5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/1

(1)

Podle článku 153 Smlouvy mohou Evropský parlament a Rada směrnicemi stanovit minimální požadavky na podporu zlepšování především pracovního prostředí a k zabezpečení vyšší úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků. Tyto směrnice by neměly bránit zakládání a rozvoji malých a středních podniků a jejich potenciálu vytvářet pracovní místa. Řádné zdravotní a bezpečnostní normy by neměly být považovány za omezení, neboť představují základní práva a mají se uplatňovat bez výjimky ve všech odvětvích trhu práce a ve všech typech podniků bez ohledu na jejich velikost.

(2)

Ustanovení čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost.

(3)

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (3) byl zaveden nový systém klasifikace a označování látek a směsí uvnitř Unie na základě globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování chemických látek (GHS) na mezinárodní úrovni v rámci Hospodářské komise pro Evropu Organizace spojených národů.

(4)

Směrnice Rady 92/58/EHS (4), 92/85/EHS (5), 94/33/ES (6) a 98/24/ES (7) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES (8) obsahují odkazy na předchozí systém klasifikace a označování. Uvedené směrnice by se proto měly změnit, aby byly uvedeny do souladu s novým systémem stanoveným v nařízení (ES) č. 1272/2008.

(5)

Tyto změny jsou nezbytné k zajištění trvalé účinnosti uvedených směrnic. Cílem této směrnice není změnit oblast působnosti uvedených směrnic. Tato směrnice usiluje o zachování, nikoli snížení, úrovně ochrany pracovníků, jak je poskytována uvedenými směrnicemi. Vzhledem k neustálému technologickému pokroku by však uvedené směrnice měly být pravidelně přezkoumávány v souladu s článkem 17a směrnice Rady 89/391/EHS (9), aby se zajistily soudržné právní předpisy a odpovídající úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti v případě, že jsou v pracovním prostředí přítomny nebezpečné chemické látky a směsi. Zvláštní pozornost by měla být věnována zaměstnancům v profesích, v nichž jsou v častém kontaktu s nebezpečnými látkami a směsmi.

(6)

Změny směrnice 92/85/EHS se netýkají nebezpečných látek a směsí, které mohou mít nepříznivé účinky na plodnost těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, neboť účelem této směrnice je pouze aktualizovat odkazy a terminologii uvedené směrnice. S ohledem na vývoj vědeckých poznatků v této oblasti a stále komplexnější klasifikaci těchto účinků by však Komise měla zvážit nejvhodnější prostředky pro jejich řešení.

(7)

Změnami směrnic 92/85/EHS a 94/33/ES by se měl uvést do souladu přístup obsažený v uvedených směrnicích se zněním přijatým již v rámci směrnice 98/24/ES, a to tím způsobem, že slova „látky označené“ v oddílu A bodě 3 písm. a) přílohy I směrnice 92/85/EHS a „látky a přípravky klasifikovány“ v oddílu I bodě 3 písm. a) přílohy směrnice 94/33/ES se nahrazují slovy „látky a směsi, které splňují kritéria pro klasifikaci“. Tato směrnice neukládá zaměstnavatelům žádné povinnosti, pokud jde o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 1272/2008. Bez ohledu na to, zda jsou či nejsou látky či směsi uváděny na trh, má zaměstnavatel v souladu se směrnicí 98/24/ES provést hodnocení rizika všech nebezpečných chemických činitelů.

(8)

Oddíl I bod 2 a oddíl II bod 1 přílohy směrnice 94/33/ES obsahují odkazy na zrušené směrnice Rady 90/679/EHS (10) a 90/394/EHS (11). Tyto odkazy by proto měly být nahrazeny odkazy na příslušná ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES (12) a směrnice 2004/37/ES.

(9)

V souladu s článkem 154 Smlouvy konzultovala Komise se sociálními partnery otázku možného zaměření akce Unie v této oblasti a sociální partneři uvedli, že je vhodné poskytnout zejména malým a středním podnikům vysvětlující pokyny.

(10)

Po této konzultaci považovala Komise akci Unie za účelnou a v souladu s článkem 154 Smlouvy opět konzultovala se sociálními partnery obsah zamýšleného návrhu.

(11)

Po této druhé fázi konzultací si sociální partneři nepřáli zahájit postup, který by mohl vést k uzavření dohody podle článku 155 Smlouvy,

1)

V článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Tato směrnice se nevztahuje na ustanovení o uvádění nebezpečných látek a směsí, výrobků nebo vybavení na trh, pokud se na ně konkrétně neodvolávají jiné předpisy Unie.“

2)

V příloze I se bod 12 nahrazuje tímto:

12.   Prostranství, místnosti nebo uzavřené prostory používané pro skladování velkého množství nebezpečných látek nebo směsí musí být označeny vhodnou výstražnou značkou zvolenou podle bodu 3.2 přílohy II, nebo musí být označeny v souladu s bodem 1 přílohy III, pokud pro tento účel není dostatečné značení na jednotlivých obalech nebo nádobách.

Pokud v bodě 3.2 přílohy II není uvedena odpovídající výstražná značka upozorňující na nebezpečné chemické látky nebo směsi, musí být použit příslušný výstražný symbol nebezpečnosti podle přílohy V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (13).

3)

V příloze II se bod 3.2 mění takto:

4)

Příloha III se mění takto:

1)

oddíl A se mění takto:

2)

Oddíl B se nahrazuje tímto:

„B.   Postupy

Průmyslové postupy uvedené v příloze I směrnice 2004/37/ES.“

1)

Oddíl I se mění takto:

2)

V oddílu II se bod 1 nahrazuje tímto:

1)

V článku 2 se písmeno b) mění takto:

2)

V čl. 4 odst. 1 se druhá odrážka nahrazuje tímto:

3)

Článek 8 se mění takto:

1)

V článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4.   Pokud jde o azbest, o němž pojednává směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES (22), použijí se ustanovení této směrnice, kdykoli jsou výhodnější pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

V čl. 4 odst. 1 se slovo „přípravkem“ nahrazuje slovem „směsí“.

4)

V čl. 5 odst. 2 se slovo „přípravkem“ nahrazuje slovem „směsí“.

5)

V čl. 6 písm. b) se slovo „přípravků“ nahrazuje slovem „směsí“.

6)

V příloze I se v nadpise slovo „přípravků“ nahrazuje slovem „směsí“.

5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/8

(1)

Žádost o zápis názvu „Aceituna de Mallorca / Aceituna Mallorquina / Oliva de Mallorca / Oliva Mallorquina“ předložená Španělskem byla v souladu s čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1151/2012 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (2).

(2)

Protože Komisi nebyla oznámena žádná námitka podle článku 51 nařízení (EU) č. 1151/2012, musí být název „Aceituna de Mallorca / Aceituna Mallorquina / Oliva de Mallorca / Oliva Mallorquina“ zapsán do rejstříku,

5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/10

(1)

Nařízení (EU) č. 1260/2013 stanoví společný právní rámec pro vývoj, tvorbu a šíření evropských statistik týkajících se obyvatelstva a událostí přirozené měny.

(2)

Aby byla zajištěna kvalita, srovnatelnost a konzistentnost údajů týkajících se obyvatelstva a událostí přirozené měny, které poskytují členské státy v souladu s nařízením (EU) č. 1260/2013, a aby mohly být vypracovávány spolehlivé přehledy na úrovni Unie, měly by být tyto údaje náležitě členěny.

(3)

Uvedené údaje by proto měly být Komisi předkládány v členění podle zeměpisných jednotek v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) (2).

(4)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro Evropský statistický systém,

a)

„věkem“ k určitému datu (buď referenční doba nebo datum události) časový interval mezi datem narození a určitým datem, vyjádřený v dokončených letech;

b)

„zemí narození“ jednotlivce země obvyklého pobytu (v rámci stávajících hranic, je-li tato informace k dispozici) matky v okamžiku porodu, nebo, není-li, země (v rámci stávajících hranic, je-li tato informace k dispozici), ve které došlo k porodu;

c)

„zemí narození matky“„země narození“ matky;

d)

„státním občanstvím“ zvláštní právní vazba mezi jednotlivcem a jeho státem, která vzniká narozením nebo naturalizací, ať už na základě prohlášení, volby, sňatku nebo jinak, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

e)

„pořadím živě narozeného dítěte“ číselné pořadí živě narozeného dítěte zaznamenané v souvislosti se všemi předchozími živě narozenými dětmi matky;

f)

„měsícem události“ kalendářní měsíc výskytu události;

g)

„rokem narození“ kalendářní rok narození;

h)

„členským státem“ země, která je na konci referenčního roku členem Evropské unie.

5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/27

(1)

Příloha VI nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (2) stanoví potenciál globálního oteplování pro skleníkové plyny jiné než CO2.

(2)

Rozhodnutí 15/CP.17 (3) konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) za účelem uplatnění pokynů Mezivládního panelu pro změnu klimatu („IPCC“) pro národní inventarizaci skleníkových plynů z roku 2006 stanoví, že by od roku 2015 až do přijetí dalšího rozhodnutí konferencí smluvních stran UNFCCC potenciál globálního oteplování používaný smluvními stranami k výpočtu ekvivalentu oxidu uhličitého antropogenních emisí ze zdrojů a snížení pomocí propadů skleníkových plynů měl být potenciál uvedený v příloze III k rozhodnutí 15/CP.17.

(3)

Aby byl zajištěn soulad příslušných právních předpisů Unie s metodikami používanými v souvislosti s procesem UNFCCC, mělo by být nařízení (EU) č. 601/2012 odpovídajícím způsobem změněno.

(4)

Podle čl. 13 odst. 1 směrnice 2003/87/ES mají být povolenky vydané od 1. ledna 2013 platné pro emise během osmiletého obchodovacího období počínaje uvedeným datem. Úprava množství povolenek, které mají být podle čl. 9a odst. 1 uvedené směrnice vydány od 1. ledna 2013, se stanoví při zohlednění potenciálu globálního oteplování uvedeného v příloze III rozhodnutí 15/CP.17 konference smluvních stran UNFCCC. Jelikož se nařízení (EU) č. 601/2012 použije od 1. ledna 2013, mělo by se toto nařízení rovněž použít od tohoto data, aby se zajistil soulad veškerých údajů o emisích skleníkových plynů předložených během celého osmiletého obchodovacího období.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu,

5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/29

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/31

(1)

Organizace producentů mají podle článku 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 (1) (dále „nařízení o společné organizaci trhů“) svým příslušným vnitrostátním orgánům předložit plány produkce a uvádění na trh, aby přispěly k dosažení cílů společné organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury.

(2)

Plány produkce a uvádění na trh představují pro organizace producentů závazný nástroj.

(3)

Za účelem jednotného provádění plánů produkce a uvádění na trh je třeba, aby Komise při poskytování jasných a podrobných pokynů členským státům a organizacím producentů poskytla podrobnější doporučení o struktuře, formátu a lhůtách uvedených v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 1418/2013 (2).

(4)

Aby Komise pomohla organizacím producentů přispět k cílům společné organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury, měla by organizacím producentů poskytnout doporučení, jakým způsobem mají připravit svou zamýšlenou strategii zaměřenou na přizpůsobení množství požadavkům trhu, a to zejména pokud jde o to, jak mají členit informace v plánu produkce a strategii uvádění produktů na trh, které vytvoří.

(5)

Komise by měla rovněž poskytnout příklady různých opatření, jež by mohly organizace producentů provést, aby ukázala, jak by tato opatření mohla konkrétně přispět k různým cílům organizací producentů stanoveným v článku 7 nařízení (EU) č. 1379/2013, které by plány produkce a uvádění na trh sledovaly.

(6)

S cílem usnadnit sledování plánů produkce a uvádění na trh ze strany organizací producentů a umožnit příslušným vnitrostátním orgánům posuzovat, jak různá opatření plánů produkce a uvádění na trh přispívají k cílům společné organizace trhů, a ověřovat dodržování povinností týkajících se provádění plánů ze strany organizací producentů by mělo být doporučeno používání vhodných ukazatelů.

(7)

S cílem usnadnit organizacím producentů a příslušným vnitrostátním orgánům odhad finančních potřeb vyplývajících z provádění opatření obsažených v plánech produkce a uvádění na trh by se mělo doporučit, aby bylo do plánů produkce a uvádění produktů na trh začleněno také finanční schéma.

(8)

Aby Komise umožnila příslušným vnitrostátním orgánům posuzovat provádění plánů produkce a uvádění na trh ze strany organizací producentů, měla by doporučit, aby výroční zpráva předkládaná organizacemi producentů obsahovala příslušné ukazatele pro posouzení provádění plánovaných opatření a pro hodnocení jejich přínosu pro cíle organizací producentů.

(9)

Toto doporučení bude podle potřeby změněno nebo revidováno, a to zejména po přijetí budoucího právního aktu Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014–2020,

a)

formát a strukturu uvedené v části A tohoto doporučení, pokud jde o plány produkce a uvádění na trh podle čl. 28 odst. 1 nařízení (EU) č. 1379/2013 (dále „plány“);

b)

body stanovené v části B tohoto doporučení, pokud jde o lhůty a postup pro předložení výroční zprávy podle čl. 28 odst. 5 nařízení (EU) č. 1379/2013 (dále „výroční zpráva“).

—

plánování činností v oblasti produkce,

—

koordinace činností s ostatními producenty.

—

řízení rybolovných práv a přístup mezi členy organizace producentů v závislosti na plánování produkce,

—

provádění a řízení povinnosti vykládky všech úlovků.

—

vypracování udržitelných postupů v akvakultuře.

—

určení požadavků trhu (jakost, množství, obchodní úprava),

—

určení nových odbytišť a dalších obchodních příležitostí,

—

dialog a koordinaci s dalšími hospodářskými subjekty v dodavatelském řetězci.

—

kolektivní řízení rybolovných práv a přístup mezi členy organizace producentů na základě platných pravidel řízení pro různé populace, loviště a oblasti rybolovu,

—

koordinace dialogu a spolupráce s příslušnými vědeckými organizacemi v oblasti rybolovu a spolupráce při rozvoji vědeckých poznatků na podporu rozhodnutí v oblasti řízení rybolovných zdrojů,

—

příprava a řízení vědeckých a odborných kampaní zaměřených na zlepšení poznatků o zdrojích, ekosystémových dopadech a vývoji udržitelných rybolovných technik,

—

provedení studií o posouzení dopadu pro uplatňování nových opatření pro řízení,

—

určení rizik týkajících se bezpečnosti při práci a bezpečnosti na moři a kolektivní předcházení těmto rizikům,

—

poskytování pomoci a odborné přípravy členům organizace producentů ohledně regulace rybolovu, prosazování udržitelných rybolovných postupů nebo bezpečnosti na palubě,

—

účinná účast v různých příslušných orgánech pro řízení rybolovu na vnitrostátní, regionální, evropské a mezinárodní úrovni,

—

koordinování dialogu mezi organizacemi producentů, a to i s organizacemi producentů z různých členských států.

—

určení a prosazování rybolovných postupů, jež napomohou k zamezení a snížení nežádoucích úlovků,

—

vytvoření a provádění plánů a společných činností k zamezení a snížení nežádoucích úlovků,

—

určení optimálního využití těchto úlovků (6).

—

zlepšení technik sledovatelnosti,

—

vyhodnocení komunikačních potřeb a opatření k informování spotřebitelů,

—

zlepšení označování produktů, a to i v rámci provádění procesů osvědčování na podporu povinných a doplňkových dobrovolných informací, jak to stanovuje článek 38 a článek 39 nařízení o společné organizaci trhů,

—

příprava a provádění komunikačních akcí a akcí informování spotřebitelů.

—

odborná příprava pro producenty a vzdělávání,

—

programy pozorování a kontrola činnosti členů organizace producentů.

—

určení odbytišť pro uvádění produkce na trh a usměrňování nabídky svých členů,

—

rozvoj strategií pro lepší uvádění produkce na trh, a to i pro osvědčování produktů,

—

rozvoj procesů osvědčování, mimo jiné v oblasti výživy a jakosti,

—

podpora doplňkových dobrovolných informací v souladu s článkem 39 nařízení o společné organizaci trhů,

—

návrh a vývoj nových metod a nových nástrojů pro uvádění na trh,

—

poskytování pomoci a odborné přípravy členům organizace producentů ohledně postupů pro uvádění na trh,

—

účast na obchodních veletrzích na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni za účelem propagace produkce členů organizace producentů.

—

příprava a sledování vědeckých a technických kampaní zaměřených na snížení provozních nákladů,

—

poskytování pomoci a odborné přípravy členům organizace producentů v oblasti obchodního řízení rybolovu,

—

rozvoj služeb členům organizace producentů v oblasti nákladového účetnictví.

—

přispívat k zlepšení znalosti trhu,

—

zlepšit znalosti členů organizace producentů o hlavních ekonomických hybných silách v rámci dodavatelského řetězce,

—

poskytovat producentům praktickou podporu pro lepší koordinaci sdílení informací se zákazníky a dalšími zainteresovanými subjekty (zejména zpracovateli, maloobchodníky a aukcemi).

—

příprava a vedení kampaní k prosazování iniciativ týkajících se obchodních norem (pro jakost, velikost a hmotnost, balení, obchodní úpravu a značení),

—

příprava a vedení kampaní k propagaci nových druhů, jež mohou být využívány udržitelným způsobem,

—

příprava a vedení kampaní k rozvoji nových postupů a produktů,

—

příprava a vedení kampaní k propagaci produktů rybolovu,

—

příprava a vedení kampaní na podporu zaměstnanosti v odvětví rybolovu.

—

příprava a provádění vědeckých průzkumů a experimentálních programů pro posouzení a omezení dopadů rybolovných postupů na životní prostředí,

—

příprava a vedení experimentálních programů pro vývoj rybolovných zařízení snižujících dopady na životní prostředí,

—

poskytování pomoci a odborné přípravy producentům s cílem usnadnit zavedení rybolovných postupů a rybolovných zařízení, jež by omezily dopad na životní prostředí.

—

příprava a řízení vědeckých a technických kampaní ke zlepšování znalostí o druzích a dopadech akvakulturních činností na životní prostředí a vědeckých a technických kampaní na podporu rozvoje udržitelných akvakulturních technik,

—

koordinace dialogu a spolupráce s příslušnými vědeckými organizacemi v oblasti akvakultury a spolupráce na rozvoji vědeckých poznatků na podporu řídících rozhodnutí v odvětví akvakultury,

—

poskytování pomoci a odborné přípravy členům organizace producentů za účelem prosazování udržitelných akvakulturních postupů,

—

určení rizik týkajících se bezpečnosti práce a kolektivní předcházení těmto rizikům,

—

účinná účast v různých příslušných orgánech pro odvětví akvakultury na vnitrostátní, regionální, evropské a mezinárodní úrovni,

—

koordinace dialogu mezi organizacemi producentů, a to i s organizacemi producentů z různých členských států.

—

účast na rozvoji vnitrostátních strategických plánů,

—

vytvoření systémů certifikace pro udržitelnost krmiv.

—

účast na vypracování postupů sledovatelnosti,

—

vytvoření systémů certifikace pro udržitelnost krmiv.

—

určení odbytišť pro uvádění na trh a/nebo usměrňování produkce svých členů,

—

rozvoj strategií pro lepší uvádění produkce na trh, a to i pro osvědčování produktů,

—

podpora uvádění doplňkových dobrovolných informací v souladu s článkem 39 nařízení o společné organizaci trhů,

—

rozvoj procesů osvědčování, a to i v oblastech výživy a jakosti,

—

návrh a vypracování nových metod a nových nástrojů pro uvádění na trh,

—

poskytování pomoci a odborné přípravy členům organizace producentů ohledně technik uvádění na trh,

—

účast na obchodních veletrzích na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni za účelem propagace produkce členů organizace producentů.

—

příprava a sledování vědeckých a technických kampaní zaměřených na snížení provozních nákladů,

—

poskytování pomoci a odborné přípravy členům organizace producentů v oblasti obchodního řízení akvakultury,

—

rozvoj služeb pro členy organizace producentů v oblasti nákladového účetnictví.

—

koordinace shromažďování, zpracování, sdílení a využívání hospodářských informací týkajících se produkce členů organizace producentů mezi různými organizacemi producentů, včetně údajů o chovu a cen při prvních prodejích,

—

přispívat k zlepšování znalosti trhu,

—

zlepšovat znalosti členů organizace producentů o hlavních ekonomických hybných silách v rámci dodavatelského řetězce,

—

poskytovat producentům praktickou podporu pro lepší koordinaci sdílení informací se zpracovateli.

—

příprava a vedení kampaní rozvíjejících iniciativy týkající se obchodních norem (pro jakost, velikost nebo hmotnost, balení, obchodní úpravu a značení),

—

příprava a vedení kampaní na podporu zaměstnanosti v odvětví akvakultury,

—

příprava a vedení kampaní k propagaci produktů akvakultury.

—

určení produktů rybolovu, u nichž se v určitých obdobích roku objevují obtíže s uváděním na trh,

—

rozvoj specializovaných strategií a nástrojů pro produkci a uvádění na trh.

—

vytvoření systému sankcí přiměřených porušením pravidel, jichž se dopustí členové organizace producentů,

—

vypracování strategií a programů pro vymáhání pravidel, která přijala organizace producentů,

—

provádění posouzení rizik týkajících se provádění pravidel, která přijala organizace producentů,

—

příprava a provádění kontrol vymáhání pravidel, která přijala organizace producentů,

—

odborný výcvik pozorovatelů a kontrolorů,

—

vytvoření a šíření pokynů pro provádění:

a)

příprava, sledování a řízení činností týkajících se plánovaných opatření (činnosti vlastníka projektu) a

b)

činnosti spojené s praktickou realizací každého konkrétního plánovaného opatření („činnosti řízení projektu“).

—

plánovanou činností plavidel vyjádřenou mimo jiné v počtu dní strávených na moři, objemech ulovených cílových druhů,

—

předběžným časovým rozvrhem uvádění produktů na trh podle druhů a obchodní úpravy,

—

programem plánovaných činností pro určení příležitostí na trhu,

—

programem plánovaných činností pro osvědčování/označování produktů,

—

předběžným časovým plánem pro řízení intenzity rybolovu a/nebo rybolovné kapacity podle oblastí rybolovu,

—

programem plánovaných opatření pro snížení nežádoucích vedlejších úlovků,

—

časovým harmonogramem odborné přípravy, pokud jde o soulad a pravidla, povědomí a kontrolu producentů.

—

prediktivní určení prodejních cyklů produktů,

—

soulad průměrného měsíčního příjmu producentů s očekávanou výší příjmů.

—

chovem a sběrem, které jsou plánovány pro chované druhy,

—

předběžným časovým plánem pro uvádění produktů na trh podle druhů a obchodní úpravy,

—

programem plánovaných činností pro určení příležitostí na trhu,

—

programem plánovaných činností pro osvědčování/označování produktů,

—

plánem pro snížení znečištění ekosystémů spojených s akvakulturními činnostmi,

—

plánem pro provádění udržitelného krmení chovaných druhů,

—

časovým harmonogramem odborné přípravy, pokud jde o soulad a pravidla, povědomí a kontrolu.

—

prediktivní určení prodejních cyklů produktů,

—

soulad průměrného měsíčního příjmu producentů s očekávanou výší příjmů.

—

objemu a/nebo hodnoty ulovených druhů nebo druhů, které jsou uváděny na trh,

—

průměrné velikosti ulovených druhů nebo druhů, které jsou uváděny na trh,

—

růstu tržeb podle druhů a/nebo produktů ve srovnání se stavem ex ante,

—

počtu a objemu a/nebo hodnoty nových prodávaných produktů ve srovnání s předchozím rokem,

—

vývoje intenzity rybolovu a/nebo rybolovné kapacity,

—

vývoje složení vykládek a/nebo objemu nežádoucích úlovků,

—

vývoje ocenění vyložené nebo sebrané produkce „na osobu“,

—

vývoje výrobních nákladů na jednotku produkce,

—

vývoje prodejních nákladů na jednotku produkce,

—

vývoje průměrného měsíčního příjmu producentů,

—

změny podílu neprodaných produktů ve vztahu k stavu ex ante,

—

změny hodnoty citlivých produktů ve vztahu k stavu ex ante,

—

počtu nehod (se zraněním/nebo smrtelnými následky),

—

změny počtu zaznamenaných porušení pravidel organizace producentů.

—

objemu a/nebo hodnoty sebraných druhů nebo druhů, které jsou uváděny na trh,

—

růstu tržeb podle druhů a/nebo produktů ve srovnání se stavem ex ante,

—

počtu a objemu a/nebo hodnoty nových prodávaných produktů ve srovnání s předchozím rokem,

—

vývoje ocenění sebrané produkce „na osobu“,

—

vývoje podílu krmiva používaného pro chované druhy a pocházejícího z udržitelných nebo obnovitelných zdrojů,

—

vývoje množství znečištěných výstupů,

—

vývoje výrobních nákladů na jednotku produkce,

—

vývoje prodejních nákladů na jednotku produkce,

—

vývoje průměrného měsíčního příjmu producentů,

—

změny podílu neprodaných produktů ve vztahu k stavu ex ante,

—

změny hodnoty citlivých produktů ve vztahu k stavu ex ante,

—

počtu nehod (se zraněním a/nebo smrtelnými následky),

—

změny počtu zaznamenaných porušení pravidel organizace producentů.

5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/39

(1)

Bromované zpomalovače hoření jsou organické sloučeniny bromu, které se používají v produktech s cílem zabránit či zpomalit vzplanutí hořlavých materiálů v případě požáru. Jsou běžně používány v širokém spektru spotřebních výrobků, například v elektronice, automobilech, nábytku a stavebních materiálech s cílem snížit hořlavost produktu. Bromované zpomalovače hoření se mohou z produktů, ve kterých jsou použity, vyluhovat nebo odpařit. Vzhledem k tomu, že spotřební výrobky se na konci svého životního cyklu vyhazují, zamořily tyto látky v průběhu času životní prostředí a potravinový řetězec.

(2)

Řada bromovaných zpomalovačů hoření je však perzistentní, bioakumulativní a toxická pro lidi i pro životní prostředí. Existuje podezření, že mají neurobehaviorální účinky a narušují činnost žláz s vnitřní sekrecí, a jejich výskyt byl zjištěn v biotě v životním prostředí.

(3)

Proto Komise požádala Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), aby vypracoval vědecké stanovisko týkající se rizik pro veřejné zdraví souvisejících s přítomností bromovaných zpomalovačů hoření v potravinách.

(4)

Vědecká komise EFSA pro kontaminující látky v potravinovém řetězci přijala od září 2010 do září 2012 šest vědeckých stanovisek (1) týkajících se různých tříd bromovaných zpomalovačů hoření.

(5)

EFSA pro řadu z těchto tříd doporučila, aby byly shromážděny další údaje o úrovních uvedených zpomalovačů v potravinách a lidech.

(6)

Úrovně bromovaných zpomalovačů hoření v potravinách živočišného původu mohou souviset s přítomností těchto látek v krmivech, proto by na základě prvních výsledků monitorování potravin v roce 2014 mohlo v roce 2015 následovat doporučení týkající se monitorování krmiv,

1.

Členské státy by měly v letech 2014 a 2015 provádět monitorování potravin z hlediska přítomnosti bromovaných zpomalovačů hoření. Monitorování by mělo zahrnovat široké spektrum jednotlivých potravin odrážející stravovací návyky s cílem poskytnout přesný odhad expozice a pro různé třídy bromovaných zpomalovačů hoření by do něj měly být zahrnuty různé potraviny.

2.

Členské státy by se měly řídit postupy odběru vzorků stanovenými v příloze II nařízení Komise (EU) č. 252/2012 (2), aby se zajistilo, že vzorky jsou reprezentativní pro testovanou šarži.

3.

Členské státy by měly provést analýzu různých tříd bromovaných zpomalovačů hoření s cílem zjistit přítomnost následujících látek v příslušných potravinách:

4.

Členské státy by měly provést analýzu bromovaných zpomalovačů hoření v souladu s přílohou III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (3) prostřednictvím analytické metody, která průkazně vede ke spolehlivým výsledkům.

5.

Členské státy by měly pravidelně poskytovat úřadu EFSA údaje z monitorování vyjádřené na základě celkové hmotnosti nebo obsahu tuku spolu s informacemi v elektronickém formátu předkládání zpráv, jak bylo stanoveno úřadem EFSA k účelům ukládání do jedné databáze. Členské státy by měly také poskytnout dostupné údaje z předchozích let, které získaly používáním analytické metody, která průkazně vede ke spolehlivým výsledkům, aby bylo možné monitorovat vývoj expozice.

5.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/41

1.

Funkční období člena nebo náhradníka začíná dnem, kdy nabývá účinnosti jeho jmenování Radou.

2.

Funkční období člena nebo náhradníka končí odstoupením, skončením mandátu, na jehož základě byl jmenován, nebo úmrtím.

3.

Odstoupení musí odstupující člen písemně oznámit předsedovi Výboru s uvedením data, ke kterému odstoupení nabývá účinnosti. Předseda o této skutečnosti informuje Radu, která potvrdí uvolnění mandátu člena Výboru a zahájí postup nahrazení.

4.

Člen nebo náhradník, jehož funkční období skončilo z důvodu skončení mandátu, na základě kterého byl jmenován, o této skutečnosti neprodleně písemně informuje předsedu Výboru.

5.

V případech uvedených v odstavci 2 tohoto článku jmenuje Rada nástupce pro zbývající část funkčního období.

1.

Každý člen, který se nemůže účastnit plenárního zasedání, se může nechat zastupovat náhradníkem ze své národní delegace, a to i v jednotlivé dny plenárního zasedání. Všichni členové či řádně pověření náhradníci se musí zapsat na prezenční listinu.

2.

Každý člen, který se nemůže účastnit schůze komise nebo jakékoli jiné schůze, která byla schválena předsednictvem, se může nechat zastupovat jiným členem nebo náhradníkem ze své národní delegace, politické skupiny nebo meziregionální skupiny. Všichni členové či řádně pověření náhradníci se musí zapsat na prezenční listinu.

3.

Člen či náhradník uvedený v seznamu zástupců členů pracovní skupiny zřízené na základě článků 37 nebo 62 může nahrazovat kteréhokoli člena stejné politické skupiny.

4.

Náhradník nebo člen zastupující jiného člena může zastupovat pouze jednoho člena. Na příslušné schůzi má všechna práva a pravomoci jako člen. Delegování hlasovacího práva musí být oznámeno generálnímu sekretariátu za dodržení postupu požadovaného pro oznámení a musí být doručeno nejpozději den před schůzí.

5.

Při každém plenárním zasedání vzniká nárok na náhrady výdajů buď pouze členovi, nebo pouze náhradníkovi. Předsednictvo upřesní tento bod ve svých pokynech pro náhrady výdajů za cestu a pobyt.

6.

Náhradník, který byl jmenován zpravodajem, se může zúčastnit schůze plenárního zasedání, na jehož programu jednání je návrh stanoviska, za který odpovídá, a tento návrh může předložit, i když člen, kterého zastupuje, je na této schůzi rovněž přítomen. Člen může delegovat své hlasovací právo na náhradníka na dobu projednávání tohoto návrhu stanoviska. Delegování hlasovacího práva musí být před příslušným zasedáním písemně oznámeno generálnímu tajemníkovi.

7.

Aniž by bylo dotčeno ustanovení čl. 23 odst. 1, jakékoli delegování ztrácí účinek ve chvíli, kdy osoba, která se nemůže schůze zúčastnit, přijde o členství ve Výboru.

1.

Členové a náhradníci z jednoho členského státu tvoří národní delegaci. Každá národní delegace přijímá svá vlastní vnitřní pravidla a volí předsedu, jehož jméno oficiálně oznámí předsedovi Výboru.

2.

Generální tajemník přijme v rámci administrativy Výboru opatření pro zajištění pomoci národním delegacím, která rovněž umožní každému členovi získávat informace a pomoc ve svém úředním jazyce. Zajištění takové pomoci spadá do působnosti zvláštního oddělení služeb, které se skládá z úředníků a jiných zaměstnanců Výboru regionů a zajišťuje národním delegacím možnost využívat zařízení Výboru v potřebném rozsahu. Generální tajemník zajistí národním delegacím zejména odpovídající prostředky pro pořádání schůzí bezprostředně před plenárními zasedáními nebo v jejich průběhu.

3.

Národním delegacím jsou též nápomocni národní koordinátoři, kteří nejsou zaměstnanci generálního sekretariátu. Přispívají k usnadnění výkonu mandátu členů Výboru.

4.

Národní koordinátoři mají podporu generálního tajemníka, mohou zejména náležitě využívat infrastrukturu Výboru.

1.

Členové a náhradníci mohou vytvářet skupiny, které odrážejí jejich politickou orientaci. Kritéria členství stanoví jednací řády jednotlivých politických skupin.

2.

K vytvoření politické skupiny je zapotřebí alespoň osmnácti členů či náhradníků zastupujících celkově nejméně pětinu členských států, přičemž v každém případě alespoň polovinu musí tvořit členové. Člen nebo náhradník může patřit pouze k jedné politické skupině. Politická skupina je rozpuštěna, pokud počet jejích členů nedosahuje počtu členů nezbytného pro její vytvoření.

3.

Vytvoření politické skupiny, její rozpuštění nebo jakékoli jiné změny musí být oznámeny předsedovi Výboru formou prohlášení. V prohlášení o vytvoření politické skupiny musí být uveden její název, členové a předsednictvo.

4.

Každá politická skupina má k dispozici sekretariát složený ze zaměstnanců generálního sekretariátu. Politické skupiny mohou orgánu oprávněnému ke jmenování předkládat návrhy na výběr, přijímání, služební postup nebo prodloužení smluv zaměstnanců těchto sekretariátů. Orgán oprávněný ke jmenování rozhoduje po konzultaci s předsedou dotyčné politické skupiny.

5.

Generální tajemník poskytuje politickým skupinám a jejich orgánům náležité prostředky na jejich schůze, činnost, publikace a na práci jejich sekretariátů. Prostředky poskytnuté jednotlivým politickým skupinám musí být vykázány v rozpočtu. Politické skupiny a jejich sekretariáty mohou přiměřeným způsobem využívat zařízení Výboru.

6.

Politické skupiny a jejich předsednictva se mohou scházet bezprostředně před plenárními zasedáními nebo v jejich průběhu. Dvakrát ročně mohou politické skupiny pořádat mimořádnou schůzi. Výdaje za cestu a pobyt náhradníka, který se těchto schůzí účastní, se hradí pouze v případě, že zastupuje člena stejné politické skupiny.

7.

Nezařazení členové mají nárok na administrativní podporu. Způsoby jejího poskytování stanoví předsednictvo na návrh generálního tajemníka.

1.

Na této první schůzi informuje dočasný předseda Výbor o sdělení Rady týkajícím se jmenování členů, o výkonu své funkce zástupce Výboru navenek a o řešení běžných záležitostí. Na požádání může předtím, než prohlásí Výbor za ustavený pro nové funkční období, jmenování a mandát členů přezkoumat.

2.

Dočasné předsednictvo zůstává ve funkci až do vyhlášení výsledku volby členů předsednictva.

a)

přijímání stanovisek, zpráv a usnesení;

b)

přijímání předběžných návrhů příjmů a výdajů Výboru;

c)

přijímání politického programu Výboru na začátku každého funkčního období;

d)

volba předsedy, prvního místopředsedy a ostatních členů předsednictva;

e)

vytváření komisí;

f)

přijímání a revize jednacího řádu Výboru;

g)

rozhodování o podání žaloby nebo návrhu na vstup do řízení k Soudnímu dvoru Evropské unie, jež se přijímá po ověření usnášeníschopnosti stanovené v čl. 21 odst. 1 v první větě většinou odevzdaných hlasů na návrh předsedy Výboru nebo příslušné komise, která jedná v souladu s články 58 a 59; pokud je takové rozhodnutí přijato, předseda podá žalobu jménem Výboru.

1.

Předseda Výboru svolává plenární shromáždění nejméně jednou za tři měsíce. Harmonogram plenárních zasedání stanoví předsednictvo ve třetím čtvrtletí předcházejícího roku. Plenární zasedání může trvat jeden nebo více dní.

2.

Na písemnou žádost alespoň jedné čtvrtiny členů je předseda povinen svolat mimořádné plenární zasedání, které se uskuteční nejdříve jeden týden a nejpozději jeden měsíc po datu podání žádosti. V žádosti musí být uvedena záležitost, která se má na mimořádném plenárním zasedání projednávat. Na programu jednání nesmí být žádné jiné téma.

1.

Předsednictvo připraví předběžný návrh programu jednání obsahující předběžný seznam návrhů stanovisek, zpráv nebo usnesení, které se mají projednávat na přespříštím plenárním zasedání, jakož i všech ostatních dokumentů, o kterých má být rozhodnuto (dokumenty k rozhodnutí).

2.

Nejpozději jedenadvacet pracovních dnů před zahájením plenárního zasedání budou členům a jejich náhradníkům v elektronické podobě zpřístupněny návrh programu jednání a dokumenty k rozhodnutí, které jsou v něm uvedeny; dokumenty ke schůzi jsou členům a náhradníkům zaslány e-mailem v jejich příslušných úředních jazycích.

3.

Návrhy stanovisek, zpráv a usnesení se zpravidla zařazují na program jednání v pořadí, v jakém byly přijaty komisemi nebo předloženy v souladu s jednacím řádem, přičemž se přihlíží k obsahové souvislosti jednotlivých bodů programu jednání.

4.

Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, kdy není možné dodržet lhůtu uvedenou v odstavci 2, může o zařazení dokumentu k rozhodnutí do návrhu programu jednání rozhodnout předseda za podmínky, že členové a náhradníci obdrží dotyčný dokument ve svých příslušných úředních jazycích nejpozději jeden týden před zahájením plenárního zasedání. Na titulní straně dokumentu k rozhodnutí musí být uveden důvod pro použití tohoto postupu.

5.

Písemné návrhy na změnu návrhu programu jednání musí být generálnímu tajemníkovi předány nejpozději tři pracovní dny před zahájením plenárního zasedání.

6.

Na schůzi, která bezprostředně předchází plenárnímu zasedání, stanoví předsednictvo konečný návrh programu jednání. Na této schůzi může dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů zařadit na program jednání neodkladné nebo aktuální otázky, jejichž projednávání nemůže být odloženo na příští plenární zasedání.

7.

Na návrh předsedy, politické skupiny či 32 členů může předsednictvo nebo plenární shromáždění před zahájením hlasování o pozměňovacích návrzích rozhodnout o:

Toto ustanovení se nevztahuje na případy, kdy lhůta stanovená Radou, Komisí nebo Evropským parlamentem neumožňuje odložit přijetí dokumentu k rozhodnutí.

Dokument k rozhodnutí odložený na další zasedání plenárního shromáždění provázejí všechny související pozměňovací návrhy, které byly platně předloženy. Aniž je dotčen čl. 24 odst. 2 písm. a), odložení hlasování není důvodem k určení nové lhůty pro předkládání pozměňovacích návrhů.

Pokud je dokument zaslán zpět příslušné komisi, související pozměňovací návrhy se stávají neplatnými a zpravodaj zváží, do jaké míry jejich obsah:

Dokument je zapsán na program jednání komise k rozhodnutí.

1.

Zasedání plenárního shromáždění jsou veřejná, nerozhodne-li plenární shromáždění ohledně celého zasedání nebo určitého bodu programu jednání jinak.

2.

Plenárních zasedání se mohou účastnit zástupci Evropského parlamentu, Rady a Komise. Mohou být vyzváni, aby vystoupili v rozpravě.

3.

Z vlastního podnětu nebo na žádost předsednictva může předseda rovněž přizvat hosty, aby se zúčastnili plenárních shromáždění a aby na nich vystoupili. Po těchto vystoupeních může následovat všeobecná rozprava, na kterou se vztahují obecná ustanovení o řečnické době.

4.

V souladu s čl. 15 odst. 1 a 6 může předsednictvo navrhnout plenárnímu shromáždění, aby se vedla všeobecná rozprava o aktuálních politických otázkách, které mají regionální a místní dopad („čas vyhrazený aktuálním otázkám“). Pro tyto rozpravy se použijí obecná ustanovení o řečnické době.

1.

Aniž je dotčena svoboda projevu, chování členů by se mělo projevovat vzájemným respektem, mělo by vycházet z hodnot a zásad stanovených v zakládajících smlouvách Evropské unie, brát ohled na důstojnost Výboru a nenarušovat hladké fungování orgánů Výboru ani klidné prostředí v prostorách Výboru.

2.

Plenární shromáždění stanoví na začátku svého zasedání na návrh předsednictva řečnickou dobu vyhrazenou pro každý bod programu jednání. Během plenárního zasedání rozhoduje o omezení délky řečnické doby předseda, z vlastní iniciativy nebo na žádost některého člena.

3.

Na návrh předsednictva může předseda navrhnout plenárnímu shromáždění, aby byla během rozprav o všeobecných otázkách nebo specifických tématech stanovená řečnická doba rozdělena mezi politické skupiny a národní delegace.

4.

Řečnická doba pro poznámky k zápisu, pro faktické poznámky a změny konečného návrhu programu jednání nebo programu jednání je obvykle omezena na jednu minutu.

5.

Překročí-li řečník vymezenou řečnickou dobu, může mu předseda po upozornění odebrat slovo.

6.

Člen může vznést požadavek na ukončení rozpravy, o kterém předseda nechá hlasovat.

1.

Členové, kteří se přihlásí o slovo, jsou zařazeni na seznam řečníků v pořadí, v jakém své žádosti vznesli. Předseda uděluje slovo na základě tohoto seznamu. Dbá na to, aby se při vystoupeních co nejvíce střídali řečníci různých politických směrů a národních delegací.

2.

Přednostně se však v případě žádosti uděluje slovo zpravodaji příslušné komise a zástupcům politických skupin a národních delegací, kteří si přejí vystoupit jménem své skupiny nebo delegace.

3.

Nikdo nesmí bez souhlasu předsedy v rozpravě na totéž téma vystoupit více než dvakrát. Předsedové a zpravodajové příslušných komisí, pokud si to přejí, však mohou na vlastní žádost vystoupit po dobu, jejíž délku stanoví předseda.

1.

Člen, který si přeje vznést faktickou poznámku nebo upozornit předsedu na nedodržení jednacího řádu, musí dostat slovo. Poznámka se musí týkat bodu, který se právě projednává nebo je na programu jednání.

2.

Žádosti o slovo s cílem vznést faktickou poznámku mají přednost před všemi ostatními žádostmi.

3.

Předseda rozhoduje o faktických poznámkách okamžitě v souladu s ustanoveními jednacího řádu. Své rozhodnutí oznámí bezprostředně poté, co byla faktická poznámka vznesena, a o jeho rozhodnutí se nehlasuje.

1.

Plenární shromáždění je usnášeníschopné, je-li přítomna více než polovina jeho členů. Usnášeníschopnost se ověřuje na žádost jednoho člena a pod podmínkou, že nejméně patnáct členů hlasuje pro ověření usnášeníschopnosti. Pokud není požádáno o ověření usnášeníschopnosti, jsou platné všechny hlasy bez ohledu na počet přítomných. Před ověřením usnášeníschopnosti může předseda rozhodnout o přerušení zasedání na dobu nejvýše deseti minut. Členové, kteří o toto ověření požádali, se při sčítání hlasů považují za přítomné, i když již v sále nejsou. Je-li počet přítomných členů nižší než patnáct, může předseda prohlásit, že shromáždění není usnášeníschopné.

2.

Pokud se zjistí, že shromáždění není usnášeníschopné, odkládají se všechny body programu jednání, které vyžadují hlasování, na další den zasedání, kdy o nich plenární shromáždění může právoplatně hlasovat bez ohledu na počet přítomných členů. Veškerá rozhodnutí či hlasování učiněná na zasedání před ověřením usnášeníschopnosti se považují za platná.

1.

Nestanoví-li tento jednací řád jinak, rozhoduje plenární shromáždění většinou odevzdaných hlasů.

2.

Platnými formami hlasování jsou hlasy „pro“, „proti“ a „zdržuji se hlasování“. Při sčítání většiny jsou rozhodující pouze hlasy „pro“ a „proti“. V případě rovnosti hlasů se dokument nebo návrh předložený k hlasování považuje za zamítnutý.

3.

Hlasovací právo je právo osobní. Členové hlasují výhradně jednotlivě a osobně.

4.

Je-li výsledek sčítání hlasů sporný, může předseda nařídit nové hlasování, nebo se může hlasovat na žádost jednoho člena a pod podmínkou, že nejméně patnáct členů hlasuje pro nové hlasování.

5.

Na návrh předsedy, politické skupiny či 32 členů, předložený před přijetím konečného programu jednání, může plenární shromáždění rozhodnout, že o jednom či více bodech na programu jednání se bude hlasovat jmenovitě, což bude zaznamenáno v zápisu z jednání plenárního shromáždění. Pokud plenární shromáždění nerozhodne jinak, nelze jmenovitě hlasovat o pozměňovacích návrzích.

6.

Na návrh předsedy, politické skupiny nebo 32 členů může být rozhodnuto, že hlasování o rozhodnutích, která se týkají osob, proběhne tajně.

7.

Předseda může kdykoli rozhodnout, že se bude hlasovat prostřednictvím elektronického hlasovacího zařízení.

Zaznamenané číselné výsledky elektronického hlasování budou po plenárním zasedání zveřejněny.

1.

Pouze členové a řádně pověření náhradníci mohou předkládat pozměňovací návrhy k dokumentům k rozhodnutí při dodržení požadavků na jejich předkládání, pouze k vlastní zprávě je může předkládat i nepověřený náhradník člena jmenovaný zpravodajem.

Právo předkládat pozměňovací návrhy pro plenární zasedání může uplatnit výlučně člen nebo jeho řádně pověřený náhradník. Pozměňovací návrhy platně předložené před ztrátou členství ve Výboru či zánikem funkce náhradníka nebo před delegováním či odnětím delegování zůstávají platně předloženy.

2.

Aniž by byla dotčena ustanovení čl. 27 odst. 1, pozměňovací návrhy k dokumentům k rozhodnutí musí předložit politická skupina nebo nejméně šest členů či řádně pověřených náhradníků s uvedením svého jména. Národní delegace, které mají méně než šest členů, mohou předkládat pozměňovací návrhy, pokud je předloží tolik členů či řádně pověřených náhradníků, kolik členů delegace má, a pokud na nich budou uvedena jejich jména.

3.

Pozměňovací návrhy musí být předloženy nejpozději do 15:00 jedenáctého pracovního dne před dnem zahájení plenárního zasedání. Pozměňovací návrhy musí být zpřístupněny v elektronické podobě, jakmile jsou přeloženy, v každém případě však nejpozději čtyři pracovní dny před zahájením plenárního zasedání.

Pozměňovací návrhy jsou přednostně přeloženy a sděleny zpravodaji, aby měl možnost zaslat pozměňovací návrhy zpravodaje generálnímu sekretariátu nejméně tři pracovní dny před zahájením plenárního zasedání. Tyto pozměňovací návrhy zpravodaje se musí explicitně vztahovat k jednomu či více pozměňovacím návrhům zmíněným v prvním odstavci, jež zpravodaj určí. Pozměňovací návrhy zpravodaje lze konzultovat jeden den před zahájením plenárního zasedání.

V případě použití čl. 15 odst. 4 může předseda rozhodnout o zkrácení lhůty pro předložení pozměňovacích návrhů nejméně na tři pracovní dny před zahájením plenárního zasedání. Tyto lhůty neplatí pro pozměňovací návrhy týkající se neodkladných otázek ve smyslu čl. 15 odst. 6.

4.

Všechny pozměňovací návrhy se rozesílají členům před zahájením plenárního zasedání.

1.

Při hlasování se použije následující postup:

2.

Pravidla hlasování:

3.

Hlasování o pozměňovacích návrzích

O pozměňovacích návrzích se hlasuje v pořadí, v jakém jsou jednotlivé odstavce řazeny v textu, a podle následujícího prioritního pořadí:

Pozměňovací návrhy zpravodaje a kompromisní pozměňovací návrhy ruší okamžikem přijetí jakýkoli pozměňovací návrh, na kterém se zakládají.

O dvou či několika identických pozměňovacích návrzích předložených různými autory se hlasuje jako o témže návrhu.

4.

Pokud jsou předloženy dva nebo více pozměňovacích návrhů, které se vzájemně vylučují a týkají se stejné části textu, má přednost pozměňovací návrh, který se nejvíce odchyluje od původního textu, a hlasování o něm proběhne jako první.

5.

Předseda před hlasováním oznámí, zda přijetí pozměňovacího návrhu přivodí neplatnost jednoho či více pozměňovacích návrhů; buď proto, že se tyto pozměňovací návrhy vylučují, pokud se vztahují ke stejnému úseku textu, nebo proto, že jsou v rozporu. Pozměňovací návrh se považuje za bezpředmětný, pokud je v rozporu s předchozím hlasováním o předmětném stanovisku. Pokud autoři pozměňovacího návrhu zpochybní rozhodnutí předsedy v tomto ohledu, plenární shromáždění rozhodne, zda bude o zpochybněném pozměňovacím návrhu hlasovat či nikoli.

6.

Pokud text jako celek nezíská při závěrečném hlasování většinu odevzdaných hlasů, plenární shromáždění rozhodne, zda se návrh stanoviska zašle zpět příslušné komisi, nebo se od něj upustí. Stanovisko se považuje za bezpředmětné, pokud interinstitucionální harmonogram neumožňuje jeho další projednání. Předseda Výboru o tom informuje instituci, která žádost zaslala.

Pokud je návrh stanoviska vrácen příslušné komisi, jejím úkolem je:

1.

Návrhy stanovisek nebo zpráv, které příslušná komise přijala jednomyslně, se předkládají plenárnímu shromáždění k přijetí beze změn, pokud k nim nejméně třicet dva členů či řádně pověřených náhradníků nebo některá politická skupina nepředloží pozměňovací návrh v souladu s první větou čl. 23 odst. 3. V tom případě projedná pozměňovací návrh plenární shromáždění. Návrh stanoviska nebo zprávy na plenárním zasedání představí zpravodaj; může být předmětem rozpravy. Zasílá se členům spolu s návrhem programu jednání.

2.

Pokud se příslušná komise domnívá, že Výbor nemá důvod vznášet k dokumentu připomínky ani předkládat pozměňovací návrhy, může navrhnout, aby proti tomuto dokumentu nebyly vznášeny žádné námitky. Návrh se předkládá plenárnímu shromáždění k přijetí bez rozpravy.

1.

Výbor regionů uznává a přijímá za své tyto symboly Evropské unie:

2.

Výbor regionů slaví Den Evropy 9. května.

3.

Vlajka se vyvěšuje ve všech budovách Výboru regionů a u příležitosti oficiálních akcí.

4.

Hymna se hraje při zahájení ustavujících zasedání na začátku funkčního období a při ostatních slavnostních zasedáních, zejména při příležitosti vítání hlav států či předsedů vlád nebo při vítání nových členů po rozšíření.

a)

předseda;

b)

první místopředseda;

c)

jeden místopředseda z každého členského státu;

d)

dvacet osm ostatních členů;

e)

předsedové politických skupin.

—

tři místa: Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Polsko, Spojené království,

—

dvě místa: Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Dánsko, Řecko, Irsko, Litva, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Finsko, Švédsko,

—

jedno místo: Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Slovinsko.