15.3.2014

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/1

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 230/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Toto nařízení představuje jeden z nástrojů, které přímo podporují vnější politiky Unie, a navazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1717/2006 (2), jehož platnost skončila dne 31. prosince 2013.

(2)

Zachovávání míru, předcházení konfliktům, posilování mezinárodní bezpečnosti a pomoc obyvatelstvu, zemím a regionům, které čelí přírodním nebo člověkem způsobeným katastrofám, patří mezi hlavní cíle vnější činnosti Unie, jak jsou stanoveny mimo jiné v článku 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Krize a konflikty postihující země a regiony a další faktory, jako jsou terorismus, organizovaná trestná činnost, násilí na základě pohlaví, změna klimatu, problémy v oblasti kybernetické bezpečnosti a bezpečnostní hrozby související s přírodními katastrofami, ohrožují stabilitu a bezpečnost. K účinnému a včasnému řešení těchto otázek je zapotřebí specifických finančních zdrojů a nástrojů financování, jejichž působení může doplňovat humanitární pomoc a nástroje dlouhodobé spolupráce.

(3)

Evropská rada v závěrech ze zasedání konaného ve dnech 15. a 16. června 2001 potvrdila program Unie pro předcházení násilným konfliktům, zdůraznila politický závazek Unie usilovat o předcházení konfliktům jakožto jeden z hlavních cílů vnějších vztahů Unie a uznala, že k dosažení tohoto cíle mohou přispět nástroje rozvojové spolupráce. Závěry Rady ze dne 20. června 2011 o předcházení konfliktům znovu upozornily na hodnotu tohoto programu jakožto platného základu politiky pro další činnost Unie v oblasti předcházení konfliktům. V závěrech ze dne 17. listopadu 2009 potvrdila Rada „koncepci posílení kapacit EU pro mediaci a dialog“.

(4)

V závěrech Rady ze dne 19. listopadu 2007 o reakci EU na nestabilní situace a v závěrech Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě rovněž ze dne 19. listopadu 2007 o bezpečnosti a rozvoji bylo zdůrazněno, že propojení mezi rozvojem a bezpečností by mělo být východiskem pro strategie a politiky Unie, aby se tak přispělo k soudržnosti politik v zájmu rozvoje v souladu s článkem 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a obecně k soudržnosti vnější činnosti Unie. Konkrétněji Rada dospěla k závěru, že by budoucí činnost v oblasti bezpečnosti a rozvoje měla zahrnovat důsledky, které má pro bezpečnost a rozvoj změna klimatu, otázky týkající se životního prostředí a řízení přírodních zdrojů a migrace.

(5)

Dne 12. prosince 2003 schválila Evropská rada Evropskou bezpečnostní strategii a dne 11. prosince 2008 společnou analýzu zprávy o jejím provádění. Ve sdělení nazvaném „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ Komise rovněž upozornila na význam spolupráce se třetími zeměmi a regionálními organizacemi, zvláště pro účely potírání nejrůznějších hrozeb, jako jsou obchod s lidmi, obchod s drogami a terorismus.

(6)

Ve sdělení nazvaném „Úvahy o postupu EU v nestabilních situacích – činnost ve složitém prostředí pro trvale udržitelný rozvoj, stabilitu a mír“ Komise uznala, že Unie zásadním způsobem přispívá k prosazování míru a stability tím, že řeší projevy násilí a počáteční příčiny nedostatečné bezpečnosti a násilných konfliktů. Toto nařízení by mělo přispívat k dosažení uvedených cílů.

(7)

Dne 8. prosince 2008 schválila Rada komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000) a 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti ze strany Unie, přičemž uznala úzké propojení otázek míru, bezpečnosti, rozvoje a rovnosti žen a mužů. Unie soustavně požaduje plné uplatňování programu pro ženy, mír a bezpečnost, který byl stanoven v příslušných rezolucích Rady bezpečnosti OSN, a to především pokud jde o nutnost bojovat proti násilí páchanému na ženách během konfliktů a podporovat účast žen na budování míru.

(8)

Strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii, který Rada přijala dne 25. června 2012, požaduje vypracování operativních pokynů s cílem zajistit, aby byla lidská práva zohledňována při navrhování a provádění opatření zaměřených na pomoc v boji proti terorismu, a zdůrazňuje, že prioritou Unie při uplatňování lidských práv je vymýcení mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a dodržování požadavků na řádné soudní řízení (včetně presumpce neviny, práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu).

(9)	Demokracie a lidská práva jsou ve vztazích Unie se třetími zeměmi na předním místě, a měly by tudíž být v rámci tohoto nařízení považovány za zásadní principy.

(10)

V prohlášení Evropské rady ze dne 25. března 2004 o boji proti terorismu se požaduje, aby byly cíle týkající se boje proti terorismu začleněny do programů vnější pomoci. Strategie Evropské unie pro boj proti terorismu, přijatá Radou dne 30. listopadu 2005, požadovala posílení spolupráce v boji proti terorismu se třetími zeměmi a OSN. V závěrech Rady ze dne 23. května 2011 o posílení vazeb mezi vnitřními a vnějšími aspekty boje proti terorismu se požadovalo posílení kapacit příslušných orgánů zapojených do boje proti terorismu ve třetích zemích v rámci strategického programování nástroje stability, který byl zřízen nařízením (ES) č. 1717/2006.

(11)

Nařízení (ES) č. 1717/2006 bylo přijato s cílem umožnit Unii uplatňovat soustavnou a integrovanou reakci na krizové situace a na nově vznikající krize, řešit specifické globální a transregionální bezpečnostní hrozby a posílit připravenost na krize. Cílem tohoto nařízení je zavést revidovaný nástroj a vycházet přitom ze zkušeností s nařízením (ES) č. 1717/2006 s cílem zvýšit účinnost a soudržnost činností Unie v oblasti reakce na krize, předcházení konfliktům, budování míru a připravenosti na krize a při řešení bezpečnostních hrozeb a výzev.

(12)

Opatření přijatá podle tohoto nařízení by měla sledovat cíle podle článku 21 Smlouvy o EU a článků 208 a 212 Smlouvy o fungování EU. Mohou doplňovat opatření, která Unie přijala v zájmu dosahování cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky v rámci hlavy V Smlouvy o EU, a opatření přijatá v rámci části V Smlouvy o fungování EU a měla by být s těmito opatřeními v souladu. Rada a Komise by měly v rámci svých pravomocí spolupracovat za účelem zajištění této soustavnosti.

(13)

Toto nařízení by mělo být v souladu s ustanoveními o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“), která byla zřízena rozhodnutím Rady 2010/427/EU (3). V prohlášení vysoké představitelky o politické odpovědnosti z roku 2010 byly potvrzeny zásady dialogu a konzultací s Evropským parlamentem a poskytování informací a podávání zpráv Evropskému parlamentu.

(14)

Komise a případně ESVČ by si měly pravidelně a často vyměňovat názory a informace s Evropským parlamentem. Kromě toho by v souladu s příslušnými interinstitucionálními dohodami o této otázce měl být Evropskému parlamentu poskytnut přístup k dokumentům, aby mohly být na základě odpovídajících informací vykonávány kontrolní pravomoci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (4).

(15)	Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (5).

(16)	Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o programování a prováděcí opatření. Prováděcí pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(17)	Tyto prováděcí akty by s ohledem na svou povahu, zejména na své politické zaměření a rozpočtové dopady, měly být přijímány přezkumným postupem, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu.

(18)	Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, v nichž je nutná rychlá reakce Unie, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(19)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovosti nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi tímto nástrojem, ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených v rámci nástrojů pro financování vnější činnosti.

(20)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(21)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (6).

(22)	Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (7). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a cíle

1.   Toto nařízení zřizuje nástroj (nástroj přispívající ke stabilitě a míru), který na období let 2014 až 2020 poskytuje přímou podporu pro vnější politiky Unie tím, že zvyšuje účinnost a soudržnost činností Unie v oblastech reakce na krize, předcházení konfliktům, budování míru a připravenosti na krize a při řešení globálních a nadregionálních hrozeb.

2.   Unie přijímá opatření pro rozvojovou spolupráci a opatření pro finanční, hospodářskou a technickou spolupráci se třetími zeměmi, regionálními a mezinárodními organizacemi a dalšími státními subjekty i subjekty z řad občanské společnosti podle podmínek stanovených v tomto nařízení.

3.   Pro účely tohoto nařízení zahrnuje pojem „subjekty občanské společnosti“ nevládní organizace, organizace zastupující původní obyvatelstvo, místní sdružení občanů a podnikatelů, družstva, odbory, organizace zastupující hospodářské a sociální zájmy, místní organizace (včetně sítí) podílející se na decentralizované regionální spolupráci a integraci, spotřebitelské organizace, ženské a mládežnické organizace, vzdělávací, kulturní, výzkumné a vědecké organizace, univerzity, církve a náboženská sdružení a společenství, sdělovací prostředky a veškerá nevládní sdružení a soukromé a veřejné nadace, které mohou přispívat k rozvoji vnitřních politik nebo jejich vnějšímu rozměru. Je-li to nutné k dosažení cílů tohoto nařízení, mohou být financovány i jiné organizace nebo subjekty, které nejsou v tomto odstavci uvedeny.

4.   Toto nařízení má tyto specifické cíle:

a)	v krizových situacích nebo v případě vznikajících krizí urychleně přispívat k nastolení stability účinnou reakcí, která má pomoci zachovat, vytvořit nebo obnovit podmínky potřebné k řádnému provádění vnějších politik a činností Unie podle článku 21 Smlouvy o EU;

b)	přispívat k předcházení konfliktům a zajišťování kapacity a připravenosti k řešení situací před krizí a po ní a budování míru; a

c)	řešit specifické globální a nadregionální hrozby ohrožující mír, mezinárodní bezpečnost a stabilitu.

Článek 2

Soulad a doplňkovost pomoci Unie

1.   Komise zajistí, aby opatření přijatá podle tohoto nařízení byla v souladu s celkovým strategickým rámcem politiky Unie pro dané partnerské země, zejména s cíli opatření uvedených v odstavci 2, i s jinými příslušnými opatřeními Unie.

2.   Opatření přijatá podle tohoto nařízení mohou doplňovat opatření přijatá podle hlavy V Smlouvy o EU a části páté Smlouvy o fungování EU a musí být s nimi v souladu. Opatření přijatá podle tohoto nařízení řádně zohledňují stanoviska Evropského parlamentu.

3.   Pomoc Unie poskytovaná podle tohoto nařízení doplňuje pomoc poskytovanou na základě nástrojů Unie pro vnější pomoc, je poskytována pouze tehdy, jestliže odpovídající a účinnou reakci nelze poskytnout na základě uvedených nástrojů, a je plánována a prováděna tak, aby byla v případě potřeby zajištěna kontinuita činností v rámci těchto nástrojů.

4.   V rámci možností jsou zahrnuty tyto průřezové otázky, a to i ve fázi programování:

a)	podpora demokracie a řádné správy věcí veřejných,

b)	lidská práva a humanitární právo včetně práv dětí a práv původního obyvatelstva,

c)	nediskriminace,

d)	rovnost žen a mužů a posílení postavení žen,

e)	předcházení konfliktům a

f)	změna klimatu.

5.   Činnosti, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1257/96 (8) a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1313/2013/EU (9) a které jsou způsobilé pro financování podle uvedených aktů, nejsou financovány podle tohoto nařízení.

6.   Pro zvýšení účinnosti a doplňkovosti opatření v oblasti pomoci poskytované Unií a členskými státy a s cílem zabránit dvojímu financování podporuje Komise úzkou koordinaci činností Unie a činností členských států, a to jak na úrovni rozhodování, tak v praxi. Za tímto účelem provozují členské státy a Komise systém výměny informací. Komise může dávat podněty na podporu takové koordinace. Komise kromě toho zajišťuje koordinaci a spolupráci s mnohostrannými, regionálními a subregionálními organizacemi a dalšími dárci.

HLAVA II

DRUHY POMOCI UNIE

Článek 3

Pomoc v reakci na krizovou situaci nebo vznikající krizi s cílem předejít konfliktům

1.   Unie poskytne technickou a finanční pomoc v zájmu dosažení specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. a) v reakci na tyto výjimečné a nepředvídané situace:

a)	naléhavá situace, krize nebo vznikající krize,

b)	situace, která představuje hrozbu pro demokracii, veřejný pořádek, ochranu lidských práv a základních svobod nebo ochranu a bezpečnost osob, zejména těch, které jsou v nestabilních situacích vystaveny násilí páchanému na základě pohlaví, nebo

c)	situace, u které hrozí, že by mohla vyústit v ozbrojený konflikt nebo by mohla vážně destabilizovat dotyčnou třetí zemi nebo země.

Tato pomoc může rovněž řešit situace, kdy se Unie dovolává základních ustanovení mezinárodních dohod s cílem částečně či úplně pozastavit spolupráci se třetími zeměmi.

2.   Technická a finanční pomoc podle odstavce 1 se může vztahovat na:

a)	podporu uskutečňovanou poskytováním technické a logistické pomoci, která se zaměřuje na úsilí mezinárodních a regionálních organizací a státních subjektů a subjektů občanské společnosti o podporu budování důvěry, zprostředkování, dialog a usmíření;

b)	podporu provádění rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o ženách, míru a bezpečnosti, zejména v zemích v nestabilní situaci, zasažených konflikty nebo po skončení konfliktů;

c)	podporu zřízení a fungování prozatímních správ ustavených v souladu s mezinárodním právem;

d)

podporu rozvoje demokratických státních institucí fungujících na principu plurality, včetně opatření na podporu úlohy žen v těchto institucích, podporu účinné civilní správy a civilního dohledu nad bezpečnostním systémem, jakož i opatření k posílení kapacity donucovacích a justičních orgánů zapojených do boje proti terorismu, organizované trestné činnosti a všem formám nezákonného obchodování;

e)

podporu mezinárodních trestních tribunálů a ad hoc vnitrostátních tribunálů, komisí pro pravdu a usmíření a mechanismů pro právní řešení nároků v oblasti lidských práv a uplatňování majetkových práv a rozhodování o nich, zřízených v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a právního státu;

f)

podporu opatření nezbytných k zahájení obnovy a rekonstrukce základní infrastruktury, bydlení, veřejných budov a hospodářského majetku a základní výrobní kapacity a rovněž opatření k obnovení hospodářské činnosti, vytváření pracovních míst a nastolení minimálních podmínek nutných pro udržitelný sociální rozvoj;

g)	podporu civilních opatření týkajících se demobilizace a opětovného začlenění bývalých bojovníků a jejich rodin do občanské společnosti a v případě potřeby jejich návratu do vlasti a rovněž opatření zaměřených na řešení situace dětských vojáků a bojovnic;

h)	podporu opatření na zmírnění sociálních následků restrukturalizace ozbrojených sil;

i)

podporu opatření, která v rámci politik spolupráce Unie a jejich cílů řeší socioekonomické dopady, jež pro civilní obyvatelstvo vyplývají z přítomnosti protipěchotních min, nevybuchlé munice nebo výbušných zbytků válečné munice. Činnosti financované na základě tohoto nařízení mohou mimo jiné zahrnovat informování o rizicích, odhalování min a odminování a s tím spojenou likvidaci zásob;

j)	podporu opatření, která se v rámci politik spolupráce Unie a jejich cílů přijímají za účelem boje proti nedovolenému používání palných, ručních palných a lehkých zbraní a k zabránění přístupu k nim;

k)	podporu opatření, která zajistí, že budou odpovídajícím způsobem uspokojeny zvláštní potřeby žen a dětí v krizových situacích a konfliktech, včetně situací, kdy jsou vystaveny násilí na základě pohlaví;

l)	podporu rehabilitace obětí ozbrojených konfliktů a jejich opětovného začleňování do společnosti, včetně opatření, která řeší zvláštní potřeby žen a dětí;

m)	podporu opatření, jejichž cílem je prosazovat a hájit úctu k lidským právům a základním svobodám, demokracii a právnímu státu a příslušné mezinárodní nástroje;

n)	podporu socioekonomických opatření, která prosazují spravedlivý přístup k přírodním zdrojům v krizové situaci nebo v případě vznikající krize a jejich transparentní řízení, včetně budování míru;

o)	podporu opatření, která řeší možný dopad náhlých přesunů obyvatelstva významných z hlediska politické a bezpečnostní situace, včetně opatření, která řeší potřeby hostitelských komunit v krizové situaci nebo při vznikající krizi, včetně budování míru;

p)	podporu opatření, která podporují rozvoj a organizovanost občanské společnosti a její účast na politickém procesu, včetně opatření, která mají podpořit úlohu žen v těchto procesech, a opatření na podporu nezávislých, pluralitních a profesionálních sdělovacích prostředků;

q)	podporu opatření, jejichž cílem je reakce na přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy, které ohrožují stabilitu, a na ohrožení veřejného zdraví související s pandemiemi, která buď zastoupí, nebo doplní humanitární pomoc Unie a pomoc v oblasti civilní ochrany.

3.   V situacích uvedených v odstavci 1 tohoto článku může Unie poskytnout také technickou a finanční pomoc, která není výslovně zahrnuta v odstavci 2 tohoto článku. Tato pomoc se omezuje na mimořádná opatření pomoci podle čl. 7 odst. 2, která splňují všechny tyto podmínky:

a)	spadají do obecné oblasti působnosti tohoto nařízení i specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. a);

b)	jsou časově omezena na období stanovené v čl. 7 odst. 2;

c)	za obvyklé situace by byla způsobilá podle jiných nástrojů Unie pro poskytování vnější pomoci nebo jiných složek tohoto nařízení, avšak vzhledem k nutnosti reagovat na danou situaci urychleně by měla být řešena prostřednictvím opatření pro případ krize nebo vznikající krize.

Článek 4

Pomoc určená pro předcházení konfliktům, budování míru a připravenost na krize

1.   Unie poskytuje technickou a finanční pomoc v zájmu dosažení specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. b). Tato pomoc zahrnuje podporu opatření, jejichž cílem je budování a posilování kapacity Unie a jejích partnerů v oblasti předcházení konfliktům, budování míru a řešení potřeb před krizí a po ní v úzké koordinaci s OSN a dalšími mezinárodními, regionálními a subregionálními organizacemi a státními subjekty a subjekty občanské společnosti v souvislosti s úsilím o:

a)	podporu včasného varování a začlenění analýzy rizik spojených s konfliktem do tvorby a provádění politik;

b)	zprostředkování a budování kapacity pro účely budování důvěry, vyjednávání, dialogu a usmíření, zejména v souvislosti se vznikajícím napětím mezi společenstvími;

c)	posilování kapacit pro účast a nasazování v civilních stabilizačních misích;

d)	zlepšování obnovy po skončení konfliktu, jakož i obnovy po katastrofě v souvislosti s politickou a bezpečnostní situací;

e)

potlačování praxe spočívající ve využívání přírodních zdrojů k financování konfliktů a podporu dodržování pravidel iniciativ, jako je Kimberleyský systém certifikace, zúčastněnými stranami, zejména v souvislosti s prováděním účinných vnitrostátních kontrol těžby přírodních zdrojů a obchodování s nimi.

2.   Opatření podle tohoto článku:

a)	zahrnují předávání know-how, výměnu informací a osvědčených postupů, posuzování, zkoumání a analýzu rizik nebo hrozeb, systémy včasného varování, odbornou přípravu a poskytování služeb;

b)	přispívají k dalšímu rozvoji strukturálního dialogu o otázkách budování míru;

c)	mohou zahrnovat technickou a finanční pomoc při provádění podpůrných činností zaměřených na budování míru a státu.

Článek 5

Pomoc při řešení globálních a nadregionálních hrozeb a vznikajících hrozeb

1.   Unie poskytuje technickou a finanční pomoc v zájmu dosažení specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. c) v těchto oblastech:

a)	ohrožení veřejného pořádku, ochrany a bezpečnosti osob, kritické infrastruktury a veřejného zdraví;

b)	zmírňování rizik, ať již vzniklých záměrně, náhodně nebo z přírodních příčin, spojených s chemickými, biologickými, radiologickými nebo jadernými materiály či látkami, a připravenost na tato rizika.

2.   Pomoc v oblastech uvedených v odst. 1 písm. a) zahrnuje podporu opatření, jejichž cílem je:

a)	posílení kapacity donucovacích, justičních a civilních orgánů, které jsou zapojeny do boje proti terorismu, organizované trestné činnosti včetně počítačové trestné činnosti a všem formám nezákonného obchodování a provádějí účinnou kontrolu nezákonného obchodu a tranzitu;

b)

řešení hrozeb pro kritickou infrastrukturu, která může zahrnovat mezinárodní dopravu, včetně osobní a nákladní dopravy, energetické operace a distribuci energie a elektronické informační a komunikační sítě. Taková opatření musí klást důraz zejména na nadregionální spolupráci a uplatňování mezinárodních standardů v oblastech informování o rizicích, analýzy ohroženosti, připravenosti na mimořádné situace, varování a zvládání důsledků;

c)	zajištění přiměřené reakce na závažná ohrožení veřejného zdraví, včetně náhlých epidemií s potenciálním nadnárodním dopadem;

d)	řešení globálních a nadregionálních důsledků změny klimatu s potenciálně destabilizačním dopadem na mír a bezpečnost.

3.   Pokud jde o opatření uvedená v odst. 2 písm. a):

a)

prioritou je nadregionální spolupráce se zapojením dvou nebo více třetích zemí, které projevily jednoznačnou politickou vůli vznikající problémy řešit. Spolupráce v boji proti terorismu může rovněž probíhat s jednotlivými zeměmi, regiony nebo mezinárodními, regionálními a subregionálními organizacemi;

b)	kladou důraz zejména na řádnou správu věcí veřejných a musí být v souladu s mezinárodním právem;

c)

pokud jde o pomoc orgánům zapojeným do boje proti terorismu, je prioritou podpora opatření, která se týkají vypracovávání a posilování právních předpisů pro boj proti terorismu, provádění a uplatňování právních předpisů ve finanční, celní a imigrační oblasti, vypracovávání donucovacích postupů, které jsou v souladu s nejpřísnějšími mezinárodními normami a mezinárodním právem, posílení demokratické kontroly a mechanismů institucionálního dohledu a předcházení násilnému radikalismu;

d)	pokud jde o pomoc v souvislosti s problematikou drog, je třeba věnovat náležitou pozornost mezinárodní spolupráci s cílem šířit osvědčené postupy vedoucí ke snižování poptávky, výroby a napáchaných škod.

4.   Pomoc v oblastech uvedených v odst. 1 písm. b) zahrnuje podporu opatření, jejichž cílem je:

a)	podpora civilních výzkumných činností jako alternativy k obrannému výzkumu;

b)	zlepšení bezpečnostních postupů týkajících se civilních objektů, v nichž jsou uloženy citlivé chemické, biologické, radiologické nebo jaderné materiály či látky nebo v nichž se s těmito materiály nebo látkami nakládá v rámci civilních výzkumných programů;

c)

podpora – poskytovaná v rámci politik spolupráce Unie a jejich cílů – vytvoření civilní infrastruktury a příslušných civilních studií nutných k demontáži, dekontaminaci nebo přebudování těch zařízení a lokalit sloužících k výrobě nebo skladování zbraní, které byly prohlášeny za vyňaté z obranného programu;

d)	posílení kapacity příslušných civilních orgánů zapojených do vytváření a vykonávání účinné kontroly nedovoleného obchodu s chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými materiály nebo látkami (včetně vybavení pro jejich výrobu nebo nosiče);

e)	vytváření právního rámce a institucionálních kapacit pro zavedení a prosazování účinných kontrol vývozu zboží dvojího užití, včetně opatření v oblasti regionální spolupráce;

f)	vypracování účinných opatření v oblasti civilní připravenosti na katastrofy, plánování pro případ mimořádných situací, reakce na krizi a kapacit pro sanační opatření.

HLAVA III

PROGRAMOVÁNÍ A PROVÁDĚNÍ

Článek 6

Obecný rámec

Pomoc Unie se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014 a prostřednictvím:

a)	mimořádných opatření pomoci a programů prozatímní reakce uvedených v článku 7;

b)	tematických strategických dokumentů a víceletých orientačních programů uvedených v článku 8;

c)	ročních akčních programů, individuálních opatření a zvláštních opatření;

d)	podpůrných opatření.

Článek 7

Mimořádná opatření pomoci a programy prozatímní reakce

1.   Pomoc Unie podle článku 3 se poskytuje prostřednictvím mimořádných opatření pomoci a programů prozatímní reakce.

2.   V situacích uvedených v čl. 3 odst. 1 může Komise přijmout mimořádná opatření pomoci, která splňují podmínky stanovené v čl. 3 odst. 3. Takové mimořádné opatření pomoci může trvat až 18 měsíců a v případě objektivních a nepředvídatelných překážek bránících jeho provedení může být dvakrát prodlouženo o další období až šesti měsíců, nejvýše na celkovou dobu 30 měsíců, jestliže nedojde ke zvýšení finanční částky určené pro dané opatření.

V případě vleklých krizí a konfliktů může Komise přijmout druhé mimořádné opatření pomoci trvající až 18 měsíců.

Doba trvání mimořádného opatření pomoci podle prvního pododstavce v kombinaci s dobou trvání mimořádného opatření pomoci podle druhého pododstavce nesmí přesáhnout 36 měsíců.

3.   Pokud náklady na mimořádné opatření pomoci převyšují částku 20 000 000 EUR, přijímá se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014.

4.   Před přijetím nebo prodloužením mimořádného opatření pomoci, jež vyžaduje náklady do výše 20 000 000 EUR, informuje Komise Radu o jeho povaze a cílech a předpokládaných finančních částkách. Komise rovněž informuje Radu dříve, než přistoupí k zásadním změnám mimořádných opatření pomoci, která již byla přijata. V zájmu soudržnosti vnější činnosti Unie zohlední Komise přístup přijatý Radou v rámci příslušné politiky, a to jak při plánování, tak při následném provádění těchto opatření.

5.   Co nejdříve po přijetí mimořádného opatření pomoci a v každém případě do tří měsíců od jeho přijetí Komise informuje Evropský parlament a Radu tím, že jim předloží přehled o povaze opatření, souvislostech a důvodech pro jejich přijetí a rovněž o doplňkovosti těchto opatření k probíhající a plánované reakci Unie.

6.   Komise může přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijmout programy prozatímní reakce za účelem vytvoření nebo obnovení základních podmínek nezbytných pro účinné provádění politik Unie v oblasti vnější spolupráce.

Programy prozatímní reakce navazují na mimořádná opatření pomoci.

7.   Komise včas řádně informuje Evropský parlament o plánování a provádění pomoci Unie podle článku 3, mimo jiné o plánovaných finančních částkách, a rovněž informuje Evropský parlament o případných zásadních změnách nebo prodlouženích této pomoci.

Článek 8

Tematické strategické dokumenty a víceleté orientační programy

1.   Tematické strategické dokumenty představují obecný základ pro provádění pomoci podle článků 4 a 5. Tematické strategické dokumenty jsou rámcem pro spolupráci mezi Unií a dotčenými partnerskými zeměmi nebo regiony.

2.   Při přípravě a provádění tematických strategických dokumentů jsou dodržovány zásady účinnosti pomoci, jako je partnerství, koordinace a případně harmonizace. Za tímto účelem musí být tematické strategické dokumenty v souladu s programovými dokumenty schválenými nebo přijatými v rámci jiných nástrojů Unie pro vnější pomoc a bránit jejich zdvojování.

Tematické strategické dokumenty jsou v zásadě založeny na dialogu Unie nebo případně příslušných členských států s dotčenými partnerskými zeměmi nebo regiony, do něhož jsou zapojeny občanská společnost a regionální a místní orgány, s cílem zajistit, aby se dotčené země nebo regiony s programovacím procesem dostatečně ztotožnily.

V zájmu podpory jednotnosti a doplňkovosti svých činností v oblasti spolupráce vedou Unie a členské státy v počáteční fázi programovacího procesu vzájemné konzultace.

3.   Každý tematický strategický dokument musí být doplněn o víceletý orientační program shrnující prioritní oblasti vybrané pro financování Unie, specifické cíle, očekávané výsledky, výkonnostní ukazatele a harmonogram pomoci Unie.

Víceletý orientační program stanoví orientační finanční částky pro jednotlivé programy s přihlédnutím k potřebám a konkrétním obtížím dotčených partnerských zemí či regionů. Je-li to nezbytné, mohou být tyto finanční příděly vyjádřeny v podobě rozpětí.

4.   Tematické strategické dokumenty schvaluje a víceleté orientační programy přijímá Komise přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Uvedený postup se použije také na podstatné přezkumy, v jejichž důsledku se tematické strategické dokumenty nebo víceleté orientační programy výrazně změní.

5.   Přezkumný postup podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 se nepoužije v případě méně podstatných změn nebo technických úprav tematických strategických dokumentů a víceletých orientačních programů spočívajících v přesunu prostředků v rámci orientačních finančních částek na jednotlivé prioritní oblasti nebo ve zvýšení či snížení původně přiděleného orientačního finančního příspěvku nejvýše o 20 %, přičemž částka nesmí přesáhnout 10 000 000 EUR, pokud tyto změny nebo technické úpravy nemají vliv na prioritní oblasti a cíle vytyčené v uvedených dokumentech.

V takovém případě je třeba o změnách a technických úpravách neprodleně informovat Evropský parlament a zástupce členských států ve výboru podle článku 11.

6.   V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, pokud jde o potřebu rychlé reakce Unie, může Komise změnit tematické strategické dokumenty a víceleté orientační programy postupem podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 236/2014.

7.   Při veškerém plánování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 se zohlední výsledky, zjištění a závěry obsažené v této zprávě.

Článek 9

Občanská společnost

Pokud je to možné a vhodné, probíhají příprava, programování, provádění a sledování opatření podle tohoto nařízení v konzultaci s občanskou společností.

Článek 10

Lidská práva

1.   Komise zajistí, aby opatření týkající se boje proti terorismu a organizované trestné činnosti přijatá podle tohoto nařízení byla prováděna v souladu s mezinárodním právem, včetně mezinárodního humanitárního práva.

2.   V souladu se strategickým rámcem a akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii Komise vypracuje operativní pokyny s cílem zajistit zohledňování lidských práv při navrhování a provádění opatření uvedených v odstavci 1, zejména pokud jde o předcházení mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení a dodržování požadavků na řádné soudní řízení včetně presumpce neviny, práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Hledisko lidských práv musí být pevně zakotveno i v opatřeních zaměřených na kybernetickou bezpečnost a boj proti počítačové trestné činnosti.

3.   Komise důkladně sleduje provádění opatření uvedených v odstavci 1 za účelem zajištění souladu s povinnostmi v oblasti lidských práv. Komise začlení informace v tomto ohledu do svých pravidelných zpráv.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 11

Postup projednávání ve výboru

Komisi je nápomocen výbor („Výbor pro nástroj stability a míru“). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 12

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU, a zejména s jeho článkem 9.

Článek 13

Finanční krytí

1.   Celková finanční částka na provádění tohoto nařízení v období 2014–2020 činí 2 338 719 000 EUR.

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3.   V období 2014–2020:

a)	se alespoň 70 procentních bodů celkového finančního krytí vyčlení na opatření spadající do působnosti článku 3 a

b)	devět procentních bodů celkového finančního krytí se vyčlení na opatření spadající do působnosti článku 4.

Článek 14

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

---

(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1717/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o zřízení nástroje stability (Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 1).

(3)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů pro financování vnější činnosti Unie (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(7)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(8)  Nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1).

(9)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie (Úř. věst. L 347, 20.1.2013, s. 924).

---

---

15.3.2014

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/11

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 231/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Komise ve svém sdělení ze dne 29. června 2011 nazvaném „Rozpočet – Evropa 2020“ vymezuje rámec pro nástroje Unie pro financování vnější činnosti, včetně nástroje předvstupní pomoci (dále jen „NPP II“).

(2)

Jelikož nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 (4) pozbylo dne 31. prosince 2013 platnosti, měl by být v zájmu vyšší účinnosti vnější činnosti Unie zachován na období 2014–2020 rámec pro plánování a poskytování vnější pomoci. Politika Unie v oblasti rozšíření by měla být i nadále podporována zvláštním nástrojem pro financování vnější činnosti. Je proto třeba zřídit NPP II.

(3)

Článek 49 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že každý evropský stát, který uznává hodnoty úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv osob patřících k menšinám, může požádat o členství v Unii. Evropský stát, který požádal o přistoupení k Unii, se může členem stát pouze tehdy, pokud bylo potvrzeno, že splňuje kritéria členství stanovená na zasedání Evropské rady v Kodani v červnu 1993 (dále jen „kodaňská kritéria“), a za předpokladu, že přistoupení nepřesáhne schopnost Unie integrovat nového člena. Tato kritéria se týkají stability institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin, existence fungujícího tržního hospodářství a schopnosti vyrovnat se s konkurenčním tlakem a tržními silami v rámci Unie a schopnosti převzít nejen práva, nýbrž rovněž povinnosti podle Smluv, včetně dodržování cílů politické, hospodářské a měnové unie.

(4)

Základem obnovené shody o rozšíření je nadále strategie rozšíření založená na konsolidaci, podmíněnosti a komunikaci spolu se schopností Unie integrovat nové členy. Přístupový proces je založen na objektivních kritériích a použití zásady rovného zacházení se všemi žadateli, přičemž každý z nich je posuzován na základě svých vlastních výsledků. Pokrok na cestě k přistoupení závisí v případě každého žadatele na dodržování hodnot Unie a na jeho schopnosti provést potřebné reformy s cílem přizpůsobit svůj politický, institucionální, právní, správní a hospodářský systém pravidlům, standardům, politikám a postupům v Unii.

(5)

Proces rozšíření posiluje mír, demokracii a stabilitu v Evropě a Unie může být díky němu lépe připravena řešit globální výzvy. Transformační síla procesu rozšíření s sebou přináší v zemích zapojených procesu rozšíření dalekosáhlou politickou a hospodářskou reformu, z níž má prospěch i Unie jako celek.

(6)

Evropská rada udělila status kandidátské země Černé Hoře, Islandu, Bývalé jugoslávské republice Makedonii, Srbsku a Turecku. Potvrdila evropskou perspektivu západního Balkánu. Aniž jsou dotčeny postoje k otázce statusu nebo jakákoli budoucí rozhodnutí přijatá Evropskou radou či Radou, ti s evropskou perspektivou, kterým dosud nebyl udělen status kandidátské země, mohou být výhradně pro účely tohoto nařízení považovány za potenciální kandidáty. Finanční pomoc podle tohoto rozhodnutí by měla být poskytována všem příjemcům uvedeným v příloze I.

(7)

Pomoc podle tohoto nařízení by měla být poskytována v souladu s rámcem politiky rozšíření, který stanoví Evropská rada a Rada, a s řádným zohledněním sdělení o strategii rozšíření a zpráv o pokroku, které jsou součástí každoročního balíčku Komise týkajícího se rozšíření, a příslušných usnesení Evropského parlamentu. Pomoc by měla být také poskytována v souladu s dohodami, které Unie uzavřela s příjemci uvedenými v příloze I, a v souladu s evropskými a přístupovými partnerstvími. Pomoc by se měla zaměřit především na vybraný počet oblastí politiky, jež příjemcům uvedeným v příloze I pomohou posílit demokratické instituce a právní stát, reformovat soudnictví a veřejnou správu, dodržovat základní práva a prosazovat rovnost žen a mužů, toleranci, sociální začleňování a zákaz diskriminace. Pomoc by měla i nadále podporovat jejich úsilí o posílení regionální, makroregionální a přeshraniční spolupráce, jakož i územního rozvoje, mimo jiné prováděním makroregionálních strategií Unie. Měla by zlepšit rovněž jejich hospodářský a sociální rozvoj, který je základem programu inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, se zvláštním zřetelem na malé a střední podniky, a to za účelem dosažení cílů strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění Evropa 2020 (dále jen „strategie Evropa 2020“) a zajištění postupného souladu s kodaňskými kritérii. Provázanost mezi finanční pomocí a celkovým pokrokem dosaženým při naplňování předvstupní strategie by měla být posílena.

(8)

V zájmu zohlednění změn rámce politiky rozšíření nebo významných změn týkajících se příjemců uvedených na seznamu v příloze I by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o přizpůsobení a aktualizaci tematických priorit pro poskytování pomoci uvedených v příloze II. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(9)

Pro většinu příjemců uvedených v příloze I zůstávají klíčovými výzvami posílení právního státu, včetně boje proti korupci a organizované trestné činnosti, a řádná správa věcí veřejných, včetně reformy veřejné správy; tyto aspekty mají zásadní význam, aby se tito příjemci přiblížili Unii a později v plném rozsahu převzali povinnosti vyplývající z členství v Unii. Vzhledem k dlouhodobější povaze reforem prováděných v těchto oblastech a k potřebě dosahovat lepších výsledků by finanční pomoc podle tohoto nařízení měla co nejdříve řešit požadavky kladené na příjemce uvedené v příloze I.

(10)

Příjemci uvedení v příloze I musí být lépe připraveni na řešení globálních výzev, jako je udržitelný rozvoj a změna klimatu, a zajistit soulad s úsilím Unie při řešení těchto záležitostí. Pomoc Unie podle tohoto nařízení by měla přispět rovněž k dosažení cíle, jenž spočívá ve zvýšení části rozpočtu Unie související s oblastí klimatu nejméně o 20 %.

(11)	Na základě zkušeností členských států by Unie měla rovněž poskytnout podporu pro transformaci na cestě k přistoupení ve prospěch všech příjemců uvedených v příloze I. Tato spolupráce by se měla zaměřit zejména na výměnu zkušeností, které členské státy získaly v procesu reforem.

(12)

Komise a členské státy by měly zajistit soulad, soudržnost a doplňkovost své pomoci, zejména prostřednictvím pravidelných konzultací a častých výměn informací v průběhu různých fází cyklu pomoci. Dále je třeba podniknout kroky nezbytné k zajištění lepší koordinace a doplňkovosti s dalšími dárci, a to i prostřednictvím pravidelných konzultací. Úloha občanské společnosti jak v programech prováděných vládními orgány, tak i jako přímého příjemce pomoci Unie by měla být posílena.

(13)

Priority činnosti zaměřené na dosažení cílů v příslušných oblastech politik, jež budou podporovány na základě tohoto nařízení, by měly být stanoveny v orientačních strategických dokumentech, jež vypracuje Komise na dobu trvání víceletého finančního rámce Unie na období 2014–2020 za partnerského přispění příjemců uvedených v příloze I na základě jejich konkrétních potřeb a na základě agendy rozšíření v souladu s obecnými a specifickými cíli vymezenými tímto nařízením a s řádným ohledem na příslušné vnitrostátní strategie. Strategické dokumenty by měly rovněž určovat oblasti politiky, jež je třeba poskytnutím pomoci podporovat, a měly by stanovit, aniž by byly dotčeny výsady Evropského parlamentu a Rady, orientační příděly finančních prostředků Unie podle jednotlivých oblastí politiky rozepsané na jednotlivé roky, včetně odhadu výdajů souvisejících s oblastí klimatu. Měla by být zajištěna dostatečná pružnost, aby bylo možné zohlednit nově vznikající potřeby a poskytnout pobídky ke zvýšení výkonnosti. Strategické dokumenty by měly zajistit soudržnost a soulad s úsilím příjemců uvedených v příloze I, jež se odráží v jejich státním rozpočtu, a měly by zohledňovat podporu poskytnutou ostatními dárci. V zájmu zohlednění vnitřního a vnějšího vývoje by měly být strategické dokumenty v případě potřeby přezkoumány a revidovány.

(14)

Je v zájmu Unie napomáhat příjemcům uvedeným v příloze I v reformním úsilí zaměřeném na členství v Unii. Pomoc by měla být řízena s důrazným zaměřením na výsledky a pomocí pobídek pro příjemce, kteří účinným prováděním předvstupní pomoci a pokrokem při plnění kritérií pro členství prokáží odhodlání k reformě.

(15)

Pomoc by měla i nadále využívat struktury a nástroje, které se osvědčily v předvstupním procesu. Přechod od přímého řízení prostředků předvstupní pomoci ze strany Komise k nepřímému řízení příjemci uvedenými v příloze I by měl být postupný a měl by být v souladu s kapacitami těchto příjemců. Komise by v souladu se zásadou participativní demokracie měla u každého příjemce uvedeného v příloze I podporovat parlamentní dohled nad pomocí mu poskytovanou.

(16)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci se týkají strategických dokumentů, programovacích dokumentů a zvláštních pravidel stanovících tyto jednotné podmínky a měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5). Při přijímání těchto prováděcích aktů by se s ohledem na jejich povahu, zejména jejich politické zaměření a finanční dopady, měl v zásadě použít přezkumný postup, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu. Při stanovování jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být zohledněny poznatky získané při řízení a provádění předchozí předvstupní pomoci. Bude-li to vyžadovat vývoj situace, měly by být tyto jednotné podmínky změněny.

(17)	Výbor zřízený tímto nařízením by měl být rovněž příslušný pro právní akty a závazky podle nařízení (ES) č. 1085/2006 a pro provádění článku 3 nařízení Rady (ES) č. 389/2006 (6).

(18)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu při ročním rozpočtovém procesu hlavní referenční částku ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (7).

(19)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi NPP II, ostatními Unie nástroji pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených na základě nástrojů pro financování vnější činnosti.

(20)	Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (8).

(21)

Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(22)

Je vhodné zajistit plynulý a nepřerušený přechod mezi nástrojem předvstupní pomoci NPP) zřízeným nařízením (ES) č. 1085/2006 a NPP II a uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (9). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Obecný cíl

Nástroj předvstupní pomoci na období 2014–2020 (NPP II) podporuje příjemce uvedené v příloze I při přijímání a provádění politických, institucionálních, právních, správních, sociálních a hospodářských reforem, které jsou zapotřebí k tomu, aby tito příjemci dosáhli souladu s hodnotami Unie a postupného sblížení s pravidly, standardy, politikami a postupy Unie s ohledem na jejich budoucí členství v Unii.

Prostřednictvím této podpory přispívá NPP II ke stabilitě, bezpečnosti a prosperitě u příjemců uvedených v příloze I.

Článek 2

Specifické cíle

1.   Pomoc podle tohoto nařízení sleduje dosažení následujících specifických cílů v souladu s potřebami každého příjemce uvedeného v příloze I a jeho individuální agendou rozšíření:

a)

podpora politických reforem, mimo jiné prostřednictvím: i) posílení demokracie a příslušných institucí, včetně nezávislého a efektivního soudnictví, a právního státu, včetně jeho prosazování; ii) prosazování a ochrany lidských práv a základních svobod, důslednějšího dodržování práv příslušníků menšin, včetně osob homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální orientace, prosazování rovnosti žen a mužů, nediskriminace a tolerance a svobody sdělovacích prostředků a respektování kulturní rozmanitosti; iii) regionální spolupráce a dobrých sousedských vztahů; iv) podpory usmíření, budování míru a opatření pro budování důvěry; v) boje proti korupci a organizované trestné činnosti; vii) posílení veřejné správy a řádné správy věcí veřejných na všech úrovních; vii) opatření pro budování kapacit v zájmu zlepšení vymáhání práva, správy hranic a provádění migrační politiky včetně řízení migračních toků; viii) rozvoje občanské společnosti; ix) zlepšení sociálního dialogu a posílení kapacit sociálních partnerů;

b)

podpora hospodářského, sociálního a územního rozvoje za účelem inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, mimo jiné prostřednictvím: i) dosažení souladu s normami Unie v hospodářské oblasti, včetně fungující tržní ekonomiky, jakož i v daňovém řízení a správě ekonomických záležitostí; ii) hospodářských reforem nezbytných k vypořádání se s konkurenčními tlaky a tržními silami v Unii a současně přispívajících k dosažení sociálních a environmentálních cílů; iii) podpory zaměstnanosti a mobility pracovních sil, podpory vytváření kvalitních pracovních míst a rozvoje lidského kapitálu; iv) podpory sociálního a ekonomického začlenění, a to zejména menšin a zranitelných skupin obyvatelstva, včetně osob se zdravotním postižením, uprchlíků a vysídlených osob; v) prosazování integrovaných vzdělávacích systémů podporujících začlenění a ochrany a obnovy kulturního dědictví; vi) rozvoje fyzického kapitálu, včetně zlepšení infrastruktury, a lepšího propojení s unijními a regionálními sítěmi; vii) posílení kapacit v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a inovací;

c)

posílení schopnosti příjemců uvedených v příloze I na všech úrovních plnit povinnosti vyplývající z členství v Unii podporou postupného sbližování s acquis Unie a jeho přijetí, provádění a vymáhání, včetně příprav na řízení strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro rozvoj venkova;

d)	posílení regionální integrace a územní spolupráce za účasti příjemců uvedených v příloze I, členských států a případně třetích zemí v rámci oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 (10).

2.   Pokrok v dosahování specifických cílů stanovených v odstavci 1 se sleduje a posuzuje na základě předem vymezených, jasných, transparentních a případně pro jednotlivé země uzpůsobených a měřitelných ukazatelů, mezi něž patří:

a)

pokrok v posilování demokracie, právního státu a nezávislého a efektivního systému soudnictví, dodržování lidských práv včetně práv příslušníků menšin a zranitelných skupin, základních svobod, rovnosti žen a mužů a práv žen, boji proti korupci a organizované trestné činnosti, usmíření, dobrých sousedských vztazích a navracení uprchlíků, a zejména přehled dosažených výsledků v těchto oblastech;

b)

pokrok v socioekonomických a fiskálních reformách zaměřených na strukturální a makroekonomické nerovnováhy; přiměřenost a účinnost strategií sociálního a hospodářského rozvoje, pokrok směrem k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění a vytvoření otevřeného a integrovaného vzdělávání, kvalitní odborné přípravy a zaměstnání, mimo jiné prostřednictvím veřejných investic podporovaných z NPP II; pokrok při vytváření příznivého podnikatelského prostředí;

c)	pokrok při slaďování právního rámce s acquis Unie, včetně výsledků jeho provádění; pokrok v oblasti institucionální reformy související s Unií, včetně přechodu na nepřímé řízení pomoci poskytované podle tohoto nařízení;

d)	pokrok při rozvoji a posilování řádné správy věcí veřejných a správních, institucionálních a absorpčních kapacit na všech úrovních včetně dostatečných lidských zdrojů, jichž je třeba k přijetí a vymáhání právních předpisů souvisejících s acquis;

e)	iniciativy v oblasti regionální a územní spolupráce a vývoj obchodních toků.

3.   Ukazatele uvedené v odstavci 2 se případně použijí k monitorování, posuzování a přezkumu výkonnosti. Jako referenční bod pro posuzování výsledků pomoci z NPP II se použijí každoroční zprávy Komise uvedené v článku 4. Příslušné ukazatele výkonnosti jsou uvedeny ve strategických dokumentech podle článku 6 a programech podle článku 7 a jsou stanoveny tak, aby dosažený pokrok mohl být objektivně posuzován průběžně a ve vhodných případech napříč programy.

Článek 3

Oblasti politiky

1.   Pomoc podle tohoto nařízení se vztahuje především na tyto oblasti politiky:

a)	reformy při přípravě na členství v Unii a související budování institucí a kapacit;

b)	socioekonomický a regionální rozvoj;

c)	zaměstnanost, sociální politiky, vzdělávání, podpora rovnosti žen a mužů a rozvoj lidských zdrojů;

d)	zemědělství a rozvoj venkova;

e)	regionální a územní spolupráci.

2.   Pomoc ve všech oblastech politiky uvedených v odstavci 1 tohoto článku podporuje příjemce uvedené v příloze I při plnění obecných a specifických cílů stanovených v článcích 1 a 2, zejména prostřednictvím politických reforem, sbližování právních předpisů, budování kapacit a investic.

Zvláštní pozornost je podle potřeby věnována řádné správě věcí veřejných, právnímu státu a boji proti korupci a organizované trestné činnosti.

3.   Pomoc v oblastech politiky uvedených v odst. 1 písm. b) až e) může zahrnovat financování typu činností stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 (11), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 (12), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 (13), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 (14) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 13/2013 (15).

4.   Pomoc v oblasti politiky uvedené v odst. 1 písm. e) může zejména financovat činnosti zahrnující více zemí nebo horizontální činnosti, jakož i činnosti v oblasti přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce.

Článek 4

Rámec pro pomoc

1.   Pomoc podle tohoto nařízení se poskytuje v souladu s rámcem politiky rozšíření, který stanoví Evropská rada a Rada, a náležitě zohledňuje sdělení o strategii rozšíření a zprávy o pokroku, které jsou součástí každoročního balíčku Komise týkajícího se rozšíření, a příslušná usnesení Evropského parlamentu. Komise zajistí soudržnost mezi pomocí a rámcem politiky rozšíření.

2.   Pomoc je cílená a je uzpůsobena konkrétní situaci příjemců uvedených v příloze I, přičemž se bere v úvahu další úsilí potřebné ke splnění kritérií pro členství i kapacity těchto příjemců. Rozsah a intenzita pomoci závisí na potřebách, odhodlání provádět reformy a pokroku při provádění těchto reforem. Pomoc se soustřeďuje především na pomoc příjemcům uvedeným v příloze I při navrhování a provádění odvětvových reforem. Odvětvové politiky a strategie musí být ucelené a přispívat k dosahování specifických cílů uvedených v čl. 2 odst. 1.

3.   Tematické priority pro poskytování pomoci podle potřeb a kapacit příjemců uvedených v příloze I jsou v souladu se specifickými cíli uvedenými v čl. 2 odst. 1 uvedeny v příloze II. Každá z těchto tematických priorit může přispívat k dosahování více než jednoho specifického cíle.

4.   V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 2 odst. 1 písm. d) pomoc podporuje přeshraniční spolupráci jak mezi příjemci uvedenými v příloze I, tak mezi těmito příjemci a členskými státy nebo zeměmi evropského nástroje sousedství, zřízeného nařízením (EU) č. 232/2014, a to za účelem podpory dobrých sousedských vztahů, posilování integrace Unie a podpory socio-ekonomického rozvoje. Tematické priority pro pomoc ve prospěch územní spolupráce jsou uvedeny v příloze III.

Článek 5

Soulad, soudržnost a doplňkovost

1.   Finanční pomoc podle tohoto nařízení musí být v souladu s politikami Unie. Musí být v souladu s dohodami uzavřenými Unií s příjemci uvedenými v příloze I a musí dodržovat závazky vyplývající z mnohostranných dohod, jejichž je Unie smluvní stranou.

2.   Komise ve spolupráci s členskými státy přispívá k plnění závazků Unie směřujících k větší transparentnosti a odpovědnosti při poskytování pomoci, mimo jiné zveřejňováním informací o objemu a přidělování pomoci, přičemž zajistí, aby údaje byly mezinárodně srovnatelné a snadno dostupné a aby bylo možné je sdílet a zveřejňovat.

3.   Komise, členské státy a Evropská investiční banka (EIB) spolupracují, mimo jiné prostřednictvím pravidelných a otevřených zasedání věnovaných koordinaci pomoci, při zajišťování soudržnosti mezi pomocí poskytovanou podle tohoto nařízení a jinou pomocí poskytovanou Unií, členskými státy a EIB a usilují o to, aby se zabránilo zdvojování pomoci.

4.   Komise, členské státy a EIB zajistí koordinaci svých programů pomoci, aby se zvýšila účinnost a efektivita při poskytování pomoci a předešlo dvojímu financování, v souladu se zavedenými zásadami pro posilování operativní koordinace v oblasti vnější pomoci a pro harmonizaci politik a postupů, zejména mezinárodními zásadami týkajícími se účinnosti pomoci. Koordinace zahrnuje pravidelné konzultace a časté výměny informací v jednotlivých fázích cyklu pomoci, zejména přímo na místě, a představuje klíčový krok v procesech programování členských států a Unie.

5.   Za účelem zvýšení účinnosti a efektivity při poskytování pomoci a předcházení dvojímu financování přijme Komise ve spolupráci s členskými státy nezbytná opatření pro zajištění lepší koordinace a větší doplňkovosti s mnohostrannými a regionálními organizacemi a subjekty, jako jsou mezinárodní finanční instituce, agentury, fondy a programy OSN a dárci mimo Unii.

6.   Při přípravě, provádění a monitorování pomoci podle tohoto nařízení Komise v zásadě jedná v partnerství s příjemci uvedenými v příloze I. Do partnerství jsou případně zapojeny příslušné státní a místní orgány, jakož i organizace občanské společnosti. Komise podporuje koordinaci mezi zúčastněnými stranami.

Kapacity organizací občanské společnosti musí být posilovány, a to případně i jejich zahrnutím mezi přímé příjemce pomoci.

HLAVA II

STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ

Článek 6

Strategické dokumenty

1.   Pomoc podle tohoto nařízení je poskytována na základě orientačních strategických dokumentů pro jednotlivé země nebo více zemí (dále jen „strategické dokumenty“), které na dobu trvání víceletého finančního rámce Unie na období 2014–2020 vypracuje Komise v partnerství s příjemci uvedenými v příloze I.

2.   Strategické dokumenty vymezují priority činnosti zaměřené na dosažení cílů v příslušných oblastech politiky uvedených v článku 3, jež jsou podporovány na základě tohoto nařízení v souladu s obecným cílem uvedeným v článku 1 a specifickými cíli uvedenými v článku 2. Strategické dokumenty se přijímají v souladu s rámcem pro pomoc stanoveným v článku 4 a náležitě zohledňují příslušné vnitrostátní strategie.

3.   Strategické dokumenty obsahují orientační částku finančních prostředků Unie přidělenou na jednotlivé oblasti politiky a rozepsanou na jednotlivé roky a umožňují řešit nově vznikající potřeby, aniž je dotčena možnost kombinovat pomoc v různých oblastech politiky. Součástí strategických dokumentů jsou ukazatele pro posuzování pokroku při dosahování cílů, které jsou v nich stanoveny.

4.   Komise každoročně posoudí provádění strategických dokumentů, přičemž rovněž posoudí, zda jsou nadále relevantní s ohledem na vývoj politického rámce uvedeného v článku 4. Komise informuje výbor podle čl. 13 odst. 1 o výsledcích tohoto posouzení a může případně navrhnout revizi strategických dokumentů podle tohoto článku nebo programů a opatření podle čl. 7 odst. 1. Tyto strategické dokumenty jsou také přezkoumány v polovině období a případně revidovány.

5.   Komise přijímá strategické dokumenty uvedené v tomto článku a jejich případné revize přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014.

HLAVA III

PROVÁDĚNÍ

Článek 7

Programování

1.   Pomoc Unie podle tohoto nařízení je prováděna přímo, nepřímo nebo v rámci sdíleného řízení prostřednictvím programů a opatření uvedených v článcích 2 a 3 nařízení (EU) č. 236/2014 a v souladu se zvláštními pravidly, která stanoví jednotné podmínky k provedení tohoto nařízení, zejména pokud jde o řídící struktury a postupy, a která Komise přijme v souladu s článkem 13 tohoto nařízení. Provádění má zpravidla podobu ročních nebo víceletých programů pro jednotlivé země nebo pro více zemí a programů přeshraniční spolupráce, které vypracovávají příslušní příjemci uvedení v příloze I tohoto nařízení nebo případně Komise v souladu se strategickými dokumenty podle článku 6 tohoto nařízení.

2.   Při tvorbě nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 (dále jen „zpráva o přezkumu v polovině období“) se zohlední výsledky, zjištění a závěry této zprávy.

Článek 8

Rámcové a doplňkové dohody

1.   Komise a příslušní příjemci uvedení v příloze I uzavřou rámcové dohody o provádění pomoci.

2.   V případě potřeby mohou být mezi Komisí a příslušnými příjemci uvedenými v příloze I nebo jejich prováděcími orgány uzavřeny doplňkové dohody týkající se provádění pomoci.

Článek 9

Ustanovení o vztahu mezi nástroji

1.   V řádně odůvodněných případech a k zajištění soudržnosti a účinnosti financování Unie nebo na podporu regionální spolupráce může Komise rozhodnout o rozšíření způsobilosti programů a opatření uvedených v čl. 7 odst. 1 na země, území a regiony, jež by jinak nebyly způsobilé pro financování podle článku 1, pokud má daný program nebo opatření globální, regionální nebo přeshraniční povahu.

2.   Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) přispěje na programy nebo opatření přeshraniční spolupráce mezi příjemci uvedenými v příloze I a členskými státy, které se zavedou podle tohoto nařízení. Výše příspěvku z EFRR se určí podle článku 4 nařízení (EU) č. 1299/2013. Na použití tohoto příspěvku se vztahuje toto nařízení.

3.   NPP II může tam, kde je to vhodné, přispět na programy nebo opatření nadnárodní a meziregionální spolupráce zavedené a prováděné podle nařízení (EU) č. 1299/2014, jichž se účastní příjemci uvedení v příloze I tohoto nařízení.

4.   NPP II může tam, kde je to vhodné, přispět na programy nebo opatření přeshraniční spolupráce zavedené a prováděné podle nařízení (EU) č. 232/2014, jichž se účastní příjemci uvedení v příloze I tohoto nařízení.

5.   NPP II může tam, kde je to vhodné, přispět na programy nebo opatření zavedené v rámci makroregionální strategie, jichž se účastní příjemci uvedení v příloze I.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 10

Přenesení pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 11 měnící přílohu II tohoto nařízení. Komise zejména do 31. března 2018 přijme akt v přenesené pravomoci, kterým se příloha II tohoto nařízení mění v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 11

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 10 je Komisi svěřena do 31. prosince 2020.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci podle článku 10 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 10 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 12

Přijetí dalších prováděcích pravidel

Vedle pravidel stanovených v nařízení (EU) č. 236/2014 se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijmou zvláštní pravidla, jimiž se stanoví jednotné podmínky k provedení tohoto nařízení.

Článek 13

Postup projednávání ve výboru

1.   Zřizuje se Výbor pro nástroj předvstupní pomoci (dále jen „Výbor pro NPP II“), který se skládá ze zástupců členských států a kterému předsedá zástupce Komise. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Výbor pro NPP II je nápomocen Komisi ve všech oblastech politiky uvedených v článku 3. Je rovněž příslušný pro právní akty a závazky podle nařízení (ES) č. 1085/2006 a pro provádění článku 3 nařízení Rady (ES) č. 389/2006.

Článek 14

Odměňování výkonnosti

1.   Strategické dokumenty podle článku 6 stanoví, že přiměřená výše pomoci zůstává k dispozici za účelem odměnění konkrétního příjemce uvedeného v příloze I za:

a)	zvláštní pokrok při plnění kritérií pro členství nebo

b)	účinné uplatňování předvstupní pomoci, přičemž je dosahováno zvláště dobrých výsledků v souvislosti se specifickými cíli stanovenými v příslušném strategickém dokumentu.

2.   Pokud pokrok dosažený příjemcem uvedeným v příloze I nebo jeho výsledky výrazným způsobem nedosahují úrovně stanovené ve strategických dokumentech, Komise přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 výši přidělených prostředků přiměřeně upraví.

3.   Za účelem odměn uvedených v odstavci 1 tohoto článku se vyčlení přiměřená částka a přidělí se na základě hodnocení výkonnosti a pokroku za období několika let, nejpozději však v roce 2017 v případě hodnocení výkonnosti a v roce 2020 v případě hodnocení pokroku. Zohlední se přitom ukazatele výkonnosti podle čl. 2 odst. 2 vymezené ve strategických dokumentech.

4.   Orientační částka finančních prostředků Unie obsažená ve strategických dokumentech podle článku 6 zohlední možnost přidělit příslušné dodatečné finanční prostředky na základě výkonnosti nebo pokroku.

Článek 15

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014–2020 činí 11 698 668 000 EUR v běžných cenách. Až 4 % finančního krytí se přidělí na programy přeshraniční spolupráce mezi příjemci uvedenými v příloze I a členskými státy na základě jejich potřeb a priorit.

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

3.   V souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (16) se z různých nástrojů pro financování vnější činnosti, totiž nástroje pro rozvojovou spolupráci, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 (17), evropského nástroje sousedství, NPP II a nástroje partnerství, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (18), přiděluje orientační částka ve výši 1 680 000 000 EUR na opatření v oblasti mobility ve vzdělávání do partnerských zemí nebo z partnerských zemí ve smyslu nařízení (EU) č. 1288/2013 a na spolupráci a politický dialog s orgány, institucemi a organizacemi z těchto zemí. Použití těchto finančních prostředků se řídí nařízením (EU) č. 1288/2013.

Finanční prostředky se poskytnou ve dvou víceletých přídělech, z nichž první se bude vztahovat na první čtyři roky, druhý pak na zbývající tři roky. S přidělením těchto finančních prostředků počítá programování stanovené v tomto nařízení v souladu se zjištěnými potřebami a prioritami dotčených zemí. V případě závažných nepředvídaných okolností nebo významných politických změn mohou být tyto příděly přehodnoceny v souladu s prioritami vnější činnosti Unie.

Článek 16

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

---

(1)  Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 77.

(2)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(4)  Nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP) (Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 82).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(6)  Nařízení Rady (ES) č. 389/2006 ze dne 27. února 2006, kterým se vytváří nástroj finanční podpory na posílení hospodářského rozvoje tureckého společenství na Kypru a o změně nařízení Rady (ES) č. 2667/2000 o Evropské agentuře pro obnovu (Úř. věst. L 65, 7.3.2006, s. 5).

(7)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku).

(9)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství (viz strana 27 v tomto čísle Úředního věstníku).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č.1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020 (viz strana 44 v tomto čísle Úředního věstníku).

(18)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství (viz strana 77 v tomto čísle Úředního věstníku).

---

---

---

---

---

---

---

---

---

15.3.2014

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/27

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 232/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Toto nařízení zřizuje evropský nástroj sousedství jako jeden z nástrojů přímo podporujících vnější politiky Evropské unie. Nahrazuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 (4), jež pozbylo platnosti dne 31. prosince 2013.

(2)	Článek 8 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Unie má rozvíjet se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů, založený na hodnotách Unie a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími na spolupráci.

(3)

V rámci evropské politiky sousedství nabízí Unie zemím v sousedství privilegovaný vztah na základě vzájemných závazků k vyznávání a podpoře hodnot demokracie a lidských práv, právního státu, řádné správy věcí veřejných, zásad tržní ekonomiky a udržitelného rozvoje podporujícího začlenění. Tato politika dále ve vhodných případech stanoví rámec pro větší mobilitu a intenzivnější mezilidské kontakty, zejména prostřednictvím dohod o zjednodušení vízového režimu a o zpětném přebírání osob a v jednotlivých případech prostřednictvím uvolnění vízové povinnosti.

(4)

Evropská politika sousedství od svého zavedení posílila vztahy s partnerskými zeměmi a přináší hmatatelný prospěch Unii i jejím partnerům, včetně zahájení regionálních iniciativ a podpory demokratizace evropského sousedství. Řada významných událostí v evropském sousedství vyvolala komplexní strategický přezkum evropské politiky sousedství v roce 2011. Revize obsahuje mimo jiné větší podporu partnerů, kteří jsou odhodláni budovat demokratickou společnost a provádět reformy, v souladu se pobídkovým přístupem (zásada „více za více“) a s principem vzájemné odpovědnosti, dále partnerství se společností a diferencovanější a individuální přístup k jednotlivým partnerským zemím. Toto nařízení by mělo stanovit jasné vazby mezi rámcem evropské politiky sousedství a podporou, která má být podle nástroje zavedeného tímto nařízením poskytována.

(5)

Toto nařízení by mělo podporovat provádění politických iniciativ, které přispívají k utváření evropské politiky sousedství: Východního partnerství mezi Unií a jejími východními sousedy, Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu a Unie pro Středomoří v jižním sousedství. Všechny tyto iniciativy jsou strategicky důležité a představují stejně významné politické rámce pro prohlubování vztahů s partnerskými zeměmi i vztahů mezi nimi na základě zásady vzájemné odpovědnosti, společné odpovědnosti a závazků. Toto nařízení by mělo podporovat také uskutečňování regionální spolupráce v celém evropském sousedství, mimo jiné v rámci politiky Severní dimenze nebo černomořské synergie, a vnějších aspektů příslušných makroregionálních strategií, zejména pak v případě přeshraniční spolupráce.

(6)

Do plnění cílů tohoto nařízení by s ohledem na jejich významnou úlohu měli být vhodným způsobem zapojeni partneři při vnější činnosti, včetně organizací občanské společnosti a místních orgánů, pokud jde o přípravu podpory Unie a její poskytování a monitorování. Toto nařízení by mělo rovněž přispět k tomu, aby organizace občanské společnosti byly lépe schopny zajistit skutečnou odpovědnost domácích aktérů za své jednání i odpovědnost na místní úrovni a hrát úlohu plnohodnotných činitelů v demokratizačním procesu.

(7)	Toto nařízení uznává zvláštní postavení Ruské federace jako souseda Unie i jako strategického partnera v regionu.

(8)

Podpora podle tohoto nařízení i z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) by se měla poskytovat na programy přeshraniční spolupráce mezi členskými státy na jedné straně a partnerskými zeměmi nebo Ruskou federací na straně druhé („dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce“), které jsou realizovány podél vnějších hranic Unie s cílem napomáhat jednak integrovanému a udržitelnému regionálnímu rozvoji a spolupráci mezi sousedními hraničními oblastmi, jednak harmonické územní integraci napříč Unií a se sousedními zeměmi. K zajištění účinného provádění přeshraniční spolupráce je ve vhodných případech důležité harmonizovat postupy s postupy v rámci evropské územní spolupráce.

(9)

Důležité je také podporovat a usnadňovat spolupráci mezi Unií, jejími partnery a dalšími zúčastněnými zeměmi k jejich vzájemnému prospěchu, především prostřednictvím co nejlepší a nejúčinnější koordinace poskytnutých zdrojů a sdružování příspěvků z vnitřních a vnějších nástrojů rozpočtu Unie, zejména pak ku prospěchu projektů přeshraniční spolupráce a regionální spolupráce, infrastrukturních projektů v zájmu Unie, které zahrnují země v sousedství, a jiných oblastí spolupráce.

(10)

Přeshraniční spolupráce by se měly moci účastnit také územní jednotky podél hranic, které náležejí zemím Evropského hospodářského prostoru (EHP), a příslušné územní jednotky příjemců uvedených v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (5). Zapojení zemí EHP do programů přeshraniční spolupráce by se mělo i nadále zakládat na jejich vlastních zdrojích.

(11)	Očekává se, že členské státy, partnerské země a další země účastnící se přeshraniční a regionální spolupráce budou tuto spolupráci spolufinancovat. Země se tak budou s programy lépe ztotožňovat, zvýší se finanční zdroje dostupné pro programy a usnadní se zapojení místních zúčastněných stran.

(12)	Za účelem sjednocení terminologie používané v tomto nařízení s terminologií evropské územní spolupráce by se měly prováděcí dokumenty pro programy přeshraniční spolupráce nazývat společnými operačními programy.

(13)

Podpora, jež bude poskytována sousedním zemím v rámci vytyčeném evropskou politikou sousedství, by měla být v souladu s cíli a zásadami vnějších politik Unie, zejména její rozvojové politiky a společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie. Měla by být rovněž zajištěna soudržnost s vnějšími rozměry vnitřních politik a nástrojů Unie.

(14)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi evropským nástrojem sousedství, ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených na základě nástrojů pro financování vnější činnosti.

(15)	Z hlediska vztahů se středomořskými sousedy ze severní Afriky má význam společná strategie EU-Afrika.

(16)

Unie a její členské státy by měly zlepšit soudržnost, účinnost a doplňkovost svých politik spolupráce se sousedními zeměmi. Aby se zajistilo, že spolupráce Unie a spolupráce členských států se bude vzájemně doplňovat a posilovat, je vhodné zajistit společné programování, k němuž by se mělo přistupovat vždy, když to bude možné a relevantní. Přitom by měla být zajištěna náležitá spolupráce a koordinace s dalšími dárci mimo Unii.

(17)	Podpora Unie podle tohoto nařízení by měla být v zásadě v souladu s příslušnými státními či místními strategiemi a opatřeními partnerských zemí a případně i se strategiemi a opatřeními Ruské federace.

(18)	Komise by měla usilovat o to, aby se s dostupnými zdroji nakládalo co nejúčinněji, a to využíváním finančních nástrojů s pákovým efektem. Ten by se mohl zvýšit, pokud by se umožnilo jednorázově a opakovaně využívat prostředků investovaných a vytvořených finančními nástroji.

(19)

Jedním z největších problémů, kterým Unie čelí, je boj se změnou klimatu a v tomto ohledu jsou zapotřebí naléhavá opatření na mezinárodní úrovni. V souladu se záměrem formulovaným ve sdělení Komise ze dne 29. června 2011 nazvaným „Rozpočet – Evropa 2020“ zvýšit podíl prostředků, jež jsou v rozpočtu Unie vyhrazeny na výdaje související s klimatem, alespoň na 20 %, by toto nařízení mělo ke splnění tohoto cíle přispět.

(20)	K zabezpečení Unie v oblasti energetiky a zdrojů přispěje stabilní rámec spolupráce se sousedními zeměmi v této oblasti, který bude v souladu s pravidly Unie týkajícími se vnitřního trhu.

(21)	Průřezovými cíli všech opatření přijatých podle tohoto nařízení jsou rovnost žen a mužů, práva příslušníků menšin a boj proti diskriminaci a nerovnostem.

(22)	Unie je odhodlána podporovat ve vztazích se svými partnery z celého světa důstojnou práci a sociální spravedlnost, jakož i ratifikaci a skutečné provádění mezinárodně uznaných pracovních norem, včetně vymýcení dětské práce, a vícestranných dohod v oblasti životního prostředí.

(23)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (6).

(24)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, vymáhání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případně ukládání sankcí. Tato opatření by měla být prováděna v souladu s platnými dohodami uzavřenými s mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi.

(25)

Za účelem uzpůsobení podpory Unie podle tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny seznamu priorit podpory Unie podle tohoto nařízení a finančních přídělů podle druhu programu. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(26)	Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci.

(27)	Prováděcí pravomoci týkající se víceletých jednotných rámců podpory, jiných programových dokumentů a prováděcích pravidel obsahujících konkrétní ustanovení k provádění přeshraniční spolupráce by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

(28)	Při přijímání těchto prováděcích aktů by se s ohledem na jejich povahu, zejména jejich politické zaměření a finanční dopady, měl v zásadě použít přezkumný postup, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu.

(29)	Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (8).

(30)	Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví rozhodnutí Rady 2010/427/EU (9).

(31)

V zemích evropského sousedství, kde je jedním z klíčových politických cílů sblížení s pravidly a standardy Unie, je Unie nejlépe schopna podporu podle tohoto nařízení poskytnout. Určitá specifická podpora může být poskytována pouze na úrovni Unie. K úspěšnému provedení reforem v zemích evropského sousedství a k prosazování všeobecně platných hodnot v evropském sousedství mohou přispět i zkušenosti členských států s transformací.

(32)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(33)	Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (10). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

CÍLE A ZÁSADY

Článek 1

Obecný cíl a oblast působnosti

1.   Tímto nařízením se zavádí evropský nástroj sousedství s cílem pokročit při vytváření prostoru společné prosperity a dobrých sousedských vztahů, jehož součástí bude Unie a země a území uvedené v příloze I (dále jen „partnerské země“), vytvořením zvláštních vztahů založených na spolupráci, míru a bezpečnosti, vzájemné odpovědnosti a společné oddanosti všeobecně platným hodnotám demokracie, právního státu a dodržování lidských práv v souladu se Smlouvou o Evropské unii.

2.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se využívá ku prospěchu partnerských zemí a oblastí zapojených do přeshraniční spolupráce. Může se rovněž využívat ke společnému prospěchu Unie a partnerských zemí.

3.   Finanční podpora podle tohoto nařízení se může rovněž používat k tomu, aby se Ruské federaci umožnila účast v přeshraniční spolupráci, regionální spolupráci s účastí Unie a příslušných programech pro více zemí, včetně spolupráce v oblasti vzdělávání, zejména výměn studentů.

4.   Unie prostřednictvím dialogu a spolupráce se třetími zeměmi a v souladu se zásadami mezinárodního práva podporuje, rozvíjí a upevňuje hodnoty svobody, demokracie, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod a jejich dodržování, jakož i zásady rovnosti a právního státu, na nichž je založena. Financování podle tohoto nařízení musí být proto prováděno v souladu s uvedenými hodnotami a zásadami, jakož i se závazky Unie podle mezinárodního práva s přihlédnutím k příslušným politikám a postojům Unie.

Článek 2

Specifické cíle podpory Unie

1.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se zaměřuje na podporování posílené politické spolupráce, pevné a udržitelné demokracie, postupné hospodářské integrace a posíleného partnerství se společností mezi Unií a partnerskými zeměmi, zejména pak provádění dohod o partnerství a spolupráci, dohod o přidružení nebo jiných stávajících a budoucích dohod, jakož i společně sjednaných akčních plánů nebo rovnocenných dokumentů.

2.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se soustřeďuje zejména na:

a)

podporu lidských práv a základních svobod, právního státu, zásad rovnosti a boje proti všem formám diskriminace, na zavádění pevné a udržitelné demokracie, na podporu řádné správy věcí veřejných a boje proti korupci, na posilování institucionálních kapacit na všech úrovních a budování prosperující občanské společnosti včetně sociálních partnerů;

b)

dosažení postupné integrace do vnitřního trhu Unie a posílené odvětvové a meziodvětvové spolupráce, mimo jiné prostřednictvím sbližování a sjednocování právních a správních předpisů s předpisy Unie a dalšími příslušnými mezinárodními standardy, a lepšího přístupu na trh, mimo jiné prostřednictvím prohloubených a komplexních zón volného obchodu, souvisejícího budování institucí a investic, zejména do propojování;

c)

vytváření podmínek pro lepší organizaci legální migrace a podporu řádně řízené mobility osob, pro provádění stávajících nebo budoucích dohod uzavřených v souladu s globálním přístupem k migraci a mobilitě a pro podporu mezilidských kontaktů, zejména pokud jde o kulturní, vzdělávací, profesní či sportovní činnosti;

d)

podporu inteligentního, udržitelného a všestranného rozvoje podporujícího začlenění; snižování chudoby, mimo jiné prostřednictvím rozvoje soukromého sektoru, a snižování sociálního vyloučení; podporu budování kapacit v oblasti vědy, vzdělávání, především vysokoškolského, technologií, výzkumu a inovací; podporu vnitřní hospodářské, sociální a územní soudržnosti; podporu rozvoje venkova; podporu veřejného zdraví; a podporu ochrany životního prostředí, opatření v oblasti klimatu a odolnosti vůči pohromám;

e)	podporu budování důvěry, dobrých sousedských vztahů a dalších opatření všestranně přispívajících k bezpečnosti a předcházení konfliktům, včetně dlouhotrvajících, a jejich řešení;

f)	podporu spolupráce na úrovni subregionů, regionů a celého evropského sousedství a podporu přeshraniční spolupráce.

3.   Dosahování specifických cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 se měří především pomocí příslušných pravidelných zpráv Unie o provádění evropské politiky sousedství, v případě odst. 2 písm. a), d) a e) pomocí příslušných ukazatelů stanovených mezinárodními organizacemi a jinými významnými subjekty, v případě odst. 2 písm. b), c) a d) se posuzuje případně rozsah přejímání právního rámce Unie partnerskými zeměmi a v případě odst. 2 písm. c) a f) se zvažuje počet příslušných dohod a opatření v oblasti spolupráce.

Ukazatele používané k měření dosažení specifických cílů musí být předem vymezené, jasné, transparentní, případně určené jednotlivým zemím a měřitelné a patří mezi ně mimo jiné náležitě monitorované demokratické volby, dodržování lidských práv a základních svobod, nezávislé soudnictví, spolupráce ve věcech spravedlnosti, svobody a bezpečnosti, úroveň korupce, obchodní toky, rovnost žen a mužů a ukazatele umožňující měření vnitřních hospodářských rozdílů včetně míry zaměstnanosti.

4.   Podporu Unie podle tohoto nařízení lze využívat i v jiných relevantních oblastech, je-li to v souladu s celkovými cíli evropské politiky sousedství.

Článek 3

Politický rámec

1.   Zastřešující politický rámec tohoto nařízení pro programování a provádění podpory Unie podle tohoto nařízení vytvářejí, při respektování zásady vlastní odpovědnosti, dohody o partnerství a spolupráci, dohody o přidružení a jiné stávající nebo budoucí dohody o navázání vztahů s partnerskými zeměmi, příslušná sdělení Komise, závěry Evropské rady a závěry Rady, jakož i příslušná prohlášení z vrcholných schůzek nebo závěry ministerských zasedání s partnerskými zeměmi evropské politiky sousedství, mimo jiné v kontextu Východního partnerství a Unie pro Středomoří, a rovněž příslušná usnesení Evropského parlamentu.

2.   Hlavním referenčním rámcem pro stanovení priorit pro podporu Unie podle tohoto nařízení a pro posuzování pokroku podle čl. 2 odst. 3 jsou akční plány nebo jiné rovnocenné společně dohodnuté dokumenty jako programy přidružení mezi partnerskými zeměmi a Unií na dvoustranném a mnohostranném základě, v příslušných případech rovněž v rámci Východního partnerství a jižního rozměru evropské politiky sousedství.

3.   V případech, kdy žádné dohody uvedené v odstavci 1 mezi Unií a partnerskými zeměmi neexistují, lze podporu Unie podle tohoto nařízení poskytnout, pokud se ukáže, že je užitečná k naplňování cílů politiky Unie; tato podpora se pak programuje na základě těchto cílů s přihlédnutím k potřebám dotčené země.

Článek 4

Diferenciace, partnerství a spolufinancování

1.   Podpora Unie podle tohoto nařízení poskytovaná jednotlivým partnerským zemím v souladu s čl. 6. odst. 1 písm. a) je založena na pobídkách, je diferencovaná co do formy a příslušných částek a bere v úvahu všechny níže uvedené prvky, jež u dané partnerské země zohledňují její:

a)	potřeby na základě ukazatelů, jako jsou například počet obyvatel a úroveň rozvoje;

b)	odhodlání naplňovat vzájemně dohodnuté cíle v oblasti politických, hospodářských a sociálních reforem a pokrok při jejich provádění;

c)	odhodlání vybudovat pevnou a udržitelnou demokracii a pokrok v tomto procesu;

d)	partnerství s Unií, včetně úrovně jejích ambicí pro toto partnerství;

e)	schopnost využívat podporu Unie podle tohoto nařízení a potenciální dopad této podpory.

Tato podpora se zohlední ve víceletých programových dokumentech uvedených v článku 7.

2.   Po přijetí programových dokumentů uvedených v článku 7 a aniž jsou dotčeny ostatní prvky uvedené v odstavci 1 tohoto článku, se podíl dostupných zdrojů nabídnutých partnerským zemím upraví především s ohledem na jejich pokrok při budování a konsolidaci pevné a udržitelné demokracie a při naplňování dohodnutých cílů v oblasti politických, hospodářských a sociálních reforem v souladu s motivačním přístupem.

U zastřešujících programů pro více zemí se tento podíl stanoví s ohledem na pokrok, jehož partnerské země dosáhly při budování pevné a udržitelné demokracie, mimo jiné i s přihlédnutím k jejich pokroku při plnění dohodnutých cílů reforem, které k budování demokracie přispívají.

Pokrok partnerských zemí je pravidelně vyhodnocován, zejména prostřednictvím zpráv o pokroku v oblasti evropské politiky sousedství, které informují i o vývoji v porovnání s předchozími roky.

V případě závažných nebo přetrvávajících nedostatků je možné podporu znovu zvážit.

3.   Motivační přístup se nevztahuje na podporu občanské společnosti, mezilidských kontaktů včetně spolupráce mezi místními orgány, podporu zlepšení situace v oblasti lidských práv nebo podpůrná opatření v souvislosti s krizí. Tuto podporu lze v případě závažných nebo přetrvávajících nedostatků zvýšit.

4.   Motivační přístup podle tohoto nařízení je předmětem pravidelné výměny názorů v Evropském parlamentu a v Radě.

5.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se v zásadě stanovuje v partnerství s příjemci. V rámci tohoto partnerství jsou do přípravy, provádění a monitorování podpory Unie podle potřeby zapojeny tyto zúčastněné strany:

a)	státní a místní orgány a

b)	organizace občanské společnosti,

mimo jiné prostřednictvím konzultací a včasného přístupu k příslušným informacím, jež jim umožní plnit v tomto procesu smysluplnou úlohu.

6.   Podporu Unie podle tohoto nařízení v zásadě spolufinancují partnerské země a jiné zúčastněné země z veřejných finančních prostředků, příspěvků příjemců nebo jiných zdrojů. Od požadavků na spolufinancování lze upustit v řádně odůvodněných případech a pokud je to nezbytné pro podporu rozvoje občanské společnosti a nestátních subjektů, zejména malých organizací občanské společnosti, aniž je tím dotčeno plnění ostatních podmínek stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (11).

Článek 5

Soudržnost a koordinace dárců

1.   Při provádění tohoto nařízení se zajistí soudržnost se všemi oblastmi vnější činnosti Unie, jakož i s dalšími příslušnými politikami Unie. Za tímto účelem musí být opatření financovaná podle tohoto nařízení, včetně opatření řízených Evropskou investiční bankou (EIB), založena na dokumentech týkajících se politiky spolupráce a popsaných v čl. 3 odst. 1 a 2 a také na konkrétních zájmech, politických prioritách a strategiích Unie. Tato opatření musí respektovat závazky vyplývající z mnohostranných dohod a mezinárodních úmluv, jichž jsou Unie a partnerské země stranami.

2.   Unie, členské státy a EIB zajistí soudržnost mezi podporou poskytovanou podle tohoto nařízení a jinou podporou poskytovanou Unií, členskými státy a evropskými finančními institucemi.

3.   Unie a členské státy koordinují své programy podpory, aby se zvýšila účinnost a efektivita poskytování podpory a politického dialogu a předešlo dvojímu financování, v souladu se zavedenými zásadami pro posilování operativní koordinace v oblasti vnější podpory a pro harmonizaci politik a postupů. Koordinace zahrnuje pravidelné konzultace a časté výměny příslušných informací v jednotlivých fázích cyklu podpory, zejména přímo na místě. Vždy, když je to možné a vhodné, provádí se společné programování. Pokud toho nelze dosáhnout, zváží se jiný postup, například delegovaná spolupráce nebo ujednání o přenosu, aby tak byla zajištěna co nejvyšší míra koordinace.

Komise informuje o společném programování s členskými státy ve zprávě uvedené v článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 a v případech, kdy společné programování nebylo zajištěno v plném rozsahu, připojí doporučení.

4.   Unie ve spolupráci s členskými státy činí nezbytné kroky, včetně konzultací v počáteční fázi programového procesu, s cílem zajistit doplňkovost, řádnou koordinaci a spolupráci s mnohostrannými a regionálními organizacemi a subjekty, včetně evropských finančních institucí, mezinárodních finančních institucí, agentur, fondů a programů OSN, soukromých a politických nadací a dárců mimo Unii.

5.   Dokumenty uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3 rovněž v co nejvyšší míře informují o činnostech jiných dárců v Unii.

HLAVA II

ORIENTAČNÍ PROGRAMOVÁNÍ A PŘIDĚLOVÁNÍ PROSTŘEDKŮ

Článek 6

Druhy programů

1.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se programuje prostřednictvím:

a)	dvoustranných programů týkajících se podpory Unie jedné partnerské zemi;

b)

programů pro více zemí zaměřených na problémy, jež jsou společné všem nebo několika partnerským zemím, a to na základě priorit Východního partnerství a jižního rozměru evropské politiky sousedství a s přihlédnutím k činnostem prováděným v kontextu Unie pro Středomoří, a na regionální a subregionální spolupráci, především mezi dvěma nebo více partnerskými zeměmi, mimo jiné i v rámci Severní dimenze a černomořské synergie. V souladu s čl. 1 odst. 3 může být zapojena i Ruská federace;

c)

programů přeshraniční spolupráce zaměřených na spolupráci mezi jedním či více členskými státy na jedné straně a jednou či více partnerskými zeměmi nebo Ruskou federací (dále jen „další země účastnící se přeshraniční spolupráce“) na straně druhé, která probíhá podél sdílené části vnější hranice Unie.

2.   Priority pro podporu Unie podle tohoto nařízení jsou uvedeny v příloze II.

3.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014 a v případě programů uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení rovněž v souladu s prováděcími pravidly obsahujícími specifická ustanovení o provádění přeshraniční spolupráce uvedené v článku 12 tohoto nařízení.

Článek 7

Programování a orientační přidělování prostředků na orientační programy pro jednotlivé země a pro více zemí

1.   Orientační finanční příděly na programy pro jednotlivé země se určí na základě kritérií stanovených v čl. 4 odst. 1.

2.   Pro země, pro něž existují dokumenty uvedené v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení, se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijme komplexní víceletý jednotný rámec podpory. Tento rámec:

a)	posoudí pokrok, jehož bylo dosaženo ve vztahu k politickému rámci, a plnění dříve dohodnutých cílů a zhodnotí situaci, pokud jde o vztahy mezi Unií a dotyčnou partnerskou zemí, včetně míry ambicí partnerství této země s Unií;

b)

stanoví cíle a priority pro podporu Unie, vybrané převážně z cílů a priorit stanovených v dokumentech uvedených v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení a ve strategiích či plánech partnerských zemí, jsou-li tyto strategie nebo plány v souladu s celkovým politickým rámcem a z pravidelného hodnocení Unie u nich vyplynulo, že podporu potřebují;

c)	uvede očekávané výsledky a

d)	stanoví orientační výši financování rozčleněného podle priorit.

Orientační finanční příděly pro každý jednotný rámec podpory se uvádějí formou rozpětí maximálně ve výši 20 % těchto přídělů.

Doba platnosti jednotného rámce podpory v zásadě odpovídá době platnosti příslušného dokumentu uvedeného v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení.

3.   Pro země, pro něž dokumenty uvedené v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení neexistují, se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijme komplexní programový dokument včetně strategie a víceletého orientačního programu. Tento dokument:

a)	vymezí strategii pro reakci Unie na základě rozboru situace v dotyčné zemi, jejích vztahů s Unií a strategií či plánů partnerských zemí, jsou-li tyto strategie nebo plány v souladu s celkovým politickým rámcem;

b)	stanoví cíle a priority pro podporu Unie;

c)	uvede očekávané výsledky a

d)	stanoví orientační výši financování rozčleněného podle priorit.

Související orientační finanční příděly se uvádějí formou rozpětí maximálně ve výši 20 % těchto přídělů. Programový dokument platí pro odpovídající víceleté období.

4.   U programů pro více zemí se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijme komplexní programový dokument včetně strategie a víceletého orientačního programu. Tento dokument:

a)	vymezí cíle a priority pro podporu Unie v daném regionu či subregionu a zohlední případné priority, o nichž bylo rozhodnuto v rámci Východního partnerství nebo Unie pro Středomoří;

b)	uvede očekávané výsledky a

c)	stanoví orientační výši financování rozčleněného podle priorit.

Orientační finanční příděly na programy pro více zemí se určí na základě transparentních a objektivních kritérií.

Programový dokument platí pro odpovídající víceleté období.

5.   Dokumenty jednotného rámce podpory se v případě potřeby přezkoumají, mimo jiné s ohledem na příslušné pravidelné zprávy Unie a s přihlédnutím k činnosti společných subjektů zřízených podle dohod s partnerskými zeměmi, a mohou být revidovány přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Programové dokumenty uvedené v odstavcích 3 a 4 tohoto článku se přezkoumají v polovině období nebo vždy v případě potřeby a mohou být revidovány týmž postupem.

6.   Pro snadnější uplatňování motivačního přístupu uvedeného v čl. 4 odst. 2 se prostředky ve výši přibližně 10 % finančního krytí stanoveného v čl. 17 odst. 1, které doplní finanční příděly pro jednotlivé země uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3, přidělí na zastřešující programy pro více zemí. V příslušných rozhodnutích Komise o zřízení těchto zastřešujících programů se přesně stanoví země, které mohou tyto příděly obdržet, přičemž o skutečných přídělech se rozhodne na základě pokroku při budování pevné a udržitelné demokracie a při naplňování dohodnutých cílů reforem, které k dosažení tohoto cíle přispívají.

7.   Je-li-to zapotřebí k účinnějšímu provádění opatření ke společnému prospěchu Unie i partnerských zemí v oblastech, jako je nadnárodní spolupráce a propojování, lze financování podle tohoto nařízení sloučit s financováním, na které se vztahují jiná příslušná nařízení Unie zřizující finanční nástroje. V takovém případě Komise rozhodne, který soubor pravidel se má jako jediný použít k provádění.

8.   Do programového procesu jsou zapojeny členské státy v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Obzvláště úzce se zapojí ty členské státy a jiní dárci, kteří se zavázali, že budou svou podporu programovat společně s Unií. V programových dokumentech může být také případně stanoven jejich příspěvek.

9.   Pokud se členské státy a jiní dárci zavázali ke společnému programování své podpory, mohou být jednotný rámec podpory a programové dokumenty uvedené v odstavcích 3 a 4 nahrazeny společným víceletým programovým dokumentem, který musí splňovat požadavky stanovené v uvedených odstavcích.

10.   V případě krizí či ohrožení demokracie, právního státu nebo lidských práv a základních svobod nebo v případě přírodních či člověkem způsobených katastrof mohou být programové dokumenty podrobeny přezkumu ad hoc. Tento nouzový přezkum zajistí zachování soudržnosti mezi politikami Unie, podporou Unie poskytovanou podle tohoto nařízení a podporou poskytovanou podle jiných nástrojů Unie pro financování vnější činnosti. Nouzový přezkum může vést k přijetí revidovaných programových dokumentů. V takovém případě Komise zašle revidované programové dokumenty do jednoho měsíce od jejich přijetí pro informaci Evropskému parlamentu a Radě.

11.   Při veškerém programování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období uvedené v článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 (dále jen „zpráva o přezkumu v polovině období“) se zohlední její výsledky, zjištění a závěry.

HLAVA III

PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 8

Zeměpisná způsobilost

1.   Programy přeshraniční spolupráce uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c) lze zavést:

a)

pro pozemní hranice v územních jednotkách odpovídajících úrovni 3 v klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) nebo rovnocenné úrovni podél pozemních hranic mezi členskými státy a dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce, aniž jsou dotčeny případné úpravy nutné pro zajištění soudržnosti a návaznosti opatření v oblasti spolupráce a v souladu s čl. 9 odst. 4;

b)

pro námořní hranice v územních jednotkách odpovídajících úrovni NUTS 3 nebo rovnocenné úrovni podél námořních hranic mezi členskými státy a dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce, pokud jsou od sebe vzdálené nejvíce 150 km, aniž jsou dotčeny případné úpravy nutné pro zajištění soudržnosti a návaznosti opatření v oblasti spolupráce;

c)	v přímořských oblastech v pobřežních územních jednotkách odpovídajících úrovni NUTS 2 nebo rovnocenné úrovni, jež leží u moře společného členským státům a dalším zemím účastnícím se přeshraniční spolupráce.

2.   V zájmu zajištění návaznosti stávajících režimů spolupráce a v jiných odůvodněných případech a s cílem přispět k cílům programu lze povolit, aby se přeshraniční spolupráce účastnily i územní jednotky, jež přiléhají k jednotkám uvedeným v odstavci 1. Podmínky, za nichž se tyto přilehlé územní jednotky mohou spolupráce účastnit, se stanoví ve společných operačních programech.

3.   V řádně odůvodněných případech se do přeshraniční spolupráce mohou zapojit i významná společenská, hospodářská či kulturní střediska v členských státech nebo v dalších zemích účastnících se přeshraniční spolupráce, která ke způsobilým územním jednotkám nepřiléhají, pokud jejich účast přispěje k cílům stanoveným v programovém dokumentu. Podmínky, za nichž se tato střediska mohou spolupráce účastnit, se stanoví ve společných operačních programech.

4.   Při zavádění programů podle odst. 1 písm. b) může Komise po dohodě s účastníky navrhnout, aby se zeměpisná způsobilost rozšířila na celou územní jednotku úrovně NUTS 2, na jejímž území se nachází územní jednotka úrovně NUTS 3.

5.   Při přeshraniční spolupráci se usiluje o soudržnost s cíli stávajících a budoucích makroregionálních strategií.

Článek 9

Programování a přidělování prostředků na přeshraniční spolupráci

1.   Připraví se programový dokument, jehož účelem je vymezit:

a)	strategické cíle, které má přeshraniční spolupráce sledovat, a priority a očekávané výsledky této spolupráce;

b)	seznam společných operačních programů, které budou zavedeny;

c)	orientační rozčlenění zdrojů mezi programy týkající se pozemních a námořních hranic uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) a programy pro přímořské oblasti uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. c);

d)	orientační víceleté příděly pro jednotlivé společné operační programy;

e)	územní jednotky, jež jsou způsobilé k účasti v jednotlivých společných operačních programech, a územní jednotky a střediska uvedené v čl. 8 odst. 2, 3 a 4;

f)	orientační příděl určený na podporu horizontálních opatření k budování kapacit, popřípadě na podporu vytváření sítí a výměny zkušeností mezi programy;

g)	příspěvky do nadnárodních programů zřízených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 (12), na nichž se podílejí partnerské země nebo Ruská federace.

Programový dokument se vztahuje na období sedmi let a Komise ho přijme přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Přezkoumá se v polovině období nebo vždy v případě potřeby a může být revidován týmž postupem.

2.   Společné operační programy jsou spolufinancovány z EFRR. Celková výše příspěvku z EFRR se určí podle čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) č. 1299/2013. Použití tohoto příspěvku se řídí tímto nařízením.

3.   Společné operační programy mohou být používány ke spolufinancování z nástroje předvstupní pomoci (NPP II), zřízeného nařízením (EU) č. 236/2014, pokud se jich účastní příjemci uvedení v příloze I uvedeného nařízení. Použití tohoto spolufinancování se řídí tímto nařízením.

4.   Orientační příděly finančních prostředků na společné operační programy jsou založeny na objektivních kritériích, zejména počtu obyvatel ve způsobilých územních jednotkách vymezených v čl. 8 odst. 1 písm. a), b) a c). Při určování orientačních přídělů je možné provést úpravy, aby se zohlednila potřeba vyváženosti mezi příspěvky z EFRR a příspěvky poskytovanými podle tohoto nařízení, jakož i další faktory ovlivňující intenzitu spolupráce, jako jsou zvláštní rysy hraničních oblastí a jejich schopnost, pokud jde o správu a schopnost využití podpory Unie.

Článek 10

Společné operační programy

1.   Přeshraniční spolupráce se provádí prostřednictvím víceletých společných operačních programů, které se týkají spolupráce na jedné či více hranicích a zahrnují víceletá opatření, která jsou zaměřena na jednotný soubor priorit a mohou se provádět za podpory Unie. Společné operační programy vycházejí z programového dokumentu uvedeného v čl. 9 odst. 1. Jejich součástí je souhrnný popis řídicích a kontrolních systémů, který se týká prvků uvedených v čl. 11 odst. 2 a v čl. 12 odst. 2.

2.   Společné operační programy pro pozemní a námořní hranice se stanoví pro každou hranici na vhodné územní úrovni a zahrnují způsobilé územní jednotky náležející jednomu nebo více členským státům a jedné nebo více z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce.

3.   Společné operační programy v přímořských oblastech jsou mnohostranné, zavádějí se na vhodné územní úrovni a zahrnují způsobilé územní jednotky, které leží u moře společného několika zúčastněným zemím, mezi nimi nejméně jednomu členskému státu a jedné další zemi účastnící se přeshraniční spolupráce. Mohou zahrnovat dvojstranné činnosti podporující spolupráci mezi jedním členským státem a jednou z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce.

4.   Zúčastněné země do jednoho roku od schválení programového dokumentu uvedeného v čl. 9 odst. 1 a po přijetí prováděcích pravidel obsahujících specifická ustanovení o provádění přeshraniční spolupráce společně předloží Komisi návrhy společných operačních programů. Komise ve lhůtě stanovené v prováděcích pravidlech přijme každý společný operační program po posouzení jeho souladu s tímto nařízením, programovým dokumentem a prováděcími pravidly. Komise společné operační programy do jednoho měsíce od jejich přijetí předloží pro informaci Evropskému parlamentu a členským státům.

5.   Oblasti jiných zemí, než jsou členské státy nebo další země účastnící se přeshraniční spolupráce, které přiléhají ke způsobilým oblastem vymezeným v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nebo leží při společném moři, kde se zavádí společný operační program, mohou být do společného operačního programu zahrnuty a přijímat podporu Unie podle tohoto nařízení za podmínek stanovených v programovém dokumentu uvedeném v čl. 9 odst. 1.

6.   Komise a zúčastněné země přijmou vhodná opatření, aby zajistily, aby se programy přeshraniční spolupráce, zejména programy pro přímořské oblasti, zavedené podle tohoto nařízení a programy nadnárodní spolupráce zavedené podle nařízení (EU) č. 1299/2013, jež mají částečně shodnou zeměpisnou působnost, plně doplňovaly a vzájemně posilovaly.

7.   Společné operační programy mohou být z podnětu zúčastněných zemí nebo Komise revidovány například z důvodu:

a)	změn v prioritách spolupráce nebo socioekonomického vývoje,

b)	výsledků v provádění dotčených opatření a výsledků monitorovacího a hodnotícího procesu,

c)	potřeby upravit částky dostupných finančních prostředků a přerozdělit zdroje.

8.   Do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž byly společné operační programy přijaty, uzavře Komise s dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce dohodu o financování. Tato dohoda musí obsahovat právní ustanovení nezbytná pro provádění společných operačních programů a mohou ji spolupodepsat i ostatní zúčastněné země a řídící orgán uvedený v čl. 12 odst. 2 písm. c) nebo hostitelská země, v níž má řídící orgán sídlo.

V případě potřeby uzavřou zúčastněné země a řídící orgán dohodu, například ve formě memoranda o porozumění, v níž stanoví dotčeným zemím konkrétní finanční povinnosti a způsoby provádění programu, včetně jejich řídicích a správních úkolů a odpovědnosti.

9.   Společný operační program týkající se více než jedné z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce se zavede tehdy, pokud alespoň jedna z těchto zemí podepíše dohodu o financování. Další země účastnící se přeshraniční spolupráce, na které se zavedený program vztahuje, se mohou k programu kdykoli připojit tím, že podepíší dohodu o financování.

10.   Jestliže se zúčastněná země rozhodne společný operační program spolufinancovat, v tomto programu se jasně stanoví postupy a nezbytné ochranné mechanismy týkající se auditu, poskytování, využívání a monitorování tohoto spolufinancování. Související dohodu o financování podepíšou všechny zúčastněné země a řídící orgán společného operačního programu nebo hostitelská země, v níž má řídící orgán sídlo.

11.   Společné operační programy mohou rovněž stanovit finanční příspěvek z nástrojů a do finančních nástrojů, který by mohl být s výhradou pravidel platných pro tyto nástroje kombinován s granty, pokud se tím přispěje k dosažení priorit těchto programů.

12.   Podle zásady partnerství zúčastněné země a případně i jejich místní orgány vyberou společně pro podporu Unie činnosti, jež jsou v souladu s prioritami a opatřeními společného operačního programu.

13.   Ve zvláštních a řádně odůvodněných případech, kdy

a)	společný operační program není možné předložit v důsledku problémů vzniklých ve vztazích mezi zúčastněnými zeměmi nebo mezi Unií a některou z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce;

b)	společný operační program není možné provádět v důsledku problémů vzniklých ve vztazích mezi zúčastněnými zeměmi;

c)	zúčastněné země nepředloží společný operační program Komisi do 30. června 2017; nebo

d)	žádná z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce a uvedených v programu nepodepíše do konce roku následujícího po přijetí programu příslušnou dohodu o financování,

učiní Komise po konzultacích s dotčeným členským státem nebo státy kroky nezbytné k tomu, aby mohl tento dotčený členský stát nebo státy využít příspěvku z EFRR na společný operační program podle čl. 4 odst. 7 a 8 nařízení (EU) č. 1299/2013.

14.   Rozpočtové závazky na činnosti nebo programy v rámci přeshraniční spolupráce, které trvají déle než jeden rozpočtový rok, mohou být rozděleny na roční splátky v průběhu několika let.

Článek 11

Řízení společných operačních programů

1.   Společné operační programy se obvykle provádějí ve sdíleném řízení s členskými státy. Zúčastněné země však mohou navrhnout provádění v nepřímém řízení subjektem uvedeným v nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 v souladu s prováděcími pravidly uvedenými v čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení.

2.   Komise se na základě dostupných informací ujistí, že daný členský stát v případě sdíleného řízení nebo další země účastnící se přeshraniční spolupráce nebo mezinárodní organizace v případě nepřímého řízení zavedly a provozují systémy řízení a kontroly, které jsou v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012, tímto nařízením a prováděcími pravidly k němu uvedenými v čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení.

Dotčené členské státy, další země účastnící se přeshraniční spolupráce a mezinárodní organizace zajistí účinné fungování svých systémů řízení a kontroly, legalitu a správnost uskutečněných operací a dodržování zásady řádného finančního řízení. Odpovídají za řízení a kontrolu programů.

Komise může vyžadovat, aby daný členský stát nebo další země účastnící se přeshraniční spolupráce nebo mezinárodní organizace prošetřovaly stížnosti podané Komisi v souvislosti s výběrem či prováděním operací podporovaných podle této hlavy nebo v souvislosti s fungováním systému řízení a kontroly.

3.   Aby se mohlo odpovídajícím způsobem připravit provádění společných operačních programů, jsou výdaje vynaložené po předložení těchto programů Komisi způsobilé ode dne 1. ledna 2014.

4.   Je-li způsobilost omezena v souladu s čl. 8 odst. 7 nařízení (EU) č. 236/2014, je subjekt uvedený v odstavci 1 tohoto článku, který může vydávat výzvy k předkládání návrhů a nabídek, v souladu s čl. 8 odst. 2 a čl. 9 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 oprávněn přijímat žadatele a uchazeče z nezpůsobilých zemí jakožto způsobilé uchazeče nebo přijímat zboží nezpůsobilého původu.

Článek 12

Prováděcí pravidla pro přeshraniční spolupráci

1.   Prováděcí pravidla, jež stanoví konkrétní ustanovení k provedení této hlavy, se přijmou přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014.

2.   Prováděcí pravidla zahrnují podrobná ustanovení týkající se mimo jiné těchto otázek:

a)	míry a způsobů spolufinancování;

b)	obsahu, přípravy, změn a uzavírání společných operačních programů;

c)

úlohy a funkce struktur programu, například společného monitorovacího výboru, řídícího orgánu a jeho společného technického sekretariátu včetně jejich postavení, účinné identifikace, odpovědnosti a povinností, popisu systémů řízení a kontroly a podmínek upravujících technické a finanční řízení podpory Unie včetně způsobilosti výdajů;

d)	postupů pro zpětné získání prostředků ve všech zúčastněných zemích;

e)	monitorování a hodnocení;

f)	propagačních a informačních činností;

g)	sdíleného a nepřímého řízení podle čl. 6 odst. 2 nařízení (EU) č. 236/2014.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 13

Přenesení pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 14 měnící přílohu II. Komise zejména do 31. března 2018 přijme akt v přenesené pravomoci, kterým se příloha II mění v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 14

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 13 je svěřena Komisi do 31. prosince 2020.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 13 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 13 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 15

Výbor

Komisi je nápomocen Výbor pro evropský nástroj sousedství. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 16

Účast třetích zemí, na které se nevztahuje článek 1

1.   V řádně odůvodněných případech a k zajištění soudržnosti a účinnosti financování Unie nebo na podporu regionální či nadregionální spolupráce může Komise v souladu s článkem 2 nařízení (EU) č. 236/2014 v jednotlivých případech rozhodnout o rozšíření způsobilosti určitých opatření na země, území a oblasti, jež by jinak nebyly pro financování způsobilé.

Do postupů provádějících taková opatření se bez ohledu na čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) č. 236/2014 mohou zapojit fyzické a právnické osoby z dotyčných zemí, území a oblastí.

2.   Možnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou být stanoveny v programových dokumentech uvedených v článku 7.

Článek 17

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014–2020 činí 15 432 634 000 EUR v běžných cenách. Až 5 % z finančního krytí se přidělí na programy přeshraniční spolupráce uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c).

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3.   V souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (13) se z různých nástrojů pro financování vnější činnosti, totiž nástroje pro rozvojovou spolupráci, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 (14), evropského nástroje sousedství, nástroje předvstupní pomoci (NPP II), zřízeného nařízením (EU) č. 231/2014, a nástroje partnerství, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (15), přiděluje orientační částka ve výši 1 680 000 000 EUR na opatření v oblasti mobility ve vzdělávání do partnerských zemí nebo z partnerských zemí ve smyslu nařízení (EU) č. 1288/2013 a na spolupráci a politický dialog s orgány, institucemi a organizacemi z těchto zemí. Použití těchto finančních prostředků se řídí nařízením (EU) č. 1288/2013.

Finanční prostředky se poskytnou ve dvou víceletých přídělech, z nichž první se bude vztahovat na první čtyři roky, druhý pak na tři zbývající roky. S přidělením těchto finančních prostředků počítá programování stanovené v tomto nařízení v souladu se zjištěnými potřebami a prioritami dotčených zemí. V případě závažných nepředvídaných okolností nebo významných politických změn mohou být tyto příděly přehodnoceny v souladu s prioritami vnější činnosti Unie.

Článek 18

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU.

Článek 19

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

---

(1)  Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 77.

(2)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 ze dne 24. října 2006 o obecných ustanoveních o zřízení evropského nástroje sousedství a partnerství (Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 1).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku)

(9)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).

(10)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, 1720/2006/ES a 1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014-2020 (viz strana 44 v tomto čísle Úředního věstníku).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství (viz strana 77 v tomto čísle Úředního věstníku).

---

---

---

---

---

---

15.3.2014

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/44

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 233/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014—2020

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Toto nařízení tvoří součást politiky rozvojové spolupráce Unie a je jedním z nástrojů poskytujících podporu pro vnější politiku Unie. Nahrazuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 (3), jehož platnost skončila dnem 31. prosince 2013.

(2)

Boj proti chudobě zůstává hlavním cílem rozvojové politiky Unie, jak je stanoveno v hlavě V kapitole 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a v části páté hlavě III kapitole 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí a dalšími mezinárodně sjednanými závazky a cíli v oblasti rozvoje schválenými Unií a jejími členskými státy v rámci Organizace spojených národů (OSN) a na dalších příslušných mezinárodních fórech.

(3)

Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“ (4) (dále jen „evropský konsensus“) a jeho schválené změny stanoví obecný politický rámec, hlavní směry a zaměření pro provádění tohoto nařízení.

(4)	Pomoc Unie by měla postupem času přispívat ke snížení závislosti na pomoci.

(5)

Činnost Unie na mezinárodní scéně má spočívat na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, rozvoji a rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatních částech světa, totiž demokracii, právním státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úctě k lidské důstojnosti, zásadách rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva. Prostřednictvím dialogu a spolupráce se má Unie snažit rozvíjet a upevňovat odhodlání prosazovat tyto zásady v partnerských zemích, územích a regionech. Při naplňování těchto zásad Unie prokazuje svou přidanou hodnotu v roli aktéra v oblasti rozvojových politik.

(6)	Při provádění tohoto nařízení, a zejména v průběhu procesu programování, by Unie měla řádně zohlednit priority, cíle a referenční hodnoty v oblasti lidských práv a demokracie, které stanovila pro partnerské země, zejména své strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země.

(7)

Dodržování lidských práv a základních svobod, podpora právního státu a demokratických zásad, transparentnost, řádná správa věcí veřejných, mír a stabilita a rovnost žen a mužů jsou nezbytné pro rozvoj partnerských zemí a tuto problematiku je třeba zahrnout do rozvojové politiky Unie, zejména pak do programování a do dohod s partnerskými zeměmi.

(8)

Pro zajištění soudržnosti a případnosti pomoci a zároveň pro snížení nákladů partnerských zemí je nezbytná účinná pomoc, větší transparentnost, spolupráce a doplňkovost a lepší harmonizace a soulad s partnerskými zeměmi, jakož i koordinace postupů jak mezi Unií a jejími členskými státy, tak i v rámci vztahů s dalšími dárci a aktéry v oblasti rozvoje. Prostřednictvím své rozvojové politiky je Unie odhodlána provést závěry prohlášení o účinnosti pomoci přijatého fórem na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, jež se konalo v Paříži dne 2. března 2005, akčního programu z Akkry přijatého dne 4. září 2008 a jejich následného prohlášení přijatého v Pusanu dne 1. prosince 2011. Tyto závazky vedly k řadě závěrů Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, jako jsou Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky a Operační rámec pro účinnost pomoci. Je třeba zvýšit úsilí a posílit postupy pro dosažení společného programování.

(9)	Pomoc Unie by měla podporovat společnou strategii Afrika-EU přijatou na summitu EU-Afrika v Lisabonu ve dnech 8. a 9. prosince 2007 a její následné změny a doplnění, založené na společné vizi, zásadách a cílech, z nichž strategické partnerství Afrika–EU vychází.

(10)

Unie a členské státy by měly zlepšit jednotnost, koordinaci a doplňkovost svých politik v oblasti rozvojové spolupráce, a to zejména tím, že budou reagovat na priority partnerských zemí a regionů na úrovni jednotlivých zemí a regionů. Aby se zajistilo vzájemné doplňování a posilování politiky rozvojové spolupráce Unie a téže politiky členských států a aby se zajistilo nákladově účinné poskytování podpory, aniž by se v některých oblastech překrývala či naopak chyběla, je naléhavě nezbytné a vhodné stanovit společné postupy programování, které by se měly uplatňovat, kdykoli je to možné a vhodné.

(11)

Politika a mezinárodní činnost Unie v oblasti rozvojové spolupráce se řídí rozvojovými cíli tisíciletí, jako je vymýcení extrémní chudoby a hladu, a to včetně jejich případných pozdějších úprav, a rozvojovými cíli, zásadami a závazky, které schválila Unie a její členské státy, a to rovněž v souvislosti s jejich spoluprací v rámci OSN a jiných příslušných mezinárodních fór v oblasti rozvojové spolupráce. Politika Unie a její mezinárodní činnost se rovněž řídí jejími závazky a povinnostmi v oblasti lidských práv a rozvoje, mezi něž patří Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluva OSN o právech dítěte a Deklarace OSN o právu na rozvoj.

(12)

Unie je pevně odhodlána prosazovat rovnost žen a mužů jakožto jedno z lidských práv, otázku sociální spravedlnosti a jednu z hlavních zásad rozvojové politiky Unie. Rovnost žen a mužů je zásadní k dosažení všech rozvojových cílů tisíciletí. Dne 14. června 2010 Rada podpořila akční plán EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v oblasti rozvoje na období 2010–2015.

(13)

Podpora komplexního přístupu při reakci na krize a katastrofy a konfliktní či nestabilní situace včetně situací během přechodného období a v období po ukončení krize by měla pro Unii představovat vysoce prioritní otázku. Tento přístup by měl především vycházet ze závěrů Rady ze dne 19. listopadu 2007 o reakci EU na nestabilní situace a ze závěrů Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, rovněž ze dne 19. listopadu 2007, o bezpečnosti a rozvoji, jakož i ze závěrů Rady ze dne 20. června 2011 o předcházení konfliktům, jakož i z jakýchkoli příslušných následných závěrů.

(14)

Zejména v situacích, kdy jsou potřeby nejnaléhavější a chudoba nejrozsáhlejší a nejhlubší, by se podpora Unie měla zaměřit na posílení odolnosti zemí a jejich obyvatel vůči nepříznivým okolnostem. Toho by mělo být dosaženo vhodnou kombinací přístupů, reakcí a nástrojů, zejména zajištěním toho, aby přístupy zaměřené na bezpečnost, humanitární problematiku a rozvoj byly vyvážené, soudržné a účinně koordinované, čímž by došlo k propojení pomoci, obnovy a rozvoje.

(15)

Pomoc Unie by se měla zaměřit tam, kde má větší dopad s ohledem na její schopnost působit v globálním měřítku a reagovat na globální výzvy, jako je vymýcení chudoby, udržitelný rozvoj podporující začlenění a celosvětové prosazování demokracie, řádné správy věcí veřejných, lidských práv a právního státu, a s ohledem na její dlouhodobé a předvídatelné odhodlání poskytovat rozvojovou pomoc a její úlohu při koordinaci s členskými státy. K zajištění tohoto dopadu by se měla používat zásada rozlišování nejen na úrovni přidělování finančních prostředků, ale rovněž na úrovni programování, která zajistí, aby se dvoustranná rozvojová spolupráce zaměřila na ty partnerské země, které to nejvíce potřebují, včetně nestabilních států a vysoce zranitelných států, a na partnerské země s omezenou schopností přístupu k dalším zdrojům financování svého rozvoje. Unie by měla uzavřít nová partnerství se zeměmi, na které se přestávají vztahovat programy dvoustranné pomoci, především na základě regionálních a tematických programů v rámci těchto nástrojů a dalších tematických nástrojů Unie pro financování vnější činnosti, zejména nástroje partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (5) (dále jen „nástroj partnerství“).

(16)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno uceleným přístupem ke každé zemi na základě soudržnosti a doplňkovosti nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi tímto nástrojem, ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. Mělo by to dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených podle nástrojů pro financování vnější činnosti. V rámci úsilí o celkovou soudržnost vnější činnosti Unie v souladu s článkem 21 Smlouvy o EU má Unie ve shodě s požadavkem článku 208 Smlouvy o fungování EU zajistit soudržnost politik ve prospěch rozvoje.

(17)

Při dodržení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje by toto nařízení mělo umožnit větší jednotnost politik Unie. Mělo by také umožnit plné sladění s partnerskými zeměmi a regiony, pokud možno díky využívání národních rozvojových plánů nebo podobných komplexních rozvojových dokumentů přijatých se zapojením dotčených vnitrostátních a regionálních subjektů jako základ pro plánování činnosti Unie. Mělo by dále usilovat o lepší koordinaci mezi dárci, zejména mezi Unií a členskými státy, prostřednictvím společného programování.

(18)

V globalizovaném světě se stále více stávají součástí vnější činnosti Unie různé vnitřní politiky Unie, jako jsou životní prostředí, změna klimatu, podpora energie z obnovitelných zdrojů, zaměstnanost (včetně důstojných pracovních podmínek pro všechny), rovnost žen a mužů, energetika, vodní hospodářství, doprava, zdravotnictví, školství, spravedlnost a bezpečnost, kultura, výzkum a inovace, informační společnost, migrace a zemědělství a rybolov.

(19)

Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, což zahrnuje modely růstu, které posilují sociální, hospodářskou a územní soudržnost a umožňují chudým podílet se větší měrou na tvorbě národního bohatství a mít z něho prospěch, zdůrazňuje odhodlání Unie podporovat ve své vnitřní i vnější politice inteligentní, udržitelný růst podporující začlenění, který v sobě spojuje tři pilíře: hospodářský, sociální a environmentální.

(20)

Boj proti změně klimatu a ochrana životního prostředí patří mezi velké výzvy, jimž Unie a rozvojové země čelí a u nichž existuje naléhavá potřeba jednat na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Toto nařízení by tudíž mělo přispět k dosažení cíle vynaložit alespoň 20 % rozpočtu Unie na vytvoření nízkouhlíkové společnosti odolné vůči změně klimatu, přičemž 25 % prostředků z programu pro globální veřejné statky a výzvy stanoveného tímto nařízením by se mělo vynaložit na financování v oblasti životního prostředí a změny klimatu. Akce v těchto oblastech by se měla v mezích možností vzájemně podporovat, aby se posílily jejich dopady.

(21)

Toto nařízení by mělo Unii umožnit, aby přispívala k plnění společného závazku Unie zajistit trvalou podporu lidského rozvoje, který povede ke zlepšení životních podmínek lidí. K dosažení tohoto cíle by mělo přispět vynaložení nejméně 25 % prostředků z programu pro globální veřejné statky a výzvy na podporu této oblasti rozvoje.

(22)

Nejméně 20 % pomoci podle tohoto nařízení by mělo být přiděleno na základní sociální služby, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání, jakož i na středoškolské vzdělání, s vědomím, že stejně jako v případech mimořádné pomoci musí být uplatňována určitá míra pružnosti. Do výroční zprávy uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (6) je třeba zahrnout údaje o plnění tohoto požadavku.

(23)

V akčním programu OSN z Istanbulu pro nejméně rozvinuté země na období 2011-2020 se nejméně rozvinuté země zavázaly, že do svých národních strategií rozvoje začlení politiky v oblasti obchodu a budování obchodních kapacit. Na 8. ministerské konferenci Světové obchodní organizace konané v Ženevě ve dnech 15.-17. prosince 2011 se dále ministři dohodli, že po roce 2011 ponechají pomoc na podporu obchodu na úrovních, které odrážejí alespoň průměrnou hodnotu období 2006-2008. Toto úsilí musí být doprovázeno účinnější a cílenější pomocí na podporu obchodu a usnadněním obchodu.

(24)

Tematické programy by měly podporovat v první řadě rozvojové země, ale za podmínek stanovených v tomto nařízení by pro ně měly být způsobilé i některé přijímající země, jakož i zámořské země a území (ZZÚ), jejichž charakteristiky neumožňují vyhovět požadavkům Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC) na příjemce oficiální rozvojové pomoc, ale na něž se vztahuje čl. 1 odst. 1 písm. b).

(25)

Podrobnosti týkající se oblastí spolupráce a úpravy finančních přídělů pro jednotlivé zeměpisné oblasti a oblasti spolupráce představují jiné než podstatné prvky tohoto nařízení. Na Komisi by tedy měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o aktualizaci těch prvků příloh tohoto nařízení, které stanoví podrobnosti týkající se oblastí spolupráce v rámci zeměpisných a tematických programů a orientačních finančních přídělů pro jednotlivé zeměpisné oblasti a oblasti spolupráce. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by měla Komise zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(26)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o strategické dokumenty a víceleté orientační programy podle tohoto nařízení. Tyto prováděcí pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

(27)	S ohledem na povahu těchto prováděcích aktů, zejména jejich politické zaměření a rozpočtové dopady, by se při jejich přijímání měl v zásadě použít přezkumný postup, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu.

(28)	Komise by měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty, pokud se jedná o řádně odůvodněné případy, u nichž je vzhledem k naléhavosti a závažnosti situace nutná rychlá reakce Unie.

(29)	Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení (EU) č. 236/2014.

(30)	Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví v rozhodnutí Rady 2010/427/EU (8),

(31)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(32)

Toto nařízení stanoví pro celou dobu používání finanční krytí, které stanoví pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (9).

(33)	Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (10). Toto nařízení by se proto mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení zřizuje nástroj (dále jen „nástroj pro rozvojovou spolupráci“), v rámci kterého může Unie financovat:

a)

zeměpisné programy zaměřené na podporu rozvojové spolupráce s rozvojovými zeměmi, které jsou zařazeny na seznam příjemců oficiální rozvojové pomoci vypracovaného Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), s výjimkou: i) zemí, které jsou stranami Dohody o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 (11), kromě Jihoafrické republiky; ii) zemí způsobilých pro financování z Evropského rozvojového fondu; iii) zemí způsobilých pro financování Unií v rámci evropského nástroje sousedství, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 (12) (dále jen „evropský nástroj sousedství“); iv) příjemců způsobilých pro financování Unií v rámci nástroje předvstupní pomoci, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (13) (dále jen „nástroj předvstupní pomoci“);

b)

tematické programy k řešení problematiky globálních veřejných statků a výzev související s otázkami rozvoje a na podporu organizací občanské společnosti a místních orgánů v partnerských zemích podle písmene a) tohoto odstavce a v zemích způsobilých pro financování Unií v rámci nástrojů uvedených v písm. a) bodech i) až iii) tohoto odstavce a v zemích a na územích, které spadají do oblasti působnosti rozhodnutí Rady 2013/755/EU (14);

c)	panafrický program na podporu strategického partnerství mezi Afrikou a Unií a jeho následné změny a doplnění, který má zahrnout činnosti nadregionální, kontinentální nebo celosvětové povahy v Africe a ve spolupráci s Afrikou.

2.   Pro účely tohoto nařízení je regionem zeměpisná oblast zahrnující více než jednu rozvojovou zemi.

3.   Země a území podle odstavce. 1 se v tomto nařízení uvádějí jako „partnerské země“ nebo případně „partnerské regiony“ podle příslušného zeměpisného, tematického nebo panafrického programu.

Článek 2

Cíle a kritéria způsobilosti

1.   V rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie a evropského konsensu a jeho dohodnutých změn:

a)	hlavním cílem spolupráce podle tohoto nařízení je snížení a v dlouhodobém horizontu vymýcení chudoby;

b)

v souladu s hlavním cílem uvedeným v písmenu a) přispívá spolupráce podle tohoto nařízení k: i) posílení udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje a ii) upevňování a podpoře demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, lidských práv a příslušných zásad mezinárodního práva.

Dosažení cílů uvedených v prvním pododstavci se měří pomocí příslušných ukazatelů, včetně ukazatelů lidského rozvoje, zejména rozvojového cíle tisíciletí 1 pro písmeno a) a rozvojových cílů tisíciletí 1 až 8 pro písmeno b), a po roce 2015 dalších ukazatelů sjednaných na mezinárodní úrovni Unií a jejími členskými státy.

2.   Spolupráce podle tohoto nařízení přispívá k dosažení mezinárodních závazků a cílů v oblasti rozvoje, na nichž se Unie dohodla, zejména rozvojových cílů tisíciletí a nových rozvojových cílů pro období po roce 2015.

3.   Akce v rámci zeměpisných programů musí být koncipovány tak, aby splňovaly kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc OECD.

Akce v rámci tematických programů a panafrického programu musí být navrženy tak, aby splňovaly kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc OECD, s výjimkou případů, kdy:

a)	se akce použijí na přijímající zemi či území, jež nemohou být považovány za příjemce oficiální rozvojové pomoci podle Výboru pro rozvojovou pomoc OECD, nebo

b)	se prostřednictvím akce provádí globální iniciativa, priorita politiky Unie nebo mezinárodní povinnost či závazek Unie podle čl. 6 odst. 2 písm. b) a e) a akce nemá vlastnosti nezbytné ke splnění kritérií pro oficiální rozvojovou pomoc.

4.   Aniž je dotčen odst. 3 písm. a), nejméně 95 % výdajů předpokládaných v rámci tematických programů a nejméně 90 % výdajů předpokládaných v rámci panafrického programu musí splňovat kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc OECD.

5.   Akce, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1257/96 (15) a které jsou způsobilé pro financování podle uvedeného nařízení, nejsou v zásadě financovány podle tohoto nařízení s výjimkou případů, kdy je třeba zajistit kontinuitu spolupráce od krizové situace až do dosažení stabilních podmínek pro rozvoj. V takových případech je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, aby bylo zajištěno účinné propojení humanitární pomoci, obnovy a rozvojové pomoci.

Článek 3

Obecné zásady

1.   Unie se snaží podporovat, rozvíjet a upevňovat zásady demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod, na nichž je založena, a to prostřednictvím dialogu a spolupráce s partnerskými zeměmi a regiony.

2.   Při provádění tohoto nařízení je třeba prosazovat přístup založený na diferenciaci mezi partnerskými zeměmi, aby jim byla poskytována konkrétní, individuálně přizpůsobená spolupráce, která vychází z:

a)	jejich potřeb, a to na základě kritérií, jako je počet obyvatel, příjem na obyvatele, míra chudoby, rozdělení příjmů a úroveň lidského rozvoje;

b)	jejich schopnosti vytvářet finanční zdroje a mít k nim přístup a jejich schopnosti využít pomoc Unie;

c)

jejich závazků a jejich plnění, posuzovaného na základě kritérií a ukazatelů, jako je politický, hospodářský a sociální pokrok, rovnost žen a mužů, pokrok v oblasti řádné správy věcí veřejných a lidských práv a účinné využívání pomoci, zejména způsob, jakým země využívá omezených zdrojů pro rozvoj, a zda přednostně vychází ze svých vlastních zdrojů; a

d)

z potenciálního dopadu rozvojové pomoci Unie v partnerských zemích. Nejpotřebnější země, zejména nejméně rozvinuté země, země s nízkými příjmy a země v krizi nebo v období po ukončení krize a nestabilní a zranitelné země mají při přidělování zdrojů přednost. Na podporu analýzy a určení nejpotřebnějších zemí mohou být použita kritéria jako index lidského rozvoje, index ekonomické zranitelnosti a další příslušné indexy, včetně indexů pro měření chudoby a nerovnosti v jednotlivých zemích.

3.   Do všech programů se začlení průřezové otázky stanovené v evropském konsensu. Navíc budou případně zahrnuty otázky související s předcházením konfliktům, důstojnými pracovními podmínkami a změnou klimatu.

Průřezovými otázkami uvedenými v prvním pododstavci se rozumějí otázky, které zahrnují následující aspekty, jimž je třeba věnovat zvláštní pozornost, pokud tak vyžadují okolnosti: nediskriminace, práva příslušníků menšin, práva osob se zdravotním postižením, práva osob postižených život ohrožujícím onemocněním a dalších zranitelných skupin, základní práva pracujících a sociální začlenění, silnější postavení žen, právní stát, posílení kapacity parlamentů a občanské společnosti a podpora dialogu, účasti a usmíření, jakož i budování institucí, a to i na místní a regionální úrovni.

4.   Při provádění tohoto nařízení je nutno zajistit soudržnost politik ve prospěch rozvoje a konzistentnost s dalšími oblastmi vnější činnosti Unie a s dalšími příslušnými politikami Unie v souladu s článkem 208 Smlouvy o fungování EU.

V tomto ohledu vycházejí opatření financovaná podle tohoto nařízení, včetně těch, jež řídí Evropská investiční banka (EIB), z politik rozvojové spolupráce stanovené v takových nástrojích, jako jsou dohody, prohlášení a akční plány sjednané mezi Unií a dotyčnými partnerskými zeměmi a regiony, a z příslušných rozhodnutí, zvláštních zájmů, politických priorit a strategií Unie.

5.   Unie a členské státy usilují o pravidelnou a častou výměnu informací, mimo jiné i s ostatními dárci, a podporují lepší koordinaci a doplňkovost dárců tím, že směřují ke společnému víceletému programování založenému na strategiích partnerských zemí pro snižování chudoby nebo obdobných rozvojových strategiích. Mohou provádět společná opatření včetně společné analýzy těchto strategií a společné reakce na tyto strategie, v nichž jsou určena prioritní odvětví zásahu a dělba práce v rámci dané země, tím, že provádějí společné mise více dárců a využívají režimy spolufinancování a delegovanou spolupráci.

6.   Unie prosazuje vícestranný přístup ke globálním problémům a v tomto ohledu spolupracuje se členskými státy. Tam, kde je to vhodné, podporuje spolupráci s mezinárodními organizacemi a orgány i s dalšími bilaterálními dárci.

7.   Vztahy mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a partnerskými zeměmi na straně druhé jsou založeny na společných hodnotách, jako jsou lidská práva, demokracie a právní stát, a zásadách vlastní a vzájemné odpovědnosti a tyto společné hodnoty a zásady prosazují.

Ve vztazích s partnerskými zeměmi je dále zohledňováno jejich odhodlání a výsledky při provádění mezinárodních dohod a naplňování smluvních vztahů s Unií.

8.   Unie prosazuje účinnou spolupráci s partnerskými zeměmi a regiony v souladu s osvědčenými mezinárodními postupy. Kdekoli je to možné, přizpůsobuje svou podporu jejich rozvojovým strategiím, reformním politikám a postupům a podněcuje demokratickou, jakož i národní a vzájemnou odpovědnost. Za tímto účelem podporuje:

a)	transparentní proces rozvoje, který řídí partnerská země nebo region a nese za něj odpovědnost, včetně podpory místní odborné základny;

b)

přístup založený na právech, který by zahrnoval všechna lidská práva, ať už občanská a politická, hospodářská, sociální či kulturní, s cílem začlenit do provádění tohoto nařízení zásady v oblasti lidských práv, napomoci partnerským zemím při provádění jejich mezinárodních závazků v oblasti lidských práv a podpořit držitele práv při vymáhání jejich nároků, se zaměřením na chudé a zranitelné skupiny;

c)

zlepšování postavení obyvatel partnerských zemí a přístupy k rozvoji, které podporují začleňování, účast a široké zapojení všech částí společnosti do procesu rozvoje a do vnitrostátního a regionálního dialogu, včetně dialogu politického. Zvláštní pozornost je věnována úloze parlamentů, místních orgánů a občanské společnosti, mimo jiné z hlediska účasti, dohledu a odpovědnosti;

d)

účinné způsoby a nástroje spolupráce uvedené v článku 4 nařízení (EU) č. 236/2014 v souladu s osvědčenými postupy Výboru pro rozvojovou pomoc OECD, včetně používání inovativních nástrojů, jako je kombinování grantů a půjček a dalších mechanismů sdílení rizik ve vybraných odvětvích a zemích a zapojení soukromého sektoru, s řádným přihlédnutím k otázkám udržitelnosti dluhu, počtu uvedených mechanismů a požadavku systematického posuzování dopadu v souladu s cíli tohoto nařízení, zejména s cílem snižování chudoby. Všechny programy, zásahy a způsoby a nástroje spolupráce je nutno přizpůsobovat konkrétním okolnostem v jednotlivých partnerských zemích nebo regionech se zaměřením na přístupy založené na programech, na poskytování předvídatelného financování pomoci, na využití soukromých zdrojů, včetně zdrojů z místního soukromého sektoru, na všeobecném a nediskriminačním přístupu k základním službám a na vývoji a používání systémů jednotlivých zemí;

e)	mobilizaci domácích příjmů prostřednictvím posílení daňové politiky partnerských zemí s cílem snížit chudobu a závislost na pomoci;

f)	lepší dopad politik a programování prostřednictvím koordinace, soudržnosti a harmonizace mezi dárci, aby se vytvořila součinnost, zabránilo se překrývání a zdvojování, zlepšila se doplňkovost a podpořily iniciativy více dárců;

g)	koordinaci v partnerských zemích a regionech za použití dohodnutých směrů a zásad osvědčených postupů v oblasti koordinace a účinnosti pomoci;

h)

přístupy k rozvoji založené na výsledcích, a to mimo jiné prostřednictvím využití transparentních rámců pro výsledky na úrovni jednotlivých zemí, případně na základě mezinárodně dohodnutých cílových hodnot a ukazatelů, jako jsou ukazatele rozvojových cílů tisíciletí, pro vyhodnocení a sdílení výsledků zahrnujících výstupy, výsledky a dopad rozvojové pomoci.

9.   Unie podle potřeby podporuje provádění dvoustranné, regionální a mnohostranné spolupráce a dialogu, rozvojový rozměr dohod o partnerství a třístrannou spolupráci. Unie rovněž podporuje spolupráci mezi zeměmi Jihu navzájem.

10.   Komise informuje Evropský parlament a pořádá s ním pravidelnou výměnu názorů.

11.   Komise pořádá pravidelnou výměnu informací s občanskou společností a s místními orgány.

12.   Při svých činnostech v rámci rozvojové spolupráce Unie podle potřeby využívá a sdílí zkušenosti členských států s reformou a transformací a získané poznatky.

13.   Pomoc Unie poskytovaná podle tohoto nařízení nesmí být použita k financování nákupu zbraní nebo střeliva ani k operacím pro vojenské či obranné účely.

HLAVA II

PROGRAMY

Článek 4

Provádění pomoci Unie

Pomoc Unie se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014 prostřednictvím:

a)	zeměpisných programů,

b)	tematických programů, sestávajících z: i) programu „Globální veřejné statky a výzvy“ a ii) programu týkajícího se organizací občanské společnosti a místních orgánů, a

c)	panafrického programu.

Článek 5

Zeměpisné programy

1.   Spolupráce Unie podle tohoto článku probíhá v rámci činností celostátního, regionálního, nadregionálního a kontinentálního charakteru.

2.   Zeměpisný program zahrnuje spolupráci v příslušných oblastech činnosti:

a)	na regionální úrovni s partnerskými zeměmi podle čl. 1 odst. 1 písm. a), zejména v zájmu zmírnění dopadu, jaký má vyřazení z programů pomoci na partnerské země vykazující vysokou a rostoucí míru nerovností; nebo

b)

na dvoustranné úrovni: i) s partnerskými zeměmi, které nejsou zeměmi s vyššími středními příjmy podle seznamu rozvojových zemí vypracovaného Výborem pro rozvojovou pomoc OECD a nemají ani hrubý domácí produkt vyšší než 1 % světového hrubého domácího produktu; ii) ve výjimečných případech, mimo jiné za účelem postupného ukončení rozvojové pomoci v podobě grantů, může být také uskutečňována dvoustranná spolupráce s omezeným počtem partnerských zemí, pokud to je řádně odůvodněno v souladu s čl. 3 odst. 2. Postupné ukončení probíhá v těsné koordinaci s jinými dárci. Ukončení tohoto typu spolupráce je případně doprovázeno politickým dialogem s dotčenými zeměmi, který se zaměří na potřeby nejchudších a nejzranitelnějších skupin.

3.   Aby bylo dosaženo cílů stanovených v čl. 2 odst. 1, čerpají se náměty pro zeměpisné programy z oblastí spolupráce obsažených v evropském konsensu rozvoji a jeho následných dohodnutých změnách, jakož i z těchto oblastí spolupráce:

a)

lidská práva, demokracie a řádná správa věcí veřejných: i) lidská práva, demokracie a právní stát, ii) rovnost žen a mužů, posilování postavení žen a rovné příležitosti pro ženy, iii) řízení veřejného sektoru na ústřední a místní úrovni, iv) daňová politika a správa, v) boj proti korupci, vi) občanská společnost a místní orgány, vii) prosazování a ochrana práv dětí;

b)

udržitelný růst podporující začlenění pro lidský rozvoj: i) zdravotní péče, vzdělávání, sociální ochrana, zaměstnanost a kultura, ii) podnikatelské prostředí, regionální integrace a světové trhy, iii) udržitelné zemědělství, zajišťování potravin a výživy, iv) udržitelná energetika, v) řízení přírodních zdrojů včetně půdy, lesů a vody, vi) změna klimatu a životní prostředí;

c)	další oblasti s významem pro rozvoj: i) migrace a azyl, ii) propojení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, iii) odolnost a snižování rizika katastrof, iv) rozvoj a bezpečnost včetně předcházení konfliktům.

4.   Další podrobnosti o oblastech spolupráce uvedených v odstavci 3 jsou stanoveny v příloze I.

5.   V rámci každého dvoustranného programu Unie v zásadě soustředí svou pomoc nejvýše na tři odvětví, na nichž se pokud možno dohodne s dotčenou partnerskou zemí.

Článek 6

Tematické programy

1.   Akce prováděné v rámci tematických programů představují přidanou hodnotu k akcím financovaným v rámci zeměpisných programů, doplňují je a jsou s nimi soudržné.

2.   Na programování tematických akcí se vztahuje nejméně jedna z těchto podmínek:

a)	politických cílů Unie podle tohoto nařízení nelze vhodným ani účinným způsobem dosáhnout prostřednictvím zeměpisných programů, včetně v případě potřeby případů, kdy zeměpisný program neexistuje nebo byl pozastaven nebo kdy neexistuje dohoda o akci s dotčenou partnerskou zemí;

b)	akce se týkají globálních iniciativ na podporu mezinárodně dohodnutých cílů rozvoje nebo globálních veřejných statků a výzev;

c)	akce zahrnují více regionů či více zemí nebo mají průřezový charakter;

d)	akce provádějí inovativní politiky nebo iniciativy, jejichž cílem je poskytnout informace pro budoucí akce;

e)	akce reagují na priority politiky Unie nebo na mezinárodní povinnost či závazek Unie týkající se rozvojové spolupráce.

3.   Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, z tematických akcí mají přímý prospěch země nebo území podle čl. 1 odst. 1 písm. b) a dané akce se provádějí v těchto zemích či na těchto územích. Tyto akce lze provádět mimo uvedené země či území, pokud se jedná o nejúčinnější způsob pro dosažení cílů dotčeného programu.

Článek 7

Globální veřejné statky a výzvy

1.   Cílem pomoci Unie v rámci programu „Globální veřejné statky a výzvy“ je podporovat akce v oblastech, které vycházejí z těchto tematických celků:

a)	životní prostředí a změna klimatu,

b)	udržitelná energetika,

c)	lidský rozvoj, včetně důstojných pracovních podmínek, sociální spravedlnosti a kultury,

d)	zajišťování potravin a výživy a udržitelné zemědělství a

e)	migrace a azyl.

2.   Další podrobnosti týkající se oblastí spolupráce uvedených v odstavci 1 jsou stanoveny v části A přílohy II.

Článek 8

Organizace občanské společnosti a místní orgány

1.   Cílem pomoci Unie v rámci programu týkajícího se organizací občanské společnosti a místních orgánů je posílit organizace občanské společnosti a místní orgány v partnerských zemích, a pokud je tak stanoveno v tomto nařízení, v Unii a přijímajících zemích způsobilých podle nařízení (EU) č. 231/2014.

Akce, které mají být financovány, jsou prováděny především organizacemi občanské společnosti a místními orgány. V zájmu zajištění jejich účinnosti mohou být tyto akce případně prováděny i jinými aktéry ve prospěch organizací občanské společnosti a dotčených místních orgánů.

2.   Další podrobnosti ohledně oblastí spolupráce podle tohoto článku jsou stanoveny v části B přílohy II.

Článek 9

Panafrický program

1.   Cílem pomoci Unie v rámci panafrického programu je podpora strategického partnerství mezi Afrikou a Unií a jeho následných změn a doplnění, což zahrnuje činnosti nadregionální, kontinentální nebo celosvětové povahy v Africe a ve spolupráci s Afrikou.

2.   Panafrický program doplňuje další programy v rámci tohoto nařízení, jakož i další nástroje Unie pro financování vnější činnosti, zejména Evropský rozvojový fond a evropský nástroj sousedství, a je s nimi v souladu.

3.   Další podrobnosti ohledně oblastí spolupráce podle tohoto článku jsou uvedeny v příloze III.

HLAVA III

PROGRAMOVÁNÍ A PŘIDĚLOVÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Článek 10

Obecný rámec

1.   U zeměpisných programů se víceleté orientační programy pro partnerské země a regiony vypracují na základě strategického dokumentu, jak je stanoveno v článku 11.

U tematických programů se víceleté orientační programy vypracují podle článku 13.

Víceletý panafrický orientační program se vypracuje podle článku 14.

2.   Komise přijme prováděcí opatření uvedená v článku 2 nařízení (EU) č. 236/2014 na základě programových dokumentů uvedených v článcích 11, 13 a 14 tohoto nařízení.

3.   Podpora poskytovaná Unií může mít také podobu opatření, na něž se programové dokumenty uvedené v článcích 11, 13 a 14 tohoto nařízení nevztahují, jak je stanoveno v článku 2 nařízení (EU) č. 236/2014.

4.   V zájmu podpory soudržnosti, doplňkovosti a jednotnosti svých činností v oblasti spolupráce se Unie a její členské státy v počáteční fázi a během programového procesu vzájemně konzultují. Tyto konzultace mohou vést ke společnému plánování Unie a členských států. Unie konzultuje také další dárce a aktéry rozvoje, včetně zástupců občanské společnosti, místních orgánů a jiných subjektů provádění. Evropský parlament je informován.

5.   Při programování podle tohoto nařízení se řádně zohlední lidská práva a demokracie v partnerských zemích.

6.   Finanční prostředky stanovené tímto nařízením mohou zůstat nepřidělené, aby byla zajištěna odpovídající reakce Unie v případech nepředvídaných okolností, zejména v nestabilních situacích a během krize a v období po krizi, a aby bylo umožněno časové sladění s cykly strategií partnerských zemí a změna orientačních finančních přídělů v návaznosti na přezkumy provedené podle čl. 11 odst. 5, čl. 13 odst. 2 a čl. 14 odst. 3. S výhradou jejich následného rozdělení nebo přerozdělení v souladu s postupy podle článku 15 se o použití těchto prostředků rozhodne později v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014.

Část finančních prostředků, které zůstanou na úrovni každého druhu programu nepřiděleny, nesmí přesáhnout 5 %, s výjimkou prostředků na účely časového sladění a prostředků pro země uvedené v čl. 12 odst. 1.

7.   Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3, může Komise začlenit zvláštní finanční příděl za účelem pomoci partnerským zemím a regionům při posilování jejich spolupráce se sousedními nejvzdálenějšími regiony Unie.

8.   Při veškerém programování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 se zohlední její výsledky, zjištění a závěry.

Článek 11

Programové dokumenty pro zeměpisné programy

1.   Při přípravě, provádění a přezkumu veškerých programových dokumentů, na něž se vztahuje tento článek, se dodržují zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a zásady účinnosti pomoci, a to demokratická odpovědnost, partnerství, koordinace, harmonizace, přizpůsobení se systémům partnerské země nebo regionu, transparentnost, vzájemná odpovědnost a zaměření na výsledky, jak stanoví čl. 3 odst. 4 až 8. Je-li to možné, programové období je z časového hlediska sladěno se strategickými cykly partnerských zemí.

Programové dokumenty pro zeměpisné programy, včetně společných programových dokumentů, jsou v nejvyšším možném rozsahu založeny na dialogu mezi Unií, členskými státy a dotčenou partnerskou zemí či regionem, včetně vnitrostátních a regionálních parlamentů, a podílejí se na nich občanská společnost a místní orgány a další strany, aby byla zvýšena vlastní odpovědnost za tento proces a stimulována podpora vnitrostátních strategií rozvoje, zvláště pak strategií zaměřených na snižování chudoby.

2.   Strategické dokumenty Unie vypracuje pro dotčenou partnerskou zemí nebo region cílem poskytnout soudržný rámec pro rozvojovou spolupráci mezi Unií a danou zemí nebo regionem v souladu s celkovým účelem a oblastí působnosti, cíli, zásadami a politickými ustanoveními obsaženými v tomto nařízení.

3.   Strategický dokument není nutný v případě:

a)	zemí, které mají vnitrostátní strategii rozvoje ve formě národního rozvojového plánu nebo podobného rozvojového dokumentu schváleného Komisí jako základ pro příslušný víceletý orientační program v době přijímání uvedeného dokumentu;

b)	zemí nebo regionů, pro něž byl vypracován společný rámcový dokument, který stanoví komplexní strategii Unie včetně zvláštní kapitoly týkající se rozvojové politiky;

c)	zemí nebo regionů, pro které byl mezi Unií a členskými státy sjednán společný víceletý programový dokument;

d)	regionů, které mají strategii společně sjednanou s Unií;

e)	zemí, u nichž má Unie v úmyslu sladit načasování své strategie s novým vnitrostátním cyklem začínajícím před 1. lednem 2017; v takových případech obsahuje víceletý orientační program pro přechodné období od 1. ledna 2014 do začátku nového vnitrostátního cyklu reakci Unie pro danou zemi;

f)	zemí nebo regionů přijímajících finanční prostředky Unie přidělené podle tohoto nařízení, jejichž výše pro období 2014–2020 nepřesahuje 50 000 000 EUR.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. b) a f) obsahuje rozvojovou strategii Unie pro dotčenou zemi či region víceletý orientační program pro uvedenou zemi či region.

4.   Strategické dokumenty se přezkoumávají v polovině období nebo podle potřeby ad hoc, případně v souladu se zásadami a postupy stanovenými v dohodách o partnerství a spolupráci uzavřených s danou zemí nebo regionem.

5.   Víceleté orientační programy pro zeměpisné programy se vypracovávají pro každou ze zemí nebo každý z regionů, jež obdrží orientační přidělení finančních prostředků Unie podle tohoto nařízení. S výjimkou zemí nebo regionů uvedených v odst. 3 prvním pododstavci písm. e) a f) musí být tyto dokumenty vypracovány na základě strategických dokumentů nebo rovnocenných dokumentů uvedených v odstavci 3.

Pro účely tohoto nařízení lze společný víceletý programový dokument podle odst. 3 prvního pododstavce písm. c) tohoto článku považovat za víceletý orientační program, pokud je dotyčný programový dokument v souladu se zásadami a podmínkami stanovenými v tomto odstavci, včetně orientačního přídělu finančních prostředků, a s postupy uvedenými v článku 15.

Víceleté orientační programy pro zeměpisné programy stanoví prioritní oblasti zvolené pro financování z prostředků Unie, konkrétní cíle, očekávané výsledky, konkrétní, jasné a transparentní ukazatele výkonu, orientační finanční příděly, a to jak celkové, tak i pro jednotlivé prioritní oblasti, a případně způsoby pomoci.

Komise přijme rozhodnutí o víceletých orientačních finančních přídělech v rámci každého zeměpisného programu v souladu s obecnými zásadami tohoto nařízení na základě kritérií stanovených v čl. 3 odst. 2, přičemž vedle zvláštní povahy jednotlivých programů přihlédne ke konkrétním obtížím, kterým čelí země nebo regiony, které prodělávají krizi, jsou zranitelné nebo nestabilní, nebo země či regiony s častým výskytem konfliktů nebo přírodních katastrof.

Je-li to vhodné, mohou být finanční příděly poskytovány ve formě rozmezí nebo některé prostředky mohou být ponechány nepřidělené. Orientační finanční příděly nesmějí být stanoveny nad rámec období 2014-2020, ledaže jsou konkrétně podmíněny dostupností zdrojů po tomto období.

Víceleté orientační programy pro zeměpisné programy mohou být v případě potřeby přezkoumány, mimo jiné v zájmu účinného provádění, s přihlédnutím k přezkumům v polovině období nebo ad hoc přezkumům strategického dokumentu, z něhož vycházejí.

V návaznosti na přezkumy, zejména v důsledku krize nebo v období po krizi, lze rovněž upravit orientační finanční příděly, priority, konkrétní cíle, očekávané výsledky, ukazatele výkonu a případně způsoby pomoci.

Tyto přezkumy by se měly zabývat potřebami i závazky a pokrokem, pokud jde o sjednané cíle rozvoje, včetně cílů týkajících se lidských práv, demokracie, právního státu a řádné správy věcí veřejných.

6.   Komise podá o společném programování s členskými státy zprávu o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014, do níž zahrne doporučení v případě, že společné programování nebylo zcela dokončeno.

Článek 12

Programování pro země a regiony v krizi, po krizi nebo v nestabilní situaci

1.   Při přípravě programových dokumentů pro země a regiony, které se nacházejí v krizi, v období po ukončení krize nebo v nestabilní situaci nebo jsou často zasahovány přírodními katastrofami, je nutno řádně zohlednit zranitelnost, zvláštní potřeby a okolnosti dotčených zemí nebo regionů.

Zvláštní pozornost by se měla věnovat předcházení konfliktům, budování státu a míru, usmíření po ukončení konfliktu a opatřením na obnovu země a rovněž úloze žen a právům dětí v těchto procesech.

V případech, kdy se partnerské země nebo regiony přímo účastní krize, situace po ukončení krize nebo nestabilní situace nebo kdy jsou těmito situacemi postiženy, se klade zvláštní důraz na zlepšení koordinace okamžité pomoci, obnovy a rozvoje mezi všemi příslušnými aktéry, aby se napomohlo přechodu z mimořádné situace do fáze rozvoje.

U nestabilních zemí a regionů nebo zemí a regionů, jež pravidelně zasahují přírodní katastrofy, obsahují programové dokumenty ustanovení, která se týkají připravenosti na katastrofy, předcházení jejich vzniku a zvládání jejich důsledků, řeší problém zranitelnosti v mimořádných situacích a posilují odolnost obyvatel.

2.   V řádně odůvodněných zvláště naléhavých případech, jako jsou krize nebo bezprostřední ohrožení demokracie, právního státu, lidských práv nebo základních svobod, může Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty postupem podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 236/2014 měnící strategické dokumenty a víceleté orientační programy uvedené v článku 11 tohoto nařízení.

V rámci takové revize může být navržena konkrétní přizpůsobená strategie, která zajistí přechod k dlouhodobé spolupráci a rozvoji přispívající k lepší koordinaci a přechodu od nástrojů humanitární pomoci k nástrojům rozvojové politiky.

Článek 13

Programové dokumenty pro tematické programy

1.   Ve víceletých orientačních programech pro tematické programy se stanoví strategie Unie pro příslušné téma a s ohledem na program „Globální veřejné statky a výzvy“ i pro jednotlivé oblasti spolupráce a dále se v nich stanoví priority zvolené pro financování ze strany Unie, konkrétní cíle, očekávané výsledky, jasné, konkrétní a transparentní ukazatele výkonu, mezinárodní situace, činnosti hlavních partnerů a případně způsoby pomoci.

Případně se stanoví zdroje a priority zásahů pro účast v globálních iniciativách.

Víceleté orientační programy pro tematické programy doplňují zeměpisné programy a jsou v souladu se strategickými dokumenty uvedenými v čl. 11 odst. 2.

2.   Ve víceletých orientačních programech pro tematické programy jsou uvedeny orientační finanční příděly, a to celkové, podle oblastí spolupráce a podle priorit. Je-li to vhodné, mohou být tyto orientační finanční příděly stanoveny ve formě rozmezí nebo některé prostředky mohou být ponechány nepřidělené.

Víceleté orientační programy pro tematické programy se s přihlédnutím k přezkumům v polovině období nebo ad hoc přezkumům přezkoumávají, je-li to zapotřebí v zájmu zajištění účinného provádění.

Orientační finanční příděly, priority, specifické cíle, očekávané výsledky, ukazatele výkonu a případné způsoby pomoci mohou rovněž být upravovány v důsledku přezkumů.

Článek 14

Programové dokumenty pro panafrický program

1.   Při přípravě, provádění a přezkumu programových dokumentů pro panafrický program se uplatňují zásady účinnosti pomoci stanovené v čl. 3 odst. 4 až 8.

Programové dokumenty pro panafrický program jsou založeny na dialogu, kterého se účastní všechny příslušné zainteresované subjekty, jako například Panafrický parlament.

2.   Ve víceletém orientačním programu pro panafrický program se stanoví priority zvolené pro financování, konkrétní cíle, očekávané výsledky, jasné, konkrétní a transparentní ukazatele výkonu a případně způsoby pomoci.

Tento víceletý orientační program pro panafrický program je v souladu se zeměpisnými a tematickými programy podle tohoto nařízení.

3.   Ve víceletém orientačním programu pro panafrický program jsou uvedeny orientační finanční příděly, a to celkové, podle oblastí spolupráce a podle priorit. Je-li to vhodné, mohou být tyto orientační finanční příděly stanoveny ve formě rozmezí.

Víceletý orientační program pro panafrický program může být přezkoumán, je-li zapotřebí reagovat na nepředvídané výzvy či potíže s prováděním nebo zohlednit přezkum strategického partnerství.

Článek 15

Schvalování strategických dokumentů a přijímání víceletých orientačních programů

1.   Komise schvaluje strategické dokumenty uvedené v článku 11 a přijímá víceleté orientační programy uvedené v článcích 11, 13 a 14 prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Tento postup se vztahuje také na přezkumy, v jejichž důsledku se strategie nebo její plánování výrazně změní.

2.   V řádně odůvodněných zvláště naléhavých případech, jako jsou krize nebo bezprostřední ohrožení demokracie, právního státu, lidských práv nebo základních svobod, může Komise strategické dokumenty uvedené v článku 11 tohoto nařízení a víceleté orientační programy uvedené v článcích 11, 13 a 14 tohoto nařízení přezkoumat postupem podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 236/2014.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 16

Účast třetí země, která není způsobilá podle tohoto nařízení

Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, za výjimečných a řádně odůvodněných okolností a za účelem zajištění soudržnosti a účinnosti financování z prostředků Unie nebo posílení regionální nebo nadregionální spolupráce se Komise v rámci víceletých orientačních programů v souladu s článkem 15 tohoto nařízení nebo příslušných prováděcích opatření v souladu s článkem 2 nařízení (EU) č. 236/2014 může rozhodnout rozšířit způsobilost akcí i na země a území, které by jinak nebyly pro financování podle článku 1 tohoto nařízení způsobilé, pokud akce, která má být provedena, je celosvětové, regionální, nadregionální nebo přeshraniční povahy.

Článek 17

Přenesení pravomocí na Komisi

1.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 18, jimiž změní:

a)

podrobnosti o oblastech spolupráce uvedených v: i) čl. 5 odst. 3, jak jsou stanoveny v části A a části B přílohy I, ii) čl. 7 odst. 2, jak jsou stanoveny v části A přílohy II, iii) čl. 8 odst. 2, jak jsou stanoveny v části B přílohy II, iv) čl. 9 odst. 3, jak jsou stanoveny v příloze III, a to zejména v návaznosti na summity EU-Afrika;

b)	orientační finanční příděly v rámci zeměpisných programů a v rámci tematického programu „Globální veřejné statky a výzvy“, jak jsou stanoveny v příloze IV. Změny nesmějí vést ke snížení původní částky o více než 5 %, s výjimkou přídělů podle bodu 1 písm. b) přílohy IV.

2.   Komise zejména do 31. března 2018 přijme akty v přenesené pravomoci, kterými se prvky uvedené v odstavci 1 tohoto článku mění v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 18

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 17 je svěřena Komisi na dobu platnosti tohoto nařízení.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 17 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti jakýchkoli již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 17 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 19

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor nástroje pro rozvojovou spolupráci. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Jednání výboru nástroje pro rozvojovou spolupráci se u otázek týkajících se EIB účastní její pozorovatel.

Článek 20

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014-2020 činí 19 661 639 000 EUR.

Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

2.   Orientační částky přidělené pro každý program uvedený v článcích 5 až 9 na období 2014–2020 jsou uvedeny v příloze IV.

3.   V souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (16) se z různých nástrojů pro financování vnější činnosti (nástroj pro rozvojovou spolupráci, evropský nástroj sousedství, nástroj partnerství a nástroj předvstupní pomoci) přiděluje orientační částka 1 680 000 000 EUR na opatření v oblasti mobility ve vzdělávání směřující do partnerských zemí nebo z partnerských zemí ve smyslu nařízení (EU) č. 1288/2013 a na spolupráci a politický dialog s orgány, institucemi a organizacemi z těchto zemí.

Použití těchto finančních prostředků se řídí nařízením (EU) č. 1288/2013.

Finanční prostředky se poskytnou ve dvou víceletých přídělech, z nichž první se bude vztahovat na první čtyři roky, druhý pan na zbývající tři roky. S přidělením těchto finančních prostředků počítá víceleté orientační programování stanovené v tomto nařízení v souladu se zjištěnými potřebami a prioritami dotčených zemí. PV případě závažných nepředvídaných okolností nebo významných politických změn mohou být tyto příděly přehodnoceny v souladu s prioritami vnější činnosti Unie.

4.   Výše financování podle tohoto nařízení pro akce uvedené v odstavci 3 nesmí překročit 707 000 000 EUR. Prostředky jsou čerpány z finančních přídělů pro zeměpisné programy, přičemž se uvede jejich předpokládané regionální rozdělení a typ financovaných činností. Prostředky podle tohoto nařízení, které jsou určeny k financování akcí, na něž se vztahuje nařízení (EU) č. 1288/2013, se použijí na akce v partnerských zemích, na které se vztahuje toto nařízení, se zvláštním zřetelem k nejchudším zemím. Opatření v oblasti mobility studentů a pracovníků probíhající, které jsou financovány příděly podle tohoto nařízení, se zaměřují na oblasti, jež jsou významné z hlediska udržitelného rozvoje rozvojových zemí podporujícího začlenění.

5.   Komise do své výroční zprávy o provádění tohoto nařízení podle článku 13 nařízení (EU) č. 236/2014 zahrne seznam všech opatření uvedených v odstavci 3 tohoto článku financovaných podle tohoto nařízení a informace o tom, jak splňují cíle a zásady stanovené v článcích 2 a 3 tohoto nařízení.

Článek 21

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU.

Článek 22

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

---

(1)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41).

(4)  Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (viz strana 77 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(8)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).

(9)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(10)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(11)  Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (viz strana 27 v tomto čísle Úředního věstníku).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku)

(14)  Rozhodnutí Rady 2013/755/EU ze dne 25. listopadu 2013 o přidružení zámořských zemí a území k Evropské unii („rozhodnutí o přidružení zámoří“) (Úř. věst. L 344, 19.12.2013, s. 1).

(15)  Nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č.1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50).

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---