ISSN 1977-0626

doi:10.3000/19770626.L_2013.352.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 352

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 56
24. prosince 2013


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis  ( 1 )

1

 

*

Nařízení Komise (EU) č. 1408/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství

9

 

*

Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1409/2013 ze dne 28. listopadu 2013 o statistice platebního styku (ECB/2013/43)

18

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1410/2013 ze dne 23. prosince 2013 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

45

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1411/2013 ze dne 23. prosince 2013, kterým se stanoví dovozní cla v odvětví obilovin použitelná ode dne 1. ledna 2014

47

 

 

ROZHODNUTÍ

 

 

2013/797/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 16. prosince 2013, kterým se provádí nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi

50

 

*

Rozhodnutí Rady 2013/798/SZBP ze dne 23. prosince 2013 o omezujících opatřeních vůči Středoafrické republice

51

 

 

2013/799/EU

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 17. prosince 2013 o oznámení předloženém Španělským královstvím o přechodném národním plánu podle článku 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (oznámeno pod číslem C(2013) 9089)

53

 

 

2013/800/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 18. prosince 2013 o finančním příspěvku Unie na rok 2013 k pokrytí výdajů vynaložených Francií, Německem, Nizozemskem, Portugalskem a Španělskem za účelem boje proti organismům škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům (oznámeno pod číslem C(2013) 8999)

58

 

 

2013/801/EU

 

*

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 23. prosince 2013 o zřízení Výkonné agentury pro inovace a sítě a o zrušení Rozhodnutí 2007/60/ES ve znění rozhodnutí 2008/593/ES

65

 

 

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

 

 

2013/802/EU

 

*

Rozhodnutí Rady pro spolupráci mezi EU a Irákem č. 1/2013 ze dne 8. října 2013, kterým se přijímá její jednací řád a jednací řád Výboru pro spolupráci

68

 

 

2013/803/EU

 

*

Rozhodnutí Rady pro spolupráci mezi EU a Irákem č. 2/2013 ze dne 8. října 2013 o zřízení tří specializovaných podvýborů a o přijetí jejich mandátů

74

 

*

Doporučení Rady pro Přidružení EU-Maroko č. 1/2013 ze dne 16. prosince 2013 o provádění akčního plánu EU-Maroko v rámci evropské politiky sousedství, kterým se provádí rozšířený status (2013–2017)

78

 

 

2013/804/EU

 

*

Rozhodnutí č. 1/2013 Výboru pro pozemní dopravu Společenství-Švýcarsko ze dne 6. prosince 2013, kterým se mění příloha 1 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přepravě zboží a cestujících po železnici a silnici

79

 

 

Opravy

 

*

Oprava nařízení Rady (ES) č. 1256/2008 ze dne 16. prosince 2008 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých svařovaných trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli pocházejících z Běloruska, Čínské lidové republiky a Ruska na základě řízení podle článku 5 nařízení (ES) č. 384/96, pocházejících z Thajska na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 téhož nařízení, pocházejících z Ukrajiny na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 a prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 téhož nařízení, a o zastavení řízení týkajících se dovozu téhož výrobku pocházejícího z Bosny a Hercegoviny a z Turecka (Úř. věst. L 343 ze dne 19.12.2008, s. 1)

88

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/1


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1407/2013

ze dne 18. prosince 2013

o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 108 odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory (1),

po zveřejnění předlohy tohoto nařízení (2),

po konzultaci s Poradním výborem pro státní podpory,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Státní financování, které splňuje kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, představuje státní podporu a musí být podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy oznámeno Komisi. Podle článku 109 Smlouvy však Rada může vymezovat druhy podpor, které jsou z oznamovací povinnosti vyňaty. V souladu s čl. 108 odst. 4 Smlouvy může Komise přijmout nařízení týkající se těchto kategorií státních podpor. Na základě nařízení (ES) č. 994/98 rozhodla Rada v souladu s článkem 109 Smlouvy, že podpora de minimis by mohla takovou kategorii tvořit. Z tohoto důvodu se má za to, že podpora de minimis, tedy podpora poskytnutá jednomu podniku za dané časové období, která nepřekročí určitou pevně stanovenou částku, nesplňuje všechna kritéria uvedená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a proto se na ni oznamovací postup nevztahuje.

(2)

Komise ve svých četných rozhodnutích pojem podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy blíže objasnila. Komise rovněž stanovila svou politiku vzhledem ke stropu podpory de minimis, do jehož výše se má za to, že se čl. 107 odst. 1 Smlouvy nepoužije, a to nejprve ve svém sdělení o pravidle de minimis pro státní podpory (3) a poté v nařízeních Komise (ES) č. 69/2001 (4) a (ES) č. 1998/2006 (5). Vzhledem ke zkušenostem získaným při uplatňování nařízení (ES) č. 1998/2006 je vhodné upravit některé podmínky stanovené v uvedeném nařízení a uvedené nařízení nahradit.

(3)

Je vhodné zachovat strop ve výši 200 000 EUR pro výši podpory de minimis, kterou na jednotlivý členský stát může obdržet jeden podnik v kterémkoli tříletém období. Tento strop je nutný i nadále k zajištění toho, aby žádné opatření spadající do působnosti tohoto nařízení nemohlo být považováno za ovlivňující obchod mezi členskými státy a/nebo narušující hospodářskou soutěž nebo hrozící tímto narušením.

(4)

Pro účely pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě je podnikem jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování (6). Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že všechny subjekty kontrolované (právně či fakticky) týmž subjektem by se měly pokládat za jeden podnik (7). Za účelem právní jistoty a snížení administrativní zátěže by toto nařízení mělo poskytnout taxativní seznam jasných kritérií, podle kterých lze rozhodnout, v jakých případech se mají dva či více subjektů v rámci jednoho členského státu považovat za jeden podnik. Komise proto z jasně stanovených kritérií, která definují „propojené podniky“ v rámci definice malých a středních podniků obsažené v doporučení Komise 2003/361/ES (8) a v příloze I nařízení Komise (ES) č. 800/2008 (9) vybrala taková kritéria, která jsou vhodná pro účely tohoto nařízení. Orgány veřejné moci jsou s těmito kritérii již obeznámeny a měly by je používat – vzhledem k oblasti působnosti tohoto nařízení – na malé a střední podniky i velké podniky. Tato kritéria by měla zajistit, aby byla skupina propojených podniků pro účely použití pravidla de minimis považována za jeden podnik, ale aby podniky, které s výjimkou toho, že každý z nich má přímou vazbu na tentýž orgán nebo orgány veřejné moci, nemají žádný vzájemný vztah, nebyly považovány za vzájemně propojené. Zohlední se tak specifická situace subjektů ovládaných týmž orgánem nebo orgány veřejné moci, které mohou mít nezávislou rozhodovací pravomoc.

(5)

S cílem zohlednit malou průměrnou velikost podniků působících v odvětví silniční nákladní dopravy je vhodné zachovat strop pro podniky provozující silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu ve výši 100 000 EUR. Integrované služby, u nichž doprava jako taková tvoří pouze jeden z prvků, jako jsou například stěhovací služby, poštovní či kurýrní služby či služby sběru nebo zpracování odpadů, by se neměly považovat za dopravní služby. S ohledem na nadměrnou kapacitu v odvětví silniční nákladní dopravy a s přihlédnutím k cílům dopravní politiky pokud jde o přetížení silniční sítě a nákladní dopravy by měla být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučena podpora pro nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu podniky, které provozují silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu. Vzhledem k vývoji v odvětví silniční přepravy cestujících není nadále vhodné používat nižší strop v tomto odvětví.

(6)

S ohledem na zvláštní pravidla uplatňovaná v odvětvích prvovýroby zemědělských produktů, rybolovu a akvakultury a na nebezpečí, že podpora, jež nedosahuje stropu stanoveného v tomto nařízení, může nicméně splňovat kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, by se toto nařízení nemělo vztahovat na uvedená odvětví.

(7)

Vzhledem k podobnosti zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů a nezemědělských produktů by se toto nařízení mělo vztahovat na zpracovávání a uvádění na trh zemědělských produktů za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky. Činnosti probíhající v zemědělských podnicích potřebné pro přípravu produktu k prvnímu prodeji, například sklizeň, nařezání nebo mlácení obilovin či balení vajec, ani první prodej dalším prodejcům nebo zpracovatelům by se v této souvislosti neměly považovat za zpracování nebo uvádění na trh.

(8)

Soudní dvůr Evropské unie stanovil, že jakmile Unie přijala právní předpis o společné organizaci trhu v určitém zemědělském odvětví, nesmějí členské státy přijmout jakékoli opatření, které by jej mohlo porušovat nebo k němu stanovit výjimky (10). Z toho důvodu by se toto nařízení nemělo vztahovat na podpory, jejichž výše je stanovena na základě ceny nebo množství produktů získaných nebo uvedených na trh, a nemělo by se vztahovat ani na podpory, které jsou vázány na společný závazek dělit se o tuto podporu s prvovýrobcem.

(9)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na podporu vývozu nebo podporu podmíněnou používáním domácích produktů na úkor dovezených. Zejména by se nemělo vztahovat na podporu financování zřízení a provozu distribuční sítě v jiných členských státech nebo ve třetích zemích. Podpora umožňující pokrytí nákladů na účast na veletrzích nebo na studie či poradenské služby potřebné k uvedení nového nebo stávajícího výrobku na nový trh v jiném členském státě nebo v třetí zemi zpravidla podporu vývozu nepředstavuje.

(10)

Období tří let, které je třeba vzít v úvahu pro účely tohoto nařízení, by mělo být posuzováno průběžně, takže při každém novém přidělení podpory de minimis je potřeba vzít v úvahu celkovou výši poskytnuté podpory de minimis v dotčeném jednoletém účetním období a během předchozích dvou jednoletých účetních období.

(11)

Jestliže podnik působí v odvětvích vyloučených z působnosti tohoto nařízení a působí i v jiných odvětvích nebo vykonává jiné činnosti, mělo by se toto nařízení vztahovat na tato jiná odvětví nebo činnosti za předpokladu, že dotyčný členský stát vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby činnosti ve vyloučených odvětvích nevyužívaly podporu de minimis. Tatáž zásada by se měla uplatnit v případě, že podnik působí v odvětvích, na něž se vztahují nižší stropy podpory de minimis. Pokud nelze zajistit, aby činnosti v odvětvích, pro něž platí nižší stropy podporyde minimis, využívaly podporu de minimis pouze do výše těchto nižších stropů, měl by se u všech činností podniku použít nejnižší strop.

(12)

Toto nařízení by mělo stanovit pravidla, aby nebylo možné obcházet maximální intenzitu podpory stanovenou ve zvláštních nařízeních či rozhodnutích Komise. Rovněž by mělo stanovit jasná a snadno použitelná pravidla kumulace.

(13)

Toto nařízení nevylučuje možnost, že by opatření nebylo považováno za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy z jiných důvodů než těch, které jsou upraveny v tomto nařízení, například proto, že opatření je v souladu se zásadou subjektu činného v tržním prostředí či proto, že nezahrnuje převod státních prostředků. Zejména finanční prostředky Unie centrálně spravované Komisí, které nejsou přímo nebo nepřímo kontrolovány členským státem, nepředstavují státní podporu a při posuzování toho, zda byl dodržen příslušný strop, by se neměly brát do úvahy.

(14)

Pro účely transparentnosti, rovného zacházení a účinného dohledu by se toto nařízení mělo použít jen v případě podpory de minimis, pro niž lze předem přesně vypočíst hrubý grantový ekvivalent, aniž by bylo nutné provádět hodnocení rizik („transparentní podpora“). Tento přesný výpočet lze například provést u grantů, subvencí úrokových sazeb, daňových osvobození se stanoveným stropem nebo jiných nástrojů, u nichž je stanoven limit zaručující, že příslušný strop nebude překročen. Stanovit limit znamená, že dokud není či ještě není známa přesná výše podpory, musí členský stát předpokládat, že se tato výše bude rovnat tomuto limitu, aby tak zajistil, že několik opatření podpory společně nepřekročí strop stanovený tímto nařízením, a musí použít pravidla kumulace.

(15)

Pro účely transparentnosti, rovného zacházení a správného použití stropu de minimis by měly všechny členské státy používat stejnou metodu výpočtu. Pro zjednodušení tohoto výpočtu by výše podpory, které nejsou poskytnuty formou grantu vypláceného v hotovosti, měly být přepočteny na hrubý grantový ekvivalent. Pro výpočet hrubého grantového ekvivalentu transparentních druhů podpory, u níž se nejedná o granty, a podpory poskytované v několika splátkách, je nutné používat tržní úrokové sazby běžné v době poskytnutí této podpory. Za účelem jednotného, transparentního a jednoduchého používání pravidel státní podpory by tržní sazby platné pro účely tohoto nařízení měly být referenčními sazbami, jak je stanoveno ve sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (11).

(16)

Podpora sestávající z půjček, včetně podpory de minimis v oblasti rizikového financování ve formě půjček, by měla být považována za transparentní podporu de minimis, jestliže byl hrubý grantový ekvivalent vypočten na základě tržních úrokových sazeb běžných v době poskytnutí podpory. Aby se zjednodušilo nakládání s drobnými krátkodobými půjčkami, mělo by toto nařízení obsahovat jasné pravidlo, jehož použití není složité a které zohlední jak výši půjčky, tak dobu její splatnosti. Ze zkušenosti Komise vyplývá, že hrubý grantový ekvivalent půjčky činí buď 1 000 000 EUR na dobu pěti let, nebo 500 000 EUR na dobu deseti let, které jsou zajištěny kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky, lze považovat za půjčky odpovídající výši stropu podpory de minimis. Vzhledem k obtížím spojeným s určením hrubého grantového ekvivalentu podpory poskytnuté podnikům, které mohou být neschopny splatit půjčku, by se toto pravidlo na takové podniky nemělo vztahovat.

(17)

Podpora sestávající z kapitálových injekcí by se neměla považovat za transparentní podporu de minimis, ledaže celková částka injekce z veřejných prostředků nepřesáhne strop de minimis. Podpora sestávající z opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice uvedená v pokynech o rizikovém financování (12) by neměla být považována za transparentní podporu de minimis, ledaže je v rámci daného opatření poskytován kapitál nepřesahující strop podpory de minimis.

(18)

Podpora sestávající ze záruk, včetně podpory de minimis v oblasti rizikového financování ve formě záruk, by se měla považovat za transparentní, pokud byl hrubý grantový ekvivalent vypočten na základě prémií „safe-harbour“ stanovených ve sdělení Komise pro příslušný druh podniku (13). Aby se zjednodušilo nakládání s krátkodobými zárukami za až 80 % relativně nízké půjčky, mělo by toto nařízení obsahovat jasné pravidlo, jehož použití není složité a které zohlední jak výši příslušné půjčky, tak dobu trvání záruky. Toto pravidlo by se nemělo použít na záruky za související transakce, které nepředstavují půjčku, např. záruky za transakce s vlastním kapitálem. Pokud záruka nepřekročí 80 % příslušené půjčky, garantovaná část příslušné půjčky je 1 500 000 EUR a záruka je poskytována na dobu nepřekračující pět let, lze mít za to, že se hrubý grantový ekvivalent záruky rovná výši stropu podpory de minimis. To platí i v případech, kdy záruka nepřekročí 80 % příslušné půjčky, garantovaná část příslušné půjčky je 750 000 EUR a záruka je poskytována na dobu na dobu nepřekračující deset let. Kromě toho členské státy mohou použít metodiku k výpočtu hrubého grantového ekvivalentu záruk, oznámenou Komisi na základě jiného nařízení Komise v oblasti státních podpor použitelného v dané době a která byla přijata Komisí jakožto metodika, která je v souladu se sdělením o zárukách nebo s jakýmkoli následným sdělením, za předpokladu, že přijatá metodika výslovně upravuje daný druh záruky a příslušné transakce v kontextu uplatňování tohoto nařízení. Vzhledem k obtížím spojeným s určením hrubého grantového ekvivalentu podpory poskytnuté podnikům, které mohou být neschopny splatit půjčku, by se toto pravidlo na takové podniky nemělo vztahovat.

(19)

Pokud se na čerpání režimu podpory de minimis podílejí finanční zprostředkovatelé, mělo by se zajistit, aby těmto zprostředkovatelům nebyla žádná státní podpora poskytnuta. Lze toho docílit například tím, že finančním zprostředkovatelům, kteří využívají státní záruku, bude stanovena povinnost uhradit tržní pojistné nebo zcela převést jakoukoli výhodu na konečného příjemce, nebo tím, že se dodrží výše stropu podpory de minimis a další podmínky stanovené v tomto nařízení, a to i na úrovni zprostředkovatelů.

(20)

Po oznámení členským státem může Komise přezkoumat, zda opatření, které nemá podobu grantů, půjčky, záruky, kapitálové injekce nebo opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice, má hrubý grantový ekvivalent, který nepřevyšuje strop podpory de minimis, a zda by proto mohlo spadat do působnosti tohoto nařízení.

(21)

Komise má povinnost zajistit, aby byla dodržena pravidla státní podpory, a v souladu se zásadou spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii by členské státy měly plnění tohoto úkolu usnadnit tím, že pomocí vhodných mechanismů zajistí, aby celková výše podpory de minimis udělené podle pravidla de minimis jednomu podniku nepřesáhla celkový povolený strop. Proto je třeba, aby členské státy při poskytnutí podpory de minimis informovaly dotyčný podnik o výši poskytnuté podpory de minimis a o povaze této podpory s výslovným odkazem na toto nařízení. Od členských států by mělo být požadováno, aby sledovaly poskytnuté podpory, a tím zajistily, že příslušné stropy nejsou překročeny a že pravidla kumulace jsou dodržena. Ke splnění této povinnosti by měl dotčený členský stát před poskytnutím takové podpory obdržet od podniku prohlášení o ostatních podporách de minimis, na které se vztahuje toto nařízení nebo jiná nařízení o podpoře de minimis a které tento podnik získal během daného jednoletého účetního období a předcházejících dvou jednoletých účetních období. Členské státy by měly mít alternativně možnost zřídit centrální registr, který by obsahoval úplné informace o poskytnutých podporách de minimis a zajišťovat kontrolu, že žádné nové poskytnutí podpory nepřekračují příslušný strop.

(22)

Před poskytnutím každé nové podpory de minimis by členský stát měl ověřit, zda nová podpora de minimis nepřekročí strop podpory de minimis a zda jsou splněny i další podmínky stanovené tímto nařízením.

(23)

S ohledem na zkušenosti Komise a zejména s ohledem na intervaly, v nichž je obvykle nutné politiku státní podpory přezkoumat, by doba používání tohoto nařízení měla být omezena. Pokud platnost tohoto nařízení skončí, aniž by došlo k jejímu prodloužení, členské státy by měly mít pro podpory de minimis, na které se vztahuje toto nařízení, k dispozici adaptační období šesti měsíců,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na podporu poskytovanou podnikům ve všech odvětvích s výjimkou:

a)

podpory poskytované podnikům činným v odvětvích rybolovu a akvakultury, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (14);

b)

na podporu poskytovanou podnikům v oblasti prvovýroby zemědělských produktů;

c)

podpory poskytované podnikům činným v odvětví zpracovávání zemědělských produktů a jejich uvádění na trh, a to v těchto případech:

i)

je-li výše podpory stanovena na základě ceny nebo množství produktů zakoupených od prvovýrobců nebo uvedených na trh danými podniky,

ii)

je-li poskytnutí podpory závislé na podmínce, že bude zčásti nebo zcela předána prvovýrobcům;

d)

podpory na činnosti spojené s vývozem do třetích zemí nebo členských států, tj. podpory přímo spojené s vyváženým množstvím, se zavedením a provozem distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji v souvislosti s vývozní činností;

e)

podpory podmiňující použití domácího zboží na úkor dováženého zboží.

2.   Jestliže podnik působí v odvětvích uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c) a zároveň i v jednom či více jiných odvětví nebo vykonává jiné činnosti spadající do působnosti tohoto nařízení, toto nařízení se použije na podporu poskytovanou na tato jiná odvětví nebo činnosti za předpokladu, že dotyčný členský stát vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby činnosti v odvětvích vyloučených z oblasti působnosti tohoto nařízení nevyužívaly podporu de minimis poskytovanou v souladu s tímto nařízením.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)

„zemědělskými produkty“ produkty uvedené v příloze I Smlouvy s výjimkou produktů rybolovu a akvakultury uvedených v nařízení (ES) č. 104/2000;

b)

„zpracováním zemědělských produktů“ jakékoli zpracování zemědělského produktu vedoucí ke vzniku produktu, který je též zemědělským produktem, s výjimkou činností probíhajících v zemědělských podnicích a potřebných pro přípravu živočišných nebo rostlinných produktů k prvnímu prodeji;

c)

„uváděním zemědělských produktů na trh“ přechovávání nebo vystavování produktu za účelem jeho prodeje, nabízení produktu k prodeji, dodávka produktu nebo jakýkoli další způsob jeho umístění na trh s výjimkou prvního prodeje prvovýrobcem dalším prodejcům nebo zpracovatelům a s výjimkou jakýchkoli činností souvisejících s přípravou produktu k tomuto prvnímu prodeji; prodej od prvovýrobce konečnému spotřebiteli se považuje za uvádění na trh, pokud k němu dojde v samostatných prostorách vyhrazených pro tento účel.

2.   „Jeden podnik“ pro účely tohoto nařízení zahrnuje veškeré subjekty, které mezi sebou mají alespoň jeden z následujících vztahů:

a)

jeden subjekt vlastní většinu hlasovacích práv, která náležejí akcionářům nebo společníkům, v jiném subjektu;

b)

jeden subjekt má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu jiného subjektu;

c)

jeden subjekt má právo uplatňovat rozhodující vliv v jiném subjektu podle smlouvy uzavřené s daným subjektem nebo dle ustanovení v zakladatelské smlouvě nebo ve stanovách tohoto subjektu;

d)

jeden subjekt, který je akcionářem nebo společníkem jiného subjektu, ovládá sám, v souladu s dohodou uzavřenou s jinými akcionáři nebo společníky daného subjektu, většinu hlasovacích práv, náležejících akcionářům nebo společníkům, v daném subjektu.

Subjekty, které mají jakýkoli vztah uvedený v prvním pododstavci písm. a) až d) prostřednictvím jednoho nebo více subjektů, jsou také považovány za jeden podnik.

Článek 3

Podpora de minimis

1.   Má se za to, že opatření podpory nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a proto jsou vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, jestliže splňují podmínky stanovené v tomto nařízení.

2.   Celková výše podpory de minimis, kterou členský stát poskytne jednomu podniku, nesmí za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období překročit 200 000 EUR.

Celková výše podpory de minimis, kterou členský stát poskytne jednomu podniku provozujícímu silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu, nesmí překročit 100 000 EUR za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období. Tato podpora de minimis se nepoužije na nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu.

3.   Pokud určitý podnik provozuje silniční nákladní dopravu pro cizí potřebu a vykonává jiné činnosti, pro něž platí strop ve výši 200 000 EUR, vztahuje se na tento podnik strop ve výši 200 000 EUR za předpokladu, že členské státy vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby přínos pro činnost silniční nákladní dopravy nepřekročil 100 000 EUR a aby podpora de minimis nebyla použita pro nabývání vozidel pro silniční nákladní dopravu.

4.   Podpora de minimis se považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy podnik získá podle platného vnitrostátního právního režimu na podporu právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla podpora de minimis danému podniku vyplacena.

5.   Stropy stanovené v odstavci 2 se uplatní nezávisle na formě podpory de minimis a jejím sledovaném cíli a nezávisle na tom, zda je podpora poskytnutá členským státem zcela nebo částečně financována ze zdrojů Unie. Doba tří jednoletých účetních období bude stanovena podle účetního období používaného podnikem v příslušném členském státě.

6.   Podpora je pro účely stropů stanovených v odstavci 2 vyjádřena jako grant v hotovosti. U všech použitých částek se jedná o hrubé částky, tj. před srážkou daně nebo jiného poplatku. Je-li podpora poskytnuta jinak než formou grantu, stanoví se její výše jako hrubý grantový ekvivalent podpory.

Podpora splatná v několika splátkách se diskontuje na svou hodnotu v okamžiku poskytnutí. Úroková sazba, která se použije pro účely diskontace, je diskontní sazba platná v době, kdy byla podpora poskytnuta.

7.   Jestliže by v důsledku poskytnutí nové podpory de minimis došlo k překročení příslušného stropu stanoveného v odstavci 2, výhody tohoto nařízení se na tuto novou podporu nevztahují.

8.   V případě spojení či nabytí je třeba přihlédnout k veškerým podporám de minimis poskytnutým dříve všem podnikům, které podléhají spojení, aby se zjistilo, zda žádnou novou podporou de minimis poskytnutou nově vzniklému či nabývajícímu podniku nedošlo k překročení příslušného stropu. Oprávněnost podpory de minimis poskytnuté před spojením nebo nabytím zůstává i nadále zachována.

9.   V případě rozdělení jednoho podniku na dva či více samostatných podniků se podpora de minimis poskytnutá před rozdělením přidělí podniku, který byl jejím příjemcem, což je v zásadě podnik, který převzal činnosti, na něž byla podpora de minimis použita. Pokud by takové přidělení nebylo možné, přidělí se podpora de minimis poměrným způsobem na základě účetní hodnoty vlastního kapitálu nových podniků k datu účinku rozdělení.

Článek 4

Výpočet hrubého grantového ekvivalentu

1.   Toto nařízení se použije pouze na podporu, u níž lze předem přesně vypočítat hrubý grantový ekvivalent bez nutnosti provádět hodnocení rizik („transparentní podpora“).

2.   Podpora poskytnutá formou grantů a subvencí úrokových sazeb se považuje za transparentní podporu de minimis.

3.   Podpora poskytnutá formou půjček se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud:

a)

proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení ani nesplňuje kritéria podle vnitrostátního práva pro to, aby bylo proti němu na žádost jeho dlužníků zahájeno insolvenční řízení. V případě velkých podniků by příjemce měl být v situaci srovnatelné s úvěrovým ratingem alespoň B-; a

b)

je půjčka zajištěna kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky a půjčka činí buď 1 000 000 EUR (nebo 500 000 EUR v případě podniků provozujících silniční nákladní dopravu) na dobu pěti let, nebo 500 000 EUR (nebo 250 000 EUR v případě podniků provozujících silniční nákladní dopravu) na dobu deseti let; pokud je půjčka nižší než tyto částky a/nebo je poskytnuta na dobu kratší pěti resp. deseti let, vypočítá se hrubý grantový ekvivalent této půjčky jako odpovídající poměrná část příslušného stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2; nebo

c)

hrubý grantový ekvivalent se vypočítá na základě referenční sazby platné v době poskytnutí podpory.

4.   Podpora sestávající z kapitálových injekcí se považuje za transparentní podporu de minimis pouze tehdy, pokud celková částka injekce z veřejných prostředků nepřesáhne strop podpory de minimis.

5.   Podpora sestávající z opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice se považuje za transparentní podporu de minimis pouze tehdy, pokud kapitál poskytnutý jednomu podniku nepřesáhne strop podpory de minimis.

6.   Podpora poskytnutá formou záruk se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud:

a)

proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení ani nesplňuje kritéria podle vnitrostátního práva pro to, aby bylo proti němu na žádost jeho dlužníků zahájeno insolvenční řízení. V případě velkých podniků by příjemce měl být v situaci srovnatelné s úvěrovým ratingem alespoň B-; a

b)

záruka nepřesáhne 80 % příslušné půjčky a částka záruky činí buď 1 500 000 EUR (nebo 750 000 EUR v případě podniků provozujících silniční nákladní dopravu) a platnost této záruky je pět let, nebo 750 000 EUR (nebo 375 000 EUR v případě podniků provozujících silniční nákladní dopravu) a platnost této záruky je deset let; pokud je částka záruky nižší než tyto částky a/nebo je doba její platnosti kratší pěti resp. deseti let, vypočítá se hrubý grantový ekvivalent této záruky jako odpovídající poměrná část příslušného stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2; nebo

c)

hrubý grantový ekvivalent byl vypočítán na základě prémií „safe-harbour“ stanovených ve sdělení Komise; nebo

d)

ještě před svým použitím

i)

byla metodika výpočtu hrubého grantového ekvivalentu záruky oznámena Komisi podle jiného nařízení Komise v oblasti státních podpor použitelného v dané době a přijata Komisí jakožto metodika, která je v souladu se sdělením o zárukách nebo s jakýmkoli následným sdělením a

ii)

uvedená metodika výslovně upravuje daný druh záruky a příslušné transakce v kontextu uplatňování tohoto nařízení.

7.   Podpora sestávající z jiných nástrojů se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud daný nástroj stanoví limit zajišťující, že nedojde k překročení příslušného stropu.

Článek 5

Kumulace

1.   Podporu de minimis poskytnutou podle tohoto nařízení lze kumulovat s podporou de minimis poskytnutou v souladu s nařízením Komise (EU) č. 360/2012 (15) až do výše stropu stanoveného v uvedeném nařízení. Podporu de minimis poskytnutou podle jiných nařízení o podpoře de minimis lze kumulovat až do příslušného stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení.

2.   Podporu de minimis nelze kumulovat se státní podporou na tytéž způsobilé náklady nebo se státní podporou na tatáž opatření rizikového financování, pokud by taková kumulace vedla k překročení nejvyšší příslušné intenzity podpory či výše podpory, která je pro specifické okolnosti každého případu stanovena v nařízení o blokové výjimce nebo v rozhodnutí Komise. Podporu de minimis, která není poskytnuta na zvláštní způsobilé náklady či není přičitatelná těmto nákladům, lze kumulovat s jinou státní podporou poskytnutou na základě nařízení o blokové výjimce nebo rozhodnutí Komise.

Článek 6

Sledování

1.   Jestliže členský stát hodlá poskytnout některému podniku podporu de minimis podle tohoto nařízení, písemně jej informuje o navrhované výši podpory vyjádřené jako hrubý grantový ekvivalent a o charakteru de minimis této podpory a výslovně odkáže na toto nařízení citací jeho názvu a uvedením informace o jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. V případě, že se podpora de minimis v souladu s tímto nařízením poskytuje různým podnikům na základě určitého režimu a těmto podnikům jsou v rámci tohoto režimu poskytnuty různě vysoké jednotlivé podpory, může daný členský stát rozhodnout, že uvedenou povinnost splní informováním podniků o pevné částce odpovídající maximální výši podpory, která může být v daném režimu poskytnuta. V takovém případě se tato pevná částka použije při zjišťování, zda bylo dosaženo příslušného stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2. Před udělením podpory si musí členský stát též vyžádat od daného podniku prohlášení v písemné či elektronické podobě o jakýchkoli dalších podporách de minimis, na které se vztahuje toto nařízení nebo jiná nařízení o podpoře de minimis a které tento podnik obdržel v předchozích dvou jednoletých účetních obdobích a v současném jednoletém účetním období.

2.   Má-li členský stát k dispozici centrální registr podpory de minimis obsahující úplné informace o všech podporách de minimis, které poskytl kterýkoli orgán daného členského státu, odstavec 1 se nepoužije od okamžiku, kdy registr zahrne tři jednoletá účetní období.

3.   Členský stát poskytne novou podporu de minimis v souladu s tímto nařízením teprve po přezkoumání, zda nová podpora nezvýší celkovou částku podpory de minimis, kterou dotyčný podnik obdržel, nad příslušný strop stanovený v čl. 3 odst. 2 a zda jsou splněny veškeré podmínky stanovené v tomto nařízení.

4.   Členské státy zaznamenávají a shromažďují veškeré informace týkající se použití tohoto nařízení. Tyto záznamy musí obsahovat všechny informace nezbytné k doložení toho, že byly splněny podmínky tohoto nařízení. Záznamy o individuálních podporách de minimis se archivují po dobu deseti jednoletých účetních období ode dne jejich poskytnutí. Záznamy týkající se určitého režimu podpory de minimis se archivují po dobu deseti jednoletých účetních období ode dne, kdy byla v rámci tohoto režimu poskytnuta poslední jednotlivá podpora.

5.   Na písemnou žádost poskytne dotyčný členský stát Komisi ve lhůtě dvaceti pracovních dnů nebo v delší lhůtě, která může být v žádosti stanovena, všechny informace, které Komise považuje za nezbytné k posouzení toho, zda byly splněny podmínky tohoto nařízení, zejména celková výše podpory de minimis, kterou podnik obdržel ve smyslu tohoto nařízení a jiných nařízení o podpoře de minimis.

Článek 7

Přechodná ustanovení

1.   Toto nařízení se vztahuje na podporu poskytnutou před jeho vstupem v platnost, pokud podpora splňuje podmínky stanovené tímto nařízením. Podpora, která tyto podmínky nesplňuje, bude posouzena Komisí v souladu s příslušnými rámci, pokyny, sděleními a oznámeními.

2.   Všechny jednotlivé podpory de minimis poskytnuté v období mezi 2. únorem 2001 a 30. červnem 2007, které splňují podmínky nařízení (ES) č. 69/2001, se považují za podpory, které nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a které proto nepodléhají oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

3.   Všechny jednotlivé podpory de minimis poskytnuté v období mezi 1. lednem 2007 a 30. červnem 2014, které splňují podmínky nařízení (ES) č. 1998/2006, se považují za podpory, které nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a které proto nepodléhají oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

4.   Po uplynutí platnosti tohoto nařízení se na každou podporu de minimis, která splňuje podmínky tohoto nařízení, bude toto nařízení vztahovat po dobu dalších šesti měsíců.

Článek 8

Vstup v platnost a doba použitelnosti

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2014.

Použije se do 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 18. prosince 2013.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 142, 14.5.1998, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 229, 8.8.2013, s. 1.

(3)  Sdělení Komise o pravidle de minimis pro státní podpory (Úř. věst. C 68, 6.3.1996, s. 9).

(4)  Nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 30).

(5)  Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis (Úř. věst. L 379, 28.12.2006, s. 5).

(6)  Rozsudek ve věci Ministero dell’Economia e delle Finanze v. Cassa di Risparmio di Firenze SpA et al., C-222/04, Sb. rozh. 2006, s. I-289.

(7)  Rozsudek ve věci Nizozemsko v. Komise, C-382/99, Recueil 2002, s. I-5163.

(8)  Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

(9)  Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (Úř. věst. L 214, 9.8.2008, s. 3).

(10)  Rozsudek ve věci Francie v. Komise, C-456/00, Recueil 2002, s. I-11949.

(11)  Sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (Úř. věst. C 14, 19.1.2008, s. 6).

(12)  Pokyny Společenství pro státní podporu investic rizikového kapitálu do malých a středních podniků (Úř. věst. C 194, 18.8.2006, s. 2).

(13)  Například sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. C 155, 20.6.2008, s. 10).

(14)  Nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22).

(15)  Nařízení Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. dubna 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. L 114, 26.4.2012, s. 8).


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/9


NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1408/2013

ze dne 18. prosince 2013

o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis v odvětví zemědělství

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 108 odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na určité kategorie horizontální státní podpory (1),

po zveřejnění předlohy tohoto nařízení (2),

po konzultaci s Poradním výborem pro státní podpory,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Státní financování, které splňuje kritéria čl. 107 odst. 1 Smlouvy, představuje státní podporu a musí být podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy oznámeno Komisi. Podle článku 109 Smlouvy však Rada může vymezovat druhy podpor, které jsou z oznamovací povinnosti vyňaty. V souladu s čl. 108 odst. 4 Smlouvy může Komise přijmout nařízení týkající se těchto kategorií státních podpor. Na základě nařízení (ES) č. 994/98 rozhodla Rada v souladu s článkem 109 Smlouvy, že podpora de minimis by mohla takovou kategorii tvořit. Z tohoto důvodu se má za to, že podpora de minimis, tedy podpora poskytnutá jednomu podniku za dané časové období, která nepřekročí určitou pevně stanovenou částku, nesplňuje všechna kritéria uvedená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a proto se na ni oznamovací postup nevztahuje.

(2)

Komise ve svých četných rozhodnutích pojem podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy blíže objasnila. Komise rovněž stanovila svou politiku vzhledem ke stropu podpory de minimis, do jehož výše se má za to, že se čl. 107 odst. 1 Smlouvy nepoužije, a to nejprve ve svém sdělení o pravidle de minimis pro státní podpory (3) a poté v nařízeních Komise (ES) č. 69/2001 (4) a (ES) č. 1998/2006 (5). Z působnosti uvedených nařízení bylo s ohledem na zvláštní pravidla uplatňovaná v odvětví zemědělství a na nebezpečí, že i podpora v malé výši by v tomto odvětví mohla splňovat kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, vyloučeno odvětví zemědělství nebo jeho části. Komise již přijala řadu nařízení, která stanoví pravidla pro podpory de minimis poskytované v odvětví zemědělství, z nichž poslední bylo nařízení (ES) č. 1535/2007 (6). Vzhledem ke zkušenostem získaným při uplatňování nařízení (ES) č. 1535/2007 je vhodné upravit některé podmínky stanovené v uvedeném nařízení a uvedené nařízení nahradit.

(3)

S ohledem na zkušenosti Komise s uplatňováním nařízení (ES) č. 1535/2007 by se měla maximální výše podpory, která se poskytuje jednomu podniku v období tří let, zvýšit na 15 000 EUR a limit stanovený pro členský stát by se měl zvýšit na 1 % roční produkce. Tyto nové stropy i nadále zajišťují, aby žádné opatření spadající do působnosti tohoto nařízení nemohlo být považováno za ovlivňující obchod mezi členskými státy a/nebo narušující hospodářskou soutěž nebo hrozící tímto narušením.

(4)

Pro účely pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě je podnikem jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování (7). Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že všechny subjekty kontrolované (právně či fakticky) týmž subjektem by se měly pokládat za jeden podnik (8). Za účelem právní jistoty a snížení administrativní zátěže by toto nařízení mělo poskytnout taxativní seznam jasných kritérií, podle kterých lze rozhodnout, v jakých případech se mají dva či více subjektů v rámci jednoho členského státu považovat za jeden podnik. Komise proto z jasně stanovených kritérií, které definují „propojené podniky“ v rámci definice malých a středních podniků obsažené v doporučení Komise 2003/361/ES (9) a v příloze I nařízení Komise (ES) č. 800/2008 (10) vybrala taková kritéria, která jsou vhodná pro účely tohoto nařízení. Orgány veřejné moci jsou s těmito kritérii již obeznámeny a měly by je používat – vzhledem k oblasti působnosti tohoto nařízení – na malé a střední podniky i velké podniky. Tato kritéria by měla zajistit, aby byla skupina propojených podniků pro účely použití pravidla de minimis považována za jeden podnik, ale aby podniky, které s výjimkou toho, že každý z nich má přímou vazbu na tentýž orgán nebo orgány veřejné moci, nemají žádný vzájemný vztah, nebyly považovány za vzájemně propojené. Zohlední se tak specifická situace subjektů ovládaných týmž orgánem nebo orgány veřejné moci, které mohou mít nezávislou rozhodovací pravomoc. Tato kritéria by rovněž měla zajistit, aby jednotliví členové právnické osoby nebo skupiny fyzických či právnických osob nebyli pouze z tohoto důvodu považováni za propojené, jestliže vnitrostátní právní předpisy umožňují, aby tito jednotliví členové měli práva a povinnosti srovnatelné s právy a povinnostmi jednotlivých zemědělců, kteří jsou v postavení vedoucího daného zemědělského podniku, zejména pokud jde o jejich hospodářské, sociální a daňové postavení, za předpokladu, že přispěli k posílení zemědělských struktur daných právnických osob nebo skupin.

(5)

Vzhledem k podobnosti zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů a nezemědělských produktů spadá toto zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů do působnosti nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 (11).

(6)

Soudní dvůr Evropské unie stanovil, že jakmile Unie přijala právní předpis o společné organizaci trhu v určitém zemědělském odvětví, nesmějí členské státy přijmout jakékoli opatření, které by jej mohlo porušovat nebo k němu stanovit výjimky (12). Z toho důvodu by se toto nařízení nemělo vztahovat na podpory, jejichž výše je stanovena na základě ceny nebo množství produktů získaných nebo uvedených na trh, a nemělo by se vztahovat ani na podpory, které jsou vázány na společný závazek dělit se o tuto podporu s prvovýrobcem.

(7)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na podporu vývozu nebo podporu podmíněnou používáním domácích produktů na úkor dovezených. Zejména by se nemělo vztahovat na podporu financování zřízení a provozu distribuční sítě v jiných členských státech nebo ve třetích zemích. Podpora umožňující pokrytí nákladů na účast na veletrzích nebo na studie či poradenské služby potřebné k uvedení nového nebo stávajícího výrobku na nový trh v jiném členském státě nebo v třetí zemi zpravidla podporu vývozu nepředstavuje.

(8)

Období tří let, které je třeba vzít v úvahu pro účely tohoto nařízení, by mělo být posuzováno průběžně, takže při každém novém přidělení podpory de minimis je potřeba vzít v úvahu celkovou výši poskytnuté podpory de minimis v dotčeném jednoletém účetním období a během předchozích dvou jednoletých účetních období.

(9)

Jestliže podnik působí v prvovýrobě zemědělských produktů a jestliže tento podnik působí i v jiných odvětvích nebo vykonává jiné činnosti spadající do oblasti působnosti nařízení (EU) č. 1407/2013, ustanovení uvedeného nařízení by se měla vztahovat na podporu poskytovanou na tato další odvětví či činnosti za předpokladu, že dotyčný členský stát vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby prvovýroba zemědělských produktů nevyužívala podporu de minimis poskytovanou podle uvedeného nařízení.

(10)

Jestliže podnik působí v prvovýrobě zemědělských produktů i v odvětví rybolovu a akvakultury, na podporu poskytovanou na odvětví rybolovu a akvakultury by se mělo vztahovat nařízení Komise (ES) č. 875/2007 (13) za předpokladu, že dotyčný členský stát vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby prvovýroba zemědělských produktů nevyužívala podporu de minimis poskytovanou podle uvedeného nařízení.

(11)

Toto nařízení by mělo stanovit pravidla, aby nebylo možné obcházet maximální intenzitu podpory stanovenou ve zvláštních nařízeních či rozhodnutích Komise. Rovněž by mělo stanovit jasná a snadno použitelná pravidla kumulace.

(12)

Toto nařízení nevylučuje možnost, že by opatření nebylo považováno za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy z jiných důvodů než těch, které jsou upraveny v tomto nařízení, například proto, že opatření je v souladu se zásadou subjektu činného v tržním prostředí, či proto, že nezahrnuje převod státních prostředků. Zejména finanční prostředky Unie centrálně spravované Komisí, které nejsou přímo nebo nepřímo kontrolovány členským státem, navíc nepředstavují státní podporu a při posuzování toho, zda byl dodržen příslušný strop nebo limit pro členský stát, by se neměly brát do úvahy.

(13)

Pro účely transparentnosti, rovného zacházení a účinného dohledu by se toto nařízení mělo použít jen v případě podpory de minimis, pro niž lze předem přesně vypočíst hrubý grantový ekvivalent, aniž by bylo nutné provádět hodnocení rizik („transparentní podpora“). Tento přesný výpočet lze například provést u grantů, subvencí úrokových sazeb, daňových osvobození se stanoveným limitem nebo jiných nástrojů, u nichž je stanoven limit zaručující, že příslušný strop nebude překročen. Stanovit limit znamená, že dokud není či ještě není známa přesná výše podpory, musí členský stát předpokládat, že se tato výše bude rovnat tomuto limitu, aby tak zajistil, že několik opatření podpory společně nepřekročí strop stanovený tímto nařízením, a musí použít pravidla kumulace.

(14)

Pro účely transparentnosti, rovného zacházení a správného použití stropu de minimis by měly všechny členské státy používat stejnou metodu výpočtu. Pro zjednodušení tohoto výpočtu by výše podpory, které nejsou poskytnuty formou grantu vypláceného v hotovosti, měly být přepočteny na hrubý grantový ekvivalent. Pro výpočet hrubého grantového ekvivalentu transparentních druhů podpory, u níž se nejedná o granty, a podpory poskytované v několika splátkách, je nutné používat tržní úrokové sazby běžné v době poskytnutí této podpory. Za účelem jednotného, transparentního a jednoduchého používání pravidel státní podpory by tržní sazby platné pro účely tohoto nařízení měly být referenčními sazbami, jak je stanoveno ve sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (14).

(15)

Podpora sestávající z půjček, včetně podpory de minimis v oblasti rizikového financování ve formě půjček, by měla být považována za transparentní podporu de minimis, jestliže byl hrubý grantový ekvivalent vypočten na základě tržních úrokových sazeb běžných v době poskytnutí podpory. Aby se zjednodušilo nakládání s drobnými krátkodobými půjčkami, mělo by toto nařízení obsahovat jasné pravidlo, jehož použití není složité a které zohlední jak výši půjčky, tak dobu její splatnosti. Ze zkušenosti Komise vyplývá, že hrubý grantový ekvivalent půjčky činí buď 75 000 EUR na dobu pěti let, nebo 37 500 EUR na dobu deseti let, které jsou zajištěny kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky, lze považovat za půjčky odpovídající výši stropu podpory de minimis. Vzhledem k obtížím spojeným s určením hrubého grantového ekvivalentu podpory poskytnuté podnikům, které mohou být neschopny splatit půjčku, by se toto pravidlo na takové podniky nemělo vztahovat.

(16)

Podpora sestávající z kapitálových injekcí by se neměla považovat za transparentní podporu de minimis, ledaže celková částka injekce z veřejných prostředků nepřesáhne strop de minimis. Podpora sestávající z opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice uvedená v pokynech o rizikovém financování (15) by neměla být považována za transparentní podporu de minimis, ledaže je v rámci daného opatření poskytován kapitál nepřesahující strop podpory de minimis.

(17)

Podpora sestávající ze záruk, včetně podpory de minimis v oblasti rizikového financování ve formě záruk, by se měla považovat za transparentní, pokud byl hrubý grantový ekvivalent vypočten na základě prémií „safe-harbour“ stanovených ve sdělení Komise pro příslušný druh podniku (16). Aby se zjednodušilo nakládání s krátkodobými zárukami za až 80 % relativně nízké půjčky, mělo by toto nařízení obsahovat jasné pravidlo, jehož použití není složité a které zohlední jak výši příslušné půjčky, tak dobu trvání záruky. Toto pravidlo by se nemělo použít na záruky za související transakce, které nepředstavují půjčku, např. záruky za transakce s vlastním kapitálem. Pokud záruka nepřekročí 80 % příslušené půjčky, garantovaná část příslušné půjčky nepřekročí 112 500 EUR a záruka je poskytována na dobu nepřekračující pět let, lze mít za to, že se hrubý grantový ekvivalent záruky rovná výši stropu podpory de minimis. To platí i v případech, kdy záruka nepřekročí 80 % příslušné půjčky, garantovaná část příslušné půjčky nepřekročí 56 250 EUR a záruka je poskytována na dobu nepřekračující deset let. Kromě toho členské státy mohou použít metodiku k výpočtu hrubého grantového ekvivalentu záruk, oznámenou Komisi na základě jiného nařízení Komise v oblasti státních podpor použitelného v dané době a která byla přijata Komisí jakožto metodika, která je v souladu se sdělením o zárukách nebo s jakýmkoli následným sdělením, za předpokladu, že přijatá metodika výslovně upravuje daný druh záruky a příslušné transakce v kontextu uplatňování tohoto nařízení. Vzhledem k obtížím spojeným s určením hrubého grantového ekvivalentu podpory poskytnuté podnikům, které mohou být neschopny splatit půjčku, by se toto pravidlo na takové podniky nemělo vztahovat.

(18)

Pokud se na čerpání režimu podpory de minimis podílejí finanční zprostředkovatelé, mělo by se zajistit, aby těmto zprostředkovatelům nebyla žádná státní podpora poskytnuta. Lze toho docílit například tím, že finančním zprostředkovatelům, kteří využívají státní záruku, bude stanovena povinnost uhradit tržní pojistné nebo zcela převést jakoukoli výhodu na konečného příjemce, nebo tím, že se dodrží výše stropu podpory de minimis a další podmínky stanovené v tomto nařízení, a to i na úrovni zprostředkovatelů.

(19)

Po oznámení členským státem může Komise přezkoumat, zda opatření, které nemá podobu grantu, půjčky, záruky, kapitálové injekce nebo opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice, má hrubý grantový ekvivalent, který nepřesahuje strop podpory de minimis, a zda by proto mohlo spadat do působnosti tohoto nařízení.

(20)

Komise má povinnost zajistit, aby byla dodržena pravidla státní podpory, a v souladu se zásadou spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii by členské státy měly plnění tohoto úkolu usnadnit tím, že pomocí vhodných mechanismů zajistí, aby celková výše podpory de minimis udělené podle pravidla de minimis jednomu podniku nepřesáhla celkový povolený strop. Proto je třeba, aby členské státy při poskytnutí podpory de minimis informovaly dotyčný podnik o výši poskytnuté podpory de minimis a o povaze této podpory s výslovným odkazem na toto nařízení. Od členských států by mělo být požadováno, aby sledovaly poskytnuté podpory, a tím zajistily, že příslušné stropy nejsou překročeny a že pravidla kumulace jsou dodržena. Ke splnění této povinnosti by měl dotčený členský stát před poskytnutím takové podpory obdržet od podniku prohlášení o ostatních podporách de minimis, na které se vztahuje toto nařízení nebo jiná nařízení o podpoře de minimis a které tento podnik získal během daného jednoletého účetního období a předcházejících dvou jednoletých účetních období. Členské státy by měly mít alternativně možnost zřídit centrální registr, který by obsahoval úplné informace o poskytnutých podporách de minimis a zajišťovat kontrolu, že žádné nové poskytnutí podpory nepřekračuje příslušný strop.

(21)

Před poskytnutím každé nové podpory de minimis by členský stát měl ověřit, zda nová podpora de minimis nepřekročí strop podpory de minimis ani limit pro tento členský stát a zda jsou splněny i další podmínky stanovené tímto nařízením.

(22)

S ohledem na zkušenosti Komise a zejména s ohledem na intervaly, v nichž je obvykle nutné politiku státní podpory přezkoumat, by doba používání tohoto nařízení měla být omezena. Pokud platnost tohoto nařízení skončí, aniž by došlo k jejímu prodloužení, členské státy by měly mít pro podpory de minimis, na které se vztahuje toto nařízení, k dispozici adaptační období šesti měsíců,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na podporu poskytovanou podnikům působícím v prvovýrobě zemědělských produktů s výjimkou:

a)

podpory, jejíž výše je stanovena na základě ceny nebo množství produktů uvedených na trh;

b)

podpory na činnosti spojené s vývozem do třetích zemí nebo členských států, tj. podpory přímo spojené s vyváženým množstvím, se zavedením a provozem distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji v souvislosti s vývozní činností;

c)

podpory podmiňující použití domácího zboží na úkor dováženého zboží.

2.   Jestliže podnik působí v prvovýrobě zemědělských produktů a jestliže působí i v jednom nebo více odvětví nebo vykonává jiné činnosti, které spadají do působnosti nařízení (EU) č. 1407/2013, vztahuje se uvedené nařízení na podporu poskytovanou na tato další odvětví či činnosti za předpokladu, že dotyčný členský stát vhodným způsobem, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby prvovýroba zemědělských produktů nevyužívala podporu de minimis poskytovanou podle uvedeného nařízení.

3.   Jestliže podnik působí v prvovýrobě zemědělských produktů i v odvětví rybolovu a akvakultury, na podporu poskytovanou na odvětví rybolovu a akvakultury se vztahují ustanovení nařízení (ES) č. 875/2007 za předpokladu, že dotyčný členský stát vhodnými způsoby, jako je oddělení činností nebo rozlišení nákladů, zajistí, aby prvovýroba zemědělských produktů nevyužívala podporu de minimis poskytovanou podle uvedeného nařízení.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely tohoto nařízení se „zemědělskými produkty“ rozumí produkty uvedené v příloze I Smlouvy s výjimkou produktů rybolovu a akvakultury uvedených v nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (17).

2.   „Jeden podnik“ pro účely tohoto nařízení zahrnuje veškeré subjekty, které mezi sebou mají alespoň jeden z následujících vztahů:

a)

jeden subjekt vlastní většinu hlasovacích práv, která náležejí akcionářům nebo společníkům, v jiném subjektu;

b)

jeden subjekt má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu jiného subjektu;

c)

jeden subjekt má právo uplatňovat rozhodující vliv v jiném subjektu podle smlouvy uzavřené s daným subjektem nebo dle ustanovení v zakladatelské smlouvě nebo ve stanovách tohoto subjektu;

d)

jeden subjekt, který je akcionářem nebo společníkem jiného subjektu, ovládá sám, v souladu s dohodou uzavřenou s jinými akcionáři nebo společníky daného subjektu, většinu hlasovacích práv, náležejících akcionářům nebo společníkům, v daném subjektu.

Subjekty, které mají jakýkoli vztah uvedený v prvním pododstavci písm. a) až d) prostřednictvím jednoho nebo více subjektů, jsou také považovány za jeden podnik.

Článek 3

Podpora de minimis

1.   Má se za to, že opatření podpory nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a proto jsou vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, jestliže splňují podmínky stanovené v tomto nařízení.

2.   Celková výše podpory de minimis, kterou členský stát poskytne jednomu podniku, nesmí za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období překročit 15 000 EUR.

3.   Kumulovaná výše podpory de minimis přiznané členským státem podnikům činným v prvovýrobě zemědělských produktů za libovolná tři po sobě jdoucí jednoletá účetní období nesmí přesáhnout limit pro členský stát stanovený v příloze.

4.   Podpora de minimis se považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy podnik získá podle platného vnitrostátního právního režimu na podporu právní nárok, a to bez ohledu na to, kdy byla podpora de minimis danému podniku vyplacena.

5.   Strop stanovený v odstavci 2 a limit pro členský stát, který je uveden v odstavci 3, se uplatní nezávisle na formě podpory de minimis a jejím sledovaném cíli a nezávisle na tom, zda je podpora poskytnutá členským státem zcela nebo částečně financována ze zdrojů Unie. Doba tří jednoletých účetních období bude stanovena podle účetního období používaného podnikem v příslušném členském státě.

6.   Podpora je pro účely stropu stanoveného v odstavci 2 a limitu pro členský stát, který je uveden v odstavci 3, vyjádřena jako grant v hotovosti. U všech použitých částek se jedná o hrubé částky, tj. před srážkou daně nebo jiného poplatku. Je-li podpora poskytnuta jinak než formou grantu, stanoví se její výše jako hrubý grantový ekvivalent podpory.

Podpora splatná v několika splátkách se diskontuje na svou hodnotu v okamžiku poskytnutí. Úroková sazba, která se použije pro účely diskontace, je diskontní sazba platná v době, kdy byla podpora poskytnuta.

7.   Jestliže by v důsledku poskytnutí nové podpory de minimis došlo k překročení stropu stanoveného v odstavci 2 nebo limitu pro členský stát, který je uveden v odstavci 3, výhody tohoto nařízení se na tuto novou podporu nevztahují.

8.   V případě spojení či nabytí je třeba přihlédnout k veškerým podporám de minimis poskytnutým dříve všem podnikům, které podléhají spojení, aby se zjistilo, zda žádnou novou podporou de minimis poskytnutou nově vzniklému či nabývajícímu podniku nedošlo k překročení stropu nebo limitu pro členský stát. Oprávněnost podpory de minimis poskytnuté před spojením nebo nabytím zůstává i nadále zachována.

9.   V případě rozdělení jednoho podniku na dva či více samostatných podniků se podpora de minimis poskytnutá před rozdělením přidělí podniku, který byl jejím příjemcem, což je v zásadě podnik, který převzal činnosti, na něž byla podpora de minimis použita. Pokud by takové přidělení nebylo možné, přidělí se podpora de minimis poměrným způsobem na základě účetní hodnoty vlastního kapitálu nových podniků k datu účinku rozdělení.

Článek 4

Výpočet hrubého grantového ekvivalentu

1.   Toto nařízení se použije pouze na podporu, u níž lze předem přesně vypočítat hrubý grantový ekvivalent bez nutnosti provádět hodnocení rizik („transparentní podpora“).

2.   Podpora poskytnutá formou grantů a subvencí úrokových sazeb se považuje za transparentní podporu de minimis.

3.   Podpora poskytnutá formou půjček se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud:

a)

proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení ani nesplňuje kritéria podle vnitrostátního práva pro to, aby bylo proti němu na žádost jeho dlužníků zahájeno insolvenční řízení. V případě velkých podniků by příjemce měl být v situaci srovnatelné s úvěrovým ratingem alespoň B-; a

b)

je půjčka zajištěna kolaterálem pokrývajícím alespoň 50 % půjčky a půjčka činí buď 75 000 EUR na dobu pěti let, nebo 37 500 EUR na dobu deseti let; pokud je půjčka nižší než tyto částky a/nebo je poskytnuta na dobu kratší pěti resp. deseti let, vypočítá se hrubý grantový ekvivalent této půjčky jako odpovídající poměrná část stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2; nebo

c)

hrubý grantový ekvivalent se vypočítá na základě referenční sazby platné v době poskytnutí podpory.

4.   Podpora sestávající z kapitálových injekcí se považuje za transparentní podporu de minimis pouze tehdy, pokud celková částka injekce z veřejných prostředků nepřesáhne strop podpory de minimis.

5.   Podpora sestávající z opatření rizikového financování ve formě kapitálové či kvazikapitálové investice se považuje za transparentní podporu de minimis pouze tehdy, pokud kapitál poskytnutý jednomu podniku nepřesáhne strop podpory de minimis.

6.   Podpora poskytnutá formou záruk se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud:

a)

proti příjemci není vedeno kolektivní insolvenční řízení ani nesplňuje kritéria podle vnitrostátního práva pro to, aby bylo proti němu na žádost jeho dlužníků zahájeno insolvenční řízení. V případě velkých podniků by příjemce měl být v situaci srovnatelné s úvěrovým ratingem alespoň B-; a

b)

záruka nepřesáhne 80 % příslušné půjčky a částka záruky činí buď 112 500 EUR a platnost této záruky je pět let, nebo 56 250 EUR a platnost této záruky je deset let; pokud je částka záruky nižší než tyto částky a/nebo je doba její platnosti kratší pěti resp. deseti let, vypočítá se hrubý grantový ekvivalent této záruky jako odpovídající poměrná část stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2; nebo

c)

hrubý grantový ekvivalent byl vypočítán na základě prémií „safe-harbour“ stanovených ve sdělení Komise; nebo

d)

ještě před svým použitím

i)

byla metodika použitá k výpočtu hrubého grantového ekvivalentu záruky oznámena Komisi podle jiného nařízení Komise v oblasti státních podpor použitelného v dané době a přijata Komisí jakožto metodika, která je v souladu se sdělením o zárukách nebo s jakýmkoli následným sdělením, a

ii)

uvedená metodika výslovně upravuje daný druh záruky a příslušné transakce v kontextu uplatňování tohoto nařízení.

7.   Podpora sestávající z jiných nástrojů se považuje za transparentní podporu de minimis, pokud daný nástroj stanoví limit zajišťující, že nedojde k překročení příslušného stropu.

Článek 5

Kumulace

1.   Jestliže podnik působí v prvovýrobě zemědělských produktů a jestliže působí i v jednom nebo více odvětví nebo vykonává jiné činnosti, které spadají do působnosti nařízení (EU) č. 1407/2013, lze podpory de minimis poskytnuté na činnosti v odvětví zemědělské výroby podle tohoto nařízení kumulovat s podporou de minimis poskytnutou na další uvedená odvětví nebo činnosti, a to až do výše stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2 nařízení (EU) č. 1407/2013, za předpokladu, že dotyčný členský stát zajistí vhodnými prostředky, například oddělením činností nebo rozlišením nákladů, že prvovýroba zemědělských produktů nevyužívá podporu de minimis poskytnutou podle nařízení (EU) č. 1407/2013.

2.   Jestliže podnik působí v prvovýrobě zemědělských produktů a zároveň v odvětví rybolovu a akvakultury, lze podpory de minimis poskytnuté na činnosti v odvětví zemědělské výroby podle tohoto nařízení kumulovat s podporou de minimis poskytnutou na činnosti v odvětví rybolovu a akvakultury podle nařízení (ES) č. 875/2007, a to až do výše stropu stanoveného v uvedeném nařízení, za předpokladu, že dotyčný členský stát zajistí vhodnými prostředky, například oddělením činností nebo rozlišením nákladů, že prvovýroba zemědělských produktů nevyužívá podporu de minimis poskytnutou podle nařízení (ES) č. 875/2007.

3.   Podporu de minimis nelze kumulovat se státní podporou na tytéž způsobilé náklady nebo se státní podporou na tatáž opatření rizikového financování, pokud by taková kumulace vedla k překročení nejvyšší příslušné intenzity podpory či výše podpory, která je pro specifické okolnosti každého případu stanovena v nařízení o blokové výjimce nebo v rozhodnutí Komise. Podporu de minimis, která není poskytnuta na zvláštní způsobilé náklady či není přičitatelná těmto nákladům, lze kumulovat s jinou státní podporou poskytnutou na základě nařízení o blokové výjimce nebo rozhodnutí Komise.

Článek 6

Sledování

1.   Jestliže členský stát hodlá poskytnout některému podniku podporu de minimis podle tohoto nařízení, písemně jej informuje o navrhované výši podpory vyjádřené jako hrubý grantový ekvivalent a o charakteru de minimis této podpory a výslovně odkáže na toto nařízení citací jeho názvu a uvedením informace o jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. V případě, že se podpora de minimis v souladu s tímto nařízením poskytuje různým podnikům na základě určitého režimu a těmto podnikům jsou v rámci tohoto režimu poskytnuty různě vysoké jednotlivé podpory, může daný členský stát rozhodnout, že uvedenou povinnost splní informováním podniků o pevné částce odpovídající maximální výši podpory, která může být v daném režimu poskytnuta. V takovém případě se tato pevná částka použije při zjišťování, zda bylo dosaženo stropu stanoveného v čl. 3 odst. 2 a zda nebyl překročen limit pro členský stát uvedený v čl. 3 odst. 3. Před udělením podpory si musí členský stát též vyžádat od daného podniku prohlášení v písemné či elektronické podobě o jakýchkoli dalších podporách de minimis, na které se vztahuje toto nařízení nebo jiná nařízení o podpoře de minimis a které tento podnik obdržel v předchozích dvou jednoletých účetních obdobích a v současném jednoletém účetním období.

2.   Má-li členský stát k dispozici centrální registr podpory de minimis obsahující úplné informace o všech podporách de minimis, které poskytl kterýkoli orgán daného členského státu, odstavec 1 se nepoužije od okamžiku, kdy registr zahrne tři jednoletá účetní období.

3.   Členský stát poskytne novou podporu de minimis v souladu s tímto nařízením teprve po přezkoumání, zda nová podpora nezvýší celkovou částku podpory de minimis, kterou dotyčný podnik obdržel, nad strop stanovený v čl. 3 odst. 2 a nad limit pro členský stát uvedený v čl. 3 odst. 3 a zda jsou splněny veškeré podmínky stanovené v tomto nařízení.

4.   Členské státy zaznamenávají a shromažďují veškeré informace týkající se použití tohoto nařízení. Tyto záznamy musí obsahovat všechny informace nezbytné k doložení toho, že byly splněny podmínky tohoto nařízení. Záznamy o individuálních podporách de minimis se archivují po dobu deseti jednoletých účetních období ode dne jejich poskytnutí. Záznamy týkající se určitého režimu podpory de minimis se archivují po dobu deseti jednoletých účetních období ode dne, kdy byla v rámci tohoto režimu poskytnuta poslední jednotlivá podpora.

5.   Na písemnou žádost poskytne dotyčný členský stát Komisi ve lhůtě dvaceti pracovních dnů nebo v delší lhůtě, která může být v žádosti stanovena, všechny informace, které Komise považuje za nezbytné k posouzení toho, zda byly splněny podmínky tohoto nařízení, zejména celková výše podpory de minimis, kterou podnik obdržel ve smyslu tohoto nařízení a jiných nařízení o podpoře de minimis.

Článek 7

Přechodná ustanovení

1.   Toto nařízení se vztahuje na podporu poskytnutou před jeho vstupem v platnost, pokud podpora splňuje podmínky stanovené tímto nařízením. Podpora, která tyto podmínky nesplňuje, bude posouzena Komisí v souladu s příslušnými rámci, pokyny, sděleními a oznámeními.

2.   Všechny jednotlivé podpory de minimis poskytnuté v období mezi 1. lednem 2005 a 30. červnem 2008, které splňují podmínky nařízení (ES) č. 1860/2004, se považují za podpory, které nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a které proto nepodléhají oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

3.   Všechny jednotlivé podpory de minimis poskytnuté v období mezi 1. lednem 2008 a 30. červnem 2014, které splňují podmínky nařízení (ES) č. 1535/2007, se považují za podpory, které nesplňují všechna kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 Smlouvy, a které proto nepodléhají oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

4.   Po uplynutí platnosti tohoto nařízení se na každou podporu de minimis, která splňuje podmínky tohoto nařízení, bude toto nařízení vztahovat po dobu dalších šesti měsíců.

Článek 8

Vstup v platnost a doba použitelnosti

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2014.

Použije se do 31. prosince 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 18. prosince 2013.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 142, 14.5.1998, s. 1.

(2)  Úř. věst. C 227, 6.8.2013, s. 3.

(3)  Sdělení Komise o pravidle de minimis pro státní podpory (Úř. věst. C 68, 6.3.1996, s. 9).

(4)  Nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 30).

(5)  Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (Úř. věst. L 379, 28.12.2006, s. 5).

(6)  Nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů (Úř. věst. L 337, 21.12.2007, s. 35).

(7)  Rozsudek ve věci Ministero dell’Economia e delle Finanze v. Cassa di Risparmio di Firenze SpA et al., C-222/04, Sb. rozh. 2006, s. I-289.

(8)  Rozsudek ve věci Nizozemsko v. Komise, C-382/99, Recueil 2002, s. I-5163.

(9)  Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

(10)  Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (Úř. věst. L 214, 9.8.2008, s. 3).

(11)  Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. prosince 2013 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis (viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).

(12)  Rozsudek ve věci Francie v. Komise, C-456/00, Recueil 2002, s. I-11949.

(13)  Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004 (Úř. věst. L 193, 25.7.2007, s. 6).

(14)  Sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (Úř. věst. C 14, 19.1.2008, s. 6).

(15)  Pokyny Společenství pro státní podporu investic rizikového kapitálu do malých a středních podniků (Úř. věst. C 194, 18.8.2006, s. 2).

(16)  Například sdělení Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. C 155, 20.6.2008, s. 10).

(17)  Nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22).


PŘÍLOHA

Maximální kumulativní výše podpory de minimis poskytnuté v jednotlivých členských státech podnikům v odvětví zemědělské výroby podle čl. 3 odst. 3

(v EUR)

Členský stát

Maximální výše podpory de minimis

Belgie

76 070 000

Bulharsko

43 490 000

Česká republika

48 340 000

Dánsko

105 750 000

Německo

522 890 000

Estonsko

8 110 000

Irsko

66 280 000

Řecko

109 260 000

Španělsko

413 750 000

Francie

722 240 000

Chorvatsko

28 610 000

Itálie

475 080 000

Kypr

7 060 000

Lotyšsko

10 780 000

Litva

25 860 000

Lucembursko

3 520 000

Maďarsko

77 600 000

Malta

1 290 000

Nizozemsko

254 330 000

Rakousko

71 540 000

Polsko

225 700 000

Portugalsko

62 980 000

Rumunsko

180 480 000

Slovinsko

12 320 000

Slovensko

22 950 000

Finsko

46 330 000

Švédsko

57 890 000

Spojené království

270 170 000


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/18


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) č. 1409/2013

ze dne 28. listopadu 2013

o statistice platebního styku

(ECB/2013/43)

RADA GUVERNÉRŮ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY,

s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, a zejména na článek 5 tohoto statutu,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (1), a zejména na čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na stanovisko Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

K plnění svých úkolů vyžaduje Evropská centrální banka (ECB) srovnávací statistiku platebního styku podle jednotlivých zemí. Čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 2533/98 stanoví, že informace mohou být shromažďovány v oblasti statistiky platebního styku a platebních systémů. Tyto údaje jsou zásadní pro rozpoznávání a sledování vývoje platebních trhů v členských státech, jakož i pro podporu plynulého fungování platebních systémů.

(2)

Článek 5.1 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) vyžaduje, aby ECB ve spolupráci s národními centrálními bankami pro zajištění úkolů, kterými je pověřen Evropský systém centrálních bank (ESCB), shromažďovala nezbytné statistické informace buď od příslušných vnitrostátních orgánů, nebo přímo od hospodářských subjektů. Článek 5.2 statutu ESCB vyžaduje, aby úkoly popsané v článku 5.1 prováděly v rámci svých možností národní centrální banky.

(3)

Eurosystém shromažďuje informace o platebním styku podle obecných zásad ECB/2007/9 (2). V zájmu zvýšení kvality a spolehlivosti statistiky platebního styku a zajištění úplného pokrytí souboru zpravodajských jednotek by příslušné informace měly být shromažďovány přímo od zpravodajských jednotek.

(4)

Metodika, podle které jsou shromažďovány informace o platebním styku, by měla zohlednit vývoj právního rámce v oblasti platebního styku v Evropské unii, a to zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES (3), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (4) a článek 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 (5).

(5)

Může být vhodné, aby národní centrální banky shromažďovaly od skutečného souboru zpravodajských jednotek statistické informace nutné ke splnění statistických požadavků ECB jako součást širšího statistického zpravodajského systému, který jednotlivé národní centrální banky vytvářejí v rámci vlastních pravomocí v souladu s právními přepisy Unie, vnitrostátními právními předpisy nebo se zavedenou praxí a který slouží též jiným statistickým účelům, pokud tím není ohroženo plnění statistických požadavků ECB. Tím může dojít i ke snížení zpravodajského zatížení. V zájmu zvýšení transparentnosti je v těchto případech vhodné, aby byly zpravodajské jednotky informovány o tom, že údaje jsou shromažďovány i pro jiné statistické účely. Za účelem splnění svých požadavků může ECB v určitých případech vycházet ze statistických informací shromážděných pro tyto jiné účely.

(6)

Uznává se, že nařízení přijatá ECB podle článku 34.1 statutu ESCB nezakládají práva ani neukládají povinnosti členským státům, jejichž měnou není euro (dále jen „členské státy mimo eurozónu“), nicméně článek 5 statutu ESCB se vztahuje na členské státy, jejichž měnou je euro (dále jen „členské státy eurozóny“), i na členské státy mimo eurozónu. V 17. bodu odůvodnění nařízení (ES) č. 2533/98 se uvádí, že z článku 5 statutu ESCB ve spojení s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii vyplývá povinnost přijmout a provést na vnitrostátní úrovni veškerá opatření, která členské státy mimo eurozónu považují za vhodná pro shromažďování statistických informací nezbytných ke splnění statistické zpravodajské povinnosti vůči ECB a pro včasnou přípravu v oblasti statistiky na to, aby se mohly stát členskými státy eurozóny. Použitelnost ustanovení tohoto nařízení lze proto rozšířit i na národní centrální banky členských států mimo eurozónu, a to formou spolupráce národních centrálních bank s Eurosystémem na základě doporučení ECB.

(7)

Měla by se uplatňovat pravidla ochrany a využití důvěrných statistických informací stanovená v článku 8 nařízení Rady (ES) č. 2533/98.

(8)

Je třeba zavést postup pro účinné provádění technických změn příloh tohoto nařízení za předpokladu, že takové změny nezmění základní koncepční rámec, ani neovlivní zpravodajské zatížení. Při uplatňování tohoto postupu se zohlední stanoviska Výboru pro statistiku ESCB. Národní centrální banky a jiné výbory ESCB mohou tyto technické změny příloh navrhovat prostřednictvím Výboru pro statistiku ESCB,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto nařízení:

(a)

„zpravodajská jednotka“ a „rezident“ mají stejný význam jako v definici v článku 1 nařízení (ES) č. 2533/98;

(b)

„platební služba“, „poskytovatel platebních služeb“, „platební instituce“ a „platební systém“ mají stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES;

(c)

„vydavatel elektronických peněz“ a „instituce elektronických peněz“ mají stejný význam jako v definici v článku 2 směrnice 2009/110/ES;

(d)

„provozovatelem platebního systému“ se rozumí právní subjekt, který je právně odpovědný za provozování platebního systému.

Článek 2

Skutečný soubor zpravodajských jednotek

1.   Skutečný soubor zpravodajských jednotek se skládá z poskytovatelů platebních služeb (včetně vydavatelů elektronických peněz) a/nebo provozovatelů platebních systémů.

2.   Na zpravodajské jednotky se vztahuje úplná statistická zpravodajská povinnost.

Článek 3

Statistická zpravodajská povinnost

1.   Skutečný soubor zpravodajských jednotek vykazuje statistické informace národní centrální bance členského státu, v němž je zpravodajská jednotka rezidentem, jak je uvedeno v příloze III a s ohledem na vysvětlivky a definice uvedené v příloze I a II.

2.   Národní centrální banky stanoví a zavedou zpravodajské postupy, kterými se má řídit skutečný soubor zpravodajských jednotek, v souladu s vnitrostátními specifiky. Národní centrální banky zajistí, aby tyto zpravodajské postupy poskytovaly statistické informace požadované na základě tohoto nařízení a aby umožňovaly přesnou kontrolu dodržování minimálních standardů pro přenos, přesnost, pojmovou shodu a opravy, které jsou uvedeny v příloze IV.

Článek 4

Výjimky

1.   Národní centrální banky mohou zpravodajským jednotkám udělovat výjimky, pokud se týká části či celé zpravodajské povinnosti stanovené v tomto nařízení:

(a)

v případě platebních institucí, pokud splňují podmínky vymezené v čl. 26 odst. 1 a 2 směrnice 2007/64/ES;

(b)

v případě institucí elektronických peněz, pokud splňují podmínky vymezené v čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2009/110/ES;

(c)

v případě jiných poskytovatelů platebních služeb neuvedených v písmenech a) a b), pokud splňují buď podmínky uvedené v čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2009/110/ES, nebo v čl. 26 odst. 1 a 2 směrnice 2007/64/ES.

2.   Národní centrální banky mohou zpravodajským jednotkám udělit výjimky podle odstavce 1, pouze pokud tyto zpravodajské jednotky na vnitrostátní úrovni nepřispívají k statisticky významnému pokrytí platebních transakcí určitého druhu platební služby.

3.   Národní centrální banky mohou zpravodajským jednotkám udělit výjimky, pokud se týká vykazování transakcí s institucemi jinými než měnové finanční instituce, pokud: a) celková hodnota služeb uvedených v tabulce 4 přílohy III, jež poskytují zpravodajské jednotky, které využívají takové výjimky, na vnitrostátní úrovni nepřesahuje 5 % pro každou z těchto služeb, a b) zpravodajské zatížení by s ohledem na velikost těchto zpravodajských jednotek bylo jinak nepřiměřené.

4.   O udělení výjimky podle odstavce 1 nebo 3 národní centrální banka ECB vyrozumí současně s předáním informací podle čl. 6 odst. 1.

5.   ECB zveřejňuje seznam subjektů, kterým národní centrální banky udělily výjimky.

Článek 5

Seznam poskytovatelů platebních služeb a provozovatelů platebních systémů pro statistické účely

1.   Výkonná rada vytváří a vede seznam poskytovatelů platebních služeb, včetně vydavatelů elektronických peněz, a provozovatelů platebních systémů podle tohoto nařízení. Tento seznam bude vycházet ze stávajících seznamů poskytovatelů platebních služeb a provozovatelů platebních systémů, nad nimiž je vykonáván dohled, vytvořených vnitrostátními orgány, pokud jsou tyto seznamy k dispozici.

2.   Seznam uvedený v odstavci 1 a jeho aktualizace zpřístupní národní centrální banky a ECB dotčeným zpravodajským jednotkám vhodným způsobem, včetně elektronických prostředků, prostřednictvím internetu, nebo pokud o to dotčené zpravodajské jednotky požádají, v tištěné podobě.

3.   Seznam uvedený v odstavci 1 má pouze informativní povahu. Je-li však nejnovější dostupná elektronická verze seznamu uvedeného v odstavci 1 nesprávná, ECB neuloží sankci subjektu, který řádně nesplnil zpravodajskou povinnost, pokud v dobré víře spoléhal na nesprávný seznam.

Článek 6

Lhůty

1.   Statistické informace uvedené v příloze III národní centrální banky každý rok předávají do ECB, a to do skončení pracovní doby v poslední pracovní den měsíce května po skončení roku, k němuž se informace vztahují.

2.   Národní centrální banky rozhodnou, kdy a s jakou periodicitou potřebují od zpravodajských jednotek obdržet údaje, aby mohly dodržet lhůtu pro vykázání údajů do ECB, a informují o tom zpravodajské jednotky.

Článek 7

Ověřování a nucené shromažďování

Národní centrální banky vykonávají právo ověřovat nebo vynuceně shromažďovat informace, které jsou zpravodajské jednotky povinny poskytovat podle tohoto nařízení, aniž je dotčeno právo ECB vykonávat toto právo sama. Národní centrální banky vykonávají toto právo zejména tehdy, jestliže některá zpravodajská jednotka neplní minimální standardy pro přenos, přesnost, pojmovou shodu a opravy stanovené v příloze IV.

Článek 8

První vykazování

Odchylně od článku 6 se na základě tohoto nařízení budou v červnu 2015 poprvé vykazovat statistické informace za referenční období druhé poloviny kalendářního roku 2014 (tj. od července 2014).

Článek 9

Zjednodušený postup provádění změn

S přihlédnutím ke stanoviskům Výboru pro statistiku ESCB je Výkonná rada oprávněna provádět technické změny příloh tohoto nařízení za předpokladu, že takové změny nezmění základní koncepční rámec, ani neovlivní zpravodajské zatížení. Výkonná rada o všech těchto změnách bez zbytečného odkladu informuje Radu guvernérů.

Článek 10

Závěrečné ustanovení

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

Ve Frankfurtu nad Mohanem dne 28. listopadu 2013.

Za Radu guvernérů ECB

prezident ECB

Mario DRAGHI


(1)  Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 8.

(2)  Obecné zásady ECB/2007/9 ze dne 1. srpna 2007 o měnové statistice a statistice finančních institucí a trhů (Úř. věst. L 341, 27.12.2007, s. 1.)

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11).


PŘÍLOHA I

OBECNÁ STRUKTURA STATISTIKY PLATEBNÍHO STYKU

ČÁST 1   PŘEHLED

Část 1.1   Přehled tabulek

1.

Evropská centrální banka (ECB) sestavuje statistiku platebního styku na základě specifických harmonizovaných údajů, jejichž shromažďování na národní úrovni řídí jednotlivé národní centrální banky. Sestavování údajů je strukturováno formou sedmi níže uvedených tabulek, které obsahují vnitrostátní údaje za každý členský stát, jehož měnou je euro (dále jen „členský stát eurozóny“), a které jsou následně spojeny do srovnávacích tabulek pokrývajících všechny členské státy eurozóny.

Tabulka

Popis hlavního obsahu

Tabulka 1:

Instituce nabízející platební služby institucím jiným než měnové finanční instituce (instituce jiné než MFI)

Členění, jež ukazuje počet jednodenních vkladů, počet platebních účtů, počet účtů elektronických peněz a zůstatkovou hodnotu na vydaných zařízeních uchovávajících elektronické peníze připadajících na úvěrové instituce, instituce elektronických peněz, platební instituce a jiné poskytovatele platebních služeb a vydavatele elektronických peněz

Tabulka 2:

Funkce platebních karet

Počet karet vydaných poskytovateli platebních služeb, kteří jsou rezidenty v dané zemi. Údaje o kartách se sestavují v členění podle funkce karty

Tabulka 3:

Zařízení akceptující platební karty

Počet terminálů poskytovaných poskytovateli platebních služeb, kteří jsou rezidenty v dané zemi. Údaje o terminálech rozlišují mezi bankomaty, terminály v prodejním místě (POS terminály) a terminály pro karty elektronických peněz

Tabulky 4:

Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI

Počet a hodnota platebních transakcí, které instituce jiné než MFI odeslaly a přijaly prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb, kteří jsou rezidenty v dané zemi. Transakce se sestavují podle platebních služeb v geografickém členění

Tabulky 5:

Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI, členěné podle druhu terminálu

Počet a hodnota platebních transakcí, které instituce jiné než MFI odeslaly prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb. Transakce se sestavují podle druhu daného terminálu v geografickém členění

Tabulka 6:

Účast ve vybraných platebních systémech

Počet účastníků v každém platebním systému, který se nachází v dané zemi, s rozlišením přímých a nepřímých účastníků, přičemž u přímých účastníků je obsaženo členění podle druhu instituce

Tabulka 7:

Platby zpracovávané vybranými platebními systémy

Počet a hodnota platebních transakcí zpracovávaných každým platebním systémem, který se nachází v dané zemi, v členění podle platební služby a v geografickém členění

Část 1.2   Druh informací

1.

Stavové údaje, které jsou obsaženy v tabulkách 1, 2, 3 a 6, se týkají konce období, tj. jedná se o pozice v poslední pracovní den referenčního kalendářního roku. Ukazatele zůstatkové hodnoty na vydaných zařízeních uchovávajících elektronické peníze se sestavují v eurech a týkají se zařízení uchovávajících platební prostředky denominovaných ve všech měnách.

2.

Tokové údaje, které jsou obsaženy v tabulkách 4, 5 a 7, se týkají platebních transakcí akumulovaných během období, tj. celkem za referenční kalendářní rok. Ukazatele hodnoty transakcí se sestavují v eurech a týkají se platebních transakcí denominovaných ve všech měnách.

Část 1.3   Konsolidace v rámci téhož vnitrostátního území

1.

Soubor zpravodajských jednotek v každém členském státě eurozóny sestává z poskytovatelů platebních služeb a/nebo provozovatelů platebních systémů.

2.

Poskytovatelé platebních služeb jsou instituce registrované a nacházející se na daném území včetně dceřiných společností mateřských společností, které se nacházejí mimo toto území, a poboček institucí, které mají své ústředí mimo toto území.

a)

Dceřiné společnosti jsou subjekty zapsané v rejstříku samostatně, v nichž jiný subjekt drží většinový podíl nebo všechny podíly.

b)

Pobočky jsou subjekty nezapsané v rejstříku (nemají samostatnou právní subjektivitu), které jsou zcela ve vlastnictví mateřské společnosti.

3.

Pro statistické účely platí pro konsolidaci poskytovatelů platebních služeb v rámci vnitrostátních hranic tyto zásady:

a)

Jsou-li mateřská společnost a dceřiné společnosti poskytovateli platebních služeb nacházejícími se na stejném vnitrostátním území, může mateřská společnost ve svých statistických výkazech konsolidovat obchodní činnost těchto dceřiných společností. Toto platí pouze v případě, že mateřská společnost a její dceřiné společnosti jsou klasifikovány jako stejný typ poskytovatele platebních služeb.

b)

Má-li instituce pobočky, které se nacházejí na území ostatních členských států eurozóny, sídlo nebo ústředí nacházející se v daném členském státě eurozóny tyto pobočky považuje za rezidenty ostatních členských států eurozóny. Opačně pobočka nacházející se v daném členském státě eurozóny má za to, že sídlo nebo ústředí nebo jiné pobočky téže instituce, které se nacházejí na území ostatních členských států eurozóny, jsou rezidenty ostatních členských států eurozóny.

c)

Má-li instituce pobočky, které se nacházejí mimo území členských států eurozóny, sídlo nebo ústředí nacházející se v daném členském státě eurozóny tyto pobočky považuje za rezidenty zbytku světa. Opačně pobočka nacházející se v daném členském státě eurozóny má za to, že sídlo nebo ústředí nebo jiné pobočky téže instituce, které se nacházejí mimo členské státy eurozóny, jsou rezidenty zbytku světa.

4.

Pro statistické účely se nedovoluje konsolidace poskytovatelů platebních služeb přes vnitrostátní hranice.

5.

Odpovídá-li provozovatel platebního systému za několik platebních systémů nacházejících se na tomtéž vnitrostátním území, vykazuje se statistika za každý platební systém odděleně.

6.

S institucemi, které se nacházejí v offshore finančních centrech, se pro statistické účely zachází jako s rezidenty území, na nichž se centra nacházejí.

ČÁST 2   ZVLÁŠTNÍ CHARAKTERISTIKY V TABULKÁCH 2 AŽ 7

Část 2.1   Funkce platebních karet (tabulka 2)

1.

Pokud „karta s platební funkcí (s výjimkou karet, které mají jen funkci elektronických peněz)“ nabízí několik funkcí, počítá se v každé použitelné dílčí kategorii. Celkový počet karet s platební funkcí proto může být nižší než součet dílčích kategorií. S cílem zamezit dvojímu započtení by se dílčí kategorie neměly sčítat.

2.

„Karta s funkcí elektronických peněz“ může být buď „kartou, na které lze elektronické peníze přímo uchovávat“, nebo „kartou, která umožňuje přístup k elektronickým penězům uchovávaným na účtech elektronických peněz“. Celkový počet karet s funkcí elektronických peněz proto představuje součet těchto dvou dílčích kategorií.

3.

Celkový počet karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb je uveden odděleně v „celkovém počtu karet (bez ohledu na počet funkcí karty)“. Tento ukazatel nemusí nezbytně představovat součet „karet s hotovostní funkcí“, „karet s platební funkcí“ a „karet s funkcí elektronických peněz“, neboť tyto kategorie se nemusí vzájemně vylučovat.

4.

Ukazatel „karta s kombinovanou funkcí debetní, hotovostní a elektronických peněz“ se týká karty vydané poskytovatelem platebních služeb, která má kombinovanou hotovostní a debetní funkci a funkci elektronických peněz. Kromě toho se vykazuje v každé z těchto dílčích kategorií:

a)

„karty s hotovostní funkcí“;

b)

„karty s debetní funkcí“;

c)

„karty s funkcí elektronických peněz“.

5.

Pokud karta s kombinovanou funkcí nabízí dodatečné funkce, vykazuje se rovněž v příslušné dílčí kategorii.

6.

Karty se počítají na straně, která karty vydává, bez ohledu na rezidentskou příslušnost držitele karty nebo umístění účtu, s nímž je karta spojena.

7.

Každá země vykazuje počet karet, které byly vydány poskytovateli platebních služeb, kteří jsou rezidenty v dané zemi, bez ohledu na to, zda se jedná o tzv. „co-brandovou“ kartu či nikoli.

8.

Karty v oběhu jsou zahrnuty bez ohledu na to, kdy byly vydány nebo zda byly použity.

9.

Karty vydané systémy karet, tj. trojstrannými či čtyřstrannými systémy karet, jsou zahrnuty.

10.

Nezahrnují se karty, jejichž platnost vypršela nebo které byly odebrány.

11.

Karty vydané obchodníky, tj. karty vydané maloobchodníky, nejsou zahrnuty, ledaže byly vydány ve spolupráci s poskytovatelem platebních služeb, tj. jedná se o karty „co-brandové“.

Část 2.2   Zařízení akceptující platební karty (tabulka 3)

1.

Vykazují se všechny terminály, které poskytují rezidentští poskytovatelé platebních služeb, včetně všech terminálů nacházejících se ve vykazující zemi a terminálů nacházejících se mimo vykazující zemi.

2.

Subjekt, který poskytuje terminály, je akceptant bez ohledu na vlastnické právo k terminálům. Počítají se proto jen terminály, které poskytuje akceptant.

3.

Terminály, které poskytují pobočky a/nebo dceřiné společnosti poskytovatele platebních služeb, který se nachází v zahraničí, nevykazuje mateřský poskytovatel platebních služeb, ale samy pobočky a/nebo dceřiné společnosti.

4.

Každý terminál se počítá jednotlivě, i když v jednom maloobchodním místě existuje několik terminálů téhož druhu.

5.

Pokud bankomat nabízí více než jednu funkci, počítá se v každé použitelné dílčí kategorii. Celkový počet bankomatů proto může být nižší než součet dílčích kategorií. S cílem zamezit dvojímu započtení by se dílčí kategorie neměly sčítat.

6.

POS terminály se dělí do dvou dílčích kategorií: „EFTPOS terminály“ (tj. terminály pro elektronický převod peněžních prostředků v místě prodeje) a „terminály pro karty elektronických peněz“. Tyto dílčí kategorie by se neměly sčítat, neboť se jedná o dílčí kategorie „z toho“ a nerovnaly by se součtu.

7.

Pokud terminál pro karty elektronických peněz nabízí více než jednu funkci, počítá se v každé použitelné dílčí kategorii. Celkový počet terminálů pro karty elektronických peněz proto může být nižší než součet dílčích kategorií. S cílem zamezit dvojímu započtení by se dílčí kategorie neměly sčítat.

Část 2.3   Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI (tabulka 4)

1.

Platební transakce jsou iniciovány institucemi jinými než MFI ve vztahu k jakékoli protistraně nebo jsou iniciovány poskytovateli platebních služeb, pokud je protistrana institucí jinou než MFI. To zahrnuje:

a)

platební transakce, k nimž dochází mezi dvěma účty vedenými u různých poskytovatelů platebních služeb a které jsou prováděny za použití zprostředkovatele, tj. jsou-li platby posílány jinému poskytovateli platebních služeb nebo platebnímu systému, a

b)

platební transakce, k nimž dochází mezi dvěma účty vedenými u téhož poskytovatele platebních služeb, např. transakce typu „on-us“, kdy k zúčtování transakce dochází buď na účtech samotného poskytovatele platebních služeb, nebo za použití zprostředkovatele, tj. jiného poskytovatele platebních služeb nebo platebního systému.

2.

Platební transakce iniciované rezidentskými poskytovateli platebních služeb a prováděné se zvláštním příkazem k transakci, tj. za použití platebního prostředku, jsou zahrnuty jako „transakce podle druhu platební služby“.

3.

Převody peněžních prostředků mezi účty vedenými na stejné jméno a rovněž mezi různými druhy účtů jsou zahrnuty podle použité platební služby. Převody mezi různými druhy účtů zahrnují například převody z převoditelného vkladu na účet, na němž je veden nepřevoditelný vklad.

4.

Pokud se týká hromadných platebních transakcí, počítá se každá jednotlivá platební transakce.

5.

Zahrnuty jsou platební transakce denominované v cizí měně. Údaje se převádějí na euro za pomoci referenčního směnného kurzu ECB nebo za pomoci směnných kurzů uplatňovaných na tyto transakce.

6.

Platební transakce iniciované rezidentskými poskytovateli platebních služeb a prováděné bez zvláštního příkazu k transakci, tj. bez použití platební služby, prostým účetním zápisem na účtu instituce jiné než MFI, nejsou zahrnuty. Nelze-li tyto transakce rozlišit, zahrnují se jako „transakce podle druhu platební služby“.

Platební transakce celkem

7.

Ukazatel „platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI, celkem“ představuje součet šesti vzájemně se vylučujících dílčích kategorií: „úhrady“, „inkasa“, „platby kartou s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb (kromě karet, které mají pouze funkci elektronických peněz)“, „platební transakce s elektronickými penězi“, „šeky“ a „ostatní platební služby“.

Úhrady

8.

Každá transakce je přiřazena pouze do jedné dílčí kategorie, tj. buď „iniciované prostřednictvím tiskopisu“, nebo „iniciované elektronicky“. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí kategorie se vzájemně vylučují, tvoří celkový počet úhrad součet dílčích kategorií. Stejná zásada se uplatňuje i v případě celkové hodnoty úhrad.

9.

Úhrady vykazované jako „iniciované elektronicky“ se dále člení na „iniciované v souboru/dávkách“ a „iniciované jako jednotlivá platba“. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí kategorie se vzájemně vylučují, tvoří celkový počet úhrad iniciovaných elektronicky součet dílčích kategorií. Stejná zásada se uplatňuje i v případě celkové hodnoty úhrad iniciovaných elektronicky.

10.

Zahrnuje úhrady prováděné prostřednictvím bankomatů s funkcí úhrad.

11.

Jako úhrady jsou rovněž zahrnuty transakce zahrnující hotovost na jednom či obou koncích platební transakce, při nichž je využívána platební služba spočívající v úhradě.

12.

Jsou zahrnuty rovněž úhrady, které se používají k vyrovnání zůstatků transakcí, při nichž jsou využívány karty s funkcí kreditní nebo odloženého debetu.

13.

Úhrady zahrnují veškeré úhrady v rámci jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA), jakož i transakce mimo SEPA. Transakce mimo SEPA se vykazují též v dílčí kategorii „mimo SEPA“.

14.

Dílčí kategorie „iniciované v souboru nebo dávkách“ a „iniciované jako jednotlivá platba“ zahrnují veškeré transakce v rámci SEPA i mimo SEPA.

15.

„Poslané tuzemské transakce“, „poslané přeshraniční transakce“ a „přijaté přeshraniční transakce“ zahrnují transakce v rámci SEPA i mimo SEPA.

16.

Hotovostní platby na účet s použitím formuláře banky do úhrad nepatří.

Inkasa

17.

Zahrnují se jak jednorázová, tak pravidelná inkasa. V případě pravidelných inkas se počítá každá jednotlivá platba jako jedna transakce.

18.

Zahrnují se inkasa, která se používají k vyrovnání zůstatků vyplývajících z transakcí s použitím karet s funkcí kreditní či odloženého debetu, neboť se jedná o samostatné platby od držitele karty vydavateli karty.

19.

Inkasa se dále dělí na „iniciovaná v souboru/dávkách“ a „iniciovaná jako jednotlivá platba“. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí kategorie se vzájemně vylučují, tvoří celkový počet inkas součet dílčích kategorií. Stejná zásada se uplatňuje i v případě celkové hodnoty inkas.

20.

Inkasa zahrnují veškerá inkasa v rámci SEPA, jakož i transakce mimo SEPA. Transakce mimo SEPA se vykazují rovněž v dílčí kategorii „mimo SEPA“.

21.

Dílčí kategorie „iniciovaná v souboru nebo dávkách“ a „iniciovaná jako jednotlivá platba“ zahrnují veškeré transakce v rámci SEPA i mimo SEPA.

22.

„Poslané tuzemské transakce“, „poslané přeshraniční transakce“ a „přijaté přeshraniční transakce“ zahrnují transakce v rámci SEPA i mimo SEPA.

23.

Hotovostní platby z účtu s použitím formuláře banky do inkas nepatří.

Platby kartou

24.

Vykazují se platební transakce s kartami vydanými rezidentskými poskytovateli platebních služeb bez ohledu na to, kde se nachází značka, pod kterou je činěna platební transakce.

25.

Transakce vykazované podle platební služby zahrnují údaje o transakcích s kartami uskutečněnými na virtuálních prodejních místech, např. prostřednictvím internetu nebo telefonu.

26.

Platební transakce jsou uskutečňovány s použitím karet s funkcí debetní, kreditní nebo odloženého debetu prostřednictvím terminálu nebo jiných kanálů. Vykazuje se toto členění platebních transakcí s kartami:

a)

„platby kartou s debetní funkcí“;

b)

„platby kartou s funkcí odloženého debetu“;

c)

„platby kartou s kreditní funkcí“;

d)

„platby kartou s funkcí debetní nebo odloženého debetu“;

e)

„platby kartou s funkcí kreditní nebo odloženého debetu“.

27.

Dílčí kategorie „platby kartou s funkcí debetní nebo odloženého debetu“ a „platby kartou s funkcí kreditní nebo odloženého debetu“ se vykazují, pouze pokud nelze identifikovat konkrétní funkci karty.

28.

Každá transakce je přiřazena pouze do jedné dílčí kategorie. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí kategorie se vzájemně vylučují, tvoří celkový počet plateb kartou součet dílčích kategorií. Stejná zásada se uplatňuje i v případě celkové hodnoty plateb kartou.

29.

Platební transakce s kartami se rovněž člení na „iniciované u fyzického EFTPOS terminálu“ a „iniciované na dálku“. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí kategorie se vzájemně vylučují, tvoří celkový počet plateb kartou součet dílčích kategorií. Stejná zásada se uplatňuje i v případě celkové hodnoty plateb kartou.

30.

Nezahrnují se platby kartami vydanými rezidentskými poskytovateli platebních služeb, které mají pouze funkci elektronických peněz.

Platební transakce s elektronickými penězi

31.

Každá transakce je přiřazena pouze do jedné dílčí kategorie, tj. „pomocí karet, na nichž lze elektronické peníze přímo uchovávat“, nebo „pomocí účtů elektronických peněz“. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí kategorie se vzájemně vylučují, tvoří celkový počet platebních transakcí s elektronickými penězi součet dílčích kategorií. Stejná zásada se uplatňuje i v případě celkové hodnoty platebních transakcí s elektronickými penězi.

32.

Transakce v rámci kategorie „pomocí účtů elektronických peněz“ se dále dělí tak, aby poskytovaly informace o těchto transakcích „s přístupem pomocí karty“.

Šeky

33.

Zahrnuty jsou výběry hotovosti pomocí šeků.

34.

Nepatří sem výběry hotovosti s použitím formuláře banky.

35.

Nepatří sem šeky, které byly vydány, avšak nebyly předloženy k zúčtování.

Přeshraniční transakce

36.

S cílem zamezit dvojímu započtení se přeshraniční transakce v případě poslaných transakcí počítají v zemi, kde byla transakce iniciována.

37.

S cílem zamezit dvojímu započtení se přeshraniční transakce v případě přijatých transakcí počítají v zemi, kde byla transakce přijata.

38.

Rozdíl mezi „poslanými přeshraničními transakcemi“ a „přijatými přeshraničními transakcemi“ ukazuje čistý příliv transakcí do vykazované země či čistý odliv transakcí z vykazované země.

Tok peněžních prostředků

39.

Směr toku peněžních prostředků závisí na platební službě a použitém iniciačním kanálu:

a)

v případě úhrad, plateb v elektronických penězích a obdobných transakcí, při kterých je iniciátorem transakce plátce, je zasílající účastník rovněž odesílatelem peněžních prostředků a přijímající účastník je příjemcem peněžních prostředků;

b)

v případě inkas, šeků, plateb v elektronických penězích a obdobných transakcí, při kterých je iniciátorem transakce příjemce, je zasílající účastník příjemcem peněžních prostředků a přijímající účastník je odesílatelem peněžních prostředků;

c)

v případě plateb kartou, i když je iniciátorem transakce příjemce, se s těmito platbami v tomto nařízení zachází stejně jako s platbami, u nichž je iniciátorem transakce plátce.

Část 2.4   Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI, členěné podle druhu terminálu (tabulka 5)

1.

Všechny ukazatele v této tabulce se týkají hotovostních či bezhotovostních platebních transakcí uskutečňovaných prostřednictvím fyzického (nikoli virtuálního) terminálu.

2.

Rezidentští poskytovatelé platebních služeb poskytují informace o všech platebních transakcích na terminálech poskytovaných (tj. akceptovaných) poskytovateli platebních služeb.

3.

Rezidentští poskytovatelé platebních služeb poskytují informace o všech platebních transakcích s kartami vydanými poskytovateli platebních služeb na terminálech poskytovaných nerezidentskými poskytovateli platebních služeb.

4.

Platební transakce na terminálech poskytovaných pobočkami nebo dceřinými společnostmi poskytovatele platebních služeb v zahraničí mateřský poskytovatel platebních služeb nevykazuje.

5.

Transakce podle druhu terminálu se na základě rezidentské příslušnosti poskytovatele platebních služeb člení do tří různých kategorií. Kategorie v níže uvedených bodech a) a b) se počítají na straně akceptující a kategorie v níže uvedeném bodě c) se počítají na straně vydávající:

a)

platební transakce na terminálech poskytovaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb s kartami vydanými rezidentskými poskytovateli platebních služeb;

b)

platební transakce na terminálech poskytovaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb s kartami vydanými nerezidentskými poskytovateli platebních služeb;

c)

platební transakce na terminálech poskytovaných nerezidentskými poskytovateli platebních služeb s kartami vydanými rezidentskými poskytovateli platebních služeb.

6.

Dílčí kategorie v rámci jednotlivých kategorií a), b) a c) uvedených v bodě 5 by se neměly sčítat.

7.

Geografické členění v této tabulce je založeno na tom, kde se nachází terminál.

Část 2.5   Účast ve vybraných platebních systémech (tabulka 6)

1.

Tato tabulka se týká počtu, druhu a institucionálního sektoru účastníků platebního systému (bez ohledu na to, kde se účastníci nacházejí).

2.

Ukazatel „počet účastníků“ je tvořen součtem dvou vzájemně se vylučujících dílčích kategorií „přímí účastníci“ a „nepřímí účastníci“.

3.

Ukazatel „přímí účastníci“ je tvořen součtem tří vzájemně se vylučujících dílčích kategorií „úvěrové instituce“, „centrální banka“ a „ostatní přímí účastníci“.

4.

Ukazatel „ostatní přímí účastníci“ je tvořen součtem čtyř vzájemně se vylučujících dílčích kategorií „veřejná správa“, „subjekty zajišťující clearing a vypořádání“, „ostatní finanční instituce“ a „ostatní“.

Část 2.6   Platby zpracovávané vybranými platebními systémy (tabulka 7)

1.

Tato tabulka se týká platebních transakcí zpracovávaných prostřednictvím platebního systému.

2.

Platební transakce poskytovatele platebních systémů na vlastní účet jsou vykazovány v rámci příslušných ukazatelů v této tabulce.

3.

V případě platebního systému, v němž své pozice zúčtovává jiný platební systém, např. přidružený platební systém, se použijí tyto zásady:

a)

zúčtovací systém vykazuje skutečný počet zúčtovacích operací a skutečnou zúčtovanou částku;

b)

dochází-li k zúčtování platebních transakcí mimo platební systém a prostřednictvím platebního systému dochází pouze k zúčtování čistých pozic, počítají se jen transakce k zúčtování čistých pozic, přičemž se přiřazují k platební službě, která byla použita k zúčtovací transakci.

4.

Každá platební transakce se počítá jen jednou na straně zasílajícího účastníka, tj. odepsání částky z účtu plátce a její připsání na účet příjemce se nepočítají zvlášť. Viz oddíl o toku peněžních prostředků výše v části 2.3.

5.

V případě hromadných úhrad, tj. hromadných plateb, se počítá každá položka platby.

6.

V případě systémů vzájemného započtení („netting systems“) se vykazuje hrubý počet a hodnota platebních transakcí, a nikoli výsledek po vzájemném započtení pozic.

7.

Platební systémy rozlišují a vykazují tuzemské a přeshraniční transakce podle rezidentské příslušnosti zasílajícího a přijímajícího účastníka. Klasifikace „tuzemské transakce“ a „přeshraniční transakce“ odráží skutečnost, kde se dotčené strany nacházejí.

8.

S cílem zamezit dvojímu započtení se přeshraniční transakce počítají v zemi, kde byla transakce iniciována.

9.

Ukazatel „platby kartou“ zahrnuje transakce prostřednictvím bankomatu, pokud nelze údaje dále členit; jinak jsou transakce prostřednictvím bankomatu uvedeny v samostatném ukazateli „transakce prostřednictvím bankomatu“.

10.

Ukazatel „platby kartou“ zahrnuje všechny platební transakce zpracovávané platebním systémem bez ohledu na to, kde byla karta vydána či použita.

11.

Zrušené platební transakce se nezahrnují. Transakce, které jsou později odmítnuty, se zahrnují.


PŘÍLOHA II

DEFINICE ÚDAJŮ

Pojem

Definice

Akceptace (Acquiring)

Akceptací se rozumí služby umožňující příjemci, aby přijal platební prostředek nebo platební transakci tím, že poskytují ověření, autorizaci a zúčtovací služby, které vedou k převodu peněžních prostředků příjemci.

Akceptant (Acquirer)

Pojem se používá v těchto případech:

a)

Subjekt, který vede vkladové účty pro příjemce karet, tj. obchodníky, a kterému příjemce karet předává údaje týkající se transakcí. Akceptant odpovídá za shromažďování informací o transakcích a za zúčtování s příjemci.

b)

V případě transakcí prostřednictvím terminálu v prodejním místě (POS terminálu) subjekt, jemuž příjemce, obvykle obchodník, předává informace nezbytné ke zpracování platby kartou. Akceptant je subjekt, který spravuje účet obchodníka.

c)

V případě transakcí prostřednictvím bankomatu subjekt, který držiteli karty dává k dispozici bankovky ať už přímo, nebo s pomocí poskytovatelů z řad třetích osob.

d)

Subjekt, který poskytuje terminály, bez ohledu na vlastnické právo k terminálům.

Bankomat (automated teller machine – ATM)

Elektromechanické zařízení, které umožňuje oprávněným uživatelům – obvykle pomocí strojově čitelných fyzických karet – vybírat hotovost ze svých účtů a/nebo využívat další služby, které jim například umožňují zjišťovat zůstatek na účtu, převádět peněžní prostředky nebo ukládat peníze.

Zařízení, jež umožňuje pouze zjišťování zůstatku na účtu, se za bankomat nepovažuje.

Bankomat může být provozován online, s žádostí o autorizaci v reálném čase, nebo offline.

Bankomat s funkcí úhrady (ATM with a credit transfer function)

Bankomat, který oprávněným uživatelům umožňuje, aby s pomocí platební karty prováděli úhrady.

Bankomat s funkcí výběru hotovosti (ATM with a cash withdrawal function)

Bankomat, který oprávněným uživatelům umožňuje, aby ze svých účtů s pomocí karty s hotovostní funkcí vybírali hotovost.

Celkový počet karet (bez ohledu na počet funkcí karty) (Total number of cards (irrespective of the number of functions on the card)

Celkový počet karet v oběhu. Tyto karty mohou mít jednu nebo více následujících funkcí: hotovostní, debetní, kreditní, odloženého debetu nebo funkci elektronických peněz.

Centrální banka (Central bank)

Finanční instituce a kvazikorporace, jejíž hlavní funkcí je emise oběživa, udržování vnitřní a vnější hodnoty měny a správa veškerých mezinárodních rezerv země nebo jejich části.

Elektronické peníze (Electronic money)

Elektronicky, a to i magneticky, uchovávaná peněžní hodnota vyjádřená pohledávkou za vydavatelem, vydaná proti přijetí peněžních prostředků za účelem provádění platebních transakcí ve smyslu čl. 4 odst. 5 směrnice 2007/64/ES a přijímaná jinou fyzickou či právnickou osobou, než je vydavatel elektronických peněz.

Hotovost (Cash)

Bankovky a mince v trezorech měnových finančních institucí.

Pamětní mince, které nejsou obvykle používány k provádění platebních transakcí, nejsou zahrnuty.

Inkasa (Direct debit)

Platební služba za účelem odepsání částky z platebního účtu plátce, a to případně opakovaně, je-li platební transakce iniciována příjemcem na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli platebních služeb příjemce nebo svému vlastnímu poskytovateli platebních služeb.

Inkasa iniciovaná jako jednotlivá platba (Direct debit initiated on a single payment basis)

Inkaso iniciované elektronicky, jež je nezávislé na ostatních inkasech, tj. není součástí skupiny inkas iniciovaných společně.

Inkasa iniciovaná v souboru/dávkách (Direct debit initiated in a file/batch)

Inkasa iniciovaná elektronicky, která jsou součástí skupiny inkas, která plátce inicioval společně. Při vykazování počtu transakcí se každé inkaso obsažené v dávce počítá jako samostatné inkaso.

Inkasa z toho: mimo SEPA (Direct debits of which: non-SEPA)

Inkasa, která nesplňují požadavky SEPA inkas ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (1).

Instituce elektronických peněz (Electronic money institution)

„Instituce elektronických peněz“ má stejný význam jako v definici obsažené v článku 2 směrnice 2009/110/ES.

Instituce jiné než měnové finanční instituce (Non-MFI)

Všechny fyzické nebo právnické osoby, které nepatří do sektoru měnových finančních institucí.

Pro účely statistiky platebního styku sektor „instituce jiné než měnové finanční instituce“ nezahrnuje žádné poskytovatele platebních služeb.

Instituce nabízející platební služby institucím jiným než MFI (Institutions offering payment services to non-MFIs)

Zahrnuje všechny poskytovatele platebních služeb, jejichž vybrané ukazatele pro úvěrové instituce, platební instituce a vydavatele elektronických peněz musí být vykázány v tabulce 1.

Jiný vydavatel elektronických peněz (Other e-money issuer)

Vydavatelé elektronických peněz jiní než „instituce elektronických peněz“ a „úvěrové instituce“. Viz definice pojmu „vydavatelé elektronických peněz“.

Karta (Card)

Zařízení, jež může jeho držitel používat k provádění transakcí nebo k výběru peněz.

V souladu s dohodou s vydavatelem karty nabízejí karty držiteli karty jednu či více z těchto funkcí: hotovostní, debetní, odloženého debetu, kreditní a funkci elektronických peněz.

Karty spojené s účtem elektronických peněz jsou zahrnuty v kategorii „karty s funkcí elektronických peněz“, jakož i v jiných kategoriích podle funkcí, které karta nabízí.

Karty se počítají na straně zasílajícího účastníka (tj. na straně vydavatele karty).

Karta s debetní funkcí (Card with a debit function)

Karta umožňující držitelům karet, aby jejich nákupy byly přímo a okamžitě zúčtovány na jejich účtech bez ohledu na to, zda jsou vedeny u vydavatele karty či nikoli.

Doplňkovým prvkem může být napojení karty s debetní funkcí na účet umožňující přečerpání. Počet karet s debetní funkcí se týká celkového počtu karet v oběhu, a nikoli počtu účtů, s nimiž jsou karty spojeny.

Rozlišujícím znakem karty s debetní funkcí je – oproti kartě s funkcí kreditní nebo odloženého debetu – smluvní ujednání o přímém připsání nákupů k tíži peněžních prostředků na běžném účtu držitele karty.

Karta s funkcí debetní nebo odloženého debetu (Card with a debit or delayed debit function)

Karta, která má debetní funkci nebo funkci odloženého debetu.

Tato kategorie se vykazuje jen tehdy, pokud nelze údaje členit na „karty s funkcí debetní“ a „karty s funkcí odloženého debetu“.

Karta s funkcí elektronických peněz, na kterou byly alespoň jednou připsány elektronické peníze (Card with an e-money function which has been loaded at least once)

Karta s funkcí elektronických peněz, na kterou byly alespoň jednou připsány elektronické peníze, a kterou lze tedy považovat za aktivovanou. Připsání elektronických peněz lze vykládat jako ukazatel záměru použít funkci elektronických peněz.

Karta s funkcí kreditní nebo odloženého debetu (Card with a credit or delayed debit function)

Karta, která má funkci kreditní nebo odloženého debetu.

Tato kategorie se vykazuje jen tehdy, pokud nelze údaje členit na „karty s funkcí kreditní“ a „karty s funkcí odloženého debetu“.

Karta s funkcí odloženého debetu (Card with a delayed debit function)

Karta umožňující držitelům karet, aby jejich nákupy byly zúčtovány na účtu vedeném u vydavatele karty, a to až do povoleného limitu. Zůstatek na tomto účtu je poté plně vypořádán na konci předem stanoveného období. Držiteli je obvykle účtován roční poplatek.

Rozlišujícím znakem karty s funkcí odloženého debetu je – oproti kartě s kreditní nebo debetní funkcí – smluvní ujednání, které poskytuje úvěrovou linku, avšak s povinností vypořádat vzniklý dluh na konci předem stanoveného období. Tento druh karty se obvykle nazývá „charge karta“.

Karta s hotovostní funkcí (Card with a cash function)

Karta umožňující držiteli vybírat hotovost z bankomatu a/nebo ukládat hotovost prostřednictvím bankomatu.

Karta s kombinovanou funkcí debetní, hotovostní a elektronických peněz (Card with a combined debit, cash and e-money function)

Karta vydaná poskytovatelem platebních služeb, která má kombinovanou funkci hotovostní, debetní a elektronických peněz.

Karta s kreditní funkcí (Card with a credit function)

Karta umožňující držitelům karet provádět nákupy a v některých případech vybírat hotovost do předem stanoveného limitu. Poskytnutý úvěr může být plně vypořádán do konce stanoveného období, nebo může být vypořádán částečně s tím, že neuhrazený zůstatek představuje úvěr, z něhož se obvykle účtuje úrok.

Rozlišujícím znakem karty s kreditní funkcí je – oproti kartě s funkcí debetní nebo odloženého debetu – smluvní ujednání, které držiteli karty poskytuje úvěrovou linku umožňující úročený úvěr.

Karta s platební funkcí (kromě karet, které mají pouze funkci elektronických peněz) (Card with a payment function (except cards with an e-money function only))

Karta, která má alespoň jednu z těchto funkcí: funkci debetní, odloženého debetu nebo kreditní. Karta může mít i další funkce, jako je např. funkce elektronických peněz, ale karty jen s funkcí elektronických peněz se do této kategorie nepočítají.

Karty s funkcí elektronických peněz (Card with an e-money function)

Karta umožňující transakce s elektronickými penězi.

Zahrnuty jsou karty, na nichž lze přímo uchovávat elektronické peníze, a karty, které umožňují přístup k elektronickým penězům uchovávaným na účtech elektronických peněz.

Karty, které umožňují přístup k elektronickým penězům uchovávaným na účtech elektronických peněz (Cards which give access to e-money stored on e-money accounts)

Viz definice pojmu „účty elektronických peněz“.

Karty, na nichž lze elektronické peníze přímo uchovávat (Cards on which e-money can be stored directly)

Elektronické peníze na kartě, která je v držení držitele elektronických peněz. Viz rovněž definice pojmu „elektronické peníze“.

Měnové finanční instituce (MFI) (Monetary financial institutions)

Měnové finanční instituce zahrnují všechny institucionální jednotky spadající do subsektorů centrální banka (S.121), instituce přijímající vklady kromě centrální banky (S.122) a fondy peněžního trhu (S.123), jak jsou vymezeny v revidovaném evropském systému účtů zavedeném nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (2).

Míra koncentrace (Concentration ratio)

Míra koncentrace z hlediska objemu: poměr počtu (tj. objemu) transakcí zaslaných pěti největšími účastníky platebního systému a celkového počtu (tj. objemu) transakcí zaslaných prostřednictvím platebního systému.

Míra koncentrace z hlediska hodnoty: poměr hodnoty transakcí zaslaných pěti největšími účastníky platebního systému a celkové hodnoty transakcí zaslaných prostřednictvím platebního systému.

Nabití/vybití karet s funkcí elektronických peněz (E-money card-loading and unloading)

Transakce umožňující převod hodnoty elektronických peněz od vydavatele elektronických peněz na kartu s funkcí elektronických peněz a naopak. Zahrnuty jsou obě transakce, tj. nabití i vybití.

Nepřímý účastník (Indirect participant)

Účastník vícestupňového platebního systému, který některé z činností, zejména zúčtování, jež systém umožňuje, vykonává prostřednictvím přímého účastníka.

Všechny transakce nepřímého účastníka jsou vypořádány na účtu přímého účastníka, který vyslovil souhlas s tím, že bude dotyčného nepřímého účastníka zastupovat. Zvlášť se počítá každý účastník, který může být v systému jednotlivě adresován, bez ohledu na to, zda existuje právní vztah mezi dvěma či více takovými účastníky.

Obchodník (Merchant)

Subjekt, který je oprávněn přijímat peněžní prostředky výměnou za dodání zboží a/nebo poskytnutí služeb a který uzavřel dohodu s poskytovatelem platebních služeb o přijetí těchto peněžních prostředků.

Ostatní finanční instituce (Other financial institutions)

Všechny finanční instituce účastnící se platebního systému, které podléhají dohledu příslušných orgánů, tj. buď centrální banky, nebo orgánu obezřetnostního dohledu, avšak nespadají pod definici úvěrových institucí.

Ostatní platební služby (Other payment services)

Zahrnuje platební služby uvedené v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES, které nejsou výslovně uvedeny v tomto nařízení.

Ostatní přímí účastníci (Other direct participants)

Jakýkoli přímý účastník platebního systému s výjimkou úvěrových institucí a centrálních bank.

Peněžní prostředky (Funds)

Bankovky a peníze, peníze v bezhotovostní podobě a elektronické peníze.

Platba kartou (Card payment)

Platební transakce uskutečněná pomocí karty s funkcí debetní, kreditní nebo odloženého debetu prostřednictvím terminálu nebo jiných kanálů.

Platba kartou iniciovaná u fyzického EFTPOS terminálu (Card payment initiated at a physical EFTPOS)

Platební transakce s použitím karty, elektronicky iniciovaná u fyzického POS terminálu, který umožňuje elektronické převody peněžních prostředků. Tato položka typicky zahrnuje platby kartou prostřednictvím terminálu pro elektronický převod peněžních prostředků v místě prodeje (EFTPOS terminálu) tam, kde se nachází obchodník. Nezahrnuje platební transakce s elektronickými penězi.

Platba v elektronických penězích (E-money payment)

Transakce, při které držitel elektronických peněz převádí hodnotu elektronických peněz ze svého zůstatku ve prospěch zůstatku příjemce, a to buď pomocí karty, na které lze elektronické peníze přímo uchovávat, nebo pomocí jiných účtů elektronických peněz.

Platba v elektronických penězích pomocí karet, na nichž lze elektronické peníze přímo uchovávat (E-money payment with cards on which e-money can be stored directly)

Transakce, při které držitel karty s funkcí elektronických peněz převádí hodnotu elektronických peněz ze svého zůstatku uchovávaného na kartě ve prospěch zůstatku příjemce.

Platba v elektronických penězích pomocí účtů elektronických peněz (E-money payment with e-money accounts)

Transakce, při které dochází převodu peněžních prostředků z účtu elektronických peněz plátce ve prospěch účtu příjemce. Viz definice pojmu „účty elektronických peněz“.

Platba v elektronických penězích pomocí účtů elektronických peněz z toho: s přístupem pomocí karty (E-money payment with e-money accounts of which: accessed through a card)

Transakce, při které je k přístupu na účet elektronických peněz použito karty a následně dochází k převodu peněžních prostředků z účtu elektronických peněz plátce ve prospěch účtu příjemce. Viz definice pojmu „účty elektronických peněz“.

Platby kartou s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb (kromě karet, které mají pouze funkci elektronických peněz) (Card payments with cards issued by resident PSPs (except cards with an e-money function only)

Platební transakce uskutečněné pomocí karet s funkcí debetní, kreditní nebo odloženého debetu prostřednictvím terminálu nebo jiných kanálů.

Zahrnuty jsou veškeré platební transakce iniciované pomocí karty, tj.:

(a)

všechny transakce, v nichž jsou akceptant a vydavatel karty různými subjekty, a

(b)

všechny transakce, v nichž jsou akceptant a vydavatel karty týmž subjektem.

Zahrnuty jsou odpočty z účtu poskytovatele platebních služeb, které vyplývají ze zúčtování transakcí s použitím karty, v nichž jsou akceptant a vydavatel karty týmž subjektem.

Zahrnuty jsou platební transakce s použitím karty prostřednictvím telefonu či internetu.

Platební transakce s elektronickými penězi se nezahrnují.

Výběry a vklady hotovosti prostřednictvím bankomatu se nezahrnují. Vykazují se jako „výběry hotovosti z bankomatu“ nebo „vklady hotovosti prostřednictvím bankomatu“.

Úhrady prostřednictvím bankomatu se nezahrnují. Vykazují se jako „úhrady“.

Výplaty hotovosti na POS terminálech se nezahrnují.

Platby kartou s debetní funkcí (Payments with cards with a debit function)

Platební transakce uskutečňované kartou s debetní funkcí prostřednictvím fyzického terminálu nebo jiných kanálů.

Platby kartou s funkcí debetní a/nebo odloženého debetu (Payments with cards with a debit and/or delayed debit function)

Platební transakce uskutečňované kartou s funkcí debetní a/nebo odloženého debetu prostřednictvím fyzického terminálu nebo jiných kanálů. Tato dílčí kategorie se vykazuje jen tehdy, pokud nelze údaje členit na „platby kartou s debetní funkcí“ a „platby kartou s funkcí odloženého debetu“.

Platby kartou s funkcí kreditní a/nebo odloženého debetu (Payments with cards with a credit and/or delayed debit function)

Platební transakce uskutečňované kartou s funkcí kreditní nebo odloženého debetu prostřednictvím fyzického terminálu nebo jiných kanálů. Tato dílčí kategorie se vykazuje jen tehdy, pokud nelze údaje členit na „platby kartou s kreditní funkcí“ a „platby kartou s funkcí odloženého debetu“.

Platby kartou s funkcí odloženého debetu (Payments with cards with a delayed debit function)

Platební transakce uskutečňované kartou s funkcí odloženého debetu prostřednictvím fyzického terminálu nebo jiných kanálů.

Platby kartou s kreditní funkcí (Payments with cards with a credit function)

Platební transakce uskutečňované kartou s kreditní funkcí prostřednictvím fyzického terminálu nebo jiných kanálů.

Platby kartou s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb iniciované na dálku (Card payments with cards issued by resident PSPs initiated remotely)

Elektronicky iniciované platební transakce s použitím karty, které nejsou iniciovány prostřednictvím fyzického POS terminálu. Tato položka typicky zahrnuje platby kartou za výrobky a služby nakoupené prostřednictvím telefonu nebo internetu.

Plátce (Payer)

„Plátce“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Platební instituce (Payment institution)

„Platební instituce“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Platební prostředek (Payment instrument)

„Platební prostředek“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Platební služby (Payment services)

„Platební služby“ mají stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Platební systém (Payment systém)

„Platební systém“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Platební transakce (Payment transaction)

„Platební transakce“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI, celkem (Total payment transations involving non-MFIs)

Celkový počet transakcí s použitím platebních prostředků, jichž se účastní instituce jiné než MFI.

Celková hodnota transakcí s použitím platebních prostředků, jichž se účastní instituce jiné než MFI.

Platební účet (Payment account)

„Platební účet“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Pobočka (Branch)

Provozovna jiná než ústředí, která se nachází ve vykazující zemi a která byla zřízena poskytovatelem platebních služeb registrovaným v jiné zemi. Nemá právní subjektivitu a přímo vykonává některé nebo všechny transakce tvořící podstatu činnosti poskytovatele platebních služeb.

Všechny provozovny zřízené ve vykazující zemi toutéž institucí, která je registrována v jiné zemi, tvoří jednu pobočku. Každá z těchto provozoven se počítá jako samostatná úřadovna.

Počet jednodenních vkladů (Number of overnight deposits)

Počet účtů, na nichž jsou vedeny vklady, které jsou přeměnitelné na peníze a/nebo jsou na požádání převoditelné šekem, bankovním příkazem, odepsáním z účtu nebo podobným způsobem bez výrazného zpoždění, omezení nebo sankce.

Počet jednodenních vkladů z toho: počet jednodenních vkladů dostupných prostřednictvím internetu nebo počítače (Number of overnight deposits of which: number of internet/PC linked overnight deposits)

Počet účtů s jednodenními vklady vedených institucemi jinými než měnové finanční instituce, k nimž má majitel účtu přístup a může je používat elektronickou cestou prostřednictvím internetu nebo pomocí aplikací počítačového bankovnictví s použitím speciálního softwaru a vyhrazeného telekomunikačního spojení.

Počet převoditelných jednodenních vkladů (Number of transferable overnight deposits)

Počet účtů jednodenních vkladů, na nichž jsou vedeny vklady, jež jsou na žádost přímo převoditelné za účelem provedení plateb ve prospěch jiných hospodářských subjektů pomocí běžně užívaných platebních prostředků, a to bez výrazného zpoždění, omezení nebo sankce.

Počet převoditelných jednodenních vkladů z toho: počet převoditelných jednodenních vkladů dostupných prostřednictvím internetu nebo počítače (Number of transferable overnight deposits of which: number of internet/PC linked overnight transferable deposits)

Počet účtů s převoditelnými jednodenními vklady vedených institucemi jinými než měnové finanční instituce, k nimž má majitel účtu přístup a může je používat elektronickou cestou prostřednictvím internetu nebo pomocí aplikací počítačového bankovnictví s použitím speciálního softwaru a vyhrazeného telekomunikačního spojení.

POS terminál (POS terminal)

POS zařízení, které umožňuje použití platebních karet u fyzicky existujícího (nikoli virtuálního) prodejního místa. Platební informace je zaznamenána buď manuálně na papírových poukázkách nebo elektronickou formou, tj. EFTPOS.

POS terminál umožňuje přenos informací buď online, s žádostí o autorizaci v reálném čase, nebo offline.

Poskytovatelé platebních služeb (Payment service providers (PSPs))

„Poskytovateli platebních služeb“ jsou subjekty uvedené v článku 1 směrnice 2007/64/ES.

Poslané transakce (Transaction sent)

Transakce poslaná poskytovateli platebních služeb, jíž se účastní instituce jiné než MFI. Informace ve vykazované zemi poskytuje rezidentský poskytovatel platebních služeb.

Pro různé platební služby platí tato pravidla:

a)

úhrady se počítají na straně plátce;

b)

inkasa se počítají na straně příjemce;

c)

šeky se počítají na straně příjemce;

d)

transakce s kartami se počítají na straně plátce, tj. na straně vydávajícího subjektu.

e)

platební transakce s elektronickými penězi se počítají buď na straně plátce, nebo na straně příjemce v závislosti na iniciačním kanálu. Je-li transakce počítána na straně plátce (příjemce) v rámci poslaných transakcí, měla by být na straně příjemce (plátce) počítána v rámci přijatých transakcí.

Pokud se týká platebních systémů, jedná se o transakci, kterou účastník poslal ke zpracování platebním systémem.

Poslané transakce celkem (Total transactions sent)

Celkový počet transakcí, které byly zadány do platebního systému a které byly v tomto systému zpracovány.

Celková hodnota transakcí, které byly zadány do platebního systému a které byly v tomto systému zpracovány.

Přeshraniční transakce (Cross-border transaction)

Platební transakce iniciovaná plátcem nebo příjemcem, kdy poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce se nacházejí v různých zemích.

V případě platebních systémů konkrétně: platební transakce mezi účastníky, kteří se nacházejí v různých zemích.

Převoditelné vklady (Trasferable deposits)

Vklady v kategorii „jednodenní vklady“, které jsou na žádost přímo převoditelné za účelem provedení plateb ve prospěch jiných hospodářských subjektů pomocí běžně užívaných platebních prostředků, a to bez výrazného zpoždění, omezení nebo sankce.

Přijaté transakce (Transaction received)

Transakce přijatá od poskytovatelů platebních služeb, jíž se účastní instituce jiné než MFI. Informace ve vykazované zemi poskytuje rezidentský poskytovatel platebních služeb.

Pro různé platební služby platí tato pravidla:

a)

úhrady se počítají na straně příjemce;

b)

inkasa se počítají na straně plátce;

c)

šeky se počítají na straně plátce;

d)

transakce s kartami se počítají na straně příjemce, tj. na straně nabývajícího subjektu;

e)

platební transakce s elektronickými penězi se počítají buď na straně plátce, nebo na straně příjemce v závislosti na iniciačním kanálu. Je-li transakce počítána na straně plátce (příjemce) v rámci přijatých transakcí, měla by být na straně příjemce (plátce) počítána v rámci poslaných transakcí.

Příjemce (Payee)

„Příjemce“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Přímý účastník (Direct participant)

Subjekt identifikovaný nebo uznaný platebním systémem, který může do tohoto systému posílat převodní příkazy a je schopen z něj takové příkazy přijímat, a to bez zprostředkovatele, nebo je přímo vázán pravidly rozhodnými pro platební systém. V některých systémech přímí účastníci též vyměňují příkazy jménem nepřímých účastníků. Jednotlivě se počítá každý účastník, který má samostatný přístup do systému.

Služba iniciování plateb (Payment initiation service)

Služby iniciování plateb iniciují platební transakce prostřednictvím internetového platebního účtu. Tyto služby poskytují třetí strany, které předmětný platební účet samy nezakládají.

Subjekt zajišťující clearing a vypořádání (Clearing and settlement organisation)

Subjekt zajišťující clearing a vypořádání, který je přímým účastníkem platebního systému.

Systém elektronických peněz (E-money scheme)

Soubor technických pojmů, pravidel, protokolů, algoritmů, funkcí, právních a smluvních ujednání, obchodních dohod a administrativních postupů, které jsou základem pro poskytování konkrétního produktu elektronických peněz. Může rovněž zahrnovat poskytování řady marketingových, zpracovatelských nebo jiných služeb členům systému.

Systém karet (Card scheme)

Technický a obchodní systém vytvořený pro jednu nebo více značek karet, který stanoví organizační, právní a provozní rámec potřebný k fungování služeb poskytovaných danými značkami.

Systém karet, který zahrnuje tři strany, představuje systém karet, jenž zahrnuje tyto zúčastněné strany:

a)

samotný systém karet, který vystupuje jako vydavatel a akceptant;

b)

držitele karty;

c)

příjemce.

Systém karet, který zahrnuje čtyři strany, představuje systém karet, jenž zahrnuje tyto zúčastněné strany:

a)

vydavatele,

b)

akceptanta,

c)

držitele karty;

d)

příjemce karty.

Pokud se týká transakcí prostřednictvím bankomatu, je tím, kdo nabízí své služby prostřednictvím bankomatu, obvykle akceptant.

Šek (Cheque)

Písemný příkaz jedné strany, tj. výstavce, jiné osobě, tj. šekovníkovi, který je obvykle úvěrovou institucí, na jehož základě je šekovník povinen na požádání zaplatit stanovenou částku výstavci nebo třetí osobě, kterou výstavce určí.

Terminál akceptující karty s funkcí elektronických peněz (E-money card-accepting terminal)

Terminál umožňující držitelům elektronických peněz na kartě s funkcí elektronických peněz převádět hodnotu elektronických peněz z jejich zůstatku ve prospěch zůstatku obchodníka či jiného příjemce.

Terminál pro karty elektronických peněz (E-money card terminal)

Terminál umožňující převod elektronické hodnoty od vydavatele elektronických peněz na kartu s funkcí elektronických peněz a naopak nebo ze zůstatku na kartě ve prospěch zůstatku příjemce.

Terminál pro nabití/vybití karet s funkcí elektronických peněz (E-money card-loading and unloading terminal)

Terminál umožňující převod elektronické hodnoty od vydavatele elektronických peněz ve prospěch držitele karty s funkcí elektronických peněz a naopak, tj. nabití a vybití.

Terminály pro elektronický převod peněžních prostředků v místě prodeje (EFTPOS terminály) (EFTPOS terminals)

Terminály pro elektronický převod peněžních prostředků v místě prodeje (EFTPOS terminály), které zaznamenávají platební informace elektronickou formou a v některých případech jsou určeny k přenosu těchto informací buď online, s žádostí o autorizaci v reálném čase, nebo offline. Zahrnuty jsou terminály bez obsluhy.

Transakce na terminálech poskytovaných nerezidentskými poskytovateli platebních služeb s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb (Transactions at terminals provided by non-resident PSPs with cards issued by resident PSPs)

Platební transakce uskutečněné na všech terminálech nerezidentských poskytovatelů platebních služeb s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb.

Geografická členění (jak jsou uvedena v příloze III) odkazují na zemi, v níž se terminály nacházejí.

Transakce na terminálech poskytovaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb (Transactions at terminals provided by resident PSPs with cards issued by resident PSPs)

Platební transakce uskutečněné na všech terminálech rezidentských poskytovatelů platebních služeb (tj. ať už se terminály nacházejí v zemi, v níže se poskytovatel platebních služeb nachází, nebo mimo ni) s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb.

Geografická členění (jak jsou uvedena v příloze III) odkazují na zemi, v níž se terminály nacházejí.

Transakce na terminálech poskytovaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb s použitím karet vydaných nerezidentskými poskytovateli platebních služeb (Transactions at terminals provided by resident PSPs with cards issued by non-resident PSPs)

Platební transakce uskutečněné na všech terminálech rezidentských poskytovatelů platebních služeb (tj. ať už se terminály nacházejí v zemi, v níže se poskytovatel platebních služeb nachází, nebo mimo ni) s použitím karet vydaných nerezidentskými poskytovateli platebních služeb.

Geografická členění (jak jsou uvedena v příloze III) odkazují na zemi, v níž se terminály nacházejí.

Transakce prostřednictvím bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi) (ATM transactions (except e-money transactions))

Výběry hotovosti nebo vklady hotovosti prováděné v bankomatu za pomoci karty s hotovostní funkcí, což zahrnuje všechny příslušné transakce iniciované pomocí karty, tj.:

a)

všechny transakce, v nichž jsou akceptant a vydavatel karty různými subjekty, a

b)

všechny transakce, v nichž jsou akceptant a vydavatel karty týmž subjektem.

Platební transakce s elektronickými penězi se nezahrnují.

Transakce prostřednictvím POS terminálu (kromě transakcí s elektronickými penězi) (POS transactions (except e-money transactions))

Transakce uskutečněné prostřednictvím POS terminálu s použitím karty s funkcí debetní, kreditní nebo odloženého debetu.

Transakce s použitím karty s funkcí elektronických peněz nejsou zahrnuty.

Tuzemská platební transakce (Domestic payment transaction)

„Tuzemská platební transakce“ má stejný význam jako pojem „vnitrostátní platební transakce“ obsažený v definici v článku 2 nařízení (EU) č. 260/2012.

Účty elektronických peněz (E-money accounts)

Účty, na nichž jsou uchovávány elektronické peníze. Držitel účtu může používat zůstatek účtu k provádění plateb a k převodu peněžních prostředků mezi účty. Karty, na nichž lze elektronické peníze přímo uchovávat, nejsou zahrnuty.

Účty elektronických peněz s přístupem pomocí karty (E-money accounts accessed through a card)

Viz definice pojmů „účty elektronických peněz“ a „karty s funkcí elektronických peněz“.

Úhrady (Credit transfer)

Platební služba, která plátci umožňuje dát příkaz instituci, u níž má zřízen účet, aby převedla peněžní prostředky ve prospěch příjemce. Jedná se o platební příkaz nebo sled platebních příkazů podaných za účelem poskytnutí peněžních prostředků k dispozici příjemci. Platební příkaz i prostředky v něm uvedené se pohybují od poskytovatele platebních služeb plátce k poskytovateli platebních služeb příjemce, tj. příjemce platby, případně prostřednictvím několika jiných zprostředkovatelských úvěrových institucí a/nebo prostřednictvím jednoho nebo několika platebních a vypořádacích systémů.

Jako úhrady se zahrnují transakce, které zahrnují hotovost na jednom či obou koncích platební transakce a které využívají platební službu úhrady.

Zahrnují se i úhrady iniciované prostřednictvím bankomatu s funkcí úhrady.

Úhrady iniciované elektronicky (Credit transfers initiated electronically)

Všechny úhrady, při kterých plátce dává příkaz k úhradě bez použití tiskopisu, tj. elektronicky. Zahrnuje podání telefaxem nebo jinými prostředky, např. prostřednictvím automatického telefonického bankovnictví, jsou-li na elektronické platby přeměněna bez manuálního zásahu.

Zahrnuje trvalé příkazy původně podané na tiskopisu, avšak poté provedené elektronicky.

Zahrnuje úhrady, které poskytovatel platebních služeb provádí na základě finanční služby, je-li finanční služba iniciována elektronicky, nebo pokud není známa forma podání služby a poskytovatel platebních služeb převod provedl elektronicky.

Zahrnuje úhrady iniciované prostřednictvím bankomatu s funkcí úhrad.

Úhrady iniciované jako jednotlivá platba (Credit transfers initiated on a single payment basis)

Úhrada iniciovaná elektronicky, jež je iniciována samostatně, tj. není součástí skupiny úhrad iniciovaných společně.

Úhrady iniciované prostřednictvím tiskopisu (Credit transfers initiated in paper-based form)

Úhrada, při níž plátce dává příkaz k úhradě na tiskopisu.

Úhrady iniciované v souboru/dávkách (Credit transfers initiated in a file/batch)

Úhrada iniciovaná elektronicky, která je součástí skupiny úhrad, které plátce společně inicioval prostřednictvím určené linky. Při vykazování počtu transakcí se každá úhrada obsažená v dávce počítá jako samostatná úhrada.

Úhrady z toho: mimo SEPA (Credit transfers of which: non SEPA)

Úhrady, které nesplňují požadavky jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) ve smyslu nařízení (EU) č. 260/2012.

Úvěrová instituce (Credit institution)

„Úvěrová instituce“ má stejný význam jako v definici v čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3).

Veřejná správa (Public administration)

Institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství, jak jsou vymezeny pro sektor vládních institucí.

Vklad hotovosti prostřednictvím bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi) (ATM cash deposit (except e-money transactions))

Vklad hotovosti uskutečněný v bankomatu pomocí karty s hotovostní funkcí. Zahrnuje všechny transakce, při nichž dochází k vkladu hotovosti prostřednictvím terminálu bez manuálního zásahu a plátce je identifikován pomocí platební karty.

Výběr hotovosti z bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi) (ATM cash withdrawal (except e-money transactions))

Výběr hotovosti uskutečněný v bankomatu pomocí karty s hotovostní funkcí.

Výplaty hotovosti na POS terminálech s použitím karty s funkcí debetní, kreditní nebo odloženého debetu jsou zahrnuty, pouze pokud nejsou spojeny s platební transakcí.

Výběry hotovosti spolu s platební transakcí nejsou zahrnuty. Namísto toho se jedná o „transakce prostřednictvím POS terminálu“.

Vydavatel elektronických peněz (Electronic money issuer)

„Vydavatel elektronických peněz“ má stejný význam jako v definici obsažené v článku 2 směrnice 2009/110/ES.

Vydavatel karty (Card issuer)

Finanční instituce, která dává platební karty k dispozici držitelům karet, autorizuje transakce prováděné na POS terminálech nebo v bankomatech a zaručuje, že bude akceptantovi zaplaceno za transakce, které jsou v souladu s pravidly příslušného systému.

V případě systémů, které zahrnují tři strany, je vydavatelem karty sám systém karet.

V případě systémů, které zahrnují čtyři strany, mohou být vydavateli karty tyto subjekty:

a)

úvěrová instituce;

b)

podnik, který je členem systému karet a který má smluvní vztah s držitelem karty, na jehož základě je karta náležející do tohoto systému karet poskytována a používána.

Výplata hotovosti na POS terminálech (Cash advance at POS terminals)

Transakce, při které dostává držitel karty hotovost u POS terminálu ve spojení s platební transakcí za zboží nebo služby.

Nelze-li rozlišit údaje o výplatě hotovosti na POS terminálech, vykazují se jako „transakce prostřednictvím POS terminálu“.

Zástupce (Agent)

„Zástupce“ má stejný význam jako v definici v článku 4 směrnice 2007/64/ES.

Značka (Brand)

Určitý platební produkt, zejména karta, jehož vlastník udělil povolení k užívání na daném území.

Zůstatková hodnota na zařízeních uchovávajících elektronické peníze vydaných vydavateli elektronických peněz (Outstanding value on e-money storages issued by electronic money issuers)

Hodnota elektronických peněz vydaných vydavateli elektronických peněz v držení jiných subjektů, než je vydavatel, včetně jiných vydavatelů elektronických peněz, ke konci vykazovaného období.


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).

(2)  Úř. věst. L 174, 26.6.2013, s. 1.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).


PŘÍLOHA III

SCHÉMATA VYKAZOVÁNÍ

Tabulka 1

Instituce nabízející platební služby institucím jiným než MFI

(konec období)

 

Číslo

Hodnota

Úvěrové instituce

Počet jednodenních vkladů (v tisících)

Geo 0

 

z toho:

 

 

počet jednodenních vkladů dostupných prostřednictvím internetu nebo počítače (v tisících)

Geo 0

 

Počet převoditelných jednodenních vkladů (v tisících)

Geo 0

 

z toho:

 

 

počet převoditelných jednodenních vkladů dostupných prostřednictvím internetu nebo počítače (v tisících)

Geo 0

 

Počet platebních účtů

Geo 0

 

Počet účtů elektronických peněz

Geo 0

 

Zůstatková hodnota na vydaných zařízeních uchovávajících elektronické peníze (1) (v tisících EUR)

 

Geo 0

Instituce elektronických peněz

Počet platebních účtů

Geo 0

 

Počet účtů elektronických peněz

Geo 0

 

Zůstatková hodnota na vydaných zařízeních uchovávajících elektronické peníze (1) (v tisících EUR)

 

Geo 0

Platební instituce

Počet platebních účtů

Geo 0

 

Ostatní poskytovatelé platebních služeb a vydavatelé elektronických peněz

Počet platebních účtů

Geo 0

 

Počet účtů elektronických peněz

Geo 0

 

Zůstatková hodnota na vydaných zařízeních uchovávajících elektronické peníze (1) (v tisících EUR)

 

Geo 0


Tabulka 2

Funkce platebních karet

(konec období, původní jednotky)

 

Číslo

Karty vydané rezidentskými poskytovateli platebních služeb

Karty s hotovostní funkcí

Geo 0

Karty s platební funkcí (s výjimkou karet, které mají pouze funkci elektronických peněz)

Geo 0

z toho:

 

Karty s debetní funkcí

Geo 0

Karty s funkcí odloženého debetu

Geo 0

Karty s kreditní funkcí

Geo 0

Karty s funkcí debetní a/nebo odloženého debetu

Geo 0

Karty s funkcí kreditní a/nebo odloženého debetu

Geo 0

Karty s funkcí elektronických peněz

Geo 0

Karty, na nichž lze elektronické peníze přímo uchovávat

Geo 0

Karty, které umožňují přístup k elektronickým penězům uchovávaným na účtech elektronických peněz

Geo 0

z toho:

 

Karty s funkcí elektronických peněz, na které byly alespoň jednou připsány elektronické peníze

Geo 0

Celkový počet karet (bez ohledu na počet funkcí karty)

Geo 0

z toho:

 

Karta s kombinovanou funkcí debetní, hotovostní a elektronických peněz

Geo 0


Tabulka 3

Zařízení akceptující platební karty

(konec období, původní jednotky)

 

Číslo

Terminály poskytnuté rezidentskými poskytovateli platebních služeb

Bankomaty

Geo 3

z toho:

 

Bankomaty s funkcí výběru hotovosti

Geo 3

Bankomaty s funkcí úhrady

Geo 3

POS terminály

Geo 3

z toho:

 

EFTPOS terminály

Geo 3

Terminály pro karty elektronických peněz

Geo 3

Terminály pro karty elektronických peněz

Geo 3

z toho:

 

Terminály pro nabití/vybití karet s funkcí elektronických peněz

Geo 3

Terminály akceptující karty s funkcí elektronických peněz

Geo 3


Tabulka 4

Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI

(celkem za období; počet transakcí v milionech, hodnota transakcí v milionech EUR)

 

Poslané

Přijaté

 

Počet transakcí

Hodnota transakcí

Počet transakcí

Hodnota transakcí

Transakce podle druhu platební služby

Úhrady

Geo 3

Geo 3

Geo 2

Geo 2

Iniciované prostřednictvím tiskopisu

Geo 1

Geo 1

 

 

Iniciované elektronicky

Geo 1

Geo 1

 

 

Iniciované v souboru/dávkách

Geo 1

Geo 1

 

 

Iniciované jako jednotlivá platba

Geo 1

Geo 1

 

 

z toho:

 

 

 

 

mimo SEPA

Geo 1

Geo 1

 

 

Inkasa

Geo 3

Geo 3

Geo 2

Geo 2

Iniciovaná v souboru/dávkách

Geo 1

Geo 1

 

 

Iniciovaná jako jednotlivá platba

Geo 1

Geo 1

 

 

z toho:

 

 

 

 

mimo SEPA

Geo 1

Geo 1

 

 

Platby kartou s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb (kromě karet, které mají pouze funkci elektronických peněz)

Geo 3

Geo 3

 

 

Platby kartou s debetní funkcí

Geo 1

Geo 1

 

 

Platby kartou s funkcí odloženého debetu

Geo 1

Geo 1

 

 

Platby kartou s kreditní funkcí

Geo 1

Geo 1

 

 

Platby kartou s funkcí debetní a/nebo odloženého debetu

Geo 1

Geo 1

 

 

Platby kartou s funkcí kreditní a/nebo odloženého debetu

Geo 1

Geo 1

 

 

Iniciované u fyzického EFTPOS terminálu

Geo 1

Geo 1

 

 

Iniciované na dálku

Geo 1

Geo 1

 

 

Platební transakce s elektronickými penězi vydanými rezidentskými poskytovateli platebních služeb

Geo 3

Geo 3

Geo 2

Geo 2

Pomocí karet, na nichž lze elektronické peníze přímo uchovávat

Geo 1

Geo 1

 

 

Pomocí účtů elektronických peněz

Geo 1

Geo 1

 

 

z toho:

 

 

 

 

S přístupem pomocí karty

Geo 1

Geo 1

 

 

Šeky

Geo 3

Geo 3

Geo 2

Geo 2

Ostatní platební služby

Geo 3

Geo 3

Geo 2

Geo 2

Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI, celkem

Geo 3

Geo 3

Geo 2

Geo 2


Tabulka 5

Platební transakce, jichž se účastní instituce jiné než MFI, členěné podle druhu terminálu

(celkem za období; počet transakcí v milionech, hodnota transakcí v milionech EUR)

 

Počet transakcí

Hodnota transakcí

Transakce podle druhu terminálu  (2)

a)

Transakce na terminálech poskytovaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb

Geo 3

Geo 3

z toho:

 

 

Výběry hotovosti z bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Vklady hotovosti prostřednictvím bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Transakce prostřednictvím POS terminálu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Transakce spočívající v nabití/vybití karet s funkcí elektronických peněz

Geo 3

Geo 3

Platební transakce s elektronickými penězi s použitím karet s funkcí elektronických peněz

Geo 3

Geo 3

b)

Transakce na terminálech poskytovaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb s použitím karet vydaných nerezidentskými poskytovateli platebních služeb

Geo 3

Geo 3

z toho:

 

 

Výběry hotovosti z bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Vklady hotovosti prostřednictvím bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Transakce prostřednictvím POS terminálu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Transakce spočívající v nabití/vybití karet s funkcí elektronických peněz

Geo 3

Geo 3

Platební transakce s elektronickými penězi s použitím karet s funkcí elektronických peněz

Geo 3

Geo 3

c)

Transakce na terminálech poskytovaných nerezidentskými poskytovateli platebních služeb s použitím karet vydaných rezidentskými poskytovateli platebních služeb

Geo 3

Geo 3

z toho:

 

 

Výběry hotovosti z bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Vklady hotovosti prostřednictvím bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Transakce prostřednictvím POS terminálu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 3

Geo 3

Transakce spočívající v nabití/vybití karet s funkcí elektronických peněz

Geo 3

Geo 3

Platební transakce s elektronickými penězi s použitím karet s funkcí elektronických peněz

Geo 3

Geo 3


Tabulka 6

Účast ve vybraných platebních systémech

(konec období, původní jednotky)

 

Číslo

Platební systém (jiný než TARGET2)

Počet účastníků

Geo 1

Přímí účastníci

Geo 1

Úvěrové instituce

Geo 1

Centrální banka

Geo 1

Ostatní přímí účastníci

Geo 1

Veřejná správa

Geo 1

Subjekty zajišťující clearing a vypořádání

Geo 1

Ostatní finanční instituce

Geo 1

Ostatní

Geo 1

Nepřímí účastníci

Geo 1


Tabulka 7

Platby zpracovávané vybranými platebními systémy

(celkem za období; počet transakcí v milionech, hodnota transakcí v milionech EUR)

 

Poslané

 

Počet transakcí

Hodnota transakcí

Platební systém (jiný než TARGET2)

Transakce celkem

Geo 4

Geo 4

Úhrady

Geo 4

Geo 4

Iniciované prostřednictvím tiskopisu

Geo 1

Geo 1

Iniciované elektronicky

Geo 1

Geo 1

Inkasa

Geo 4

Geo 4

Platby kartou

Geo 4

Geo 4

Transakce prostřednictvím bankomatu (kromě transakcí s elektronickými penězi)

Geo 4

Geo 4

Platební transakce s elektronickými penězi

Geo 4

Geo 4

Šeky

Geo 4

Geo 4

Ostatní platební služby

Geo 4

Geo 4

Míra koncentrace

Geo 1

Geo 1


Geografické členění

Geo 0

Geo 1

Geo 2

Geo 3

Geo 4

 

 

 

Tuzemsko

 

Tuzemsko

Tuzemsko a přeshraniční dohromady

Přeshraniční

Členění podle jednotlivých zemí pro všechny země Unie

Tuzemsko

Přeshraniční

 

 

 

Zbytek světa

 


(1)  Zůstatková hodnota na zařízeních uchovávajících elektronické peníze vydaných vydavateli elektronických peněz.

(2)  Geografické (Geo) členění je založeno na tom, kde se terminál nachází.


PŘÍLOHA IV

MINIMÁLNÍ STANDARDY ZÁVAZNÉ PRO SKUTEČNÝ SOUBOR ZPRAVODAJSKÝCH JEDNOTEK

Zpravodajské jednotky musí dodržovat tyto minimální standardy, aby splnily statistickou zpravodajskou povinnost vůči ECB.

1.

Minimální standardy pro přenos:

a)

výkazy musí být předány včas a ve lhůtách, které příslušná národní centrální banka stanoví;

b)

forma a formát statistických výkazů musí splňovat technické požadavky na výkaznictví stanovené příslušnou národní centrální bankou;

c)

zpravodajská jednotka musí příslušné národní centrální bance poskytnout údaje o kontaktní osobě nebo osobách;

d)

musí být dodrženy technické parametry pro přenos údajů do příslušné národní centrální banky.

2.

Minimální standardy pro přesnost:

a)

statistické údaje musí být správné; všechny lineární vazby musí být splněny (např. dílčí součty musí podle potřeby vytvářet výsledné součty) a údaje musí být v rámci všech periodicit konzistentní;

b)

zpravodajské jednotky musí být schopny poskytnout informace o trendech vyplývajících z předložených údajů;

c)

statistické údaje musí být úplné a nesmějí obsahovat časové a strukturální mezery; chybějící údaje musí být vyznačeny, vysvětleny příslušné národní centrální bance a případně co nejdříve dodány;

d)

zpravodajské jednotky musí dodržovat zásady zaokrouhlování stanovené příslušnou národní centrální bankou pro technický přenos dat.

3.

Minimální standardy pro pojmovou shodu:

a)

statistické údaje musí splňovat definice a klasifikace obsažené v tomto nařízení;

b)

v případě odchylek od těchto definic a klasifikací musí zpravodajské jednotky pravidelně sledovat a kvantifikovat rozdíl mezi použitým opatřením a opatřením obsaženým v tomto nařízení;

c)

zpravodajské jednotky musí být schopny vysvětlit zlomové změny v předávaných údajích ve srovnání s hodnotami za předcházející období.

4.

Minimální standardy pro opravy:

je nutné dodržovat metody a postupy pro opravy, které stanoví ECB a příslušná národní centrální banka. Opravy odchylující se od pravidelných oprav musí být doplněny vysvětlivkami.


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/45


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1410/2013

ze dne 23. prosince 2013

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 23. prosince 2013.

Za Komisi, jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kód třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

IL

153,9

MA

71,1

TN

110,9

TR

117,6

ZZ

113,4

0707 00 05

AL

99,8

JO

158,2

MA

158,2

TR

148,8

ZZ

141,3

0709 93 10

MA

80,0

TR

168,2

ZZ

124,1

0805 10 20

MA

61,8

TR

45,3

ZA

51,6

ZZ

52,9

0805 20 10

MA

70,5

ZZ

70,5

0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90

CN

35,9

IL

102,5

JM

133,9

MA

69,9

TR

73,4

ZZ

83,1

0805 50 10

AR

102,8

TR

63,2

ZZ

83,0

0808 10 80

CN

81,7

MK

33,9

US

92,0

ZZ

69,2

0808 30 90

TR

124,7

US

150,9

ZZ

137,8


(1)  Klasifikace zemí podle nařízení Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/47


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1411/2013

ze dne 23. prosince 2013,

kterým se stanoví dovozní cla v odvětví obilovin použitelná ode dne 1. ledna 2014

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (dále jen „jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 642/2010 ze dne 20. července 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o dovozní cla v odvětví obilovin (2), a zejména na čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 se dovozní clo za produkty kódů KN 1001 19 00, 1001 11 00, ex 1001 91 20 (pšenice obecná, osivo), ex 1001 99 00 (pšenice obecná vysoké jakosti, jiná než osivo), 1002 10 00, 1002 90 00, 1005 10 90, 1005 90 00, 1007 10 90 a 1007 90 00 rovná intervenční ceně platné pro uvedené produkty při dovozu, zvýšené o 55 % a snížené o dovozní cenu CIF platnou pro dotyčnou zásilku. Uvedené clo však nesmí překročit celní sazbu společného celního sazebníku.

(2)

Podle čl. 136 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 se pro účely výpočtu dovozního cla podle odstavce 1 uvedeného článku pro dané produkty pravidelně stanoví reprezentativní dovozní ceny CIF.

(3)

Podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 642/2010 je cena pro výpočet dovozního cla produktů kódů KN 1001 19 00, 1001 11 00, ex 1001 91 20 (pšenice obecná, osivo), ex 1001 99 00 (pšenice obecná vysoké jakosti, jiná než osivo), 1002 10 00, 1002 90 00, 1005 10 90, 1005 90 00, 1007 10 90 a 1007 90 00 denní reprezentativní dovozní cena CIF určená postupem podle článku 5 uvedeného nařízení.

(4)

Je třeba stanovit dovozní cla použitelná ode dne 1. ledna 2014 až do vstupu v platnost nového stanovení.

(5)

Protože je nutné zajistit, aby se toto opatření používalo co nejrychleji poté, kdy budou dostupné aktualizované údaje, je třeba, aby toto nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Počínaje dnem 1. ledna 2014 jsou dovozní cla v odvětví obilovin uvedená v čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanovena v příloze I tohoto nařízení na základě údajů uvedených v příloze II.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 23. prosince 2013.

Za Komisi, jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 187, 21.7.2010, s. 5.


PŘÍLOHA I

Dovozní cla za produkty podle čl. 136 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 použitelná ode dne 1. ledna 2014

Kód KN

Popis zboží

Dovozní clo (1)

(EUR/t)

1001 19 00

1001 11 00

PŠENICE tvrdá vysoké jakosti

0,00

střední jakosti

0,00

nízké jakosti

0,00

ex 1001 91 20

PŠENICE obecná, osivo

0,00

ex 1001 99 00

PŠENICE obecná vysoké jakosti, jiná než osivo

0,00

1002 10 00

1002 90 00

ŽITO

0,00

1005 10 90

KUKUŘICE, jiná než hybridní osivo

0,00

1005 90 00

KUKUŘICE, jiná než hybridní osivo (2)

0,00

1007 10 90

1007 90 00

zrna ČIROKU, jiná než hybridní osivo

0,00


(1)  Dovozci mohou být podle čl. 2 odst. 4 nařízení (EU) č. 642/2010 cla snížena o:

3 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází ve Středozemním moři (za Gibraltarským průlivem) nebo v Černém moři, pokud je zboží do Unie dopravováno přes Atlantický oceán nebo Suezským průplavem,

2 EUR/t, pokud se přístav vykládky nachází v Dánsku, Estonsku, Irsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Finsku, Švédsku, Spojeném království nebo na atlantickém pobřeží Iberského poloostrova, pokud je zboží do Unie dopravováno přes Atlantický oceán.

(2)  Dovozci může být poskytnuto paušální snížení ve výši 24 EUR/t, pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 3 nařízení (EU) č. 642/2010.


PŘÍLOHA II

Prvky výpočtu cel stanovených v příloze I

13.12.2013-20.12.2013

1.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 642/2010:

(EUR/t)

 

Pšenice obecná (1)

Kukuřice

Pšenice tvrdá, vysoké jakosti

Pšenice tvrdá, střední jakosti (2)

Pšenice tvrdá, nízké kvality (3)

Burza

Minnéapolis

Chicago

Kotace

188,44

122,64

Cena FOB USA

216,96

206,96

186,96

Prémie – Záliv

24,04

Prémie – Velká jezera

50,52

2.

Průměry za referenční období podle čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. 642/2010:

Náklady za přepravu: Mexický záliv–Rotterdam:

19,68 EUR/t

Náklady za přepravu: Velká jezera–Rotterdam:

52,63 EUR/t


(1)  Kladná prémie 14 EUR/t zahrnuta (čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 642/2010).

(2)  Záporná prémie 10 EUR/t (čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 642/2010).

(3)  Záporná prémie 30 EUR/t (čl. 5 odst. 3 nařízení (EU) č. 642/2010).


ROZHODNUTÍ

24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/50


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 16. prosince 2013,

kterým se provádí nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi

(2013/797/EU)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 291 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (1), a zejména na čl. 26 odst. 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 15. října 2013 Rada přijala nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi.

(2)

Plánování a plnění úkolů svěřených ECB by měl provádět její vnitřní orgán složený z předsedy a místopředsedy, čtyř zástupců ECB a jednoho zástupce vnitrostátního příslušného orgánu v každém zúčastněném členském státě (dále jen „Rada dohledu“).

(3)

Rada dohledu by měla být zásadním orgánem při plnění úkolů ECB v oblasti dohledu, tedy úkolů, které měly doposud na starosti příslušné vnitrostátní orgány. Radě by proto měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí rozhodnutí o jmenování mimo jiné předsedy Rady dohledu.

(4)

V souladu s čl. 26 odst. 3 výše uvedeného nařízení a po vyslechnutí Rady dohledu předložila ECB dne 22. listopadu návrh na jmenování předsedkyně Rady dohledu ke schválení Evropskému parlamentu. Evropský parlament jej schválil dne 11. prosince.

(5)

ECB následně dne 11. prosince 2013 předložila návrh na jmenování předsedkyně Rady dohledu Radě,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předsedkyní Rady dohledu Evropské centrální banky je jmenována paní Danièle NOUYOVÁ.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 16. prosince 2013.

Za Radu

předseda

V. JUKNA


(1)  Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63.


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/51


ROZHODNUTÍ RADY 2013/798/SZBP

ze dne 23. prosince 2013

o omezujících opatřeních vůči Středoafrické republice

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 29 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Rada dne 16. prosince 2013 vyjádřila své hluboké znepokojení nad situací ve Středoafrické republice.

(2)

Rada bezpečnosti OSN přijala dne 5. prosince 2013 rezoluci č. 2127 (2013), jíž se na Středoafrickou republiku uvaluje zbrojní embargo.

(3)

K provedení některých opatření je nezbytná další činnost Unie.

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   Prodej, dodávky, převod nebo vývoz zbraní a souvisejícího materiálu všech typů včetně zbraní a střeliva, vojenských vozidel a vojenského vybavení, polovojenského vybavení a náhradních dílů k výše uvedenému do Středoafrické republiky státními příslušníky členských států nebo z území členských států, ať z tohoto území pocházejí či nikoli, nebo za použití plavidel či letadel členských států, se zakazuje.

2.   Zakazuje se:

a)

poskytovat technickou pomoc, zprostředkovatelské nebo jiné služby, včetně poskytování vyzbrojených žoldnéřů, související s vojenskou činností a s poskytováním, výrobou, údržbou a užíváním zbraní a souvisejícího materiálu všech typů včetně zbraní a střeliva, vojenských vozidel a vojenského vybavení, polovojenského vybavení a náhradních dílů k výše uvedenému přímo či nepřímo jakékoli právnické nebo fyzické osobě, subjektu nebo orgánu ve Středoafrické republice nebo pro použití v této zemi;

b)

poskytovat finanční prostředky nebo finanční pomoc související s vojenskou činností, zahrnující zejména dotace, půjčky a pojištění vývozního úvěru, jakož i pojištění a zajištění pro jakýkoli prodej, dodávku, převod nebo vývoz zbraní a souvisejícího materiálu nebo na poskytování související technické pomoci, zprostředkovatelských a jiných služeb přímo či nepřímo osobě, subjektu, orgánu nebo k využití ve Středoafrické republice;

c)

vědomě a úmyslně se účastnit činností, jejichž předmětem nebo následkem je obcházení zákazů uvedených v písmenech a) a b).

Článek 2

1.   Článek 1 se nevztahuje na:

a)

prodej, dodávky, převod nebo vývoz zbraní a souvisejícího materiálu určených výlučně na podporu činností mise na budování míru ve Středoafrické republice (MICOPAX), mezinárodní mise na podporu Středoafrické republiky vedené africkými státy (MISCA) a Jednotného úřadu OSN pro budování míru ve Středoafrické republice (BINUCA) a jeho ochranné jednotky, regionálních jednotek Africké unie (AU-RTF) a francouzských sil nasazených ve Středoafrické republice

b)

prodej, dodávky, převod nebo vývoz ochranných oděvů, včetně neprůstřelných vest a vojenských přileb, dočasně vyvážených do Středoafrické republiky pracovníky OSN, pracovníky Unie nebo členských států, zástupci sdělovacích prostředků a pracovníky humanitárních a rozvojových organizací a doprovodným personálem pouze pro jejich osobní potřebu;

c)

prodej, dodávky, převod nebo vývoz ručních palných zbraní a souvisejícího materiálu určených výlučně pro použití mezinárodními hlídkami zajišťujícími bezpečnost v chráněné oblasti řeky Sangha na území tří států za účelem obrany proti pytláctví, pašování slonoviny a zbraní a jiných činností, které jsou v rozporu s vnitrostátními právními předpisy Středoafrické republiky nebo s mezinárodními právními závazky Středoafrické republiky;

2.   Článek 1 se nevztahuje na:

a)

prodej, dodávky, převod nebo vývoz nesmrtícího vojenského vybavení určeného výhradně pro humanitární nebo ochranné účely a související technickou pomoc;

b)

prodej, dodávky, převod nebo vývoz zbraní a jiného souvisejícího smrtícího vybavení bezpečnostním silám Středoafrické republiky, určených výhradně k podpoře nebo použití v rámci procesu reformy bezpečnostního sektoru Středoafrické republiky;

c)

prodej, dodávky, převod nebo vývoz zbraní a souvisejícího materiálu a související technické nebo finanční pomoci, včetně zaměstnanců,

jak bylo předem schváleno výborem zřízeným podle odstavce 57 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2127 (2013) (dále jen „výbor“).

Článek 3

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 23. prosince 2013.

Za Radu

předseda

L. LINKEVIČIUS


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/53


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 17. prosince 2013

o oznámení předloženém Španělským královstvím o přechodném národním plánu podle článku 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích

(oznámeno pod číslem C(2013) 9089)

(Pouze španělské znění je závazné)

(2013/799/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (1), a zejména na čl. 32 odst. 5 druhý pododstavec uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s čl. 32 odst. 5 prvním pododstavcem směrnice 2010/75/EU zaslalo Španělské království Komisi svůj přechodný národní plán elektronickou poštou dne 21. prosince 2012 (2) a oficiálním dopisem ze dne 28. prosince 2012, který Komise obdržela dne 2. ledna 2013 (3).

(2)

Komise přechodný národní plán posoudila v souladu s čl. 32 odst. 1, 3 a 4 směrnice 2010/75/EU a s prováděcím rozhodnutím Komise 2012/115/EU (4).

(3)

Komise během posuzování úplnosti přechodného národního plánu předloženého Španělským královstvím shledala, že mnoho zařízení zahrnutých v přechodném národním plánu se neshoduje se zařízeními uvedenými v inventuře emisí, kterou Španělské království předložilo v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES (5). Komise rovněž zjistila, že v případě zařízení č. 5 byl podíl na stropu pro SO2 uvedeném v přechodném národním plánu za období 2001–2007 vypočten na základě minimálního stupně odsíření a za období 2008–2010 byl tento podíl stanoven pomocí metody mezní hodnoty emisí, ačkoliv podmínky pro použití tohoto přístupu nebyly splněny.

(4)

Vzhledem k tomu, že nesrovnalosti mezi údaji uvedenými v přechodném národním plánu a v inventuře emisí podle směrnice 2001/80/ES zkomplikovaly posuzování údajů v přechodném národním plánu, požádala Komise dopisem ze dne 11. června 2013 (6) Španělské království o objasnění zjištěných rozdílů. Komise rovněž Španělské království požádala o opětovné provedení výpočtu podílu zařízení č. 5 na stropu pro SO2 uvedeném v přechodném národním plánu.

(5)

Španělské království předložilo Komisi dodatečné informace v dopise ze dne 28. června 2013 (7), v němž objasnilo rozdíly mezi informacemi v přechodném národním plánu a v inventuře emisí z roku 2009 podle směrnice 2001/80/ES. Španělské království rovněž v tomto dopise uvedlo, že přepočet podílu zařízení č. 5 na stropu pro SO2 uvedeném v přechodném národním plánu není třeba provádět.

(6)

Po dalším posouzení přechodného národního plánu a dodatečných informací předložených Španělským královstvím zaslala Komise Španělskému království dne 19. září 2013 (8) druhý dopis, v němž potvrdila své stanovisko týkající se použití metody minimálního stupně odsíření pro účely výpočtu podílu zařízení č. 5 na stropech pro SO2 uvedených v přechodném národním plánu. Komise dále podotkla, že v případě zařízení č. 2 použilo Španělské království pro výpočet podílu tohoto zařízení na stropu pro rok 2016 uvedeném v přechodném národním plánu mezní hodnotu emisí pro SO2 800 mg/Nm3 na základě ustanovení čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/80/ES, která Komise za tímto účelem nepovažuje za použitelná. Komise rovněž poukázala na to, že v případě devíti zařízení byla pro výpočet jejich podílu na stropu pro rok 2016 uvedeném v přechodném národním plánu použita mezní hodnota emisí pro NOx1 200 mg/Nm3 na základě poznámky 2 k tabulce C.1 v dodatku C přílohy prováděcího rozhodnutí 2012/115/EU, avšak nebyla poskytnuta informace o těkavém obsahu tuhých paliv používaných v těchto zařízeních, jež by použití uvedené poznámky odůvodňovala. Komise rovněž Španělské království požádala o dodatečné informace o opatřeních, která se plánují pro každé ze zařízení uvedených v přechodném národním plánu, s cílem zajistit včasné dodržení mezních hodnot emisí, které budou platit od 1. července 2020. Nakonec Komise Španělské království požádala o poskytnutí dodatečných údajů týkajících se zařízení spalujících více paliv nebo sestávajících z různých typů zařízení o množství použitých paliv, přičemž tyto údaje se měly týkat mezních hodnot emisí, míry průměrného toku odpadních plynů a přepočítacích faktorů pro každé použité palivo nebo každý typ zařízení zvlášť.

(7)

Španělské království odpovědělo na dotazy Komise a poskytlo dodatečné informace v dopise ze dne 30. září 2013 (9) a v doplňujícím dopise ze dne 10. října 2013 (10). V případě zařízení č. 2 Španělské království zopakovalo své stanovisko, že použitou mezní hodnotu emisí pro SO2 není třeba měnit, neboť podle jeho názoru je v tomto ohledu použitelný čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/80/ES. Pokud jde o zařízení č. 5, Španělské království i nadále tvrdilo, že bylo oprávněno použít kombinaci metody minimálního stupně odsíření a metody mezní hodnoty emisí. Španělské království poskytlo informace týkající se těkavého obsahu tuhých paliv používaných v letech 2001–2010 v devíti zařízeních, u nichž byla k výpočtu stropu pro rok 2016 použita mezní hodnota emisí pro NOx1 200 mg/Nm3, což ukázalo, že průměrný roční těkavý obsah tuhých paliv byl pod hodnotou 10 % v každém z roků v období 2001–2010 pouze v zařízeních č. 3, 4 a 19, zatímco v zařízeních 13, 15, 17, 18, 24 a 25 průměrná roční úroveň hodnotu 10 % během jednoho nebo více let přesahovala. Španělské království tvrdilo, že v případě všech devíti zařízení byla průměrná hodnota těkavého obsahu po celé referenční období (2001–2010) pod hodnotou uvedenou v poznámce 2 k tabulce C.1 v dodatku C přílohy prováděcího rozhodnutí 2012/115/EU.

(8)

Komise na základě informací od španělských orgánů, které obdržela dne 30. září 2013 a 10. října 2013, uvedla, že v případě zařízení na spalování více paliv, u nichž byly uvedeny mezní hodnoty emisí pro všechna použitá paliva, a v případě jednoho zařízení, u něhož byla uvedena průměrná mezní hodnota emisí pro všechna použitá paliva, je třeba objasnit, jakým způsobem byly podíly těchto zařízení na celkovém stropě vypočítány, přičemž je třeba přesně určit mezní hodnoty emisí a míry průměrného ročního toku odpadních plynů použité pro každé palivo, jež je v těchto zařízeních spalováno.

(9)

Po závěrečném posouzení přechodného národního plánu, který oznámilo Španělské království, ve znění v souladu s dodatečnými informacemi a zahrnujícího velká spalovací zařízení uvedená v příloze I tohoto rozhodnutí, Komise identifikovala tyto tři hlavní prvky, jež nejsou v souladu s platnými ustanoveními:

v případě zařízení č. 2: vzhledem k tomu, že mezní hodnota emisí pro SO2 800 mg/Nm3 použitá pro výpočet podílu tohoto zařízení na stropu pro rok 2006 na základě čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/80/ES není uvedena v čl. 32 odst. 3 druhém pododstavci směrnice 2010/75/EU, nepovažuje ji Komise za vhodnou,

v případě zařízení č. 5: Komise považuje metodu výpočtu podílu tohoto zařízení na stropu pro SO2 uvedeném v přechodném národním plánu, která je kombinací metody minimálního stupně odsíření a metody mezní hodnoty emisí, za nevhodnou,

v případě zařízení č. 13, 15, 17, 18, 24 a 25: vzhledem k tomu, že podmínky pro použití mezní hodnoty emisí pro NOx1 200 mg/Nm3 pro výpočet podílu těchto zařízení na stropu pro rok 2016, které jsou stanoveny v poznámce 2 k tabulce C.1 v dodatku C přílohy prováděcího rozhodnutí 2012/115/EU, nejsou splněny, nepovažuje Komise použití této mezní hodnoty emisí za vhodnou.

(10)

Komise kromě toho v přechodném národním plánu identifikovala několik zařízení, u nichž jsou informace stále nejednotné a/nebo je třeba doplnit chybějící údaje. Celý seznam chybějících údajů a žádostí o objasnění je uveden v příloze II tohoto rozhodnutí.

(11)

Přechodný národní plán oznámený Španělským královstvím by proto neměl být přijat,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   Přechodný národní plán oznámený Španělským královstvím dne 14. prosince 2012 Komisi podle čl. 32 odst. 5 směrnice 2010/75/EU, který zahrnuje velká spalovací zařízení uvedená v příloze I tohoto rozhodnutí, není v souladu s požadavky stanovenými v čl. 32 odst. 1, 3 a 4 směrnice 2010/75/EU a v prováděcím rozhodnutí Komise 2012/115/EU, a nebude proto přijat.

2.   Pokud Španělské království hodlá svůj přechodný národní plán podle čl. 32 odst. 5 provádět, musí v revidovaném znění plánu přijmout veškerá nezbytná opatření týkající se těchto prvků:

a)

v případě zařízení č. 2 je třeba opravit mezní hodnotu emisí použitou pro výpočet podílu tohoto zařízení na stropu pro SO2 pro rok 2016; toto zařízení není způsobilé pro použití mezní hodnoty emisí pro SO2 800 mg/Nm3 při výpočtu jeho podílu na stropu pro rok 2016 uvedeném v přechodném národním plánu na základě čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/80/ES, neboť tato mezní hodnota emisí není uvedena v čl. 32 odst. 3 druhém pododstavci směrnice 2010/75/EU;

b)

v případě zařízení č. 5 je třeba opravit metodu použitou pro výpočet podílu tohoto zařízení na stropu pro SO2 pro rok 2016 uvedeném v přechodném národním plánu; tento podíl se vypočítá pro celé období 2001–2010, a to buď na základě minimálního stupně odsíření, nebo na základě mezních hodnot emisí;

c)

v případě zařízení č. 13, 15, 17, 18, 24 a 25 je třeba opravit mezní hodnoty emisí použité pro výpočet podílu těchto zařízení na stropu pro NOx pro rok 2016; aby mohla být tato zařízení pro použití mezní hodnoty emisí 1 200 mg/Nm3 způsobilá, musí Španělské království prokázat, že průměrný roční těkavý obsah pevného paliva používaného v těchto zařízeních byl v referenčních letech zvažovaných pro účely přechodného národního plánu pod hodnotou 10 %;

d)

je třeba správně aktualizovat celkové emisní stropy pro všechny roky vypočítané v souladu s opravenými hodnotami zmíněnými v předcházejících bodech;

e)

je třeba vyřešit všechny problémy a doplnit údaje tak, jak je uvedeno v příloze II tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Španělskému království.

V Bruselu dne 17. prosince 2013.

Za Komisi

Janez POTOČNIK

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17.

(2)  Ares(2012) 1551138.

(3)  Ares(2013) 146.

(4)  Prováděcí rozhodnutí Komise 2012/115/EU ze dne 10. února 2012, kterým se stanoví pravidla týkající se přechodných národních plánů uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (Úř. věst. L 52, 24.2.2012, s. 12).

(5)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1).

(6)  Ares(2013) 1984918.

(7)  Ares(2013) 2535734.

(8)  Ares(2013) 3085135.

(9)  Ares(2013) 3145031.

(10)  Ares(2013) 3217081.


PŘÍLOHA I

SEZNAM ZAŘÍZENÍ UVEDENÝCH V PŘECHODNÉM NÁRODNÍM PLÁNU

Číslo

Název zařízení v přechodném národním plánu

Celkový jmenovitý tepelný příkon k 31.12.2010 (MW)

1

C.T. Litoral I

1 222

2

C.T. Litoral II

1 268

3

C.T. Compostilla I (G2 and 3)

1 332

4

C.T. Compostilla I (G4 and 5)

1 960

5

C.T. As Pontes

3 800

6

C.T. Teruel (Andorra)

3 000

7

C.T. Besós 3 (CTCC)

722

8

C.T. San Roque (G2) (CTCC)

711

9

C.T. Foix

1 315

10

C.T. Los Barrios

1 645

11

C.T. Puentenuevo

976

12

C.T. Tarragona I (CTCC)

676

13

C.T. Anllares

953

14

C.T. La Robla I

691

15

C.T. La Robla II

951

16

C.T. Meirama

1 437

17

C.T. Narcea I

193

18

C.T. Narcea II

459

19

C.T. Narcea III

993

20

C.T. Aboño I

919

21

C.T. Aboño II

1 364

22

C.T. Soto III

830

23

C.T. de Lada 4

986

24

C.T. de Velilla 1

430

25

C.T. de Velilla 2

1 010

26

Central GICC Puertollano

670

27

San Ciprián I

147

28

San Ciprián II

147

29

San Ciprián IIII

147

30

Cogecan

93

31

Sniace Co-generation I

126

32

Sniace Co-generation II

126

33

Solal

146

34

Solvay I

376


PŘÍLOHA II

SEZNAM ÚDAJŮ UVEDENÝ V ČL. 1 ODST. 2 PÍSM. E)

1.

V případě zařízení č. 6, které v roce 2016 používá stupeň odsíření 92 %: je třeba objasnit, zda jsou splněny podmínky pro použití této hodnoty stanovené v tabulce C.3 v dodatku C přílohy prováděcího rozhodnutí 2012/115/EU (smlouva o instalaci zařízení pro odsíření kouřových plynů nebo pro injektáž vápna vstoupila v platnost a montážní práce byly zahájeny před 1. lednem 2001).

2.

V případě zařízení 1, 2, 3, 4, 6, 13, 14, 15, 16, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 30 a 34 je třeba objasnit, jakým způsobem byly vypočítány podíly těchto zařízení na celkových stropech uvedených v přechodném národním plánu.

3.

V případě zařízení 34 je třeba údaje o míře průměrného toku odpadních plynů pro každé palivo spalované v tomto zařízení uvést zvlášť.


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/58


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 18. prosince 2013

o finančním příspěvku Unie na rok 2013 k pokrytí výdajů vynaložených Francií, Německem, Nizozemskem, Portugalskem a Španělskem za účelem boje proti organismům škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům

(oznámeno pod číslem C(2013) 8999)

(Pouze francouzské, německé, nizozemské, portugalské a španělské znění je závazné)

(2013/800/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství (1), a zejména na čl. 23 odst. 5 a 6 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle článku 22 směrnice 2000/29/ES mohou členské státy získat finanční příspěvek Unie na „ochranu zdravotního stavu rostlin“ k pokrytí výdajů přímo souvisejících s nezbytnými opatřeními, jež byla nebo mají být přijata v rámci boje proti škodlivým organismům zavlečeným ze třetích zemí nebo z jiných oblastí Unie za účelem jejich eradikace nebo, pokud to není možné, jejich izolace.

(2)

Německo předložilo tři žádosti o finanční příspěvek. První žádost byla podána dne 30. dubna 2013 a vztahuje se k opatřením, která byla přijata v roce 2012 k eradikaci nebo izolaci Diabrotica virgifera v Porýní-Falci. Ohnisko výskytu tohoto škodlivého organismu tam bylo zjištěno v srpnu a září 2012.

(3)

Druhá žádost byla podána dne 30. dubna 2013 a vztahuje se k opatřením, která byla přijata od srpna 2011 do srpna 2012 v souvislosti s ochranou proti Anoplophora glabripennis v Severním Porýní-Vestfálsku. Ohnisko výskytu tohoto škodlivého organismu tam bylo zjištěno v roce 2009.

(4)

Třetí žádost Německa byla podána dne 24. dubna 2013 a vztahuje se k opatřením, která byla přijata v roce 2012 k eradikaci nebo izolaci Diabrotica virgifera v Bádensku-Württembersku. Ohnisko výskytu tohoto škodlivého organismu bylo zjištěno v různých venkovských nebo městských oblastech této spolkové země (Alb-Donaukreis, Biberach, Breisgau-Hochschwarzwald, Emmendingen, Karlsruhe, Konstanz, Loerrach, Rastatt a Ravensburg) v různých letech, a to v roce 2009, 2010, 2011 a 2012. Opatření přijatá v těchto letech byla také spolufinancována v letech 2009, 2010, 2011 a 2012.

(5)

Španělsko podalo čtyři žádosti o finanční příspěvek dne 17. dubna 2013. První se vztahuje k opatřením týkajícím se intenzivní kontroly, která byla přijata v roce 2012 ve čtyřech autonomních společenstvích hraničících s Portugalskem v souvislosti s ochranou proti Bursaphelenchus xylophilus.

(6)

Druhá žádost Španělska se vztahuje k opatřením přijatým nebo plánovaným pro rok 2013 v Galicii v souvislosti s ochranou proti Bursaphelenchus xylophilus. Ohnisko výskytu tohoto škodlivého organismu bylo zjištěno v roce 2010 v oblasti As Neves.

(7)

Třetí žádost se týká opatření přijatých nebo plánovaných pro rok 2013 v Katalánsku v souvislosti s ochranou proti Pomacea insularum. Ohnisko výskytu tohoto škodlivého organismu bylo zjištěno v roce 2010.

(8)

Čtvrtá žádost Španělska se týká opatření přijatých nebo plánovaných pro rok 2013 v oblasti Extremadura v souvislosti s ochranou proti Bursaphelenchus xylophilus. Ohnisko výskytu tohoto škodlivého organismu bylo zjištěno v roce 2012 v oblasti Valverde del Fresno.

(9)

Francie podala dvě žádosti o finanční příspěvek dne 30. dubna 2013. První se vztahuje k opatřením přijatým nebo plánovaným pro období od července 2012 do listopadu 2013 v souvislosti s ochranou proti Anoplophora glabripennis v Alsasku. Opatření byla ve Francii přijata v důsledku zjištění výskytu uvedeného škodlivého organismu v příhraniční oblasti s Německem v červenci 2011.

(10)

Druhá žádost se vztahuje k opatřením přijatým nebo plánovaným od října 2012 do září 2013 v souvislosti s ochranou proti Rhynchophorus ferrugineus v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur (PACA). Ohnisko výskytu tohoto škodlivého organismu bylo poprvé zjištěno v roce 2009. Opatření přijatá od září 2009 do září 2012 byla také spolufinancována v letech 2010 a 2012.

(11)

Nizozemsko podalo jednu žádost o finanční příspěvek dne 30. dubna 2013. Tato žádost se vztahuje k opatřením přijatým od července do října 2012 v oblasti Winterswijk v souvislosti s ochranou proti Anoplophora glabripennis. Výskyt tohoto škodlivého organismu byl zjištěn 10. července 2012.

(12)

Portugalsko podalo dvě žádosti o finanční příspěvek dne 30. dubna 2013, jež se vztahují se k opatřením přijatým v souvislosti s ochranou proti Bursaphelenchus xylophilus. První žádost se týká opatření přijatých nebo plánovaných v roce 2013 a 2014 v kontinentálním Portugalsku, a to v nárazníkové zóně na hranici se Španělskem.

(13)

Druhá žádost Portugalska se vztahuje výhradně k opatřením týkajícím se tepelného zpracování dřeva nebo dřevěného obalového materiálu v oblasti Setúbal v roce 2013. Opatření přijatá v letech 2010, 2011 a 2012 byla také spolufinancována v letech 2011 a 2012.

(14)

Ve svých žádostech Německo, Španělsko, Francie, Nizozemsko a Portugalsko vypracovaly akční programy k eradikaci nebo izolaci výše uvedených škodlivých organismů zavlečených na jejich území. V těchto programech jsou stanoveny cíle, jichž má být dosaženo, provedená opatření, jejich trvání a náklady na ně vynaložené.

(15)

Všechna výše uvedená opatření zahrnují různá fytosanitární opatření, včetně zničení napadených stromů nebo plodin, použití přípravků na ochranu rostlin, sanitárních technologií, inspekcí a kontrol prováděných úředně nebo na základě úřední žádosti za účelem ověření výskytu nebo závažnosti napadení škodlivými organismy, a náhradu zničených rostlin ve smyslu čl. 23 odst. 2 písm. a), b) a c) směrnice 2000/29/ES.

(16)

Německo, Španělsko, Francie, Nizozemsko a Portugalsko požádaly o finanční příspěvek Unie na tyto žádosti v souladu s požadavky stanovenými v článku 23 směrnice 2000/29/ES, zejména v odstavcích 1 a 4 uvedeného článku, a v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1040/2002 (2).

(17)

Technické údaje poskytnuté Německem, Španělskem, Francií, Nizozemskem a Portugalskem umožnily Komisi přesné a obsáhlé prošetření situace. Komise dospěla k závěru, že podmínky k poskytnutí finančního příspěvku Unie, jak stanoví zejména článek 23 směrnice 2000/29/ES, byly splněny. Je proto vhodné poskytnout finanční příspěvek Unie k pokrytí výdajů na tyto žádosti.

(18)

Opatření a výdaje způsobilé pro finanční příspěvek Unie byly objasněny dopisem GŘ SANCO Komise vedoucím rostlinolékařských správ členských států dne 25. května 2012.

(19)

Podle čl. 23 odst. 5 druhého pododstavce směrnice 2000/29/ES může finanční příspěvek Unie pokrýt až 50 % způsobilých výdajů na opatření, která byla učiněna v době maximálně dvou let ode dne zjištění výskytu nebo která mají být v této době učiněna. Podle třetího pododstavce uvedeného článku však může být tato doba prodloužena na čtyři roky, pokud se ukáže, že cíl opatření bude dosažen v přiměřené delší době; v takovém případě se bude finanční příspěvek Unie v průběhu těchto let snižovat.

(20)

S ohledem na závěry výboru pro rostlinolékařské hodnocení ze dne 24.–26. června 2013 o hodnocení příslušných žádostí je vhodné prodloužit toto dvouleté období pro příslušné žádosti a zároveň snížit finanční příspěvek Unie na tato opatření na 45 % způsobilých výdajů pro třetí rok a na 40 % pro čtvrtý rok trvání těchto žádostí.

(21)

Finanční příspěvek Unie ve výši až 50 % způsobilých výdajů by se tedy měl vztahovat k následujícím žádostem: Německo, Bádensko-Württembersko, Diabrotica virgifera, venkovské oblasti okresu Alb-Donau, Biberach, Karlsruhe, Rastatt a Ravensburg (2012), Německo, Diabrotica virgifera, Porýní-Falc (2012), Španělsko, Extremadura, Bursaphelenchus xylophilus (2013), Francie, Anoplophora glabripennis (listopad 2012 až říjen 2013), Nizozemsko, Anoplophora glabripennis, oblast Winterswijk (červenec až říjen 2012).

(22)

Finanční příspěvek Unie ve výši až 45 % způsobilých výdajů by se tedy měl vztahovat k následujícím žádostem: Německo, Anoplophora glabripennis (srpen 2011 až srpen 2012), Německo, Bádensko-Württembersko, Diabrotica virgifera, venkovské oblasti okresu Breisgau-Hochschwarzwald a město Freiburg (2012), protože na daná opatření již byl udělen finanční příspěvek Unie podle rozhodnutí Komise 2011/868/EU (3) a 2012/789/EU (4) na první dva roky jejich provádění.

(23)

Kromě toho by se měl finanční příspěvek Unie ve výši až 40 % vztahovat na čtvrtý rok následujících žádostí: Německo, Bádensko-Württembersko, Diabrotica virgifera, venkovské oblasti Emmendingen, Konstanz a Lörrach (2012), Španělsko, Katalánsko, Pomacea insularum (2013), Španělsko, Galicie, Bursaphelenchus xylophilus (2013), Francie, Rhynchophorus ferrugineus (říjen 2012 až září 2013), Portugalsko, Bursaphelenchus xylophilus, oblast Setúbal (2013), protože na daná opatření již byl udělen finanční příspěvek Unie podle rozhodnutí Komise 2010/772/EU (5) (Německo, Španělsko, Pomacea insularum, Francie a Portugalsko), prováděcích rozhodnutí 2011/868/EU (Německo, Španělsko a Portugalsko) a/nebo 2012/789/EU (Německo, Španělsko, Francie a Portugalsko) na první tři roky jejich provádění.

(24)

V souladu s čl. 23 odst. 6 prvním a druhým pododstavcem směrnice 2000/29/ES mohou být podle vývoje situace v Unii podniknuta další opatření a rozhodne se o poskytnutí finančního příspěvku Unie pro tato další opatření. Opatření musí podléhat určitým požadavkům nebo dalším podmínkám, pokud jsou nezbytné pro dosažení daného cíle. Kromě toho podle čl. 23 odst. 6 třetího pododstavce platí, že pokud jsou tato další opatření zaměřena převážně na ochranu jiných území Unie, než je území dotčeného členského státu, může být rozhodnuto, že finanční příspěvek Unie pokryje více než 50 % výdajů.

(25)

V případě spolufinancování opatření proti Bursaphelenchus xylophilus v Portugalsku maximální čtyřletá lhůta, jak stanoví čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1040/2002, od roku 2012 uplynula. Vzhledem k zásadnímu významu ochrany jehličnanů a dřeva jehličnanů před Bursaphelenchus xylophilus, rychlosti, jakou se nákaza šíří, bezprostřední blízkosti Španělska k oblasti v Portugalsku vymezené výskytem tohoto škodlivého organismu a možnému dopadu na lesnictví Unie a mezinárodní obchod se dřevem jsou tato další opatření nezbytná pro splnění cíle fytosanitární ochrany území Unie jak v Portugalsku, tak v jiných členských státech. Mělo by se jednat o opatření Portugalska v nárazníkové zóně, jež hraničí se Španělskem. Proto by měla být tato další opatření v rámci žádosti Portugalska na roky 2013 a 2014 v souvislosti s ochranou proti Bursaphelenchus xylophilus v nárazníkové zóně, jež hraničí se Španělskem, spolufinancována. Dále je vhodné poskytnout na uvedenou žádost vyšší sazbu finančního příspěvku Unie, konkrétně sazbu 75 %, jelikož se tato opatření považují za opatření zaměřená převážně na ochranu jiných území Unie, než je území Portugalska.

(26)

Španělsko provedlo v souvislosti s Bursaphelenchus xylophilus intenzivní kontroly v pohraniční oblasti s Portugalskem v autonomních společenstvích Andalusie, Castilla y Leon, Extremadura a Galicie a v oblastech, které nejsou vymezené výskytem tohoto škodlivého organismu. Tyto kontroly jsou zaměřeny na přísný dohled pro včasné odhalení a eradikaci v konkrétních oblastech s cílem chránit zbývající území Unie. Španělsko již vyčlenilo značné zdroje na omezení dvou izolovaných ohnisek výskytu Bursaphelenchus xylophilus v oblastech Extremadura a Galicie. Má se za to, že uvedené opatření je zaměřené především na ochranu území Španělska, jakož i na ochranu jiných území Unie, než je území Španělska, a to vzhledem k zásadnímu významu ochrany jehličnanů a dřeva jehličnanů před Bursaphelenchus xylophilus, rychlosti, jakou se nákaza šíří, a možnému dopadu na lesnictví Unie a mezinárodní obchod se dřevem. Proto je důležité na danou žádost poskytnout vyšší sazbu finančního příspěvku Unie, konkrétně sazbu 75 %.

(27)

Během kontrolní mise Potravinového a veterinárního úřadu Komise, která proběhla v dubnu 2013, bylo při použití mimořádných opatření Unie proti Bursaphelenchus xylophilus, která byla přijata podle prováděcího rozhodnutí Komise 2012/535/EU (6), zjištěno několik nedostatků. Tyto nedostatky se týkají opatření Portugalska v nárazníkové zóně, jež hraničí se Španělskem. Zejména nebyly ve lhůtách stanovených prováděcím rozhodnutím 2012/535/EU pokáceny, odstraněny a zlikvidovány stromy napadené háďátkem borovicovým, které odumřely nebo jsou ve špatném zdravotním stavu nebo se nacházejí v oblastech zasažených požárem nebo vichřicí. Vzhledem k tomu, že Komise prováděcími rozhodnutími 2011/868/EU a 2012/789/EU ze stejných důvodů rozhodla snížit úroveň spolufinancování u podobných žádostí na rok 2011 a 2012, zdá se být vhodné dále snížit spolufinancování těchto opatření. Toto snížení by mělo odpovídat období, pro které mise Potravinového a veterinárního úřadu zjistily nesprávné provádění opatření Unie, konkrétně prvním třem měsícům roku 2013.

(28)

V souladu s čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 (7) se fytosanitární opatření financují z Evropského zemědělského záručního fondu. Pro účely finanční kontroly těchto opatření se použijí články 9, 36 a 37 uvedeného nařízení.

(29)

V souladu s článkem 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (8) a čl. 94 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 (9) musí přidělení výdajů z rozpočtu Unie na závazek předcházet rozhodnutí o financování přijaté pověřeným orgánem, v němž se stanoví základní údaje o akci, s níž je vynakládání výdajů spojeno.

(30)

Toto rozhodnutí je finančním rozhodnutím o výdajích podle požadavků na spolufinancování předložených členskými státy.

(31)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého rostlinolékařského výboru,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

1.   Na základě žádostí předložených členskými státy a analyzovaných Komisí se schvaluje poskytnutí finančního příspěvku Unie na rok 2013 k pokrytí výdajů vynaložených Německem, Španělskem, Francií, Nizozemskem a Portugalskem, které souvisejí s nezbytnými opatřeními uvedenými v čl. 23 odst. 2 písm. a), b) a c) směrnice 2000/29/ES a přijatými za účelem boje proti organismům, na něž se vztahují žádosti uvedené v příloze I.

2.   Na základě žádostí předložených Španělskem a Portugalskem a analyzovaných Komisí se schvaluje poskytnutí finančního příspěvku Unie na rok 2013 k pokrytí výdajů, které těmto členským státům vznikly a které souvisejí s dalšími opatřeními uvedenými v čl. 23 odst. 6 přijatými v souvislosti s ochranou proti Bursaphelenchus xylophilus, na něž se vztahují žádosti uvedené v příloze II.

Článek 2

Celková výše finančního příspěvku Unie uvedeného v čl. 1 písm. a) a b) činí 7 713 355,31 EUR. Maximální výše finančního příspěvku Unie na každou z těchto žádostí je uvedena v přílohách I nebo II.

Článek 3

Finanční příspěvek Unie stanovený v přílohách I a II se vyplácí za těchto podmínek:

a)

dotčený členský stát předložil dokumentaci prokazující přijatá opatření v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1040/2002;

b)

v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 1040/2002 byla Komisi dotčeným členským státem předložena žádost o platbu.

Finanční příspěvek je vyplacen, aniž jsou dotčena ověření Komise podle čl. 23 odst. 8 druhého pododstavce, čl. 23 odst. 10 a článku 24 směrnice 2000/29/ES.

Finanční příspěvek Unie není vyplacen, pokud je žádost o platbu uvedená v písmenu b) předložena po 31. říjnu 2014. Pro opatření, která Portugalsko přijalo v nárazníkové zóně hraničící se Španělskem později v průběhu roku 2014, výjimečně platí lhůta pro podání této žádosti do 31. října 2015.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo, Španělskému království, Francouzské republice, Nizozemskému království a Portugalské republice.

V Bruselu dne 18. prosince 2013.

Za Komisi

Tonio BORG

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 169, 10.7.2000, s. 1.

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 1040/2002 ze dne 14. června 2002, kterým se stanoví prováděcí pravidla k ustanovením o poskytování finančního příspěvku Společenství na ochranu zdravotního stavu rostlin a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 2051/97 (Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 38).

(3)  Prováděcí rozhodnutí Komise 2011/868/EU ze dne 19. prosince 2011 o finančním příspěvku Unie na rok 2011 k úhradě výdajů vynaložených Německem, Španělskem, Itálií, Kyprem, Maltou, Nizozemskem a Portugalskem na ochranu proti organismům škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům (Úř. věst. L 341, 22.12.2011, s. 57).

(4)  Prováděcí rozhodnutí Komise 2012/789/EU ze dne 14. prosince 2012 o finančním příspěvku Unie podle směrnice Rady 2000/29/ES pro rok 2012 k úhradě výdajů vynaložených Německem, Španělskem, Francií, Itálií, Kyprem, Nizozemskem a Portugalskem za účelem boje proti organismům škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům (Úř. věst. L 348, 18.12.2012, s. 22).

(5)  Rozhodnutí Komise 2010/772/EU ze dne 14. prosince 2010 o finančním příspěvku Unie na rok 2010 k úhradě výdajů vynaložených Německem, Španělskem, Francií, Itálií, Kyprem a Portugalskem na ochranu proti organismům škodlivým rostlinám nebo rostlinným produktům (Úř. věst. L 330, 15.12.2010, s. 9).

(6)  Prováděcí rozhodnutí Komise 2012/535/EU ze dne 26. září 2012 o mimořádných opatřeních proti šíření háďátka Bursaphelenchus xylophilus (Steiner et Buhrer) Nickle et al. (háďátka borovicového) na území Unie (Úř. věst. L 266, 2.10.2012, s. 42).

(7)  Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 1).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(9)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012, s. 1).


PŘÍLOHA I

ŽÁDOSTI PODLE ČL. 23 ODST. 5 SMĚRNICE 2000/29/ES, NA NĚŽ SE POSKYTUJE FINANČNÍ PŘÍSPĚVEK UNIE

Oddíl I

Žádosti, u nichž finanční příspěvek Unie odpovídá 50 % způsobilých výdajů

Členský stát

Potírané škodlivé organismy

Napadené rostliny

Rok

a

Způsobilé výdaje, včetně režijních nákladů (v EUR)

Maximální výše příspěvku Unie (v EUR)

Německo, Porýní-Falc

Diabrotica virgifera

Zea mays

2012

1

37 925,05

18 962,52

Německo, Bádensko-Württembersko, venkovská oblast okresu Alb-Donau, Biberach, Karlsruhe a Ravensburg (rok 1 opatření), Rastatt (rok 2 opatření)

Diabrotica virgifera

Zea mays

2012

1 nebo 2

76 335,15

38 167,58

Španělsko, Extremadura (ohnisko výskytu 2012)

Bursaphelenchus xylophilus

Jehličnany

2013

2

873 501,52

436 750,76

Francie, Alsasko

Anoplophora glabripennis

Různé druhy stromů

listopad 2012 až říjen 2013

2

157 334,94

78 667,47

Nizozemsko, Winterswijk

Anoplophora glabripennis

Různé druhy stromů

červenec až říjen 2012

1

389 548,48

194 774,24


Oddíl II

Žádosti, u nichž se sazby finančního příspěvku Unie liší v závislosti na použitém principu snížení příspěvku

Členský stát

Potírané škodlivé organismy

Postižené rostliny nebo rostlinné produkty

Rok

a

Způsobilé výdaje, včetně režijních nákladů (v EUR)

Míra (%)

Maximální výše příspěvku Unie (v EUR)

Německo, Bádensko-Württembersko, venkovská oblast okresu Breisigau-Hochschwarzwald a město Freiburg

Diabrotica virgifera

Zea mays

2012

3

17 716,79

45

7 972,56

Německo, Bádensko-Württembersko, venkovská oblast Emmendingen, Lörrach, Konstanz

Diabrotica virgifera

Zea mays

2012

4

48 067,72

40

19 227,09

Německo, Severní Porýní-Vestfálsko

Anoplophora glabripennis

Různé druhy stromů

srpen 2011 až srpen 2012

3

156 536,72

45

70 441,52

Španělsko, Katalánsko

Pomacea insularum

Oryza sativa

2013

4

1 685 969,84

40

674 387,93

Španělsko, Galicie

Bursaphelenchus xylophilus

Jehličnany

2013

4

1 632 820

40

653 128

Francie, region PACA

Rhynchophorus ferrugineus

Palmaceae

říjen 2012 až září 2013

4

476 231,32

40

190 492,52

Portugalsko, oblast Setúbal, tepelné zpracování

Bursaphelenchus xylophilus

Dřevo a dřevěný obalový materiál

2013

4

35 845

40

14 338

Vysvětlivky: a = rok provádění opatření v rámci žádosti.


PŘÍLOHA II

ŽÁDOSTI PODLE ČL. 23 ODST. 6 SMĚRNICE 2000/29/ES, NA NĚŽ SE POSKYTUJE FINANČNÍ PŘÍSPĚVEK UNIE

Členský stát

Potírané škodlivé organismy

Postižené rostliny nebo rostlinné produkty

Rok

a

Způsobilé výdaje, včetně režijních nákladů (v EUR)

Míra (%)

Maximální výše příspěvku Unie (v EUR)

Španělsko, program intenzivní inspekce na hranici s Portugalskem

Bursaphelenchus xylophilus

Jehličnany

2012

1

533 935,71

75

400 451,75

Portugalsko, kontinentální Portugalsko, nárazníková zóna na hranici se Španělskem

Bursaphelenchus xylophilus

Jehličnany

2013 a 2014

1 a 2

6 554 124,50 EUR

(= 7 490 428 EUR × 87,5 %, tj. snížené o 12,5 %, což lineárně odpovídá jednomu čtvrtletí v roce 2013 z osmi za oba roky)

75

4 915 593,37

Vysvětlivky: a = rok provádění opatření v rámci žádosti.


Celková výše příspěvku Unie (v EUR)

7 713 355,31


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/65


PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 23. prosince 2013

o zřízení Výkonné agentury pro inovace a sítě a o zrušení Rozhodnutí 2007/60/ES ve znění rozhodnutí 2008/593/ES

(2013/801/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 58/2003 ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví statut výkonných agentur pověřených některými úkoly správy programů Společenství (1), a zejména na článek 3 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Nařízení (ES) č. 58/2003 zmocňuje Komisi k přenesení pravomocí na výkonné agentury, aby zcela nebo částečně prováděly program nebo projekt Unie jejím jménem a na její odpovědnost.

(2)

Účelem pověření výkonných agentur úkoly spojenými s prováděním programu je umožnit Komisi soustředit se na své základní činnosti a funkce, které nemohou být zajištěny externě, aniž by Komise ztratila kontrolu nad činnostmi spravovanými těmito výkonnými agenturami nebo konečnou odpovědnost za tyto činnosti.

(3)

Přenesení úkolů spojených s prováděním programu na výkonnou agenturu vyžaduje jasné oddělení fází přípravy programu zahrnujících značný prostor při rozhodování v důsledku strategických hledisek, což vykonává Komise, od provádění programu, které by mělo být svěřeno výkonné agentuře.

(4)

Rozhodnutím 2007/60/ES (2) zřídila Komise Výkonnou agenturu pro transevropskou dopravní síť a pověřila ji správou činností Společenství v oblasti transevropské dopravní sítě.

(5)

Následně Komise rozhodnutím 2008/593/ES (3) funkční období Výkonné agentury pro transevropskou dopravní síť prodloužila a nově definovala její cíle a úkoly tak, aby byla rovněž odpovědná za provádění finanční pomoci z rozpočtu transevropské dopravní sítě ve víceletém finančním rámci 2007–2013.

(6)

Výkonná agentura pro transevropskou dopravní síť se ukázala být dobře organizovanou agenturou, která plní své úkoly efektivním a účinným způsobem v souladu s právním rámcem, kterým se řídí její činnost. Průběžné hodnocení agentury ukázalo, že má řádné ukazatele produktivity a vykonává svou technickou a finanční správu ke spokojenosti zúčastněných stran. Agentura úspěšně přispěla k provádění programu transevropské dopravní sítě a umožnila Komisi, aby se zaměřila na správu svých strategických a institucionálních úkolů a na její zlepšování. Průběžné hodnocení rovněž ukázalo, že agentura je pro správu programu transevropské dopravní sítě nákladově efektivnějším řešením, než kdyby Komise musela program spravovat interně. Úspory vyplývající z přenesení úkolů na agenturu se na období 2008–2015 odhadují na přibližně 8,66 milionu EUR.

(7)

Ve svém sdělení ze dne 29. června 2011„Rozpočet – Evropa 2020“ (4) navrhla Komise, aby byly při provádění programů Unie ve víceletém finančním rámci 2014–2020 stávající výkonné agentury více využívány.

(8)

Analýza nákladů a přínosů provedená v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 58/2003 ukázala, že pověření Výkonné agentury pro transevropskou dopravní síť správou částí programu „nástroj pro propojení Evropy“ v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikací (5) a také částí dopravního a energetického výzkumu v rámci programu Horizont 2020 (6) by umožnilo provádět tyto programy efektivně a s nižšími náklady než v Komisi. Odhaduje se, že takové přenesení správy programu na agenturu přinese v průběhu víceletého finančního rámce 2014–2020 zvýšení efektivity v řádu 54 milionů EUR. Analýza rovněž ukázala, že sloučení správy infrastrukturních a výzkumných projektů v oblasti dopravy a energetiky do stejné agentury by vedlo k podstatným úsporám z rozsahu a k synergiím mezi těmito činnostmi. Rozšíření mandátu agentury by Komisi a zúčastněným stranám přineslo prospěch z odborných znalostí, vysoce kvalitní správy programu a poskytování služeb ze strany agentury. Rovněž by se tím zajistila kontinuita provozu v případě příjemců prostředků z programu transevropské dopravní sítě a vysoká úroveň zviditelnění Unie jako iniciátora programů spravovaných agenturou. Analýza navíc ukázala, že pro program transevropské dopravní sítě (7) a program Marco Polo (8) by návrat k interní správě byl destabilizující a vedl by ke ztrátě efektivity.

(9)

S cílem poskytnout výkonným agenturám jednotnou identitu Komise při stanovování jejich nových mandátů v nejvyšší možné míře seskupuje jejich činnost podle tematických oblastí politiky.

(10)

Nová agentura by měla mít rozšířený mandát zahrnující správu částí následujících programů:

nový program „nástroj pro propojení Evropy“; správa tohoto programu zahrnuje provádění technických projektů, jejichž součástí není přijímání politických rozhodnutí, a vyžaduje vysokou úroveň technické a finanční odbornosti po celou dobu trvání projektu,

určité části z části III „Společenské výzvy“ zvláštního programu k provedení Horizontu 2020; správa tohoto programu zahrnuje provádění technických projektů, jejichž součástí není přijímání politických rozhodnutí, a vyžaduje vysokou úroveň technické a finanční odbornosti po celou dobu trvání projektu,

zbylá opatření programu transevropské dopravní sítě, jehož plněním již byla pověřena Výkonná agentura pro transevropskou dopravní síť v průběhu víceletého finančního rámce 2000–2006 (od roku 2007) a víceletého finančního rámce 2007–2013; správa tohoto programu zahrnuje provádění technických projektů, jejichž součástí není přijímání politických rozhodnutí, a vyžaduje vysokou úroveň technické a finanční odbornosti po celou dobu trvání projektu,

zbylá opatření programu Marco Polo, který v průběhu víceletého finančního rámce 2007–2013 spravovala Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace; správa tohoto programu zahrnuje provádění technických projektů, jejichž součástí není přijímání politických rozhodnutí, a vyžaduje vysokou úroveň technické a finanční odbornosti po celou dobu trvání projektu.

(11)

V zájmu důsledného a včasného provádění tohoto rozhodnutí a dotčených programů je nezbytné zajistit, aby agentura vykonávala své úkoly spojené s prováděním těchto programů s výhradou vstupu a ode dne vstupu těchto programů v platnost.

(12)

Měla by být zřízena Výkonná agentura pro inovace a sítě. Ta by měla nahradit Výkonnou agenturu pro transevropskou dopravní síť, která byla zřízena rozhodnutím 2007/60/ES ve znění rozhodnutí 2008/593/ES, a pokračovat v její činnosti. Měla by fungovat v souladu s obecným statutem stanoveným nařízením (ES) č. 58/2003.

(13)

Rozhodnutí 2007/60/ES a rozhodnutí 2008/593/ES by proto měla být zrušena a měla by se stanovit přechodná ustanovení.

(14)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro výkonné agentury,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Zřízení

Zřizuje se Výkonná agentura pro inovace a sítě (dále jen „agentura“) pro období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2024.

Statut agentury se řídí nařízením (ES) č. 58/2003.

Agentura nahrazuje výkonnou agenturu, která byla zřízena rozhodnutím 2007/60/ES ve znění rozhodnutí 2008/593/ES, a je jejím nástupcem.

Článek 2

Umístění

Sídlo agentury je v Bruselu.

Článek 3

Cíle a úkoly

1.   Agentura se pověřuje prováděním částí těchto programů Unie:

a)

nástroj pro propojení Evropy;

b)

část III „Společenské výzvy“ zvláštního programu k provedení Horizontu 2020.

Tento odstavec se použije s výhradou vstupu a ode dne vstupu každého z těchto programů v platnost.

2.   Agentura se pověřuje prováděním zbylých opatření těchto programů:

a)

program transevropské dopravní sítě;

b)

program Marco Polo.

3.   Agentura zodpovídá za následující úkoly související s prováděním částí programů Unie uvedených v odstavcích 1 a 2:

a)

správa některých fází provádění programu a některých fází cyklu zvláštních projektů na základě příslušných pracovních programů přijatých Komisí, pokud ji Komise k tomu zmocní v pověřovacím aktu;

b)

přijímání nástrojů pro plnění rozpočtových příjmů a výdajů a výkon všech činností potřebných pro správu programu, pokud ji Komise k tomu zmocní v pověřovacím aktu;

c)

poskytování podpory při provádění programu, pokud ji Komise k tomu zmocní v pověřovacím aktu.

Článek 4

Funkční období

1.   Členové řídícího výboru jsou jmenováni na dva roky.

2.   Ředitel je jmenován na pět let.

Článek 5

Požadavek na dozor a podávání zpráv

Agentura podléhá dozoru Komise a pravidelně informuje o pokroku v provádění programů Unie nebo jejich částí, za které zodpovídá, v souladu s pravidly a periodicitou uvedenými v pověřovacím aktu.

Článek 6

Plnění provozního rozpočtu

Agentura plní svůj provozní rozpočet v souladu s ustanoveními nařízení Komise (ES) č. 1653/2004 (9).

Článek 7

Zrušení a přechodná ustanovení

1.   Rozhodnutí 2007/60/ES ve znění rozhodnutí 2008/593/ES se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2014. Odkazy na zrušené rozhodnutí se považují za odkazy na toto rozhodnutí.

2.   Agentura se považuje za právního nástupce výkonné agentury, která byla zřízena rozhodnutím 2007/60/ES ve znění rozhodnutí 2008/593/ES.

3.   Aniž je dotčen čl. 28 odst. 2, čl. 29 odst. 2, článek 30 a čl. 31 odst. 2 rozhodnutí C(2013) 9235, toto rozhodnutí se nedotýká práv a povinností zaměstnanců agentury, včetně jejího ředitele.

Článek 8

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

V Bruselu dne 23. prosince 2013.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 11, 16.1.2003, s. 1.

(2)  Rozhodnutí Komise 2007/60/ES ze dne 26. října 2006 o zřízení Výkonné agentury pro transevropskou dopravní síť podle nařízení Rady (ES) č. 58/2003 (Úř. věst. L 32, 6.2.2007, s. 88).

(3)  Rozhodnutí Komise 2008/596/ES ze dne 11. července 2008, kterým se mění rozhodnutí 2007/60/ES, pokud jde o změnu úkolů a funkčního období Výkonné agentury pro transevropskou dopravní síť (Úř. věst. L 190, 18.7.2008, s. 35).

(4)  KOM(2011) 500 v konečném znění.

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy (Úř. věst. L 348, 20.12.2013 s. 129).

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013 o zřízení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020) (Úř. věst. L 347, 20.12.2013 s. 104) a rozhodnutí Rady 2013/743/EU ze dne 3. prosince 2013 o zřízení zvláštního programu k provedení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020) (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 965).

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 680/2007 ze dne 20. června 2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí (Úř. věst. L 162, 22.6.2007, s. 1).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1692/2006 ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí druhý program Marco Polo pro poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí (Marco Polo II) (Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 1).

(9)  Nařízení Komise (ES) č. 1653/2004 ze dne 21. září 2004 o typovém nařízení financování výkonných agentur na základě nařízení Rady (ES) č. 58/2003, kterým se stanoví statut výkonných agentur pověřených některými úkoly správy programů Společenství (Úř. věst. L 297, 22.9.2004, s. 6).


AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/68


ROZHODNUTÍ RADY PRO SPOLUPRÁCI MEZI EU A IRÁKEM č. 1/2013

ze dne 8. října 2013,

kterým se přijímá její jednací řád a jednací řád Výboru pro spolupráci

(2013/802/EU)

RADA PRO SPOLUPRÁCI MEZI EU A IRÁKEM,

s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé (dále jen „dohoda“), a zejména na článek 111 uvedené dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s článkem 117 se některá její ustanovení prozatímně uplatňují od 1. srpna 2012.

(2)

S cílem přispět k účinnému provedení dohody je třeba co nejdříve vytvořit její institucionální rámec. V tomto ohledu je na Radě pro spolupráci, aby za tímto účelem přijala nutná opatření.

(3)

Podle čl. 111 odst. 3 dohody má Rada pro spolupráci přijmout svůj jednací řád. Aby Výbor pro spolupráci mohl fungovat co nejdříve, má Rada pro spolupráci stanovit jednací řád tohoto výboru.

(4)

Podle článku 10 jednacího řádu Rady pro spolupráci může Rada pro spolupráci přijímat rozhodnutí písemným postupem.

(5)

Toto rozhodnutí je nutné přijmout písemným postupem,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Jediný článek

Přijímají se jednací řád Rady pro spolupráci obsažený v příloze I a jednací řád Výboru pro spolupráci obsažený v příloze II.

V Bruselu dne 8. října 2013.

Za Radu pro spolupráci mezi EU a Irákem

předsedkyně

C. ASHTON


PŘÍLOHA I

JEDNACÍ ŘÁD RADY PRO SPOLUPRÁCI MEZI EU A IRÁKEM

Článek 1

Předsednictví

Radě pro spolupráci předsedají střídavě po dobu dvanácti měsíců předseda Rady Evropské unie ve složení pro zahraničí záležitosti, jménem Evropské unie a jejích členských států, a ministr zahraničí Iráku. První období začíná dnem konání prvního zasedání Rady pro spolupráci a končí 31. prosince téhož roku.

Článek 2

Zasedání

Rada pro spolupráci zasedá na ministerské úrovni jednou ročně. Mimořádná zasedání Rady pro spolupráci se mohou konat po dohodě stran na žádost kterékoli z nich. Každé zasedání Rady pro spolupráci se koná na místě obvyklém pro zasedání Rady Evropské unie v den dohodnutý oběma stranami, nedohodnou-li se jinak. Zasedání Rady pro spolupráci společně svolávají tajemníci Rady pro spolupráci po dohodě s předsedou.

Článek 3

Zastupování

Nemohou-li se členové Rady pro spolupráci zúčastnit zasedání, mohou za sebe poslat zástupce. Přeje-li si být člen takto zastoupen, je povinen sdělit předsedovi jméno svého zástupce před konáním zasedání, na kterém má být takto zastoupen. Zástupce člena Rady pro spolupráci vykonává všechna práva tohoto člena.

Článek 4

Delegace

Členové Rady pro spolupráci mohou být doprovázeni úředníky. Předseda musí být před každým zasedáním informován o zamýšleném složení delegací obou stran.

Jsou-li na pořadu jednání záležitosti týkající se Evropské investiční banky, účastní se její zástupce zasedání Rady pro spolupráci jako pozorovatel.

Je-li to vhodné a na základě dohody, může Rada pro spolupráci k účasti na zasedání přizvat odborníky nebo zástupce jiných subjektů, aby podali informace o konkrétních záležitostech.

Článek 5

Sekretariát

Funkci tajemníků Rady pro spolupráci vykonávají společně zástupce Generálního sekretariátu Rady Evropské unie a zástupce mise Iráku při Evropské unii.

Článek 6

Korespondence

Korespondence určená Radě pro spolupráci se zasílá předsedovi Rady pro spolupráci na adresu Rady Evropské unie.

Oba tajemníci zajistí předání korespondence předsedovi Rady pro spolupráci a podle potřeby ji rozešlou i ostatním členům této rady. Rozesílaná korespondence se zasílá Generálnímu sekretariátu Komise, Evropské službě pro vnější činnost, stálým zastoupením členských států, Generálnímu sekretariátu Rady Evropské unie a misi Iráku při Evropské unii.

Sdělení předsedy Rady pro spolupráci se zasílají na adresy obou dvou tajemníků a podle potřeby se rozesílají i ostatním členům Rady pro spolupráci na adresy uvedené ve druhém odstavci.

Článek 7

Zveřejňování

Není-li rozhodnuto jinak, jsou zasedání Rady pro spolupráci neveřejná.

Článek 8

Program zasedání

1.   Předseda na každé zasedání připraví předběžný program zasedání. Tajemníci Rady pro spolupráci jej zašlou nejpozději patnáct dnů před zahájením zasedání adresátům uvedeným v článku 6. Předběžný program zasedání obsahuje body, o jejichž zahrnutí do programu byl předseda požádán nejpozději dvacet jeden den před zahájením zasedání; do předběžného programu zasedání však nejsou zahrnuty body, ke kterým tajemníci neobdrží nejpozději v den rozeslání předběžného programu podklady. Program přijímá Rada pro spolupráci na začátku každého zasedání. Body neuvedené na předběžném programu zasedání mohou být do programu zahrnuty po dohodě obou stran.

2.   Předseda může po dohodě s oběma stranami zkrátit lhůty uvedené v odstavci 1 tak, aby se zohlednily okolnosti konkrétního případu.

Článek 9

Zápis ze zasedání

Oba tajemníci společně vypracují z každého jednání návrh zápisu. Zápis ze zasedání zpravidla pro každý bod programu zasedání obsahuje:

dokumenty předložené Radě pro spolupráci,

prohlášení, o jejichž zařazení do zápisu požádal člen Rady pro spolupráci,

učiněná doporučení, schválená prohlášení a přijaté závěry.

Návrh zápisu se předloží Radě pro spolupráci ke schválení. Schválený zápis podepisuje předseda a oba tajemníci. Zápisy se ukládají v archivu Generálního sekretariátu Rady Evropské unie, který slouží jako depozitář dokumentů dohody. Všem adresátům uvedeným v článku 6 tohoto jednacího řádu je zaslána ověřená kopie zápisu.

Článek 10

Rozhodnutí a doporučení

1.   Rada pro spolupráci přijímá rozhodnutí a činí doporučení vzájemnou dohodou stran. Případy, ve kterých může Rada pro spolupráci přijímat rozhodnutí, jsou uvedeny v dohodě samotné.

Pokud se na tom obě strany dohodnou, může Rada pro spolupráci přijímat rozhodnutí nebo činit doporučení písemným postupem. Rozhodne-li se Rada pro spolupráci využít písemného postupu, lze vzájemnou dohodou stran stanovit lhůtu, na jejímž konci může předseda Rady pro spolupráci na základě zpráv obou tajemníků prohlásit, zda strany dosáhly vzájemné dohody.

2.   Rozhodnutí a doporučení Rady pro spolupráci podle článku 111 dohody se označují jako „rozhodnutí“ nebo „doporučení“ s následným uvedením pořadového čísla, data přijetí a předmětu úpravy. Rozhodnutí a doporučení Rady pro spolupráci podepisuje předseda a správnost stvrzují oba tajemníci. Rozhodnutí a doporučení se zasílají všem adresátům uvedeným v článku 6 tohoto jednacího řádu. Každá strana může rozhodnout o zveřejnění rozhodnutí a doporučení Rady pro spolupráci ve svém příslušném úředním tisku.

Článek 11

Jazyky

Úředními jazyky Rady pro spolupráci jsou úřední jazyky obou stran. Není-li stanoveno jinak, vychází Rada pro spolupráci ve svých rozhodnutích a doporučeních z podkladů vypracovaných v těchto jazycích.

Článek 12

Výdaje

Evropská unie a Irák hradí vlastní výdaje vzniklé z důvodu jejich účasti na zasedáních Rady pro spolupráci, a to jak náklady na zaměstnance, cestovní výlohy a diety, tak výdaje za poštovné a telekomunikaci. Výdaje spojené s tlumočením na zasedáních, překlady a kopírováním dokumentů nese Evropská unie, s výjimkou výdajů spojených s tlumočením a překladem do úředního jazyka Iráku či z něho, které nese Irák. Ostatní výdaje spojené s organizací zasedání nese strana, jež zasedání pořádá.

Článek 13

Výbor pro spolupráci

1.   V souladu s článkem 112 dohody se zřizuje Výbor pro spolupráci, který má být Radě pro spolupráci nápomocen při plnění jejích úkolů. Výbor tvoří zástupci Evropské unie na jedné straně a zástupci irácké vlády na straně druhé, obvykle na úrovni vyšších úředníků veřejné správy.

2.   Výbor pro spolupráci připravuje zasedání a porady Rady pro spolupráci, provádí její rozhodnutí a doporučení, je-li to vhodné, a celkově zajišťuje kontinuitu vztahů a řádné fungování dohody. Zabývá se všemi záležitostmi, které mu svěří Rada pro spolupráci, jakož i dalšími otázkami, které mohou vyvstat během každodenního provádění dohody. Předkládá Radě pro spolupráci k přijetí návrhy nebo jakékoli předlohy rozhodnutí či doporučení.

Rada pro spolupráci může na Výbor pro spolupráci přenést jakoukoli ze svých pravomocí.

3.   Tam, kde dohoda stanoví povinnost nebo možnost konzultací nebo kde o spolupráci rozhodnou strany vzájemnou dohodou, mohou se takové konzultace konat v rámci Výboru pro spolupráci. Pokud se tak obě strany dohodnou, mohou konzultace pokračovat i v rámci Rady pro spolupráci.


PŘÍLOHA II

JEDNACÍ ŘÁD VÝBORU PRO SPOLUPRÁCI

Článek 1

Předsednictví

Výboru pro spolupráci předsedají střídavě po dobu dvanácti měsíců zástupce Evropské unie a zástupce irácké vlády.

První období začíná dnem konání prvního zasedání Výboru pro spolupráci a končí 31. prosince téhož roku.

Článek 2

Zasedání

Zasedání Výboru pro spolupráci se konají podle potřeby se souhlasem obou stran a nejméně jednou za rok. Každé zasedání Výboru pro spolupráci se koná v čase a na místě dohodnutém oběma stranami.

Zasedání Výboru pro spolupráci svolává jeho předseda. Roční zasedání Výboru pro spolupráci se svolávají před ročními zasedáními Rady pro spolupráci. Zasedání je třeba svolat v dostatečném předstihu, aby Výbor pro spolupráci mohl připravit zasedání Rady pro spolupráci.

Článek 3

Delegace

Předseda musí být před každým zasedáním informován o zamýšleném složení delegací obou stran.

Článek 4

Sekretariát

Funkci tajemníků Výboru pro spolupráci vykonávají společně zástupce Evropské služby pro vnější činnost a zástupce irácké vlády. Všechna sdělení zasílaná předsedovi Výboru pro spolupráci a všechna sdělení jím odesílaná, jak je stanoveno v tomto rozhodnutí, se zasílají tajemníkům Výboru pro spolupráci a tajemníkům Rady pro spolupráci a předsedovi Rady pro spolupráci.

Článek 5

Zveřejňování

Není-li rozhodnuto jinak, jsou zasedání Výboru pro spolupráci neveřejná.

Článek 6

Program zasedání

1.   Předseda pro každé zasedání připraví předběžný program zasedání. Tajemníci Výboru pro spolupráci jej zašlou nejpozději patnáct dnů před zahájením zasedání adrátům uvedeným v článku 4.

Předběžný program zasedání obsahuje body, o jejichž zahrnutí do programu byl předseda požádán nejpozději dvacet jeden den před zahájením zasedání; do předběžného programu zasedání však nejsou zahrnuty body, ke kterým tajemníci neobdrží nejpozději v den rozeslání předběžného programu podklady.

Výbor pro spolupráci může k účasti na svých zasedáních přizvat odborníky, aby podali informace o konkrétních záležitostech.

Program zasedání přijímá Výbor pro spolupráci na začátku každého zasedání. Body neuvedené na předběžném programu zasedání mohou být do programu zahrnuty po dohodě obou stran.

2.   Předseda může po dohodě s oběma stranami zkrátit lhůty uvedené v odstavci 1 tak, aby se zohlednily okolnosti konkrétního případu.

Článek 7

Zápis ze zasedání

Z každého zasedání se pořizuje zápis, který vychází ze závěrů, které shrnul předseda a ke kterým došel Výbor pro spolupráci. Zápis schválený Výborem pro spolupráci podepisuje předseda a oba tajemníci a ukládá se u každé ze smluvních stran. Kopie zápisu se zasíá všem adresátům uvedeným v článku 4.

Článek 8

Rozhodnutí a doporučení

V konkrétních případech, kdy Rada pro spolupráci zmocní Výbor pro spolupráci, aby v souladu s čl. 13 odst. 2 jednacího řádu Rady pro spolupráci přijímal určitá rozhodnutí nebo doporučení, označí se tyto akty jako „rozhodnutí“ a „doporučení“ s následným uvedením pořadového čísla, data přijetí a předmětu úpravy. Rozhodnutí a doporučení Výboru pro spolupráci se přijímají vzájemnou dohodou stran.

Pokud se na tom obě strany dohodnou, může Výbor pro spolupráci přijímat rozhodnutí nebo doporučení písemným postupem. Rozhodne-li se Výbor pro spolupráci využít písemného postupu, lze vzájemnou dohodou stran stanovit lhůtu, na jejímž konci může předseda Výboru pro spolupráci na základě zpráv obou tajemníků prohlásit, zda strany dosáhly vzájemné dohody.

Rozhodnutí a doporučení Výboru pro spolupráci podepisuje předseda, jejich správnost stvrzují oba tajemníci a zasílají se adresátům uvedeným v článku 4 tohoto jednacího řádu. Každá strana může rozhodnout o zveřejnění rozhodnutí a doporučení Výboru pro spolupráci ve svém příslušném úředním tisku.

Článek 9

Výdaje

Evropská unie a Irák hradí vlastní výdaje vzniklé z důvodu jejich účasti na zasedáních Výboru pro spolupráci, a to jak náklady na zaměstnance, cestovní výlohy a diety, tak výdaje za poštovné a telekomunikaci. Výdaje spojené s tlumočením na zasedáních, překlady a kopírováním dokumentů nese Evropská unie, s výjimkou výdajů spojených s tlumočením a překladem do úředního jazyka Iráku či z něho, které nese Irák. Ostatní výdaje spojené s organizací zasedání nese strana, jež zasedání pořádá.

Článek 10

Podvýbory a specializované pracovní skupiny

V souladu s článkem 13 jednacího řádu Rady pro spolupráci může Výbor pro spolupráci vytvářet podvýbory nebo specializované pracovní skupiny, které pracují pod vedením Výboru pro spolupráci, jemuž po každém svém zasedání podávají zprávy. Výbor pro spolupráci může rozhodnout o zrušení jakýchkoli stávajících podvýborů nebo pracovních skupin, stanovit nebo změnit jejich mandát nebo založit další podvýbory nebo pracovní skupiny, jež mu budou nápomocny při výkonu jeho povinností. Tyto podvýbory a pracovní skupiny nemají rozhodovací pravomoci.


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/74


ROZHODNUTÍ RADY PRO SPOLUPRÁCI MEZI EU A IRÁKEM č. 2/2013

ze dne 8. října 2013

o zřízení tří specializovaných podvýborů a o přijetí jejich mandátů

(2013/803/EU)

RADA PRO SPOLUPRÁCI MEZI EU A IRÁKEM,

s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé (1) (dále jen „dohoda“), a zejména na článek 112 uvedené dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V souladu s článkem 117 dohody se některá její ustanovení prozatímně uplatňují od 1. srpna 2012.

(2)

S cílem přispět k účinnému provádění dohody je třeba co nejdříve vytvořit její institucionální rámec.

(3)

Článek 112 dohody stanoví, že Radě pro spolupráci má při plnění jejích úkolů napomáhat Výbor pro spolupráci a že Rada pro spolupráci se může rozhodnout pro zřízení jakéhokoli jiného specializovaného podvýboru nebo subjektu, který jí může být nápomocen při provádění jejích povinností, a u takových výborů či subjektů má stanovit jejich složení, povinnosti a způsob fungování.

(4)

Aby bylo možné na odborné úrovni diskutovat o klíčových oblastech v působnosti prozatímního uplatňování dohody, měly by se zřídit tři podvýbory. Dohodou stran je možné seznam podvýborů i působnost jednotlivých podvýborů změnit.

(5)

Podle článku 10 jednacího řádu Rady pro spolupráci může Rada pro spolupráci přijímat rozhodnutí písemným postupem.

(6)

Aby mohly podvýbory začít včas fungovat, je nutné přijmout toto rozhodnutí písemným postupem,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Jediný článek

Zřizují se podvýbory uvedené v příloze I.

Přijímají se mandáty těchto podvýborů stanovené v příloze II.

V Bruselu dne 8. října 2013.

Za Radu pro spolupráci mezi EU a Irákem

předsedkyně

C. ASHTON


(1)  Úř. věst. L 204, 31.7.2012, s. 20.


PŘÍLOHA I

RADA PRO SPOLUPRÁCI MEZI EU A IRÁCKOU REPUBLIKOU

Zřízené podvýbory

1)

Podvýbor pro lidská práva a demokracii

2)

Podvýbor pro obchod a související záležitosti

3)

Podvýbor pro energetiku a související záležitosti


PŘÍLOHA II

Mandát podvýborů zřízených v příloze I podle Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé

Článek 1

Na svých zasedáních se každý podvýbor může zabývat prováděním Dohody o partnerství a spolupráci v některé nebo ve všech oblastech, které spadají do jeho působnosti.

Podvýbor může též projednávat otázky nebo konkrétní projekty související s příslušnou oblastí dvoustranné spolupráce.

Na základě žádosti některé ze stran se rovněž může zabývat konkrétními záležitostmi.

Článek 2

Podvýbory pracují pod vedením Výboru pro spolupráci. Podávají Výboru pro spolupráci po každém svém zasedání zprávu a předkládají závěry.

Článek 3

Podvýbory jsou tvořeny zástupci stran.

Po dohodě obou stran mohou podvýbory na svá zasedání přizvat odborníky a vyslechnout si jejich stanoviska ke konkrétním bodům programu zasedání podvýboru.

Článek 4

Podvýboru předsedají střídavě po dobu dvanácti měsíců, podle pravidel střídavého předsednictví platných pro Radu pro spolupráci, zástupce Evropské unie a zástupce irácké vlády.

Článek 5

Funkci stálých tajemníků podvýboru vykonvají společně zástupce Evropské služby pro vnější činnost a zástupce irácké vlády. Těmto stálým tajemníkům se postupují všechna sdělení týkající se konkrétního podvýboru.

Článek 6

Podvýbor zasedá vždy, když to okolnosti vyžadují, po dohodě stran, na základě písemné žádosti jedné ze stran, avšak nejméně jednou za rok. Každé zasedání podvýboru se koná v čase a na místě dohodnutém oběma stranami.

Stálý tajemník kterékoli strany odpoví na žádost druhé strany o svolání zasedání podvýboru ve lhůtě patnácti pracovních dnů od jejího obdržení.

Ve zvláště naléhavých případech může být zasedání podvýboru svoláno po dohodě obou stran v kratší lhůtě.

Předseda musí být před každým zasedáním informován o zamýšleném složení delegací obou stran.

Zasedání podvýboru společně svolávají oba stálí tajemníci po dohodě s tajemníky Výboru pro spolupráci.

Článek 7

Žádosti o zařazení bodů na program zasedání podvýboru se podávají stálým tajemníkům nejméně patnáct pracovních dní před konáním dotyčného zasedání. Podklady musí být předány stálým tajemníkům nejméně deset pracovních dní předem.

Na základě těchto bodů se připraví předběžný program zasedání, který se zašle spolu s podklady nejpozději pět pracovních dní přede dnem konání zasedání tajemníkům Výboru pro spolupráci a stálým zastoupením členských států. Dohodnou-li se tak písemně obě strany, mohou být za výjimečných okolností body zařazeny na program zasedání i v kratší lhůtě.

Článek 8

Není-li rozhodnuto jinak, jsou zasedání podvýboru neveřejná.

Článek 9

Z každého zasedání se pořizuje zápis. Kopie zápisu a závěrů z každého zasedání podvýboru se zasílá tajemníkům Výboru pro spolupráci. Kopie zápisů se rovněž zasílají stálým zastoupením členských států.


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/78


DOPORUČENÍ RADY PRO PŘIDRUŽENÍ EU-MAROKO č. 1/2013

ze dne 16. prosince 2013

o provádění akčního plánu EU-Maroko v rámci evropské politiky sousedství, kterým se provádí rozšířený status (2013–2017)

RADA PRO PŘIDRUŽENÍ EU-MAROKO,

s ohledem na Evropsko-středomořskou dohodu zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé, a zejména na článek 80 této dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Článek 80 evropsko-středomořské dohody zmocňuje Radu pro přidružení k přijetí vhodných doporučení za účelem dosažení cílů této dohody.

(2)

Podle článku 90 evropsko-středomořské dohody mají její strany přijmout jakákoli obecná nebo specifická opatření nezbytná k plnění závazků podle této dohody a dohlédnout na plnění cílů v ní stanovených.

(3)

Strany evropsko-středomořské dohody schválily znění akčního plánu EU-Maroko v rámci evropské politiky sousedství (EPS), kterým se provádí rozšířený status (2013–2017).

(4)

Akční plán EU-Maroko v rámci EPS přispěje k provádění evropsko-středomořské dohody tím, že smluvní strany ve společné shodě vypracují a přijmou konkrétní opatření, která budou představovat praktické pokyny pro provádění dohody.

(5)

Akční plán plánu EU-Maroko v rámci EPS plní dvojí účel, neboť stanoví konkrétní opatření pro plnění závazků stran stanovených v evropsko-středomořské dohodě a poskytuje širší rámec pro další posilování vztahů mezi Unií a Marokem, aby se tak dosáhlo významné míry hospodářské integrace a aby se prohloubila politická spolupráce v souladu s obecnými cíli evropsko-středomořské dohody,

PŘIJALA TOTO DOPORUČENÍ:

Jediný článek

Rada pro přidružení doporučuje, aby smluvní strany prováděly akční plán EU-Maroko v rámci EPS, kterým se provádí rozšířený status (2013–2017) (1), pokud provádění směřuje k dosažení cílů evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé.

V Bruselu dne 16. prosince 2013.

Za Radu pro přidružení

předseda

S. MEZOUAR


(1)  Viz dokument ST 17584/13 na internetové stránce http:// register.consilium.europa.eu


24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/79


ROZHODNUTÍ č. 1/2013 VÝBORU PRO POZEMNÍ DOPRAVU SPOLEČENSTVÍ-ŠVÝCARSKO

ze dne 6. prosince 2013,

kterým se mění příloha 1 Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přepravě zboží a cestujících po železnici a silnici

(2013/804/EU)

VÝBOR,

s ohledem na Dohodu mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přepravě zboží a cestujících po železnici a silnici (dále jen „dohoda“), a zejména na čl. 52 odst. 4 této dohody,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V čl. 52 odst. 4 první odrážce dohody se stanoví, že společný výbor by měl přijmout rozhodnutí o změně přílohy 1.

(2)

Příloha 1 byla naposledy změněna rozhodnutím společného výboru č. 1/2010 ze dne 22. prosince 2010.

(3)

V oblastech, na které se dohoda vztahuje, byly přijaty nové právní akty Evropské unie. S ohledem na změny příslušných právních předpisů Evropské unie by příloha 1 měla být změněna. V zájmu právní jasnosti a zjednodušení je vhodné nahradit přílohu 1 dohody přílohou tohoto rozhodnutí,

ROZHODL TAKTO:

Článek 1

Příloha 1 dohody se nahrazuje přílohou tohoto rozhodnutí.

Článek 2

1.   Pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (1) se vzájemně uznávají:

a)

osvědčení o bezpečnosti udělená vnitrostátním bezpečnostním orgánem v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. a);

b)

vnitrostátní bezpečnostní orgány zřízené ve Švýcarské konfederaci a v Evropské unii v souladu s článkem 16.

2.   V souladu s čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 2004/49/ES si Švýcarská konfederace a Evropská unie vzájemně oznámí vnitrostátní bezpečnostní předpisy a pravidelně si sdělují změny těchto předpisů tak, aby je měli k dispozici zástupci odvětví a provozovatelé.

Článek 3

1.   Pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES (2) se vzájemně uznávají:

a)

prohlášení o shodě nebo o vhodnosti pro použití stanovená v článku 11 a definovaná v příloze IV, která vypracovali výrobci nebo jejich zplnomocnění zástupci;

b)

certifikáty o ověření stanovené v bodě 2.3 přílohy VI, které vystavily oznámené subjekty akreditované nebo uznávané ve Švýcarsku nebo v některém členském státě Evropské unie;

c)

prohlášení o ověření stanovená v čl. 18 odst. 1 a definovaná v příloze V, která vypracoval zadavatel nebo výrobce či jejich zplnomocněný zástupce;

d)

povolení k uvedení subsystémů a vozidel do provozu, včetně povolení vydaných před 19. červencem 2008, zejména v rámci dohod RIC a RIV, jakož i povolení podle typu vozidla, která vydal vnitrostátní bezpečnostní orgán podle kapitoly V;

e)

seznam subjektů Švýcarské konfederace a Evropské unie odpovědných za posuzování shody, jež jsou stanoveny v článku 28.

2.   V souladu s čl. 9 odst. 2 a čl. 17 odst. 3 směrnice 2008/57/ES si Švýcarská konfederace a Evropská unie vzájemně oznámí vnitrostátní technická a provozní pravidla, která doplňují ustanovení příslušných předpisů EU nebo která se od těchto ustanovení odlišují, a pravidelně si sdělují změny těchto pravidel.

3.   V souladu s čl. 28 odst. 1 směrnice 2008/57/ES oznámí Švýcarská konfederace Evropské komisi subjekty odpovědné za posuzování shody, které jsou ve Švýcarské konfederaci usazeny. Evropská komise tyto informace zveřejní na svých internetových stránkách, na nichž je seznam těchto subjektů uveden (informační systém NANDO).

Článek 4

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem 1. ledna 2014.

V Bruselu dne 6. prosince 2013.

Za Evropskou unii

Předseda

Fotis KARAMITSOS

Za Švýcarskou konfederaci

vedoucí delegace Švýcarska

Peter FÜGLISTALER


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (směrnice o bezpečnosti železnic) (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 44).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1).


PŘÍLOHA

„PŘÍLOHA 1

POUŽITELNÁ USTANOVENÍ

V souladu s čl. 52 odst. 6 této dohody Švýcarsko použije právní předpisy rovnocenné těmto:

Příslušná ustanovení právních předpisů Unie

ODDÍL 1 – PŘÍSTUP K POVOLÁNÍ

Směrnice Rady 96/26/ES ze dne 29. dubna 1996 o přístupu k povolání provozovatele silniční přepravy zboží a provozovatele silniční přepravy osob, jakož i o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, s cílem umožnit účinný výkon svobody usazování těchto dopravců v oblasti vnitrostátní a mezinárodní dopravy (Úř. věst. L 124, 23.5.1996, s. 1), naposledy pozměněná směrnicí Rady 98/76/ES ze dne 1. října 1998 (Úř. věst. L 277, 14.10.1998, s. 17)

ODDÍL 2 – SOCIÁLNÍ NORMY

Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8), naposledy pozměněné nařízením Komise (EU) č. 1266/2009 ze dne 16. prosince 2009 (Úř. věst. L 339, 22.12.2009, s. 3)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 484/2002 ze dne 1. března 2002, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 881/92 a (EHS) č. 3118/93 pro účely zavedení osvědčení řidiče (Úř. věst. L 76, 19.3.2002, s. 1)

Pro účely této dohody

a)

se použije pouze článek 1 nařízení (ES) č. 484/2002;

b)

Evropské společenství a Švýcarská konfederace osvobozují každého státního příslušníka Švýcarské konfederace, členského státu Evropského společenství a členského státu Evropského hospodářského prostoru od povinnosti vlastnit osvědčení řidiče;

c)

Švýcarská konfederace může osvobodit jiné státní příslušníky, než jsou státní příslušníci uvedení v písmeni b), od povinnosti vlastnit osvědčení řidiče pouze po předchozí konzultaci a souhlasu Evropského společenství.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 35)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS (Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ze dne 15. března 2006 o minimálních podmínkách pro provedení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a (EHS) č. 3821/85 o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 35), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2009/5/ES ze dne 30. ledna 2009 (Úř. věst. L 29, 31.1.2009, s. 45)

Nařízení Komise (EU) č. 581/2010 ze dne 1. července 2010 o stanovení maximálních časových úseků pro stahování příslušných údajů z přístroje ve vozidle a z karty řidiče (Úř. věst. L 168, 2.7.2010, s. 16)

ODDÍL 3 – TECHNICKÉ NORMY

Motorová vozidla

Směrnice Rady 70/157/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému motorových vozidel (Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 16), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2007/34/ES ze dne 14. června 2007 (Úř. věst. L 155, 15.6.2007, s. 49)

Směrnice Rady 88/77/EHS ze dne 3. prosince 1987 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových motorů vozidel a emisím plynných znečišťujících látek ze zážehových motorů vozidel poháněných zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem (Úř. věst. L 36, 9.2.1988, s. 33), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2001/27/ES ze dne 10. dubna 2001 (Úř. věst. L 107, 18.4.2001, s. 10)

Směrnice Rady 91/671/EHS ze dne 16. prosince 1991 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se povinného používání bezpečnostních pásů ve vozidlech s hmotností do 3,5 tuny (Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 26), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/20/ES ze dne 8. dubna 2003 (Úř. věst. L 115, 9.5.2003, s. 63)

Směrnice Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství (Úř. věst. L 57, 2.3.1992, s. 27), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/85/ES ze dne 5. listopadu 2002 (Úř. věst. L 327, 4.12.2002, s. 8)

Směrnice Rady 92/24/EHS ze dne 31. března 1992 o omezovačích rychlosti nebo podobných palubních systémech omezení rychlosti u některých kategorií motorových vozidel (Úř. věst. L 129, 14.5.1992, s. 154), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/11/ES ze dne 11. února 2004 (Úř. věst. L 44, 14.2.2004, s. 19)

Směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz (Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/7/ES ze dne 18. února 2002 (Úř. věst. L 67, 9.3.2002, s. 47)

Nařízení Rady (ES) č. 2411/98 ze dne 3. listopadu 1998 o uznávání rozlišovacích značek členského státu, ve kterém jsou registrována motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, v dopravním provozu Společenství (Úř. věst. L 299, 10.11.1998, s. 1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/30/ES ze dne 6. června 2000 o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných ve Společenství (Úř. věst. L 203, 10.8.2000, s. 1), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2010/47/EU ze dne 5. července 2010 (Úř. věst. L 173, 8.7.2010, s. 33)

Směrnice Rady 2005/55/EHS ze dne 28. září 2005 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze vznětových motorů vozidel a emisím plynných znečišťujících látek ze zážehových motorů vozidel poháněných zemním plynem nebo zkapalněným ropným plynem (Úř. věst. L 275, 20.10.2005, s. 1), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2008/74/ES ze dne 18. července 2008 (Úř. věst. L 192, 19.7.2008, s. 51)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (přepracované znění) (Úř. věst. L 141, 6.6.2009, s. 12)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES (Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) č. 582/2011 ze dne 25. května 2011 (Úř. věst. L 167, 25.6.2011, s. 1)

Nařízení Komise (EU) č. 582/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a kterým se mění přílohy I a III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 167, 25.6.2011, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) č. 64/2012 ze dne 23. ledna 2012 (Úř. věst. L 28, 31.1.2012, s. 1)

Přeprava nebezpečného zboží

Směrnice Rady 95/50/ES ze dne 6. října 1995 o jednotných postupech kontroly při silniční přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. L 249, 17.10.1995, s. 35), naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/54/ES ze dne 17. června 2008 (Úř. věst. L 162, 21.6.2008, s. 11)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. L 260, 30.9.2008, s. 13), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2012/45/EU ze dne 3. prosince 2012 (Úř. věst. L 332, 4.12.2012, s. 18)

Pro účely této dohody se ve Švýcarsku použijí tyto odchylky od směrnice 2008/68/ES:

1.   Silniční doprava

Odchylky pro Švýcarsko podle čl. 6 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí

RO–a–CH–1

Předmět: Přeprava motorové nafty a topného oleje (číslo UN 1202) v cisternových kontejnerech.

Odkaz na oddíl I.1 přílohy I této směrnice: 1.1.3.6 a 6.8.

Obsah přílohy směrnice: Výjimky vztahující se na množství přepravovaná v jedné přepravní jednotce, předpisy týkající se konstrukce cisteren.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Na cisternové kontejnery, které nebyly zkonstruovány podle kapitoly 6.8, ale podle vnitrostátních právních předpisů a které mají kapacitu nejvýše 1 210 l a jsou používány pro přepravu topného oleje nebo motorové nafty s číslem UN 1202, lze uplatnit výjimku uvedenou v bodě 1.1.3.6 Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: bod 1.1.3.6.3 písm. b) a bod 6.14 dodatku I k Vyhlášce o silniční přepravě nebezpečných věcí (SDR; RS 741.621).

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

RO–a–CH–2

Předmět: Osvobození od požadavku mít ve vozidle přepravní doklad pro některá množství nebezpečných věcí podle bodu 1.1.3.6.

Odkaz na oddíl I.1 přílohy I této směrnice: 1.1.3.6 a 5.4.1.

Obsah přílohy směrnice: Požadavek mít přepravní doklad.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Přeprava nevyčištěných prázdných kontejnerů patřících do přepravní kategorie 4 a naplněných nebo prázdných lahví se stlačeným plynem pro dýchací zařízení používaná záchrannými službami nebo jako potápěčské vybavení, pokud jejich množství nepřekročí limity stanovené v bodě 1.1.3.6, nepodléhá povinnosti mít ve vozidle přepravní doklad podle bodu 5.4.1.

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: bod 1.1.3.6.3 písm. c) dodatku I k Vyhlášce o silniční přepravě nebezpečných věcí (SDR; RS 741.621).

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

RO–a–CH–3

Předmět: Přeprava nevyčištěných prázdných cisteren společnostmi, které provádějí údržbu zařízení na skladování kapalin nebezpečných pro vodu.

Odkaz na oddíl I.1 přílohy I této směrnice: 6.5, 6.8 a 8.2 a 9.

Obsah přílohy směrnice: Konstrukce, vybavení a kontrola cisteren a vozidel; výcvik řidičů.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Vozidla a nevyčištěné prázdné cisterny/kontejnery používané společnostmi, které provádějí údržbu zařízení na skladování kapalin nebezpečných pro vodu, a sloužící k uchovávání kapalin během údržby pevných cisteren nepodléhají předpisům o konstrukci, vybavení a kontrole ani předpisům o označování a oranžové tabulce stanoveným dohodou ADR. Vztahují se na ně zvláštní předpisy o označování štítky a nápisy a řidič vozidla nemusí absolvovat výcvik uvedený v bodě 8.2.

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: bod 1.1.3.6.3.10 dodatku I k Vyhlášce o silniční přepravě nebezpečných věcí (SDR; RS 741.621).

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

Odchylky pro Švýcarsko podle čl. 6 odst. 2 písm. b) bodu i) směrnice 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí

RO–bi–CH–1

Předmět: Přeprava odpadu z domácností obsahujícího nebezpečné věci do zařízení na likvidaci odpadu.

Odkaz na oddíl I.1 přílohy I této směrnice: 2, 4.1.10, 5.2 a 5.4.

Obsah přílohy směrnice: Klasifikace, společné balení, označování nápisy a štítky, dokumentace.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Pravidla obsahují ustanovení týkající se zjednodušené klasifikace odpadu z domácností, který obsahuje nebezpečné věci (z domácností), odborníkem uznaným příslušným orgánem, používání vhodných nádob a rovněž výcvik řidičů. Odpad z domácností, který nemůže být odborníkem klasifikován, může být převezen v malém množství do zařízení na zpracování odpadu, a to s příslušnými údaji k jednotlivým balením a přepravním jednotkám.

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: bod 1.1.3.7 dodatku I k Vyhlášce o silniční přepravě nebezpečných věcí (SDR; RS 741.621).

Poznámky: Tato pravidla se mohou uplatňovat pouze na přepravu odpadu z domácností obsahujícího nebezpečné věci mezi veřejnými zařízeními na zpracování odpadu a zařízeními na likvidaci odpadu.

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

RO–bi–CH–2

Předmět: Zpáteční přeprava výrobků zábavní pyrotechniky.

Odkaz na oddíl I.1 přílohy I této směrnice: 2.1.2, 5.4.

Obsah přílohy směrnice: Klasifikace a dokumentace.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: S cílem usnadnit přepravu výrobků zábavní pyrotechniky s čísly UN 0335, 0336 a 0337 od maloobchodníků zpět k dodavatelům se počítá s výjimkami ohledně uvádění čisté hmotnosti a klasifikace výrobku v přepravním dokladu.

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: bod 1.1.3.8 dodatku I k Vyhlášce o silniční přepravě nebezpečných věcí (SDR; RS 741.621).

Poznámky: Podrobná kontrola přesného obsahu jednotlivých neprodaných výrobků v každém balení je u výrobků určených k maloobchodnímu prodeji prakticky nemožná.

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

RO–bi–CH–3

Předmět: Osvědčení o výcviku podle dohody ADR pro cesty podniknuté za účelem přepravy porouchaných vozidel, cesty související s opravami, cesty podniknuté za účelem prohlídky cisternových vozidel / cisteren a pro cesty podniknuté v cisternových vozidlech odborníky odpovědnými za prohlídku těchto vozidel.

Odkaz na oddíl I.1 přílohy I této směrnice: 8.2.1.

Obsah přílohy směrnice: Řidiči vozidel musí absolvovat výcvik.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Výcvik a osvědčení podle dohody ADR se nevyžadují u cest podniknutých za účelem přepravy porouchaných vozidel nebo u zkušebních jízd souvisejících s opravou, u cest v cisternových vozidlech za účelem prohlídky cisternového vozidla nebo jeho cisterny a rovněž u cest podniknutých odborníky odpovědnými za prohlídku cisternových vozidel.

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Pokyny Federálního ministerstva životního prostředí, dopravy, energetiky a spojů (DETEC) ze dne 30. září 2008 týkající se silniční přepravy nebezpečných věcí.

Poznámky: Porouchaná vozidla nebo vozidla, u nichž probíhá oprava, a cisternová vozidla, která se připravují na technickou inspekci nebo u nichž v rámci inspekce již probíhá kontrola, v některých případech stále obsahují nebezpečné věci.

Nadále se použijí požadavky uvedené v bodech 1.3 a 8.2.3.

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

2.   Železniční doprava

Odchylky pro Švýcarsko podle čl. 6 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí

RA–a–CH–1

Předmět: Přeprava motorové nafty a topného oleje (číslo UN 1202) v cisternových kontejnerech.

Odkaz na oddíl II.1 přílohy II této směrnice: 6.8.

Obsah přílohy směrnice: Právní předpisy týkající se konstrukce cisteren.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Jsou povoleny cisternové kontejnery, které nebyly zkonstruovány podle kapitoly 6.8, ale podle vnitrostátních právních předpisů a které mají kapacitu nejvýše 1 210 l a jsou používány pro přepravu topného oleje nebo motorové nafty s číslem UN 1202.

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Příloha vyhlášky ministerstva DETEC ze dne 3. prosince 1996 o přepravě nebezpečných věcí po železnici a na lanových drahách (RSD, RS 742.401.6) a kapitola 6.14 dodatku I k Vyhlášce o silniční přepravě nebezpečných věcí (SDR, RS 741.621).

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

RA–a–CH–2

Předmět: Přepravní doklad.

Odkaz na oddíl II.1 přílohy II této směrnice: 5.4.1.1.1.

Obsah přílohy směrnice: Obecné informace požadované v přepravním dokladu.

Obsah vnitrostátních právních předpisů: Použití souhrnného označení v přepravním dokladu je možné, pokud je připojen seznam s předepsanými údaji stanovenými výše.

Původní odkaz na vnitrostátní právní předpisy: Příloha vyhlášky ministerstva DETEC ze dne 3. prosince 1996 o přepravě nebezpečných věcí po železnici a na lanových drahách (RSD, RS 742.401.6).

Datum skončení platnosti: 1. ledna 2017.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/35/EU ze dne 16. června 2010 o přepravitelných tlakových zařízeních a o zrušení směrnic Rady 76/767/EHS, 84/525/EHS, 84/526/EHS, 84/527/EHS a 1999/36/ES (Úř. věst. L 165, 30.6.2010, s. 1)

ODDÍL 4 – PRÁVA PŘÍSTUPU A TRANZITU V ŽELEZNIČNÍ DOPRAVĚ

Směrnice Rady 91/440/EHS ze dne 29. července 1991 o rozvoji železnic Společenství (Úř. věst. L 237, 24.8.1991, s. 25)

Směrnice Rady 95/18/ES ze dne 19. června 1995 o vydávání licencí železničním podnikům (Úř. věst. L 143, 27.6.1995, s. 70)

Směrnice Rady 95/19/ES ze dne 19. června 1995 o přidělování kapacit železniční infrastruktury a o zpoplatnění infrastruktury (Úř. věst. L 143, 27.6.1995, s. 75)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES ze dne 29. dubna 2004 o bezpečnosti železnic Společenství a o změně směrnice Rady 95/18/ES o vydávání licencí železničním podnikům a směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (směrnice o bezpečnosti železnic) (Úř. věst. L 164, 30.4.2004, s. 44), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2009/149/ES ze dne 27. listopadu 2009 (Úř. věst. L 313, 28.11.2009, s. 65)

Nařízení Komise (ES) č. 62/2006 ze dne 23. prosince 2005 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému pro telematické aplikace v nákladní dopravě transevropského konvenčního železničního systému (Úř. věst. L 13, 18.1.2006, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) č. 328/2012 ze dne 17. dubna 2012 (Úř. věst. L 106, 18.4.2012, s. 14)

Nařízení Komise (ES) č. 653/2007 ze dne 13. června 2007 o používání společného evropského vzoru pro osvědčení o bezpečnosti a žádosti podle článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES a o platnosti osvědčení o bezpečnosti předkládaných podle směrnice 2001/14/ES (Úř. věst. L 153, 14.6.2007, s. 9), ve znění nařízení Komise (EU) č. 445/2011 ze dne 10. května 2011 (Úř. věst. L 122, 11.5.2011, s. 22)

Rozhodnutí Komise 2007/756/ES ze dne 9. listopadu 2007, kterým se přijímá společná specifikace celostátního registru vozidel stanoveného podle čl. 14 odst. 4 a 5 směrnic 96/48/ES a 2001/16/ES (Úř. věst. L 305, 23.11.2007, s. 30), ve znění rozhodnutí Komise 2011/107/EU ze dne 10. února 2011 (Úř. věst. L 43, 17.2.2011, s. 33)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (přepracované znění) (Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1), naposledy pozměněná směrnicí Komise 2013/9/EU ze dne 11. března 2013 (Úř. věst. L 68, 12.3.2013, s. 55)

Rozhodnutí Komise 2008/163/ES ze dne 20. prosince 2007 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému „Bezpečnost v železničních tunelech“ v transevropském konvenčním a vysokorychlostním železničním systému (Úř. věst. L 64, 7.3.2008, s. 1), naposledy pozměněné rozhodnutím Komise 2012/464/EU ze dne 23. července 2012 (Úř. věst. L 217, 14.8.2012, s. 20)

Rozhodnutí Komise 2008/164/ES ze dne 21. prosince 2007 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se „osob s omezenou schopností pohybu a orientace“ v transevropském konvenčním a vysokorychlostním železničním systému (Úř. věst. L 64, 7.3.2008, s. 72), ve znění rozhodnutí Komise 2012/464/EU ze dne 23. července 2012 (Úř. věst. L 217, 14.8.2012, s. 20)

Rozhodnutí Komise 2008/232/ES ze dne 21. února 2008 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému „Kolejová vozidla“ transevropského vysokorychlostního železničního systému (Úř. věst. L 84, 26.3.2008, s. 132), ve znění rozhodnutí Komise 2012/464/EU ze dne 23. července 2012 (Úř. věst. L 217, 14.8.2012, s. 20)

Nařízení Komise (ES) č. 352/2009 ze dne 24. dubna 2009 o přijetí společné bezpečnostní metody pro hodnocení a posuzování rizik, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/49/ES (Úř. věst. L 108, 29.4.2009, s. 4)

Rozhodnutí Komise 2010/713/EU ze dne 9. listopadu 2010 o modulech pro postupy posuzování shody, vhodnosti pro použití a ES ověřování, které mají být použity v technických specifikacích pro interoperabilitu přijatých na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES (Úř. věst. L 319, 4.12.2010, s. 1)

Nařízení Komise (EU) č. 1158/2010 ze dne 9. prosince 2010 o společné bezpečnostní metodě pro posuzování shody s požadavky pro získání osvědčení o bezpečnosti železnic (Úř. věst. L 326, 10.12.2010, s. 11)

Nařízení Komise (EU) č. 1169/2010 ze dne 10. prosince 2010 o společné bezpečnostní metodě pro posuzování shody s požadavky pro získání schválení z hlediska bezpečnosti železnic (Úř. věst. L 327, 11.12.2010, s. 13)

Nařízení Komise (EU) č. 201/2011 ze dne 1. března 2011 o vzoru prohlášení o shodě s povoleným typem železničního vozidla (Úř. věst. L 57, 2.3.2011, s. 8)

Rozhodnutí Komise 2011/229/EU ze dne 4. dubna 2011 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému „Kolejová vozidla – hluk“ transevropského konvenčního železničního systému (Úř. věst. L 99, 13.4.2011, s. 1), ve znění rozhodnutí Komise 2012/464/EU ze dne 23. července 2012 (Úř. věst. L 217, 14.8.2012, s. 20)

Rozhodnutí Komise 2011/274/EU ze dne 26. dubna 2011 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému „Energie“ transevropského konvenčního železničního systému (Úř. věst. L 126, 14.5.2011, s. 1), ve znění rozhodnutí Komise 2012/464/EU ze dne 23. července 2012 (Úř. věst. L 217, 14.8.2012, s. 20)

Rozhodnutí Komise 2011/275/EU ze dne 26. dubna 2011 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému „infrastruktura“ transevropského konvenčního železničního systému (Úř. věst. L 126, 14.5.2011, s. 53), ve znění rozhodnutí Komise 2012/464/EU ze dne 23. července 2012 (Úř. věst. L 217, 14.8.2012, s. 20)

Rozhodnutí Komise 2011/291/EU ze dne 26. dubna 2011 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému kolejová vozidla – lokomotivy a kolejová vozidla pro přepravu osob transevropského konvenčního železničního systému (Úř. věst. L 139, 26.5.2011, s. 1), ve znění rozhodnutí Komise 2012/464/EU ze dne 23. července 2012 (Úř. věst. L 217, 14.8.2012, s. 20)

Nařízení Komise (EU) č. 445/2011 ze dne 10. května 2011 o systému udělování osvědčení pro subjekty odpovědné za údržbu nákladních vozů a o změně nařízení (ES) č. 653/2007 (Úř. věst. L 122, 11.5.2011, s. 22)

Nařízení Komise (ES) č. 454/2011 ze dne 5. května 2011 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystému „využití telematiky v osobní dopravě“ transevropského železničního systému (Úř. věst. L 123, 12.5.2011, s. 11), ve znění nařízení Komise (EU) č. 665/2012 ze dne 20. července 2012 (Úř. věst. L 194, 21.7.2012, s. 1)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2011/633/EU ze dne 15. září 2011 o společných specifikacích registru železniční infrastruktury (Úř. věst. L 256, 1.10.2011, s. 1)

Prováděcí rozhodnutí Komise 2011/665/EU ze dne 4. října 2011 o evropském registru povolených typů železničních vozidel (Úř. věst. L 264, 8.10.2011, s. 32)

Rozhodnutí Komise 2012/88/EU ze dne 25. ledna 2012 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystémů pro řízení a zabezpečení transevropského železničního systému (Úř. věst. L 51, 23.2.2012, s. 1)

Rozhodnutí Komise 2012/757/EU ze dne 14. listopadu 2012 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystému „provoz a řízení dopravy“ železničního systému v Evropské unii a o změně rozhodnutí 2007/756/ES (Úř. věst. L 345, 15.12.2012, s. 1)

Nařízení Komise (EU) č. 1077/2012 ze dne 16. listopadu 2012 o společné bezpečnostní metodě pro dozor vykonávaný vnitrostátními bezpečnostními orgány po vydání osvědčení o bezpečnosti nebo schválení z hlediska bezpečnosti (Úř. věst. L 320, 17.11.2012, s. 3)

Nařízení Komise (EU) č. 1078/2012 ze dne 16. listopadu 2012 o společné bezpečnostní metodě sledování, kterou mají používat železniční podniky, provozovatelé infrastruktury po získání osvědčení o bezpečnosti nebo schválení z hlediska bezpečnosti a subjekty odpovědné za údržbu (Úř. věst. L 320, 17.11.2012, s. 8)

Nařízení Komise (EU) č. 321/2013 ze dne 13. března 2013 o technické specifikaci pro interoperabilitu subsystému „kolejová vozidla – nákladní vozy“ železničního systému v Evropské unii a o zrušení rozhodnutí Komise 2006/861/ES (Úř. věst. L 104, 12.4.2013, s. 1)

ODDÍL 5 – JINÉ OBLASTI

Směrnice Rady 92/82/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřebních daní z minerálních olejů (Úř. věst. L 316, 31.10.1992, s. 19)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních bezpečnostních požadavcích na tunely transevropské silniční sítě (Úř. věst. L 167, 30.4.2004, s. 39)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu 2008 o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury (Úř. věst. L 319, 29.11.2008, s. 59)“


Opravy

24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 352/88


Oprava nařízení Rady (ES) č. 1256/2008 ze dne 16. prosince 2008 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých svařovaných trubek a dutých profilů ze železa nebo nelegované oceli pocházejících z Běloruska, Čínské lidové republiky a Ruska na základě řízení podle článku 5 nařízení (ES) č. 384/96, pocházejících z Thajska na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 téhož nařízení, pocházejících z Ukrajiny na základě přezkumu opatření před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 a prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 téhož nařízení, a o zastavení řízení týkajících se dovozu téhož výrobku pocházejícího z Bosny a Hercegoviny a z Turecka

( Úřední věstník Evropské unie L 343 ze dne 19. prosince 2008, s. 1 )

Strana 4, 20. bod odůvodnění písm. f), Vyvážející výrobci na Ukrajině, druhá odrážka

místo:

„—

OJSC Interpipe Nizhnedneprovsk Tube Rolling Plant.“

má být:

„—

OJSC Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant.“

Strana 36, 350. bod odůvodnění, tabulka, sloupec „Společnost“, položka týkající se Ukrajiny

Strana 37, čl. 1 odst. 2, tabulka, sloupec „Společnost“, položka týkající se Ukrajiny

místo:

„OJSC Interpipe Nihnedeneprovsky Tube Rolling Plant …“

má být:

„OJSC Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant …“.