28.12.2013

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 354/1

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1379/2013

ze dne 11. prosince 2013

o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 42 a čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Oblast působnosti společné rybářské politiky se vztahuje na opatření na trzích s produkty rybolovu a akvakultury v Unii. Společná organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury (dále jen „společná organizace trhů“) je nedílnou součástí společné rybářské politiky a měla by přispívat k naplnění jejích cílů. Jelikož společná rybářská politika prochází revizí, měla by být odpovídajícím způsobem upravena i společná organizace trhů.

(2)	Nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (4) je nutno revidovat, aby se zohlednily nedostatky, které byly zjištěny při uplatňování ustanovení, jež platí v současnosti, nejnovější vývoj na trhu Unie a světových trzích a vývoj činností v odvětví rybolovu a akvakultury.

(3)

Rybolov hraje obzvláště významnou úlohu v hospodářství pobřežních regionů Unie, včetně nejvzdálenějších regionů. Vzhledem k tomu, že tato činnost zajišťuje rybářům v těchto regionech jejich obživu, je třeba podniknout kroky na podporu stability trhu a pro užší vzájemný vztah mezi nabídkou a poptávkou.

(4)

Ustanovení společné organizace trhů by měla být prováděna v souladu s mezinárodními závazky Unie, zejména pokud jde o závazky podle předpisů Světové obchodní organizace. Při obchodování s produkty rybolovu a akvakultury se třetími zeměmi by měly být zajištěny podmínky pro spravedlivou hospodářskou soutěž, zejména respektováním požadavků na udržitelnost a používáním sociálních standardů rovnocenných s požadavky, které platí pro produkty z Unie.

(5)	Je důležité, aby řízení společné organizace trhů probíhalo v souladu se zásadami řádné správy společné rybářské politiky.

(6)	Pro úspěch společné organizace trhů má zásadní význam, aby byli spotřebitelé prostřednictvím marketingových a vzdělávacích kampaní informováni o důležitosti konzumace ryb, o široké škále dostupných druhů ryb a o tom, že je důležité být schopen porozumět informacím uvedeným na štítcích.

(7)

Organizace producentů v odvětví rybolovu a organizace producentů v odvětví akvakultury (dále jen „organizace producentů“) jsou klíčovými subjekty, pokud jde o dosažení cílů společné rybářské politiky a společné organizace trhů. Proto je nezbytné posílit jejich odpovědnost a poskytnout jim potřebnou finanční podporu, aby mohly hrát významnější roli v každodenním řízení rybolovu, a zároveň ctít rámec vymezený cíli společné rybářské politiky. Rovněž je nezbytné zajistit, aby jejich členové vykonávali činnosti v odvětví rybolovu a akvakultury udržitelným způsobem, zlepšovali uvádění produktů na trh, shromažďovali informace o akvakultuře a zvyšovali své příjmy. Při naplňování těchto cílů by měly organizace producentů zohlednit rozdílné podmínky v odvětvích rybolovu a akvakultury, které v Unii, včetně nejvzdálenějších regionů, převažují, a zejména zvláštnosti drobného rybolovu a extenzivní akvakultury. Příslušné vnitrostátní orgány by měly mít možnost převzít zodpovědnost za plnění těchto cílů a v souladu s potřebami každého druhu rybolovu úzce spolupracovat s organizacemi producentů v otázkách řízení, a to případně včetně přidělování kvót a řízení intenzity rybolovu.

(8)	Měla by být přijata opatření na podporu odpovídajícího a reprezentativního zastoupení drobných producentů.

(9)	V zájmu posílení konkurenceschopnosti a životaschopnosti organizací producentů by měla být jasně definována vhodná kritéria pro jejich zřizování.

(10)	Meziodvětvové organizace zahrnující různé kategorie hospodářských subjektů v odvětvích rybolovu a akvakultury mohou pomoci zlepšit koordinaci uvádění na trh v rámci celého dodavatelského řetězce a vypracovat opatření v zájmu celého odvětví.

(11)

Je vhodné stanovit společné podmínky pro uznávání organizací producentů a meziodvětvových organizací členskými státy, pro rozšíření působnosti pravidel přijatých organizacemi producentů a meziodvětvovými organizacemi a pro sdílení nákladů vyplývajících z tohoto rozšíření působnosti. Rozšířování působnosti pravidel by mělo podléhat povolení Komisí.

(12)

Protože populace ryb představují sdílené zdroje, mohou jejich udržitelného a účinného využívání v určitých případech lépe dosáhnout organizace složené z členů z různých členských států a různých regionů. Je proto nutné také podporovat možnost zřizování národních nebo nadnárodních organizací producentů a sdružení organizací producentů, založených případně na biogeografických oblastech. Tyto organizace by měly být partnerstvími zaměřenými na přijímání společných a závazných pravidel a na zajištění rovných podmínek pro všechny zúčastněné strany, které provádějí rybolovné činnosti. Při zřizování takových organizací je nutno zajistit, aby nadále podléhaly pravidlům hospodářské soutěže stanoveným tímto nařízením a aby byla respektována nutnost zachovat spojení jednotlivých pobřežních společenství s rybolovem a vodami, které v minulosti využívaly.

(13)	Komise by měla podpořit podpůrná opatření s cílem prosazovat účast žen v organizacích producentů v odvětví akvakultury.

(14)	Aby mohly organizace producentů nasměrovat své členy k udržitelným činnostem v odvětvích rybolovu a akvakultury, měly by vypracovat a předložit příslušným orgánům členských států plán produkce a uvádění na trh s potřebnými opatřeními ke splnění cílů těchto organizací producentů.

(15)	Aby bylo dosaženo cílů společné rybářské politiky, pokud jde o výměty, je nezbytné rozšířit využívání selektivních lovných zařízení, jež zabrání odlovu podměrečných ryb.

(16)

Vzhledem k nepředvídatelnosti rybolovných činností je vhodné vytvořit mechanismus pro skladování produktů rybolovu určených k lidské spotřebě, a to na podporu větší stability trhu a vyšších výnosů z produktů, zejména vytvořením přidané hodnoty. Tento mechanismus by měl přispět ke stabilizaci a sbližování místních trhů v Unii v zájmu dosažení cílů vnitřního trhu.

(17)	V zájmu zohlednění různých cen v Unii by měla být každá organizace producentů v odvětví rybolovu oprávněna navrhnout cenu za účelem spuštění mechanismu skladování. Tato spouštěcí cena by měla být stanovena tak, aby byla zachována spravedlivá hospodářská soutěž mezi hospodářskými subjekty.

(18)

Zavedení a používání společných obchodních norem by mělo umožnit zásobování trhu udržitelnými produkty a plné využití potenciálu vnitřního trhu s produkty rybolovu a akvakultury a mělo by usnadnit obchodování založené na spravedlivé hospodářské soutěži, a pomoci tak zvýšit ziskovost produkce. Za tímto účelem by se měly nadále uplatňovat platné obchodní normy.

(19)	Je nutno zajistit, aby dovážené produkty vstupující na trh Unie splňovaly stejné požadavky a obchodní normy, jaké musí dodržovat producenti Unie.

(20)	Za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví by měly produkty rybolovu a akvakultury uváděné na trh Unie splňovat platná pravidla v oblasti bezpečnosti potravin a hygieny, a to bez ohledu na svůj původ.

(21)	S cílem poskytnou spotřebitelům informovanou volbu je nezbytné, aby dostávali jasné a srozumitelné informace, zejména o původu produktů a způsobech jejich produkce.

(22)

Používání ekoznačky pro produkty rybolovu a akvakultury, ať pocházející z Unie nebo ze třetích zemí, umožňuje poskytování jasných informací o ekologické udržitelnosti těchto produktů. Proto je nutné, aby Komise posoudila možnost vypracování a zavedení minimálních kritérií pro vytvoření ekoznačky pro produkty rybolovu a akvakultury na úrovni celé Unie.

(23)	Za účelem ochrany spotřebitele by příslušné vnitrostátní orgány odpovědné za sledování a vymáhání plnění povinností stanovených v tomto nařízení měly plně využívat dostupné technologie, včetně testů DNA, aby odradily hospodářské subjekty od falešného značení odlovů.

(24)

Na produkci nebo uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh by se měla vztahovat pravidla hospodářské soutěže týkající se dohod, rozhodnutí a jednání podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování EU"), pokud jejich uplatňování nebrání fungování společné organizace trhů nebo neohrožuje dosažení cílů stanovených v článku 39 Smlouvy o fungování EU.

(25)

Je vhodné stanovit pravidla hospodářské soutěže, která se vztahují na produkci a uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh, s přihlédnutím ke zvláštním aspektům odvětví rybolovu a akvakultury, k nimž patří roztříštěnost odvětví, skutečnost, že ryby jsou sdíleným zdrojem, a velká míra dovozů, na něž by se měla vztahovat stejná pravidla, jako na unijní produkty rybolovu a akvakultury. V zájmu zjednodušení by se měla příslušná ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 (5) začlenit do tohoto nařízení. Nařízení (ES) č. 1184/2006 by se proto již na produkty rybolovu a akvakultury nemělo vztahovat.

(26)	Je nutné zlepšit shromažďování, zpracování a šíření ekonomických informací o trzích s produkty rybolovu a akvakultury v Unii.

(27)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení ustanovení tohoto nařízení, pokud jde o lhůty, postupy a formuláře žádostí o uznání organizací producentů a meziodvětvových organizací a pro odnětí tohoto uznání; formát, lhůty a postupy uplatňované členskými státy při informování o rozhodnutích o udělení nebo odnětí uznání; formát a postupy pro oznamování pravidel závazných pro všechny producenty nebo hospodářské subjekty členskými státy; formát a strukturu plánů produkce a uvádění na trh, jakož i postupy a lhůty pro jejich předkládání a schvalování; a formát, v němž členské státy zveřejňují spouštěcí ceny, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (6).

(28)	Nařízení (ES) č. 104/2000 by mělo být zrušeno. V zájmu zajištění návaznosti ustanovení o informování spotřebitele by se však článek 4 uvedeného nařízení měl použít až do 12. prosince 2014.

(29)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zavedení společné organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury, nemůže být vzhledem k společné povaze trhu s produkty rybolovu a akvakultury uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej lze z důvodu jeho rozsahu a účinků a potřeby další společné činnosti lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(30)	Nařízení (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

1.   Zřizuje se společná organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury (dále jen „společná organizace trhů“).

2.   Společná organizace trhů zahrnuje tyto prvky:

a)	profesní organizace;

b)	obchodní normy;

c)	informace pro spotřebitele;

d)	pravidla hospodářské soutěže;

e)	informace o trhu.

3.   Společná organizace trhů se doplňuje, pokud jde o vnější aspekty, nařízením Rady (EU) č. 1220/2012 (7) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1026/2012 (8).

4.   Provádění společné organizace trhů je způsobilé k získání finanční podpory Unie podle budoucího právního aktu Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020.

Článek 2

Oblast působnosti

Společná organizace trhů se vztahuje na produkty rybolovu a akvakultury uvedené v příloze I tohoto nařízení, které jsou uváděny na trh v Unii.

Článek 3

Cíle

Cíle společné organizace trhů jsou shodné s cíli stanovenými v článku 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (9).

Článek 4

Zásady

Společná organizace trhů se řídí zásadami řádné správy, které jsou stanoveny v článku 3 nařízení (EU) č. 1380/2013.

Článek 5

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 4 nařízení (EU) č. 1380/2013, jakož i definice uvedené v článku 4 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (10), v článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (11), v článcích 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (12) a v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 (13). Dále se rozumí:

a)	„produkty rybolovu“ vodní organismy získané rybolovnou činností nebo produkty z nich odvozené, jak je uvedeno v příloze I;

b)	„produkty akvakultury“ vodní organismy v jakékoli fázi jejich životního cyklu získané činností v oblasti akvakultury nebo produkty z nich odvozené, jak je uvedeno v příloze I;

c)	„producentem“ fyzická nebo právnická osoba, která používá výrobní prostředky, aby získala produkty rybolovu nebo akvakultury za účelem jejich uvádění na trh;

d)	„odvětvím rybolovu a akvakultury“ odvětví hospodářství, které zahrnuje veškeré činnosti v oblasti produkce, zpracování a uvádění produktů rybolovu nebo akvakultury na trh;

e)	„dodáním na trh“ dodání produktu rybolovu nebo akvakultury k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu nebo bezplatně;

f)	„uvedením na trh“ první dodání produktu rybolovu nebo akvakultury na trh Unie;

g)

„maloobchodem“ manipulace s potravinami nebo jejich zpracování a skladování v místě prodeje nebo dodávky konečnému spotřebiteli, včetně distribučních terminálů, provozů veřejného stravování, závodních jídelen, podnikových restauračních služeb, restaurací a dalších podobných stravovacích provozoven, obchodů, distribučních center supermarketů a velkoobchodních prodejen;

h)	„balenými produkty rybolovu a akvakultury“ produkty rybolovu a akvakultury, které jsou „balenou potravinou“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 1169/2011.

KAPITOLA II

PROFESNÍ ORGANIZACE

ODDÍL I

Zřizování, cíle a opatření

Článek 6

Zřízení organizací producentů v odvětví rybolovu a organizací producentů v odvětví akvakultury

1.   Z podnětu producentů produktů rybolovu nebo produktů akvakultury lze zřizovat v jednom či více členských státech organizace producentů v odvětví rybolovu a organizace producentů v odvětví akvakultury (společně dále jen „organizace producentů“) a uznávat je v souladu s oddílem II.

2.   V případě potřeby se při zřizování organizací producentů zohlední zvláštní situace drobných producentů.

3.   Organizace producentů, která zastupuje odvětví rybolovu i akvakultury, může být zřízena jako společná organizace producentů v odvětvích rybolovu a akvakultury.

Článek 7

Cíle organizací producentů

1.   Organizace producentů v odvětví rybolovu sledují tyto cíle:

a)

prosazovat životaschopné a udržitelné rybolovné činnosti svých členů v plném souladu s politikou zachování zdrojů, vymezené zejména v nařízení (EU) č. 1380/2013 a v právu životního prostředí, při respektování sociální politiky a pokud tak příslušný členský stát stanoví, za účasti na řízení mořských biologických zdrojů;

b)	co nejvíce zamezit a snížit nežádoucí úlovky komerčních populací a v případě potřeby optimálně využívat takové úlovky, aniž by se vytvořil trh s úlovky, které nedosahují minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1380/2013;

c)	přispívat ke sledovatelnosti produktů rybolovu a k přístupu spotřebitelů k jasným a srozumitelným informacím;

d)	přispívat k vyloučení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu.

2.   Organizace producentů v odvětví akvakultury sledují tyto cíle:

a)	prosazovat udržitelné činnosti svých členů v oblasti akvakultury poskytováním příležitosti pro jejich rozvoj v plném souladu zejména s nařízením (EU) č. 1380/2013 a právem životního prostředí, při respektování sociální politiky;

b)	zajišťovat, aby činnosti jejich členů byly v souladu s vnitrostátními strategickými plány uvedenými v článku 34 nařízení (EU) č. 1380/2013;

c)	snažit se zajišťovat, aby krmiva vyráběná z produktů rybolovu a používaná v akvakultuře pocházela z udržitelně řízeného rybolovu.

3.   Organizace producentů sledují vedle cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 dva nebo více z těchto cílů:

a)	zlepšovat podmínky pro uvádění produktů rybolovu a akvakultury pocházejících od členů těchto organizací na trh;

b)	zlepšovat hospodářské výnosy;

c)	stabilizovat trhy;

d)	přispívat k zásobování potravinami a prosazovat přísné normy pro jakost a bezpečnost potravin a současně přispívat k zaměstnanosti v pobřežních a venkovských oblastech;

e)	zmenšovat environmentální dopad rybolovu, zejména prostřednictvím opatření ke zlepšení selektivity lovných zařízení.

4.   Organizace producentů mohou sledovat i jiné, doplňkové cíle.

Článek 8

Opatření přijímaná organizacemi producentů

1.   K dosažení cílů stanovených v článku 7 mohou organizace producentů využít mimo jiné tato opatření:

a)	přizpůsobení produkce požadavkům trhu;

b)	usměrňování nabídky a uvádění produktů svých členů na trh;

c)	propagace unijních produktů rybolovu a akvakultury svých členů nediskriminačním způsobem, s využitím například osvědčování, a zejména označení původu, značek ověřené kvality, zeměpisných označení, zaručených tradičních specialit a významu pro udržitelnost;

d)	kontrolování, zda jsou činnosti jejich členů v souladu s pravidly stanovenými dotyčnou organizací producentů, a přijímání opatření pro zajištění takového souladu;

e)	podpora odborné učňovské přípravy a programů spolupráce na podporu mladých lidí vstupujících do tohoto odvětví;

f)	zmenšování dopadu rybolovu na životní prostředí, zejména prostřednictvím opatření ke zlepšení selektivity rybolovných zařízení;

g)	podpora používání informačních a komunikačních technologií s cílem zlepšit uvádění produktů rybolovu na trh a jejich ceny;

h)	usnadnění přístupu spotřebitelů k informacím o produktech rybolovu a akvakultury.

2.   Organizace producentů v odvětví rybolovu mohou rovněž využít tato opatření:

a)	kolektivně plánovat a řídit rybolovné činnosti svých členů, s výhradou organizace řízení mořských biologických zdrojů členskými státy, včetně vypracování a provádění opatření ke zlepšení selektivnosti rybolovných činností a poskytování poradenství příslušným orgánům;

b)

zamezení a minimalizování nežádoucích úlovků účastí na vývoji a používání technických opatření a optimální využití nežádoucích úlovků komerčních populací, aniž by se vytvořil trh s úlovky, které nedosahují minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, v souladu s čl. 15 odst. 11 nařízení (EU) č. 1380/2013 a případně s čl. 34 odst. 2 tohoto nařízení;

c)	řízení dočasného skladování pro produkty rybolovu v souladu s články 30 a 31 tohoto nařízení.

3.   Organizace producentů v odvětví akvakultury mohou rovněž využít tato opatření:

a)	prosazování udržitelných činností v oblasti akvakultury, zejména s ohledem na ochranu životního prostředí, zdraví a dobré životní podmínky zvířat;

b)	shromažďování informací o produktech uváděných na trh, včetně ekonomických informací o prvním prodeji a o odhadech produkce;

c)	shromažďování informací o životním prostředí;

d)	plánování řízení činností svých členů v odvětví akvakultury;

e)	podpora programů pro odborníky za účelem propagace produktů udržitelné akvakultury.

Článek 9

Zřízení sdružení organizací producentů

1.   Z podnětu organizací producentů uznaných v jednom či více členských státech lze zřizovat sdružení organizací producentů.

2.   Není-li stanoveno jinak, ustanovení tohoto nařízení vztahující se na organizace producentů se použijí rovněž na sdružení organizací producentů.

Článek 10

Cíle sdružení organizací producentů

1.   Sdružení organizací producentů sledují tyto cíle:

a)	provádět účinnějším a udržitelnějším způsobem cíle organizací producentů, které jsou členy sdružení, uvedené v článku 7;

b)	koordinovat a rozvíjet činnosti ve společném zájmu organizací producentů, které jsou členy sdružení.

2.   Sdružení organizací producentů jsou způsobilá pro finanční podporu v souladu s budoucím právním aktem Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020.

Článek 11

Zřízení meziodvětvových organizací

Z podnětu producentů v odvětví rybolovu a akvakultury v jednom či více členských státech lze zřizovat meziodvětvové organizace a uznávat je v souladu s oddílem II.

Článek 12

Cíle meziodvětvových organizací

Meziodvětvové organizace zlepšují koordinaci a podmínky pro dodávání produktů rybolovu a akvakultury na trh Unie.

Článek 13

Opatření uplatňovaná meziodvětvovými organizacemi

K dosažení cílů uvedených v článku 12 mohou meziodvětvové organizace využít tato opatření:

a)	vypracování vzorových smluv slučitelných s právem Unie;

b)	propagace unijních produktů rybolovu a akvakultury nediskriminačním způsobem, využíváním například osvědčování, a zejména označení původu, značek ověřené kvality, zeměpisných označení, zaručených tradičních specialit a významu pro udržitelnost;

c)	stanovení pravidel týkajících se produkce a uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh, která jsou přísnější než pravidla obsažená v právních předpisech Unie nebo členských států;

d)	zlepšení kvality, znalostí a transparentnosti, pokud jde o produkci a trh, jakož i provádění činností v oblasti profesní a učňovské odborné přípravy, například pokud jde o otázky jakosti a sledovatelnosti, bezpečnosti potravin a za účelem podpory výzkumu;

e)	provádění výzkumu a studií trhu a rozvíjení metod, které optimalizují fungování trhu, včetně využívání informačních a komunikačních technologií, jakož i shromažďování socioekonomických údajů;

f)	poskytování informací a provádění výzkumu potřebného k zajištění udržitelných dodávek v množství, jakosti a ceně, které odpovídají požadavkům trhu a očekáváním spotřebitelů;

g)	propagace druhů získaných z rybích populací, které jsou v udržitelném stavu, mají cennou výživovou hodnotu a nejsou konzumovány ve velké míře, mezi spotřebiteli;

h)	kontrolování, zda jsou činnosti jejich členů v souladu s pravidly stanovenými dotyčnou meziodvětvovou organizací, a přijímání opatření pro zajištění takového souladu.

ODDÍL II

Uznávání

Článek 14

Uznávání organizací producentů

1.   Členské státy mohou za organizace producentů uznat veškerá seskupení zřízená z podnětu producentů v odvětví rybolovu nebo akvakultury, která požádají o toto uznání, za podmínky, že:

a)	dodržují zásady uvedené v článku 17 a pravidla přijatá k jejich provedení;

b)	na území dotčeného členského státu či jeho části vykonávají dostatečnou ekonomickou činnost, zejména s ohledem na počet členů nebo objem obchodovatelné produkce;

c)	mají právní subjektivitu podle vnitrostátního práva daného členského státu, jsou v něm usazena a mají své úřední sídlo na jeho území;

d)	jsou schopna sledovat cíle stanovené v článku 7;

e)	dodržují pravidla hospodářské soutěže uvedená v kapitole V;

f)	nezneužívají dominantní postavení na daném trhu; a

g)	poskytují příslušné podrobné informace o svých členech, o svém řízení a o svých zdrojích financování.

2.   Organizace producentů uznané před 29. prosince 2013 se pro účely tohoto nařízení považují za organizace producentů a jsou vázány jeho ustanoveními.

Článek 15

Finanční podpora organizacím producentů nebo sdružením organizací producentů

Opatření týkající se uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh, jejichž cílem je vytvořit nebo restrukturalizovat organizace producentů nebo sdružení organizací producentů, lze finančně podpořit v souladu s budoucím právním aktem Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020.

Článek 16

Uznání meziodvětvových organizací

1.   Členské státy mohou za meziodvětvové organizace uznat seskupení hospodářských subjektů usazená na jejich území, která o toto uznání požádají, za podmínky, že:

a)	dodržují zásady uvedené v článku 17 a s pravidla přijatá k jejich provedení;

b)	zastupují významnou část činnosti v oblasti produkce a zpracování nebo uvádění na trh, pokud jde o produkty rybolovu a akvakultury nebo produkty zpracované z produktů rybolovu a akvakultury;

c)	sama neprodukují, nezpracovávají ani neuvádějí na trh produkty rybolovu a akvakultury nebo produkty zpracované z produktů rybolovu a akvakultury;

d)	mají právní subjektivitu podle vnitrostátního práva daného členského státu, jsou v něm usazena a mají své úřední sídlo na jeho území;

e)	jsou schopna sledovat cíle stanovené v článku 12;

f)	přihlížejí k zájmům spotřebitelů;

g)	nebrání řádnému fungování společné organizace trhů, a

h)	dodržují pravidla hospodářské soutěže uvedená v kapitole V.

2.   Organizace zřízené před 29. prosince 2013 mohou být uznány za meziodvětvové organizace pro účely tohoto nařízení za předpokladu, že má dotčený členský stát za to, že dodržují ustanovení tohoto nařízení o meziodvětvových organizacích.

3.   Meziodvětvové organizace uznané před 29. prosince 2013 se pro účely tohoto nařízení považují za meziodvětvové organizace a jsou vázány jeho ustanoveními.

Článek 17

Vnitřní fungování organizací producentů a meziodvětvových organizací

Vnitřní fungování organizací producentů a meziodvětvových organizací uvedených v článcích 14 a 16 je založeno na těchto zásadách:

a)	jejich členové dodržují pravidla přijatá těmito organizacemi v oblastech využívání rybolovu, produkce a uvádění na trh;

b)	zákaz diskriminace mezi členy, především z důvodu státní příslušnosti nebo místa usazení;

c)	výběr finančních příspěvků od členů za účelem financování organizace;

d)	demokratické fungování, umožňující členům kontrolovat svou organizaci a její rozhodnutí;

e)	ukládání účinných, odrazujících a přiměřených sankcí za porušování povinností stanovených vnitřními pravidly dané organizace, zejména v případě neplacení finančních příspěvků.;

f)	vymezení pravidel pro přijímání nových členů a pro rušení členství;

g)	vymezení účetních a rozpočtových pravidel nezbytných pro řízení organizace.

Článek 18

Kontroly a odnětí uznání členskými státy

1.   Členské státy provádějí v pravidelných intervalech kontroly, aby ověřily, že organizace producentů a meziodvětvové organizace dodržují podmínky pro uznání uvedené v článcích 14 a 16. Nedodržování podmínek může mít za následek odnětí uznání.

2.   Členský stát, v němž se nachází úřední sídlo organizace producentů nebo meziodvětvové organizace, jejíž členové pocházejí z různých členských států, nebo sdružení organizací producentů uznaných v různých členských státech, naváže společně s ostatními dotčenými členskými státy správní spolupráci, která je nezbytná k provádění kontrol činností dotyčných organizací nebo sdružení.

Článek 19

Přidělování rybolovných práv

Při plnění svých úkolů organizace producentů, jejímiž členy jsou státní příslušníci různých členských států, nebo sdružení organizací producentů uznaných v různých členských státech dodržuje předpisy upravující přidělování rybolovných práv mezi členské státy v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1380/2013.

Článek 20

Kontroly prováděné Komisí

1.   Aby bylo zajištěno dodržování podmínek pro uznání organizací producentů nebo meziodvětvových organizací stanovených v článcích 14 a 16, může Komise provádět kontroly a případně požádá, aby členské státy organizacím producentů nebo meziodvětvovým organizacím odejmuly uznání.

2.   Členské státy sdělí Komisi elektronickými prostředky veškerá rozhodnutí o udělení nebo odnětí uznání. Komise veškeré takové informace zpřístupní veřejnosti.

Článek 21

Prováděcí akty

1.   Komise přijímá prováděcí akty týkající se:

a)	lhůt, postupů a formulářů žádostí o uznání organizací producentů a meziodvětvových organizací podle článků 14 a 16 nebo pro odnětí tohoto uznání podle článku 18;

b)	formátu, lhůt a postupů uplatňovaných členskými státy při informování Komise o rozhodnutích o udělení nebo odnětí uznání podle čl. 20 odst. 2.

Prováděcí akty přijaté podle písmene a) se případně přizpůsobují zvláštním znakům drobného rybolovu a akvakultury.

2.   Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 se přijímají přezkumným postupem podle čl. 43 odst. 2.

ODDÍL III

Rozšíření působnosti pravidel

Článek 22

Rozšíření působnosti pravidel organizací producentů

1.   Členský stát může učinit pravidla dohodnutá v rámci určité organizace producentů závaznými pro producenty, kteří nejsou členy této organizace a kteří uvádějí na trh produkty v oblasti, v níž je daná organizace producentů reprezentativní, a to za podmínky, že:

a)	organizace producentů byla zřízena na dobu alespoň jednoho roku a je v jednom členském státě považována za reprezentativní s ohledem na produkci a uvádění produktů na trh, včetně případně odvětví drobného rybolovu, a podá žádost příslušným vnitrostátním orgánům;

b)	pravidla, jejichž působnost má být rozšířena, se týkají kteréhokoli z opatření pro organizace producentů, jež jsou stanovena v čl. 8 odst. 1 písm. a), b) a c), čl. 8 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 8 odst. 3 písm. a) až e);

c)	jsou dodržena pravidla hospodářské soutěže uvedená v kapitole V.

2.   Pro účely odst. 1 písm. a) se organizace producentů v odvětví rybolovu považuje za reprezentativní, pokud na ni připadá alespoň 55 % množství příslušného produktu uvedeného na trh v předchozím roce v oblasti, v níž se navrhuje rozšíření působnosti pravidel.

3.   Pro účely odst. 1 písm. a) se organizace producentů v odvětví akvakultury považuje za reprezentativní, pokud na ni připadá alespoň 40 % množství příslušného produktu uvedeného na trh v předchozím roce v oblasti, v níž se navrhuje rozšíření působnosti pravidel;

4.   Pravidla, jejichž působnost má být rozšířena na nečleny, se použijí po dobu 60 dnů až 12 měsíců.

Článek 23

Rozšíření působnosti pravidel meziodvětvových organizací

1.   Členský stát může učinit některé dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, jež byly dohodnuty v rámci určité meziodvětvové organizace, závaznými v určité oblasti nebo určitých oblastech pro ostatní hospodářské subjekty, které nepatří do této organizace, a to za podmínky, že:

a)	meziodvětvová organizace pokrývá alespoň 65 % v každé z nejméně dvou následujících činností: produkce, zpracování nebo uvádění na trh příslušného produktu v předchozím roce v dotyčné oblasti nebo oblastech členského státu a tato organizace podá žádost příslušným vnitrostátním orgánům; a

b)	pravidla, jejichž působnost má být rozšířena na ostatní hospodářské subjekty, se týkají kteréhokoli z opatření pro meziodvětvové organizace, jež jsou stanovena v čl. 13 písm. a) až g), a ostatním hospodářským subjektům v dotyčném členském státě nebo v Unii nezpůsobují škodu.

2.   Pravidla, jejichž působnost je rozšířena, lze učinit závaznými nejvýše na dobu tří let, aniž je dotčen čl. 25 odst. 4.

Článek 24

Odpovědnost

Je-li podle článků 22 a 23 rozšířena působnost pravidel na nečleny, může dotyčný členský stát rozhodnout, že nečlenové uhradí organizaci producentů nebo meziodvětvové organizaci ekvivalent veškerých nákladů nebo jejich části, hrazených členy v důsledku uplatňování pravidel, jejichž působnost byla rozšířena na nečleny.

Článek 25

Povolení Komisí

1.   Členské státy oznámí Komisi pravidla, která podle článků 22 a 23 zamýšlí učinit závaznými pro všechny producenty nebo hospodářské subjekty v určité oblasti nebo určitých oblastech.

2.   Komise přijme rozhodnutí, kterým povolí rozšíření působnosti pravidel podle odstavce 1, pokud:

a)	jsou dodržena ustanovení článků 22 a 23;

b)	jsou dodržena pravidla hospodářské soutěže uvedená v kapitole V;

c)	rozšíření působnosti neohrožuje volný obchod; a

d)	není ohroženo dosažení cílů článku 39 Smlouvy o fungování EU.

3.   Do jednoho měsíce od přijetí oznámení Komise přijme rozhodnutí, kterým rozšíření působnosti pravidel povolí nebo zamítne, a informuje o tom členské státy. Nepřijme-li Komise rozhodnutí do jednoho měsíce od přijetí oznámení, má se za to, že Komise rozšíření působnosti pravidel povolila.

4.   Povolené rozšíření působnosti pravidel může být po uplynutí počáteční doby používáno i nadále, a to i na základě tichého souhlasu bez výslovného dalšího povolení, pokud dotyčný členský stát oznámil další dobu používání Komisi alespoň jeden měsíc před uplynutím počáteční doby a Komise toto další používání buď povolila, nebo k němu nevznesla námitky do jednoho měsíce ode dne přijetí uvedeného oznámení.

Článek 26

Odnětí povolení

Komise může provádět kontroly a odejmout povolení rozšíření působnosti pravidel, pokud zjistí, že není splněn některý z požadavků pro povolení rozšíření působnosti. Komise o takovém odnětí informuje členské státy.

Článek 27

Prováděcí akty

Komise přijímá prováděcí akty stanovící pravidla týkající se formátu a postupu oznamování podle čl. 25 odst. 1. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 43 odst. 2.

ODDÍL IV

Plánování produkce a uvádění na trh

Článek 28

Plán produkce a uvádění na trh

1.   Každá organizace producentů předloží svým příslušným vnitrostátním orgánům ke schválení plán produkce a uvádění na trh alespoň pro hlavní druhy, které uvádí na trh. Tyto plány produkce a uvádění na trh jsou zaměřeny na dosažení cílů stanovených v článcích 3 a 7.

2.   Plán produkce a uvádění na trh zahrnuje:

a)	plán produkce pro lovené nebo chované druhy;

b)	strategii uvádění produktů na trh zaměřenou na přizpůsobení množství, jakosti a obchodní úpravy nabídky požadavkům trhu;

c)	opatření přijímaná organizací producentů s cílem přispět k plnění cílů stanovených v článku 7;

d)	zvláštní preventivní opatření pro úpravu nabídky druhů, u kterých se během roku obvykle objevují obtíže s uváděním na trh;

e)	sankce pro členy, kteří porušují rozhodnutí přijatá k provádění dotyčného plánu.

3.   Příslušné vnitrostátní orgány schválí plán produkce a uvádění na trh. Po jeho schválení organizace producentů plán neprodleně provede.

4.   Organizace producentů mohou plán produkce a uvádění na trh revidovat a v takovém případě jej předloží příslušným vnitrostátním orgánům ke schválení.

5.   Organizace producentů vypracuje výroční zprávu o svých činnostech na základě plánu produkce a uvádění na trh a předloží ji svým příslušným vnitrostátním orgánům ke schválení.

6.   Organizace producentů mohou obdržet finanční podporu na přípravu a plnění plánů produkce a uvádění na trh v souladu s budoucím právním aktem Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020.

7.   Členské státy provádějí kontroly, aby zajistily, že každá organizace producentů plní povinnosti stanovené v tomto článku. Neplnění povinností může mít za následek odnětí uznání.

Článek 29

Prováděcí akty

1.   Komise přijímá prováděcí akty týkající se:

a)	formátu a struktury plánu produkce a uvádění na trh uvedeného v článku 28;

b)	postupu a lhůt pro předkládání plánů produkce a uvádění na trh uvedených v článku 28 organizacemi producentů a pro jejich schvalování členskými státy.

2.   Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 se přijímají přezkumným postupem podle čl. 43 odst. 2.

ODDÍL V

Stabilizace trhů

Článek 30

Mechanismus skladování

Organizace producentů v odvětví rybolovu mohou obdržet finanční podporu pro skladování produktů rybolovu uvedených v příloze II, pokud:

a)	jsou splněny podmínky pro skladování stanovené v budoucím právním aktu Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020;

b)	produkty byly organizacemi producentů v odvětví rybolovu uvedeny na trh a při spouštěcí ceně uvedené v článku 31 se pro ně nenašel žádný kupující;

c)	produkty splňují společné obchodní normy zavedené v souladu s článkem 33 a jejich jakost vyhovuje lidské spotřebě;

d)	produkty jsou konzervovány nebo zpracovány a uchovávány v nádržích nebo klecích, prostřednictvím zmrazování, ať na palubě plavidla nebo v zařízeních na pevnině, solení, sušení, nakládání či případně vaření nebo pasterace, rovněž za použití filetování, sekání nebo případně odstranění hlav;

e)	produkty jsou z uskladnění později znovu uvedeny na trh k lidské spotřebě;

f)	produkty zůstanou v uskladnění nejméně pět dnů.

Článek 31

Ceny spouštějící mechanismus skladování

1.   Před začátkem každého roku může každá organizace producentů v odvětví rybolovu sama předložit návrh ceny, kterou se spustí mechanismus skladování podle článku 30 pro produkty rybolovu uvedené v příloze II.

2.   Spouštěcí cena nepřekročí 80 % vážené průměrné ceny zaznamenané u dotyčného produktu v oblasti činnosti dané organizace producentů během tří let bezprostředně předcházejících roku, pro nějž je spouštěcí cena stanovena.

3.   Při stanovení spouštěcí ceny se berou v úvahu tyto okolnosti:

a)	vývoj produkce a poptávky;

b)	stabilizace tržních cen;

c)	sbližování trhů;

d)	příjmy producentů;

e)	zájmy spotřebitelů.

4.   Členské státy po přezkoumání návrhů organizací producentů, jež jsou uznány na jejich území, stanoví spouštěcí ceny, které organizace producentů použijí. Tyto ceny se stanovují na základě kritérií uvedených v odstavcích 2 a 3. Ceny se zveřejní.

Článek 32

Prováděcí akty

Komise přijímá prováděcí akty týkající se formátu, v němž členské státy zveřejňují spouštěcí ceny podle čl. 31 odst. 4. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 43 odst. 2.

KAPITOLA III

SPOLEČNÉ OBCHODNÍ NORMY

Článek 33

Stanovení společných obchodních norem

1.   Aniž je dotčen článek 47, je možné stanovit společné obchodní normy pro produkty rybolovu, které jsou uvedeny v příloze I, bez ohledu na jejich původ (z Unie nebo dovezené), a které jsou určeny pro lidskou spotřebu.

2.   Normy uvedené v odstavci 1 se mohou týkat jakosti, velikosti, hmotnosti, balení, obchodní úpravy nebo označování produktů, a zejména:

a)	minimálních velikostí pro uvedení na trh, s přihlédnutím k nejlepším dostupným vědeckým stanoviskům; tyto minimální velikosti pro uvedení na trh v příslušných případech odpovídají minimálním referenčním velikostem pro zachování zdrojů v souladu s čl. 15 odst. 10 nařízení (EU) č. 1380/2013,

b)	specifikací pro konzervované produkty v souladu s požadavky týkajícími se zachování zdrojů a mezinárodními závazky.

3.   Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny:

a)	nařízení (ES) č. 178/2002;

b)	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 (14);

c)	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 (15);

d)	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 (16);

e)	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (17);

f)	nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 (18); a

g)	nařízení (ES) č. 1224/2009.

Článek 34

Dodržování společných obchodních norem

1.   Produkty určené k lidské spotřebě, pro něž jsou stanoveny společné obchodní normy, lze uvádět na trh Unie pouze v souladu s těmito normami.

2.   Veškeré vyložené produkty rybolovu, včetně těch, které nesplňují společné obchodní normy, mohou být použity k jiným účelům než přímé lidské spotřebě, zejména na rybí moučku, rybí tuk, krmiva pro zvířata v zájmovém chovu, potravinářské přídatné látky, léčivé přípravky nebo kosmetické výrobky.

KAPITOLA IV

INFORMACE PRO SPOTŘEBITELE

Článek 35

Povinné informace

1.   Aniž je dotčeno nařízení (EU) č. 1169/2011, produkty rybolovu a akvakultury uvedené v příloze I písm. a), b), c) a e) tohoto nařízení, které jsou uváděny na trh v Unii, mohou být bez ohledu na svůj původ nebo způsob uvádění na trh nabízeny k prodeji konečnému spotřebiteli nebo zařízení společného stravování pouze tehdy, pokud příslušná etiketa nebo štítek uvádějí:

a)	obchodní označení příslušného druhu a jeho vědecký název;

b)	způsob produkce, vyjádřený především slovy „…odlov…“ nebo „…odlov ve sladkých vodách …“ nebo „… chov…“;

c)	oblast, v níž byl produkt odloven nebo odchován, a kategorii lovného zařízení použitého při rybolovu v souladu s prvním sloupcem přílohy III tohoto nařízení;

d)	zda byl produkt rozmražen;

e)	případně datum minimální trvanlivosti.

Požadavek uvedený v písmeni d) se nevztahuje na:

a)	složky přítomné v konečném výrobku;

b)	potraviny, jejichž zmrazení je z technologického hlediska nezbytnou součástí výrobního procesu;

c)	produkty rybolovu a akvakultury dříve zmrazené z důvodu bezpečnosti z hlediska zdraví v souladu s přílohou III oddílem VIII nařízení (ES) č. 853/2004;

d)	produkty rybolovu a akvakultury, které byly rozmraženy před uzením, solením, vařením, nakládáním, sušením nebo kombinací některých z těchto postupů.

2.   Pro nebalené produkty rybolovu a akvakultury mohou být povinné údaje uvedené v odstavci 1 poskytovány při maloobchodním prodeji prostřednictvím obchodních informací, například billboardů nebo plakátů.

3.   Pokud se k prodeji konečnému spotřebiteli nebo zařízení společného stravování nabízí smíšený produkt složený z téhož druhu, který byl však získán různými způsoby produkce, uvede se způsob produkce u každé šarže. Pokud se k prodeji konečnému spotřebiteli nebo zařízení společného stravování nabízí smíšený produkt složený z téhož druhu, který však pochází z různých oblastí odlovu nebo zemí chovu, uvede se alespoň oblast šarže, která je z hlediska množství nejreprezentativnější, a rovněž údaje o tom, že produkty pocházejí rovněž z jiných oblastí odlovu nebo chovu.

4.   Členské státy mohou osvobodit od požadavků uvedených v odstavci 1 malá množství produktů prodávaná přímo z rybářských plavidel spotřebitelům za předpokladu, že jejich hodnota nepřekročí hodnotu uvedenou v čl. 58 odst. 8 nařízení (ES) č. 1224/2009.

5.   Produkty rybolovu a akvakultury a jejich balení opatřená etiketou nebo štítkem před 13. prosincem 2014, které nejsou v souladu s tímto článkem, je možné uvádět na trh až do vyčerpání zásob.

Článek 36

Informování o ekoznačce

Po konzultaci s členskými státy a zúčastněnými subjekty předloží Komise do 1. ledna 2015 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o proveditelnosti týkající se možností systému ekoznačky pro produkty rybolovu a akvakultury, zejména zavedení takového systému v celé Unii a stanovení minimálních požadavků na používání ekoznačky Unie členskými státy.

Článek 37

Obchodní označení

1.   Pro účely čl. 35 odst. 1 členské státy vyhotoví a zveřejní seznam obchodních označení, která jsou přijímána na jejich území, společně s jejich vědeckými názvy. V seznamu se uvádějí tyto údaje:

a)	vědecký název každého druhu podle informačního systému FishBase, nebo případně podle databáze ASFIS Organizace pro výživu a zemědělství (FAO);

b)	obchodní označení: i) název druhu v úředním jazyce nebo jazycích dotyčného členského státu; ii) případně jiný název nebo názvy, které jsou přijímány nebo povoleny na místní či regionální úrovni.

2.   Všechny druhy ryb, které tvoří složku jiné potraviny, lze označovat jako „ryby“, pokud název a obchodní úprava takové potraviny neodkazují na konkrétní druh.

3.   Veškeré změny seznamu obchodních označení přijímaných členským státem se bez prodlení oznámí Komisi, která o nich informuje ostatní členské státy.

Článek 38

Uvedení oblasti odlovu nebo produkce

1.   Údaje o oblasti odlovu nebo produkce podle čl. 35 odst. 1 písm. c) sestávají z těchto informací:

a)

v případě produktů rybolovu odlovených na moři písemný název podoblasti nebo divize uvedené v rybolovných oblastech FAO, jakož i název takové oblasti vyjádřený způsobem srozumitelným pro spotřebitele nebo mapa či piktogram zobrazující tuto oblast, nebo odchylně od tohoto požadavku, u produktů rybolovu odlovených v jiných vodách než v severovýchodním Atlantiku (rybolovná oblast FAO 27) a Středozemním a Černém moři (rybolovná oblast FAO 37) uvedení názvu rybolovné oblasti FAO;

b)	v případě produktů rybolovu odlovených ve sladkých vodách odkaz na vodní útvar ležící v členském státě nebo třetí zemi původu produktu;

c)	v případě produktů akvakultury odkaz na členský stát nebo třetí zemi, v níž produkt dosáhl více než poloviny své konečné hmotnosti nebo strávil více než polovinu chovného období nebo v případě mlžů prošel závěrečnou fází chovu nebo pěstování v délce nejméně šesti měsíců.

2.   Kromě informací uvedených v odstavci 1 mohou hospodářské subjekty uvést přesnější údaje o oblasti odlovu nebo produkce.

Článek 39

Doplňkové dobrovolné informace

1.   Vedle povinných informací požadovaných podle článku 35 lze dobrovolně poskytnout následující informace, jsou-li uvedeny jasně a jednoznačně:

a)	datum odlovu produktů rybolovu nebo datum získání produktů akvakultury;

b)	datum vykládky produktů rybolovu nebo informace o přístavu, v němž byly produkty vyloženy;

c)	podrobnější informace o druhu lovného zařízení uvedeného v druhém sloupci přílohy III;

d)	v případě produktů rybolovu odlovených na moři údaje o státu vlajky plavidla, které produkty odlovilo;

e)	informace o životním prostředí;

f)	informace etického nebo sociálního charakteru;

g)	informace o způsobech a postupech produkce;

h)	informace o nutričním obsahu produktu.

2.   Lze použít kód pro rychlou odpověď (QR) uvádějící všechny informace uvedené v čl. 35 odst. 1 nebo jejich část.

3.   Dobrovolné informace nesmí být uváděny na úkor prostoru na etiketě nebo štítku, který je vyhrazen pro povinné informace.

4.   Neuvádí se dobrovolné informace, které nelze ověřit.

KAPITOLA V

PRAVIDLA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Článek 40

Uplatňování pravidel hospodářské soutěže

Na dohody, rozhodnutí a jednání podle čl. 101 odst. 1 a článku 102 Smlouvy o fungování EU, které se týkají produkce nebo uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh, se vztahují články 101 až 106 Smlouvy o fungování EU a předpisy přijaté k jejich provedení.

Článek 41

Výjimky z uplatňování pravidel hospodářské soutěže

1.   Bez ohledu na článek 40 tohoto nařízení se čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání organizací producentů, které se týkají produkce nebo prodeje produktů rybolovu a akvakultury či využívání společných zařízení pro skladování, úpravu či zpracování těchto produktů a které:

a)	jsou nezbytné k dosažení cílů stanovených v článku 39 Smlouvy o fungování EU;

b)	neobsahují povinnost účtovat stejné ceny;

c)	nevedou k rozdělování trhů uvnitř Unie v jakékoli formě;

d)	nevylučují hospodářskou soutěž; a

e)	nevylučují hospodářskou soutěž u podstatné části dotyčných produktů.

2.   Bez ohledu na článek 40 tohoto nařízení se čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování EU nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání meziodvětvových organizací, které:

a)	jsou nezbytné k dosažení cílů stanovených v článku 39 Smlouvy o fungování EU;

b)	neobsahují povinnost uplatňovat stanovenou cenu;

c)	nevedou k rozdělování trhů uvnitř Unie v jakékoli formě;

d)	neuplatňují při rovnocenných obchodech s ostatními obchodními partnery rozdílné podmínky, čímž je znevýhodňují v hospodářské soutěži;

e)	nevylučují hospodářskou soutěž u podstatné části dotyčných produktů; a

f)	neomezují hospodářskou soutěž způsoby, které nejsou nezbytné k dosažení cílů společné rybářské politiky.

KAPITOLA VI

INFORMACE O TRHU

Článek 42

Informace o trhu

1.   Komise:

a)	shromažďuje, analyzuje a šíří ekonomické poznatky a znalosti týkající se trhu Unie s produkty rybolovu a akvakultury v celém dodavatelském řetězci, s přihlédnutím k mezinárodním souvislostem;

b)	poskytuje praktickou podporu organizacím producentů a meziodvětvovým organizacím za účelem lepší koordinace informací mezi účastníky trhu a zpracovateli;

c)	pravidelně zkoumá ceny produktů rybolovu a akvakultury na trhu Unie v celém dodavatelském řetězci a provádí analýzy vývoje trhu;

d)	provádí ad hoc studie trhu a stanoví metodiku pro průzkumy tvorby cen.

2.   K provádění odstavce1 využívá Komise tato opatření:

a)	usnadnění přístupu k dostupným údajům o produktech rybolovu a akvakultury, které byly shromážděny podle práva Unie;

b)	zpřístupnění informací o trhu, jako jsou například cenové průzkumy, tržní analýzy a studie, všem zúčastněným subjektům a široké veřejnosti přístupným a srozumitelným způsobem, s výhradou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (19).

3.   Členské státy přispívají k dosažení cílů uvedených v odstavci 1.

KAPITOLA VII

PROCESNÍ USTANOVENÍ

Článek 43

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

KAPITOLA VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 44

Změna nařízení (ES) č. 1184/2006

Článek 1 nařízení (ES) č. 1184/2006 se nahrazuje tímto:

Článek 45

Změna nařízení (ES) č. 1224/2009

Nařízení (ES) č. 1224/2009 se mění takto:

1)	v čl. 57 odst. 1 se doplňují nové věty, které znějí: „Členské státy provádí kontroly s cílem zajistit dodržování předpisů. Kontroly se mohou uskutečnit ve všech fázích uvádění produktů na trh a během přepravy.“;

2)	v článku 58 se odstavec 5 mění takto: a) písmeno g) se nahrazuje tímto: „g) informace pro spotřebitele stanovené v článku 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 (22) b) písmeno h) se zrušuje.

Článek 46

Zrušení

Nařízení (ES) č. 104/2000 se zrušuje. Článek 4 se však použije do dne 12. prosince 2014.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze IV.

Článek 47

Pravidla zavádějící společné obchodní normy

Nadále se použijí pravidla zavádějící společné obchodní normy, zejména nařízení Rady (EHS) č. 2136/89 (23), nařízení Rady (EHS) č. 1536/92 (24) a nařízení Rady (ES) č. 2406/96 (25), jakož i další pravidla přijatá pro provádění společných obchodních norem, jako je nařízení Komise (EHS) č. 3703/85 (26).

Článek 48

Přezkum

Do 31. prosince 2022 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích uplatňování tohoto nařízení.

Článek 49

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014, s výjimkou kapitoly IV a článku 45, jež se použijí ode dne 13. prosince 2014.

---

(1)  Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 183.

(2)  Úř. věst. C 225, 27.7.2012, s. 20.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 12. září 2012 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 17. října 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 9. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(4)  Nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22).

(5)  Nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 ze dne 24. července 2006 o použití některých pravidel hospodářské soutěže na produkci některých zemědělských produktů a obchod s nimi (Úř. věst. L 214, 4.8.2006, s. 7).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(7)  Nařízení Rady (EU) č. 1220/2012 ze dne 3. prosince 2012 o obchodních opatřeních, jimiž se má zaručit zásobování zpracovatelů v Unii některými produkty rybolovu v období 2013 až 2015, a o změně nařízení (ES) č. 104/2000 a (EU) č. 1344/2011 (Úř. věst. L 349, 19.12.2012, s. 4).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1026/2012 ze dne 25. října 2012 o některých opatřeních za účelem zachování populací ryb ve vztahu k zemím, které umožňují neudržitelný rybolov (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 34).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Viz strana 22 v tomto čísle Úředního věstníku).

(10)  Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18).

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských přídatných látkách (Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 16).

(14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1).

(15)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (Úř. věst. L 226, 25.6.2004, s. 83).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1).

(18)  Nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mění nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1936/2001 a (ES) č. 601/2004 a zrušují nařízení (ES) č. 1093/94 a (ES) č. 1447/1999 (Úř. věst. L 286, 29.10.2008, s. 1).

(19)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).

(20)  Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1).;

(21)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 1).“.

(22)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 1).“

(23)  Nařízení Rady (EHS) č. 2136/89 ze dne 21. června 1989 o stanovení společných obchodních norem pro konzervované sardinky a obchodních názvů pro konzervované sardinky a výrobky typu sardinek (Úř. věst. L 212, 22.7.1989, s. 79).

(24)  Nařízení Rady (EHS) č. 1536/92 ze dne 9. června 1992, kterým se stanoví společné obchodní normy pro konzervované tuňáky a bonita (Úř. věst. L 163, 17.6.1992, s. 1).

(25)  Nařízení Rady (ES) č. 2406/96 ze dne 26. listopadu 1996 o stanovení společných obchodních norem pro některé produkty rybolovu (Úř. věst. L 334, 23.12.1996, s. 1).

(26)  Nařízení Komise (EHS) č. 3703/85 ze dne 23. prosince 1985, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke společným obchodním normám pro některé čerstvé nebo chlazené ryby (Úř. věst. L 351, 28.12.1985, s. 63).

---

---

---

---

---

28.12.2013

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 354/22

---

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1380/2013

ze dne 11. prosince 2013

o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízením Rady (ES) č. 2371/2002 (4) byl zaveden systém Společenství pro zachování a udržitelné využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky.

(2)

Oblast působnosti společné rybářské politiky zahrnuje zachování biologických mořských zdrojů a řízení rybolovu zaměřeného na tyto zdroje. Kromě toho zahrnuje v souvislosti s tržními opatřeními a finančními opatřeními na podporu jejích cílů biologické sladkovodní zdroje a činnosti v oblasti akvakultury, jakož i zpracování a uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh, pokud takové činnosti probíhají na území členských států nebo ve vodách Unie, včetně činností prováděných rybářskými plavidly plujícími pod vlajkou třetích zemích a v těchto zemích zapsanými, rybářskými plavidly Unie nebo státními příslušníky členských států, aniž je dotčena prvořadá odpovědnost státu vlajky, vzhledem k ustanovením článku 117 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (5) (UNCLOS).

(3)	Rekreační rybolov může mít významný dopad na rybolovné zdroje a členské státy by proto měly zajistit, aby byl provozován způsobem slučitelným s cíli společné rybářské politiky.

(4)

Společná rybářská politika by měla zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury přispívaly k dlouhodobé environmentální, hospodářské a sociální udržitelnosti. Měla by zahrnovat pravidla, jejichž cílem je zajištění sledovatelnosti, bezpečnosti a jakosti produktů uváděných na trh v Unii. Společná rybářská politika by dále měla přispívat ke zvýšené produktivitě, přiměřené životní úrovni v odvětví rybolovu, včetně drobného rybolovu, a stabilním trhům a měla by zajistit dostupnost dodávek potravin a to, aby se tyto dodávky dostávaly ke spotřebitelům za rozumné ceny. Společná rybářská politika by měla přispět ke strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a napomoci dosažení cílů stanovených v této strategii.

(5)

Unie je smluvní stranou úmluvy UNCLOS (6) a na základě rozhodnutí Rady 98/414/ES (7) smluvní stranou Dohody Organizace spojených národů o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací ze dne 4. prosince 1995 (8) (dále jen „dohoda OSN o rybích populacích“) a na základě rozhodnutí Rady 96/428/ES (9) smluvní stranou Dohody Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři ze dne 24. listopadu 1993 (10).

(6)

Tyto mezinárodní nástroje převážně stanoví povinnosti týkající se zachování zdrojů, zejména povinnosti přijmout opatření na zachování a řízení, jejichž cílem je udržet nebo obnovit mořské zdroje na úrovních, které zaručují maximální udržitelný výnos v mořských oblastech spadajících pod vnitrostátní jurisdikci i na volném moři, a povinnosti spolupracovat za tímto účelem s jinými státy, povinnosti široce uplatňovat při zachování, řízení a využívání rybích populací přístup předběžné opatrnosti, povinnosti zajistit slučitelnost opatření na zachování a řízení, pokud se mořské zdroje vyskytují v mořských oblastech, které mají z hlediska jurisdikce odlišný status, a povinnosti řádně zohlednit jiné oprávněné způsoby využití moří. Společná rybářská politika by proto měla přispět k tomu, aby Unie plnila své mezinárodní závazky v rámci těchto mezinárodních nástrojů. Přijímají-li tedy členské státy opatření na zachování a řízení na základě svých pravomocí stanovených v rámci společné rybářské politiky, měly by rovněž jednat plně v souladu s mezinárodními závazky týkajícími se zachování zdrojů a spolupráce na základě uvedených mezinárodních nástrojů.

(7)

Na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 se Unie a její členské státy zavázaly postupovat proti pokračujícímu úbytku populací ryb. Unie by tedy měla vylepšit svou společnou rybářskou politiku úpravou míry využívání, aby zajistila, že využívání biologických mořských zdrojů povede v přiměřené lhůtě k obnově a udržení stavu lovených populací nad úrovněmi, které mohou zajistit maximální udržitelný výnos. Této míry využívání by mělo být dosaženo do roku 2015. Dosažení této míry využívání k pozdějšímu datu by mělo být umožněno pouze v tom případě, kdy by její dosažení do roku 2015 vážným způsobem ohrozilo sociální a hospodářskou udržitelnost dotčených rybářských loďstev. Po roce 2015 by mělo být dosaženo této míry využívání co nejdříve a v každém případě nejpozději v roce 2020. Jestliže není k dispozici dostatek vědeckých informací k určení uvedené úrovně, lze zvážit přibližné parametry.

(8)

Rozhodnutí v oblasti řízení týkající se maximálního udržitelného výnosu při smíšeném rybolovu by měla zohlednit, že je obtížné odlovit všechny populace v rámci smíšeného rybolovu na úrovni maximálního udržitelného výnosu současně, zejména pokud vědecké poradenství uvádí, že je velmi těžké zabránit jevu tzv. „blokačních druhů“ (choke species) tím, že budou používána selektivnější lovná zařízení. V takových případech by měly být příslušné vědecké subjekty vyzvány k poskytnutí poradenství ohledně přiměřené míry úmrtnosti dané rybolovem.

(9)

Společná rybářská politika by měla zajistit soudržnost s cíli v oblasti rybolovu stanovenými v rozhodnutí konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti o strategickém plánu pro biologickou rozmanitost pro období 2011–2020 a s cíli v oblasti biologické rozmanitosti přijatými Evropskou radou ve dnech 25. a 26. března 2010.

(10)	Udržitelné využívání biologických mořských zdrojů by mělo být založeno na přístupu předběžné opatrnosti, který je odvozen ze zásady obezřetnosti uvedené v čl. 191 odst. 2 prvním pododstavci Smlouvy, a to se zřetelem k dostupným vědeckým údajům.

(11)	Společná rybářská politika by měla přispívat k ochraně mořského prostředí, k udržitelnému řízení všech komerčně využívaných druhů a zejména k dosažení dobrého stavu prostředí nejpozději do roku 2020, jak je stanoveno v čl. 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (11).

(12)	Společná rybářská politika by také měla přispívat k zásobování trhu Unie vysoce výživnými potravinami a ke snížení závislosti trhu Unie na dovozu potravin. Měla by rovněž podporovat přímé a nepřímé vytváření pracovních míst a hospodářský rozvoj v pobřežních oblastech.

(13)	K řízení rybolovu je třeba zavést přístup založený na ekosystému, dopady rybolovných činností na životní prostředí by měly být omezeny a mělo by se zamezit nežádoucím úlovkům a co nejvýrazněji je snížit.

(14)

Je důležité, aby řízení společné rybářské politiky bylo vedeno zásadami řádné správy. Tyto zásady zahrnují rozhodování založené na nejlepším dostupném vědeckém poradenství, široké zapojení zúčastněných stran a dlouhodobý výhled. Úspěšné řízení společné rybářské politiky závisí rovněž na jasném vymezení povinností na unijní, regionální, celostátní a místní úrovni a také na vzájemné slučitelnosti přijatých opatření a jejich souladu s ostatními politikami Unie.

(15)	Společná rybářská politika by měla přispívat ke zlepšení bezpečnostních a pracovních podmínek hospodářských subjektů v odvětví rybolovu.

(16)	Společná rybářská politika by v příslušných případech měla plně zohledňovat zdraví zvířat, jejich dobré životní podmínky a bezpečnost potravin a krmiv.

(17)

Jelikož jsou všechny záležitosti týkající se evropských oceánů a moří vzájemně propojené, společná rybářská politika by měla být prováděna způsobem, který je v souladu s dalšími politikami Unie a který zejména zohledňuje vzájemné vztahy s činností Unie v jiných oblastech námořní politiky. Soudržnost by měla být zajištěna v řízení různých odvětvových politik v rámci Baltského moře, Severního moře, Keltského moře, Biskajského zálivu, pobřeží Iberského poloostrova, oblastí Středozemního a Černého moře.

(18)	Rybářská plavidla Unie by měla mít rovný přístup do vod Unie a ke zdrojům, které podléhají pravidlům společné rybářské politiky.

(19)

Stávající pravidla omezující přístup ke zdrojům v pásmu 12 námořních mil od linií členských států fungovala uspokojivě a napomohla zachování zdrojů tím, že omezila intenzitu rybolovu v nejcitlivější části vod Unie. Tato pravidla rovněž zachovala tradiční rybářské činnosti, na kterých je do velké míry závislý sociální a hospodářský rozvoj některých pobřežních komunit. Tato pravidla by tedy měla platit i nadále. Členské státy by měly usilovat o to, aby rybářům provozujícím drobný, tradiční nebo pobřežní rybolov byl poskytován přednostní přístup.

(20)	Zvláštní pozornosti by se mělo popřípadě dostat malým pobřežním ostrovům závislým na rybolovu, které by měly být podporovány, aby byla zajištěna jejich životaschopnost a prosperita.

(21)

Biologické mořské zdroje v oblasti nevzdálenějších regionů Unie podle čl. 349 prvního pododstavce Smlouvy by měly být pod zvláštní ochranou, neboť přispívají k zachování místního hospodářství těchto území, a to s ohledem na jejich strukturální, sociální a hospodářskou situaci. Některé rybolovné činnosti v těchto vodách by proto měly být omezeny na rybářská plavidla registrovaná v přístavech těchto území.

(22)

S cílem přispět k zachování živých vodních zdrojů a mořských ekosystémů by měla Unie usilovat o ochranu biologicky citlivých oblastí, a to tím, že je označí za chráněné oblasti. V těchto oblastech by mělo být možné omezit nebo zakázat rybolovné činnosti. Při rozhodování o tom, které oblasti by se měly takto označit, je třeba věnovat zvláštní pozornost oblastem, kde je jasně prokázána vysoká koncentrace ryb pod úrovní minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, a místům tření, jakož i oblastem, které jsou považovány za biogeograficky citlivé. Měly by se rovněž brát v úvahu stávající chráněné oblasti. Pro usnadnění procesu označování by členské státy měly určit vhodné oblasti, včetně oblastí tvořících součást soudržné sítě, a měly by popřípadě navzájem spolupracovat na přípravě společných doporučení a jejich zasílání Komisi. S cílem účinněji zřizovat chráněné oblasti by mělo být možné svěřit Komisi pravomoc, aby tyto oblasti zřídila v rámci víceletého plánu. S cílem zajistit odpovídající úroveň demokratické odpovědnosti a kontroly by měla Komise pravidelně podávat Evropskému parlamentu a Radě zprávy o fungování těchto chráněných oblastí.

(23)	Cíle udržitelného využívání biologických mořských zdrojů se účinněji dosáhne prostřednictvím víceletého přístupu k řízení rybolovu, stanovujícího jakožto prioritu víceleté plány, které odrážejí zvláštnosti různých druhů rybolovu.

(24)

Víceleté plány by měly pokud možno zahrnovat více populací, pokud jsou tyto populace využívány společně. Víceleté plány by měly stanovit rámec pro udržitelné využívání dotčených populací a mořských ekosystémů tím, že definují jasné časové rámce a ochranné mechanismy pro nepředvídaný vývoj. Víceleté plány by se měly rovněž řídit jasně stanovenými cíli pro řízení zdrojů, aby přispěly k udržitelnému využívání příslušných rybích populací a ochraně mořských ekosystémů. Tyto plány by měly být přijaty na základě konzultace s poradními sbory, hospodářskými subjekty v odvětví rybolovu, vědci a jinými zúčastněnými stranami, které mají na řízení rybolovu zájem.

(25)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (12), směrnice Rady 92/43/EHS (13) a směrnice 2008/56/ES ukládají členským státům určité povinnosti týkající se zvláště chráněných oblastí, zvláštních oblastí ochrany a chráněných mořských oblastí. K provedení těchto opatření by mohlo být třeba přijmout opatření spadající do oblasti působnosti společné rybářské politiky. Je proto vhodné zmocnit členské státy, aby ve vodách pod jejich svrchovaností či jurisdikcí přijímaly opatření pro zachování zdrojů, která jsou nezbytná k plnění jejich povinností podle těchto aktů Unie, pokud taková opatření nemají dopad na zájmy jiných členských států v oblasti rybolovu. V případech, kdy by taková opatření mohla mít dopad na zájmy jiných členských států v oblasti rybolovu, by pravomoc přijímat tato opatření měla být svěřena Komisi a mělo by být využilo regionální spolupráce mezi dotčenými členskými státy.

(26)

Je zapotřebí přijmout opatření ke snížení současných vysokých úrovní nežádoucích úlovků a postupnému odstranění výmětů. Nežádoucí úlovky a výměty představují značné plýtvání a mají nepříznivý dopad na udržitelné využívání biologických mořských zdrojů a mořských ekosystémů, jakož i na finanční životaschopnost rybolovu. Měla by být stanovena a postupně zavedena povinnost vykládky všech úlovků (dále jen „povinnost vykládky“) druhů, na něž se vztahují omezení odlovu, a ve Středozemním moři rovněž úlovků druhů, na něž se vztahují minimální velikosti, které byly uloveny během rybolovných činností ve vodách Unie nebo rybářskými plavidly Unie, a zároveň by měla být zrušena pravidla, která dosud rybáře donucovala k výmětům.

(27)	Povinnost vykládky by měla být zaváděna individuálně pro jednotlivé druhy rybolovu. Rybáři by měli mít možnost nadále provádět výměty u druhů, které podle nejlepšího dostupného vědeckého poradenství vykazují vysokou míru přežití při vypuštění do moře.

(28)	Má-li povinnost vykládky fungovat a mají-li být zmírněny důsledky proměnlivého ročního složení úlovků, mělo by být členským státům umožněno převádět meziročně určité procento kvót.

(29)

V rámci řízení povinnosti vykládky je nezbytné, aby členské státy vynaložily maximální úsilí ke snížení nežádoucích úlovků. Za tímto účelem musí mít vysokou prioritou zlepšení selektivních rybolovných technik pro zamezení nežádoucím úlovkům a pro jejich co nejvýraznější možné snížení. Je důležité, aby členské státy rozdělily kvóty mezi plavidla v kombinaci, která co nejlépe odpovídá předpokládanému složení druhů v rybolovné oblasti. V případě nesouladu mezi dostupnými kvótami a skutečným způsobem rybolovu by členské státy měly zvážit úpravu prostřednictvím výměny kvót s jinými členskými státy, a to i na trvalém základě. Členské státy by rovněž měly zvážit usnadnění společného využívání individuálních kvót majiteli plavidel, například na úrovni organizací producentů nebo skupin majitelů plavidel. Členské státy by konečně měly zvážit započítání druhů ulovených jako vedlejší úlovek oproti kvótě cílového druhu v závislosti na stavu druhu uloveného jako vedlejší úlovek z hlediska ochrany.

(30)	Způsoby využití vykládek úlovků ryb, které nedosahují minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, by měly být omezené a neměly by zahrnovat prodej pro lidskou spotřebu.

(31)	Vzhledem k nežádoucím úlovkům, které jsou nevyhnutelné i při používání všech opatření pro jejich snížení, by se pro rybolov, na nějž se vztahuje povinnost vykládky, měly stanovit určité výjimky de minimis z povinnosti vykládky, a to zejména prostřednictvím víceletých plánů.

(32)

S výhradou vědeckého poradenství a aniž by byly ohroženy cíle maximálního udržitelného výnosu a aniž by došlo ke zvýšení úmrtnosti ryb způsobené rybolovem, mělo by při uplatňování povinnosti vykládky, včetně povinnosti dokumentace úlovků, být možné zvýšit související rybolovná práva, aby se zohlednila skutečnost, že ryby, které byly dříve předmětem výmětů, budou součástí vykládky.

(33)

Přístup k rybolovu by měl být založen na transparentních a objektivních kritériích zahrnujících kritéria environmentální, sociální a hospodářské povahy. Členské státy by měly podpořit odpovědný rybolov poskytováním pobídek hospodářským subjektům lovícím způsobem, který je nejméně škodlivý pro životní prostředí, a co nejprospěšnější pro společnost.

(34)	U populací, pro které nebyl stanoven žádný víceletý plán, by míra využívání poskytující maximální udržitelný výnos měla být zajištěna stanovením omezení odlovů nebo intenzity rybolovu. Pokud není k dispozici dostatek údajů, měl by být rybolov řízen na základě přibližných parametrů.

(35)	S ohledem na nejistý hospodářský stav odvětví rybolovu a závislost některých pobřežních komunit na rybolovu je nutné zajistit relativní stabilitu rybolovných činností rozdělením rybolovných práv mezi členské státy na základě předvídatelného podílu populací pro každý členský stát.

(36)

Vzhledem k dočasné biologické situaci populací by tato relativní stabilita rybolovných činností měla ochránit regiony, kde je místní obyvatelstvo obzvláště závislé na rybolovu a činnostech s ním souvisejících, a plně zohlednit zvláštní potřeby těchto regionů, jak o tom rozhodla Rada ve svém usnesení ze dne 3. listopadu 1976 (14), a zejména v příloze VII tohoto usnesení.

(37)	V tomto smyslu by tedy měl být chápán koncept relativní stability.

(38)

Komise by měla být zmocněna přijmout dočasná opatření v případě vážné hrozby pro zachování biologických mořských zdrojů nebo mořského ekosystému v důsledku rybolovných činností, která vyžaduje okamžitou akci. Tato opatření by měla být zavedena ve stanovených lhůtách a platit po přesně vymezenou dobu.

(39)

Členské státy by měly na regionální úrovni spolupracovat za účelem přijímání společných doporučení a jiných nástrojů pro vytváření a provádění opatření pro zachování zdrojů a opatření majících dopad na rybolovnou činnost v oblastech chráněných podle práva životního prostředí. V rámci regionální spolupráce by Komise měla přijímat opatření pro zachování zdrojů prostřednictvím prováděcích aktů nebo aktů v přenesené pravomoci pouze tehdy, jestliže se všechny příslušné členské státy v daném regionu dohodnou na společném doporučení. Není-li k dispozici společné doporučení, měla by Komise předložit návrh příslušných opatření podle Smlouvy.

(40)	Členské státy by měly mít pravomoc přijímat opatření pro zachování a řízení zdrojů, pokud jde o populace ve vodách Unie, platná pouze pro rybářská plavidla Unie plující pod jejich vlajkou.

(41)

Členské státy by ve svých pásmech o šířce 12 námořních mil měly mít pravomoc přijímat opatření pro zachování a řízení zdrojů platná pro všechna rybářská plavidla Unie za předpokladu, že tato opatření použitelná na rybářská plavidla Unie z jiných členských států jsou nediskriminační, proběhla předběžná konzultace s ostatními dotčenými členskými státy a Unie nepřijala opatření, která se zvlášť zabývají zachováním a řízením zdrojů v dotyčném pásmu 12 námořních mil.

(42)	Členské státy by měly mít možnost zavést systém převoditelných koncesí k rybolovu.

(43)

Členské státy by měly přijmout zvláštní opatření s cílem přizpůsobit počet rybářských plavidel Unie dostupným zdrojům, a to na základě svých posouzení vyváženosti rybolovné kapacity jejich loďstev a rybolovných práv, která mají k dispozici. Tato posouzení by měla být vypracována v souladu s pokyny Komise a uvedena ve výroční zprávě, která bude předána Komisi. Tyto zprávy by měly být zveřejněny. Každý členský stát by měl mít možnost zvolit si opatření a nástroje, které hodlá přijmout ke snížení nadměrné rybolovné kapacity.

(44)	Kromě toho by se pro účely řízení a úpravy rybolovné kapacity měly zachovat povinné maximální stropy kapacity loďstev a vnitrostátní režimy vstupu a výstupu v souvislosti s finančními prostředky určenými na vyřazování plavidel z provozu.

(45)	Členské státy by měly zaznamenávat nejnutnější informace o vlastnostech a činnostech rybářských plavidel Unie plujících pod jejich vlajkou. Tyto záznamy je třeba zpřístupnit Komisi pro účely sledování velikosti loďstev členských států.

(46)

Řízení rybolovu založené na nejlepším dostupném vědeckém poradenství vyžaduje harmonizované, spolehlivé a přesné soubory údajů. Členské státy by proto měly shromažďovat údaje o loďstvech a jejich rybolovných činnostech, zejména biologické údaje o úlovcích, včetně výmětů, a informace ze zjišťování o populacích ryb a o možných ekologických dopadech rybolovných činností na mořský ekosystém. Členské státy by měly spravovat shromážděné údaje a zpřístupňovat je konečným uživatelům a jiným zúčastněným stranám. Členské státy by měly spolupracovat navzájem a s Komisí při koordinování činností shromažďování údajů. Členské státy by při shromažďování údajů měly případně spolupracovat s třetími zeměmi. Členské státy by měly poskytovat Komisi pro účely jejího posouzení výroční zprávy o svých činnostech v oblasti shromažďování údajů, které se zveřejní.

(47)	Shromažďování údajů by mělo zahrnovat údaje, které usnadní hospodářské posouzení podniků působících v odvětví rybolovu, v akvakultuře a v odvětví zpracování produktů rybolovu a akvakultury a posouzení vývoje zaměstnanosti v těchto odvětvích.

(48)

Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR), zřízený rozhodnutím Komise 2005/629/ES (15), může být konzultován, pokud jde o záležitosti týkající se zachování a řízení biologických mořských zdrojů, s cílem zajistit potřebnou pomoc vysoce kvalifikovaných vědeckých pracovníků, zejména při uplatňování biologických, hospodářských, environmentálních, sociálních a technických oborů.

(49)

Je třeba posílit vědeckou činnost v odvětví rybářství zaměřenou na rozvoj politik prostřednictvím shromažďování vnitrostátních vědeckých údajů o rybolovu, programů pro výzkum a inovace prováděných v koordinaci s dalšími členskými státy a pomocí rámců Unie pro výzkum a inovace. Je třeba rovněž podporovat lepší spolupráci mezi tímto odvětvím a vědci.

(50)

Unie by měla podporovat cíle společné rybářské politiky na mezinárodní úrovni s cílem zajistit, aby rybolovná činnost Unie mimo vody Unie vycházela ze stejných zásad a norem, jako jsou ty, které se používají na základě práva Unie, a podporovat rovné podmínky pro hospodářské subjekty Unie a hospodářské subjekty třetích zemí. Za tímto účelem by měla Unie usilovat o vedoucí postavení při posilování výkonnosti regionálních a mezinárodních organizací, s cílem umožnit jim lépe chránit a řídit mořské živé zdroje v jejich oblasti působnosti, kromě jiného potíráním nedovoleného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Unie by měla spolupracovat se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi s cílem zlepšit dodržování mezinárodních opatření, včetně potírání nedovoleného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu. Postoje Unie by měly být založeny na nejlepším dostupném vědeckém poradenství.

(51)

Dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu uzavřené s třetími zeměmi by měly zajistit, aby rybolovné činnosti Unie ve vodách třetí země byly založeny na nejlepším dostupném vědeckém poradenství a příslušné výměně informací, čímž se zajistí udržitelné využívání biologických mořských zdrojů, transparentnost, pokud jde o určování přebytku, a tudíž řízení zdrojů, které je slučitelné s cíli společné rybářské politiky. Tyto dohody, které poskytují přístup ke zdrojům přiměřeným zájmům loďstva Unie výměnou za finanční příspěvek od Unie, by měly přispět k zavedení stanovení vysoce kvalitního rámce správy, aby se tak zajistila zejména účinná opatření ke sběru údajů, sledování, kontrole a dohledu.

(52)

Dodržování demokratických zásad a lidských práv stanovených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a jiných příslušných mezinárodních nástrojích týkajících se lidských práv a dodržování zásady právního státu by mělo tvořit základní prvek dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, které by měly obsahovat zvláštní ustanovení o lidských právech. Vložení ustanovení o lidských právech do dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu by mělo být plně v souladu s celkovými cíli politiky Unie v oblasti rozvoje.

(53)

Akvakultura by měla přispět k zachování udržitelného potenciálu produkce potravin v celé Unii, aby byla zaručena dlouhodobá potravinová bezpečnost, včetně dodávek potravin, jakož i růst a zaměstnanost pro občany Unie a aby se napomohlo vyhovět rostoucí světové poptávce po potravinách z vodních organismů.

(54)	Ve strategii Komise pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury přijaté v roce 2009, kterou uvítala a podpořila Rada a uvítal Evropský parlament, byla zmíněna potřeba vytvoření a podpory rovných podmínek pro akvakulturu jako základ pro její udržitelný rozvoj.

(55)

Činnosti v oblasti akvakultury v Unii jsou ovlivňovány různými podmínkami přesahujícími vnitrostátní hranice, i pokud jde o udělování povolení hospodářským subjektům. Je tudíž třeba vypracovat strategické směry Unie pro vnitrostátní strategické plány s cílem zvýšit konkurenceschopnost odvětví akvakultury, podpořit jeho rozvoj a inovace a podnítit hospodářskou činnost, diverzifikaci a zlepšení kvality života v pobřežních a vnitrozemských oblastech. Dále je třeba vytvořit mechanismy výměny informací a osvědčených postupů mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody koordinace vnitrostátních opatření týkajících se bezpečnosti podnikání, přístupu do vod a prostoru Unie a zjednodušení postupů udělování licencí.

(56)	Zvláštní povaha akvakultury vyžaduje poradní sbor ke konzultaci se zúčastněnými stranami o prvcích politik Unie, které by mohly mít dopad na akvakulturu.

(57)

Je třeba posílit konkurenceschopnost odvětví rybolovu a akvakultury Unie a provést zjednodušení, které by podpořilo lepší řízení činností tohoto odvětví v oblasti produkce a uvádění na trh. Společná organizace trhů pro produkty rybolovu a akvakultury by měla zajistit rovné podmínky pro všechny produkty rybolovu a akvakultury uváděné na trh Unie bez ohledu na jejich původ, měla by umožnit spotřebitelům lépe se rozhodovat na základě dostupných informací a podpořit odpovědnou spotřebu a měla by zlepšit hospodářské znalosti a vědomosti o trzích Unie v rámci celého dodavatelského řetězce.

(58)	Společná organizace trhů by měla být provedena v souladu s mezinárodními závazky Unie, zejména co se týče ustanovení Světové obchodní organizace.

(59)	K zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky je třeba zavést účinný systém pro kontroly, inspekce a prosazování, který by zahrnoval boj proti nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovným činnostem.

(60)	V rámci režimu Unie pro kontrolu, inspekci a vynucování je třeba podpořit používání moderních a účinných technologií. Je třeba, aby členské státy a Komise měly možnost provádět pilotní projekty týkající se nových kontrolních technologií a systémů pro správu údajů.

(61)	Aby se zajistily srovnatelné podmínky v různých členských státech, pokud jde o uplatňování pravidel pro kontrolu a vynucování, měla by se podpořit spolupráce mezi členskými státy při stanovování účinných, přiměřených a odrazujících sankcí.

(62)	Aby se zajistilo zapojení hospodářských subjektů do sběru údajů prováděného Unií a do režimu Unie pro kontrolu, inspekci a vynucování, měly by mít členské státy možnost od svých hospodářských subjektů vyžadovat, aby přiměřeně přispívali na odpovídající provozní náklady.

(63)

Cílů společné rybářské politiky nemůže být uspokojivě dosaženo pouze na úrovni členských států z důvodů obtíží, s nimiž se potýkají při rozvoji odvětví rybolovu a jeho řízení, a z důvodu omezených finančních prostředků členských států. V zájmu přispění k dosažení těchto cílů by proto měla být poskytnuta víceletá finanční pomoc zaměřená na priority společné rybářské politiky Unie a uzpůsobená zvláštním rysům odvětví rybolovu v jednotlivých členských státech.

(64)

Je třeba, aby finanční pomoc Unie byla podmíněna dodržováním pravidel společné rybářské politiky členskými státy i hospodářskými subjekty včetně majitelů plavidel. S výhradou přijetí zvláštních pravidel, by měla být finanční pomoc přerušena, pozastavena nebo upravena v případě nedodržení konkrétní povinnosti podle společné rybářské politiky členským státem nebo v případě vážného porušení těchto pravidel hospodářským subjektem.

(65)

Dialog se zúčastněnými stranami se ukázal být zásadní pro dosažení cílů společné rybářské politiky. Vzhledem k rozdílným podmínkám ve vodách Unie a větší regionalizaci společné rybářské politiky je třeba, aby poradní sbory umožnily v rámci provádění společné rybářské politiky využívat znalosti a zkušenosti všech zúčastněných stran.

(66)	S ohledem na zvláštní charakter nejvzdálenějších regionů, akvakultury, trhů a Černého moře je vhodné pro každou tuto oblast vytvořit nový poradní sbor.

(67)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy, pokud jde o přijetí opatření pro zachování zdrojů doprovázející některé povinnosti členských států v oblasti životního prostředí, přizpůsobení povinnosti vykládky za účelem souladu s mezinárodními závazky Unie, rozšíření povinnosti vykládky na další druhy prostřednictvím procesu regionalizace, přijetí zvláštních plánu výmětů prostřednictvím procesu regionalizace, přijetí výjimek de minimis z povinnosti vykládky, jestliže nebylo přijato žádné jiné prováděcí opatření pro uvedenou povinnost, a stanovení podrobností ohledně fungování poradních sborů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(68)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o dočasná opatření k odvrácení vážné hrozby pro ochranu biologických mořských zdrojů, režim vstupu a výstupu při řízení loďstva a pro zaznamenávání, formát a předávání údajů pro rejstřík rybářského loďstva Unie. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (16).

(69)	V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení jeho cílů.

(70)	Rozhodnutí Rady 2004/585/ES (17) by mělo být zrušeno, jakmile vstoupí v platnost odpovídající pravidla podle tohoto nařízení.

(71)	Z důvodu množství a významu změn, které mají být provedeny, by nařízení (ES) č. 2371/2002 mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

ČÁST I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Společná rybářská politika se vztahuje na:

a)	zachování, biologických mořských zdrojů a řízení rybolovu a loďstev, jež tyto zdroje využívají;

b)	v souvislosti s opatřeními v oblasti tržních a finančních opatření na podporu provádění společné rybářské politiky: na biologické sladkovodní zdroje, akvakulturu a na zpracování a uvádění produktů rybolovu a akvakultury na trh.

2.   Společná rybářská politika se vztahuje na činnosti uvedené v odstavci 1, pokud jsou prováděny:

a)	na území členských států, na které se vztahuje Smlouva;

b)	ve vodách Unie, včetně činností prováděných rybářskými plavidly plujícími pod vlajkou třetích zemí nebo v těchto zemích registrovanými;

c)	rybářskými plavidly Unie mimo vody Unie; nebo

d)	státními příslušníky členských států, aniž je dotčena prvořadá odpovědnost státu vlajky.

Článek 2

Cíle

1.   Společná rybářská politika musí zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury byly dlouhodobě udržitelné z hlediska životního prostředí a byly řízeny způsobem, jenž je v souladu s cíli dosáhnout přínosů v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti a přispět k dostupnosti dodávek potravin.

2.   Společná rybářská politika musí uplatňovat přístup předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu a jejím účelem je zajistit, aby využívání živých biologických mořských zdrojů obnovilo a zachovalo stavy lovených druhů nad úrovněmi, které mohou poskytnout maximální udržitelný výnos.

K dosažení cíle postupné obnovy a zachování rybích populací na úrovních biomasy schopných poskytnout maximální udržitelný výnos bude pokud možno postupně a přírůstkově dosaženo míry využití pro maximální udržitelný výnos do roku 2015 a pro všechny populace nejpozději do roku 2020.

3.   Společná rybářská politika musí provádět ekosystémový přístup k řízení rybolovu, aby zajistila, že nepříznivé dopady rybolovných činností na mořský ekosystém budou minimalizovány, a musí se snažit zajistit, aby při činnostech v oblasti akvakultury a rybolovu nedocházelo ke zhoršování mořského prostředí.

4.   Společná rybářská politika musí přispívat ke shromažďování vědeckých údajů.

5.   Společná rybářská politika musí zejména:

a)	postupně v jednotlivých případech a se zohledněním nejlepšího dostupného vědeckého poradenství odstranit výměty zamezením případným nežádoucím úlovkům a jejich co nejvýraznějším možným snížením a postupným zajištěním vykládání úlovků;

b)	v případě nutnosti co nejlépe využít nežádoucí úlovky, aniž by se zároveň vytvořil trh s takovými úlovky, které nedosahují minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů;

c)	zajistit podmínky pro hospodářsky životaschopné a konkurenceschopné rybolovné a zpracovatelské odvětví a činnosti na pevnině související s rybolovem;

d)	stanovit opatření pro přizpůsobení rybolovné kapacity loďstev úrovním rybolovných práv, které jsou v souladu s odstavcem 2, s cílem provozovat hospodářsky životaschopná loďstva bez nadměrného využívání biologických mořských zdrojů;

e)	podporovat rozvoj udržitelných činností Unie v oblasti akvakultury s cílem přispět k zajišťování dodávek a zabezpečení potravin a zaměstnanosti;

f)	přispívat k přiměřené životní úrovni pro ty, kdo závisejí na rybolovných činnostech s ohledem na pobřežní rybolov a sociálně ekonomické aspekty;

g)	přispívat k účinnému a transparentnímu vnitřnímu trhu s produkty rybolovu a akvakultury a přispívat k zajištění rovných podmínek pro produkty rybolovu a akvakultury uváděné na trh v Unii;

h)	zohlednit zájmy spotřebitelů i producentů;

i)	podpořit pobřežní rybolovné činnosti při zohlednění sociálně ekonomických aspektů;

j)	zajistit soulad s právními předpisy Unie v oblasti životního prostředí, zejména s cílem dosáhnout dobrého stavu prostředí do roku 2020 podle čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/56/ES, a rovněž s dalšími politikami Unie.

Článek 3

Zásady řádné správy

Společná rybářská politika se musí řídit následujícími zásadami řádné správy:

a)	jasné vymezení odpovědností na úrovni Unie a na regionální, vnitrostátní a místní úrovni;

b)	zohlednění regionálních zvláštností prostřednictvím regionalizovaného přístupu;

c)	stanovení opatření v souladu s nejlepším dostupným vědeckým poradenstvím;

d)	dlouhodobý náhled;

e)	efektivita administrativních nákladů;

f)	vhodné zapojení zúčastněných stran, zejména poradních sborů, ve všech fázích od vypracování po provádění opatření;

g)	prvořadá odpovědnost státu vlajky;

h)	soulad s ostatními politikami Unie.

i)	využívání posouzení dopadů podle potřeby;

j)	soudržnost mezi vnitřním a vnějším rozměrem společné rybářské politiky;

k)

transparentnost při zpracovávání údajů v souladu se stávajícími právními požadavky, s patřičným respektováním soukromého života, ochranou osobních údajů a pravidel důvěrnosti; dostupnost údajů pro příslušné vědecké subjekty, jiné subjekty se zájmem o vědecké poznatky nebo řízení a další vymezené konečné uživatele.

Článek 4

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)	„vodami Unie“ vody spadající pod svrchovanost nebo do jurisdikce členských států s výjimkou vod přiléhajících k územím uvedeným v příloze II Smlouvy;

2)	„biologickými mořskými zdroji“ dostupné a dosažitelné živé mořské vodní druhy, včetně anadromních a katadromních druhů během jejich života v moři;

3)	„biologickými sladkovodními zdroji“ dostupné a dosažitelné živé sladkovodní druhy;

4)	„rybářským plavidlem“ jakékoli plavidlo vybavené pro účely obchodního využívání mořských biologických zdrojů nebo pastí na tuňáka obecného.

5)	„rybářským plavidlem Unie“ rybářské plavidlo plující pod vlajkou členského státu a zapsané v Unii;

6)	„vstupem do rybářského loďstva“ rozumí zápis rybářského plavidla do rejstříku rybářských plavidel členského státu;

7)	„maximálním udržitelným výnosem“ nejvyšší teoretický vyvážený výnos, který je možné nepřetržitě v průměru získávat z populace za stávajících průměrných environmentálních podmínek, aniž by byl významně narušen proces reprodukce;

8)

„přístupem předběžné opatrnosti v oblasti řízení rybolovu“ v souladu s článkem 6 dohody OSN o rybích populacích přístup, podle kterého by nedostatek příslušných vědeckých údajů neměl být důvodem k odložení nebo nepřijetí řídicích opatření pro zachování cílových druhů, přidružených nebo závislých druhů a necílových druhů a jejich životního prostředí;

9)

„ekosystémovým přístupem k řízení rybolovu“ integrovaný přístup k řízení rybolovu v rámci ekologicky účelných hranic, který usiluje o řízení využívání přírodních zdrojů s ohledem na rybolov a jiné lidské činnosti, při zachování jak biologického bohatství, tak biologických procesů nezbytných k ochraně složení, struktury a fungování stanovišť příslušného ekosystému, a při zohlednění poznatků i nejistých údajů o biotických, abiotických a lidských složkách ekosystémů;

10)	„výměty“ úlovky, které se vracejí zpět do moře;

11)	„rybolovem s malým dopadem“ používání selektivních rybolovných postupů, jež mají nízký škodlivý dopad na mořské ekosystémy nebo se případně vyznačují nízkými hodnotami emisí z paliv;

12)	„selektivním rybolovem“ rybolov pomocí rybolovných metod či zařízení, jež v průběhu rybolovu umožňují cíleně lovit organismy podle jejich velikosti a druhu a umožňují, aby necílové druhy nebyly loveny nebo aby byly bez újmy vráceny zpět do moře;

13)	„mírou úmrtnosti způsobenou rybolovem“ míra, v níž se v daném období v rámci rybolovné činnosti odloví z populace biomasa nebo jedinci;

14)	„populací“ biologické mořské zdroje, které se vyskytují v dané oblasti řízení;

15)

„omezením odlovu“ podle potřeby buď množstevní omezení úlovků populace ryb nebo skupiny populací ryb během daného období, pokud se na tyto populace ryb nebo skupiny populací ryb vztahuje povinnost vykládky, nebo množstevní omezení vykládek populace ryb nebo skupiny populací ryb během daného období, na které se povinnost vykládky nevztahuje;

16)	„referenčními body pro zachování“ hodnoty parametrů rybí populace (jako je biomasa nebo míra úmrtnosti způsobená rybolovem) používané při řízení rybolovu, například pokud jde o přijatelnou úroveň biologického rizika nebo požadovanou úroveň výnosu;

17)

„minimální referenční velikostí pro zachování zdrojů“ velikost žijících mořských vodních druhů stanovená právními předpisy Unie s přihlédnutím k dospělosti, pod kterou se uplatňují omezení nebo pobídky zaměřené na zamezování odlovu v rámci rybolovné činnosti; tato velikost v příslušných případech nahrazuje minimální velikost při vykládce;

18)

„populací v rámci bezpečných biologických limitů“ populace, u níž je vysoce pravděpodobné, že její odhadovaná biomasa reprodukující se populace na konci předchozího roku je nad hranicí referenčního bodu biomasy (Blim) a její odhadovaná míra úmrtnosti způsobená rybolovem v předchozím roce je pod hranicí referenčního bodu míry úmrtnosti způsobené rybolovem (Flim);

19)	„ochranou“ preventivní opatření, jejichž cílem je zabránit nežádoucím situacím;

20)	„technickým opatřením“ opatření, které stanoví podmínky používání a strukturu lovných zařízení a omezení přístupu do rybolovných oblastí, a tím reguluje druhové a velikostní složení úlovků a dopady na části ekosystémů v důsledku rybolovných činností;

21)	„intenzitou rybolovu“ součin kapacity a činnosti rybářského plavidla; pro skupinu plavidel součet intenzit rybolovu všech plavidel ve skupině;

22)	„členským státem s přímým zájmem na řízení“ členský stát, jehož zájem se zakládá na rybolovných právech nebo rybolovu prováděném ve výlučné hospodářské zóně dotčeného členského státu nebo – ve Středozemním moři – na tradičním rybolovu na volném moři;

23)	„převoditelnými koncesemi k rybolovu“ odvolatelné nároky uživatele na konkrétní část rybolovných práv přidělených členskému státu nebo stanovených v plánech řízení přijatých členským státem v souladu s článkem 19 nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 (18), které může držitel převést;

24)	„rybolovnou kapacitou“ prostornost plavidla v GT (hrubá prostornost) a jeho výkon v kW (kilowatty), jak jsou definovány v článcích 4 a 5 nařízení Rady (EHS) č. 2930/86 (19);

25)

„akvakulturou“ pěstování nebo chov vodních organismů za použití postupů určených ke zvýšení produkce těchto organismů nad přirozenou kapacitu životního prostředí, přičemž tyto organismy zůstávají po dobu pěstování nebo chovu majetkem fyzické nebo právnické osoby až do doby svého sběru a po tuto dobu;

26)	„licencí k rybolovu“ licence ve smyslu čl. 4 bodu 9 nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 (20);

27)	„oprávněním k rybolovu“ oprávnění ve smyslu čl. 4 bodu 10 nařízení (ES) č. 1224/2009;

28)	„rybolovnou činností“ vyhledávání ryb, nahazování, kladení, vlečení a vytahování lovného zařízení, naložení úlovku na palubu, překládka, uchovávání na palubě, zpracovávání na palubě, přemísťování, umísťování do klecí, výkrm a vykládka ryb a produktů rybolovu;

29)	„produkty rybolovu“ vodní organismy vzešlé z jakékoli rybolovné činnosti nebo produkty z nich získané;

30)	„hospodářským subjektem“ fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo vlastní jakýkoli podnik vykonávající jakékoli činnosti související s jakoukoli fází produkce, zpracování, uvádění na trh, distribuce a maloobchodního prodeje produktů rybolovu a akvakultury;

31)	„závažným porušením předpisů“ porušení, které je jako takové definováno příslušnými právními předpisy Unie, včetně čl. 42 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 (21) a čl. 90 odst. 1 nařízení (ES) č. 1224/2009;

32)	„konečným uživatelem vědeckých údajů“ subjekt se zájmem o vědeckou analýzu údajů v odvětví rybolovu pro účely výzkumu nebo řízení;

33)

„přebytky přípustného odlovu“ ta část přípustného odlovu, již pobřežní stát neodloví, takže celková míra využívání jednotlivých populací zůstává pod úrovněmi, které umožňují samoobnovu, a populace lovených druhů jsou udržovány nad požadovanými úrovněmi stanovenými na základě nejlepšího dostupného vědeckého poradenství;

34)	„produkty akvakultury“ vodní organismy v jakémkoli stadiu svého životního cyklu vzešlé z jakékoli činnosti akvakultury nebo produkty z nich získané;

35)	„biomasou reprodukující se populace“ odhad hmotnosti ryb konkrétní populace, které se v určenou dobu reprodukují, včetně samců i samiček a ryb, které se rozmnožují živorodým způsobem;

36)	„smíšeným rybolovem“ rybolov, v němž se vyskytuje více druhů a při němž je pravděpodobné, že dojde ve stejné rybolovné operaci k odlovu různých druhů;

37)

„dohodami o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu“ mezinárodní dohody uzavřené s třetím státem za účelem získání přístupu do vod a ke zdrojům s cílem udržitelně využívat určitou část přebytku mořských biologických zdrojů výměnou za finanční kompenzaci od Unie, která může zahrnovat odvětvovou podporu;

2.   Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto zeměpisné definice zeměpisných oblastí:

a)	„Severním mořem“ se rozumí oblasti ICES (22) IIIa a IV;

b)	„Baltským mořem“ se rozumí oblasti ICES IIIb, IIIc a IIId;

c)	„severozápadními vodami“ se rozumí oblasti ICES V (vyjma Va a v případě Vb pouze vody Unie), VI a VII;

d)	„jihozápadními vodami“ se rozumí oblasti ICES VIII, IX a X (vody v okolí Azor) a oblasti CECAF (23) 34.1.1, 34.1.2 a 34.2.0 (vody v okolí Madeiry a Kanárských ostrovů);

e)	„Středozemním mořem“ se rozumí mořské vody Středozemního moře na východ od 5°36′ západní délky;

f)	„Černým mořem“ zeměpisná podoblast GFCM definovaná v usnesení GFCM/33/2009/2.

ČÁST II

PŘÍSTUP DO VOD

Článek 5

Obecná pravidla pro přístup do vod

1.   Rybářská plavidla Unie musí mít rovný přístup do vod a ke zdrojům ve všech jiných vodách Unie, než jsou vody uvedené v odstavcích 2 a 3, s výhradou opatření přijatých podle části III.

2.   Členské státy jsou do 31. prosince 2022 oprávněny ve vodách do 12 námořních mil od základních linií, které jsou pod jejich svrchovaností nebo jurisdikcí, omezit rybolov na rybářská plavidla, která tradičně působí v těchto vodách z přístavů na přilehlém pobřeží,. Tímto oprávněním nejsou dotčena pravidla pro rybářská plavidla Unie, která plují pod vlajkou jiných členských států v rámci stávajících sousedských vztahů mezi členskými státy, a opatření uvedená v příloze I, která pro každý členský stát stanoví zeměpisné oblasti v rámci pobřežních pásem jiných členských států, kde se tyto činnosti provozují, a druhy, kterých se tyto činnosti týkají. Členské státy informují Komisi o omezeních zavedených podle tohoto odstavce.

3.   Ve vodách do 100 námořních mil od základních linií nejvzdálenějších regionů Unie podle čl. 349 prvního pododstavce Smlouvy jsou dotyčné členské státy oprávněny do 31. prosince 2022 omezit rybolov na plavidla zapsaná v přístavech těchto území. Výjimku tvoří plavidla Unie, která tradičně loví v těchto vodách, pokud tato plavidla nepřekračují tradičně používanou intenzitu rybolovu. Členské státy informují Komisi o omezeních zavedených podle tohoto odstavce.

4.   Opatření, která se použijí po uplynutí platnosti úprav stanovených v odstavcích 2 a 3, budou přijata do 31. prosince 2022.

ČÁST III

OPATŘENÍ PRO ZACHOVÁNÍ A UDRŽITELNÉ VYUŽÍVÁNÍ BIOLOGICKÝCH MOŘSKÝCH ZDROJŮ

HLAVA I

Opatření pro zachování zdrojů

Článek 6

Obecná ustanovení

1.   Unie přijme opatření pro zachování zdrojů uvedená v článku 7 za účelem splnění cílů společné rybářské politiky, které spočívají v zachování a udržitelném využívání biologických mořských zdrojů, jak jsou stanoveny v článku 2.

2.   Při uplatňování tohoto nařízení Komise konzultuje příslušné poradní orgány a příslušné vědecké subjekty. Opatření pro zachování zdrojů se přijímají s přihlédnutím k dostupnému vědeckému, technickému a ekonomickému poradenství, včetně zpráv vypracovaných Vědeckotechnickým a hospodářským výborem pro rybářství (VTHVR) a jinými poradními orgány, poradenství poskytnutého poradními sbory a společných doporučení členských států podle článku 18.

3.   Členské státy mohou navzájem spolupracovat pro účely přijetí opatření podle článků 11, 15 a 18.

4.   Členské státy navzájem koordinují svou činnost před přijetím vnitrostátních opatření podle čl. 20 odst. 2.

5.   V konkrétních případech, zejména pokud jde o oblast Středomoří, mohou být členské státy zmocněny přijímat právně závazné akty v oblasti společné rybářské politiky, včetně opatření pro zachování zdrojů. Podle potřeby se použije článek 18.

Článek 7

Druhy opatření pro zachování zdrojů

1.   Opatření pro zachování a udržitelné využívání biologických mořských zdrojů mohou kromě jiného zahrnovat:

a)	víceleté plány podle článků 9 a 10;

b)	cíle pro zachování a udržitelné využívání populací a související opatření pro minimalizaci dopadu rybolovu na mořské prostředí;

c)	opatření pro přizpůsobení rybolovné kapacity rybářských plavidel dostupným rybolovným právům;

d)

pobídky, včetně pobídek hospodářské povahy, jako jsou rybolovná práva, s cílem podpořit postupy při rybolovu, které přispívají k selektivnějšímu rybolovu, zamezení případným nežádoucím úlovkům a jejich co nejvýraznějšímu možnému snížení a k rybolovu s nízkým dopadem na mořský ekosystém a rybolovné zdroje;

e)	opatření ke stanovení a přidělení rybolovných práv;

f)	opatření za účelem plnění cílů stanovených v článku 15;

g)	minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů;

h)	pilotní projekty týkající se alternativních způsobů řízení rybolovu a lovných zařízení, které zvyšují selektivitu nebo minimalizují negativní dopad rybolovných činností na mořské prostředí;

i)	opatření nezbytná pro dodržení povinností podle právních předpisů Unie týkajících se životního prostředí přijatá podle článku 11;

j)	technická opatření uvedená v odstavci 2.

2.   Technická opatření mohou zahrnovat mimo jiné:

a)	vlastnosti lovných zařízení a pravidla týkající se jejich používání;

b)

specifikace týkající se konstrukce lovných zařízení, včetně: i) úprav nebo doplňkových zařízení na zlepšení selektivity nebo pro minimalizaci negativního dopadu na ekosystém; ii) úprav nebo doplňkových zařízení ke snížení vedlejších úlovků ohrožených, bezprostředně ohrožených a chráněných druhů a ke snížení dalších nežádoucích úlovků;

c)	omezení nebo zákaz používání určitých lovných zařízení a provádění rybolovných činností v určitých oblastech nebo obdobích;

d)	požadavky na rybářská plavidla na ukončení činnosti ve vymezené oblasti po vymezenou minimální dobu za účelem ochrany dočasných nahromadění ohrožených druhů, ryb ve tření, ryb pod minimální referenční velikostí pro zachování zdrojů a jiných zranitelných mořských zdrojů;

e)	konkrétní opatření na minimalizaci negativního dopadu rybolovných činností na biologickou rozmanitost moří a mořské ekosystémy, včetně opatření pro zamezení případným nežádoucím úlovkům a jejich co nejvýraznějšímu možnému snížení;

Článek 8

Zřízení oblastí na obnovu rybích populací

1.   Unie při patřičném zohlednění stávajících oblastí ochrany usiluje o zřízení chráněných oblastí na základě jejich biologické citlivosti, včetně oblastí, kde je jasně prokázána vysoká koncentrace ryb pod úrovní minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů, a oblastí tření ryb. V takových oblastech mohou být rybolovné činnosti omezeny nebo zakázány s cílem přispět k zachování živých vodních zdrojů a mořských ekosystémů. Unie i nadále poskytuje dodatečnou ochranu stávajícím biologicky citlivým oblastem.

2.   Pro tyto účely členské státy určí, je-li to možné, vhodné oblasti, které mohou tvořit součást soudržné sítě, a popřípadě vypracují společná doporučení v souladu s čl. 18 odst. 7, aby umožnily Komisi předložit návrh v souladu se Smlouvou.

3.   Komise může být v rámci víceletého plánu zmocněna zřídit takové biologicky citlivé chráněné oblasti. Použije se čl. 18 odst. 1 až 6. Komise pravidelně podává Evropskému parlamentu a Radě zprávy o chráněných oblastech.

HLAVA II

Zvláštní opatření

Článek 9

Zásady a cíle víceletých plánů

1.   Víceleté plány se přijímají prioritně na základě vědeckého, technického a hospodářského poradenství a obsahují opatření pro zachování zdrojů za účelem obnovy a zachování stavů rybích populací nad úrovněmi, které jsou schopny poskytnout maximální udržitelný výnos v souladu s čl. 2 odst. 2.

2.   V případech, kdy z důvodu nedostatečných údajů není možné určit cíle související s maximálním udržitelným výnosem podle čl. 2 odst. 2, víceleté plány stanoví opatření na základě přístupu předběžné opatrnosti, která zajistí přinejmenším srovnatelný stupeň zachování příslušných populací.

3.   Víceleté plány se vztahují buď:

a)	na jednotlivé druhy; nebo

b)	v případě smíšeného rybolovu nebo tam, kde jsou dynamiky populací navzájem propojeny, na rybolov využívající několik populací v příslušné zeměpisné oblasti, s ohledem na znalosti ohledně vzájemného působení mezi rybími populacemi, rybolovem a mořskými ekosystémy.

4.   Opatření, která mají být zahrnuta do víceletých plánů, jakož i harmonogram jejich provádění, jsou úměrná zamýšleným účelům a cílům a stanovenému časovému horizontu. Před zahrnutím opatření do víceletých plánů bude zohledněn jejich pravděpodobný hospodářský a sociální dopad.

5.   Víceleté plány mohou obsahovat konkrétní cíle pro zachování druhů a opatření založená na ekosystémovém přístupu s cílem řešit konkrétní problémy smíšeného rybolovu ve vztahu k dosahování cílů stanovených v čl. 2 odst. 2 pro směs populací, na které se plán vztahuje, pokud vědecké poradenství naznačuje, že zvýšení selektivity není dosažitelné. Pokud je to nutné, víceletý plán zahrne zvláštní alternativní opatření pro zachování zdrojů pro některé z populací, na které se vztahuje, na základě ekosystémového přístupu.

Článek 10

Obsah víceletých plánů

1.   Víceletý plán případně a aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci podle Smlouvy, zahrnuje:

a)	oblast působnosti z hlediska populací, rybolovu a oblasti, na které bude víceletý plán uplatňován;

b)	cíle, které jsou slučitelné s cíli stanovenými v článku 2 a s příslušnými ustanoveními článků 6 a 9;

c)	vyčíslitelné cíle, jako jsou míra úmrtnosti způsobená rybolovem nebo biomasa reprodukující se populace;

d)	jasné časové rámce pro dosažení vyčíslitelných cílů;

e)	referenční body pro zachování zdrojů slučitelné s cíli stanovenými v článku 2;

f)	cíle pro opatření pro zachování zdrojů a technická opatření, která je třeba přijmout za účelem dosažení cílů stanovených v článku 15, a opatření určená k zamezení nebo co nejvýraznějšímu snížení nežádoucích úlovků;

g)	ochranná opatření, která mají zajistit splnění vyčíslitelných cílů, jakož i nápravná opatření, jsou-li zapotřebí, a to i v situacích, kde zhoršující se kvalita nebo dostupnost a údajů ohrožují udržitelnost dané populace.

2.   Víceletý plán může rovněž zahrnovat:

a)	jiná opatření pro zachování zdrojů, zejména opatření s cílem postupně odstranit výměty s ohledem na nejlepší dostupné vědecké poradenství nebo minimalizovat nepříznivý dopad rybolovu na ekosystém, která budou případně upřesněna v souladu s článkem 18;

b)	vyčíslitelné ukazatele pro pravidelné monitorování a hodnocení pokroku v dosažení cílů víceletého plánu;

c)	popřípadě konkrétní cíle pro sladkovodní část životního cyklu anadromních a katadromních druhů;

3.   Víceletý plán stanoví, že po počátečním hodnocení ex-post dojde k revizi plánu, zejména s cílem zohlednit změny ve vědeckém poradenství.

Článek 11

Opatření pro zachování zdrojů nezbytná pro dodržení povinností vyplývajících z právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí

1.   Členské státy jsou zmocněny přijímat opatření pro zachování zdrojů, která nemají vliv na rybářská plavidla jiných členských států a která jsou použitelná ve vodách spadajících pod jejich svrchovanost nebo do jejich jurisdikce a jsou nutná pro účely plnění jejich povinností podle čl. 13 odst. 4 směrnice 2008/56/ES, článku 4 směrnice 2009/147/ES nebo článku 6 směrnice 92/43/EHS, pokud jsou tato opatření slučitelná s cíli podle článku 2 tohoto nařízení, splňují cíle příslušného právního předpisu Unie, k jehož provádění jsou určeny, a jsou alespoň tak přísná jako stávající opatření stanovená v právních předpisech Unie.

2.   Pokud se členský stát (dále jen "členský stát, který daný proces zahájil") domnívá, že je zapotřebí přijmout opatření za účelem dodržení povinností uvedených v odstavci 1, a jiné členské státy mají přímý zájem na řízení rybolovu dotčeného těmito opatřeními, je Komisi svěřena pravomoc přijmout na žádost taková opatření prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46. Pro tyto účely se použije čl. 18 odst. 1 až 4 a 6 obdobně.

3.   Členský stát, který daný proces zahájil, poskytne Komisi a ostatním členským státům s přímým zájmem na řízení relevantní informace o požadovaných opatřeních, včetně odůvodnění, vědeckých podkladů a podrobností o praktickém provedení a prosazování. Členský stát, který daný proces zahájil, a ostatní členské státy s přímým zájmem na řízení mohou předložit společné doporučení podle čl. 18 odst. 1 do šesti měsíců ode dne poskytnutí dostatečných informací. Komise zohlední veškerá dostupná vědecká poradenství a přijme daná opatření ve lhůtě tří měsíců ode dne přijetí kompletní žádosti.

Pokud se na společném doporučení, které má být předloženo Komisi v souladu s prvním pododstavcem, všechny státy neshodnou ve lhůtě uvedené tamtéž nebo pokud se má za to, že společné doporučení není v souladu s požadavky stanovenými v odstavci 1, může Komise předložit návrh v souladu se Smlouvou.

4.   Odchylně od odstavce 3, není-li k dispozici společné doporučení uvedené v odstavci 3, může Komise přijmout opatření v naléhavých případech. Opatření, která mají být přijata v naléhavých případech, jsou omezena na opatření, bez nichž by bylo ohroženo dosažení cílů souvisejících se zavedením opatření pro zachování zdrojů v souladu se směrnicemi uvedenými v odstavci 1 a záměry daného členského státu.

5.   Opatření uvedená v odstavci 4 se použijí nejdéle po dobu 12 měsíců, již lze prodloužit o další období 12 měsíců, pokud nadále přetrvávají podmínky stanovené v uvedeném odstavci.

6.   Komise napomáhá spolupráci mezi dotčeným členským státem a ostatními členskými státy s přímým zájmem na řízení dotčeného rybolovu v rámci procesu provádění a prosazování opatření přijatých podle odstavců 2, 3 a 4.

Článek 12

Opatření Komise v případě vážného ohrožení biologických mořských zdrojů

1.   V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech, pokud jde o doložené vážné ohrožení zachování biologických mořských zdrojů nebo mořského ekosystému, může Komise na základě odůvodněné žádosti členského státu nebo z vlastního podnětu přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty platné po dobu nejvýše šesti měsíců postupem podle čl. 47 odst. 3 s cílem zmírnit uvedené ohrožení.

2.   Členský stát oznámí žádost uvedenou v odstavci 1 současně Komisi, ostatním členským státům a dotčeným poradním sborům. Ostatní členské státy a poradní sbory mohou předložit písemné připomínky do sedmi pracovních dnů od přijetí oznámení. Komise rozhodne do patnácti pracovních dnů od obdržení žádosti uvedené v odstavci 1.

3.   Předtím, než skončí původní období platnosti okamžitě použitelného prováděcího aktu přijatého podle odstavce 1 obsahujícího naléhavé opatření, může Komise, jsou-li splněny podmínky podle odstavce 1, přijmout okamžitě použitelný prováděcí akt, kterým se prodlužuje platnost tohoto naléhavého opatření na dobu nejvýše 6 měsíců s okamžitým účinkem. Tyto prováděcí akty se přijímají postupem podle čl. 47 odst. 3.

Článek 13

Naléhavá opatření členských států

1.   Na základě důkazů o vážném ohrožení zachování biologických mořských zdrojů nebo mořského ekosystému v souvislosti s rybolovnými činnostmi ve vodách spadajících pod svrchovanost nebo jurisdikci členského státu, které vyžaduje okamžitý zásah, může tento členský stát přijmout naléhavá opatření ke zmírnění ohrožení. Taková opatření musí být v souladu s cíli stanovenými v článku 2 a nesmí být méně přísná než opatření stanovená ve stávajících opatřeních podle právních předpisů Unie. Taková opatření se použijí po dobu nejdéle tří měsíců.

2.   Pokud by naléhavá opatření, která má členský stát přijmout, mohla mít vliv na rybářská plavidla jiných členských států, přijmou se tato opatření pouze po konzultaci s Komisí, dotčenými členskými státy a příslušnými poradními sbory ohledně návrhu opatření, který se předkládá s důvodovou zprávu. Pro účely takových konzultací může konzultující členský stát stanovit přiměřenou lhůtu pro konzultaci, která však nesmí být kratší než jeden měsíc.

3.   Pokud má Komise za to, že opatření přijaté podle tohoto článku není v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 1, může s výhradou uvedení relevantních důvodů požádat, aby dotčený členský stát toto opatření pozměnil nebo zrušil.

Článek 14

Zamezení nežádoucím úlovkům a jejich snižování

1.   Pro usnadnění zavedení povinnosti vykládky všech úlovků v rámci příslušného rybolovu v souladu s článkem 15 (dále jen "povinnost vykládky") mohou členské státy provádět pilotní projekty založené na nejlepším dostupném vědeckém poradenství a zohledňující stanoviska příslušných poradních sborů, s cílem zevrubně posoudit všechny použitelné metody pro zamezení nežádoucím úlovkům, jejich snižování a odstranění v rámci určitého rybolovu.

2.   Členské státy mohou vytvořit „atlas výmětů“ zachycující úroveň výmětů v každém druhu rybolovu, na nějž se vztahuje čl. 15 odst. 1.

Článek 15

Povinnost vykládky

1.   Všechny druhy úlovků podléhajících omezení odlovů a ve Středozemním moři i druhy úlovků podléhajících minimální velikosti stanovené v příloze III nařízení (ES) č. 1967/2006, ulovené během rybolovných činností ve vodách Unie nebo rybářskými plavidly Unie mimo vody Unie ve vodách, které nespadají pod svrchovanost nebo jurisdikci třetích zemí, v rámci níže uvedených druhů rybolovu a zeměpisných oblastí, musí být vyloveny a uchovávány na palubě rybářských plavidel a zaznamenány, vyloženy a případně započítány do příslušných kvót, s výjimkou případů, kdy se používají jako živá návnada, v souladu s tímto časovým rámcem:

a)

nejpozději od 1. ledna 2015: — drobný pelagický rybolov (tj. rybolov makrely obecné, sledě obecného, kranase obecného, tresky modravé, drsnatce obecného, sardele obecné, stříbrnice evropské, sardinky obecné, šprota obecného); — pelagický rybolov velkých druhů, (tj. rybolov tuňáka obecného, mečouna obecného, tuňáka křídlatého, tuňáka velkookého, marlína modrého a plachetníka bílého); — komerční rybolov (zejména rybolov huňáčka severního, smačkovitých a tresky Esmarkovy); — rybolov lososa obecného v Baltském moři;

b)	nejpozději od 1. ledna 2015 v případě druhů charakteristických pro daný rybolov a nejpozději od 1. ledna 2017 v případě všech ostatních druhů v rámci rybolovu ve vodách Unie Baltského moře, pokud jde o druhy podléhající omezení odlovu kromě druhů uvedených pod písmenem a);

c)

nejpozději od 1. ledna 2016 v případě druhů charakteristických pro daný rybolov a nejpozději od 1. ledna 2019 v případě všech ostatních druhů: i) Severní moře — rybolov tresky obecné, tresky jednoskvrnné, tresky bezvousé, tresky tmavé; — rybolov humra severského; — rybolov jazyka obecného a platýse velkého; — rybolov štikozubce obecného; — rybolov garnáta severního; ii) Severozápadní vody — rybolov tresky obecné, tresky jednoskvrnné, tresky bezvousé, tresky tmavé; — rybolov humra severského; — rybolov jazyka obecného a platýse velkého; — rybolov štikozubce obecného; iii) Jihozápadní vody — rybolov humra severského; — rybolov jazyka obecného a platýse velkého; — rybolov štikozubce obecného; iv) jiné druhy rybolovu druhů podléhajících omezení odlovu;

d)

nejpozději od 1. ledna 2017 v případě druhů charakteristických pro daný rybolov a nejpozději od 1. ledna 2019 v případě všech ostatních druhů v rámci rybolovu neuvedeného v písmenu a) ve Středozemním moři, v Černém moři a ve všech dalších vodách Unie a vodách mimo Unii, jež nespadají pod svrchovanost nebo jurisdikci třetích zemí.

2.   Odstavcem 1 nejsou dotčeny mezinárodní závazky Unie. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46 za účelem provedení takových mezinárodních závazků v právu Unie, a to zejména včetně výjimek z povinnosti vykládky podle tohoto článku.

3.   Pokud se všechny členské státy s přímým zájmem na řízení určitého rybolovu dohodnou, že by se povinnost vykládky měla vztahovat na jiné druhy, než které jsou uvedeny v odstavci 1, mohou předložit společné doporučení za účelem rozšíření uplatňování povinnosti vykládky na tyto další druhy. Pro tyto účely se obdobně použije čl. 18 odst. 1 až 6. V případě předložení takového společného doporučení je Komisi svěřena pravomoc přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46 obsahující tato opatření.

4.   Povinnost vykládky uvedená v odstavci 1 se nepoužije na:

a)	druhy, jejichž rybolov je zakázán a které jsou jako takové určeny v právním aktu Unie přijatém v oblasti společné rybářské politiky;

b)	druhy, u kterých vědecké podklady prokazují vysoké míry přežití, přičemž se zohledňují charakteristiky lovného zařízení, rybolovných postupů a ekosystému;

c)	úlovky, na něž se vztahují výjimky de minimis.

5.   Podrobnosti pro provádění povinnosti vykládky uvedené v odstavci 1 se uvedou ve víceletých plánech uvedených v článcích 9 a 10 a případně se dále vymezí v souladu s článkem 18, včetně:

a)	zvláštních ustanovení ohledně rybolovu nebo druhů, na které se vztahuje povinnost vykládky uvedená v odstavci 1;

b)	specifikace výjimek z povinnosti vykládky pro druhy uvedené v odst. 4 písm. b);

c)

ustanovení o výjimkách de minimis až do 5 % celkových ročních úlovků všech druhů podléhajících povinnosti vykládky uvedené v odstavci 1. Výjimky de minimis se použijí v těchto případech: (i) je vědecky prokázáno, že zvýšení selektivity lze velmi těžko dosáhnout; nebo (ii) je třeba zamezit nepřiměřeným nákladům na zacházení s nežádoucími úlovky u takových lovných zařízení, kde nežádoucí úlovky na jedno lovné zařízení nepředstavují více než určitý procentuální podíl celkového ročního odlovu tímto zařízením, který bude stanoven ve víceletém plánu. Úlovky podle tohoto písmene se nezapočítávají do příslušných kvót, ale všechny tyto úlovky musí být v plném rozsahu zaznamenány. Po dobu přechodného období čtyř let je procento celkových ročních úlovků podle tohoto písmene zvýšeno: i) o dva procentní body v prvních dvou letech platnosti povinnosti vykládky úlovků; a ii) o jeden procentní bod v následujících dvou letech;

d)	ustanovení o dokumentaci úlovků;

e)	případné stanovení minimálních referenčních velikostí pro zachování zdrojů v souladu s odstavcem 10.

6.   Pokud není pro daný rybolov přijat žádný víceletý plán ani plán řízení podle článku 18 nařízení (ES) č. 1967/2006, je Komisi svěřena pravomoc přijímat, a to podle článku 18 tohoto nařízení, akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46 tohoto nařízení, jimiž dočasně a pro období nepřevyšující tři roky stanoví zvláštní plán výmětů obsahující podrobnosti uvedené v odst. 5 písm. a) až e) tohoto článku. Členské státy mohou spolupracovat v souladu s článkem 18 tohoto nařízení při vypracování tohoto plánu, aby Komise pak přijala uvedené akty nebo aby předložila návrh v souladu s řádným legislativním postupem.

7.   Pokud nejsou za účelem upřesnění výjimky de minimis uvedené v odst. 4 písm. c) přijata žádná opatření ani ve víceletém plánu přijatém podle odstavce 5 ani ve zvláštním plánu výmětů přijatém podle odstavce 6, přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46, jímž stanoví výjimku de minimis, která s výhradou podmínek uvedených v odst. 5 písm. c) bodu i) nebo ii) není vyšší než 5 % celkových ročních úlovků všech druhů, na něž se vztahuje povinnost vykládky podle odstavce 1. Tato výjimka de minimis se přijme tak, aby platila ode dne použití příslušné povinnosti vykládky.

8.   Odchylně od povinnosti započítat úlovky do příslušných kvót v souladu s odstavcem 1, úlovky druhů podléhajících povinnosti vykládky, které přesahují rámec kvót příslušných populací, nebo úlovky druhů, k nimž daný členský stát nemá žádné kvóty, mohou být odečteny od kvóty cílových druhů za podmínky, že nepřesahují 9 % kvóty cílových druhů. Toto ustanovení platí pouze v případě, že populace necílových druhů se nachází v bezpečných biologických mezích.

9.   V případě populací, na něž se vztahuje povinnost vykládky, mohou členské státy využívat meziroční flexibilitu až do výše 10 % povolených vykládek. Za tímto účelem členský stát může povolit vykládku dodatečných množství populace, na níž se vztahuje povinnost vykládky, pokud tato množství nepřesahují 10 % kvóty přidělené tomuto členskému státu. Použije se článek 105 nařízení (ES) 1224/2009.

10.   Může být stanovena minimální referenční velikost pro zachování zdrojů s cílem zajistit ochranu nedospělých mořských organismů.

11.   U druhů podléhajících povinnosti vykládky podle odstavce 1 se využití úlovků druhů pod úrovní minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů omezuje na účely jiné než přímá lidská spotřeba, zejména na rybí moučku, rybí tuk, krmiva pro zvířata v zájmovém chovu, potravinářské přídatné látky, léčivé přípravky a kosmetické výrobky.

12.   U druhů nepodléhajících povinnosti vykládky podle odstavce 1 platí, že úlovky druhů pod úrovní minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů nejsou uchovávány na palubě, ale okamžitě se vracejí do moře.

13.   Za účelem sledování plnění povinnosti vykládky členské státy zajistí podrobnou a přesnou dokumentaci všech rybářských výjezdů a přiměřenou kapacitu a prostředky, jako pozorovatele, kamerové systémy (CCTV) a jiné prostředky. Členské státy tak respektují zásadu efektivity a proporcionality.

Článek 16

Rybolovná práva

1.   Rybolovná práva přidělená členským státům zajistí každému členskému státu relativní stabilitu rybolovu pro každou populaci ryb nebo druh rybolovu. Při rozdělování nových rybolovných práv budou zohledněny zájmy každého členského státu.

2.   Při zavedení povinnosti vykládky pro určitou rybí populaci jsou rybolovná práva stanovena s ohledem na to, že ze způsobu stanovení rybolovných práv na základě vykládky se přešlo na způsob stanovení těchto práv na základě úlovků, neboť v prvním roce i v dalších letech již u dané populace nebudou povoleny výměty.

3.   Pokud z nových vědeckých podkladů vyplývá, že rybolovná práva stanovená pro určitou populaci jsou ve značném rozporu se současným stavem dané populace, členské státy s přímým zájmem na řízení mohou Komisi předložit odůvodněnou žádost, aby předložila návrh na zmírnění tohoto rozporu při dodržení cílů uvedených v čl. 2 odst. 2.

4.   Rybolovná práva se stanoví v souladu s cíli stanovenými v čl. 2 odst. 2 a v souladu s vyčíslitelnými cíli, časovými rámci a rozpětími stanovenými v souladu s čl. 9 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 písm. b) a c).

5.   Opatření ke stanovení a přidělení rybolovných práv, která jsou k dispozici třetím zemím ve vodách Unie, se zavedou v souladu se Smlouvou.

6.   Každý členský stát rozhodne o způsobu, jakým mohou být rybolovná práva, která mu byla přidělena a na která se nevztahuje systém převoditelných rybolovných koncesí, přidělena rybářským plavidlům plujícím pod jeho vlajkou, například vytvořením individuálních rybolovných práv. Uvědomí Komisi o metodě přidělování.

7.   Při přidělování rybolovných práv týkajících se smíšeného rybolovu členské státy zohlední pravděpodobné složení úlovků plavidel účastnících se takového rybolovu.

8.   Členské státy si mohou poté, co informují Komisi, vzájemně vyměnit všechna rybolovná práva, která jim byla přidělena, nebo jejich část.

Článek 17

Kritéria pro přidělování rybolovných práv členským státům

Členské státy při přidělování rybolovných práv, která mají k dispozici podle článku 16, uplatňují transparentní a objektivní kritéria, včetně kritérií environmentální, sociální a ekonomické povahy. Používaná kritéria mohou mimo jiné zahrnovat dopad rybolovu na životní prostředí, dosavadní dodržování předpisů, přínos pro místní hospodářství a dosavadní objemy úlovků. V rámci rybolovných práv, která jim byla přidělena, se členské státy vynasnaží poskytovat pobídky rybářským plavidlům, jež používají selektivní lovná zařízení nebo rybolovné postupy s menším dopadem na životní prostředí, například s menší spotřebou energie či menší mírou poškození přírodních stanovišť.

HLAVA III

Regionalizace

Článek 18

Regionální spolupráce v oblasti opatření pro zachování zdrojů

1.   Pokud byla Komise nadána pravomocí, a to též prostřednictvím víceletého plánu stanoveného podle článků 9 a 10 nebo v případech uvedených v článku 11 a čl. 15 odst. 6, přijmout opatření prostřednictvím aktů v přenesené působnosti nebo prováděcích aktů, týkající se opatření Unie pro zachování zdrojů vztahujících se na příslušnou zeměpisnou oblast, členské státy s přímým zájmem na řízení, jehož se tato opatření dotýkají se mohou ve lhůtě stanovené v příslušném opatření pro zachování zdrojů nebo víceletém plánu dohodnout na předložení společných doporučení za účelem splnění cílů stanovených v příslušných opatřeních Unie pro zachování zdrojů nebo víceletých plánech nebo zvláštních plánech výmětů. Komise nepřijme žádné takové akty v přenesené pravomoci nebo prováděcí akty, dokud neskončí lhůta pro předložení společných doporučení členských států.

2.   Pro účely odstavce 1 členské státy s přímým zájmem na řízení, jehož se opatření uvedená v odstavci 1dotýkají, spolupracují navzájem na formulaci společných doporučení. Rovněž konzultují příslušný poradní sbor či sbory. Komise usnadňuje spolupráci mezi členskými státy a pokud je to nutné, zajišťuje mimo jiné možnost získat vědecký příspěvek od příslušných vědeckých subjektů.

3.   Je-li předloženo společné doporučení podle odstavce 1, může Komise přijmout taková opatření prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů za předpokladu, že uvedené doporučení je slučitelné s příslušnými opatřeními pro zachování zdrojů nebo s víceletým plánem.

4.   Pokud se příslušné opatření pro zachování zdrojů použije na konkrétní rybí populaci sdílenou s třetími zeměmi a řízenou mnohostrannými organizacemi pro rybolov nebo podle dvoustranných či mnohostranných dohod, Unie se vynasnaží dohodnout s příslušnými partnery nutná opatření pro dosažení cílů stanovených v článku 2.

5.   Členské státy zajistí, aby společná doporučení k opatřením pro zachování zdrojů, která mají být přijata podle odstavce 1, byla založena na nejlepším dostupném vědeckém poradenství a splňovala všechny tyto požadavky:

a)	byla v souladu s cíli stanovenými v článku 2;

b)	byla v souladu s oblastí působnosti a cíli příslušných opatření Unie pro zachování zdrojů;

c)	byla v souladu s oblastí působnosti a účinně plnila záměry a vyčíslitelné cíle stanovené v příslušném víceletém plánu;

d)	nebyla méně přísná než opatření stanovená v právních předpisech Unie.

6.   Pokud se všem členským státům nepodaří dohodnout se na společných doporučeních, která mají být předložena Komisi podle odstavce 1 ve stanovené lhůtě, nebo pokud nejsou společná doporučení k opatřením pro zachování zdrojů považována za slučitelná se záměry a vyčíslitelnými cíli příslušných opatření pro zachování zdrojů, Komise může předložit návrh vhodných opatření v souladu se Smlouvou.

7.   Kromě případů uvedených v odstavci 1 mohou členské státy mající přímý zájem na řízení rybolovu ve vymezené zeměpisně oblasti rovněž vypracovat společná doporučení určená Komisi ohledně opatření, která má Komise navrhnout nebo přijmout.

8.   Jako doplňující či alternativní způsob regionální spolupráce budou členské státy opatřením Unie pro zachování zdrojů pro příslušnou zeměpisnou oblast, zejména víceletým plánem stanoveným podle článků 9 a 10, zmocněny přijmout ve stanovené lhůtě opatření, jimiž dané opatření pro zachování zdrojů dále upřesní. Dotyčné členské státy při přijímání těchto opatření úzce spolupracují. Odstavce 2, 4 a 5 tohoto článku se použijí obdobně. Komise je do spolupráce zapojena a její připomínky jsou zohledněny. Členské státy přijmou svá příslušná vnitrostátní opatření pouze tehdy, pokud se na obsahu těchto opatření dohodnou všechny dotčené členské státy. Pokud se Komise domnívá, že opatření členského státu nesplňuje podmínky stanovené v příslušném opatření pro zachování zdrojů, může dotyčný členský stát vyzvat ke změně či zrušení uvedeného opatření, přičemž uvede příslušné důvody.

HLAVA IV

Vnitrostátní opatření

Článek 19

Opatření členských států platná pro rybářská plavidla plující pod jejich vlajkou nebo pro osoby usazené na jejich území

1.   Členský stát může přijmout opatření pro zachování populací ryb ve vodách Unie pod podmínkou, že tato opatření splňují všechny tyto požadavky:

a)	vztahují se pouze na rybářská plavidla plující pod vlajkou tohoto členského státu nebo v případě rybolovných činností, které nejsou prováděny rybářským plavidlem, na osoby usazené na té části jeho území, na kterou se vztahuje Smlouva;

b)	jsou v souladu s cíli stanovenými v článku 2;

c)	nejsou méně přísná než opatření stanovená v právních předpisech Unie.

2.   Členský stát informuje za účelem kontroly další dotčené členské státy o ustanoveních přijatých podle odstavce 1.

3.   Členské státy zpřístupní veřejnosti informace týkající se opatření přijatých v souladu s tímto článkem.

Článek 20

Opatření členského státu v pásmu 12 námořních mil

1.   Členský stát může přijmout nediskriminační opatření pro zachování a řízení populací ryb a udržení nebo zlepšení stavu mořského ekosystému z hlediska ochrany v pásmu 12 námořních mil od svých základních linií za předpokladu, že Unie nepřijala opatření, která řeší otázky zachování a řízení zdrojů výslovně pro danou oblast nebo která řeší konkrétně problém označený dotčeným členským státem. Opatření členského státu musí být v souladu s cíli stanovenými v článku 2 a nesmí být méně přísná než opatření stanovená v právních předpisech Unie.

2.   Pokud by opatření, která má členský stát přijmout k zachování a řízení zdrojů, mohla mít vliv na rybářská plavidla jiných členských států, musí být tato opatření přijata teprve poté, co jsou Komise, dotčené členské státy a příslušné poradní sbory konzultovány o návrhu těchto opatření, který obsahuje důvodovou zprávu, z níž také vyplývá, že tato opatření nejsou diskriminační. Pro účely takových konzultací může konzultující členský stát stanovit přiměřenou lhůtu, která však nesmí být kratší než dva měsíce.

3.   Členské státy zpřístupní veřejnosti příslušné informace týkající se opatření přijatých v souladu s tímto článkem.

4.   Pokud má Komise za to, že opatření přijaté podle tohoto článku není v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 1, může s výhradou uvedení relevantních důvodů požádat, aby dotčený členský stát příslušné opatření pozměnil nebo zrušil.

ČÁST IV

ŘÍZENÍ RYBOLOVNÉ KAPACITY

Článek 21

Stanovení systémů převoditelných koncesí k rybolovu

Členské státy mohou zavést systém převoditelných koncesí k rybolovu. Členské státy mající takový systém zřídí a vedou rejstřík převoditelných koncesí k rybolovu.

Článek 22

Úprava a řízení rybolovné kapacity

1.   Členské státy zavedou opatření, kterými se postupně upraví rybolovná kapacita jejich loďstva s ohledem na jejich rybolovná práva, s přihlédnutím ke směru vývoje a na základě nejlepšího vědeckého poradenství, za účelem dosažení stabilní a trvalé vyváženosti mezi nimi.

2.   V zájmu dosažení cíle uvedeného v odstavci 1 členské státy zašlou Komisi každoročně do 31. května zprávu o vyváženosti mezi rybolovnou kapacitou svého loďstva a svými rybolovnými právy. Pro usnadnění společného přístupu v rámci Unie se tato zpráva vyhotoví v souladu se společnými pokyny, které může Komise vypracovat s uvedením příslušných technických, sociálních a ekonomických parametrů.

Zprávy obsahují roční hodnocení kapacity vnitrostátního loďstva a všech skupin loďstva příslušného členského státu. Cílem zpráv je zjistit nadměrnou strukturální kapacitu podle skupin a odhadnout dlouhodobou ziskovost podle skupin. Tyto zprávy se zpřístupní veřejnosti.

3.   Pokud jde o hodnocení podle odst. 2 druhého pododstavce, členské státy při svých analýzách vycházejí z vyváženosti mezi rybolovnou kapacitou svých loďstev a svými rybolovnými právy. Pro loďstva působící v nejvzdálenějších regionech a pro plavidla působící výlučně ve vodách mimo Unii se vypracují samostatná hodnocení.

4.   Pokud hodnocení jasně prokáže, že rybolovná kapacita není účinně vyvážena s rybolovnými právy, členský stát připraví a uvede ve své zprávě akční plán pro skupiny loďstva se zjištěnou nadměrnou strukturální kapacitou. Akční plán stanoví cíle úpravy a nástroje na dosažení vyváženosti a jasný časový rámec pro jeho provedení.

Komise každý rok vypracuje pro Evropský parlament a Radu zprávu o výše uvedené vyváženosti rybolovné kapacity loďstev členských států a jejich rybolovných práv v souladu s pokyny uvedenými v odst. 2 prvním pododstavci. Zpráva zahrnuje akční plány uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce. První zpráva se předloží do 31. března 2015.

Pokud nedojde k předložení příslušné zprávy podle odstavce 2 nebo k provedení akčního plánu uvedeného v prvním pododstavci tohoto odstavce, může to mít za následek úměrné pozastavení nebo přerušení příslušné finanční pomoci Unie takovému členskému státu pro investice do jedné nebo více skupin loďstva v souladu s budoucím právním aktem Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020.

5.   Výstup z loďstva s poskytnutím veřejné podpory se povoluje pouze tehdy, pokud mu předcházelo odebrání licence k rybolovu a oprávnění k rybolovu.

6.   Rybolovná kapacita odpovídající rybářským plavidlům staženým s veřejnou podporou se nenahrazuje.

7.   Členské státy zajistí, že ode dne 1. ledna 2014. rybolovná kapacita jejich loďstev nikdy nepřesáhne stropy rybolovné kapacity stanovené v příloze II.

Článek 23

Režim vstupu a výstupu

1.   Členské státy řídí vstupy do svých loďstev a výstupy z nich tak, aby byl vstup nové kapacity do loďstva bez veřejné podpory vyrovnán předcházejícím stažením alespoň stejně velkého podílu kapacity.

2.   Komise může přijmout prováděcí akty stanovící prováděcí pravidla k tomuto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

3.   Do 30. prosince 2018 Komise vyhodnotí fungování režimu vstupu a výstupu s ohledem na měnící se vazbu mezi kapacitou loďstva a plánovanými rybolovnými právy, a případně navrhne změnu tohoto režimu.

Článek 24

Rejstříky rybářských loďstev

1.   Členské státy zaznamenávají u rybářských plavidel Unie plujících pod jejich vlajkou údaje o majitelích, vlastnostech a lovných zařízeních plavidla a o jeho činnosti, které jsou nezbytné pro řízení opatření stanovených v rámci tohoto nařízení.

2.   Členské státy předloží údaje uvedené v odstavci 1 Komisi.

3.   Komise vede rejstřík rybářského loďstva Unie obsahující údaje, které získá podle odstavce 2. Poskytne veřejnosti přístup k rejstříku rybářského loďstva Unie, přičemž zároveň zajistí, aby osobní údaje byly odpovídajícím způsobem chráněny.

4.   Komise přijme prováděcí akty, v nichž stanoví technické provozní požadavky pro zaznamenávání, formát a způsob předávání údajů uvedených v odstavcích 1, 2 a 3. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 47 odst. 2.

ČÁST V

VĚDECKÁ ZÁKLADNA PRO ŘÍZENÍ RYBOLOVU

Článek 25

Požadavky na údaje pro řízení rybolovu

1.   Členské státy v souladu s pravidly přijatými v oblasti shromažďování údajů shromažďují biologické, environmentální, technické a sociálně ekonomické údaje potřebné pro řízení rybolovu, spravují je a zpřístupňují konečným uživatelům vědeckých údajů, včetně subjektů, které určí Komise. Získávání a správa těchto údajů jsou způsobilé pro financování z Evropského námořního a rybářského fondu v souladu s budoucím právním aktem Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020. Tyto údaje umožňují zejména vyhodnocení:

a)	stavu využívaných biologických mořských zdrojů;

b)	úrovně rybolovu a dopadu rybolovných činností na biologické mořské zdroje a na mořské ekosystémy; a

c)	sociálně ekonomické výkonnosti rybolovu, akvakultury a zpracovatelských odvětví ve vodách a mimo vody Unie.

2.   Shromažďování, správa a využívání údajů se zakládá na těchto zásadách:

a)	správnost a spolehlivost, jakož i včasné shromažďování,

b)	používání koordinačních mechanismů s cílem zabránit dvojímu shromažďování údajů pro různé účely;

c)	bezpečné uchovávání a ochrana shromážděných údajů v počítačových databázích a jejich případná dostupnost veřejnosti, a to i na souhrnné úrovni, za účelem zajištění důvěrnosti shromážděných údajů;

d)	Komise nebo subjekty určené Komisí mají přístup k vnitrostátním databázím a systémům používaným ke zpracování shromážděných údajů pro účely ověření existence a kvality údajů;

e)

včasná dostupnost příslušných údajů a metodik, jimiž jsou tyto údaje získávány, pro subjekty se zájmem o vědeckou analýzu údajů v odvětví rybolovu pro účely výzkumu nebo řízení, jakož i všem stranám, které o dané údaje projeví zájem, s výjimkou okolností, kdy je podle příslušných právních předpisů Unie požadována ochrana a důvěrnost;

3.   Členské státy každoročně předloží Komisi zprávu o provádění svých vnitrostátních programů shromažďování údajů a zveřejní ji.

Komise posoudí výroční zprávu o shromažďování údajů po konzultaci se svým vědeckým poradním orgánem a případně příslušnými regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, v nichž je Unie smluvní stranou nebo pozorovatelem, jakož i s příslušnými mezinárodními vědeckými subjekty.

4.   Členské státy zajistí vnitrostátní koordinaci shromažďování a správy vědeckých údajů pro řízení rybolovu, včetně sociálně ekonomických údajů. Za tímto účelem určí národního zpravodaje a organizují každoročně vnitrostátní koordinační zasedání. Komise je informována o vnitrostátních koordinačních činnostech a je zvána na koordinační zasedání.

5.   Členské státy koordinují v úzké spolupráci s Komisí své činnosti shromažďování údajů s ostatními členskými státy ve stejném regionu a vyvíjejí veškeré úsilí o koordinaci svých činností s třetími zeměmi se svrchovaností nebo jurisdikcí nad vodami ve stejném regionu.

6.   Shromažďování, správa a využívání údajů se provádí nákladově efektivním způsobem.

7.   Pokud členský stát údaje včas neshromažďuje nebo neposkytuje konečným uživatelům, může to mít za následek úměrné pozastavení nebo přerušení příslušné finanční pomoci Unie tomuto členskému státu v souladu s budoucím právním aktem Unie, jímž se stanoví podmínky finanční podpory námořní politiky a politiky rybolovu pro období 2014-2020.

Článek 26

Konzultace vědeckých subjektů

Komise konzultuje příslušné vědecké subjekty. Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství je případně konzultován, pokud jde o záležitosti týkající se zachování a řízení živých mořských zdrojů včetně biologických, hospodářských, environmentálních, sociálních a technických hledisek. Při konzultaci vědeckých subjektů se zohledňuje řádné hospodaření s veřejnými prostředky, s cílem zabránit zdvojování činnosti těchto subjektů.

Článek 27

Výzkum a vědecké poradenství

1.   Členské státy provádějí programy pro výzkum a inovace v odvětví rybolovu a akvakultury. V úzké spolupráci s Komisí a případně při zapojení příslušných poradních sborů koordinují s dalšími členskými státy své programy zaměřené na výzkum, inovace a vědecké poradenství v odvětví rybolovu v kontextu rámců Unie pro výzkum a inovace. Tyto činnosti jsou způsobilé pro financování z rozpočtu Unie v souladu s příslušnými právními akty Unie.

2.   Členské státy za účasti příslušných zúčastněných stran, při použití kromě jiného dostupných finančních zdrojů Unie a prostřednictvím vzájemné koordinace zajistí dostupnost příslušných kompetencí a lidských zdrojů, které mají být zapojeny do vědeckého poradenského procesu.

ČÁST VI

VNĚJŠÍ POLITIKA

Článek 28

Cíle

1.   Za účelem zajištění udržitelného využívání, řízení a zachování biologických mořských zdrojů a mořského prostředí udržuje Unie vnější vztahy v oblasti rybolovu v souladu se svými mezinárodními závazky a politickými cíli a s cíli a zásadami uvedenými v článcích 2 a 3.

2.   Unie zejména

a)	aktivně podporuje rozvoj vědeckých poznatků a poradenství a přispívá k němu;

b)	zdokonaluje politickou soudržnost iniciativ Unie, zejména s ohledem na činnosti v oblasti životního prostředí, obchodu a rozvoje, a posiluje důslednost opatření přijatých v rámci rozvojové spolupráce a vědeckotechnické a hospodářské spolupráce;

c)	přispívá k udržitelným rybolovným činnostem, které jsou hospodářsky životaschopné, a podporuje zaměstnanost v rámci Unie;

d)	zajišťuje, aby rybolovné činnosti Unie mimo unijní vody byly založeny na stejných zásadách a normách, jaké existují v platných právních předpisech Unie v oblasti společné rybářské politiky, a podporuje rovné podmínky pro hospodářské subjekty Unie vůči jiným hospodářským subjektům třetích zemí;

e)	na všech mezinárodních fórech prosazuje a podporuje opatření nezbytná k vymýcení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu;

f)	podporuje vznik a posilování kontrolních výborů regionálních organizací pro řízení rybolovu, pravidelné nezávislé kontroly plnění a příslušná nápravná opatření, včetně účinných a odrazujících sankcí, které je třeba provádět transparentním a nediskriminačním způsobem;

3.   Ustanoveními této části nejsou dotčena konkrétní ustanovení mezinárodních dohod přijatá podle článku 218 Smlouvy.

HLAVA I

Mezinárodní organizace pro rybolov

Článek 29

Činnosti Unie v mezinárodních organizacích pro rybolov

1.   Unie aktivně podporuje činnosti mezinárodních organizací zabývajících se rybolovem, včetně regionálních organizací pro řízení rybolovu, a přispívá k těmto činnostem.

2.   Postoje Unie v mezinárodních organizacích zabývajících se rybolovem a v regionálních organizacích pro řízení rybolovu jsou založeny na nejlepším dostupném vědeckém poradenství, aby bylo zajištěno řízení rybolovných zdrojů v souladu s cíli stanovenými v článku 2, zejména v odstavci 2 a odst. 5 písm. c) uvedeného článku. Unie usiluje o vedoucí postavení při posilování výkonnosti regionálních organizací pro řízení rybolovu s cílem umožnit jim lépe chránit a řídit mořské živé zdroje v rámci jejich působnosti.

3.   Unie aktivně podporuje vypracování spravedlivého a transparentního systému přidělování rybolovných práv.

4.   Unie podporuje spolupráci mezi jednotlivými regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, soulad mezi jejich příslušnými regulačními rámci a rozvoj vědeckých poznatků a poradenství, aby zajistila, že jejich doporučení jsou založena na tomto vědeckém poradenství.

Článek 30

Dodržování mezinárodních ustanovení

Unie, mimo jiné prostřednictvím Evropské agentury pro kontrolu rybolovu (dále jen „agentura“), spolupracuje s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi zabývajícími se rybolovem, včetně regionálních organizací pro řízení rybolovu, s cílem posílit dodržování opatření, zejména opatření pro potírání nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, aby se zajistilo přísné dodržování opatření přijatých těmito mezinárodními organizacemi.

HLAVA II

Dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu

Článek 31

Zásady a cíle dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu

1.   Dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu s třetími zeměmi stanoví rámec správy v právní, environmentální, hospodářské a sociální oblasti pro rybolovné činnosti prováděné rybářskými plavidly Unie ve vodách třetích zemí.

Tyto rámce mohou zahrnovat:

a)	rozvoj a podporu nezbytných vědeckých a výzkumných institucí;

b)	kapacity pro sledování, kontrolu a dohled;

c)	další prvky budování kapacit, které se týkají rozvoje politiky udržitelného rybolovu v dané třetí zemi.

2.   Za účelem zajištění udržitelného využívání přebytků biologických mořských zdrojů Unie usiluje o to, aby dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu se třetími zeměmi byly oboustranným přínosem pro Unii i dotčenou třetí zemi, včetně místního obyvatelstva a odvětví rybolovu dané země, a aby přispívaly k pokračování činnosti loďstev Unie a zaměřovaly se na získávání přiměřeného podílu z dostupného přebytku, v souladu se zájmy loďstev Unie.

3.   Aby bylo zajištěno, že se na plavidla Unie provádějící rybolov v rámci dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu vztahovaly podobné normy, jaké se vztahují na rybářská plavidla Unie provádějící rybolov ve vodách Unie, se Unie vynasnaží zahrnout do dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu příslušná ustanovení o povinnosti vykládky ryb a produktů rybolovu.

4.   Rybářská plavidla Unie loví pouze přebytky přípustného odlovu v souladu s čl. 62 odst. 2 a 3 Úmluvy UNCLOS, určené jasným a transparentním způsobem na základě nejlepšího dostupného vědeckého poradenství a výměny příslušných informací mezi Unií a danou třetí zemí o celkové intenzitě rybolovu dotčených populací ze strany všech loďstev. Pokud jde o tažné populace ryb a vysoce stěhovavé rybí populace, určení zdrojů, k nimž se umožní přístup, by mělo náležitě zohledňovat vědecká posouzení provedená na regionální úrovni, jakož i opatření na zachování a řízení přijatá příslušnými regionálními organizacemi pro řízení rybolovu.

5.   Rybářská plavidla Unie mohou působit ve vodách třetí země, s níž existuje platná dohoda o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, pouze pokud mají oprávnění k rybolovu, které bylo vydáno v souladu s uvedenou dohodou;

6.   Unie zajistí, aby dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu zahrnovaly ustanovení týkající se dodržování demokratických zásad a lidských práv, které představuje zásadní prvek těchto dohod.

Tyto dohody rovněž v nejvyšším možném rozsahu zahrnují:

a)

ustanovení, které zakazuje udělit různým loďstvům lovícím v těchto vodách výhodnější podmínky, než jsou podmínky poskytnuté hospodářským subjektům Unie, včetně podmínek týkajících se zachování, rozvoje a řízení zdrojů, nebo finanční ujednání a poplatky a práva vztahující se na vydávání oprávnění k rybolovu;

b)	ustanovení o výlučnosti týkající se pravidla uvedeného v odstavci 5.

7.   Na úrovni Unie je vyvíjeno úsilí o monitorování činností rybářských plavidel Unie, která působí ve vodách třetích zemí mimo rámec dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu.

8.   Členské státy zajistí, aby rybářská plavidla Unie plující pod jejich vlajkou a působící mimo vody Unie byla schopna poskytovat podrobnou a přesnou dokumentaci o všech rybolovných a zpracovatelských činnostech.

9.   Oprávnění k rybolovu podle odstavce 5 se neuděluje plavidlu, které bylo vyňato z rejstříku rybářského loďstva Unie a následně do něj bylo do 24 měsíců opět zapsáno, ledaže majitel tohoto plavidla poskytl příslušným orgánům členského státu vlajky veškeré údaje nezbytné k určení toho, že v uvedeném období bylo plavidlo provozováno způsobem, který je plně v souladu s normami, které se vztahují na plavidla plující pod vlajkou některého členského státu Unie.

Kromě toho musí být stanoveno, že pokud stát, který plavidlu v době, kdy je odhlášeno z rejstříku Unie, umožní plout pod jeho vlajkou, je podle právních předpisů Unie označen jakožto nespolupracující stát, pokud jde o boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, jeho potírání a odstranění, nebo jakožto stát, který umožňuje neudržitelné využívání živých mořských zdrojů, rybolovné činnosti tohoto plavidla ustanou a majitel přijme bezprostřední opatření na odhlášení plavidla z rejstříku uvedeného státu.

10.   Komise zajistí nezávislá hodnocení každého protokolu k dohodě o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu ex ante a ex post a zpřístupní je Evropskému parlamentu a Radě v dostatečném předstihu, než předloží Radě doporučení týkající se zmocnění k zahájení jednání ohledně nástupnického protokolu. Shrnutí těchto hodnocení se zpřístupní veřejnosti.

Článek 32

Finanční pomoc

1.   Unie poskytne prostřednictvím dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu třetím zemím finanční pomoc s cílem:

a)

nést část nákladů na přístup k rybolovným zdrojům ve vodách třetí země; část nákladů na přístup k rybolovným zdrojům, které mají být vynaloženy ze strany unijních majitelů plavidel, musí být stanovena pro každou dohodu o partnerství v oblasti rybolovu nebo protokol k ní a musí být spravedlivá, nediskriminační a přiměřená přínosům zajištěným přístupovými podmínkami;

b)

stanovit rámec správy včetně vytvoření a zachování potřebných vědeckých a výzkumných institucí, podporovat konzultační procesy v rámci zájmových skupin a kapacity určené ke sledování, kontrole a dozoru a další prvky budování kapacit, které souvisí s rozvojem politiky udržitelného rybolovu prováděné třetí zemí. Tato finanční pomoc je podmíněna dosažením konkrétních výsledků a doplňuje rozvojové projekty a programy uskutečňované v dané třetí zemi a je s nimi v souladu.

2.   Finanční pomoc pro odvětvovou podporu je v rámci každé dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu oddělena od plateb za přístup k rybolovným zdrojům. Jako podmínku pro platby v rámci finanční pomoci vyžaduje Unie dosažení konkrétních výsledků a pečlivě sleduje pokrok.

HLAVA III

Řízení populací společného zájmu

Článek 33

Zásady a cíle řízení populací společného zájmu pro Unii a třetí země a dohody o výměně a společném řízení

1.   Pokud jsou populace společného zájmu využívány i třetími zeměmi, Unie spolupracuje s těmito třetími zeměmi s cílem zajistit, aby tyto populace byly řízeny udržitelným způsobem slučitelným s tímto nařízením, zejména s cílem stanoveným v čl. 2 odst. 2. Není-li dosaženo formální dohody, Unie vynaloží veškeré úsilí k dosažení společných ujednání o rybolovu těchto populací s cílem umožnit udržitelné řízení, zejména pokud jde o cíl uvedený v čl. 2 odst. 2, a podpořit tak rovné podmínky pro hospodářské subjekty v Unii.

2.   V zájmu zajištění udržitelného využívání populací sdílených se třetími zeměmi a zaručení stability rybolovných činností svých loďstev usiluje Unie v souladu s Úmluvou UNCLOS o sjednání dvoustranných nebo mnohostranných dohod se třetími zeměmi, jejichž cílem je společné řízení populací, včetně případného stanovení přístupu do vod a ke zdrojům a podmínek tohoto přístupu, harmonizace opatření pro zachování zdrojů a výměny rybolovných práv.

ČÁST VII

AKVAKULTURA

Článek 34

Podpora udržitelné akvakultury

1.   Komise stanoví nezávazné strategické směry Unie v oblasti společných priorit a cílů pro rozvoj udržitelných činností v oblasti akvakultury s cílem podpořit udržitelnost a přispět k zabezpečení a dodávkám potravin, růstu a zaměstnanosti. Tyto strategické směry zohlední příslušné výchozí pozice a rozdílné podmínky v rámci celé Unie a utvoří základ pro víceleté národní strategické plány a zaměří se na:

a)	zvýšení konkurenceschopnosti odvětví akvakultury a podporu jeho rozvoje a inovace;

b)	snížení administrativní zátěže a dosažení toho, aby provádění právních předpisů Unie bylo účinnější a lépe reagovalo na potřeby zúčastněných stran;

c)	podporu hospodářské činnosti;

d)	diverzifikaci a zlepšení kvality života v pobřežních a vnitrozemských oblastech;

e)	začlenění činností v oblasti akvakultury do územního plánování mořských, pobřežních a vnitrozemských oblastí.

2.   Členské státy stanoví víceletý vnitrostátní strategický plán pro rozvoj činností v oblasti akvakultury na svých územích nejpozději do 30. června 2014.

3.   Víceletý národní strategický plán zahrnuje cíle členského státu a opatření a časové rozvrhy potřebné k jejich dosažení.

4.   Víceleté národní strategické plány se zaměří zejména na:

a)	zjednodušení správních postupů, zejména co se týče hodnocení a studií dopadu a udělování licencí;

b)	přiměřenou jistotu pro hospodářské subjekty v odvětví akvakultury v souvislosti s přístupem k vodám a prostoru;

c)	ukazatele environmentální, hospodářské a sociální udržitelnosti;

d)	hodnocení jiných možných přeshraničních vlivů, zejména na biologické mořské zdroje a mořské ekosystémy v sousedních členských státech;

e)	vytvoření synergií mezi vnitrostátními výzkumnými programy a navázání spolupráce mezi průmyslem a vědeckou obcí;

f)	podpora konkurenční výhody udržitelných potravin vysoké jakosti;

g)	podpora postupů a výzkumu v odvětví akvakultury s cílem zvýšit pozitivní účinky na životní prostředí a zdroje ryb a snížit negativní dopady, včetně snížení tlaku na rybí populace používané k výrobě krmiva a zvýšení účinného využívání zdrojů.

5.   Členské státy si vyměňují informace a osvědčené postupy prostřednictvím otevřené metody koordinace vnitrostátních opatření obsažených ve víceletých vnitrostátních strategických plánech.

6.   Komise podpoří výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy a usnadní koordinaci vnitrostátních opatření uvedených ve víceletém vnitrostátním strategickém plánu.

ČÁST VIII

SPOLEČNÁ ORGANIZACE TRHŮ

Článek 35

Cíle

1.   Zavádí se společná organizace trhů s produkty rybolovu a akvakultury (dále jen „společná organizace trhů“), která:

a)	přispěje k dosažení cílů stanovených v článku 2, a zejména k udržitelnému využívání živých biologických mořských zdrojů;

b)	umožní odvětví rybolovu a akvakultury uplatňovat společnou rybářskou politiku na příslušné úrovni;

c)	posílí konkurenceschopnost odvětví rybolovu a akvakultury Unie, zejména producentů;

d)

zlepší transparentnost a stabilitu trhů, zejména pokud jde o hospodářské poznatky a porozumění unijním trhům s produkty rybolovu a akvakultury v rámci celého dodavatelského řetězce, zajistí vyváženější rozdělení přidané hodnoty v celém dodavatelském řetězci odvětví, zlepší informovanost spotřebitelů a zvýší povědomí, a to prostřednictvím oznámení nebo označení poskytujících srozumitelné informace;

e)	přispěje k zajištění rovných podmínek pro všechny produkty uváděné na trh v Unii podporou udržitelného využívání rybolovných zdrojů.

f)	přispěje k zajištění rozmanitých dodávek produktů rybolovu a akvakultury pro spotřebitele;

g)	poskytne spotřebitelům ověřitelné a správné informace týkající se původu produktu a způsobu jeho produkce, zejména prostřednictvím etiket a štítků.

2.   Společná organizace trhů se použije na produkty rybolovu a akvakultury uvedené v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 (24), které jsou uváděny na trh v Unii.

3.   Společná organizace trhů zahrnuje zejména:

a)	organizaci odvětví, včetně opatření ke stabilizaci trhu;

b)	plány produkce a uvádění na trh organizací producentů v oblasti rybolovu a akvakultury;

c)	společné obchodní normy;

d)	informovanost spotřebitelů.

ČÁST IX

KONTROLA A PROSAZOVÁNÍ

Článek 36

Cíle

1.   Dodržování pravidel společné rybářské politiky musí být zajišťováno účinným režimem Unie pro kontrolu rybolovu, včetně boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu.

2.   Kontrola a prosazování společné rybářské politiky jsou založeny na následujících zásadách a zahrnují:

a)	globální, integrovaný a společný přístup;

b)	spolupráci a koordinaci mezi členskými státy, Komisí a Evropskou agenturou pro kontrolu rybolovu;

c)	efektivitu nákladů a proporcionalitu;

d)	používání účinných moderních technologií kontroly pro dostupnost a kvalitu údajů o rybolovu;

e)	rámec Unie pro kontrolu, inspekci a prosazování;

f)	strategii zohledňující míru rizika zaměřenou na systematické a automatické křížové kontroly všech dostupných vhodných údajů;

g)	rozvoj kultury dodržování pravidel a spolupráci mezi všemi hospodářskými subjekty a rybáři;

Unie přijme vhodná opatření s ohledem na třetí země, které umožňují neudržitelný rybolov.

3.   Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění kontroly, inspekcí a prosazování ve vztahu k činnostem prováděným v rámci společné rybářské politiky, včetně zavedení účinných přiměřených a odrazujících sankcí.

Článek 37

Skupina odborníků pro dodržování pravidel

1.   Komise zřídí skupinu odborníků pro dodržování pravidel, jejímž úkolem bude posuzovat, usnadňovat a posilovat provádění a dodržování povinností v rámci režimu Unie pro kontrolu rybolovu.

2.   Skupina odborníků pro dodržování pravidel je složena ze zástupců Komise a členských států. Na žádost Evropského parlamentu může Komise vyzvat Evropský parlament, aby vyslal odborníky k účasti na zasedání skupiny odborníků. Skupině odborníků pro dodržování pravidel může napomáhat agentura, která se účastní zasedání v roli pozorovatele.

3.   Skupina odborníků zejména:

a)	provádí pravidelný přezkum otázek týkajících se dodržování pravidel a provádění v rámci režimu Unie pro kontrolu rybolovu a identifikuje možné obtíže společného zájmu při provádění pravidel společné rybářské politiky;

b)	poskytuje poradenství týkající se provádění pravidel společné rybářské politiky, včetně stanovení priorit pro finanční pomoc Unie; a

c)	provádí výměnu informací o kontrolních a inspekčních činnostech, včetně boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu.

4.   Skupina odborníků pravidelně poskytuje Evropskému parlamentu a Radě úplné informace o činnostech v oblasti dodržování pravidel uvedených v odstavci 3.

Článek 38

Pilotní projekty v oblasti nových technologií kontroly a systémů pro správu údajů

Komise a členské státy mohou uskutečňovat pilotní projekty v oblasti nových technologií kontroly a systémů správy údajů.

Článek 39

Příspěvek na náklady kontroly, inspekce, prosazování a shromažďování údajů

Členské státy mohou po svých hospodářských subjektech požadovat, aby přiměřeně přispěly na provozní náklady související s prováděním režimu Unie pro kontrolu rybolovu a shromažďování údajů.

ČÁST X

FINANČNÍ NÁSTROJE

Článek 40

Cíle

Za účelem přispění k dosažení cílů stanovených v článku 2 lze poskytnout finanční pomoc Unie.

Článek 41

Podmínky poskytnutí finanční pomoci pro členské státy

1.   Za podmínek, které budou stanoveny v příslušných právních aktech Unie, je finanční pomoc Unie pro členské státy podmíněna dodržováním pravidel společné rybářské politiky ze strany členských států.

2.   Nedodržování pravidel společné rybářské politiky členskými státy může mít za následek přerušení nebo pozastavení plateb nebo provedení finanční opravy finanční pomoci Unie poskytované v rámci společné rybářské politiky. Tato opatření jsou přiměřená povaze, závažnosti, délce trvání a opakování nedodržování.

Článek 42

Podmínky finanční pomoci pro hospodářské subjekty

1.   Za podmínek, které budou stanoveny v příslušných právních aktech Unie, je finanční pomoc Unie pro hospodářské subjekty podmíněna dodržováním pravidel společné rybářské politiky ze strany hospodářských subjektů.

2.   S výhradou zvláštních pravidel, která budou přijata, mají závažná porušení pravidel společné rybářské politiky, kterých se dopustí hospodářské subjekty, za následek dočasný nebo trvalý zákaz přístupu k finanční pomoci Unie nebo snížení finanční pomoci. Tato opatření přijatá členským státem jsou odrazující, účinná a přiměřená povaze, závažnosti, délce trvání a opakování závažných porušení pravidel.

3.   Členské státy zajistí, že je finanční pomoc Unie poskytována pouze tehdy, pokud nebyly dotčenému hospodářskému subjektu uloženy žádné sankce za závažná porušení pravidel v období jednoho roku před datem podání žádosti o finanční pomoc Unie.

ČÁST XI

PORADNÍ SBORY

Článek 43

Zřízení poradních sborů

1.   Pro každou ze zeměpisných oblastí nebo oblastí působnosti stanovených v příloze III jsou zřízeny poradní sbory s cílem podpořit vyvážené zastoupení všech zúčastněných stran v souladu s čl. 45 odst. 1 a přispět k dosažení cílů stanovených v článku 2.

2.   Zejména se v souladu s přílohou III zřizují tyto nové poradní sbory:

a)	poradní sbor pro nejvzdálenější regiony, rozdělený do tří sekcí pro každou z těchto tří mořských oblastí: západní Atlantik, východní Atlantik a Indický oceán;

b)	poradní sbor pro akvakulturu;

c)	poradní sbor pro trhy

d)	poradní sbor pro Černé moře.

3.   Každý poradní sbor přijme svůj jednací řád.

Článek 44

Úkoly poradních sborů

1.   Komise při uplatňování tohoto nařízení případně konzultuje poradní sbory.

2.   Poradní sbory mohou:

a)

předkládat Komisi a dotčeným členským státům doporučení a návrhy ohledně otázek týkajících se řízení rybolovu a sociálně ekonomických aspektů a aspektů souvisejících se zachováním rybolovu a akvakultury. Poradní sbory mohou zejména předkládat doporučení o tom, jak zjednodušit pravidla pro řízení rybolovu;

b)	informovat Komisi a členské státy o problémech týkajících se řízení, sociálně ekonomických aspektů a aspektů týkajících se zachování rybolovu a případně akvakultury v jejich zeměpisné oblasti nebo oblasti působnosti, a navrhovat řešení k překonání těchto problémů;

c)	v úzké spolupráci s vědci přispívat ke shromažďování, předávání a analýze údajů potřebných pro vypracování opatření pro zachování zdrojů.

Je-li záležitost ve společném zájmu dvou nebo více poradních sborů, koordinují své postoje v zájmu přijetí společných doporučení k dané otázce.

3.   Poradní sbory se konzultují na základě společného doporučení podle článku 18. Komise a členské státy mohou vést se sbory konzultace, i pokud jde o jiná opatření. Jejich poradenství se zohledňuje. Těmito konzultacemi není dotčena konzultace Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství nebo jiných vědeckých subjektů. Stanoviska poradních sborů mohou být předložena všem dotčeným členským státům a Komisi.

4.   Komise a případně dotčené členské státy odpoví do dvou měsíců na každé doporučení, návrh nebo informace, které obdrží podle odstavce 1. Pokud se přijatá konečná opatření liší od stanovisek, doporučení a návrhů poradních sborů obdržených podle odstavce 1, Komise nebo dotčený členský stát uvede podrobné důvody, proč se liší.

Článek 45

Složení, fungování a financování poradních sborů

1.   Poradní sbory sestávají z:

a)	organizací zastupujících hospodářské subjekty působící v odvětví rybolovu a případně akvakultury a zástupců odvětví zpracování a uvádění na trh;

b)	ostatních zájmových skupin dotčených společnou rybářskou politikou, jako jsou organizace zabývající se ochranou životního prostředí a spotřebitelské skupiny.

2.   Každý poradní sbor se skládá z valné hromady a výkonného výboru, jeho součástí jsou případně sekretariát a pracovní skupiny zabývající se otázkami regionální spolupráce podle článku 18; každý poradní sbor přijímá nezbytná vnitřní zřizovací a organizační opatření.

3.   Poradní sbory fungují a jsou financovány, jak je stanoveno v příloze III.

4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 46, jimiž se stanoví podrobná pravidla fungování poradních sborů.

ČÁST XII

PROCESNÍ USTANOVENÍ

Článek 46

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 11 odst. 2, čl. 15 odst. 2, 3, 6 a 7 a čl. 45 odst. 4 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 29. prosince 2013. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 11 odst. 2, čl. 15 odst. 2, 3, 6 a 7 a čl. 45 odst. 4 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý v souladu s čl. 11 odst. 2, čl. 15 odst. 2, 3, 6 a 7 a čl. 45 odst. 4 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty uvědomí Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 47

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro rybolov a akvakulturu. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko k návrhu prováděcího aktu, který má být přijat podle článku 23, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

ČÁST XIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 48

Zrušení a změny

1.   Nařízení (ES) č. 2371/2002 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

2.   Rozhodnutí 2004/585/ES se zrušuje s účinkem ode dne vstupu v platnost pravidel přijatých podle čl. 45 odst. 4 tohoto nařízení.

3.   Článek 5 nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 (25) se zrušuje.

4.   Nařízení Rady (ES) č. 639/2004 (26) se zrušuje.

5.   V článku 105 nařízení (ES) č. 1224/2009 se vkládá nový odstavec, který zní:

Článek 49

Přezkum

Do 31. prosince 2022 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování společné rybářské politiky.

Článek 50

Výroční zpráva

Komise podává každoročně Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku při dosahování maximálního udržitelného výnosu a o stavu rybích populací co nejdříve po přijetí ročního nařízení Rady, kterým se stanoví rybolovná práva pro plavidla Unie ve vodách Unie a v některých vodách mimo Unii.

Článek 51

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

---

(1)  Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 183.

(2)  Úř. věst. C 225, 27.7.2012, s. 20.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 6. února 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 17. října 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 9. prosince 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(4)  Nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59).

(5)  Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu a dohoda o provedení části XI této úmluvy (Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 3).

(6)  Rozhodnutí Rady 98/392/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 a dohody ze dne 28. července 1994 o provedení části XI této úmluvy Evropským společenstvím (Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 1).

(7)  Rozhodnutí Rady 98/414/ES ze dne 8. června 1998 týkající se ratifikace dohody o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací Evropským společenstvím (Úř. věst. L 189, 3.7.1998, s. 14).

(8)  Dohoda o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací (Úř. věst. L 189, 3.7.1998, s. 16).

(9)  Rozhodnutí Rady 96/428/ES ze dne 25. června 1996, kterým Společenství přijímá Dohodu k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři (Úř. věst. L 177, 16.7.1996, s. 24).

(10)  Dohoda k podpoře dodržování mezinárodních opatření na zachování a řízení rybářskými plavidly na volném moři (Úř. věst. L 177, 16.7.1996, s. 26).

(11)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19).

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 7).

(13)  Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).

(14)  Usnesení Rady ze dne 3. listopadu 1976 o některých vnějších aspektech vytvoření rybolovného pásma ve Společenství o šířce 200 mil s účinkem od 1. ledna 1977 (Úř. věst. C 105, 7.5.1981, s. 1).

(15)  Rozhodnutí Komise 2005/629/ES ze dne 26. srpna 2005, kterým se zřizuje Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (Úř. L 225, 31.8,2005, s. 18).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(17)  Rozhodnutí Rady 2004/585/ES ze dne 19. července 2004, kterým se zřizují regionální poradní sbory v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. L 256, 3.8.2004, s. 17).

(18)  Nařízení Rady (ES) č. 1967/2006 ze dne 21. prosince 2006 o opatřeních pro řízení udržitelného využívání rybolovných zdrojů ve Středozemním moři, o změně nařízení (EHS) č. 2847/93 a o zrušení nařízení (ES) č. 1626/94 (Úř. věst. L 409, 30.12.2006, s. 11).

(19)  Nařízení Rady (EHS) č. 2930/86 ze dne 22. září 1986 o vymezení charakteristických znaků rybářských plavidel (Úř. věst. L 274, 25.9.1986, s. 1).

(20)  Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).

(21)  Nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 ze dne 29. září 2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mění nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1936/2001 a (ES) č. 601/2004 a zrušují nařízení (ES) č. 1093/94 a (ES) č. 1447/1999 (OJ L 286, 29.10.2008, p. 1).

(22)  Oblasti ICES (Mezinárodní rada pro průzkum moří) jsou vymezené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 218/2009 ze dne 11. března 2009 o předkládání statistik nominálních odlovů členských států provozujících rybolov v severovýchodním Atlantiku (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 70).

(23)  Oblasti CECAF (středovýchodní Atlantik nebo hlavní rybolovná oblast FAO 34) vymezené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2009 ze dne 11. března 2009 o předkládání statistik nominálních odlovů členských států provozujících rybolov v některých oblastech mimo severní Atlantik (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 1).

(24)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (Viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).

(25)  Nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o řízení intenzity rybolovu některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství, kterým se mění nařízení (ES) č. 2847/93 a zrušují nařízení (ES) č. 685/95 a (ES) č. 2027/95 (Úř. věst. L 289, 7.11.2003, s. 1).

(26)  Nařízení Rady (ES) č. 639/2004 ze dne 30. března 2004 o řízení rybářského loďstva zapsaného v nejvzdálenějších regionech Společenství (Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 9).

(27)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 23) rozhodnutí Rady 2004/585/ES“

---

---

---

---