10.12.2013

Úřední věstník Evropské unie

L 329/1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/54/EU

ze dne 20. listopadu 2013

o některých povinnostech státu vlajky ohledně souladu s Úmluvou o práci na moři z roku 2006 a jejího prosazování

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 100 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Činnost Unie v oblasti námořní dopravy se mimo jiné zaměřuje na zlepšování životních a pracovních podmínek námořníků, ochrany a bezpečnosti na moři a předcházení znečištění způsobenému námořními nehodami.

(2)	Unie si je vědoma skutečnosti, že většina nehod na moři je způsobená přímo lidským faktorem, zejména únavou.

(3)	Jedním z hlavních cílů politiky námořní bezpečnosti Unie je odstranit nevyhovující námořní dopravu.

(4)	Dne 23. února 2006 přijala Mezinárodní organizace práce Úmluvu o práci na moři z roku 2006 (dále jen „úmluva z roku 2006“), jejímž cílem je vytvořit jednotný, soudržný a aktualizovaný nástroj, který by rovněž zahrnoval základní zásady obsažené v dalších mezinárodních úmluvách o práci.

(5)

Podle článku VIII úmluvy z roku 2006 tato vstoupí v platnost 12 měsíců ode dne, kdy byla zaregistrována ratifikace alespoň 30 členských států Mezinárodní organizace práce s celkovým podílem na světové hrubé prostornosti plavidel ve výši 33 %. Tato podmínka byla splněna dne 20. srpna 2012 a úmluva z roku 2006 tedy vstupuje v platnost dne 20. srpna 2013.

(6)	Rozhodnutí Rady 2007/431/ES (3) zmocnilo členské státy, aby úmluvu z roku 2006 ratifikovaly. Členské státy se naléhavě vyzývají, aby ji ratifikovaly co nejdříve.

(7)	Úmluva z roku 2006 stanoví minimální celosvětové normy s cílem zajistit pro všechny námořníky právo na důstojné životní a pracovní podmínky bez ohledu na jejich státní příslušnost a vlajku lodě, na níž slouží, aby se vytvořily rovné podmínky pro všechny.

(8)

Různé části úmluvy z roku 2006 jsou zapracovány do jednotlivých nástrojů Unie, a to jak ohledně povinností státu vlajky, tak ohledně povinností přístavních států. Cílem této směrnice je zavést některá ustanovení o souladu a prosazování stanovená v hlavě 5 úmluvy z roku 2006 pro účely těch částí úmluvy z roku 2006, pro něž ještě nebyla ustanovení o souladu a prosazování přijata. Tyto části odpovídají prvkům, které jsou stanoveny v příloze směrnice Rady 2009/13/ES (4).

(9)

Směrnicí 2009/13/ES se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (dále jen „dohoda“) připojená k uvedené směrnici. Směrnice 2009/13/ES by neměla být touto směrnicí dotčena a měla by proto zajistit soulad s příznivějšími ustanoveními práva Unie v souladu s uvedenou směrnicí.

(10)

Ačkoli směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/21/ES (5) upravuje povinnosti státu vlajky začleněním dobrovolného systému auditu členských států Mezinárodní námořní organizace (IMO) do právních předpisů Unie a zavedením certifikace kvality vnitrostátních námořních orgánů, samostatná směrnice zahrnující normy pro práci na moři by byla vhodnější a jasněji by zohlednila jednotlivé cíle a postupy, přičemž by jí nebyla dotčena směrnice 2009/21/ES.

(11)	Směrnice 2009/21/ES se použije na úmluvy IMO. V každém případě by mohly členské státy vypracovat, zavést a udržovat systém řízení kvality týkající se operativních částí činností námořní správy prováděné státem vlajky, na které se vztahuje oblast působnosti této směrnice.

(12)

Členské státy by měly zajistit účinné plnění svých povinností států vlajky, pokud jde o to, aby lodě plující pod jejich vlajkou prováděly příslušné části úmluvy z roku 2006. Při vytváření účinného systému mechanismů kontroly dodržování předpisů, včetně inspekcí, by členský stát ve vhodných případech mohl udělit oprávnění veřejným orgánům nebo jiným organizacím ve smyslu pravidla 5.1.2 úmluvy z roku 2006 a za podmínek v něm stanovených.

(13)

V čl. 2 odst. 3 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 (6) se stanoví, že působnost Evropské agentury pro námořní bezpečnost zahrnuje jako hlavní úkol spolupráci agentury s členskými státy a poskytování na jejich žádost, vhodných informací za účelem podpory kontrol uznaných subjektů jednajících jménem daného členského státu, aniž jsou dotčena práva a povinnosti státu vlajky.

(14)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků uvedeného opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(15)	Použití této směrnice by za žádných okolností nemělo vést ke snížení stávající úrovně ochrany námořníků podle práva Unie,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla, která mají zajistit, aby členské státy účinně plnily své povinnosti jakožto státy vlajky, pokud jde o provádění příslušných částí úmluvy z roku 2006. Touto směrnicí nejsou dotčeny směrnice 2009/13/ES a 2009/21/ES ani žádné vyšší standardy pro životní a pracovní podmínky námořníků v nich stanovené.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se kromě příslušných definic stanovených v příloze směrnice 2009/13/ES rozumí:

„příslušnými částmi úmluvy z roku 2006“ ty části úmluvy z roku 2006, jejichž obsah se považuje za odpovídající ustanovením v příloze směrnice 2009/13/ES.

Článek 3

Kontrola dodržování

1. Členské státy zajistí zavedení účinných a vhodných mechanismů vymáhání a kontroly dodržování předpisů, včetně inspekcí v intervalech stanovených v úmluvě z roku 2006, s cílem zajistit, aby životní a pracovní podmínky námořníků na lodích plujících pod jejich vlajkou neustále splňovaly požadavky příslušných částí úmluvy z roku 2006.

2. Pokud jde o lodě s nižší hrubou prostorností než 200 nepoužívané k mezinárodní plavbě, mohou členské státy po konzultaci s příslušnými organizacemi provozovatelů námořních plavidel a námořníků podle čl. II odst. 6 úmluvy z roku 2006 rozhodnout o úpravě mechanismů kontroly dodržování předpisů, včetně inspekcí, a zohlednit tak specifické podmínky týkající se takových lodí.

3. Při plnění svých povinností podle tohoto článku mohou členské státy, pokud je to vhodné, povolit veřejným orgánům nebo jiným organizacím (včetně organizací jiných členských států, pokud s tím tyto státy souhlasí), u nichž mají za to, že disponují dostatečnou kapacitou a jsou odpovědné a nezávislé, aby inspekce prováděly. V každém případě zůstává členský stát plně odpovědný za provádění inspekcí životních a pracovních podmínek dotčených námořníků na lodích plujících pod vlajkou daného členského státu. Tímto ustanovením není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/15/ES (7).

4. Členské státy stanoví jasné cíle a normy vztahující se na správu jejich systému inspekcí, jakož i vhodné celkové postupy pro posuzování toho, do jaké míry se daří tyto cíle a normy plnit.

5. Každý členský stát zajistí, aby námořníci na palubách lodí plujících pod vlajkou daného členského státu měli přístup ke kopii dohody. Tento přístup lze zajistit elektronicky.

Článek 4

Pracovníci odpovědní za kontrolu dodržování předpisů

1. Členské státy zajistí, aby pracovníci, včetně pracovníků orgánů nebo jiných organizací („uznané subjekty“ ve smyslu dohody z roku 2006), zmocnění provádět inspekce v souladu s čl. 3 odst. 3 a odpovědní za ověřování řádného provádění příslušných částí úmluvy z roku 2006 měli odbornou přípravu, kvalifikaci, mandát, úplnou pravomoc, statut a nezávislost nezbytné nebo žádoucí k ověřování a zajišťování souladu s příslušnými částmi úmluvy z roku 2006. V souladu s úmluvou z roku 2006 mohou být inspektoři zmocněni přijímat odpovídající kroky zakazující dané lodi opustit přístav až do přijetí nezbytných opatření.

2. Jakékoli zmocnění týkající se inspekcí musí uznaný subjekt opravňovat přinejmenším k tomu, aby mohl vyžadovat nápravu nedostatků, které zjistí v životních a pracovních podmínkách námořníků, a provádět v tomto ohledu inspekce na žádost státu přístavu.

3. Každý členský stát zavede:

a)	systém pro zajištění odpovídající činnosti prováděné uznanými subjekty, který zahrne informace o všech platných vnitrostátních právních a správních předpisech a příslušných mezinárodních nástrojích a

b)	postupy pro komunikaci s těmito subjekty a pro dohled nad nimi.

4. Každý členský stát poskytne Mezinárodnímu úřadu práce aktuální seznam všech uznaných subjektů, které jsou zmocněny jednat jeho jménem, a tento seznam průběžně aktualizuje. V tomto seznamu jsou přesně uvedeny úkoly, k jejichž výkonu jsou uznané subjekty zmocněny.

Článek 5

Postupy projednávání stížností na lodi, řešení stížností a nápravná opatření

1. Každý členský stát zajistí, aby jeho právní či správní předpisy stanovily vhodné postupy projednání stížnosti na lodi.

2. Pokud členský stát obdrží stížnost, kterou nepovažuje za zjevně neopodstatněnou, nebo získá důkaz, že loď, která pluje pod jeho vlajkou, nesplňuje požadavky příslušných částí úmluvy z roku 2006, nebo že opatření, kterými se směrnice provádí, vykazují vážné nedostatky, přijme tento členský stát nezbytná opatření k prošetření dané záležitosti a zajistí, aby byla přijata opatření k nápravě veškerých zjištěných nedostatků.

3. Pracovníci zabývající se stížnostmi, nebo pracovníci, kteří se o stížnostech dozvědí, musí se zdrojem jakékoliv stížnosti poukazující na nebezpečí nebo nedostatky ve vztahu k životním a pracovním podmínkám námořníků nebo na porušení právních a správních předpisů zacházet jako s důvěrným a provozovateli lodě, jeho zástupci či rejdaři nesmí naznačit, že inspekce byla provedena na základě takové stížnosti.

Článek 6

Zprávy

1. Komise zahrne do svých zpráv, které má vypracovávat podle článku 9 směrnice 2009/21/ES, záležitosti spadající do oblasti působnosti této směrnice.

2. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění a uplatňování pravidla 5.3 úmluvy z roku 2006 ohledně povinností spojených s poskytováním pracovních sil nejpozději do 31. prosince 2018. Je-li to vhodné, může zpráva zahrnovat návrhy opatření za účelem podpory životních a pracovních podmínek v odvětví námořní dopravy.

Článek 7

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2015. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsoby odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních opatření vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 8

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 9

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 20. listopadu 2013.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

V. LEŠKEVIČIUS

(1) Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 153.

(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 8. října 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 15. listopadu 2013.

(3) Rozhodnutí Rady 2007/431/ES ze dne 7. června 2007, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropského společenství ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 (Úř. věst. L 161, 22.6.2007, s. 63).

(4) Směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a kterou se mění směrnice 1999/63/ES (Úř. věst. L 124, 20.5.2009, s. 30).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/21/ES ze dne 23. dubna 2009 o souladu s požadavky na stát vlajky (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 132).

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/15/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 47).

Prohlášení Komise

„Komise se domnívá, že název směrnice dostatečně nevystihuje oblast její působnosti.“

10.12.2013

Úřední věstník Evropské unie

L 329/5

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/56/EU

ze dne 20. listopadu 2013,

kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech, pokud jde o uvádění na trh přenosných baterií a akumulátorů obsahujících kadmium, které jsou určené do bezšňůrových elektrických nástrojů, a knoflíkových článků s nízkým obsahem rtuti, a kterou se zrušuje rozhodnutí Komise 2009/603/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES (3) zakazuje uvádět na trh přenosné baterie a akumulátory, které obsahují více než 0,002 % hmotnostních kadmia, včetně baterií a akumulátorů zabudovaných do zařízení. Přenosné baterie a akumulátory určené pro použití v bezšňůrových elektrických nástrojích jsou však z tohoto zákazu vyjmuty.

(2)	Komise tuto výjimku přezkoumala v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 2006/66/ES za účelem zákazu kadmia v bateriích a akumulátorech.

(3)

Přezkum vedl k závěru, že v zájmu postupného snižování množství kadmia uvolňovaného do životního prostředí by měl být zákaz používání kadmia rozšířen i na přenosné baterie a akumulátory určené k použití do bezšňůrových elektrických nástrojů, neboť vhodné náhrady bez obsahu kadmia pro taková zařízení jsou na trhu dostupné, totiž technologie nikl-metal-hydridových a lithium-iontových baterií.

(4)

Stávající výjimka pro přenosné baterie a akumulátory určené k použití do bezšňůrových elektrických nástrojů by měla nadále platit do 31. prosince 2016, tak aby odvětví recyklace a spotřebitelé v celém hodnotovém řetězci měli možnost dále přizpůsobit příslušné náhradní technologie jednotným způsobem ve všech regionech Unie.

(5)

Směrnice 2006/66/ES zakazuje uvádět na trh všechny baterie a akumulátory, které obsahují více než 0,0005 % hmotnostních rtuti, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zabudovány do zařízení. Z tohoto zákazu jsou však vyjmuty knoflíkové články s obsahem rtuti nepřesahujícím 2 % hmotnostní. Na trhu Unie s knoflíkovými články již dochází k posunu směrem ke knoflíkovým článkům bez obsahu rtuti. Je proto vhodné zakázat uvádění na trh knoflíkových článků s obsahem rtuti přesahujícím 0,0005 % hmotnostních.

(6)	V důsledku vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je třeba pravomoci svěřené Komisi podle směrnice 2006/66/ES uvést do souladu s články 290 a 291 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(7)

Za účelem doplnění nebo změny směrnice 2006/66/ES by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o kritéria pro hodnocení rovnocenných podmínek ohledně zpracování a recyklace mimo Unii, označování kapacity přenosných a automobilových baterií a akumulátorů a výjimek z požadavků na označování. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(8)	Kdykoliv je to vhodné, měly by být požadavky registrace výrobců a formát pro jejich registraci v souladu s pravidly a formátem pro registraci stanovenými podle čl. 16. odst. 3 a části A přílohy X směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU (4).

(9)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení směrnice 2006/66/ES by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o přechodná ustanovení týkající se minimálních úrovní sběru, společné metodiky pro výpočet ročních prodejů přenosných baterií a akumulátorů konečným uživatelům, podrobná pravidla pro výpočet recyklační účinnosti a dotazník nebo osnovu pro zprávy členských států o provádění. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5).

(10)	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES (6) byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (7) s účinkem ode dne 12. prosince 2010.

(11)	Směrnice 2006/66/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2006/66/ES se mění takto:

Článek 4 se mění takto:

a)	odstavec 2 se nahrazuje tímto: „2. Zákaz stanovený v odst. 1 písm. a) se do 1. října 2015 nevztahuje na knoflíkové články s obsahem rtuti nepřesahujícím 2 % hmotnostní.“;

v odstavci 3 se písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c)	bezšňůrových elektrických nástrojích; toto osvobození platí do 31. prosince 2016.“;

odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Pokud jde o knoflíkové články pro pomůcky pro nedoslýchavé, Komise průběžně přezkoumává výjimku podle odstavce 2 a podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dostupnosti knoflíkových článků pro pomůcky pro nedoslýchavé, které jsou v souladu s odst. 1 písm. a), a to nejpozději 1. října 2014. V případě odůvodněném nedostupností knoflíkových článků pro pomůcky pro nedoslýchavé, které jsou v souladu s odst. 1 písm. a), připojí Komise ke zprávě vhodný návrh s cílem vyjmout knoflíkové články pro pomůcky pro nedoslýchavé ze zákazu uvedeného v odstavci 2.“

2)	V článku 6 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „2. Baterie a akumulátory, které nesplňují požadavky této směrnice, avšak které byly uvedeny na trh v souladu s právními předpisy přede dnem použitelnosti příslušných zákazů podle článku 4, mohou být prodávány až do vyčerpání zásob.“

V článku 10 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijmout přechodná ustanovení pro řešení potíží vzniklých ve kterémkoli členském státě při plnění požadavků odstavce 2 v důsledku zvláštních vnitrostátních okolností. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2.

Za účelem jednotného uplatňování tohoto článku zavede Komise do 26. září 2007 prostřednictvím prováděcích aktů společnou metodiku výpočtu ročních prodejů přenosných baterií a akumulátorů konečným uživatelům. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2.“

Článek 11 se nahrazuje tímto:

„Článek 11

Vyjímání odpadních baterií a akumulátorů

Členské státy zajistí, aby výrobci navrhovali zařízení, z nichž je možné odpadní baterie a akumulátory snadno vyjmout. Nemohou-li odpadní baterie a akumulátory snadno vyjmout koneční uživatelé, zajistí členské státy, aby výrobci navrhovali zařízení tak, aby je mohli snadno vyjmout kvalifikovaní profesionálové nezávislí na výrobci. K zařízením, v nichž jsou zabudovány baterie a akumulátory, se připojí návod, jak mohou tyto baterie a akumulátory bezpečně vyjmout buď koneční uživatelé, nebo nezávislí kvalifikovaní profesionálové. V případě potřeby návod informuje konečného uživatele o typu baterie nebo akumulátoru zabudovaného do zařízení.

První pododstavec se nepoužije, pokud je z důvodu bezpečnosti, výkonu, léčebných důvodů nebo z důvodu uchování údajů nezbytné zabezpečit nepřetržitou dodávku elektrického proudu, vyžadující stálé spojení mezi zařízením a baterií nebo akumulátorem.“

5)	V článku 12 se odstavec 6 nahrazuje tímto: „6. Komise přijme do 26. března 2010 prostřednictvím prováděcích aktů podrobná pravidla pro výpočet recyklační účinnosti. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2.“

6)	V článku 12 se zrušuje odstavec 7.

V článku 15 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23a, kterým se stanoví podrobná pravidla doplňující pravidla podle odstavce 2 tohoto článku, zejména kritéria hodnocení rovnocenných podmínek, na něž se v uvedeném odstavci odkazuje.“

8)	Článek 17 se nahrazuje tímto: „Článek 17 Registrace Členské státy zajistí registraci všech výrobců. Registrace podléhá ve všech členských státech stejným procesním požadavkům v souladu s přílohou IV.“

9)	V článku 18 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „2. Členské státy zveřejní návrhy osvobozujících opatření uvedených v odstavci 1 a jejich zdůvodnění a oznámí je Komisi a ostatním členským státům.“

10)

Článek 21 se mění takto:

odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Členské státy zajistí, aby do 26. září 2009 byly všechny přenosné a automobilové baterie a akumulátory viditelně, čitelně a nesmazatelně opatřeny údaji o své kapacitě. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23a, kterými se stanoví podrobná pravidla doplňující tento požadavek, včetně harmonizovaných metod pro určení kapacity a vhodného použití do 26. března 2009.“;

odstavec 7 se nahrazuje tímto:

„7. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23a, kterými se uděluje výjimka z požadavků na označování uvedených v tomto článku. V rámci přípravy svých aktů v přenesené pravomoci konzultuje Komise zúčastněné subjekty, zejména výrobce, sběrače, recyklátory, zpracovatele, organizace zabývající se ochranou životního prostředí, spotřebitelské organizace a sdružení zaměstnanců.“

11)

V článku 22 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2. Zpráva se vypracuje na základě dotazníku nebo osnovy. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů dotazník nebo osnovu pro tyto zprávy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2. Dotazník nebo osnova se členským státům zašle šest měsíců před začátkem prvního období, jehož se zpráva týká.“

12)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 23a

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 15 odst. 3 a v čl. 21 odst. 2 a 7 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 30. prosince 2013. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 15 odst. 3 a v čl. 21 odst. 2 a 7 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 15 odst. 3 a v čl. 21 odst. 2 a 7 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

13)

Článek 24 se nahrazuje tímto:

„Článek 24

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 39 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (8). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3)."

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).“"

14)

Doplňuje se nová příloha, která zní:

„PŘÍLOHA IV

Procesní požadavky na registraci

1. Požadavky na registraci

Registraci výrobců baterií a akumulátorů provádějí písemně nebo elektronicky vnitrostátní orgány nebo organizace odpovědných vnitrostátních výrobců schválené v každém členském státě (dále jen „registrační orgány“).

Registrační řízení může být součástí jiného registračního řízení výrobců.

Výrobci baterií a akumulátorů se registrují pouze jednou v členském státě, v němž poprvé v rámci své obchodní činnosti uvádějí baterie a akumulátory na trh tohoto členského státu, a při registraci obdrží registrační číslo.

2. Informace poskytované výrobci

Výrobci baterií a akumulátorů poskytují registračním orgánům tyto informace:

i)	jméno výrobce a případné obchodní značky, pod nimiž v daném členském státě působí,

ii)	adresa/adresy výrobce: poštovní směrovací číslo a místo, název ulice a číslo domu, země, internetová adresa (URL), telefonní číslo, a jsou-li k dispozici, kontaktní osoba, faxové číslo a adresa elektronické pošty výrobce,

iii)	údaje o typu baterií a akumulátorů, které výrobce uvádí na trh: přenosné baterie a akumulátory, průmyslové baterie a akumulátory nebo automobilové baterie a akumulátory,

iv)	informace o tom, jak výrobce plní své povinnosti: prostřednictvím individuálního nebo kolektivního systému,

v)	datum žádosti o registraci,

vi)	vnitrostátní identifikační kód výrobce, včetně evropského daňového čísla nebo vnitrostátního daňového čísla (volitelný údaj),

vii)	prohlášení o pravdivosti poskytnutých informací.

Pro účely registrace podle bodu 1 druhého odstavce nejsou výrobci baterií a akumulátorů povinni poskytovat žádné další informace než údaje uvedené v bodě 2 podbodech i) až vii).

3. Registrační poplatky

Registrační orgány mohou uplatňovat pouze takové registrační poplatky, které vycházejí z nákladů a jsou přiměřené.

Registrační orgány uplatňující registrační poplatky sdělí příslušným vnitrostátním orgánům metodiku výpočtu nákladů souvisejících s poplatky.

4. Změna registračních údajů

Členské státy zajistí, aby výrobci o každé změně údajů poskytnutých podle bodu 2 podbodů i) až vii) do jednoho měsíce informovali příslušný registrační orgán.

5. Zrušení registrace

Pokud výrobci přestanou být výrobci v některém členském státě, zruší svou registraci tím, že o této skutečnosti informují příslušný registrační orgán.“

Článek 2

Zrušení rozhodnutí Komise 2009/603/ES

Rozhodnutí Komise 2009/603/ES (10) se zrušuje s účinkem ode dne 1. července 2015.

Článek 3

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 1 této směrnice do 1. července 2015. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi.

2. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 20. listopadu 2013.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

V. LEŠKEVIČIUS

(1) Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 140.

(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. října 2013 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 15. listopadu 2013.

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS (Úř. věst. L 266, 26.9.2006, s. 1).

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 38).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 9).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).

(10) Rozhodnutí Komise 2009/603/ES ze dne 5. srpna 2009, kterým se stanoví požadavky na registraci výrobců baterií a akumulátorů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES (Úř. věst. L 206, 8.8.2009, s. 13).

10.12.2013

Úřední věstník Evropské unie

L 329/15

SMĚRNICE KOMISE 2013/60/EU

ze dne 27. listopadu 2013,

kterou se za účelem přizpůsobení technickému pokroku mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/24/ES o některých konstrukčních částech a vlastnostech dvoukolových a tříkolových motorových vozidel, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/67/ES o montáži zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci na dvoukolová a tříkolová motorová vozidla

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/24/ES ze dne 17. června 1997 o některých konstrukčních částech a vlastnostech dvoukolových a tříkolových motorových vozidel (1), a zejména na článek 7 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES ze dne 9. května 2002 o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel (2), a zejména na článek 17 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/67/ES ze dne 25. srpna 2009 o montáži zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci na dvoukolová a tříkolová motorová vozidla (3), a zejména na článek 4 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Unie je smluvní stranou Dohody Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel (dále jen „revidovaná dohoda z roku 1958“) (4). Aby bylo možné zjednodušit právní předpisy Unie pro schvalování typu v souladu s doporučeními závěrečné zprávy s názvem „CARS 21: A Competitive Automotive Regulatory System for the 21st century“ (Regulativní systém pro konkurenceschopný automobilový průmysl pro 21. století), je vhodné změnit směrnice EU začleněním doplňkových předpisů EHK OSN do právních předpisů Unie a jejich uplatněním v současných právních předpisech o schvalování typu vozidel kategorie L, aniž by došlo ke snížení úrovně ochrany. V zájmu snížení administrativní zátěže spojené s postupy schvalování typu by výrobci vozidel měli mít možnost žádat o schválení typu v souladu s příslušnými předpisy EHK OSN uvedenými v článku 1 této směrnice.

(2)

V přechodném období až do dne, kdy se předpis EHK OSN č. 41 o emisích hluku motocyklů (5) stane závazným v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (6), je vhodné, aby pro nové typy vozidel byly požadavky týkající se hladiny akustického tlaku u motocyklů stanovené v kapitole 9 směrnice 97/24/ES a ve čtvrté sérii změn předpisu EHK OSN č. 41, včetně souvisejících limitů hluku uvedených v příloze 6 uvedeného předpisu OSN, považovány za rovnocenné.

(3)

Vzhledem k neúměrně vysoké úrovni emisí uhlovodíků a oxidu uhelnatého produkovaných vozidly kategorií L1e, L2e a L6e (dvoukolové a tříkolové mopedy a lehké čtyřkolky) je vhodné změnit environmentální zkoušku typu I (výfukové emise po studeném startu) tak, aby byla zahrnuta měření emisí počínaje přímo po studeném startu, aby bylo možné lépe zohlednit podmínky reálného provozu a významný podíl emisí znečišťujících látek, které jsou produkovány bezprostředně po studeném startu při zahřívání motoru. Změny v postupu laboratorních zkoušek emisí by měly být zohledněny ve správních předpisech, zejména ve změnách týkajících se údajů o prohlášení o shodě (Certificate of conformity – COC) a listu s výsledky zkoušek měření ve směrnici 2002/24/ES.

(4)

S cílem zajistit rovné podmínky pro všechny výrobce a v zájmu jednotné environmentální výkonnosti vozidel kategorie L1e, L2e a L6e z hlediska emisí plynů z klikové skříně je rovněž vhodné požadovat od výrobců vozidel, aby při žádání o udělení nového schválení typu výslovně uvedli, že systém odvětrávání plynu klikové skříně pro dané kategorie vozidel produkuje nulové emise za předpokladu, že kliková skříň je řádně utěsněna a že emise plynů z klikové skříně nejsou v průběhu životnosti vozidla vypouštěny přímo do okolního ovzduší.

(5)

V zájmu zajištění souladu s požadavky EHK OSN na zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci pro vozidla kategorie L a zvýšení jejich viditelnosti by nové typy těchto vozidel měly být vybaveny světly, která se zapínají automaticky v souladu s předpisy EHK OSN č. 74 (vozidla kategorie L1e) (7) a č. 53 (motocykly kategorie L3e) (8), nebo světly určenými pro jízdu za dne v souladu s příslušnými požadavky předpisu EHK OSN č. 87 (9). Vozidla všech ostatních podkategorií kategorie L musí být vybavena automatickým zapínáním světel nebo podle rozhodnutí výrobce světly určenými pro jízdu za dne, která se automaticky zapínají.

(6)

Tato směrnice by měla výslovně zavést úroveň Euro pro vozidla kategorie L1e, L2e a L6e, jež spadají do oblasti působnosti směrnice 2002/24/ES. I nadále by měla existovat možnost, aby v prohlášeních o shodě u vozidel se schválením emisí podle předchozích ustanovení byla uváděna úroveň Euro nepovinně.

(7)	Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobování technickému pokroku.

(8)	Aby mohly členské státy přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí ve lhůtě, která je v ní stanovená, měla by tato směrnice vstoupit v platnost prvním dnem po svém zveřejnění,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 97/24/ES se mění takto:

V článku 4 směrnice 97/24/ES se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. V souladu s článkem 11 směrnice 2002/24/ES musí být uznávána rovnocennost požadavků kapitoly 1 (pneumatiky), kapitoly 2 (zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci), kapitoly 4 (zpětná zrcátka), přílohy III kapitoly 9 (požadavky týkající se přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému u motocyklů) a kapitoly 11 (bezpečnostní pásy) přílohy této směrnice s požadavky předpisů Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů č. 30 (10), 54 (11), 64 (12) a 75 (13) pro pneumatiky, č. 3 (14), 19 (15), 20 (16), 37 (17), 38 (18), 50 (19), 53 (20), 56 (21), 57 (22), 72 (23), 74 (24) a 82 (25) pro zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci, č. 81 (26) pro zpětná zrcátka, č. 16 (27) pro bezpečnostní pásy a č. 41 (28) pro emise hluku motocyklů.

(10) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 29."

(11) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 53."

(12) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 63."

(13) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 74."

(14) E/ECE/TRANS/324/Add. 2."

(15) E/ECE/TRANS/324/Rev. 1/Add. 18."

(16) E/ECE/TRANS/324/Rev. 1/Add. 19."

(17) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 36."

(18) E/ECE/TRANS/324/Rev. 1/Add. 37."

(19) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 49."

(20) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 52/Rev. 2."

(21) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 55."

(22) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 56."

(23) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 71."

(24) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 73/Rev. 2./Amend.1."

(25) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 81."

(26) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 80."

(27) E/ECE/TRANS/505/Rev. 1/Add. 15."

(28) E/ECE/TRANS/505/Rev.1/Add.40/Rev.2.“"

2)	Přílohy I, II a IV kapitoly 5 směrnice 97/24/ES se mění v souladu s přílohou I této směrnice.

Článek 2

Přílohy IV a VII směrnice 2002/24/ES se mění v souladu s přílohou II této směrnice.

Článek 3

Přílohy I až VI směrnice 2009/67/ES se mění v souladu s přílohou III této směrnice.

Článek 4

1. S účinkem od 1. července 2014 musí členské státy odmítnout udělit jakékoli ES schválení nového typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel, která nejsou v souladu se směrnicemi 2002/24/ES a 97/24/ES ve znění této směrnice, z důvodů souvisejících s opatřeními proti znečišťování ovzduší a funkční bezpečnosti.

2. S účinkem od 1. července 2014 se prohlášení o shodě vydávají pro vozidla, která splňují ustanovení směrnice 97/24/ES ve znění bodu 1 přílohy II této směrnice.

Článek 5

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 30. června 2014. Neprodleně sdělí Komisi příslušné znění těchto předpisů.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 6

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 7

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 27. listopadu 2013.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda

(1) Úř. věst. L 226, 18.8.1997, s. 1.

(2) Úř. věst. L 124, 9.5.2002, s. 1.

(3) Úř. věst. L 222, 25.8.2009, s. 1.

(4) Úř. věst. L 346, 17.12.1997, s. 81.

(5) Úř. věst. L 317, 14.11.2012, s. 1.

(6) Úř. věst. L 60, 2.3.2013, s. 52.

(7) Úř. věst. L 166, 18.6.2013, s. 88.

(8) Úř. věst. L 166, 18.6.2013, s. 55.

(9) Úř. věst. L 164, 30.6.2010, s. 46.

PŘÍLOHA I

Přílohy I, II a IV kapitoly 5 směrnice 97/24/ES se mění takto:

Příloha I kapitoly 5 se mění takto:

body 2.2 až 2.2.1.2.2. se nahrazují tímto:

„2.2 Popis zkoušek

2.2.1 S vozidlem kategorie L1e, L2e nebo L6e splňujícím emisní normu Euro 3 se musí vykonat zkoušky typu I a II, jak jsou popsány dále.

2.2.1.1 Zkouška typu I (průměrné emise plynných znečišťujících látek v hustém městském provozu po studeném startu)

2.2.1.1.1

Zkoušené vozidlo se umístí na vozidlový dynamometr vybavený brzdou a setrvačníkem. Provede se tento zkušební postup:

2.2.1.1.1.1

Bez přerušení se vykoná studená zkušební fáze 1, která trvá 448 sekund a která obsahuje čtyři základní cykly.

2.2.1.1.1.2

Neprodleně po studené zkušební fázi 1 následuje teplá zkušební fáze 2, která trvá 448 sekund a která obsahuje čtyři základní cykly. Teplá zkušební fáze 2 se vykoná bez přerušení.

2.2.1.1.1.3

Každý základní cyklus ve studené zkušební fázi 1 nebo v teplé zkušební fázi 2 se skládá ze sedmi operací (volnoběh, zrychlování, konstantní rychlost, zpomalování, ustálený stav, zpomalování, volnoběh). Během studené i teplé zkušební fáze jsou výfukové plyny ředěny čerstvým vzduchem, aby byl objemový průtok směsi konstantní.

2.2.1.1.1.4

Při zkoušce typu I:

2.2.1.1.1.4.1

Během studené fáze 1 se při konstantním průtokovém množství shromažďují vzorky směsi výfukového plynu a ředicího vzduchu do vaku č. 1. Během teplé fáze 2 se při konstantním průtokovém množství shromažďují vzorky směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu do samostatného vaku č. 2. Postupně se stanoví koncentrace oxidu uhelnatého, celkového množství uhlovodíků, oxidů dusíku a oxidu uhličitého ve vaku č. 1 a ve vaku č. 2, a to pro každý vak zvlášť.

2.2.1.1.1.4.2

Celkový objem směsi v každém vaku se změří a sečte pro získání celkového objemu obou vaků.

2.2.1.1.1.4.3

Po skončení každé zkušební fáze se stanoví skutečně ujetá vzdálenost z údaje kumulativního počitadla otáček poháněného válcem.

2.2.1.1.2

Zkouška se provede metodou popsanou v dodatku 1. Plyny se odebírají a analyzují předepsanými metodami.

2.2.1.1.3

S výhradou bodu 2.2.1.1.4 se zkouška provede třikrát. Celková hmotnost oxidu uhelnatého, uhlovodíků a oxidů dusíku zjištěná při každé zkoušce musí být menší, než jsou mezní hodnoty Euro 3 v následující tabulce.

2.2.1.1.3.1

Tabulka 1

Mezní hodnoty emisí Euro 3 pro vozidla kategorie L1e, L2e a L6e

Schválení typu konstrukční části a shodnost výroby
CO (g/km)	HC + NOx (g/km)
L1	L2
1 (1)	1,2

2.2.1.1.3.2

Jeden ze tří výsledků pro každou z výše uvedených znečišťujících látek však může překročit mezní hodnotu předepsanou pro daný moped nejvýše o 10 %, pokud je aritmetický průměr všech tří výsledků menší než předepsaná mezní hodnota. Jsou-li stanovené mezní hodnoty překročeny pro více než jednu znečišťující látku, není podstatné, zda k tomu došlo při téže zkoušce nebo při různých zkouškách.

2.2.1.1.4

Počet zkoušek stanovený v bodě 2.2.1.1.3 se sníží za níže stanovených podmínek, přičemž V1 je výsledkem první zkoušky a V2 výsledkem druhé zkoušky pro každou ze znečišťujících látek uvedených v daném bodě.

2.2.1.1.4.1

Pokud je V1 ≤ 0,70 L pro všechny dotyčné znečišťující látky, je požadována pouze jedna zkouška.

2.2.1.1.4.2

Pokud je V1 ≤ 0,85 L pro všechny dotyčné znečišťující látky a pokud pro nejméně jednu ze znečišťujících látek V1 > 0,70 L, jsou požadovány jen dvě zkoušky. Navíc pro každou z dotyčných znečišťujících látek musí být V2 takové, aby platilo V1 + V2 < 1,70 L a V2 < L.

2.2.1.1.5

Vozidlo kategorie L1e, L2e nebo L6e, které splňuje mezní hodnoty zkoušky typu I Euro 3 stanovené v bodě 2.2.1.1.3.1. a požadavky zkoušky typu I stanovené v této příloze, se schválí jako splňující požadavky Euro 3.

2.2.1.2 Zkouška typu II (ověření emisí oxidu uhelnatého a nespálených uhlovodíků při volnoběhu).

2.2.1.2.1

Změří se hmotnost oxidu uhelnatého a hmotnost nespálených uhlovodíků emitovaných za volnoběhu motoru během jedné minuty.

2.2.1.2.2

Zkouší se metodou popsanou v dodatku 2.“

v dodatku 1 se body 4.2 až 4.2.3 nahrazují tímto:

„4.2 Zařízení k jímání výfukových plynů

Zařízení k jímání plynů se skládá z následujících částí (viz poddodatky 2 a 3):

4.2.1

Zařízení k jímání veškerých výfukových plynů vznikajících při zkoušce: toto zařízení musí zachovávat atmosférický tlak v ústí (ústích) výfukového systému mopedu.

4.2.2

Spojovací potrubí mezi zařízením k jímání výfukových plynů a systémem pro odběr vzorků plynu: toto spojovací potrubí i zařízení k jímání musí být zhotoveno z nerezavějící oceli nebo z jiného materiálu neovlivňujícího složení jímaných plynů a odolávajícího jejich teplotám.

4.2.3

Zařízení pro sání zředěné výfukové směsi. toto zařízení musí zaručovat konstantní průtok dostatečně velkého objemu, aby bylo zajištěno, že se nasávají všechny výfukové plyny.“

v dodatku 1 se body 4.2.4 až 4.2.8 nahrazují tímto:

4.2.4 Odběrná sonda uložená vně zařízení k jímání plynů, která může prostřednictvím čerpadla, filtru a průtokoměru odebírat konstantní vzorek ředicího vzduchu po celou dobu trvání zkoušky.

4.2.5 Odběrná sonda směřující proti proudu zředěných plynů k odběru vzorku směsi po celou dobu trvání zkoušky, s konstantním průtokem, v případě potřeby s užitím filtru, průtokoměru a čerpadla. Minimální průtok proudění plynů do obou výše zmíněných vzorkovacích systémů musí být nejméně 150 litrů/h.

4.2.6 Trojcestné ventily ve výše uvedených jímacích okruzích, k řízení proudění vzorků buď do ovzduší, nebo do příslušných vaků k jímání vzorků po celou dobu trvání zkoušky.

4.2.7 Nepropustné vaky k jímání směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu. Nesmí na ně působit příslušné znečišťující látky a musí mít dostatečný objem, aby nebylo nutno přerušovat normální průběh odebírání vzorků. Musí být alespoň jeden samostatný vak pro jímání vzorků (vak č. 1) pro studenou zkušební fázi 1 a jeden samostatný vak pro jímání vzorků (vak č. 2) pro teplou zkušební fázi 2.

4.2.7.1

Tyto vaky k jímání vzorků musí mít samočinný těsnicí uzávěr, který musí být možné uzavřít rychle a těsně, a to buď v jímacím okruhu, nebo v okruhu analýzy na konci zkoušky.

4.2.7.1.1

Těsnicí uzávěr na vaku č. 1 se uzavře po 448 sekundách po zahájení zkoušky typu I.

4.2.7.1.2

Těsnicí uzávěr na vaku č. 2 se otevře neprodleně po uzavření vaku č. 1 a opět se uzavře po 896 sekundách po zahájení zkoušky typu I.

4.2.8 Musí se použít metoda ke stanovení celkového objemu zředěných plynů procházejících systémem pro odběr vzorků během zkoušky. Systém ředění výfukových plynů musí splňovat požadavky dodatku 2 kapitoly 6 přílohy I předpisu EHK OSN č. 83.

Obrázek 1

Odběr vzorků emisí znečišťujících látek pro Euro 3 v porovnání s Euro 2 u vozidel kategorií L1e, L2e nebo L6e

v dodatku 1 se vkládá nový bod 4.3.3, který zní:

„4.3.3

Analytické zařízení musí být schopno nezávisle změřit vzorek směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu zachycený ve vacích č. 1 a 2.“

v dodatku 1 se body 5.4 až 5.4.3 nahrazují tímto:

„5.4 Stabilizace zkoušeného vozidla

5.4.1

Tlak pneumatiky zkoušeného vozidla musí mít hodnotu udanou výrobcem pro běžné použití na silnici. Je-li však průměr válců menší než 500 mm, může se tlak v pneumatikách zvýšit o 30 až 50 %.

5.4.2

Palivové nádrže se vypouštějí prostřednictvím výpustí k tomu určených a plní se zkušebním palivem uvedeným v příloze IV.

5.4.3

Zkoušené vozidlo se přistaví do zkušebního úseku a provedou se tyto úkony:“

v dodatku 1 se vkládají nové body 5.4.3.1 až 5.4.3.5, které znějí:

„5.4.3.1

Zkoušené vozidlo se zaveze nebo dotlačí na vozidlový dynamometr a je v chodu během zkušebního cyklu uvedeného v bodě 2.1. Zkoušené vozidlo nemusí být studené a může být použito k nastavení výkonu dynamometru.

5.4.3.2

Zatížení hnacího kola musí odpovídat s dovolenou odchylkou ± 3 kg hodnotě zatížení vozidla v normálním silničním provozu, s řidičem o hmotnosti 75 ± 5 kg sedícím ve vzpřímené poloze.

5.4.3.3

Postup, který probíhá během zkušebního cyklu stanoveného v bodě 2.1, se může provést ve zkušebních bodech, pokud se neodebírá vzorek emisí, aby se určil minimální nastavení škrticí klapky potřebné k udržení vhodného poměru rychlost – čas.

5.4.3.4

Než se zkoušené vozidlo umístí na odstavném místě, musí projít čtyřmi po sobě následujícími provozními cykly uvedenými v bodě 2.1, z nichž každý trvá 112 sekund. Tento stabilizační zkušební cyklus se provede s nastavením dynamometru stanoveným v bodech 5.1 a 5.2. U tohoto stabilizačního zkušebního cyklu se měření výfukových emisí nepožaduje.

5.4.3.5

Do pěti minut po dokončení stabilizace se zkoušené vozidlo odstraní z dynamometru a zaveze se nebo dotlačí na odstavné místo, kde se zaparkuje. Okolní teplota v odstavném místě se udržuje na 298 ± 5 K. Vozidlo se odstaví po dobu nejméně šesti hodin, ale ne více než 36 hodin před zkouškou typu I se studeným startem, nebo dokud teplota motorového oleje TOil, teplota chladiva TCoolant nebo teplota otvoru pro zašroubování/těsnění zapalovací svíčky TSP (pouze u motorů chlazených vzduchem) neodpovídá teplotě vzduchu v odstavném místě. Ve zkušebním protokolu se uvede, které z kritérií bylo vybráno.“

v dodatku 1 se body 7.1 až 7.1.3 nahrazují tímto:

„7.1 Odběr vzorků

7.1.1

Odběr vzorků začíná ihned při zahájení zkoušky podle bodu 6.2.2.

7.1.2

Vaky č. 1 a 2 se musí hermeticky uzavřít, přičemž je třeba dodržet postup uzavírání uvedený v bodě 4.2.7.1. Během studené zkušební fáze 1 nebo teplé zkušební fáze 2 nesmějí být spojeny.

7.1.3

Na konci posledního cyklu se uzavře zařízení k jímání zředěných výfukových plynů a ředicího vzduchu a plyny vyprodukované motorem se vypustí do atmosféry.“

v dodatku 1 se bod 7.2.4 nahrazuje tímto:

„7.2.4

Koncentrace HC, CO a NOx a CO2 ve vzorcích zředěného výfukového plynu a ve vacích, do nichž byl odebrán ředicí vzduch, se stanoví z údajů na stupnici měřicího přístroje nebo z jeho záznamů s užitím příslušných kalibračních křivek.“

v dodatku 1 se body 8 až 8.4.1 nahrazují tímto:

„8. STANOVENÍ MNOŽSTVÍ EMITOVANÝCH PLYNNÝCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK.

8.1

Hmotnost CO2 a plynných znečišťujících látek CO, HC a NOx se pro vaky č. 1 a 2 stanoví odděleně v souladu s body 8.2 až 8.6.

8.2

Hmotnost oxidu uhelnatého emitovaného během zkoušky se stanoví podle vzorce:

Formula

kde:

8.2.1

COm je hmotnost oxidu uhelnatého emitovaného v průběhu zkoušky vyjádřená v g/km, která se vypočítá pro každou fázi zvlášť;

8.2.2

SX je skutečně ujetá vzdálenost vyjádřená v km, jež se získá násobením obvodu válce celkovým počtem otáček udaných jejich počítadlem,

kde:

X	=	1 pro studenou fázi 1;
X	=	2 pro teplou fázi 2.

8.2.3

dCO je hustota oxidu uhelnatého při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku

Formula

;

8.2.4

COc je objemová koncentrace oxidu uhelnatého ve zředěných plynech vyjádřená v ppm (tisícinách promile) a korigovaná s ohledem na množství znečišťujících látek v ředicím vzduchu:

kde:

8.2.4.1

COe je koncentrace oxidu uhelnatého ve vzorku zředěných plynů odebraných do vaku Sa, vyjádřená v ppm.

8.2.4.2

COd je koncentrace oxidu uhelnatého ve vzorku zředěných plynů odebraných do vaku Sb, vyjádřená v ppm.

8.2.4.3

DF je koeficient uvedený v bodě 8.6.

8.2.5

V je objem zředěných plynů, vyjádřený v m3/fáze, při referenční teplotě 273,2 K (0 °C) a referenčním tlaku 101,3 kPa:

kde:

8.2.5.1

V0 je objem plynu dopravený čerpadlem P1 za jednu otáčku, vyjádřený v m3/otáčka. Tento objem je funkcí tlakových rozdílů v sání a výtlaku čerpadla samého;

8.2.5.2

N je počet otáček čerpadla P1 v průběhu čtyř základních cyklů zkoušky každé fáze;

8.2.5.3

Pa je atmosférický tlak vyjádřený v kPa;

8.2.5.4

Pi je střední hodnota podtlaku ve vstupní sekci čerpadla P1 za dobu zkoušky vyjádřená v kPa;

8.2.5.5

Tp (°C) je teplota zředěných plynů měřená ve vstupní sekci čerpadla P1.

8.3

Hmotnost nespálených uhlovodíků emitovaných výfukem mopedu v průběhu zkoušky se vypočte z následujícího vzorce:

Formula

kde:

8.3.1

HCm je hmotnost uhlovodíků emitovaných v průběhu zkoušky vyjádřená v g, která se vypočítá pro každou fázi zvlášť;

8.3.2

SX je vzdálenost uvedená v bodě 8.2.2;

8.3.3

dHC je hustota uhlovodíků při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa (v případě benzinu (E5) (C1H1.89O0.016)) (= 631 g/m3);

8.3.4

HCc je koncentrace zředěných plynů vyjádřená v ppm uhlíkového ekvivalentu a korigovaná s ohledem na ředicí vzduch:

kde:

8.3.4.1

HCe je koncentrace uhlovodíků ve vzorku zředěných plynů odebraných do vaku Sa, vyjádřená v ppm uhlíkového ekvivalentu;

8.3.4.2

HCd je koncentrace uhlovodíků ve vzorku ředicího vzduchu odebraného do vaku Sb, vyjádřená v ppm uhlíkového ekvivalentu;

8.3.4.3

DF je koeficient uvedený v bodě 8.6.

8.3.5

V je objem uvedený v bodě 8.2.5.

8.4

Hmotnost oxidů dusíku emitovaných výfukem mopedu během zkoušky se vypočte podle následujícího vzorce:

Formula

kde:

8.4.1

NOxm je hmotnost oxidů dusíku emitovaných v průběhu zkoušky vyjádřená v g, která se vypočítá pro každou fázi zvlášť;“

v dodatku 1 se vkládají nové body 8.4.2 až 8.6.3, které znějí:

„8.4.2

SX je vzdálenost uvedená v bodě 8.2.2;

8.4.3

dNO2 je hustota oxidů dusíku ve výfukových plynech při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa (= 2,050 103 g/m3), vyjádřená ekvivalentem NO2;

8.4.4

NOxc je koncentrace oxidů dusíku ve zředěných plynech korigovaná s ohledem na jejich obsah v ředicím vzduchu a vyjádřená v ppm:

kde:

8.4.4.1

NOxe je koncentrace oxidů dusíku ve vzorku zředěných plynů odebraných do vaku Sa, vyjádřená v ppm;

8.4.4.2

NOxd je koncentrace oxidů dusíku ve vzorku ředicího vzduchu odebraného do vaku Sb, vyjádřená v ppm;

8.4.4.3

DF je koeficient uvedený v bodě 8.6.

8.4.5

Kh je korekční faktor vlhkosti

kde:

8.4.5.1

H je absolutní vlhkost vyjádřená v gramech vody na kilogram suchého vzduchu (v g/kg)

kde:

8.4.5.1.1

U je relativní vlhkost vyjádřená v procentech;

8.4.5.1.2

Pd je tlak nasycené vodní páry při teplotě zkoušky vyjádřený v kPa;

8.4.5.1.3

Pa je atmosférický tlak v kPa.

8.4.6

V je objem uvedený v bodě 8.2.5.

8.5 Oxid uhličitý (CO2)

Hmotnost oxidu uhličitého emitovaného výfukem vozidla v průběhu zkoušky se vypočte podle tohoto vzorce:

Formula

kde:

8.5.1

CO2 m je hmotnost oxidu uhličitého emitovaného v průběhu zkoušky vyjádřená v g, která se vypočítá pro každou fázi zvlášť;

8.5.2

SX je vzdálenost uvedená v bodě 8.2.2;

8.5.3

V je objem uvedený v bodě 8.2.5;

8.5.4

dCO2 je hustota oxidu uhličitého při teplotě 273,2 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa,

Formula

;

8.5.5

CO2c je koncentrace zředěných plynů vyjádřená v procentním ekvivalentu oxidu uhličitého a korigovaná s ohledem na ředicí vzduch podle této rovnice:

kde:

8.5.5.1

CO2e je koncentrace oxidu uhličitého ve vzorku zředěných plynů odebraných do vaku/vaků SA vyjádřená v procentech;

8.5.5.2

CO2d je koncentrace oxidu uhličitého ve vzorku ředicího vzduchu odebraného do vaku/vaků SB vyjádřená v procentech;

8.5.5.3

DF je koeficient uvedený v bodě 8.6.

8.6 DF je koeficient vyjádřený vzorcem:

Formula pro benzin (E5)

kde:

8.6.1

CCO2 = koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vacích pro jímání vzorků, vyjádřená v objemových %;

8.6.2

CHC = koncentrace uhlovodíků ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vacích pro jímání vzorků, vyjádřená v ppm ekvivalentu uhlíku;

8.6.3

CCO = koncentrace CO ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vacích pro jímání vzorků, vyjádřená v ppm.“

v dodatku 1 se bod 9 nahrazuje tímto:

9. Vyjádření výsledků zkoušek:

(Průměrný) výsledek studené fáze se uvádí jako RX1 (v g), (průměrný) výsledek teplé fáze se uvádí jako RX2 (v g). S použitím těchto emisních výsledků se konečný výsledek zkoušky typu I RX (v g/km) vypočítá podle rovnice:

Formula v g/km

kde:

X = HC, CO, NOx nebo CO2

RHC_Cold = HCmass_cold_phase_1 (v g) a RHC_Warm = HCmass_warm_phase_2 (v g), viz vzorec v bodě 8.3.

RCO_Cold = COmass_cold_phase_1 (v g) a RCO_Warm = CO mass_warm_phase_2 (v g), viz vzorec v bodě 8.2.

RNOx_Cold = NOxmass_cold_phase_1 (v g) a RNOx_Warm = NOxmass_warm_phase_2 (v g), viz vzorec v bodě 8.4.

RCO2_Cold = CO2mass_cold_phase_1 (v g) a RCO2_Warm = CO2 mass_warm_phase_2 (v g), viz vzorec v bodě 8.5.

ST: Formula skutečně ujetá zkušebním vozidlem L1e, L2e nebo L6e ve studené fázi 1 a v teplé fázi 2 během celého zkušebního cyklu.“

v dodatku 1 se doplňuje nový bod 10, který zní:

„10. Spotřeba paliva

Spotřeba paliva se vypočítá s použitím výsledků zkoušky z bodu 9 takto:

Formula

kde:

FC	=	spotřeba paliva v litrech na 100 km;
D	=	hustota zkušebního paliva v kg/l při 288,2 K (15 °C).“

doplňuje se nový dodatek 3, který zní:

„Dodatek 3

Emise plynů z klikové skříně a interpretace výsledků zkoušky týkající se emisí CO2 a spotřeby paliva

Vozidlo se schválením typu kategorií L1e, L2e a L6e musí vypouštět nulové emise plynů z klikové skříně. V průběhu životnosti žádného vozidla kategorie L nesmí docházet k vypouštění emisí plynů z klikové skříně přímo do okolního ovzduší.

Interpretace výsledků zkoušky I týkající se emisí CO2 a spotřeby paliva u vozidel kategorií L1e, L2e a L6e

2.1

Jako hodnoty pro schválení typu se použijí hodnoty CO2 a spotřeby paliva udané výrobcem, jestliže nejsou překročeny hodnotami naměřenými technickou zkušebnou o více než čtyři procenta. Naměřené hodnoty mohou být nižší bez jakýchkoli omezení.

2.2

Jestliže naměřené hodnoty CO2 a spotřeby paliva překročí hodnoty CO2 a spotřeby paliva udané výrobcem o více než čtyři procenta, provede se na stejném vozidle další zkouška.

2.3

Jestliže průměr z výsledků obou zkoušek nepřekročí hodnotu udanou výrobcem o více než čtyři procenta, přijme se hodnota udaná výrobcem jako hodnota pro schválení typu.

2.4

Jestliže průměr z výsledků obou zkoušek stále překračuje udanou hodnotu o více než čtyři procenta, provede se na stejném vozidle konečná zkouška. Průměr z výsledků těchto tří zkoušek se použije jako hodnota pro schválení typu.“

Bod 2.2.1.1.7 přílohy II kapitoly 5 se mění takto:

„2.2.1.1.7

Zaznamenané údaje se doplní do odpovídajících bodů dokumentu uvedeného v příloze VII směrnice 2002/24/ES. Příslušná úroveň Euro se uvede v bodě 46.2 přílohy IV směrnice 2002/24/ES v souladu s předpisy, které jsou uvedeny v poznámce pod čarou k tomuto bodu.“

3)	Příloha IV kapitoly 5 směrnice 97/24/ES se nahrazuje tímto: „PŘÍLOHA I SPECIFIKACE REFERENČNÍHO PALIVA Referenční paliva benzin (E5) a motorová nafta (B5) se uvedou v souladu s přílohou IX oddílem A nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (2).

(1) Mezní hodnota pro hmotnost CO je u tříkolových mopedů (L2e) a lehkých čtyřkolek (L6e) 3,5 g/km.

(2) Úř. věst. L 199, 28.7.2008, s. 1.“

PŘÍLOHA II

Příloha IV směrnice 2002/24/ES se mění takto:

bod 46 se mění takto:

„46. Emise z výfuku (11)

46.1

Úroveň normy Euro:. …(1, 2 nebo 3) (12)

46.2

Zkouška typu I: CO:. … g/km HC:. … g/km NOx. … g/km HC + NOx:. … g/km (13)

46.3

Zkouška typu II: CO (13): … g/min HC (13): … g/min

CO (14): … % obj.

Kouř vznětového motoru:

korigovaná hodnota koeficientu absorpce:. … m–1“

v příloze IV směrnice 2002/24/ES se doplňují poznámky pod čarou 12, 13 a 14:

„(12)

V závislosti na číslu příslušné směrnice a posledního pozměňujícího aktu použitelného pro schválení se shoda s úrovní normy Euro 1, 2 nebo 3 určí následovně:

Uvedení úrovně normy Euro v případě schválení uděleného před datem 11. prosince 2013, rozhodne-li o tom schvalovací orgán.

V tabulce 2.2.1.1.3 přílohy I kapitoly 5 směrnice 97/24/ES se shodou s prvním řádkem mezních hodnot rozumí shoda s úrovní „Euro 1“ a shodou s druhým řádkem mezních hodnot se rozumí shoda s úrovní „EURO 2“.

Úplnou shodou s přílohou I kapitoly 5 směrnice 97/24/ES, která zahrnuje splnění úrovně „Euro 2“ spolu se zkušební metodikou uvedenou v příloze I směrnice Komise 2013/60/EU (Úř. věst. L 329, 10.12.2013, s. 15), se rozumí shoda s úrovní „Euro 3“.

V tabulce 2.2.1.1.5 přílohy II kapitoly 5 směrnice 97/24/ES se shodou s:

—	řádky mezních hodnot v části A tabulky 2.2.1.1.5 pro třídu I (< 150 cm3) a třídu II (≥ 150 cm3) rozumí shoda s úrovní „Euro 2“,

—	řádky mezních hodnot v části B tabulky 2.2.1.1.5 pro třídu I (< 150 cm3) a třídu II (≥ 150 cm3) rozumí shoda s úrovní „Euro 3“,

—	řádky mezních hodnot v části C tabulky 2.2.1.1.5 pro třídu I (vmax < 130 km/h) a třídu II (vmax ≥ 130 km/h) rozumí shoda s úrovní „Euro 3“.

(13)	Pouze u vozidel kategorie L1e, L2e a L6e, jež splňují ustanovení směrnice 97/24/ES ve znění směrnice 2013/60/EU.

(14)	U vozidel kategorie L v rámci působnosti článku 1 směrnice 2002/24/ES, s výjimkou vozidel kategorie L1e, L2e a L6e.“

Příloha VII směrnice 2002/24/ES se mění takto:

body 2 až 2.2. se nahrazují tímto:

„2. Výsledky zkoušek emisí

Číslo příslušné směrnice a jejích pozměňujících aktů použitelných pro schválení typu. V případě směrnice se dvěma nebo více etapami provedení uveďte rovněž etapu provedení a úroveň normy Euro:

Varianta/verze: …

Úroveň normy Euro (1): …

2.1 Zkouška typu I

CO:.… g/km

HC (3): … g/km

NOx (3). … g/km

HC + NOx (2): … g/km

CO2 (2): … g/km

Spotřeba pohonných hmot (2): … l/100 km

2.2 Typ II

CO (g/min) (2) …

HC (g/min) (2) …

CO (% obj.) (3) při normálních volnoběžných otáčkách …

Uveďte volnoběžné otáčky (3) (4): …

CO (% obj.) (3) při normálních volnoběžných otáčkách …

Uveďte volnoběžné otáčky (3) (4): …

Teplota oleje v motoru (3) (5): …“

poznámky pod čarou v příloze VII směrnice 2002/24/ES se mění takto:

„(1)	Viz poznámka pod čarou 12 v příloze IV.

(2)	Pouze pro vozidla kategorií L1e, L2e a L6e.

(3)	U vozidel kategorie L v rámci působnosti článku 1 směrnice 2002/24/ES, s výjimkou vozidel kategorie L1e, L2e a L6e.

(4)	Uveďte odchylku měření.

(5)	Použitelné pouze pro čtyřdobé motory.“

PŘÍLOHA III

Přílohy I až VI směrnice 2009/67/ES se mění takto:

Seznam příloh mění takto:

a)	odkazy na dodatky 1 a 2 přílohy II se zrušují;

b)	odkazy na dodatky 1 a 2 přílohy IV se zrušují.

Příloha I se mění takto:

v části A se doplňují nové body 16 až 18, které znějí:

„16.	Denní svítilnou se rozumí svítilna, která směřuje dopředu a která činí vozidlo snáze viditelným za jízdy ve dne.

17.	Systémem zastavení – startování se rozumí automatické zastavení a startování motoru, aby se snížilo množství volnoběžných otáček, a tím i spotřeba paliva, znečišťujících látek a emisí CO2.

18.	Hlavním spínačem ovládání vozidla se rozumí zařízení, jímž se elektronický systém přístrojové desky vozidla přepíná z režimu, kdy je vypnutý, jako v případě, kdy je vozidlo zaparkované a řidič není přítomen, do běžného provozního režimu.“

v části B se bod 10 nahrazuje tímto:

10. Elektrická zapojení musí být taková, aby přední obrysová svítilna nebo potkávací světlomet, jestliže přední obrysová svítilna není, zadní obrysová svítilna a svítilna zadní registrační tabulky mohly být zapínány a vypínány jen současně.

Vozidla musí být vybavena buď:

—	denními svítilnami nebo

—	potkávacími světlomety, které se automaticky zapnou, když se aktivuje hlavní spínač ovládání vozidla.“;

v části B se bod 11 nahrazuje tímto:

11. V případě, že nebyly vydány zvláštní pokyny, musí být elektrická zapojení taková, aby dálkový světlomet, potkávací světlomet a přední mlhové světlomety nemohly být zapnuty, nejsou-li rovněž zapnuty svítilny uvedené v prvním odstavci bodu 10. Splnění této podmínky se však nevyžaduje u dálkového nebo potkávacího světlometu, jestliže jejich světelná výstraha spočívá v přerušovaném krátkodobém rozsvěcování dálkového světlometu nebo v přerušovaném krátkodobém rozsvěcování potkávacího světlometu nebo ve střídavém krátkodobém přepínání dálkového a potkávacího světlometu.“;

v části B se doplňují nové body 15 až 17, které znějí:

15. Vozidla kategorie L1e a L3e mohou být vybavena doplňkovými zadními a bočními odrazovými zařízeními a materiály, pokud nesnižují účinnost povinných zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci. Zejména zavazadlové prostory a sedlové brašny mohou být vybaveny odrazovými materiály, za předpokladu, že mají stejnou barvu jako zařízení pro osvětlení v daném místě.

16. Žádné vozidlo nesmí být vybaveno pomocnými zdroji světla vyzařujícími světlo, které lze přímo nebo nepřímo vidět za běžných jízdních podmínek, kromě těch, které jsou pro účely osvětlení ovládačů, kontrolek a indikátorů anebo v prostoru pro cestující.

17. Je-li aktivace automatického rozsvěcování světlometu nebo denní svítilny spojena s chodem motoru, má se za to, že je spojena s aktivací hlavního spínače ovládání. Vztahuje se to zejména na vozidla s elektrickým nebo jiným alternativním pohonným systémem a na vozidla vybavená systémem automatického zastavení – startování.“

Příloha II se mění takto:

body 1 až 1.2. se nahrazují tímto:

1. Vozidla kategorie L1e musí splňovat všechny příslušné požadavky předpisu EHK OSN č. 74. Vozidla s maximální konstrukční rychlostí ≤ 25 km/h musí splňovat všechny odpovídající požadavky stanovené pro vozidla s maximální konstrukční rychlostí > 25 km/h.

1.1 V případě, že nebyly vydány zvláštní pokyny pro vozidla kategorie L1e, musí být tato vozidla vybavena svítilnou zadní registrační tabulky.

1.2 V případě, že nebyly vydány zvláštní pokyny v předpisu EHK OSN č. 74, mohou být vozidla kategorie L1e vybavena denními svítilnami, které se aktivují místo automaticky rozsvěcovaných světlometů a které splňují požadavky uvedené v bodech 6.15 až 6.15.7 přílohy III.“;

b)	dodatky 1 a 2 se zrušují;

c)	dodatek 3 přílohy II se přečísluje na dodatek 1 a odkaz na něj v seznamu příloh se odpovídajícím způsobem změní;

d)	dodatek 4 přílohy II se přečísluje na dodatek 2 a odkaz na něj v seznamu příloh se odpovídajícím způsobem změní;

v dodatku 2 se doplňuje nový bod 5.7, který zní:

„5.7	Svítilna zadní registrační tabulky“;

v dodatku 2 se bod 6.3 nahrazuje tímto:

„6.3.

Denní svítilna: ano/ne (*)“.

Příloha III se mění takto:

a)	doplňuje se nový bod 1.8, který zní: 1.8 Svítilna zadní registrační tabulky“;

b)	bod 2.3 se nahrazuje tímto: 2.3 Denní svítilna“;

c)	bod 6.1.10 se nahrazuje tímto: 6.1.10 Kontrolka zapojení obvodu: povinná, je-li namontován dálkový světlomet (neblikající modrá kontrolka).“

doplňuje se bod nový 6.1.11, který zní:

6.1.11 Jiné požadavky:

—	dálkové světlomety vozidel, které mají tendenci náklonu v rozích, mohou být vybaveny systémem seřízení horizontálního náklonu (HIAS) definovaným v bodě 2.25 předpisu EHK OSN č. 53, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky uvedeného předpisu platné pro systém seřízení horizontálního náklonu,

—	kombinovaná hodnota maximální svítivosti všech dálkových světlometů, které mohou být aktivovány současně, nesmí překročit 430 000 cd, což odpovídá referenční hodnotě 100.“;

bod 6.2.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.2.3.1

Na šířku:

—

jediný samostatný potkávací světlomet může být montován nad jiný přední světlomet/svítilnu nebo pod něj/pod ni nebo na jeho/její jednu či druhou stranu. Jsou-li tyto svítilny jedna nad druhou, musí vztažný střed potkávacího světlometu ležet na podélné střední rovině vozidla. Jsou-li vedle sebe, musí jejich vztažné středy ležet symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—

jediný samostatný potkávací světlomet, který je sloučený s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontován tak, aby jeho vztažný střed ležel na podélné střední rovině vozidla. Je-li však vozidlo vybaveno jiným předním světlometem/svítilnou vedle světlometu potkávacího, musí jejich vztažné středy ležet symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	dva potkávací světlomety, z nichž není žádný nebo jsou jeden nebo oba sloučeny s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li potkávací světlomety dva, nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

bod 6.2.11 se nahrazuje tímto:

6.2.11 Jiné požadavky:

—	potkávací světlomety vozidel, které mají tendenci náklonu v rozích, mohou být vybaveny systémem seřízení horizontálního náklonu (HIAS) definovaným v bodě 2.25 předpisu EHK OSN č. 53, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky uvedeného předpisu platné pro systém seřízení horizontálního náklonu,

—	potkávací světlomety, jejichž nejnižší bod plochy výstupu světla je 0,8 m nad vozovkou nebo méně, musí být upraveny na výchozí nastavení sklonu od –1,0 % do –1,5 %. Přesnou hodnotu může uvést výrobce,

—	potkávací světlomety, jejichž nejnižší bod plochy výstupu světla je v rozmezí 0,8 m až 1,0 m nad vozovkou, musí být upraveny na výchozí nastavení sklonu od –1,0 % do –2,0 %. Přesnou hodnotu může uvést výrobce,

—	potkávací světlomety, jejichž nejnižší bod plochy výstupu světla je 1,0 m nad vozovkou nebo více, musí být upraveny na výchozí nastavení sklonu od –1,5 % do –2,0 %. Přesnou hodnotu může uvést výrobce,

—

u potkávacích světlometů se zdrojem světla se skutečným světelným tokem nepřesahujícím 2 000 lm a výchozím nastavením sklonu od –1,0 % do –1,5 % musí být vertikální sklon mezi –0,5 % a –2,5 % za všech podmínek zatížení. Vertikální sklon musí být mezi –1,0 % a –3,0 %, je-li výchozí sklon nastavený mezi –1,5 % a –2,0 %. Aby se splnily tyto požadavky, lze použít externí seřizovací zařízení, pokud nejsou zapotřebí jiné nástroje než ty, které jsou ve výbavě vozidla,

—

u potkávacích světlometů se zdrojem světla se skutečným světelným tokem přesahujícím 2 000 lm a výchozím nastavením sklonu od –1,0 % do –1,5 % musí být vertikální sklon mezi –0,5 % a –2,5 % za všech podmínek zatížení. Vertikální sklon musí být mezi –1,0 % a –3,0 %, je-li výchozí sklon nastavený mezi –1,5 % a –2,0 %. Pro dodržení požadavků tohoto bodu je možno užít ovládač sklonu světlometů, pokud funguje samočinně a doba odezvy je kratší než 30 sekund.“;

doplňuje se nový bod 6.2.11.1, který zní:

„6.2.11.1

Zkušební podmínky:

—

Požadavky na sklon v bodě 6.2.11 se ověřují takto:

—	vozidlo s hmotností v provozním stavu a hmotností 75 kg, která simuluje řidiče,

—	plně zatížené vozidlo s hmotností rozloženou tak, aby se dosáhlo maximálního zatížení na nápravy udaného výrobcem za těchto podmínek zatížení,

—	vozidlo s hmotností 75 kg, která simuluje řidiče, a dodatečně zatížené tak, aby se dosáhlo maximálního přípustného zatížení zadní nápravy udaného výrobcem; v tomto případě však musí být zatížení přední nápravy co nejmenší,

—	před měřením musí být vozidlo třikrát zhoupnuto a musí se s ním v délce nejméně jedné otáčky kola popojet zpět a vpřed.“;

bod 6.4.1 se nahrazuje tímto:

6.4.1 Počet:

—	jedna nebo dvě v případě vozidel o celkové šířce nepřesahující 1 300 mm,

—	dvě v případě vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm,

—	může být namontována další brzdová svítilna kategorie S3 nebo S4 (tj. brzdová svítilna umístěná vysoko nahoře uprostřed), jsou-li splněny všechny příslušné požadavky předpisu EHK OSN č. 48, které se vztahují na instalaci takových brzdových svítilen u vozidel kategorie M1.“;

bod 6.5.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.5.3.1

Na šířku:

—

jediná samostatná přední obrysová svítilna může být namontována nad jiný přední světlomet/svítilnu, pod něj/pod ni nebo na jeho/její jednu či druhou stranu. Jsou-li tyto svítilny jedna nad druhou, musí vztažný střed přední obrysové svítilny ležet na podélné střední rovině vozidla. Jsou-li vedle sebe, musí jejich vztažné středy ležet symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—

jediná samostatná přední obrysová svítilna, která je sloučena s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontována tak, aby její vztažný střed ležel na podélné střední rovině vozidla. Je-li však vozidlo vybaveno jiným předním světlometem/svítilnou vedle přední obrysové svítilny, musí jejich vztažné středy ležet symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	dvě přední obrysové svítilny, z nichž není žádná nebo je jedna nebo obě sloučeny s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li přední obrysové svítilny dvě, nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

bod 6.6.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.6.3.1

Na šířku:

—	jediná zadní obrysová svítilna musí být namontována na vozidle tak, aby vztažný střed zadní obrysové svítilny ležel na podélné střední rovině vozidla,

—	dvě zadní obrysové svítilny musí být namontovány na vozidle tak, aby vztažné středy zadních obrysových svítilen ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	u vozidla se dvěma zadními koly a o celkové šířce převyšující 1 300 mm nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

bod 6.7.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.7.3.1

Na šířku:

—	je-li vozidlo vybaveno jen jednou zadní odrazkou, musí být namontována tak, aby její vztažný střed ležel v podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li zadní odrazky dvě, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li zadní odrazky dvě, nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

doplňují se nové body 6.15 až 6.15.7, které znějí:

„6.15 Denní svítilna

6.15.1 Počet:

—	jedna nebo dvě v případě vozidel o celkové šířce nepřesahující 1 300 mm,

—	dvě v případě vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm.

6.15.2 Uspořádání:

—	bez specifických požadavků.

6.15.3 Umístění:

6.15.3.1

Na šířku:

—

jediná samostatná denní svítilna může být namontována nad jiný přední světlomet/svítilnu, pod něj/pod ni nebo na jeho/její jednu či druhou stranu. Jsou-li tyto svítilny jedna nad druhou, musí vztažný střed denní svítilny ležet na podélné střední rovině vozidla. Jsou-li vedle sebe, musí jejich vztažné středy ležet symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—

jediná samostatná denní svítilna, která je sloučena s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontována tak, aby její vztažný střed ležel na podélné střední rovině vozidla. Je-li však vozidlo vybaveno jiným předním světlometem/svítilnou vedle denní svítilny, musí jejich vztažné středy ležet symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	dvě denní svítilny, z nichž není žádná nebo je jedna nebo obě sloučeny s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	vnitřní okraje plochy výstupu světla musí být od sebe vzdálené nejméně 500 mm kromě případů vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm.

6.15.3.2

Na výšku:

—	minimálně 250 mm a maximálně 1 500 mm nad vozovkou.

6.15.3.3

Na délku:

—	vpředu na vozidle. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo ani nepřímo odrazem přes zpětná zrcátka a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.15.3.4

Vzdálenost:

—

pokud je vzdálenost mezi přední směrovou svítilnou a denní svítilnou 40 mm nebo menší, mohou být elektrická zapojení denní svítilny na příslušné straně vozidla taková, že:

—	se denní svítilna vypne, nebo

—	je její svítivost snížena na úroveň nepřesahující 140 cd

během celého cyklu (zapínání i vypínání) aktivace příslušné přední směrové svítilny.

6.15.4 Geometrická viditelnost:

—	α = 10° nahoru a 10° dolů,

—	β = 20° vlevo a vpravo, je-li denní svítilna pouze jedna,

—	β = 20° ven a 20° dovnitř, jsou-li denní svítilny dvě.

6.15.5 Orientace:

—	dopředu; lze pohybovat s úhlem řízení každého řídítka.

6.15.6 Elektrické zapojení:

—

všechny denní svítilny se musí rozsvítit, jakmile je aktivován hlavní spínač ovládání; mohou však zůstat vypnuté za těchto podmínek:

—	ovládač automatické převodovky je v parkovací poloze,

—	parkovací brzda je aktivována nebo

—	před prvním uvedením vozidla do pohybu po každé manuální aktivaci hlavního spínače ovládání a pohonného systému vozidla;

—	denní svítilny mohou být manuálně deaktivovány, je to však možné, pouze pokud rychlost vozidla nepřesahuje 10 km/h. Svítilny se automaticky znovu aktivují, jakmile rychlost vozidla překročí 10 km/h nebo když vozidlo ujede dráhu delší než 100 m,

—

denní svítilny jsou deaktivovány automaticky, když:

—	se vypne motor vozidla pomocí hlavního spínače ovládání,

—	se aktivují přední mlhové světlomety,

—	se aktivují světlomety, kromě případů, kdy se používají k přechodnému výstražnému rozsvěcení v krátkých intervalech; a dále

—

za podmínek okolního osvětlení nižšího než 1 000 lux, kdy rychlost udávaná na rychloměru vozidla je stále zřetelně čitelná (např. když je osvětlení rychloměru vždy zapnuté) a vozidlo není vybaveno neblikajícím zeleným kontrolním světlem v souladu s bodem 6.5.9 nebo speciální zelenou kontrolkou zapojení obvodu pro denní svítilnu označenou příslušným symbolem. V takovém případě se do dvou sekund od doby, kdy úroveň okolního osvětlení klesne pod 1 000 lux, současně automaticky aktivují potkávací světlomety a zařízení pro osvětlení požadovaná v bodě 11 přílohy I oddílu B. Jestliže podmínky okolního osvětlení následně dosáhnou úrovně nejméně 7 000 lux, denní svítilny se automaticky znovu aktivují, zatímco potkávací světlomety a zařízení pro osvětlení požadovaná v bodě 11 přílohy I oddílu B se současně deaktivují do 5 až 300 sekund (tj. vyžaduje se plně automatické přepínání světla, pokud řidič nemá žádný viditelný signál a podnět k aktivaci normálního osvětlení za tmy).

6.15.7. Kontrolka zapojení obvodu:

—	nepovinná.“;

v dodatku 4 se doplňuje nový bod 5.8, který zní:

„5.8	Svítilna zadní registrační tabulky.“;

v dodatku 4 se bod 6.4 nahrazuje tímto:

„6.4	Denní svítilna: ano/ne (*)“;

Příloha IV se mění takto:

a)	bod 1 se nahrazuje tímto: 1. Vozidla kategorie L3e musí splňovat všechny příslušné požadavky předpisu EHK OSN č. 53, s výjimkou bodu 5.14.9.“;

b)	dodatky 1 a 2 se zrušují;

c)	dodatek 3 přílohy IV se přečísluje na dodatek 1 a odkaz na něj v seznamu příloh se odpovídajícím způsobem změní;

d)	dodatek 4 přílohy IV směrnice se přečísluje na dodatek 2 a odkaz na něj v seznamu příloh se odpovídajícím způsobem změní;

v dodatku 2 se doplňuje nový bod 6.5, který zní:

„6.5.

Denní svítilna: ano/ne (*)“;

Příloha V se mění takto:

a)	vkládá se nový bod 2.5, který zní: 2.5 Denní svítilna“;

bod 6.1.11 se nahrazuje tímto:

6.1.11 Jiné požadavky:

—	dálkové světlomety vozidel, které mají tendenci náklonu v rozích, mohou být vybaveny systémem seřízení horizontálního náklonu (HIAS) definovaným v bodě 2.25 předpisu EHK OSN č. 53, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky uvedeného předpisu platné pro systém seřízení horizontálního náklonu,

—	kombinovaná hodnota maximální svítivosti všech dálkových světlometů, které mohou být aktivovány současně, nesmí překročit 430 000 cd, což odpovídá referenční hodnotě 100.“;

doplňují se nové body 6.13 až 6.13.7, které znějí:

„6.13 Denní svítilna

6.13.1 Počet:

—	jedna nebo dvě v případě vozidel o celkové šířce nepřesahující 1 300 mm,

—	dvě v případě vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm.

6.13.2 Uspořádání:

—	bez specifických požadavků.

6.13.3 Umístění:

6.13.3.1

Na šířku:

—

—	dvě denní svítilny, z nichž není žádná nebo je jedna nebo obě sloučeny s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	vnitřní okraje plochy výstupu světla musí být od sebe vzdálené nejméně 500 mm kromě případů vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm.

6.13.3.2

Na výšku:

—	minimálně 250 mm a maximálně 1 500 mm nad vozovkou.

6.13.3.3

Na délku:

—	vpředu na vozidle. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo ani nepřímo odrazem přes zpětná zrcátka a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.13.3.4

Vzdálenost:

—

pokud je vzdálenost mezi přední směrovou svítilnou a denní svítilnou 40 mm nebo menší, mohou být elektrická zapojení denní svítilny na příslušné straně vozidla taková, že:

—	se denní svítilna vypne, nebo

—	je její svítivost snížena na úroveň nepřesahující 140 cd;

během celého cyklu (zapínání i vypínání) aktivace příslušné přední směrové svítilny.

6.13.4 Geometrická viditelnost:

—	α = 10° nahoru a 10° dolů,

—	β = 20° vlevo a vpravo, je-li denní svítilna pouze jedna,

—	β = 20° ven a 20° dovnitř, jsou-li denní svítilny dvě.

6.13.5 Orientace:

—	dopředu; lze pohybovat s úhlem řízení každého řídítka.

6.13.6 Elektrické zapojení:

—

všechny denní svítilny se musí rozsvítit, jakmile je aktivován hlavní spínač ovládání; mohou však zůstat vypnuté za těchto podmínek:

—	ovládač automatické převodovky je v parkovací poloze,

—	parkovací brzda je aktivována nebo

—	před prvním uvedením vozidla do pohybu po každé manuální aktivaci hlavního spínače ovládání a pohonného systému vozidla,

—	denní svítilny mohou být manuálně deaktivovány, je to však možné, pouze pokud rychlost vozidla nepřesahuje 10 km/h. Svítilny se automaticky znovu aktivují, jakmile rychlost vozidla překročí 10 km/h nebo když vozidlo ujede dráhu delší než 100 m,

—

denní svítilny jsou v každém případě deaktivovány automaticky, když:

—	se vypne motor vozidla pomocí hlavního spínače ovládání,

—	se aktivují přední mlhové světlomety,

—	se aktivují světlomety, kromě případů, kdy se používají k přechodnému výstražnému rozsvěcení v krátkých intervalech, a dále

—

6.13.7 Kontrolka zapojení obvodu:

—	volitelně“;

v dodatku 4 se doplňuje nový bod 6.5, který zní:

„6.5	Denní svítilna: ano/ne (*)“;

Příloha VI se mění takto:

a)	bod 2.4. se nahrazuje tímto: 2.4 Denní svítilna“;

bod 6.1.11 se nahrazuje tímto:

6.1.11 Jiné požadavky:

—	dálkové světlomety vozidel, které mají tendenci náklonu v rozích, mohou být vybaveny systémem seřízení horizontálního náklonu (HIAS) definovaným v bodě 2.25 předpisu EHK OSN č. 53, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky uvedeného předpisu platné pro systém seřízení horizontálního náklonu,

—	kombinovaná hodnota maximální svítivosti všech dálkových světlometů, které mohou být aktivovány současně, nesmí překročit 430 000 cd, což odpovídá referenční hodnotě 100.“;

bod 6.2.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.2.3.1

Na šířku:

—

—	dva potkávací světlomety, z nichž není žádný nebo jsou jeden nebo oba sloučeny s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li potkávací světlomety dva, nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

bod 6.2.11 se nahrazuje tímto:

6.2.11 Jiné požadavky:

—	potkávací světlomety vozidel, které mají tendenci náklonu v rozích, mohou být vybaveny systémem seřízení horizontálního náklonu (HIAS) definovaným v bodě 2.25 předpisu EHK OSN č. 53, pokud jsou splněny všechny příslušné požadavky uvedeného předpisu platné pro systém seřízení horizontálního náklonu,

—	potkávací světlomety, jejichž nejnižší bod plochy výstupu světla je 0,8 m nad vozovkou nebo méně, musí být upraveny na výchozí nastavení sklonu od –1,0 % do –1,5 %. Přesnou hodnotu může uvést výrobce,

—	potkávací světlomety, jejichž nejnižší bod plochy výstupu světla je v rozmezí 0,8 m až 1,0 m nad vozovkou, musí být upraveny na výchozí nastavení sklonu od –1,0 % do –2,0 %. Přesnou hodnotu může uvést výrobce,

—	potkávací světlomety, jejichž nejnižší bod plochy výstupu světla je 1,0 m nad vozovkou nebo více, musí být upraveny na výchozí nastavení sklonu od –1,5 % do –2,0 %. Přesnou hodnotu může uvést výrobce,

—

u potkávacích světlometů se zdrojem světla se skutečným světelným tokem nepřesahujícím 2 000 lm a výchozím nastavením sklonu od –1,0 % do –1,5 % musí být vertikální sklon mezi –0,5 % a –2,5 % za všech podmínek zatížení. Vertikální sklon musí být mezi –1,0 % a –3,0 %, je-li výchozí sklon nastavený mezi –1,5 % a –2,0 %. Aby se splnily tyto požadavky, lze použít zařízení pro vnější seřízení, pokud nejsou zapotřebí jiné nástroje než ty, které jsou ve výbavě vozidla,

—

u potkávacích světlometů se zdrojem světla se skutečným světelným tokem přesahujícím 2 000 lm a výchozím nastavením sklonu od –1,0 % do –1,5 % musí být vertikální sklon mezi –0,5 % a –2,5 % za všech podmínek zatížení. Vertikální sklon musí být mezi –1,0 % a –3,0 %, je-li výchozí sklon nastavený mezi –1,5 % a –2,0 %. Pro dodržení požadavků tohoto odstavce je možno užít ovládač sklonu světlometů, pokud funguje samočinně a doba odezvy je kratší než 30 sekund.“;

doplňuje se nový bod 6.2.11.1, který zní:

„6.2.11.1

Zkušební podmínky:

—

Požadavky na sklon v bodě 6.2.11 se ověřují takto:

—	vozidlo s hmotností v provozním stavu a hmotností 75 kg, která simuluje řidiče,

—	plně zatížené vozidlo s hmotností rozloženou tak, aby se dosáhlo maximálního zatížení na nápravy udaného výrobcem za těchto podmínek zatížení,

—	vozidlo s hmotností 75 kg, která simuluje řidiče, a dodatečně zatížené tak, aby se dosáhlo maximálního přípustného zatížení zadní nápravy udaného výrobcem; v tomto případě však musí být zatížení přední nápravy co nejmenší,

—	před měřením musí být vozidlo třikrát zhoupnuto a musí se s ním v délce nejméně jedné otáčky kola popojet zpět a vpřed.“;

bod 6.4.1 se nahrazuje tímto:

6.4.1 Počet:

—	jedna nebo dvě v případě vozidel o celkové šířce nepřesahující 1 300 mm,

—	dvě v případě vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm,

—	může být namontována další brzdová svítilna kategorie S3 nebo S4 (tj. brzdová svítilna umístěná vysoko nahoře uprostřed), jsou-li splněny všechny příslušné požadavky předpisu EHK OSN č. 48, které se vztahují na instalaci takových brzdových svítilen u vozidel kategorie M1.“;

bod 6.5.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.5.3.1

Na šířku:

—

—	dvě přední obrysové svítilny, z nichž není žádná nebo je jedna nebo obě sloučeny s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li přední obrysové svítilny dvě, nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

bod 6.6.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.6.3.1

Na šířku:

—	jediná zadní obrysová svítilna musí být namontována na vozidle tak, aby vztažný střed zadní obrysové svítilny ležel na podélné střední rovině vozidla,

—	dvě zadní obrysové svítilny musí být namontovány na vozidle tak, aby vztažné středy zadních obrysových svítilen ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	u vozidla se dvěma zadními koly a o celkové šířce převyšující 1 300 mm nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

bod 6.12.3.1 se nahrazuje tímto:

„6.12.3.1

Na šířku:

—	je-li vozidlo vybaveno jen jednou zadní odrazkou, musí být namontována tak, aby její vztažný střed ležel v podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li zadní odrazky dvě, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	jsou-li zadní odrazky dvě, nesmí boční vzdálenost mezi vnějšími okraji plochy výstupu světla a vnějšími okraji vozidla překročit 400 mm.“;

doplňují se nové body 6.14 až 6.14.7, které znějí:

6.14 Denní svítilna

6.14.1 Počet:

—	jedna nebo dvě v případě vozidel o celkové šířce nepřesahující 1 300 mm,

—	dvě v případě vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm.

6.14.2 Uspořádání:

—	bez specifických požadavků.

6.14.3 Umístění:

6.14.3.1

Na šířku:

—

—	dvě denní svítilny, z nichž není žádná nebo je jedna nebo obě sloučeny s jiným předním světlometem/svítilnou, musí být namontovány tak, aby jejich vztažné středy ležely symetricky k podélné střední rovině vozidla,

—	vnitřní okraje plochy výstupu světla musí být od sebe vzdálené nejméně 500 mm kromě případů vozidel o celkové šířce přesahující 1 300 mm.

6.14.3.2

Na výšku:

—	minimálně 250 mm a maximálně 1 500 mm nad vozovkou.

6.14.3.3

Na délku:

—	vpředu na vozidle. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo ani nepřímo odrazem přes zpětná zrcátka a/nebo jiné odrážející plochy na vozidle.

6.14.3.4

Vzdálenost:

—

pokud je vzdálenost mezi přední směrovou svítilnou a denní svítilnou 40 mm nebo menší, mohou být elektrická zapojení denní svítilny na příslušné straně vozidla taková, že:

—	se denní svítilna vypne, nebo

—	je její svítivost snížena na úroveň nepřesahující 140 cd;

během celého cyklu (zapínání i vypínání) aktivace příslušné přední směrové svítilny.

6.14.4 Geometrická viditelnost:

—	α = 10° nahoru a 10° dolů,

—	β = 20° vlevo a vpravo, je-li denní svítilna pouze jedna,

—	β = 20° ven a 20° dovnitř, jsou-li denní svítilny dvě.

6.14.5 Orientace:

—	dopředu; lze pohybovat s úhlem řízení každého řídítka.

6.14.6 Elektrické zapojení:

—

všechny denní svítilny se musí rozsvítit, jakmile je aktivován hlavní spínač ovládání; mohou však zůstat vypnuté za těchto podmínek:

—	ovládač automatické převodovky je v parkovací poloze,

—	parkovací brzda je aktivována nebo

—	před prvním uvedením vozidla do pohybu po každé manuální aktivaci hlavního spínače ovládání a pohonného systému vozidla,

—	denní svítilny mohou být manuálně deaktivovány, je to však možné, pouze pokud rychlost vozidla nepřesahuje 10 km/h. Svítilny se automaticky znovu aktivují, jakmile rychlost vozidla překročí 10 km/h nebo když vozidlo ujede dráhu delší než 100 m,

—

denní svítilny jsou v každém případě deaktivovány automaticky, když:

—	se vypne motor vozidla pomocí hlavního spínače ovládání,

—	se aktivují přední mlhové světlomety,

—	se aktivují světlomety, kromě případů, kdy se používají k přechodnému výstražnému rozsvěcení v krátkých intervalech, a dále

—

6.14.7 Kontrolka zapojení obvodu:

—	volitelně“;

v dodatku 4 se bod 6.5 nahrazuje tímto:

„6.5	Denní svítilna: ano/ne (*)“.

		ISSN 1977-0626 doi:10.3000/19770626.L_2013.329.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 329

České vydání	Právní předpisy	Svazek 56 10. prosince 2013

Obsah		I Legislativní akty	Strana
		SMĚRNICE
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/54/EU ze dne 20. listopadu 2013 o některých povinnostech státu vlajky ohledně souladu s Úmluvou o práci na moři z roku 2006 a jejího prosazování ( 1 )	1
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/56/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech, pokud jde o uvádění na trh přenosných baterií a akumulátorů obsahujících kadmium, které jsou určené do bezšňůrových elektrických nástrojů, a knoflíkových článků s nízkým obsahem rtuti, a kterou se zrušuje rozhodnutí Komise 2009/603/ES ( 1 )	5

	II Nelegislativní akty
	NAŘÍZENÍ
*	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1277/2013 ze dne 9. prosince 2013, kterým se povoluje zvýšit mezní hodnoty obohacování vína vyrobeného z vinných hroznů sklizených v roce 2013 v některých vinařských oblastech nebo jejich části	10
	Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1278/2013 ze dne 9. prosince 2013 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	13
	SMĚRNICE
*	Směrnice Komise 2013/60/EU ze dne 27. listopadu 2013, kterou se za účelem přizpůsobení technickému pokroku mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/24/ES o některých konstrukčních částech a vlastnostech dvoukolových a tříkolových motorových vozidel, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/67/ES o montáži zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci na dvoukolová a tříkolová motorová vozidla ( 1 )	15
	ROZHODNUTÍ
*	Rozhodnutí Rady 2013/725/SZBP ze dne 9. prosince 2013, kterým se mění a prodlužuje rozhodnutí 2012/173/SZBP o aktivaci operačního střediska EU pro mise a operaci společné bezpečnostní a obranné politiky v oblasti Afrického rohu	39
*	Rozhodnutí Rady 2013/726/SZBP ze dne 9. prosince 2013 na podporu rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2118 (2013) a rozhodnutí Výkonné rady Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) č. EC-M-33/Dec 1 v rámci provádění strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení	41
	2013/727/EU
*	Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 6. prosince 2013, kterým se stanoví formát pro oznamování informací o přijetí a podstatných revizích plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadů (oznámeno pod číslem C(2013) 8641) ( 1 )	44

Členský stát	Vinařské oblasti nebo jejich část (vinařská zóna)
Česká republika	Všechny vinařské oblasti (zóny A a B)
Německo	Všechny vinařské oblasti (zóny A a B)
Francie	Tyto obce v departementu Gironde: Arbanats, Ayguemorte-Les-Graves, Baurech, Beautiran, Belvès-de-Castillon, Blésignac, Branne, Cabara, Camiac-et-Saint-Denis, Capian, Cardan, Castillon-la-Bataille, Castres-Gironde, Civrac-sur-Dordogne, Daignac, Dardenac, Espiet, Faleyras, Francs, Gardegan-et-Tourtirac, Grézillac, Guillac, Haux, La Brède, Langoiran, Lestiac-sur-Garonne, Lugaignac, Mouillac, Mouliets-et-Villemartin, Naujan-et-Postiac, Paillet, Podensac, Portets, Pujols, Rions, Saint-Aubin-de-Branne, Sainte-Colombe, Saint-Étienne-de-Lisse, Sainte-Florence, Saint-Genès-de-Castillon, Saint-Genès-de-Lombaud, Saint-Jean-de-Blaignac, Saint-Léon, Saint-Magne-de-Castillon, Saint-Michel-de-Rieufret, Saint-Morillon, Saint-Pey-d’Armens, Saint-Philippe- d’Aiguille, Saint-Selve, Sainte-Terre, Les Salles-de-Castillon, La Sauve, Tabanac, Tizac-de-Curton, Le Tourne, Vignonet, Villenave-de-Rions a Virelade (zóna C I)
Chorvatsko	Všechny vinařské oblasti (zóny B, C I a C II)
Lucembursko	Všechny vinařské oblasti (zóna A)
Maďarsko	Všechny vinařské oblasti (zóna C I)
Rakousko	Všechny vinařské oblasti (zóna B)
Slovensko	Všechny vinařské oblasti (zóny B a C I)

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kód třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	AL	45,1
	MA	81,4
	TN	86,4
	TR	84,7
	ZZ	74,4
0707 00 05	AL	59,9
	MA	127,8
	TR	122,5
	ZZ	103,4
0709 93 10	MA	153,0
	TR	161,8
	ZZ	157,4
0805 10 20	AR	30,4
	AU	88,3
	MA	36,7
	TR	61,1
	UY	36,0
	ZA	55,2
	ZW	19,7
	ZZ	46,8
0805 20 10	AU	135,6
	MA	58,6
	ZZ	97,1
0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90	TR	66,3
0805 20 30, 0805 20 50, 0805 20 70, 0805 20 90	ZZ	66,3
0805 50 10	TR	70,1
0805 50 10	ZZ	70,1
0808 10 80	BA	42,7
	MK	36,9
	NZ	160,5
	US	165,4
	ZA	199,9
	ZZ	121,1
0808 30 90	TR	130,9
	US	211,2
	ZZ	171,1

	Přijetí nového plánu pro nakládání s odpady
	Podstatná revize plánu pro nakládání s odpady