at a minimum, shall include the place and the date of issuance, the date of expiration, the country of export, the country of import, the final recipient, a description and the quantity of the firearms, their parts and components and ammunition and, whenever there is transit, the countries of transit. The information contained in the import licence must be provided in advance to the transit States.

4. The importing State Party shall, upon request, inform the exporting State Party of the receipt of the dispatched shipment of firearms, their parts and components or ammunition.

5. Each State Party shall, within available means, take such measures as may be necessary to ensure that licensing or authorization procedures are secure and that the authenticity of licensing or authorization documents can be verified or validated.

6. States Parties may adopt simplified procedures for the temporary import and export and the transit of firearms, their parts and components and ammunition for verifiable lawful purposes such as hunting, sport shooting, evaluation, exhibitions or repairs.

Article 11

Security and preventive measures

In an effort to detect, prevent and eliminate the theft, loss or diversion of, as well as the illicit manufacturing of and trafficking in, firearms, their parts and components and ammunition, each State Party shall take appropriate measures:

(a)	To require the security of firearms, their parts and components and ammunition at the time of manufacture, import, export and transit through its territory; and

(b)	To increase the effectiveness of import, export and transit controls, including, where appropriate, border controls, and of police and customs transborder cooperation.

Article 12

Information

1. Without prejudice to Articles 27 and 28 of the Convention, States Parties shall exchange among themselves, consistent with their respective domestic legal and administrative systems, relevant case-specific information on matters such as authorized producers, dealers, importers, exporters and, whenever possible, carriers of firearms, their parts and components and ammunition.

2. Without prejudice to Articles 27 and 28 of the Convention, States Parties shall exchange among themselves, consistent with their respective domestic legal and administrative systems, relevant information on matters such as:

(a)	Organized criminal groups known to take part or suspected of taking part in the illicit manufacturing of or trafficking in firearms, their parts and components and ammunition;

(b)	The means of concealment used in the illicit manufacturing of or trafficking in firearms, their parts and components and ammunition and ways of detecting them;

(c)	Methods and means, points of dispatch and destination and routes customarily used by organized criminal groups engaged in illicit trafficking in firearms, their parts and components and ammunition; and

(d)	Legislative experiences and practices and measures to prevent, combat and eradicate the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition.

3. States Parties shall provide to or share with each other, as appropriate, relevant scientific and technological information useful to law enforcement authorities in order to enhance each other’s abilities to prevent, detect and investigate the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition and to prosecute the persons involved in those illicit activities.

4. States Parties shall cooperate in the tracing of firearms, their parts and components and ammunition that may have been illicitly manufactured or trafficked. Such cooperation shall include the provision of prompt responses to requests for assistance in tracing such firearms, their parts and components and ammunition, within available means.

5. Subject to the basic concepts of its legal system or any international agreements, each State Party shall guarantee the confidentiality of and comply with any restrictions on the use of information that it receives from another State Party pursuant to this article, including proprietary information pertaining to commercial transactions, if requested to do so by the State Party providing the information. If such confidentiality cannot be maintained, the State Party that provided the information shall be notified prior to its disclosure.

Article 13

Cooperation

1. States Parties shall cooperate at the bilateral, regional and international levels to prevent, combat and eradicate the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition.

2. Without prejudice to Article 18, paragraph 13, of the Convention, each State Party shall identify a national body or a single point of contact to act as liaison between it and other States Parties on matters relating to this Protocol.

3. States Parties shall seek the support and cooperation of manufacturers, dealers, importers, exporters, brokers and commercial carriers of firearms, their parts and components and ammunition to prevent and detect the illicit activities referred to in paragraph 1 of this article.

Article 14

Training and technical assistance

States Parties shall cooperate with each other and with relevant international organizations, as appropriate, so that States Parties may receive, upon request, the training and technical assistance necessary to enhance their ability to prevent, combat and eradicate the illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition, including technical, financial and material assistance in those matters identified in Articles 29 and 30 of the Convention.

Article 15

Brokers and brokering

1. With a view to preventing and combating illicit manufacturing of and trafficking in firearms, their parts and components and ammunition, States Parties that have not yet done so shall consider establishing a system for regulating the activities of those who engage in brokering. Such a system could include one or more measures such as:

(a)	Requiring registration of brokers operating within their territory;

(b)	Requiring licensing or authorization of brokering; or

(c)	Requiring disclosure on import and export licences or authorizations, or accompanying documents, of the names and locations of brokers involved in the transaction.

2. States Parties that have established a system of authorization regarding brokering as set forth in paragraph 1 of this article are encouraged to include information on brokers and brokering in their exchanges of information under Article 12 of this Protocol and to retain records regarding brokers and brokering in accordance with Article 7 of this Protocol.

III. FINAL PROVISIONS

Article 16

Settlement of disputes

1. States Parties shall endeavour to settle disputes concerning the interpretation or application of this Protocol through negotiation.

2. Any dispute between two or more States Parties concerning the interpretation or application of this Protocol that cannot be settled through negotiation within a reasonable time shall, at the request of one of those States Parties, be submitted to arbitration. If, six months after the date of the request for arbitration, those States Parties are unable to agree on the organization of the arbitration, any one of those States Parties may refer the dispute to the International Court of Justice by request in accordance with the Statute of the Court.

3. Each State Party may, at the time of signature, ratification, acceptance or approval of or accession to this Protocol, declare that it does not consider itself bound by paragraph 2 of this article. The other States Parties shall not be bound by paragraph 2 of this article with respect to any State Party that has made such a reservation.

4. Any State Party that has made a reservation in accordance with paragraph 3 of this article may at any time withdraw that reservation by notification to the Secretary-General of the United Nations.

Article 17

Signature, ratification, acceptance, approval and accession

1. This Protocol shall be open to all States for signature at United Nations Headquarters in New York from the thirtieth day after its adoption by the General Assembly until 12 December 2002.

2. This Protocol shall also be open for signature by regional economic integration organizations provided that at least one member State of such organization has signed this Protocol in accordance with paragraph 1 of this article.

3. This Protocol is subject to ratification, acceptance or approval. Instruments of ratification, acceptance or approval shall be deposited with the Secretary-General of the United Nations. A regional economic integration organization may deposit its instrument of ratification, acceptance or approval if at least one of its member States has done likewise. In that instrument of ratification, acceptance or approval, such organization shall declare the extent of its competence with respect to the matters governed by this Protocol. Such organization shall also inform the depositary of any relevant modification in the extent of its competence.

4. This Protocol is open for accession by any State or any regional economic integration organization of which at least one member State is a Party to this Protocol. Instruments of accession shall be deposited with the Secretary-General of the United Nations. At the time of its accession, a regional economic integration organization shall declare the extent of its competence with respect to matters governed by this Protocol. Such organization shall also inform the depositary of any relevant modification in the extent of its competence.

Article 18

Entry into force

1. This Protocol shall enter into force on the ninetieth day after the date of deposit of the fortieth instrument of ratification, acceptance, approval or accession, except that it shall not enter into force before the entry into force of the Convention. For the purpose of this paragraph, any instrument deposited by a regional economic integration organization shall not be counted as additional to those deposited by member States of such organization.

2. For each State or regional economic integration organization ratifying, accepting, approving or acceding to this Protocol after the deposit of the fortieth instrument of such action, this Protocol shall enter into force on the thirtieth day after the date of deposit by such State or organization of the relevant instrument or on the date this Protocol enters into force pursuant to paragraph 1 of this article, whichever is the later.

Article 19

Amendment

1. After the expiry of five years from the entry into force of this Protocol, a State Party to the Protocol may propose an amendment and file it with the Secretary-General of the United Nations, who shall thereupon communicate the proposed amendment to the States Parties and to the Conference of the Parties to the Convention for the purpose of considering and deciding on the proposal. The States Parties to this Protocol meeting at the Conference of the Parties shall make every effort to achieve consensus on each amendment. If all efforts at consensus have been exhausted and no agreement has been reached, the amendment shall, as a last resort, require for its adoption a two-thirds majority vote of the States Parties to this Protocol present and voting at the meeting of the Conference of the Parties.

2. Regional economic integration organizations, in matters within their competence, shall exercise their right to vote under this article with a number of votes equal to the number of their member States that are Parties to this Protocol. Such organizations shall not exercise their right to vote if their member States exercise theirs and vice versa.

3. An amendment adopted in accordance with paragraph 1 of this article is subject to ratification, acceptance or approval by States Parties.

4. An amendment adopted in accordance with paragraph 1 of this article shall enter into force in respect of a State Party ninety days after the date of the deposit with the Secretary-General of the United Nations of an instrument of ratification, acceptance or approval of such amendment.

5. When an amendment enters into force, it shall be binding on those States Parties which have expressed their consent to be bound by it. Other States Parties shall still be bound by the provisions of this Protocol and any earlier amendments that they have ratified, accepted or approved.

Article 20

Denunciation

1. A State Party may denounce this Protocol by written notification to the Secretary-General of the United Nations. Such denunciation shall become effective one year after the date of receipt of the notification by the Secretary-General.

2. A regional economic integration organization shall cease to be a Party to this Protocol when all of its member States have denounced it.

Article 21

Depositary and languages

1. The Secretary-General of the United Nations is designated depositary of this Protocol.

2. The original of this Protocol, of which the Arabic, Chinese, English, French, Russian and Spanish texts are equally authentic, shall be deposited with the Secretary-General of the United Nations.

IN WITNESS WHEREOF, the undersigned plenipotentiaries, being duly authorized thereto by their respective Governments, have signed this Protocol.

PROTOCOLO

contra la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, que complementa la Convención de las Naciones Unidas contra la Delincuencia Organizada Transnacional

PREÁMBULO

LOS ESTADOS PARTE EN EL PRESENTE PROTOCOLO,

CONSCIENTES de la urgente necesidad de prevenir, combatir y erradicar la fabricación y el tráfico ilícito de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, a causa de los efectos perjudiciales de estas actividades para la seguridad de cada Estado y región y del mundo en general, que ponen en peligro el bienestar de los pueblos, su desarrollo económico y social y su derecho a vivir en paz,

CONVENCIDOS, por tanto, de la necesidad de que los Estados adopten todas las medidas apropiadas a tal fin, incluidas medidas de cooperación internacional y de otra índole en los planos regional y mundial.

RECORDANDO la resolución 53/111 de la Asamblea General, de 9 de diciembre de 1998, en la que la Asamblea decidió establecer un comité especial intergubernamental de composición abierta con la finalidad de elaborar una convención internacional amplia contra la delincuencia organizada transnacional y de examinar la posibilidad de elaborar, entre otras cosas, un instrumento internacional contra la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones,

TENIENDO PRESENTES los principios de igualdad de derechos y de libre determinación de los pueblos, consagrados en la Carta de las Naciones Unidas y en la Declaración sobre los principios de Derecho internacional referentes a las relaciones de amistad y a la cooperación entre los Estados de conformidad con la Carta de las Naciones Unidas,

CONVENCIDOS de que complementar la Convención de las Naciones Unidas contra la Delincuencia Organizada Transnacional con un instrumento internacional contra la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, será de utilidad para prevenir y combatir esos delitos,

HAN ACORDADO LO SIGUIENTE:

I. DISPOSICIONES GENERALES

Artículo 1

Relación con la Convención de las Naciones Unidas contra la Delincuencia Organizada Transnacional

1. El presente Protocolo complementa la Convención de las Naciones Unidas contra la Delincuencia Organizada Transnacional y se interpretará juntamente con la Convención.

2. Las disposiciones de la Convención se aplicarán mutatis mutantis al presente Protocolo, a menos que en él se disponga otra cosa.

3. Los delitos tipificados con arreglo al artículo 5 del presente Protocolo se considerarán delito tipificados con arreglo a la Convención.

Artículo 2

Finalidad

La finalidad del presente Protocolo es promover, facilitar y reforzar la cooperación entre los Estados Parte con el propósito de prevenir, combatir y erradicar la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones.

Artículo 3

Definiciones

Para los fines del presente Protocolo:

por «arma de fuego» se entenderá toda arma portátil que tenga cañón y que lance, esté concebida para lanzar o pueda transformarse fácilmente para lanzar un balín, una bala o un proyectil por la acción de un explosivo, excluidas las armas de fuego antiguas o sus réplicas. Las armas de fuego antiguas y sus réplicas se definirán de conformidad con el Derecho interno. En ningún caso, sin embargo, podrán incluir armas de fuego fabricadas después de 1899;

por «piezas y componentes» se entenderá todo elemento o elemento de repuesto específicamente concebido para un arma de fuego e indispensables para su funcionamiento, incluidos el cañón, la caja o el cajón, el cerrojo o el tambor, el cierre o el bloqueo del cierre y todo dispositivo concebido o adaptado para disminuir el sonido causado por un arma de fuego;

c)	por «municiones» se entenderá el cartucho completo o sus componentes, entre ellos las vainas, los cebos, la carga propulsora, las balas o proyectiles utilizados en las armas de fuego, siempre que estos componentes estén de por sí sujetos a autorización en el respectivo Estado Parte;

por «fabricación ilícita» se entenderá la fabricación o el montaje de armas de fuego, sus piezas y componentes o municiones:

i)	a partir de piezas y componente que hayan sido objeto de tráfico ilícito,

ii)	sin licencia o autorización de una autoridad competente del Estado Parte en que se realice la fabricación o el montaje, o

iii)	sin marcar las armas de fuego en el momento de su fabricación, de conformidad con el artículo 8 del presente Protocolo.

La concesión de licencia o autorización respecto de la fabricación de piezas y componentes se hará de conformidad con el Derecho interno;

por «tráfico ilícito» se entenderá la importación, exportación, adquisición, venta, entrega, traslado o transferencia de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones desde o a través del territorio de un Estado Parte al de otro Estado Parte si cualquiera de los Estados Parte interesados no lo autoriza conforme a lo dispuesto en el presente Protocolo o si las armas de fuego no han sido marcadas conforme a lo dispuesto en el artículo 8 del presente Protocolo;

por «localización» se entenderá el rastreo sistemático de las armas de fuego y, de ser posible, de sus piezas y componentes y municiones, desde el fabricante al comprador, con el fin de ayudar a las autoridades componentes de los Estados Parte a detectar, investigar y analizar la fabricación y el tráfico ilícitos.

Artículo 4

Ámbito de aplicación

1. A menos que contenga una disposición en contrario, el presente Protocolo se aplicará a la prevención de la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones y a la investigación y el enjuiciamiento de los delitos tipificados con arreglo al artículo 5 del presente Protocolo cuando esos delitos sean de carácter transnacional y entrañen la participación de un grupo delictivo organizado.

2. El presente Protocolo no se aplicará a las transacciones entre Estados ni a las transferencias estatales cuando la aplicación del Protocolo pudiera perjudicar el derecho de un Estado Parte a adoptar medidas en aras de la seguridad nacional en consonancia con la carta de las Naciones Unidas.

Artículo 5

Penalización

1. Cada Estado Parte adoptará las medidas legislativas o de otra índole que sean necesarias para tipificar como delito las siguientes conductas. Cuando se cometan intencionalmente:

a)	la fabricación ilícita de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones;

b)	el tráfico ilícito de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones;

c)	la falsificación o la obliteración, supresión o alteración ilícitas de la(s) marca(s) de un arma de fuego requeridas de conformidad con el artículo 8 del presente Protocolo.

2. Cada Estado Parte adoptará, asimismo, las medidas legislativas y de otra índole que sean necesarias para tipificar como delito las siguientes conductas:

a)	con sujeción a los conceptos básicos de su ordenamiento jurídico, la tentativa de comisión de un delito tipificado con arreglo al apartado 1 del presente artículo o la participación de él como cómplice, y

b)	la organización, dirección, ayuda, incitación, facilitación o asesoramiento para la comisión de delito tipificado con arreglo al apartado 1 del presente artículo.

Artículo 6

Decomiso, incautación y disposición

1. A reserva de lo dispuesto en el artículo 12 de la Convención, los Estados Parte adoptarán, en la mayor medida posible de conformidad con su ordenamiento jurídico interno, las medidas que sean necesarias para permitir el decomiso de las armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones que hayan sido objeto de fabricación o tráfico ilícitos.

2. Los Estados Parte adoptarán, de conformidad con su ordenamiento jurídico interno, las medidas necesarias para impedir que las armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones que hayan sido objeto de fabricación o tráfico ilícitos caigan en manos de personas no autorizadas, en particular mediante la incautación y destrucción de esas armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, a menos que se haya autorizado oficialmente otra forma de disposición, siempre y cuando se hayan marcado las armas de fuego y se hayan registrado los métodos para la disposición de esas armas de fuego y municiones.

II. PREVENCIÓN

Artículo 7

Registros

Cada Estado Parte garantizará el mantenimiento, por un período no inferior a diez años, de la información relativa a las armas de fuego y, cuando sea apropiado y factible, de la información relativa a sus piezas y componentes y municiones que sea necesaria para localizar e identificar las armas de fuego y, cuando sea apropiado y factible, sus piezas y componentes y municiones que hayan sido objeto de fabricación o tráfico ilícitos, así como para evitar y detectar esas actividades. Esa información incluirá:

a)	las marcas pertinentes requeridas de conformidad con el artículo 8 del presente Protocolo;

en los casos que entrañen transacciones internacionales con armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, las fechas de emisión y expiración de las licencias o autorizaciones correspondientes, el país de importación, los países de tránsito, cuando proceda, y el receptor final, así como la descripción y la cantidad de los artículos.

Artículo 8

Marcación de las armas de fuego

1. A los efectos de identificar y localizar cada arma de fuego, los Estados Parte:

en el momento de la fabricación de cada arma de fuego exigirán que esta sea marcada con una marca distintiva que indique el nombre del fabricante, el país o lugar de fabricación y el número de serie, o mantendrán cualquier otra marca distintiva y fácil de emplear que ostente símbolos geométricos sencillos, junto con un código numérico y/o alfanumérico, y que permita a todos los Estados Parte identificar sin dificultad el país de fabricación;

exigirán que se aplique a toda arma de fuego importada una marca sencilla y apropiada que permita identificar el país de importación y, de ser posible, el año de esta, y permita, asimismo, a las autoridades competentes de ese país localizar el arma de fuego, así como una marca distintiva, si el arma de fuego no la lleva. Los requisitos del presente apartado no tendrán que aplicarse a la importación temporal de armas de fuego con fines lícitos verificables;

c)	velarán por que, en el momento en que se transfiera un arma de fuego de las existencias estatales a la utilización civil con carácter permanente, se aplique a dicha arma distintiva apropiada que permita a todos los Estados Parte identificar el país que realiza la transferencia.

2. Los Estados Parte alentarán a la industria de fabricación de armas de fuego a formular medidas contra la supresión o la alteración de las marcas.

Artículo 9

Desactivación de las armas de fuego

Todo Estado Parte que, de conformidad con su Derecho interno, no reconozca como arma de fuego un arma desactivada adoptará las medidas que sean necesarias, incluida la tipificación de delitos específicos, si procede, a fin de prevenir la reactivación ilícita de las armas de fuego desactivadas, en consonancia con los siguientes principios generales de desactivación:

a)	todas las piezas esenciales de un arma desactivadas se tornarán permanentemente inservibles y no susceptibles de ser retiradas, sustituidas o modificadas de cualquier forma que pueda permitir su reactivación;

b)	se adoptarán disposiciones para que una autoridad competente verifique, cuando proceda, las medidas de desactivación, a fin de garantizar que las modificaciones aportadas al arma de fuego la inutilizan permanentemente;

c)	la verificación por una autoridad competente comprenderá la expedición de un certificado o la anotación en un registro en que se haga constar la desactivación del arma de fuego o la inclusión de una marca a esos efectos claramente visible en el arma de fuego.

Artículo 10

Requisitos generales para sistemas de licencias o autorizaciones de exportación, importación y tránsito

1. Cada Estado Parte establecerá o mantendrá un sistema eficaz de licencias o autorizaciones de exportación e importación, así como de medidas aplicables al tránsito internacional, para la transferencia de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones.

2. Antes de emitir licencias o autorizaciones de exportación para la expedición de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, cada Estado Parte se asegurará de que:

a)	los Estados importadores hayan emitido las correspondientes licencias o autorizaciones, y

b)	los Estados de tránsito hayan al menos comunicado por escrito, con anterioridad a la expedición, que no se oponen al tránsito, sin perjuicio de los acuerdos o arreglos bilaterales o multilaterales destinados a favorecer a los Estados sin litoral.

3. La licencia o autorización de exportación e importación y la documentación que la acompañe contendrán conjuntamente información que, como mínimo, comprenda el lugar y la fecha de expiración, el país de exportación, el país de importación, el destino final, una descripción y la cantidad de las armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones y, cuando haya tránsito, los países de tránsito. La información contenida en la licencia de importación deberá facilitarse a los Estados de tránsito con antelación.

4. El Estado Parte importador notificará al Estado Parte exportador, previa solicitud, la recepción de las remesas de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones que le hayan sido enviadas.

5. Cada Estado Parte adoptará, dentro de sus posibilidades, las medidas necesarias para garantizar que los procedimientos de licencia o autorización sean seguros y que la autenticidad de los documentos de licencia o autorización pueda ser verificada o validada.

6. Los Estados Parte podrán adoptar procedimientos simplificados para la importación y exportación temporales y para el tránsito de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones para fines lícitos verificables, tales como cacerías, prácticas de tiro deportivo, pruebas, exposiciones o reparaciones.

Artículo 11

Medidas de seguridad y prevención

A fin de detectar, prevenir y eliminar el robo, la pérdida o la desviación, así como la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, cada Estado Parte adoptará medidas apropiadas para:

a)	exigir que se garantice la seguridad de las armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones en el curso de su fabricación, su importación y exportación y su tránsito a través de su territorio, y

b)	aumentar la eficacia de los controles de importación, exportación y tránsito, incluidos, cuando proceda, los controles fronterizos, así como de la cooperación transfronteriza entre los servicios policiales y aduaneros.

Artículo 12

Información

1. Sin perjuicio de lo dispuesto en los artículos 27 y 28 de la Convención, los Estados Parte intercambiarán, de conformidad con sus respectivos ordenamientos jurídicos y administrativos internos, información pertinente para cada caso específico sobre cuestiones como los fabricantes, agentes comerciales, importadores y exportadores y, de ser posible, transportista autorizados de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones.

2. Sin perjuicio de lo dispuesto en los artículos 27 y 28 de la Convención, los Estados Parte intercambiarán, de conformidad con sus respectivos ordenamientos jurídicos y administrativos internos, información pertinente sobre cuestiones como:

a)	los grupos delictivos organizados, efectiva o presuntamente involucrados en la fabricación o el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones;

b)	los medios de ocultación utilizados en la fabricación o el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, así como las formas de detectarlos;

c)	los métodos y medios, los lugares de expedición y de destino y las rutas que habitualmente utilizan los grupos delictivos organizados que participan en el tráfico ilícito de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, y

d)	experiencias de carácter legislativo, así como prácticas y medidas conexas, para prevenir, combatir y erradicar la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones.

3. Los Estados Parte se facilitarán, según proceda, toda información científica y tecnológica pertinente que sea de utilidad para las autoridades encargadas de hacer cumplir la ley, a fin de reforzar mutuamente su capacidad de prevenir, detectar e investigar la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, y de enjuiciar a las personas involucradas en esas actividades ilícitas.

4. Los Estados Parte cooperarán en la localización de las armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones que puedan haber sido objeto de fabricación o tráfico ilícitos. Esa cooperación incluirá la respuesta rápida de los Estados Parte a toda solicitud de asistencia para localizar esas armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, dentro de los medios disponibles.

5. Con sujeción a los conceptos básicos de su ordenamiento jurídico o a cualesquiera acuerdos internacionales, cada Estado Parte garantizará la confidencialidad y acatará las restricciones impuestas a la utilización de toda información que reciba de otro Estado Parte de conformidad con el presente artículo, incluida información de dominio privado sobre transacciones comerciales, cuando así lo solicite el Estado Parte que facilita la información. Si no es posible mantener la confidencialidad, antes de revelar la información se dará cuenta de ello al Estado Parte que la facilitó.

Artículo 13

Cooperación

1. Los Estados Parte cooperarán en los planos bilateral, regional e internacional a fin de prevenir, combatir y erradicar la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones.

2. Sin perjuicio de lo dispuesto en el apartado 13 del artículo 18 de la Convención, cada Estado Parte designará un órgano nacional o un punto de contacto central encargado de mantener el enlace con los demás Estados Parte en toda cuestión relativa al presente Protocolo.

3. Los Estados Parte procurarán obtener el apoyo y la cooperación de los fabricantes, agentes comerciales, importadores, exportadores, corredores y transportistas comerciales de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, a fin de prevenir y detectar las actividades ilícitas mencionadas en el apartado 1 del presente artículo.

Artículo 14

Capacitación y asistencia técnica

Los Estados Parte cooperarán entre sí y con las organizaciones internacionales pertinentes, según proceda, a fin de que los Estados Parte que lo soliciten reciban la formación y asistencia técnica requeridas para reforzar su capacidad de prevenir, combatir y erradicar la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, sus piezas y componentes y municiones, incluida la asistencia técnica, financiera y material que proceda en las cuestiones enunciadas en los artículos 29 y 30 de la Convención.

Artículo 15

Corredores y corretaje

1. Con miras a prevenir y combatir la fabricación y el tráfico ilícitos de armas de fuego, con sus piezas y componentes y municiones, los Estados Parte que aún no lo hayan hecho considerarán la posibilidad de establecer un sistema de reglamentación de las actividades de las personas dedicadas al corretaje. Ese sistema podría incluir una o varias de las siguientes medidas:

a)	exigir la inscripción en un registro de los corredores que actúen en su territorio;

b)	exigir una licencia o autorización para el ejercicio del corretaje, o

c)	exigir que en las licencias o autorizaciones de importación y de exportación, o en la documentación adjunta a la mercancía, se consigne el nombre y la ubicación de los corredores que intervengan en la transacción.

2. Se alienta a los Estados Parte que hayan establecido un sistema de autorización de las operaciones de corretaje como el descrito en el apartado 1 del presente artículo a que incluyan datos sobre los corredores y las operaciones de corretaje en sus intercambios de información efectuados con arreglo al artículo 12 del presente Protocolo y a lo previsto en el artículo 7 del presente Protocolo.

III. DISPOSICIONES FINALES

Artículo 16

Solución de controversias

1. Los Estados Parte procurarán solucionar toda controversia relacionada con la interpretación o aplicación del presente Protocolo mediante la negociación.

2. Toda controversia entre dos o más Estados Parte acerca de la interpretación o aplicación del presente Protocolo que no pueda resolverse mediante la negociación dentro de un plazo razonable deberá, a solicitud de uno de esos Estados Parte, someterse a arbitraje. Si, seis meses después de la fecha de la solicitud de arbitraje, esos Estados Parte no ha podido ponerse de acuerdo sobre la organización del arbitraje, cualquiera de esas Partes podrá remitir la controversia a la Corte Internacional de Justicia mediante solicitud conforme al Estatuto de la Corte.

3. Cada Estado Parte podrá, en el momento de la firma, ratificación, aceptación o aprobación del presente Protocolo o de la adhesión a él, declarar que no se considera vinculado por el apartado 2 del presente artículo. Los demás Estados Parte no quedarán vinculados por el apartado 2 del presente artículo respecto de todo Estado Parte que haya hecho esa reserva.

4. El Estado Parte que haya hecho una reserva de conformidad con el apartado 3 del presente artículo podrá en cualquier momento retirar esa reserva notificándola al Secretario General de las Naciones Unidas.

Artículo 17

Firma, ratificación, aceptación, aprobación y adhesión

1. El presente Protocolo estará abierto a la firma de todos los Estados en la sede de las Naciones Unidas en Nueva York desde el trigésimo día de su aprobación por la Asamblea General hasta el 12 de diciembre de 2002.

2. El Presente Protocolo también estará abierto a la firma de las organizaciones regionales de integración económica, siempre que al menos uno de los Estados miembros de tales organizaciones haya firmado el presente Protocolo de conformidad con lo dispuesto en el apartado 1 del presente artículo.

3. El presente Protocolo estará sujeto a ratificación, aceptación o aprobación. Los instrumentos de ratificación, aceptación o aprobación se depositarán en poder del Secretario General de las Naciones Unidas. Las organizaciones regionales de integración económica podrán depositar su instrumento de ratificación, aceptación o aprobación si por lo menos uno de sus Estados miembros ha procedido de igual manera. En ese instrumento de ratificación, aceptación o aprobación, esas organizaciones declararán el alcance de su competencia con respecto a las cuestiones regidas por el presente Protocolo. Dichas organizaciones comunicarán también al depositario cualquier modificación pertinente del alcance de su competencia.

4. El presente Protocolo estará abierto a la adhesión de todos los Estados u organizaciones regionales de integración económica que cuente por lo menos con un Estado miembro que sea Parte en el presente Protocolo. Los instrumentos de adhesión se depositarán en poder del Secretario General de las Naciones Unidas. En el momento de su adhesión, las organizaciones regionales de integración económica declararán el alcance de su competencia con respecto a las cuestiones regidas por el presente Protocolo. Dichas organizaciones comunicarán también al depositario cualquier modificación pertinente del alcance de su competencia.

Artículo 18

Entrada en vigor

1. El presente Protocolo entrará en vigor el nonagésimo día después de la fecha en que se haya depositado el cuadragésimo instrumento de ratificación, aceptación, aprobación o adhesión, a condición de que no entre en vigor antes de la entrada en vigor de la Convención. A los efectos del presente apartado, los instrumentos depositados por una organización regional de integración económica no se considerarán adicionales a los depositados por los Estados miembros de tal organización.

2. Para cada Estado u organización regional de integración económica que ratifique, acepte el presente Protocolo o se adhiera a él después de haberse depositado el cuadragésimo instrumento de ratificación, aceptación, aprobación o adhesión, el presente Protocolo entrará en vigor el trigésimo día después de la fecha en que ese Estado u organización haya depositado el instrumento pertinente o en la fecha de su entrada en vigor con arreglo al apartado 1 del presente artículo, si esta es posterior.

Artículo 19

Enmienda

1. Cuando hayan transcurrido cinco años desde la entrada en vigor del presente Protocolo, los Estados Parte podrán proponer enmiendas por escrito al Secretario General de las Naciones Unidas, quien a continuación comunicará toda enmienda propuesta a los Estados Parte y a la Conferencia de las Partes en la Convención para que la examinen y decidan al respecto. Los Estados Parte en el presente Protocolo reunidos en la Conferencia de las Partes harán todo lo posible por lograr un consenso sobre cada enmienda. Si se han agotado todas las posibilidades de lograr un consenso y no se ha llegado a un acuerdo, la aprobación de la enmienda exigirá, en última instancia, una mayoría de dos tercios de los Estados Parte en el presente Protocolo presentes y votantes en la sesión de la Conferencia de las Partes.

2. Las organizaciones regionales de integración económica, en asuntos de su competencia, ejercerán su derecho de voto con arreglo al presente artículo con un número de votos igual al número de sus Estados miembros que sean Partes en el presente Protocolo. Dichas organizaciones no ejercerán su derecho a voto si sus Estados miembros ejercen el suyo y viceversa.

3. Toda enmienda aprobada de conformidad con el apartado 1 del presente artículo estará sujeta a ratificación, aceptación o aprobación por los Estados Parte.

4. Toda enmienda refrendada de conformidad con el apartado 1 del presente artículo entrará en vigor respecto de un Estado Parte noventa días después de la fecha en que este deposite en poder del Secretario General de las Naciones Unidas un instrumento de ratificación, aceptación o aprobación de esta enmienda.

5. Cuando una enmienda entre en vigor, será vinculante para los Estados Parte que hayan expresado su consentimiento al respecto. Los demás Estados Parte quedarán sujetos a las disposiciones del presente Protocolo, así como a cualquier otra enmienda anterior que hubiesen ratificado, aceptado o aprobado.

Artículo 20

Denuncia

1. Los Estados Parte podrán denunciar el presente Protocolo mediante notificación escrita al Secretario General de las Naciones Unidas. La denuncia surtirá efecto un año después de la fecha en que el Secretario General haya recibido la notificación.

2. Las organizaciones regionales de integración económica dejarán de ser Partes en el presente Protocolo cuando lo hayan denunciado todos sus Estados miembros.

Artículo 21

Depositario e idiomas

1. El Secretario General de las Naciones Unidas será el depositario del presente Protocolo.

2. El original del presente Protocolo, cuyos textos en árabe, chino, español, francés, inglés y ruso son igualmente auténticos, se depositará en poder del Secretario General de las Naciones Unidas.

EN FE DE LO CUAL, los plenipotenciarios infrascritos, debidamente autorizados por sus respectivos Gobiernos, han firmado el presente Protocolo.

PROTOCOLE

contre la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, additionnel à la convention des Nations unies contre la criminalité transnationale organisée

PRÉAMBULE

LES ÉTATS PARTIES AU PRÉSENT PROTOCOLE,

CONSCIENTS qu’il est urgent de prévenir, de combattre et d’éradiquer la fabrication et le trafic illicites des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, étant donné que ces activités sont préjudiciables à la sécurité de chaque État, de chaque région et du monde dans son ensemble, qu’elles constituent une menace pour le bien-être des peuples, pour leur promotion sociale et économique et pour leur droit à vivre en paix;

CONVAINCUS, par conséquent, qu’il est nécessaire que tous les États prennent toutes les mesures appropriées à cette fin, y compris des activités de coopération internationale et d’autres mesures aux niveaux régional et mondial;

RAPPELANT la résolution 53/111 de l’Assemblée générale du 9 décembre 1998, dans laquelle l’Assemblée a décidé de créer un comité intergouvernemental spécial à composition non limitée chargé d’élaborer une convention internationale générale contre la criminalité transnationale organisée et d’examiner s’il y avait lieu d’élaborer, notamment, un instrument international visant à lutter contre la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions;

AYANT À L’ESPRIT le principe de l’égalité de droits des peuples et de leur droit à disposer d’eux-mêmes, tel que consacré dans la charte des Nations unies et dans la déclaration relative aux principes du droit international touchant les relations amicales et la coopération entre les États conformément à la charte des Nations unies;

CONVAINCUS que le fait d’adjoindre à la convention des Nations unies contre la criminalité transnationale organisée un instrument international contre la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions aidera à prévenir et à combattre ce type de criminalité,

SONT CONVENUS DE CE QUI SUIT:

I. DISPOSITIONS GÉNÉRALES

Article premier

Relation avec la convention des Nations unies contre la criminalité transnationale organisée

1. Le présent protocole complète la convention des Nations unies contre la criminalité transnationale organisée. Il est interprété conjointement avec la convention.

2. Les dispositions de la convention s’appliquent mutatis mutandis au présent protocole, sauf disposition contraire dudit protocole.

3. Les infractions établies conformément à l’article 5 du présent protocole sont considérées comme des infractions établies conformément à la convention.

Article 2

Objet

Le présent protocole a pour objet de promouvoir, de faciliter et de renforcer la coopération entre les États parties en vue de prévenir, de combattre et d’éradiquer la fabrication et le trafic illicites des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions.

Article 3

Terminologie

Aux fins du présent protocole:

l’expression «arme à feu» désigne toute arme à canon portative qui propulse des plombs, une balle ou un projectile par l’action d’un explosif, ou qui est conçue pour ce faire ou peut être aisément transformée à cette fin, à l’exclusion des armes à feu anciennes ou de leurs répliques. Les armes à feu anciennes et leurs répliques sont définies conformément au droit interne. Cependant, les armes à feu anciennes n’incluent en aucun cas les armes à feu fabriquées après 1899;

l’expression «pièces et éléments» désigne tout élément ou élément de remplacement spécifiquement conçu pour une arme à feu et indispensable à son fonctionnement, notamment le canon, la carcasse ou la boîte de culasse, la glissière ou le barillet, la culasse mobile ou le bloc de culasse, ainsi que tout dispositif conçu ou adapté pour atténuer le bruit causé par un tir d’arme à feu;

c)	le terme «munitions» désigne l’ensemble de la cartouche ou ses éléments, y compris les étuis, les amorces, la poudre propulsive, les balles ou les projectiles, utilisés dans une arme à feu, sous réserve que lesdits éléments soient eux-mêmes soumis à autorisation dans l’État partie considéré;

l’expression «fabrication illicite» désigne la fabrication ou l’assemblage d’armes à feu, de leurs pièces et éléments ou de munitions:

i)	à partir de pièces et d’éléments ayant fait l’objet d’un trafic illicite;

ii)	sans licence ou autorisation d’une autorité compétente de l’État partie dans lequel la fabrication ou l’assemblage a lieu; ou

iii)	sans marquage des armes à feu au moment de leur fabrication conformément à l’article 8 du présent protocole.

Des licences ou autorisations de fabrication de pièces et d’éléments sont délivrées conformément au droit interne;

l’expression «trafic illicite» désigne l’importation, l’exportation, l’acquisition, la vente, la livraison, le transport ou le transfert d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions à partir du territoire d’un État partie ou à travers ce dernier vers le territoire d’un autre État partie si l’un des États parties concernés ne l’autorise pas conformément aux dispositions du présent protocole ou si les armes à feu ne sont pas marquées conformément à l’article 8 du présent protocole;

le terme «traçage» désigne le suivi systématique du parcours des armes à feu et, si possible, de leurs pièces, éléments et munitions depuis le fabricant jusqu’à l’acheteur en vue d’aider les autorités compétentes des États parties à déceler et analyser la fabrication et le trafic illicites et à mener des enquêtes.

Article 4

Champ d’application

1. Le présent protocole s’applique, sauf disposition contraire, à la prévention de la fabrication et du trafic illicites des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions et aux enquêtes et poursuites relatives aux infractions établies conformément à l’article 5 dudit protocole, lorsque ces infractions sont de nature transnationale et qu’un groupe criminel organisé y est impliqué.

2. Le présent protocole ne s’applique pas aux transactions entre États ou aux transferts d’État dans les cas où son application porterait atteinte au droit d’un État partie de prendre, dans l’intérêt de la sécurité nationale, des mesures compatibles avec la charte des Nations unies.

Article 5

Incrimination

1. Chaque État partie adopte les mesures législatives et autres nécessaires pour conférer le caractère d’infraction pénale lorsque les actes ont été commis intentionnellement:

a)	à la fabrication illicite d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions;

b)	au trafic illicite d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions;

c)	à la falsification ou à l’effacement, à l’enlèvement ou à l’altération de façon illégale de la (des) marque(s) que doit porter une arme à feu en vertu de l’article 8 du présent protocole.

2. Chaque État partie adopte également les mesures législatives et autres nécessaires pour conférer le caractère d’infraction pénale:

a)	sous réserve des concepts fondamentaux de son système juridique, au fait de tenter de commettre une infraction établie conformément au paragraphe 1 du présent article ou de s’en rendre complice; et

b)	au fait d’organiser, de diriger, de faciliter, d’encourager ou de favoriser au moyen d’une aide ou de conseils, la commission d’une infraction établie conformément au paragraphe 1 du présent article.

Article 6

Confiscation, saisie et disposition

1. Sans préjudice de l’article 12 de la convention, les États parties adoptent, dans toute la mesure possible dans le cadre de leurs systèmes juridiques nationaux, les mesures nécessaires pour permettre la confiscation des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions ayant fait l’objet d’une fabrication ou d’un trafic illicites.

2. Les États parties adoptent, dans le cadre de leurs systèmes juridiques nationaux, les mesures nécessaires pour empêcher que les armes à feu, leurs pièces, éléments et munitions ayant fait l’objet d’une fabrication et d’un trafic illicites ne tombent entre les mains de personnes non autorisées en saisissant et détruisant lesdites armes, leurs pièces, éléments et munitions sauf si une autre mesure de disposition a été officiellement autorisée, à condition que ces armes aient été marquées et que les méthodes de disposition desdites armes et des munitions aient été enregistrées.

II. PRÉVENTION

Article 7

Conservation des informations

Chaque État partie assure la conservation, pendant au moins dix ans, des informations sur les armes à feu et, lorsqu’il y a lieu et si possible, sur leurs pièces, éléments et munitions, qui sont nécessaires pour assurer le traçage et l’identification de celles de ces armes à feu et, lorsqu’il y a lieu et si possible, de leurs pièces, éléments et munitions qui font l’objet d’une fabrication ou d’un trafic illicites ainsi que pour prévenir et détecter ces activités. Ces informations sont les suivantes:

a)	les marques appropriées requises en vertu de l’article 8 du présent protocole;

dans le cas de transactions internationales portant sur des armes à feu, leurs pièces, éléments et munitions, les dates de délivrance et d’expiration des licences ou autorisations voulues, le pays d’exportation, le pays d’importation, les pays de transit, le cas échéant, et le destinataire final ainsi que la description et la quantité des articles.

Article 8

Marquage des armes à feu

1. Aux fins de l’identification et du traçage de chaque arme à feu, les États parties:

au moment de la fabrication de chaque arme à feu, soit exigent un marquage unique indiquant le nom du fabricant, le pays ou le lieu de fabrication et le numéro de série, soit conservent tout autre marquage unique et d’usage facile comportant des symboles géométriques simples combinés à un code numérique et/ou alphanumérique, permettant à tous les États d’identifier facilement le pays de fabrication;

exigent un marquage approprié simple sur chaque arme à feu importée, permettant d’identifier le pays importateur et, si possible, l’année d’importation et rendant possible le traçage de l’arme à feu par les autorités compétentes de ce pays, ainsi qu’une marque unique, si l’arme à feu ne porte pas une telle marque. Les conditions énoncées au présent alinéa n’ont pas à être appliquées aux importations temporaires d’armes à feu à des fins licites vérifiables;

c)	assurent, au moment du transfert d’une arme à feu des stocks de l’État en vue d’un usage civil permanent, le marquage approprié unique permettant à tous les États parties d’identifier le pays de transfert.

2. Les États parties encouragent l’industrie des armes à feu à concevoir des mesures qui empêchent d’enlever ou d’altérer les marques.

Article 9

Neutralisation des armes à feu

Un État partie qui, dans son droit interne, ne considère pas une arme à feu neutralisée comme une arme à feu prend les mesures nécessaires, y compris l’établissement d’infractions spécifiques, s’il y a lieu, pour prévenir la réactivation illicite des armes à feu neutralisées, conformément aux principes généraux de neutralisation ci-après:

a)	rendre définitivement inutilisables et impossibles à enlever, remplacer ou modifier en vue d’une réactivation quelconque, toutes les parties essentielles d’une arme à feu neutralisée;

b)	prendre des dispositions pour, s’il y a lieu, faire vérifier les mesures de neutralisation par une autorité compétente, afin de garantir que les modifications apportées à une arme à feu la rendent définitivement inutilisable;

c)	prévoir dans le cadre de la vérification par l’autorité compétente la délivrance d’un certificat ou d’un document attestant la neutralisation de l’arme à feu, ou l’application à cet effet sur l’arme à feu d’une marque clairement visible.

Article 10

Obligations générales concernant les systèmes de licences ou d’autorisations d’exportation, d’importation et de transit

1. Chaque État partie établit ou maintient un système efficace de licences ou d’autorisations d’exportation et d’importation, ainsi que de mesures sur le transit international, pour le transfert d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions.

2. Avant de délivrer des licences ou autorisations d’exportation pour des envois d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, chaque État partie vérifie que:

a)	les États importateurs ont délivré des licences ou autorisations d’importation; et

b)	les États de transit ont au moins notifié par écrit, avant l’envoi, qu’ils ne s’opposent pas au transit, ceci sans préjudice des accords ou arrangements bilatéraux et multilatéraux en faveur des États sans littoral.

3. La licence ou l’autorisation d’exportation et d’importation et la documentation qui l’accompagne contiennent des informations qui, au minimum, incluent le lieu et la date de délivrance, la date d’expiration, le pays d’exportation, le pays d’importation, le destinataire final, la désignation des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions et leur quantité et, en cas de transit, les pays de transit. Les informations figurant dans la licence d’importation doivent être fournies à l’avance aux États de transit.

4. L’État partie importateur informe l’État partie exportateur, sur sa demande, de la réception des envois d’armes à feu, de leurs pièces et éléments ou de munitions.

5. Chaque État partie prend, dans la limite de ses moyens, les mesures nécessaires pour faire en sorte que les procédures d’octroi de licences ou d’autorisations soient sûres et que l’authenticité des licences ou autorisations puisse être vérifiée ou validée.

6. Les États parties peuvent adopter des procédures simplifiées pour l’importation et l’exportation temporaires et pour le transit d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, à des fins légales vérifiables telles que la chasse, le tir sportif, l’expertise, l’exposition ou la réparation.

Article 11

Mesures de sécurité et de prévention

Afin de détecter, de prévenir et d’éliminer les vols, pertes ou détournements, ainsi que la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, chaque État partie prend les mesures appropriées:

a)	pour exiger la sécurité des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions au moment de la fabrication, de l’importation, de l’exportation et du transit par son territoire; et

b)	pour accroître l’efficacité des contrôles des importations, des exportations et du transit, y compris, lorsqu’il y a lieu, des contrôles aux frontières, ainsi que l’efficacité de la coopération transfrontière entre la police et les services douaniers.

Article 12

Information

1. Sans préjudice des articles 27 et 28 de la convention, les États parties échangent, conformément à leurs systèmes juridiques et administratifs respectifs, des informations pertinentes, dans chaque cas d’espèce, concernant notamment les fabricants, négociants, importateurs, exportateurs et, chaque fois que cela est possible, transporteurs autorisés d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions.

2. Sans préjudice des articles 27 et 28 de la convention, les États parties échangent, conformément à leurs systèmes juridiques et administratifs respectifs, des informations pertinentes concernant notamment:

a)	les groupes criminels organisés dont on sait ou dont on soupçonne qu’ils participent à la fabrication ou au trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions;

b)	les moyens de dissimulation utilisés dans la fabrication ou le trafic illicites des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions et les moyens de les détecter;

c)	les méthodes et moyens, les points d’expédition et de destination et les itinéraires habituellement utilisés par les groupes criminels organisés se livrant au trafic illicite d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions; et

d)	les données d’expérience d’ordre législatif ainsi que les pratiques et mesures tendant à prévenir, combattre et éradiquer la fabrication et le trafic illicites des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions.

3. Les États parties se communiquent ou s’échangent, selon qu’il convient, des informations scientifiques et technologiques pertinentes utiles aux services de détection et de répression en vue de renforcer mutuellement leur capacité de prévenir et de déceler la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, de mener des enquêtes et d’engager des poursuites contre les personnes impliquées dans ces activités illicites.

4. Les États parties coopèrent pour le traçage des armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions ayant pu faire l’objet d’une fabrication ou d’un trafic illicites et ils répondent rapidement, dans la limite de leurs moyens, aux demandes d’aide dans ce domaine.

5. Sous réserve des concepts fondamentaux de son système juridique ou de tous accords internationaux, chaque État partie qui reçoit d’un autre État partie, en application du présent article, des informations, y compris des informations exclusives concernant des transactions commerciales, garantit leur confidentialité et respecte toutes restrictions à leur usage s’il en est prié par l’État partie qui les fournit. Si une telle confidentialité ne peut pas être assurée, l’État partie qui a fourni les informations en est avisé avant que celles-ci soient divulguées.

Article 13

Coopération

1. Les États parties coopèrent aux niveaux bilatéral, régional et international pour prévenir, combattre et éradiquer la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions.

2. Sans préjudice du paragraphe 13 de l’article 18 de la convention, chaque État partie désigne un organisme national ou un point de contact unique chargé d’assurer la liaison avec d’autres États parties pour les questions relatives au présent protocole.

3. Les États parties cherchent à obtenir l’appui et la coopération des fabricants, négociants, importateurs, exportateurs, courtiers et transporteurs commerciaux d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions afin de prévenir et de détecter les activités illicites visées au paragraphe 1 du présent article.

Article 14

Formation et assistance technique

Les États parties coopèrent entre eux et avec les organisations internationales compétentes, selon qu’il convient, de façon à pouvoir recevoir, sur demande, la formation et l’assistance technique nécessaires pour améliorer leur capacité de prévenir, combattre et éradiquer la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, y compris une assistance technique, financière et matérielle pour les questions visées aux articles 29 et 30 de la convention.

Article 15

Courtiers et courtage

1. En vue de prévenir et de combattre la fabrication et le trafic illicites d’armes à feu, de leurs pièces, éléments et munitions, les États parties qui ne l’ont pas encore fait envisagent d’établir un système de réglementation des activités de ceux qui pratiquent le courtage. Un tel système pourrait inclure une ou plusieurs mesures telles que:

a)	l’exigence d’un enregistrement des courtiers exerçant sur leur territoire;

b)	l’exigence d’une licence ou d’une autorisation de courtage; ou

c)	l’exigence de l’indication sur les licences ou autorisations d’importation et d’exportation, ou sur les documents d’accompagnement, du nom et de l’emplacement des courtiers participant à la transaction.

2. Les États parties qui ont établi un système d’autorisations concernant le courtage, tel qu’énoncé au paragraphe 1 du présent article, sont encouragés à fournir des renseignements sur les courtiers et le courtage lorsqu’ils échangent des informations au titre de l’article 12 du présent protocole et à conserver les renseignements relatifs aux courtiers et au courtage conformément à l’article 7 du présent protocole.

III. DISPOSITIONS FINALES

Article 16

Règlement des différends

1. Les États parties s’efforcent de régler les différends concernant l’interprétation ou l’application du présent protocole par voie de négociation.

2. Tout différend entre deux États parties ou plus concernant l’interprétation ou l’application du présent protocole qui ne peut être réglé par voie de négociation dans un délai raisonnable est, à la demande de l’un de ces États parties, soumis à l’arbitrage. Si, dans un délai de six mois à compter de la date de la demande d’arbitrage, les États parties ne peuvent s’entendre sur l’organisation de l’arbitrage, l’un quelconque d’entre eux peut soumettre le différend à la Cour internationale de justice en adressant une requête conformément au statut de la Cour.

3. Chaque État partie peut, au moment de la signature, de la ratification, de l’acceptation ou de l’approbation du présent protocole ou de l’adhésion à celui-ci, déclarer qu’il ne se considère pas lié par le paragraphe 2 du présent article. Les autres États parties ne sont pas liés par le paragraphe 2 du présent article envers tout État partie ayant émis une telle réserve.

4. Tout État partie qui a émis une réserve en vertu du paragraphe 3 du présent article peut la retirer à tout moment en adressant une notification au secrétaire général de l’Organisation des Nations unies.

Article 17

Signature, ratification, acceptation, approbation et adhésion

1. Le présent protocole sera ouvert à la signature de tous les États au siège de l’Organisation des Nations unies, à New York, à compter du trentième jour suivant son adoption par l’Assemblée générale et jusqu’au 12 décembre 2002.

2. Le présent protocole est également ouvert à la signature des organisations régionales d’intégration économique à la condition qu’au moins un État membre d’une telle organisation ait signé le présent protocole conformément au paragraphe 1 du présent article.

3. Le présent protocole est soumis à ratification, acceptation ou approbation. Les instruments de ratification, d’acceptation ou d’approbation seront déposés auprès du secrétaire général de l’Organisation des Nations unies. Une organisation régionale d’intégration économique peut déposer ses instruments de ratification, d’acceptation ou d’approbation si au moins un de ses États membres l’a fait. Dans cet instrument de ratification, d’acceptation ou d’approbation, cette organisation déclare l’étendue de sa compétence concernant les questions régies par le présent protocole. Elle informe également le dépositaire de toute modification pertinente de l’étendue de sa compétence.

4. Le présent protocole est ouvert à l’adhésion de tout État ou de toute organisation régionale d’intégration économique dont au moins un État membre est partie au présent protocole. Les instruments d’adhésion sont déposés auprès du secrétaire général de l’Organisation des Nations unies. Au moment de son adhésion, une organisation régionale d’intégration économique déclare l’étendue de sa compétence concernant les questions régies par le présent protocole. Elle informe également le dépositaire de toute modification pertinente de l’étendue de sa compétence.

Article 18

Entrée en vigueur

1. Le présent protocole entrera en vigueur le quatre-vingt-dixième jour suivant la date de dépôt du quarantième instrument de ratification, d’acceptation, d’approbation ou d’adhésion, étant entendu qu’il n’entrera pas en vigueur avant que la convention n’entre elle-même en vigueur. Aux fins du présent paragraphe, aucun des instruments déposés par une organisation régionale d’intégration économique n’est considéré comme un instrument venant s’ajouter aux instruments déjà déposés par les États membres de cette organisation.

2. Pour chaque État ou organisation régionale d’intégration économique qui ratifiera, acceptera ou approuvera le présent protocole ou y adhérera après le dépôt du quarantième instrument pertinent, le présent protocole entrera en vigueur le trentième jour suivant la date de dépôt de l’instrument pertinent par ledit État ou ladite organisation ou à la date à laquelle il entre en vigueur en application du paragraphe 1 du présent article, si celle-ci est postérieure.

Article 19

Amendement

1. À l’expiration d’un délai de cinq ans à compter de l’entrée en vigueur du présent protocole, un État partie au protocole peut proposer un amendement et en déposer le texte auprès du secrétaire général de l’Organisation des Nations unies. Ce dernier communique alors la proposition d’amendement aux États parties et à la conférence des parties à la convention en vue de l’examen de la proposition et de l’adoption d’une décision. Les États parties au présent protocole réunis en conférence des parties n’épargnent aucun effort pour parvenir à un consensus sur tout amendement. Si tous les efforts en ce sens ont été épuisés sans qu’un accord soit intervenu, il faudra, en dernier recours, pour que l’amendement soit adopté, un vote à la majorité des deux tiers des États parties au présent protocole présents à la conférence des parties et exprimant leur vote.

2. Les organisations régionales d’intégration économique disposent, pour exercer, en vertu du présent article, leur droit de vote dans les domaines qui relèvent de leur compétence, d’un nombre de voix égal au nombre de leurs États membres parties au présent protocole. Elles n’exercent pas leur droit de vote si leurs États membres exercent le leur, et inversement.

3. Un amendement adopté conformément au paragraphe 1 du présent article est soumis à ratification, acceptation ou approbation des États parties.

4. Un amendement adopté conformément au paragraphe 1 du présent article entrera en vigueur pour un État partie quatre-vingt-dix jours après la date de dépôt par ledit État partie auprès du secrétaire général de l’Organisation des Nations unies d’un instrument de ratification, d’acceptation ou d’approbation dudit amendement.

5. Un amendement entré en vigueur a force obligatoire à l’égard des États parties qui ont exprimé leur consentement à être liés par lui. Les autres États parties restent liés par les dispositions du présent protocole et tous amendements antérieurs qu’ils ont ratifiés, acceptés ou approuvés.

Article 20

Dénonciation

1. Un État partie peut dénoncer le présent protocole par notification écrite adressée au secrétaire général de l’Organisation des Nations unies. Une telle dénonciation prend effet un an après la date de réception de la notification par le secrétaire général.

2. Une organisation régionale d’intégration économique cesse d’être partie au présent protocole lorsque tous ses États membres l’ont dénoncé.

Article 21

Dépositaire et langues

1. Le secrétaire général de l’Organisation des Nations unies est le dépositaire du présent protocole.

2. L’original du présent protocole, dont les textes anglais, arabe, chinois, espagnol, français et russe font également foi, sera déposé auprès du secrétaire général de l’Organisation des Nations unies.

EN FOI DE QUOI, les plénipotentiaires soussignés, à ce dûment autorisés par leurs gouvernements respectifs, ont signé le présent protocole.

25.3.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 89/45

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 21. března 2014,

kterým se mění rozhodnutí 2005/381/ES, pokud jde dotazník pro podávání zpráv o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES

(oznámeno pod číslem C(2014) 1726)

(Text s významem pro EHP)

(2014/166/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), a zejména na čl. 21 odst. 1 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Ustanovení čl. 21 odst. 1 směrnice 2003/87/ES požaduje, aby členské státy předkládaly Komisi výroční zprávy o uplatňování uvedené směrnice. Směrnice 2003/87/ES doznala od svého přijetí podstatných změn a Komise přijala různé právní nástroje pro její další provádění.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES (2) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES (3) pozměnily směrnici 2003/87/ES s cílem začlenit do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii činnosti v oblasti letectví a uvedený systém zlepšit a rozšířit. Nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (4) stanovilo pravidla pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a údajů o činnosti, zatímco nařízení Komise (EU) č. 600/2012 (5) stanovilo pravidla pro ověřování výkazů emisí skleníkových plynů, akreditaci a vzájemné uznávání ověřovatelů a vzájemné hodnocení akreditačních orgánů.

(3)	Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 (6) navíc stanovilo obecné požadavky, požadavky na provozování a údržbu registru Unie a rozhodnutí Komise 2011/278/EU (7) stanovilo přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice 2003/87/ES.

(4)

Rozhodnutí Komise 2005/381/ES (8) stanovilo dotazník, který mají členské státy používat pro vypracování výročních zpráv s cílem zjistit podrobné údaje o uplatňování směrnice 2003/87/ES. Rozhodnutí Komise 2006/803/ES (9) pozměnilo tento dotazník s přihlédnutím ke zkušenostem získaným členskými státy a Komisí při jeho používání.

(5)	Uplatňování směrnice 2003/87/ES ve znění pozdějších předpisů a právních nástrojů přijatých Komisí i další zkušenosti získané členskými státy a Komisí při používání dotazníku ukázaly, že je třeba zvýšit synergii a konzistentnost vykazovaných informací.

(6)	Zejména by měly být požadavky na podávání zpráv stanovené v tomto dotazníku upraveny v souladu s uvedenými právními nástroji a dále jednotným způsobem zkvalitněny, aby bylo podávání zpráv účinnější a kvalita informací vykazovaných členskými státy vyšší.

(7)	Příloha rozhodnutí 2005/381/ES by proto měla být změněna.

(8)	Opatření stanovená v tomto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu zřízeného článkem 26 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (10),

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Příloha rozhodnutí 2005/381/ES se nahrazuje zněním uvedeným v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 21. března 2014.

Za Komisi

Connie HEDEGAARD

členka Komise

(1) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začlenění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63).

(4) Nařízení Komise (EU) č. 601/2012 ze dne 21. června 2012 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 30).

(5) Nařízení Komise (EU) č. 600/2012 ze dne 21. června 2012 o ověřování výkazů emisí skleníkových plynů a výkazů tunokilometrů a akreditaci ověřovatelů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 1).

(6) Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. května 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009 a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011 (Úř. věst. L 122, 3.5.2013, s. 1).

(7) Rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 130, 17.5.2011, s. 1).

(8) Rozhodnutí Komise 2005/381/ES ze dne 4. května 2005, kterým se zavádí dotazník pro podávání zpráv o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 126, 19.5.2005, s. 43).

(9) Rozhodnutí Komise 2006/803/ES ze dne 23. listopadu 2006 o změně rozhodnutí 2005/381/ES, kterým se zavádí dotazník pro podávání zpráv o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 329, 19.5.2005, s. 38).

(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).

PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA

DOTAZNÍK O PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE 2003/87/ES

1. Podrobné údaje o instituci, která zprávu předkládá

Název a útvar organizace:

Jméno kontaktní osoby:

Pracovní zařazení kontaktní osoby:

Adresa:

Mezinárodní telefonní číslo:

E-mail:

2. Příslušné orgány v rámci systému obchodování s emisemi (EU ETS) a koordinace mezi orgány

Otázky v tomto oddíle se zodpovědí ve zprávě, která se má předložit do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

2.1

V následující tabulce uveďte název, zkratku a kontaktní údaje příslušných orgánů, které se ve vašem členském státě podílejí na uplatňování systému EU ETS u zařízení a v oblasti letectví. Podle potřeby doplňte další řádky.

Název	Zkratka	Kontaktní údaje (1)

V následující tabulce uveďte název, zkratku a kontaktní údaje vnitrostátního akreditačního orgánu jmenovaného podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (2).

Název	Zkratka	Kontaktní údaje (1)

Zřídili jste vnitrostátní certifikační orgán pro certifikaci ověřovatelů podle čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (EU) č. 600/2012 (3)? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte název, zkratku a kontaktní údaje vnitrostátního certifikačního orgánu.

Název	Zkratka	Kontaktní údaje (1)

V následující tabulce uveďte název, zkratku a kontaktní údaje správce registru ve vašem členském státě.

Název	Zkratka	Kontaktní údaje (1)

2.2

V následující tabulce uveďte, který příslušný orgán odpovídá za níže uvedené úkoly, a to pomocí jeho zkratky. Podle potřeby doplňte další řádky.

Upozorňuje se, že je-li kolonka v tabulce označena šedě, nevztahuje se tento úkol buď na zařízení, nebo na letectví.

Příslušný orgán pro:	Zařízení	Letectví
Vydávání povolení
Přidělování bezplatných povolenek pro stacionární zařízení podle článku 10a směrnice 2003/87/ES
Přidělování bezplatných povolenek podle článků 3e a 3f směrnice 2003/87/ES
Činnosti související s dražbou (dražitel zmíněný v nařízení Komise (EU) č. 1031/2010) (Úř. věst. L 302, 18.11.2010, s. 1)
Finanční opatření týkající se nepřímého úniku uhlíku
Vydávání povolenek
Schválení plánu pro monitorování a významných změn plánu pro monitorování
Přijímání a hodnocení ověřených výkazů emisí a ověřovacích zpráv
Provedení konzervativního odhadu emisí podle článku 70 nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 30)
Schvalování výkazů o zlepšení podle článku 69 nařízení (EU) č. 601/2012
Schválení žádosti provozovatele o neprovedení prohlídky na místě podle čl. 31 odst. 1 nařízení (EU) č. 600/2012
Inspekce a prosazování
Informování veřejnosti
Správu postupů pro jednostranné zahrnutí dodatečných činností a plynů podle článku 24 směrnice 2003/87/ES (4)
Správu zařízení vyloučených podle článku 27 směrnice 2003/87/ES (5)
Jiné, upřesněte:

2.3

Je-li ve vašem členském státě jmenován více než jeden příslušný orgán podle článku 18 směrnice 2003/87/ES, který příslušný orgán je vašim kontaktním místem podle čl. 69 odst. 2 nařízení (EU) č. 600/2012? Odpovězte pomocí příslušné zkratky v následující tabulce.

Název příslušného orgánu, který je kontaktním místem podle čl. 69 odst. 2 nařízení (EU) č. 600/2012	Zkratka

Je-li ve vašem členském státě určen více než jeden příslušný orgán pro provádění činností uvedených v nařízení (EU) č. 601/2012, jaká opatření byla přijata ke koordinaci činnosti těchto příslušných orgánů v souladu s článkem 10 nařízení (EU) č. 601/2012? K odpovědi použijte následující tabulku. Podle potřeby doplňte další řádky.

Koordinace činností s ohledem na článek 10 nařízení (EU) č. 601/2012	Ano/Ne	Poznámky (nepovinné)
Vyžadují vnitrostátní právní předpisy, aby příslušný ústřední orgán přezkoumával plány pro monitorování, oznámení změn plánu pro monitorování nebo výkazy emisí a vydával k nim závazné příkazy?
Řídí příslušný ústřední orgán místní a/nebo regionální příslušné orgány vydáváním závazných příkazů a pokynů?
Přezkoumává příslušný ústřední orgán plány pro monitorování, oznámení a výkazy emisí a vydává k nim doporučení dobrovolně?
Organizují se pravidelné pracovní skupiny nebo schůzky s příslušnými orgány?
Pořádají se společná školení pro všechny příslušné orgány, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování požadavků?
Používají se informační systémy nebo nástroje informačních technologií k zajištění společných přístupů k otázkám monitorování a vykazování?
Je zřízena koordinační skupina se zaměstnanci příslušného orgánu, která jedná o otázkách monitorování a vykazování a která vypracovává společné přístupy?
Existují jiné koordinační činnosti? Pokud ano, upřesněte:

2.4

Byla ve vašem členském státě zavedena účinná výměna informací a účinná spolupráce mezi vnitrostátním akreditačním orgánem nebo případně vnitrostátním certifikačním orgánem a příslušným orgánem v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení (EU) č. 600/2012? K odpovědi použijte následující tabulku. Podle potřeby doplňte další řádky.

Koordinace činností s ohledem na čl. 69 odst. 1 nařízení (EU) č. 600/2012	Ano/Ne	Poznámky (nepovinné)
Jsou organizovány pravidelné schůzky mezi vnitrostátním akreditačním orgánem/(případně) vnitrostátním certifikačním orgánem a příslušným orgánem odpovědným za koordinaci?
Byla zřízena pracovní skupina, v jejímž rámci projednávají vnitrostátní akreditační orgán/(případně) vnitrostátní certifikační orgán, příslušný orgán a ověřovatelé záležitosti týkající se akreditace a ověřování?
Může příslušný orgán doprovázet vnitrostátní akreditační orgán při provádění akreditačních činností jako pozorovatel?
Existují jiné koordinační činnosti? Pokud ano, upřesněte:

3. Činnosti, zařízení a provozovatelé letadel

Druhá podotázka otázky 3.1 a druhá a třetí podotázka otázky 3.2 v tomto oddíle se zodpovědí ve zprávě, která má být předložena do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

3.A. Zařízení

3.1

Kolik zařízení vykonává činnosti a produkuje emise skleníkových plynů uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES? Kolik těchto zařízení je zařízeními kategorie A, B a C podle čl. 19 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012? Kolik zařízení je zařízeními s nízkými emisemi podle čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012? K odpovědi použijte následující tabulku.

Zařízení	Počet
Zařízení s nízkými emisemi
Zařízení kategorie A
Zařízení kategorie B
Zařízení kategorie C
Celkový počet zařízení

Pro které činnosti v příloze I vydal váš členský stát povolení podle směrnice 2003/87/ES? K odpovědi použijte následující tabulku.

Činnosti v příloze I	Ano/Ne
Spalování podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Rafinace minerálních olejů
Výroba koksu
Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy)
Výroba surového železa a oceli podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba nebo zpracování železných kovů podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba primárního hliníku
Výroba sekundárního hliníku podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba nebo zpracování neželezných kovů podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba cementového slínku v rotačních pecích podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba vápna nebo kalcinace dolomitu či magnezitu podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba skla podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba keramických výrobků podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba izolačního materiálu z minerální vlny, při níž se využívá sklo, minerály nebo hlušina, podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Sušení nebo kalcinace sádrovce nebo výroba sádrokartonu a jiných výrobků ze sádry podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba buničiny podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba papíru a lepenky podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba černého uhlíku podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba kyseliny dusičné
Výroba kyseliny adipové
Výroba glyoxalu a kyseliny glyoxylové
Výroba čpavku
Množstevní výroba organických chemikálií podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba vodíku (H2) a syntetického plynu podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Výroba uhličitanu sodného (Na2CO3) a hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO3) podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Zachytávání skleníkových plynů ze zařízení podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
Přeprava skleníkových plynů potrubím za účelem geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114)
Geologické ukládání skleníkových plynů v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES

3.2

Vyloučili jste zařízení podle článku 27 směrnice 2003/87/ES? Ano/Ne

Pokud ano, vyplňte tabulku a odpovězte na níže uvedené otázky.

Hlavní činnost v příloze I	Celkové emise zařízení vyloučených podle článku 27 směrnice 2003/87/ES	Počet zařízení, která překročila prahovou hodnotu ve výši 25 000 tun CO2(e) a musí být znovu začleněna do systému obchodování s emisemi

Jaká opatření pro ověřování byla zavedena podle článku 27 směrnice 2003/87/ES? Prosím upřesněte níže.

Byly stanoveny zjednodušené požadavky na monitorování, vykazování a ověřování pro zařízení, jejichž roční ověřené emise v období 2008–2010 jsou nižší než 5 000 tun CO2(e) ročně? Ano/Ne

Pokud ano, níže uveďte, jaké zjednodušené požadavky se uplatňují.

3.B. Provozovatelé letadel

3.3

Kolik provozovatelů letadel vykonává činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES, pro něž jste příslušní jako členský stát správy, a předložilo plán pro monitorování? Kolik těchto provozovatelů letadel je provozovateli letadel v obchodní letecké dopravě a neobchodní letecké dopravě? Kolik provozovatelů letadel z celkového počtu je malými producenty emisí podle čl. 54 odst. 1 nařízení (EU) č. 601/2012? Upřesněte v následující tabulce.

Kategorie provozovatelů letadel	Počet
Provozovatelé letadel v obchodní letecké dopravě
Provozovatelé letadel v neobchodní letecké dopravě
Celkový počet provozovatelů letadel
Malí producenti emisí

Víte o dalších provozovatelích letadel, pro něž jste příslušní jako členský stát správy a kteří měli předložit plán pro monitorování a splnit jiné požadavky podle směrnice 2003/87/ES? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte počet provozovatelů letadel.

Celkový počet dalších provozovatelů letadel, kteří by měli dodržovat požadavky EU ETS

Pokud chcete předložit záležitosti související s počtem těchto dalších provozovatelů letadel, uveďte je níže.

4. Vydávání povolení pro zařízení

Otázka 4.1 a první část otázky 4.2 se zodpovědí ve zprávě, která má být předložena do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

4.1

Byly požadavky stanovené v článcích 5, 6 a 7 směrnice 2003/87/ES začleněny do postupů vyžadovaných ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/ES (6)? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce upřesněte, jak bylo začlenění provedeno. Podle potřeby doplňte další řádky.

Začlenění povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a povolení podle směrnice o průmyslových emisích	Ano/Ne	Poznámky (nepovinné)
Je povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů součástí povolení podle směrnice o průmyslových emisích?
Jsou začleněny postupy pro vydávání povolení podle směrnice o průmyslových emisích a povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů?
Provádějí schvalování plánů pro monitorování a posuzování výkazů emisí regulační orgány podle směrnice o průmyslových emisích?
Provádějí kontroly činností v rámci systému EU ETS regulační orgány podle směrnice o průmyslových emisích?
Je začlenění provedeno jinak? Pokud ano, upřesněte:

Pokud nikoli, V následující tabulce uveďte, jak jsou koordinovány podmínky a postupy pro vydávání povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a povolení podle směrnice o průmyslových emisích. Podle potřeby doplňte další řádky.

Koordinace podmínek a postupů pro vydávání povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a povolení podle směrnice o průmyslových emisích	Ano/Ne	Poznámky (nepovinné)
Regulační orgány podle směrnice o průmyslových emisích ověřují, zda je použitelné a nezbytné povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, a informují příslušný orgán odpovědný za činnosti v rámci systému EU ETS
Právní předpis, kterým se provádí směrnice o průmyslových emisích, neobsahuje emisní ani koncentrační limity pro CO2
Regulační orgány podle směrnice o průmyslových emisích vydávají závazné příkazy příslušnému orgánu, který odpovídá za obchodování s emisemi, během postupu vydávání povolení
Regulační orgány podle směrnice o průmyslových emisích vydávají dobrovolně a nezávazně doporučení příslušnému orgánu, který odpovídá za obchodování s emisemi, během postupu vydávání povolení
Provádí se koordinace jiným způsobem? Pokud ano, upřesněte:

4.2

Kdy musí být podle vnitrostátních právních předpisů povolení aktualizováno podle článků 6 a 7 směrnice 2003/87/ES? V následující tabulce uveďte podrobné údaje o ustanoveních vnitrostátních právních předpisů. Podle potřeby doplňte další řádky.

Kategorie změn	Podrobné údaje o ustanoveních vnitrostátních právních předpisů
Kdy může příslušný orgán povolení odejmout?
Vyprší podle vnitrostátních právních předpisů platnost povolení? Pokud ano, za jakých okolností?
Kdy se povolení změní v důsledku rozšíření kapacity?
Kdy se povolení změní v důsledku snížení kapacity?
Kdy se povolení změní v důsledku změn plánu pro monitorování?
Existují jiné typy aktualizací povolení? Pokud ano, uveďte prosím bližší informace:

Jaký je celkový počet aktualizací povolení provedených ve vykazovaném období? V následující tabulce upřesněte počet aktualizací povolení, pokud je příslušnému orgánu znám.

Celkový počet povolení aktualizovaných ve vykazovaném období

5. Uplatňování nařízení o monitorování a vykazování

5.A. Obecně

Otázky 5.1, 5.2, 5.3 a 5.4 se zodpovědí ve zprávě, která se má předložit do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

5.1

Byly přijaty dodatečné vnitrostátní právní předpisy s cílem napomoci při uplatňování nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, níže upřesněte, pro které oblasti byly přijaty dodatečné vnitrostátní právní předpisy.

Byly vypracovány dodatečné vnitrostátní pokyny k lepšímu pochopení nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, níže uveďte, pro které oblasti byly vypracovány dodatečné vnitrostátní pokyny.

5.2	Jaká opatření byla přijata k doplnění požadavků na vykazování, které jsou stanoveny v jiných stávajících mechanismech vykazování, jako je vykazování pro inventární systémy skleníkových plynů a vykazování pro EPRTR? Prosím upřesněte níže.

5.3

Vyhotovili jste pro plány pro monitorování, výkazy emisí, ověřovací zprávy a/nebo zprávy o zlepšení elektronické šablony nebo formáty souborů specifické pro daný členský stát? Ano/Ne

Pokud ano, vyplňte následující tabulky.

	Šablona nebo formát souborů specifický pro členský stát (7)	Které prvky šablony nebo formátu souborů jsou specifické pro daný členský stát (8)?
Plán pro monitorování pro zařízení
Výkaz emisí pro zařízení
Ověřovací zpráva pro zařízení
Zpráva o zlepšení pro zařízení

	Šablona nebo formát souborů specifický pro členský stát (9)	Které prvky šablony nebo formátu souborů jsou specifické pro daný členský stát (10)?
Plán pro monitorování pro provozovatele letadel
Výkaz emisí pro provozovatele letadel
Ověřovací zpráva pro provozovatele letadel
Zpráva o zlepšení pro provozovatele letadel

Jaká opatření jste zavedli za účelem dodržování požadavků stanovených v čl. 74 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 601/2012? Prosím upřesněte níže.

5.4

Vyvinuli jste automatizovaný systém pro elektronickou výměnu dat mezi provozovateli zařízení nebo provozovateli letadel a příslušným orgánem a jinými stranami? Ano/Ne

Pokud ano, níže upřesněte, jaká ustanovení jste přijali za účelem dodržování požadavků stanovených v čl. 75 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 601/2012.

5B. Zařízení

Otázky 5.7, 5.9, druhá podotázka otázky 5.17 a otázky 5.19 a 5.20 se zodpovědí ve zprávě, která se má předložit do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

5.5

V následující tabulce pro uvedené druhy paliva vyplňte celkovou spotřebu paliva a celkové roční emise na základě údajů uvedených ve výkazech emisí provozovatele za vykazovaný rok.

Popis druhů paliva	Celková spotřeba paliva (TJ)	Celkové roční emise (t CO2)
Černé uhlí
Lignit a sub-bitumenové uhlí
Rašelina
Koks
Zemní plyn
Koksárenský plyn
Vysokopecní plyn
Rafinérský plyn a jiné druhotné plyny z procesů
Topný olej
Zkapalněný ropný plyn
Ropný koks
Jiná fosilní paliva (11)

5.6

V následující tabulce vyplňte souhrnné celkové emise pro každou kategorii společného formátu vykazování (CRF) podle IPPC na základě údajů uvedených ve výkazech emisí provozovatele podle článku 73 nařízení (EU) č. 601/2012.

Kategorie CRF 1

(energetika)

Kategorie CRF 2

(emise z procesů)

Emise celkem

(t CO2(e))

Celkové emise ze spalování

(t CO2(e))

Celkové emise z procesů

(t CO2(e))

5.7

V následující tabulce uveďte:

—	počet zařízení, pro něž příslušný orgán schválil hodnoty uváděné v literatuře podle čl. 31 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 601/2012,

—	hodnotu, druh paliva a dotyčný výpočtový faktor a rovněž zdroj a odůvodnění těchto hodnot uváděných v literatuře,

—	počet zařízení, pro něž příslušný orgán schválil standardní hodnoty prvního typu, tj. hodnoty uvedené v čl. 31 odst. 1 písm. d) a e) nařízení (EU) č. 601/2012,

—	hodnotu, druh paliva nebo materiálu a dotyčný výpočtový faktor a rovněž zdroj a odůvodnění těchto standardních hodnot prvního typu.

Typ hodnoty (12)

Druh paliva nebo materiálu

Výpočtový faktor (13)

Hodnota používaná v praxi

Zdroj hodnoty a její odůvodnění

Počet zařízení, pro něž příslušný orgán schválil hodnotu

Kolik standardních hodnot prvního typu je hodnotami uvedenými v příloze VI nařízení (EU) č. 601/2012 podle čl. 31 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení?

Celkový počet standardních hodnot prvního typu, které jsou hodnotami uvedenými v čl. 31 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 601/2012

5.8

Byly ve všech případech vypracovány plány odběru vzorků, jak se požaduje v článku 33 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud nikoli, uveďte níže případy a důvody nevypracování plánu odběru vzorků.

Víte o konkrétních problémech nebo otázkách souvisejících s plány odběru vzorků vyhotovenými provozovateli? Ano/Ne

Pokud ano, uveďte níže problémy nebo otázky, které se vyskytly.

5.9

V následující tabulce uveďte počet zařízení, pro něž příslušný orgán povolil použití jiných četností podle čl. 35 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 601/2012, a rovněž potvrzení, že v těchto případech je plně zdokumentován a dodržován plán odběru vzorků.

Název paliva nebo materiálu

Počet zařízení, u nichž příslušný orgán povolil použití jiných četností

Počet významných zdrojových toků, u nichž se používá jiná četnost

Potvrzení, že je plně zdokumentován a dodržován plán odběru vzorků.

Ano/Ne. Pokud nikoli, uveďte důvod

5.10

Pokud se u významných zdrojových toků zařízení kategorie C podle čl. 19 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) č. 601/2012 neuplatňují přístupy založené na nejvyšších úrovních přesnosti, v následující tabulce pro každé zařízení, u něhož došlo k této situaci, uveďte ovlivněné zdrojové toky, ovlivněný monitorovací parametr, nejvyšší úroveň přesnosti, která se vyžaduje podle nařízení (EU) č. 601/2012, a použitou úroveň přesnosti.

Identifikační kód zařízení (14)	Ovlivněný zdrojový tok v metodice založené na výpočtu	Ovlivněný zdrojový tok v metodice založené na měření	Ovlivněný monitorovací parametr (15)	Nejvyšší úroveň přesnosti požadovaná podle nařízení (EU) č. 601/2012	Úroveň používaná v praxi

5.11

V následující tabulce uveďte počet zařízení kategorie B podle čl. 19 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 601/2012, která nepoužívají nejvyšší úroveň přesnosti u všech významných zdrojových toků a všech významných zdrojů emisí (16) v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012.

Metodika monitorování (17)	Hlavní činnost v příloze I	Počet dotčených zařízení

5.12

Používají zařízení ve vašem členském státě nouzovou metodiku podle článku 22 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, vyplňte následující tabulku.

Identifikační kód zařízení (18)	Důvod použití nouzové metodiky (19)	Parametr, u něhož nebylo dosaženo alespoň úrovně přesnosti 1 (20)	Odhadované emise ovlivněné tímto parametrem

5.13

V následující tabulce uveďte počet zařízení kategorie A, B a C, která měla předložit a která skutečně předložila výkaz o zlepšení v souladu s článkem 69 nařízení (EU) č. 601/2012. Informace v následující tabulce se týkají předchozího vykazovacího období.

Kategorie zařízení	Hlavní činnost v příloze I	Typ výkazu o zlepšení (21)	Počet zařízení, která měla předložit výkaz o zlepšení	Počet zařízení, která předložila výkaz o zlepšení v praxi

5.14

Byl ve vašem členském státě přemístěn vlastní CO2 podle článku 48 nebo CO2 podle článku 49 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, vyplňte následující tabulku.

Identifikační kód zařízení (22) přemísťujícího vlastní CO2 nebo CO2 podle článku 49

Typ přemístění (23)

Identifikační kód zařízení (24)

Množství přemístěného CO2 (25)

(t CO2)

Emise přijatého vlastního CO2

(t CO2)

Typ přijímacího zařízení v případě přemístění CO2 (článek 49) (26)

Číslo povolení pro úložiště (povolení podle směrnice 2009/31/ES)

5.15	Existují jiné inovativní technologie než technologie povolené podle článku 49 nařízení (EU) č. 601/2012, které lze použít pro trvalé uložení a na něž byste chtěli Komisi upozornit vzhledem k jejich významu pro budoucí změny nařízení (EU) č. 601/2012?

5.16

Používala zařízení ve vašem členském státě kontinuální měření emisí v souladu s článkem 40 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte celkové emise každého zařízení, emise, na něž se vztahuje kontinuální měření, a skutečnost, zda naměřený plyn obsahuje CO2 z biomasy.

Identifikační kód zařízení (27) emitujících CO2

Identifikační kód zařízení (28) emitujících N2O

Celkové roční emise

(t CO2(e))

Emise, na něž se vztahuje kontinuální měření

(t CO2(e))

Obsahují naměřené spaliny biomasu?

Ano/Ne

5.17

V následující tabulce pro každou hlavní činnost uvedenou v příloze I směrnice 2003/87/ES uveďte:

—	počet zařízení kategorie A, B a C používajících biomasu,

—	celkové emise z biomasy, jejíž emisní faktor se pokládá za nulový, tj. pokud se neuplatňují kritéria udržitelnosti nebo pokud jsou splněna kritéria udržitelnosti,

—	celkové emise z biomasy, jejíž emisní faktor se nepokládá za nulový, tj. pokud se uplatňují kritéria udržitelnosti, tato kritéria však nejsou splněna,

—	obsah energie biomasy, jejíž emisní faktor se pokládá za nulový, a

—	obsah energie biomasy, jejíž emisní faktor se nepokládá za nulový.

Hlavní činnost v příloze I

Kategorie zařízení

Emise z biomasy, na kterou se vztahují a jsou splněna kritéria udržitelnosti, a emise z biomasy, na kterou se nevztahují kritéria udržitelnosti

(t CO2(e))

Emise z biomasy, na kterou se vztahují kritéria udržitelnosti, nejsou však splněna

(t CO2(e))

Obsah energie biomasy s nulovým emisním faktorem

(TJ)

Obsah energie biomasy, jejíž emisní faktor není nulový

(TJ)

Které metody k prokázání splnění kritérií udržitelnosti se obvykle používají ve vašem členském státě? Níže popište hlavní prvky, pokud se k prokázání této shody používají vnitrostátní systémy.

5.18

Jaké bylo u jednotlivých druhů odpadu celkové množství emisí fosilního CO2 z odpadu používaného jako palivo nebo vstupní materiál podle údajů, které provozovatelé uvedli ve svých ověřených emisních výkazech? K odpovědi použijte následující tabulku. Podle potřeby doplňte další řádky.

Druh odpadu	Emise (t CO2)

5.19

Povolil váš členský stát používání zjednodušených plánů pro monitorování podle čl. 13 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte, jaký typ posouzení rizik byl proveden a na jakých zásadách byl založen.

Typ posouzení rizik (29)	Obecné zásady posuzování rizik

5.20

Používají se inovativní způsoby k usnadnění dodržování předpisů u zařízení s nízkými emisemi uvedených v čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, upřesněte pro jednotlivé položky v následující tabulce. Podle potřeby doplňte další řádky.

Inovativní způsoby používané k usnadnění dodržování předpisů	Ano/Ne
Specifické pokyny, šablony a/nebo konkrétní příklady
Workshopy určené výslovně pro zařízení s nízkými emisemi
Zjednodušená šablona plánů pro monitorování
Jiné, upřesněte:

5C. Provozovatelé letadel

Otázky 5.26 a 5.27 se zodpovědí ve zprávě, která má být předložena do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

5.21

Kolik provozovatelů letadel používá ke stanovení spotřeby paliva metodu A nebo B? K odpovědi použijte následující tabulku.

Metoda stanovení spotřeby paliva	Počet provozovatelů letadel	Podíl (v %) malých producentů emisí (na celkovém počtu provozovatelů letadel ve druhém sloupci), kteří stanoví spotřebu paliva
Metoda A
Metoda B
Metoda A a B

5.22

V následující tabulce uveďte souhrnné celkové emise ze všech letů a vnitrostátních letů, které ve vykazovaném období uskutečnili provozovatelé letadel, pro něž jste členským státem správy.

Celkové emise z letů uskutečněných provozovateli letadel, pro něž jste členským státem správy (t CO2)	Celkové emise z vnitrostátních letů uskutečněných provozovateli letadel, pro něž jste členským státem správy (t CO2)

5.23

V následující tabulce uveďte:

—	počet provozovatelů letadel, kteří používají biopaliva,

—	celkové emise z biopaliv, jejichž emisní faktor se pokládá za nulový, tj. pokud jsou splněna kritéria udržitelnosti,

—	celkové emise z biopaliv, jejichž emisní faktor se nepokládá za nulový, tj. pokud se uplatňují kritéria udržitelnosti, tato kritéria však nejsou splněna,

—	obsah energie biopaliv, jejichž emisní faktor se pokládá za nulový, a

—	obsah energie biopaliv, jejichž emisní faktor se nepokládá za nulový.

Počet provozovatelů letadel, kteří používají biopaliva

Emise z biopaliv, na něž se vztahují a jsou splněna kritéria udržitelnosti

(t CO2)

Emise z biopaliv, na něž se vztahují kritéria udržitelnosti, nejsou však splněna

(t CO2)

Obsah energie z biopaliv s nulovým emisním faktorem

(TJ)

Obsah energie biopaliv, jejichž emisní faktor není nulový

(TJ)

5.24

V následující tabulce uveďte:

—	počet malých producentů emisí, kteří ke stanovení spotřeby paliva používají nástroj pro malé producenty emisí,

—	počet malých producentů emisí, jejichž výkaz emisí je založen na nástroji pro malé producenty emisí a je vytvořen nástrojem pro podporu systému EU ETS nezávisle na vstupních údajích provozovatele letadel,

—	počet provozovatelů letadel, kteří ke stanovení emisí z letů, pro něž chybí údaje, používají alternativní metodu, a

—	počet provozovatelů letadel, kteří ke stanovení emisí z letů, pro něž chybí údaje, používají nástroj pro malé producenty emisí podle čl. 65 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012.

Počet malých producentů emisí, kteří ke stanovení spotřeby paliva používají nástroj pro malé producenty emisí
Počet malých producentů emisí, jejichž výkaz emisí je založen na nástroji pro malé producenty emisí a je vytvořen nástrojem pro podporu systému EU ETS nezávisle na vstupních údajích provozovatele letadel
Počet provozovatelů letadel, kteří ke stanovení emisí z letů, pro něž chybí údaje, používají alternativní metodu
Počet provozovatelů letadel, kteří ke stanovení emisí z letů, pro něž chybí údaje, používají nástroj uvedený v čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012

5.25

V následující tabulce uveďte počet provozovatelů letadel, kteří měli předložit a kteří skutečně předložili výkaz o zlepšení podle článku 69 nařízení (EU) č. 601/2012. Informace požadované v následující tabulce se týkají předchozího vykazovaného období.

Počet provozovatelů letadel, kteří měli předložit výkaz o zlepšení	Počet provozovatelů letadel, kteří předložili výkaz o zlepšení v praxi

5.26

Povolil váš členský stát používání zjednodušených plánů pro monitorování podle čl. 13 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte, jaký typ posouzení rizik byl proveden a na jakých zásadách byl založen.

Typ posouzení rizik (30)	Obecné zásady posuzování rizik

5.27

Používají se inovativní způsoby k usnadnění dodržování předpisů u malých producentů emisí uvedených v čl. 54 odst. 1 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, upřesněte pro jednotlivé položky v následující tabulce. Podle potřeby doplňte další řádky.

Inovativní způsoby používané k usnadnění dodržování předpisů	Ano/Ne
Specifické pokyny a konkrétní příklady
Workshopy určené výslovně pro malé producenty emisí
Zjednodušená šablona plánů pro monitorování
Jiné, upřesněte:

6. Ustanovení o ověřování

6 A. Obecně

6.1

V následující tabulce uveďte počet ověřovatelů akreditovaných pro konkrétní rozsah akreditace podle přílohy I nařízení (EU) č. 600/2012. Pokud členské státy povolily certifikaci ověřovatelů, kteří jsou fyzickými osobami, podle čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 600/2012, uveďte rovněž počet ověřovatelů, kteří jsou fyzickými osobami a kteří jsou certifikováni pro konkrétní rozsah certifikace podle přílohy I nařízení (EU) č. 600/2012.

Rozsah akreditace nebo certifikace uvedený v příloze I nařízení (EU) č. 600/2012	Počet ověřovatelů akreditovaných ve vašem členském státě	Počet ověřovatelů certifikovaných ve vašem členském státě

6.2

V následující tabulce uveďte informace o uplatňování požadavků na výměnu informací uvedených v kapitole VI nařízení (EU) č. 600/2012.

Údaje o uplatňování požadavků na výměnu informací uvedených v kapitole VI nařízení (EU) č. 600/2012
Počet ověřovatelů akreditovaných vnitrostátním akreditačním orgánem v jiném členském státě, kteří provádějí ověřování ve vašem členském státě	Pro zařízení		Pro letectví

Počet ověřovatelů certifikovaných vnitrostátním certifikačním orgánem v jiném členském státě, kteří provádějí ověřování ve vašem členském státě (je-li vhodné)	Pro zařízení		Pro letectví

Počet správních opatření uložených ověřovatelům akreditovaným vašim členským státem	Pozastavení	Zrušení akreditace		Omezení rozsahu

Počet správních opatření uložených ověřovatelům certifikovaným vašim členským státem (je-li vhodné)	Pozastavení	Zrušení akreditace		Omezení rozsahu

Kolikrát požádal vnitrostátní akreditační orgán ve vašem členském státě vnitrostátní akreditační orgán v jiném členském státě, aby jeho jménem vykonával dozorové činnosti, v souladu s čl. 49 odst. 5 nařízení (EU) č. 600/2012
Počet stížností na ověřovatele akreditované vaším členským státem a počet vyřízených stížností	Počet podaných stížností		Počet vyřízených stížností

Počet stížností na ověřovatele certifikované vaším členským státem a počet vyřízených stížností	Počet podaných stížností		Počet vyřízených stížností

Počet nevyřešených neshod u ověřovatelů, které byly nahlášeny v rámci výměny informací, a počet vyřešených neshod	Počet neshod		Počet vyřešených neshod

6.B. Zařízení

6.3

Pro která zařízení provedl příslušný orgán konzervativní odhad emisí podle čl. 70 odst. 1 nařízení (EU) č. 601/2012? K odpovědi použijte následující tabulku. Podle potřeby doplňte další řádky.

Identifikační kód zařízení (31)

Celkové roční emise zařízení

(t CO2(e))

Důvod provedení konzervativního odhadu (32)

Podíl (v %) emisí zařízení, které byly stanoveny pomocí konzervativního odhadu

Metoda použitá ke konzervativnímu odhadu emisí

Další přijatá nebo navrhovaná opatření (33)

6.4

Obsahovala ověřovací zpráva nezávažné nepřesnosti nebo neshody, které nevedly k negativnímu výkladu ověřovacího posudku, neshodu s nařízením (EU) č. 601/2012 nebo doporučení ke zlepšení? Ano/Ne

Pokud ano, uveďte informace v následující tabulce:

Hlavní činnost v příloze I	Typ zjištěného problému (34)	Počet zařízení	Hlavní důvody zjištěných problémů (obecně) (35)	Podíl (v %) ověřených výkazů emisí, které vedly ke konzervativnímu odhadu emisí provedenému příslušným orgánem

6.5

Provedl příslušný orgán kontroly ověřených výkazů emisí? Ano/Ne

Pokud ano, upřesněte provedené kontroly v následující tabulce:

Kontroly ověřených ověřovacích zpráv
Podíl výkazů emisí, u nichž byla ověřena úplnost a vnitřní provázanost	%
Podíl výkazů emisí, u nichž byl ověřen soulad s plánem pro monitorování	%
Podíl výkazů emisí, u nichž bylo provedeno srovnání s údaji o přidělení	%
Podíl výkazů emisí, u nichž bylo provedeno srovnání s jinými údaji Informace o jiných údajích, které byly použity ke křížovým kontrolám, uveďte ve třetím sloupci	%
Podíl výkazů emisí, které byly předmětem podrobné analýzy Informace o kritériích použitých pro výběr výkazů emisí pro podrobnou analýzu uveďte ve třetím sloupci (36)	%
Počet inspekcí zařízení, které byly provedeny prostřednictvím prohlídek na místě ze strany příslušného orgánu
Počet ověřených výkazů emisí, které byly odmítnuty kvůli nesouladu s nařízením (EU) č. 601/2012
Počet ověřených výkazů emisí, které byly odmítnuty z jiných důvodů Důvody odmítnutí výkazů emisí uveďte ve třetím sloupci
Opatření přijatá v důsledku odmítnutí ověřených výkazů emisí
Jiná opatření přijatá v důsledku kontrol ověřených výkazů emisí

6.6

Bylo upuštěno od prohlídek na místě u zařízení emitujících více než 25 000 tun CO2(e) ročně? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte počet zařízení, u nichž bylo upuštěno od prohlídky na místě za určité podmínky. Podle potřeby doplňte další řádky.

Podmínka pro upuštění od prohlídky na místě (37)	Hlavní činnost v příloze I	Počet zařízení

Bylo upuštěno od prohlídek na místě u zařízení s nízkými emisemi podle čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte počet zařízení, u nichž bylo upuštěno od prohlídky na místě.

Celkový počet prohlídek na místě, od nichž bylo upuštěno u zařízení s nízkými emisemi

6.C. Provozovatelé letadel

6.7

U kterých provozovatelů letadel provedl příslušný orgán konzervativní odhad emisí v souladu s čl. 70 odst. 1 nařízení (EU) č. 601/2012? K odpovědi použijte následující tabulku. Podle potřeby doplňte další řádky.

Identifikační kód provozovatele letadel (38)

Celkové roční emise provozovatele letadel

(t CO2(e))

Důvod provedení konzervativního odhadu (39)

Podíl (v %) emisí provozovatele zařízení, které byly stanoveny pomocí konzervativního odhadu

Metoda použitá ke konzervativnímu odhadu emisí

Další přijatá nebo navrhovaná opatření (40)

6.8

Obsahovala ověřovací zpráva nezávažné nepřesnosti, neshody, které nevedly k negativnímu výkladu ověřovacího posudku, neshodu s nařízením (EU) č. 601/2012 nebo doporučení ke zlepšení? Ano/Ne

Pokud ano, v následujících tabulkách uveďte informace pro údaje o emisích resp. údaje o tunokilometrech

Tabulka pro údaje související s výkazy emisí

Typ zjištěného problému (41)	Počet provozovatelů letadel	Hlavní důvody zjištěných problémů (obecně) (42)	Podíl (v %) ověřených výkazů emisí, které vedly ke konzervativnímu odhadu emisí provedenému příslušným orgánem

Tabulka pro údaje související s výkazy o tunokilometrech

Typ zjištěného problému (43)	Počet provozovatelů letadel	Hlavní důvody zjištěných problémů (obecně) (44)

6.9

Provedl příslušný orgán kontroly ověřených výkazů emisí? Ano/Ne

Pokud ano, v následujících tabulkách upřesněte provedené kontroly u údajů o emisích resp. údajů o tunokilometrech.

Tabulka pro údaje související s výkazy emisí

Kontroly ověřených výkazů emisí
Podíl výkazů emisí, u nichž byla ověřena úplnost a vnitřní provázanost	%
Podíl výkazů emisí, u nichž byl ověřen soulad s plánem pro monitorování	%
Podíl výkazů emisí, u nichž bylo provedeno srovnání s jinými údaji Informace o jiných údajích, které byly použity ke křížovým kontrolám, uveďte ve třetím sloupci	%
Podíl výkazů emisí, které byly předmětem podrobné analýzy Informace o kritériích použitých pro výběr výkazů emisí pro podrobnou analýzu uveďte ve třetím sloupci (45)	%
Počet inspekcí provedených u provozovatelů letadel
Počet ověřených výkazů emisí, které byly odmítnuty kvůli nesouladu s nařízením (EU) č. 601/2012
Počet ověřených výkazů emisí, které byly odmítnuty z jiných důvodů Důvody odmítnutí výkazů emisí uveďte ve třetím sloupci
Opatření přijatá v důsledku odmítnutí ověřených výkazů emisí
Jiná opatření přijatá v důsledku kontrol ověřených výkazů emisí

Tabulka pro údaje související s výkazy o tunokilometrech

Kontroly výkazů o tunokilometrech
Podíl výkazů o tunokilometrech, u nichž byla ověřena úplnost a vnitřní provázanost	%
Podíl výkazů o tunokilometrech, u nichž byl ověřen soulad s plánem pro monitorování	%
Podíl výkazů o tunokilometrech, u nichž bylo provedeno srovnání s jinými údaji Informace o jiných údajích, které byly použity ke křížovým kontrolám, uveďte ve třetím sloupci	%
Podíl výkazů o tunokilometrech, které byly předmětem podrobné analýzy Informace o kritériích použitých pro výběr výkazů o tunokilometrech pro podrobnou analýzu uveďte ve třetím sloupci (46)	%
Počet inspekcí provedených u provozovatelů letadel
Počet ověřených výkazů o tunokilometrech, které byly odmítnuty kvůli nesouladu s nařízením (EU) č. 601/2012
Počet ověřených výkazů o tunokilometrech, které byly odmítnuty z jiných důvodů Důvody odmítnutí výkazů o tunokilometrech uveďte ve třetím sloupci
Opatření přijatá v důsledku odmítnutí ověřených výkazů o tunokilometrech

6.10

Bylo upuštěno od prohlídek na místě u malých producentů emisí podle čl. 54 odst. 1 nařízení (EU) č. 601/2012? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte počet malých producentů emisí, u nichž bylo upuštěno od prohlídky na místě.

Celkový počet prohlídek na místě, od nichž bylo upuštěno u malých producentů emisí

7. Registry

7.1	Připojte kopii specifických podmínek vašeho členského státu, které musí majitelé účtů podepsat.

7.2

Ve všech případech, kdy byl účet uzavřen, protože neexistovala přiměřená vyhlídka, že by provozovatel zařízení nebo provozovatel letadel odevzdal další povolenky, v následující tabulce popište, proč další přiměřená vyhlídka neexistovala, a uveďte množství nepřidělených povolenek. Podle potřeby doplňte další řádky.

Identifikační kód zařízení/provozovatele (47)	Provozovatel zařízení Jméno nebo název	Název zařízení	Počet nepřidělených povolenek	Důvod neexistence další přiměřené vyhlídky

7.3

Kolikrát během vykazovaného roku využili provozovatelé letadel pověření uvedené v čl. 17 odst. 3 nařízení Komise (EU) č. 389/2013 (48)? Níže upřesněte počet případů.

Počet případů použití pověření během vykazovaného období

Kteří provozovatelé letadel využili během vykazovaného období pověření, jak je stanoveno v čl. 17 odst. 3 nařízení (EU) č. 389/2013? Informace poskytněte v následující tabulce. Podle potřeby doplňte další řádky.

Identifikační kód provozovatele letadel (49)	Jméno či název provozovatele letadel

8. Přidělování

8.1

V následující tabulce uveďte počet změn, k nimž došlo u zařízení a přidělených povolenek od začátku třetího obchodovacího období a během vykazovaného období.

	Během vykazovaného období		Od začátku třetího obchodovacího období
Důvod změny přidělených povolenek	Počet změn ve vykazovaném období	Množství emisních povolenek odpovídajících všem změnám ve vykazovaném období	Počet změn od začátku třetího obchodovacího období	Množství emisních povolenek odpovídajících všem změnám od začátku třetího obchodovacího období
Přidělení povolenek novým zařízením nebo novým dílčím zařízením podle článku 19 rozhodnutí Komise 2011/278/EU (Úř. věst. L 130, 17.5.2011, s. 1)
Rozsáhlé rozšíření kapacity uvedené v článku 20 rozhodnutí 2011/278/EU
Ukončení provozu uvedené v čl. 22 odst. 1 písm. a) až d) rozhodnutí 2011/278/EU
Ukončení provozu uvedené v čl. 22 odst. 1 písm. e) rozhodnutí 2011/278/EU
Rozsáhlé snížení kapacity uvedené v článku 21 rozhodnutí 2011/278/EU
Částečné ukončení provozu podle článku 23 rozhodnutí 2011/278/EU

8.2

Nebyly příslušnému orgánu oznámeny plánované nebo skutečné změny kapacity, úrovně činnosti nebo provozu zařízení podle článku 24 rozhodnutí 2011/278/EU? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce upřesněte, kolika zařízení se to týkalo a jak byly tyto změny zjištěny.

Počet zařízení, která neoznámila plánované nebo skutečné změny	Jak byly plánované nebo skutečné změny zjištěny

8.3

Použili jste článek 10c směrnice 2003/87/ES? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte celkový počet vydaných emisních povolenek a celkovou hodnotu investic uskutečněných podle článku 10c směrnice 2003/87/ES ve vykazovaném období.

	Ve vykazovaném období
Celkový počet emisních povolenek vydaných podle článku 10c směrnice 2003/87/ES
Celková hodnota investic podle článku 10c směrnice 2003/87/ES

9. Používání jednotek snížení emisí (ERU) a certifikovaných snížení emisí (CER) v systému Společenství

Otázka 9.1 se zodpoví ve zprávě, která má být předložena do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

9.1

Jaká opatření byla přijata před vydáním písemného schválení pro projekt, aby bylo zajištěno, že během rozvoje projektů výroby hydroelektrické energie s výrobní kapacitou přesahující 20 MW budou dodržována náležitá mezinárodní kritéria a obecné směry, včetně těch, které jsou obsaženy v závěrečné zprávě Světové komise pro přehrady (WCD) z roku 2000? K odpovědi použijte následující tabulku. Podle potřeby doplňte další řádky.

Opatření přijatá k zajištění toho, aby byla dodržována náležitá mezinárodní kritéria a obecné směry, včetně těch, které jsou obsaženy v závěrečné zprávě Světové komise pro přehrady	Ano/Ne	Poznámky
Účastníkům projektu je uložena právní povinnost dodržovat náležitá mezinárodní kritéria a obecné směry, včetně těch, které jsou obsaženy ve zprávě Světové komise pro přehrady z listopadu 2000 s názvem „Přehrady a rozvoj – nový rámec pro rozhodování“
Je ověřováno dodržování náležitých mezinárodních kritérií a obecných směrů, včetně těch, které jsou obsaženy ve zprávě Světové komise pro přehrady z listopadu 2000 s názvem „Přehrady a rozvoj – nový rámec pro rozhodování“ Pokud ano, ve sloupci pro poznámky uveďte relevantní orgán, např. příslušný orgán nebo určený vnitrostátní orgán
Při schvalování projektových činností výroby hydroelektrické energie s výrobní kapacitou přesahující 20 MW musí určený vnitrostátní orgán nebo jiný relevantní orgán dodržovat soubor harmonizovaných pokynů k uplatňování čl. 11b odst. 6 směrnice 2003/87/ES schválený členskými státy ve Výboru pro změnu klimatu
Navrhovatelé projektů musí předložit potvrzenou zprávu o dodržení čl. 11b odst. 6 v souladu s harmonizovanými pokyny. Pokud ano, ve sloupci pro poznámky uveďte příslušné dokumenty nebo odkazy na internetové stránky
Zprávu o dodržení čl. 11b odst. 6 mohou potvrzovat i jiné subjekty než určené provozní subjekty. Pokud ano, upřesněte tyto subjekty ve sloupci pro poznámky
Projektové činnosti jsou schváleny v souladu s harmonizovanými pokyny. Pokud ano, uveďte počet schválených projektových činností ve sloupci pro poznámky
Široká veřejnost má přístup k informacím o projektových činnostech výroby hydroelektrické energie schválených ve vašem členském státě v souladu s čl. 11b odst. 6 směrnice 2003/87/ES. Pokud ano, poskytněte informace o tomto přístupu včetně odkazů na internetové stránky, pokud jsou k dispozici, ve sloupci pro poznámky
Jiné, upřesněte:

10. Poplatky a platby

Otázky 10.1, 10.2 a 10.3 se zodpovědí ve zprávě, která se má předložit do 30. června 2007, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

10.A. Zařízení

10.1

Jsou provozovatelům účtovány poplatky? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte údaje o poplatcích účtovaných za vydání a aktualizaci povolení a schválení a aktualizaci plánů pro monitorování.

Důvod poplatku / popis	Částka v eurech
Vydání povolení / schválení plánu pro monitorování
Aktualizace povolení
Převod povolení
Vyřazení povolení
Žádost nového účastníka o přidělení povolenek z rezervy
Jiné, upřesněte

Pokud ano, v následující tabulce uveďte údaje o ročních udržovacích poplatcích.

Důvod poplatku/popis	Částka v eurech
Roční udržovací poplatek
Jiné, upřesněte

10.B. Provozovatelé letadel

10.2

Jsou provozovatelům letadel účtovány poplatky? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce poskytněte údaje o poplatcích účtovaných za schválení a aktualizaci plánů pro monitorování.

Důvod poplatku / popis	Částka v eurech
Schválení plánu pro monitorování emisí
Schválení změny plánu pro monitorování emisí
Schválení plánu pro monitorování pro údaje o tunokilometrech
Schválení změny plánu pro monitorování pro údaje o tunokilometrech
Převod plánu pro monitorování
Vyřazení plánu pro monitorování
Jiné, upřesněte

Pokud ano, v následující tabulce uveďte údaje o ročních udržovacích poplatcích.

Důvod poplatku / popis	Částka v eurech
Roční udržovací poplatek
Jiné, upřesněte

10.C. Zařízení a provozovatelé letadel

10.3

V následujících tabulkách uveďte jednorázové a roční poplatky, které jsou účtovány provozovatelům zařízení a provozovatelům letadel v souvislosti s účty v registru.

Tabulka pro jednorázové poplatky

Důvod poplatku / popis	Částka v eurech

Tabulka pro roční poplatky

Důvod poplatku / popis	Částka v eurech

11. Otázky týkající se dodržování směrnice o systému ETS

11.A. Zařízení

Otázky 11.1 a 11.2 se zodpovědí ve zprávě, která má být předložena do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

11.1

V následující tabulce upřesněte, jaká opatření byla přijata s cílem zajistit, aby provozovatelé dodržovali povolení a nařízení (EU) č. 601/2012 a nařízení (EU) č. 600/2012. Podle potřeby doplňte další řádky.

Opatření přijatá k zajištění shody	Ano/Ne
Prohlídky na místě a inspekce týkající se uplatňování a dodržování plánu pro monitorování a nařízení (EU) č. 601/2012 a (EU) č. 600/2012 ze strany zařízení
Pravidelné schůzky s odvětvím a/nebo ověřovateli
Zajištění toho, aby byl v případě nesrovnalostí zakázán prodej emisních povolenek
Zveřejnění jmen či názvů provozovatelů, kteří nedodržují nařízení (EU) č. 601/2012
Jiné, upřesněte:

11.2

V následující tabulce uveďte sankce při porušení nařízení (EU) č. 601/2012, nařízení (EU) č. 600/2012 a vnitrostátních právních předpisů podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. Podle potřeby doplňte další řádky.

Druh porušení	Pokuty v eurech		Trest odnětí svobody v měsících		Ostatní
Druh porušení	Minimální	Maximální	Minimální	Maximální
Provoz bez povolení
Nedodržování podmínek povolení
Nedodržování plánu pro monitorování, který byl schválen příslušným orgánem
Nepředložení podkladů podle čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) č. 601/2012
Nedodržení požadovaného plánu (plánů) odběru vzorků schváleného příslušným orgánem
Neprovádění monitorování podle schváleného plánu pro monitorování a nařízení (EU) č. 601/2012
Zabezpečení kvality měřicího zařízení není v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012
Neprovádění postupů požadovaných v nařízení (EU) č. 601/2012
Neoznámení změn plánu pro monitorování a neprovedení aktualizace plánu pro monitorování v souladu s články 14–16 nařízení (EU) č. 601/2012
Nepředložení ověřeného výkazu emisí ve stanovené lhůtě
Nepředložení výkazu o zlepšení podle článku 69 nařízení (EU) č. 601/2012
Neposkytnutí informací ověřovateli podle článku 10 nařízení (EU) č. 600/2012
Je zjištěno, že ověřený výkaz emisí není v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012
Neoznámení plánovaných nebo skutečných změn kapacity, úrovně činnosti a provozu zařízení do 31. prosince vykazovaného období v souladu s článkem 24 rozhodnutí 2011/278/EU
Jiné, upřesněte

11.3

V následující tabulce uveďte porušení, k nimž došlo, a sankce uložené během vykazovaného období podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. Podle potřeby doplňte další řádky.

Druh porušení	Skutečně uložené sankce			Probíhá v současnosti řízení v souvislosti s uložením sankce? Ano/Ne	Byla sankce vykonána? Ano/Ne
Druh porušení	Pokuty v eurech	Trest odnětí svobody v měsících	Ostatní		Byla sankce vykonána? Ano/Ne
Druh porušení je třeba vybrat ze seznamu uvedeného v otázce 11.2. Každá uložená sankce by měla být uvedena na zvláštním řádku

11.4

V následující tabulce uveďte jména nebo názvy provozovatelů, jimž byly během vykazovaného období uloženy pokuty za překročení emisí podle čl. 16 odst. 3 směrnice 2003/87/ES.

Identifikační kód zařízení (50)	Jméno nebo název provozovatele

11.B. Provozovatelé letadel

Otázky 11.5, 11.6 a 11.9 se zodpovědí ve zprávě, která se má předložit do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

11.5

V následující tabulce uveďte opatření, která byla přijata s cílem zajistit, aby provozovatelé letadel dodržovali nařízení (EU) č. 601/2012 a nařízení (EU) č. 600/2012. Podle potřeby doplňte další řádky.

Přijatá opatření	Ano/Ne
Prohlídky na místě a inspekce týkající se uplatňování a dodržování plánu pro monitorování a nařízení (EU) č. 601/2012 a (EU) č. 600/2012 ze strany provozovatelů letadel
Pravidelné schůzky s provozovateli letadel a/nebo ověřovateli
Zajištění toho, aby byl v případě nesrovnalostí zakázán prodej emisních povolenek
Zveřejnění jmen či názvů provozovatelů letadel, kteří nedodržují nařízení (EU) č. 601/2012
Jiné, upřesněte:

11.6

Druh porušení	Pokuty v eurech		Trest odnětí svobody v měsících		Ostatní
Druh porušení	Minimální	Maximální	Minimální	Maximální
Nedodržování plánu pro monitorování, který byl schválen příslušným orgánem
Nepředložení podkladů podle čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) č. 601/2012
Neprovádění monitorování podle schváleného plánu pro monitorování a nařízení (EU) č. 601/2012
Neprovádění postupů požadovaných v nařízení (EU) č. 601/2012
Neoznámení změn plánu pro monitorování a neprovedení aktualizace plánu pro monitorování v souladu s články 14–16 nařízení (EU) č. 601/2012
Neodstranění nedostatků v úplnosti letů
Nepředložení ověřeného výkazu emisí ve stanovené lhůtě
Nepředložení výkazu o zlepšení podle článku 69 nařízení (EU) č. 601/2012
Neposkytnutí informací ověřovateli podle článku 10 nařízení (EU) č. 600/2012
Je zjištěno, že ověřený výkaz emisí není v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012
Je zjištěno, že ověřený výkaz o tunokilometrech není v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012
Jiné, upřesněte:

11.7

V následující tabulce uveďte porušení, k nimž došlo, a sankce uložené během vykazovaného období podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. Podle potřeby doplňte další řádky.

Druh porušení	Skutečně uložené sankce			Probíhá v současnosti řízení v souvislosti s uložením sankce? Ano/Ne	Byla sankce vykonána? Ano/Ne
Druh porušení	Pokuty v eurech	Trest odnětí svobody v měsících	Ostatní		Byla sankce vykonána? Ano/Ne
Druh porušení je nutno vybrat ze seznamu uvedeného v otázce 11.6. Každá uložená sankce by měla být uvedena na zvláštním řádku

11.8

V následující tabulce uveďte jména nebo názvy provozovatelů letadel, jimž byly během vykazovaného období uloženy pokuty za překročení emisí podle čl. 16 odst. 3 směrnice 2003/87/ES.

Identifikační kód provozovatele letadel (51)	Jméno nebo název provozovatele letadel

11.9	Jaká opatření musí být ve vašem členském státě přijata před tím, než váš členský stát požádá Komisi o uložení zákazu provozování letecké dopravy podle čl. 16 odst. 10 směrnice 2003/87/ES? Níže upřesněte druhy opatření.

12. Právní povaha povolenek a zacházení s povolenkami z daňového hlediska

Otázky 12.1, 12.2, 12.3 a 12.4 se zodpovědí ve zprávě, která se má předložit do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

12.1	Jaká je právní povaha emisních povolenek ve vašem členském státě?

12.2	Jak se s emisními povolenkami zachází z účetního hlediska ve výročních finančních zprávách společností podle účetní normy vašeho členského státu?

12.3	Odvádí se DPH při vydávání emisních povolenek? Ano/Ne Odvádí se DPH z transakcí s emisními povolenkami na sekundárním trhu? Ano/Ne Používá váš členský stát u vnitrostátních transakcí s emisními povolenkami mechanismus přenesení daňové povinnosti? Ano/Ne

12.4

Jsou emisní povolenky zdaněny? Ano/Ne

Pokud ano, v následující tabulce uveďte druh daně a používané daňové sazby. Podle potřeby doplňte další řádky.

Druh daně	Používaná daňová sazba

13. Podvody

Otázky 13.1 a 13.2 se zodpovědí ve zprávě, která se má předložit do 30. června 2014, a v případě změn během vykazovaného období i v následných zprávách.

13.1

V následující tabulce uveďte, jaká opatření jsou zavedena s ohledem na podvodné činnosti v souvislosti s přidělováním bezplatných povolenek.

Opatření týkající se podvodných činností	Podrobné údaje o opatřeních a postupech stanovených ve vnitrostátních právních předpisech
Jaká opatření jsou případně zavedena u provozovatelů zařízení, provozovatelů letadel nebo třetích stran k vyslovení obav ohledně potenciálně podvodné činnosti v souvislosti s přidělováním bezplatných povolenek?
Jaká opatření jsou zavedena k prošetření obav ohledně potenciálně podvodné činnosti v souvislosti s přidělováním bezplatných povolenek?
Jaká opatření jsou zavedena za účelem trestního stíhání podvodné činnosti v souvislosti s přidělováním bezplatných povolenek?
Jaké jsou v případě trestního stíhání podvodných činností maximální sankce? Popište pokuty a tresty odnětí svobody

13.2

V následující tabulce uveďte, jaká opatření jsou případně zavedena s cílem zajistit, aby byly příslušné orgány podílející se na uplatňování systému EU ETS informovány o podvodných činnostech.

Opatření týkající se oznamování podvodných činností příslušnému orgánu	Podrobné údaje o opatřeních a postupech
Jaká opatření jsou případně zavedena s cílem zajistit, aby byl příslušný orgán informován o vyšetřování podvodných činností?
Jaká opatření jsou případně zavedena s cílem zajistit, aby byl příslušný orgán informován o případech podvodných činností, které byly postoupeny soudu?
Jaká opatření jsou případně zavedena s cílem zajistit, aby byl příslušný orgán informován o případech podvodných činností postoupených soudu, které byly vyřešeny mimosoudní cestou?
Jaká opatření jsou případně zavedena s cílem zajistit, aby byl příslušný orgán informován o soudních rozsudcích týkajících se podvodných činností?

13.3

V následující tabulce uveďte tyto informace o podvodných činnostech, pokud jsou příslušnému orgánu podílejícímu se na uplatňování systému EU ETS ve vašem členském státě známy:

—	počet vyšetřování ve vykazovaném období (včetně probíhajících),

—	počet případů postoupených soudu ve vykazovaném období,

—	počet případů vyřešených mimosoudní cestou bez odsouzení a počet případů vedoucích k zproštění obžaloby ve vykazovaném období a

—	počet případů ve vykazovaném období vedoucích k odsouzení za spáchanou podvodnou činnost.

Informace týkající se podvodných činností	Počet	Druh podvodu nebo podvodné činnosti
Počet provedených vyšetřování
Počet případů postoupených soudu
Počet případů vyřešených mimosoudní cestou bez odsouzení a počet případů vedoucích k zproštění obžaloby
Počet případů vedoucích k odsouzení za spáchanou podvodnou činnost

14. Jiné připomínky

14.1

V následující tabulce uveďte podrobné údaje o jakýchkoli jiných záležitostech, které ve vašem členském státě vyvolávají obavy, nebo jiné příslušné informace, které chcete poskytnout.

Oddíl	Jiné informace nebo záležitosti vyvolávající obavy
Obecně
Oddíl 2
Oddíl 3
Oddíl 4
Oddíl 5
Oddíl 6
Oddíl 7
Oddíl 8
Oddíl 9
Oddíl 10
Oddíl 11
Oddíl 12
Oddíl 13

14.2	Zodpověděli jste všechny jednorázové otázky v tomto dotazníku a aktualizovali jste případně odpovědi na tyto otázky? Ano/Ne Pokud nikoli, vraťte se k dotyčné otázce.“

(1) Uveďte telefonní číslo, e-mailovou adresu a adresu internetových stránek.

(2) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30.

(3) Úř. věst. L 181, 12.7.2012, s. 1.

(4) Tato kolonka se vyplní pouze tehdy, pokud členský stát zahrnul činnosti nebo plyny podle článku 24 směrnice 2003/87/ES.

(5) Tato kolonka se vyplní pouze tehdy, pokud členský stát vyloučil zařízení podle článku 27 směrnice 2003/87/ES.

(6) Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17.

(7) Vyberte šablonu specifickou pro členský stát nebo formát souborů specifický pro členský stát.

(8) V porovnání s požadavky šablony a specifických formátů souborů, které zveřejnila Komise.

(9) Vyberte šablonu specifickou pro členský stát nebo formát souborů specifický pro členský stát.

(10) V porovnání s požadavky šablony a specifických formátů souborů, které zveřejnila Komise.

(11) Upozorňuje se, že se tato otázka nevztahuje na biomasu (včetně neudržitelných biopaliv a biokapalin). Informace týkající se biomasy, biopaliv a biokapalin jsou uvedeny v otázce 5.17.

(12) V rámci typu hodnoty vyberte: hodnota uváděná v literatuře schválená příslušným orgánem nebo standardní hodnota prvního typu. Hodnoty uváděné v literatuře podle čl. 31 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 601/2012 souvisejí s výpočtovými faktory týkajícími se druhů paliva.

(13) V rámci výpočtového faktoru vyberte: výhřevnost, emisní faktor, oxidační faktor, konverzní faktor, obsah uhlíku nebo podíl biomasy.

(14) Identifikační kód zařízení vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(15) V rámci ovlivněného monitorovacího parametru vyberte: množství paliva, množství materiálu, výhřevnost, emisní faktor, předběžný emisní faktor, oxidační faktor, konverzní faktor, obsah uhlíku, podíl biomasy, nebo v případě metodiky založené na měření: roční průměrné hodinové emise v kg/h ze zdroje emisí.

(16) Zdroje emisí, které emitují více než 5 000 tun emisí CO2(e) ročně nebo které se podílejí více než 10 % na celkových ročních emisích zařízení podle toho, která hodnota je vyšší s ohledem na absolutní emise.

(17) Prosím vyberte: metodika založená na výpočtu nebo metodika založená na měření.

(18) Identifikační kód zařízení vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(19) Prosím vyberte:

a)	použití úrovně přesnosti 1 pro jeden významný zdrojový tok není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady;

b)	použití úrovně přesnosti 1 pro jeden méně významný zdrojový tok není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady;

c)	použití úrovně přesnosti 1 pro více než jeden významný či méně významný zdrojový tok není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady; nebo

d)	použití úrovně přesnosti 1 v metodice založené na měření není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady, jak je uvedeno v článku 22 nařízení (EU) č. 601/2012.

(20) Prosím vyberte: množství paliva, množství materiálu, výhřevnost, emisní faktor, předběžný emisní faktor, oxidační faktor, konverzní faktor, obsah uhlíku, podíl biomasy, nebo v případě metodiky založené na měření: roční průměrné hodinové emise v kg/h ze zdroje emisí.

(21) Prosím vyberte: výkaz o zlepšení podle čl. 69 odst. 1, výkaz o zlepšení podle čl. 69 odst. 3 nebo výkaz o zlepšení podle čl. 69 odst. 4.

(22) Identifikační kód zařízení vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(23) Prosím vyberte: přemístění vlastního CO2 (článek 48) nebo přemístění CO2 (článek 49).

(24) Uveďte identifikační kód zařízení přijímajícího vlastní CO2 nebo identifikační kód zařízení přijímajícího CO2 podle článku 49.

(25) Uveďte množství vlastního CO2 nebo CO2 přemístěného podle článku 49.

(26) Prosím vyberte:

—	zachytávání skleníkových plynů ze zařízení spadajících do působnosti směrnice 2003/87/ES pro účely přepravy a geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES,

—	přeprava skleníkových plynů potrubím za účelem geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES nebo

—	geologické ukládání skleníkových plynů v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES.

(27) Identifikační kód zařízení vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(28) Prosím vyberte: přemístění vlastního CO2 (článek 48) nebo přemístění CO2 (článek 49).

(29) Prosím vyberte: posouzení rizik provedené příslušným orgánem nebo posouzení rizik provedené provozovatelem.

(30) Prosím vyberte: posouzení rizik provedené příslušným orgánem nebo posouzení rizik provedené provozovatelem letadla.

(31) Identifikační kód zařízení vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(32) Prosím vyberte: žádný výkaz emisí předložený do 31. března, žádné kladné ověření kvůli závažné nepřesnosti, žádné kladné ověření kvůli omezení rozsahu (čl. 27 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 600/2012), žádné kladné ověření kvůli čl. 27 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 600/2012, odmítnutí výkazu emisí, jelikož není v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012, nebo výkaz emisí nebyl ověřen v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.

(33) Uveďte, která z níže uvedených opatření byla provedena nebo která jsou navržena: upomínka nebo formální upozornění na uložení sankcí, které je zasíláno provozovatelům, zablokování vkladního účtu provozovatele, uložení pokut nebo jiné (upřesněte). Je možná kombinace opatření.

(34) Prosím upřesněte: nezávažné nepřesnosti, neshody, které nevedly k negativnímu výkladu ověřovacího posudku, neshoda s nařízením (EU) č. 601/2012, doporučení ke zlepšení.

(35) Je třeba uvést pouze významné informace týkající se hlavních důvodů. Upřesnění každé jednotlivé nepřesnosti, neshody, nesouladu nebo doporučení není nutné.

(36) Prosím vyberte: posouzení na základě rizik, % zařízení, všechna zařízení kategorie C, namátkový výběr nebo jiné (upřesněte).

(37) Vyberte podmínky uvedené v dokumentu Komise nazvaném Key guidance note II.5 Site visits concerning installations (Klíčové pokyny II.5 Prohlídky na místě týkající se zařízení), oddíl 3: podmínka I, podmínka II, podmínka III nebo podmínka IV.

(38) Identifikační kód provozovatele letadel vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(39) Prosím vyberte: žádný výkaz emisí předložený do 31. března, žádné kladné ověření kvůli závažné nepřesnosti, žádné kladné ověření kvůli omezení rozsahu (čl. 27 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 600/2012), žádné kladné ověření kvůli čl. 27 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 600/2012, odmítnutí výkazu emisí, jelikož není v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012, výkaz emisí nebyl ověřen v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.

(40) Uveďte, která z níže uvedených opatření byla provedena nebo která jsou navržena: upomínka nebo formální upozornění na uložení sankcí, které je zasíláno provozovatelům letadel, zablokování vkladního účtu provozovatele letadel, uložení pokut nebo jiné (upřesněte). Je možná kombinace opatření.

(41) Prosím upřesněte: nezávažné nepřesnosti, neshody, které nevedly k negativnímu výkladu ověřovacího posudku, neshoda s nařízením (EU) č. 601/2012, doporučení ke zlepšení.

(42) Je třeba uvést pouze významné informace týkající se hlavních důvodů. Upřesnění každé jednotlivé nepřesnosti, neshody, nesouladu nebo doporučení není nutné.

(43) Prosím upřesněte: nezávažné nepřesnosti, neshody, které nevedly k negativnímu výkladu ověřovacího posudku, neshoda s nařízením (EU) č. 601/2012, doporučení ke zlepšení.

(44) Je třeba uvést pouze významné informace týkající se hlavních důvodů. Upřesnění každé jednotlivé nepřesnosti, neshody, nesouladu nebo doporučení není nutné.

(45) Prosím vyberte: posouzení na základě rizik, % provozovatelů letadel, všichni velcí provozovatelé letadel, namátkový výběr nebo jiné (upřesněte)

(46) Prosím vyberte: posouzení na základě rizik, % provozovatelů letadel, všichni velcí provozovatelé letadel, namátkový výběr nebo jiné (upřesněte).

(47) Identifikační kód zařízení vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(48) Úř. věst. L 122, 3.5.2013, s. 1.

(49) Identifikační kód provozovatele letadel vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(50) Identifikační kód zařízení vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

(51) Identifikační kód provozovatele letadel vymezený v souladu s nařízením (EU) č. 389/2013.

25.3.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 89/77

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního práva veřejného právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je třeba ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 56 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu světlometů pro mopedy a vozidla za ně považovaná

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 12. září 2001

OBSAH

PŘEDPIS

1.	Oblast působnosti

2.	Definice typu

3.	Žádost o schválení

Označení

Schválení

6.	Všeobecné specifikace

7.	Zvláštní specifikace

8.	Ustanovení pro barevná rozptylová skla a filtry

9.	Shodnost výroby

10.	Postihy za neshodnost výroby

11.	Změna a rozšíření schválení typu světlometu

12.	Definitivní ukončení výroby

13.	Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a názvy a adresy správních orgánů

14.	Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

Příloha 1 –

Sdělení o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení typu nebo o definitivním ukončení výroby typu světlometu podle předpisu č. 56

Příloha 2 –

Uspořádání značky schválení

Příloha 3 –

Fotometrická měření

Příloha 4 –

Minimální požadavky na postupy kontrol shodnosti výroby

Příloha 5 –

Minimální požadavky na odběr vzorků inspektorem

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na schvalování světlometů, které pracují s žárovkami a poskytují pouze potkávací světlo a jimiž se osazují mopedy (1) a vozidla za ně považovaná.

2. DEFINICE TYPU

Světlomety různých „typů“ se rozumí světlomety, které se liší v tak podstatných hlediscích, jako:

2.1	obchodní název nebo značka;

2.2	parametry optického systému;

2.3	začlenění nebo vyloučení součástí, které by mohly odrazem, lomem nebo absorpcí měnit optické účinky. Změna barvy světla vyzařovaného světlomety, jejichž ostatní vlastnosti se nezměnily, nepředstavuje změnu typu světlometu. Takovým světlometům se tudíž přiřadí stejné číslo schválení typu.

3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

Žádost o schválení typu podává držitel obchodního názvu nebo značky nebo jeho řádně pověřený zástupce. Ke každé žádosti se přiloží:

3.1	výkresy ve trojím vyhotovení, dostatečně podrobné, aby umožnily určení typu; na výkresech musí být vyznačeno místo pro značku schválení a světlomet musí být zobrazen v nárysu a příčném řezu se schematickým znázorněním optických drážek a hranolů rozptylového skla;

3.2	stručný technický popis uvádějící především kategorii použité žárovky;

3.3	dva světlomety s bezbarvými rozptylovými skly (2).

3.4	Před udělením schválení ověří příslušný orgán, zda existují dostatečná opatření k zajištění účinného ověřování shodnosti výroby.

4. OZNAČENÍ

4.1

Světlomety předkládané ke schválení musí být zřetelně, čitelně a nesmazatelně označeny těmito nápisy:

4.1.1

obchodním názvem nebo značkou žadatele;

4.1.2

označením kategorie použité žárovky.

4.2	Kromě toho musí být na rozptylovém skle a na hlavním tělese světlometu (odražeč se považuje za hlavní těleso) (3) dostatečné místo pro značku schválení; tato místa musí být vyznačena na výkresech uvedených v bodě 3.1.

5. SCHVÁLENÍ

5.1	Schválení se udělí, jestliže vzorky předložené ke schválení splňují požadavky bodu 3 tohoto předpisu.

5.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současnosti 00 pro předpis v jeho původním znění) udávají sérii změn, která zahrnuje nejnovější významnou technickou změnu předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana není oprávněna přidělit stejné číslo jinému typu světlometu.

5.3	Oznámení o udělení nebo rozšíření nebo odmítnutí schválení typu světlometu podle tohoto předpisu bude sděleno smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

5.4	Každý světlomet, který se shoduje s typem schváleným podle tohoto předpisu, musí být v místech uvedených v bodě 4.2 kromě označení předepsaného v bodě 4.1 opatřen

5.4.1

mezinárodní značkou schválení typu (4), která se skládá z/ze:

5.4.1.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení typu udělila, (5)

5.4.1.2

čísla schválení typu.

5.5	Označení podle bodu 5.4 musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

5.6	V příloze 2 tohoto předpisu je uveden příklad uspořádání značky schválení typu.

6. VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

6.1	Každé zařízení musí odpovídat specifikacím v bodě 7 tohoto předpisu.

6.2	Světlomety musí být konstruovány a zhotoveny tak, aby za normálních podmínek používání a navzdory otřesům, jimž mohou být vystaveny, byla zajištěna jejich uspokojivá funkce a aby si zachovaly vlastnosti předepsané tímto předpisem.

6.3	Části určené k uchycení žárovky v odrážeči musí být zhotoveny tak, aby se žárovka ani za tmy nedala namontovat do jiné než správné polohy.

7. ZVLÁŠTNÍ SPECIFIKACE

7.1	Správná poloha rozptylového skla vzhledem k optické soustavě musí být jednoznačně označena a zajištěna, aby při provozu nedocházelo k otáčení.

7.2

K měření osvětlení vydávaného světlometem se použije měřicí stěna popsaná v příloze 3 tohoto předpisu a standardní žárovka s hladkou bezbarvou baňkou kategorie S3 podle předpisu č. 37.

Standardní žárovka se seřídí na příslušný referenční světelný tok podle hodnot, které jsou pro ni stanoveny v předpise č. 37.

7.3

Světlo musí vytvářet dostatečně ostré rozhraní, s jehož podporou lze prakticky dosáhnout uspokojivého zaměření. Rozhraní musí být v podstatě vodorovné a co nejpřímější ve vodorovné délce nejméně ± 900 mm, měřené ve vzdálenosti 10 metrů.

Při nastavení podle přílohy 3 musí světlomety splňovat požadavky v ní uvedené.

7.4	Vrhané světlo nesmí vykazovat žádné boční odchylky, které by omezovaly dobrou viditelnost.

7.5	Osvětlení stěny uvedené v bodě 7.2 se měří fotosnímačem s efektivní plochou v rozsahu čtverce o straně 65 mm.

8. USTANOVENÍ PRO BAREVNÁ ROZPTYLOVÁ SKLA A FILTRY

8.1 Schválení lze udělit světlometům, které prostřednictvím bezbarvé žárovky vyzařují buď bezbarvé, nebo selektivně žluté světlo. Příslušné kolorimetrické vlastnosti, vyjádřené v tříbarevných souřadnicích CIE, pro žlutá skla nebo filtry jsou následující:

Selektivně žlutý filtr (clona nebo rozptylové sklo)

Mez směrem k červené	y ≥	0,138 + 0,58 x
Mez směrem k zelené	y ≤	1,29 x – 0,1
Mez směrem k bílé	y ≤	– x + 0,966
Mez směrem k spektrální hodnotě	y ≤	– x + 0,992

což lze vyjádřit i takto:

dominantní vlnová délka:	575 - 585 nm
činitel čistoty:	0,90 – 0,98

činitel propustnosti musí být ≥ 0,78

Činitel propustnosti se stanoví pomocí světelného zdroje o barevné teplotě 2 854 K (odpovídá světelnému zdroji A podle Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE)).

8.2 Filtr musí být součástí světlometu a musí k němu být připevněn takovým způsobem, aby jej uživatel nemohl náhodně ani vědomě sejmout pomocí běžného nářadí.

8.3 Poznámky k barvě

Vzhledem k tomu, že podle tohoto předpisu ve smyslu bodu 8.1 se typu světlometu, který vyzařuje buď bezbarvé, nebo selektivně žluté světlo, udělí schválení, nesmí článek 3 dohody, ke které je tento předpis připojen, bránit smluvním stranám dohody, aby u jimi registrovaných vozidel zakázaly světlomety vyzařující bezbarvé nebo selektivně žluté světlo.

9. SHODNOST VÝROBY

9.1	Světlomety schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeny tak, aby splňovaly požadavky stanovené v bodě 7 a 8 a byly tak shodné se schváleným typem světlometu;

9.2	Splnění požadavků bodu 9.1 se ověřuje patřičnou kontrolou výroby.

9.3

Držitel schválení musí zejména:

9.3.1

zajistit postupy účinného řízení jakosti výrobků;

9.3.2

mít přístup ke zkušebním zařízením nezbytným pro ověřování shodnosti každého schváleného typu;

9.3.3

zajistit, aby údaje o výsledcích zkoušek byly zaznamenávány a aby byla příslušná dokumentace dostupná po dobu, která se stanoví po dohodě se správním orgánem;

9.3.4

analyzovat výsledky každého druhu zkoušky, aby se ověřila a zajistila stabilita vlastností výrobku v přípustných tolerancích průmyslové výroby;

9.3.5

zajistit, aby pro každý typ výrobku byly prováděny nejméně zkoušky stanovené v příloze 4 tohoto předpisu;

9.3.6

zajistit, aby po každém odebrání vzorků, u nichž se v rámci daného typu zkoušky prokáže neshoda, následoval další výběr vzorků a další zkouška. Musí být podniknuty veškeré nezbytné kroky k obnovení shodnosti dané výroby.

9.4

Příslušný orgán, který udělil schválení, může kdykoli ověřit metody kontroly shodnosti, které se používají v každé výrobní jednotce.

9.4.1

Při každé inspekci se zkušebnímu inspektorovi předkládají záznamy o zkouškách a o kontrole výroby.

9.4.2

Inspektor může nahodile odebírat vzorky, které se odzkouší v laboratoři výrobce. Minimální počet vzorků se stanoví podle výsledků vlastních zkoušek výrobce.

9.4.3

Jeví-li se úroveň jakosti jako neuspokojivá nebo pokud se zdá potřebné ověřit platnost zkoušek prováděných podle bodu 9.4.2, inspektor v souladu s kritérii v příloze 5 vybere vzorky, které se odešlou do technické zkušebny, jež provedla zkoušky pro schválení typu.

9.4.4

Příslušný orgán může provést jakoukoli zkoušku předepsanou v tomto předpise. Zkoušky se v souladu s kritérii v příloze 5 provádějí na náhodně vybraných vzorcích, aniž by se výrobci narušila plynulost dodávek.

9.4.5

Příslušný správní orgán se vynasnaží, aby frekvence inspekcí činila jednu inspekci za dva roky. Toto je nicméně ponecháno na rozhodnutí příslušného orgánu a jeho důvěře v opatření pro zajištění účinného řízení shodnosti výroby. Jestliže se při některé z inspekcí konstatují neuspokojivé výsledky, musí příslušný orgán zajistit, aby byly podniknuty veškeré potřebné kroky k co nejrychlejšímu obnovení shodnosti výroby.

9.5	Světlomety se zjevnými závadami se neberou v úvahu.

10. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

10.1	Osvědčení vydané pro určitý typ světlometu podle tohoto předpisu může být odňato, jestliže výše vyznačené požadavky nejsou splněny nebo pokud světlomet opatřený značkou schválení typu neodpovídá typu, pro který bylo osvědčení vydáno.

10.2	Jestliže některá smluvní strana dohody z roku 1958, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11. ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU SVĚTLOMETU

11.1

Každou změnu typu vozidla je třeba oznámit správnímu orgánu, který schválení typu světlometu udělil. Tento orgán pak může:

11.1.1

usoudit, že provedené úpravy pravděpodobně nemají znatelný nepříznivý vliv a že typ světlometu v každém případě stále splňuje požadavky; nebo

11.1.2

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek nový zkušební protokol.

11.2	Potvrzení nebo zamítnutí schválení s uvedením úprav se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3.

11.3	Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení typu, přiřadí každému takovému rozšíření pořadové číslo a informuje o tom ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení, jehož vzor je uveden v příloze 1 tohoto předpisu.

12. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel osvědčení zcela zastaví výrobu určitého světlometu, na který bylo vydáno osvědčení podle tohoto předpisu, je povinen o této skutečnosti informovat schvalovací orgán. Jakmile tento orgán obdrží příslušné oznámení, informuje ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení, jehož vzor je uveden v příloze 1 tohoto předpisu.

13. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK SCHVÁLENÍ TYPU A NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Spojených národů názvy a adresy technických zkušeben a orgánů státní správy, které udělují schválení a kterým se zasílají formuláře o udělení schválení nebo o rozšíření či odmítnutí nebo odejmutí schválení vydané v jiných zemích.

14. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

14.1	Po uplynutí šesti měsíců od oficiálního dne vstupu předpisu č. 113 v platnost musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělit schválení EHK podle tohoto předpisu.

14.2	Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení podle série změn 01 tohoto předpisu.

14.3	Schválení typu udělená podle tohoto předpisu před datem vstupu předpisu č. 113 v platnost a všechna rozšíření schválení včetně následně udělených rozšíření schválení podle původního znění tohoto předpisu zůstávají v platnosti na dobu neurčitou.

14.4	Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí pokračovat ve vydávání schválení pro světlomety na základě série změn 01 nebo původního znění tohoto předpisu, pokud jsou tyto světlomety určeny jako náhrada k montáži na vozidla v provozu.

14.5	Od oficiálního dne vstupu předpisu č. 113 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, zakázat na novém typu vozidla montáž světlometu schváleného podle předpisu č. 113.

14.6	Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí i nadále povolovat, aby se na typ vozidla anebo vozidlo montoval světlomet schválený podle tohoto předpisu.

14.7	Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí i nadále povolovat montáž na vozidlo nebo používání světlometu schváleného podle tohoto předpisu v jeho původním znění, jestliže je tento světlomet určen jako náhrada k montáži.

(1) Podle definice v dohodě o silniční dopravě z roku 1968, kapitola I, čl. 1 písm. m) (E/CONF.56/16/Rev.l).

(2) Jestliže se má světlomet vyrábět s barevnými rozptylovými skly, předloží se ke zkoušení barvy navíc dva vzorky barevných rozptylových skel.

(3) Nelze-li rozptylové sklo oddělit od hlavního tělesa (odrážeč se považuje za hlavní těleso), stačí, aby takové místo bylo na rozptylovém skle.

(4) Mají-li různé typy světlometů shodná rozptylová skla nebo odrážeče, mohou být rozptylové sklo i odrážeč opatřeny různými značkami schválení typu těchto druhů světlometů za podmínky, že číslo schválení přidělené konkrétnímu předloženému typu lze bez jakýchkoli nejasností rozlišit.

(5) Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1.

PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ TYPU

a ≥ 5 mm

Světlomet opatřený výše uvedenou značkou schválení byl schválen v Nizozemsku (E 4) pod schvalovacím číslem 00243. První dvě číslice čísla schválení udávají, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky tohoto předpisu v jeho původním znění.

Poznámka

Číslo schválení musí být umístěno v blízkosti kružnice buď nad, nebo pod písmenem „E“, nebo vlevo či vpravo od tohoto písmene. Číslice čísla schválení musí být na téže straně písmene „E“ a musí směřovat stejným směrem. U čísla schválení by se neměly používat římské číslice, aby se předešlo možnosti záměny s jinými symboly.

PŘÍLOHA 3

FOTOMETRICKÁ MĚŘENÍ

1.	K měření se měřicí stěna umístí ve vzdálenosti 10 m před světlomet kolmo k přímce, která spojuje vlákno žárovky s bodem HV; přímka H-H musí být vodorovná. U žárovek s příčným vláknem musí být vlákno během měření pokud možno vodorovné.

2.	Podélně se světlomety seřídí tak, aby světlo bylo co nejsouměrněji rozloženo vůči přímce V-V.

3.	Svisle se světlomety seřídí tak, aby osvětlení v bodě HV činilo 2 lx. Za těchto podmínek se rozhraní musí nacházet mezi přímkou H-H a přímkou H-100 mm.

Po seřízení podle bodů 2 a 3 musí osvětlení splňovat tyto hodnoty:

4.1	na přímce H-H a nad ní: max. 2 lx;

4.2	na přímce ležící 300 mm pod přímkou H-H a v šířce 900 mm na obě strany od svislé přímky V-V: nejméně 8 lx;

4.3	na přímce ležící 600 mm pod přímkou H-H a v šířce 900 mm na obě strany od svislé přímky V-V: nejméně 4 lx;

Měřicí stěna

(rozměry v mm při vzdálenosti 10 m)

PŘÍLOHA 4

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA POSTUPY KONTROL SHODNOSTI VÝROBY

1. OBECNĚ

1.1	Požadavky na shodnost se z mechanického a geometrického hlediska považují za splněné, jestliže rozdíly nepřekračují nevyhnutelnou míru výrobní odchylky v rámci požadavků tohoto předpisu.

1.2

Pokud jde o fotometrické vlastnosti, není shoda sériově vyráběných světlometů zpochybněna, pokud se při zkouškách fotometrických vlastností namátkou vybraného světlometu vybaveného standardní žárovkou žádná naměřená hodnota neodchyluje nepříznivě od hodnot předepsaných v tomto předpise o více než 20 %.

1.3	Jestliže výsledky výše uvedených zkoušek nesplňují požadavky, zkoušky se zopakují s jinou standardní žárovkou.

1.4	Světlomety se zjevnými závadami se neberou v úvahu.

1.5

Je-li světlomet vybaven sadou žárovek s barevnou teplotou podle normy A, je nutné dodržet barevné souřadnice.

Hodnoty fotometrických vlastností světlometu, který je vybaven bezbarvou žárovkou a vyzařuje selektivně žluté světlo, musí odpovídat hodnotám stanoveným tímto předpisem po vynásobení koeficientem 0,84.

2. MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA OVĚŘOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBCEM

U každého typu světlometu je držitel značky schválení povinen provádět v přiměřených intervalech přinejmenším následující zkoušky. Zkoušky se provádějí podle ustanovení tohoto předpisu.

Pokud některý vzorek nevyhoví příslušnému typu zkoušky, odeberou se a vyzkouší další vzorky. Výrobce přijme opatření k zajištění shodnosti dotčené výroby.

2.1 Povaha zkoušek

Zkoušky shodnosti podle tohoto předpisu zahrnují fotometrické vlastnosti.

2.2 Metody používané při zkouškách

2.2.1

Zkoušky se v zásadě provádějí v souladu s metodami stanovenými v tomto předpise.

2.2.2

Při jakékoli zkoušce shodnosti prováděné výrobcem je možno se souhlasem příslušného orgánu odpovědného za schvalovací zkoušky použít rovnocenné metody. Za prokázání toho, že použité metody jsou rovnocenné těm, které jsou stanoveny v tomto předpise, odpovídá výrobce.

2.2.3

Použití bodů 2.2.1 a 2.2.2 vyžaduje pravidelnou kalibraci zkušebního zařízení a jeho korelaci s měřeními, která provádí příslušný orgán.

2.2.4

Ve všech případech jsou referenčními metodami metody stanovené tímto předpisem, a to zejména pro účely úředního ověřování a odběru vzorků.

2.3 Způsob odběru vzorků

Vzorky světlometů se vybírají namátkou z jednotné výrobní série. Jednotnou sérií se rozumí soubor světlometů téhož typu definovaný podle výrobních postupů výrobce.

Hodnocení musí obecně pokrývat sériovou výrobu z jednotlivých závodů. Výrobce však může soustředit záznamy týkající se téhož typu z různých závodů do jedné skupiny za předpokladu, že tyto závody pracují v rámci stejného systému jakosti a stejného řízení jakosti.

2.4 Měřené a zaznamenávané fotometrické vlastnosti

U vybraných světlometů se provedou fotometrická měření v bodech stanovených tímto předpisem, přičemž se měření omezí na body HV, LH, RH, L 600 a R 600.

2.5 Kritéria přijatelnosti

Výrobce odpovídá za statistický rozbor výsledků zkoušek a v součinnosti s příslušným orgánem za definici kritérií přijatelnosti svých výrobků tak, aby byly splněny požadavky pro ověřování shodnosti výrobků stanovené v bodě 9.1 tohoto předpisu.

Kritéria přijatelnosti musí být taková, aby s 95 % mírou spolehlivosti činila minimální pravděpodobnost úspěšného absolvování namátkové kontroly podle přílohy 5 (první odběr vzorků) 0,95.

PŘÍLOHA 5

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ODBĚR VZORKŮ INSPEKTOREM

1. OBECNĚ

1.1	Požadavky na shodnost se z mechanického a geometrického hlediska považují za splněné, pokud rozdíly nepřekračují nevyhnutelné výrobní odchylky v rámci požadavků tohoto předpisu.

1.2

1.3	Je-li světlomet vybaven sadou žárovek s barevnou teplotou podle normy A, je nutné dodržet barevné souřadnice. Hodnoty fotometrických vlastností světlometu, který je vybaven bezbarvou žárovkou a vyzařuje selektivně žluté světlo, se vynásobí koeficientem 0,84.

2. PRVNÍ ODBĚR VZORKŮ

Při prvním odběru vzorků se namátkou vyberou čtyři světlomety. Vzorek prvních dvou světlometů se označí písmenem A, vzorek druhých dvou světlometů písmenem B.

2.1 Shodnost není zpochybněna

2.1.1 Po provedení postupu odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy se shodnost sériově vyráběných světlometů nezpochybní, jsou-li odchylky naměřených hodnot u světlometů v nepříznivém směru následující:

2.1.1.1 Vzorek A

A1:	jeden světlomet	0 %
A1:	jeden světlomet ne více než	20 %
A2:	oba světlomety více než	0 %
A2:	avšak ne více než	20 %

přechod k vzorku B

2.1.1.2 Vzorek B

B1:

oba světlomety

0 %

2.2 Shodnost je zpochybněna

2.2.1 Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy je shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna a výrobce musí být vyzván, aby uvedl výrobu do souladu s požadavky (nápravná opatření), pokud jsou odchylky naměřených hodnot světlometů následující:

2.2.1.1 Vzorek A

A3:	jeden světlomet ne více než	20 %
	jeden světlomet více než	20 %
	avšak ne více než	30 %

2.2.1.2 Vzorek B

B2:	v případě A2
	jeden světlomet více než	0 %
	avšak ne více než	20 %
	jeden světlomet ne více než	20 %
B3:	v případě A2
	jeden světlomet	0 %
	jeden světlomet více než	20 %
	avšak ne více než	30 %

2.3 Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 10, jestliže při postupu odběru vzorků podle obr. 1 této přílohy jsou odchylky měřených hodnot světlometů:

2.3.1 Vzorek A

A4:	jeden světlomet ne více než	20 %
A4:	jeden světlomet více než	30 %
A5:	oba světlomety více než	20 %

2.3.2 Vzorek B

B4:	v případě A2
	jeden světlomet více než	0 %
	avšak ne více než	20 %
	jeden světlomet více než	20 %
B5:	v případě A2
	oba světlomety více než	20 %
B6:	v případě A2
	jeden světlomet	0 %
	jeden světlomet více než	30 %

3. OPAKOVANÝ ODBĚR VZORKŮ

V případech A3, B2 a B3 je nutný opakovaný odběr vzorků. Třetí vzorek C dvou světlometů a čtvrtý vzorek D dvou světlometů, které jsou vybrány ze zásob světlometů vyrobených po nápravném opatření, je nutné odebrat do dvou měsíců od oznámení.

3.1 Shodnost není zpochybněna

3.1.1 Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy není shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna, jsou-li odchylky naměřených hodnot u světlometů následující:

3.1.1.1 Vzorek C

C1:	jeden světlomet	0 %
C1:	jeden světlomet ne více než	20 %
C2:	oba světlomety více než	0 %
C2:	avšak ne více než	20 %

přechod k vzorku D

3.1.1.2 Vzorek D

D1:	v případě C2
	oba světlomety	0 %

3.2 Shodnost je zpochybněna

3.2.1 Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy je shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna a výrobce musí být vyzván, aby uvedl výrobu do souladu s požadavky (nápravná opatření), pokud jsou odchylky naměřených hodnot světlometů následující:

3.2.1.1 Vzorek D

D2:	v případě C2
	jeden světlomet více než	0 %
	avšak ne více než	20 %
	jeden světlomet ne více než	20 %

3.3 Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 10, jestliže při postupu odběru vzorků podle obr. 1 této přílohy jsou odchylky měřených hodnot světlometů:

3.3.1 Vzorek C

C3:	jeden světlomet ne více než	20 %
C3:	jeden světlomet více než	20 %
C4:	oba světlomety více než	20 %

3.3.2 Vzorek D

D3:	v případě C2
	jeden světlomet 0 % nebo více než	0 %
	jeden světlomet více než	20 %

25.3.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 89/101

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního práva veřejného právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 119 – Jednotná ustanovení pro schvalování rohových světlometů motorových vozidel

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 3 k sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 3. listopadu 2013

OBSAH

PŘEDPIS

Oblast působnosti

Definice

2.	Žádost o schválení

Označení

Schválení

5.	Všeobecné specifikace

6.	Svítivost vyzařovaného světla

7.	Postup zkoušky

8.	Barva vyzařovaného světla

9.	Shodnost výroby

10.	Postihy za neshodnost výroby

11.	Definitivní ukončení výroby

12.	Názvy a adresy schvalovacích orgánů a technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek

13.	Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

1	Sdělení týkající se udělení, rozšíření, zamítnutí nebo odnětí schválení nebo definitivního ukončení výroby typu rohového světlometu podle předpisu č. 119

2	Příklady uspořádání značek schválení

3	Fotometrická měření

4	Barva bílého světla

5	Minimální požadavky na postupy kontroly shodnosti výroby

6	Minimální požadavky na odběr vzorků inspektorem

OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na rohové světlomety vozidel kategorií M, N, a T (1).

1. DEFINICE

1.1	„Rohovým světlometem“ („světlometem pohyblivým v závislosti na řízení“) se rozumí světlomet, který se užívá pro zajištění doplňujícího osvětlení té části silnice, která se nachází v blízkosti předního rohu vozidla na té jeho straně, na niž se bude vozidlo stáčet.

1.2

„Rohovými světlomety různých typů“ se rozumí světlomety, které se liší v takových podstatných hlediscích, jako jsou:

a)	obchodní název nebo značka;

b)	vlastnosti optického systému (svítivost, úhly rozložení světla, kategorie zdroje světla, modul zdroje světla atd.).

Změna barvy žárovky nebo barvy jakéhokoli filtru nepředstavuje změnu typu.

1.3	V tomto předpise se použijí definice barvy vyzařovaného světla uvedené v předpise č. 48 a jeho sériích změn platných v době podání žádosti o schválení typu.

1.4	Odkazy uvedené v tomto předpise na standardní (vzorovou) žárovku (žárovky) a na předpis č. 37 se vztahují k předpisu č. 37 a jeho sérii změn platných v době podání žádosti o schválení typu.

2. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

2.1	Žádost o schválení podává držitel obchodního názvu nebo značky nebo jeho řádně pověřený zástupce.

2.2

K žádosti musí být pro každý typ rohového světlometu přiloženo následující:

2.2.1

Výkresy (trojmo), dostatečně podrobné, aby bylo možné určit typ rohového světlometu, a ukazující geometrickou polohu, v níž může být rohový světlomet montován na vozidlo; osa pozorování, která se má při zkouškách užít jako vztažná osa (vodorovný úhel H = 0, svislý úhel V = 0); a bod, který se má při těchto zkouškách použít jako vztažný střed. Výkresy musí rovněž zobrazovat polohu určenou pro číslo schválení a doplňkový symbol ve vztahu ke kružnici značky schválení.

2.2.2

Stručný technický popis uvádějící, s výjimkou světlometů s nevýměnnými zdroji světla, zejména:

a)	kategorii nebo kategorie předepsané žárovky (předepsaných žárovek); tato kategorie žárovky musí být jednou z kategorií uvedených v předpise č. 37 a jeho sérii změn platných v době podání žádosti o schválení typu; a/nebo

b)	kategorii nebo kategorie předepsaného zdroje světla LED (předepsaných zdrojů světla LED); tato kategorie zdroje světla LED musí být jednou z kategorií uvedených v předpise č. 128 a jeho sérii změn platných v době podání žádosti o schválení typu; a/nebo

c)	zvláštní identifikační kód modulu zdroje světla.

2.2.3

Dva vzorky. Pokud se žádá o schválení zařízení, která nejsou identická, ale jsou symetrická a vhodná k montáži jedno na levou stranu a jedno na pravou stranu vozidla, mohou být oba dodané vzorky totožné a určené k montáži pouze na pravou nebo pouze na levou stranu vozidla.

3. OZNAČENÍ

Vzorky typu rohového světlometu předložené ke schválení musí:

3.1	být opatřeny obchodním názvem nebo značkou žadatele; toto označení musí být jasně čitelné a nesmazatelné;

3.2

být opatřeny – s výjimkou světlometů s nevýměnnými zdroji světla – jasně čitelným a nesmazatelným označením, které udává:

a)	kategorii nebo kategorie předepsaného zdroje světla (předepsaných zdrojů světla); a/nebo

b)	zvláštní identifikační kód modulu zdroje světla;

3.3	mít dostatečné místo pro značku schválení a doplňkové symboly předepsané v bodě 4.3; toto místo musí být vyznačeno na výkresech zmíněných v bodě 2.2.1;

3.4	být označeny v případě světlometů s elektronickým ovládáním zdroje světla a/nebo s nevýměnnými zdroji světla a/nebo modulem/moduly zdroje světla jmenovitým napětím nebo rozsahem napětí a maximálním jmenovitým příkonem.

3.5

V případě světlometů s modulem/moduly zdroje světla musí být modul/moduly zdroje světla opatřeny:

3.5.1

obchodním názvem nebo značkou žadatele; toto značení musí být jasně čitelné a nesmazatelné;

3.5.2

zvláštním identifikačním kódem modulu; toto označení musí být jasně čitelné a nesmazatelné. Tento zvláštní identifikační kód začíná písmeny „MD“ jako „MODUL“, za nimiž následuje značka schválení bez kružnice předepsané níže v bodě 4.3.1.1 a v případě, že se použije několik různých modulů zdroje světla, následují doplňkové symboly nebo znaky; tento zvláštní identifikační kód musí být vyznačen ve výkresech zmíněných výše v bodě 2.2.1.

Značka schválení nemusí být stejná jako značka schválení na světlometu, ve kterém je modul použit, ale obě značky musí být od stejného žadatele.

3.5.3

Označení jmenovitého napětí a jmenovitého příkonu

3.6	Světlomety, které jsou v důsledku použití elektronického ovládání zdroje světla, které není součástí světlometu, napájeny jiným napětím, než jsou jmenovitá napětí 6 V, 12 V nebo 24 V, musí být rovněž označeny údajem jmenovitého sekundárního konstrukčního napětí.

3.7	Elektronické ovládání zdroje světla, které je součástí světlometu, ale není zamontováno do tělesa světlometu, musí být označeno názvem výrobce a svým identifikačním číslem.

4. SCHVÁLENÍ

4.1	Schválení se udělí, pokud oba vzorky rohového světlometu splňují požadavky tohoto předpisu.

4.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Táž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu rohového světlometu, pro který platí tento předpis. Oznámení o schválení nebo o rozšíření, zamítnutí nebo odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu rohového světlometu podle tohoto předpisu musí být sděleno stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1 tohoto předpisu.

4.3

Každý rohový světlomet odpovídající typu schválenému podle tohoto předpisu musí být na místě uvedeném v bodě 3.3 opatřen kromě značky a údajů předepsaných v bodech 3.1, 3.2, 3.3 nebo příp. 3.4:

4.3.1

mezinárodní značkou schválení sestávající z:

4.3.1.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2); a

4.3.1.2

čísla schválení;

4.3.2

doplňkovým symbolem tvořeným písmenem „K“, jak je uvedeno v příloze 2 tohoto předpisu.

4.3.3

V blízkosti doplňkového písmene „K“ mohou být umístěny první dvě číslice (v současnosti 01) schvalovacího čísla, které označují nejnovější sérii změn tohoto předpisu.

4.4

Jsou-li dva nebo více světlometů součástí téže sestavy skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů, udělí se schválení, pouze pokud každý z těchto světlometů splňuje požadavky tohoto předpisu nebo jiného předpisu. Světlomety, které nesplňují požadavky žádného z těchto předpisů, nesmí být součástí takové sestavy skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů.

4.4.1

Pokud skupinové, sdružené nebo sloučené světlomety splňují požadavky současně několika předpisů, je možné použít jedinou mezinárodní značku schválení sestávající z písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila, číslo schválení a v případě potřeby požadovaná šipka. Tato značka schválení může být umístěna kdekoli na skupinových, sdružených nebo sloučených světlometech, pokud:

4.4.1.1

je po jejich namontování viditelná;

4.4.1.2

není možno žádnou světlo propouštějící část skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů sejmout, aniž by současně došlo k odstranění značky schválení.

4.4.2

Pro každý světlomet se vyznačí identifikační symbol podle jednotlivých předpisů, podle nichž bylo schválení uděleno, společně s vyznačením příslušných sérií změn zahrnujících nejnovější významné technické změny předpisu v době vydání schválení:

4.4.2.1

buď na odpovídající ploše výstupu světla;

4.4.2.2

nebo ve skupině tak, aby bylo možno každý ze skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů jasně identifikovat (viz tři možné příklady v příloze 2).

4.4.3

Jednotlivé části schvalovací značky nesmí být menší než minimální velikost vyžadovaná pro nejmenší z jednotlivých značek podle předpisu, podle kterého bylo schválení uděleno.

4.4.4

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Táž smluvní strana nesmí totéž číslo přidělit jinému typu skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů, pro který platí tento předpis.

4.5	Značka a symbol uvedené v bodech 4.3.1 a 4.3.2 musí být nesmazatelné a jasně čitelné, i když je rohový světlomet namontován na vozidle.

4.6	V příloze 2 jsou uvedeny příklady uspořádání značek schválení typu pro jednotlivý světlomet (obr. 1) a pro skupinové, sdružené nebo sloučené světlomety (obr. 2), včetně všech výše uvedených doplňkových symbolů, kde písmeno „K“ označuje rohový světlomet.

4.7

Značka schválení musí být jasně čitelná a nesmazatelná. Může byt umístěna na vnitřní nebo na vnější (průhledné či neprůhledné) části zařízení, která nemůže být oddělena od průhledné části zařízení vyzařující světlo. Značení musí být v každém případě viditelné i poté, co je zařízení namontováno na vozidlo, nebo když je některá pohyblivá část jako kapota nebo víko kufru zdvižena nebo když jsou otevřené dveře.

5. VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

5.1	Každý vzorek musí splňovat požadavky stanovené v následujících bodech.

5.2	Rohové světlomety musí být konstruovány a vyráběny tak, aby za normálních podmínek užívání a navzdory otřesům, jimž mohou být potom vystaveny, byla zajištěna jejich uspokojivá funkce a aby si zachovaly vlastnosti předepsané tímto předpisem.

5.3

U modulů zdroje světla se ověří, že:

5.3.1

konstrukce modulu/modulů zdroje světla je taková:

a)	aby nemohl být žádný modul zdroje světla namontován v jiné než určené a správné poloze a aby mohl být odmontován pouze za použití nářadí;

b)	aby nemohly být v pouzdru zaměněny moduly zdroje světla s odlišnými vlastnostmi, pokud je ve stejném pouzdru zařízení užit více než jeden modul zdroje světla.

5.3.2

Modul/moduly zdroje světla musí být zabezpečen/zabezpečeny proti neoprávněné manipulaci.

5.3.3

Modul zdroje světla musí být konstruován tak, aby ani při užití nářadí nebyla možná mechanická záměna s jakýmkoli schváleným výměnným zdrojem světla.

5.4

V případě výměnných zdrojů světla:

5.4.1

Lze použít jakoukoli kategorii nebo kategorie zdroje/zdrojů světla schválených podle předpisu č. 37 a/nebo předpisu č. 128, pokud předpis č. 37 a jeho série změn platná v době podání žádosti o schválení typu a předpis č. 128 a jeho série změn platná v době podání žádosti o schválení typu neobsahují žádné omezení použití.

5.4.2

Konstrukce zařízení musí být taková, aby zdroj světla mohl být namontován pouze ve správné poloze.

5.4.3

Držák zdroje světla musí odpovídat vlastnostem uvedeným v publikaci IEC 60061. Platí datový list držáku, který odpovídá příslušné kategorii použitého zdroje světla.

6. SVÍTIVOST VYZAŘOVANÉHO SVĚTLA

6.1

Světlo vyzařované každým z obou vzorků nesmí mít svítivost menší než minimální svítivost a větší než maximální svítivost uvedené v bodech 6.2 a 6.3: Svítivost se měří ve vztahu ke vztažné ose v níže uvedených směrech (vyjádřených ve stupních úhlu svíraného se vztažnou osou). Zkušební body jsou určeny pro světlomet montovaný na levé straně vozidla, označení „L“ se změní na označení „R“ pro světlomet montovaný na pravé straně vozidla.

6.2

Hodnoty svítivosti v následujících měřených bodech pro zařízení na levé straně nesmí být menší než uvedené hodnoty minimální svítivosti:

1)	2,5D – 30L: 240 cd

2)	2,5D – 45L: 400 cd

3)	2,5D – 60L: 240 cd

Stejné hodnoty platí symetricky pro zařízení na pravé straně. (viz příloha 3)

6.3

Svítivost světla vyzařovaného do všech směrů nesmí překročit:

a)	300 cd nad přímkou 1,0U, L a R;

b)	600 cd mezi vodorovnou rovinou a přímkou 1,0U, L a R; a

c)	14 000 cd pod přímkou 0,57 D, L a R.

6.4	V případě jednotlivého světlometu s více než jedním zdrojem světla musí světlomet splňovat požadovanou minimální svítivost, pokud kterýkoli ze zdrojů světla nefunguje, a svítí-li všechny zdroje světla, nesmí být překročena maximální svítivost.

7. POSTUP ZKOUŠKY

7.1

V případě světlometů s výměnným zdrojem světla - pokud nejsou vybavené elektronickým ovládáním zdroje světla - se použije bezbarvý nebo barevný standardní zdroj světla kategorie předepsané pro zařízení, jenž je napájen napětím, které:

a)	v případě žárovky (žárovek): je třeba k vytvoření referenčního světelného toku požadovaného pro danou kategorii žárovky;

b)	v případě zdrojů světla LED: má hodnotu 6,75 V, 13,5 V nebo 28,0 V; hodnotu světelného toku je třeba korigovat. Korekční faktor je poměr mezi požadovaným světelným tokem a střední hodnotou světelného toku zjištěnou při užitém napětí.

7.2	V případě světlometů s nevýměnnými zdroji světla (žárovkami nebo jinými zdroji) - pokud nejsou vybavené elektronickým ovládáním zdroje světla - se veškerá měření provádějí při napětí 6,75 V, 13,5 V nebo 28,0 V.

7.3	V případě systémů, které využívají elektronické ovládání zdroje světla, jež je součástí světlometu (3), se na vstupních svorkách elektronického ovladače zdroje světla použije napětí 6,75 V, 13,5 V nebo 28,0 V.

7.4

V případě systémů, které využívají elektronické ovládání zdroje světla, jež není součástí světlometu, se na vstupních svorkách světlometu použije napětí podle údaje výrobce. Zkušební laboratoř si musí od žadatele vyžádat ovládání zdroje světla, které je potřebné k napájení zdroje světla a k používaným funkcím.

Napětí, kterým je světlomet napájen, musí být uvedeno ve formuláři sdělení podle přílohy 1 tohoto předpisu.

7.5

U jakéhokoliv světlometu s výjimkou světlometů vybavených žárovkami musí svítivosti měřené po jedné minutě a svítivosti měřené po 30 minutách svícení vyhovovat minimálním a maximálním požadavkům. Rozložení svítivosti po jedné minutě svícení lze vypočítat z rozložení svítivosti po 30 minutách svícení tak, že se na každý zkušební bod uplatní poměr hodnot svítivosti naměřených po jedné minutě a po 30 minutách svícení v bodu HV.

8. BARVA VYZAŘOVANÉHO SVĚTLA

Barva světla vyzařovaného v poli mřížky rozložení světla uvedené v bodě 2 přílohy 3 musí být bílá. Pokud jde o zkoušky, viz příloha 4 tohoto předpisu. Mimo toto pole nesmí být pozorovány žádné náhlé změny v barvě.

9. SHODNOST VÝROBY

Postupy shodnosti výroby musí být v souladu s postupy stanovenými v dodatku 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a musí splňovat následující požadavky:

9.1	Světlomety schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeny tak, aby byly shodné se schváleným typem tím, že splňují požadavky stanovené v bodech 6 a 8 výše.

9.2	Musí být splněny minimální požadavky na postupy kontroly shodnosti výroby stanovené v příloze 5 tohoto předpisu.

9.3	Musí být splněny minimální požadavky na odběr vzorků inspektorem stanovené v příloze 6 tohoto předpisu.

9.4	Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti používané v každém výrobním provozu. Obvyklá četnost těchto kontrol je jednou za dva roky.

10. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

10.1	Schválení udělené určitému typu rohového světlometu podle tohoto předpisu může být odňato, nejsou-li splněny shora uvedené požadavky nebo není-li některý rohový světlomet, označený podle ustanovení bodů 4.3.1 a 4.3.2, shodný se schváleným typem.

10.2	Pokud některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany dohody, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu rohového světlometu schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat orgán, který schválení udělil. Po obdržení takovéto zprávy o tom tento orgán uvědomí ostatní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

12. NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ A TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK

Strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, jakož i správních orgánů, které schválení udělují a kterým mají být zasílány formuláře osvědčující vydání, rozšíření, zamítnutí nebo odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby vydané v jiných zemích.

13. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

13.1	Od data vstupu série změn 01 tohoto předpisu v platnost nesmí žádná ze smluvních stran, která jej uplatňuje, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 01.

13.2	Po 60 měsících od data vstupu série změn 01 v platnost smí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, udělit schválení pouze tehdy, pokud rohový světlomet splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 01.

13.3	Existující schválení rohových světlometů udělená podle tohoto předpisu před datem vstupu série změn 01 v platnost zůstávají v platnosti na neurčito.

13.4	Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení podle předchozích sérií změn tohoto předpisu.

(1) Podle definice v úplném znění usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, bod 2.

(2) Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1.

(3) Pro účely tohoto předpisu znamená pojem „je součástí světlometu“, že je zahrnut do tělesa světlometu, nebo že je vně světlometu, též odděleně, ale že je dodáván výrobcem světlometu jako součást systému světlometu.

PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

PŘÍLOHA 2

PŘÍKLADY USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ

Obrázek 1

Značení jednotlivých světlometů

Vzor A

a = 5 mm (minimum)

Zařízení opatřené výše uvedenou značkou schválení je rohový světlomet schválený v Japonsku (E43) podle předpisu č. 119 pod číslem schválení 221. Číslo schválení udává, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 119 ve znění série změn 01.

Poznámka: Číslo schválení a doplňkový symbol musí být umístěny blízko kružnice a buď nad, nebo pod písmenem „E“ nebo vlevo či vpravo od tohoto písmene. Číslice čísla schválení a výrobního čísla musí být na stejné straně písmene „E“ a musí směřovat stejným směrem. U čísla schválení by se neměly používat římské číslice, aby se předešlo možnosti záměny s jinými symboly.

Obrázek 2

Zjednodušené značení skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů

(Svislé a vodorovné čáry vyznačují tvar zařízení pro světelnou signalizaci. Čáry nejsou součástí značky schválení.)

Vzor B

Vzor C

Vzor D

Poznámka: Uvedené tři příklady značek schválení, vzor B, vzor C a vzor D, představují tři možné varianty značení světelného zařízení v případě, že dva nebo více světlometů je součástí téže sestavy skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů. Tato značka schválení udává, že zařízení bylo schváleno v Japonsku (E 43) pod číslem schválení 3333 a že sestává z/ze:

směrové svítilny kategorie 1 schválené podle série změn 01 předpisu č. 6;

přední obrysové svítilny schválené podle série změn 02 předpisu č. 7;

rohového světlometu schváleného podle série změn 01 předpisu č. 119.

Obrázek 3

Moduly zdroje světla

Modul zdroje světla opatřený výše uvedeným identifikačním kódem byl schválen společně se světlometem schváleným v Itálii (E3) pod číslem schválení 17325.

PŘÍLOHA 3

FOTOMETRICKÁ MĚŘENÍ

1. METODY MĚŘENÍ

1.1	Při fotometrických měřeních je nutné vhodným maskováním zabránit rozptýleným odrazům.

1.2

V případě, že jsou výsledky měření sporné, musí se měření provést tak, aby byly splněny následující požadavky:

1.2.1

vzdálenost při měření musí být taková, aby platilo pravidlo nepřímé úměrnosti vůči druhé mocnině vzdálenosti;

1.2.2

měřicí zařízení musí být takové, aby snímač svíral s osou vztažného středu světla úhel v rozmezí 10′ až 1°;

1.2.3

požadavek na svítivost v daném směru pozorování je splněn, dosáhne-li se požadované svítivosti ve směru odchylujícím se od směru pozorování nejvýše o jednu čtvrtinu stupně.

2. BODY MĚŘENÍ VYJÁDŘENÉ VE STUPNÍCH ÚHLU KE VZTAŽNÉ OSE

Obrázek 1

Minimální svítivost v cd

Levý světlomet (u pravého světlometu se úhel L nahradí úhlem R)

2.1 Pole geometrické viditelnosti

Obrázek 1

Obrázek 2

2.1.1

Směry H = 0° a V = 0° odpovídají vztažné ose. Na vozidle jsou tyto směry vodorovné, rovnoběžné se střední podélnou rovinou vozidla a orientované v požadovaném směru viditelnosti. Procházejí vztažným středem. Hodnoty uvedené v tabulce udávají pro různé směry měření minimální svítivost v cd.

3. FOTOMETRICKÉ MĚŘENÍ SVĚTLOMETŮ VYBAVENÝCH NĚKOLIKA ZDROJI SVĚTLA

Fotometrické vlastnosti se ověřují:

3.1	U nevýměnných zdrojů světla (žárovky a jiné zdroje): se zdroji světla namontovanými ve světlometu v souladu s bodem 7.1.1 tohoto předpisu.

3.2

U výměnných zdrojů světla:

pokud jsou vybaveny zdroji světla napájenými 6,75 V, 13,5 V nebo 28,0 V, musí být hodnoty produkované svítivosti korigovány. V případě žárovek je korekčním faktorem poměr mezi vztažným světelným tokem a střední hodnotou světelného toku zjištěnou při užitém napětí (6,75 V, 13,5 V nebo 28,0 V).

V případě zdrojů světla LED je korekčním faktorem poměr mezi požadovaným světelným tokem a střední hodnotou světelného toku zjištěnou při užitém napětí (6,75 V, 13,5 V nebo 28,0 V).

Skutečný světelný tok každého použitého zdroje světla se od střední hodnoty nesmí odchylovat o více než ±5 %. Alternativně a pouze v případě žárovek lze použít postupně na každé jednotlivé pozici standardní žárovku svítící jejím vztažným světelným tokem, přičemž jednotlivá měření z každé pozice se sčítají.

3.3

U všech rohových světlometů, s výjimkou světlometů vybavených žárovkou/žárovkami, musí svítivost naměřená po jedné a po 30 minutách svícení splňovat minimální i maximální požadavky. Rozložení svítivosti po jedné minutě svícení lze vypočítat z rozložení svítivosti po 30 minutách svícení tak, že se na každý zkušební bod uplatní poměr hodnot svítivosti naměřených při 45° L 2,5° D po jedné minutě a po 30 minutách svícení v případě levého světlometu (u pravého světlometu se úhel L nahradí úhlem R).

PŘÍLOHA 4

BARVA BÍLÉHO SVĚTLA

(Chromatické souřadnice)

Ke zkoušce kolorimetrických vlastností se použije zdroj světla s barevnou teplotou 2 856 K odpovídající světelnému zdroji A podle Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE). U světlometů s nevýměnnými zdroji světla (žárovkami nebo jinými zdroji) nebo se zdroji světla (výměnnými nebo nevýměnnými), které jsou používány spolu s elektronickým ovládáním zdroje světla, je však v souladu s bodem 7 tohoto předpisu třeba zkoušet kolorimetrické vlastnosti se zdroji světla namontovanými ve světlometu.

2.	Výměnný zdroj světla musí svítit takovou svítivostí, která vytváří stejnou barvu jako světelný zdroj A podle CIE.

PŘÍLOHA 5

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA POSTUPY KONTROLY SHODNOSTI VÝROBY

1. OBECNĚ

1.1	Požadavky na shodnost jsou z mechanického a geometrického hlediska považovány za splněné, pokud rozdíly nepřekračují nevyhnutelnou míru výrobní odchylky v rámci požadavků tohoto předpisu.

1.2

Pokud jde o fotometrické vlastnosti, není shoda sériově vyráběných světlometů zpochybněna, pokud při zkouškách fotometrických vlastností náhodně vybraného světlometu vybaveného standardním zdrojem světla, nebo pokud jsou světlomety vybaveny nevýměnnými zdroji světla (žárovky nebo jiné zdroje) a za předpokladu, že všechna měření byla provedena při napětí 6,75 V, resp. 13,5 V, resp. 28,0 V, platí následující:

1.2.1

Žádná měřená hodnota se neodchyluje nepříznivě od hodnot předepsaných v tomto předpise o více než 20 %.

1.2.2

Pokud v případě světlometu vybaveného výměnným zdrojem světla výsledky výše popsané zkoušky neodpovídají požadavkům, zkoušky na světlometech se zopakují, přičemž se použije jiný standardní zdroj světla.

1.3	Světlomety vybavené standardním zdrojem světla nebo světlomety vybavené nevýměnnými zdroji světla (žárovky nebo jiné zdroje) musí splňovat chromatické souřadnice, pokud se kolorimetrické vlastnosti zkouší se zdrojem světla namontovaným ve světlometu.

2. MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA OVĚŘOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBCEM

Pro každý typ světlometu musí držitel značky schválení provádět v přiměřených intervalech alespoň následující zkoušky. Zkoušky se provedou v souladu s ustanoveními tohoto předpisu.

Pokud některý ze vzorků nevyhoví v rámci daného typu zkoušky požadavkům, odeberou se a přezkouší další vzorky. Výrobce podnikne kroky k zajištění shodnosti dotčené výroby.

2.1 Povaha zkoušek

Zkoušky shodnosti podle tohoto předpisu zahrnují fotometrické a kolorimetrické vlastnosti.

2.2 Metody použité při zkouškách

2.2.1

Zkoušky se v zásadě provádějí metodami stanovenými v tomto předpise.

2.2.2

Při jakékoli zkoušce shodnosti prováděné výrobcem lze se souhlasem příslušného orgánu odpovědného za schvalovací zkoušky použít rovnocenné metody. Výrobce odpovídá za prokázání, že použité metody jsou rovnocenné těm, které jsou stanoveny v tomto předpise.

2.2.3

Použití bodů 2.2.1 a 2.2.2 vyžaduje pravidelnou kalibraci zkušebního zařízení a jeho korelaci s měřeními, která provádí příslušný orgán.

2.2.4

Ve všech případech jsou referenčními metodami metody tohoto předpisu, zejména pro účely úředního ověřování a odběru vzorků.

2.3 Způsob odběru vzorků

Vzorky světlometů se vybírají namátkou z výroby jednotné série. Jednotnou sérií se rozumí soubor světlometů téhož typu, definovaný podle výrobních metod výrobce.

Posouzení se obecně vztahuje na sériovou výrobu jednotlivých závodů. Výrobce však může soustředit záznamy týkající se stejného typu z různých závodů do jedné skupiny za předpokladu, že tyto závody provádějí svou činnost ve stejném systému kvality a se stejným řízením kvality.

2.4 Měřené a zaznamenávané fotometrické vlastnosti

U vybraných světlometů se provedou fotometrická měření z hlediska minimálních hodnot v bodech uvedených v příloze 4 a požadovaných chromatických souřadnic.

2.5 Kritéria přijatelnosti

Výrobce je odpovědný za statistický rozbor výsledků zkoušek a v součinnosti s příslušným orgánem za definici kritérií přijatelnosti svých výrobků tak, aby byly splněny požadavky pro ověřování shodnosti výrobků stanovené v bodě 9.1 tohoto předpisu.

Kritéria přípustnosti musí být taková, aby minimální pravděpodobnost vyhovění namátkové kontrole v souladu s přílohou 6 (první odběr vzorků) byla při 95 % spolehlivosti 0,95.

PŘÍLOHA 6

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ODBĚR VZORKŮ INSPEKTOREM

1. OBECNĚ

1.1	Požadavky na shodnost se podle požadavků tohoto předpisu považují z mechanického a geometrického hlediska za splněné, pokud rozdíly nepřekračují nevyhnutelnou míru výrobní odchylky.

1.2

1.2.1

Žádná měřená hodnota se neodchyluje nepříznivě od hodnot předepsaných v tomto předpise o více než 20 %.

1.2.2

1.2.3

Světlomety se zjevnými vadami se neberou v úvahu.

1.3	Světlomety vybavené standardním zdrojem světla nebo světlomety vybavené nevýměnnými zdroji světla (žárovky nebo jiné zdroje) musí splňovat chromatické souřadnice, pokud se kolorimetrické vlastnosti zkouší se zdrojem světla namontovaným ve světlometu.

2. PRVNÍ ODBĚR VZORKŮ

Při prvním odběru vzorků se namátkou vyberou čtyři světlomety. První vzorek dvou světlometů se označí písmenem A, druhý vzorek dvou světlometů se označí písmenem B.

2.1 Shodnost není zpochybněna

2.1.1 Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy není shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna, pokud jsou odchylky naměřených hodnot v nepříznivém směru u světlometů následující:

2.1.1.1 Vzorek A

A1:	jeden světlomet	0 procent
A1:	jeden světlomet ne více než	20 procent
A2:	oba světlomety více než	0 procent
A2:	avšak ne více než	20 procent

přejít ke vzorku B

2.1.1.2 Vzorek B

Bl:

oba světlomety

0 procent

2.1.2 Nebo pokud jsou u vzorku A splněny podmínky bodu 1.2.2.

2.2 Shodnost je zpochybněna

2.2.1 Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy je shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna a výrobce musí být vyzván, aby uvedl výrobu do souladu s požadavky (opravná opatření), pokud jsou odchylky naměřených hodnot u světlometů následující:

2.2.1.1 Vzorek A

A3:	jeden světlomet ne více než	20 procent
	jeden světlomet více než	20 procent
	avšak ne více než	30 procent

2.2.1.2 Vzorek B

B2:	v případě A2
	jeden světlomet více než	0 procent
	avšak ne více než	20 procent
	jeden světlomet ne více než	20 procent
B3:	v případě A2
	jeden světlomet	0 procent
	jeden světlomet více než	20 procent
	avšak ne více než	30 procent

2.2.2 Nebo pokud nejsou u vzorku A splněny podmínky bodu 1.2.2.

2.3 Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 10, pokud po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy jsou odchylky naměřených hodnot u světlometů následující:

2.3.1 Vzorek A

A4:	jeden světlomet ne více než	20 procent
A4:	jeden světlomet více než	30 procent
A5:	oba světlomety více než	20 procent

2.3.2 Vzorek B

B4:	v případě A2
	jeden světlomet více než	0 procent
	avšak ne více než	20 procent
	jeden světlomet více než	20 procent
B5:	v případě A2
	oba světlomety více než	20 procent
B6:	v případě A2
	jeden světlomet	0 procent
	jeden světlomet více než	30 procent

2.3.3 Nebo pokud nejsou u vzorků A a B splněny podmínky bodu 1.2.2.

3. OPAKOVANÝ ODBĚR VZORKŮ

V případech A3, B2 a B3 je do dvou měsíců po oznámení nutné odebrat třetí vzorek dvou světlometů C a čtvrtý vzorek dvou světlometů D ze zásob vyrobených po přijetí nápravných opatření.

3.1 Shodnost není zpochybněna

3.1.1 Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy není shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna, pokud jsou odchylky naměřených hodnot u světlometů následující:

3.1.1.1 Vzorek C

C1:	jeden světlomet	0 procent
C1:	jeden světlomet ne více než	20 procent
C2:	oba světlomety více než	0 procent
C2:	avšak ne více než	20 procent

přejít ke vzorku D

3.1.1.2 Vzorek D

D1:	v případě C2
	oba světlomety	0 procent

3.1.2 Nebo pokud jsou u vzorku C splněny podmínky bodu 1.2.2.

3.2 Shodnost je zpochybněna

3.2.1 Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy je shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna a výrobce musí být vyzván, aby uvedl výrobu do souladu s požadavky (opravná opatření), pokud jsou odchylky naměřených hodnot u světlometů následující:

3.2.1.1 Vzorek D

D2:	v případě C2
	jeden světlomet více než	0 procent
	avšak ne více než	20 procent
	jeden světlomet ne více než	20 procent

3.2.1.2 Nebo pokud nejsou u vzorku C splněny podmínky bodu 1.2.2.

3.3 Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 10, pokud po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy jsou odchylky naměřených hodnot u světlometů následující:

3.3.1 Vzorek C

C3:	jeden světlomet ne více než	20 procent
C3:	jeden světlomet více než	20 procent
C4:	oba světlomety více než	20 procent

3.3.2 Vzorek D

D3:	v případě C2
	jeden světlomet 0 nebo více než	0 procent
	jeden světlomet více než	20 procent

3.3.3 Nebo pokud nejsou u vzorků C a D splněny podmínky bodu 1.2.2.

Obrázek 1

		ISSN 1977-0626 doi:10.3000/19770626.L_2014.089.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 89

České vydání	Právní předpisy	Svazek 57 25. března 2014

Obsah		I Legislativní akty	Strana
		ROZHODNUTÍ
	*	Rozhodnutí Rady 2014/161/EU ze dne 11. března 2014, kterým se mění rozhodnutí 2009/831/ES, pokud jde o dobu jeho použitelnosti	1
	*	Rozhodnutí Rady 2014/162/EU ze dne 11. března 2014, kterým se mění rozhodnutí 2004/162/ES, pokud jde o jeho použití na Mayotte ode dne 1. ledna 2014	3

	II Nelegislativní akty
	MEZINÁRODNÍ DOHODY
*	Oznámení o vstupu Protokolu o změně Dohody o vládních zakázkách v platnost	5
	2014/163/EU
*	Rozhodnutí Rady ze dne 18. listopadu 2013 o uzavření Protokolu k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Jordánským hášimovským královstvím na straně druhé o rámcové dohodě mezi Evropskou unií a Jordánským hášimovským královstvím o obecných zásadách účasti Jordánského hášimovského království na programech Unie	6
	2014/164/EU
*	Rozhodnutí Rady ze dne 11. února 2014 o uzavření jménem Evropské unie Protokolu proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu	7
	NAŘÍZENÍ
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 294/2014 ze dne 20. března 2014, kterým se schvaluje změna specifikace názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, která není menšího rozsahu (Lenteja de Tierra de Campos (CHZO))	28
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 295/2014 ze dne 20. března 2014, kterým se schvaluje změna specifikace názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, která není menšího rozsahu (Antequera (CHOP))	30
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 296/2014 ze dne 20. března 2014, kterým se schvaluje změna specifikace názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, která není menšího rozsahu (Neufchâtel (CHOP))	32
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 297/2014 ze dne 20. března 2014, kterým se schvaluje změna specifikace názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, která není menšího rozsahu (Valençay (CHOP))	34
*	Nařízení Komise (EU) č. 298/2014 ze dne 21. března 2014, kterým se mění příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 a příloha nařízení Komise (EU) č. 231/2012, pokud jde o dihydrogendifosforečnan hořečnatý a jeho použití jako kypřicí látky a regulátoru kyselosti ( 1 )	36
	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 299/2014 ze dne 24. března 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	41
	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 300/2014 ze dne 24. března 2014, kterým se odvolává pozastavení podávání žádostí o dovozní licence na produkty v odvětví cukru v rámci některých celních kvót	43
	ROZHODNUTÍ
	2014/165/EU
*	Rozhodnutí Rady ze dne 3. března 2014, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly Smlouvu o obchodu se zbraněmi	44
	2014/166/EU
*	Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 21. března 2014, kterým se mění rozhodnutí 2005/381/ES, pokud jde dotazník pro podávání zpráv o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (oznámeno pod číslem C(2014) 1726) ( 1 )	45
	AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU
*	Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 56 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu světlometů pro mopedy a vozidla za ně považovaná	77
*	Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 82 – Jednotná ustanovení pro schvalování světlometů s halogenovými žárovkami (žárovky HS2) do mopedů	92
*	Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 119 – Jednotná ustanovení pro schvalování rohových světlometů motorových vozidel	101

„E 450 (ix) DIHYDROGENDIFOSFOREČNAN HOŘEČNATÝ
Synonyma	kyselý pyrofosforečnan hořečnatý, dihydrogenpyrofosforečnan hořečnatý, difosforečnan hořečnatý, pyrofosforečnan hořečnatý
Definice	Dihydrogendifosforečnan hořečnatý je kyselá hořečnatá sůl kyseliny difosforečné. Vyrábí se pomalým přidáváním vodné disperze hydroxidu hořečnatého do kyseliny fosforečné, dokud není dosaženo molárního poměru hořčíku a fosforu asi 1:2. Teplota během reakce se udržuje pod hodnotou 60 °C. Do reakční směsi se přidá asi 0,1 % peroxidu vodíku a tato suspenze se poté zahřeje a umele.
EINECS	244-016-8
Chemický název	Dihydrogendifosforečnan hořečnatý
Chemický vzorec	MgH2P2O7
Molekulová hmotnost	200,25
Obsah	Obsah P2O5 ne méně než 68,0 % a ne více než 70,5 % vyjádřeno jako P2O5 Obsah MgO ne méně než 18,0 % a ne více než 20,5 % vyjádřeno jako MgO
Popis	Bílé krystaly nebo prášek
Identifikace
Rozpustnost	Málo rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu
Velikost částic:	Průměrná velikost částic kolísá mezi 10 a 50 μm
Čistota
Úbytek hmotnosti žíháním	Ne více než 12 % (800 °C, 0,5 hodiny)
Fluorid	Ne více než 20 mg/kg (vyjádřeno jako fluor)
Hliník	Ne více než 50 mg/kg
Arzen	Ne více než 1 mg/kg
Kadmium	Ne více než 1 mg/kg.
Olovo	Ne více než 1 mg/kg“

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	MA	58,9
	TN	83,0
	TR	94,5
	ZZ	78,8
0707 00 05	MA	39,8
	TR	139,3
	ZZ	89,6
0709 93 10	MA	37,7
	TR	98,4
	ZZ	68,1
0805 10 20	EG	46,0
	IL	67,9
	MA	57,3
	TN	51,2
	TR	53,5
	ZZ	55,2
0805 50 10	TR	68,2
0805 50 10	ZZ	68,2
0808 10 80	AR	91,7
	BR	92,4
	CL	94,1
	CN	116,8
	MK	23,6
	US	187,9
	ZA	68,9
	ZZ	96,5
0808 30 90	AR	97,0
	CL	125,8
	TR	127,0
	ZA	92,0
	ZZ	110,5

Měřicí bod	Osvětlení E/lux
Jakýkoli bod na přímce H-H a nad ní	≤ 0,7
Jakýkoli bod na přímce 35L-35R kromě bodu 35 V	≥ 1
Bod 35V	≥ 2
Jakýkoli bod na přímce 25L-25R	≥ 2
Jakýkoli bod na přímce 15L-15R	≥ 0,5