14.3.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 74/1

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) č. 240/2014

ze dne 7. ledna 2014

o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (1), a zejména čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem tohoto nařízení je stanovit evropský kodex chování s cílem podpořit členské státy a zjednodušit jim situaci při organizaci partnerské spolupráce pro dohody o partnerství a programy podporované Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), Evropským sociálním fondem (ESF), Fondem soudržnosti, Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropským námořním a rybářským fondem (ENRF). Tyto fondy nyní fungují v rámci společného rámce a jsou označovány jako „evropské strukturální a investiční fondy“ (dále jen „fondy ESI“).

(2)

Partnerská spolupráce je při provádění fondů ESI zavedenou zásadou. Partnerská spolupráce předpokládá úzkou spolupráci mezi orgány veřejné správy, hospodářskými a sociálními partnery a subjekty zastupujícími občanskou společnost na národní, regionální a místní úrovni po celou dobu programového cyklu sestávajícího z přípravy, provádění, monitorování a hodnocení.

(3)	Vybraní partneři by měli být co nejreprezentativnější z hlediska příslušných zúčastněných stran. Výběrová řízení by měla být transparentní a měla by zohlednit různé institucionální a právní rámce členských států a pravomoci národních a regionálních úrovní správy a samosprávy.

(4)

Partnery by měli být orgány veřejné správy, hospodářští a sociální partneři a subjekty zastupující občanskou společnost, včetně partnerů v oblasti životního prostředí, či komunitní a dobrovolnické organizace, které mohou významně ovlivnit nebo mít závažný dopad na provádění dohod o partnerství a programů. Zvláštní pozornost by se měla věnována tomu, aby byly zapojeny skupiny, na které mohou mít programy dopad, ale které je jen obtížně ovlivní, zejména nejzranitelnější a nejvíce marginalizované komunity, kterým nejvíce hrozí diskriminace nebo sociální vyloučení, obzvláště osoby se zdravotním postižením, migranti či Romové.

(5)

Pro výběr partnerů je nezbytné brát v úvahu rozdíly mezi dohodami o partnerství a programy. Dohody o partnerství se týkají všech fondů ESI poskytující podporu jednotlivým členským státům, zatímco programy se týkají pouze fondů ESI, jež na ně přispívají. Partnery v rámci dohod o partnerství by měli být ti, kteří jsou relevantní pro plánované použití všech fondů ESI, zatímco u programů je dostačující, aby partneři byli relevantní pro plánované použití fondů ESI, které na daný program přispívají.

(6)

Partneři by se měli účastnit přípravy a provádění dohod o partnerství a programů. Za tímto účelem je nutné stanovit hlavní zásady a osvědčené postupy týkající se včasných, účelných a transparentních konzultací s partnery ohledně analýzy úkolů a potřeb, které je třeba řešit, dále výběru cílů a priorit k řešení, dohod o koordinačních strukturách a víceúrovňové správě nezbytných pro zajištění účinné realizace politiky.

(7)

Partneři by měli být zastoupeni v monitorovacích výborech programů. Pravidla pro členství ve výborech a jejich vnitřní postupy by měla podporovat návaznost a pocit vlastní odpovědnosti ve vztahu k přípravě programů a jejich provádění; dále by měla podporovat jasná a transparentní pracovní ujednání, včasnost a zákaz diskriminace.

(8)	Prostřednictvím aktivní účasti v monitorovacích výborech by partneři měli být zapojeni do posuzování výkonnosti jednotlivých priorit, příslušných zpráv o programech a popřípadě i výzev k předkládání návrhů.

(9)	Efektivní partnerská spolupráce by měla být usnadněna tím, že se bude příslušným partnerům pomáhat při posilování jejich institucionální kapacity s ohledem na přípravu a provádění programů.

(10)	Komise by měla usnadnit výměnu osvědčených postupů, posilování institucionální kapacity a šíření příslušných výsledků mezi členskými státy, řídícími orgány a zástupci partnerů tím, že se zřídí komunita odborníků v oblasti partnerství zahrnující všechny fondy ESI.

(11)	Úlohu partnerů při provádění dohod o partnerství a výkonnost a účinnost partnerské spolupráce v programovém období by měly posoudit členské státy.

(12)	S cílem podpořit členské státy a zjednodušit jim situaci při organizaci partnerské spolupráce by Komise měla zpřístupnit příklady osvědčených postupů členských států,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Tímto nařízením se zřizuje evropský kodex chování v oblasti partnerské spolupráce pro dohody o partnerství a programy podporované z evropských strukturálních a investičních fondů.

KAPITOLA II

HLAVNÍ ZÁSADY TÝKAJÍCÍ SE TRANSPARENTNÍCH POSTUPŮ PRO IDENTIFIKACI PŘÍSLUŠNÝCH PARTNERŮ

Článek 2

Reprezentativnost partnerů

Členské státy zajistí, aby partneři uvedení v čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1303/2013 byli co nejreprezentativnější z hlediska příslušných zúčastněných stran a byli jmenováni jako řádně pověření zástupci, při zohlednění jejich pravomocí, schopnosti aktivně se zapojit a odpovídající úrovně reprezentativnosti.

Článek 3

Určení příslušných partnerů pro dohody o partnerství

1. Podle dohody o partnerství členské státy určí příslušné partnery přinejmenším z těchto oblastí:

příslušných regionálních, místních, městských a jiných orgánů veřejné správy, včetně

i)	regionálních orgánů, národních zástupců místních samospráv a místních orgánů představujících největší města a městské oblasti, jejichž působnost se týká plánovaného využití fondů ESI,

ii)	národních zástupců vysokoškolských vzdělávacích institucí, poskytovatelů vzdělávání a školení a výzkumných středisek s ohledem na plánované využití fondů ESI,

iii)

jiných vnitrostátních veřejných orgánů odpovědných za uplatňování horizontálních zásad uvedených v článcích 4 až 8 nařízení (EU) č. 1303/2013 s ohledem na plánované využití fondů ESI; a zejména subjektů pověřených podporou rovného zacházení stanoveného podle směrnice Rady 2000/43/ES (2), směrnice Rady 2004/113/ES (3) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES (4);

hospodářských a sociálních partnerů, včetně:

i)	celostátně uznávaných organizací sociálních partnerů, zejména obecných mezioborových organizací a odvětvových organizací, jejichž odvětví se týkají plánovaného využití fondů ESI,

ii)	národních obchodních komor a podnikatelských sdružení zastupujících obecný zájem průmyslu a odvětví s ohledem na plánované využití fondů ESI a s cílem zajistit vyvážené zastoupení velkých, středních a malých podniků a mikropodniků, spolu se zástupci sociální ekonomiky;

subjektů zastupujících občanskou společnost, jako jsou partneři v oblasti životního prostředí, nevládní organizace a subjekty zodpovědné za prosazování sociálního začlenění, rovnosti žen a mužů a nediskriminace, včetně:

subjektů působících v oblastech souvisejících s plánovaným využitím fondů ESI a s uplatňováním horizontálních zásad uvedených v článcích 4 až 8 nařízení (EU) č. 1303/2013, a to na základě jejich reprezentativnosti a při zohlednění zeměpisného a tematického pokrytí, řídících schopností, odborných znalostí a inovativních přístupů,

ii)	jiných organizací nebo skupin, na které má provádění fondů ESI výrazný reálný nebo potenciální dopad, zejména pak skupin považovaných za ohrožené diskriminací a sociálním vyloučením.

2. V případě, že orgány veřejné správy, hospodářští a sociální partneři či subjekty zastupující občanskou společnost vytvořili na základě svých společných zájmů seskupení, které má usnadnit jejich zapojení do partnerské spolupráce (zastřešující organizace), mohou jmenovat jediného zástupce zastřešující organizace, který bude v partnerství jejich stanoviska tlumočit.

Článek 4

Určení příslušných partnerů pro programy

1. Pro každý program členské státy určí příslušné partnery přinejmenším z těchto oblastí:

příslušných regionálních, místních, městských a jiných orgánů veřejné správy, včetně

i)	regionálních orgánů, národních zástupců místních samospráv a místních orgánů představujících největší města a městské oblasti, jejichž působnost se týká plánovaného využití fondů ESI přispívajících na program,

ii)	národních nebo regionálních zástupců vysokoškolských vzdělávacích institucí, poskytovatelů vzdělávání, školení a poradenství a výzkumných středisek s ohledem na plánované využití fondů ESI přispívajících na program,

iii)

dalších orgánů veřejné správy, které jsou odpovědné za uplatňování horizontálních zásad uvedených v článcích 4 až 8 nařízení (EU) č. 1303/2013 s ohledem plánované využití fondů ESI přispívajících na program, a zejména subjektů pověřených podporou rovného zacházení stanoveného podle směrnice 2000/43/ES, směrnice 2004/113/ES a směrnice 2006/54/ES,

iv)	ostatních subjektů organizovaných na národní, regionální nebo místní úrovni, které reprezentují oblasti, ve kterých se provádí integrované územní investice a strategie místního rozvoje financované z programu;

hospodářských a sociálních partnerů, včetně:

i)	celostátně a regionálně uznávaných organizací sociálních partnerů, zejména obecných mezioborových organizací a odvětvových organizací, jejichž odvětví se týkají plánovaného využití fondů ESI přispívajících na program,

ii)	národních nebo regionálních obchodních komor a podnikatelských sdružení zastupujících obecný zájem průmyslu či odvětví s cílem zajistit vyvážené zastoupení velkých, středních a malých podniků a mikropodniků, spolu se zástupci sociální ekonomiky,

iii)	ostatních podobných subjektů organizovaných na národní nebo regionální úrovni;

subjektů působících v oblastech souvisejících s plánovaným využitím fondů ESI přispívajícího na program a s uplatňováním horizontálních zásad uvedených v článcích 4 až 8 nařízení (EU) č. 1303/2013, a to na základě jejich reprezentativnosti a při zohlednění zeměpisného a tematického pokrytí, řídících schopností, odborných znalostí a inovativních přístupů,

ii)	subjektů zastupujících místní akční skupiny uvedené v čl. 34 odst. 1 nařízení (EU) č. 1303/2013,

iii)	dalších organizací nebo skupin, na které má provádění fondů ESI výrazný reálný nebo potenciální dopad; zejména pak skupin považovaných za ohrožené diskriminací a sociálním vyloučením.

2. Co se týče programů evropské územní spolupráce, mohou členské státy do partnerské spolupráce zahrnout:

i)	evropská seskupení pro územní spolupráci, která působí v příslušné přeshraniční nebo nadnárodní programové oblasti,

ii)	orgány nebo subjekty, které jsou zapojeny do vytváření či provádění makroregionální strategie či strategie pro oblast jednotlivého moře v programových oblastech, včetně koordinátorů prioritních oblastí v rámci makroregionálních strategií.

3. V případě, že orgány veřejné správy, hospodářští a sociální partneři či subjekty zastupující občanskou společnost vytvořili zastřešující organizaci, mohou jmenovat jediného zástupce této zastřešující organizace, který bude v partnerství jejich stanoviska tlumočit.

KAPITOLA III

HLAVNÍ ZÁSADY A OSVĚDČENÉ POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE ZAPOJENÍ PŘÍSLUŠNÝCH PARTNERŮ DO PŘÍPRAVY DOHODY O PARTNERSTVÍ A PROGRAMŮ

Článek 5

Konzultace s příslušnými partnery o přípravě dohody o partnerství a programů

1. Členské státy a řídící orgány konzultují s příslušnými partnery postup a časový harmonogram přípravy dohody o partnerství a programů, aby zajistily jejich transparentní a účinné zapojení. Přitom je plně informují o jejich obsahu a jakýchkoli jeho změnách.

2. Pokud jde o konzultace s příslušnými partnery, členské státy zohlední potřebu:

a)	včasného zveřejnění příslušných informací a snadného přístupu k nim;

b)	dostatečného času na to, aby partneři mohli analyzovat základní přípravné dokumenty a předlohu dohody o partnerství a předlohy programů a mohli k nim dát připomínky;

c)	dostupnosti způsobů, pomocí nichž mohou partneři klást otázky, poskytovat příspěvky nebo budou informováni o tom, jak byly jejich návrhy zohledněny;

d)	šíření výsledků konzultací.

3. Co se týče programů rozvoje venkova, členské státy zohlední úlohu, kterou mohou hrát celostátní sítě pro venkov ustavené podle čl. 54 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 (5) z hlediska zapojení příslušných partnerů.

4. Pokud došlo k ustavení formálních dohod mezi různými úrovněmi správy na nižší úrovni, než je národní úroveň, členské státy zohlední tyto dohody o víceúrovňové správě v souladu se svými institucionálními a právními rámci.

Článek 6

Příprava dohody o partnerství

Členské státy v souladu se svými institucionálními a právními rámci zapojí příslušné partnery do přípravy dohody o partnerství, zejména co se týče:

a)	analýzy rozdílů, potřeb rozvoje a růstového potenciálu s ohledem na tematické cíle, včetně těch, jež jsou obsaženy v doporučeních pro jednotlivé země;

b)	souhrnu předběžných podmínek programů nebo hlavních zjištění předběžných hodnocení dohody o partnerství, pokud je členský stát provedl z vlastního podnětu;

c)	vybraných tematických cílů, orientačního rozdělení podpory z fondů ESI a jejich hlavních očekávaných výsledků;

d)	seznamu programů a mechanismů na národní a regionální úrovni pro zajištění koordinace fondů ESI mezi sebou navzájem a s dalšími unijními a vnitrostátními finančními nástroji a Evropskou investiční bankou;

e)	opatření pro zajištění integrovaného přístupu k využití fondů ESI pro územní rozvoj městských, venkovských, pobřežních a rybolovných oblastí a oblastí se zvláštními územními rysy;

f)	opatření pro zajištění integrovaného přístupu k řešení zvláštních potřeb zeměpisných oblastí nejvíce postižených chudobou a cílových skupin, jimž nejvíce hrozí diskriminace nebo vyloučení, se zvláštním zřetelem na marginalizované skupiny obyvatel;

g)	provádění horizontálních zásad uvedených v článcích 5, 7 a 8 nařízení (EU) č. 1303/2013.

Článek 7

Informace o zapojení příslušných partnerů do přípravy dohody o partnerství

Členské státy pro účely dohody o partnerství poskytnou alespoň tyto informace:

a)	seznam partnerů, kteří se podíleli na přípravě dohody o partnerství;

b)	opatření přijatá s cílem zajistit aktivní účast partnerů, včetně opatření přijatých v oblasti přístupnosti, zejména pro osoby se zdravotním postižením;

c)	úloha partnerů v přípravě dohody o partnerství;

d)	výsledky konzultací s partnery a popis jejich přidané hodnoty při přípravě dohody o partnerství.

Článek 8

Příprava programů

Členské státy v souladu se svými institucionálními a právními rámci zapojí příslušné partnery do přípravy programů, zejména co se týče:

a)	analýzy a určení potřeb;

b)	definice nebo výběru priorit a souvisejících specifických cílů;

c)	přidělování finančních prostředků;

d)	definice specifických ukazatelů programů;

e)	provádění horizontálních zásad definovaných v článcích 7 a 8 nařízení (EU) č. 1303/2013;

f)	složení monitorovacího výboru.

Článek 9

Informace o zapojení příslušných partnerů do programů

Členské státy pro účely programů poskytnou alespoň tyto informace:

a)	opatření přijatá za účelem zapojení příslušných partnerů do přípravy programů a jejich změny;

b)	plánované kroky k zajištění účasti partnerů při provádění programů.

KAPITOLA IV

OSVĚDČENÉ POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE FORMULACE PRAVIDEL ČLENSTVÍ A VNITŘNÍ POSTUPY MONITOROVACÍCH VÝBORŮ

Článek 10

Pravidla členství v monitorovacích výborech

1. Při vypracovávání pravidel členství v monitorovacích výborech berou členské státy v úvahu zapojení těch partnerů, kteří již byli zapojeni do přípravy programů, a podporují rovnost žen a mužů a zásadu nediskriminace.

2. Pokud jde monitorovací výbory programů Evropské územní spolupráce, partneři mohou být zastoupeni zastřešujícími organizacemi na úrovni Unie nebo mezinárodní úrovni pro meziregionální a nadnárodní programy spolupráce. Členské státy mohou zapojovat partnery do příprav monitorovacího výboru, zejména prostřednictvím jejich účasti v koordinačních výborech na národní úrovni organizovaných v zúčastněných členských státech.

Článek 11

Jednací řády monitorovacích výborů

Při formulaci jednacího řádu monitorovací výbory zohledňují tyto aspekty:

a)	hlasovací práva členů;

b)	lhůta pro oznámení o zasedáních a předávání dokumentů, jež zpravidla nesmí být kratší než deset pracovních dnů;

c)	opatření pro zveřejňování a přístupnost přípravných dokumentů předložených monitorovacím výborům;

d)	postup pro přijímání, zveřejňování a přístupnost zápisů z jednání;

e)	opatření týkající se zřizování a činnosti pracovních skupin v rámci monitorovacích výborů;

f)	ustanovení týkající se střetu zájmů partnerů zapojených do monitorování, hodnocení a výzev k předkládání návrhů;

g)	podmínky, zásady a ujednání týkající se pravidel pro úhradu, možností budování kapacit a využití technické pomoci.

KAPITOLA V

HLAVNÍ ZÁSADY A OSVĚDČENÉ POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE ZAPOJENÍ PŘÍSLUŠNÝCH PARTNERŮ DO PŘÍPRAVY VÝZEV K PŘEDKLÁDÁNÍ NÁVRHŮ A ZPRÁV O POKROKU A VE VZTAHU K MONITOROVÁNÍ A HODNOCENÍ PROGRAMŮ

Článek 12

Povinnosti týkající se ochrany údajů, důvěrnosti údajů a střetu zájmů

Členské státy zajistí, aby si partneři, kteří se podíleli na přípravě výzev k předkládání návrhů a zpráv o pokroku či na monitorování a hodnocení programů, byli vědomi svých povinností týkajících se ochrany údajů, důvěrnosti údajů a střetu zájmů.

Článek 13

Zapojení příslušných partnerů do přípravy výzev k předkládání návrhů

Řídící orgány přijmou vhodná opatření, aby se zamezilo možnému střetu zájmů, pokud jsou do přípravy výzev k předkládání návrhů nebo jejich posuzování zapojeni příslušní partneři.

Článek 14

Zapojení příslušných partnerů do přípravy zpráv o pokroku

Členské státy zapojí příslušné partnery do přípravy zpráv o pokroku při provádění dohody o partnerství podle čl. 52 nařízení (EU) č. 1303/2013, týkající se zejména hodnocení role partnerů při provádění dohody o partnerství a přehledu stanovisek předložených partnery během konzultací, popřípadě včetně popisu toho, jak byla stanoviska partnerů zohledněna.

Článek 15

Zapojení příslušných partnerů do monitorování programů

V rámci monitorovacích výborů a jejich pracovních skupin řídící orgány zapojí partnery do posuzování výsledků programu, včetně závěrů přezkumu výkonnosti, a do přípravy výročních zpráv o provádění programů.

Článek 16

Zapojení partnerů do hodnocení programů

1. Řídící orgány zapojí příslušné partnery do hodnocení programů v rámci monitorovacích výborů a popřípadě i zvláštních pracovních skupin vytvořených pro tento účel monitorovacími výbory.

2. Řídící orgány pro programy Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Evropského sociálního fondu (ESF) a Fondu soudržnosti konzultují s partnery zprávy, jež shrnují závěry hodnocení provedených v průběhu programového období v souladu s čl. 114 odst. 2 nařízení (EU) č. 1303/2013.

KAPITOLA VI

ORIENTAČNÍ OBLASTI, TÉMATA A OSVĚDČENÉ POSTUPY TÝKAJÍCÍ SE VYUŽÍVÁNÍ FONDŮ ESI K POSÍLENÍ INSTITUCIONÁLNÍCH KAPACIT PŘÍSLUŠNÝCH PARTNERŮ A ROLE KOMISE PŘI ŠÍŘENÍ OSVĚDČENÝCH POSTUPŮ

Článek 17

Posilování institucionálních kapacit příslušných partnerů

1. Řídící orgán prověří potřebu využívat technické pomoci za účelem podpory posilování institucionálních kapacit partnerů, zejména co se týče malých územněsprávních celků, hospodářských a sociálních partnerů a nevládních organizací, s cílem pomoci jim účinně se zapojit do přípravy, provádění, monitorování a hodnocení programů.

2. Podpora uvedená v odstavci 1 může mít formu, mimo jiné, tematických seminářů, školení, koordinačních a síťových struktur nebo příspěvků na náklady spojené s účastí na zasedáních týkajících se přípravy, provádění, monitorování a hodnocení programu.

3. Co se týče programů rozvoje venkova, lze podporu uvedenou v odstavci 1 poskytnout prostřednictvím celostátní sítě pro venkov v souladu s čl. 54 nařízení (EU) č. 1305/2013.

4. Co se týče programů ESF, řídící orgány v méně rozvinutých nebo přechodových regionech nebo v členských státech způsobilých pro podporu z Fondu soudržnosti zajistí, aby byly vhodné zdroje z ESF podle potřeby přidělovány na činnosti spojené s budováním kapacit sociálních partnerů a nevládních organizací, které jsou zapojeny do programů.

5. Co se týče evropské územní spolupráce, podpora podle odstavců 1 a 2 může rovněž zahrnovat podporu partnerům k posílení jejich institucionálních kapacit pro účast na mezinárodní spolupráci.

Článek 18

Úloha Komise při šíření osvědčených postupů

1. Komise zřídí mechanismus spolupráce nazvaný evropská komunita odborníků v oblasti partnerství, který je společný pro fondy ESI a je otevřený zainteresovaným členským státům, řídícím orgánům a organizacím zastupujícím partnery na úrovni Unie.

Evropská komunita odborníků v oblasti partnerství usnadňuje výměnu zkušeností, budování kapacit a šíření příslušných výsledků.

2. Komise zpřístupní příklady osvědčených postupů pro organizování partnerství.

3. Výměna zkušeností ohledně určení, přenosu a šíření osvědčených postupů a inovativních přístupů v souvislosti s prováděním programů meziregionální spolupráce a opatření podle čl. 2 odst. 3 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 (6) zahrnuje zkušenosti z partnerství v programech spolupráce.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 19

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 7. ledna 2014.

Za Komisi

předseda

José Manuel BARROSO

(1) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(2) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22).

(3) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37).

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 487.

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259).

14.3.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 74/8

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) č. 241/2014

ze dne 7. ledna 2014,

kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o regulační technické normy pro kapitálové požadavky na instituce

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (1), a zejména na čl. 26 odst. 4 třetí pododstavec, čl. 27 odst. 2 třetí pododstavec, čl. 28 odst. 5 třetí pododstavec, čl. 29 odst. 6 třetí pododstavec; čl. 32 odst. 2 třetí pododstavec, čl. 36 odst. 2 třetí pododstavec, čl. 41 odst. 2 třetí pododstavec, čl. 52 odst. 2 třetí pododstavec, čl. 76 odst. 4 třetí pododstavec, čl. 78 odst. 5 třetí pododstavec, čl. 79 odst. 2 třetí pododstavec, čl. 83 odst. 2 třetí pododstavec, čl. 481 odst. 6 a čl. 487 odst. 3 třetí pododstavec uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ustanovení tohoto nařízení spolu úzce souvisejí, jelikož se týkají složek požadavků na kapitál, které jsou uloženy institucím, a odpočtů takových složek od kapitálu při uplatňování nařízení (EU) č. 575/2013. Za účelem zajištění souladu mezi uvedenými ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a usnadnění komplexního pohledu a jednoduchého přístupu k nim osobám, na něž se tyto povinnosti vztahují, je vhodné zařadit všechny regulační technické normy týkající se kapitálu vyžadované nařízením (EU) č. 575/2013 do jednoho nařízení.

(2)

K zajištění větší konvergence v Unii, pokud jde o způsob, jakým mají být předvídatelné dividendy odečteny od mezitímního zisku nebo od zisku ke konci roku, je nezbytné zavést hierarchii způsobů ohodnocení odpočtu: za prvé existence rozhodnutí příslušného subjektu o rozdělení výnosů, poté dividendová politika a za třetí poměr vyplacených dividend v minulosti.

(3)

Kromě obecných požadavků na kapitál, které jsou připojeny ke zvláštním požadavkům na kapitál vztahujícím se na tyto typy institucí nebo které jsou těmito zvláštními požadavky pozměněny, to vyžaduje upřesnění podmínek, podle nichž mohou příslušné orgány určit, že pro účely kapitálu se určitý typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva považuje za vzájemnou instituci, družstvo, spořitelnu nebo podobnou instituci. To má snížit riziko, že by instituce mohla působit na základě zvláštního postavení vzájemné instituce, družstva, spořitelny nebo podobné instituce, na niž se mohou vztahovat zvláštní kapitálové požadavky, v případě, že dotyčná instituce nevykazuje společné znaky institucí sektoru družstevního bankovnictví v Unii.

(4)

V případě instituce uznané podle použitelného vnitrostátního práva za vzájemnou instituci, družstvo, spořitelnu nebo podobnou instituci je v některých případech vhodné rozlišovat mezi držiteli nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 instituce a členy takové instituce, jelikož členové obvykle musí držet kapitálové nástroje, aby měli nárok na dividendy a rovněž nárok na část zisků a rezerv.

(5)

Společným znakem družstva, spořitelny, vzájemné instituce nebo podobné instituce je obvykle provozování činnosti ve prospěch zákazníků a členů instituce a jako služby pro veřejnost. Hlavním cílem není vytvářet a vyplácet finanční zisk externím poskytovatelům kapitálu, jako v případě akcionářů akciových společností. Z tohoto důvodu se kapitálové nástroje používané těmito institucemi liší od kapitálových nástrojů vydávaných akciovými společnostmi, které v běžných situacích a v případě likvidace držitelům obvykle udělují přímý přístup k rezervám a ziskům a jsou převoditelné na třetí stranu.

(6)

Co se týká družstev, společným znakem je obvykle možnost členů z družstva vystoupit, a tudíž požádat o splacení kapitálových nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, které drží. To družstvu nebrání ve vydávání kvalifikovaných kapitálových nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, u nichž nemají držitelé možnost vrátit nástroje instituci, pokud tyto nástroje splňují ustanovení článku 29 nařízení (EU) č. 575/2013. Vydává-li instituce různé typy nástrojů podle článku 29 uvedeného nařízení, nemělo by dojít k tomu, že pouze některým těmto typům nástrojů by byly uděleny výsady, jež by se lišily od výsad stanovených v čl. 29 odst. 4 uvedeného nařízení.

(7)

Spořitelny jsou obvykle strukturovány jako nadace, která nemá žádného vlastníka kapitálu, to znamená nikoho, kdo se podílí na kapitálu a může mít prospěch ze zisků instituce. Jedním z hlavních znaků vzájemných institucí je to, že členové obvykle nepřispívají ke kapitálu instituce a za normální situace nemají prospěch z přímého rozdělení rezerv. To by těmto institucím nemělo bránit v tom, aby za účelem rozvoje své činnosti investorům nebo členům, kteří se mohou podílet na kapitálu a v běžných situacích a v případě likvidace mít do jisté míry prospěch z rezerv, vydávaly nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1.

(8)

Všechny existující instituce, které jsou zřízeny a uznány za vzájemné instituce, družstva, spořitelny nebo podobné instituce podle použitelného vnitrostátního práva přede dnem 31. prosince 2012, jsou pro účely části druhé nařízení (EU) č. 575/2013 za takové považovány i nadále bez ohledu na jejich právní formu, nepřestávají-li splňovat kritéria, na jejichž základě byly uznány za jeden z těchto subjektů podle použitelného vnitrostátního práva.

(9)	Při vymezení případů, které se budou u všech typů kapitálových nástrojů považovat za nepřímé financování, je praktičtější a komplexnější učinit tak stanovením charakteristik opačného pojmu, tj. přímého financování.

(10)

Za účelem uplatňování pravidel týkajících se kapitálu na vzájemné instituce, družstva, spořitelny a podobné instituce je nutné náležitě zohlednit zvláštnosti těchto institucí. Je třeba zavést pravidla, která mimo jiné zajistí, aby tyto instituce mohly případně omezit splacení svých kapitálových nástrojů. Je-li proto u těchto typů institucí podle použitelného vnitrostátního práva zakázáno odmítnout splacení nástrojů, je nezbytné, aby předpisy, kterými se nástroje řídí, instituci umožňovaly odložit jejich splacení a omezit objem, který má být splacen. Vzhledem k významu možnosti omezit nebo odložit splacení by měly mít příslušné orgány pravomoc omezit splacení družstevních podílů a instituce by měly jakékoli rozhodnutí o omezení splacení zdokumentovat.

(11)

Je třeba vymezit pojem „zisk z prodeje“, který souvisí s budoucím maržovým příjmem v rámci sekuritizace, sladit jej s mezinárodními postupy, jako jsou postupy stanovené Basilejským výborem pro bankovní dohled, a zajistit, aby žádný zrušitelný zisk z prodeje nebyl vzhledem ke své nestálosti zahrnut do kapitálu instituce.

(12)

Aby se zamezilo regulatorní arbitráži a zajistilo harmonizované uplatňování pravidel týkajících se kapitálových požadavků v Unii, je důležité zajistit jednotný přístup, pokud jde o odpočet určitých položek od kapitálu, jako jsou ztráty v běžném účetním roce, odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a aktiva penzijního fondu definovaných požitků.

(13)

V zájmu zajištění jednotného postupu v celé Unii, pokud jde o způsob hodnocení pobídek ke splacení nástrojů, je nezbytné stanovit popis případů, kdy je vytvořeno očekávání, že nástroj bude pravděpodobně splacen. Je rovněž nutné navrhnout pravidla vedoucí k včasné aktivaci mechanismů absorpce ztrát u hybridních nástrojů za účelem vyšší absorpce ztrát u těchto nástrojů v budoucnu. Jelikož nástroje vydávané jednotkami pro speciální účel poskytují z hlediska obezřetnosti menší jistotu než přímo vydané nástroje, musí být použití jednotek pro speciální účel v případě nepřímého vydávání kapitálu omezené a přesně ohraničené.

(14)	Je nutné vyvážit potřebu zajištění obezřetných výpočtů expozic institucí vůči nepřímým investicím do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů s potřebou zajistit, aby to pro instituce nepředstavovalo přílišnou zátěž.

(15)

Je nezbytné vymezit podrobný a komplexní postup pro udělování svolení příslušných orgánů ke snížení kapitálu. Splacení, snížení a zpětné odkoupení kapitálových nástrojů by nemělo být držitelům oznámeno dříve, než instituce získala předchozí svolení příslušného orgánu. Instituce by měly poskytnout podrobný seznam údajů, aby měl příslušný orgán před udělením svolení k dispozici všechny příslušné informace.

(16)	Dočasné výjimky z odpočtů od položek kapitálu jsou stanoveny s cílem případně umožnit použití plánů finanční pomoci. Doba trvání těchto výjimek by proto neměla přesáhnout dobu trvání plánů finanční pomoci.

(17)

Aby mohly být jednotky pro speciální účel zahrnuty do položek vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2, měla by být aktiva jednotek pro speciální účel, která nejsou investována do kapitálových nástrojů vydaných institucemi, zanedbatelná a nevýznamná. K dosažení tohoto cíle by měl být objem takových aktiv omezen limitem vyjádřeným ve vztahu k průměrným celkovým aktivům jednotky pro speciální účel.

(18)

Přechodná ustanovení mají umožnit bezproblémový přechod na nový regulační rámec, proto je důležité, aby při uplatňování přechodných ustanovení týkajících se filtrů a odpočtů byly tyto přechodné postupy stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013 uplatňovány jednotně, avšak způsobem, který přihlíží k původnímu výchozímu stavu vytvořenému vnitrostátními předpisy k provedení předchozího regulačního režimu Unie, který představují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES (2) a 2006/49/ES (3).

(19)

Přebytečné nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1 nebo vedlejšího kapitálu tier 1 zachované podle přechodných ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 mohou být na základě těchto ustanovení zahrnuty do limitů pro zachované nástroje u nižších tříd kapitálu. To však nemůže změnit limity pro zachované nástroje u nižších tříd kapitálu, proto by případné zahrnutí do limitů pro zachování právních účinků u nižší třídy mělo být možné pouze tehdy, pokud v této nižší třídě existuje dostatečné rozpětí. Jelikož se jedná o přebytečné nástroje vyšší třídy, mělo by být u těchto nástrojů možné, aby byly později reklasifikovány na kapitál vyšší třídy.

(20)	Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví.

(21)

Evropský orgán pro bankovnictví uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (4).

(22)

Evropský orgán pro bankovnictví by měl provést přezkum uplatňování tohoto nařízení, a zejména pravidel pro stanovování postupů, jimiž se povoluje splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, které vydaly vzájemné instituce, družstva, spořitelny nebo podobné instituce, a případně navrhnout změny.

(23)

Evropský orgán pro bankovnictví konzultoval Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění ohledně zacházení s kapitálovými nástroji vydanými pojišťovnami a zajišťovnami ze třetích zemí a ohledně zacházení s kapitálovými nástroji vydanými podniky vyňatými z působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (5) pro účely čl. 36 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla týkající se:

a)	významu slova „předvídatelný“ při určování, zda byly od kapitálu odečteny předvídatelné výplaty nebo dividendy, podle čl. 26 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013;

b)	podmínek, podle nichž mohou příslušné orgány určit, zda typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva lze považovat za vzájemnou instituci, družstvo, spořitelnu nebo podobnou instituci, podle čl. 27 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)	použitelných forem a povahy nepřímého financování kapitálových nástrojů podle čl. 28 odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013;

d)	povahy nezbytných omezení splacení nástrojů, pokud použitelné vnitrostátní právo instituci zakazuje splacení kapitálových nástrojů odmítnout, podle čl. 29 odst. 6 nařízení (EU) č. 575/2013;

e)	dalšího upřesnění pojmu „zisk z prodeje“ podle čl. 32 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

f)	uplatnění odpočtů od položek kmenového kapitálu tier 1 a ostatních odpočtů od položek kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 podle čl. 36 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

g)	kritérií, podle nichž příslušné orgány povolují institucím snížit výši aktiv penzijního fondu definovaných požitků, podle čl. 41 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

formy a povahy možných pobídek ke splacení nástrojů, povahy zvýšení účetní hodnoty nástroje zahrnovaného do vedlejšího kapitálu tier 1 po dočasném snížení účetní hodnoty jeho jistiny, postupů a načasování, pokud jde o rozhodné události, vlastnosti nástrojů, které by mohly bránit rekapitalizaci, a použití jednotek pro speciální účel, podle čl. 52 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

i)	dostatečné konzervativnosti odhadů použitých jako alternativa k výpočtu podkladové expozice u nepřímých investic do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů podle čl. 76 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013;

j)	některých podrobných podmínek, které musí být splněny před udělením svolení příslušných orgánů ke snížení kapitálu, a příslušného postupu podle čl. 78 odst. 5 nařízení (EU) č. 575/2013;

k)	podmínek pro dočasnou výjimku z odpočtů kapitálu podle čl. 79 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

l)	typů aktiv, která mohou souviset s provozem jednotky pro speciální účel, a pojmů „zanedbatelný“ a „nevýznamný“ pro účely určení kvalifikovaného vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 vydaného jednotkou pro speciální účel podle čl. 83 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013;

m)	podrobných podmínek pro úpravy kapitálu podle přechodných ustanovení v souladu s čl. 481 odst. 6 nařízení (EU) č. 575/2013;

n)	podmínek pro položky vyloučené ze zachování právních účinků v rámci položek kmenového kapitálu tier 1 nebo vedlejšího kapitálu tier 1 v ostatních složkách kapitálu podle čl. 487 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

KAPITOLA II

SLOŽKY KAPITÁLU

ODDÍL 1

Položky a nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1

Pododdíl 1

Předvídatelné dividendy a výplaty

Článek 2

Význam pojmu „předvídatelný“ ve spojení „předvídatelná dividenda“ pro účely čl. 26 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Hodnota předvídatelných dividend, kterou mají instituce odečíst od mezitímního zisku nebo zisku ke konci roku, jak je stanoveno v čl. 26 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, se určí podle odstavců 2 až 4.

2. Pokud vedoucí orgán instituce oficiálně vydal nebo navrhl příslušnému subjektu instituce rozhodnutí týkající se výše dividend, které mají být vyplaceny, odečte se tato hodnota od příslušného mezitímního zisku nebo zisku ke konci roku.

3. Jsou-li vypláceny zálohy na dividendy, zbytková částka mezitímního zisku vyplývající z výpočtu stanoveného v odstavci 2, která má být připočítána ke kmenovému kapitálu tier 1, se s přihlédnutím k pravidlům uvedeným v odstavcích 2 a 4 sníží o hodnotu předvídatelných dividend, které mohou být podle očekávání vyplaceny ze zbytkového mezitímního zisku s konečnými dividendami za celý hospodářský rok.

4. Předtím, než vedoucí orgán oficiálně vydá nebo navrhne příslušnému subjektu rozhodnutí týkající se výplaty dividend, se hodnota předvídatelných dividend, kterou mají instituce odečíst od mezitímního zisku nebo zisku ke konci roku, rovná hodnotě mezitímního zisku nebo zisku na konci roku vynásobené poměrem vyplacených dividend.

5. Poměr vyplacených dividend se určí na základě dividendové politiky schválené pro příslušné období vedoucím orgánem nebo jiným příslušným subjektem.

6. Obsahuje-li dividendová politika rozpětí vyplácení místo pevně stanovené hodnoty, použije se pro účely odstavce 2 horní mez tohoto rozpětí.

7. Pokud neexistuje schválená dividendová politika nebo pokud je podle názoru příslušného orgánu pravděpodobné, že instituce svou dividendovou politiku nepoužije nebo že tato politika nepředstavuje obezřetný základ pro určení výše odpočtu, je poměr vyplacených dividend založen na nejvyšší z těchto hodnot:

a)	průměrný poměr vyplacených dividend za tři roky předcházející zvažovanému roku;

b)	poměr vyplacených dividend v roce předcházejícím zvažovanému roku.

8. Příslušný orgán může povolit, aby instituce upravila výpočet poměru vyplacených dividend podle odst. 7 písm. a) a b) k vyloučení mimořádných dividend vyplacených v daném období.

9. Hodnota předvídatelných dividend, která má být odečtena, se stanoví s přihlédnutím k případným regulačním omezením týkajícím se rozdělování výnosů, zejména omezením stanoveným v souladu článkem 141 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (6). Výše zisku po odpočtu předvídatelných výplat s výhradou těchto omezení může být zcela zahrnuta do kmenového kapitálu tier 1, je-li splněna podmínka stanovená v čl. 26 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013. Jsou-li použitelná takováto omezení, vycházejí předvídatelné dividendy, které mají být odečteny, z plánu zachování kapitálu schváleného příslušným orgánem podle článku 142 směrnice 2013/36/EU.

10. Hodnota předvídatelných dividend, které mají být vyplaceny ve formě, která nesnižuje výši kmenového kapitálu tier 1, například dividend ve formě akcí, tj. akcií vydaných z titulu dividend, se od mezitímního zisku nebo zisku ke konci roku, který má být zahrnut do kmenového kapitálu tier 1, neodečítá.

11. Dříve než příslušný orgán povolí, aby instituce zahrnula mezitímní zisk nebo zisk ke konci roku do kmenového kapitálu tier 1, přesvědčí se o tom, že byly provedeny veškeré nezbytné odpočty od mezitímního zisku nebo zisku ke konci roku a všechny odpočty související s předvídatelnými dividendami, a to buď na základě použitelného účetního rámce, nebo v rámci jiných úprav.

Článek 3

Význam pojmu „předvídatelný“ ve spojení „předvídatelná výplata“ pro účely čl. 26 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Hodnota předvídatelných výplat, která má být vzata v úvahu, zahrnuje:

a)	výši daní;

hodnotu případných závazků nebo okolností vzniklých během souvisejícího účetního období, které pravděpodobně sníží zisk instituce a s ohledem na něž není příslušný orgán přesvědčen o tom, že byly provedeny všechny potřebné úpravy ocenění, jako jsou dodatečné úpravy ocenění podle článku 34 nařízení (EU) č. 575/2013, nebo vytvořeny rezervy.

2. Předvídatelné výplaty, které nebyly zohledněny ve výsledovce, jsou přiřazeny mezitímnímu období, během něhož vznikly, takže každé mezitímní období nese přiměřenou výši těchto výplat. Podstatné nebo neopakující se události jsou zohledněny v plném rozsahu a neprodleně v mezitímním období, v němž nastaly.

3. Dříve než příslušný orgán svolí, aby instituce zahrnula mezitímní zisk nebo zisk ke konci roku do kmenového kapitálu tier 1, se přesvědčí o tom, že byly provedeny veškeré nezbytné odpočty od mezitímního zisku nebo zisku ke konci roku a všechny odpočty související s předvídatelnými výplatami, a to buď na základě použitelného účetního rámce, nebo v rámci jiných úprav.

Pododdíl 2

Družstva, spořitelny, vzájemné instituce a podobné instituce

Článek 4

Typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva za družstvo pro účely čl. 27 odst. 1 písm. a) bodu ii) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Příslušné orgány mohou určit, že určitý typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva lze pro účely části druhé nařízení (EU) č. 575/2013 považovat za družstvo, jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavcích 2, 3 a 4.

2. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za družstvo, musí její právní postavení spadat do jedné z těchto kategorií:

a)	v Rakousku: instituce zaregistrované jako „eingetragene Genossenschaft (e.Gen.)“ nebo „registrierte Genossenschaft“ podle „Gesetz über Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften (GenG)“;

b)	v Belgii: instituce zaregistrované jako „société coopérative/coöperatieve vennootschap“ a schválené podle královské vyhlášky ze dne 8. ledna 1962, kterou se stanoví podmínky pro schvalování vnitrostátních seskupení družstev a družstev;

c)	na Kypru: instituce zaregistrované jako „Συνεργατικό Πιστωτικό Ίδρυμα ή ΣΠΙ“ zřízené podle zákona o družstvech z roku 1985;

d)	v České republice: instituce schválené jako „spořitelní a úvěrní družstvo“ podle „zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev“;

e)	v Dánsku: instituce zaregistrované jako „andelskasser“ nebo „sammenslutninger af andelskasser“ podle dánského zákona o finančních podnicích;

ve Finsku: instituce zaregistrované jako jeden z těchto typů:

1)	„osuuspankki“ nebo „andelsbank“ podle „laki osuuspankeista ja muista osuuskuntamuotoisista luottolaitoksista“ nebo „lag om andelsbanker och andra kreditinstitut i andelslagsform“;

2)	„muu osuuskuntamuotoinen luottolaitos“ nebo „annat kreditinstitut i andelslagsform“ podle „laki osuuspankeista ja muista osuuskuntamuotoisista luottolaitoksista“ nebo „lag om andelsbanker och andra kreditinstitut i andelslagsform“;

3)	„keskusyhteisö“ nebo „centralinstitutet“ podle „laki talletuspankkien yhteenliittymästä“ nebo „lag om en sammanslutning av inlåningsbanker“;

g)	ve Francii: instituce zaregistrované jako „sociétés coopératives“ podle „Loi no47-1775 du 10 septembre 1947 portant statut de la coopération“ a schválené jako „banques mutualistes ou coopératives“ podle „Code monétaire et financier, partie législative, Livre V, titre Ier, chapitre II“;

h)	v Německu: instituce zaregistrované jako „eingetragene Genossenschaft (eG)“ podle „Gesetz betreffend die Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften (Genossenschaftsgesetz –GenG)“;

i)	v Řecku: instituce zaregistrované jako „Πιστωτικοί Συνεταιρισμοί“ podle zákona o družstvech 1667/1986, které působí jako úvěrové instituce a mohou být označeny jako „Συνεταιριστική Τράπεζα“ podle zákona o bankovnictví 3601/2007;

j)	v Maďarsku: instituce zaregistrované jako „Szövetkezeti hitelintézet“ podle zákona CXII o úvěrových institucích a finančních podnicích z roku 1996;

v Itálii: instituce zaregistrované jako jeden z těchto typů:

1)	„Banche popolari“ uvedené v legislativním dekretu č. 385 ze dne 1. září 1993;

2)	„Banche di credito cooperativo“ uvedené v legislativním dekretu č. 385 ze dne 1. září 1993;

3)	„Banche di garanzia collettiva dei fidi“ uvedené v článku 13 legislativního nařízení č. 269 ze dne 30. září 2003 přeměněného na zákon č. 326 ze dne 24. listopadu 2003;

l)	v Lucembursku: instituce zaregistrované jako „Sociétés coopératives“ podle definice v oddíle VI zákona ze dne 10. srpna 1915 o obchodních společnostech;

m)	v Nizozemsku: instituce zaregistrované jako „coöperaties“ nebo „onderlinge waarborgmaatschappijen“ podle svazku 2 hlavy 3 Rechtspersonen občanského zákoníku („Burgerlijk wetboek“);

n)	v Polsku: instituce zaregistrované jako „bank spółdzielczy“ podle ustanovení „Prawo bankowe“;

o)	v Portugalsku: instituce zaregistrované jako „Caixa de Crédito Agrícola Mútuo“ nebo jako „Caixa Central de Crédito Agrícola Mútuo“ podle „Regime Jurídico do Crédito Agrícola Mútuo e das Cooperativas de Crédito Agrícola“ schváleného předpisem „Decreto-Lei n.o 24/91, de 11 de Janeiro“;

p)	v Rumunsku: instituce zaregistrované jako „Organizații cooperatiste de credit“ podle ustanovení mimořádného vládního nařízení č. 99/2006 o úvěrových institucích a kapitálové přiměřenosti, který byl se změnami a doplňky schválen zákonem č. 227/2007;

q)	ve Španělsku: instituce zaregistrované jako „Cooperativas de Crédito“ podle „Ley 13/1989, de 26 de mayo, de Cooperativas de Crédito“;

r)	ve Švédsku: instituce zaregistrované jako „Medlemsbank“ podle „Lag (1995:1570) om medlemsbanker“ nebo jako „Kreditmarknadsförening“ podle „Lag (2004:297) om bank- och finansieringsrörelse“;

s)	ve Spojeném království: instituce zaregistrované jako „cooperative societies“ podle „Industrial and Provident Societies Act 1965“ a podle „Industrial and Provident Societies Act (Northern Ireland) 1969“.

3. Co se týká kmenového kapitálu tier 1, aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za družstvo, může podle použitelného vnitrostátního práva nebo stanov společnosti na úrovni právního subjektu vydávat pouze kapitálové nástroje uvedené v článku 29 nařízení (EU) č. 575/2013.

4. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za družstvo, mohou být držitelé (kterými mohou být členové nebo nečlenové instituce) nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 podle odstavce 3 v případě, že podle použitelného vnitrostátního práva mohou odstoupit, rovněž oprávněni vrátit kapitálový nástroj instituci s výhradou omezení podle použitelného vnitrostátního práva, stanov společnosti, nařízení (EU) č. 575/2013 a tohoto nařízení. To instituci nebrání v tom, aby v souladu s použitelným vnitrostátním právem vydávala členům a nečlenům nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které jsou v souladu s článkem 29 nařízení (EU) č. 575/2013 a které neudělují právo na vrácení kapitálového nástroje instituci.

Článek 5

Typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva za spořitelnu pro účely čl. 27 odst. 1 písm. a) bodu iii) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Příslušné orgány mohou určit, že určitý typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva lze pro účely části druhé nařízení (EU) č. 575/2013 považovat za spořitelnu, jsou-li splněny všechny podmínky uvedené v odstavcích 2, 3 a 4.

2. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za spořitelnu, musí její právní postavení spadat do jedné z těchto kategorií:

a)	v Rakousku: instituce zaregistrované jako „Sparkasse“ podle § 1 odst. 1 „Bundesgesetz über die Ordnung des Sparkassenwesens (Sparkassengesetz – SpG)“;

b)	v Dánsku: instituce zaregistrované jako „Sparekasser“ podle dánského zákona o finančních podnicích;

c)	ve Finsku: instituce zaregistrované jako „Säästöpankki“ nebo „Sparbank“ podle „Säästöpankkilaki“ nebo „Sparbankslag“;

v Německu: instituce zaregistrované jako „Sparkasse“ následovně:

1)	„Sparkassengesetz für Baden-Württemberg (SpG)“;

2)	„Gesetz über die öffentlichen Sparkassen (Sparkassengesetz – SpkG) in Bayern“;

3)	„Gesetz über die Berliner Sparkasse und die Umwandlung der Landesbank Berlin – Girozentrale – in eine Aktiengesellschaft (Berliner Sparkassengesetz – SpkG)“;

4)	„Brandenburgisches Sparkassengesetz (BbgSpkG)“;

5)	„Sparkassengesetz für öffentlich-rechtliche Sparkassen im Lande Bremen (Bremisches Sparkassengesetz)“;

6)	„Hessisches Sparkassengesetz“;

7)	„Sparkassengesetz des Landes Mecklenburg-Vorpommern (SpkG)“;

8)	„Niedersächsisches Sparkassengesetz (NSpG)“;

9)	„Sparkassengesetz Nordrhein-Westfalen (Sparkassengesetz – SpkG)“;

10)	„Sparkassengesetz (SpkG) für Rheinland-Pfalz“;

11)	„Saarländisches Sparkassengesetz (SSpG)“;

12)	„Gesetz über die öffentlich-rechtlichen Kreditinstitute im Freistaat Sachsen und die Sachsen-Finanzgruppe“;

13)	„Sparkassengesetz des Landes Sachsen-Anhalt (SpkG-LSA)“;

14)	„Sparkassengesetz für das Land Schleswig-Holstein (Sparkassengesetz – SpkG)“;

15)	„Thüringer Sparkassengesetz (ThürSpkG)“;

e)	ve Španělsku: instituce zaregistrované jako „Cajas de Ahorros“ podle „Real Decreto-Ley 2532/1929, de 21 de noviembre, sobre Régimen del Ahorro Popular“;

f)	ve Švédsku: instituce zaregistrované jako „Sparbank“ podle „Sparbankslag (1987:619)“.

3. Co se týká kmenového kapitálu tier 1, aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za spořitelnu, může podle použitelného vnitrostátního práva nebo stanov společnosti na úrovni právního subjektu vydávat pouze nástroje uvedené v článku 29 nařízení (EU) č. 575/2013.

4. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za spořitelnu, nesmí být celková výše kapitálu, rezerv a mezitímního zisku nebo zisku ke konci roku podle použitelného vnitrostátního práva rozdělena držitelům nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1. Tato podmínka se pokládá za splněnou i v případě, že instituce vydává nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které držitelům v běžných situacích přiznávají právo na část zisků a rezerv, je-li to přípustné podle použitelného vnitrostátního práva, pokud je tato část úměrná jejich příspěvku ke kapitálu a rezervám nebo v případě, že to připouští použitelné vnitrostátní právo podle jiné úpravy. Instituce může vydávat nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce udělují držitelům právo na rezervy, které nemusí být úměrné jejich příspěvku ke kapitálu a rezervám, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 29 odst. 4 a 5 nařízení (EU) č. 575/2013.

Článek 6

Typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva za vzájemnou instituci pro účely čl. 27 odst. 1 písm. a)bodu i) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Příslušné orgány mohou určit, že určitý typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva lze pro účely části druhé nařízení (EU) č. 575/2013 považovat za vzájemnou instituci, jsou-li splněny všechny podmínky uvedené v odstavcích 2, 3 a 4.

2. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za vzájemnou instituci, musí její právní postavení spadat do jedné z těchto kategorií:

v Dánsku: sdružení („Foreninger“) nebo fondy („Fonde“), vzniklé přeměnou pojišťoven („Forsikringsselskaber“), hypotečních úvěrových institucí („Realkreditinstitutter“), spořitelen („Sparekasser“), družstevních spořitelen („Andelskasser“) a přidružených podniků družstevních spořitelen („Sammenslutninger af andelskasser“) na společnosti s ručením omezeným, jak jsou vymezeny podle dánského zákona o finančních podnicích;

b)	v Irsku: instituce zaregistrované jako „building societies“ podle „Building Societies Act 1989“;

c)	ve Spojeném království: instituce zaregistrované jako „building societies“ podle „Building Societies Act 1986“; instituce zaregistrované jako „savings bank“ podle „Savings Bank (Scotland) Act 1819“.

3. Co se týká kmenového kapitálu tier 1, aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za vzájemnou instituci, může podle použitelného vnitrostátního práva nebo stanov společnosti na úrovni právního subjektu vydávat pouze kapitálové nástroje uvedené v článku 29 nařízení (EU) č. 575/2013.

4. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za vzájemnou instituci, musí celkový nebo částečný objem kapitálu a rezerv vlastnit členové instituce, kteří za normální situace nemají prospěch z přímého rozdělení rezerv, zejména prostřednictvím výplaty dividend. Tyto podmínky se považují za splněné i v případě, že instituce vydává nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které udělují právo na zisk a rezervy, je-li to přípustné podle použitelného vnitrostátního práva.

Článek 7

Typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva za podobnou instituci pro účely čl. 27 odst. 1 písm. a) bodu iv) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Příslušné orgány mohou určit, že určitý typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva lze pro účely části druhé nařízení (EU) č. 575/2013 považovat za instituci podobnou družstvům, vzájemným institucím a spořitelnám, jsou-li splněny všechny podmínky uvedené v odstavcích 2, 3 a 4.

2. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za instituci podobnou družstvům, vzájemným institucím a spořitelnám, musí její právní postavení spadat do jedné z těchto kategorií:

a)	v Rakousku: „Pfandbriefstelle der österreichischen Landes-Hypothekenbanken“ podle „Bundesgesetz über die Pfandbriefstelle der österreichischen Landes-Hypothekenbanken (Pfandbriefstelle-Gesetz – PfBrStG)“;

b)	ve Finsku: instituce zaregistrované jako „Hypoteekkiyhdistys“ nebo „Hypoteksförening“ podle „Laki hypoteekkiyhdistyksistä“ nebo „Lag om hypoteksföreningar“.

3. Co se týká kmenového kapitálu tier 1, aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za instituci podobnou družstvům, vzájemným institucím a spořitelnám, může podle vnitrostátního použitelného práva nebo stanov společnosti na úrovni právního subjektu vydávat pouze kapitálové nástroje uvedené v článku 29 nařízení (EU) č. 575/2013.

4. Aby byla instituce považována pro účely odstavce 1 za instituci podobnou družstvům, vzájemným institucím a spořitelnám, musí být splněna rovněž jedna či několik těchto podmínek:

pokud držitelé (kteří mohou být členy nebo nečleny instituce) nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 podle odstavce 3 mohou podle použitelného vnitrostátního práva odstoupit, mohou být rovněž oprávněni vrátit kapitálový nástroj instituci, avšak pouze s výhradou omezení uvedených v použitelném vnitrostátním právu, stanovách společnosti a nařízení (EU) č. 575/2013 a tomto nařízení. To instituci nebrání v tom, aby podle použitelného vnitrostátního práva vydávala členům a nečlenům nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které jsou v souladu s článkem 29 nařízení (EU) č. 575/2013 a které neudělují právo na vrácení kapitálového nástroje instituci;

celková výše kapitálu, rezerv a mezitímního zisku nebo zisku na konci roku nesmí být podle použitelného vnitrostátního práva rozdělena držitelům nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1. Tato podmínka se pokládá za splněnou i v případě, že instituce vydává nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které v běžných situacích udělují držitelům právo na část zisku a rezerv, je-li to přípustné podle použitelných právních předpisů, pokud je tato část úměrná jejich příspěvku ke kapitálu a rezervám nebo v případě, je-li to přípustné podle použitelného vnitrostátního práva podle jiné úpravy. Instituce může vydávat nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, které v případě platební neschopnosti nebo likvidace udělují držitelům právo na rezervy, které nemusí být úměrné příspěvku ke kapitálu a rezervám, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 29 odst. 4 a 5 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)	celkový nebo částečný objem kapitálu a rezerv vlastní členové instituce, kteří za běžných okolností nemají prospěch z přímého rozdělení rezerv, zejména prostřednictvím výplaty dividend.

Pododdíl 3

Nepřímé financování

Článek 8

Nepřímé financování kapitálových nástrojů pro účely čl. 28 odst. 1 písm. b), čl. 52 odst. 1 písm. c) a čl. 63 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Za nepřímé financování kapitálových nástrojů podle čl. 28 odst. 1 písm. b), čl. 52 odst. 1 písm. c) a čl. 63 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 se považuje financování, které není přímé.

2. Pro účely odstavce 1 se přímé financování týká situací, kdy instituce poskytla investorovi půjčku nebo jiné financování v jakékoli formě, které jsou použity k nákupu jejích kapitálových nástrojů.

3. Přímé financování zahrnuje rovněž financování pro jiné účely než nákup kapitálových nástrojů instituce poskytnuté fyzické nebo právnické osobě, která má kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, jak je uvedeno v čl. 4 bodě 36 nařízení (EU) č. 575/2013, nebo která se považuje za spřízněnou stranu ve smyslu definic uvedených v odstavci 9 mezinárodního účetního standardu 24 o zveřejnění spřízněných stran, používaného v Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 (7), s přihlédnutím k dodatečným pokynům stanoveným příslušným orgánem, není-li instituce schopna prokázat všechny tyto skutečnosti:

a)	transakce se uskuteční za podobných podmínek jako jiné transakce se třetími stranami;

b)	při platbě úroků a splacení financování není fyzická nebo právnická osoba či spřízněná strana závislá na rozdělení výnosů nebo na prodeji držených kapitálových nástrojů.

Článek 9

Použitelné formy a povaha nepřímého financování kapitálových nástrojů pro účely čl. 28 odst. 1 písm. b), čl. 52 odst. 1 písm. c) a čl. 63 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Použitelné formy a povaha nepřímého financování nákupu kapitálových nástrojů instituce zahrnují:

financování nákupu kapitálových nástrojů instituce investorem (při vydání nebo posléze) ze strany subjektů, nad nimiž instituce vykonává přímou nebo nepřímou kontrolu, nebo subjektů zahrnutých do:

1)	účetní nebo obezřetnostní konsolidace instituce;

3)	oblasti působnosti doplňkového dozoru nad institucí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES (8) o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu;

financování nákupu kapitálových nástrojů instituce investorem (při vydání nebo posléze) ze strany externích subjektů, které jsou chráněny zárukou nebo použitím úvěrového derivátu nebo jsou určitým způsobem zajištěny, takže úvěrové riziko je přeneseno na instituci nebo na jiné subjekty, nad nimiž instituce vykonává přímou nebo nepřímou kontrolu, nebo na subjekty zahrnuté do:

1)	účetní nebo obezřetnostní konsolidace instituce;

3)	oblasti působnosti doplňkového dozoru nad institucí v souladu se směrnicí 2002/87/ES;

c)	financování poskytnuté dlužníkovi, který financování předá konečnému investorovi za účelem nákupu kapitálových nástrojů instituce v době vydání nebo posléze.

2. Aby bylo financování považováno pro účely odstavce 1 za nepřímé financování, musí být případně splněny rovněž tyto podmínky:

investor není zahrnut do:

1)	účetní nebo obezřetnostní konsolidace instituce;

konsolidované rozvahy nebo rozšířeného souhrnného výpočtu, je-li rovnocenný konsolidované účetní závěrce, jak je uvedeno v čl. 49 odst. 3 písm. a) bodu iv) nařízení (EU) č. 575/2013, jež sestavuje institucionální systém ochrany nebo síť institucí přidružených k ústřednímu subjektu, které nejsou organizovány jako skupina, do níž instituce náleží. Za tímto účelem se má za to, že investor je zahrnut do rozšířeného souhrnného výpočtu, je-li příslušný kapitálový nástroj předmětem konsolidace nebo rozšířeného souhrnného výpočtu v souladu s čl. 49 odst. 3 písm. a) bodem iv) nařízení (EU) č. 575/2013 takovým způsobem, že je vyloučeno vícenásobné použití položek kapitálu a tvorba kapitálu mezi členy institucionálního systému ochrany. Jestliže příslušné orgány neudělily povolení podle čl. 49 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, považuje se tato podmínka za splněnou, pokud subjekty uvedené v odst. 1 písm. a) i instituce jsou členy téhož institucionálního systému ochrany a dotyčné subjekty odečtou financování poskytnuté na nákup kapitálových nástrojů instituce podle čl. 36 odst. 1 písm. f) až i), čl. 56 písm. a) až d) případně čl. 66 písm. a) až d) nařízení (EU) č. 575/2013;

3)	oblasti působnosti doplňkového dozoru nad institucí v souladu se směrnicí 2002/87/ES;

externí subjekt není zahrnut do:

1)	účetní nebo obezřetnostní konsolidace instituce;

3)	oblasti působnosti doplňkového dozoru nad institucí v souladu se směrnicí 2002/87/ES.

3. Při zjišťování, zda nákup kapitálového nástroje zahrnuje přímé nebo nepřímé financování podle článku 8, se sníží posuzovaná částka o individuálně posouzenou opravnou položku pro snížení hodnoty, která byla použita.

4. Aby se zamezilo kvalifikaci jako přímého nebo nepřímého financování podle článku 8 v případě, jsou-li půjčka nebo jiná forma financování či záruky poskytnuty fyzické nebo právnické osobě s kvalifikovanou účastí v úvěrové instituci nebo osobě, která se považuje za spřízněnou stranu, jak je uvedeno v odstavci 3, instituce trvale zajišťuje, aby neposkytla půjčku nebo jinou formu financování či záruky za účelem přímého či nepřímého upsání kapitálových nástrojů instituce. Jsou-li půjčka nebo jiná forma financování či záruky poskytnuty jinému typu stran, instituce provádí tuto kontrolu na základě nejlepšího úsilí.

5. Co se týká vzájemných institucí, družstev a podobných institucí, má-li zákazník podle vnitrostátního práva nebo stanov společnosti povinnost upsat kapitálové nástroje, aby získal půjčku, nepovažuje se tato půjčka za přímé nebo nepřímé financování, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)	příslušný orgán považuje výši úpisu za nepodstatnou;

b)	účelem půjčky není nákup kapitálových nástrojů instituce poskytující půjčku;

c)	upsání jednoho nebo více kapitálových nástrojů instituce je nezbytné, aby se příjemce půjčky stal členem vzájemné instituce, družstva nebo podobné instituce.

Pododdíl 4

Omezení splacení kapitálových nástrojů

Článek 10

Omezení splacení kapitálových nástrojů vydaných vzájemnými institucemi, spořitelnami, družstvy a podobnými institucemi pro účely čl. 29 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013 a čl. 78 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Instituce může vydávat nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1 s možností splacení pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost použitelné vnitrostátní právo.

2. Možnost instituce omezit splacení podle ustanovení, kterými se řídí kapitálové nástroje, jak je uvedeno v čl. 29 odst. 2 písm. b) a čl. 78 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, zahrnuje jak právo odložit splacení, tak právo omezit objem, který má být splacen. Instituce může odložit splacení nebo omezit objem, který má být splacen, na neomezenou dobu v souladu s odstavcem 3.

3. Rozsah omezení týkajících se splacení, která jsou obsažena v ustanoveních, kterými se nástroje řídí, stanoví instituce kdykoli na základě obezřetnostního stavu instituce s přihlédnutím mimo jiné k těmto skutečnostem:

a)	celkové finanční a likvidní situaci a platební schopnosti instituce;

výši kmenového kapitálu tier 1, kapitálu tier 1 a celkového kapitálu v porovnání s celkovým objemem rizikové expozice vypočteným podle požadavků stanovených v čl. 92 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013, zvláštních kapitálových požadavků uvedených v čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv vymezeného v čl. 128 bodě 6 uvedené směrnice.

Článek 11

1. Omezení splacení zahrnutá do smluvních nebo právních ustanovení, kterými se nástroje řídí, příslušnému orgánu nebrání v tom, aby splacení nástrojů odpovídajícím způsobem dále omezil, jak je stanoveno v článku 78 nařízení (EU) č. 575/2013.

2. Příslušné orgány posoudí základ pro omezení splacení zahrnutý ve smluvních a právních ustanoveních, kterými se nástroj řídí. Příslušné orgány instituce požádají, aby změnily příslušná smluvní ustanovení, nejsou-li přesvědčeny o vhodnosti základu pro omezení. Pokud se vzhledem k neexistenci smluvních ustanovení nástroje řídí pouze vnitrostátním právem, umožňují právní předpisy instituci omezit splacení, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1 až 3, aby se nástroje mohly považovat za kmenový kapitál tier 1.

3. Každé rozhodnutí o omezení splacení je interně zdokumentováno a instituce je písemně oznámí příslušnému orgánu, včetně důvodů pro odmítnutí splacení částečně nebo v plném rozsahu či jeho odložení, a to na základě kritérií stanovených v odstavci 3.

4. Je-li v témže období přijato několik rozhodnutí o omezení splacení, může instituce tato rozhodnutí zdokumentovat v jednom souboru dokumentů.

ODDÍL 2

Obezřetnostní filtry

Článek 12

Pojem „zisk z prodeje“ pro účely čl. 32 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Pojem „zisk z prodeje“ uvedený v čl. 32 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 znamená uznaný zisk z prodeje náležející instituci, který je zaznamenán jako zvýšení jakékoli složky kapitálu a který souvisí s budoucím maržovým příjmem vyplývajícím z prodeje sekuritizovaných aktiv, jsou-li odstraněna z rozvahy instituce v rámci sekuritizace.

2. Uznaný zisk z prodeje se určí jako rozdíl mezi hodnotami uvedenými v písmenu a) a b), které jsou stanoveny podle příslušného účetního rámce:

a)	čistá hodnota přijatých aktiv včetně případných nových získaných aktiv minus jiná postoupená aktiva nebo nové převzaté závazky;

b)	účetní hodnota sekuritizovaných aktiv nebo odúčtované části.

3. Uznaný zisk z prodeje, který souvisí s budoucím maržovým příjmem, v tomto kontextu odkazuje na očekávané budoucí „nadměrné rozpětí“, jak je definováno v článku 242 nařízení (EU) č. 575/2013.

ODDÍL 3

Odpočty od položek kmenového kapitálu tier 1

Článek 13

Odpočet ztrát běžného účetního roku pro účely čl. 36 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Za účelem výpočtu kmenového kapitálu tier 1 během roku a bez ohledu na to, zda instituce provádí účetní závěrku na konci každého mezitímního období, sestaví instituce svou výsledovku a odečte případné výsledné ztráty od položek kmenového kapitálu tier 1.

2. Pro účely sestavení výsledovky instituce podle odstavce 1 se příjmy a výdaje stanoví stejným postupem a na základě stejných účetních standardů jako při účetní závěrce na konci roku. Příjmy a výdaje jsou odhadnuty obezřetně a jsou přiřazeny mezitímnímu období, v němž vznikly, takže každé mezitímní období nese přiměřenou výši očekávaných ročních příjmů a výdajů. Podstatné a neopakující se události jsou zohledněny v plném rozsahu a neprodleně v mezitímním období, v němž nastaly.

3. Jsou-li ztráty běžného účetního roku již odečteny od položek kmenového kapitálu tier 1 v důsledku mezitímní účetní závěrky nebo účetní závěrky na konci roku, není odpočet zapotřebí. Pro účely tohoto článku se účetní závěrkou rozumí stanovení zisku a ztrát po uzavření mezitímního nebo ročního účetnictví v souladu s účetním rámcem, který se na instituci vztahuje podle nařízení (ES) č. 1606/2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů a směrnice Rady 86/635/EHS (9) o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí.

4. Odstavce 1 až 3 se použijí stejně na zisky a ztráty zahrnuté do kumulovaného ostatního úplného výsledku hospodaření.

Článek 14

Odpočty odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku pro účely čl. 36 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Odpočty odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku podle čl. 36 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 se provádějí podle odstavců 2 a 3.

2. Vyrovnání mezi odloženými daňovými pohledávkami a odloženými daňovými závazky se provádí pro každý subjekt podléhající dani zvlášť. Související odložené daňové závazky jsou omezeny na závazky, které vyplývají z daňových předpisů téže jurisdikce jako odložené daňové pohledávky. Při výpočtu odložených daňových pohledávek a závazků na konsolidované úrovni zahrnuje subjekt podléhající dani jakýkoli počet subjektů, které jsou podle použitelného vnitrostátního práva členy stejné daňové skupiny, daňové konsolidace, daňové jednotky nebo konsolidovaného daňového přiznání.

3. Výše souvisejících odložených daňových závazků, které jsou způsobilé pro započtení oproti odloženým daňovým pohledávkám závislým na budoucím zisku, se rovná rozdílu mezi hodnotou uvedenou v písmenu a) a b):

a)	hodnota odložených daňových závazků uznaných podle použitelného účetního rámce;

b)	hodnota souvisejících odložených daňových závazků z nehmotných aktiv a z aktiv penzijního fondu definovaných požitků.

Článek 15

Odpočet aktiv penzijního fondu definovaných požitků pro účely čl. 36 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 575/2013 a čl. 41odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Příslušný orgán udělí předchozí svolení uvedené v čl. 41 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013 pouze tehdy, pokud neomezená možnost používat příslušná aktiva penzijního fondu definovaných požitků znamená okamžitý a neomezený přístup k aktivům, není-li například použití aktiv nijak omezeno a s ohledem na tato aktiva neexistují žádné pohledávky třetích stran.

2. Neomezený přístup k aktivům bude pravděpodobně existovat, nemusí-li si instituce při každém přístupu k přebytečným finančním prostředkům v plánu vyžádat a obdržet výslovný souhlas od správce penzijních fondů nebo příjemců penzijních dávek.

Článek 16

Odpočty předvídatelných daňových plateb pro účely čl. 36 odst. 1 písm. l) a čl. 56 písm. f) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Pod podmínkou, že instituce používá účetní rámec a účetní metody, které umožňují úplné uznání splatných a odložených daňových závazků souvisejících s transakcemi a jinými událostmi vykázanými v rozvaze nebo výsledovce, může instituce mít za to, že předvídatelné daňové platby již byly zohledněny. Příslušný orgán se přesvědčí, že byly provedeny veškeré potřebné odpočty, a to buď podle použitelných účetních standardů, nebo v rámci jiných úprav.

2. Pokud instituce vypočítává svůj kmenový kapitál tier 1 na základě finančních výkazů sestavených podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, má se za to, že podmínka uvedená v odstavci 1 je splněna.

3. Není-li podmínka uvedená v odstavci 1 splněna, sníží instituce položky kmenového kapitálu tier 1 o odhadovanou výši splatných a odložených daňových plateb, které nebyly dosud vykázány v rozvaze a výsledovce a které souvisejí s transakcemi a jinými událostmi vykázanými v rozvaze nebo výsledovce. Odhadovaná výše splatných a odložených daňových plateb se stanoví pomocí přístupu, který je rovnocenný přístupu podle nařízení (ES) č. 1606/2002. Odhadovanou výši odložených daňových plateb nelze odečíst od odložených daňových pohledávek, které nejsou vykázány ve finančních výkazech.

ODDÍL 4

Ostatní odpočty od položek kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2

Článek 17

Ostatní odpočty u kapitálových nástrojů finančních institucí pro účely čl. 36 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Investice do kapitálových nástrojů finančních institucí definovaných v čl. 4 bodě 26 nařízení (EU) č. 575/2013 se odečítají podle těchto výpočtů:

všechny nástroje považované za kapitál podle práva obchodních společností použitelného na finanční instituci, která je vydala, a v případě, že se na finanční instituci vztahují požadavky týkající se platební schopnosti, nástroje, které jsou zahrnuty do regulatorního kapitálu nejvyšší kvality bez jakýchkoli omezení, se odečítají od kmenového kapitálu tier 1;

všechny nástroje, které se považují za kapitál podle práva obchodních společností použitelného na emitenta, a v případě, že se na finanční instituci nevztahují požadavky týkající se platební schopnosti, nástroje, které jsou věčné, absorbují první a proporcionálně největší podíl vzniklých ztrát, v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce se řadí za všechny ostatní pohledávky a nemají přednostní nebo předem stanovené rozdělování výnosů, se odečítají od položek kmenového kapitálu tier 1;

c)	veškeré podřízené nástroje absorbující ztráty v běžných situacích, včetně rozhodnutí o zrušení výplaty kuponů, se odečítají od vedlejšího kapitálu tier 1. Pokud objem těchto podřízených nástrojů překročí výši vedlejšího kapitálu tier 1, odečte se převyšující částka od kmenového kapitálu tier 1;

jakékoli jiné podřízené nástroje se odečítají od kapitálu tier 2. Pokud objem těchto podřízených nástrojů překročí výši kapitálu tier 2, odečte se převyšující částka od vedlejšího kapitálu tier 1. Pokud výše vedlejšího kapitálu tier 1 nepostačuje, odečte se zbývající částka od kmenového kapitálu tier 1;

e)	jakékoli jiné nástroje zahrnované do kapitálu finanční instituce podle příslušného použitelného obezřetnostního rámce nebo jakékoli jiné nástroje, u nichž instituce nemůže prokázat, že platí podmínky uvedené v písmenech a), b), c) nebo d), se odečítají od kmenového kapitálu tier 1.

2. V případech uvedených v odstavci 3 použijí instituce odpočty stanovené v nařízení (EU) č. 575/2013 na investice do kapitálových nástrojů podle přístupu uplatnění odpovídajících odpočtů. Pro účely tohoto odstavce se přístupem uplatnění odpovídajících odpočtů rozumí přístup, který uplatňuje odpočet na stejnou složku kapitálu, za kterou by se kapitál považoval v případě, že by jej vydala samotná instituce.

3. Odpočty uvedené v odstavci 1 se nepoužijí v těchto případech:

je-li finanční instituce povolena a kontrolována příslušným orgánem a podléhá-li obezřetnostním požadavkům, které jsou rovnocenné požadavkům uplatňovaným na instituce podle nařízení (EU) č. 575/2013. Tento přístup se použije na finanční instituce ze třetích zemí pouze v případě, bylo-li provedeno posouzení rovnocennosti obezřetnostního režimu dotyčné třetí země podle uvedeného nařízení a byl-li vyvozen závěr, že obezřetnostní režim dotyčné třetí země je přinejmenším rovnocenný režimu uplatňovanému v Unii;

b)	je-li finanční instituce institucí elektronických peněz ve smyslu článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (10) a nevyužívá-li volitelných výjimek podle článku 9 uvedené směrnice;

c)	je-li finanční instituce platební institucí ve smyslu článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES (11) a nevyužívá-li výjimku podle článku 26 uvedené směrnice;

d)	je-li finanční instituce správcem alternativních investičních fondů ve smyslu článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU (12) nebo správcovskou společností ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (13).

Článek 18

Kapitálové nástroje pojišťoven a zajišťoven ze třetích zemí pro účely čl. 36 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Investice do kapitálových nástrojů pojišťoven a zajišťoven ze třetích zemí, které podléhají režimu platební schopnosti, jenž byl ohodnocen jako režim, který není rovnocenný režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI směrnice 2009/138/ES, podle postupu stanoveného v článku 227 uvedené směrnice, nebo režimu, který nebyl posouzen, se odečítají takto:

všechny nástroje, které se považují za kapitál podle práva obchodních společností použitelného na pojišťovny a zajišťovny ze třetích zemí, které je vydaly, a které jsou zahrnuty do regulatorního kapitálu nejvyšší kvality bez jakýchkoli omezení podle režimu dotyčné třetí země, se odečítají od kmenového kapitálu tier 1;

b)	veškeré podřízené nástroje absorbující ztráty v běžných situacích, včetně rozhodnutí o zrušení výplaty kuponů, se odečítají od vedlejšího kapitálu tier 1. Pokud objem těchto podřízených nástrojů překročí výši vedlejšího kapitálu tier 1, odečte se převyšující částka od kmenového kapitálu tier 1;

jakékoli jiné podřízené nástroje se odečítají od kapitálu tier 2. Pokud objem těchto podřízených nástrojů překročí výši kapitálu tier 2, odečte se převyšující částka od vedlejšího kapitálu tier 1. Překračuje-li tato převyšující částka výši vedlejšího kapitálu tier 1, odečte se zbývající částka od kmenového kapitálu tier 1;

v případě pojišťoven a zajišťoven ze třetích zemí, které podléhají obezřetnostním požadavkům týkajícím se platební schopnosti, se jakékoli jiné nástroje zahrnované do kapitálu pojišťoven a zajišťoven ze třetích zemí podle příslušného použitelného režimu platební schopnosti nebo jakékoli jiné nástroje, u nichž instituce nemůže prokázat, že platí podmínky stanovené v písmenech a), b) nebo c), odečítají od kmenového kapitálu tier 1.

2. Pokud byl režim platební schopnosti dotyčné třetí země včetně pravidel týkajících se kapitálu ohodnocen jako režim, který je rovnocenný režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI směrnice 2009/138/ES, podle postupu stanoveného v článku 227 uvedené směrnice, zachází se s investicemi do kapitálových nástrojů pojišťoven nebo zajišťoven ze třetích zemí jako s investicemi do kapitálových nástrojů pojišťoven nebo zajišťoven povolených podle článku 14 směrnice 2009/138/ES.

3. V případech stanovených v odstavci 2 tohoto článku použijí instituce odpočty podle čl. 44 písm. b), čl. 58 písm. b) případně čl. 68 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013 na kapitálové investice do položek kapitálu pojišťovny.

Článek 19

Kapitálové nástroje podniků vyňatých z působnosti směrnice 2009/138/ES pro účely čl. 36 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013

Investice do kapitálových nástrojů podniků vyňatých z působnosti směrnice 2009/138/ES v souladu s článkem 4 uvedené směrnice se odečítají takto:

a)	všechny nástroje, které se považují za kapitál podle práva obchodních společností použitelného na podnik, který je vydal, a které jsou zahrnuty do regulatorního kapitálu nejvyšší kvality bez jakýchkoli omezení, se odečítají od kmenového kapitálu tier 1;

b)	veškeré podřízené nástroje absorbující ztráty v běžných situacích, včetně rozhodnutí o zrušení výplaty kuponů se odečítají od vedlejšího kapitálu tier 1. Pokud objem těchto podřízených nástrojů překročí výši vedlejšího kapitálu tier 1, odečte se převyšující částka od kmenového kapitálu tier 1;

jakékoli jiné podřízené nástroje se odečítají od kapitálu tier 2. Pokud objem těchto podřízených nástrojů překročí výši kapitálu tier 2, odečte se převyšující částka od vedlejšího kapitálu tier 1. Překračuje-li tato převyšující částka výši vedlejšího kapitálu tier 1, odečte se zbývající částka od kmenového kapitálu tier 1;

d)	jakékoli jiné nástroje zahrnované do kapitálu podniku podle příslušného použitelného režimu platební schopnosti nebo jakékoli jiné nástroje, u nichž nemůže instituce prokázat, že platí podmínky stanovené v písmenech a), b) nebo c), se odečítají od kmenového kapitálu tier 1.

KAPITOLA III

VEDLEJŠÍ KAPITÁL TIER 1

ODDÍL 1

Forma a povaha možných pobídek ke splacení nástrojů

Článek 20

Forma a povaha možných pobídek ke splacení nástrojů pro účely čl. 52 odst. 1 písm. g) a čl. 63 písm. h) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Pobídkami ke splacení nástrojů se rozumí veškeré vlastnosti, které ke dni vydání vedou k očekávání, že kapitálový nástroj bude pravděpodobně splacen.

2. Pobídky uvedené v odstavci 1 zahrnují tyto formy:

a)	kupní opce spojená se zvýšením úvěrového rozpětí nástroje, není-li opce uplatněna;

b)	kupní opce spojená s požadavkem na konverzi nástroje nebo možností investora konvertovat nástroj na nástroj zahrnovaný do kmenového kapitálu tier 1, není-li opce uplatněna;

c)	kupní opce spojená se změnou referenční sazby, pokud je úvěrové rozpětí oproti druhé referenční sazbě vyšší než první platba po odečtení swapové sazby;

d)	kupní opce spojená se zvýšením hodnoty při splacení v budoucnu;

e)	možnost opětovného uvedení na trh se zvýšením úvěrového rozpětí nástroje nebo změnou referenční sazby, je-li úvěrové rozpětí oproti druhé referenční sazbě vyšší než první platba po odečtení swapové sazby, pokud není nástroj opětovně uveden na trh;

f)	uvedení nástroje na trh způsobem, který investorům naznačuje, že nástroj bude vypovězen.

ODDÍL 2

Konverze nebo snížení účetní hodnoty jistiny

Článek 21

Povaha zvýšení účetní hodnoty jistiny po snížení účetní hodnoty pro účely čl. 52 odst. 1 písm. n) a odst. 2 písm. c) bodu ii) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Snížení účetní hodnoty jistiny se použije poměrně na všechny držitele nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1, které zahrnují podobný mechanismus snížení účetní hodnoty a totožnou spouštěcí úroveň.

2. Aby se snížení účetní hodnoty pokládalo za dočasné, musí být splněny všechny tyto podmínky:

a)	případné rozdělení výnosů splatné po snížení účetní hodnoty vychází ze snížené hodnoty jistiny;

b)	zvýšení účetní hodnoty vychází ze zisku poté, co instituce přijala oficiální rozhodnutí potvrzující konečný zisk;

c)	případné zvýšení účetní hodnoty nástroje nebo výplata kuponů ze snížené hodnoty jistiny se provedou zcela dle vlastního uvážení instituce s výhradou omezení vyplývajících z písmen d) až f) a instituce nemá povinnost provést nebo urychlit účetní zvýšení hodnoty za určitých okolností;

d)	zvýšení účetní hodnoty se provádí poměrně u podobných nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1, na něž se vztahovalo snížení účetní hodnoty;

maximální hodnota, která bude přiřazena součtu zvýšené účetní hodnoty nástroje společně s výplatou kuponů ze snížené hodnoty jistiny, se rovná zisku instituce vynásobenému hodnotou získanou vydělením hodnoty stanovené v bodě 1 hodnotou určenou v bodě 2:

1)	celková nominální hodnota všech nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 instituce před snížením účetní hodnoty, na něž se vztahovalo snížení hodnoty;

2)	celkový kapitál tier 1 instituce;

se součtem zvýšených účetních hodnot a výplat kuponů ze snížené hodnoty jistiny se zachází jako s platbou, která vede k snížení kmenového kapitálu tier 1, a tento součet podléhá společně s jiným rozdělením výnosů z nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 omezením týkajícím se nejvyšší rozdělitelné částky podle čl. 141 odst. 2 směrnice 2013/36/EU provedené do vnitrostátního právního nebo správního předpisu.

3. Pro účely odst. 2 písm. e) se výpočet provádí k okamžiku zvýšení účetní hodnoty.

Článek 22

Postupy a načasování, pokud jde o určení, že došlo k rozhodné události, pro účely čl. 52 odst. 1 písm. n) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Pokud instituce zjistila, že poměr kmenového kapitálu tier 1 klesl pod úroveň, která vede ke konverzi nebo k snížení hodnoty nástroje na úrovni uplatňování požadavků stanovených v části první hlavě II nařízení (EU) č. 575/2013, vedoucí orgán nebo jiný příslušný subjekt instituce neprodleně rozhodne o tom, že došlo k rozhodné události, a existuje neodvolatelný závazek týkající se snížení hodnoty nástroje nebo jeho konverze.

2. Objem nástrojů, které mají být odepsány nebo konvertovány, se určí co nejdříve, nejdéle však do jednoho měsíce od okamžiku, kdy je rozhodnuto, že došlo k rozhodné události podle odstavce 1.

3. Příslušný orgán může požádat o zkrácení maximální lhůty v délce jednoho měsíce uvedené v odstavci 2 v případech, kdy usuzuje, že existuje dostatečná jistota, pokud jde o objem nástrojů, které mají být konvertovány nebo odepsány, nebo v případech, kdy má za to, že je nezbytná okamžitá konverze nebo snížení hodnoty.

4. Je-li podle ustanovení, jimiž se řídí nástroj zahrnovaný do vedlejšího kapitálu tier 1, zapotřebí nezávislý přezkum objemu nástrojů, které mají být odepsány nebo konvertovány, nebo pokud příslušný orgán požaduje nezávislý přezkum za účelem určení objemu nástrojů, které mají být odepsány nebo konvertovány, vedoucí orgán nebo jiný příslušný subjekt instituce zajistí, aby byl tento přezkum proveden neprodleně. Takový nezávislý přezkum je dokončen co nejdříve a nesmí instituci bránit v tom, aby provedla snížení hodnoty nebo konverzi nástroje zahrnovaného do vedlejšího kapitálu tier 1 a splnila požadavky uvedené v odstavcích 2 a 3.

ODDÍL 3

Vlastnosti nástrojů, které by mohly bránit rekapitalizaci

Článek 23

Vlastnosti nástrojů, které by mohly bránit rekapitalizaci, pro účely čl. 52 odst. 1 písm. o) nařízení (EU) č. 575/2013

K vlastnostem, které by mohly bránit rekapitalizaci instituce, patří ustanovení, která vyžadují, aby se instituce vyrovnala se stávajícími držiteli kapitálových nástrojů, je-li vydán nový kapitálový nástroj.

ODDÍL 4

Použití jednotek pro speciální účel k nepřímé emisi kapitálových nástrojů

Článek 24

Použití jednotek pro speciální účel k nepřímé emisi kapitálových nástrojů pro účely čl. 52 odst. 1 písm. p) a čl. 63 písm. n) nařízení (EU) č. 575/2013

1. Pokud instituce nebo subjekt zahrnutý do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2 nařízení (EU) č. 575/2013 vydává kapitálový nástroj, který je upsán jednotkou pro speciální účel, nesmí být tento kapitálový nástroj na úrovni instituce nebo výše zmíněného subjektu uznán jako kapitál vyšší kvality, než je nejnižší kvalita kapitálu vydaného jednotce pro speciální účel a kapitálu vydaného třetím stranám jednotkou pro speciální účel. Takový požadavek se vztahuje na konsolidovanou, subkonsolidovanou a individuální úroveň uplatňování obezřetnostních požadavků.

2. Práva držitelů nástrojů vydaných jednotkou pro speciální účel nejsou příznivější než v případě, že by nástroj vydala přímo instituce nebo subjekt zahrnutý do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2 nařízení (EU) č. 575/2013.

KAPITOLA IV

OBECNÉ POŽADAVKY

ODDÍL 1

Nepřímé kapitálové investice do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů

Článek 25

Požadovaná míra konzervativnosti odhadů použitých jako alternativa při výpočtu podkladové expozice pro účely čl. 76 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Odhad je dostatečně konzervativní, je-li splněna některá z těchto podmínek:

pokud investiční oprávnění indexu stanoví, že kapitálový nástroj subjektu finančního sektoru, který je součástí indexu, nemůže překročit maximální procentní podíl indexu, použije instituce tento procentní podíl jako odhad hodnoty kapitálových investic, které se odečítají od položek kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2 v souladu s čl. 17 odst. 2 nebo od kmenového kapitálu tier 1 v případech, kdy instituce nemůže určit přesnou povahu kapitálové investice;

pokud není instituce schopna stanovit maximální procentní podíl uvedený v písmenu a) a index zahrnuje kapitálové nástroje subjektů finančního sektoru (jak dokládá jeho investiční oprávnění nebo jiné příslušné informace), odečte instituce hodnotu investic do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů v plném rozsahu od položek kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2 v souladu s čl. 17 odst. 2 nebo od kmenového kapitálu tier 1 v případech, kdy instituce nemůže určit přesnou povahu kapitálové investice.

2. Pro účely odstavce 1 platí toto:

a)	nepřímou kapitálovou investici do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů představuje část indexu investovaná do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru obsažených v indexu;

b)	index zahrnuje mimo jiné indexové fondy, akciové nebo dluhopisové indexy či jakýkoli jiný systém, v němž je podkladovým nástrojem kapitálový nástroj vydaný subjektem finančního sektoru.

Článek 26

Význam spojení „provozně nepřiměřeně náročné“ v čl. 76 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Pro účely čl. 76 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 se spojením „provozně nepřiměřeně náročné“ rozumí situace, kdy příslušné orgány usoudí, že přístupy se zohledněním uplatňované průběžně na kapitálové investice do subjektů finančního sektoru nejsou opodstatněné. Při posuzování povahy provozně nepřiměřeně náročných situací vezmou příslušné orgány v úvahu nízkou míru významnosti a krátkou dobu držení těchto pozic. Krátká doba držení vyžaduje doložení silné likvidity indexu ze strany instituce.

2. Pro účely odstavce 1 se má za to, že pozice má nízkou míru významnosti, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)	individuální čistá expozice vznikající z investic do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů určená před případným uplatněním přístupu se zohledněním nepřesahuje 2 % položek kmenového kapitálu tier 1, jak je vypočteno v čl. 46 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013;

b)	celková čistá expozice vznikající z investic do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů určená před případným uplatněním přístupu se zohledněním nepřesahuje 5 % položek kmenového kapitálu tier 1, jak je vypočteno v čl. 46 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013;

součet celkové čisté expozice vznikající z investic do kapitálových nástrojů zahrnutých do indexů určené před případným uplatněním přístupu se zohledněním a jakýchkoli jiných kapitálových investic, které mají být odečteny podle čl. 36 odst. 1 písm. h) nařízení (EU) č. 575/2013, nepřesahuje 10 % položek kmenového kapitálu tier 1, jak je vypočteno v čl. 46 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013.

ODDÍL 2

Svolení příslušných orgánů ke snížení kapitálu

Článek 27

Význam spojení „udržitelné z hlediska ekonomických možností instituce“ pro účely čl. 78 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013

Spojením „udržitelné z hlediska ekonomických možností instituce“ podle čl. 78 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 se rozumí, že po nahrazení nástrojů kapitálovými nástroji stejné nebo vyšší kvality je ziskovost instituce podle hodnocení příslušného orgánu i nadále přiměřená nebo k tomuto datu ani v dohledné budoucnosti nedojde k žádným negativním změnám ziskovosti. Hodnocení příslušného orgánu přihlíží k ziskovosti instituce v krizových situacích.

Článek 28

Postup a požadavky na údaje v případě žádosti instituce o svolení k provedení splacení, snížení nebo zpětného odkoupení nástrojů pro účely článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Splacení, snížení nebo zpětné odkoupení kapitálových nástrojů nesmí být držitelům nástrojů oznámeno dříve, než instituce získala předchozí svolení příslušného orgánu.

2. Pokud se předpokládá, že ke splacení, snížení nebo zpětnému odkoupení nástrojů dojde s dostatečnou jistotou, a jakmile bylo získáno předchozí svolení příslušného orgánu, odečte instituce odpovídající hodnoty nástrojů, které mají být splaceny, sníženy nebo zpětně odkoupeny, od příslušných položek kapitálu před uskutečněním tohoto splacení, snížení nebo zpětného odkoupení. Má se za to, že dostatečná jistota existuje zejména tehdy, pokud instituce veřejně oznámila svůj záměr týkající se splacení, snížení nebo zpětného odkoupení kapitálového nástroje.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí na konsolidované, subkonsolidované případně individuální úrovni uplatňování obezřetnostních požadavků.

Článek 29

Podání žádosti instituce o svolení k provedení splacení, snížení nebo zpětného odkoupení nástrojů pro účely článku 77 a článku 78 nařízení (EU) č. 575/2013 a přiměřenost omezení splacení pro účely čl. 78 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Instituce podá příslušnému orgánu žádost před snížením nebo zpětným odkoupením nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 nebo před vypovězením, splacením nebo zpětným odkoupením nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2.

2. Žádost může zahrnovat plán na provedení kroků uvedených v článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013 u několika kapitálových nástrojů během omezeného časového období.

3. V případě zpětného odkoupení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 pro účely tvorby trhu mohou příslušné orgány předem udělit svolení v souladu s kritérii stanovenými v článku 78 nařízení (EU) č. 575/2013 k provedení kroků uvedených v článku 77 uvedeného nařízení s ohledem na určitý předem stanovený objem.

V případě nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 tento objem nepřesáhne nižší z těchto hodnot:

1)	3 % hodnoty příslušné emise;

10 % hodnoty, o kterou kmenový kapitál tier 1 překračuje součet požadavků na kmenový kapitál tier 1 podle článku 92 nařízení (EU) č. 575/2013, zvláštních kapitálových požadavků uvedených v čl. 104 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36/EU a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv vymezeného v čl. 128 bodě 6 uvedené směrnice.

V případě nástroje zahrnovaného do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 tento předem stanovený objem nepřesáhne nižší z těchto hodnot:

1)	10 % hodnoty příslušné emise;

2)	nebo 3 % celkové hodnoty nesplacených nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2.

4. Příslušné orgány mohou předem udělit svolení k provedení kroků uvedených v článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013 rovněž v případě, jsou-li související kapitálové nástroje převedeny na zaměstnance instituce jako součást jejich odměny. Instituce informují příslušné orgány o pořízení kapitálových nástrojů za tímto účelem a odečtou tyto nástroje od kapitálu podle přístupu uplatnění odpovídajících odpočtů za období, kdy jsou v držení instituce. Odpočet na odpovídajícím základě se nevyžaduje, jsou-li výdaje související s jakýmkoli krokem podle tohoto odstavce zahrnuty do kapitálu v důsledku mezitímní účetní závěrky nebo účetní závěrky na konci roku.

5. Příslušný orgán může předem udělit svolení v souladu s kritérii stanovenými v článku 78 nařízení (EU) č. 575/2013 k provedení kroků uvedených v článku 77 uvedeného nařízení s ohledem na určitý předem stanovený objem, je-li hodnota kapitálových nástrojů, které mají být vypovězeny, splaceny nebo zpětně odkoupeny, nepodstatná ve vztahu k nesplacenému objemu odpovídající emise po provedení vypovězení, splacení nebo zpětného odkoupení.

6. Odstavce 1 až 5 se použijí na konsolidované, subkonsolidované případně individuální úrovni uplatňování obezřetnostních požadavků.

Článek 30

Obsah žádosti, kterou má instituce podat pro účely článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013

1. K žádosti uvedené v článku 29 jsou připojeny tyto informace:

a)	náležité vysvětlení důvodu pro provedení jednoho z kroků uvedených v čl. 29 odst. 1;

b)	informace o kapitálových požadavcích a kapitálových rezervách pro nejméně tříleté období, včetně výše a složení kapitálu před provedením daného kroku a posléze a dopadu daného kroku na regulační požadavky;

c)	dopad nahrazení kapitálového nástroje podle čl. 78 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 na ziskovost instituce;

d)	hodnocení rizik, kterým instituce je nebo může být vystavena, a toho, zda výše kapitálu zajišťuje náležité pokrytí těchto rizik, včetně zátěžových testů týkajících se hlavních rizik, které dokládají potenciální ztráty v rámci různých scénářů;

e)	jakékoli jiné informace, které příslušný orgán považuje za nezbytné pro posouzení toho, zda je vhodné udělit svolení podle článku 78 nařízení (EU) č. 575/2013.

2. Příslušný orgán upustí od poskytnutí některých informací uvedených v odstavci 2, pokud se přesvědčí o tom, že tyto informace již má k dispozici.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí na konsolidované, subkonsolidované případně individuální úrovni uplatňování obezřetnostních požadavků.

Článek 31

Lhůty pro podání žádosti institucí a vyřízení žádosti příslušným orgánem pro účely článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Instituce předá úplnou žádost a informace uvedené v článcích 29 a 30 příslušnému orgánu nejméně tři měsíce přede dnem, k němuž bude držitelům nástrojů oznámen jeden z kroků uvedených v článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013.

2. Příslušné orgány mohou institucím po posouzení v každém jednotlivém případě a ve výjimečných případech povolit, aby žádost uvedenou v odstavci 1 předložily v kratší než tříměsíční lhůtě.

3. Příslušný orgán vyřídí žádost ve lhůtě uvedené v odstavci 1, nebo ve lhůtě uvedené v odstavci 2. Příslušné orgány vezmou v úvahu nové informace, které obdrží během tohoto období, pokud jsou tyto informace k dispozici a pokud je pokládají za podstatné. Příslušné orgány přikročí k vyřizování žádosti až poté, co se přesvědčily, že od instituce obdržely informace požadované v článku 28.

Článek 32

Žádosti o svolení k provedení splacení, snížení nebo zpětného odkoupení podané vzájemnými institucemi, družstvy, spořitelnami nebo podobnými institucemi pro účely článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Co se týká splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 vzájemných institucí, družstev, spořitelen nebo podobných institucí, žádost uvedená v čl. 29 odst. 1, 2 a 6 a informace uvedené v čl. 30 odst. 1 musí být příslušnému orgánu předloženy ve stejné lhůtě, jako je lhůta, kterou příslušný orgán instituce používá při přezkumu splacení nástrojů.

2. Příslušné orgány mohou předem udělit svolení k provedení kroku uvedeného v článku 77 nařízení (EU) č. 575/2013 s ohledem na určitý předem stanovený objem nástrojů, které mají být splaceny, snížený o hodnotu úpisu nových nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 v období jednoho roku. Takový předem stanovený objem může činit až 2 % kmenového kapitálu tier 1, pokud se příslušné orgány přesvědčí o tom, že tento krok neohrozí stávající ani budoucí platební schopnost instituce.

ODDÍL 3

Dočasná výjimka z odpočtů od kapitálu

Článek 33

Dočasná výjimka z odpočtů od kapitálu pro účely čl. 79 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Doba trvání dočasné výjimky nesmí překročit časový rámec stanovený v plánu finanční pomoci. Taková výjimka nesmí být udělena na dobu delší než pět let.

2. Výjimka se použije pouze ve vztahu k novým kapitálovým investicím do nástrojů subjektu finančního sektoru, kterého se finanční pomoc týká.

3. Pro účely udělení dočasné výjimky z odpočtů od kapitálu může příslušný orgán pokládat dočasné kapitálové investice podle čl. 79 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 za finanční pomoc určenou k reorganizaci a záchraně daného subjektu finančního sektoru, je-li pomoc poskytnuta podle plánu a schválena příslušným orgánem a pokud jsou v plánu jednoznačně uvedeny jednotlivé fáze, časový harmonogram a cíle a je v něm upřesněn vzájemný vztah mezi dočasnými kapitálovými investicemi a finanční pomocí.

KAPITOLA V

MENŠINOVÉ PODÍLY A NÁSTROJE ZAHRNOVANÉ DO VEDLEJŠÍHO KAPITÁLU TIER 1 A KAPITÁLU TIER 2 VYDANÉ DCEŘINÝMI PODNIKY

Článek 34

Typ aktiv, která mohou souviset s provozem jednotek pro speciální účel, a význam pojmů „zanedbatelný“ a „nevýznamný“ s ohledem na kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1 a kapitál tier 2 vydaný jednotkami pro speciální účel pro účely čl. 83 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Aktiva jednotky pro speciální účel se považují za zanedbatelná a nevýznamná, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

a)	aktiva jednotky pro speciální účel, která netvoří investice do kapitálu dceřiného podniku, jsou omezena na peněžní aktiva určená na výplatu kuponů a splacení kapitálových nástrojů, které nabyly splatnosti;

b)	objem jiných aktiv jednotky pro speciální účel, než jsou aktiva uvedená v písmenu a), není vyšší než 0,5 % průměrných celkových aktiv jednotky pro speciální účel v posledních třech letech.

2. Pro účely odst. 1 písm. b) může příslušný orgán instituci povolit používání vyššího procentního podílu, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

a)	vyšší procentní podíl je nezbytný k pokrytí výhradně provozních nákladů jednotky pro speciální účel;

b)	odpovídající nominální hodnota nepřekročí 500 000 EUR.

KAPITOLA VI

UPŘESNĚNÍ PŘECHODNÝCH USTANOVENÍ NAŘÍZENÍ (EU) Č. 575/2013 VE VZTAHU KE KAPITÁLU

Článek 35

Dodatečné filtry a odpočty pro účely čl. 481 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Úpravy položek kmenového kapitálu tier 1, položek vedlejšího kapitálu tier 1 a položek kapitálu tier 2 podle článku 481 nařízení (EU) č. 575/2013 se použijí v souladu s odstavci 2 až 7.

2. Pokud podle opatření k provedení směrnice 2006/48/ES a směrnice 2006/49/ES tyto odpočty a filtry vyplývají z položek kapitálu podle čl. 57 písm. a), b) a c) směrnice 2006/48/ES, provede se úprava položek kmenového kapitálu tier 1.

3. V ostatních případech, na něž se nevztahuje odstavec 1 a kdy byly podle opatření k provedení směrnice 2006/48/ES a směrnice 2006/49/ES tyto odpočty a filtry použity na celkový objem položek uvedených v čl. 57 písm. a) až ca) směrnice 2006/48/ES s přihlédnutím k článku 154 uvedené směrnice, se provede úprava položek vedlejšího kapitálu tier 1.

4. Je-li hodnota položek vedlejšího kapitálu tier 1 nižší než související úprava, provede se zbytková úprava u položek kmenového kapitálu tier 1.

5. V případech, na něž se nevztahuje odstavec 1 a 2 a kdy byly podle opatření k provedení směrnice 2006/48/ES a směrnice 2006/49/ES tyto odpočty a filtry použity na položky kapitálu uvedené v čl. 57 písm. d) až h) nebo celkový kapitál podle směrnice 2006/48/ES a směrnice 2006/49/ES, se provede úprava položek kapitálu tier 2.

6. Je-li hodnota položek kapitálu tier 2 nižší než související úprava, provede se zbytková úprava u položek vedlejšího kapitálu tier 1.

7. Je-li hodnota položek kapitálu tier 2 a vedlejšího kapitálu tier 1 nižší než související úprava, provede se zbytková úprava u položek kmenového kapitálu tier 1.

Článek 36

Položky vyloučené ze zachování právních účinků kapitálových nástrojů, které nepředstavují státní podporu, v rámci položek kmenového kapitálu tier 1 nebo vedlejšího kapitálu tier 1 v ostatních složkách kapitálu pro účely čl. 487 odst. 1a 2 nařízení (EU) č. 575/2013

1. Je-li v období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2021 kapitálovým nástrojům přiznáno zacházení uvedené v čl. 487 odst. 1 a 2 nařízení (EU) č. 575/2013, lze s dotyčnými nástroji zacházet tímto způsobem zcela, nebo částečně. Toto zacházení nemá žádný účinek na výpočet limitu podle čl. 486 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013.

2. S kapitálovými nástroji uvedenými v odstavci 1 lze opět zacházet jako s položkami uvedenými v čl. 484 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud představují položky uvedené v čl. 484 odst. 3 zmíněného nařízení a pokud jejich hodnota již nepřekračuje použitelné procentní podíly stanovené v čl. 486 odst. 2 uvedeného nařízení.

3. S kapitálovými nástroji uvedenými v odstavci 1 lze opět zacházet jako s položkami uvedenými v čl. 484 odst. 4, pokud představují položky uvedené v čl. 484 odst. 3 nebo odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a pokud jejich hodnota již nepřekračuje použitelné procentní podíly stanovené v čl. 486 odst. 3 zmíněného nařízení.

Článek 37

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 7. ledna 2014.

Za Komisi

předseda

José Manuel BARROSO

(1) Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí (Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 201).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).

(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1).

(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1).

(9) Směrnice Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (Úř. věst. L 372, 31.12.1986, s. 1).

(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. prosince 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).

(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1).

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).

(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).

14.3.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 74/33

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 245/2014

ze dne 13. března 2014,

kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 ze dne 3. listopadu 2011, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se posádek v civilním letectví

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670/EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (1), a zejména na čl. 7 odst. 5 a 6 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 (2) stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se posádek v civilním letectví.

(2)	Některé členské státy zjistily, že určité požadavky nařízení (EU) č. 1178/2011 pro ně nebo pro zúčastněné strany představují zbytečnou a neúměrnou administrativní či ekonomickou zátěž a požádaly o odchylky od určitých požadavků v souladu s čl. 14 odst. 6 nařízení (ES) č. 216/2008.

(3)	Evropská agentura pro bezpečnost letectví analyzovala žádosti o odchylky a následně vydala doporučení, aby Komise přijala určité odchylky.

(4)	Členské státy rovněž v nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 nalezly řadu redakčních chyb, které vedou k nechtěným obtížím při provádění.

(5)	Stávající požadavky by proto měly být změněny s cílem zavést odchylky, které vedou ke stanovení jasných pravidel, a opravit redakční chyby.

(6)	Nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 mimoto v příloze I (část FCL) uvádí požadavky na výcvik a přezkušování pro udělování přístrojové kvalifikace (IR). Tyto požadavky na přístrojovou kvalifikaci vycházely z bývalých požadavků uvedených v předpisech JAR-FCL a bylo shledáno, že vyžadují přezkum.

(7)	Měly by proto být zavedeny dodatečné kvalifikační požadavky pro létání za meteorologických podmínek pro let podle přístrojů a specifické požadavky na provoz kluzáků při létání v oblačnosti.

(8)	Aby bylo zajištěno, že pro účely získání těchto kvalifikací lze zohlednit přístrojový výcvik nebo praxi v létání podle přístrojů získané před datem použitelnosti tohoto nařízení, měly by být stanoveny podmínky pro započtení tohoto výcviku nebo získané praxe v létání podle přístrojů.

(9)	Členské státy by měly mít možnost započítávat praxi v létání podle přístrojů držitelům kvalifikace ze třetích zemí, pokud lze zaručit úroveň bezpečnosti rovnocennou úrovni stanovené nařízením (ES) č. 216/2008. Měly by být také stanoveny podmínky pro uznání této praxe.

(10)

Aby byl zajištěn hladký přechod a vysoká a jednotná úroveň bezpečnosti civilního letectví v Evropské unii, měla by prováděcí opatření odrážet současný stav techniky, včetně osvědčených postupů, a vědecký a technický pokrok v oblasti výcviku pilotů. Je tudíž třeba zvážit technické požadavky a správní postupy, které odsouhlasila Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), a již vypracované požadavky v příloze I (část FCL) nařízení (EU) č. 1178/2011, jakož i stávající vnitrostátní právní předpisy týkající se specifického vnitrostátního prostředí, a zohlednit je v tomto souboru pravidel s ohledem na specifické potřeby pilotů působících ve všeobecném letectví v Evropě.

(11)	Agentura vypracovala návrh prováděcích pravidel a předložila ho ve formě stanoviska Komisi v souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení (ES) č. 216/2008.

(12)

Členským státům, které zřídily vnitrostátní systém udělování povolení pilotům létat za meteorologických podmínek pro let podle přístrojů (IMC) s omezenými právy platnými jen ve vnitrostátním vzdušném prostoru dotyčného členského státu a které doloží, že systém je bezpečný a existuje zvláštní místní potřeba, by mělo být dovoleno po omezenou dobu pokračovat ve vydávání takových povolení, pokud budou splněny určité podmínky.

(13)

Nařízení Komise (EU) č. 965/2012 (3) povoluje provádět určité lety, jako jsou lety se sdílením nákladů a seznamovací lety, podle pravidel použitelných pro neobchodní provoz s nesložitým letadlem. Je tedy třeba zajistit, aby práva pilotů stanovená v nařízení (EU) č. 1178/2011 byla s tímto přístupem v souladu.

(14)	Mělo by proto být povoleno, aby lety těchto kategorií uvedené v nařízení (EU) č. 965/2012 pilotovali držitelé průkazu způsobilosti soukromého pilota (PPL), průkazu způsobilosti pilota kluzáků (SPL), průkazu způsobilosti pilota balónů (BPL) nebo průkazu způsobilosti pilota lehkých letadel (LAPL).

(15)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru Evropské agentury pro bezpečnost letectví, zřízeného článkem 65 nařízení (ES) č. 216/2008.

(16)	Nařízení (EU) č. 1178/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 se mění takto:

Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Vydávání průkazů způsobilosti pilota a osvědčení zdravotní způsobilosti

1. Aniž je dotčen článek 8 tohoto nařízení, splňují piloti letadel uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 4 odst. 5 nařízení (ES) č. 216/2008 technické požadavky a správní postupy uvedené v přílohách I a IV tohoto nařízení.

2. Aniž jsou dotčena práva držitelů průkazů způsobilosti, jak stanoví příloha I tohoto nařízení, držitelé průkazů způsobilosti pilota vydaných v souladu s hlavou B nebo C přílohy I tohoto nařízení mohou provádět lety uvedené v čl. 6 odst. 4a nařízení (EU) č. 965/2012. Tím není dotčena povinnost splnit případné další požadavky pro přepravu cestujících nebo obchodní leteckou dopravu definované v hlavách B a C přílohy I tohoto nařízení.“

V článku 4 se doplňuje nový odstavec 8, který zní:

„8. Až do 8. dubna 2019 může členský stát vydat pilotu povolení k využívání určených omezených práv pro lety v letounech podle pravidel pro let podle přístrojů dříve, než pilot splní všechny požadavky potřebné k vydání přístrojové kvalifikace v souladu s tímto nařízením, a to za těchto podmínek:

a)	členský stát vydá povolení, pouze pokud to odůvodňuje specifická místní potřeba, kterou nelze splnit kvalifikacemi stanovenými tímto nařízením;

b)	rozsah práv udělených povolením se zakládá na posouzení bezpečnostního rizika provedeného členským státem, přičemž se zohlední rozsah výcviku potřebného pro dosažení zamýšlené úrovně odborné způsobilosti pilota;

c)	práva udělená povolením jsou omezena na vzdušný prostor nad státním územím členského státu nebo jeho části;

d)	povolení se vydává žadatelům, kteří absolvovali příslušný výcvik s kvalifikovanými instruktory a prokázali požadovanou odbornou způsobilost před kvalifikovaným examinátorem, jak stanoví členský stát;

e)	členský stát informuje Komisi, agenturu EASA a ostatní členské státy o specifikách tohoto povolení, včetně jeho odůvodnění a posouzení bezpečnostního rizika;

f)	členský stát sleduje činnosti spojené s povolením, aby zajistil přijatelnou úroveň bezpečnosti, a v případě zjištění zvýšeného rizika nebo jakýchkoli pochybností v oblasti bezpečnosti podnikne patřičné kroky;

g)	nejpozději do 8. dubna 2017 provede členský stát přezkum bezpečnostních aspektů provádění povolení a podá o něm zprávu Komisi.“

V článku 12 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. Odchylně od odstavce 1 se členské státy mohou rozhodnout, že až do 8. dubna 2015 nebudou uplatňovat ustanovení tohoto nařízení v případě pilotů, kteří jsou držiteli průkazů způsobilosti pilota a souvisejících osvědčení zdravotní způsobilosti vydaných třetí zemí a kteří se podílí na neobchodním provozu letadla uvedeného v čl. 4 odst. 1 písm. b) či c) nařízení (ES) č. 216/2008.“

4)	Přílohy I, II, III a VI se mění v souladu s přílohami tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 13. března 2014.

Za Komisi

předseda

José Manuel BARROSO

(1) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 76.

(2) Úř. věst. L 311, 25.11.2011, s. 1.

(3) Nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 (Úř. věst. L 296, 25.10.2012, s. 1).

PŘÍLOHA I

Příloha I (část FCL) nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 se mění takto:

1)	Název článku FCL.015 se nahrazuje tímto: „FCL.015 Žádost o vydání průkazů způsobilosti, kvalifikací a osvědčení a jejich vydání, prodloužení platnosti a obnova“

Článek FCL.020 se nahrazuje tímto:

„FCL.020 Pilot-žák

a)	Pilot-žák nesmí létat samostatně, nemá-li k tomu souhlas letového instruktora, který nad ním vykonává dozor.

Před prvním samostatným letem musí pilot-žák dosáhnout minimálního věku:

1)	v případě letounů, vrtulníků a vzducholodí: 16 let;

2)	v případě kluzáků a balónů: 14 let.“

Článek FCL.025 se mění takto:

a)	název se nahrazuje tímto: „FCL.025 Zkoušky z teoretických znalostí pro vydání průkazů způsobilosti a kvalifikací“;

v písmenu a) se odstavce 1) a 2) nahrazují tímto:

„1)	Žadatelé vykonávají celý soubor zkoušek z teoretických znalostí stanovených pro konkrétní průkaz způsobilosti nebo kvalifikaci v rámci odpovědnosti jednoho členského státu.

2)	Žadatelé se zkoušky z teoretických znalostí účastní pouze na doporučení schválené organizace pro výcvik (ATO) odpovědné za jejich výcvik, které se vydává na základě uspokojivého dokončení příslušných částí výcvikového kurzu teoretických znalostí.“;

písmeno b) se mění takto:

odstavec 1) se nahrazuje tímto:

„1)	V písemné zkoušce z teoretických znalostí uspěje žadatel, který za tuto zkoušku získá alespoň 75 % bodů. Systém trestných bodů se neuplatňuje.“;

ii)

odstavec 3) a druhý pododstavec písmene b) se nahrazují tímto:

„3)

Pokud žadatel neuspěje u některé písemné zkoušky z teoretických znalostí ani na čtvrtý pokus, nebo nesplní všechny písemné zkoušky buď v rámci šesti zkouškových bloků, nebo ve lhůtě stanovené v odstavci 2), musí vykonat celý soubor písemných zkoušek znovu.

Dříve než se žadatel opět zúčastní zkoušek z teoretických znalostí, musí podstoupit další výcvik ve schválené organizaci pro výcvik. Rozsah a náplň potřebného výcviku stanoví schválená organizace pro výcvik na základě potřeb žadatele.“;

v písm. c) odst. 1) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii)	v případě vydání průkazu způsobilosti obchodního pilota, přístrojové kvalifikace (IR) nebo traťové přístrojové kvalifikace (EIR) po dobu 36 měsíců;“.

Článek FCL.035 se mění takto:

písmeno a) se mění takto:

odstavec 1) a odst. 2) první věta se nahrazují tímto:

„1)	Není-li v této části stanoveno jinak, musí být doba letu, která má být započtena pro účely získání průkazu způsobilosti, kvalifikace nebo osvědčení, odlétána ve stejné kategorii letadel, pro kterou se průkaz způsobilosti, kvalifikace nebo osvědčení požaduje.

2)	PIC nebo pilot ve výcviku.“;

ii)

odstavec 3) se nahrazuje tímto:

„3)

Doba letu ve funkci druhého pilota nebo PICUS. Není-li v této části stanoveno jinak, má držitel průkazu způsobilosti pilota v případě, že vykonává funkci druhého pilota nebo PICUS, nárok na plné započtení doby ve funkci druhého pilota do celkové doby letu požadované pro vyšší stupeň průkazu způsobilosti pilota.“;

písmeno b) se mění takto:

odstavec 1) se nahrazuje tímto:

„1)

Žadateli, který složil příslušnou zkoušku z teoretických znalostí pro získání průkazu způsobilosti dopravního pilota, se tyto teoretické znalosti započtou do požadavků na získání průkazu způsobilosti pilota lehkých letadel, průkazu způsobilosti soukromého pilota, průkazu způsobilosti obchodního pilota a – s výjimkou vrtulníků – přístrojové kvalifikace a traťové přístrojové kvalifikace pro stejnou kategorii letadla.“;

ii)

doplňuje se nový odstavec 5), který zní:

„5)

Bez ohledu na písm. b) odst. 3) se držiteli kvalifikace IR(A), který absolvoval modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) založený na kvalifikovanosti, nebo držiteli traťové přístrojové kvalifikace tento kurz plně započte do požadavků na výuku teoretických znalostí a zkoušky z teoretických znalostí pro získání přístrojové kvalifikace pro jinou kategorii letadla pouze v případě, že absolvoval také výuku teoretických znalostí a zkoušku z teoretických znalostí v části IFR kurzu požadovaného v souladu s čl. FCL.720.A písm. b) odst. 2) bodem i).“.

Článek FCL.055 se mění takto:

v písmenu d) se úvodní část nahrazuje tímto:

„d)

Specifické požadavky pro držitele přístrojové kvalifikace (IR) nebo traťové přístrojové kvalifikace (EIR). Aniž jsou dotčena ustanovení předchozích odstavců, držitelé přístrojové kvalifikace nebo traťové přístrojové kvalifikace musí prokázat schopnost používat anglický jazyk na úrovni, která jim umožňuje:“;

písmeno e) se nahrazuje tímto:

„e)	Prokázání jazykových znalostí a používání anglického jazyka u držitelů přístrojové kvalifikace nebo traťové přístrojové kvalifikace se provádí hodnotící metodou, kterou stanoví příslušný úřad.“.

V čl. FCL.060 písm. b) se odstavec 3) nahrazuje tímto:

„3)

jako druhý pilot střídající při cestovním letu, pokud:

i)	nesplňuje požadavky uvedené v písm. b) odst. 1) nebo

ii)	za posledních 90 dnů neuskutečnil jako druhý pilot střídající při cestovním letu nejméně tři úseky trati ve stejném typu nebo třídě letadla nebo

iii)	neabsolvoval výcvik k udržení pilotních dovedností a rozlétanosti na FFS v intervalech nejvýše 90 dnů. Tento udržovací výcvik může být kombinován s udržovacím výcvikem provozovatele předepsaným v příslušných požadavcích části ORO.“

7)	Netýká se českého znění.

8)	Netýká se českého znění

Článek FCL.105.B se nahrazuje tímto:

„FCL.105.B LAPL(B) – práva

Držitel průkazu LAPL pro balóny má práva k výkonu funkce PIC v horkovzdušných balónech nebo horkovzdušných vzducholodích s maximální kapacitou obalu 3 400 m3 nebo v balónech plněných plynem s maximální kapacitou obalu 1 260 m3, přičemž smí přepravovat nejvíce tři cestující, takže počet osob na palubě letadla nikdy nepřesáhne čtyři osoby.“

10)	V článku FCL.110.B se název nahrazuje tímto:

11)

V čl. FCL.235 písm. c) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)	Pokud žadatel neuspěje v některé úloze určitého oddílu, neuspěje v celém oddílu. Pokud žadatel neuspěje pouze v jednom oddílu, opakuje zkoušku pouze z tohoto oddílu. Pokud žadatel neuspěje ve více než jednom oddílu, opakuje celou zkoušku.“

12)

V čl. FCL.205.A písm. b) se odstavec 3) nahrazuje tímto:

„3)	výcvik, zkoušky a přezkušování pro kvalifikace nebo osvědčení související s tímto průkazem způsobilosti.“

13)

V čl. FCL.205.H písm. b) se odstavec 3) nahrazuje tímto:

„3)	výcvik, zkoušky a přezkušování pro kvalifikace a osvědčení související s tímto průkazem způsobilosti.“

14)

V čl. FCL.205.As písm. b) se odstavec 3) nahrazuje tímto:

„3)	výcvik, zkoušky a přezkušování pro kvalifikace nebo osvědčení související s tímto průkazem způsobilosti.“

15)

V článku FCL.205.S se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c)

Aniž jsou dotčena ustanovení písm. b) odst. 2), může držitel průkazu SPL s právy instruktora nebo examinátora obdržet úplatu za:

1)	poskytování letového výcviku pro získání průkazu LAPL(S) nebo SPL;

2)	provádění zkoušek dovednosti a přezkoušení odborné způsobilosti pro tyto průkazy způsobilosti;

3)	výcvik, zkoušky a přezkušování pro kvalifikace nebo osvědčení související s těmito průkazy způsobilosti.“

16)

Článek FCL.205.B se mění takto:

písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a)	Držitel průkazu BPL má práva k výkonu funkce PIC v balónech.“;

v písmenu c) se odstavec 3) nahrazuje tímto:

„3)	výcvik, zkoušky a přezkušování pro kvalifikace nebo osvědčení související s těmito průkazy způsobilosti.“.

17)

V čl. FCL.230.B písm. a) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)	jeden cvičný let s instruktorem v balónu odpovídající třídy a v největší skupině, pro kterou mají práva;“

18)

V čl. FCL.510.A písm. c) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)

Držitelům průkazu způsobilosti palubního inženýra vydaného v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy se započte 50 % doby ve funkci palubního inženýra až do výše 250 hodin. Těchto 250 hodin může být započteno do požadavku na 1 500 hodin uvedeného v písmenu b) a do požadavku na 500 hodin uvedeného v písm. b) odst. 1) za předpokladu, že celková doba započtená do požadavků uvedených v těchto písmenech nepřesahuje 250 hodin.“

19)

Článek FCL.600 se nahrazuje tímto:

„FCL.600 IR – obecné

Vyjma situací stanovených v článku FCL.825 mohou provoz podle IFR v letounu, ve vrtulníku, na vzducholodi nebo v letadle s pohonem vztlaku vykonávat pouze držitelé průkazu PPL, CPL, MPL a ATPL s přístrojovou kvalifikací odpovídající kategorii letadla nebo osoby podstupující zkoušku dovednosti nebo výcvik ve dvojím řízení.“

20)

Článek FCL.610 se mění takto:

v písm. a) odst. 1) se bod i) nahrazuje tímto:

„i)	práv létat v noci v souladu s článkem FCL.810, budou-li práva přístrojové kvalifikace využívána v noci, nebo“;

písmeno b) se nahrazuje tímto:

„b)	absolvovat dobu navigačního letu odpovídající alespoň 50 hodinám ve funkci PIC v letounech, v TMG, ve vrtulnících nebo na vzducholodích, z nichž alespoň deset hodin – nebo v případě vzducholodí dvacet hodin – musí být nalétáno v příslušné kategorii letadla.“.

21)

V článku FCL.615 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)

Zkouška. Žadatelé musí prokázat úroveň teoretických znalostí odpovídající uděleným právům vykonáním zkoušky z těchto předmětů:

—	právní předpisy v oblasti letectví,

—	obecné znalosti o letadle – přístroje,

—	plánování a sledování letu,

—	lidská výkonnost,

—	meteorologie,

—	radiová navigace,

—	pravidla pro let podle přístrojů (IFR) – komunikace.“

22)

V čl. FCL.625.H písm. a) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)

pokud se prodloužení platnosti této kvalifikace nekombinuje s prodloužením platnosti typové kvalifikace, musí absolvovat pouze oddíl 5 a příslušné části oddílu 1 přezkoušení odborné způsobilosti stanoveného v dodatku 9 k této části pro příslušný typ vrtulníku. V tomto případě mohou být použity FTD 2/3 nebo FFS představující příslušný typ vrtulníku, avšak alespoň každé druhé přezkoušení odborné způsobilosti pro prodloužení platnosti přístrojové kvalifikace IR(H) se za těchto okolností provádí ve vrtulníku.“

23)	Netýká se českého znění.

24)

V čl. FCL.725 písm. b) se odstavec 4) nahrazuje tímto:

„4)	Pro jednopilotní letouny klasifikované jako letouny s vysokou výkonností se vyžaduje písemná zkouška z teoretických znalostí obsahující alespoň 100 otázek s možností výběru z několika odpovědí, které přiměřeně pokrývají předměty učebních osnov.“

25)

V článku FCL.720.A se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e)

Aniž je dotčeno písmeno d), může členský stát vydat pro vícepilotní letouny typovou klasifikaci s omezenými právy, která svému držiteli umožňuje výkon funkce druhého pilota střídajícího při cestovním letu v letové hladině nad FL 200, za předpokladu, že další dva členové posádky mají typovou klasifikaci vydanou v souladu s písmenem d).“

26)

V čl. FCL.740.A písm. a) se odstavec 4) nahrazuje tímto:

„4)	Pokud je pilot držitelem traťové přístrojové kvalifikace (EIR) nebo přístrojové kvalifikace IR(A), může být prodloužení její platnosti provedeno v kombinaci s přezkoušením odborné způsobilosti pro prodloužení platnosti třídní nebo typové kvalifikace.“

27)

V článku FCL.735.As se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)

Výcvikový kurz MCC musí zahrnovat alespoň:

1)	dvanáct hodin výuky teoretických znalostí a úloh a

2)	pět hodin praktického výcviku MCC;

použije se FNPT II nebo III kvalifikovaný pro MCC, FTD 2/3 nebo FFS.“

28)

V čl. FCL.810 písm. a) se odstavec 1) mění takto:

v odstavci 1) se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1)	Za účelem výkonu práv udělených průkazem LAPL, SPL nebo PPL pro letouny, TMG nebo vzducholodě podle VFR v noci musí žadatelé absolvovat výcvikový kurz ve schválené organizaci pro výcvik. Kurz musí zahrnovat:“;

bod ii) se nahrazuje tímto:

„ii)

dobu letu odpovídající alespoň pěti hodinám v příslušné kategorii letadla v noci, zahrnující alespoň tři hodiny výcviku ve dvojím řízení, včetně alespoň jedné hodiny navigačního letu s nejméně jedním navigačním letem ve dvojím řízení v délce alespoň 50 km (27 NM) a pěti samostatnými vzlety a pěti samostatnými přistáními s úplným zastavením.“.

29)

Doplňují se nové články FCL.825 a FLC.830, které znějí:

„FCL.825 Traťová přístrojová kvalifikace (EIR)

Práva a podmínky

Držitel traťové přístrojové kvalifikace (EIR) má právo provádět lety ve dne podle IFR v traťové fázi letu s letounem, pro který je držitelem třídní nebo typové kvalifikace. Toto právo může být rozšířeno na provádění letů v noci podle IFR v traťové fázi letu, je-li pilot držitelem kvalifikace pro let v noci v souladu s článkem FCL.810.

Držitel traťové přístrojové kvalifikace zahájí let, při kterém hodlá využít svých práv držitele příslušné kvalifikace, nebo v takovém letu pokračuje, pouze pokud nejnovější dostupné meteorologické informace ukazují, že:

i)	meteorologické podmínky při odletu jsou takové, že umožňují úsek letu od vzletu až do plánovaného přechodu z VFR na IFR provést v souladu s VFR, a

ii)	v předpokládané době příletu na plánované letiště určení budou meteorologické podmínky takové, že umožní úsek letu od přechodu z IFR na VFR až do přistání provést v souladu s VFR.

b)	Předpoklady. Žadatelé o traťovou přístrojovou kvalifikaci musí být držiteli alespoň průkazu PPL(A) a musí absolvovat dobu navigačního letu odpovídající alespoň 20 hodinám ve funkci PIC v letounech.

Výcvikový kurz. Žadatelé o traťovou přístrojovou kvalifikaci musí absolvovat během 36 měsíců ve schválené organizaci pro výcvik:

1)	alespoň 80 hodin výuky teoretických znalostí v souladu s článkem FCL.615 a

výcvik v letu podle přístrojů, při kterém:

i)	výcvik v létání pro získání traťové přístrojové kvalifikace pro jednomotorové letouny musí zahrnovat alespoň 15 hodin doby letu podle přístrojů ve výcviku a

ii)	výcvik v létání pro získání traťové přístrojové kvalifikace pro vícemotorové letouny musí zahrnovat alespoň 16 hodin doby letu podle přístrojů ve výcviku, z nichž nejméně 4 hodiny musí být absolvovány ve vícemotorových letounech.

d)	Teoretické znalosti. Před vykonáním zkoušky dovednosti musí žadatel prokázat úroveň teoretických znalostí odpovídající udělovaným právům, a to v předmětech uvedených v čl. FCL.615 písm. b).

Zkouška dovednosti. Po skončení výcviku musí žadatel absolvovat zkoušku dovednosti v letounu s examinátorem pro přístrojovou kvalifikaci. Pro získání traťové přístrojové kvalifikace pro vícemotorové letouny musí být zkouška dovednosti absolvována ve vícemotorovém letounu. Pro získání traťové přístrojové kvalifikace pro jednomotorové letouny musí být zkouška absolvována v jednomotorovém letounu.

Odchylně od písmen c) a d) musí držitel traťové přístrojové kvalifikace pro jednomotorové letouny, který má rovněž třídní nebo typovou kvalifikaci pro vícemotorové letouny a usiluje o získání první traťové přístrojové kvalifikace pro vícemotorové letouny, absolvovat kurz ve schválené organizaci pro výcvik zahrnující alespoň 2 hodiny doby letu podle přístrojů ve výcviku v traťové fázi letu ve vícemotorových letounech a složit zkoušku dovednosti uvedenou v písmenu e).

Platnost, prodloužení platnosti a obnova.

1)	Traťová přístrojová kvalifikace platí jeden rok.

Žadatelé o prodloužení platnosti traťové přístrojové kvalifikace musí:

i)	v období tří měsíců bezprostředně předcházejících dni skončení platnosti kvalifikace absolvovat přezkoušení odborné způsobilosti v letounu nebo

ii)	během dvanácti měsíců předcházejících dni skončení platnosti kvalifikace absolvovat 6 hodin letu podle IFR ve funkci PIC a cvičný let v trvání alespoň jedné hodiny s instruktorem, který je oprávněn poskytovat výcvik pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) nebo traťové přístrojové kvalifikace.

3)	Při každém druhém následujícím prodloužení platnosti musí držitel traťové přístrojové kvalifikace absolvovat přezkoušení odborné způsobilosti v souladu s písm. g) odst. 2) bodem i).

Chtějí-li žadatelé obnovit svá práva po skončení platnosti traťové přístrojové kvalifikace, musí:

i)	absolvovat udržovací výcvik s instruktorem, který je oprávněn poskytovat výcvik pro přístrojovou kvalifikaci IR(A) nebo traťovou přístrojovou kvalifikaci, s cílem dosáhnout potřebné úrovně odborné způsobilosti a

ii)	absolvovat přezkoušení odborné způsobilosti.

5)	Pokud platnost traťové přístrojové kvalifikace nebyla prodloužena ani obnovena za posledních sedm let ode dne skončení její platnosti, musí držitel této kvalifikace také znovu vykonat zkoušky z teoretických znalostí pro získání traťové přístrojové kvalifikace v souladu s čl. FCL.615 písm. b).

U traťové přístrojové kvalifikace pro vícemotorové letouny musí být přezkoušení odborné způsobilosti pro prodloužení platnosti nebo obnovu a cvičný let požadovaný v písm. g) odst. 2) bodě ii) absolvovány ve vícemotorovém letounu. V případě, že je pilot také držitelem traťové přístrojové kvalifikace pro jednomotorové letouny, dosáhne se tímto přezkoušením odborné způsobilosti rovněž prodloužení platnosti nebo obnovy traťové přístrojové kvalifikace pro jednomotorové letouny.

Pokud žadatel o traťovou přístrojovou kvalifikaci absolvoval dobu letu podle přístrojů ve výcviku s instruktorem IRI(A) nebo FI(A), který je oprávněn poskytovat výcvik pro získání přístrojové kvalifikace nebo traťové přístrojové kvalifikace, mohou být tyto hodiny započteny do hodin požadovaných v písm. c) odst. 2) bodech i) a ii), a to nejvýše v rozsahu pěti hodin u jednomotorových resp. šesti hodin u vícemotorových letounů. Nelze takto započíst čtyři hodiny výcviku v letu podle přístrojů ve vícemotorových letounech požadované v písm. c) odst. 2) bodě ii).

1)	Žadatel musí absolvovat předvstupní hodnocení ve schválené organizaci pro výcvik, jehož cílem je určit, kolik hodin může být započteno, a stanovit výcvikové potřeby.

2)	Absolvování výcviku v letu podle přístrojů s instruktorem IRI(A) nebo FI(A) musí být zdokumentováno ve zvláštním záznamu o výcviku a instruktor ho musí potvrdit podpisem.

Žadatelům o traťovou přístrojovou kvalifikaci, kteří jsou držiteli průkazů PPL nebo CPL podle části FCL a platné přístrojové kvalifikace IR(A) vydané třetí zemí v souladu s přílohou 1 Chicagské úmluvy, mohou být tyto průkazy a tato kvalifikace plně započteny do požadavků na výcvikový kurz uvedených v písmenu c). Aby byla žadateli vydána traťová přístrojová kvalifikace, žadatel musí:

1)	úspěšně absolvovat zkoušku dovednosti pro získání traťové přístrojové kvalifikace;

2)	odchylně od písmene d) během zkoušky dovednosti examinátorovi prokázat získanou přiměřenou úroveň teoretických znalostí právních předpisů v oblasti letectví, meteorologie a plánování a provedení letu (přístrojové kvalifikace);

3)	mít minimální praxi alespoň 25 hodin doby letu podle IFR ve funkci PIC v letounech.“

„FCL.830 Kvalifikace pro létání s kluzáky v oblačnosti

a)	Držitelé průkazu způsobilosti pilota s právy létat na kluzácích smějí provozovat kluzák nebo motorový kluzák s výjimkou TMG v oblačnosti, pouze pokud jsou držiteli kvalifikace pro létání s kluzáky v oblačnosti.

Žadatelé o kvalifikaci pro létání s kluzáky v oblačnosti musí absolvovat alespoň:

1)	30 hodin ve funkci PIC v kluzácích nebo motorových kluzácích po vydání průkazu způsobilosti;

výcvikový kurz ve schválené organizaci pro výcvik, který zahrnuje:

i)	výuku teoretických znalostí a

ii)	alespoň dvě hodiny letového výcviku ve dvojím řízení v kluzácích nebo motorových kluzácích, kdy je kluzák řízen výhradně podle přístrojů, z nichž nejvýše jedna hodina může být absolvována v TMG, a

3)	zkoušku dovednosti s letovým examinátorem kvalifikovaným k tomuto účelu.

Držitelům traťové přístrojové kvalifikace nebo přístrojové kvalifikace IR(A) se tyto kvalifikace započtou do požadavku uvedeného v písm. b) odst. 2) bodě i). Odchylně od písm. b) odst. 2) bodu ii) musí být absolvována alespoň jedna hodina letového výcviku ve dvojím řízení v kluzáku nebo motorovém kluzáku s výjimkou TMG, kdy je kluzák řízen výhradně podle přístrojů.

Držitelé kvalifikace pro létání v oblačnosti smějí vykonávat svá práva, jen pokud za posledních 24 měsíců uskutečnili v kluzácích nebo motorových kluzácích s výjimkou TMG dobu letu odpovídající alespoň jedné hodině nebo pět letů ve funkci PIC při výkonu práv plynoucích z kvalifikace pro létání v oblačnosti.

Držitelé kvalifikace pro létání v oblačnosti, kteří nesplňují požadavky uvedené v písmenu d), musí před obnovením výkonu svých práv:

1)	absolvovat přezkoušení odborné způsobilosti s letovým examinátorem kvalifikovaným k tomuto účelu nebo

2)	uskutečnit dodatečnou dobu letu nebo počet letů požadované v písmenu d) s kvalifikovaným instruktorem.

f)	Držitelům platné traťové přístrojové kvalifikace nebo přístrojové kvalifikace IR(A) se tyto kvalifikace plně započtou do požadavků uvedených v písmenu d).“

30)	Netýká se českého znění

31)

Článek FCL.905.FI se mění takto:

písmeno f) se nahrazuje tímto:

„f)	kvalifikace pro vlečení, pro akrobatické lety nebo v případě FI(S) pro létání v oblačnosti za předpokladu, že tato práva instruktor FI má a že prokázal schopnost poskytovat výcvik pro uvedené kvalifikace instruktorovi FI kvalifikovanému v souladu s písmenem i);“;

v písmenu g) se úvodní věta nahrazuje tímto:

„g)	traťové přístrojové kvalifikace nebo přístrojové kvalifikace pro příslušnou kategorii letadla za předpokladu, že instruktor FI:“;

v písm. g) odst. 3) se bod i) nahrazuje tímto:

„i)	v případě vícemotorových letounů splňuje požadavky pro vydání osvědčení CRI pro vícemotorové letouny;“;

v písmenu h) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)	v případě vrtulníků požadavky stanovené v čl. FCL.910.TRI písm. c) odst. 1) a předpoklady pro výcvikový kurz TRI(H) stanovené v čl. FCL.915.TRI písm. d) odst. 2);“.

32)

V čl. FCL.910.FI písm. a) se odstavec 3) nahrazuje tímto:

„3)	u třídních a typových kvalifikací pro jednopilotní jednomotorová letadla, s výjimkou jednopilotních složitých letounů s vysokou výkonností, u rozšíření tříd a skupin pro balóny a u rozšíření tříd pro kluzáky;“

33)

V článku FCL.915.FI se písmeno e) nahrazuje tímto:

„e)

v případě instruktora FI(S) absolvovat dobu letu odpovídající 100 hodinám a 200 vypuštění ve funkci PIC v kluzácích. Dále, pokud chce žadatel poskytovat letový výcvik v TMG, musí absolvovat dobu letu odpovídající 30 hodinám ve funkci PIC v TMG a projít dodatečným hodnocením odborné způsobilosti k řízení TMG v souladu s článkem FCL.935 s instruktorem FI kvalifikovaným v souladu s čl. FCL.905.FI písm. i);“

34)

V čl. FCL.930.FI písm. b) se odstavec 3) mění takto:

bod v) se nahrazuje tímto:

„v)	v případě instruktora FI(B) alespoň tří hodin letového výcviku, včetně tří vzletů.“;

v odstavci 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„4)	Při podávání žádostí o osvědčení FI pro jinou kategorii letadla se pilotům, kteří jsou nebo byli držiteli osvědčení FI(A), (H) nebo (As), započte 55 hodin do požadavku uvedeného v písm. b) odst. 2) bodě i) nebo 18 hodin do požadavků uvedených v písm. b) odst. 2) bodě ii).“.

35)

V článku FCL.905.TRI se písmeno a) za úvodní částí nahrazuje tímto:

„a)	prodloužení platnosti a obnovu traťové přístrojové kvalifikace nebo přístrojové kvalifikace, pokud je instruktor TRI držitelem platné přístrojové kvalifikace;“

36)

Článek FCL.905.CRI se mění takto:

v čl. FCL.905.CRI písm. a) se odstavec 1) nahrazuje tímto:

„1)	vydávání, prodloužení platnosti a obnovu třídních nebo typových kvalifikací pro jednopilotní letouny, s výjimkou jednopilotních složitých letounů s vysokou výkonností, pokud žadatel usiluje o získání práv k letu v jednopilotním provozu;“;

doplňuje se nové písmeno c), které zní:

„c)	Žadatelé o osvědčení CRI pro vícemotorové letouny, kteří jsou držiteli osvědčení CRI pro jednomotorové letouny, musí splňovat předpoklady pro osvědčení CRI stanovené v čl. FCL.915.CRI písm. a) a požadavky čl. FCL.930.CRI písm. a) odst. 3) a článku FCL.935.“.

37)

V článku FCL.905.IRI se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)	Instruktor pro přístrojovou kvalifikaci (IRI) má práva k poskytování výcviku pro vydávání, prodloužení platnosti nebo obnovu traťové přístrojové kvalifikace nebo přístrojové kvalifikace pro příslušnou kategorii letadla.“

38)

V čl. FCL.915.IRI písm. a) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)	v případě žadatelů o osvědčení IRI(A) pro vícemotorové letouny splňovat požadavky čl. FCL.915.CRI písm. a), článku FCL.930.CRI a článku FCL.935;“

39)

V čl. FCL.905.SFI písm. d) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)	výcvik MCC, pokud má instruktor SFI práva k poskytování výcviku pro vícepilotní vrtulníky.“

40)	Netýká se českého znění.

41)	Netýká se českého znění

42)

Článek FCL.1015 se mění takto:

v písmenu b) se doplňují nové odstavce 4) a 5), které znějí:

„4)	instruktáž o nutnosti přezkoumat a použít položky v odstavci 3) při provádění zkoušek dovednosti, přezkoušení odborné způsobilosti nebo hodnocení odborné způsobilosti žadatele, jehož příslušný úřad není stejný jako příslušný úřad, který vydal osvědčení examinátora, a

5)	výuku týkající se způsobu, jak v případě potřeby získat přístup k těmto vnitrostátním postupům a požadavkům jiných příslušných úřadů.“;

písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c)

Držitelé osvědčení examinátora nesmějí provádět zkoušky dovednosti, přezkoušení odborné způsobilosti nebo hodnocení odborné způsobilosti žadatele, jehož příslušný úřad není stejný jako příslušný úřad, který vydal osvědčení examinátora, pokud nepřezkoumali nejnovější dostupné informace obsahující příslušné vnitrostátní postupy příslušného úřadu žadatele.“.

43)

V čl. FCL.1030 písm. b) se odstavec 3) mění takto:

doplňuje se nový bod iv), který zní:

„iv)	v případě, že příslušný úřad odpovědný za průkaz způsobilosti žadatele není stejný jako příslušný úřad, který vydal osvědčení examinátora, prohlášení, že examinátor přezkoumal a použil vnitrostátní postupy a požadavky příslušného úřadu žadatele;“;

doplňuje se nový bod v), který zní:

„v)	v případě zkoušek dovednosti, přezkoušení odborné způsobilosti nebo hodnocení odborné způsobilosti žadatele, jehož příslušný úřad není stejný jako příslušný úřad, který vydal osvědčení examinátora, kopii osvědčení examinátora uvádějící rozsah jeho práv jako examinátora.“.

44)

Článek FCL.1005.FE se mění takto:

v písmenu a) se doplňuje nový odstavec 5), který zní:

„5)	přezkoušení odborné způsobilosti pro prodloužení platnosti a obnovu traťových přístrojových kvalifikací, jestliže examinátor FE absolvoval dobu letu odpovídající alespoň 1 500 hodinám ve funkci pilota letounu a splňuje požadavky čl. FCL.1010.IRE písm. a) odst. 2).“;

v písmenu d) se odstavec 3) nahrazuje tímto:

„3)	zkoušek dovednosti pro rozšíření práv udělených průkazem SPL nebo LAPL(S) na TMG, jestliže examinátor absolvoval dobu letu odpovídající 300 hodinám ve funkci pilota kluzáků nebo motorových kluzáků, včetně 50 hodin letového výcviku v TMG;

zkoušek dovednosti a přezkoušení odborné způsobilosti pro kvalifikaci pro létání v oblačnosti, jestliže examinátor absolvoval dobu letu odpovídající alespoň 200 hodinám ve funkci pilota kluzáků nebo motorových kluzáků, včetně alespoň 5 hodin nebo 25 letů letového výcviku pro získání kvalifikace pro létání v oblačnosti nebo alespoň 10 hodin letového výcviku pro získání traťové přístrojové kvalifikace nebo přístrojové kvalifikace IR(A).“.

45)

V čl. FCL.1005.TRE písm. a) se odstavec 2) nahrazuje tímto:

„2)	přezkoušení odborné způsobilosti pro prodloužení platnosti nebo obnovu typových kvalifikací, traťových přístrojových kvalifikací a přístrojových kvalifikací;“

46)

V čl. FCL.1010.TRE písm. b) odst. 5) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii)	být držitelem průkazu CPL(H) nebo ATPL(H).“

47)

V čl. FCL.1005.CRE písm. b) se doplňuje nový odstavec 3), který zní:

„3)	prodloužení platnosti a obnovu traťových přístrojových kvalifikací, jestliže examinátor CRE absolvoval dobu letu odpovídající alespoň 1 500 hodinám ve funkci pilota letounu a splňuje požadavky čl. FCL.1010.IRE písm. a) odst. 2).“

48)

Článek FCL.1005.IRE se nahrazuje tímto:

„FCL.1005.IRE IRE – práva

Držitel osvědčení IRE má práva k provádění zkoušek dovednosti pro vydávání traťových přístrojových kvalifikací nebo přístrojových kvalifikací a přezkoušení odborné způsobilosti pro prodloužení platnosti nebo obnovu traťových přístrojových kvalifikací nebo přístrojových kvalifikací.“

49)

Dodatek 1 k příloze I (část FCL) se mění takto:

odstavec 3.2 se nahrazuje tímto:

„3.2

Žadatel složí zkoušky z teoretických znalostí stanovené v této části z těchto předmětů pro příslušnou kategorii letadla:

021— obecné znalosti o letadle: drak letadla a systémy, elektrika, pohonná jednotka, nouzové vybavení,

022— obecné znalosti o letadle: přístrojové vybavení,

032/034— výkonnost letounů resp. vrtulníků,

070— provozní postupy a

080— letové zásady.“;

odstavec 4.1 se nahrazuje tímto:

„4.1

Žadateli o přístrojovou kvalifikaci (IR) nebo traťovou přístrojovou kvalifikaci (EIR), který složil příslušné zkoušky z teoretických znalostí pro získání průkazu CPL pro stejnou kategorii letadla, se tyto zkoušky započtou do požadavků na teoretické znalosti z těchto předmětů:

—	lidská výkonnost,

—	meteorologie.“.

50)

Dodatek 3 k příloze I (část FCL) se mění takto:

v oddílu E se v odstavci 12 pod nadpisem OBECNÉ písmeno d) nahrazuje tímto:

„d)	dobu letu odpovídající 6 hodinám ve vícemotorových letounech, pokud se při zkoušce dovednosti použije vícemotorový letoun.“;

v oddílu K se v odstavci 3 pod nadpisem OBECNÉ písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)	absolvovat dobu letu odpovídající 155 hodinám, zahrnující alespoň 50 hodin ve funkci PIC ve vrtulnících, z nichž deset hodin musí připadnout na navigační let. Hodiny nalétané ve funkci PIC v jiných kategoriích letadel lze do doby letu odpovídající 155 hodinám započíst podle oddílu K odst. 11;“.

51)

V dodatku 5 k příloze I (část FCL) se odstavec 2 pod nadpisem OBECNÉ nahrazuje tímto:

„2.

Výcvikový kurz pro získání průkazu MPL může být schválen pouze schválené organizaci pro výcvik, jež je součástí provozovatele obchodní letecké dopravy, který má osvědčení v souladu s částí ORO, nebo má s takovým provozovatelem uzavřenu zvláštní dohodu. Průkaz způsobilosti je omezen na tohoto konkrétního provozovatele, dokud držitel neabsolvuje přeškolovací kurz provozovatele.“

52)

Dodatek 6 k části FCL se mění takto:

oddíl A se mění takto:

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.	Žadatel o modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) musí být držitelem průkazu PPL(A) nebo CPL(A). Žadatel o modul procedurálního letu podle přístrojů, který není držitelem průkazu CPL(A), musí být držitelem osvědčení o dokončení kurzu pro modul základů letu podle přístrojů.

Schválená organizace pro výcvik zajistí, že žadatel o modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) pro vícemotorové letouny, který není držitelem třídní nebo typové kvalifikace pro vícemotorové letouny, před zahájením letového výcviku pro kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) absolvuje vícemotorový výcvik uvedený v hlavě H.“;

ii)

odstavec 10.2 se nahrazuje tímto:

„10.2

Držiteli přístrojové kvalifikace IR(H) lze celkový objem výcviku požadovaný v odstavcích 7 a 8 výše snížit na deset hodin.“;

vkládá se nový oddíl Aa, který zní:

„Aa IR(A) – modulový kurz výcviku v létání založený na kvalifikovanosti

OBECNÉ

Cílem modulového kurzu výcviku v létání založeného na kvalifikovanosti je poskytnout držitelům průkazu PPL nebo CPL výcvik pro získání přístrojové kvalifikace se zohledněním předchozího výcviku a praxe v létání podle přístrojů. Jeho záměrem je umožnit dosažení úrovně odborné způsobilosti potřebné k provozu letounů podle IFR a za meteorologických podmínek pro let podle přístrojů (IMC). Kurz sestává z kombinace výcviku v letu podle přístrojů s instruktorem IRI(A) nebo FI(A), který je oprávněn poskytovat výcvik pro získání přístrojové kvalifikace, a letového výcviku ve schválené organizaci pro výcvik.

2.	Žadatel o takový modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) založený na kvalifikovanosti musí být držitelem průkazu PPL(A) nebo CPL(A).

3.	Kurz výuky teoretických znalostí musí být dokončen během osmnácti měsíců. Výcvik v letu podle přístrojů a zkouška dovednosti musí být dokončeny v době platnosti úspěšného složení zkoušek z teoretických znalostí.

Kurz musí zahrnovat:

a)	výuku teoretických znalostí na úrovni znalostí pro získání přístrojové kvalifikace IR(A);

b)	výcvik v letu podle přístrojů.

TEORETICKÉ ZNALOSTI

Schválený modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) založený na kvalifikovanosti musí zahrnovat alespoň 80 hodin výuky teoretických znalostí. Kurz teoretických znalostí může zahrnovat výcvik na počítači a prvky elektronického učení (e-learning). Musí být poskytnuta minimální doba výuky v učebnách, jak požaduje článek ORA.ATO.305.

VÝCVIK V LÉTÁNÍ

Způsob dosažení přístrojové kvalifikace IR(A) po tomto modulovém kurzu je založen na kvalifikovanosti. Žadatel však musí splnit minimální požadavky uvedené níže. Může být požadován dodatečný výcvik k dosažení požadované kvalifikovanosti.

Modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) pro jednomotorové letouny založený na kvalifikovanosti musí zahrnovat alespoň 40 hodin přístrojové doby ve výcviku, z nichž až deset hodin může připadnout na pozemní přístrojovou dobu na FNPT I nebo až 25 hodin na FFS nebo na FNPT II. Nejvýše pět hodin z pozemní přístrojové doby na FNPT II nebo FFS může být provedeno na FNPT I.

Pokud žadatel:

A)	absolvoval výcvik v letu podle přístrojů s instruktorem IRI(A) nebo FI(A), který je oprávněn poskytovat výcvik pro získání přístrojové kvalifikace, nebo

B)	dříve absolvoval dobu letu podle IFR ve funkci PIC v letounech na základě kvalifikace opravňující létat podle IFR a za meteorologických podmínek pro let podle přístrojů, mohou být tyto hodiny započteny do výše uvedených 40 hodin, a to nejvýše v rozsahu 30 hodin.

ii)	Pokud žadatel dříve absolvoval dobu letu podle přístrojů ve výcviku jinak, než je uvedeno v písm. a) bodě i), mohou být tyto hodiny započteny do požadovaných 40 hodin nejvýše v rozsahu 15 hodin.

iii)	V každém případě musí výcvik v létání zahrnovat dobu letu podle přístrojů odpovídající alespoň 10 hodinám ve výcviku v letounu ve schválené organizaci pro výcvik.

iv)	Celková doba výcviku v letu podle přístrojů ve dvojím řízení nesmí být kratší než 25 hodin.

Modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) pro vícemotorové letouny založený na kvalifikovanosti musí zahrnovat alespoň 45 hodin přístrojové doby ve výcviku, z nichž až deset hodin může připadnout na pozemní přístrojovou dobu na FNPT I nebo až 30 hodin na FFS nebo na FNPT II. Nejvýše pět hodin z pozemní přístrojové doby na FNPT II nebo FFS může být provedeno na FNPT I.

Pokud žadatel:

A)	absolvoval výcvik v letu podle přístrojů s instruktorem IRI(A) nebo FI(A), který je oprávněn poskytovat výcvik pro získání přístrojové kvalifikace, nebo

B)	dříve absolvoval dobu letu podle IFR ve funkci PIC v letounech na základě kvalifikace opravňující létat podle IFR a za meteorologických podmínek pro let podle přístrojů, mohou být tyto hodiny započteny do výše uvedených 45 hodin, a to nejvýše v rozsahu 35 hodin.

ii)	Pokud žadatel dříve absolvoval dobu letu podle přístrojů ve výcviku jinak, než je uvedeno v písm. b) bodě i), mohou být tyto hodiny započteny do požadovaných 45 hodin nejvýše v rozsahu 15 hodin.

iii)	V každém případě však výcvik v létání musí zahrnovat dobu letu podle přístrojů odpovídající alespoň 10 hodinám ve výcviku ve vícemotorovém letounu ve schválené organizaci pro výcvik.

iv)	Celková doba výcviku v letu podle přístrojů ve dvojím řízení nesmí být kratší než 25 hodin, z nichž alespoň 15 hodin musí být vykonáno ve vícemotorovém letounu.

c)	Žadatel musí absolvovat předvstupní hodnocení ve schválené organizaci pro výcvik, jehož cílem je určit, kolik hodin může být započteno, a stanovit výcvikové potřeby.

d)	Absolvování výcviku v letu podle přístrojů s instruktorem IRI(A) nebo FI(A) v souladu s písm. a) bodem i) nebo písm. b) bodem i) musí být zdokumentováno ve zvláštním záznamu o výcviku a instruktor ho musí potvrdit podpisem.

Letový výcvik pro modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) založený na kvalifikovanosti musí zahrnovat:

postupy a manévry pro základy letu podle přístrojů zahrnující alespoň:

i)	základy letu podle přístrojů bez vnější orientace;

ii)	horizontální let;

iii)

stoupání;

iv)

klesání;

v)	zatáčky při vodorovném letu, stoupání a klesání;

vi)	postup podle přístrojů;

vii)	ostrou zatáčku;

viii)

radionavigaci;

ix)	vybrání z nezvyklých letových poloh;

x)	simulované snížení počtu přístrojů na přístrojové desce a

xi)	rozpoznání a vybrání počínajícího přetažení a pádu;

b)	předletové postupy pro lety podle IFR, včetně použití letové příručky a příslušných dokumentů letových provozních služeb při přípravě plánu letu podle IFR;

postup a manévry pro provoz podle IFR, a to za obvyklých, mimořádných a nouzových podmínek, zahrnující alespoň:

i)	přechod z letu za viditelnosti na let podle přístrojů po vzletu;

ii)	standardní odlety a přílety podle přístrojů;

iii)	postupy IFR na trati;

iv)	postupy vyčkávání;

v)	přiblížení podle přístrojů do stanovených minim;

vi)	postupy nezdařeného přiblížení a

vii)	přistání z přiblížení podle přístrojů, včetně přiblížení okruhem;

d)	obraty za letu a příslušné letové vlastnosti;

je-li to nutné, provoz vícemotorového letounu ve výše uvedených úlohách, včetně:

i)	provozu letounu výhradně podle přístrojů při simulaci jednoho nepracujícího motoru;

ii)	vypnutí motoru a jeho opětovného spuštění (musí se provádět v bezpečné nadmořské výšce, pokud se neprovádí na FFS nebo na FNPT II).

Žadatelům o modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) založený na kvalifikovanosti, kteří jsou držiteli průkazů PPL nebo CPL podle části FCL a platné přístrojové kvalifikace IR(A) vydaných v souladu s požadavky přílohy 1 Chicagské úmluvy třetí zemí, mohou být tyto průkazy a tato kvalifikace plně započteny do výcvikového kurzu uvedeného v odstavci 4. Aby byla žadateli vydána přístrojová kvalifikace IR(A), žadatel musí:

a)	úspěšně vykonat zkoušku dovednosti pro získání přístrojové kvalifikace IR(A) v souladu s dodatkem 7;

b)	během zkoušky dovednosti examinátorovi prokázat získanou přiměřenou úroveň teoretických znalostí právních předpisů v oblasti letectví, meteorologie a plánování a provedení letu (přístrojové kvalifikace) a

c)	mít minimální praxi alespoň 50 hodin doby letu podle IFR ve funkci PIC v letounech.

PŘEDVSTUPNÍ HODNOCENÍ

9.	Obsah a dobu trvání předvstupního hodnocení určí schválená organizace pro výcvik na základě předchozí praxe žadatele v létání podle přístrojů.

VÍCEMOTOROVÉ LETOUNY

10.

Držitel přístrojové kvalifikace IR(A) pro jednomotorové letouny, který je rovněž držitelem třídní nebo typové kvalifikace pro vícemotorové letouny a usiluje o získání první přístrojové kvalifikace IR(A) pro vícemotorové letouny, musí absolvovat kurz ve schválené organizaci pro výcvik, který zahrnuje alespoň 5 hodin přístrojové doby ve výcviku ve vícemotorových letounech, z nichž tři hodiny mohou být uskutečněny na FFS nebo na FNTP II, a musí složit zkoušku dovednosti.“;

oddíl B se mění takto:

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2.

Žadatel o modulový kurz pro získání přístrojové kvalifikace IR(H) musí být držitelem průkazu PPL(H), CPL(H) nebo ATPL(H). Před zahájením letadlové fáze výcviku v rámci kurzu pro získání přístrojové kvalifikace IR(H) musí být žadatel držitelem typové kvalifikace pro vrtulníky použité při zkoušce dovednosti pro získání přístrojové kvalifikace IR(H) nebo absolvovat schválený výcvik pro získání typové kvalifikace pro tento typ. Pokud má být zkouška dovednosti prováděna ve vícepilotním provozu, musí být žadatel držitelem osvědčení o úspěšném zakončení kurzu MCC.“;

ii)

odstavec 9.2 se nahrazuje tímto:

„9.2	Držiteli přístrojové kvalifikace IR(A) lze požadovaný objem výcviku snížit na deset hodin.“;

iii)

vkládá se nový odstavec 9.3, který zní:

„9.3	Držiteli průkazu PPL(H) s kvalifikací pro let vrtulníkem v noci nebo průkazu CPL(H) lze celkovou požadovanou přístrojovou dobu ve výcviku snížit o 5 hodin.“.

53)

Dodatek 9 k příloze I (část FCL) se mění takto:

v oddíle B odst. 5 písm. f) se bod i) nahrazuje tímto:

„i)	způsobilost simulátoru FFS nebo FNPT II, jak stanoví příslušné požadavky v části ARA a části ORA;“;

oddíl C se mění takto:

v odstavci 4 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„4.	Při zkoušce se uplatní tato omezení při zohlednění povolených odchylek pro podmínky turbulence, vlastnosti ovládání a výkonnosti použitého vrtulníku.“;

ii)

v odstavci 10 se bod i) nahrazuje tímto:

„i)	způsobilost FSTD, jak stanoví příslušné požadavky v části ARA a části ORA;“;

iii)

v oddíle D odst. 8 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)	způsobilost zařízení pro výcvik pomocí letové simulace, jak stanoví příslušné požadavky v části ARA a části ORA;“;

iv)

v oddíle E odst. 8 se úvodní věta a písmeno a) nahrazují tímto:

„8.

Pro praktický výcvik a přezkoušení se musí použít zařízení pro výcvik pomocí letové simulace, jestliže tvoří součást kurzu typové kvalifikace. Pro kurz se berou v úvahu tato hlediska:

a)	způsobilost zařízení pro výcvik pomocí letové simulace, jak stanoví příslušné požadavky v části ARA a části ORA;“.

PŘÍLOHA II

Příloha II nařízení (EU) č. 1178/2011 se mění takto:

V oddíle A „Letouny“ se odstavec 1 mění takto:

písmeno b) se nahrazuje tímto:

„b)	prokázal znalost příslušných oddílů provozních požadavků a části FCL;“;

písmeno d) se nahrazuje tímto:

„d)

splnil požadavky stanovené v této tabulce:

Vnitrostátní průkaz způsobilosti

Celková praxe v letových hodinách

Další požadavky

Nahrazení průkazem způsobilosti podle části FCL a podmínky (kde je použitelné)

Zrušení podmínek

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

ATPL(A)

> 1 500 jako PIC na vícepilotních letounech

žádné

ATPL(A)

nepoužije se

ATPL(A)

> 1 500 na vícepilotních letounech

žádné

podle řádku c) sloupce 4

podle řádku c) sloupce 5

ATPL(A)

> 500 na vícepilotních letounech

prokázat znalost plánování a provedení letu podle článku FCL.515

ATPL(A) s typovou kvalifikací omezenou na funkci druhého pilota

prokázat schopnost vykonávat funkci PIC podle dodatku 9 části FCL

CPL/IR(A) a absolvování zkoušky z teoretických znalostí ATPL ICAO v členském státě vydání průkazu způsobilosti

i)	prokázat znalost plánování a provedení letu podle článku FCL.310 a čl. FCL.615 písm. b),

ii)	splnit zbývající požadavky čl. FCL.720.A písm. c)

CPL/IR(A) se započtením teoretických znalostí ATPL

nepoužije se

CPL/IR(A)

> 500 na vícepilotních letounech nebo na jednopilotních letounech ve vícepilotním provozu kategorie letounů sběrné dopravy podle normy CS-23 nebo rovnocenného předpisu v souladu s příslušnými požadavky části CAT a části ORO pro obchodní leteckou dopravu

i)	úspěšně absolvovat zkoušku ze znalostí pro ATPL(A) v členském státě vydání průkazu způsobilosti (1),

ii)	splnit zbývající požadavky čl. FCL.720.A písm. c)

CPL/IR(A) se započtením teoretických znalostí ATPL

nepoužije se

CPL/IR(A)

< 500 jako PIC na jednopilotních letounech

prokázat znalost plánování a provedení letu pro úroveň CPL/IR

podle sloupce 4 řádku f)

získat vícepilotní typovou kvalifikaci v souladu s částí FCL

CPL(A)

> 500 jako PIC na jednopilotních letounech

kvalifikace pro noční lety, je-li použitelné

CPL(A) s typovými/třídními kvalifikacemi omezenými na jednopilotní letouny

CPL(A)

< 500 jako PIC na jednopilotních letounech

i)	kvalifikace pro noční lety, je-li použitelné,

ii)	prokázat znalost plánování a provedení letu podle článku FCL.310

podle sloupce 4 řádku h)

PPL/IR(A)

≥ 75 v souladu s IFR

PPL/IR(A) (přístrojová kvalifikace omezena na PPL)

prokázat znalost provedení a plánování letu podle čl. FCL.615 písm. b)

PPL(A)

≥ 70 hodin na letounech

předvést využití radionavigačních prostředků

PPL(A)

V oddíle B „Vrtulníky“ se odstavec 1 mění takto:

písmeno b) se nahrazuje tímto:

„b)	prokázal znalost příslušných oddílů provozních požadavků a části FCL;“;

písmeno d) se nahrazuje tímto:

„d)

splnil požadavky stanovené v této tabulce:

Vnitrostátní průkaz způsobilosti

Celková praxe v letových hodinách

Další požadavky

Nahrazení průkazem způsobilosti podle části FCL a podmínky (kde je použitelné)

Zrušení podmínek

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

ATPL(H) platná přístrojová kvalifikace IR(H)

> 1 000 jako PIC na vícepilotních vrtulnících

žádné

ATPL(H) a přístrojová kvalifikace

nepoužije se

ATPL(H) bez oprávnění přístrojové kvalifikace IR(H)

> 1 000 jako PIC na vícepilotních vrtulnících

žádné

ATPL(H)

ATPL(H) platná přístrojová kvalifikace IR(H)

> 1 000 na vícepilotních vrtulnících

žádné

ATPL(H) a přístrojová kvalifikace s typovou kvalifikací omezenou na funkci druhého pilota

prokázat schopnost vykonávat funkci PIC v souladu s dodatkem 9 části FCL

ATPL(H) bez oprávnění přístrojové kvalifikace IR(H)

> 1 000 na vícepilotních vrtulnících

žádné

ATPL(H) s typovou kvalifikací omezenou na funkci druhého pilota

prokázat schopnost vykonávat funkci PIC v souladu s dodatkem 9 části FCL

ATPL(H) platná přístrojová kvalifikace IR(H)

> 500 na vícepilotních vrtulnících

prokázat znalost plánování a provedení letu v souladu s článkem FCL.515 a čl. FCL.615 písm. b)

podle sloupce 4 řádku c)

podle sloupce 5 řádku c)

ATPL(H) bez oprávnění přístrojové kvalifikace IR(H)

> 500 na vícepilotních vrtulnících

podle sloupce 3 řádku e)

podle sloupce 4 řádku d)

podle sloupce 5 řádku d)

CPL/IR(H) a absolvování zkoušky z teoretických znalostí ATPL(H) ICAO v členském státě vydání průkazu způsobilosti

i)	prokázat znalost plánování a provedení letu v souladu s článkem FCL.310 a čl. FCL.615 písm. b),

ii)	splnit zbývající požadavky čl. FCL.720.H písm. b)

CPL/IR(H) se započtením teoretických znalostí, pokud je zkouška z teoretických znalostí ATPL(H) ICAO na úrovni FCL ATPL

nepoužije se

CPL/IR(H)

> 500 na vícepilotních vrtulnících

i)	úspěšně absolvovat zkoušku z teoretických znalostí pro ATPL(H) podle části FCL v členském státě vydání průkazu způsobilosti (2),

ii)	splnit zbývající požadavky čl. FCL.720.H písm. b)

CPL/IR(H) se započtením teoretických znalostí pro ATPL(H) podle části FCL

nepoužije se

CPL/IR(H)

> 500 jako PIC na jednopilotních vrtulnících

žádné

CPL/IR(H) s typovými kvalifikacemi omezenými na jednopilotní vrtulníky

získat vícepilotní typovou kvalifikaci v souladu s částí FCL

CPL/IR(H)

< 500 jako PIC na jednopilotních vrtulnících

prokázat znalost plánování a provedení letu v souladu s článkem FCL.310 a čl. FCL.615 písm. b)

podle sloupce 4 řádku i)

CPL(H)

> 500 jako PIC na jednopilotních vrtulnících

kvalifikace pro noční lety

CPL(H) s typovými kvalifikacemi omezenými na jednopilotní vrtulníky

CPL(H)

< 500 jako PIC na jednopilotních vrtulnících

kvalifikace pro noční lety – prokázat znalost plánování a provedení letu v souladu s článkem FCL.310

podle sloupce 4 řádku k)

CPL(H) bez kvalifikace pro noční lety

> 500 jako PIC na jednopilotních vrtulnících

podle sloupce 4 řádku k) pro denní provoz VFR

získat vícepilotní typovou kvalifikaci v souladu s částí FCL a kvalifikaci pro noční lety

CPL(H) bez kvalifikace pro noční lety

< 500 jako PIC na jednopilotních vrtulnících

prokázat znalost plánování a provedení letu v souladu s článkem FCL.310

podle sloupce 4 řádku k) pro denní provoz VFR

PPL/IR(H)

≥ 75 v souladu s IFR

PPL/IR(H) (přístrojová kvalifikace omezena na PPL)

prokázat znalost provedení a plánování letu podle čl. FCL.615 písm. b)

PPL(H)

≥ 75 hodin na vrtulnících

předvést využití radionavigačních prostředků

PPL(H)

(1) Od držitelů průkazů způsobilosti obchodního pilota (CPL), kteří už mají typovou kvalifikaci pro vícepilotní letoun, se nevyžaduje absolvování zkoušky teoretických znalostí pro ATPL(A), pokud pokračují v činnosti na témže typu letounu, ale nesmí se jim započítávat teorie ATPL(A) pro průkaz způsobilosti specifikovaný v části FCL. Jestliže potřebují další typovou kvalifikaci pro odlišný vícepilotní letoun, musejí splnit ustanovení ve sloupci 3 řádku e) bodě i) výše uvedené tabulky.“.

(2) Od držitelů průkazů způsobilosti obchodního pilota (CPL), kteří už mají typovou kvalifikaci pro vícepilotní vrtulník, se nevyžaduje absolvování zkoušky teoretických znalostí pro ATPL(H), pokud pokračují v činnosti na témže typu vrtulníku, ale nesmí se jim započítávat teorie ATPL(H) pro průkaz způsobilosti specifikovaný v části FCL. Jestliže potřebují další typovou kvalifikaci pro odlišný vícepilotní vrtulník, musejí splnit ustanovení ve sloupci 3 řádku h) bodě i) výše uvedené tabulky.“.

PŘÍLOHA III

Příloha III nařízení (EU) č. 1178/2011 se mění takto:

Oddíl A „Potvrzení platnosti průkazů způsobilosti“ se mění takto:

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.

Průkaz způsobilosti pilota vydaný v souladu s požadavky přílohy 1 Chicagské úmluvy třetí zemí může být potvrzen jako platný příslušným úřadem členského státu.

Piloti podají žádost u příslušného úřadu členského státu, ve kterém mají bydliště nebo kde jsou usazeni. V případě, že nemají bydliště na území žádného členského státu, podají žádost příslušnému úřadu členského státu, v němž má provozovatel, pro kterého létají nebo mají v úmyslu létat, své hlavní místo obchodní činnosti, nebo v němž je zapsáno v rejstříku letadlo, na němž létají nebo mají v úmyslu létat.“;

odstavec 3 se mění takto:

písmena b) a c) se nahrazují tímto:

„b)	prokázat získanou znalost příslušných oddílů provozních požadavků a části FCL;

c)	prokázat získané jazykové znalosti v souladu s článkem FCL.055;“;

ii)

písmeno e) se nahrazuje tímto:

„e)

v případě letounů splnit požadavky na praxi stanovené v této tabulce:

Průkaz způsobilosti	Celková praxe v letových hodinách	Oprávnění
(1)	(2)	(3)
ATPL(A)	> 1 500 jako PIC na vícepilotních letounech	jako PIC na vícepilotních letounech v obchodní letecké dopravě	a)
ATPL(A) nebo CPL(A)/IR (1)	> 1 500 jako PIC nebo druhý pilot na vícepilotních letounech podle provozních požadavků	jako druhý pilot na vícepilotních letounech v obchodní letecké dopravě	b)
CPL(A)/IR	> 1 000 jako PIC v obchodní letecké dopravě od získání přístrojové kvalifikace	jako PIC na jednopilotních letounech v obchodní letecké dopravě	c)
CPL(A)/IR	> 1 000 jako PIC nebo druhý pilot na jednopilotních letounech podle provozních požadavků	jako druhý pilot na jednopilotních letounech v obchodní letecké dopravě podle provozních požadavků	d)
ATPL(A), CPL(A)/IR, CPL(A)	> 700 na letounech jiných než TMG, z toho 200 hodin ve funkci, pro kterou se žádá akceptace, a 50 hodin v této funkci za posledních 12 měsíců	uplatnění oprávnění na letounech v jiném provozu než v rámci obchodní letecké dopravy	e)
CPL(A)	> 1 500 jako PIC v obchodní letecké dopravě včetně 500 hodin provozu vodního letounu	jako PIC na jednopilotních letounech v obchodní letecké dopravě	f)

odstavec 4 se mění takto:

písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c)	prokázat získané jazykové znalosti v souladu s článkem FCL.055;“;

ii)	netýká se českého znění;

v odstavci 6 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)	je v přímém nebo nepřímém pracovním poměru uzavřeném s výrobcem letadel.“.

V oddíle B „ZMĚNA PRŮKAZŮ ZPŮSOBILOSTI“ se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.	Průkaz PPL/BPL/SPL, CPL nebo ATPL vydaný v souladu s požadavky přílohy 1 Chicagské úmluvy třetí zemí může příslušný úřad členského státu změnit na průkaz způsobilosti PPL/BPL/SPL podle části FCL s jednopilotní třídní nebo typovou kvalifikací.“

(1) Držitelé průkazů CPL(A)/IR pro vícepilotní letouny musejí před akceptací prokázat úroveň znalostí ICAO ATPL(A).“;

PŘÍLOHA IV

Příloha VI nařízení (EU) č. 1178/2011 se mění takto:

V hlavě FCL oddílu II článku ARA.FCL.205 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)	Příslušný úřad vede seznam examinátorů, kterým vydal osvědčení. Příslušný úřad v tomto seznamu uvede u všech examinátorů jejich práva, tento seznam uveřejní a dbá o jeho aktualizace.“

V hlavě FCL oddílu II se článek ARA.FCL.210 nahrazuje tímto:

„ARA.FCL.210 Informace pro examinátory

Příslušný úřad oznámí agentuře vnitrostátní správní postupy, požadavky na ochranu osobních údajů, odpovědnost, úrazové pojištění a poplatky platné na jeho území, které mají examinátoři použít při provádění zkoušek dovednosti, přezkoušení odborné způsobilosti nebo hodnocení odborné způsobilosti žadatele, jehož příslušný úřad není stejný jako příslušný úřad, který vydal osvědčení examinátora.

b)	Agentura ve formátu, který sama předepíše, zveřejní informace obdržené od příslušných úřadů podle písmene a) za účelem usnadnění jejich šíření a přístupu k nim.

Příslušný úřad může examinátorům, kterým vydal osvědčení, a examinátorům, kterým vydaly osvědčení jiné příslušné úřady a kteří svá práva vykonávají na jejich území, sdělit bezpečnostní kritéria, která mají dodržovat v případě, že se zkoušky dovednosti a přezkoušení odborné způsobilosti konají v letadle.“

Hlava MED se mění takto:

v oddíle 1 se článek ARA.MED.130 nahrazuje tímto:

„ARA.MED.130 Formát osvědčení zdravotní způsobilosti

Osvědčení zdravotní způsobilosti musí splňovat tyto specifikace:

Údaje:

1)	stát, ve kterém byl průkaz způsobilosti pilota vydán nebo o něj bylo požádáno (I);

2)	třída osvědčení zdravotní způsobilosti (II);

3)	číslo osvědčení začínající kódem státu, v němž byl průkaz způsobilosti pilota vydán nebo o něj bylo požádáno, podle nomenklatury OSN, za nímž následuje kód sestávající z arabských číslic anebo písmen latinské abecedy (III);

4)	úplné jméno držitele (IV);

5)	státní příslušnost držitele (VI);

6)	datum narození držitele: (dd/mm/rrrr) (XIV);

7)	podpis držitele (VII);

8)	omezení (XIII);

datum skončení platnosti osvědčení zdravotní způsobilosti (IX) pro:

i)	osvědčení 1. třídy pro jednopilotní lety obchodní letecké dopravy s cestujícími na palubě;

ii)	osvědčení 1. třídy pro jiné lety obchodní letecké dopravy;

iii)	osvědčení 2. třídy;

iv)	průkazy způsobilosti pilota lehkých letadel (LAPL);

10)	datum lékařského vyšetření;

11)	datum posledního elektrokardiografického vyšetření (EKG);

12)	datum posledního audiografického vyšetření;

13)	datum vydání a podpis leteckého nebo posudkového lékaře, který toto osvědčení vydal. Na tomto místě lze uvést rovněž praktického lékaře, pokud je oprávněn vydávat osvědčení zdravotní způsobilosti podle vnitrostátního práva členského státu, ve kterém je průkaz způsobilosti vydán;

14)	pečeť nebo razítko (XI).

Materiál: S výjimkou průkazů způsobilosti pilotů lehkých letadel vydaných praktickým lékařem se použije takový papír či jiný materiál, který neumožňuje pozměňování nebo mazání údajů nebo jsou na něm takové zásahy okamžitě viditelné. Veškeré záznamy či výmazy, které jsou v tomto formuláři provedeny, musí být jasně a zřetelně potvrzeny úřadem vydávajícím průkazy způsobilosti.

c)	Jazyk: Osvědčení jsou zhotovena v národním jazyce (národních jazycích) a v anglickém jazyce a v dalších jazycích, jejichž použití úřad vydávající průkazy způsobilosti považuje za vhodné.

d)	Veškerá data uvedená v osvědčení zdravotní způsobilosti jsou zapsána ve formátu dd/mm/rrrr.“;

V oddílu II Letečtí lékaři se v článku ARA.MED.200 písmeno b) nahrazuje tímto:

„b)	Pokud příslušný úřad dojde k závěru, že letecký lékař splňuje platné požadavky, vydá osvědčení leteckého lékaře, prodlouží jeho platnost, obnoví ho nebo ho změní, a to na období nejvýše tří let, na formuláři podle dodatku VII k této části.“.

V dodatku II„Standardní formát EASA pro osvědčení palubních průvodčí“ se část „Pokyny“ mění takto:

písmena a) a b) se nahrazují tímto:

„a)	Osvědčení palubního průvodčího obsahuje všechny údaje uvedené ve formuláři 142 EASA v souladu s níže uvedenými a popsanými položkami 1–12.

b)	Osvědčení má rozměr 105 mm ×74 mm (jedna osmina formátu A4) nebo 85 mm ×54 mm a použitý materiál neumožňuje pozměňování nebo mazání údajů nebo jsou na něm takové zásahy okamžitě viditelné.“;

b)	položka 8 se nahrazuje tímto: „Položka 8: Identifikační údaje příslušného úřadu členského státu, ve kterém bylo osvědčení vydáno, obsahující úplný název příslušného úřadu, jeho korespondenční adresu a případnou oficiální pečeť, otisk razítka nebo logo.“;

c)	v položce 9 se první věta nahrazuje tímto: „Je-li příslušný úřad zároveň orgánem vydávajícím osvědčení, uvede se termín „příslušný úřad“ a připojí se oficiální pečeť, otisk razítka nebo logo.“.

5)	Dodatek V „Osvědčení pro letecká zdravotní střediska“ se nahrazuje tímto: „Dodatek V k PŘÍLOZE VI ČÁSTI ARA

6)	Obsah dodatku VI se zrušuje a nahrazuje tímto: „(PRÁZDNÁ STRANA)“

14.3.2014

Úřední věstník Evropské unie

L 74/65

DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 12. března 2014

o novém přístupu k neúspěchu v podnikání a k platební neschopnosti

(Text s významem pro EHP)

(2014/135/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 292 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem tohoto doporučení je zajistit, aby životaschopné podniky ve finančních potížích, které se nacházejí kdekoliv v Unii, měly přístup k vnitrostátním rámcům pro platební neschopnost, jež jim umožňují provést včas restrukturalizaci, tj. reorganizaci svého podniku s cílem předejít jejich platební neschopnosti, a tudíž maximalizovat celkovou hodnotu pro věřitele, zaměstnance, vlastníky a celé hospodářství. Doporučení má rovněž poskytnout čestným úpadcům v Unii druhou šanci.

(2)

Vnitrostátní předpisy o úpadku se velmi liší, pokud jde o škálu řízení, která nabízejí dlužníkům potýkajícím se finančními potížemi v oblasti reorganizace. Některé členské státy mají omezenou škálu řízení, což znamená, že podniky mohou provést reorganizaci poměrně pozdě v rámci formálního insolvenčního řízení. V jiných členských státech je reorganizace možná v dřívější fázi, dostupná řízení však nejsou tak účinná, jak by mohla být, nebo vyžadují různou míru formálnosti, zejména pokud jde o využívání mimosoudních řízení.

(3)	Stejně tak se liší vnitrostátní předpisy, které podnikatelům poskytují druhou šanci, zejména tím, že jim přiznávají prominutí dluhů, které vznikly v průběhu jejich podnikání, a to s ohledem na délku lhůty pro prominutí dluhu a podmínky, za nichž lze prominutí dluhu přiznat.

(4)

Rozdíly mezi vnitrostátními rámci pro reorganizaci a mezi vnitrostátními předpisy, které poctivým podnikatelům poskytují druhou šanci, vedou k vyšším nákladům a nejistotě při posuzování rizik investování v jiném členském státě a roztříštěným podmínkám přístupu k úvěru a mají za následek různé míry výtěžnosti u věřitelů. Ztěžují rovněž navržení a přijetí jednotných reorganizačních plánů v případě přeshraničních skupin společností. Tyto rozdíly mohou rovněž odrazovat podniky, které se chtějí usadit v jiných členských státech.

(5)

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (1) se zabývá pouze otázkami příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí, rozhodného práva a spolupráce v přeshraničních úpadkových řízeních. Návrh Komise na změnu uvedeného nařízení (2) by měl oblast působnosti nařízení rozšířit i na preventivní postupy, které usilují o záchranu hospodářsky životaschopného dlužníka a poskytují podnikatelům druhou šanci. Navrhovaná změna se však nezabývá rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech, pokud jde o tyto postupy.

(6)	Dne 15. listopadu 2011 přijal Evropský parlament usnesení (3) o úpadkových řízeních. Toto usnesení obsahovalo doporučení týkající se harmonizace specifických aspektů vnitrostátního insolvenčního práva, včetně podmínek týkajících se sestavování, účinků a obsahu reorganizačních plánů.

(7)

Ve sdělení o Aktu o jednotném trhu II (4) ze dne 3. října 2012 se Komise jako ke klíčovému opatření zavázala k modernizaci předpisů Unie o úpadku s cílem usnadnit přežití podniků a dát podnikatelům druhou šanci. Za tímto účelem Komise oznámila, že přezkoumá, jak dále zlepšit účinnost právních předpisů pro případ úpadku v členských státech, aby bylo možné vytvořit rovné podmínky pro všechny společnosti, podnikatele a soukromé osoby na vnitřním trhu.

(8)

Sdělení Komise o novém evropském přístupu k neúspěchu v podnikání a k úpadku (5) ze dne 12. prosince 2012 vyzdvihuje určité oblasti, v nichž rozdíly ve vnitrostátních úpravách insolvenčního práva mohou narušit vytvoření účinného vnitřního trhu. Komise poznamenala, že by vytvoření rovných podmínek v těchto oblastech přineslo více důvěry v systémy jiných členských států ze strany společností, podnikatelů a soukromých osob a zlepšilo by přístup k úvěrům a podnítilo investice.

(9)

Dne 9. ledna 2013 přijala Komise Akční plán podnikání 2020 (6), v němž byly členské státy mimo jiné vyzvány, aby do roku 2013 pokud možno zkrátily čestným podnikatelům po úpadku dobu pro splnění závazků a vypořádání dluhu nejvýše na tři roky a aby podnikům poskytovaly podpůrné služby pro včasnou restrukturalizaci, poradenství v oblasti předcházení úpadku a malým a středním podnikům podporu při restrukturalizaci a opětovném zahájení činnosti.

(10)

Řada členských států v současnosti provádí přezkumy své vnitrostátní úpravy insolvenčního práva s cílem zlepšit rámec pro záchranu podniků a zvýšit druhou šanci pro podnikatele. Je proto vhodné podporovat soudržnost těchto a případných budoucích vnitrostátních iniciativ, aby se posílilo fungování vnitřního trhu.

(11)

Je nutné prosazovat větší soudržnost mezi vnitrostátními rámci pro insolvenční řízení v zájmu snížení rozdílů a neúčinnosti, které brání včasné reorganizaci životaschopných společností ve finančních potížích a možnosti druhé šance pro čestné podnikatele, a tudíž snížit náklady reorganizace pro dlužníky i věřitele. Větší soudržnost a vyšší účinnost těchto vnitrostátních předpisů upravujících insolvenční řízení by maximalizovala návratnost pro všechny kategorie věřitelů a investorů a podpořila by přeshraniční investice. Větší soudržnost by usnadnila rovněž reorganizaci skupin společností bez ohledu na místo usazení jednotlivých členů skupiny v Unii.

(12)

Odstranění překážek účinné reorganizace životaschopných společností ve finančních potížích mimoto pomáhá zachovat pracovní místa a je prospěšné i pro širší hospodářství. Usnadnění druhé šance pro podnikatele by vedlo rovněž k vyšší míře samostatné výdělečné činnosti v členských státech. Účinné rámce pro insolvenční řízení by umožnily lepší posouzení rizik spojených s rozhodnutími o půjčkách a výpůjčkách a u předlužených podniků by usnadnily úpravu, což by minimalizovalo hospodářské a sociální náklady spojené s procesem snižování zadluženosti těchto podniků.

(13)	Ze soudržnějšího přístupu na úrovni Unie by měly prospěch malé a střední podniky, jelikož tyto podniky nemají potřebné zdroje, aby se vypořádaly s vysokými náklady reorganizace a využily účinnější řízení o reorganizaci v některých členských státech.

(14)

Rovněž správci daně mají zájem na účinném rámci pro reorganizaci životaschopných podniků. Při provádění tohoto doporučení by členské státy měly mít možnost přijmout vhodná opatření k zajištění výběru a vymáhání daňových příjmů při dodržení obecných zásad daňové spravedlnosti a přijmout účinná opatření v případě podvodů, úniků nebo zneužívání.

(15)

Je vhodné vyloučit z oblasti působnosti tohoto doporučení pojišťovny, úvěrové instituce, investiční podniky a subjekty kolektivního investování, ústřední protistrany, centrální depozitáře cenných papírů a jiné finanční instituce, na něž se vztahují zvláštní rámce pro ozdravení a řešení problémů, podle nichž mají vnitrostátní orgány dohledu rozsáhlé intervenční pravomoci. Ačkoli do oblasti působnosti tohoto doporučení není zahrnuta ani předluženost a oddlužení spotřebitelů, členské státy se vyzývají, aby přezkoumaly možnost uplatňování těchto doporučení i na spotřebitele, jelikož některé zásady uvedené v tomto doporučení mohou být důležité i pro ně.

(16)

Rámec pro reorganizaci by měl dlužníkům umožnit, aby se zabývali svými finančními potížemi v počáteční fázi, kdy lze zabránit jejich platební neschopnosti a zajistit zachování jejich činnosti. Aby se však zamezilo možným rizikům zneužití řízení, musí finanční potíže dlužníka pravděpodobně vést k jeho platební neschopnosti a reorganizační plán musí být schopen zabránit platební neschopnosti dlužníka a zajistit životaschopnost podniku.

(17)

K zvýšení účinnosti a omezení prodlev a nákladů by vnitrostátní rámce pro preventivní reorganizaci měly zahrnovat pružné postupy, které omezují soudní formality na případy, kdy jsou nezbytné a přiměřené k ochraně zájmů věřitelů a jiných zúčastněných stran, jež budou pravděpodobně dotčeny. Aby se například zamezilo zbytečným nákladům a zohlednila včasnost řízení, měla by být dlužníkům v zásadě ponechána kontrola nad jejich majetkem a jmenování mediátora nebo dohlížitele by nemělo být povinné, nýbrž by k němu mělo dojít podle okolností jednotlivého případu.

(18)

Dlužník by měl mít možnost požádat soud o pozastavení výkonu individuálních práv a přerušení insolvenčního řízení, o jehož zahájení požádali věřitelé, pokud by tato opatření mohla mít nepříznivý dopad na jednání a mařila by vyhlídky na reorganizaci podniku dlužníka. Aby však byla zajištěna náležitá rovnováha mezi právy dlužníka a věřitelů a aby se zohlednily zkušenosti s nedávnými reformami v členských státech, mělo by být pozastavení výkonu zpočátku povoleno na dobu nejdéle čtyř měsíců.

(19)

Potvrzení reorganizačního plánu soudem je nezbytné, aby bylo zajištěno, že omezení práv věřitelů je úměrné přínosům reorganizace a že věřitelé mají přístup k účinné právní ochraně zcela v souladu se svobodou podnikání a právem na vlastnictví zakotveným v Listině základních práv Evropské unie. Soud by měl proto plán zamítnout, je-li pravděpodobné, že pokus o reorganizaci omezí práva nesouhlasících věřitelů více, než co by bylo možno přiměřeně očekávat v případě, že by k reorganizaci podniku dlužníka nedošlo.

(20)

Dopady úpadku, zejména sociální stigma, právní důsledky a trvalá neschopnost splatit dluhy, představují pro podnikatele, kteří chtějí začít podnikat nebo dostat druhou šanci, významné překážky, ačkoli z důkazů vyplývá, že podnikatelé, kteří se ocitli v úpadku, mají na podruhé větší šanci uspět. Je proto třeba podniknout kroky k omezení negativních dopadů úpadku na podnikatele zavedením úplného prominutí dluhu po uplynutí maximální lhůty,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

I. CÍL A PŘEDMĚT

Cílem tohoto doporučení je podnítit členské státy k zavedení rámce, který umožňuje účinnou reorganizaci životaschopných podniků ve finančních potížích a dává čestným podnikatelům druhou šanci, a tím podpořit podnikání, investice a zaměstnanost a přispět ke snížení překážek hladkého fungování vnitřního trhu.

Snížením těchto překážek doporučení usiluje zejména o

a)	snížení nákladů na posouzení rizik spojených s investováním v jiném členském státě;

b)	zvýšení míry výtěžnosti u věřitelů a

c)	odstranění problémů při reorganizaci přeshraničních skupin společností.

Toto doporučení stanoví minimální normy týkající se:

a)	rámců preventivní reorganizace a

b)	prominutí dluhů úpadců, kteří jsou podnikateli.

4.	Při provádění tohoto doporučení by členské státy měly mít možnost přijmout vhodná a účinná opatření s cílem zajistit vymáhání daní, zejména v případě podvodů, úniků nebo zneužívání.

II. DEFINICE

Pro účely tohoto doporučení:

a)	„dlužníkem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba ve finančních potížích, kdy je pravděpodobná platební neschopnost;

b)	„reorganizací“ se rozumí změna složení, podmínek nebo struktury aktiv a pasiv dlužníků nebo kombinace těchto prvků s cílem umožnit dlužníkovi, aby zcela nebo částečně pokračoval v činnosti;

c)	„pozastavením výkonu individuálních práv“ se rozumí soudem nařízené pozastavení práva na vymáhání pohledávky vůči dlužníkovi ze strany věřitele;

d)	„soudy“ zahrnují jakýkoli jiný orgán, který je příslušný pro záležitosti týkající se preventivních řízení, jemuž členské státy svěřily úlohu soudů a proti jehož rozhodnutí lze podat opravný prostředek nebo požádat o soudní přezkum.

III. RÁMEC PRO PREVENTIVNÍ REORGANIZACI

A. Dostupnost rámce pro preventivní reorganizaci

Dlužníci by měli mít přístup k rámci, který jim umožní reorganizovat svůj podnik s cílem předejít platební neschopnosti. Rámec by měl obsahovat tyto prvky:

a)	dlužník by měl mít možnost provést reorganizaci v počáteční fázi, jakmile je zjevné, že je pravděpodobná platební neschopnost;

b)	dlužník by si měl udržet kontrolu nad každodenní správou podniku;

c)	dlužník by měl mít možnost požádat o dočasné pozastavení výkonu individuálních práv;

d)	reorganizační plán přijatý většinou stanovenou ve vnitrostátních právních předpisech by měl být pro všechny věřitele závazný, je-li tento plán potvrzen soudem;

e)	nové financování, které je nezbytné k provedení reorganizačních plánů, by nemělo být prohlášeno za neplatné, zrušitelné nebo nevymahatelné jako jednání, které poškozuje věřitele jako celek.

7.	Proces reorganizace by neměl být zdlouhavý a nákladný a měl by být pružný, aby bylo možno učinit více kroků mimosoudně. Účast soudu by měla být omezena na případy, kdy je to nezbytné a přiměřené vzhledem k ochraně práv věřitelů a jiných zúčastněných stran, jichž se reorganizační plán týká.

B. Usnadnění jednání o reorganizačních plánech

Jmenování mediátora nebo dohlížitele

8.	Dlužníci by měli mít možnost přikročit k reorganizaci svých podniků, aniž by bylo nutné zahájit oficiálně soudní řízení.

Jmenování mediátora nebo dohlížitele soudem by nemělo být povinné, nýbrž by k němu mělo dojít podle okolností jednotlivého případu, považuje-li se toto jmenování za nezbytné:

a)	v případě mediátora s cílem pomoci dlužníkovi a věřitelům při úspěšném vedení jednání o reorganizačním plánu;

b)	v případě dohlížitele za účelem dohledu na činnost dlužníka a věřitelů a přijetí nezbytných opatření k ochraně oprávněných zájmů jednoho či více věřitelů nebo jiné zúčastněné strany.

Pozastavení výkonu individuálních práv a přerušení insolvenčního řízení

10.

Dlužníci by měli mít právo požádat soud o dočasné pozastavení výkonu individuálních práv (dále jen „pozastavení výkonu“) ze strany věřitelů, včetně zajištěných a přednostních věřitelů, kteří by jinak mohli snížit vyhlídky reorganizačního plánu. Pozastavení výkonu by nemělo bránit plnění probíhajících smluv.

11.

V členských státech, které umožňují pozastavit výkon za určitých podmínek, by návrhu dlužníků na pozastavení výkonu práv mělo být vyhověno ve všech případech, kdy:

a)	věřitelé, na něž připadá významná část pohledávek a kteří budou reorganizačním plánem pravděpodobně dotčeni, podpoří jednání o přijetí reorganizačního plánu, a

b)	existuje přiměřená vyhlídka, že reorganizační plán bude proveden a že zamezí platební neschopnosti dlužníka.

12.	Stanoví-li tak právní předpisy členských států, měla by být po dobu pozastavení výkonu pozastavena i povinnost dlužníka podat insolvenční návrh a rovněž i přerušeno insolvenční řízení s dlužníkem zahájené na návrh věřitelů podaný poté, co bylo povoleno pozastavení výkonu.

13.

Doba pozastavení výkonu by měla usilovat o náležitou rovnováhu mezi zájmy dlužníka a zájmy věřitelů, a zejména zajištěných věřitelů. Doba pozastavení výkonu by proto měla být stanovena podle složitosti předpokládané reorganizace a neměla by přesáhnout čtyři měsíce. Členské státy mohou stanovit, že tuto lhůtu lze na základě důkazů o pokroku při jednáních o reorganizačním plánu prodloužit. Celková doba pozastavení výkonu by neměla přesáhnout dvanáct měsíců.

14.	Není-li již pozastavení výkonu nezbytné, aby se usnadnilo přijetí reorganizačního plánu, mělo by se zrušit.

C. Reorganizační plány

Obsah reorganizačních plánů

15.

Členské státy by měly zajistit, že soudy mohou plány potvrzovat rychle a v zásadě písemným postupem. Měly přijmout jednoznačná a konkrétní ustanovení o obsahu reorganizačních plánů. Reorganizační plány by měly obsahovat podrobný popis těchto prvků:

a)	jednoznačná a úplná identifikace věřitelů, jichž se bude plán týkat;

b)	dopady navrhované reorganizace na jednotlivé dluhy nebo kategorie dluhů;

c)	postoj dotčených věřitelů k reorganizačnímu plánu;

d)	případně podmínky pro nové financování a

e)	schopnost plánu zamezit platební neschopnosti dlužníka a zajistit životaschopnost podniku.

Přijetí reorganizačního plánu věřiteli

16.	K zvýšení vyhlídek reorganizace, a tudíž počtu zachráněných životaschopných podniků, by mělo být možné, aby reorganizační plán přijali dotčení věřitelé, včetně zajištěných a nezajištěných věřitelů.

17.	S věřiteli s různými zájmy by se mělo zacházet v rámci zvláštních kategorií, které tyto zájmy zohledňují. Minimálně by měly existovat zvláštní kategorie pro zajištěné a nezajištěné věřitele.

18.

Reorganizační plán by měla přijmout většina z hlediska výše pohledávek věřitelů v každé kategorii, která je stanovena ve vnitrostátních právních předpisech. Existují-li více než dvě kategorie věřitelů, měly by mít členské státy možnost zachovat nebo zavést předpisy, jež zmocňují soudy k potvrzování reorganizačních plánů, které podpoří většina těchto kategorií věřitelů, přičemž se přihlédne zejména k významnosti pohledávek příslušných kategorií věřitelů.

19.

Věřitelé by měli mít rovné podmínky bez ohledu na místo usazení. V případě, že právní předpisy členských států vyžadují formální hlasování, by proto věřitelé měli mít v zásadě možnost hlasovat s využitím prostředků komunikace na dálku, například doporučeným dopisem nebo prostřednictvím bezpečné elektronické komunikace.

20.	Aby bylo přijímání reorganizačních plánů účinnější, měly by členské státy rovněž zajistit, aby mohly být reorganizační plány přijaty pouze určitými věřiteli nebo určitými typy či kategoriemi věřitelů, nejsou-li tím dotčeni ostatní věřitelé.

Potvrzení reorganizační ho plánu soudem

21.	V zájmu zajištění toho, aby reorganizačním plánem nebyla nepatřičně dotčena práva věřitelů a právní jistoty, by reorganizační plány, které se dotýkají zájmů nesouhlasících věřitelů nebo které předpokládají poskytnutí nového financování, měly být potvrzeny soudem, aby se staly závaznými.

22.

Podmínky, za nichž může soud reorganizační plán potvrdit, by měly být jednoznačně stanoveny v právních předpisech členských států a měly by zahrnovat alespoň toto:

a)	reorganizační plán byl přijat za podmínek, které zajišťují ochranu oprávněných zájmů věřitelů;

b)	reorganizační plán byl oznámen všem věřitelům, jichž se bude pravděpodobně týkat;

c)	reorganizační plán nesnižuje nároky nesouhlasících věřitelů více, než co by bylo možno přiměřeně očekávat v případě, že by nedošlo k reorganizaci, pokud by byl podnik dlužníka zlikvidován nebo případně prodán jako nepřetržitě trvající účetní jednotka;

d)	nové financování, které se předpokládá v reorganizačním plánu, je pro provedení plánu nezbytné a nepoškozuje nepřiměřeně zájmy nesouhlasících věřitelů.

23.	Členské státy by měly zajistit, že soudy mohou zamítnout reorganizační plány, které zjevně nemohou zabránit platební neschopnosti dlužníka a zajistit životaschopnost podniku, například kvůli skutečnosti, že nepředpokládají nové financování, které je nezbytné k zachování činnosti podniku.

Práva věřitelů

24.

Všem věřitelům, jichž se bude reorganizační plán pravděpodobně týkat, by měl být sdělen obsah plánu a mělo by jim být přiznáno právo vyslovit vůči reorganizačnímu plánu námitky a podat proti němu opravné prostředky. V zájmu věřitelů, kteří plán podporují, by však opravný prostředek neměl v zásadě mít odkladný účinek, pokud jde o provádění reorganizačního plánu.

Dopady reorganizačního plánu

25.	Reorganizační plány, které dotčení věřitelé přijmou jednomyslně, by měly být závazné pro všechny dotčené věřitele.

26.	Reorganizační plány, které jsou potvrzeny soudem, by měly být závazné pro všechny věřitele, kterých se plán týká a kteří jsou v něm uvedeni.

D. Ochrana nového financování

27.	Nové financování, včetně nových půjček, prodeje určitých aktiv ze strany dlužníka a kapitalizace pohledávek, které je schváleno v reorganizačním plánu a potvrzeno soudem, by nemělo být prohlášeno za neplatné, zrušitelné nebo nevymahatelné jako úkon, který poškozuje věřitele jako celek.

28.	Poskytovatelé nového financování jako součásti reorganizačního plánu, který byl potvrzen soudem, by měli být v souvislosti s reorganizací zproštěni občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti.

29.	Měly by být stanoveny výjimky z pravidel týkajících se ochrany nového financování, je-li v souvislosti s novým financováním následně zjištěn podvod.

IV. DRUHÁ ŠANCE PRO PODNIKATELE

Lhůty pro prominutí dluhu

30.

Negativní dopady úpadku na podnikatele by měly být omezeny s cílem poskytnout jim druhou šanci. Podnikatelům by měly být zcela prominuty dluhy, které vedly k úpadku, a to nejpozději do tří let ode:

a)	dne, k němuž soud rozhodl o návrhu na zahájení insolvenčního řízení, v případě řízení, které skončilo zpeněžením majetku dlužníka;

b)	dne, k němuž bylo zahájeno provádění splátkového plánu, v případě řízení, jež zahrnuje splátkový plán.

31.	Po uplynutí lhůty pro prominutí dluhu by měl být podnikatelům jejich dluhy v zásadě prominuty, aniž by bylo nutno znovu podat soudu příslušný návrh.

32.

Úplné prominutí dluhu po uplynutí krátké doby není vhodné ve všech případech. Členské státy by proto měly mít možnost v případě potřeby zachovat nebo zavést přísnější ustanovení, která jsou nezbytná s cílem:

a)	odradit podnikatele nejednající čestně nebo v dobré víře, a to před zahájením insolvenčního řízení nebo posléze;

b)	odradit podnikatele, kteří nedodržují splátkový plán nebo jinou právní povinnost, která má chránit zájmy věřitelů, nebo

c)	zajistit obživu podnikatele a jeho rodiny tím, že si podnikatel může ponechat určitý majetek.

33.	Členské státy mohou z pravidla týkajícího se úplného prominutí dluhu vyloučit určité kategorie dluhů, například dluhy vyplývající z deliktní odpovědnosti.

V. DOHLED A PODÁVÁNÍ ZPRÁV

34.	Členské státy se vyzývají, aby zavedly zásady stanovené v tomto doporučení do dne 14. března 2015.

35.

Členské státy se vyzývají, aby shromažďovaly spolehlivé roční statistické údaje o počtu zahájených řízení týkajících se preventivní reorganizace, délce těchto řízení a o velikosti dotčených dlužníků a o výsledku zahájených řízení a aby tyto údaje každoročně oznamovaly Komisi, a to poprvé dne 14. března 2015.

36.

Komise posoudí provádění tohoto doporučení v členských státech do dne 14. září 2015. Komise v této souvislosti vyhodí jeho dopad na záchranu společností ve finančních obtížích a poskytování druhé šance čestným podnikatelům, jeho vzájemný vztah s ostatními insolvenčními řízeními v jiných oblastech, jako jsou lhůty pro oddlužení u fyzických osob, které neprovozují obchod, živnost, řemeslo nebo svobodné povolání, jeho dopad na fungování vnitřního trhu a malé a střední podniky a rovněž konkurenceschopnost hospodářství Unie. Komise taktéž posoudí, zda by měla být navržena dodatečná opatření s cílem upevnit a posílit přístup uvedený v tomto doporučení.

V Bruselu dne 12. března 2014.

Za Komisi

Viviane REDING

místopředsedkyně

(1) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1).

(2) COM(2012) 744 final.

(3) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2011 obsahující doporučení Komisi k úpadkovým řízením v kontextu práva obchodních společností EU, P7_TA (2011) 0484.

(4) COM(2012) 573 final.

(5) COM(2012) 742 final.

(6) COM(2012) 795 final.

		ISSN 1977-0626 doi:10.3000/19770626.L_2014.074.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 74

České vydání	Právní předpisy	Svazek 57 14. března 2014

Obsah		II Nelegislativní akty	Strana
		NAŘÍZENÍ
	*	Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 240/2014 ze dne 7. ledna 2014 o evropském kodexu chování pro partnerskou spolupráci v rámci evropských strukturálních a investičních fondů	1
	*	Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 241/2014 ze dne 7. ledna 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o regulační technické normy pro kapitálové požadavky na instituce ( 1 )	8
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 242/2014 ze dne 7. března 2014 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Lammefjordskartofler (CHZO))	27
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 243/2014 ze dne 7. března 2014 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Bornheimer Spargel/Spargel aus dem Anbaugebiet Bornheim (CHZO))	29
	*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 244/2014 ze dne 7. března 2014 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Strachitunt (CHOP))	31
	*	Nařízení Komise (EU) č. 245/2014 ze dne 13. března 2014, kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 ze dne 3. listopadu 2011, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se posádek v civilním letectví ( 1 )	33
	*	Nařízení Komise (EU) č. 246/2014 ze dne 13. března 2014, kterým se mění příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008, pokud jde o odstranění některých aromatických látek ze seznamu Unie ( 1 )	58
		Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 247/2014 ze dne 13. března 2014 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	61
		ROZHODNUTÍ
		2014/134/EU
	*	Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 12. března 2014 o některých ochranných opatřeních v souvislosti s africkým morem prasat v Polsku (oznámeno pod číslem C(2014) 1657) ( 1 )	63
		DOPORUČENÍ
		2014/135/EU
	*	Doporučení Komise ze dne 12. března 2014 o novém přístupu k neúspěchu v podnikání a k platební neschopnosti ( 1 )	65

„01.015	vinylbenzen	100-42-5		11022	1	EFSA
02.122	p-mentha-1,8(10)- dien-9-ol	3269-90-7			2	EFSA
09.809	p-mentha-1,8(10)-dien-9-yl-acetát	15111-97-4		10743	2	EFSA
12.114	diethyltrisulfid	3600-24-6	1701	11451	4	EFSA
12.120	2,8-epithio-p-menthan	68398-18-5	1685		4	EFSA
12.159	methyl-methanthiosulfonát	2949-92-0		11520	3	EFSA
12.256	ethyl(propyl)trisulfid	31499-70-4	1695		4	EFSA
12.272	propyl-propanthiosulfonát	1113-13-9	1702		3	EFSA
13.029	2,5-dimethylfuran	625-86-5	1488	2208	3	EFSA
13.030	2-methylfuran	534-22-5	1487	2209	3	EFSA
13.092	2-ethylfuran	3208-16-0	1489	11706	3	EFSA
14.145	pyrrol-2-karbaldehyd	1003-29-8		11393	4	EFSA
14.163	1-methylpyrrol-2- karboxaldehyd	1192-58-1			4	EFSA
14.169	1-ethyl-2-pyrrolkarboxaldehyd	2167-14-8			4	EFSA
15.064	2,5-dimethylthiofen	638-02-8			4	EFSA
15.072	2-ethylthiofen	872-55-9		11614	4	EFSA
15.091	2-methylthiofen	554-14-3		11631	4	EFSA
15.092	3-methylthiofen	616-44-4		11632	4	EFSA
16.124	(1R,2S,5R)-N-cyklopropyl-5-methyl-2-isopropylcyklohexankarboxamid	73435-61-7			1	EFSA“

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	MA	73,3
	TN	108,4
	TR	104,7
	ZZ	95,5
0707 00 05	EG	182,1
	MA	182,1
	TR	152,6
	ZZ	172,3
0709 91 00	EG	45,1
0709 91 00	ZZ	45,1
0709 93 10	MA	40,6
	TR	87,7
	ZZ	64,2
0805 10 20	EG	49,2
	IL	66,9
	MA	46,5
	TN	51,1
	TR	56,3
	ZA	62,4
	ZZ	55,4
0805 50 10	TR	69,1
0805 50 10	ZZ	69,1
0808 10 80	CL	132,6
	CN	58,1
	MK	32,3
	US	189,7
	ZZ	103,2
0808 30 90	AR	101,7
	CL	144,6
	TR	158,2
	US	211,0
	ZA	98,1
	ZZ	142,7