ISSN 1977-0626

doi:10.3000/19770626.L_2014.077.cze

Úřední věstník

Evropské unie

L 77

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 57
15. března 2014


Obsah

 

I   Legislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru

1

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

11

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství

27

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014—2020

44

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi

77

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro demokracii a lidská práva ve světě

85

 

*

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti

95

 

 

II   Nelegislativní akty

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Rady (Euratom) č. 237/2014 ze dne 13. prosince 2013, kterým se zřizuje nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti

109

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


I Legislativní akty

NAŘÍZENÍ

15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/1


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 230/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Toto nařízení představuje jeden z nástrojů, které přímo podporují vnější politiky Unie, a navazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1717/2006 (2), jehož platnost skončila dne 31. prosince 2013.

(2)

Zachovávání míru, předcházení konfliktům, posilování mezinárodní bezpečnosti a pomoc obyvatelstvu, zemím a regionům, které čelí přírodním nebo člověkem způsobeným katastrofám, patří mezi hlavní cíle vnější činnosti Unie, jak jsou stanoveny mimo jiné v článku 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Krize a konflikty postihující země a regiony a další faktory, jako jsou terorismus, organizovaná trestná činnost, násilí na základě pohlaví, změna klimatu, problémy v oblasti kybernetické bezpečnosti a bezpečnostní hrozby související s přírodními katastrofami, ohrožují stabilitu a bezpečnost. K účinnému a včasnému řešení těchto otázek je zapotřebí specifických finančních zdrojů a nástrojů financování, jejichž působení může doplňovat humanitární pomoc a nástroje dlouhodobé spolupráce.

(3)

Evropská rada v závěrech ze zasedání konaného ve dnech 15. a 16. června 2001 potvrdila program Unie pro předcházení násilným konfliktům, zdůraznila politický závazek Unie usilovat o předcházení konfliktům jakožto jeden z hlavních cílů vnějších vztahů Unie a uznala, že k dosažení tohoto cíle mohou přispět nástroje rozvojové spolupráce. Závěry Rady ze dne 20. června 2011 o předcházení konfliktům znovu upozornily na hodnotu tohoto programu jakožto platného základu politiky pro další činnost Unie v oblasti předcházení konfliktům. V závěrech ze dne 17. listopadu 2009 potvrdila Rada „koncepci posílení kapacit EU pro mediaci a dialog“.

(4)

V závěrech Rady ze dne 19. listopadu 2007 o reakci EU na nestabilní situace a v závěrech Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě rovněž ze dne 19. listopadu 2007 o bezpečnosti a rozvoji bylo zdůrazněno, že propojení mezi rozvojem a bezpečností by mělo být východiskem pro strategie a politiky Unie, aby se tak přispělo k soudržnosti politik v zájmu rozvoje v souladu s článkem 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a obecně k soudržnosti vnější činnosti Unie. Konkrétněji Rada dospěla k závěru, že by budoucí činnost v oblasti bezpečnosti a rozvoje měla zahrnovat důsledky, které má pro bezpečnost a rozvoj změna klimatu, otázky týkající se životního prostředí a řízení přírodních zdrojů a migrace.

(5)

Dne 12. prosince 2003 schválila Evropská rada Evropskou bezpečnostní strategii a dne 11. prosince 2008 společnou analýzu zprávy o jejím provádění. Ve sdělení nazvaném „Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ Komise rovněž upozornila na význam spolupráce se třetími zeměmi a regionálními organizacemi, zvláště pro účely potírání nejrůznějších hrozeb, jako jsou obchod s lidmi, obchod s drogami a terorismus.

(6)

Ve sdělení nazvaném „Úvahy o postupu EU v nestabilních situacích – činnost ve složitém prostředí pro trvale udržitelný rozvoj, stabilitu a mír“ Komise uznala, že Unie zásadním způsobem přispívá k prosazování míru a stability tím, že řeší projevy násilí a počáteční příčiny nedostatečné bezpečnosti a násilných konfliktů. Toto nařízení by mělo přispívat k dosažení uvedených cílů.

(7)

Dne 8. prosince 2008 schválila Rada komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000) a 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti ze strany Unie, přičemž uznala úzké propojení otázek míru, bezpečnosti, rozvoje a rovnosti žen a mužů. Unie soustavně požaduje plné uplatňování programu pro ženy, mír a bezpečnost, který byl stanoven v příslušných rezolucích Rady bezpečnosti OSN, a to především pokud jde o nutnost bojovat proti násilí páchanému na ženách během konfliktů a podporovat účast žen na budování míru.

(8)

Strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii, který Rada přijala dne 25. června 2012, požaduje vypracování operativních pokynů s cílem zajistit, aby byla lidská práva zohledňována při navrhování a provádění opatření zaměřených na pomoc v boji proti terorismu, a zdůrazňuje, že prioritou Unie při uplatňování lidských práv je vymýcení mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a dodržování požadavků na řádné soudní řízení (včetně presumpce neviny, práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu).

(9)

Demokracie a lidská práva jsou ve vztazích Unie se třetími zeměmi na předním místě, a měly by tudíž být v rámci tohoto nařízení považovány za zásadní principy.

(10)

V prohlášení Evropské rady ze dne 25. března 2004 o boji proti terorismu se požaduje, aby byly cíle týkající se boje proti terorismu začleněny do programů vnější pomoci. Strategie Evropské unie pro boj proti terorismu, přijatá Radou dne 30. listopadu 2005, požadovala posílení spolupráce v boji proti terorismu se třetími zeměmi a OSN. V závěrech Rady ze dne 23. května 2011 o posílení vazeb mezi vnitřními a vnějšími aspekty boje proti terorismu se požadovalo posílení kapacit příslušných orgánů zapojených do boje proti terorismu ve třetích zemích v rámci strategického programování nástroje stability, který byl zřízen nařízením (ES) č. 1717/2006.

(11)

Nařízení (ES) č. 1717/2006 bylo přijato s cílem umožnit Unii uplatňovat soustavnou a integrovanou reakci na krizové situace a na nově vznikající krize, řešit specifické globální a transregionální bezpečnostní hrozby a posílit připravenost na krize. Cílem tohoto nařízení je zavést revidovaný nástroj a vycházet přitom ze zkušeností s nařízením (ES) č. 1717/2006 s cílem zvýšit účinnost a soudržnost činností Unie v oblasti reakce na krize, předcházení konfliktům, budování míru a připravenosti na krize a při řešení bezpečnostních hrozeb a výzev.

(12)

Opatření přijatá podle tohoto nařízení by měla sledovat cíle podle článku 21 Smlouvy o EU a článků 208 a 212 Smlouvy o fungování EU. Mohou doplňovat opatření, která Unie přijala v zájmu dosahování cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky v rámci hlavy V Smlouvy o EU, a opatření přijatá v rámci části V Smlouvy o fungování EU a měla by být s těmito opatřeními v souladu. Rada a Komise by měly v rámci svých pravomocí spolupracovat za účelem zajištění této soustavnosti.

(13)

Toto nařízení by mělo být v souladu s ustanoveními o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (dále jen „ESVČ“), která byla zřízena rozhodnutím Rady 2010/427/EU (3). V prohlášení vysoké představitelky o politické odpovědnosti z roku 2010 byly potvrzeny zásady dialogu a konzultací s Evropským parlamentem a poskytování informací a podávání zpráv Evropskému parlamentu.

(14)

Komise a případně ESVČ by si měly pravidelně a často vyměňovat názory a informace s Evropským parlamentem. Kromě toho by v souladu s příslušnými interinstitucionálními dohodami o této otázce měl být Evropskému parlamentu poskytnut přístup k dokumentům, aby mohly být na základě odpovídajících informací vykonávány kontrolní pravomoci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (4).

(15)

Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (5).

(16)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o programování a prováděcí opatření. Prováděcí pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(17)

Tyto prováděcí akty by s ohledem na svou povahu, zejména na své politické zaměření a rozpočtové dopady, měly být přijímány přezkumným postupem, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu.

(18)

Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, v nichž je nutná rychlá reakce Unie, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(19)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovosti nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi tímto nástrojem, ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených v rámci nástrojů pro financování vnější činnosti.

(20)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(21)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (6).

(22)

Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (7). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a cíle

1.   Toto nařízení zřizuje nástroj (nástroj přispívající ke stabilitě a míru), který na období let 2014 až 2020 poskytuje přímou podporu pro vnější politiky Unie tím, že zvyšuje účinnost a soudržnost činností Unie v oblastech reakce na krize, předcházení konfliktům, budování míru a připravenosti na krize a při řešení globálních a nadregionálních hrozeb.

2.   Unie přijímá opatření pro rozvojovou spolupráci a opatření pro finanční, hospodářskou a technickou spolupráci se třetími zeměmi, regionálními a mezinárodními organizacemi a dalšími státními subjekty i subjekty z řad občanské společnosti podle podmínek stanovených v tomto nařízení.

3.   Pro účely tohoto nařízení zahrnuje pojem „subjekty občanské společnosti“ nevládní organizace, organizace zastupující původní obyvatelstvo, místní sdružení občanů a podnikatelů, družstva, odbory, organizace zastupující hospodářské a sociální zájmy, místní organizace (včetně sítí) podílející se na decentralizované regionální spolupráci a integraci, spotřebitelské organizace, ženské a mládežnické organizace, vzdělávací, kulturní, výzkumné a vědecké organizace, univerzity, církve a náboženská sdružení a společenství, sdělovací prostředky a veškerá nevládní sdružení a soukromé a veřejné nadace, které mohou přispívat k rozvoji vnitřních politik nebo jejich vnějšímu rozměru. Je-li to nutné k dosažení cílů tohoto nařízení, mohou být financovány i jiné organizace nebo subjekty, které nejsou v tomto odstavci uvedeny.

4.   Toto nařízení má tyto specifické cíle:

a)

v krizových situacích nebo v případě vznikajících krizí urychleně přispívat k nastolení stability účinnou reakcí, která má pomoci zachovat, vytvořit nebo obnovit podmínky potřebné k řádnému provádění vnějších politik a činností Unie podle článku 21 Smlouvy o EU;

b)

přispívat k předcházení konfliktům a zajišťování kapacity a připravenosti k řešení situací před krizí a po ní a budování míru; a

c)

řešit specifické globální a nadregionální hrozby ohrožující mír, mezinárodní bezpečnost a stabilitu.

Článek 2

Soulad a doplňkovost pomoci Unie

1.   Komise zajistí, aby opatření přijatá podle tohoto nařízení byla v souladu s celkovým strategickým rámcem politiky Unie pro dané partnerské země, zejména s cíli opatření uvedených v odstavci 2, i s jinými příslušnými opatřeními Unie.

2.   Opatření přijatá podle tohoto nařízení mohou doplňovat opatření přijatá podle hlavy V Smlouvy o EU a části páté Smlouvy o fungování EU a musí být s nimi v souladu. Opatření přijatá podle tohoto nařízení řádně zohledňují stanoviska Evropského parlamentu.

3.   Pomoc Unie poskytovaná podle tohoto nařízení doplňuje pomoc poskytovanou na základě nástrojů Unie pro vnější pomoc, je poskytována pouze tehdy, jestliže odpovídající a účinnou reakci nelze poskytnout na základě uvedených nástrojů, a je plánována a prováděna tak, aby byla v případě potřeby zajištěna kontinuita činností v rámci těchto nástrojů.

4.   V rámci možností jsou zahrnuty tyto průřezové otázky, a to i ve fázi programování:

a)

podpora demokracie a řádné správy věcí veřejných,

b)

lidská práva a humanitární právo včetně práv dětí a práv původního obyvatelstva,

c)

nediskriminace,

d)

rovnost žen a mužů a posílení postavení žen,

e)

předcházení konfliktům a

f)

změna klimatu.

5.   Činnosti, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1257/96 (8) a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1313/2013/EU (9) a které jsou způsobilé pro financování podle uvedených aktů, nejsou financovány podle tohoto nařízení.

6.   Pro zvýšení účinnosti a doplňkovosti opatření v oblasti pomoci poskytované Unií a členskými státy a s cílem zabránit dvojímu financování podporuje Komise úzkou koordinaci činností Unie a činností členských států, a to jak na úrovni rozhodování, tak v praxi. Za tímto účelem provozují členské státy a Komise systém výměny informací. Komise může dávat podněty na podporu takové koordinace. Komise kromě toho zajišťuje koordinaci a spolupráci s mnohostrannými, regionálními a subregionálními organizacemi a dalšími dárci.

HLAVA II

DRUHY POMOCI UNIE

Článek 3

Pomoc v reakci na krizovou situaci nebo vznikající krizi s cílem předejít konfliktům

1.   Unie poskytne technickou a finanční pomoc v zájmu dosažení specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. a) v reakci na tyto výjimečné a nepředvídané situace:

a)

naléhavá situace, krize nebo vznikající krize,

b)

situace, která představuje hrozbu pro demokracii, veřejný pořádek, ochranu lidských práv a základních svobod nebo ochranu a bezpečnost osob, zejména těch, které jsou v nestabilních situacích vystaveny násilí páchanému na základě pohlaví, nebo

c)

situace, u které hrozí, že by mohla vyústit v ozbrojený konflikt nebo by mohla vážně destabilizovat dotyčnou třetí zemi nebo země.

Tato pomoc může rovněž řešit situace, kdy se Unie dovolává základních ustanovení mezinárodních dohod s cílem částečně či úplně pozastavit spolupráci se třetími zeměmi.

2.   Technická a finanční pomoc podle odstavce 1 se může vztahovat na:

a)

podporu uskutečňovanou poskytováním technické a logistické pomoci, která se zaměřuje na úsilí mezinárodních a regionálních organizací a státních subjektů a subjektů občanské společnosti o podporu budování důvěry, zprostředkování, dialog a usmíření;

b)

podporu provádění rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o ženách, míru a bezpečnosti, zejména v zemích v nestabilní situaci, zasažených konflikty nebo po skončení konfliktů;

c)

podporu zřízení a fungování prozatímních správ ustavených v souladu s mezinárodním právem;

d)

podporu rozvoje demokratických státních institucí fungujících na principu plurality, včetně opatření na podporu úlohy žen v těchto institucích, podporu účinné civilní správy a civilního dohledu nad bezpečnostním systémem, jakož i opatření k posílení kapacity donucovacích a justičních orgánů zapojených do boje proti terorismu, organizované trestné činnosti a všem formám nezákonného obchodování;

e)

podporu mezinárodních trestních tribunálů a ad hoc vnitrostátních tribunálů, komisí pro pravdu a usmíření a mechanismů pro právní řešení nároků v oblasti lidských práv a uplatňování majetkových práv a rozhodování o nich, zřízených v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv a právního státu;

f)

podporu opatření nezbytných k zahájení obnovy a rekonstrukce základní infrastruktury, bydlení, veřejných budov a hospodářského majetku a základní výrobní kapacity a rovněž opatření k obnovení hospodářské činnosti, vytváření pracovních míst a nastolení minimálních podmínek nutných pro udržitelný sociální rozvoj;

g)

podporu civilních opatření týkajících se demobilizace a opětovného začlenění bývalých bojovníků a jejich rodin do občanské společnosti a v případě potřeby jejich návratu do vlasti a rovněž opatření zaměřených na řešení situace dětských vojáků a bojovnic;

h)

podporu opatření na zmírnění sociálních následků restrukturalizace ozbrojených sil;

i)

podporu opatření, která v rámci politik spolupráce Unie a jejich cílů řeší socioekonomické dopady, jež pro civilní obyvatelstvo vyplývají z přítomnosti protipěchotních min, nevybuchlé munice nebo výbušných zbytků válečné munice. Činnosti financované na základě tohoto nařízení mohou mimo jiné zahrnovat informování o rizicích, odhalování min a odminování a s tím spojenou likvidaci zásob;

j)

podporu opatření, která se v rámci politik spolupráce Unie a jejich cílů přijímají za účelem boje proti nedovolenému používání palných, ručních palných a lehkých zbraní a k zabránění přístupu k nim;

k)

podporu opatření, která zajistí, že budou odpovídajícím způsobem uspokojeny zvláštní potřeby žen a dětí v krizových situacích a konfliktech, včetně situací, kdy jsou vystaveny násilí na základě pohlaví;

l)

podporu rehabilitace obětí ozbrojených konfliktů a jejich opětovného začleňování do společnosti, včetně opatření, která řeší zvláštní potřeby žen a dětí;

m)

podporu opatření, jejichž cílem je prosazovat a hájit úctu k lidským právům a základním svobodám, demokracii a právnímu státu a příslušné mezinárodní nástroje;

n)

podporu socioekonomických opatření, která prosazují spravedlivý přístup k přírodním zdrojům v krizové situaci nebo v případě vznikající krize a jejich transparentní řízení, včetně budování míru;

o)

podporu opatření, která řeší možný dopad náhlých přesunů obyvatelstva významných z hlediska politické a bezpečnostní situace, včetně opatření, která řeší potřeby hostitelských komunit v krizové situaci nebo při vznikající krizi, včetně budování míru;

p)

podporu opatření, která podporují rozvoj a organizovanost občanské společnosti a její účast na politickém procesu, včetně opatření, která mají podpořit úlohu žen v těchto procesech, a opatření na podporu nezávislých, pluralitních a profesionálních sdělovacích prostředků;

q)

podporu opatření, jejichž cílem je reakce na přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy, které ohrožují stabilitu, a na ohrožení veřejného zdraví související s pandemiemi, která buď zastoupí, nebo doplní humanitární pomoc Unie a pomoc v oblasti civilní ochrany.

3.   V situacích uvedených v odstavci 1 tohoto článku může Unie poskytnout také technickou a finanční pomoc, která není výslovně zahrnuta v odstavci 2 tohoto článku. Tato pomoc se omezuje na mimořádná opatření pomoci podle čl. 7 odst. 2, která splňují všechny tyto podmínky:

a)

spadají do obecné oblasti působnosti tohoto nařízení i specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. a);

b)

jsou časově omezena na období stanovené v čl. 7 odst. 2;

c)

za obvyklé situace by byla způsobilá podle jiných nástrojů Unie pro poskytování vnější pomoci nebo jiných složek tohoto nařízení, avšak vzhledem k nutnosti reagovat na danou situaci urychleně by měla být řešena prostřednictvím opatření pro případ krize nebo vznikající krize.

Článek 4

Pomoc určená pro předcházení konfliktům, budování míru a připravenost na krize

1.   Unie poskytuje technickou a finanční pomoc v zájmu dosažení specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. b). Tato pomoc zahrnuje podporu opatření, jejichž cílem je budování a posilování kapacity Unie a jejích partnerů v oblasti předcházení konfliktům, budování míru a řešení potřeb před krizí a po ní v úzké koordinaci s OSN a dalšími mezinárodními, regionálními a subregionálními organizacemi a státními subjekty a subjekty občanské společnosti v souvislosti s úsilím o:

a)

podporu včasného varování a začlenění analýzy rizik spojených s konfliktem do tvorby a provádění politik;

b)

zprostředkování a budování kapacity pro účely budování důvěry, vyjednávání, dialogu a usmíření, zejména v souvislosti se vznikajícím napětím mezi společenstvími;

c)

posilování kapacit pro účast a nasazování v civilních stabilizačních misích;

d)

zlepšování obnovy po skončení konfliktu, jakož i obnovy po katastrofě v souvislosti s politickou a bezpečnostní situací;

e)

potlačování praxe spočívající ve využívání přírodních zdrojů k financování konfliktů a podporu dodržování pravidel iniciativ, jako je Kimberleyský systém certifikace, zúčastněnými stranami, zejména v souvislosti s prováděním účinných vnitrostátních kontrol těžby přírodních zdrojů a obchodování s nimi.

2.   Opatření podle tohoto článku:

a)

zahrnují předávání know-how, výměnu informací a osvědčených postupů, posuzování, zkoumání a analýzu rizik nebo hrozeb, systémy včasného varování, odbornou přípravu a poskytování služeb;

b)

přispívají k dalšímu rozvoji strukturálního dialogu o otázkách budování míru;

c)

mohou zahrnovat technickou a finanční pomoc při provádění podpůrných činností zaměřených na budování míru a státu.

Článek 5

Pomoc při řešení globálních a nadregionálních hrozeb a vznikajících hrozeb

1.   Unie poskytuje technickou a finanční pomoc v zájmu dosažení specifických cílů stanovených v čl. 1 odst. 4 písm. c) v těchto oblastech:

a)

ohrožení veřejného pořádku, ochrany a bezpečnosti osob, kritické infrastruktury a veřejného zdraví;

b)

zmírňování rizik, ať již vzniklých záměrně, náhodně nebo z přírodních příčin, spojených s chemickými, biologickými, radiologickými nebo jadernými materiály či látkami, a připravenost na tato rizika.

2.   Pomoc v oblastech uvedených v odst. 1 písm. a) zahrnuje podporu opatření, jejichž cílem je:

a)

posílení kapacity donucovacích, justičních a civilních orgánů, které jsou zapojeny do boje proti terorismu, organizované trestné činnosti včetně počítačové trestné činnosti a všem formám nezákonného obchodování a provádějí účinnou kontrolu nezákonného obchodu a tranzitu;

b)

řešení hrozeb pro kritickou infrastrukturu, která může zahrnovat mezinárodní dopravu, včetně osobní a nákladní dopravy, energetické operace a distribuci energie a elektronické informační a komunikační sítě. Taková opatření musí klást důraz zejména na nadregionální spolupráci a uplatňování mezinárodních standardů v oblastech informování o rizicích, analýzy ohroženosti, připravenosti na mimořádné situace, varování a zvládání důsledků;

c)

zajištění přiměřené reakce na závažná ohrožení veřejného zdraví, včetně náhlých epidemií s potenciálním nadnárodním dopadem;

d)

řešení globálních a nadregionálních důsledků změny klimatu s potenciálně destabilizačním dopadem na mír a bezpečnost.

3.   Pokud jde o opatření uvedená v odst. 2 písm. a):

a)

prioritou je nadregionální spolupráce se zapojením dvou nebo více třetích zemí, které projevily jednoznačnou politickou vůli vznikající problémy řešit. Spolupráce v boji proti terorismu může rovněž probíhat s jednotlivými zeměmi, regiony nebo mezinárodními, regionálními a subregionálními organizacemi;

b)

kladou důraz zejména na řádnou správu věcí veřejných a musí být v souladu s mezinárodním právem;

c)

pokud jde o pomoc orgánům zapojeným do boje proti terorismu, je prioritou podpora opatření, která se týkají vypracovávání a posilování právních předpisů pro boj proti terorismu, provádění a uplatňování právních předpisů ve finanční, celní a imigrační oblasti, vypracovávání donucovacích postupů, které jsou v souladu s nejpřísnějšími mezinárodními normami a mezinárodním právem, posílení demokratické kontroly a mechanismů institucionálního dohledu a předcházení násilnému radikalismu;

d)

pokud jde o pomoc v souvislosti s problematikou drog, je třeba věnovat náležitou pozornost mezinárodní spolupráci s cílem šířit osvědčené postupy vedoucí ke snižování poptávky, výroby a napáchaných škod.

4.   Pomoc v oblastech uvedených v odst. 1 písm. b) zahrnuje podporu opatření, jejichž cílem je:

a)

podpora civilních výzkumných činností jako alternativy k obrannému výzkumu;

b)

zlepšení bezpečnostních postupů týkajících se civilních objektů, v nichž jsou uloženy citlivé chemické, biologické, radiologické nebo jaderné materiály či látky nebo v nichž se s těmito materiály nebo látkami nakládá v rámci civilních výzkumných programů;

c)

podpora – poskytovaná v rámci politik spolupráce Unie a jejich cílů – vytvoření civilní infrastruktury a příslušných civilních studií nutných k demontáži, dekontaminaci nebo přebudování těch zařízení a lokalit sloužících k výrobě nebo skladování zbraní, které byly prohlášeny za vyňaté z obranného programu;

d)

posílení kapacity příslušných civilních orgánů zapojených do vytváření a vykonávání účinné kontroly nedovoleného obchodu s chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými materiály nebo látkami (včetně vybavení pro jejich výrobu nebo nosiče);

e)

vytváření právního rámce a institucionálních kapacit pro zavedení a prosazování účinných kontrol vývozu zboží dvojího užití, včetně opatření v oblasti regionální spolupráce;

f)

vypracování účinných opatření v oblasti civilní připravenosti na katastrofy, plánování pro případ mimořádných situací, reakce na krizi a kapacit pro sanační opatření.

HLAVA III

PROGRAMOVÁNÍ A PROVÁDĚNÍ

Článek 6

Obecný rámec

Pomoc Unie se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014 a prostřednictvím:

a)

mimořádných opatření pomoci a programů prozatímní reakce uvedených v článku 7;

b)

tematických strategických dokumentů a víceletých orientačních programů uvedených v článku 8;

c)

ročních akčních programů, individuálních opatření a zvláštních opatření;

d)

podpůrných opatření.

Článek 7

Mimořádná opatření pomoci a programy prozatímní reakce

1.   Pomoc Unie podle článku 3 se poskytuje prostřednictvím mimořádných opatření pomoci a programů prozatímní reakce.

2.   V situacích uvedených v čl. 3 odst. 1 může Komise přijmout mimořádná opatření pomoci, která splňují podmínky stanovené v čl. 3 odst. 3. Takové mimořádné opatření pomoci může trvat až 18 měsíců a v případě objektivních a nepředvídatelných překážek bránících jeho provedení může být dvakrát prodlouženo o další období až šesti měsíců, nejvýše na celkovou dobu 30 měsíců, jestliže nedojde ke zvýšení finanční částky určené pro dané opatření.

V případě vleklých krizí a konfliktů může Komise přijmout druhé mimořádné opatření pomoci trvající až 18 měsíců.

Doba trvání mimořádného opatření pomoci podle prvního pododstavce v kombinaci s dobou trvání mimořádného opatření pomoci podle druhého pododstavce nesmí přesáhnout 36 měsíců.

3.   Pokud náklady na mimořádné opatření pomoci převyšují částku 20 000 000 EUR, přijímá se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014.

4.   Před přijetím nebo prodloužením mimořádného opatření pomoci, jež vyžaduje náklady do výše 20 000 000 EUR, informuje Komise Radu o jeho povaze a cílech a předpokládaných finančních částkách. Komise rovněž informuje Radu dříve, než přistoupí k zásadním změnám mimořádných opatření pomoci, která již byla přijata. V zájmu soudržnosti vnější činnosti Unie zohlední Komise přístup přijatý Radou v rámci příslušné politiky, a to jak při plánování, tak při následném provádění těchto opatření.

5.   Co nejdříve po přijetí mimořádného opatření pomoci a v každém případě do tří měsíců od jeho přijetí Komise informuje Evropský parlament a Radu tím, že jim předloží přehled o povaze opatření, souvislostech a důvodech pro jejich přijetí a rovněž o doplňkovosti těchto opatření k probíhající a plánované reakci Unie.

6.   Komise může přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijmout programy prozatímní reakce za účelem vytvoření nebo obnovení základních podmínek nezbytných pro účinné provádění politik Unie v oblasti vnější spolupráce.

Programy prozatímní reakce navazují na mimořádná opatření pomoci.

7.   Komise včas řádně informuje Evropský parlament o plánování a provádění pomoci Unie podle článku 3, mimo jiné o plánovaných finančních částkách, a rovněž informuje Evropský parlament o případných zásadních změnách nebo prodlouženích této pomoci.

Článek 8

Tematické strategické dokumenty a víceleté orientační programy

1.   Tematické strategické dokumenty představují obecný základ pro provádění pomoci podle článků 4 a 5. Tematické strategické dokumenty jsou rámcem pro spolupráci mezi Unií a dotčenými partnerskými zeměmi nebo regiony.

2.   Při přípravě a provádění tematických strategických dokumentů jsou dodržovány zásady účinnosti pomoci, jako je partnerství, koordinace a případně harmonizace. Za tímto účelem musí být tematické strategické dokumenty v souladu s programovými dokumenty schválenými nebo přijatými v rámci jiných nástrojů Unie pro vnější pomoc a bránit jejich zdvojování.

Tematické strategické dokumenty jsou v zásadě založeny na dialogu Unie nebo případně příslušných členských států s dotčenými partnerskými zeměmi nebo regiony, do něhož jsou zapojeny občanská společnost a regionální a místní orgány, s cílem zajistit, aby se dotčené země nebo regiony s programovacím procesem dostatečně ztotožnily.

V zájmu podpory jednotnosti a doplňkovosti svých činností v oblasti spolupráce vedou Unie a členské státy v počáteční fázi programovacího procesu vzájemné konzultace.

3.   Každý tematický strategický dokument musí být doplněn o víceletý orientační program shrnující prioritní oblasti vybrané pro financování Unie, specifické cíle, očekávané výsledky, výkonnostní ukazatele a harmonogram pomoci Unie.

Víceletý orientační program stanoví orientační finanční částky pro jednotlivé programy s přihlédnutím k potřebám a konkrétním obtížím dotčených partnerských zemí či regionů. Je-li to nezbytné, mohou být tyto finanční příděly vyjádřeny v podobě rozpětí.

4.   Tematické strategické dokumenty schvaluje a víceleté orientační programy přijímá Komise přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Uvedený postup se použije také na podstatné přezkumy, v jejichž důsledku se tematické strategické dokumenty nebo víceleté orientační programy výrazně změní.

5.   Přezkumný postup podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 se nepoužije v případě méně podstatných změn nebo technických úprav tematických strategických dokumentů a víceletých orientačních programů spočívajících v přesunu prostředků v rámci orientačních finančních částek na jednotlivé prioritní oblasti nebo ve zvýšení či snížení původně přiděleného orientačního finančního příspěvku nejvýše o 20 %, přičemž částka nesmí přesáhnout 10 000 000 EUR, pokud tyto změny nebo technické úpravy nemají vliv na prioritní oblasti a cíle vytyčené v uvedených dokumentech.

V takovém případě je třeba o změnách a technických úpravách neprodleně informovat Evropský parlament a zástupce členských států ve výboru podle článku 11.

6.   V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, pokud jde o potřebu rychlé reakce Unie, může Komise změnit tematické strategické dokumenty a víceleté orientační programy postupem podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 236/2014.

7.   Při veškerém plánování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 se zohlední výsledky, zjištění a závěry obsažené v této zprávě.

Článek 9

Občanská společnost

Pokud je to možné a vhodné, probíhají příprava, programování, provádění a sledování opatření podle tohoto nařízení v konzultaci s občanskou společností.

Článek 10

Lidská práva

1.   Komise zajistí, aby opatření týkající se boje proti terorismu a organizované trestné činnosti přijatá podle tohoto nařízení byla prováděna v souladu s mezinárodním právem, včetně mezinárodního humanitárního práva.

2.   V souladu se strategickým rámcem a akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii Komise vypracuje operativní pokyny s cílem zajistit zohledňování lidských práv při navrhování a provádění opatření uvedených v odstavci 1, zejména pokud jde o předcházení mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení a dodržování požadavků na řádné soudní řízení včetně presumpce neviny, práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Hledisko lidských práv musí být pevně zakotveno i v opatřeních zaměřených na kybernetickou bezpečnost a boj proti počítačové trestné činnosti.

3.   Komise důkladně sleduje provádění opatření uvedených v odstavci 1 za účelem zajištění souladu s povinnostmi v oblasti lidských práv. Komise začlení informace v tomto ohledu do svých pravidelných zpráv.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 11

Postup projednávání ve výboru

Komisi je nápomocen výbor („Výbor pro nástroj stability a míru“). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 12

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU, a zejména s jeho článkem 9.

Článek 13

Finanční krytí

1.   Celková finanční částka na provádění tohoto nařízení v období 2014–2020 činí 2 338 719 000 EUR.

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3.   V období 2014–2020:

a)

se alespoň 70 procentních bodů celkového finančního krytí vyčlení na opatření spadající do působnosti článku 3 a

b)

devět procentních bodů celkového finančního krytí se vyčlení na opatření spadající do působnosti článku 4.

Článek 14

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. března 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1717/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o zřízení nástroje stability (Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 1).

(3)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů pro financování vnější činnosti Unie (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(7)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(8)  Nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1).

(9)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1313/2013/EU ze dne 17. prosince 2013 o mechanismu civilní ochrany Unie (Úř. věst. L 347, 20.1.2013, s. 924).


Prohlášení Evropské komise ke strategickému dialogu s Evropským parlamentem (1)

Před plánováním programů v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru, a v případě potřeby po prvotních konzultacích s příslušnými příjemci, povede Evropská komise strategický dialog s Evropským parlamentem na základě článku 14 SEU. Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny plánované orientační příděly na zemi/region a (v rámci země/regionu) priority, možné výsledky a plánované orientační příděly na jednotlivé priority u zeměpisných programů, jakož i volba způsobů pomoci (2). Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny tematické priority, možné výsledky a volba způsobů pomoci (2) a finanční příděly na tyto priority v tematických programech. Evropská komise zohlední postoj, který Evropský parlament vyjádří v dané věci.

Evropská komise povede strategický dialog s Evropským parlamentem při přípravě přezkumu v polovině období a před každou podstatnou revizí programových dokumentů během doby platnosti tohoto nařízení.

Evropská komise vysvětlí Evropskému parlamentu, pokud ji o to požádá, jak byly v programových dokumentech zohledněny jeho připomínky a jaké další kroky navazující na tento strategický dialog byly uskutečněny.


(1)  Evropská komise bude zastoupena na úrovni příslušného komisaře, respektive komisařky.

(2)  Přichází-li v úvahu.


15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/11


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 231/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Komise ve svém sdělení ze dne 29. června 2011 nazvaném „Rozpočet – Evropa 2020“ vymezuje rámec pro nástroje Unie pro financování vnější činnosti, včetně nástroje předvstupní pomoci (dále jen „NPP II“).

(2)

Jelikož nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 (4) pozbylo dne 31. prosince 2013 platnosti, měl by být v zájmu vyšší účinnosti vnější činnosti Unie zachován na období 2014–2020 rámec pro plánování a poskytování vnější pomoci. Politika Unie v oblasti rozšíření by měla být i nadále podporována zvláštním nástrojem pro financování vnější činnosti. Je proto třeba zřídit NPP II.

(3)

Článek 49 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že každý evropský stát, který uznává hodnoty úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv osob patřících k menšinám, může požádat o členství v Unii. Evropský stát, který požádal o přistoupení k Unii, se může členem stát pouze tehdy, pokud bylo potvrzeno, že splňuje kritéria členství stanovená na zasedání Evropské rady v Kodani v červnu 1993 (dále jen „kodaňská kritéria“), a za předpokladu, že přistoupení nepřesáhne schopnost Unie integrovat nového člena. Tato kritéria se týkají stability institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin, existence fungujícího tržního hospodářství a schopnosti vyrovnat se s konkurenčním tlakem a tržními silami v rámci Unie a schopnosti převzít nejen práva, nýbrž rovněž povinnosti podle Smluv, včetně dodržování cílů politické, hospodářské a měnové unie.

(4)

Základem obnovené shody o rozšíření je nadále strategie rozšíření založená na konsolidaci, podmíněnosti a komunikaci spolu se schopností Unie integrovat nové členy. Přístupový proces je založen na objektivních kritériích a použití zásady rovného zacházení se všemi žadateli, přičemž každý z nich je posuzován na základě svých vlastních výsledků. Pokrok na cestě k přistoupení závisí v případě každého žadatele na dodržování hodnot Unie a na jeho schopnosti provést potřebné reformy s cílem přizpůsobit svůj politický, institucionální, právní, správní a hospodářský systém pravidlům, standardům, politikám a postupům v Unii.

(5)

Proces rozšíření posiluje mír, demokracii a stabilitu v Evropě a Unie může být díky němu lépe připravena řešit globální výzvy. Transformační síla procesu rozšíření s sebou přináší v zemích zapojených procesu rozšíření dalekosáhlou politickou a hospodářskou reformu, z níž má prospěch i Unie jako celek.

(6)

Evropská rada udělila status kandidátské země Černé Hoře, Islandu, Bývalé jugoslávské republice Makedonii, Srbsku a Turecku. Potvrdila evropskou perspektivu západního Balkánu. Aniž jsou dotčeny postoje k otázce statusu nebo jakákoli budoucí rozhodnutí přijatá Evropskou radou či Radou, ti s evropskou perspektivou, kterým dosud nebyl udělen status kandidátské země, mohou být výhradně pro účely tohoto nařízení považovány za potenciální kandidáty. Finanční pomoc podle tohoto rozhodnutí by měla být poskytována všem příjemcům uvedeným v příloze I.

(7)

Pomoc podle tohoto nařízení by měla být poskytována v souladu s rámcem politiky rozšíření, který stanoví Evropská rada a Rada, a s řádným zohledněním sdělení o strategii rozšíření a zpráv o pokroku, které jsou součástí každoročního balíčku Komise týkajícího se rozšíření, a příslušných usnesení Evropského parlamentu. Pomoc by měla být také poskytována v souladu s dohodami, které Unie uzavřela s příjemci uvedenými v příloze I, a v souladu s evropskými a přístupovými partnerstvími. Pomoc by se měla zaměřit především na vybraný počet oblastí politiky, jež příjemcům uvedeným v příloze I pomohou posílit demokratické instituce a právní stát, reformovat soudnictví a veřejnou správu, dodržovat základní práva a prosazovat rovnost žen a mužů, toleranci, sociální začleňování a zákaz diskriminace. Pomoc by měla i nadále podporovat jejich úsilí o posílení regionální, makroregionální a přeshraniční spolupráce, jakož i územního rozvoje, mimo jiné prováděním makroregionálních strategií Unie. Měla by zlepšit rovněž jejich hospodářský a sociální rozvoj, který je základem programu inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, se zvláštním zřetelem na malé a střední podniky, a to za účelem dosažení cílů strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění Evropa 2020 (dále jen „strategie Evropa 2020“) a zajištění postupného souladu s kodaňskými kritérii. Provázanost mezi finanční pomocí a celkovým pokrokem dosaženým při naplňování předvstupní strategie by měla být posílena.

(8)

V zájmu zohlednění změn rámce politiky rozšíření nebo významných změn týkajících se příjemců uvedených na seznamu v příloze I by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o přizpůsobení a aktualizaci tematických priorit pro poskytování pomoci uvedených v příloze II. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(9)

Pro většinu příjemců uvedených v příloze I zůstávají klíčovými výzvami posílení právního státu, včetně boje proti korupci a organizované trestné činnosti, a řádná správa věcí veřejných, včetně reformy veřejné správy; tyto aspekty mají zásadní význam, aby se tito příjemci přiblížili Unii a později v plném rozsahu převzali povinnosti vyplývající z členství v Unii. Vzhledem k dlouhodobější povaze reforem prováděných v těchto oblastech a k potřebě dosahovat lepších výsledků by finanční pomoc podle tohoto nařízení měla co nejdříve řešit požadavky kladené na příjemce uvedené v příloze I.

(10)

Příjemci uvedení v příloze I musí být lépe připraveni na řešení globálních výzev, jako je udržitelný rozvoj a změna klimatu, a zajistit soulad s úsilím Unie při řešení těchto záležitostí. Pomoc Unie podle tohoto nařízení by měla přispět rovněž k dosažení cíle, jenž spočívá ve zvýšení části rozpočtu Unie související s oblastí klimatu nejméně o 20 %.

(11)

Na základě zkušeností členských států by Unie měla rovněž poskytnout podporu pro transformaci na cestě k přistoupení ve prospěch všech příjemců uvedených v příloze I. Tato spolupráce by se měla zaměřit zejména na výměnu zkušeností, které členské státy získaly v procesu reforem.

(12)

Komise a členské státy by měly zajistit soulad, soudržnost a doplňkovost své pomoci, zejména prostřednictvím pravidelných konzultací a častých výměn informací v průběhu různých fází cyklu pomoci. Dále je třeba podniknout kroky nezbytné k zajištění lepší koordinace a doplňkovosti s dalšími dárci, a to i prostřednictvím pravidelných konzultací. Úloha občanské společnosti jak v programech prováděných vládními orgány, tak i jako přímého příjemce pomoci Unie by měla být posílena.

(13)

Priority činnosti zaměřené na dosažení cílů v příslušných oblastech politik, jež budou podporovány na základě tohoto nařízení, by měly být stanoveny v orientačních strategických dokumentech, jež vypracuje Komise na dobu trvání víceletého finančního rámce Unie na období 2014–2020 za partnerského přispění příjemců uvedených v příloze I na základě jejich konkrétních potřeb a na základě agendy rozšíření v souladu s obecnými a specifickými cíli vymezenými tímto nařízením a s řádným ohledem na příslušné vnitrostátní strategie. Strategické dokumenty by měly rovněž určovat oblasti politiky, jež je třeba poskytnutím pomoci podporovat, a měly by stanovit, aniž by byly dotčeny výsady Evropského parlamentu a Rady, orientační příděly finančních prostředků Unie podle jednotlivých oblastí politiky rozepsané na jednotlivé roky, včetně odhadu výdajů souvisejících s oblastí klimatu. Měla by být zajištěna dostatečná pružnost, aby bylo možné zohlednit nově vznikající potřeby a poskytnout pobídky ke zvýšení výkonnosti. Strategické dokumenty by měly zajistit soudržnost a soulad s úsilím příjemců uvedených v příloze I, jež se odráží v jejich státním rozpočtu, a měly by zohledňovat podporu poskytnutou ostatními dárci. V zájmu zohlednění vnitřního a vnějšího vývoje by měly být strategické dokumenty v případě potřeby přezkoumány a revidovány.

(14)

Je v zájmu Unie napomáhat příjemcům uvedeným v příloze I v reformním úsilí zaměřeném na členství v Unii. Pomoc by měla být řízena s důrazným zaměřením na výsledky a pomocí pobídek pro příjemce, kteří účinným prováděním předvstupní pomoci a pokrokem při plnění kritérií pro členství prokáží odhodlání k reformě.

(15)

Pomoc by měla i nadále využívat struktury a nástroje, které se osvědčily v předvstupním procesu. Přechod od přímého řízení prostředků předvstupní pomoci ze strany Komise k nepřímému řízení příjemci uvedenými v příloze I by měl být postupný a měl by být v souladu s kapacitami těchto příjemců. Komise by v souladu se zásadou participativní demokracie měla u každého příjemce uvedeného v příloze I podporovat parlamentní dohled nad pomocí mu poskytovanou.

(16)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci se týkají strategických dokumentů, programovacích dokumentů a zvláštních pravidel stanovících tyto jednotné podmínky a měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5). Při přijímání těchto prováděcích aktů by se s ohledem na jejich povahu, zejména jejich politické zaměření a finanční dopady, měl v zásadě použít přezkumný postup, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu. Při stanovování jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být zohledněny poznatky získané při řízení a provádění předchozí předvstupní pomoci. Bude-li to vyžadovat vývoj situace, měly by být tyto jednotné podmínky změněny.

(17)

Výbor zřízený tímto nařízením by měl být rovněž příslušný pro právní akty a závazky podle nařízení (ES) č. 1085/2006 a pro provádění článku 3 nařízení Rady (ES) č. 389/2006 (6).

(18)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu při ročním rozpočtovém procesu hlavní referenční částku ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (7).

(19)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi NPP II, ostatními Unie nástroji pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených na základě nástrojů pro financování vnější činnosti.

(20)

Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (8).

(21)

Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(22)

Je vhodné zajistit plynulý a nepřerušený přechod mezi nástrojem předvstupní pomoci NPP) zřízeným nařízením (ES) č. 1085/2006 a NPP II a uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (9). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Obecný cíl

Nástroj předvstupní pomoci na období 2014–2020 (NPP II) podporuje příjemce uvedené v příloze I při přijímání a provádění politických, institucionálních, právních, správních, sociálních a hospodářských reforem, které jsou zapotřebí k tomu, aby tito příjemci dosáhli souladu s hodnotami Unie a postupného sblížení s pravidly, standardy, politikami a postupy Unie s ohledem na jejich budoucí členství v Unii.

Prostřednictvím této podpory přispívá NPP II ke stabilitě, bezpečnosti a prosperitě u příjemců uvedených v příloze I.

Článek 2

Specifické cíle

1.   Pomoc podle tohoto nařízení sleduje dosažení následujících specifických cílů v souladu s potřebami každého příjemce uvedeného v příloze I a jeho individuální agendou rozšíření:

a)

podpora politických reforem, mimo jiné prostřednictvím:

i)

posílení demokracie a příslušných institucí, včetně nezávislého a efektivního soudnictví, a právního státu, včetně jeho prosazování;

ii)

prosazování a ochrany lidských práv a základních svobod, důslednějšího dodržování práv příslušníků menšin, včetně osob homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální orientace, prosazování rovnosti žen a mužů, nediskriminace a tolerance a svobody sdělovacích prostředků a respektování kulturní rozmanitosti;

iii)

regionální spolupráce a dobrých sousedských vztahů;

iv)

podpory usmíření, budování míru a opatření pro budování důvěry;

v)

boje proti korupci a organizované trestné činnosti;

vii)

posílení veřejné správy a řádné správy věcí veřejných na všech úrovních;

vii)

opatření pro budování kapacit v zájmu zlepšení vymáhání práva, správy hranic a provádění migrační politiky včetně řízení migračních toků;

viii)

rozvoje občanské společnosti;

ix)

zlepšení sociálního dialogu a posílení kapacit sociálních partnerů;

b)

podpora hospodářského, sociálního a územního rozvoje za účelem inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, mimo jiné prostřednictvím:

i)

dosažení souladu s normami Unie v hospodářské oblasti, včetně fungující tržní ekonomiky, jakož i v daňovém řízení a správě ekonomických záležitostí;

ii)

hospodářských reforem nezbytných k vypořádání se s konkurenčními tlaky a tržními silami v Unii a současně přispívajících k dosažení sociálních a environmentálních cílů;

iii)

podpory zaměstnanosti a mobility pracovních sil, podpory vytváření kvalitních pracovních míst a rozvoje lidského kapitálu;

iv)

podpory sociálního a ekonomického začlenění, a to zejména menšin a zranitelných skupin obyvatelstva, včetně osob se zdravotním postižením, uprchlíků a vysídlených osob;

v)

prosazování integrovaných vzdělávacích systémů podporujících začlenění a ochrany a obnovy kulturního dědictví;

vi)

rozvoje fyzického kapitálu, včetně zlepšení infrastruktury, a lepšího propojení s unijními a regionálními sítěmi;

vii)

posílení kapacit v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a inovací;

c)

posílení schopnosti příjemců uvedených v příloze I na všech úrovních plnit povinnosti vyplývající z členství v Unii podporou postupného sbližování s acquis Unie a jeho přijetí, provádění a vymáhání, včetně příprav na řízení strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro rozvoj venkova;

d)

posílení regionální integrace a územní spolupráce za účasti příjemců uvedených v příloze I, členských států a případně třetích zemí v rámci oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 (10).

2.   Pokrok v dosahování specifických cílů stanovených v odstavci 1 se sleduje a posuzuje na základě předem vymezených, jasných, transparentních a případně pro jednotlivé země uzpůsobených a měřitelných ukazatelů, mezi něž patří:

a)

pokrok v posilování demokracie, právního státu a nezávislého a efektivního systému soudnictví, dodržování lidských práv včetně práv příslušníků menšin a zranitelných skupin, základních svobod, rovnosti žen a mužů a práv žen, boji proti korupci a organizované trestné činnosti, usmíření, dobrých sousedských vztazích a navracení uprchlíků, a zejména přehled dosažených výsledků v těchto oblastech;

b)

pokrok v socioekonomických a fiskálních reformách zaměřených na strukturální a makroekonomické nerovnováhy; přiměřenost a účinnost strategií sociálního a hospodářského rozvoje, pokrok směrem k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění a vytvoření otevřeného a integrovaného vzdělávání, kvalitní odborné přípravy a zaměstnání, mimo jiné prostřednictvím veřejných investic podporovaných z NPP II; pokrok při vytváření příznivého podnikatelského prostředí;

c)

pokrok při slaďování právního rámce s acquis Unie, včetně výsledků jeho provádění; pokrok v oblasti institucionální reformy související s Unií, včetně přechodu na nepřímé řízení pomoci poskytované podle tohoto nařízení;

d)

pokrok při rozvoji a posilování řádné správy věcí veřejných a správních, institucionálních a absorpčních kapacit na všech úrovních včetně dostatečných lidských zdrojů, jichž je třeba k přijetí a vymáhání právních předpisů souvisejících s acquis;

e)

iniciativy v oblasti regionální a územní spolupráce a vývoj obchodních toků.

3.   Ukazatele uvedené v odstavci 2 se případně použijí k monitorování, posuzování a přezkumu výkonnosti. Jako referenční bod pro posuzování výsledků pomoci z NPP II se použijí každoroční zprávy Komise uvedené v článku 4. Příslušné ukazatele výkonnosti jsou uvedeny ve strategických dokumentech podle článku 6 a programech podle článku 7 a jsou stanoveny tak, aby dosažený pokrok mohl být objektivně posuzován průběžně a ve vhodných případech napříč programy.

Článek 3

Oblasti politiky

1.   Pomoc podle tohoto nařízení se vztahuje především na tyto oblasti politiky:

a)

reformy při přípravě na členství v Unii a související budování institucí a kapacit;

b)

socioekonomický a regionální rozvoj;

c)

zaměstnanost, sociální politiky, vzdělávání, podpora rovnosti žen a mužů a rozvoj lidských zdrojů;

d)

zemědělství a rozvoj venkova;

e)

regionální a územní spolupráci.

2.   Pomoc ve všech oblastech politiky uvedených v odstavci 1 tohoto článku podporuje příjemce uvedené v příloze I při plnění obecných a specifických cílů stanovených v článcích 1 a 2, zejména prostřednictvím politických reforem, sbližování právních předpisů, budování kapacit a investic.

Zvláštní pozornost je podle potřeby věnována řádné správě věcí veřejných, právnímu státu a boji proti korupci a organizované trestné činnosti.

3.   Pomoc v oblastech politiky uvedených v odst. 1 písm. b) až e) může zahrnovat financování typu činností stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 (11), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 (12), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 (13), v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 (14) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 13/2013 (15).

4.   Pomoc v oblasti politiky uvedené v odst. 1 písm. e) může zejména financovat činnosti zahrnující více zemí nebo horizontální činnosti, jakož i činnosti v oblasti přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce.

Článek 4

Rámec pro pomoc

1.   Pomoc podle tohoto nařízení se poskytuje v souladu s rámcem politiky rozšíření, který stanoví Evropská rada a Rada, a náležitě zohledňuje sdělení o strategii rozšíření a zprávy o pokroku, které jsou součástí každoročního balíčku Komise týkajícího se rozšíření, a příslušná usnesení Evropského parlamentu. Komise zajistí soudržnost mezi pomocí a rámcem politiky rozšíření.

2.   Pomoc je cílená a je uzpůsobena konkrétní situaci příjemců uvedených v příloze I, přičemž se bere v úvahu další úsilí potřebné ke splnění kritérií pro členství i kapacity těchto příjemců. Rozsah a intenzita pomoci závisí na potřebách, odhodlání provádět reformy a pokroku při provádění těchto reforem. Pomoc se soustřeďuje především na pomoc příjemcům uvedeným v příloze I při navrhování a provádění odvětvových reforem. Odvětvové politiky a strategie musí být ucelené a přispívat k dosahování specifických cílů uvedených v čl. 2 odst. 1.

3.   Tematické priority pro poskytování pomoci podle potřeb a kapacit příjemců uvedených v příloze I jsou v souladu se specifickými cíli uvedenými v čl. 2 odst. 1 uvedeny v příloze II. Každá z těchto tematických priorit může přispívat k dosahování více než jednoho specifického cíle.

4.   V souladu se specifickým cílem uvedeným v čl. 2 odst. 1 písm. d) pomoc podporuje přeshraniční spolupráci jak mezi příjemci uvedenými v příloze I, tak mezi těmito příjemci a členskými státy nebo zeměmi evropského nástroje sousedství, zřízeného nařízením (EU) č. 232/2014, a to za účelem podpory dobrých sousedských vztahů, posilování integrace Unie a podpory socio-ekonomického rozvoje. Tematické priority pro pomoc ve prospěch územní spolupráce jsou uvedeny v příloze III.

Článek 5

Soulad, soudržnost a doplňkovost

1.   Finanční pomoc podle tohoto nařízení musí být v souladu s politikami Unie. Musí být v souladu s dohodami uzavřenými Unií s příjemci uvedenými v příloze I a musí dodržovat závazky vyplývající z mnohostranných dohod, jejichž je Unie smluvní stranou.

2.   Komise ve spolupráci s členskými státy přispívá k plnění závazků Unie směřujících k větší transparentnosti a odpovědnosti při poskytování pomoci, mimo jiné zveřejňováním informací o objemu a přidělování pomoci, přičemž zajistí, aby údaje byly mezinárodně srovnatelné a snadno dostupné a aby bylo možné je sdílet a zveřejňovat.

3.   Komise, členské státy a Evropská investiční banka (EIB) spolupracují, mimo jiné prostřednictvím pravidelných a otevřených zasedání věnovaných koordinaci pomoci, při zajišťování soudržnosti mezi pomocí poskytovanou podle tohoto nařízení a jinou pomocí poskytovanou Unií, členskými státy a EIB a usilují o to, aby se zabránilo zdvojování pomoci.

4.   Komise, členské státy a EIB zajistí koordinaci svých programů pomoci, aby se zvýšila účinnost a efektivita při poskytování pomoci a předešlo dvojímu financování, v souladu se zavedenými zásadami pro posilování operativní koordinace v oblasti vnější pomoci a pro harmonizaci politik a postupů, zejména mezinárodními zásadami týkajícími se účinnosti pomoci. Koordinace zahrnuje pravidelné konzultace a časté výměny informací v jednotlivých fázích cyklu pomoci, zejména přímo na místě, a představuje klíčový krok v procesech programování členských států a Unie.

5.   Za účelem zvýšení účinnosti a efektivity při poskytování pomoci a předcházení dvojímu financování přijme Komise ve spolupráci s členskými státy nezbytná opatření pro zajištění lepší koordinace a větší doplňkovosti s mnohostrannými a regionálními organizacemi a subjekty, jako jsou mezinárodní finanční instituce, agentury, fondy a programy OSN a dárci mimo Unii.

6.   Při přípravě, provádění a monitorování pomoci podle tohoto nařízení Komise v zásadě jedná v partnerství s příjemci uvedenými v příloze I. Do partnerství jsou případně zapojeny příslušné státní a místní orgány, jakož i organizace občanské společnosti. Komise podporuje koordinaci mezi zúčastněnými stranami.

Kapacity organizací občanské společnosti musí být posilovány, a to případně i jejich zahrnutím mezi přímé příjemce pomoci.

HLAVA II

STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ

Článek 6

Strategické dokumenty

1.   Pomoc podle tohoto nařízení je poskytována na základě orientačních strategických dokumentů pro jednotlivé země nebo více zemí (dále jen „strategické dokumenty“), které na dobu trvání víceletého finančního rámce Unie na období 2014–2020 vypracuje Komise v partnerství s příjemci uvedenými v příloze I.

2.   Strategické dokumenty vymezují priority činnosti zaměřené na dosažení cílů v příslušných oblastech politiky uvedených v článku 3, jež jsou podporovány na základě tohoto nařízení v souladu s obecným cílem uvedeným v článku 1 a specifickými cíli uvedenými v článku 2. Strategické dokumenty se přijímají v souladu s rámcem pro pomoc stanoveným v článku 4 a náležitě zohledňují příslušné vnitrostátní strategie.

3.   Strategické dokumenty obsahují orientační částku finančních prostředků Unie přidělenou na jednotlivé oblasti politiky a rozepsanou na jednotlivé roky a umožňují řešit nově vznikající potřeby, aniž je dotčena možnost kombinovat pomoc v různých oblastech politiky. Součástí strategických dokumentů jsou ukazatele pro posuzování pokroku při dosahování cílů, které jsou v nich stanoveny.

4.   Komise každoročně posoudí provádění strategických dokumentů, přičemž rovněž posoudí, zda jsou nadále relevantní s ohledem na vývoj politického rámce uvedeného v článku 4. Komise informuje výbor podle čl. 13 odst. 1 o výsledcích tohoto posouzení a může případně navrhnout revizi strategických dokumentů podle tohoto článku nebo programů a opatření podle čl. 7 odst. 1. Tyto strategické dokumenty jsou také přezkoumány v polovině období a případně revidovány.

5.   Komise přijímá strategické dokumenty uvedené v tomto článku a jejich případné revize přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014.

HLAVA III

PROVÁDĚNÍ

Článek 7

Programování

1.   Pomoc Unie podle tohoto nařízení je prováděna přímo, nepřímo nebo v rámci sdíleného řízení prostřednictvím programů a opatření uvedených v článcích 2 a 3 nařízení (EU) č. 236/2014 a v souladu se zvláštními pravidly, která stanoví jednotné podmínky k provedení tohoto nařízení, zejména pokud jde o řídící struktury a postupy, a která Komise přijme v souladu s článkem 13 tohoto nařízení. Provádění má zpravidla podobu ročních nebo víceletých programů pro jednotlivé země nebo pro více zemí a programů přeshraniční spolupráce, které vypracovávají příslušní příjemci uvedení v příloze I tohoto nařízení nebo případně Komise v souladu se strategickými dokumenty podle článku 6 tohoto nařízení.

2.   Při tvorbě nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 (dále jen „zpráva o přezkumu v polovině období“) se zohlední výsledky, zjištění a závěry této zprávy.

Článek 8

Rámcové a doplňkové dohody

1.   Komise a příslušní příjemci uvedení v příloze I uzavřou rámcové dohody o provádění pomoci.

2.   V případě potřeby mohou být mezi Komisí a příslušnými příjemci uvedenými v příloze I nebo jejich prováděcími orgány uzavřeny doplňkové dohody týkající se provádění pomoci.

Článek 9

Ustanovení o vztahu mezi nástroji

1.   V řádně odůvodněných případech a k zajištění soudržnosti a účinnosti financování Unie nebo na podporu regionální spolupráce může Komise rozhodnout o rozšíření způsobilosti programů a opatření uvedených v čl. 7 odst. 1 na země, území a regiony, jež by jinak nebyly způsobilé pro financování podle článku 1, pokud má daný program nebo opatření globální, regionální nebo přeshraniční povahu.

2.   Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) přispěje na programy nebo opatření přeshraniční spolupráce mezi příjemci uvedenými v příloze I a členskými státy, které se zavedou podle tohoto nařízení. Výše příspěvku z EFRR se určí podle článku 4 nařízení (EU) č. 1299/2013. Na použití tohoto příspěvku se vztahuje toto nařízení.

3.   NPP II může tam, kde je to vhodné, přispět na programy nebo opatření nadnárodní a meziregionální spolupráce zavedené a prováděné podle nařízení (EU) č. 1299/2014, jichž se účastní příjemci uvedení v příloze I tohoto nařízení.

4.   NPP II může tam, kde je to vhodné, přispět na programy nebo opatření přeshraniční spolupráce zavedené a prováděné podle nařízení (EU) č. 232/2014, jichž se účastní příjemci uvedení v příloze I tohoto nařízení.

5.   NPP II může tam, kde je to vhodné, přispět na programy nebo opatření zavedené v rámci makroregionální strategie, jichž se účastní příjemci uvedení v příloze I.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 10

Přenesení pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 11 měnící přílohu II tohoto nařízení. Komise zejména do 31. března 2018 přijme akt v přenesené pravomoci, kterým se příloha II tohoto nařízení mění v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 11

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 10 je Komisi svěřena do 31. prosince 2020.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci podle článku 10 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 10 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 12

Přijetí dalších prováděcích pravidel

Vedle pravidel stanovených v nařízení (EU) č. 236/2014 se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijmou zvláštní pravidla, jimiž se stanoví jednotné podmínky k provedení tohoto nařízení.

Článek 13

Postup projednávání ve výboru

1.   Zřizuje se Výbor pro nástroj předvstupní pomoci (dále jen „Výbor pro NPP II“), který se skládá ze zástupců členských států a kterému předsedá zástupce Komise. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Výbor pro NPP II je nápomocen Komisi ve všech oblastech politiky uvedených v článku 3. Je rovněž příslušný pro právní akty a závazky podle nařízení (ES) č. 1085/2006 a pro provádění článku 3 nařízení Rady (ES) č. 389/2006.

Článek 14

Odměňování výkonnosti

1.   Strategické dokumenty podle článku 6 stanoví, že přiměřená výše pomoci zůstává k dispozici za účelem odměnění konkrétního příjemce uvedeného v příloze I za:

a)

zvláštní pokrok při plnění kritérií pro členství nebo

b)

účinné uplatňování předvstupní pomoci, přičemž je dosahováno zvláště dobrých výsledků v souvislosti se specifickými cíli stanovenými v příslušném strategickém dokumentu.

2.   Pokud pokrok dosažený příjemcem uvedeným v příloze I nebo jeho výsledky výrazným způsobem nedosahují úrovně stanovené ve strategických dokumentech, Komise přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 výši přidělených prostředků přiměřeně upraví.

3.   Za účelem odměn uvedených v odstavci 1 tohoto článku se vyčlení přiměřená částka a přidělí se na základě hodnocení výkonnosti a pokroku za období několika let, nejpozději však v roce 2017 v případě hodnocení výkonnosti a v roce 2020 v případě hodnocení pokroku. Zohlední se přitom ukazatele výkonnosti podle čl. 2 odst. 2 vymezené ve strategických dokumentech.

4.   Orientační částka finančních prostředků Unie obsažená ve strategických dokumentech podle článku 6 zohlední možnost přidělit příslušné dodatečné finanční prostředky na základě výkonnosti nebo pokroku.

Článek 15

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014–2020 činí 11 698 668 000 EUR v běžných cenách. Až 4 % finančního krytí se přidělí na programy přeshraniční spolupráce mezi příjemci uvedenými v příloze I a členskými státy na základě jejich potřeb a priorit.

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

3.   V souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (16) se z různých nástrojů pro financování vnější činnosti, totiž nástroje pro rozvojovou spolupráci, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 (17), evropského nástroje sousedství, NPP II a nástroje partnerství, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (18), přiděluje orientační částka ve výši 1 680 000 000 EUR na opatření v oblasti mobility ve vzdělávání do partnerských zemí nebo z partnerských zemí ve smyslu nařízení (EU) č. 1288/2013 a na spolupráci a politický dialog s orgány, institucemi a organizacemi z těchto zemí. Použití těchto finančních prostředků se řídí nařízením (EU) č. 1288/2013.

Finanční prostředky se poskytnou ve dvou víceletých přídělech, z nichž první se bude vztahovat na první čtyři roky, druhý pak na zbývající tři roky. S přidělením těchto finančních prostředků počítá programování stanovené v tomto nařízení v souladu se zjištěnými potřebami a prioritami dotčených zemí. V případě závažných nepředvídaných okolností nebo významných politických změn mohou být tyto příděly přehodnoceny v souladu s prioritami vnější činnosti Unie.

Článek 16

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. března 2014.

Za Evropský parlament

Předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 77.

(2)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(4)  Nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP) (Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 82).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(6)  Nařízení Rady (ES) č. 389/2006 ze dne 27. února 2006, kterým se vytváří nástroj finanční podpory na posílení hospodářského rozvoje tureckého společenství na Kypru a o změně nařízení Rady (ES) č. 2667/2000 o Evropské agentuře pro obnovu (Úř. věst. L 65, 7.3.2006, s. 5).

(7)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku).

(9)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství (viz strana 27 v tomto čísle Úředního věstníku).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č.1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020 (viz strana 44 v tomto čísle Úředního věstníku).

(18)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství (viz strana 77 v tomto čísle Úředního věstníku).


PŘÍLOHA I

Albánie

Bosna a Hercegovina

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

Černá Hora

Island

Kosovo (1)

Srbsko

Turecko


(1)  Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.


PŘÍLOHA II

Tematické priority pro poskytování pomoci

Pomoc může být dle potřeby zaměřena na tyto tematické priority:

a)

Soulad se zásadou řádné veřejné správy a správy ekonomických záležitostí. Cíle opatření v této oblasti zahrnují: posilování veřejné správy včetně profesionalizace a státní služby a odstranění politického vlivu na ni, zavedení zásady zásluhovosti a zajištění řádných správních postupů; zlepšování schopnosti posilovat makroekonomickou stabilitu a podporu pokroku na cestě k fungujícímu tržnímu hospodářství a konkurenceschopnějšímu hospodářství; podporu účasti v mnohostranném mechanismu fiskálního dohledu Unie; a systematickou spolupráci s mezinárodními finančními orgány, pokud jde o základní aspekty hospodářské politiky, jakož i posilování správy veřejných financí.

b)

Zavedení orgánů nezbytných pro zajištění právního státu a prosazování jejich řádného fungování od počáteční fáze. Cíle opatření v této oblasti zahrnují: zavedení nezávislých, odpovědných a účinných systémů soudnictví včetně transparentních systémů náboru, hodnocení a povyšování založených na zásluhách a včetně účinných kárných postupů pro případy pochybení; zajištění tvorby odolných systémů pro ochranu hranic, řízení migračních toků a poskytování azylu osobám v nouzi; vytvoření účinných nástrojů pro předcházení organizované trestné činnosti a korupci a pro boj proti nim; a podporu a ochranu lidských práv, práv příslušníků menšin – včetně Romů a osob homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální orientace – a základních svobod, včetně svobody sdělovacích prostředků.

c)

Posilování kapacit organizací občanské společnosti a organizací sociálních partnerů včetně profesních sdružení u příjemců uvedených v příloze I a podpora navazování kontaktů mezi organizacemi na úrovni Unie a organizacemi u příjemců uvedených v příloze I na všech úrovních, jež jim umožní navázat skutečný dialog s aktéry veřejného i soukromého sektoru.

d)

Investice do vzdělávání, dovedností a celoživotního učení. Cíle opatření v této oblasti zahrnují: podporu rovného přístupu ke kvalitnímu předškolnímu, primárnímu a sekundárnímu vzdělávání; omezování předčasného ukončování školní docházky; úpravu systémů odborného vzdělávání a přípravy v závislosti na potřebách trhu práce; zlepšování kvality a relevantnosti vysokoškolského vzdělávání; posilování přístupu k celoživotnímu učení; a podporu investic do infrastruktur v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, zejména za účelem odstraňování nerovností mezi jednotlivými regiony a posilování nesegregovaného vzdělávání.

e)

Posilování zaměstnanosti a podpora mobility pracovních sil. Cílem opatření v této oblasti je udržitelná integrace mladých lidí, kteří se neúčastní vzdělávání, zaměstnání nebo odborné přípravy, do trhu práce, a to i prostřednictvím opatření podněcujících investice do vytváření kvalitních pracovních míst, jakož i podpora integrace nezaměstnaných a podpora vyšší účasti nedostatečně zastoupených skupin na trhu práce. K dalším oblastem činnosti patří podpora rovnosti žen a mužů, adaptace pracovníků a podniků na změny, nastolení udržitelného sociálního dialogu a modernizace a posilování orgánů trhu práce.

f)

Podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě. Cíle opatření v této oblasti zahrnují začleňování marginalizovaných skupin obyvatel, jako jsou Romové; boj proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace; a podporu přístupu k dostupným a udržitelným službám vysoké kvality, pokud jde například o zdravotní péči a sociální služby obecného zájmu, mimo jiné prostřednictvím modernizace systémů sociální ochrany.

g)

Podpora udržitelné dopravy a odstraňování překážek u klíčových síťových infrastruktur, zejména pak investice do projektů s vysokou přidanou hodnotou pro Evropu. U takto určených investic by měla být stanovena priorita v závislosti na jejich přispění k mobilitě, udržitelnosti, snižování emisí skleníkových plynů, relevantnosti spojení s členskými státy, a tudíž též s jednotným evropským dopravním prostorem.

h)

Zlepšování prostředí a konkurenceschopnosti podniků soukromého sektoru včetně inteligentní specializace coby klíčových hybatelů růstu, vytváření pracovních míst a soudržnosti. Prioritu mají projekty zlepšující podnikatelské prostředí.

i)

Posilování výzkumu, technologického vývoje a inovací, zejména prostřednictvím zlepšování výzkumné infrastruktury, příznivého prostředí a podpory vytváření sítí a spolupráce.

j)

Přispění k zabezpečení a bezpečnosti dodávek potravin a udržování rozmanitých a životaschopných systémů zemědělského hospodaření v aktivních venkovských společenstvích a na venkově.

k)

Zvyšování schopnosti zemědělsko-potravinářského odvětví odolávat konkurenčnímu tlaku a tržním silám, jakož i postupné dosahování souladu s pravidly a normami Unie, a zároveň sledování hospodářských, sociálních a environmentálních cílů v rámci vyváženého územního rozvoje venkovských oblastí.

l)

Ochrana a zvyšování kvality životního prostředí a příspěvek ke snižování emisí skleníkových plynů, ke zvyšování odolnosti proti změně klimatu a k podpoře správy a informací zaměřených na změnu klimatu. Financování z NPP II podporuje politiku zaměřenou na přechod k bezpečnému a udržitelnému nízkouhlíkovému hospodářství šetrnému ke zdrojům.

m)

Podpora opatření zaměřených na usmíření a budování míru a důvěry.


PŘÍLOHA III

Tematické priority pro poskytování pomoci v oblasti územní spolupráce

Pomoc v oblasti přeshraniční spolupráce může být dle potřeby zaměřena na tyto tematické priority:

a)

Podpora přeshraničního zaměstnávání, pracovní mobility a sociálního a kulturního začleňování mimo jiné prostřednictvím integrace přeshraničních trhů práce včetně přeshraniční mobility; společných iniciativ v oblasti zaměstnanosti na místní úrovni; informačních a poradenských služeb a společné odborné přípravy; rovnosti žen a mužů; rovných příležitostí; integrace společenství přistěhovalců a zranitelných skupin; investic do veřejných služeb zaměstnanosti; a podpory investic do služeb veřejného zdravotnictví a sociálních služeb.

b)

Ochrana životního prostředí a podpora přizpůsobení se změně klimatu a jejího zmírňování, předcházení rizikům a jejich řízení mimo jiné prostřednictvím společných opatření na ochranu životního prostředí; podpory udržitelného využívání přírodních zdrojů, účinného využívání zdrojů, obnovitelných zdrojů energie a přechodu k bezpečnému a udržitelnému nízkouhlíkovému hospodářství; podpory investic do řešení specifických rizik, zajišťování odolnosti proti pohromám a rozvoje systémů řízení pohrom a připravenosti na mimořádné situace.

c)

Podpora udržitelné dopravy a zlepšování veřejných infrastruktur mimo jiné prostřednictvím snižování izolace cestou zlepšení dostupnosti dopravy, informačních a komunikačních sítí a služeb a investic do přeshraničních vodárenských, odpadních a energetických systémů a zařízení.

d)

Podpora cestovního ruchu a kulturního a přírodního dědictví.

e)

Investice do mládeže, vzdělávání a dovedností mimo jiné prostřednictvím rozvoje a uplatňování společného vzdělávání, odborné přípravy, programů odborné přípravy a infrastruktury na podporu společných aktivit mládeže.

f)

Podpora správy na místní a regionální úrovni a posilování kapacit místních a regionálních orgánů v oblasti plánování a správy.

g)

Zlepšování konkurenceschopnosti, podnikatelského prostředí a rozvoj malých a středních podniků, obchodu a investic mimo jiné prostřednictvím podpory podnikání, zejména malých a středních podniků a rozvoje místních přeshraničních trhů a internacionalizace.

h)

Posilování výzkumu, technologického rozvoje, inovací a informačních a komunikačních technologií mimo jiné prostřednictvím podpory sdílení lidských zdrojů a zařízení pro výzkum a technologický rozvoj.

Z NPP II lze případně financovat účast příjemců uvedených v příloze I v nadnárodních a meziregionálních programech spolupráce v rámci podpory z EFRR na cíl Evropská územní spolupráce a v přeshraničních programech spolupráce v rámci evropského nástroje sousedství. V uvedených případech se rozsah pomoci stanoví v souladu s regulačním rámcem příslušného nástroje (buď EFRR, nebo evropského nástroje sousedství).


Prohlášení Evropské komise o strategickém dialogu s Evropským parlamentem (1)

Před plánováním programů v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), a v případě potřeby po prvotních konzultacích s příslušnými příjemci, povede Evropská komise strategický dialog s Evropským parlamentem na základě článku 14 SEU. Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny plánované orientační příděly na zemi/region a (v rámci země/regionu) priority, možné výsledky a plánované orientační příděly na jednotlivé priority u zeměpisných programů, jakož i volba způsobů pomoci (2). Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny tematické priority, možné výsledky a volba způsobů pomoci (2) a finanční příděly na tyto priority v tematických programech. Evropská komise zohlední postoj, který Evropský parlament vyjádří v dané věci.

Evropská komise povede strategický dialog s Evropským parlamentem při přípravě přezkumu v polovině období a před každou podstatnou revizí programových dokumentů během doby platnosti tohoto nařízení.

Evropská komise vysvětlí Evropskému parlamentu, pokud ji o to požádá, jak byly v programových dokumentech zohledněny jeho připomínky a jaké další kroky navazující na tento strategický dialog byly uskutečněny.


(1)  Evropská komise bude zastoupena na úrovni příslušného komisaře, respektive komisařky.

(2)  Přichází-li v úvahu.


Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise k financování horizontálních programů pro minority

Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise souhlasí s tím, že čl. 2 odst. 1 písm. a) bod ii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), se má vykládat tak, že umožňuje financovat programy zaměřené na podporu respektování a ochrany menšin v souladu s kodaňskými kritérii, jako tomu bylo v případě nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP).


Prohlášení Evropské komise k použití prováděcích aktů pro stanovení prováděcích ustanovení některých pravidel nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

Evropská komise se domnívá, že smyslem pravidel pro provádění programů přeshraniční spolupráce stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů pro vnější činnost Unie, a dalších specifických a podrobných prováděcích pravidel v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), je doplnit základní akt, a tudíž by mělo jít o akty v přenesené pravomoci přijímané na základě článku 290 SFEU. Evropská komise nebude bránit přijetí znění schváleného spolutvůrci právních předpisů. Komise však upozorňuje, že Soudní dvůr Evropské unie v současné době v rámci rozhodování ve věci „biocidů“ prověřuje otázku vymezení působnosti mezi článkem 290 a 291 SFEU.


Prohlášení Evropského parlamentu k pozastavení pomoci poskytované z finančních nástrojů

Evropský parlament bere na vědomí, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), neobsahují žádný výslovný odkaz na možnost pozastavení pomoci v případech, kdy přijímající země nedodržuje základní zásady formulované v příslušném nástroji, zejména zásadu demokracie, právního státu a dodržování lidských práv.

Evropský parlament se domnívá, že jakékoli pozastavení pomoci z těchto nástrojů by pozměnilo celkový finanční režim dohodnutý v rámci řádného legislativního postupu. Jako spolutvůrce právních předpisů a složka rozpočtového orgánu je proto v tomto ohledu oprávněn plně uplatňovat své výsady, má-li být takovéto rozhodnutí přijato.


Prohlášení Evropského parlamement k příjemcům uvedeným v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

Evropský parlament poznamenává, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), používá v celém svém znění pojem „příjemci uvedení v příloze I“. Evropský parlament má za to, že se tento pojem vztahuje na země.


15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/27


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 232/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Toto nařízení zřizuje evropský nástroj sousedství jako jeden z nástrojů přímo podporujících vnější politiky Evropské unie. Nahrazuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 (4), jež pozbylo platnosti dne 31. prosince 2013.

(2)

Článek 8 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Unie má rozvíjet se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů, založený na hodnotách Unie a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími na spolupráci.

(3)

V rámci evropské politiky sousedství nabízí Unie zemím v sousedství privilegovaný vztah na základě vzájemných závazků k vyznávání a podpoře hodnot demokracie a lidských práv, právního státu, řádné správy věcí veřejných, zásad tržní ekonomiky a udržitelného rozvoje podporujícího začlenění. Tato politika dále ve vhodných případech stanoví rámec pro větší mobilitu a intenzivnější mezilidské kontakty, zejména prostřednictvím dohod o zjednodušení vízového režimu a o zpětném přebírání osob a v jednotlivých případech prostřednictvím uvolnění vízové povinnosti.

(4)

Evropská politika sousedství od svého zavedení posílila vztahy s partnerskými zeměmi a přináší hmatatelný prospěch Unii i jejím partnerům, včetně zahájení regionálních iniciativ a podpory demokratizace evropského sousedství. Řada významných událostí v evropském sousedství vyvolala komplexní strategický přezkum evropské politiky sousedství v roce 2011. Revize obsahuje mimo jiné větší podporu partnerů, kteří jsou odhodláni budovat demokratickou společnost a provádět reformy, v souladu se pobídkovým přístupem (zásada „více za více“) a s principem vzájemné odpovědnosti, dále partnerství se společností a diferencovanější a individuální přístup k jednotlivým partnerským zemím. Toto nařízení by mělo stanovit jasné vazby mezi rámcem evropské politiky sousedství a podporou, která má být podle nástroje zavedeného tímto nařízením poskytována.

(5)

Toto nařízení by mělo podporovat provádění politických iniciativ, které přispívají k utváření evropské politiky sousedství: Východního partnerství mezi Unií a jejími východními sousedy, Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu a Unie pro Středomoří v jižním sousedství. Všechny tyto iniciativy jsou strategicky důležité a představují stejně významné politické rámce pro prohlubování vztahů s partnerskými zeměmi i vztahů mezi nimi na základě zásady vzájemné odpovědnosti, společné odpovědnosti a závazků. Toto nařízení by mělo podporovat také uskutečňování regionální spolupráce v celém evropském sousedství, mimo jiné v rámci politiky Severní dimenze nebo černomořské synergie, a vnějších aspektů příslušných makroregionálních strategií, zejména pak v případě přeshraniční spolupráce.

(6)

Do plnění cílů tohoto nařízení by s ohledem na jejich významnou úlohu měli být vhodným způsobem zapojeni partneři při vnější činnosti, včetně organizací občanské společnosti a místních orgánů, pokud jde o přípravu podpory Unie a její poskytování a monitorování. Toto nařízení by mělo rovněž přispět k tomu, aby organizace občanské společnosti byly lépe schopny zajistit skutečnou odpovědnost domácích aktérů za své jednání i odpovědnost na místní úrovni a hrát úlohu plnohodnotných činitelů v demokratizačním procesu.

(7)

Toto nařízení uznává zvláštní postavení Ruské federace jako souseda Unie i jako strategického partnera v regionu.

(8)

Podpora podle tohoto nařízení i z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) by se měla poskytovat na programy přeshraniční spolupráce mezi členskými státy na jedné straně a partnerskými zeměmi nebo Ruskou federací na straně druhé („dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce“), které jsou realizovány podél vnějších hranic Unie s cílem napomáhat jednak integrovanému a udržitelnému regionálnímu rozvoji a spolupráci mezi sousedními hraničními oblastmi, jednak harmonické územní integraci napříč Unií a se sousedními zeměmi. K zajištění účinného provádění přeshraniční spolupráce je ve vhodných případech důležité harmonizovat postupy s postupy v rámci evropské územní spolupráce.

(9)

Důležité je také podporovat a usnadňovat spolupráci mezi Unií, jejími partnery a dalšími zúčastněnými zeměmi k jejich vzájemnému prospěchu, především prostřednictvím co nejlepší a nejúčinnější koordinace poskytnutých zdrojů a sdružování příspěvků z vnitřních a vnějších nástrojů rozpočtu Unie, zejména pak ku prospěchu projektů přeshraniční spolupráce a regionální spolupráce, infrastrukturních projektů v zájmu Unie, které zahrnují země v sousedství, a jiných oblastí spolupráce.

(10)

Přeshraniční spolupráce by se měly moci účastnit také územní jednotky podél hranic, které náležejí zemím Evropského hospodářského prostoru (EHP), a příslušné územní jednotky příjemců uvedených v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (5). Zapojení zemí EHP do programů přeshraniční spolupráce by se mělo i nadále zakládat na jejich vlastních zdrojích.

(11)

Očekává se, že členské státy, partnerské země a další země účastnící se přeshraniční a regionální spolupráce budou tuto spolupráci spolufinancovat. Země se tak budou s programy lépe ztotožňovat, zvýší se finanční zdroje dostupné pro programy a usnadní se zapojení místních zúčastněných stran.

(12)

Za účelem sjednocení terminologie používané v tomto nařízení s terminologií evropské územní spolupráce by se měly prováděcí dokumenty pro programy přeshraniční spolupráce nazývat společnými operačními programy.

(13)

Podpora, jež bude poskytována sousedním zemím v rámci vytyčeném evropskou politikou sousedství, by měla být v souladu s cíli a zásadami vnějších politik Unie, zejména její rozvojové politiky a společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie. Měla by být rovněž zajištěna soudržnost s vnějšími rozměry vnitřních politik a nástrojů Unie.

(14)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi evropským nástrojem sousedství, ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených na základě nástrojů pro financování vnější činnosti.

(15)

Z hlediska vztahů se středomořskými sousedy ze severní Afriky má význam společná strategie EU-Afrika.

(16)

Unie a její členské státy by měly zlepšit soudržnost, účinnost a doplňkovost svých politik spolupráce se sousedními zeměmi. Aby se zajistilo, že spolupráce Unie a spolupráce členských států se bude vzájemně doplňovat a posilovat, je vhodné zajistit společné programování, k němuž by se mělo přistupovat vždy, když to bude možné a relevantní. Přitom by měla být zajištěna náležitá spolupráce a koordinace s dalšími dárci mimo Unii.

(17)

Podpora Unie podle tohoto nařízení by měla být v zásadě v souladu s příslušnými státními či místními strategiemi a opatřeními partnerských zemí a případně i se strategiemi a opatřeními Ruské federace.

(18)

Komise by měla usilovat o to, aby se s dostupnými zdroji nakládalo co nejúčinněji, a to využíváním finančních nástrojů s pákovým efektem. Ten by se mohl zvýšit, pokud by se umožnilo jednorázově a opakovaně využívat prostředků investovaných a vytvořených finančními nástroji.

(19)

Jedním z největších problémů, kterým Unie čelí, je boj se změnou klimatu a v tomto ohledu jsou zapotřebí naléhavá opatření na mezinárodní úrovni. V souladu se záměrem formulovaným ve sdělení Komise ze dne 29. června 2011 nazvaným „Rozpočet – Evropa 2020“ zvýšit podíl prostředků, jež jsou v rozpočtu Unie vyhrazeny na výdaje související s klimatem, alespoň na 20 %, by toto nařízení mělo ke splnění tohoto cíle přispět.

(20)

K zabezpečení Unie v oblasti energetiky a zdrojů přispěje stabilní rámec spolupráce se sousedními zeměmi v této oblasti, který bude v souladu s pravidly Unie týkajícími se vnitřního trhu.

(21)

Průřezovými cíli všech opatření přijatých podle tohoto nařízení jsou rovnost žen a mužů, práva příslušníků menšin a boj proti diskriminaci a nerovnostem.

(22)

Unie je odhodlána podporovat ve vztazích se svými partnery z celého světa důstojnou práci a sociální spravedlnost, jakož i ratifikaci a skutečné provádění mezinárodně uznaných pracovních norem, včetně vymýcení dětské práce, a vícestranných dohod v oblasti životního prostředí.

(23)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (6).

(24)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny přiměřenými opatřeními v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, vymáhání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případně ukládání sankcí. Tato opatření by měla být prováděna v souladu s platnými dohodami uzavřenými s mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi.

(25)

Za účelem uzpůsobení podpory Unie podle tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny seznamu priorit podpory Unie podle tohoto nařízení a finančních přídělů podle druhu programu. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(26)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci.

(27)

Prováděcí pravomoci týkající se víceletých jednotných rámců podpory, jiných programových dokumentů a prováděcích pravidel obsahujících konkrétní ustanovení k provádění přeshraniční spolupráce by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

(28)

Při přijímání těchto prováděcích aktů by se s ohledem na jejich povahu, zejména jejich politické zaměření a finanční dopady, měl v zásadě použít přezkumný postup, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu.

(29)

Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (8).

(30)

Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví rozhodnutí Rady 2010/427/EU (9).

(31)

V zemích evropského sousedství, kde je jedním z klíčových politických cílů sblížení s pravidly a standardy Unie, je Unie nejlépe schopna podporu podle tohoto nařízení poskytnout. Určitá specifická podpora může být poskytována pouze na úrovni Unie. K úspěšnému provedení reforem v zemích evropského sousedství a k prosazování všeobecně platných hodnot v evropském sousedství mohou přispět i zkušenosti členských států s transformací.

(32)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(33)

Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (10). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

CÍLE A ZÁSADY

Článek 1

Obecný cíl a oblast působnosti

1.   Tímto nařízením se zavádí evropský nástroj sousedství s cílem pokročit při vytváření prostoru společné prosperity a dobrých sousedských vztahů, jehož součástí bude Unie a země a území uvedené v příloze I (dále jen „partnerské země“), vytvořením zvláštních vztahů založených na spolupráci, míru a bezpečnosti, vzájemné odpovědnosti a společné oddanosti všeobecně platným hodnotám demokracie, právního státu a dodržování lidských práv v souladu se Smlouvou o Evropské unii.

2.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se využívá ku prospěchu partnerských zemí a oblastí zapojených do přeshraniční spolupráce. Může se rovněž využívat ke společnému prospěchu Unie a partnerských zemí.

3.   Finanční podpora podle tohoto nařízení se může rovněž používat k tomu, aby se Ruské federaci umožnila účast v přeshraniční spolupráci, regionální spolupráci s účastí Unie a příslušných programech pro více zemí, včetně spolupráce v oblasti vzdělávání, zejména výměn studentů.

4.   Unie prostřednictvím dialogu a spolupráce se třetími zeměmi a v souladu se zásadami mezinárodního práva podporuje, rozvíjí a upevňuje hodnoty svobody, demokracie, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod a jejich dodržování, jakož i zásady rovnosti a právního státu, na nichž je založena. Financování podle tohoto nařízení musí být proto prováděno v souladu s uvedenými hodnotami a zásadami, jakož i se závazky Unie podle mezinárodního práva s přihlédnutím k příslušným politikám a postojům Unie.

Článek 2

Specifické cíle podpory Unie

1.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se zaměřuje na podporování posílené politické spolupráce, pevné a udržitelné demokracie, postupné hospodářské integrace a posíleného partnerství se společností mezi Unií a partnerskými zeměmi, zejména pak provádění dohod o partnerství a spolupráci, dohod o přidružení nebo jiných stávajících a budoucích dohod, jakož i společně sjednaných akčních plánů nebo rovnocenných dokumentů.

2.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se soustřeďuje zejména na:

a)

podporu lidských práv a základních svobod, právního státu, zásad rovnosti a boje proti všem formám diskriminace, na zavádění pevné a udržitelné demokracie, na podporu řádné správy věcí veřejných a boje proti korupci, na posilování institucionálních kapacit na všech úrovních a budování prosperující občanské společnosti včetně sociálních partnerů;

b)

dosažení postupné integrace do vnitřního trhu Unie a posílené odvětvové a meziodvětvové spolupráce, mimo jiné prostřednictvím sbližování a sjednocování právních a správních předpisů s předpisy Unie a dalšími příslušnými mezinárodními standardy, a lepšího přístupu na trh, mimo jiné prostřednictvím prohloubených a komplexních zón volného obchodu, souvisejícího budování institucí a investic, zejména do propojování;

c)

vytváření podmínek pro lepší organizaci legální migrace a podporu řádně řízené mobility osob, pro provádění stávajících nebo budoucích dohod uzavřených v souladu s globálním přístupem k migraci a mobilitě a pro podporu mezilidských kontaktů, zejména pokud jde o kulturní, vzdělávací, profesní či sportovní činnosti;

d)

podporu inteligentního, udržitelného a všestranného rozvoje podporujícího začlenění; snižování chudoby, mimo jiné prostřednictvím rozvoje soukromého sektoru, a snižování sociálního vyloučení; podporu budování kapacit v oblasti vědy, vzdělávání, především vysokoškolského, technologií, výzkumu a inovací; podporu vnitřní hospodářské, sociální a územní soudržnosti; podporu rozvoje venkova; podporu veřejného zdraví; a podporu ochrany životního prostředí, opatření v oblasti klimatu a odolnosti vůči pohromám;

e)

podporu budování důvěry, dobrých sousedských vztahů a dalších opatření všestranně přispívajících k bezpečnosti a předcházení konfliktům, včetně dlouhotrvajících, a jejich řešení;

f)

podporu spolupráce na úrovni subregionů, regionů a celého evropského sousedství a podporu přeshraniční spolupráce.

3.   Dosahování specifických cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 se měří především pomocí příslušných pravidelných zpráv Unie o provádění evropské politiky sousedství, v případě odst. 2 písm. a), d) a e) pomocí příslušných ukazatelů stanovených mezinárodními organizacemi a jinými významnými subjekty, v případě odst. 2 písm. b), c) a d) se posuzuje případně rozsah přejímání právního rámce Unie partnerskými zeměmi a v případě odst. 2 písm. c) a f) se zvažuje počet příslušných dohod a opatření v oblasti spolupráce.

Ukazatele používané k měření dosažení specifických cílů musí být předem vymezené, jasné, transparentní, případně určené jednotlivým zemím a měřitelné a patří mezi ně mimo jiné náležitě monitorované demokratické volby, dodržování lidských práv a základních svobod, nezávislé soudnictví, spolupráce ve věcech spravedlnosti, svobody a bezpečnosti, úroveň korupce, obchodní toky, rovnost žen a mužů a ukazatele umožňující měření vnitřních hospodářských rozdílů včetně míry zaměstnanosti.

4.   Podporu Unie podle tohoto nařízení lze využívat i v jiných relevantních oblastech, je-li to v souladu s celkovými cíli evropské politiky sousedství.

Článek 3

Politický rámec

1.   Zastřešující politický rámec tohoto nařízení pro programování a provádění podpory Unie podle tohoto nařízení vytvářejí, při respektování zásady vlastní odpovědnosti, dohody o partnerství a spolupráci, dohody o přidružení a jiné stávající nebo budoucí dohody o navázání vztahů s partnerskými zeměmi, příslušná sdělení Komise, závěry Evropské rady a závěry Rady, jakož i příslušná prohlášení z vrcholných schůzek nebo závěry ministerských zasedání s partnerskými zeměmi evropské politiky sousedství, mimo jiné v kontextu Východního partnerství a Unie pro Středomoří, a rovněž příslušná usnesení Evropského parlamentu.

2.   Hlavním referenčním rámcem pro stanovení priorit pro podporu Unie podle tohoto nařízení a pro posuzování pokroku podle čl. 2 odst. 3 jsou akční plány nebo jiné rovnocenné společně dohodnuté dokumenty jako programy přidružení mezi partnerskými zeměmi a Unií na dvoustranném a mnohostranném základě, v příslušných případech rovněž v rámci Východního partnerství a jižního rozměru evropské politiky sousedství.

3.   V případech, kdy žádné dohody uvedené v odstavci 1 mezi Unií a partnerskými zeměmi neexistují, lze podporu Unie podle tohoto nařízení poskytnout, pokud se ukáže, že je užitečná k naplňování cílů politiky Unie; tato podpora se pak programuje na základě těchto cílů s přihlédnutím k potřebám dotčené země.

Článek 4

Diferenciace, partnerství a spolufinancování

1.   Podpora Unie podle tohoto nařízení poskytovaná jednotlivým partnerským zemím v souladu s čl. 6. odst. 1 písm. a) je založena na pobídkách, je diferencovaná co do formy a příslušných částek a bere v úvahu všechny níže uvedené prvky, jež u dané partnerské země zohledňují její:

a)

potřeby na základě ukazatelů, jako jsou například počet obyvatel a úroveň rozvoje;

b)

odhodlání naplňovat vzájemně dohodnuté cíle v oblasti politických, hospodářských a sociálních reforem a pokrok při jejich provádění;

c)

odhodlání vybudovat pevnou a udržitelnou demokracii a pokrok v tomto procesu;

d)

partnerství s Unií, včetně úrovně jejích ambicí pro toto partnerství;

e)

schopnost využívat podporu Unie podle tohoto nařízení a potenciální dopad této podpory.

Tato podpora se zohlední ve víceletých programových dokumentech uvedených v článku 7.

2.   Po přijetí programových dokumentů uvedených v článku 7 a aniž jsou dotčeny ostatní prvky uvedené v odstavci 1 tohoto článku, se podíl dostupných zdrojů nabídnutých partnerským zemím upraví především s ohledem na jejich pokrok při budování a konsolidaci pevné a udržitelné demokracie a při naplňování dohodnutých cílů v oblasti politických, hospodářských a sociálních reforem v souladu s motivačním přístupem.

U zastřešujících programů pro více zemí se tento podíl stanoví s ohledem na pokrok, jehož partnerské země dosáhly při budování pevné a udržitelné demokracie, mimo jiné i s přihlédnutím k jejich pokroku při plnění dohodnutých cílů reforem, které k budování demokracie přispívají.

Pokrok partnerských zemí je pravidelně vyhodnocován, zejména prostřednictvím zpráv o pokroku v oblasti evropské politiky sousedství, které informují i o vývoji v porovnání s předchozími roky.

V případě závažných nebo přetrvávajících nedostatků je možné podporu znovu zvážit.

3.   Motivační přístup se nevztahuje na podporu občanské společnosti, mezilidských kontaktů včetně spolupráce mezi místními orgány, podporu zlepšení situace v oblasti lidských práv nebo podpůrná opatření v souvislosti s krizí. Tuto podporu lze v případě závažných nebo přetrvávajících nedostatků zvýšit.

4.   Motivační přístup podle tohoto nařízení je předmětem pravidelné výměny názorů v Evropském parlamentu a v Radě.

5.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se v zásadě stanovuje v partnerství s příjemci. V rámci tohoto partnerství jsou do přípravy, provádění a monitorování podpory Unie podle potřeby zapojeny tyto zúčastněné strany:

a)

státní a místní orgány a

b)

organizace občanské společnosti,

mimo jiné prostřednictvím konzultací a včasného přístupu k příslušným informacím, jež jim umožní plnit v tomto procesu smysluplnou úlohu.

6.   Podporu Unie podle tohoto nařízení v zásadě spolufinancují partnerské země a jiné zúčastněné země z veřejných finančních prostředků, příspěvků příjemců nebo jiných zdrojů. Od požadavků na spolufinancování lze upustit v řádně odůvodněných případech a pokud je to nezbytné pro podporu rozvoje občanské společnosti a nestátních subjektů, zejména malých organizací občanské společnosti, aniž je tím dotčeno plnění ostatních podmínek stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (11).

Článek 5

Soudržnost a koordinace dárců

1.   Při provádění tohoto nařízení se zajistí soudržnost se všemi oblastmi vnější činnosti Unie, jakož i s dalšími příslušnými politikami Unie. Za tímto účelem musí být opatření financovaná podle tohoto nařízení, včetně opatření řízených Evropskou investiční bankou (EIB), založena na dokumentech týkajících se politiky spolupráce a popsaných v čl. 3 odst. 1 a 2 a také na konkrétních zájmech, politických prioritách a strategiích Unie. Tato opatření musí respektovat závazky vyplývající z mnohostranných dohod a mezinárodních úmluv, jichž jsou Unie a partnerské země stranami.

2.   Unie, členské státy a EIB zajistí soudržnost mezi podporou poskytovanou podle tohoto nařízení a jinou podporou poskytovanou Unií, členskými státy a evropskými finančními institucemi.

3.   Unie a členské státy koordinují své programy podpory, aby se zvýšila účinnost a efektivita poskytování podpory a politického dialogu a předešlo dvojímu financování, v souladu se zavedenými zásadami pro posilování operativní koordinace v oblasti vnější podpory a pro harmonizaci politik a postupů. Koordinace zahrnuje pravidelné konzultace a časté výměny příslušných informací v jednotlivých fázích cyklu podpory, zejména přímo na místě. Vždy, když je to možné a vhodné, provádí se společné programování. Pokud toho nelze dosáhnout, zváží se jiný postup, například delegovaná spolupráce nebo ujednání o přenosu, aby tak byla zajištěna co nejvyšší míra koordinace.

Komise informuje o společném programování s členskými státy ve zprávě uvedené v článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 a v případech, kdy společné programování nebylo zajištěno v plném rozsahu, připojí doporučení.

4.   Unie ve spolupráci s členskými státy činí nezbytné kroky, včetně konzultací v počáteční fázi programového procesu, s cílem zajistit doplňkovost, řádnou koordinaci a spolupráci s mnohostrannými a regionálními organizacemi a subjekty, včetně evropských finančních institucí, mezinárodních finančních institucí, agentur, fondů a programů OSN, soukromých a politických nadací a dárců mimo Unii.

5.   Dokumenty uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3 rovněž v co nejvyšší míře informují o činnostech jiných dárců v Unii.

HLAVA II

ORIENTAČNÍ PROGRAMOVÁNÍ A PŘIDĚLOVÁNÍ PROSTŘEDKŮ

Článek 6

Druhy programů

1.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se programuje prostřednictvím:

a)

dvoustranných programů týkajících se podpory Unie jedné partnerské zemi;

b)

programů pro více zemí zaměřených na problémy, jež jsou společné všem nebo několika partnerským zemím, a to na základě priorit Východního partnerství a jižního rozměru evropské politiky sousedství a s přihlédnutím k činnostem prováděným v kontextu Unie pro Středomoří, a na regionální a subregionální spolupráci, především mezi dvěma nebo více partnerskými zeměmi, mimo jiné i v rámci Severní dimenze a černomořské synergie. V souladu s čl. 1 odst. 3 může být zapojena i Ruská federace;

c)

programů přeshraniční spolupráce zaměřených na spolupráci mezi jedním či více členskými státy na jedné straně a jednou či více partnerskými zeměmi nebo Ruskou federací (dále jen „další země účastnící se přeshraniční spolupráce“) na straně druhé, která probíhá podél sdílené části vnější hranice Unie.

2.   Priority pro podporu Unie podle tohoto nařízení jsou uvedeny v příloze II.

3.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014 a v případě programů uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení rovněž v souladu s prováděcími pravidly obsahujícími specifická ustanovení o provádění přeshraniční spolupráce uvedené v článku 12 tohoto nařízení.

Článek 7

Programování a orientační přidělování prostředků na orientační programy pro jednotlivé země a pro více zemí

1.   Orientační finanční příděly na programy pro jednotlivé země se určí na základě kritérií stanovených v čl. 4 odst. 1.

2.   Pro země, pro něž existují dokumenty uvedené v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení, se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijme komplexní víceletý jednotný rámec podpory. Tento rámec:

a)

posoudí pokrok, jehož bylo dosaženo ve vztahu k politickému rámci, a plnění dříve dohodnutých cílů a zhodnotí situaci, pokud jde o vztahy mezi Unií a dotyčnou partnerskou zemí, včetně míry ambicí partnerství této země s Unií;

b)

stanoví cíle a priority pro podporu Unie, vybrané převážně z cílů a priorit stanovených v dokumentech uvedených v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení a ve strategiích či plánech partnerských zemí, jsou-li tyto strategie nebo plány v souladu s celkovým politickým rámcem a z pravidelného hodnocení Unie u nich vyplynulo, že podporu potřebují;

c)

uvede očekávané výsledky a

d)

stanoví orientační výši financování rozčleněného podle priorit.

Orientační finanční příděly pro každý jednotný rámec podpory se uvádějí formou rozpětí maximálně ve výši 20 % těchto přídělů.

Doba platnosti jednotného rámce podpory v zásadě odpovídá době platnosti příslušného dokumentu uvedeného v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení.

3.   Pro země, pro něž dokumenty uvedené v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení neexistují, se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijme komplexní programový dokument včetně strategie a víceletého orientačního programu. Tento dokument:

a)

vymezí strategii pro reakci Unie na základě rozboru situace v dotyčné zemi, jejích vztahů s Unií a strategií či plánů partnerských zemí, jsou-li tyto strategie nebo plány v souladu s celkovým politickým rámcem;

b)

stanoví cíle a priority pro podporu Unie;

c)

uvede očekávané výsledky a

d)

stanoví orientační výši financování rozčleněného podle priorit.

Související orientační finanční příděly se uvádějí formou rozpětí maximálně ve výši 20 % těchto přídělů. Programový dokument platí pro odpovídající víceleté období.

4.   U programů pro více zemí se přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 přijme komplexní programový dokument včetně strategie a víceletého orientačního programu. Tento dokument:

a)

vymezí cíle a priority pro podporu Unie v daném regionu či subregionu a zohlední případné priority, o nichž bylo rozhodnuto v rámci Východního partnerství nebo Unie pro Středomoří;

b)

uvede očekávané výsledky a

c)

stanoví orientační výši financování rozčleněného podle priorit.

Orientační finanční příděly na programy pro více zemí se určí na základě transparentních a objektivních kritérií.

Programový dokument platí pro odpovídající víceleté období.

5.   Dokumenty jednotného rámce podpory se v případě potřeby přezkoumají, mimo jiné s ohledem na příslušné pravidelné zprávy Unie a s přihlédnutím k činnosti společných subjektů zřízených podle dohod s partnerskými zeměmi, a mohou být revidovány přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Programové dokumenty uvedené v odstavcích 3 a 4 tohoto článku se přezkoumají v polovině období nebo vždy v případě potřeby a mohou být revidovány týmž postupem.

6.   Pro snadnější uplatňování motivačního přístupu uvedeného v čl. 4 odst. 2 se prostředky ve výši přibližně 10 % finančního krytí stanoveného v čl. 17 odst. 1, které doplní finanční příděly pro jednotlivé země uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3, přidělí na zastřešující programy pro více zemí. V příslušných rozhodnutích Komise o zřízení těchto zastřešujících programů se přesně stanoví země, které mohou tyto příděly obdržet, přičemž o skutečných přídělech se rozhodne na základě pokroku při budování pevné a udržitelné demokracie a při naplňování dohodnutých cílů reforem, které k dosažení tohoto cíle přispívají.

7.   Je-li-to zapotřebí k účinnějšímu provádění opatření ke společnému prospěchu Unie i partnerských zemí v oblastech, jako je nadnárodní spolupráce a propojování, lze financování podle tohoto nařízení sloučit s financováním, na které se vztahují jiná příslušná nařízení Unie zřizující finanční nástroje. V takovém případě Komise rozhodne, který soubor pravidel se má jako jediný použít k provádění.

8.   Do programového procesu jsou zapojeny členské státy v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Obzvláště úzce se zapojí ty členské státy a jiní dárci, kteří se zavázali, že budou svou podporu programovat společně s Unií. V programových dokumentech může být také případně stanoven jejich příspěvek.

9.   Pokud se členské státy a jiní dárci zavázali ke společnému programování své podpory, mohou být jednotný rámec podpory a programové dokumenty uvedené v odstavcích 3 a 4 nahrazeny společným víceletým programovým dokumentem, který musí splňovat požadavky stanovené v uvedených odstavcích.

10.   V případě krizí či ohrožení demokracie, právního státu nebo lidských práv a základních svobod nebo v případě přírodních či člověkem způsobených katastrof mohou být programové dokumenty podrobeny přezkumu ad hoc. Tento nouzový přezkum zajistí zachování soudržnosti mezi politikami Unie, podporou Unie poskytovanou podle tohoto nařízení a podporou poskytovanou podle jiných nástrojů Unie pro financování vnější činnosti. Nouzový přezkum může vést k přijetí revidovaných programových dokumentů. V takovém případě Komise zašle revidované programové dokumenty do jednoho měsíce od jejich přijetí pro informaci Evropskému parlamentu a Radě.

11.   Při veškerém programování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období uvedené v článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 (dále jen „zpráva o přezkumu v polovině období“) se zohlední její výsledky, zjištění a závěry.

HLAVA III

PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 8

Zeměpisná způsobilost

1.   Programy přeshraniční spolupráce uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c) lze zavést:

a)

pro pozemní hranice v územních jednotkách odpovídajících úrovni 3 v klasifikaci územních statistických jednotek (NUTS) nebo rovnocenné úrovni podél pozemních hranic mezi členskými státy a dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce, aniž jsou dotčeny případné úpravy nutné pro zajištění soudržnosti a návaznosti opatření v oblasti spolupráce a v souladu s čl. 9 odst. 4;

b)

pro námořní hranice v územních jednotkách odpovídajících úrovni NUTS 3 nebo rovnocenné úrovni podél námořních hranic mezi členskými státy a dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce, pokud jsou od sebe vzdálené nejvíce 150 km, aniž jsou dotčeny případné úpravy nutné pro zajištění soudržnosti a návaznosti opatření v oblasti spolupráce;

c)

v přímořských oblastech v pobřežních územních jednotkách odpovídajících úrovni NUTS 2 nebo rovnocenné úrovni, jež leží u moře společného členským státům a dalším zemím účastnícím se přeshraniční spolupráce.

2.   V zájmu zajištění návaznosti stávajících režimů spolupráce a v jiných odůvodněných případech a s cílem přispět k cílům programu lze povolit, aby se přeshraniční spolupráce účastnily i územní jednotky, jež přiléhají k jednotkám uvedeným v odstavci 1. Podmínky, za nichž se tyto přilehlé územní jednotky mohou spolupráce účastnit, se stanoví ve společných operačních programech.

3.   V řádně odůvodněných případech se do přeshraniční spolupráce mohou zapojit i významná společenská, hospodářská či kulturní střediska v členských státech nebo v dalších zemích účastnících se přeshraniční spolupráce, která ke způsobilým územním jednotkám nepřiléhají, pokud jejich účast přispěje k cílům stanoveným v programovém dokumentu. Podmínky, za nichž se tato střediska mohou spolupráce účastnit, se stanoví ve společných operačních programech.

4.   Při zavádění programů podle odst. 1 písm. b) může Komise po dohodě s účastníky navrhnout, aby se zeměpisná způsobilost rozšířila na celou územní jednotku úrovně NUTS 2, na jejímž území se nachází územní jednotka úrovně NUTS 3.

5.   Při přeshraniční spolupráci se usiluje o soudržnost s cíli stávajících a budoucích makroregionálních strategií.

Článek 9

Programování a přidělování prostředků na přeshraniční spolupráci

1.   Připraví se programový dokument, jehož účelem je vymezit:

a)

strategické cíle, které má přeshraniční spolupráce sledovat, a priority a očekávané výsledky této spolupráce;

b)

seznam společných operačních programů, které budou zavedeny;

c)

orientační rozčlenění zdrojů mezi programy týkající se pozemních a námořních hranic uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) a programy pro přímořské oblasti uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. c);

d)

orientační víceleté příděly pro jednotlivé společné operační programy;

e)

územní jednotky, jež jsou způsobilé k účasti v jednotlivých společných operačních programech, a územní jednotky a střediska uvedené v čl. 8 odst. 2, 3 a 4;

f)

orientační příděl určený na podporu horizontálních opatření k budování kapacit, popřípadě na podporu vytváření sítí a výměny zkušeností mezi programy;

g)

příspěvky do nadnárodních programů zřízených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 (12), na nichž se podílejí partnerské země nebo Ruská federace.

Programový dokument se vztahuje na období sedmi let a Komise ho přijme přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Přezkoumá se v polovině období nebo vždy v případě potřeby a může být revidován týmž postupem.

2.   Společné operační programy jsou spolufinancovány z EFRR. Celková výše příspěvku z EFRR se určí podle čl. 4 odst. 4 nařízení (EU) č. 1299/2013. Použití tohoto příspěvku se řídí tímto nařízením.

3.   Společné operační programy mohou být používány ke spolufinancování z nástroje předvstupní pomoci (NPP II), zřízeného nařízením (EU) č. 236/2014, pokud se jich účastní příjemci uvedení v příloze I uvedeného nařízení. Použití tohoto spolufinancování se řídí tímto nařízením.

4.   Orientační příděly finančních prostředků na společné operační programy jsou založeny na objektivních kritériích, zejména počtu obyvatel ve způsobilých územních jednotkách vymezených v čl. 8 odst. 1 písm. a), b) a c). Při určování orientačních přídělů je možné provést úpravy, aby se zohlednila potřeba vyváženosti mezi příspěvky z EFRR a příspěvky poskytovanými podle tohoto nařízení, jakož i další faktory ovlivňující intenzitu spolupráce, jako jsou zvláštní rysy hraničních oblastí a jejich schopnost, pokud jde o správu a schopnost využití podpory Unie.

Článek 10

Společné operační programy

1.   Přeshraniční spolupráce se provádí prostřednictvím víceletých společných operačních programů, které se týkají spolupráce na jedné či více hranicích a zahrnují víceletá opatření, která jsou zaměřena na jednotný soubor priorit a mohou se provádět za podpory Unie. Společné operační programy vycházejí z programového dokumentu uvedeného v čl. 9 odst. 1. Jejich součástí je souhrnný popis řídicích a kontrolních systémů, který se týká prvků uvedených v čl. 11 odst. 2 a v čl. 12 odst. 2.

2.   Společné operační programy pro pozemní a námořní hranice se stanoví pro každou hranici na vhodné územní úrovni a zahrnují způsobilé územní jednotky náležející jednomu nebo více členským státům a jedné nebo více z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce.

3.   Společné operační programy v přímořských oblastech jsou mnohostranné, zavádějí se na vhodné územní úrovni a zahrnují způsobilé územní jednotky, které leží u moře společného několika zúčastněným zemím, mezi nimi nejméně jednomu členskému státu a jedné další zemi účastnící se přeshraniční spolupráce. Mohou zahrnovat dvojstranné činnosti podporující spolupráci mezi jedním členským státem a jednou z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce.

4.   Zúčastněné země do jednoho roku od schválení programového dokumentu uvedeného v čl. 9 odst. 1 a po přijetí prováděcích pravidel obsahujících specifická ustanovení o provádění přeshraniční spolupráce společně předloží Komisi návrhy společných operačních programů. Komise ve lhůtě stanovené v prováděcích pravidlech přijme každý společný operační program po posouzení jeho souladu s tímto nařízením, programovým dokumentem a prováděcími pravidly. Komise společné operační programy do jednoho měsíce od jejich přijetí předloží pro informaci Evropskému parlamentu a členským státům.

5.   Oblasti jiných zemí, než jsou členské státy nebo další země účastnící se přeshraniční spolupráce, které přiléhají ke způsobilým oblastem vymezeným v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nebo leží při společném moři, kde se zavádí společný operační program, mohou být do společného operačního programu zahrnuty a přijímat podporu Unie podle tohoto nařízení za podmínek stanovených v programovém dokumentu uvedeném v čl. 9 odst. 1.

6.   Komise a zúčastněné země přijmou vhodná opatření, aby zajistily, aby se programy přeshraniční spolupráce, zejména programy pro přímořské oblasti, zavedené podle tohoto nařízení a programy nadnárodní spolupráce zavedené podle nařízení (EU) č. 1299/2013, jež mají částečně shodnou zeměpisnou působnost, plně doplňovaly a vzájemně posilovaly.

7.   Společné operační programy mohou být z podnětu zúčastněných zemí nebo Komise revidovány například z důvodu:

a)

změn v prioritách spolupráce nebo socioekonomického vývoje,

b)

výsledků v provádění dotčených opatření a výsledků monitorovacího a hodnotícího procesu,

c)

potřeby upravit částky dostupných finančních prostředků a přerozdělit zdroje.

8.   Do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž byly společné operační programy přijaty, uzavře Komise s dalšími zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce dohodu o financování. Tato dohoda musí obsahovat právní ustanovení nezbytná pro provádění společných operačních programů a mohou ji spolupodepsat i ostatní zúčastněné země a řídící orgán uvedený v čl. 12 odst. 2 písm. c) nebo hostitelská země, v níž má řídící orgán sídlo.

V případě potřeby uzavřou zúčastněné země a řídící orgán dohodu, například ve formě memoranda o porozumění, v níž stanoví dotčeným zemím konkrétní finanční povinnosti a způsoby provádění programu, včetně jejich řídicích a správních úkolů a odpovědnosti.

9.   Společný operační program týkající se více než jedné z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce se zavede tehdy, pokud alespoň jedna z těchto zemí podepíše dohodu o financování. Další země účastnící se přeshraniční spolupráce, na které se zavedený program vztahuje, se mohou k programu kdykoli připojit tím, že podepíší dohodu o financování.

10.   Jestliže se zúčastněná země rozhodne společný operační program spolufinancovat, v tomto programu se jasně stanoví postupy a nezbytné ochranné mechanismy týkající se auditu, poskytování, využívání a monitorování tohoto spolufinancování. Související dohodu o financování podepíšou všechny zúčastněné země a řídící orgán společného operačního programu nebo hostitelská země, v níž má řídící orgán sídlo.

11.   Společné operační programy mohou rovněž stanovit finanční příspěvek z nástrojů a do finančních nástrojů, který by mohl být s výhradou pravidel platných pro tyto nástroje kombinován s granty, pokud se tím přispěje k dosažení priorit těchto programů.

12.   Podle zásady partnerství zúčastněné země a případně i jejich místní orgány vyberou společně pro podporu Unie činnosti, jež jsou v souladu s prioritami a opatřeními společného operačního programu.

13.   Ve zvláštních a řádně odůvodněných případech, kdy

a)

společný operační program není možné předložit v důsledku problémů vzniklých ve vztazích mezi zúčastněnými zeměmi nebo mezi Unií a některou z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce;

b)

společný operační program není možné provádět v důsledku problémů vzniklých ve vztazích mezi zúčastněnými zeměmi;

c)

zúčastněné země nepředloží společný operační program Komisi do 30. června 2017; nebo

d)

žádná z dalších zemí účastnících se přeshraniční spolupráce a uvedených v programu nepodepíše do konce roku následujícího po přijetí programu příslušnou dohodu o financování,

učiní Komise po konzultacích s dotčeným členským státem nebo státy kroky nezbytné k tomu, aby mohl tento dotčený členský stát nebo státy využít příspěvku z EFRR na společný operační program podle čl. 4 odst. 7 a 8 nařízení (EU) č. 1299/2013.

14.   Rozpočtové závazky na činnosti nebo programy v rámci přeshraniční spolupráce, které trvají déle než jeden rozpočtový rok, mohou být rozděleny na roční splátky v průběhu několika let.

Článek 11

Řízení společných operačních programů

1.   Společné operační programy se obvykle provádějí ve sdíleném řízení s členskými státy. Zúčastněné země však mohou navrhnout provádění v nepřímém řízení subjektem uvedeným v nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 v souladu s prováděcími pravidly uvedenými v čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení.

2.   Komise se na základě dostupných informací ujistí, že daný členský stát v případě sdíleného řízení nebo další země účastnící se přeshraniční spolupráce nebo mezinárodní organizace v případě nepřímého řízení zavedly a provozují systémy řízení a kontroly, které jsou v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012, tímto nařízením a prováděcími pravidly k němu uvedenými v čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení.

Dotčené členské státy, další země účastnící se přeshraniční spolupráce a mezinárodní organizace zajistí účinné fungování svých systémů řízení a kontroly, legalitu a správnost uskutečněných operací a dodržování zásady řádného finančního řízení. Odpovídají za řízení a kontrolu programů.

Komise může vyžadovat, aby daný členský stát nebo další země účastnící se přeshraniční spolupráce nebo mezinárodní organizace prošetřovaly stížnosti podané Komisi v souvislosti s výběrem či prováděním operací podporovaných podle této hlavy nebo v souvislosti s fungováním systému řízení a kontroly.

3.   Aby se mohlo odpovídajícím způsobem připravit provádění společných operačních programů, jsou výdaje vynaložené po předložení těchto programů Komisi způsobilé ode dne 1. ledna 2014.

4.   Je-li způsobilost omezena v souladu s čl. 8 odst. 7 nařízení (EU) č. 236/2014, je subjekt uvedený v odstavci 1 tohoto článku, který může vydávat výzvy k předkládání návrhů a nabídek, v souladu s čl. 8 odst. 2 a čl. 9 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014 oprávněn přijímat žadatele a uchazeče z nezpůsobilých zemí jakožto způsobilé uchazeče nebo přijímat zboží nezpůsobilého původu.

Článek 12

Prováděcí pravidla pro přeshraniční spolupráci

1.   Prováděcí pravidla, jež stanoví konkrétní ustanovení k provedení této hlavy, se přijmou přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014.

2.   Prováděcí pravidla zahrnují podrobná ustanovení týkající se mimo jiné těchto otázek:

a)

míry a způsobů spolufinancování;

b)

obsahu, přípravy, změn a uzavírání společných operačních programů;

c)

úlohy a funkce struktur programu, například společného monitorovacího výboru, řídícího orgánu a jeho společného technického sekretariátu včetně jejich postavení, účinné identifikace, odpovědnosti a povinností, popisu systémů řízení a kontroly a podmínek upravujících technické a finanční řízení podpory Unie včetně způsobilosti výdajů;

d)

postupů pro zpětné získání prostředků ve všech zúčastněných zemích;

e)

monitorování a hodnocení;

f)

propagačních a informačních činností;

g)

sdíleného a nepřímého řízení podle čl. 6 odst. 2 nařízení (EU) č. 236/2014.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 13

Přenesení pravomoci

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 14 měnící přílohu II. Komise zejména do 31. března 2018 přijme akt v přenesené pravomoci, kterým se příloha II mění v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 14

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 13 je svěřena Komisi do 31. prosince 2020.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 13 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 13 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 15

Výbor

Komisi je nápomocen Výbor pro evropský nástroj sousedství. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 16

Účast třetích zemí, na které se nevztahuje článek 1

1.   V řádně odůvodněných případech a k zajištění soudržnosti a účinnosti financování Unie nebo na podporu regionální či nadregionální spolupráce může Komise v souladu s článkem 2 nařízení (EU) č. 236/2014 v jednotlivých případech rozhodnout o rozšíření způsobilosti určitých opatření na země, území a oblasti, jež by jinak nebyly pro financování způsobilé.

Do postupů provádějících taková opatření se bez ohledu na čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) č. 236/2014 mohou zapojit fyzické a právnické osoby z dotyčných zemí, území a oblastí.

2.   Možnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou být stanoveny v programových dokumentech uvedených v článku 7.

Článek 17

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014–2020 činí 15 432 634 000 EUR v běžných cenách. Až 5 % z finančního krytí se přidělí na programy přeshraniční spolupráce uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c).

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3.   V souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (13) se z různých nástrojů pro financování vnější činnosti, totiž nástroje pro rozvojovou spolupráci, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 (14), evropského nástroje sousedství, nástroje předvstupní pomoci (NPP II), zřízeného nařízením (EU) č. 231/2014, a nástroje partnerství, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (15), přiděluje orientační částka ve výši 1 680 000 000 EUR na opatření v oblasti mobility ve vzdělávání do partnerských zemí nebo z partnerských zemí ve smyslu nařízení (EU) č. 1288/2013 a na spolupráci a politický dialog s orgány, institucemi a organizacemi z těchto zemí. Použití těchto finančních prostředků se řídí nařízením (EU) č. 1288/2013.

Finanční prostředky se poskytnou ve dvou víceletých přídělech, z nichž první se bude vztahovat na první čtyři roky, druhý pak na tři zbývající roky. S přidělením těchto finančních prostředků počítá programování stanovené v tomto nařízení v souladu se zjištěnými potřebami a prioritami dotčených zemí. V případě závažných nepředvídaných okolností nebo významných politických změn mohou být tyto příděly přehodnoceny v souladu s prioritami vnější činnosti Unie.

Článek 18

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU.

Článek 19

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. března 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 77.

(2)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 ze dne 24. října 2006 o obecných ustanoveních o zřízení evropského nástroje sousedství a partnerství (Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 1).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku)

(9)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).

(10)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, 1720/2006/ES a 1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014-2020 (viz strana 44 v tomto čísle Úředního věstníku).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství (viz strana 77 v tomto čísle Úředního věstníku).


PŘÍLOHA I

Partnerské země podle článku 1 jsou tyto:

 

Alžírsko

 

Arménie

 

Ázerbájdžán

 

Bělorusko

 

Egypt

 

Gruzie

 

Izrael

 

Jordánsko

 

Libanon

 

Libye

 

Maroko

 

Moldavská republika

 

okupované palestinské území

 

Sýrie

 

Tunisko

 

Ukrajina


PŘÍLOHA II

Priority pro podporu Unie podle tohoto nařízení

Za účelem podpory dosahování specifických cílů uvedených v článku 2, rovněž s přihlédnutím ke společně sjednaným dokumentům podle čl. 3 odst. 2, se financování Unie může zaměřit na priority uvedené v bodech 1, 2 a 3 této přílohy.

Některé z těchto priorit mohou být relevantní pro více než jeden druh programů. Případné změny tohoto orientačního seznamu priorit musí být v souladu se zásadou sdílené odpovědnosti.

V rámci jednotlivých priorit jsou řešeny průřezové otázky, pevné a udržitelné demokracie, lidských práv, rovnosti žen a mužů, boje proti korupci a ochrany životního prostředí.

1.

Podpora Unie na dvoustranné úrovni se podle potřeby zaměří mimo jiné na tyto priority:

lidská práva, řádnou správu věcí veřejných a právní stát, včetně reforem soudnictví, veřejné správy a bezpečnostního sektoru;

institucionální spolupráci a posilování institucionálních kapacit, včetně provádění dohod Unie;

podporu aktérů občanské společnosti a jejich úlohy v reformních a demokratizačních procesech;

udržitelný hospodářský rozvoj podporující začlenění, rovněž na regionální a místní úrovni, a územní soudržnost;

rozvoj sociálních odvětví, zejména v zájmu mladých lidí, se zaměřením na sociální spravedlnost a soudržnost a na zaměstnanost;

rozvoj obchodu a soukromého sektoru, včetně podpory pro malé a střední podniky, zaměstnanost a zavádění prohloubených a komplexních zón volného obchodu;

zemědělství a rozvoj venkova, včetně zajišťování potravin;

udržitelné řízení přírodních zdrojů;

odvětví energetiky se zaměřením na energetickou účinnost a zdroje obnovitelné energie;

dopravu a infrastrukturu;

vzdělávání a rozvoj dovedností, včetně odborného vzdělávání a přípravy;

řízení mobility a migrace, včetně ochrany migrantů;

budování důvěry a další opatření přispívající k předcházení konfliktům a jejich řešení, včetně podpory pro obyvatelstvo zasažené konfliktem a pro obnovu.

Priority stanovené v tomto bodě mohou přispívat k více než jednomu z cílů tohoto nařízení.

2.

Podpora Unie určená více zemím se podle potřeby zaměří mimo jiné na tyto priority:

lidská práva, řádnou správu věcí veřejných a právní stát;

institucionální spolupráci a posilování institucionálních kapacit;

regionální spolupráci, zejména v rámci Východního partnerství, Unie pro Středomoří a Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu;

vysokoškolské vzdělávání a rozvoj dovedností, mobilitu studujících a vyučujících, mladé lidi a kulturu;

udržitelný hospodářský rozvoj, obchod a rozvoj soukromého sektoru a podporu malých a středních podniků;

odvětví energetiky, včetně energetických sítí;

dopravu a propojování infrastruktur;

udržitelné řízení přírodních zdrojů včetně vody, zelený růst, životní prostředí a zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně;

podporu občanské společnosti;

řízení mobility a migrace;

budování důvěry a další opatření přispívající k předcházení konfliktů a jejich řešení.

Priority stanovené v tomto bodě mohou přispívat k více než jednomu z cílů tohoto nařízení.

3.

Podpora Unie v rámci programů přeshraniční spolupráce se podle potřeby zaměří na tyto priority:

hospodářský a sociální rozvoj;

životní prostředí, veřejné zdraví, ochranu a bezpečnost;

mobilitu osob, zboží a kapitálu.

Priority stanovené v tomto bodě odrážejí společné výzvy. Vytvářejí rámec, v němž jsou se zeměmi účastnícími se přeshraniční spolupráce určovány zvláštní priority. Do přípravy programů budou zapojeny organizace občanské společnosti, které společně s místními a regionálními orgány budou jejich hlavními příjemci.

Finanční příděly pro jednotlivé druhy programů

 

Dvoustranné programy: až do výše 80 %

 

Programy pro více zemí: až do výše 35 %

 

Přeshraniční spolupráce: až do výše 5 %


Prohlášení Evropské komise ke strategickému dialogu s Evropským parlamentem (1)

Před plánováním programů v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, a v případě potřeby po prvotních konzultacích s příslušnými příjemci, povede Evropská komise strategický dialog s Evropským parlamentem na základě článku 14 SEU. Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny plánované orientační příděly na zemi/region a (v rámci země/regionu) priority, možné výsledky a plánované orientační příděly na jednotlivé priority u zeměpisných programů, jakož i volba způsobů pomoci (2). Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny tematické priority, možné výsledky a volba způsobů pomoci (2) a finanční příděly na tyto priority v tematických programech. Evropská komise zohlední postoj, který Evropský parlament vyjádří v dané věci.

Evropská komise povede strategický dialog s Evropským parlamentem při přípravě přezkumu v polovině období a před každou podstatnou revizí programových dokumentů během doby platnosti tohoto nařízení.

Evropská komise vysvětlí Evropskému parlamentu, pokud ji o to požádá, jak byly v programových dokumentech zohledněny jeho připomínky a jaké další kroky navazující na tento strategický dialog byly uskutečněny.


(1)  Evropská komise bude zastoupena na úrovni příslušného komisaře, respektive komisařky.

(2)  Přichází-li v úvahu.


Prohlášení Evropské komise k používání prováděcích aktů pro stanovení prováděcích ustanovení některých pravidel nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

Evropská komise se domnívá, že smyslem pravidel pro provádění programů přeshraniční spolupráce stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů pro vnější činnost Unie, a dalších specifických a podrobných prováděcích pravidel v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), je doplnit základní akt, a tudíž by mělo jít o akty v přenesené pravomoci přijímané na základě článku 290 SFEU. Evropská komise nebude bránit přijetí znění schváleného spolutvůrci právních předpisů. Komise však upozorňuje, že Soudní dvůr Evropské unie v současné době v rámci rozhodování ve věci „biocidů“ prověřuje otázku vymezení působnosti mezi článkem 290 a 291 SFEU.


Prohlášení Evropského parlamentu k pozastavení pomoci poskytované z finančních nástrojů

Evropský parlament bere na vědomí, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), neobsahují žádný výslovný odkaz na možnost pozastavení pomoci v případech, kdy přijímající země nedodržuje základní zásady formulované v příslušném nástroji, zejména zásadu demokracie, právního státu a dodržování lidských práv

Evropský parlament se domnívá, že jakékoli pozastavení pomoci z těchto nástrojů by pozměnilo celkový finanční režim dohodnutý v rámci řádného legislativního postupu. Jako spolutvůrce právních předpisů a složka rozpočtového orgánu je proto v tomto ohledu oprávněn plně uplatňovat své výsady, má-li být takovéto rozhodnutí přijato.


15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/44


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 233/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014—2020

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Toto nařízení tvoří součást politiky rozvojové spolupráce Unie a je jedním z nástrojů poskytujících podporu pro vnější politiku Unie. Nahrazuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 (3), jehož platnost skončila dnem 31. prosince 2013.

(2)

Boj proti chudobě zůstává hlavním cílem rozvojové politiky Unie, jak je stanoveno v hlavě V kapitole 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) a v části páté hlavě III kapitole 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí a dalšími mezinárodně sjednanými závazky a cíli v oblasti rozvoje schválenými Unií a jejími členskými státy v rámci Organizace spojených národů (OSN) a na dalších příslušných mezinárodních fórech.

(3)

Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“ (4) (dále jen „evropský konsensus“) a jeho schválené změny stanoví obecný politický rámec, hlavní směry a zaměření pro provádění tohoto nařízení.

(4)

Pomoc Unie by měla postupem času přispívat ke snížení závislosti na pomoci.

(5)

Činnost Unie na mezinárodní scéně má spočívat na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, rozvoji a rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatních částech světa, totiž demokracii, právním státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úctě k lidské důstojnosti, zásadách rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva. Prostřednictvím dialogu a spolupráce se má Unie snažit rozvíjet a upevňovat odhodlání prosazovat tyto zásady v partnerských zemích, územích a regionech. Při naplňování těchto zásad Unie prokazuje svou přidanou hodnotu v roli aktéra v oblasti rozvojových politik.

(6)

Při provádění tohoto nařízení, a zejména v průběhu procesu programování, by Unie měla řádně zohlednit priority, cíle a referenční hodnoty v oblasti lidských práv a demokracie, které stanovila pro partnerské země, zejména své strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země.

(7)

Dodržování lidských práv a základních svobod, podpora právního státu a demokratických zásad, transparentnost, řádná správa věcí veřejných, mír a stabilita a rovnost žen a mužů jsou nezbytné pro rozvoj partnerských zemí a tuto problematiku je třeba zahrnout do rozvojové politiky Unie, zejména pak do programování a do dohod s partnerskými zeměmi.

(8)

Pro zajištění soudržnosti a případnosti pomoci a zároveň pro snížení nákladů partnerských zemí je nezbytná účinná pomoc, větší transparentnost, spolupráce a doplňkovost a lepší harmonizace a soulad s partnerskými zeměmi, jakož i koordinace postupů jak mezi Unií a jejími členskými státy, tak i v rámci vztahů s dalšími dárci a aktéry v oblasti rozvoje. Prostřednictvím své rozvojové politiky je Unie odhodlána provést závěry prohlášení o účinnosti pomoci přijatého fórem na vysoké úrovni o účinnosti pomoci, jež se konalo v Paříži dne 2. března 2005, akčního programu z Akkry přijatého dne 4. září 2008 a jejich následného prohlášení přijatého v Pusanu dne 1. prosince 2011. Tyto závazky vedly k řadě závěrů Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, jako jsou Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky a Operační rámec pro účinnost pomoci. Je třeba zvýšit úsilí a posílit postupy pro dosažení společného programování.

(9)

Pomoc Unie by měla podporovat společnou strategii Afrika-EU přijatou na summitu EU-Afrika v Lisabonu ve dnech 8. a 9. prosince 2007 a její následné změny a doplnění, založené na společné vizi, zásadách a cílech, z nichž strategické partnerství Afrika–EU vychází.

(10)

Unie a členské státy by měly zlepšit jednotnost, koordinaci a doplňkovost svých politik v oblasti rozvojové spolupráce, a to zejména tím, že budou reagovat na priority partnerských zemí a regionů na úrovni jednotlivých zemí a regionů. Aby se zajistilo vzájemné doplňování a posilování politiky rozvojové spolupráce Unie a téže politiky členských států a aby se zajistilo nákladově účinné poskytování podpory, aniž by se v některých oblastech překrývala či naopak chyběla, je naléhavě nezbytné a vhodné stanovit společné postupy programování, které by se měly uplatňovat, kdykoli je to možné a vhodné.

(11)

Politika a mezinárodní činnost Unie v oblasti rozvojové spolupráce se řídí rozvojovými cíli tisíciletí, jako je vymýcení extrémní chudoby a hladu, a to včetně jejich případných pozdějších úprav, a rozvojovými cíli, zásadami a závazky, které schválila Unie a její členské státy, a to rovněž v souvislosti s jejich spoluprací v rámci OSN a jiných příslušných mezinárodních fór v oblasti rozvojové spolupráce. Politika Unie a její mezinárodní činnost se rovněž řídí jejími závazky a povinnostmi v oblasti lidských práv a rozvoje, mezi něž patří Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluva OSN o právech dítěte a Deklarace OSN o právu na rozvoj.

(12)

Unie je pevně odhodlána prosazovat rovnost žen a mužů jakožto jedno z lidských práv, otázku sociální spravedlnosti a jednu z hlavních zásad rozvojové politiky Unie. Rovnost žen a mužů je zásadní k dosažení všech rozvojových cílů tisíciletí. Dne 14. června 2010 Rada podpořila akční plán EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v oblasti rozvoje na období 2010–2015.

(13)

Podpora komplexního přístupu při reakci na krize a katastrofy a konfliktní či nestabilní situace včetně situací během přechodného období a v období po ukončení krize by měla pro Unii představovat vysoce prioritní otázku. Tento přístup by měl především vycházet ze závěrů Rady ze dne 19. listopadu 2007 o reakci EU na nestabilní situace a ze závěrů Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, rovněž ze dne 19. listopadu 2007, o bezpečnosti a rozvoji, jakož i ze závěrů Rady ze dne 20. června 2011 o předcházení konfliktům, jakož i z jakýchkoli příslušných následných závěrů.

(14)

Zejména v situacích, kdy jsou potřeby nejnaléhavější a chudoba nejrozsáhlejší a nejhlubší, by se podpora Unie měla zaměřit na posílení odolnosti zemí a jejich obyvatel vůči nepříznivým okolnostem. Toho by mělo být dosaženo vhodnou kombinací přístupů, reakcí a nástrojů, zejména zajištěním toho, aby přístupy zaměřené na bezpečnost, humanitární problematiku a rozvoj byly vyvážené, soudržné a účinně koordinované, čímž by došlo k propojení pomoci, obnovy a rozvoje.

(15)

Pomoc Unie by se měla zaměřit tam, kde má větší dopad s ohledem na její schopnost působit v globálním měřítku a reagovat na globální výzvy, jako je vymýcení chudoby, udržitelný rozvoj podporující začlenění a celosvětové prosazování demokracie, řádné správy věcí veřejných, lidských práv a právního státu, a s ohledem na její dlouhodobé a předvídatelné odhodlání poskytovat rozvojovou pomoc a její úlohu při koordinaci s členskými státy. K zajištění tohoto dopadu by se měla používat zásada rozlišování nejen na úrovni přidělování finančních prostředků, ale rovněž na úrovni programování, která zajistí, aby se dvoustranná rozvojová spolupráce zaměřila na ty partnerské země, které to nejvíce potřebují, včetně nestabilních států a vysoce zranitelných států, a na partnerské země s omezenou schopností přístupu k dalším zdrojům financování svého rozvoje. Unie by měla uzavřít nová partnerství se zeměmi, na které se přestávají vztahovat programy dvoustranné pomoci, především na základě regionálních a tematických programů v rámci těchto nástrojů a dalších tematických nástrojů Unie pro financování vnější činnosti, zejména nástroje partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (5) (dále jen „nástroj partnerství“).

(16)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno uceleným přístupem ke každé zemi na základě soudržnosti a doplňkovosti nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi tímto nástrojem, ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. Mělo by to dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených podle nástrojů pro financování vnější činnosti. V rámci úsilí o celkovou soudržnost vnější činnosti Unie v souladu s článkem 21 Smlouvy o EU má Unie ve shodě s požadavkem článku 208 Smlouvy o fungování EU zajistit soudržnost politik ve prospěch rozvoje.

(17)

Při dodržení soudržnosti politik ve prospěch rozvoje by toto nařízení mělo umožnit větší jednotnost politik Unie. Mělo by také umožnit plné sladění s partnerskými zeměmi a regiony, pokud možno díky využívání národních rozvojových plánů nebo podobných komplexních rozvojových dokumentů přijatých se zapojením dotčených vnitrostátních a regionálních subjektů jako základ pro plánování činnosti Unie. Mělo by dále usilovat o lepší koordinaci mezi dárci, zejména mezi Unií a členskými státy, prostřednictvím společného programování.

(18)

V globalizovaném světě se stále více stávají součástí vnější činnosti Unie různé vnitřní politiky Unie, jako jsou životní prostředí, změna klimatu, podpora energie z obnovitelných zdrojů, zaměstnanost (včetně důstojných pracovních podmínek pro všechny), rovnost žen a mužů, energetika, vodní hospodářství, doprava, zdravotnictví, školství, spravedlnost a bezpečnost, kultura, výzkum a inovace, informační společnost, migrace a zemědělství a rybolov.

(19)

Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, což zahrnuje modely růstu, které posilují sociální, hospodářskou a územní soudržnost a umožňují chudým podílet se větší měrou na tvorbě národního bohatství a mít z něho prospěch, zdůrazňuje odhodlání Unie podporovat ve své vnitřní i vnější politice inteligentní, udržitelný růst podporující začlenění, který v sobě spojuje tři pilíře: hospodářský, sociální a environmentální.

(20)

Boj proti změně klimatu a ochrana životního prostředí patří mezi velké výzvy, jimž Unie a rozvojové země čelí a u nichž existuje naléhavá potřeba jednat na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Toto nařízení by tudíž mělo přispět k dosažení cíle vynaložit alespoň 20 % rozpočtu Unie na vytvoření nízkouhlíkové společnosti odolné vůči změně klimatu, přičemž 25 % prostředků z programu pro globální veřejné statky a výzvy stanoveného tímto nařízením by se mělo vynaložit na financování v oblasti životního prostředí a změny klimatu. Akce v těchto oblastech by se měla v mezích možností vzájemně podporovat, aby se posílily jejich dopady.

(21)

Toto nařízení by mělo Unii umožnit, aby přispívala k plnění společného závazku Unie zajistit trvalou podporu lidského rozvoje, který povede ke zlepšení životních podmínek lidí. K dosažení tohoto cíle by mělo přispět vynaložení nejméně 25 % prostředků z programu pro globální veřejné statky a výzvy na podporu této oblasti rozvoje.

(22)

Nejméně 20 % pomoci podle tohoto nařízení by mělo být přiděleno na základní sociální služby, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání, jakož i na středoškolské vzdělání, s vědomím, že stejně jako v případech mimořádné pomoci musí být uplatňována určitá míra pružnosti. Do výroční zprávy uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (6) je třeba zahrnout údaje o plnění tohoto požadavku.

(23)

V akčním programu OSN z Istanbulu pro nejméně rozvinuté země na období 2011-2020 se nejméně rozvinuté země zavázaly, že do svých národních strategií rozvoje začlení politiky v oblasti obchodu a budování obchodních kapacit. Na 8. ministerské konferenci Světové obchodní organizace konané v Ženevě ve dnech 15.-17. prosince 2011 se dále ministři dohodli, že po roce 2011 ponechají pomoc na podporu obchodu na úrovních, které odrážejí alespoň průměrnou hodnotu období 2006-2008. Toto úsilí musí být doprovázeno účinnější a cílenější pomocí na podporu obchodu a usnadněním obchodu.

(24)

Tematické programy by měly podporovat v první řadě rozvojové země, ale za podmínek stanovených v tomto nařízení by pro ně měly být způsobilé i některé přijímající země, jakož i zámořské země a území (ZZÚ), jejichž charakteristiky neumožňují vyhovět požadavkům Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC) na příjemce oficiální rozvojové pomoc, ale na něž se vztahuje čl. 1 odst. 1 písm. b).

(25)

Podrobnosti týkající se oblastí spolupráce a úpravy finančních přídělů pro jednotlivé zeměpisné oblasti a oblasti spolupráce představují jiné než podstatné prvky tohoto nařízení. Na Komisi by tedy měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o aktualizaci těch prvků příloh tohoto nařízení, které stanoví podrobnosti týkající se oblastí spolupráce v rámci zeměpisných a tematických programů a orientačních finančních přídělů pro jednotlivé zeměpisné oblasti a oblasti spolupráce. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by měla Komise zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(26)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o strategické dokumenty a víceleté orientační programy podle tohoto nařízení. Tyto prováděcí pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

(27)

S ohledem na povahu těchto prováděcích aktů, zejména jejich politické zaměření a rozpočtové dopady, by se při jejich přijímání měl v zásadě použít přezkumný postup, s výjimkou opatření malého finančního rozsahu.

(28)

Komise by měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty, pokud se jedná o řádně odůvodněné případy, u nichž je vzhledem k naléhavosti a závažnosti situace nutná rychlá reakce Unie.

(29)

Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení (EU) č. 236/2014.

(30)

Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví v rozhodnutí Rady 2010/427/EU (8),

(31)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu činnosti, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(32)

Toto nařízení stanoví pro celou dobu používání finanční krytí, které stanoví pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (9).

(33)

Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (10). Toto nařízení by se proto mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Toto nařízení zřizuje nástroj (dále jen „nástroj pro rozvojovou spolupráci“), v rámci kterého může Unie financovat:

a)

zeměpisné programy zaměřené na podporu rozvojové spolupráce s rozvojovými zeměmi, které jsou zařazeny na seznam příjemců oficiální rozvojové pomoci vypracovaného Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), s výjimkou:

i)

zemí, které jsou stranami Dohody o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 (11), kromě Jihoafrické republiky;

ii)

zemí způsobilých pro financování z Evropského rozvojového fondu;

iii)

zemí způsobilých pro financování Unií v rámci evropského nástroje sousedství, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 (12) (dále jen „evropský nástroj sousedství“);

iv)

příjemců způsobilých pro financování Unií v rámci nástroje předvstupní pomoci, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (13) (dále jen „nástroj předvstupní pomoci“);

b)

tematické programy k řešení problematiky globálních veřejných statků a výzev související s otázkami rozvoje a na podporu organizací občanské společnosti a místních orgánů v partnerských zemích podle písmene a) tohoto odstavce a v zemích způsobilých pro financování Unií v rámci nástrojů uvedených v písm. a) bodech i) až iii) tohoto odstavce a v zemích a na územích, které spadají do oblasti působnosti rozhodnutí Rady 2013/755/EU (14);

c)

panafrický program na podporu strategického partnerství mezi Afrikou a Unií a jeho následné změny a doplnění, který má zahrnout činnosti nadregionální, kontinentální nebo celosvětové povahy v Africe a ve spolupráci s Afrikou.

2.   Pro účely tohoto nařízení je regionem zeměpisná oblast zahrnující více než jednu rozvojovou zemi.

3.   Země a území podle odstavce. 1 se v tomto nařízení uvádějí jako „partnerské země“ nebo případně „partnerské regiony“ podle příslušného zeměpisného, tematického nebo panafrického programu.

Článek 2

Cíle a kritéria způsobilosti

1.   V rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie a evropského konsensu a jeho dohodnutých změn:

a)

hlavním cílem spolupráce podle tohoto nařízení je snížení a v dlouhodobém horizontu vymýcení chudoby;

b)

v souladu s hlavním cílem uvedeným v písmenu a) přispívá spolupráce podle tohoto nařízení k:

i)

posílení udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje a

ii)

upevňování a podpoře demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných, lidských práv a příslušných zásad mezinárodního práva.

Dosažení cílů uvedených v prvním pododstavci se měří pomocí příslušných ukazatelů, včetně ukazatelů lidského rozvoje, zejména rozvojového cíle tisíciletí 1 pro písmeno a) a rozvojových cílů tisíciletí 1 až 8 pro písmeno b), a po roce 2015 dalších ukazatelů sjednaných na mezinárodní úrovni Unií a jejími členskými státy.

2.   Spolupráce podle tohoto nařízení přispívá k dosažení mezinárodních závazků a cílů v oblasti rozvoje, na nichž se Unie dohodla, zejména rozvojových cílů tisíciletí a nových rozvojových cílů pro období po roce 2015.

3.   Akce v rámci zeměpisných programů musí být koncipovány tak, aby splňovaly kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc OECD.

Akce v rámci tematických programů a panafrického programu musí být navrženy tak, aby splňovaly kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc OECD, s výjimkou případů, kdy:

a)

se akce použijí na přijímající zemi či území, jež nemohou být považovány za příjemce oficiální rozvojové pomoci podle Výboru pro rozvojovou pomoc OECD, nebo

b)

se prostřednictvím akce provádí globální iniciativa, priorita politiky Unie nebo mezinárodní povinnost či závazek Unie podle čl. 6 odst. 2 písm. b) a e) a akce nemá vlastnosti nezbytné ke splnění kritérií pro oficiální rozvojovou pomoc.

4.   Aniž je dotčen odst. 3 písm. a), nejméně 95 % výdajů předpokládaných v rámci tematických programů a nejméně 90 % výdajů předpokládaných v rámci panafrického programu musí splňovat kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc OECD.

5.   Akce, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1257/96 (15) a které jsou způsobilé pro financování podle uvedeného nařízení, nejsou v zásadě financovány podle tohoto nařízení s výjimkou případů, kdy je třeba zajistit kontinuitu spolupráce od krizové situace až do dosažení stabilních podmínek pro rozvoj. V takových případech je třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, aby bylo zajištěno účinné propojení humanitární pomoci, obnovy a rozvojové pomoci.

Článek 3

Obecné zásady

1.   Unie se snaží podporovat, rozvíjet a upevňovat zásady demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod, na nichž je založena, a to prostřednictvím dialogu a spolupráce s partnerskými zeměmi a regiony.

2.   Při provádění tohoto nařízení je třeba prosazovat přístup založený na diferenciaci mezi partnerskými zeměmi, aby jim byla poskytována konkrétní, individuálně přizpůsobená spolupráce, která vychází z:

a)

jejich potřeb, a to na základě kritérií, jako je počet obyvatel, příjem na obyvatele, míra chudoby, rozdělení příjmů a úroveň lidského rozvoje;

b)

jejich schopnosti vytvářet finanční zdroje a mít k nim přístup a jejich schopnosti využít pomoc Unie;

c)

jejich závazků a jejich plnění, posuzovaného na základě kritérií a ukazatelů, jako je politický, hospodářský a sociální pokrok, rovnost žen a mužů, pokrok v oblasti řádné správy věcí veřejných a lidských práv a účinné využívání pomoci, zejména způsob, jakým země využívá omezených zdrojů pro rozvoj, a zda přednostně vychází ze svých vlastních zdrojů; a

d)

z potenciálního dopadu rozvojové pomoci Unie v partnerských zemích.

Nejpotřebnější země, zejména nejméně rozvinuté země, země s nízkými příjmy a země v krizi nebo v období po ukončení krize a nestabilní a zranitelné země mají při přidělování zdrojů přednost.

Na podporu analýzy a určení nejpotřebnějších zemí mohou být použita kritéria jako index lidského rozvoje, index ekonomické zranitelnosti a další příslušné indexy, včetně indexů pro měření chudoby a nerovnosti v jednotlivých zemích.

3.   Do všech programů se začlení průřezové otázky stanovené v evropském konsensu. Navíc budou případně zahrnuty otázky související s předcházením konfliktům, důstojnými pracovními podmínkami a změnou klimatu.

Průřezovými otázkami uvedenými v prvním pododstavci se rozumějí otázky, které zahrnují následující aspekty, jimž je třeba věnovat zvláštní pozornost, pokud tak vyžadují okolnosti: nediskriminace, práva příslušníků menšin, práva osob se zdravotním postižením, práva osob postižených život ohrožujícím onemocněním a dalších zranitelných skupin, základní práva pracujících a sociální začlenění, silnější postavení žen, právní stát, posílení kapacity parlamentů a občanské společnosti a podpora dialogu, účasti a usmíření, jakož i budování institucí, a to i na místní a regionální úrovni.

4.   Při provádění tohoto nařízení je nutno zajistit soudržnost politik ve prospěch rozvoje a konzistentnost s dalšími oblastmi vnější činnosti Unie a s dalšími příslušnými politikami Unie v souladu s článkem 208 Smlouvy o fungování EU.

V tomto ohledu vycházejí opatření financovaná podle tohoto nařízení, včetně těch, jež řídí Evropská investiční banka (EIB), z politik rozvojové spolupráce stanovené v takových nástrojích, jako jsou dohody, prohlášení a akční plány sjednané mezi Unií a dotyčnými partnerskými zeměmi a regiony, a z příslušných rozhodnutí, zvláštních zájmů, politických priorit a strategií Unie.

5.   Unie a členské státy usilují o pravidelnou a častou výměnu informací, mimo jiné i s ostatními dárci, a podporují lepší koordinaci a doplňkovost dárců tím, že směřují ke společnému víceletému programování založenému na strategiích partnerských zemí pro snižování chudoby nebo obdobných rozvojových strategiích. Mohou provádět společná opatření včetně společné analýzy těchto strategií a společné reakce na tyto strategie, v nichž jsou určena prioritní odvětví zásahu a dělba práce v rámci dané země, tím, že provádějí společné mise více dárců a využívají režimy spolufinancování a delegovanou spolupráci.

6.   Unie prosazuje vícestranný přístup ke globálním problémům a v tomto ohledu spolupracuje se členskými státy. Tam, kde je to vhodné, podporuje spolupráci s mezinárodními organizacemi a orgány i s dalšími bilaterálními dárci.

7.   Vztahy mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a partnerskými zeměmi na straně druhé jsou založeny na společných hodnotách, jako jsou lidská práva, demokracie a právní stát, a zásadách vlastní a vzájemné odpovědnosti a tyto společné hodnoty a zásady prosazují.

Ve vztazích s partnerskými zeměmi je dále zohledňováno jejich odhodlání a výsledky při provádění mezinárodních dohod a naplňování smluvních vztahů s Unií.

8.   Unie prosazuje účinnou spolupráci s partnerskými zeměmi a regiony v souladu s osvědčenými mezinárodními postupy. Kdekoli je to možné, přizpůsobuje svou podporu jejich rozvojovým strategiím, reformním politikám a postupům a podněcuje demokratickou, jakož i národní a vzájemnou odpovědnost. Za tímto účelem podporuje:

a)

transparentní proces rozvoje, který řídí partnerská země nebo region a nese za něj odpovědnost, včetně podpory místní odborné základny;

b)

přístup založený na právech, který by zahrnoval všechna lidská práva, ať už občanská a politická, hospodářská, sociální či kulturní, s cílem začlenit do provádění tohoto nařízení zásady v oblasti lidských práv, napomoci partnerským zemím při provádění jejich mezinárodních závazků v oblasti lidských práv a podpořit držitele práv při vymáhání jejich nároků, se zaměřením na chudé a zranitelné skupiny;

c)

zlepšování postavení obyvatel partnerských zemí a přístupy k rozvoji, které podporují začleňování, účast a široké zapojení všech částí společnosti do procesu rozvoje a do vnitrostátního a regionálního dialogu, včetně dialogu politického. Zvláštní pozornost je věnována úloze parlamentů, místních orgánů a občanské společnosti, mimo jiné z hlediska účasti, dohledu a odpovědnosti;

d)

účinné způsoby a nástroje spolupráce uvedené v článku 4 nařízení (EU) č. 236/2014 v souladu s osvědčenými postupy Výboru pro rozvojovou pomoc OECD, včetně používání inovativních nástrojů, jako je kombinování grantů a půjček a dalších mechanismů sdílení rizik ve vybraných odvětvích a zemích a zapojení soukromého sektoru, s řádným přihlédnutím k otázkám udržitelnosti dluhu, počtu uvedených mechanismů a požadavku systematického posuzování dopadu v souladu s cíli tohoto nařízení, zejména s cílem snižování chudoby.

Všechny programy, zásahy a způsoby a nástroje spolupráce je nutno přizpůsobovat konkrétním okolnostem v jednotlivých partnerských zemích nebo regionech se zaměřením na přístupy založené na programech, na poskytování předvídatelného financování pomoci, na využití soukromých zdrojů, včetně zdrojů z místního soukromého sektoru, na všeobecném a nediskriminačním přístupu k základním službám a na vývoji a používání systémů jednotlivých zemí;

e)

mobilizaci domácích příjmů prostřednictvím posílení daňové politiky partnerských zemí s cílem snížit chudobu a závislost na pomoci;

f)

lepší dopad politik a programování prostřednictvím koordinace, soudržnosti a harmonizace mezi dárci, aby se vytvořila součinnost, zabránilo se překrývání a zdvojování, zlepšila se doplňkovost a podpořily iniciativy více dárců;

g)

koordinaci v partnerských zemích a regionech za použití dohodnutých směrů a zásad osvědčených postupů v oblasti koordinace a účinnosti pomoci;

h)

přístupy k rozvoji založené na výsledcích, a to mimo jiné prostřednictvím využití transparentních rámců pro výsledky na úrovni jednotlivých zemí, případně na základě mezinárodně dohodnutých cílových hodnot a ukazatelů, jako jsou ukazatele rozvojových cílů tisíciletí, pro vyhodnocení a sdílení výsledků zahrnujících výstupy, výsledky a dopad rozvojové pomoci.

9.   Unie podle potřeby podporuje provádění dvoustranné, regionální a mnohostranné spolupráce a dialogu, rozvojový rozměr dohod o partnerství a třístrannou spolupráci. Unie rovněž podporuje spolupráci mezi zeměmi Jihu navzájem.

10.   Komise informuje Evropský parlament a pořádá s ním pravidelnou výměnu názorů.

11.   Komise pořádá pravidelnou výměnu informací s občanskou společností a s místními orgány.

12.   Při svých činnostech v rámci rozvojové spolupráce Unie podle potřeby využívá a sdílí zkušenosti členských států s reformou a transformací a získané poznatky.

13.   Pomoc Unie poskytovaná podle tohoto nařízení nesmí být použita k financování nákupu zbraní nebo střeliva ani k operacím pro vojenské či obranné účely.

HLAVA II

PROGRAMY

Článek 4

Provádění pomoci Unie

Pomoc Unie se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014 prostřednictvím:

a)

zeměpisných programů,

b)

tematických programů, sestávajících z:

i)

programu „Globální veřejné statky a výzvy“ a

ii)

programu týkajícího se organizací občanské společnosti a místních orgánů, a

c)

panafrického programu.

Článek 5

Zeměpisné programy

1.   Spolupráce Unie podle tohoto článku probíhá v rámci činností celostátního, regionálního, nadregionálního a kontinentálního charakteru.

2.   Zeměpisný program zahrnuje spolupráci v příslušných oblastech činnosti:

a)

na regionální úrovni s partnerskými zeměmi podle čl. 1 odst. 1 písm. a), zejména v zájmu zmírnění dopadu, jaký má vyřazení z programů pomoci na partnerské země vykazující vysokou a rostoucí míru nerovností; nebo

b)

na dvoustranné úrovni:

i)

s partnerskými zeměmi, které nejsou zeměmi s vyššími středními příjmy podle seznamu rozvojových zemí vypracovaného Výborem pro rozvojovou pomoc OECD a nemají ani hrubý domácí produkt vyšší než 1 % světového hrubého domácího produktu;

ii)

ve výjimečných případech, mimo jiné za účelem postupného ukončení rozvojové pomoci v podobě grantů, může být také uskutečňována dvoustranná spolupráce s omezeným počtem partnerských zemí, pokud to je řádně odůvodněno v souladu s čl. 3 odst. 2. Postupné ukončení probíhá v těsné koordinaci s jinými dárci. Ukončení tohoto typu spolupráce je případně doprovázeno politickým dialogem s dotčenými zeměmi, který se zaměří na potřeby nejchudších a nejzranitelnějších skupin.

3.   Aby bylo dosaženo cílů stanovených v čl. 2 odst. 1, čerpají se náměty pro zeměpisné programy z oblastí spolupráce obsažených v evropském konsensu rozvoji a jeho následných dohodnutých změnách, jakož i z těchto oblastí spolupráce:

a)

lidská práva, demokracie a řádná správa věcí veřejných:

i)

lidská práva, demokracie a právní stát,

ii)

rovnost žen a mužů, posilování postavení žen a rovné příležitosti pro ženy,

iii)

řízení veřejného sektoru na ústřední a místní úrovni,

iv)

daňová politika a správa,

v)

boj proti korupci,

vi)

občanská společnost a místní orgány,

vii)

prosazování a ochrana práv dětí;

b)

udržitelný růst podporující začlenění pro lidský rozvoj:

i)

zdravotní péče, vzdělávání, sociální ochrana, zaměstnanost a kultura,

ii)

podnikatelské prostředí, regionální integrace a světové trhy,

iii)

udržitelné zemědělství, zajišťování potravin a výživy,

iv)

udržitelná energetika,

v)

řízení přírodních zdrojů včetně půdy, lesů a vody,

vi)

změna klimatu a životní prostředí;

c)

další oblasti s významem pro rozvoj:

i)

migrace a azyl,

ii)

propojení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce,

iii)

odolnost a snižování rizika katastrof,

iv)

rozvoj a bezpečnost včetně předcházení konfliktům.

4.   Další podrobnosti o oblastech spolupráce uvedených v odstavci 3 jsou stanoveny v příloze I.

5.   V rámci každého dvoustranného programu Unie v zásadě soustředí svou pomoc nejvýše na tři odvětví, na nichž se pokud možno dohodne s dotčenou partnerskou zemí.

Článek 6

Tematické programy

1.   Akce prováděné v rámci tematických programů představují přidanou hodnotu k akcím financovaným v rámci zeměpisných programů, doplňují je a jsou s nimi soudržné.

2.   Na programování tematických akcí se vztahuje nejméně jedna z těchto podmínek:

a)

politických cílů Unie podle tohoto nařízení nelze vhodným ani účinným způsobem dosáhnout prostřednictvím zeměpisných programů, včetně v případě potřeby případů, kdy zeměpisný program neexistuje nebo byl pozastaven nebo kdy neexistuje dohoda o akci s dotčenou partnerskou zemí;

b)

akce se týkají globálních iniciativ na podporu mezinárodně dohodnutých cílů rozvoje nebo globálních veřejných statků a výzev;

c)

akce zahrnují více regionů či více zemí nebo mají průřezový charakter;

d)

akce provádějí inovativní politiky nebo iniciativy, jejichž cílem je poskytnout informace pro budoucí akce;

e)

akce reagují na priority politiky Unie nebo na mezinárodní povinnost či závazek Unie týkající se rozvojové spolupráce.

3.   Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, z tematických akcí mají přímý prospěch země nebo území podle čl. 1 odst. 1 písm. b) a dané akce se provádějí v těchto zemích či na těchto územích. Tyto akce lze provádět mimo uvedené země či území, pokud se jedná o nejúčinnější způsob pro dosažení cílů dotčeného programu.

Článek 7

Globální veřejné statky a výzvy

1.   Cílem pomoci Unie v rámci programu „Globální veřejné statky a výzvy“ je podporovat akce v oblastech, které vycházejí z těchto tematických celků:

a)

životní prostředí a změna klimatu,

b)

udržitelná energetika,

c)

lidský rozvoj, včetně důstojných pracovních podmínek, sociální spravedlnosti a kultury,

d)

zajišťování potravin a výživy a udržitelné zemědělství a

e)

migrace a azyl.

2.   Další podrobnosti týkající se oblastí spolupráce uvedených v odstavci 1 jsou stanoveny v části A přílohy II.

Článek 8

Organizace občanské společnosti a místní orgány

1.   Cílem pomoci Unie v rámci programu týkajícího se organizací občanské společnosti a místních orgánů je posílit organizace občanské společnosti a místní orgány v partnerských zemích, a pokud je tak stanoveno v tomto nařízení, v Unii a přijímajících zemích způsobilých podle nařízení (EU) č. 231/2014.

Akce, které mají být financovány, jsou prováděny především organizacemi občanské společnosti a místními orgány. V zájmu zajištění jejich účinnosti mohou být tyto akce případně prováděny i jinými aktéry ve prospěch organizací občanské společnosti a dotčených místních orgánů.

2.   Další podrobnosti ohledně oblastí spolupráce podle tohoto článku jsou stanoveny v části B přílohy II.

Článek 9

Panafrický program

1.   Cílem pomoci Unie v rámci panafrického programu je podpora strategického partnerství mezi Afrikou a Unií a jeho následných změn a doplnění, což zahrnuje činnosti nadregionální, kontinentální nebo celosvětové povahy v Africe a ve spolupráci s Afrikou.

2.   Panafrický program doplňuje další programy v rámci tohoto nařízení, jakož i další nástroje Unie pro financování vnější činnosti, zejména Evropský rozvojový fond a evropský nástroj sousedství, a je s nimi v souladu.

3.   Další podrobnosti ohledně oblastí spolupráce podle tohoto článku jsou uvedeny v příloze III.

HLAVA III

PROGRAMOVÁNÍ A PŘIDĚLOVÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Článek 10

Obecný rámec

1.   U zeměpisných programů se víceleté orientační programy pro partnerské země a regiony vypracují na základě strategického dokumentu, jak je stanoveno v článku 11.

U tematických programů se víceleté orientační programy vypracují podle článku 13.

Víceletý panafrický orientační program se vypracuje podle článku 14.

2.   Komise přijme prováděcí opatření uvedená v článku 2 nařízení (EU) č. 236/2014 na základě programových dokumentů uvedených v článcích 11, 13 a 14 tohoto nařízení.

3.   Podpora poskytovaná Unií může mít také podobu opatření, na něž se programové dokumenty uvedené v článcích 11, 13 a 14 tohoto nařízení nevztahují, jak je stanoveno v článku 2 nařízení (EU) č. 236/2014.

4.   V zájmu podpory soudržnosti, doplňkovosti a jednotnosti svých činností v oblasti spolupráce se Unie a její členské státy v počáteční fázi a během programového procesu vzájemně konzultují. Tyto konzultace mohou vést ke společnému plánování Unie a členských států. Unie konzultuje také další dárce a aktéry rozvoje, včetně zástupců občanské společnosti, místních orgánů a jiných subjektů provádění. Evropský parlament je informován.

5.   Při programování podle tohoto nařízení se řádně zohlední lidská práva a demokracie v partnerských zemích.

6.   Finanční prostředky stanovené tímto nařízením mohou zůstat nepřidělené, aby byla zajištěna odpovídající reakce Unie v případech nepředvídaných okolností, zejména v nestabilních situacích a během krize a v období po krizi, a aby bylo umožněno časové sladění s cykly strategií partnerských zemí a změna orientačních finančních přídělů v návaznosti na přezkumy provedené podle čl. 11 odst. 5, čl. 13 odst. 2 a čl. 14 odst. 3. S výhradou jejich následného rozdělení nebo přerozdělení v souladu s postupy podle článku 15 se o použití těchto prostředků rozhodne později v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014.

Část finančních prostředků, které zůstanou na úrovni každého druhu programu nepřiděleny, nesmí přesáhnout 5 %, s výjimkou prostředků na účely časového sladění a prostředků pro země uvedené v čl. 12 odst. 1.

7.   Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3, může Komise začlenit zvláštní finanční příděl za účelem pomoci partnerským zemím a regionům při posilování jejich spolupráce se sousedními nejvzdálenějšími regiony Unie.

8.   Při veškerém programování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 se zohlední její výsledky, zjištění a závěry.

Článek 11

Programové dokumenty pro zeměpisné programy

1.   Při přípravě, provádění a přezkumu veškerých programových dokumentů, na něž se vztahuje tento článek, se dodržují zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a zásady účinnosti pomoci, a to demokratická odpovědnost, partnerství, koordinace, harmonizace, přizpůsobení se systémům partnerské země nebo regionu, transparentnost, vzájemná odpovědnost a zaměření na výsledky, jak stanoví čl. 3 odst. 4 až 8. Je-li to možné, programové období je z časového hlediska sladěno se strategickými cykly partnerských zemí.

Programové dokumenty pro zeměpisné programy, včetně společných programových dokumentů, jsou v nejvyšším možném rozsahu založeny na dialogu mezi Unií, členskými státy a dotčenou partnerskou zemí či regionem, včetně vnitrostátních a regionálních parlamentů, a podílejí se na nich občanská společnost a místní orgány a další strany, aby byla zvýšena vlastní odpovědnost za tento proces a stimulována podpora vnitrostátních strategií rozvoje, zvláště pak strategií zaměřených na snižování chudoby.

2.   Strategické dokumenty Unie vypracuje pro dotčenou partnerskou zemí nebo region cílem poskytnout soudržný rámec pro rozvojovou spolupráci mezi Unií a danou zemí nebo regionem v souladu s celkovým účelem a oblastí působnosti, cíli, zásadami a politickými ustanoveními obsaženými v tomto nařízení.

3.   Strategický dokument není nutný v případě:

a)

zemí, které mají vnitrostátní strategii rozvoje ve formě národního rozvojového plánu nebo podobného rozvojového dokumentu schváleného Komisí jako základ pro příslušný víceletý orientační program v době přijímání uvedeného dokumentu;

b)

zemí nebo regionů, pro něž byl vypracován společný rámcový dokument, který stanoví komplexní strategii Unie včetně zvláštní kapitoly týkající se rozvojové politiky;

c)

zemí nebo regionů, pro které byl mezi Unií a členskými státy sjednán společný víceletý programový dokument;

d)

regionů, které mají strategii společně sjednanou s Unií;

e)

zemí, u nichž má Unie v úmyslu sladit načasování své strategie s novým vnitrostátním cyklem začínajícím před 1. lednem 2017; v takových případech obsahuje víceletý orientační program pro přechodné období od 1. ledna 2014 do začátku nového vnitrostátního cyklu reakci Unie pro danou zemi;

f)

zemí nebo regionů přijímajících finanční prostředky Unie přidělené podle tohoto nařízení, jejichž výše pro období 2014–2020 nepřesahuje 50 000 000 EUR.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. b) a f) obsahuje rozvojovou strategii Unie pro dotčenou zemi či region víceletý orientační program pro uvedenou zemi či region.

4.   Strategické dokumenty se přezkoumávají v polovině období nebo podle potřeby ad hoc, případně v souladu se zásadami a postupy stanovenými v dohodách o partnerství a spolupráci uzavřených s danou zemí nebo regionem.

5.   Víceleté orientační programy pro zeměpisné programy se vypracovávají pro každou ze zemí nebo každý z regionů, jež obdrží orientační přidělení finančních prostředků Unie podle tohoto nařízení. S výjimkou zemí nebo regionů uvedených v odst. 3 prvním pododstavci písm. e) a f) musí být tyto dokumenty vypracovány na základě strategických dokumentů nebo rovnocenných dokumentů uvedených v odstavci 3.

Pro účely tohoto nařízení lze společný víceletý programový dokument podle odst. 3 prvního pododstavce písm. c) tohoto článku považovat za víceletý orientační program, pokud je dotyčný programový dokument v souladu se zásadami a podmínkami stanovenými v tomto odstavci, včetně orientačního přídělu finančních prostředků, a s postupy uvedenými v článku 15.

Víceleté orientační programy pro zeměpisné programy stanoví prioritní oblasti zvolené pro financování z prostředků Unie, konkrétní cíle, očekávané výsledky, konkrétní, jasné a transparentní ukazatele výkonu, orientační finanční příděly, a to jak celkové, tak i pro jednotlivé prioritní oblasti, a případně způsoby pomoci.

Komise přijme rozhodnutí o víceletých orientačních finančních přídělech v rámci každého zeměpisného programu v souladu s obecnými zásadami tohoto nařízení na základě kritérií stanovených v čl. 3 odst. 2, přičemž vedle zvláštní povahy jednotlivých programů přihlédne ke konkrétním obtížím, kterým čelí země nebo regiony, které prodělávají krizi, jsou zranitelné nebo nestabilní, nebo země či regiony s častým výskytem konfliktů nebo přírodních katastrof.

Je-li to vhodné, mohou být finanční příděly poskytovány ve formě rozmezí nebo některé prostředky mohou být ponechány nepřidělené. Orientační finanční příděly nesmějí být stanoveny nad rámec období 2014-2020, ledaže jsou konkrétně podmíněny dostupností zdrojů po tomto období.

Víceleté orientační programy pro zeměpisné programy mohou být v případě potřeby přezkoumány, mimo jiné v zájmu účinného provádění, s přihlédnutím k přezkumům v polovině období nebo ad hoc přezkumům strategického dokumentu, z něhož vycházejí.

V návaznosti na přezkumy, zejména v důsledku krize nebo v období po krizi, lze rovněž upravit orientační finanční příděly, priority, konkrétní cíle, očekávané výsledky, ukazatele výkonu a případně způsoby pomoci.

Tyto přezkumy by se měly zabývat potřebami i závazky a pokrokem, pokud jde o sjednané cíle rozvoje, včetně cílů týkajících se lidských práv, demokracie, právního státu a řádné správy věcí veřejných.

6.   Komise podá o společném programování s členskými státy zprávu o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014, do níž zahrne doporučení v případě, že společné programování nebylo zcela dokončeno.

Článek 12

Programování pro země a regiony v krizi, po krizi nebo v nestabilní situaci

1.   Při přípravě programových dokumentů pro země a regiony, které se nacházejí v krizi, v období po ukončení krize nebo v nestabilní situaci nebo jsou často zasahovány přírodními katastrofami, je nutno řádně zohlednit zranitelnost, zvláštní potřeby a okolnosti dotčených zemí nebo regionů.

Zvláštní pozornost by se měla věnovat předcházení konfliktům, budování státu a míru, usmíření po ukončení konfliktu a opatřením na obnovu země a rovněž úloze žen a právům dětí v těchto procesech.

V případech, kdy se partnerské země nebo regiony přímo účastní krize, situace po ukončení krize nebo nestabilní situace nebo kdy jsou těmito situacemi postiženy, se klade zvláštní důraz na zlepšení koordinace okamžité pomoci, obnovy a rozvoje mezi všemi příslušnými aktéry, aby se napomohlo přechodu z mimořádné situace do fáze rozvoje.

U nestabilních zemí a regionů nebo zemí a regionů, jež pravidelně zasahují přírodní katastrofy, obsahují programové dokumenty ustanovení, která se týkají připravenosti na katastrofy, předcházení jejich vzniku a zvládání jejich důsledků, řeší problém zranitelnosti v mimořádných situacích a posilují odolnost obyvatel.

2.   V řádně odůvodněných zvláště naléhavých případech, jako jsou krize nebo bezprostřední ohrožení demokracie, právního státu, lidských práv nebo základních svobod, může Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty postupem podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 236/2014 měnící strategické dokumenty a víceleté orientační programy uvedené v článku 11 tohoto nařízení.

V rámci takové revize může být navržena konkrétní přizpůsobená strategie, která zajistí přechod k dlouhodobé spolupráci a rozvoji přispívající k lepší koordinaci a přechodu od nástrojů humanitární pomoci k nástrojům rozvojové politiky.

Článek 13

Programové dokumenty pro tematické programy

1.   Ve víceletých orientačních programech pro tematické programy se stanoví strategie Unie pro příslušné téma a s ohledem na program „Globální veřejné statky a výzvy“ i pro jednotlivé oblasti spolupráce a dále se v nich stanoví priority zvolené pro financování ze strany Unie, konkrétní cíle, očekávané výsledky, jasné, konkrétní a transparentní ukazatele výkonu, mezinárodní situace, činnosti hlavních partnerů a případně způsoby pomoci.

Případně se stanoví zdroje a priority zásahů pro účast v globálních iniciativách.

Víceleté orientační programy pro tematické programy doplňují zeměpisné programy a jsou v souladu se strategickými dokumenty uvedenými v čl. 11 odst. 2.

2.   Ve víceletých orientačních programech pro tematické programy jsou uvedeny orientační finanční příděly, a to celkové, podle oblastí spolupráce a podle priorit. Je-li to vhodné, mohou být tyto orientační finanční příděly stanoveny ve formě rozmezí nebo některé prostředky mohou být ponechány nepřidělené.

Víceleté orientační programy pro tematické programy se s přihlédnutím k přezkumům v polovině období nebo ad hoc přezkumům přezkoumávají, je-li to zapotřebí v zájmu zajištění účinného provádění.

Orientační finanční příděly, priority, specifické cíle, očekávané výsledky, ukazatele výkonu a případné způsoby pomoci mohou rovněž být upravovány v důsledku přezkumů.

Článek 14

Programové dokumenty pro panafrický program

1.   Při přípravě, provádění a přezkumu programových dokumentů pro panafrický program se uplatňují zásady účinnosti pomoci stanovené v čl. 3 odst. 4 až 8.

Programové dokumenty pro panafrický program jsou založeny na dialogu, kterého se účastní všechny příslušné zainteresované subjekty, jako například Panafrický parlament.

2.   Ve víceletém orientačním programu pro panafrický program se stanoví priority zvolené pro financování, konkrétní cíle, očekávané výsledky, jasné, konkrétní a transparentní ukazatele výkonu a případně způsoby pomoci.

Tento víceletý orientační program pro panafrický program je v souladu se zeměpisnými a tematickými programy podle tohoto nařízení.

3.   Ve víceletém orientačním programu pro panafrický program jsou uvedeny orientační finanční příděly, a to celkové, podle oblastí spolupráce a podle priorit. Je-li to vhodné, mohou být tyto orientační finanční příděly stanoveny ve formě rozmezí.

Víceletý orientační program pro panafrický program může být přezkoumán, je-li zapotřebí reagovat na nepředvídané výzvy či potíže s prováděním nebo zohlednit přezkum strategického partnerství.

Článek 15

Schvalování strategických dokumentů a přijímání víceletých orientačních programů

1.   Komise schvaluje strategické dokumenty uvedené v článku 11 a přijímá víceleté orientační programy uvedené v článcích 11, 13 a 14 prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Tento postup se vztahuje také na přezkumy, v jejichž důsledku se strategie nebo její plánování výrazně změní.

2.   V řádně odůvodněných zvláště naléhavých případech, jako jsou krize nebo bezprostřední ohrožení demokracie, právního státu, lidských práv nebo základních svobod, může Komise strategické dokumenty uvedené v článku 11 tohoto nařízení a víceleté orientační programy uvedené v článcích 11, 13 a 14 tohoto nařízení přezkoumat postupem podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 236/2014.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 16

Účast třetí země, která není způsobilá podle tohoto nařízení

Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení, za výjimečných a řádně odůvodněných okolností a za účelem zajištění soudržnosti a účinnosti financování z prostředků Unie nebo posílení regionální nebo nadregionální spolupráce se Komise v rámci víceletých orientačních programů v souladu s článkem 15 tohoto nařízení nebo příslušných prováděcích opatření v souladu s článkem 2 nařízení (EU) č. 236/2014 může rozhodnout rozšířit způsobilost akcí i na země a území, které by jinak nebyly pro financování podle článku 1 tohoto nařízení způsobilé, pokud akce, která má být provedena, je celosvětové, regionální, nadregionální nebo přeshraniční povahy.

Článek 17

Přenesení pravomocí na Komisi

1.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 18, jimiž změní:

a)

podrobnosti o oblastech spolupráce uvedených v:

i)

čl. 5 odst. 3, jak jsou stanoveny v části A a části B přílohy I,

ii)

čl. 7 odst. 2, jak jsou stanoveny v části A přílohy II,

iii)

čl. 8 odst. 2, jak jsou stanoveny v části B přílohy II,

iv)

čl. 9 odst. 3, jak jsou stanoveny v příloze III, a to zejména v návaznosti na summity EU-Afrika;

b)

orientační finanční příděly v rámci zeměpisných programů a v rámci tematického programu „Globální veřejné statky a výzvy“, jak jsou stanoveny v příloze IV. Změny nesmějí vést ke snížení původní částky o více než 5 %, s výjimkou přídělů podle bodu 1 písm. b) přílohy IV.

2.   Komise zejména do 31. března 2018 přijme akty v přenesené pravomoci, kterými se prvky uvedené v odstavci 1 tohoto článku mění v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 18

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 17 je svěřena Komisi na dobu platnosti tohoto nařízení.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 17 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti jakýchkoli již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 17 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 19

Výbor

1.   Komisi je nápomocen výbor nástroje pro rozvojovou spolupráci. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Jednání výboru nástroje pro rozvojovou spolupráci se u otázek týkajících se EIB účastní její pozorovatel.

Článek 20

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014-2020 činí 19 661 639 000 EUR.

Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

2.   Orientační částky přidělené pro každý program uvedený v článcích 5 až 9 na období 2014–2020 jsou uvedeny v příloze IV.

3.   V souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (16) se z různých nástrojů pro financování vnější činnosti (nástroj pro rozvojovou spolupráci, evropský nástroj sousedství, nástroj partnerství a nástroj předvstupní pomoci) přiděluje orientační částka 1 680 000 000 EUR na opatření v oblasti mobility ve vzdělávání směřující do partnerských zemí nebo z partnerských zemí ve smyslu nařízení (EU) č. 1288/2013 a na spolupráci a politický dialog s orgány, institucemi a organizacemi z těchto zemí.

Použití těchto finančních prostředků se řídí nařízením (EU) č. 1288/2013.

Finanční prostředky se poskytnou ve dvou víceletých přídělech, z nichž první se bude vztahovat na první čtyři roky, druhý pan na zbývající tři roky. S přidělením těchto finančních prostředků počítá víceleté orientační programování stanovené v tomto nařízení v souladu se zjištěnými potřebami a prioritami dotčených zemí. PV případě závažných nepředvídaných okolností nebo významných politických změn mohou být tyto příděly přehodnoceny v souladu s prioritami vnější činnosti Unie.

4.   Výše financování podle tohoto nařízení pro akce uvedené v odstavci 3 nesmí překročit 707 000 000 EUR. Prostředky jsou čerpány z finančních přídělů pro zeměpisné programy, přičemž se uvede jejich předpokládané regionální rozdělení a typ financovaných činností. Prostředky podle tohoto nařízení, které jsou určeny k financování akcí, na něž se vztahuje nařízení (EU) č. 1288/2013, se použijí na akce v partnerských zemích, na které se vztahuje toto nařízení, se zvláštním zřetelem k nejchudším zemím. Opatření v oblasti mobility studentů a pracovníků probíhající, které jsou financovány příděly podle tohoto nařízení, se zaměřují na oblasti, jež jsou významné z hlediska udržitelného rozvoje rozvojových zemí podporujícího začlenění.

5.   Komise do své výroční zprávy o provádění tohoto nařízení podle článku 13 nařízení (EU) č. 236/2014 zahrne seznam všech opatření uvedených v odstavci 3 tohoto článku financovaných podle tohoto nařízení a informace o tom, jak splňují cíle a zásady stanovené v článcích 2 a 3 tohoto nařízení.

Článek 21

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU.

Článek 22

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. března 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41).

(4)  Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (viz strana 77 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(8)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).

(9)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(10)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(11)  Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (viz strana 27 v tomto čísle Úředního věstníku).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku)

(14)  Rozhodnutí Rady 2013/755/EU ze dne 25. listopadu 2013 o přidružení zámořských zemí a území k Evropské unii („rozhodnutí o přidružení zámoří“) (Úř. věst. L 344, 19.12.2013, s. 1).

(15)  Nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č.1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50).


PŘÍLOHA I

OBLASTI SPOLUPRÁCE V RÁMCI ZEMĚPISNÝCH PROGRAMŮ

A.   SPOLEČNÉ OBLASTI SPOLUPRÁCE V RÁMCI ZEMĚPISNÝCH PROGRAMŮ

Náměty pro zeměpisné programy jsou čerpány z oblastí spolupráce uvedených níže, které se však nutně nemusejí rovnat jednotlivým odvětvím. Priority budou stanoveny v souladu s mezinárodními závazky, které Unie přijala v oblasti rozvojové politiky, zvláště pak s rozvojovými cíli tisíciletí a s novými, mezinárodně sjednanými rozvojovými cíli pro období po roce 2015, které upravují či nahrazují rozvojové cíle tisíciletí, a na základě politického dialogu s jednotlivými způsobilými partnerskými zeměmi či regiony.

I.   Lidská práva, demokracie a řádná správa věcí veřejných

a)   Lidská práva, demokracie, a právní stát

i)

podpora demokratizace a posilování demokratických institucí, včetně úlohy parlamentů;

ii)

posilování právního státu a nezávislosti soudnictví a systému ochrany a zajištění neomezeného, rovného přístupu ke spravedlnosti pro všechny;

iii)

podpora transparentního a odpovědného fungování institucí a decentralizace; prosazování participativního sociálního dialogu na vnitrostátní úrovni i jiných druhů dialogu o správě věcí veřejných a lidských právech;

iv)

prosazování svobody sdělovacích prostředků, a to i v případě moderních médií;

v)

prosazování politického pluralismu, ochrana občanských, kulturních, hospodářských, politických a sociálních práv a ochrana příslušníků menšin a nejzranitelnějších skupin obyvatelstva;

vi)

podpora boje proti diskriminaci a diskriminačním postupům na jakémkoli základě, mimo jiné na základě rasy či etnického původu, kasty, náboženství či vyznání, pohlaví, genderové identity či sexuální orientace, sociálního původu, postižení, zdravotního stavu či věku;

vii)

podpora registrace obyvatel, zejména při narození a úmrtí.

b)   Rovnost žen a mužů, posilování postavení žen a rovné příležitosti pro ženy

i)

podpora rovnosti a rovného postavení žen a mužů;

ii)

ochrana práv žen a dívek, mimo jiné prostřednictvím akcí proti sňatkům dětí a jiným nepřípustným tradičním zvyklostem, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, a proti veškerým formám násilí páchaného na ženách a dívkách, jakož i poskytováním pomoci obětem násilí páchaného na základě pohlaví;

iii)

podpora silnějšího postavení žen, včetně jejich úlohy při rozvoji a budování míru.

c)   Řízení veřejného sektoru na ústřední a místní úrovni

i)

podpora rozvoje veřejného sektoru zaměřená na zlepšování univerzálního a nediskriminačního přístupu k základním službám, zejména ke zdravotnickým službám a vzdělání;

i))

podpora programů, jejichž cílem je zlepšit tvorbu politik, řízení veřejných financí, včetně zřizování a posilování subjektů, které provádějí audity a kontroly a vedou boj proti podvodům, a opatření v tomto směru, a institucionální rozvoj včetně řízení lidských zdrojů;

iii)

posilování odborných znalostí parlamentů, které jim umožní posuzovat koncepci a dohled nad státními rozpočty, včetně dohledu nad domácími příjmy z těžby zdrojů a z daní, a přispívat k tomuto procesu.

d)   Daňová politika a správa

i)

podpora budování či posilování spravedlivých, transparentních, efektivních, progresivních a udržitelných vnitrostátních daňových systémů;

ii)

posilování monitorovacích kapacit rozvojových zemí v jejich boji proti daňovým únikům a nezákonným finančním tokům;

iii)

podpora vyvíjení a šíření aktivit proti daňovým podvodům a jejich dopadům, zejména ze strany orgánů dohledu, parlamentů a organizací občanské společnosti;

iv)

podpora mnohostranných a regionálních iniciativ v oblasti daňové správy a daňových reforem;

v)

podpora účinnějšího zapojení rozvojových zemí do struktur a procesů mezinárodní daňové spolupráce;

vi)

podpora zahrnutí zpráv o jednotlivých zemích a o jednotlivých projektech do tvorby právních předpisů v partnerských zemích v zájmu zvýšení finanční transparentnosti.

e)   Boj proti korupci

i)

pomoc partnerským zemím při potírání všech forem korupce, mimo jiné prostřednictvím prosazování, osvěty a podávání zpráv;

ii)

zvyšování kapacity kontrolních orgánů, orgánů dohledu a soudnictví.

f)   Občanská společnost a místní orgány

i)

podpora budování kapacit organizací občanské společnosti za účelem posílení jejich vlivu a aktivní účasti v procesu rozvoje a v zájmu rozvinutí politického, sociálního a ekonomického dialogu;

ii)

podpora budování kapacit místních orgánů a mobilizace jejich odborných znalostí s cílem prosazovat územní přístup k rozvoji, včetně procesů decentralizace;

iii)

podpora prostředí umožňujícího účast občanů a aktivní zapojení občanské společnosti.

g)   Prosazování a ochrana práv dětí

i)

prosazování poskytování úředních dokladů;

ii)

podpora odpovídající, zdravé životní úrovně a zdravého růstu až do dospělosti;

iii)

zajištění základního vzdělání pro všechny.

II.   Udržitelný růst podporující začlenění pro lidský rozvoj

a)   Zdravotní péče, vzdělávání, sociální ochrana, zaměstnanost a kultura

i)

podpora odvětvových reforem, které zlepší přístup k základním sociálním službám, zvláště ke kvalitním službám v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, se zaměřením na související rozvojové cíle tisíciletí a na zpřístupnění těchto služeb chudým, marginalizovaným a zranitelným skupinám;

ii)

posilování místních schopností reagovat na celosvětové, regionální a místní výzvy, a to i prostřednictvím využívání podpory odvětvových rozpočtů spojené s intenzivnějším politickým dialogem;

iii)

posilování systémů zdravotní péče, mimo jiné řešením nedostatku kvalifikovaných poskytovatelů zdravotní péče a zajištěním spravedlivého financování zdravotní péče a větší dostupnosti léků a očkovacích látek pro chudé;

iv)

prosazování plného a účinného provádění Pekingské akční platformy a akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, jakož i výsledků jejich hodnotících konferencí, a v této souvislosti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv;

v)

zajištění odpovídajících dodávek kvalitní a dostupné pitné vody a odpovídajících sanitárních a hygienických podmínek;

vi)

zvýšení podpory kvalitního vzdělávání přístupného za rovných podmínek;

vii)

podpora odborné přípravy v zájmu zvýšení zaměstnatelnosti a schopnosti provádět a využívat výsledků výzkumu ve prospěch udržitelného rozvoje;

viii)

podpora vnitrostátních systémů sociální ochrany a minimální podpory, včetně systémů sociálního pojištění přispívajících k systémům zdravotního pojištění a důchodového zabezpečení, se zaměřením na snižování nerovností;

ix)

podpora důstojných pracovních podmínek a sociálního dialogu;

x)

podpora mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a respektování stejně důstojného postavení všech kultur;

xi)

prosazování mezinárodní spolupráce za účelem podpory přínosu kulturních odvětví k hospodářskému růstu v rozvojových zemích, aby se plně využil jejich potenciál pro boj proti chudobě, včetně řešení otázek, jako je přístup na trh a práva duševního vlastnictví.

b)   Podnikatelské prostředí, regionální integrace a světové trhy

i)

podpora rozvoje konkurenceschopného místního soukromého sektoru, a to i prostřednictvím budování místních institucionálních a podnikových kapacit;

ii)

podpora rozvoje místních výrobních systémů a místních podniků, včetně ekologických podniků;

iii)

podpora malých a středních podniků, mikropodniků a družstev a spravedlivého obchodu;

iv)

podpora rozvoje místních, domácích a regionálních trhů, včetně trhů s environmentálním zbožím a službami;

v)

podpora reforem legislativního a regulačního rámce a jejich prosazování;

vi)

usnadňování přístupu k podnikatelským a finančním službám, jako jsou mikroúvěry a spoření, mikropojištění a platební převody;

vii)

podpora uplatňování mezinárodně sjednaných pracovních práv;

viii)

zavádění a zlepšování právních předpisů a katastrů v zájmu ochrany práv pozemkového vlastnictví a práv duševního vlastnictví;

ix)

podpora politik v oblasti výzkumu a inovací, které přispívají k udržitelnému rozvoji podporujícímu začlenění;

x)

podpora investic vedoucích k vytváření stálých pracovních míst, mimo jiné pomocí slučovacích mechanismů, se zaměřením na financování tuzemských společností a pákový efekt ve vztahu k domácímu kapitálu, zvláště pak na úrovni malých a středních podniků, a investic podporujících rozvoj lidských zdrojů;

xi)

zlepšování infrastruktury při plném zohlednění sociálních a environmentálních norem;

xii)

podpora odvětvových přístupů k udržitelné dopravě, plnění potřeb partnerských zemí, zajišťování dopravní bezpečnosti, cenové dostupnosti a účinnosti a minimalizace nepříznivých dopadů na životní prostředí;

xiii)

navazování spolupráce se soukromým sektorem s cílem posílit sociálně odpovědný a udržitelný rozvoj, podpora sociální a environmentální odpovědnosti podniků a sociálního dialogu;

xiv)

pomoc poskytovaná rozvojovým zemím v jejich snahách o obchodní, regionální a kontinentální integraci a poskytování pomoci za účelem jejich hladkého a postupného začleněním do světového hospodářství;

xv)

podpora širší přístupnosti informačních a komunikačních technologií za účelem překlenutí „digitální propasti“.

c)   Udržitelné zemědělství, zajišťování potravin a výživy

i)

pomoc rozvojovým zemím při budování odolnosti vůči mimořádným situacím (jako je nedostatek zdrojů a dodávek, kolísání cen) a řešení nerovností tím, že chudým lidem bude poskytnut lepší přístup k půdě, potravinám, vodě, energii a finančním prostředkům, aniž by tím bylo poškozeno životní prostředí;

ii)

podpora udržitelných zemědělských postupů a příslušného výzkumu v oblasti zemědělství, se zaměřením na drobné zemědělce a venkovská hospodářství;

iii)

podpora žen v zemědělství;

iv)

podpora úsilí v oblasti správy s cílem usnadnit sociálně a ekologicky odpovědné soukromé investice;

v)

podpora strategických přístupů k zabezpečení potravin se zaměřením na dostupnost potravin, přístup k potravinám, jejich skladování, infrastrukturu v této oblasti a na výživu;

vi)

řešení problému nedostatečného zásobování potravinami a podvýživy v přechodových a nestabilních situacích;

vii)

podpora participačního, decentralizovaného a environmentálně udržitelného územního rozvoje probíhajícího pod vedením příslušné země.

d)   Udržitelná energetika

i)

zlepšení dostupnosti moderních, cenově dostupných, udržitelných a efektivních energetických služeb využívajících obnovitelné zdroje čisté energie;

ii)

podpora místních a regionálních udržitelných energetických řešení a decentralizované výroby energie.

e)   Řízení přírodních zdrojů včetně půdy, lesů a vody, zejména

i)

podpora monitorovacích postupů, orgánů dohledu a správních reforem, které přispívají k udržitelnému a transparentnímu hospodaření s přírodními zdroji a jejich ochraně;

ii)

podpora spravedlivého přístupu k vodě, jakož i integrovaného řízení vodních zdrojů a povodí;

iii)

podpora ochrany a udržitelného využívání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

iv)

podpora udržitelných modelů výroby a spotřeby a bezpečného a udržitelného nakládání s chemickými látkami a odpady, a to s ohledem na jejich dopad na zdraví.

f)   Změna klimatu a životní prostředí

i)

podpora využívání čistších technologií, udržitelné energie a účinného využívání zdrojů za účelem dosažení rozvoje nízkouhlíkového hospodářství při posílení environmentálních norem;

ii)

zvýšení odolnosti rozvojových zemí vůči následkům změny klimatu prostřednictvím podpory přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování skrze uplatnění ekosystémového přístupu a prostřednictvím podpory opatření ke snižování rizika katastrof;

iii)

podpora provádění příslušných vícestranných dohod o ochraně životního prostředí, zejména prostřednictvím posilování environmentálního rozměru institucionálního rámce pro udržitelný rozvoj a podpory ochrany biologické rozmanitosti;

iv)

pomoc poskytovaná partnerským zemím při řešení problému přemisťování a migrace v důsledku změny klimatu a nalezení nových možností obživy pro uprchlíky před následky změny klimatu.

III.   Další oblasti s významem pro rozvoj

a)   Migrace a azyl

i)

podpora cílených snah o plné využití provázanosti mezi migrací, mobilitou, zaměstnaností a snižováním chudoby tak, aby se migrace stala pozitivní silou rozvoje a omezil se „odliv mozků“;

ii)

podpora rozvojových zemí v souvislosti s přijímáním dlouhodobých politik pro řízení migračních toků, které budou respektovat lidská práva migrantů a jejich rodin a zvýší jejich sociální ochranu.

b)   Propojení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce

i)

střednědobá a dlouhodobá rekonstrukce a obnova regionů a zemí postižených konflikty, jakož i přírodními pohromami a katastrofami způsobenými člověkem;

ii)

provádění střednědobých a dlouhodobých činností zaměřených na soběstačnost a začlenění nebo opětovné začlenění vykořeněných osob, přičemž je propojena pomoc, obnova a rozvoj.

c)   Odolnost a snižování rizika katastrof

i)

v nestabilních situacích podpora poskytování základních služeb a budování legitimních, efektivních a odolných státních institucí a aktivní a organizované občanské společnosti, a to v partnerství s dotyčnou zemí;

ii)

podpora preventivního přístupu k nestabilitě států, konfliktům, přírodním katastrofám a jiným druhům krizí tím, že je partnerským zemím a regionálním organizacím poskytována pomoc v jejich snaze o posílení systémů včasného varování, demokratické správy věcí veřejných a budování institucionálních kapacit;

iii)

podpora snižování rizika katastrof, připravenosti na katastrofy, předcházení jejich vzniku a zvládání jejich důsledků.

d)   Rozvoj a bezpečnost včetně předcházení konfliktům

i)

řešení základních příčin konfliktů, včetně nedostatku, znehodnocování, nadměrného využívání, nespravedlivé distribuce a přístupnosti půdních a přírodních zdrojů, jakož i slabé veřejné správy, porušování lidských práv a nerovnosti mužů a žen, coby způsob, jak přispět k předcházení konfliktům a jejich řešení a budování míru;

ii)

podpora dialogu, účasti a usmíření s cílem napomáhat míru a předcházet násilným střetům, v souladu s osvědčenou mezinárodní praxí;

iii)

podpora spolupráce a politické reformy v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti, boje proti drogám a dalším formám nelegálního obchodu, včetně obchodování s lidmi, korupce a praní špinavých peněz.

B.   KONKRÉTNÍ OBLASTI SPOLUPRÁCE PODLE REGIONŮ

Pomoc Unie podporuje akce a dialogy v jednotlivých odvětvích v souladu s článkem 5 a částí A této přílohy s celkovým účelem a oblastí působnosti, cíli a obecnými zásadami tohoto nařízení. Zvláštní pozornost je věnována níže popsaným oblastem s ohledem na společně dohodnuté strategie:

I.   Latinská Amerika

a)

podpora sociální soudržnosti, zejména sociálního začleňování, důstojných pracovních podmínek a spravedlnosti, rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen;

b)

řešení otázek správy věcí veřejných a podpora politických reforem, zejména v oblastech sociální politiky, správy veřejných financí, daní, bezpečnosti (včetně drog, kriminality a korupce), posilování řádné správy věcí veřejných, veřejných orgánů na místní, vnitrostátní a regionální úrovni (rovněž prostřednictvím inovativních mechanismů pro poskytování technické spolupráce, jako je například Kancelář pro technickou pomoc a výměnu (TAIEX) a twinning), ochrany lidských práv včetně práv menšin, domorodých národů a potomků Afričanů, dodržování základních pracovních norem Mezinárodní organizace práce (MOP), životního prostředí, boje proti diskriminaci, boje proti sexuálnímu násilí, násilí páchanému na základě pohlaví a násilí na dětech a boje proti výrobě a užívání drog a obchodování s nimi;

c)

podpora aktivní, organizované a nezávislé občanské společnosti a posilování sociálního dialogu podporou sociálních partnerů;

d)

posilování sociální soudržnosti, zejména prostřednictvím zřizování a posilování udržitelných systémů sociální ochrany, včetně sociálního pojištění, a prostřednictvím daňové reformy, zvýšení kapacity daňových systémů a boje proti podvodům a daňovým únikům, což přispěje k větší rovnosti a rozdělení bohatství;

e)

podpora státům Latinské Ameriky, aby plnily svou povinnost náležité péče, pokud jde o prevenci, vyšetřování, trestní stíhání, sankce, odškodnění a péči v souvislosti s vraždami žen či dívek;

f)

podpora různých procesů regionální integrace a propojení síťové infrastruktury při současném zajištění doplňkovosti s činnostmi podporovanými EIB a dalšími orgány;

g)

řešení otázek souvislosti mezi bezpečností a rozvojem;

h)

posilování schopnosti zajišťovat všeobecný přístup ke kvalitním základním sociálním službám, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání;

i)

podpora politik v oblasti vzdělávání a rozvoje společného prostoru vysokoškolského vzdělávání v Latinské Americe;

j)

řešení hospodářské zranitelnosti a přispívání ke strukturální transformaci vytvořením silných partnerství v souvislosti s otevřenými a spravedlivými obchodními vztahy, produktivními investicemi za účelem vyšší zaměstnanosti a lepších pracovních míst v ekologické ekonomice podporující začlenění, předáváním znalostí a spoluprací v oblasti výzkumu, inovací a techniky a podpora udržitelného růstu podporujícího začlenění ve všech jeho rozměrech se zvláštním důrazem na otázky migračních toků, zabezpečení potravin (včetně udržitelného zemědělství a rybolovu), změny klimatu, udržitelné energetiky a ochrany a zvyšování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb včetně oblastí vodního, půdního a lesního hospodářství; podpora rozvoje mikropodniků a malých a středních podniků jako hlavního zdroje růstu, rozvoje a zaměstnanosti podporujících začlenění; podpora rozvojové pomoci v oblasti obchodu s cílem zajistit, aby mikropodniky a malé a střední podniky v Latinské Americe mohly využívat možností mezinárodního obchodu; zohlednění změn režimu systému všeobecných celních preferencí;

k)

zmírnění negativního dopadu, který bude mít na ekonomiku mnoha zemí tohoto regionu jejich vyřazení ze systému všeobecných celních preferencí;

l)

zajištění odpovídajících činností navazujících na krátkodobá mimořádná opatření zaměřená na obnovu po katastrofách nebo po krizi prováděná prostřednictvím jiných nástrojů financování.

II.   Jižní Asie

1)   Podpora demokratické správy věcí veřejných

a)

podpora demokratických procesů a účinné demokratické správy věcí veřejných, posilování veřejných institucí a orgánů (i na místní úrovni), podpora účinných procesů decentralizace, státní restrukturalizace a volebního procesu;

b)

podpora rozvoje aktivní, organizované a nezávislé občanské společnosti, včetně sdělovacích prostředků, a posilování sociálního dialogu podporou sociálních partnerů;

c)

budování a posilování legitimních, efektivních a odpovědných veřejných institucí, prosazování institucionálních a správních reforem, řádné správy věcí veřejných, boje proti korupci a správy veřejných financí a podpora právního státu;

d)

posilování ochrany lidských práv, včetně práv menšin, migrantů, domorodých národů a zranitelných skupin obyvatelstva, boj proti diskriminaci, sexuálnímu násilí, násilí založenému na pohlaví a násilí na dětech a obchodování s lidmi;

e)

ochrana lidských práv prostřednictvím podpory institucionálních reforem (včetně reforem zaměřených na řádnou správu věcí veřejných a boj proti korupci, správu veřejných financí, daně a reformu veřejné správy) a reforem právních a správních předpisů a regulačního rámce v souladu s mezinárodními normami, zejména v nestabilních státech a zemích, kde probíhá nebo proběhl konflikt.

2)   Podpora sociálního začleňování a lidského rozvoje ve všech jeho aspektech

a)

podpora sociální soudržnosti, zejména sociálního začleňování, důstojných pracovních podmínek a spravedlnosti a rovnosti žen a mužů prostřednictvím vzdělávání, zdravotní péče a jiných sociálních politik;

b)

posilování schopnosti zajišťovat všeobecný přístup k základním sociálním službám, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání; zlepšování přístupnosti vzdělání pro všechny s cílem zvýšit znalosti, dovednosti a zaměstnatelnost na trhu práce, včetně případného řešení problému nerovnosti a diskriminace na základě práce a původu, zvláště pak diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě;

c)

podpora sociální ochrany a začleňování, důstojných pracovních podmínek a základních pracovních norem, spravedlnosti a rovnosti žen a mužů prostřednictvím vzdělávání, zdravotní péče a jiných sociálních politik;

d)

podpora kvalitních služeb v oblasti vzdělávání odborné přípravy a zdravotní péče, které jsou přístupné všem (včetně dívek a žen);

e)

v rámci souvislosti mezi bezpečností a rozvojem: boj proti násilí páchanému na základě pohlaví nebo původu, boj proti únosům dětí, korupci a organizované trestné činnosti, proti výrobě a užívání drog a obchodování s nimi a dalším formám nelegálního obchodu;

f)

vytváření rozvojově zaměřených partnerství v souvislosti se zemědělstvím, rozvojem soukromého sektoru, s obchodem, investicemi, pomocí, migrací, výzkumem, inovacemi a technologií a zajištěním veřejných statků s cílem snižovat chudobu a podporovat sociální začleňování.

3)   Podpora udržitelného rozvoje, zvýšení odolnosti společnosti v jižní Asii vůči změně klimatu a přírodním katastrofám

a)

podpora růstu a způsobů obživy, které jsou udržitelné a podporující začlenění, podpora integrovaného rozvoje venkova, udržitelného zemědělství a lesního hospodářství, zabezpečení potravin a výživy;

b)

podpora udržitelného využívání přírodních zdrojů a energie z obnovitelných zdrojů, ochrany biologické rozmanitosti, vodního hospodářství a nakládání s odpady, ochrany půdy a lesů;

c)

přispívání k úsilí o řešení dopadů změny klimatu prostřednictvím podpory přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování a opatření ke snižování rizika katastrof;

d)

podpora snahy o lepší hospodářskou diverzifikaci, konkurenceschopnost a obchod, rozvoj soukromého sektoru se zvláštním důrazem na mikropodniky, malé a střední podniky a družstva;

e)

prosazování udržitelné spotřeby a výroby, jakož i investic do čistých technologií, udržitelné energetiky, dopravy, udržitelného zemědělství a rybolovu, ochrany a zvyšování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb včetně oblastí vodního a lesního hospodářství a vytváření pracovních míst s důstojnými podmínkami v ekologické ekonomice;

f)

podpora připravenosti na katastrofy a dlouhodobé obnovy po katastrofách, a to i v oblasti zajišťování potravin a výživy a pomoci vykořeněným skupinám obyvatel.

4)   Podpora regionální integrace a spolupráce

a)

Podporování regionální integrace a spolupráce prostřednictvím přístupu zaměřeného na výsledky a podpory regionální integrace a dialogu, zejména za pomoci Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci a prosazováním rozvojových cílů istanbulského procesu (nazývaného též „Srdce Asie“);

b)

podpora účinné správy hranic a přeshraniční spolupráce v zájmu udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje v příhraničních regionech; boj proti organizované trestné činnosti, výrobě a užívání drog a obchodování s nimi;

c)

podpora regionálních iniciativ zaměřených na hlavní přenosné choroby; přispívání k předcházení zdravotním rizikům a reakci na ně, včetně těch, která vyplývají z kontaktů zvířat, lidí a jejich různých prostředí.

III.   Severní a jihovýchodní Asie

1)   Podpora demokratické správy věcí veřejných

a)

přispívání k demokratizaci; budování a posilování legitimních, efektivních a odpovědných veřejných institucí a orgánů a ochrana lidských práv prostřednictvím podpory institucionálních reforem (včetně reforem zaměřených na řádnou správu věcí veřejných a boj proti korupci, správu veřejných financí, daně a reformu veřejné správy) a reforem právních a správních předpisů a regulačního rámce v souladu s mezinárodními normami, zejména v nestabilních státech a zemích, kde probíhá nebo proběhl konflikt;

b)

posilování ochrany lidských práv, včetně práv menšin a domorodých národů, podpora dodržování základních pracovních norem, boj proti diskriminaci, boj proti sexuálnímu násilí, násilí páchanému na základě pohlaví a násilí na dětech, včetně dětí postižených ozbrojenými konflikty, a řešení otázky obchodování s lidmi;

c)

podpora činnosti Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) v oblasti lidských práv, zejména práce mezivládní komise tohoto sdružení pro lidská práva;

d)

budování a posilování legitimních, efektivních a odpovědných veřejných institucí a orgánů;

e)

podpora aktivní, organizované a nezávislé občanské společnosti; posilování sociálního dialogu podporou sociálních partnerů;

f)

podpora snahy vyvíjené v tomto regionu za účelem posílení demokracie, právního státu a bezpečnosti občanů, a to mimo jiné prostřednictvím reforem justice a bezpečnostního sektoru, a prosazování dialogu mezi etnickými a náboženskými skupinami a mírového procesu;

g)

v rámci souvislosti mezi bezpečností a rozvojem: boj proti korupci a organizované trestné činnosti, proti výrobě a užívání drog a obchodování s nimi a proti dalším formám nelegálního obchodu, jakož i podpora účinné správy hranic a přeshraniční spolupráce v zájmu udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje v příhraničních regionech; podpora činností zaměřených na odminování.

2)   Podpora sociálního začleňování a lidského rozvoje ve všech jeho aspektech

a)

podpora sociální soudržnosti, zejména sociálního začleňování, důstojných pracovních podmínek, spravedlnosti a rovnosti žen a mužů;

b)

posilování schopnosti zajišťovat všeobecný přístup k základním sociálním službám, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání; zlepšování přístupnosti vzdělání pro všechny s cílem zvýšit znalosti, dovednosti a zaměstnatelnost na trhu práce, včetně případného řešení problému nerovnosti a diskriminace na základě práce a původu, zvláště pak diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě;

c)

vytváření rozvojově zaměřených partnerství v souvislosti se zemědělstvím, rozvojem soukromého sektoru, s obchodem, investicemi, pomocí, migrací, výzkumem, inovacemi a technologií a zajištěním veřejných statků s cílem snižovat chudobu a podporovat sociální začleňování;

d)

podpora snahy vyvíjené v tomto regionu za účelem předcházení zdravotním rizikům a reakce na ně, včetně těch, která vyplývají z kontaktů zvířat, lidí a jejich různých prostředí;

e)

podpora vzdělávání, celoživotního učení a odborné přípravy podporujících začlenění (včetně vysokoškolského a odborného vzdělávání) a snaha o zlepšení fungování pracovních trhů;

f)

prosazování ekologičtější ekonomiky a udržitelného růstu podporujícího začlenění, zejména s ohledem na zemědělství, zabezpečení potravin a výživy, energie z udržitelných zdrojů a ochrany a zvyšování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

g)

v rámci souvislosti mezi bezpečností a rozvojem: boj proti násilí páchanému na základě pohlaví nebo původu a boj proti únosům dětí.

3)   Podpora udržitelného rozvoje a zvýšení odolnosti společnosti v jihovýchodní Asii vůči změně klimatu a přírodním katastrofám

a)

podpora přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování, prosazování udržitelné spotřeby a výroby;

b)

podpora regionu při začlenění otázky změny klimatu do strategií udržitelného rozvoje, ve vytváření politik a nástrojů zaměřených na přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování, v řešení nepříznivých dopadů změny klimatu a posílení iniciativ na podporu dlouhodobé spolupráce a ve snížení zranitelnosti vůči katastrofám, jakož i v podporování víceodvětvového rámce sdružení ASEAN v oblasti změny klimatu, zaměřeného na příspěvek zemědělství a lesnictví k zabezpečení potravin;

c)

podpora prosazování udržitelné spotřeby a výroby, jakož i investic do čistých technologií zejména na regionální úrovni, udržitelné energetiky, dopravy, udržitelného zemědělství a rybolovu, ochrany a zvyšování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb včetně oblastí vodního a lesního hospodářství a vytváření pracovních míst s důstojnými podmínkami v ekologické ekonomice, a to s ohledem na nárůst počtu obyvatel a měnící se požadavky spotřebitelů;

d)

propojení humanitární pomoci, obnovy a rozvojové pomoci prostřednictvím zajištění odpovídajících činností navazujících na krátkodobá mimořádná opatření zaměřená na obnovu po katastrofách nebo po krizi prováděná pomocí jiných nástrojů financování; podpora připravenosti na katastrofy a dlouhodobé obnovy po katastrofách, a to i v oblasti zabezpečení potravin a výživy a pomoci vykořeněným skupinám obyvatel.

4)   Podpora regionální integrace a spolupráce napříč severní a jihovýchodní Asií

a)

podpora větší regionální integrace a spolupráce prostřednictvím přístupu zaměřeného na výsledky a podpory regionální integrace a dialogu;

b)

podpora socioekonomické integrace a propojenosti v rámci sdružení ASEAN, včetně provádění cílů týkajících se rozvoje v rámci hospodářského společenství ASEAN, hlavního plánu pro propojenost sdružení ASEAN a vize tohoto sdružení pro období po roce 2015;

c)

prosazování pomoci související s obchodem a rozvojové pomoci na podporu obchodu, mimo jiné s cílem zajistit, aby mikropodniky a malé a střední podniky mohly využívat možností mezinárodního obchodu;

d)

financování s využitím pákového efektu pro udržitelné infrastruktury a sítě podporující regionální integraci, sociální začleňování, soudržnost a udržitelný růst při současném zajištění doplňkovosti s činnostmi podporovanými EIB a dalšími orgány Unie zajišťujícími financování, jakož i jinými institucemi v této oblasti;

e)

podpora dialogu mezi institucemi a zeměmi sdružení ASEAN a Unií;

f)

podpora regionálních iniciativ zaměřených na hlavní přenosné choroby; přispívání k předcházení zdravotním rizikům a reakci na ně, včetně těch, která vyplývají z kontaktů zvířat, lidí a jejich různých prostředí.

IV.   Střední Asie

a)

coby zastřešující cíle, napomáhání udržitelnému hospodářskému a sociálnímu rozvoji podporujícímu začlenění, sociální soudržnosti a demokracii;

b)

podpora zajišťování potravin, přístup k udržitelným dodávkám energie, vodě a hygienickým zařízením pro místní společenství; prosazování a podpora připravenosti na katastrofy a přizpůsobování se změně klimatu;

c)

podpora reprezentativních a demokraticky volených parlamentů, podpora a prosazování řádné správy věcí veřejných a demokratizačních procesů; zodpovědná správa veřejných financí; právní stát s dobře fungujícími institucemi a skutečné dodržování lidských práv a rovnosti žen a mužů; podpora aktivní, organizované a nezávislé občanské společnosti a posilování sociálního dialogu podporou sociálních partnerů;

d)

podpora udržitelného hospodářského růstu podporujícího začlenění, řešení sociálních a regionálních nerovností a podpora inovací a techniky, důstojných pracovních podmínek, zemědělství a rozvoje venkova, podpora hospodářské diverzifikace prostřednictvím podpory mikropodniků a malých a středních podniků za současné stimulace rozvoje regulovaného sociálního tržního hospodářství, otevřeného a spravedlivého obchodu a investic včetně reforem regulačního rámce;

e)

podpora účinné správy hranic a přeshraniční spolupráce ve prospěch udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje v příhraničních regionech; v rámci příčinné souvislosti mezi bezpečností a rozvojem: boj proti organizované trestné činnosti a všem formám obchodování s drogami včetně boje proti jejich výrobě a užívání, jakož i proti jejich nepříznivým účinkům, včetně HIV/AIDS;

f)

podpora dvoustranné a regionální spolupráce, dialogu a integrace, a to i se zeměmi, na něž se vztahuje evropský nástroj sousedství a další nástroje Unie na podporu politických reforem, ve vhodných případech mimo jiné zřizováním institucí, technickou pomocí (např. TAIEX), výměnou informací a vytvářením partnerství, a pomocí klíčových investic prostřednictvím vhodných mechanismů k mobilizaci finančních zdrojů v oblasti vzdělávání, životního prostředí a energetiky, rozvoje založeného na nízkých emisích a odolnosti vůči dopadům změny klimatu;

g)

posilování schopnosti zajišťovat všeobecný přístup ke kvalitním základním sociálním službám, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání; podpora dostupného zaměstnání pro obyvatelstvo, zejména pro mladé lidi a ženy, mimo jiné prostřednictvím zlepšení obecného, odborného a vysokoškolského vzdělávání.

V.   Blízký východ

a)

řešení otázek demokratizace a správy věcí veřejných (rovněž i v oblasti daní), právního státu, lidských práv a rovnosti žen a mužů, základních svobod a otázek politické rovnosti s cílem podpořit politické reformy, boj proti korupci a transparentnost justičních postupů a s cílem vybudovat legitimní, demokratické, efektivní a odpovědné veřejné instituce a aktivní, nezávislou a organizovanou občanskou společnost; posilování sociálního dialogu podporou sociálních partnerů;

b)

podpora občanské společnosti v jejím boji na obranu základních svobod, lidských práv a demokratických zásad;

c)

podpora růstu podporujícího začlenění a podpora sociální soudržnosti a rozvoje, zejména tvorby pracovních míst, sociálního začleňování, důstojných pracovních podmínek, spravedlnosti a rovnosti žen a mužů; posilování schopnosti zajišťovat všeobecný přístup ke kvalitním základním sociálním službám, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání; řešení případného problému nerovnosti a diskriminace na základě práce a původu, zvláště pak diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě;

d)

podpora rozvoje občanské kultury, zejména prostřednictvím odborné přípravy, vzdělávání a zapojování dětí, mladých lidí a žen;

e)

podpora udržitelné hospodářské reformy a diverzifikace, otevřené a spravedlivé obchodní vztahy, rozvoj regulovaného a udržitelného sociálního tržního hospodářství, produktivní a udržitelné investice do hlavních odvětví (jako je energetika, se zaměřením na výrobu energie z obnovitelných zdrojů);

f)

podpora dobrých sousedských vztahů, regionální spolupráce, dialogu a integrace, a to i se zeměmi, na které se vztahuje evropský nástroj sousedství a se státy Perského zálivu, na které se vztahuje nástroj partnerství a další nástroje Unie, prostřednictvím podpory integračního úsilí v rámci daného regionu, pokud možno především v oblasti hospodářství, energetiky, vodního hospodářství, dopravy a problematiky uprchlíků;

g)

podpora udržitelného a spravedlivého hospodaření s vodními zdroji, jakož i ochrana vodních zdrojů;

h)

doplnění prostředků vynaložených podle tohoto nařízení soudržnou prací a podporou prostřednictvím jiných nástrojů a politik Unie, které se mohou zaměřit na zpřístupnění vnitřního trhu Unie, pracovní mobilitu a širší regionální integraci;

i)

boj proti výrobě a užívání drog, jakož i proti obchodování s nimi v rámci příčinné souvislosti mezi bezpečností a rozvojem;

j)

řízení migrace a pomoc vysídleným osobám a uprchlíkům v rámci příčinné souvislosti mezi rozvojem a migrací.

VI.   Ostatní země

a)

podpora konsolidace demokratické společnosti, řádné správy věcí veřejných, dodržování lidských práv, rovnosti žen a mužů, právního státu a přispívání ke stabilitě a integraci regionu i kontinentu; podpora aktivní, organizované a nezávislé občanské společnosti a posilování sociálního dialogu podporou sociálních partnerů;

b)

podpora úsilí o přizpůsobení vyvolaného zřizováním různých oblastí volného obchodu;

c)

podpora boje proti chudobě, nerovnosti a vyloučení, a to včetně uspokojování základních potřeb znevýhodněných společenství a za podpory sociální soudržnosti a politik přerozdělování, jejichž cílem je snižování nerovností;

d)

posilování schopnosti zajišťovat univerzální přístup k základním sociálním službám, zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělávání;

e)

zlepšování životních a pracovních podmínek se zvláštním důrazem na podporu agendy důstojné práce MOP;

f)

řešení problému hospodářské zranitelnosti a napomáhání procesu strukturální transformace s důrazem na důstojné pracovní podmínky prostřednictvím udržitelného hospodářského růstu podporujícího začlenění a energeticky účinné nízkouhlíkové ekonomiky založené na obnovitelných zdrojích vytvářením silných partnerství v souvislosti se spravedlivými obchodními vztahy, produktivními investicemi za účelem vyšší zaměstnanosti a lepších pracovních míst v zelené ekonomice podporující začlenění, pomocí předávání znalostí a spolupráce v oblasti výzkumu, inovací a techniky a prostřednictvím podpory udržitelného rozvoje podporujícího začlenění ve všech jeho rozměrech se zvláštním důrazem na otázky migračních toků, bydlení, zajišťování potravin (včetně udržitelného zemědělství a rybolovu), změny klimatu, udržitelné energetiky a ochrany a zvyšování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb včetně oblasti vodního a půdního hospodářství;

g)

řešení sexuálního násilí a genderově podmíněného násilí a problematiky zdraví včetně HIV/AIDS a jeho dopadů na společnost.


PŘÍLOHA II

OBLASTI SPOLUPRÁCE V RÁMCI TEMATICKÝCH PROGRAMŮ

A.   PROGRAM „GLOBÁLNÍ VEŘEJNÉ STATKY A VÝZVY“

Program „Globální veřejné statky a výzvy“ usiluje o posílení spolupráce, výměny znalostí a zkušeností a schopností partnerských zemí s cílem přispět k vymýcení chudoby, k sociální soudržnosti a udržitelnému rozvoji. Náměty pro program se čerpají z následujících oblastí spolupráce při zajištění maximální synergie mezi nimi s ohledem na jejich silné vzájemné propojení.

I.   Životní prostředí a změna klimatu

a)

přispívání k vnějšímu rozměru politik Unie v oblasti životního prostředí a změny klimatu, přičemž se bude v plné míře dbát zásady soudržnosti politik v rámci rozvoje a dalších zásad stanovených ve Smlouvě o fungování EU;

b)

pomoc rozvojovým zemím dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí nebo jiného následného rámce sjednaného na úrovni Unie a členských států, souvisejících s udržitelným využíváním přírodních zdrojů a udržitelností životního prostředí;

c)

provádění unijních iniciativ a závazků sjednaných na mezinárodní a regionální úrovni nebo závazků přeshraniční povahy zejména v oblastech změny klimatu prostřednictvím podpory nízkouhlíkových strategií odolných vůči klimatickým vlivům, v první řadě strategií podporujících biologickou rozmanitost, ochranu ekosystémů a přírodních zdrojů, udržitelné řízení, včetně oceánů, půdy, vodních zdrojů, rybolovu a lesního hospodářství (například prostřednictvím mechanismů, jako je FLEGT), boje proti rozšiřování pouští, integrovaného hospodaření s vodními zdroji, řádného zacházení s chemikáliemi a odpady, účinného využívání zdrojů a zelené ekonomiky;

d)

zvýšení integrace a sladění cílů týkajících se změny klimatu a životního prostředí ve všech oblastech rozvojové spolupráce Unie, a to prostřednictvím podpory metodické a výzkumné práce týkající se rozvojových zemí a v nich i jimi prováděné, včetně mechanismů sledování, vykazování a ověřování, mapování, posuzování a hodnocení ekosystémů, zvyšování úrovně odbornosti v oblasti životního prostředí a podporou inovativních akcí a soudržnosti politik;

e)

posilování správy záležitostí týkajících se životního prostředí a podpora rozvoje mezinárodní politiky za účelem zlepšení soudržnosti a účinnosti globálního řízení udržitelného rozvoje, a to pomocí při sledování a hodnocení životního prostředí na regionální a mezinárodní úrovni a prosazováním účinných opatření v rozvojových zemích zaměřených na dodržování a vymáhání mnohostranných dohod o životním prostředí;

f)

začleňování řízení rizik katastrof a přizpůsobení se změně klimatu do rozvojového plánování a rozvojových investic a podpora provádění strategií, jejichž cílem je snížit riziko katastrofy, jako je ochrana ekosystémů a obnovování mokřadů;

g)

uznání zásadní role zemědělství a chovu dobytka pro politiky v oblasti změny klimatu tím, že se podpoří drobné zemědělství a chov dobytka jako samostatné strategie přizpůsobení a zmírnění dopadů v jižních oblastech díky jejich udržitelnému využívání přírodních zdrojů, například vody a pastvin.

II.   Udržitelná energetika

a)

podpora přístupu ke spolehlivým, bezpečným, cenově dostupným, šetrným k životnímu prostředí a ke klimatu a udržitelným energetickým službám jako hlavní hnací síle pro vymýcení chudoby a růst podporující začlenění a rozvoj se zvláštním důrazem na využívání místních a regionálních obnovitelných zdrojů energie a zajištění přístupu pro chudé obyvatele ve vzdálených regionech;

b)

podpora většího využívání technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména pak decentralizovaných přístupů, stejně jako energetické účinnosti a prosazování udržitelných strategií rozvoje založeného na nízkých emisích;

c)

podpora bezpečnosti dodávek energií pro partnerské země a místní společenství, například prostřednictvím diverzifikace zdrojů a tras, řešení otázek kolísání cen, potenciálu pro snížení emisí, zlepšování trhů a posilování propojení energetických a zejména elektrických sítí a obchodu.

III.   Lidský rozvoj, včetně důstojných pracovních podmínek, sociální spravedlnosti a kultury

a)   Zdravotnictví

i)

zlepšování zdraví a blahobytu lidí v rozvojových zemích prostřednictvím podpory univerzální dostupnosti podporující začlenění a spravedlivým poskytováním kvalitních základních veřejných zdravotnických zařízení, prostředků a služeb s kontinuální péči od prevence po následnou péči, se zvláštním důrazem na potřeby osob náležejících k znevýhodněným a zranitelném skupinám;

ii)

podpora a formování politického programu globálních iniciativ, které mají přímý významný přínos pro partnerské země s ohledem na zaměření se na výsledky, účinnost pomoci a dopady na zdravotnické systémy, včetně podpory partnerských zemí umožňující jejich lepší zapojení do těchto iniciativ;

iii)

podpora zvláštních iniciativ, zejména na regionální a celosvětové úrovni, které posilují zdravotnické systémy a pomáhají zemím koncipovat a provádět správnou a udržitelnou politiku veřejného zdraví na základě objektivních podkladů, a v prioritních oblastech, jako je zdraví dětí a matek, včetně imunizace a reakce na globální zdravotní hrozby (jako jsou HIV/AIDS, tuberkulóza a malárie a další nemoci související s chudobou a opomíjené nemoci);

iv)

prosazování plného a účinného provádění Pekingské akční platformy a akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, jakož i výsledků jejich hodnotících konferencí, a v této souvislosti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv;

v)

podpora, poskytování a rozšiřování základních služeb a psychologické podpory obětem násilí, zejména ženám a dětem.

b)   Vzdělání, znalosti a dovednosti

i)

podpora dosahování cílů dohodnutých na mezinárodní úrovni v oblasti vzdělávání prostřednictvím globálních iniciativ a partnerství se zvláštním důrazem na podporu znalostí, dovedností a hodnot pro udržitelný rozvoj podporující začlenění;

ii)

podpora výměny zkušeností, osvědčených postupů a inovací na základě vyváženého přístupu k rozvoji vzdělávacích systémů;

iii)

zlepšování rovného přístupu ke vzdělání a jeho kvality, zejména osob náležejících ke zranitelným skupinám, migrantů, žen a dívek, příslušníků náboženských menšin, osob se zdravotním postižením, osob žijících v nestabilní situaci a v zemích, které jsou nejvíce vzdáleny dosažení globálních cílů, a dosažení lepších výsledků ohledně dokončení základního vzdělání a přechodu na nižší sekundární vzdělání.

c)   Rovnost žen a mužů, posilování postavení žen a ochrana práv žen a dívek

i)

podpora místních a regionálních programů a programů na úrovni jednotlivých zemí, jejichž cílem je prosazovat posílení hospodářského a společenského postavení žen a dívek, jejich pozic ve vedoucích funkcích a rovné zastoupení v politice;

ii)

podpora vnitrostátních, regionálních a globálních iniciativ přispívajících k začlenění problematiky rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen do opatření, plánů a rozpočtů, a to i v mezinárodních, regionálních a celostátních rozvojových rámcích, a do programu opatření zaměřených na účinnost pomoci; pomoc při vymýcení selektivních praktik založených na pohlaví;

iii)

řešení problému sexuálního násilí a násilí páchaného na základě pohlaví a podpora jeho obětí.

d)   Děti a mládež

i)

boj proti obchodování s dětmi a všem formám násilí a zneužívání páchaného na dětech a všem formám dětské práce, boj proti sňatkům dětí a podpora politik zohledňujících zvláštní zranitelnost a potenciál dětí a mládeže, ochrana jejich práv, včetně registrace při narození, a zájmů, vzdělávání, zdraví a životních podmínek, počínaje jejich zapojením a posílením jejich postavení;

ii)

zvýšení pozornosti, kterou rozvojové země věnují rozvoji politik zaměřených na děti a mládež, zlepšení schopností rozvojových zemí v této oblasti a posilování úlohy dětí a mládeže jakožto aktérů rozvoje;

iii)

podpora vyvíjení konkrétních strategií a zásahů za účelem řešení zvláštních problémů a výzev, které se dotýkají dětí a mládeže, zejména v oblasti zdraví, vzdělání a zaměstnanosti, s přihlédnutím k jejich nejlepším zájmům u všech příslušných opatření.

e)   Zákaz diskriminace

i)

podpora místních, regionálních, vnitrostátních a celosvětových iniciativ na podporu nediskriminace založené na pohlaví, genderové identitě, rasovém či etnickém původu, kastě, náboženství či vyznání, postižení, nemoci, věku nebo sexuální orientaci prostřednictvím tvorby politik, plánů a rozpočtů a také výměny osvědčených postupů a odborných znalostí;

ii)

zajištění širšího dialogu o otázkách nediskriminace a o ochraně obránců lidských práv;

f)   Zaměstnanost, dovednosti, sociální ochrana a sociální začleňování

i)

podpora vysoké úrovně produktivní práce a důstojných pracovních podmínek, zejména díky podpoře správných politik a strategií vzdělávání a zaměstnanosti, odborné přípravy umožňující zaměstnatelnost odpovídající potřebám a výhledům místního trhu práce, pracovních podmínek, a to i v neformální ekonomice, podpora důstojných pracovních podmínek na základě základních pracovních norem MOP, včetně boje proti dětské práci a podpora sociálního dialogu, jakož i usnadnění mobility pracovních sil při současném dodržování a prosazování práv migrantů;

ii)

posilování sociální soudržnosti, zejména prostřednictvím zřizování a posilování udržitelných systémů sociální ochrany, včetně sociálního pojištění pro ty, kdo žijí v chudobě, a prostřednictvím daňové reformy, posílení kapacity daňových systémů a boje proti podvodům a daňovým únikům, což přispěje k větší rovnosti a rozdělení bohatství;

iii)

posilování sociálního začleňování a rovnosti žen a mužů prostřednictvím spolupráce v oblasti rovného přístupu k základním službám, zaměstnání pro všechny, posílení postavení určitých skupin obyvatel, zejména migrantů, dětí a mládeže, osob se zdravotním postižením, žen, původního obyvatelstva a příslušníků menšin, a dodržování jejich práv, aby bylo zajištěno, že tyto skupiny se mohou a budou podílet na tvorbě bohatství a kulturní rozmanitosti a mít z nich prospěch.

g)   Růst, zaměstnanost a zapojení soukromého sektoru

i)

podpora akcí zaměřených na vytváření většího počtu pracovních míst a lepších pracovních míst prostřednictvím rozvoje konkurenceschopnosti a odolnosti místních mikropodniků a malých a středních podniků a jejich zapojení do místního, regionálního a celosvětového hospodářství, pomoc rozvojovým zemím při začleňování do regionálních a mnohostranných obchodních systémů;

ii)

rozvoj místní řemeslné výroby, která umožňuje chránit místní kulturní dědictví;

iii)

budování sociálně a ekologicky odpovědného místního soukromého sektoru a zlepšení podnikatelského prostředí;

iv)

podpora účinných hospodářských politik podporujících rozvoj místního hospodářství a místních průmyslových podniků, se zaměřením na zelenou ekonomiku podporující začlenění, účinnost zdrojů a procesy udržitelné spotřeby a výroby;

v)

podpora využívání elektronické komunikace jako nástroje k podpoře růstu s přínosem pro chudé obyvatele ve všech odvětvích, za účelem překlenutí „digitální propasti“ mezi rozvojovými a průmyslově vyspělými zeměmi a v rámci rozvojových zemí, aby bylo v této oblasti dosaženo vhodného politického a regulačního rámce, a podpora rozvoje nezbytné infrastruktury a využívání služeb a aplikací založených na informačních a komunikačních technologiích;

vi)

podpora finančního začleňování prostřednictvím snadnějšího přístupu k podnikatelským a finančním službám a jejich účinného využívání, jako jsou mikroúvěry a úspory, mikropojištění a platby mikropodniků a malých a středních podniků a domácností, zejména znevýhodněných a zranitelných skupin.

h)   Kultura

i)

podpora mezikulturního dialogu, kulturní rozmanitosti a respektování stejně důstojného postavení všech kultur;

ii)

podpora mezinárodní spolupráce, která by podnítila kulturní odvětví k motivaci hospodářského růstu v rozvojových zemích, aby se plně využil jejich potenciál v boji proti chudobě, včetně řešení otázek, jako je přístup na trh a práva duševního vlastnictví;

iii)

podpora respektování sociálních, kulturních a duchovních hodnot původního obyvatelstva a menšin s cílem posílit rovnost a spravedlnost v mnohonárodnostních společnostech v souladu se všeobecnými lidskými právy, na která mají všichni nárok, včetně původních obyvatel a příslušníků menšin;

iv)

podpora kultury coby perspektivního hospodářského odvětví v souvislosti s rozvojem a růstem.

IV.   Zajišťování potravin a výživy a udržitelné zemědělství

Spolupráce v této oblasti posílí spolupráci, výměnu znalostí a zkušeností a schopností partnerských zemí týkajících se těchto čtyř pilířů zajišťování potravin, při uplatnění přístupu zohledňujícího rovnost žen a mužů: dostupnost potravin (výroba), přístup k potravinám (včetně půdy, infrastruktury pro přepravu potravin z oblastí s nadbytkem do oblastí s nedostatkem, trhů, zřízení domácích zásob potravin, záchranné sítě), využívání potravin (nutriční zásahy společensky uvědomělými způsoby) a stabilita při současném řešení problematiky spravedlivého obchodu a stanovení pořadí důležitosti pěti rozměrů, jimiž jsou drobné zemědělství a chov dobytka, zpracování potravin za účelem tvorby přidané hodnoty, správa věcí veřejných, regionální integrace a mechanismy pomoci ohroženým skupinám obyvatel, prostřednictvím:

a)

podpory rozvoje udržitelného drobného zemědělství a chovu dobytka prostřednictvím bezpečného, na ekosystému založeného, nízkouhlíkového a vůči změně klimatu odolného přístupu k technologiím (včetně informačních a komunikačních technologií), prostřednictvím uznání, podpory a posílení místních a autonomních strategií přizpůsobení se změně klimatu a prostřednictvím poradenských a technických služeb, režimů rozvoje venkova, výrobních a odpovědných investičních prostředků, v souladu s mezinárodními pokyny, udržitelného řízení půdy a přírodních zdrojů, ochrany práv obyvatelstva na vlastnictví půdy v jejich různých formách a zajištění přístupu k půdě pro místní obyvatele, ochrany genetické rozmanitosti v rámci příznivého hospodářského prostředí;

b)

podpory environmentálně a sociálně zodpovědné tvorby politik a řízení příslušného odvětví, úlohy veřejných i neveřejných aktérů při jeho regulaci a využívání veřejných statků, jeho organizační způsobilosti, profesních organizací a institucí;

c)

zlepšování zajišťování potravin prostřednictvím vhodných politik, včetně ochrany biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb, politik v oblasti přizpůsobení se klimatu, informačních systémů, prevence a zvládání krizí a strategií výživy zaměřených na ohrožené skupiny obyvatel, které mobilizují zdroje nezbytné k provedení základních zásahů, jež by mohly zabránit velké většině případů podvýživy;

d)

podpory bezpečných a udržitelných postupů v celém dodavatelském řetězci potravin a krmiv.

V.   Migrace a azyl

Spolupráce v této oblasti má za cíl posilování politického dialogu, spolupráce, výměny znalostí a zkušeností a kapacit partnerských zemí, organizací občanské společnosti a místních orgánů za účelem podpory mobility osob jakožto pozitivní součásti lidského rozvoje. Spolupráce v této oblasti, uplatňující přístup založený na právech, která by zahrnovala všechna lidská práva, ať už občanská a politická nebo ekonomická, sociální či kulturní, se bude zabývat výzvami, které představují migrační toky, včetně migrace jih–jih, situace zranitelných migrantů, jako jsou nezletilé osoby bez doprovodu, oběti obchodování, žadatelé o azyl, migrující ženy, a podmínky dětí, žen a rodin zanechaných v zemích původu, prostřednictvím:

a)

podpory řízení migrace na všech úrovních, se zvláštním zaměřením na sociální a hospodářské dopady migrace, a uznání klíčové úlohy organizací občanské společnosti, včetně diaspory, a místních orgánů při řešení migrace jakožto zásadní složky rozvojové strategie;

b)

zajištění lepšího zvládání migračních toků ve všech jejich rozměrech, včetně prostřednictvím zvýšení kapacit vlád a ostatních příslušných zúčastněných stran v partnerských zemích v oblastech jako jsou legální migrace a mobilita, předcházení nelegální migraci, převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, usnadnění trvalého návratu nelegálních migrantů a podpora dobrovolného návratu a zpětného začlenění migrantů, kapacity v oblasti integrované správy hranic a mezinárodní ochrana a azyl;

c)

maximalizace rozvojového dopadu zvýšené regionální a globální mobility osob, zvláště dobře řízené pracovní migrace, lepší integrace migrantů v cílových zemích, a prosazování a ochrana práv migrantů a jejich rodin, a to prostřednictvím podpory koncipování a provádění správné regionální a vnitrostátní migrační a azylové politiky a prostřednictvím začlenění problematiky migrace do jiných regionálních a vnitrostátních politik a prostřednictvím podpory zapojení organizací migrantů a místních orgánů do vytváření koncepce politik a do monitorování procesů jejich provádění;

d)

zlepšování všeobecného chápání příčinné souvislosti mezi migrací a rozvojem včetně sociálních a hospodářských důsledků vládní politiky, ať už v oblasti migrace a azylu nebo v jiných odvětvích;

e)

zvýšení azylových a přijímajících kapacit v partnerských zemích.

Spolupráce v této oblasti bude řízena ve shodě s Azylovým, migračním a integračním fondem a Fondem pro vnitřní bezpečnost, které budou v plné míře dodržovat zásadu soudržnosti politik v rámci rozvoje.

B.   PROGRAM TÝKAJÍCÍ SE ORGANIZACÍ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI A MÍSTNÍCH ORGÁNŮ

V souladu se závěry Iniciativy pro strukturovaný dialog Komise a s odhodláním Unie podporovat lidská práva, demokracii a řádnou správu věcí veřejných je cílem tohoto programu posílit organizace občanské společnosti a místní orgány v partnerských zemích a v případě, že je tak stanoveno v tomto nařízení, v Unii, kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích. Program je zaměřen na posilování prostředí umožňujícího účast občanů a aktivní zapojení občanské společnosti a spolupráci, výměnu znalostí a zkušeností a kapacit organizací občanské společnosti a místních orgánů v partnerských zemích na podporu mezinárodně sjednaných cílů rozvoje.

Organizace občanské společnosti jsou nestátní neziskové subjekty působící na nezávislém a odpovědném základě, mezi něž patří: nevládní organizace, organizace zastupující původní obyvatelstvo, organizace zastupující národnostní anebo etnické menšiny, organizace diaspory, organizace migrantů v partnerských zemích, sdružení místních obchodníků a skupiny občanů, družstva, sdružení zaměstnavatelů a odborové organizace (sociální partneři), organizace zastupující hospodářské a sociální zájmy, organizace bojující proti korupci a podvodům a prosazující řádnou správu věcí veřejných, organizace na ochranu občanských práv a organizace bojující proti diskriminaci, místní organizace (včetně sítí) podílející se na decentralizované regionální spolupráci a integraci, spotřebitelské organizace, ženské a mládežnické organizace, ekologické, vzdělávací, kulturní, výzkumné a vědecké organizace, univerzity, církve a náboženská sdružení a společenství, sdělovací prostředky a jakákoli nevládní sdružení a nezávislé nadace, včetně nezávislých politických nadací, jež mohou přispět k provádění cílů tohoto nařízení.

Pro účely tohoto nařízení zahrnují místní orgány širokou škálu subjektů na nižší než celostátní úrovni a na různých úrovních vlády, tj. obce, sdružení obcí, okresy, kraje, provincie, regiony apod.

Tento program přispívá k:

a)

vybudování otevřené společnosti se silným postavením v partnerských zemích prostřednictvím posílení organizací občanské společnosti a místních orgánů a základních služeb poskytovaných obyvatelstvu v nouzi;

b)

zvýšení úrovně informovanosti v Evropě o otázkách rozvoje a využití aktivní veřejné podpory v Unii, v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích pro strategie snižování chudoby a udržitelného rozvoje v partnerských zemích;

c)

zvyšování způsobilosti sítí, platforem a aliancí občanské společnosti a místních orgánů v Evropě a zemích Jihu za účelem zajištění věcného a průběžného politického dialogu v oblasti rozvoje a podpory demokratické správy věcí veřejných.

Činnosti, které mohou být podporovány tímto programem:

a)

zásahy v partnerských zemích na podporu ohrožených skupin obyvatel a skupin na okraji společnosti prostřednictvím základních služeb poskytovaných organizacemi občanské společnosti a místními orgány;

b)

budování kapacit cílených skupin aktérů doplňující podporu poskytovanou v rámci národního programu a akcí zaměřených na:

i)

vytváření prostředí umožňujícího účast občanů a aktivní zapojení občanské společnosti a způsobilost organizací občanské společnosti účinně se podílet na formulování politik a na monitorování procesů jejich provádění;

ii)

usnadnění lepšího dialogu a lepší interakce mezi organizacemi občanské společnosti, místními orgány, státem a dalšími aktéry rozvoje v souvislosti s rozvojem;

iii)

posilování způsobilosti místních orgánů účinně se podílet na procesu rozvoje při uznání jejich zvláštní úlohy a specifik;

c)

zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách rozvoje, posilování postavení jednotlivců s cílem umožnit jim, aby se stali aktivními a odpovědnými občany, a podpora formálního i neformálního vzdělávání v zájmu rozvoje v Unii, v kandidátských zemích a potenciálních kandidátských zemích s cílem zakotvit rozvojovou politiku ve společnosti, využít větší veřejnou podporu pro opatření proti chudobě a pro spravedlivější vztahy mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, zvýšit povědomí o otázkách a obtížích, jimž čelí rozvojové země a jejich obyvatelstvo, a prosazovat právo na proces rozvoje, který umožní naplnění všech lidských práv a základních svobod, a sociální rozměr globalizace;

d)

koordinace, budování kapacit a institucionální posilování sítí občanské společnosti a místních orgánů v rámci jejich organizací a mezi různými druhy subjektů zapojených do veřejné debaty o rozvoji, jakož i koordinace, budování kapacit a institucionální posilování sítí organizací občanské společnosti a místních orgánů a zastřešujících organizací zemí jihu.


PŘÍLOHA III

OBLASTI SPOLUPRÁCE V RÁMCI PANAFRICKÉHO PROGRAMU

Panafrický program podporuje cíle a obecné zásady strategického partnerství mezi Afrikou a Unií. Prosazuje zásady partnerství zaměřeného na občany a zásadu „jednotného přístupu k Africe“, jakož i soulad mezi regionální a kontinentální úrovní. Zaměřuje se na činnosti nadregionální, kontinentální nebo celosvětové povahy v Africe i společně s ní a podporuje společné iniciativy Afriky a Unie na celosvětové scéně. Program zejména bude podporovat tyto oblasti partnerství:

a)

mír a bezpečnost;

b)

demokratická správa věcí veřejných a lidská práva;

c)

obchod, regionální integrace a infrastruktura (včetně surovin);

d)

rozvojové cíle tisíciletí a mezinárodně sjednané nové rozvojové cíle pro období po roce 2015;

e)

energetika

f)

změna klimatu a životní prostředí;

g)

migrace, mobilita a zaměstnanost;

h)

věda, informační společnost a vesmír,

i)

průřezové otázky.


PŘÍLOHA IV

ORIENTAČNÍ FINANČNÍ PŘÍDĚLY PRO OBDOBÍ 2014–2020

(částky v milionech EUR)

Celkem

19 662

1)

Zeměpisné programy

11 809 (1)

a)

Podle zeměpisných oblastí

 

i)

Latinská Amerika

2500

ii)

Jižní Asie

3813

ii)

Severní a jihovýchodní Asie

2870

iv)

Střední Asie

1072

v)

Blízký východ

545

vi)

Ostatní země

251

b)

Podle oblastí spolupráce

 

i)

Lidská práva, demokracie a řádná správa věcí veřejných

nejméně 15 %

ii)

Udržitelný růst podporující začlenění pro lidský rozvoj

nejméně 45 %

2)

Tematické programy

7 008

a)

Globální veřejné statky a výzvy

5 101

i)

Životní prostředí a změna klimatu (2)

27 %

ii)

Udržitelná energetika

12 %

iii)

Lidský rozvoj, včetně důstojných pracovních podmínek, sociální spravedlnosti a kultury

25 %

z toho:

 

zdravotnictví

nejméně 40 %

vzdělání, znalosti a dovednosti

nejméně 17,5 %

rovnost žen a mužů, posilování postavení žen a ochrana práv žen a dívek; děti a mládež, nediskriminace; zaměstnanost, dovednosti, sociální ochrana a sociální začleňování; růst, zaměstnanost a zapojení soukromého sektoru, kultura

nejméně 27,5 %

iv)

Zajišťování potravin a výživy a udržitelné zemědělství

29 %

v)

Migrace a azyl

7 %

Nejméně 50 % finančních prostředků, před použitím ukazatelů podle metodiky OECD („Rio markers“), bude sloužit pro účely cílů v oblasti životního prostředí a boje proti změně klimatu.

b)

Organizace občanské společnosti a místní orgány

1 907

3)

Panafrický program

845


(1)  Z toho 758 milionů EUR nepřidělených prostředků.

(2)  Finanční prostředky se v zásadě budou rozdělovat rovnoměrně mezi oblast životního prostředí a oblast změny klimatu.


Prohlášení Evropské komise ke strategickému dialogu s Evropským parlamentem (1)

Před plánováním programů v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, a v případě potřeby po prvotních konzultacích s příslušnými příjemci, povede Evropská komise strategický dialog s Evropským parlamentem na základě článku 14 SEU. Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny plánované orientační příděly na zemi/region a (v rámci země/regionu) priority, možné výsledky a plánované orientační příděly na jednotlivé priority u zeměpisných programů, jakož i volba způsobů pomoci (2). Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny tematické priority, možné výsledky a volba způsobů pomoci (2) a finanční příděly na tyto priority v tematických programech. Evropská komise zohlední postoj, který Evropský parlament vyjádří v dané věci.

Evropská komise povede strategický dialog s Evropským parlamentem při přípravě přezkumu v polovině období a před každou podstatnou revizí programových dokumentů během doby platnosti tohoto nařízení.

Evropská komise vysvětlí Evropskému parlamentu, pokud ji o to požádá, jak byly v programových dokumentech zohledněny jeho připomínky a jaké další kroky navazující na tento strategický dialog byly uskutečněny.


(1)  Evropská komise bude zastoupena na úrovni příslušného komisaře, respektive komisařky.

(2)  Přichází-li v úvahu.


Prohlášení Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské Komise k čl. 5 odst. 2 písm. b) bodu ii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020

Pokud jde o použití čl. 5 odst. 2 písm. b) bodu ii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, v okamžiku vstupu v platnost předmětného nařízení, za způsobilé země pro bilaterální spolupráci se považují, jako výjimečné případy, a to i vzhledem k postupnému ukončování rozvojové pomoci: Kuba, Kolumbie, Ekvádor, Peru a Jižní Afrika.


Prohlášení Evropské komise k článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020

Před změnou uplatňování čl. 5 odst. 2 písm. b) bodu ii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, bude Evropská komise usilovat o získání stanoviska Evropského parlamentu.


Prohlášení Evropské komise k přidělení prostředků na základní služby

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, by Unii mělo umožnit přispívat k naplňování společného závazku Unie poskytovat trvalou podporu lidskému rozvoji za účelem zlepšení kvality života, v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí. Nejméně 20 % přidělené pomoci podle uvedeného nařízení bude přiděleno na základní sociální služby se zaměřením na zdravotnictví a vzdělávání, jakož i na sekundární vzdělávání, přičemž se uznává, že musí být zachován jistý stupeň pružnosti, např. pomoc ve výjimečných případech. Údaje týkající se tohoto prohlášení budou zahrnuty ve výroční zprávě uvedené v článku 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů pro vnější činnost Unie.


Prohlášení Evropského parlamentu k pozastavení pomoci poskytované z finančních nástrojů

Evropský parlament bere na vědomí, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), neobsahují žádný výslovný odkaz na možnost pozastavení pomoci v případech, kdy přijímající země nedodržuje základní zásady formulované v příslušném nástroji, zejména zásadu demokracie, právního státu a dodržování lidských práv.

Evropský parlament se domnívá, že jakékoli pozastavení pomoci z těchto nástrojů by pozměnilo celkový finanční režim dohodnutý v rámci řádného legislativního postupu. Jako spolutvůrce právních předpisů a složka rozpočtového orgánu je proto v tomto ohledu oprávněn plně uplatňovat své výsady, má-li být takovéto rozhodnutí přijato.


15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/77


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 234/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 207 odst. 2, čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2)

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Unie by měla usilovat o rozvíjení vztahů a budování partnerství s třetími zeměmi. Toto nařízení představuje nový a doplňkový nástroj, který přímo podporuje vnější politiky Unie a rozšiřuje partnerství v oblasti spolupráce a politický dialog na oblasti a témata stojící mimo rámec rozvojové spolupráce. Navazuje na zkušenosti získané s průmyslovými zeměmi a se zeměmi a územími s vysokými příjmy na základě nařízení Rady (ES) č. 1934/2006 (3).

(2)

Oblast spolupráce podle zeměpisných programů s rozvojovými zeměmi, územími a regiony podle finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 (4) je téměř výhradně omezena na financování opatření, jež mají splňovat kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

(3)

V průběhu posledního desetiletí Unie soustavně posilovala dvoustranné vztahy s celou řadou průmyslových a jiných zemí a území s vysokými nebo středními příjmy z různých regionů světa.

(4)

Unie potřebuje finanční nástroj v oblasti zahraniční politiky s celosvětovou působností umožňující financovat opatření, která nemusejí být způsobilá pro oficiální rozvojovou pomoc, ale která mají zásadní význam z hlediska prohlubování a upevňování vztahů Unie s dotčenými třetími zeměmi, a to zejména prostřednictvím politického dialogu a rozvoje partnerství. Tento nový, z hlediska působnosti a cílů inovativní nástroj by měl vytvořit příznivé prostředí pro prohloubení vztahů mezi Unií a příslušnými třetími zeměmi a prosazovat stěžejní zájmy Unie.

(5)

V zájmu Unie je prohlubovat vztahy a dialog se zeměmi, u nichž má Unie strategický zájem na rozšiřování vazeb, zejména s rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které hrají stále důležitější úlohu v mezinárodním obchodu, ale i v rámci globální správy, zahraniční politiky, mezinárodní ekonomiky, vícestranných fór a subjektů, jako jsou skupiny G8 a G20, a při řešení problémů globálního významu.

(6)

Je třeba, aby Unie vybudovala komplexní partnerství s novými aktéry na mezinárodní scéně s cílem podporovat stabilní mezinárodní řád podporující začlenění, usilovat o společné globální veřejné statky, prosazovat stěžejní zájmy Unie a zlepšit informovanost o Unii v těchto zemích.

(7)

Oblast působnosti tohoto nařízení by měla být celosvětová, aby bylo možné náležitým způsobem podpořit opatření v oblasti spolupráce s cílem rozvíjet vztahy s kteroukoli zemí, u níž má Unie strategické zájmy, v souladu s cíli tohoto nařízení.

(8)

V zájmu Unie je pokračovat v prosazování dialogu a spolupráce se zeměmi, které již nejsou způsobilé pro dvoustranné programy v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 (5) (dále jen „nástroj pro rozvojovou spolupráci“).

(9)

Mimoto je v zájmu Unie mít otevřené celosvětové instituce, které budou založeny na účinném multilateralismu, a k tomuto cíli směřovat.

(10)

Podle tohoto nařízení by Unie měla podporovat provádění vnějšího rozměru strategie nastíněné ve sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvaném „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (dále jen „strategie Evropa 2020“) propojením tří pilířů: hospodářského, sociálního a ekologického. Toto nařízení by mělo zejména podporovat cíle související s globálními otázkami, například se změnou klimatu, zabezpečením dodávek energie a účinným využíváním zdrojů, přechodem na ekologičtější ekonomiku, vědou, inovacemi a konkurenceschopností, mobilitou, obchodem a investicemi, hospodářskými partnerstvími, spoluprací s třetími zeměmi v oblasti podnikání, zaměstnanosti a regulace a s lepším přístupem na trh pro podniky z Unie, včetně internacionalizace malých a středních podniků. Mělo by rovněž prosazovat veřejnou diplomacii, spolupráci ve vzdělávacích a akademických záležitostech a informační činnosti.

(11)

Zejména boj proti změně klimatu je považován za jednu z největších globálních výzev, jíž Unie a širší mezinárodní společenství čelí. Změna klimatu je oblast, která naléhavě vyžaduje přijetí opatření na mezinárodní úrovni a v jejímž rámci dosažení cílů Unie vyžaduje spolupráci s partnerskými zeměmi. Unie by tudíž měla zintenzivnit úsilí o prosazování celosvětového konsensu v tomto ohledu. V souladu se sdělením Komise ze dne 29. června 2011 nazvaným „Rozpočet – Evropa 2020“, které Unii vyzývá ke zvýšení podílu jejího rozpočtu vyčleněného na záležitosti klimatu na nejméně 20 %, by toto nařízení mělo přispět k dosažení tohoto cíle.

(12)

Nadnárodní otázky, jako je zhoršování stavu životního prostředí a přístup k surovinám a vzácným zeminám a jejich udržitelné využití, vyžadují inkluzivní přístup založený na pravidlech.

(13)

Unie je odhodlána napomoci s plněním globálních cílů pro rok 2020 v oblasti biologické rozmanitosti a předložit související strategii pro mobilizaci zdrojů.

(14)

Unie je odhodlána podporovat ve vztazích se svými partnery z celého světa důstojnou práci pro všechny, jakož i ratifikovat a účinně provádět mezinárodně uznané pracovní normy a mnohostranné dohody o ochraně životního prostředí.

(15)

Významným strategickým zájmem Unie je oživit růst a zaměstnanost prosazováním spravedlivého a otevřeného obchodu a investic na mnohostranné i dvoustranné úrovni a podporou sjednávání a provádění obchodních a investičních dohod, jichž je Unie stranou. Podle tohoto nařízení by Unie měla přispívat k vytváření bezpečného prostředí pro zvýšený počet obchodních a investičních příležitostí po celém světě pro podniky z Unie, a to s důrazem na malé a střední podniky, mimo jiné podporou spolupráce v oblasti právních předpisů a jejich sbližování, prosazováním mezinárodních norem, zlepšováním ochrany práv duševního vlastnictví a vyvíjením snahy o odstranění bezdůvodných překážek bránících v přístupu na trh.

(16)

Podle článku 21 Smlouvy o Evropské unii má činnost Unie na mezinárodní scéně spočívat na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě, tedy na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.

(17)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi tímto nařízením, ostatními nástroji pro financování vnější činnost a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených na základě těchto nástrojů.

(18)

V zájmu zviditelnění pomoci Unie u občanů přijímajících zemí a občanů Unie by měla být vhodným způsobem případně zajištěna cílená komunikace a poskytování informací.

(19)

K dosažení cílů tohoto nařízení je nezbytné uplatňovat diferencovaný a flexibilní přístup vůči klíčovým partnerským zemím s ohledem na jejich hospodářskou, sociální a politickou situaci, jakož i na zvláštní zájmy, politické priority a strategie Unie, a zároveň zachovat schopnost zasáhnout v případě potřeby kdekoli na světě. Unie by měla uplatňovat komplexní přístup k zahraniční politice včetně odvětvových politik Unie.

(20)

Aby se zvýšila účinnost závazku Unie prosazovat a hájit své zájmy ve vztazích s třetími zeměmi, měla by Unie být schopna pružně a včas reagovat na vznikající nebo nepředvídané potřeby přijímáním zvláštních opatření, na která se nevztahují víceleté orientační programy.

(21)

Cíle tohoto nařízení by vždy, když je to možné a vhodné, měly být plněny za konzultace příslušných partnerů a zúčastněných stran včetně organizací občanské společnosti a místních orgánů s přihlédnutím k významu jejich úlohy.

(22)

Vnější činnost Unie v rámci tohoto nařízení by měla přispívat k jasným výsledkům (včetně výsledné činnosti, výstupů a dopadů) v zemích přijímajících pomoc Unie. Pokud je to možné a vhodné, měly by být výsledky vnější činnosti Unie a účinnost nástroje zřízeného tímto nařízením sledovány a hodnoceny pomocí předem vymezených, jasných a transparentních ukazatelů, které jsou případně vypracovány pro každou dotčenou zemi, jsou měřitelné a jsou přizpůsobeny specifickým rysům a cílům tohoto nástroje.

(23)

Akce v rámci tohoto nařízení by měly v příslušných případech patřičně zohledňovat usnesení a doporučení Evropského parlamentu.

(24)

Za účelem přizpůsobení oblasti působnosti tohoto nařízení rychle se vyvíjející realitě v třetích zemích by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o priority vymezené v příloze. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(25)

K zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6). S ohledem na povahu těchto prováděcích aktů, zejména jejich politické zaměření a finanční dopady, by se při jejich přijímání měl použít přezkumný postup, s výjimkou technických prováděcích opatření malého finančního rozsahu.

(26)

Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnost jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (7).

(27)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince. 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (8).

(28)

Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví rozhodnutí Rady 2010/427/EU (9).

(29)

Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména zřízení nástroje partnerství pro spolupráci se třetími zeměmi, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(30)

Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (10). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a cíle

1.   Tímto nařízením se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (dále jen „nástroj partnerství“) k prosazování a podpoře zájmů Unie a společných zájmů. Nástroj partnerství podporuje opatření, která účinně a pružně reagují na cíle spolupráce vyplývající z dvoustranných, regionálních či vícestranných vztahů Unie s třetími zeměmi, řeší problémy globálního významu a zajišťuje odpovídající návaznost na rozhodnutí přijatá na vícestranné úrovni.

2.   Opatření financovaná podle nástroje partnerství odrážejí tyto specifické cíle Unie:

a)

podpora strategií partnerství pro dvoustrannou, regionální a meziregionální spolupráci Unie prosazováním politického dialogu a rozvíjením kolektivního přístupu a reakce na problémy globálního významu. Dosažení tohoto cíle se měří mimo jiné pokrokem, kterého dosáhly klíčové partnerské země v boji proti změně klimatu nebo při prosazování norem Unie v oblasti životního prostředí;

b)

provádění mezinárodního rozměru strategie Evropa 2020. Dosažení tohoto cíle se měří podle zavádění politik a cílů strategie Evropa 2020 v klíčových partnerských zemích;

c)

zlepšování přístupu na trhy partnerských zemí a oživení obchodu, investic a obchodních příležitostí pro podniky z Unie a současně odstranění překážek bránících v přístupu na trh a k investicím prostřednictvím spolupráce v oblasti hospodářských partnerství, obchodu a regulace. Dosažení tohoto cíle se měří podílem zahraničního obchodu Unie s klíčovými partnerskými zeměmi a obchodními a investičními toky do partnerských zemí, na které se konkrétně zaměřují akce, programy a opatření podle tohoto nařízení;

d)

posílení všeobecného chápání a viditelnosti Unie a její úlohy na světové scéně prostřednictvím veřejné diplomacie, mezilidských kontaktů, spolupráce ve vzdělávacích a akademických záležitostech, spolupráce mezi skupinami odborníků a informačních činností k prosazování hodnot a zájmů Unie. Dosažení tohoto cíle lze měřit mimo jiné průzkumy veřejného mínění či hodnoceními.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení podporuje především opatření spolupráce se zeměmi, u nichž má Unie strategický zájem na rozšiřování vazeb, zejména s rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které hrají stále významnější úlohu v globálních záležitostech, mimo jiné i v zahraniční politice, mezinárodním hospodářství a obchodu, na mnohostranných fórech a v globální správě a při řešení problémů globálního významu nebo tam, kde má Unie jiné významné zájmy.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, pro spolupráci podle tohoto nařízení mohou být způsobilé všechny třetí země, regiony a území.

Článek 3

Obecné zásady

1.   Unie usiluje o podporu, rozvoj a konsolidaci zásad demokracie, rovnosti, dodržování lidských práv a základních svobod a zásady právního státu, na nichž je založena, prostřednictvím dialogu a spolupráce s třetími zeměmi.

2.   Pro zvýšení působnosti pomoci Unie se při utváření spolupráce s třetími zeměmi podle potřeby uplatňuje diferencovaný a flexibilní přístup s ohledem na jejich hospodářskou, sociální a politickou situaci a rovněž na zvláštní zájmy, politické priority a strategie Unie.

3.   Unie prosazuje soudržný vícestranný přístup ke globálním problémům a podporuje spolupráci s mezinárodními a regionálními organizacemi a subjekty, včetně mezinárodních finančních institucí, agentur, fondů a programů Organizace spojených národů a jiných dvoustranných dárců.

4.   Při provádění tohoto nařízení ve fázích tvorby politiky, strategického plánování a programování a provádění opatření je cílem Unie zajistit celistvost a soudržnost s jinými oblastmi její vnější činnosti, zejména s nástrojem pro rozvojovou spolupráci, jakož i s jinými příslušnými politikami Unie.

5.   Opatření financovaná podle tohoto nařízení vycházejí případně z politik spolupráce stanovených v nástrojích, jako jsou dohody, prohlášení a akční plány dohodnuté mezi Unií a příslušnými mezinárodními organizacemi nebo mezi Unií a dotčenými třetími zeměmi a regiony.

Opatření financovaná podle tohoto nařízení zahrnují také oblasti spojené s prosazováním zvláštních zájmů, politických priorit a strategií Unie.

6.   Podpora Unie podle tohoto nařízení se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014.

Článek 4

Programování a orientační přidělení finančních prostředků

1.   Komise přijímá víceleté orientační programy přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014.

2.   Víceleté orientační programy stanoví strategické nebo společné zájmy a priority Unie, specifické cíle a očekávané výsledky. V případě zemí nebo regionů, pro něž byl stanoven společný rámcový dokument, který stanoví komplexní strategii Unie, vycházejí víceleté orientační programy z tohoto dokumentu.

3.   Víceleté orientační programy uvádějí rovněž prioritní oblasti zvolené pro financování Unií a vymezují orientační přidělení finančních prostředků, a to celkově, podle prioritní oblasti a podle partnerské země nebo skupiny partnerských zemí na dané období, včetně účasti na globálních iniciativách. Tyto částky mohou být případně vyjádřeny v podobě rozpětí.

4.   Víceleté orientační programy mohou stanovit částku finančních prostředků, která nepřesahuje 5 % celkové částky a není přidělena na žádnou prioritní oblast ani žádné partnerské zemi nebo skupině zemí. Tyto finanční prostředky se přidělí na závazky v souladu s čl. 2 odst. 2, 3 a 5 nařízení (EU) č. 236/2014.

5.   V řádně odůvodněných, závažných a naléhavých případech může být ke změně víceletých orientačních programů použit postup podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 236/2014.

6.   Pokud jde o dosažení cílů stanovených v odstavci 1, může Komise při spolupráci Unie s třetími zeměmi zohlednit zeměpisnou blízkost nejvzdálenějších regionů a zámořských zemí a území Unie.

7.   Při veškerém programování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 (dále jen „zpráva o přezkumu v polovině období“) se zohlední její výsledky, zjištění a závěry.

Článek 5

Tematické priority

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 6 měnící tematické priority, jež má pomoc Unie podle tohoto nařízení sledovat, stanovených v příloze tohoto nařízení. Komise zejména do 31. března 2018 přijme akt v přenesené pravomoci, kterým se mění příloha tohoto nařízení v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 6

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 5 je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 5 je svěřena Komisi na dobu použitelnosti tohoto nařízení.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 5 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 5 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty uvědomí Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 7

Výbor

Komisi je nápomocen Výbor pro nástroj partnerství. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 8

Finanční krytí

1.   Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014–2020 činí 954 765 000 EUR.

Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

2.   V souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 (11) se za účelem podpory mezinárodního rozměru vysokoškolského vzdělávání z různých nástrojů pro financování vnější činnosti (nástroje pro rozvojovou spolupráci, evropského nástroje sousedství zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 (12), nástroje předvstupní pomoci (NPP II) zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (13) a nástroje partnerství) přiděluje orientační částka ve výši 1 680 000 000 EUR na opatření v oblasti mobility ve vzdělávání do partnerských zemí nebo z partnerských zemí ve smyslu nařízení (EU) č. 1288/2013 a na spolupráci a politický dialog s orgány, institucemi a organizacemi z těchto zemí. Použití těchto finančních prostředků se řídí nařízením (EU) č. 1288/2013.

Finanční prostředky se poskytnou ve dvou víceletých přídělech, z nichž první se bude vztahovat první čtyři roky, druhý pak na zbývající tři roky. S přidělením těchto finančních prostředků počítá víceleté orientační programování stanovené v tomto nařízení v souladu se zjištěnými potřebami a prioritami dotčených zemí. V případě závažných nepředvídaných okolností nebo významných politických změn mohou být tyto příděly přehodnoceny s souladu s prioritami vnější činnosti Unie.

3.   Akce v oblasti působnosti nařízení (EU) č. 1288/2013 jsou financovány v rámci nástroje partnerství pouze v případě, že nejsou způsobilé pro financování v rámci jiných nástrojů pro financování vnější činnosti a doplňují nebo posilují jiné iniciativy podle tohoto nařízení.

Článek 9

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU.

Článek 10

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. března 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(3)  Nařízení Rady (ES) č. 1934/2006 ze dne 21. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 41).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 4).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014-2020 (viz strana 44 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku).

(8)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(9)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 10).

(10)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013. ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 50).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství (viz strana 27 v tomto čísle Úředního věstníku).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku).


PŘÍLOHA

TEMATICKÉ PRIORITY V RÁMCI NÁSTROJE PARTNERSTVÍ: OBECNÝ RÁMEC PRO ÚČELY PROGRAMOVÁNÍ

1.   Cíl uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. a):

Podpora strategií partnerství pro dvoustrannou, regionální a meziregionální spolupráci Unie prosazováním politického dialogu a rozvíjením kolektivního přístupu a reakce na problémy globálního významu:

podpora provádění dohod o partnerství a spolupráci, akčních plánů a podobných dvoustranných nástrojů;

prohloubení politického a hospodářského dialogu s třetími zeměmi, které hrají zvláště důležitou úlohu na světové scéně, mimo jiné i v rámci zahraniční politiky;

podpora spolupráce s příslušnými třetími zeměmi v dvoustranných a globálních otázkách společného zájmu;

podpora odpovídající činnosti navazující na závěry z mezinárodních fór, například skupiny G-20, či koordinovaného provádění těchto závěrů.

Posílení spolupráce v souvislosti s globálními výzvami, v jejímž rámci se řeší zejména změna klimatu, energetická bezpečnost a ochrana životního prostředí:

stimulace úsilí partnerských zemí o snížení emisí skleníkových plynů, zejména prosazováním a podporou odpovídajících regulačních a výkonnostních norem;

podpora výroby a obchodu šetrných k životnímu prostředí;

rozvoj spolupráce v oblasti energetiky;

podpora obnovitelných a udržitelných zdrojů energie.

2.   Cíl uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. b):

Provádění mezinárodního rozměru strategie Evropa 2020 propojením tří pilířů: hospodářského, sociálního a environmentálního:

posílení politického dialogu a spolupráce s příslušnými třetími zeměmi při zohlednění všech oblastí spadajících do působnosti strategie Evropa 2020;

prosazování vnitřních politik Unie ve vztahu ke klíčovým partnerským zemím a v tomto ohledu podpora sbližování právních předpisů.

3.   Cíl uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. c):

Usnadnění a podpora hospodářských a obchodních vztahů s partnerskými zeměmi:

podpora bezpečného prostředí pro investice a podnikání, včetně ochrany práv duševního vlastnictví, odstranění překážek bránících v přístupu na trh a posílené spolupráce v oblasti regulace, a podpora příležitostí pro unijní zboží a služby, zejména v oblastech, v nichž má Unie konkurenční výhodu, a prosazování mezinárodních norem;

podpora sjednávání, provádění a vymáhání obchodních a investičních dohod, jichž je Unie stranou.

4.   Cíl uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. d):

posílení spolupráce v rámci vysokoškolského vzdělávání: zvýšení mobility studentů a akademických pracovníků, které povede k vytvoření partnerství s cílem zlepšit kvalitu vysokoškolského vzdělávání a společných diplomů za účelem akademického uznávání (program Erasmus+);

rozšíření všeobecného povědomí o Unii a její větší zviditelnění: prosazování hodnot a zájmů Unie v partnerských zemích prostřednictvím výraznější veřejné diplomacie a informačních činností na podporu cílů tohoto nástroje.


Prohlášení Evropské komise ke strategickému dialogu s Evropským parlamentem (1)

Před plánováním programů v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, a v případě potřeby po prvotních konzultacích s příslušnými příjemci, povede Evropská komise strategický dialog s Evropským parlamentem na základě článku 14 SEU. Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny plánované orientační příděly na zemi/region a (v rámci země/regionu) priority, možné výsledky a plánované orientační příděly na jednotlivé priority u zeměpisných programů, jakož i volba způsobů pomoci (2). Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny tematické priority, možné výsledky a volba způsobů pomoci (2) a finanční příděly na tyto priority v tematických programech. Evropská komise zohlední postoj, který Evropský parlament vyjádří v dané věci.

Evropská komise povede strategický dialog s Evropským parlamentem při přípravě přezkumu v polovině období a před každou podstatnou revizí programových dokumentů během doby platnosti tohoto nařízení.

Evropská komise vysvětlí Evropskému parlamentu, pokud ji o to požádá, jak byly v programových dokumentech zohledněny jeho připomínky a jaké další kroky navazující na tento strategický dialog byly uskutečněny.


(1)  Evropská komise bude zastoupena na úrovni příslušného komisaře, respektive komisařky.

(2)  Přichází-li v úvahu.


Prohlášení Evropského parlamentu k pozastavení pomoci poskytované z finančních nástrojů

Evropský parlament bere na vědomí, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), neobsahují žádný výslovný odkaz na možnost pozastavení pomoci v případech, kdy přijímající země nedodržuje základní zásady formulované v příslušném nástroji, zejména zásadu demokracie, právního státu a dodržování lidských práv.

Evropský parlament se domnívá, že jakékoli pozastavení pomoci z těchto nástrojů by pozměnilo celkový finanční režim dohodnutý v rámci řádného legislativního postupu. Jako spolutvůrce právních předpisů a složka rozpočtového orgánu je proto v tomto ohledu oprávněn plně uplatňovat své výsady, má-li být takovéto rozhodnutí přijato.


15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/85


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 235/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se zřizuje finanční nástroj pro demokracii a lidská práva ve světě

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 209 a 212 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Toto nařízení představuje jeden z nástrojů, který přímo podporuje vnější politiky Unie, a nahrazuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 (4). Zřizuje finanční nástroj pro prosazování a podporu demokracie a lidských práv ve světě, který umožní poskytování pomoci nezávisle na souhlasu vlád a jiných orgánů veřejné moci dotčených třetích zemí.

(2)

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.

(3)

Podle článku 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU a článku 8 Smlouvy o fungování EU představuje rovnost žen a mužů základní hodnotu a cíl Unie a Unie by měla podporovat a zohledňovat rovnost žen a mužů v rámci všech svých činností.

(4)

Článek 21 Smlouvy o EU stanoví, že vnější činnost Unie má spočívat na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, tedy na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, zásadách rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.

(5)

V rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie tvoří prosazování lidských práv, demokracie, právního státu a řádné správy věcí veřejných a podpora udržitelného růstu podporujícího začlenění dva základní pilíře rozvojové politiky Unie. Závazek dodržovat, prosazovat a chránit lidská práva a demokratické zásady je jedním z podstatných prvků smluvních vztahů Unie se třetími zeměmi.

(6)

Společné sdělení vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komise ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ navrhlo konkrétní opatření pro zvýšenou účinnost a soudržnost přístupu Unie k lidským právům a demokracii.

(7)

Nástroj, který se tímto zřizuje, by měl přispívat k dosahování cílů vnější činnosti Unie, včetně cílů její rozvojové politiky, zejména pak cílů vytyčených ve společném prohlášení Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Unie nazvaném „Evropský konsensus“ a ve sdělení Komise ze dne 13. října 2011 nazvaném „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ a cílů politik Unie, které souvisejí s lidskými právy, včetně cílů nastíněných ve strategickém rámci a akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii, jež Rada přijala dne 25. června 2012.

(8)

V souladu se strategickým rámcem EU pro lidská práva a demokracii a akčním plánem pro lidská práva a demokracii a za účelem začlenění zásad v oblasti lidských práv do provádění tohoto nařízení by Unie měla uplatňovat přístup založený na právech, který by zahrnoval všechna lidská práva, ať už občanská a politická, hospodářská, sociální či kulturní.

(9)

Příspěvek Unie k demokracii a právnímu státu a k prosazování a ochraně lidských práv a základních svobod se opírá o Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jakož i o jiné nástroje pro lidská práva přijaté v rámci Organizace spojených národů a příslušné regionální nástroje pro lidská práva.

(10)

Rovnost žen a mužů, práva žen včetně posílení postavení žen a nepřípustnost diskriminace patří mezi základní lidská práva a ta jsou zásadní pro sociální spravedlnost i pro boj proti nerovnosti. Jejich prosazování by mělo být jednou z průřezových priorit tohoto nařízení.

(11)

Demokracie a lidská práva jsou neoddělitelně spojeny a vzájemně se posilují, jak připomněla Rada ve svých závěrech o podpoře demokracie v rámci vnějších vztahů EU ze dne 18. listopadu 2009. Základní svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání nebo přesvědčení, projevu, shromažďování a sdružování jsou předpokladem pro politický pluralismus, demokratický proces a otevřenou společnost, zatímco demokratická kontrola, vnitrostátní odpovědnost a rozdělení moci jsou nezbytné pro udržení nezávislého soudnictví a právního státu, jež jsou následně nutné pro účinnou ochranu lidských práv.

(12)

Vytváření a udržování kultury lidských práv a podpora vzniku nezávislé občanské společnosti, mimo jiné posilováním její úlohy v dané zemi a zajišťováním toho, aby byla demokracie prospěšná všem, je úkol, který je naléhavý a obtížný zejména v nově vznikajících demokraciích a v podstatě nikdy nekončí; v první řadě přísluší lidem dotčené země, čímž se však nesnižuje odpovědnost mezinárodního společenství. Vyžaduje si existenci řady institucí, včetně vnitrostátních demokratických parlamentů a místně volených shromáždění, které zajišťují účast, zastoupení, vnímavost a odpovědnost. V této souvislosti je třeba zvláštní pozornost věnovat transformujícím se zemím a dále nestabilním a postkonfliktním zemím. Měly by být zohledněny zkušenosti a poznatky získané při přechodu k demokracii v rámci unijních politik rozšíření a sousedství.

(13)

Aby bylo možné řešit tyto otázky účinně, transparentně, včas a pružně i po skončení platnosti nařízení (ES) č. 1889/2006, bude i nadále zapotřebí zvláštních finančních zdrojů a samostatného finančního nástroje, který bude moci dále nezávisle fungovat.

(14)

Pomoc Unie podle tohoto nařízení by měla být koncipována takovým způsobem, aby doplnila různé další nástroje pro provádění jejích politik souvisejících s demokracií a lidskými právy. Tyto nástroje sahají od politického dialogu a diplomatických nót až po různé nástroje finanční a technické spolupráce, včetně zeměpisně a tematicky zaměřených programů. Pomoc Unie by rovněž měla doplňovat akce více zaměřené na krizové situace uskutečňované v rámci nástroje stability zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 (5), včetně naléhavých opatření potřebných během prvních fází procesu transformace.

(15)

Unie má podle tohoto nařízení poskytovat pomoc, která má ve spolupráci s občanskou společností řešit globální, regionální, celostátní a místní otázky lidských práv a demokratizace. Občanskou společností se v této souvislosti rozumí všechny typy sociálních opatření prováděných jednotlivci či skupinami, jež jsou nezávislé na státu a jejichž činnosti přispívají k prosazování lidských práv a demokracie, včetně obránců lidských práv, jak je definuje Deklarace OSN o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských organizací prosazovat a chránit všeobecně uznávaná lidská práva a základní svobody (Deklarace OSN o obráncích lidských práv). Při provádění tohoto nařízení by se měly náležitě zohlednit místní strategie Unie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země.

(16)

Cíle demokracie a lidských práv musí být čím dál tím více začleňovány do všech nástrojů pro financování vnější činnosti. Pomoc Unie podle tohoto nařízení by však měla mít navíc zvláštní doplňující a dodatečnou úlohu, která vyplývá z její globální povahy a z nezávislosti akcí na souhlasu vlád a dalších orgánů veřejné moci třetích zemí. Tato úloha by měla umožňovat spolupráci a partnerství s občanskou společností v citlivých otázkách lidských práv a demokracie, včetně požívání lidských práv migranty a práv žadatelů o azyl a vnitřně vysídlených osob, a zároveň zajišťovat pružnost a nezbytnou schopnost reagovat na měnící se situaci nebo potřeby příjemců či krizová období. Toto nařízení by mělo Unii umožnit formulovat a podporovat zvláštní cíle a opatření na mezinárodní úrovni, které nesouvisejí se zeměpisnou polohou ani s krizí a které vyžadují nadnárodní přístup nebo se vztahují na činnosti prováděné v Unii a v řadě třetích zemí. Toto nařízení by navíc mělo stanovit nezbytný rámec operacím, jakou je podpora nezávislých volebních pozorovatelských misí vedených Unií, které vyžadují soudržnost politik, jednotný systém řízení a společné normy pro realizaci.

(17)

Rozvoj a upevňování demokracie podle tohoto nařízení může případně zahrnovat poskytování strategické podpory vnitrostátním demokratickým parlamentům a ustavujícím shromážděním, zejména s cílem posílit jejich schopnost podporovat a prosazovat demokratické reformní procesy.

(18)

Unie by měla věnovat zvláštní pozornost zemím a naléhavým situacím, ve kterých jsou lidská práva a základní svobody nejvíce ohroženy a jejich nedodržování je obzvláště výrazné a systematické. V takových případech by mělo být politickou prioritou prosazovat dodržování příslušného mezinárodního práva, poskytnout místní občanské společnosti konkrétní podporu a prostředky na akce a přispět k její činnosti, jež se uskutečňuje za velmi obtížných podmínek. V těchto zemích či situacích a s cílem řešit naléhavé potřeby ochrany obránců lidských práv a demokratických aktivistů by Unie měla být schopna reagovat pružně a včas prostřednictvím rychlejších a flexibilnějších správních postupů a s využitím řady finančních mechanismů. Tak by tomu mělo být zejména v případě, kdy by výběr konkrétního postupu mohl přímo ovlivnit účinnost opatření nebo by příjemci mohli být vystaveni vážnému zastrašování, odvetným opatřením nebo jiným rizikům.

(19)

V souladu s vlastními příslušnými pokyny by měla Unie při konfliktech prosazovat, aby všechny strany konfliktu plnily své právní závazky vyplývající z mezinárodního humanitárního práva. V transformujících se zemích by měla pomoc Unie podle tohoto nařízení dále podpořit vhodné podmínky umožňující vstup politických aktérů prosazujících demokratický pluralitní systém s více politickými stranami. Toto nařízení by se měl rovněž zaměřit na prosazování demokratických struktur, rozdělení moci a odpovědné orgány veřejné moci.

(20)

Volební pozorovatelské mise Unie významně a úspěšně přispívají k demokratickým procesům ve třetích zemích. Prosazování a podpora demokracie se však zdaleka netýkají pouze samotného volebního procesu, a proto by se měl brát v potaz všechny fáze volebního cyklu. Na volební pozorovatelské mise Unie by se proto z celkového objemu finančních prostředků dostupných podle tohoto nařízení neměla vynaložit nepřiměřeně vysoká částka.

(21)

Je třeba zdůraznit význam vytvoření funkce zvláštního zástupce EU pro lidská práva. Zvláštní zástupce EU pro lidská práva by měl přispívat k jednotě, soudržnosti a účinnosti činnosti Unie a její politiky v oblasti lidských práv a pomáhat zajišťovat, aby všechny nástroje Unie a členských států byly uplatňovány konzistentním způsobem v zájmu dosažení cílů politiky Unie.

(22)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi tímto nařízením, ostatními nástroji Unie pro financování vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést ke vzájemnému posílení programů navržených na základě nástrojů pro financování vnější činnosti.

(23)

V zájmu prosazování doplňkovosti svých činností mají Unie a členské státy usilovat o pravidelné výměny informací a v počáteční fázi programového procesu se vzájemně konzultovat. Unie by rovněž měla konzultovat jiné dárce a příslušné aktéry.

(24)

Komise a případně Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) by měly pořádat pravidelné a časté výměny názorů a informací s Evropským parlamentem. Kromě toho by měl být Evropskému parlamentu a Radě poskytnut přístup k dokumentům, aby mohly tyto orgány mohly na základě odpovídajících informací vykonávat kontrolní pravomoci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6). Opatření podle tohoto nařízení by měla řádně zohledňovat stanoviska Evropského parlamentu a Rady.

(25)

Unie by měla usilovat – ve vhodných případech i prostřednictvím svých delegací – o pravidelné výměny informací a konzultace s občanskou společností na všech úrovních, mimo jiné i ve třetích zemích, v co nejranější fázi plánovacího procesu, aby usnadnila poskytování příslušných příspěvků občanské společnosti a zajistila, že v daném procesu plní smysluplnou úlohu.

(26)

Za účelem přizpůsobení oblasti působnosti tohoto nařízení rychle se vyvíjející realitě v třetích zemích by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o priority vymezené v příloze tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(27)

Prováděcí pravomoci související s programováním a financováním opatření podporovaných podle tohoto nařízení by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. S ohledem na povahu těchto prováděcích aktů, zejména jejich politické zaměření nebo finanční dopady, by se měl při jejich přijímání v zásadě použít přezkumný postup, s výjimkou technických prováděcích opatření malého finančního rozsahu.

(28)

Společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (7).

(29)

Toto nařízení stanoví finanční krytí na celou dobu své použitelnosti, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (8).

(30)

Organizaci a fungování ESVČ stanoví rozhodnutí Rady 2010/427/EU (9).

(31)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž prosazování demokracie a lidských práv ve světě, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíš jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(32)

Je vhodné zajistit plynulý a nepřerušený přechod mezi nařízením (ES) č. 1889/2006 a tímto nařízením a uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (10). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 d 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a cíle

Tímto nařízením se zřizuje evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (dále jen „nástroj pro demokracii a lidská práva“) pro období 2014-2020, v jehož rámci Unie napomáhá rozvoji a upevňování demokracie, právního státu a dodržování všech lidských práv a základních svobod.

Cílem této pomoci je zejména:

a)

podpořit, rozvíjet a upevňovat demokracii ve třetích zemích, a to zlepšením participativní a zastupitelské demokracie, posílením celkového demokratického cyklu, zejména pak posílením aktivní úlohy občanské společnosti v rámci tohoto cyklu, a právního státu a dále zlepšením spolehlivosti volebních procesů (zejména prostřednictvím volebních pozorovatelských misí Unie);

b)

zlepšit respektování a dodržování lidských práv a základních svobod, jak jsou vyhlášeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN a v dalších mezinárodních a regionálních nástrojích pro lidská práva, a posílit jejich ochranu, prosazování, uplatňování a sledování jejich dodržování, zejména podporou příslušných organizací občanské společnosti, obránců lidských práv a obětí represe a zneužívání práv.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Pomoc Unie se zaměřuje na tyto oblasti:

a)

podpora a zlepšování participativní a zastupitelské demokracie v souladu s přístupem opírajícím se o celkový demokratický cyklus, včetně parlamentní demokracie, a procesů demokratizace, zejména prostřednictvím organizací občanské společnosti na místní, celostátní a mezinárodní úrovni, mimo jiné:

i)

prosazováním svobody sdružování a shromažďování, neomezeného pohybu osob, svobody přesvědčení a projevu včetně projevu politického, uměleckého a kulturního, neomezeného přístupu k informacím, svobody tisku a nezávislých, pluralitních sdělovacích prostředků (tradičních i těch, které využívají informační a komunikační technologie), svobody internetu a opatření v boji proti administrativním překážkám, které brání výkonu těchto svobod, včetně boje proti cenzuře, a to zejména přijímáním a prováděním příslušných právních předpisů;

ii)

posilováním právního státu, prosazováním nezávislosti soudů a zákonodárců, podporou a vyhodnocováním právních a institucionálních reforem a jejich provádění a prosazováním přístupu ke spravedlnosti, jakož i podporou vnitrostátních institucí působících v oblasti lidských práv;

iii)

podporou a posilováním Mezinárodního trestního soudu, mezinárodních trestních tribunálů ad hoc a procesů přechodného soudnictví a mechanismů pravdy a usmiřování;

iv)

podporou přechodu k demokracii a reforem za účelem dosažení účinné a transparentní demokratické a vnitrostátní odpovědnosti a dohledu, mimo jiné i v bezpečnostním sektoru a soudnictví, a posilováním opatření proti korupci;

v)

podporou politického pluralismu a demokratické politické reprezentace a povzbuzováním politické účasti žen a mužů, zejména příslušníků marginalizovaných a ohrožených skupin, a to jako voličů i jako kandidátů, na demokratických reformních procesech na místní, regionální a celostátní úrovni;

vi)

posilováním místní demokracie zajištěním lepší spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti a místními orgány, čímž se posílí politické zastoupení na úrovni, jež je nejblíže občanům;

vii)

podporou rovné účasti žen a mužů na společenském, hospodářském a politickém životě a podporou rovnosti žen a mužů, účasti žen na rozhodovacích procesech a politického zastoupení žen, zejména v procesech politické transformace, demokratizace a budování státu;

viii)

podporou rovné účasti osob se zdravotním postižením na společenském, hospodářském a politickém životě, včetně opatření k usnadnění výkonu souvisejících svobod, a podporou rovných příležitostí, nediskriminace a politického zastoupení;

ix)

podporou opatření směřujících k usnadnění pokojného usmíření mezi různými vrstvami společnosti, včetně podpory opatření k budování důvěry v oblasti lidských práv a demokratizace;

b)

prosazování a ochrana lidských práv a základních svobod vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN a v jiných mezinárodních a regionálních nástrojích v oblasti občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv, zejména prostřednictvím organizací občanské společnosti, mimo jiné pokud jde o:

i)

zrušení trestu smrti a vyhlášení moratorií za účelem jeho zrušení a v zemích, kde trest smrti stále existuje, prosazování jeho zrušení a dodržování mezinárodních minimálních standardů;

ii)

předcházení mučení, špatnému zacházení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání, jakož i násilným zmizením, a dále rehabilitaci obětí mučení;

iii)

podporu a ochranu obránců lidských práv, včetně řešení jejich naléhavých potřeb ochrany, v souladu s článkem 1 Deklarace OSN o obráncích lidských práv, a poskytování pomoci těmto osobám; na tyto cíle by se mohl vztahovat mechanismus pro obránce lidských práv, včetně dlouhodobější pomoci a přístupu k úkrytu;

iv)

boj proti rasismu, xenofobii a diskriminaci z jakéhokoli důvodu, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, kasty, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyku, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace a genderové identity;

v)

svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání či přesvědčení, mimo jiné opatřeními k odstranění všech forem nenávisti, nesnášenlivosti a diskriminace, které souvisejí s náboženským vyznáním či přesvědčením, a posilováním tolerance a respektování náboženské a kulturní rozmanitosti uvnitř společnosti i mezi různými společnostmi;

vi)

práva původního obyvatelstva, jak jsou vyhlášena v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, zejména s důrazem na význam jeho zapojení do vývoje projektů, které se ho týkají, a poskytováním podpory v zájmu usnadnění interakce původního obyvatelstva s mezinárodními mechanismy a jeho účasti na nich;

vii)

práva příslušníků národnostních nebo etnických, náboženských a jazykových menšin, jak jsou vyhlášena v Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin;

viii)

práva lesbických, gay, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob (LGBTI), včetně opatření na dekriminalizaci homosexuality, boj proti homofobnímu a transfobnímu násilí a pronásledování a prosazování svobody shromažďování, sdružování a projevu pro LGBTI osoby;

ix)

práva žen, jak jsou vyhlášena v Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a v opčních protokolech k ní připojených, včetně opatření k boji proti všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách, zejména proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, vynuceným a předem dohodnutým sňatkům, zločinům „ze cti“, domácímu a sexuálnímu násilí a obchodování se ženami a dívkami;

x)

práva dítěte, jak jsou vyhlášena v Úmluvě OSN o právech dítěte a v opčních protokolech k ní připojených, včetně boje proti dětské práci, obchodování s dětmi a dětské prostituci a najímání a nasazování dětských vojáků, a ochranu dětí před diskriminací, ať již na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických nebo jiných názorů, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, zdravotního postižení, rodu či jiného postavení;

xi)

práva osob se zdravotním postižením, jak jsou stanovena v Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením;

xii)

hospodářská, sociální a kulturní práva, včetně práva na přiměřenou životní úroveň a základní pracovní normy;

xiii)

sociální odpovědnost podniků, zejména pak prováděním obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, a svobodu podnikání stanovenou v článku 16 Listiny základních práv Evropské unie;

xiv)

výchovu, odborné vzdělávání a sledování dodržování práv v oblasti lidských práv a demokracie;

xv)

podporu místních, regionálních, celostátních nebo mezinárodních organizací občanské společnosti působících v oblasti ochrany, prosazování nebo obrany lidských práv a základních svobod;

xvi)

podporu zlepšování podmínek a dodržování standardů ve věznicích, v souladu s lidskou důstojností a základními právy;

c)

posílení mezinárodního rámce pro ochranu lidských práv, spravedlnosti, rovnosti žen a mužů, právního státu a demokracie a pro prosazování mezinárodního humanitárního práva, zejména:

i)

poskytováním podpory mezinárodním a regionálním nástrojům a subjektům v oblasti lidských práv, spravedlnosti, právního státu a demokracie;

ii)

posilováním spolupráce občanské společnosti s mezinárodními a regionálními mezivládními organizacemi a podporováním činností občanské společnosti, včetně budování kapacit nevládních organizací, jež jsou zaměřeny na podporu mezinárodních a regionálních nástrojů v oblasti lidských práv, spravedlnosti, právního státu a demokracie a sledování jejich provádění;

iii)

odbornou přípravou a šířením informací o mezinárodním humanitárním právu a podporou jeho prosazování;

d)

budování důvěry v demokratické volební procesy a instituce a zlepšování jejich spolehlivosti a transparentnosti ve všech fázích volebního cyklu, zejména:

i)

prostřednictvím nasazování volebních pozorovatelských misí Unie a dalších opatření ke sledování volebních procesů;

ii)

přispíváním k rozvoji volební pozorovatelské kapacity vnitrostátních organizací občanské společnosti na regionální a místní úrovni a podporováním jejich iniciativ s cílem zvýšit účast na volebním procesu a na navazujících opatřeních;

iii)

podporováním opatření zaměřených na důsledné začlenění volebních procesů do demokratického cyklu, na šíření informací a provádění doporučení volebních pozorovatelských misí Unie, zejména prostřednictvím spolupráce s organizacemi občanské společnosti, jakož i ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné moci, včetně parlamentů a vlád, v souladu s tímto nařízením;

iv)

prosazováním pokojného výsledku volebních procesů, omezení násilí v průběhu voleb a akceptace věrohodných výsledků všemi segmenty společnosti.

2.   U všech opatření uvedených v tomto nařízení se v příslušných případech zohlední zásady nediskriminace na jakémkoli základě, začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, účasti, posílení postavení, odpovědnosti, otevřenosti a transparentnosti.

3.   Opatření uvedená v tomto nařízení se provádějí na území třetích zemí nebo bezprostředně souvisejí se situacemi, k nimž dochází ve třetích zemích nebo s celosvětovými nebo regionálními opatřeními.

4.   Opatření uvedená v tomto nařízení berou v úvahu specifika krizových nebo naléhavých situací a zemí či situací, které se vyznačují velkým deficitem základních svobod, ve kterých je nejvíce ohrožena bezpečnost lidí nebo ve kterých organizace na ochranu lidských práv a obránci lidských práv působí v nejsložitějších podmínkách.

Článek 3

Koordinace, soudržnost a doplňkovost pomoci Unie

1.   Pomoc Unie podle tohoto nařízení je v souladu s celkovým rámcem vnější činnosti Unie a doplňuje pomoc poskytovanou na základě jiných nástrojů nebo dohod o vnější pomoci.

2.   V zájmu posílení účinnosti, jednoty a soudržnosti vnější činnosti Unie usilují Unie a členské státy o pravidelné výměny informací a v počáteční fázi programového procesu se vzájemně konzultují, aby podpořily doplňkovost a soudržnost svých činností, a to jak na rozhodovací úrovni, tak i v praxi. Tyto konzultace mohou vést ke společnému programování a společným činnostem Unie a členských států. Unie rovněž konzultuje jiné dárce a subjekty.

3.   Komise a případně ESVČ pořádají pravidelné výměny názorů a informací s Evropským parlamentem.

4.   Unie usiluje o pravidelné výměny informací a konzultace s občanskou společností na všech úrovních, mimo jiné i ve třetích zemích. Zejména Unie, kdykoli je to možné a v souladu s příslušnými postupy, poskytuje technické vedení a podporu v souvislosti s procesem podávání žádostí.

Článek 4

Obecný rámec pro programování a provádění

1.   Pomoc Unie podle tohoto nařízení se provádí v souladu s nařízením (EU) č. 236/2014 prostřednictvím těchto opatření:

a)

strategických dokumentů uvedených v článku 5 a popřípadě jejich revizí;

b)

ročních akčních programů, individuálních opatření a podpůrných opatření podle článků 2 a 3 nařízení (EU) č. 236/2014;

c)

zvláštních opatření podle článku 2 nařízení (EU) č. 236/2014.

2.   Při veškerém programování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 (dále jen „zpráva o přezkumu v polovině období“) se zohlední její výsledky, zjištění a závěry.

Článek 5

Strategické dokumenty

1.   Strategické dokumenty stanovují strategii Unie ohledně pomoci, již Unie poskytuje podle tohoto nařízení, vycházející z priorit Unie, mezinárodní situace a činnosti hlavních partnerů. Jsou v souladu s celkovým záměrem, cíli, oblastí působnosti a zásadami tohoto nařízení.

2.   Strategické dokumenty stanoví prioritní oblasti, jež byly vybrány pro financování Unií v době platnosti tohoto nařízení, zvláštní cíle, očekávané výsledky a ukazatele výkonnosti. V těchto dokumentech se rovněž uvedou orientační finanční příděly, jak celkové, tak i pro jednotlivé prioritní oblasti, případně ve formě rozpětí.

3.   Strategické dokumenty se schvalují přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 236/2014. Strategické dokumenty se aktualizují v souladu s tímto postupem, pokud to vyžadují významné změny okolností a politiky.

Článek 6

Tematické priority a přenesení pravomocí

Specifické cíle a priority, které má pomoc Unie podle tohoto nařízení sledovat, jsou uvedeny v příloze.

Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci měnící tematické priority stanovené v příloze tohoto nařízení. Komise zejména do 31. března 2018 přijme akt v přenesené pravomoci, kterým se mění příloha tohoto nařízení v návaznosti na zveřejnění zprávy o přezkumu v polovině období a na základě doporučení v ní obsažených.

Článek 7

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 6 je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 6 je svěřena Komisi na dobu platnosti tohoto nařízení.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 6 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 6 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty uvědomí Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 8

Výbor

Komisi je nápomocen Výbor pro demokracii a lidská práva. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 9

Přístup k dokumentům

Aby Evropský parlament a Rada mohly vykonávat kontrolní pravomoci na základě odpovídajících informací, mají v souladu s příslušnými pravidly přístup ke všem dokumentům nástroje pro demokracii a lidská práva, které se této kontroly týkají.

Článek 10

Finanční krytí

Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2014-2020 činí 1 332 752 000 EUR.

Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

Článek 11

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s rozhodnutím 2010/427/EU.

Článek 12

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. března 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 81.

(2)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(4)  Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (viz strana 95 v tomto čísle Úředního věstníku).

(8)  Úř. věst. C 373, 20.12,2013, s. 1.

(9)  Rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost (Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30).

(10)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).


PŘÍLOHA

Specifické cíle a priority nástroje pro demokracii a lidská práva

Strategická odezva Unie, která má být realizována v souvislosti s účelem tohoto nástroje, vychází z pěti cílů uvedených v této příloze.

1.

Cíl 1 – Podpora lidských práv a obránců lidských práv v situacích, kdy jsou nejvíce ohroženi.

Činnosti v rámci tohoto cíle poskytnou účinnou podporu obráncům lidských práv, kteří jsou nejvíce ohroženi, a situacím, ve kterých jsou nejvíce ohroženy základní svobody. Nástroj pro demokracii a lidská práva bude mimo jiné přispívat k řešení naléhavých potřeb obránců lidských práv; bude rovněž poskytovat střednědobou a dlouhodobou podporu, která obráncům lidských práv a občanské společnosti umožní vykonávat svou činnost. Činnosti přihlédnou k současnému znepokojivému trendu zmenšování prostoru pro občanskou společnost.

2.

Cíl 2 – Podpora jiných priorit Unie v oblasti lidských práv

Činnosti v rámci tohoto cíle se zaměří na poskytování podpory ve prospěch činností, u nichž má Unie přidanou hodnotu nebo konkrétní tematický závazek (například současné a budoucí pokyny Unie v oblasti lidských práv přijaté Radou nebo usnesení přijatá Evropským parlamentem), v souladu s článkem 2. Činnosti budou v souladu s prioritami stanovenými ve strategickém rámci a akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii.

Činnosti v rámci tohoto cíle budou mimo jiné podporovat lidskou důstojnost (zejména boj proti trestu smrti a proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání), hospodářská, sociální a kulturní práva, boj proti beztrestnosti, boj proti všem formám diskriminace, práva žen a rovnost žen a mužů. Pozornost bude rovněž věnována nově se objevujícím problémům v oblasti lidských práv.

3.

Cíl 3 – Podpora demokracie

Činnosti v rámci tohoto cíle budou podporovat pokojné prodemokratické aktéry ve třetích zemích s cílem posílit participativní a zastupitelskou demokracii, transparentnost a odpovědnost. Zaměří se na upevnění politické účasti a politického zastoupení a dále na prosazování prodemokratického přístupu.

Budou se zabývat všemi aspekty demokratizace, včetně právního státu a prosazování a ochrany občanských a politických práv, například svobody projevu online a offline a svobody shromažďování a sdružování. To zahrnuje aktivní účast na stále se vyvíjející metodické diskusi v oblasti podpory demokracie.

V příslušných případech tyto činnosti zohlední doporučení volebních pozorovatelských misí Unie.

4.

Cíl 4 – Volební pozorovatelské mise Unie

Činnosti v rámci tohoto cíle se zaměří na volební pozorovatelskou činnost, která přispívá ke zvyšování transparentnosti a důvěry ve volební proces v rámci širšího prosazování a podpory demokratických procesů popsaných u cíle 3.

Rozsáhlé volební pozorovatelské mise Unie jsou v širokém měřítku uznávány coby stěžejní projekty vnějších činnosti Unie a nadále představují základní formu činností v rámci tohoto cíle.

Mají nejlepší předpoklady k provedení informovaného posouzení volebních procesů a k vypracování doporučení pro další zlepšení těchto procesů v kontextu spolupráce a politického dialogu Unie s třetími zeměmi. Zejména bude dále rozvíjen přístup zahrnující všechny fáze volebního cyklu, včetně návazných činností, a to ve spojení s doplňkovými akcemi mezi dvoustranným programováním a projekty evropského nástroje pro demokracii a lidská práva.

5.

Cíl 5 – Podpora cílových klíčových aktérů a procesů, včetně mezinárodních a regionálních nástrojů a mechanismů v oblasti lidských práv

Obecným cílem je posílit mezinárodní a regionální rámce pro prosazování a ochranu lidských práv, spravedlnosti a právního státu a demokracie v souladu s politickými prioritami Unie.

Činnosti v rámci tohoto cíle budou zahrnovat činnosti, které mají podpořit přínos místní občanské společnosti k dialogům EU o lidských právech (v souladu s příslušnými pokyny EU) a rozvoj a uplatňování mezinárodních a regionálních nástrojů a mechanismů v oblasti lidských práv a mezinárodních nástrojů a mechanismů týkajících se trestního soudnictví, mimo jiné i Mezinárodního trestního soudu. Zvláštní pozornost bude věnována prosazování a sledování těchto mechanismů ze strany občanské společnosti.


Prohlášení Evropské komise ke strategickému dialogu s Evropským parlamentem (1)

Před plánováním programů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj pro financování propagace demokracie a lidských práv ve světě, a v případě potřeby po prvotních konzultacích s příslušnými příjemci, povede Evropská komise strategický dialog s Evropským parlamentem na základě článku 14 SEU. Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny plánované orientační příděly na zemi/region a (v rámci země/regionu) priority, možné výsledky a plánované orientační příděly na jednotlivé priority u zeměpisných programů, jakož i volba způsobů pomoci (2). Evropská komise předloží Evropskému parlamentu dostupné relevantní dokumenty týkající se tvorby programů, ve kterých budou uvedeny tematické priority, možné výsledky a volba způsobů pomoci (2) a finanční příděly na tyto priority v tematických programech. Evropská komise zohlední postoj, který Evropský parlament vyjádří v dané věci.

Evropská komise povede strategický dialog s Evropským parlamentem při přípravě přezkumu v polovině období a před každou podstatnou revizí programových dokumentů během doby platnosti tohoto nařízení.

Evropskému parlamentu na žádost Evropská komise vysvětlí, jak byly v programových dokumentech zohledněny jeho připomínky i kroky navazující na tento strategický dialog.


(1)  Evropská komise bude zastoupena na úrovni příslušného komisaře, respektive komisařky.

(2)  Přichází-li v úvahu.


Společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise k volebním pozorovatelským misím

Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropské komise zdůrazňují, že volební pozorovatelské mise Evropské unie významně přispívají k politice vnějších vztahů Unie tím, že podporují demokracii v partnerských zemích. Volební pozorovatelské mise Evropské unie přispívají ke zvýšení transparentnosti a důvěry ve volební proces a přinášejí informovaná hodnocení voleb a doporučení pro další zlepšení, a to v souvislosti se spoluprací a politickým dialogem Unie s partnerskými zeměmi. V tomto ohledu Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise souhlasí s tím, že až 25 % rozpočtu by mělo být během období 2014–2020 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj pro financování propagace demokracie a lidských práv ve světě, věnováno na financování volebních pozorovatelských misí EU, v závislosti na ročních volebních prioritách.


15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/95


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 236/2014

ze dne 11. března 2014,

kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 209 odst. 1 a čl. 212 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská unie by měla přijmout společná pravidla a postupy pro provádění komplexního souboru nástrojů pro financování vnější činnosti zahrnujícího škálu politik souvisejících s touto činností. Těmito nástroji pro financování vnější činnosti na období 2014–2020 jsou: nástroj pro rozvojovou spolupráci, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 (3), evropský nástroj pro demokracii a lidská práva ve světě, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 (4) (dále jen „nástroj pro demokracii a lidská práva“), evropský nástroj sousedství, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 (5) (dále jen „nástroj sousedství“), nástroj přispívající ke stabilitě a míru, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 (6), nástroj předvstupní pomoci (NPP II), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 (7), a nástroj partnerství pro spolupráci se třetími zeměmi (dále jen „nástroj partnerství“), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 (8) (dále společně jen „nástroje“ a jednotlivě „nástroj“).

(2)

Společná pravidla a postupy by měly být v souladu s finančními pravidly o souhrnném rozpočtu Unie stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (9), včetně příslušných pravidel přijatých Komisí (10) k provedení uvedeného nařízení.

(3)

Nástroje obecně stanovují, že činnosti, které mají být financovány na jejich základě, by měly být předmětem víceletého orientačního programování, které vymezuje rámec, v němž by měla být přijímána rozhodnutí o financování v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012 a s postupy stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11).

(4)

Rozhodnutí o financování by měla mít podobu ročních nebo víceletých akčních programů a individuálních opatření, vyplývají-li z plánu stanoveného ve víceletém orientačním programování, podobu zvláštních opatření, jestliže to vyžadují nepředvídané a řádně odůvodněné potřeby nebo okolnosti, a podobu podpůrných opatření. Podpůrná opatření mohou být přijata jako součást ročních nebo víceletých akčních programů nebo mimo působnost orientačních programových dokumentů.

(5)

Rozhodnutí o financování by měla v příloze obsahovat popis každé akce, který upřesní její cíle, hlavní činnosti, očekávané výsledky, způsoby provádění, rozpočet a orientační harmonogram, veškerá související podpůrná opatření a opatření pro monitorování dosažených výsledků, a měla by být schválena v souladu s postupy stanovenými v nařízení (EU) č. 182/2011.

(6)

Tyto prováděcí předpisy by s ohledem na to, že mají povahu strategického programování nebo finančního plnění, a zejména že mají rozpočtové důsledky, měly být přijímány přezkumným postupem, s výjimkou individuálních a zvláštních opatření v mezích předem určených prahových hodnot. Je-li to nezbytné v závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, v nichž je nutná rychlá reakce Unie, měla by Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty. V souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 182/2011 by o nich měl být řádně informován Evropský parlament.

(7)

Pro provádění nástrojů v situacích, kdy je řízením operace pověřen finanční zprostředkovatel, by rozhodnutí Komise mělo zahrnovat především ustanovení týkající se sdílení rizik, transparentnosti, odměny zprostředkovatelům, kteří odpovídají za provádění, používání a opětovného využití finančních prostředků a možných zisků a povinností podávat zprávy a kontrolních mechanismů při zohlednění příslušných ustanovení nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

(8)

Unie by měla usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů k optimalizaci dopadu své vnější činnosti. Toho by mělo být dosahováno soudržností a doplňkovostí nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením synergie mezi nástroji a jejími dalšími politikami. To by dále mělo přinést vzájemné posílení programů navržených v rámci těchto nástrojů a tam, kde je to vhodné, využití finančních nástrojů s pákovým efektem.

(9)

Podle článku 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) má činnost Unie na mezinárodní scéně spočívat na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě, tedy na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.

(10)

V souladu se závazky, které Unie přijala na 3. a 4. fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci (Akkra 2008 a Pusan 2011), a s doporučením Výboru Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj pro rozvojovou pomoc (OECD-DAC) k poskytování oficiální rozvojové pomoci nejméně rozvinutým zemím a silně zadluženým chudým zemím by Komise měla podporu Unie uvolňovat v co největší míře, mimo jiné pro inovativní mechanismy financování, a podporovat účast subjektů z partnerských zemí na řízeních při zadávání veřejných zakázek.

(11)

V zájmu zviditelnění pomoci Unie u občanů přijímajících zemí a občanů Unie je třeba tam, kde je to vhodné, pomocí vhodných prostředků zajistit cílenou komunikaci a poskytování informací.

(12)

Vnější činnost Unie v rámci nástrojů by měla přispívat k jasným výsledkům (včetně výstupů, výsledků a dopadů) v zemích přijímajících vnější finanční pomoc Unie. Pokud je to možné a vhodné, měly by být výsledky vnější činnosti Unie a účinnost konkrétního nástroje sledovány a posuzovány pomocí předem vymezených, jasných a transparentních ukazatelů, které jsou případně vypracovány pro každou dotčenou zemi, jsou měřitelné a jsou přizpůsobeny zvláštním rysům a cílům dotčeného nástroje.

(13)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny prostřednictvím přiměřených opatření v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, vymáhání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků, a případných sankcí. Tato opatření by měla být prováděna v souladu s platnými dohodami uzavřenými s mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi.

(14)

Měla by být přijata ustanovení o způsobech financování, ochraně finančních zájmů Unie, pravidlech o státní příslušnosti a původu, hodnocení činností, podávání zpráv a přezkumu a o hodnocení nástrojů.

(15)

Aniž jsou dotčeny mechanismy spolupráce vytvořené s organizacemi občanské společnosti na všech úrovních v souladu s článkem 11 Smlouvy o EU, hrají významnou úlohu v souvislosti s vnější politikou Unie zúčastněné strany přijímajících zemí, včetně organizací občanské společnosti a místních orgánů. Během procesu provádění, zejména při přípravě, provádění, sledování a hodnocení opatření přijatých podle tohoto nařízení, je důležité je řádně konzultovat s cílem zajistit, aby v tomto procesu hrály smysluplnou úlohu, a řádně zohlednit jejich zvláštní rysy.

(16)

V souladu s článkem 208, čl. 209 odst. 3 a článkem 212 Smlouvy o fungování Evropské unie a za podmínek stanovených ve statutu Evropské investiční banky (EIB) a v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU (12) přispívá EIB k provádění opatření nezbytných k plnění cílů rozvojových a jiných vnějších politik Unie a intervenuje v doplňkovosti s nástroji Unie pro vnější činnost. Měly by být využity příležitosti ke kombinování financování z prostředků EIB s rozpočtovými zdroji Unie. EIB je tam, kde je to vhodné, konzultována během programovacího procesu Unie.

(17)

Mezinárodní organizace a rozvojové agentury běžně spolupracují s neziskovými organizacemi jakožto prováděcími partnery a v řádně odůvodněných případech jim mohou svěřit úkoly plnění rozpočtu. Odchylně od čl. 58 odst. 1 písm. c) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 by mělo toto nařízení obsahovat ustanovení, která umožní svěřit tyto úkoly neziskovým organizacím za stejných podmínek, jaké platí pro Komisi.

(18)

S cílem posílit odpovědnost partnerských zemí za jejich rozvojové procesy a udržitelnost vnější pomoci a v souladu s mezinárodními závazky v oblasti účinnosti pomoci, které přijaly Unie a partnerské země, měla by Unie tam, kde je to s ohledem na povahu dotčených činností vhodné, podporovat využívání vlastních institucí, systémů a postupů partnerských zemí.

(19)

V souladu s Evropským konsensem o rozvoji a s mezinárodním programem zaměřeným na účinnost pomoci a jak bylo zdůrazněno v usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. července 2011 o budoucnosti rozpočtové podpory EU ve prospěch rozvojových zemí, ve sdělení Komise ze dne 13. října 2011 s názvem „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ a v závěrech Rady ze dne 14. května 2012 o budoucím přístupu k rozpočtové podpoře EU poskytované třetím zemím, má být rozpočtová podpora využívána efektivně s cílem podpořit snižování chudoby a využívání systémů jednotlivých zemí, zvýšit předvídatelnost pomoci a posílit odpovědnost partnerských zemí za rozvojové politiky a reformy. Vyplácení prognózovaných rozpočtových tranší by mělo být podmíněno dosažením pokroku v plnění cílů dohodnutých s partnerskými zeměmi. V zemích, které jsou příjemci tohoto druhu finanční pomoci Unie, Unie podporuje rozvoj parlamentní kontroly, auditorských kapacit, transparentnosti a přístupu veřejnosti k informacím.

(20)

Činnost Unie, jejímž cílem je prosazovat zásady demokracie a posilovat demokratizaci, lze provádět mimo jiné prostřednictvím podpory organizací občanské společnosti a nezávislých institucí působících v této oblasti, jako je například Evropská nadace pro demokracii.

(21)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(22)

Je vhodné uvést dobu použitelnosti tohoto nařízení do souladu s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (13). Proto by se toto nařízení mělo použít od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

PROVÁDĚNÍ

Článek 1

Předmět a zásady

1.   Toto nařízení stanoví pravidla a podmínky pro poskytování finanční pomoci Unie na různé činnosti, včetně akčních programů a dalších opatření, v rámci těchto nástrojů pro financování vnější činnosti na období 2014–2020: nástroje pro rozvojovou spolupráci, evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, evropského nástroje sousedství, nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru, nástroje předvstupní pomoci (NPP II) a nástroje partnerství pro spolupráci se třetími zeměmi.

Pro účely tohoto nařízení pojem „země“ zahrnuje případně území a regiony.

2.   Toto nařízení se nevztahuje na provádění činností, jejichž prostřednictvím je financován program Erasmus+ podle nařízení (EU) č. 233/2014, nařízení (EU) č. 232/2014, nařízení (EU) č. 231/2014 a nařízení (EU) č. 234/2014. Tyto činnosti se provádějí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 1288/2013 (14) na základě orientačních programových dokumentů uvedených v použitelném nástroji při zajištění souladu s uvedenými nařízeními.

3.   Komise zajistí, aby jednotlivé činnosti byly prováděny v souladu s cíli použitelného nástroje a v souladu s účinnou ochranou finančních zájmů Unie. Finanční pomoc Unie poskytovaná na základě nástrojů musí být v souladu s pravidly a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, které stanoví základní finanční a právní rámec pro jejich provádění.

4.   Při uplatňování tohoto nařízení použije Komise nejúčinnější a nejefektivnější způsoby provádění. Pokud je to vzhledem k povaze činnosti možné a vhodné, Komise také upřednostní použití nejjednodušších postupů.

5.   S ohledem na odstavec 4 Komise při uplatňování tohoto nařízení upřednostní využívání systémů partnerských zemí, kdykoliv je to vzhledem k povaze činnosti možné a vhodné.

6.   Unie usiluje o podporu, rozvoj a upevnění zásad demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod, na nichž je založena, ve vhodných případech na základě dialogu a spolupráce s partnerskými zeměmi a regiony. Unie tyto zásady uplatňuje při provádění nástrojů.

Článek 2

Přijímání akčních programů, individuálních opatření a zvláštních opatření

1.   Komise přijme roční akční programy případně vycházející z orientačních programových dokumentů uvedených v příslušném nástroji. Komise může také přijmout víceleté akční programy v souladu s čl. 6 odst. 3.

Akční programy stanoví pro každou činnost sledované cíle, očekávané výsledky a hlavní aktivity, způsoby provádění, rozpočet a orientační harmonogram, veškerá související podpůrná opatření a opatření pro monitorování dosažených výsledků.

Před přijetím nebo po přijetí ročních či víceletých akčních programů může být v případě potřeby přijata určitá akce jako individuální opatření.

V případě neočekávaných a řádně odůvodněných potřeb nebo okolností, jež nelze financovat z vhodnějších zdrojů, může Komise přijmout zvláštní opatření, která nejsou stanovena v orientačních programových dokumentech, včetně opatření k usnadnění přechodu od mimořádné pomoci k dlouhodobým rozvojovým operacím nebo opatření, jejichž cílem je lépe připravit obyvatelstvo na zvládání opakujících se krizí.

2.   Akční programy, individuální opatření a zvláštní opatření stanovené v odstavci 1 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3.

3.   Postup uvedený v odstavci 2 se nevyžaduje u:

a)

individuálních opatření, u nichž finanční pomoc Unie nepřesáhne 5 milionů EUR;

b)

zvláštních opatření, u nichž finanční pomoc Unie nepřesáhne 10 milionů EUR;

c)

technických změn akčních programů, individuálních opatření a zvláštních opatření. Technickými změnami se rozumějí takové změny, jako jsou:

i)

prodloužení prováděcího období,

ii)

přerozdělení prostředků mezi různé činnosti obsažené v ročním nebo víceletém akčním programu, nebo

iii)

zvýšení či snížení rozpočtu ročních nebo víceletých akčních programů anebo individuálních nebo zvláštních opatření nejvýše o 20 % původního rozpočtu a nejvýše o částku 10 milionů EUR,

pokud tyto změny nemají podstatný vliv na cíle dotčeného opatření.

Opatření přijatá podle tohoto odstavce se sdělují Evropskému parlamentu a členským státům prostřednictvím příslušného výboru podle článku 16 ve lhůtě jednoho měsíce od přijetí.

4.   Odstavce 1, 2 a 3 týkající se akčních programů a individuálních opatření se nepoužijí pro přeshraniční spolupráci v rámci nástroje sousedství.

5.   V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, jako jsou krize nebo bezprostřední ohrožení demokracie, právního státu, lidských práv nebo základních svobod, může Komise přijmout individuální nebo zvláštní opatření nebo změny stávajících akčních programů a opatření postupem podle čl. 16 odst. 4.

6.   Na úrovni projektu se v souladu s platnými legislativními akty Unie, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU (15) a směrnice Rady 85/337/EHS (16), provede náležité prověření z hlediska životního prostředí, včetně dopadů na změnu klimatu a biologickou rozmanitost, a u projektů citlivých z hlediska životního prostředí, zejména v případě významné nové infrastruktury, se případně provede posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Tam, kde je to vhodné, se při provádění odvětvových programů použije strategické posuzování vlivů na životní prostředí. Zajistí se zapojení zúčastněných stran do posuzování vlivů na životní prostředí a přístup veřejnosti k výsledkům tohoto posuzování.

7.   Při vypracovávání a provádění programů a projektů se řádně zohlední kritéria týkající se přístupu pro osoby se zdravotním postižením.

Článek 3

Podpůrná opatření

1.   Financování Unií může pokrýt výdaje na provádění nástrojů a na dosažení jejich cílů, včetně administrativní podpory spojené s přípravnými, návaznými, monitorovacími, auditorskými a hodnotícími činnostmi přímo nezbytnými pro provádění, jakož i výdaje v delegacích Unie na administrativní podporu potřebnou k řízení operací financovaných v rámci nástrojů.

2.   Za předpokladu, že činnosti uvedené v písmenech a), b) a c) se vztahují k obecným cílům použitelného nástroje prováděného prostřednictvím akcí, může financování Unií zahrnovat:

a)

studie, zasedání, poskytování informací, osvětu, odbornou přípravu, přípravu a výměnu zkušeností a osvědčených postupů, publikační činnost a veškeré další výdaje na správní nebo technickou pomoc nezbytnou pro řízení akcí;

b)

výzkumné činnosti a studie o příslušných otázkách a jejich šíření;

c)

výdaje spojené s poskytováním informačních a komunikačních činností, včetně rozvoje komunikačních strategií a korporátní komunikace týkající se politických priorit Unie.

3.   Podpůrná opatření mohou být financována mimo působnost orientačních programových dokumentů. V případě potřeby přijme Komise podpůrná opatření přezkumným postupem podle čl. 16 odst. 3.

Přezkumný postup se nepoužije při přijímání podpůrných opatření, u nichž finanční pomoc Unie nepřevyšuje částku 10 milionů EUR.

Podpůrná opatření, u nichž finanční pomoc Unie nepřevyšuje částku 10 milionů EUR, se sdělují Evropskému parlamentu a členským státům prostřednictvím příslušného výboru podle článku 16 ve lhůtě jednoho měsíce od přijetí.

HLAVA II

USTANOVENÍ O ZPŮSOBECH FINANCOVÁNÍ

Článek 4

Obecná ustanovení o financování

1.   Finanční pomoc Unie může být poskytována prostřednictvím druhů financování uvedených v nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, a zejména:

a)

grantů;

b)

veřejných zakázek na služby, dodávky nebo stavební práce;

c)

obecné či odvětvové rozpočtové podpory;

d)

příspěvků do svěřeneckých fondů zřízených Komisí v souladu s článkem 187 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012;

e)

finančních nástrojů, jako jsou úvěry, záruky, vlastní či kvazivlastní kapitál, investice nebo účasti, a nástrojů pro sdílení rizik, pokud možno pod vedením EIB v souladu s jejím mandátem pro poskytování úvěr třetím zemím podle rozhodnutí č. 1080/2011/EU, některé mnohostranné evropské finanční instituce, jako je Evropská banka pro obnovu a rozvoj, nebo některé dvoustranné evropské finanční instituce, například dvoustranných rozvojových bank, případně ve spojení s dalšími granty z jiných zdrojů.

2.   Obecná či odvětvová rozpočtová podpora Unie uvedená v odst. 1 písm. c) je založena na vzájemné odpovědnosti a společné oddanosti všeobecně platným hodnotám a jejím cílem je posílení smluvních partnerství mezi Unií a partnerskými zeměmi v zájmu prosazování demokracie, lidských práv a právního státu, podpory udržitelného a inkluzivního hospodářského růstu a vymýcení chudoby.

Jakékoli rozhodnutí o poskytnutí souhrnné či odvětvové rozpočtové podpory musí vycházet z politik rozpočtové podpory dohodnutých Unií, souboru jasných kritérií způsobilosti a důkladného posouzení rizik a přínosů.

Jedním z hlavních určujících faktorů pro takové rozhodnutí je posouzení závazků, výsledků a pokroku partnerských zemí, pokud jde o demokracii, lidská práva a právní stát. Obecná či odvětvová rozpočtová podpora uvedená v odst. 1 písm. c) je diferencována tak, aby lépe reagovala na politickou, hospodářskou a sociální situaci dané partnerské země, se zohledněním nestabilních situací.

Při poskytování obecné či odvětvové rozpočtové podpory Komise v souladu s článkem 186 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 jasně vymezí podmínky tohoto poskytování, sleduje jejich plnění a podporuje rozvíjení možností parlamentní kontroly a auditu a zvyšování transparentnosti a přístupu veřejnosti k informacím. Vyplácení obecné či o odvětvové rozpočtové podpory je podmíněno uspokojivým pokrokem v dosahování cílů dohodnutých s dotčenou partnerskou zemí.

3.   Veškeré subjekty pověřené prováděním finančních nástrojů podle odst. 1 písm. e) musí splňovat požadavky nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 a jednat v souladu s cíli, standardy a politikami Unie i osvědčenými postupy týkajícími se využívání finančních prostředků Unie a podávání příslušných zpráv.

Pro účely provádění a podávání zpráv mohou být tyto finanční nástroje seskupeny do rozsáhlejších nástrojů (tzv. facilit).

Finanční pomoc Unie může být rovněž poskytována, v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012, formou příspěvků do mezinárodních, regionálních a vnitrostátních fondů, například těch, které byly založeny nebo jsou řízeny EIB, členskými státy nebo partnerskými zeměmi a regiony nebo mezinárodními organizacemi, s cílem získat pro společné financování více dárců, nebo do fondů zřízených jedním nebo více dárci za účelem společného provádění projektů.

4.   Je-li to vhodné, je prosazován přístup finančních institucí Unie k finančním nástrojům zřízeným jinými organizacemi na základě vzájemnosti.

5.   Při poskytování finanční pomoci Unie podle odstavce 1 přijme Komise případně veškerá nezbytná opatření, která zajistí zviditelnění finanční podpory Unie. Patří mezi ně i opatření, která pro příjemce finančních prostředků Unie stanovují požadavky ohledně zviditelnění této podpory, s výjimkou řádně odůvodněných případů. Komise odpovídá za sledování, zda příjemci tyto požadavky dodržují.

6.   Veškeré příjmy vytvořené v rámci finančního nástroje se přidělí odpovídajícímu nástroji jako vnitřní účelově vázané příjmy. Komise jednou za pět let posoudí přínos stávajících finančních nástrojů k naplňování cílů Unie a jejich účinnost.

7.   Finanční pomoc Unie provádí Komise podle nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 přímo prostřednictvím útvarů Komise, delegací Unie a výkonných agentur, v rámci sdíleného řízení s členskými státy nebo nepřímo tak, že úkoly plnění rozpočtu pověří subjekty uvedené v nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012. Tyto subjekty zajistí soudržnost s vnější politikou Unie a mohou pověřit úkoly plnění rozpočtu jiné subjekty za stejných podmínek, jaké platí pro Komisi.

Svou povinnost podle čl. 60 odst. 5 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 tyto subjekty plní jednou za rok. Pokud je vyžadován výrok auditora, předloží se do jednoho měsíce od předložení zprávy a prohlášení řídícího subjektu a je zohledněn v prohlášení o věrohodnosti podávaném Komisi.

Mezinárodní organizace uvedené v čl. 58 odst. 1 písm. c) bodě ii) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 a orgány členských států uvedené v čl. 58 odst. 1 písm. c) bodech v) a vi) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 pověřené Komisí mohou rovněž pověřit úkoly plnění rozpočtu neziskové organizace s odpovídající provozní a finanční kapacitou za stejných podmínek, jaké platí pro Komisi.

Subjekty splňující kritéria stanovená v čl. 60 odst. 2 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 se považují za subjekty splňující kritéria pro výběr uvedená v článku 139 uvedeného nařízení.

8.   Druhy financování uvedené v odstavci 1 tohoto článku a v čl. 6 odst. 1 a způsoby provádění uvedené v odstavci 3 tohoto článku jsou vybírány na základě své schopnosti dosáhnout specifických cílů akcí a výsledků, přičemž se zohledňují zejména náklady na kontroly, administrativní zátěž a očekávané riziko nesouladu. Co se týče grantů, je třeba zvážit použití jednorázových částek, paušálních sazeb a stupnice jednotkových nákladů.

9.   Akce financované v rámci nástrojů mohou být prováděny souběžným nebo sdíleným spolufinancováním.

V případě souběžného spolufinancování je akce rozdělena do několika zřetelně odlišitelných dílčích složek, z nichž každou financuje jiný partner takovým způsobem, že konečné použití finančních prostředků lze vždy identifikovat.

V případě sdíleného spolufinancování sdílejí partneři celkové náklady na akci a zdroje se slučují takovým způsobem, že již není možné identifikovat zdroj finančních prostředků pro konkrétní činnost provedenou jako součást akce. V takovém případě musí být zveřejňování grantů a veřejných zakázek ex post, jak je stanoveno v článku 35 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, v souladu s případnými pravidly, kterými se řídí pověřený subjekt.

10.   Při použití některého z druhů financování uvedených v odstavci 1 tohoto článku nebo čl. 6 odst. 1 může mít spolupráce mezi Unií a jejími partnery mimo jiné formu:

a)

třístranných dohod, jimiž Unie koordinuje s třetími zeměmi svou pomoc partnerské zemi nebo regionu;

b)

opatření administrativní spolupráce, jako jsou partnerství mezi veřejnými institucemi, místními orgány, vnitrostátními veřejnými subjekty nebo subjekty soukromého práva pověřenými výkonem veřejné služby v členském státě a subjekty partnerské země nebo regionu, jakož i opatření spolupráce se zapojením odborníků z veřejného sektoru členských států a jejich regionálních a místních orgánů;

c)

příspěvků na nezbytné náklady na zřízení a spravování partnerství veřejného a soukromého sektoru;

d)

programů na podporu odvětvových politik, kterými Unie poskytuje podporu odvětvovému programu partnerské země;

e)

v případě nástroje sousedství a nástroje předvstupní pomoci, příspěvků na náklady spojené s účastí dotčených zemí v programech Unie a v jejích agenturách;

f)

úrokových dotací;

g)

financování prostřednictvím grantů udělených agenturám Unie.

11.   Při stanovování způsobů financování, druhu příspěvku, způsobu poskytnutí finančních prostředků a správních ustanovení pro řízení grantů zohlední Komise v rámci spolupráce se zúčastněnými stranami přijímajících zemí jejich zvláštní rysy, včetně potřeb a kontextu, s cílem oslovit co nejširší škálu těchto zúčastněných stran a reagovat na jejich potřeby. V souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012 jsou podporovány specifické způsoby, jako jsou partnerské dohody, schvalování kaskádových grantů, přímé poskytnutí finančních prostředků nebo výzvy k předkládání návrhů s omezenou způsobilostí nebo poskytnutí jednorázových částek.

12.   Při provádění podpory transformace a reformy v partnerských zemích Unie případně využívá a sdílí zkušenosti členských států a získané poznatky.

Článek 5

Daně, cla a poplatky

Na pomoc Unie se nevztahují zvláštní daně, cla ani poplatky a poskytnutí této pomoci nevede k jejich výběru.

Je-li to relevantní, musí být s třetími zeměmi sjednána příslušná ustanovení, aby bylo provádění činností finanční pomoci Unie osvobozeno od daní, cel a jiných poplatků. V opačném případě jsou takové daně, cla a poplatky způsobilé podle podmínek stanovených v nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Článek 6

Zvláštní ustanovení o financování

1.   Vedle druhů financování uvedených v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení může být finanční pomoc Unie v rámci těchto nástrojů poskytována v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012 rovněž prostřednictvím těchto druhů financování:

a)

v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci a nástroje sousedství – oddlužení v kontextu mezinárodně dohodnutých programů oddlužení;

b)

v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci a v rámci nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru, ve výjimečných případech – odvětvových a obecných dovozních programů, které mohou mít podobu:

i)

odvětvových programů pro dovoz v naturáliích;

ii)

odvětvových dovozních programů poskytujících zahraniční měnu k financování dovozu v daném odvětví; nebo

iii)

obecných dovozních programů poskytujících zahraniční měnu k financování obecného dovozu širokého sortimentu výrobků;

c)

v rámci nástroje pro demokracii a lidská práva – přímého udělení:

i)

grantů nízké hodnoty pro obránce lidských práv k financování naléhavých ochranných opatření, případně bez potřeby spolufinancování;

ii)

grantů, případně bez potřeby spolufinancování, na financování akcí v nejobtížnějších podmínkách nebo situacích uvedených v čl. 2 odst. 4 nařízení (EU) č. 235/2014, pokud by zveřejnění výzvy k předkládání návrhů bylo nevhodné. Hodnota těchto grantů nepřesáhne 1 000 000 EUR a doba jejich trvání je až 18 měsíců, přičemž může být prodloužena o dalších dvanáct měsíců v případě objektivních a nečekaných překážek při jejich provádění;

iii)

grantů pro Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva a pro Evropské meziuniverzitní centrum pro lidská práva a demokratizaci, jež nabízí evropský magisterský studijní program v oblasti lidských práv a demokratizace a postgraduální stipendijní program EU a OSN, a jeho síti partnerských univerzit umožňujících získání doktorského vzdělání v oblasti lidských práv, včetně stipendií pro studenty a obránce lidských práv ze třetích zemí.

2.   Programy přeshraniční spolupráce se v rámci nástroje sousedství a nástroje předvstupní pomoci provádějí zejména prostřednictvím sdíleného řízení s členskými státy nebo nepřímého řízení s třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. Podrobná pravidla se stanoví v prováděcích aktech přijatých na základě nařízení (EU) č. 232/2014 a nařízení (EU) č. 231/2014.

3.   Komise může přijmout víceleté akční programy:

a)

na dobu až tří let v případě opakujících se akcí a

b)

na dobu až sedmi let v rámci nástroje předvstupní pomoci.

Pokud jsou učiněny víceleté závazky, zahrnují ustanovení o tom, že pro roky následující po počátečním roce vykázání závazku jsou závazky orientační a závisejí na budoucích ročních rozpočtech Unie.

4.   Rozpočtové závazky na akce v rámci nástroje sousedství a nástroje předvstupní pomoci, jejichž rozsah přesahuje jeden rok, mohou být rozloženy do ročních splátek po dobu několika let.

V takových případech, nestanoví-li příslušná pravidla jinak, Komise automaticky zruší kteroukoli část rozpočtového závazku na program, která do 31. prosince pátého roku po roce, v němž byl rozpočtový závazek přijat, nebyla použita k předběžnému financování ani k provedení průběžných plateb nebo u níž pověřený subjekt nepředložil certifikovaný výkaz výdajů ani žádost o platbu.

5.   Pravidla upravující přeshraniční spolupráci v rámci nástroje předvstupní pomoci, která je prováděna prostřednictvím sdíleného řízení s členskými státy, musí být v souladu s pravidly obsaženými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 (17) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 (18).

Článek 7

Ochrana finančních zájmů Unie

1.   Komise přijme vhodná opatření s cílem která zajistit, aby byly při provádění činností financovaných podle tohoto nařízení finanční zájmy Unie chráněny prevencí podvodů, korupce a jiného protiprávního jednání účinnými kontrolami, a jsou-li zjištěny nesrovnalosti, zpětným získáním nebo navrácením neoprávněně vyplacených částek a případně účinnými, přiměřenými a odrazujícími správními a finančními sankcemi.

2.   Komise nebo její zástupci a Účetní dvůr mají pravomoc provádět kontrolu veškerých dokladů i kontrolu na místě nebo v případě mezinárodních organizací ověřování v souladu s dohodami, které s nimi byly uzavřeny, u všech příjemců grantů, dodavatelů a subdodavatelů, kteří obdrželi finanční prostředky Unie podle tohoto nařízení.

3.   Evropský úřad pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (19) a v nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (20) s cílem zjistit, zda v souvislosti s grantovou dohodou, rozhodnutím o grantu nebo smlouvou financovanou v rámci tohoto nařízení nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

4.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí dohody o spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, smlouvy, grantové dohody a rozhodnutí o grantu, které vyplývají z provádění tohoto nařízení, obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Komisi, Účetní dvůr a OLAF k provádění auditů, kontrol a inspekcí na místě v souladu s jejich pravomocemi.

HLAVA III

PRAVIDLA O STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI A PŮVODU POUŽITELNÁ PRO ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK, UDĚLOVÁNÍ GRANTŮ A JINÁ ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

Článek 8

Společná pravidla

1.   Účast na zadávání veřejných zakázek a na udělování grantů a na jiných zadávacích řízeních, jejichž předmětem jsou činnosti financované podle tohoto nařízení ve prospěch třetích stran, je otevřena všem fyzickým osobám, jež jsou státními příslušníky způsobilé země, která je pro účely použitelného nástroje vymezena v této hlavě, právnickým osobám skutečně usazeným ve způsobilé zemi a mezinárodním organizacím.

Právnické osoby mohou zahrnovat i organizace občanské společnosti, jako jsou nevládní neziskové organizace a nezávislé politické nadace, komunitní organizace a neziskové agentury, instituce a organizace v soukromém sektoru a jejich sítě na místní, celostátní, regionální a mezinárodní úrovni.

2.   V případě akcí sdíleně spolufinancovaných s partnerem nebo jiným dárcem nebo prováděných prostřednictvím některého členského státu v rámci sdíleného řízení nebo prostřednictvím svěřenského fondu vytvořeného Komisí jsou způsobilé rovněž země, které jsou způsobilé podle pravidel dotčeného partnera, jiného dárce nebo členského státu, nebo podle zřizovacího aktu svěřenského fondu.

V případě činností prováděných prostřednictvím jednoho z pověřených subjektů v rámci nepřímého řízení v kategorii uvedené v čl. 58 odst. 1 písm. c) bodech ii) až viii) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 jsou způsobilé rovněž země, které jsou způsobilé podle pravidel dotčeného subjektu.

3.   V případě akcí financovaných jedním z nástrojů a kromě toho i jiným nástrojem Unie pro vnější činnost, včetně Evropského rozvojového fondu, jsou země, které byly určeny v rámci některého z těchto nástrojů, považovány za způsobilé pro účely těchto akcí.

V případě akcí globální, regionální nebo přeshraniční povahy financovaných jedním z nástrojů mohou být země, území a regiony, na něž se tato akce vztahuje, považovány za způsobilé pro účely této akce.

4.   Všechny dodávky zakoupené na základě veřejné zakázky nebo v souladu s grantovou dohodou, které jsou financovány podle tohoto nařízení, musí pocházet ze způsobilé země. Mohou však pocházet z jakékoli země, pokud je částka nákupu dodávek pod finančním limitem pro použití soutěžního jednacího řízení. Pro účely tohoto nařízení se „původem“ rozumí původ ve smyslu článků 23 a 24 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (21) a jiných legislativních aktů Unie týkajících se nepreferenčního původu.

5.   Pravidla podle této hlavy se nevztahují na fyzické osoby ani jim nekladou omezení týkající se státní příslušnosti, pokud jsou tyto osoby zaměstnány způsobilým dodavatelem či subdodavatelem nebo jsou s ním jinak smluvně vázány.

6.   V zájmu podpory místních kapacit, trhů a nákupů jsou v případě, že nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 umožňuje zadání na základě jediné nabídky, upřednostňováni místní a regionální dodavatelé. Ve všech ostatních případech musí být účast místních a regionálních dodavatelů podporována v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného nařízení.

7.   Způsobilost podle této hlavy může být omezena s ohledem na státní příslušnost, zeměpisnou polohu nebo povahu žadatelů, jestliže taková omezení vyžaduje zvláštní povaha a cíle akce a jsou-li to nezbytná pro její účinné provádění. Tato omezení se mohou vztahovat zejména na účast na zadávacích řízeních v případě činností v rámci přeshraniční spolupráce.

8.   Fyzické a právnické osoby, které získaly smlouvu o zakázce, musí dodržovat platné právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí, včetně mnohostranných dohod o životním prostředí, jakož i mezinárodně sjednané základní pracovní normy. (22)

Článek 9

Způsobilost podle nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje sousedství a nástroje partnerství

1.   Pro financování v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci, nástroje sousedství a nástroje partnerství jsou způsobilí uchazeči, žadatelé a zájemci z těchto zemí:

a)

členských států, příjemců uvedených v příloze I nařízení (EU) č. 231/2014 a smluvních stran Evropského hospodářského prostoru;

b)

pokud jde o nástroj sousedství, partnerských zemí, na které se tento nástroj vztahuje, a Ruské federace, pokud příslušný postup probíhá v rámci programů spolupráce mezi více zeměmi a v rámci programů přeshraniční spolupráce, kterých se Ruská federace účastní;

c)

rozvojových zemí a území, jak jsou uvedeny na seznamu příjemců oficiální rozvojové pomoci vypracovaném OECD-DAC, které nejsou členy skupiny G-20, a zámořských zemí a území, na které se vztahuje rozhodnutí Rady 2001/822/ES (23);

d)

rozvojových zemí, jak jsou uvedeny na seznamu příjemců oficiální rozvojové pomoci vypracovaném OECD-DAC, které jsou členy skupiny zemí G-20, a dalších zemí a území, pokud jsou příjemci akce financované Unií v rámci nástrojů podle tohoto článku;

e)

zemí, pro které Komise stanoví přístup k vnější pomoci na základě vzájemnosti. Přístup na základě vzájemnosti na omezenou dobu alespoň jednoho roku může být udělen, přizná-li země způsobilost za stejných podmínek subjektům z Unie a ze zemí způsobilých v rámci nástrojů, na něž se vztahuje tento článek. Komise rozhodne o přístupu na základě vzájemnosti a o délce jeho trvání poradním postupem podle čl. 16 odst. 2 a po konzultaci s dotčenou přijímající zemí nebo zeměmi; a

f)

členské země OECD v případě smluv prováděných v některé z nejméně rozvinutých zemí nebo silně zadlužených chudých zemí, jak jsou uvedeny na seznamu příjemců oficiální rozvojové pomoci vypracovaném OECD-DAC.

2.   Uchazeči, žadatelé a zájemci z nezpůsobilých zemí nebo dodávky, jejichž původ nesplňuje podmínky způsobilosti, mohou být Komisí přijati za způsobilé v případě:

a)

zemí, které mají tradiční hospodářské, obchodní nebo zeměpisné vazby se sousedními přijímacími zeměmi, nebo

b)

naléhavosti nebo nedostupnosti výrobků a služeb na trzích dotyčných zemí nebo v jiných řádně odůvodněných případech, ve kterých by použití pravidel způsobilosti znemožňovalo nebo výrazně ztěžovalo realizaci projektu, programu nebo akce.

3.   Pro činnosti prováděné v rámci sdíleného řízení je příslušný členský stát, který Komise pověřila úkoly plnění, oprávněn přijmout jménem Komise za způsobilé uchazeče, žadatele a zájemce z nezpůsobilých zemí podle odstavce 2 tohoto článku nebo zboží, jehož původ nesplňuje podmínky způsobilosti podle čl. 8 odst. 4.

Článek 10

Způsobilost podle nástroje předvstupní pomoci

1.   Pro financování v rámci nástroje předvstupní pomoci jsou způsobilí uchazeči, žadatelé a zájemci z těchto zemí:

a)

členských států, příjemců uvedených v příloze I nařízení (EU) č. 231/2014, smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru a partnerských zemí, na něž se vztahuje nástroj sousedství, a

b)

zemí, pro které Komise stanoví přístup k vnější pomoci na základě vzájemnosti za podmínek uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. e).

2.   Uchazeči, žadatelé a zájemci z nezpůsobilých zemí nebo zboží, jehož původ nesplňuje podmínky způsobilosti, mohou být Komisí přijati za způsobilé v případě naléhavosti nebo nedostupnosti výrobků a služeb na trzích dotyčných zemí nebo v jiných řádně odůvodněných případech, ve kterých by použití pravidel způsobilosti znemožňovalo nebo výrazně ztěžovalo realizaci projektu, programu nebo akce.

3.   Pro činnosti prováděné v rámci sdíleného řízení je příslušný členský stát, který Komise pověřila úkoly plnění, oprávněn přijmout jménem Komise za způsobilé uchazeče, žadatele a zájemce z nezpůsobilých zemí podle odstavce 2 tohoto článku nebo zboží, jehož původ nesplňuje podmínky způsobilosti podle čl. 8 odst. 4.

Článek 11

Způsobilost podle nástroje pro demokracii a lidská práva a nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru

1.   Aniž jsou dotčena omezení vyplývající z povahy a cílů akce, jak je stanoveno v čl. 8 odst. 7, nevztahují se na účast na zadávání zakázek nebo udělování grantů ani na přijímání odborníků v rámci nástroje pro demokracii a lidská práva a nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru žádná omezení.

2.   Pro financování v rámci nástroje pro demokracii a lidská práva jsou v souladu s čl. 4 odst. 1, 2 a 3 a čl. 6 odst. 1 písm. c) způsobilí tito aktéři a subjekty:

a)

organizace občanské společnosti, včetně nevládních neziskových organizací a nezávislých politických nadací, komunitní organizace a neziskové agentury, instituce a organizace v soukromém sektoru a jejich sítě na místní, celostátní, regionální a mezinárodní úrovni;

b)

neziskové agentury, instituce a organizace ve veřejném sektoru a jejich sítě na místní, celostátní, regionální a mezinárodní úrovni;

c)

vnitrostátní, regionální a mezinárodní parlamentní orgány, pokud je to nutné pro dosažení cílů nástroje pro demokracii a lidská práva a pokud nemůže být navrhované opatření financováno z jiného nástroje;

d)

mezinárodní a regionální mezivládní organizace;

e)

fyzické osoby, subjekty bez právní subjektivity a ve výjimečných a řádně odůvodněných případech jiné subjekty nebo aktéři, kteří nejsou uvedeni v tomto odstavci, pokud je to nutné pro dosažení cílů tohoto nástroje.

Článek 12

Monitorování a hodnocení činností

1.   Komise pravidelně monitoruje své akce a posuzuje pokrok v plnění očekávaných výsledků, včetně výstupů a výsledků. Komise rovněž vyhodnocuje dopad a účinnost svých odvětvových politik a činností a účinnost programování, případně pomocí nezávislých externích hodnocení. Návrhy Evropského parlamentu a Rady na nezávislá externí hodnocení musí být řádně zohledněny. Hodnocení se zakládají na zásadách osvědčených postupů OECD-DAC a jsou prováděna s cílem zjistit, zda jsou plněny specifické cíle, v příslušných případech s přihlédnutím k zásadě rovnosti žen a mužů, a navrhnout doporučení pro zlepšení budoucích operací. Tato hodnocení se provádějí na základě předem vymezených, jasných a transparentních ukazatelů, které jsou případně vypracovány pro každou dotčenou zemi a jsou měřitelné.

2.   Komise zasílá své hodnotící zprávy Evropskému parlamentu, Radě a členským státům prostřednictvím příslušného výboru uvedeného v článku 16. Konkrétní hodnocení mohou být na žádost členských států projednána v uvedeném výboru. Výsledky se zohledňují při sestavování programů a přidělování zdrojů.

3.   Komise zapojí ve vhodném rozsahu všechny příslušné zúčastněné strany do fáze hodnocení pomoci poskytnuté Unií podle tohoto nařízení a může tam, kde je to vhodné, usilovat o provedení společných hodnocení s členskými státy a rozvojovými partnery.

4.   Zpráva uvedená v článku 13 vyjádří hlavní získané poznatky a reakce na doporučení z hodnocení provedených v předchozích letech.

HLAVA IV

DALŠÍ SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 13

Výroční zpráva

1.   Komise posuzuje pokrok dosažený při provádění opatření vnější finanční pomoci Unie přijatých v rámci vnější činnosti a počínaje rokem 2015 předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o plnění cílů jednotlivých nařízení prostřednictvím ukazatelů, jimiž se měří dosažené výsledky a účinnost dotčeného nástroje. Tato zpráva se předkládá rovněž Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

2.   Výroční zpráva obsahuje informace týkající se předchozího roku, pokud jde o financovaná opatření, o výsledky monitorování a hodnocení, o zapojení příslušných partnerů a o provádění rozpočtových závazků a prostředků na platby rozčleněné podle jednotlivých zemí, regionů a odvětví spolupráce. Posoudí se v ní výsledky finanční pomoci Unie, pokud možno za použití konkrétních a měřitelných ukazatelů její úlohy při dosahování cílů daných nástrojů. U rozvojové spolupráce posoudí zpráva, je-li to možné a relevantní, i dodržování zásad účinnosti pomoci, a to i u inovativních finančních nástrojů.

3.   Výroční zpráva vypracovaná v roce 2021 musí obsahovat souhrnné informace z výročních zpráv týkajících se let 2014–2020 o veškerém financování, které se řídí tímto nařízením, včetně vnějších účelově vázaných příjmů a příspěvků do svěřenských fondů, včetně rozčlenění výdajů podle přijímajících zemí, využití finančních nástrojů, závazků a plateb.

Článek 14

Výdaje na opatření v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti

Odhad celkových ročních výdajů na opatření v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti se provádí na základě přijatých orientačních programových dokumentů. Finanční prostředky přidělené v rámci nástrojů podléhají systému každoročního sledování založeného, aniž je vyloučeno použití dostupných přesnějších metod, na metodologii OECD („značky Rio“), která je začleněna do stávající metodiky řízení výkonnosti programů Unie, aby bylo možné vyčíslit výdaje vztahující se k opatřením v oblasti změny klimatu a biologické rozmanitosti na úrovni akčních programů a k individuálním a zvláštním opatřením uvedeným v čl. 2 odst. 1 a zanesené do hodnocení a výroční zprávy.

Článek 15

Zapojení zúčastněných stran z přijímajících zemí

Pokud to je možné a vhodné, Komise zajistí, aby příslušné zúčastněné strany přijímajících zemí, včetně organizací občanské společnosti a místních orgánů, byly v procesu provádění řádně konzultovány a měly včas přístup k příslušným informacím, jež jim umožní plnit v tomto procesu smysluplnou úlohu.

HLAVA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 16

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi jsou nápomocny výbory zřízené nástroji. Tyto výbory jsou výbory ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Má-li být stanovisko výboru získáno písemným postupem, je tento postup ukončen bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Má-li být stanovisko výboru získáno písemným postupem, je tento postup ukončen bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.

4.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

Přijaté rozhodnutí zůstává v platnosti po dobu trvání přijatého nebo pozměněného dokumentu, akčního programu nebo opatření.

5.   Jednání výboru o otázkách týkajících se EIB se účastní její pozorovatel.

Článek 17

Přezkum v polovině období a hodnocení nástrojů

1.   Nejpozději 31. prosince 2017 předloží Komise zprávu o přezkumu v polovině období o provádění jednotlivých nástrojů a tohoto nařízení. Vztahuje se na období od 1. ledna 2014 do 30. června 2017 a zaměří se na plnění cílů jednotlivých nástrojů prostřednictvím ukazatelů, jimiž se měří dosažené výsledky a účinnost nástrojů.

S cílem splnění cílů jednotlivých nástrojů se zpráva rovněž zabývá přidanou hodnotou jednotlivých nástrojů, možnostmi zjednodušení, vnitřní a vnější soudržností, včetně doplňkovosti a synergie nástrojů, otázkou, zda jsou všechny cíle i nadále relevantní a jakým způsobem opatření přispívají k soudržnosti vnější činnosti Unie a případně k prosazování priorit Unie v oblasti inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění. Zpráva zohlední veškerá zjištění a závěry o dlouhodobém dopadu nástrojů. Rovněž bude obsahovat informaci o pákovém efektu finančních prostředků, jehož dosáhly fondy jednotlivých finančních nástrojů.

Konkrétním účelem zprávy je zdokonalit provádění pomoci Unie. Obsahuje informace týkající se rozhodnutí o obnovení, úpravě či pozastavení druhů činností prováděných v rámci nástrojů.

Zpráva rovněž obsahuje souhrnné informace z příslušných výročních zpráv o veškerém financování, které se řídí tímto nařízením, včetně vnějších účelově vázaných příjmů a příspěvků do svěřenských fondů Unie, obsahující rozčlenění výdajů podle přijímajících zemí, využití finančních nástrojů, závazků a plateb.

Komise vypracuje závěrečnou hodnotící zprávu o období 2014–2020 v rámci přezkumu v polovině období týkajícího se příštího finančního období.

2.   Zpráva o přezkumu v polovině období uvedená v odstavci 1 prvním pododstavci se předkládá Evropskému parlamentu a Radě a případně je doplněna o legislativní návrhy, které zavedou potřebné úpravy nástrojů a tohoto nařízení.

3.   Jako základ pro posouzení toho, do jaké míry bylo dosaženo stanovených cílů, se použijí hodnoty ukazatelů k 1. lednu 2014.

4.   Komise v souladu s mezinárodními závazky týkajícími se účinnosti pomoci požaduje od partnerských zemí, aby jí poskytly veškeré údaje a informace nezbytné k tomu, aby dotčená opatření bylo možné monitorovat a hodnotit.

5.   Dlouhodobé výsledky a dopady a udržitelnost účinků nástrojů se hodnotí v souladu s pravidly a postupy pro monitorování, hodnocení a podávání zpráv použitelnými v dané době.

Článek 18

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014 do dne 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 11. března 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 110.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 11. března 2014.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014-2020 (viz strana 44 v tomto čísle Úředního věstníku).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj pro financování demokracie a lidských práv ve světě (viz strana 85 v tomto čísle Úředního věstníku).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství (viz strana 27 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru (viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II) (viz strana 11 v tomto čísle Úředního věstníku).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi (viz strana 77 v tomto čísle Úředního věstníku).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(10)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(12)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1080/2011/EU ze dne 25. října 2011 o poskytnutí záruky EU na případné ztráty Evropské investiční banky z úvěrů a úvěrových záruk na projekty mimo Unii a o zrušení rozhodnutí č. 633/2009/ES (Úř. věst. L 280, 27.10.2011, s. 1).

(13)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, sp. 50).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1).

(16)  Směrnice a Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).

(18)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259).

(19)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).

(20)  Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).

(21)  Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, 19.12.1992, s. 1).

(22)  Základní pracovní normy Mezinárodní organizace práce, úmluva o svobodě sdružování a kolektivním vyjednávání, úmluva o odstranění nucené a povinné práce, úmluva o odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání a úmluva o zákazu dětské práce.

(23)  Rozhodnutí Rady 2001/822/ES ze dne 27. listopadu 2001 o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému společenství („rozhodnutí o přidružení zámoří“) (Úř. věst. L 314, 30.11.2001, s. 1).


Prohlášení Evropské komise k používání prováděcích aktů pro stanovení prováděcích ustanovení některých pravidel nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)

Evropská komise se domnívá, že smyslem pravidel pro provádění programů přeshraniční spolupráce stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů pro vnější činnost Unie, a dalších specifických a podrobných prováděcích pravidel v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), je doplnit základní akt, a tudíž by mělo jít o akty v přenesené pravomoci přijímané na základě článku 290 SFEU. Evropská komise nebude bránit přijetí znění schváleného spolutvůrci právních předpisů. Komise však upozorňuje, že Soudní dvůr Evropské unie v současné době v rámci rozhodování ve věci „biocidů“ prověřuje otázku vymezení působnosti mezi článkem 290 a 291 SFEU.


Prohlášení Evropské komise ke „zpětným tokům“

V souladu s povinnostmi stanovenými v čl. 21 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, Evropská komise do návrhu rozpočtu zahrne rozpočtovou položku, která bude sloužit pro vnitřní účelově vázané příjmy, a kdykoliv to bude možné, uvede výši takového příjmu.

Každý rok během procesu plánování rozpočtu bude rozpočtový orgán informován o výši nakumulovaných zdrojů. Vnitřní účelově vázané příjmy budou zahrnuty do návrhu rozpočtu pouze v takové výši, jaká je známa.


Prohlášení Evropského parlamentu k pozastavení pomoci poskytované z finančních nástrojů

Evropský parlament bere na vědomí, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 232/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje evropský nástroj sousedství, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 234/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj partnerství pro spolupráci s třetími zeměmi, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II), neobsahují žádný výslovný odkaz na možnost pozastavení pomoci v případech, kdy přijímající země nedodržuje základní zásady formulované v příslušném nástroji, zejména zásadu demokracie, právního státu a dodržování lidských práv.

Evropský parlament se domnívá, že jakékoli pozastavení pomoci z těchto nástrojů by pozměnilo celkový finanční režim dohodnutý v rámci řádného legislativního postupu. Jako spolutvůrce právních předpisů a složka rozpočtového orgánu je proto v tomto ohledu oprávněn plně uplatňovat své výsady, má-li být takovéto rozhodnutí přijato.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

15.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 77/109


NAŘÍZENÍ RADY (EURATOM) č. 237/2014

ze dne 13. prosince 2013,

kterým se zřizuje nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 203 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti, zřízený nařízením Rady (Euratom) č. 300/2007 (2), je jedním z nástrojů poskytujících přímou podporu vnějším politikám Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii.

(2)

Unie je významným poskytovatelem hospodářské, finanční, technické, humanitární a makroekonomické pomoci třetím zemím. Toto nařízení tvoří součást rámce navrženého pro plánování spolupráce a poskytování pomoci s cílem podpořit prosazování vysoké úrovně jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a uplatňování účinného a efektivního dozoru nad jadernými materiály ve třetích zemích.

(3)

Havárie v Černobylu v roce 1986 upozornila na celosvětový význam jaderné bezpečnosti. Havárie ve Fukušimě Dai-iči v roce 2011 jen potvrdila, že je nutné i nadále pokračovat v úsilí o zlepšení jaderné bezpečnosti a splnění nejpřísnějších norem. V zájmu vytvoření bezpečnostních podmínek nezbytných k odstranění rizik pro život a zdraví obyvatelstva by Společenství mělo mít možnost podporovat jadernou bezpečnost ve třetích zemích.

(4)

Součinností v rámci společných politik a strategií se svými členskými státy má jen sama Unie schopnost jednat v takovém měřítku, aby reagovala na globální výzvy, a má také nejlepší předpoklady ke koordinaci spolupráce se třetími zeměmi.

(5)

Rozhodnutím Komise 1999/819/Euratom (3) přistoupilo Společenství k Úmluvě o jaderné bezpečnosti z roku 1994. Rozhodnutím Komise 2005/510/Euratom (4) přistoupilo Společenství rovněž ke Společné úmluvě o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a o bezpečnosti při nakládání s radioaktivními odpady.

(6)

Pro udržování a podporu trvalého zdokonalování jaderné bezpečnosti a dozoru nad ní přijala Rada směrnici 2009/71/Euratom (5). Rada rovněž přijala směrnici 2011/70/Euratom (6). Tyto směrnice a přísné normy v oblasti jaderné bezpečnosti a nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým palivem zavedené ve Společenství představují názorné příklady, které lze využít k motivaci třetích zemí k tomu, aby přijaly podobně přísné normy.

(7)

Podpora spolupráce s rozvíjejícími se ekonomikami v oblasti regulačních opatření a dalších oblastech a prosazování přístupů, pravidel, norem a postupů uplatňovaných v Unii představují cíle vnější politiky v rámci strategie Evropa 2020.

(8)

Členské státy Společenství jsou smluvními stranami Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a dodatkového protokolu k ní.

(9)

V souladu s kapitolou 10 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouva o Euratomu“) Společenství v souvislosti s jadernou bezpečností již dlouhodobě usiluje o úzkou spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), jak v souvislosti s jadernými zárukami (podpora cílů kapitoly 7 hlavy II Smlouvy o Euratomu), tak v souvislosti s jadernou bezpečností.

(10)

O cíle podobné cílům tohoto nařízení usiluje celá řada mezinárodních organizací a programů, jako například MAAE, Agentura pro jadernou energii při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/NEA), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Ekologické partnerství pro Severní dimenzi (NDEP).

(11)

Je zvláště zapotřebí, aby Společenství nadále vyvíjelo úsilí na podporu uplatňování účinného dozoru nad jadernými materiály ve třetích zemích, a to na základě svých vlastních činností v oblasti dozoru v rámci Unie.

(12)

Při uplatňování tohoto nařízení by Komise před vypracováním a přijetím strategického dokumentu a víceletých orientačních programů měla konzultovat Skupinu evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost (ENSREG). Akční programy by měly v příslušných případech vycházet z konzultací s vnitrostátními dozornými orgány členských států a z dialogu s partnerskými zeměmi.

(13)

Opatření podporující cíle tohoto nařízení by měla rovněž být podpořena využíváním další součinnosti s přímými i nepřímými činnostmi rámcových programů Euratomu v jaderném výzkumu a odborné přípravě.

(14)

Rozumí se, že odpovědnost za bezpečnost zařízení nese provozovatel a stát, do jehož působnosti zařízení spadá.

(15)

Zatímco finanční potřeby související s vnější pomocí Unie stále rostou, hospodářská a rozpočtová situace Unie dostupné zdroje pro tuto pomoc omezuje. Komise by proto měla usilovat o co nejefektivnější využívání dostupných zdrojů, zejména prostřednictvím používání finančních nástrojů s pákovým efektem. Tento pákový efekt se zvyšuje s možností jednorázově a opakovaně využívat finanční prostředky investované a vytvořené těmito finančními nástroji.

(16)

K zajištění jednotných podmínek pro provádění tohoto nařízení by měly být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi.

(17)

Prováděcí pravomoci, které se vztahují k programování a financování činností podporovaných podle tohoto nařízení, by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7), které se má použít pro účely tohoto nařízení, ačkoli se v něm neodkazuje na článek 106a Smlouvy o Euratomu. Vzhledem k povaze těchto prováděcích aktů, zejména k jejich povaze politické orientace či finančním dopadům, se pro jejich přijímání má v zásadě použít přezkumný postup uvedený ve zmíněném nařízení, s výjimkou technických prováděcích opatření malého finančního rozsahu. V řádně odůvodněných případech souvisejících s jadernou nebo radiologickou havárií, včetně havarijního ozáření, by Komise tam, kde je to z mimořádně naléhavých důvodů nebo vzhledem k nezbytnosti rychlé reakce Společenství v zájmu zmírnění následků nutné, měla přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty.

(18)

Na provádění tohoto nařízení by se měly v příslušných případech vztahovat pravidla a postupy stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 (8).

(19)

Unie a Společenství mají i nadále jeden institucionální rámec. Je proto nezbytně nutné zajistit soudržnost v oblasti jejich vnějších vztahů. V souladu s rozhodnutím Rady 2010/427/EU (9) se ve vhodných případech má na programování tohoto nástroje podílet Evropská služba pro vnější činnost.

(20)

Unie by měla v zájmu optimalizace dopadu své vnější činnosti usilovat o co nejúčinnější využití dostupných zdrojů. Tohoto cíle by mělo být dosaženo zajištěním soudržnosti a doplňkovosti nástrojů Unie pro vnější činnost, jakož i vytvářením součinnosti mezi tímto nástrojem, dalšími nástroji vnější činnosti a dalšími politikami Unie. To by mělo dále vést k vzájemnému posílení programů navržených podle těchto nástrojů.

(21)

Toto nařízení nahrazuje nařízení (Euratom) č. 300/2007, které pozbývá platnosti dnem 31. prosince 2013,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Obecný cíl

Unie financuje opatření podporující prosazování vysoké úrovně jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a provádění účinného a efektivního dozoru nad jadernými materiály ve třetích zemích v souladu s ustanoveními tohoto nařízení a přílohy k němu.

Článek 2

Specifické cíle

Spolupráce podle tohoto nařízení sleduje tyto specifické cíle:

1)

podporu účinné kultury jaderné bezpečnosti a uplatňování nejpřísnějších norem jaderné bezpečnosti a radiační ochrany a trvalé zdokonalování jaderné bezpečnosti;

2)

odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem, totiž přepravu, třídění, úpravu, zpracování, skladování a ukládání, vyřazování jaderných zařízení z provozu a sanaci bývalých jaderných areálů a jaderných zařízení;

3)

zavedení rámců a metod pro provádění účinného a efektivního dozoru nad jadernými materiály ve třetích zemích.

Článek 3

Specifická opatření

1.   Cílů uvedených v čl. 2 bodě 1 je dosahováno zejména těmito opatřeními:

a)

podporou dozorných orgánů a organizací technické podpory;

b)

posílením dozorného rámce, zejména pokud jde o prověrky a posuzování, udělování povolení a dozor týkající se jaderných elektráren a jiných jaderných zařízení;

c)

prosazováním účinných dozorných rámců, postupů a systémů s cílem zajistit odpovídající ochranu před ionizujícím zářením z radioaktivních materiálů, zvláště z vysoce aktivních radioaktivních zdrojů, a jejich bezpečné ukládání;

d)

zavedením účinných mechanismů pro předcházení haváriím s radiologickými následky, včetně havarijního ozáření. a zmírňování jejich následků například monitorování životního prostředí v případě úniků radioaktivity, plánování a provádění zmírňovacích a sanačních opatření a spolupráce s vnitrostátními a mezinárodními organizacemi v případě havarijního ozáření, a pro přípravu nouzových plánů, připravenost a reakci na mimořádné události, opatření v oblasti civilní ochrany a obnovy;

e)

podporou zaměřenou na zajištění bezpečnosti jaderných zařízení a areálů, pokud jde o praktická ochranná opatření ke snížení stávajících radiačních rizik ohrožujících zdraví pracovníků i obyvatelstva.

2.   Cílů uvedených v čl. 2 bodě 2 je dosahováno zejména těmito opatřeními:

a)

podporou dozorných orgánů a organizací technické podpory a posílením dozorného rámce, zejména v souvislosti s odpovědným a bezpečným nakládáním s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem;

b)

vypracováváním a prováděním zvláštních strategií a rámců pro odpovědné a bezpečné nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem;

c)

vypracováváním a prováděním strategií a rámců pro vyřazování stávajících zařízení z provozu, pro sanaci bývalých jaderných areálů a bývalých oblastí těžby uranu a vyzdvižení potopených radioaktivních objektů a materiálů z moře a nakládání s nimi.

3.   Cíl stanovený v čl. 2 bodě 3 je omezen na technické aspekty zajišťující, aby rudy, výchozí materiály a zvláštní štěpné materiály nebyly využívány k jiným účelům, než které uživatelé uvedli. Je ho dosahováno zejména těmito opatřeními:

a)

vytvořením potřebného dozorného rámce, metod, technologií a přístupů pro provádění jaderných záruk, včetně řádné evidence a kontroly štěpných materiálů na úrovni státu a provozovatelů;

b)

podporou infrastruktury a odborné přípravy personálu.

4.   Opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 mohou zahrnovat činnosti na podporu mezinárodní spolupráce, včetně provádění a monitorování mezinárodních smluv. Podstatnou součástí těchto opatření je rovněž předávání znalostí, jako jevýměna informací, budování kapacit a odborná příprava v oblasti jaderné bezpečnosti a výzkumu, s cílem posílit udržitelnost dosažených výsledků. Tato opatření se provádějí prostřednictvím spolupráce s příslušnými orgány členských států Unie nebo s orgány třetích zemí, orgány jaderného dozoru a jejich organizacemi technické podpory nebo s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména MAAE. Ve zvláštních a řádně odůvodněných případech se opatření týkající se odst. 1 písm. b) a c) provádějí prostřednictvím spolupráce s provozovateli nebo příslušnými organizacemi z členských států a s provozovateli jaderných zařízení ze třetích zemí ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2009/71/Euratom a jaderných areálů.

Článek 4

Soulad, soudržnost a doplňkovost

1.   Pokrok při dosahování specifických cílů stanovených v článku 2 se posuzuje na základě těchto výkonnostních ukazatelů:

a)

počet a důležitost otázek identifikovaných během uskutečňované spolupráce;

b)

stav rozvoje strategií pro nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem a vyřazování zařízení z provozu, příslušného právního a dozorného rámce a provádění projektů;

c)

počet a závažnost otázek identifikovaných v příslušných zprávách o jaderných zárukách.

Před prováděním projektů a s přihlédnutím ke specifickým rysům každé činnosti jsou stanoveny konkrétní ukazatele pro sledování, hodnocení a přezkum výkonnosti podle čl. 7 odst. 2.

2.   Komise zajistí, aby přijatá opatření byla v souladu s celkovým strategickým politickým rámcem Unie pro dotčenou partnerskou zemi, a zejména s cíli jejích politik a programů v oblasti rozvoje a hospodářské spolupráce.

3.   Finanční, hospodářská a technická spolupráce poskytovaná podle tohoto nařízení doplňuje spolupráci, kterou Unie poskytuje podle jiných nástrojů.

HLAVA II

PROGRAMOVÁNÍ A ORIENTAČNÍ PŘÍDĚLY FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Článek 5

Strategický dokument

1.   Spolupráce Společenství podle tohoto nařízení se provádí na základě obecného víceletého strategického dokumentu pro nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti.

2.   Strategický dokument tvoří obecný základ pro spolupráci a vypracovává se na období až sedmi let. Vymezuje strategii Společenství pro spolupráci podle tohoto nařízení s ohledem na potřeby dotčených zemí, priority Společenství, mezinárodní situaci a činnosti příslušných třetích zemí. Ve strategickém dokumentu je rovněž popsána přidaná hodnota spolupráce a způsob, jak zabránit zdvojování činností s jinými programy a iniciativami, zejména s těmi, které uskutečňují mezinárodní organizace sledující stejné cíle a významní dárci.

3.   Cílem strategického dokumentu je poskytnout soudržný rámec pro spolupráci mezi Společenstvím a dotyčnými třetími zeměmi či regiony, který je v souladu s celkovým účelem a oblastí působnosti, cíli, zásadami a politikou Společenství.

4.   Při přípravě strategického dokumentu se uplatňují zásady účinnosti pomoci: odpovědnost jednotlivých států, partnerství, koordinace, harmonizace, přizpůsobení systémům přijímající země nebo regionu, vzájemná odpovědnost a zaměření na výsledky.

5.   Strategický dokument schvaluje Komise přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2. Stejným postupem Komise v polovině období, a kdykoli je to nezbytné, strategický dokument přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje.

Článek 6

Víceleté orientační programy

1.   Víceleté orientační programy se vypracovávají na základě strategického dokumentu uvedeného v článku 5. Víceleté orientační programy pokrývají období dvou až čtyř let.

2.   Víceleté orientační programy stanoví zvolené prioritní oblasti pro financování, specifické cíle, očekávané výsledky, výkonnostní ukazatele a orientační finanční příděly, a to jak celkové, tak i pro jednotlivé prioritní oblasti, a včetně přiměřené rezervy nepřidělených prostředků. Ta může být stanovena formou rozpětí nebo případně minimální výše. Víceleté orientační programy stanoví pokyny pro zabránění zdvojování činností.

3.   Víceleté orientační programy jsou založeny na žádosti partnerských zemí či regionů a na dialogu s těmito zeměmi či regiony, do něhož jsou zapojeny zúčastněné strany, aby bylo zajištěno, že dotyčná země či region převezmou za proces dostatečnou vlastní odpovědnost, a aby se podnítila podpora vnitrostátních rozvojových strategií. V zájmu dosažení doplňkovosti a zamezení zdvojování činností zohledňují víceleté orientační programy stávající a plánovanou mezinárodní spolupráci v oblastech uvedených v článku 2, zejména s mezinárodními organizacemi sledujícími podobné cíle a s významnými dárci. Ve víceletých orientačních programech je rovněž popsána přidaná hodnota spolupráce.

4.   Víceleté orientační programy přijímá Komise přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2. Stejným postupem Komise orientační programy přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje s přihlédnutím k případnému přezkumu strategického dokumentu podle článku 5.

HLAVA III

PROVÁDĚNÍ

Článek 7

Roční akční programy

1.   Roční akční programy (dále jen „akční programy“) se vypracovávají na základě strategického dokumentu podle článku 5 a víceletých orientačních programů podle článku 6. Akční programy se stanoví pro každou třetí zemi nebo region a určí podrobnosti týkající se provádění spolupráce poskytované podle tohoto nařízení.

Výjimečně, zejména pokud akční program nebyl dosud přijat, může Komise na základě orientačních programových dokumentů přijmout individuální opatření za stejných pravidel a stejnými postupy, které se používají v případě akčních programů.

V případě neočekávaných a řádně odůvodněných potřeb, okolností nebo závazků může Komise přijmout zvláštní opatření, která nejsou stanovena v orientačních programových dokumentech.

2.   Akční programy blíže určují sledované cíle, oblasti zásahu, předpokládaná opatření a projekty, očekávané výsledky, řídicí postupy a celkovou plánovanou částku financování. Obsahují souhrnný popis operací, které mají být financovány, údaje o finančních částkách přidělených pro jednotlivé operace a orientační harmonogram provádění a konkrétní ukazatele pro sledování, hodnocení a případně přezkum výkonnosti. Případně obsahují také výsledky plynoucí ze zkušeností získaných během předchozí spolupráce.

3.   Akční programy, individuální opatření a zvláštní opatření přijímá Komise přezkumným postupem podle čl. 11 odst. 2. Stejným postupem může Komise tyto akční programy a opatření přezkoumat a prodloužit jejich platnost.

4.   Odchylně od odstavce 3 se přezkumný postup podle čl. 11 odst. 2 nevyžaduje:

i)

u individuálních opatření, u nichž finanční pomoc Unie nepřesahuje částku 5 milionů EUR,

ii)

u zvláštních opatření, u nichž finanční pomoc Unie nepřesahuje částku 5 milionů EUR,

iii)

u technických změn akčních programů, individuálních opatření a zvláštních opatření.

Pro účely tohoto odstavce se technickými změnami rozumějí takové úpravy, jako jsou:

prodloužení prováděcího období,

přerozdělení prostředků mezi činnostmi v rámci ročních akčních programů, individuálních a zvláštních opatření a projektů v objemu nejvýše 20 % původního rozpočtu, přičemž částka nesmí přesáhnout 5 milionů EUR, nebo

zvýšení nebo snížení rozpočtu ročních akčních programů, individuálních nebo zvláštních opatření nejvýše o 20 % původního rozpočtu, přičemž částka nesmí přesáhnout 5 milionů EUR,

za předpokladu, že tyto změny nemají podstatný vliv na cíle původních opatření a akčních programů.

Opatření přijatá podle tohoto odstavce se do jednoho měsíce od přijetí oznámí Evropskému parlamentu, Radě a výboru uvedenému v čl. 11 odst. 1.

5.   V řádně odůvodněných případech, kdy je to nutné z mimořádně naléhavých důvodů vzhledem k nezbytnosti rychlé reakce Společenství v zájmu zmírnění následků jaderné nebo radiologické havárie, Komise postupem podle čl. 11 odst. 3 přijme nebo pozmění akční programy nebo opatření prostřednictvím okamžitě použitelných prováděcích aktů.

6.   Komise může rozhodnout o přistoupení k jakékoli iniciativě, kterou zahájí mezinárodní organizace a významní dárci sledující podobné cíle, pokud je tato iniciativa v souladu s obecným cílem stanoveným v článku 1. Odpovídající rozhodnutí o financování se přijme postupem podle odstavců 2 a 3 tohoto článku.

Článek 8

Soudržnost a doplňkovost

Při veškerém plánování nebo přezkumech programů probíhajících po zveřejnění zprávy v polovině období podle článku 17 nařízení (EU) č. 236/2014 se zohlední její výsledky, zjištění a závěry.

Článek 9

Provádění

Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, provádí se toto nařízení v souladu s čl. 1 odst. 3 a 4 a články 3, 4, 5, 7, 8, 9, 12 a 17 nařízení (EU) č. 236/2014.

Článek 10

Zpráva

Komise posuzuje pokrok dosažený při provádění opatření přijatých podle tohoto nařízení a předkládá Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o provádění spolupráce podle tohoto nařízení. Tato zpráva obsahuje informace o financovaných opatřeních týkající se předcházejícího roku a dále informace o výsledcích monitorování a hodnocení a o plnění rozpočtových závazků a plateb, rozčleněné podle zemí, regionů a druhů spolupráce.

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 11

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

Článek 12

Evropská služba pro vnější činnost

Toto nařízení se uplatňuje v souladu s článkem 9 rozhodnutí 2010/427/EU.

Článek 13

Finanční referen