ISSN 1977-0626

doi:10.3000/19770626.L_2013.240.ces

Úřední věstník

Evropské unie

L 240

European flag  

České vydání

Právní předpisy

Svazek 56
7. září2013


Obsah

 

II   Nelegislativní akty

Strana

 

 

NAŘÍZENÍ

 

*

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 861/2013 ze dne 2. září 2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie

1

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 862/2013 ze dne 5. září 2013, kterým se schvaluje změna, která není menšího rozsahu, ve specifikaci názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Casatella Trevigiana (CHOP))

15

 

*

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 863/2013 ze dne 5. září 2013 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury

17

 

 

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 864/2013 ze dne 6. září 2013 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

19

 

 

ROZHODNUTÍ

 

*

Rozhodnutí Rady 2013/446/SZBP ze dne 6. září 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/452/SZBP o Pozorovatelské misi Evropské unie v Gruzii (EUMM Georgia)

21

 

 

2013/447/EU

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 5. září 2013 o koeficientu standardního využití kapacity podle čl. 18 odst. 2 rozhodnutí 2011/278/EU ( 1 )

23

 

 

2013/448/EU

 

*

Rozhodnutí Komise ze dne 5. září 2013 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné bezplatné přidělování povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (oznámeno pod číslem C(2013) 5666)  ( 1 )

27

 

 

AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

 

 

2013/449/EU

 

*

Rozhodnutí Výboru pro celní spolupráci ESA-EU č. 1/2013 ze dne 7. srpna 2013 o odchylce od pravidel původu stanovených v protokolu 1 k Prozatímní rámcové dohodě o dohodě o hospodářském partnerství mezi státy východní a jižní Afriky na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé s ohledem na zvláštní situaci Mauricia, pokud jde o konzervovaného tuňáka pruhovaného

36

 

 

 

*

Oznámení čtenářům – Nařízení Rady (EU) č. 216/2013 ze dne 7. března 2013 o elektronickém vydávání Úředního věstníku Evropské unie (pokračování na vnitřní straně zadní obálky)

s3

 

*

Oznámení čtenářům – způsob odkazování na akty (pokračování na vnitřní straně zadní obálky)

s3

 


 

(1)   Text s významem pro EHP

CS

Akty, jejichž název není vyti_těn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu.

Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.


II Nelegislativní akty

NAŘÍZENÍ

7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/1


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ RADY (EU) č. 861/2013

ze dne 2. září 2013,

kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ze dne 11. června 2009 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (1) (dále jen „základní nařízení“), a zejména na článek 15 uvedeného nařízení,

s ohledem na návrh předložený Evropskou komisí (dále jen „Komise“) po konzultaci s poradním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   ŘÍZENÍ

1.1   Prozatímní opatření

(1)

Komise uložila nařízením (EU) č. 419/2013 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní vyrovnávací clo na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie.

(2)

Šetření bylo zahájeno na základě podnětu, který podala dne 28. června 2012 Evropská federace průmyslu železa a oceli (Eurofer) (dále jen „žadatel“) jménem výrobců Unie, kteří představují více než 50 % celkové výroby některých drátů z nerezavějící oceli v Unii.

(3)

V souběžném antidumpingovém šetření Komise uložila nařízením (EU) č. 418/2013 (3) prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie.

1.2   Strany dotčené šetřením

(4)

V prozatímní fázi šetření byl použit výběr vzorku u indických vyvážejících výrobců, výrobců v Unii a dovozců, kteří nejsou ve spojení. Jelikož však dva dovozci vybraní do vzorku neodpověděli na dotazník, nebylo možné vybrat u dovozců vzorek. Pro konečná zjištění, zejména pokud jde o zájem Unie, byly použity veškeré dostupné informace týkající se spolupracujících dovozců.

(5)

Sedm indických vyvážejících výrobců, kteří nebyli zařazeni do vzorku, požádalo o individuální přezkoumání. Dva z nich odpověděli na dotazníky. Pět jich odpovědi na dotazníky nezaslalo. Jeden ze dvou výrobců, kteří odpovědi zaslali, stáhl svoji žádost o individuální přezkoumání. Komise tudíž přezkoumala žádost jednoho indického vyvážejícího výrobce, který nebyl zařazen do vzorku:

KEI Industries Limited, Nové Dillí (dále jen „KEI“).

(6)

Nehledě na výše uvedené skutečnosti se 5., 6., 7., 8., 10., 11., 12. a 14. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje.

1.3   Období šetření a posuzované období

(7)

Jak je uvedeno v 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. dubna 2011 do 31. března 2012 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů, které jsou významné pro posouzení újmy, se týkalo období od 1. ledna 2009 do 31. března 2012 (dále jen „posuzované období“).

1.4   Následný postup

(8)

Po sdělení nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních vyrovnávacích opatření (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo své připomínky několik zúčastněných stran, a to dva vyvážející výrobci, žadatel a 11 uživatelů. Všechny strany, které o to požádaly, byly vyslechnuty. Komise nadále shromažďovala informace, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění. Všechny obdržené připomínky byly zváženy a v odůvodněných případech vzaty v úvahu.

(9)

Komise všem zúčastněným stranám sdělila základní skutečnosti a úvahy, z nichž vycházel záměr doporučit uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie a konečný výběr částek zajištěných v podobě prozatímního cla („poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla rovněž poskytnuta lhůta, během níž se mohly k poskytnutí konečných informací vyjádřit. Všechny obdržené připomínky byly zváženy a v odůvodněných případech vzaty v úvahu.

2.   DOTČENÝ VÝROBEK A OBDOBNÝ VÝROBEK

(10)

Podle 21. bodu odůvodnění prozatímního nařízení jsou jako dotčený výrobek definovány dráty z nerezavějící oceli:

i)

obsahující (v hmotnostních procentech) 2,5 % nebo více niklu, jiné než dráty obsahující 28 % nebo více, avšak nejvýše 31 % niklu a 20 % nebo více, avšak nejvýše 22 % chromu,

ii)

obsahující (v hmotnostních procentech) méně než 2,5 % niklu, jiné než dráty obsahující 13 % nebo více, avšak nejvýše 25 % chromu a 3,5 % nebo více, avšak nejvýše 6 % hliníku,

v současnosti kódů KN 7223 00 19 a 7223 00 99, pocházející z Indie.

(11)

Někteří uživatelé vyjádřili obavy ohledně zjevného nedostatečného rozlišení mezi různými typy dotčeného výrobku a obdobného výrobku, neboť u všech typů výrobku existuje široký sortiment. Zejména byla vyslovena obava ohledně toho, jak by bylo možné během šetření zajistit spravedlivé srovnání všech typů. Jako u většiny šetření zahrnuje definice dotčeného výrobku širokou škálu typů výrobku, které mají stejné nebo podobné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti. Skutečnost, že se tyto vlastnosti mohou u různých typů výrobku lišit, může opravdu vést v šetření k tomu, že je pokryta široká škála typů. Tak je tomu i v případě stávajícího šetření. Komise vzala v úvahu rozdíly mezi typy výrobku a zajistila spravedlivé srovnání. Každému typu výrobku vyrobenému a prodanému indickými vyvážejícími výrobci bylo přiřazeno jednoznačné kontrolní číslo výrobku (product control number, „PCN“); totéž platí pro každý typ výrobku vyrobený a prodaný výrobním odvětvím Unie. Číslo vyplynulo z hlavních vlastností výrobku, v tomto případě z druhu oceli, pevnosti v tahu, povlaku, povrchové úpravy, průměru a tvaru. Proto byly na základě PCN porovnány typy drátů vyvážené do Unie s výrobky vyráběnými a prodávanými výrobním odvětvím Unie, které mají stejné nebo podobné vlastnosti. Všechny tyto typy spadají pod definici dotčeného výrobku a obdobného výrobku obsaženou v oznámení o zahájení řízení (4) a v prozatímním nařízení.

(12)

Jedna strana znovu tvrdila, že se takzvané „vysoce technické“ typy výrobku liší od ostatních typů dotčeného výrobku a že s nimi nejsou zaměnitelné. Tvrdí, že by proto měly být z definice výrobku vyloučeny. Podle judikatury se pro účely určení, zda se jedná o obdobné výrobky, takže jsou součástí stejného výrobku, musí zejména ověřit, zda mají stejné technické a fyzikální vlastnosti, stejné základní konečné využití a stejný vztah mezi kvalitou a cenou. V tomto ohledu se musí též posoudit zaměnitelnost těchto výrobků a konkurence mezi nimi (5). Šetřením se však zjistilo, že tyto „vysoce technické“ typy výrobku, na které strana odkazuje, mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti jako ostatní výrobky zahrnuté do šetření. Jedná se o dráty vyrobené z nerezavějící oceli. Jedná se o polotovary z oceli (které se ve většině případů dále zpracovávají při výrobě široké škály konečných výrobků) a výrobní proces je podobný, s použitím podobných strojů, takže výrobci mohou podle poptávky různé varianty výrobku zaměňovat. I když tedy různé typy drátů nejsou přímo zaměnitelné a přímo si nekonkurují, výrobci soutěží o zakázky, v nichž jde o širokou škálu drátů z nerezavějící oceli. Navíc tyto typy výrobku s použitím podobných výrobních metod vyrábí a prodává jak výrobní odvětví Unie, tak indičtí vyvážející výrobci. Toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(13)

V reakci na poskytnutí konečných informací jedna strana tvrdila, že analýza provedená Komisí ohledně otázky, zda mají být tzv. vysoce technické typy výrobku zahrnuty do šetření, byla nedostatečná. Toto tvrzení bylo zamítnuto. Šetřením se prokázalo, že vysoce technické typy výrobku spadají pod definici výrobku uvedenou ve 12. bodě odůvodnění výše. Strana se mylně domnívala, že musejí být splněna současně všechna kritéria uvedená v judikatuře. Toto tvrzení je mylné. Podle judikatury má Komise při vymezování produktu (6) široký prostor pro uvážení a musí se při tomto posouzení opírat o soubor kritérií stanovených Soudním dvora Evropské unie. Přitom některá kritéria mohou často, jako i v tomto případě, směřovat jedním směrem a jiná jiným směrem; v takové situaci musí Komise provést celkové posouzení, jak učinila i v tomto případě. Zúčastněná strana tudíž mylně předpokládala, že aby mohly typy výrobků spadat pod stejnou definici výrobku, musí mít všechny vlastnosti stejné.

(14)

Několik uživatelů tvrdilo, že tzv. dráty z nerezavějící oceli „řady 200“ by měly být z definice výrobku vyloučeny. Tvrdili zejména, že tento typ výrobku výrobní odvětví Unie téměř nevyrábělo. Toto tvrzení však není podložené. Za prvé skutečnost, že výrobní odvětví Unie nevyrábí určitý typ výrobku, není dostatečným důvodem, aby byl tento typ výrobku vyloučen z šetření, pokud je výrobní postup takového charakteru, že by výrobci v Unii mohli kdykoli zahájit výrobu daného typu výrobku. Za druhé, v případě vysoce technických drátů (viz 12. bod odůvodnění) bylo zjištěno, že tyto druhy dotčeného výrobku mají stejné nebo podobné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti jako ostatní typy obdobného výrobku vyráběného a prodávaného výrobním odvětvím Unie. Toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(15)

Alternativně tito uživatelé tvrdili, že by do definice dotčeného výrobku měl být zahrnut válcovaný drát. Nicméně válcovaný drát je surovinou pro výrobu dotčeného výrobku, ze které se mohou vyrábět také jiné výrobky, například spojovací materiály a hřebíky. Tudíž se na rozdíl od výrobku, jenž je předmětem šetření, nejedná o hotový výrobek z oceli. Tvářením za studena je možné kromě jiného z válcovaného drátu vyrábět dotčený výrobek nebo obdobný výrobek. Proto válcovaný drát nemůže být zahrnut do definice výrobku ve smyslu základního nařízení.

(16)

Na základě výše uvedených informací se tímto potvrzují definice dotčeného výrobku a obdobného výrobku v 21. až 24 bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

3.   SUBVENCOVÁNÍ

3.1   Úvod

(17)

Ve 25. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se odkazuje na tyto režimy, v jejichž rámci jsou údajně poskytovány napadnutelné subvence:

a)

režim „Duty Entitlement Passbook“ (dále jen „režim DEPBS“);

b)

režim navracení cla (dále jen „režim DDS“, Duty Drawback Scheme);

c)

režim předběžného povolení (dále jen „režim AAS“, Advance Authorisation Scheme);

d)

režim podpory vývozu kapitálového zboží (dále jen „režim EPCGS“, Export Promotion Capital Goods Scheme);

e)

režim vývozních úvěrů (dále jen „režim ECS“, Export Credit Scheme);

f)

režim „Focus Market Scheme“ (dále jen „režim FMS“);

g)

režim zvláštních hospodářských zón/jednotek orientovaných na vývoz (dále jen „režim SEZ/EOU“, Special Economic Zones/Export Oriented Units).

(18)

Výrobní odvětví Unie mělo za to, že Komise opomněla zohlednit některé subvenční režimy, zejména pak režimy regionální, a dospělo tak k názoru, že subvence, které indičtí výrobci podle šetření obdrželi, byly podhodnoceny. Toto tvrzení je neopodstatněné. Komise podrobila šetření všechny národní i místní režimy subvencí uvedené v podnětu. Komise však zjistila, že během období šetření vyvážející výrobci zařazení do vzorku obdrželi subvence pouze v rámci režimů uvedených ve 14. bodě odůvodnění.

(19)

Výrobní odvětví Unie rovněž tvrdilo, že jelikož se v rámci souběžného antidumpingového šetření zjistilo, že údaje poskytnuté indickými výrobci zařazenými do vzorku nebyly spolehlivé a byl použit článek18 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (7), měl být v rámci současného šetření stejným způsobem uplatněn odpovídající článek 28 základního nařízení. Článek 28 základního nařízení se však použije, pouze pokud jsou splněny příslušné podmínky, avšak v případě informací předložených indickými výrobci zařazenými do vzorku tomu tak nebylo. Toto tvrzení tudíž nelze přijmout.

(20)

Šetření ukázalo, že režimy DEPBS, DDS s AAS jsou součástí jednoho mechanismu subvencování, a to režimu navracení cla. Indie dlouhou dobu využívala různé typy tohoto mechanismu, přičemž jednotlivé dílčí mechanismy se často měnily. Šetření ukázalo, že je vhodné analyzovat tyto dílčí mechanismy společně, neboť vývozci si z nich musí zpravidla vybrat (vzájemně se vylučují) a při vypršení jednoho dílčího mechanismu přejít k jinému.

(21)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 25. až 28. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

3.2   Režim „Duty Entitlement Passbook“ (dále jen „režim DEPBS“)

(22)

Jeden z indických vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tvrdil, že režim DEPBS by neměl být považován za napadnutelné subvence, neboť účelem tohoto režimu je vyrovnat dovozní cla. Dále pro výrobek, jenž je předmětem šetření, údajně neexistují domácí vstupy, lze se tedy důvodně domnívat, že každý dovoz byl zdaněn 5 % a že horní hranice stanovená indickou vládou zajišťuje, že nedochází k nadměrnému vyrovnání. Jak je vysvětleno ve 38. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento režim nelze považovat za přípustný režim vracení cla nebo režim vracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, jelikož nesplňuje pravidla stanovená v příloze I písm. i), v příloze II (definice a pravidla navracení) a příloze III (definice a pravidla navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Zejména jde o to, že vývozce, který využívá výhod režimu DEPBS, nemá žádnou povinnost skutečně spotřebovat bezcelně dovezené zboží ve svém výrobním procesu a částka úvěru není vypočtena ve vztahu ke skutečné hodnotě využitého vstupního materiálu. V neposlední řadě má vývozce nárok čerpat výhody režimu DEPBS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupní materiály doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál.

Indická vláda nezavedla žádný systém, který by vázal výši cla, od kterého je dovezený vstupní materiál osvobozen, na jeho spotřebu při výrobě vyvezených výrobků. Ani podniky, které využívají tohoto režimu, neměly k dispozici žádný mechanismus, na jehož základě by bylo možné prokázat, že neobdržely nadměrné úlevy. Kromě toho podnik neprokázal, že v tomto konkrétním případě nedošlo k nadměrnému vyrovnání, jelikož mohl například využít možnosti vyrovnání za jiné dovezené zboží nebo vyrovnání za dovezený vstupní materiál, aniž by tento materiál použil k výrobě dotčeného výrobku. Je třeba rovněž poznamenat, že tvrzení, že neexistuje domácí výroba vstupního materiálu, není správné, neboť nejméně jeden z podniků, kterého se šetření týkalo, tento materiál vyráběl a dva další jej nakupovaly od domácího výrobce a nikoli od domácího dovážejícího obchodníka. Proto tato tvrzení nelze přijmout.

(23)

Jedna strana tvrdila, že v případě prodeje licence pro režim DEPBS skutečná prodejní cena nedosahovala hodnoty licence, a napadnutelná výhoda tudíž byla nižší, než výhoda stanovená prozatímně. Výhoda získaná podle tohoto režimu však byla vypočítána na základě výše úvěru poskytnutého v rámci této licence, bez ohledu na to, zda byla licence použita pro vyrovnání dovozních cel či zda byla skutečně prodána. Jakýkoli prodej licence za cenu pod její nominální hodnotou je čistě obchodní rozhodnutí, které nemění výši výhody poskytované v rámci tohoto režimu. Proto nemůže být toto tvrzení přijato.

(24)

Indická vláda tvrdila, že v průběhu období šetření byl režim DEPBS ukončen, a tudíž by neměl být napadnut. Tvrdí dále, že jelikož režim vracení cla není rámcem navazujícím na režim DEPBS, nemůže být režim DEPBS napadnut. Režim DEPBS byl skutečně ukončen dne 30. září 2011, během období šetření. K subvencování však docházelo i nadále. Bylo zjištěno, že jako alternativu k režimu DEPBS vývozci získávali výhody v rámci režimu AAS, a především DDS. Jak je uvedeno ve 42. až 44. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly režimy AAS a DDS upraveny tak, aby byl zajištěn plynulý přechod z režimu DEPBS. Navíc je povaha výhod poskytovaných v rámci těchto tří režimů, tj. ušlý příjem ve formě osvobození od cel, naprosto identická. Podniky si tak mohou vybrat, který režim k vyrovnání cel využijí. Proto by měly být subvence poskytnuté indickou vládou během období šetření napadnuty, a to navzdory skutečnosti, že režim DEPBS byl v polovině období šetření ukončen, neboť nadřazený systém výhod trval i nadále, jelikož z důvodů uvedených ve 20. bodě odůvodnění představují všechny režimy vracení cla jediný mechanismus subvencování s různými, často se měnícími dílčími mechanismy. Proto nemůže být toto tvrzení přijato.

(25)

V reakci na poskytnutí konečných informací indická vláda znovu zopakovala svá tvrzení ohledně ukončení režimu DEPBS po poskytnutí konečných informací. Jelikož nebyly předloženy žádné nové argumenty, které by vedly ke změně závěru, podle něhož bylo subvencování v rámci zrušeného režimu DEPBS nahrazeno upraveným režimem DDS, nelze toto tvrzení přijmout.

(26)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 29. až 47. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Dále bylo zjištěno, že indický vyvážející výrobce KEI v období šetření režim DEPBS využíval. Subvenční sazba činila 0,50 %.

3.3   Režim navracení cla (dále jen „režim DDS“, Duty Drawback Scheme)

(28)

Indická vláda tvrdila, že režim DDS by neměl být považován za napadnutelné subvence, neboť účelem tohoto režimu je vyrovnat dovozní cla a spotřební daně zaplacené za vstupy. Jak je vysvětleno v 58. až 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tento režim nelze považovat za povolený režim navracení cla nebo režim navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, jelikož nevyhovuje pravidlům uvedeným v příloze I písm. i), příloze II a příloze III základního nařízení. Konkrétně neexistuje režim nebo zavedený postup pro potvrzení, jaké vstupní materiály jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. V neposlední řadě má vývozce nárok čerpat výhody režimu DDS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupní materiály doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by musel prokázat, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Výše uvedené skutečnosti potvrdila zjištění, k nimž se dospělo u navštívených společností a prostřednictvím odpovídajících právních předpisů, zejména oběžníku indické vlády č. 24/2001, jak je vysvětleno v 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Kromě toho indická vláda ve své argumentaci v odstavci 32 uvedeného oběžníku připustila, že režim DDS může vést k nadměrnému vyrovnání. Proto nemůže být toto tvrzení indické vlády přijato.

(29)

Indická vláda dále tvrdila, že mechanismus zjišťování spotřeby vstupů na základě vzorku by měl být přijatelný, ačkoli pomocí tohoto systému nelze prošetřit všechny příjemce zejména z důvodu vysokého počtu příjemců a administrativní zátěže spojené s jejich kontrolou. Toto tvrzení však nelze přijmout, jelikož není v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem ii), přílohou I bodem i), přílohou II a přílohou III základního nařízení.

(30)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 48. až 64. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(31)

Dále bylo zjištěno, že indický vyvážející výrobce KEI Industries v období šetření režim DDS využíval. Subvenční sazba činila 0,29 %.

3.4   Režim předběžného povolení (dále jen „režim AAS“, Advance Authorisation Scheme)

(32)

Jeden z indických vyvážejících výrobců zařazených do vzorku tvrdil, že režim AAS by měl být považován za režim navracení cla, neboť dovezené materiály se používají na výrobu vyváženého zboží. Jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, podrežim použitý v rámci tohoto případu není přípustným režimem navracení cla či režimem navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje pravidlům stanoveným v příloze I písm. i), příloze II a příloze III základního nařízení. Indická vláda neuplatnila účinným způsobem žádný kontrolní systém ani postup, aby ověřila, zda byly vstupní materiály spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém objemu (příloha II část II bod 4 základního nařízení a v případě režimů navracení u náhradních vstupů příloha III část II bod 2 základního nařízení). Navíc standardní normy vstupů a výstupů pro dotčený výrobek nebyly dostatečně přesné a nemohou samy o sobě tvořit systém zjišťování skutečné spotřeby. Uvedené normy jsou vytvořeny tak, že neumožňují indické vládě ověřovat s dostatečnou přesností, jaká množství vstupů jsou spotřebována při výrobě vyváženého výrobku. Indická vláda kromě toho neprovedla žádná další přezkoumání na základě skutečných vstupních materiálů, jak je uvedeno v 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ačkoli za normálních okolností by takové přezkoumání bylo vzhledem k absenci účinně uplatňovaného ověřovacího systému potřebné (příloha II část II odst. 5 a příloha III část II bod 3 základního nařízení). Uvedený podrežim je proto napadnutelný a příslušné tvrzení se odmítá.

(33)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 65. až 80. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(34)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim AAS v období šetření nevyužíval.

3.5   Režim podpory vývozu kapitálového zboží (dále jen „režim EPCGS“, Export Promotion Capital Goods Scheme)

(35)

Po poskytnutí konečných informací poukázal jeden indický vyvážející výrobce na chybu ve výpočtu. Tato připomínka byla částečně oprávněná a byla zohledněna při výpočtu výše subvence. Jelikož celkové subvenční rozpětí pro tuto společnost bylo již před touto opravou pod úrovní de minimis, nemění úprava ani konečnou výši vyrovnávacího cla pro tuto společnost, ani nemá vliv na průměrné subvenční rozpětí pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku či na celostátní subvenční rozpětí.

(36)

Nehledě na výše uvedené skutečnosti se 81. až 91. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje.

(37)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim EPCGS v období šetření nevyužíval, pokud jde o dotčený výrobek.

3.6   Režim vývozních úvěrů (dále jen „režim ECS“, Export Credit Scheme)

(38)

Indická vláda tvrdila, že Komise v 92. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nesprávně cituje právní základ pro režim ECS. Indická vláda uvedla, že rámcový oběžník DBOD č. DIR(Exp.) BC 01/04.02.02/2007-2008 („rámcový oběžník 07–08“) a rámcový oběžník DBOD č. DIR(Exp.) BC 09/04.02.02/2008-09 („rámcový oběžník 08–09“) byly aktualizovány a právní základ pro režim ECS v období šetření představují rámcový oběžník DBOD č. DIR(Exp.) BC 06/04.02.002/2010-11 („rámcový oběžník 10–11“) a rámcový oběžník DBOD č. DIR.(Exp.) BC 04/04.02.002/2011-2012 („rámcový oběžník 11–12“). V tomto ohledu je připomínka indické vlády samozřejmě správná.

(39)

Indická vláda dále podotkla, že pokud by byl zohledněn správný aktualizovaný právní základ, musela by Komise vzít v potaz skutečnost, že maximální strop úrokové sazby použitelný pro vývozní úvěry, který Indická centrální banka dříve stanovila pro komerční banky jako závazný, přestal před obdobím šetření existovat, pokud jde o vývozní úvěry v rupiích. Z tohoto důvodu tudíž nelze tento režim, pokud jde o úvěry v rupiích, nadále považovat za subvenci. Šetřením se prokázalo, že dvě společnosti zařazené do vzorku využily vývozních úvěrů od soukromých bank, jejichž úrokové sazby byly nižší než referenční sazby stanovené Indickou centrální bankou. Šetřením nebyl zjištěn žádný komerčně přijatelný důvod, proč tyto soukromé banky poskytují úvěry se zvýhodněnou úrokovou sazbou, které byly zřejmě ztrátové. Tyto postupy, jakými banky poskytují úvěry, by mohly poukazovat na přetrvávající vliv vlády. V rámci šetření ovšem nebyly nalezeny žádné důkazy ohledně rozsahu vlivu podle pravidel WTO, které by dokládaly přetrvávající pověření nebo řízení komerčních bank. Komise proto rozhodla, že výhody plynoucí ze zvýhodněných sazeb nebude z důvodu nedostatečných důkazů o řízení a/nebo finančním příspěvku indické vlády považovat za subvenci v rámci tohoto podrežimu.

(40)

Indická vláda rovněž tvrdila, že nejnovější aktualizace rámcového oběžníku – DBOD č. DIR(Exp.) BC. 06/04.02.002/2012-13 („rámcový oběžník 12–13“), který vstoupil v platnost dva měsíce po období šetření, zrušil maximální stropy úrokových sazeb pro vývozní úvěry rovněž, pokud jde o úvěry v cizí měně. S odkazem na čl. 15 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení indická vláda tvrdí, že v takovém případě by tento prvek režimu vývozních úvěrů rovněž neměl být napadán, neboť řízení bank ze strany vlády bylo ukončeno. V předloženém rámcovém oběžníku 12–13 se sice nachází ustanovení s platností od května 2012, podle něhož mohou komerční banky svobodně stanovovat úrokové sazby vývozních úvěrů v cizí měně, jak tvrdí indická vláda, avšak taková změna instrukcí Indické centrální banky určená soukromým bankám během šetření by sama o sobě nebyla dostačující k vyloučení tohoto režimu, jelikož pověření vlády může pokračovat neformální cestou, což by muselo být předmětem dalšího šetření. Vzhledem k výše uvedeným závěrům k podrežimu pro vývozní úvěry v rupiích však Komise rozhodla, že tento podrežim pro úvěry v cizí měně v této fázi nenapadne.

(41)

Proto budou celní sazby podle potřeby upraveny.

3.7   Režim „Focus Market Scheme“ (dále jen „režim FMS“)

(42)

Po poskytnutí konečných informací předložila indická vláda připomínky k režimu FMS. Tvrdila, že režim geograficky souvisí se zeměmi, které nejsou součástí Unie, a nemůže být proto Unií napadnut. Indická vláda však nedokázala uvést argumenty, kterými by zpochybnila praktické provádění programu či skutečnost, že může být výhoda režimu FMS využívána pro dotčený výrobek, totiž že úvěry na clo v rámci režimu FMS jsou volně přenositelné a že mohou být použity k zaplacení cla u následného dovozu jakéhokoliv vstupního materiálu nebo zboží včetně kapitálového zboží. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto, neboť z šetření vyplynulo, že dotčený výrobek při vývozu do Unie může využívat a využívá tohoto režimu.

(43)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 101. až 111. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(44)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim FMS v období šetření nevyužíval.

3.8   Režim jednotek orientovaných na vývoz (dále jen „režim EOUS“)

(45)

Po poskytnutí konečných informací předložil připomínky k tomuto režimu jediný vyvážející výrobce využívající režimu EOUS, kterého se šetření týkalo. Společnost tvrdila, že by Komise měla pro výpočet výhody plynoucí z režimu EOUS používat jiný postup. Tvrdila také, že s některými výhodami v rámci režimu EOUS by se mělo zacházet jako s přípustným režimem navracení cla ve smyslu přílohy II a III základního nařízení, a neměly by proto být napadnutelné.

(46)

Bylo však zjištěno, že bez ohledu na použitou metodu výpočtu by subvenční sazba pro tento režim nepřesáhla 0,95 %, což znamená, že by celkové subvenční rozpětí pro tuto společnost zůstalo pod úrovní de minimis. Nepovažovalo se proto za nutné toto tvrzení v rámci tohoto šetření dále analyzovat.

(47)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 112. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(48)

Bylo zjištěno, že indický vývozce, společnost KEI Industries, režim EOUS v období šetření nevyužíval.

3.9   Výše napadnutelných subvencí

(49)

V návaznosti na rozhodnutí nepovažovat výhody plynoucí z režimu ESC za subvenci, jak je popsáno v 38. až 41. bodě odůvodnění, a opravu výpočtu výhody plynoucí z režimu EPCGS pro jednu ze společností, jak je popsáno v 35. bodě odůvodnění, byly celní sazby podle potřeby upraveny. Konečné výše napadnutelných subvencí stanovené v souladu s ustanoveními základního nařízení vyjádřené podle hodnoty se pohybují v rozmezí od 0,79 % do 3,72 %.

Režim

Společnost

Raajratna

Venus Group

Viraj

KEI

DEPBS (8)

0,58 %

0,93 %, 1,04 %, 1,32 %, 2,04 %

0,50 %

DDS (8)

0,61 %

1,14 %, 1,77 %, 1,68 %, 1,91 %

0,29 %

AAS (8)

2,43 %

0,15 %, 0 %, 0 %, 0 %

EPCGS (8)

0,09 %

0,02 %, 0 %, 0 %, 0 %

0,03 %

ECS (8)

FMS (8)

0,13 %, 0,71 %, 0,07 %, 0 %

EOU (8)

0,95 %

TOTAL

3,72 %

3,03 % (9)

0,98 % (10)

0,79 % (10)

(50)

Nově vypočítané subvenční rozpětí pro spolupracující společnosti nezahrnuté do vzorku činí 3,41 %.

(51)

Nově vypočítané celostátní subvenční rozpětí činí 3,72 %.

4.   VÝROBNÍ ODVĚTVÍ UNIE

4.1   Výrobní odvětví Unie

(52)

Někteří uživatelé zpochybnili počet výrobců v Unii stanovený v 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tvrdí, že počet výrobců byl posouzen nesprávně a ve skutečnosti na trhu Unie existuje méně výrobců.

(53)

Komise poukazuje na to, že toto tvrzení nebylo podložené, a po ověření informací uvedených ve 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzuje, že během období šetření vyrábělo dotčený výrobek v Unii 27 výrobců. Tento počet byl určen na základě podnětu, reprezentativnosti a šetření. Komise kontaktovala všechny známé výrobce v Unii a obdržela údaje, které byly použity v souvislosti s tímto šetřením.

4.2   Výroba v Unii a výběr vzorku výrobců v Unii

(54)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 117. až 119. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

5.   ÚJMA

5.1   Spotřeba v Unii

(55)

Někteří uživatelé tvrdili, že při analyzování újmy neměly být zohledněny údaje za rok 2009, protože finanční krize, která v tomto roce nastala, měla zejména na spotřebu v Unii rušivé účinky. I kdyby však byl rok 2009 z analýzy vynechán, stále by byl patrný rostoucí trend spotřeby (+5 %), který je ukazatelem zlepšujícího se trhu. Nepříznivé dopady finanční krize jsou navíc uznány ve 120. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, přesto se však dospělo k závěru, že se situace na trhu zlepšila. Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 120. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

5.2   Dovoz z dotčené země do Unie

(56)

Subvenční rozpětí stanovené pro společnost KEI Industries nedosahuje nepatrné hodnoty, kterou uvádí čl. 14 odst. 5 základního nařízení (viz 49. bod odůvodnění). Má se tudíž za to, že tento vyvážející výrobce nevyužil během období šetření režimů subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Z toho důvodu byl objem jeho dovozu vyloučen z objemu subvencovaného dovozu z Indie. Jeden vyvážející výrobce, Venus Group, uvedl, že některé transakce byly omylem započítány dvakrát. Komise s vyvážejícím výrobcem souhlasila, a proto byly tyto transakce od celkového objemu subvencovaného dovozu z Indie odečteny. Objem, podíl na trhu a průměrná cena subvencovaného dovozu byly příslušným způsobem revidovány.

(57)

Objem subvencovaného dovozu a jeho podíl na trhu:

 

2009

2010

2011

Objem (v tunách)

11 620

20 038

25 326

24 415

Index (2009 = 100)

100

172

218

210

Podíl na trhu

8,8 %

10,7 %

12,9 %

12,4 %

Index (2009 = 100)

100

121

146

140

Zdroj:

Eurostat a odpovědi na dotazník.

(58)

Společnost KEI Industries vyvezla během období šetření jen omezené množství dotčeného výrobku a také transakce Venus Group uvedené výše se omezovaly na malé množství, proto odečtení tohoto objemu dovozu od celkového objemu subvencovaného dovozu z Indie neměnilo nic na trendech popsaných ve 123. a 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tyto body odůvodnění prozatímního nařízení se proto potvrzují.

(59)

Průměrná cena subvencovaného dovozu:

 

2009

2010

2011

Průměrná cena

(EUR/t)

2 419

2 856

3 311

3 259

Index (2009 = 100)

100

118

137

135

Zdroj:

Eurostat a odpovědi na dotazník.

(60)

Jak již bylo řečeno, společnost KEI Industries vyvezla během období šetření jen omezené množství a vyjmutí určitých transakcí Venus Group se týkalo také jen omezeného množství. Odečtení objemu dovozu společnosti KEI Industries a výše uvedených transakcí Venus Group od celkového objemu subvencovaného dovozu z Indie proto nevedlo k žádné výrazné změně průměrné ceny subvencovaného indického dovozu, ani ke změně výpočtu cenového podbízení. Nově vypočítané rozpětí cenového podbízení činí 11,7 %. Ostatní závěry, které vyplývají ze zjištění popsaných ve 128. až 130. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se potvrzují.

(61)

V reakci na poskytnutí konečných informací indická vláda tvrdila, že Komise uplatnila poměrné snížení subvencovaného dovozu pouze na objem dovozu spolupracujících vyvážejících výrobců, aby tak vzala v potaz zjištění ohledně nepatrné úrovně u společnosti KEI a vyjmutí některých transakcí Venus Group, které byly omylem započítány dvakrát. Toto tvrzení je založeno na nedorozumění. Komise uplatnila poměrné snížení na celý objem dovozu, včetně dovozu nespolupracujících dovozců. Proto musí být toto tvrzení zamítnuto.

5.3   Hospodářská situace výrobního odvětví Unie

(62)

Některé strany tvrdily, že výsledky, kterých výrobní odvětví Unie dosáhlo, by měly být v kontextu globální hospodářské krize považovány za poměrné dobré a že s výjimkou jediného ukazatele újmy, totiž podílu na trhu, žádný jiný ukazatel nenasvědčuje tomu, že by docházelo k újmě.

(63)

Jedna strana tvrdila, že se průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie zvýšily asi o 34 %, tedy daleko výrazněji, než výrobní náklady, které se během stejného období zvýšily o 13 %. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že výrobní odvětví Unie své zboží na počátku posuzovaného období, tedy v roce 2009, prodávalo za ceny nižší, než byly výrobní náklady, a teprve od roku 2011 se mu podařilo prodávat za ceny převyšující výrobní náklady.

(64)

Z šetření vyplynulo, že některé ukazatele újmy, jako objem výroby a vytížení kapacit, sice vykazovaly pozitivní trend, nebo zůstaly stabilní, např. zaměstnanost, avšak řada jiných ukazatelů týkajících se finanční situace výrobního odvětví Unie, např. ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic, během posuzovaného období nevykazovaly uspokojivý vývoj. Ukazatel týkající se investic se sice v roce 2010 zlepšil, v roce 2011 a během období šetření však poklesl pod hodnotu z roku 2009. Pravdou také je, že se v letech 2009 až 2011 zlepšila návratnost investic a dosáhla hodnoty 6,7 %, během období šetření však opět poklesla na 0,8 %. Obdobně se také ukazatele ziskovosti a peněžního toku do roku 2011 zlepšovaly, v období šetření se však začaly opět zhoršovat. Proto lze dospět k závěru, že se výrobní odvětví Unie po roce 2009 začalo zotavovat, avšak toto oživení bylo následně zpomaleno subvencovaným dovozem z Indie.

(65)

Na žádost jedné zúčastněné strany lze potvrdit, že výše zásob uvedená v 153. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se týkala činnosti podniků v Unii zařazených do vzorku.

(66)

Výrobní odvětví Unie tvrdilo, že cílové ziskové rozpětí ve výši 5 % stanovené v prozatímní fázi je příliš nízké. Dotyčná strana své tvrzení dostatečně neodůvodnila. Ve 148. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou vysvětleny důvody pro toto ziskové rozpětí a z šetření nevyplynuly žádné další důvody pro to, aby bylo změněno. Cílový zisk ve výši 5 % zůstává tudíž pro účely konečných zjištění zachován.

(67)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že obtíže výrobního odvětví Unie jsou způsobeny převážně strukturálními problémy. Proto bylo cílové ziskové rozpětí ve výši 5 % také nereálné.

(68)

Je třeba připomenout, že podle judikatury (11) musí orgány stanovit ziskové rozpětí, se kterým by výrobní odvětví Společenství mohlo počítat za normálních podmínek hospodářské soutěže bez subvencovaného dovozu. V daném případě nebylo z následujících důvodů možné provést tuto analýzu dotčeného výrobku pro výrobní odvětví Unie. Dostačující údaje pro výpočet ziskového rozpětí pro dotčený výrobek jsou k dispozici až od roku 2007. V roce 2007 činilo ziskové rozpětí 3,7 %; od roku 2008 bylo toto rozpětí v důsledku finanční a hospodářské krize záporné. Žadatel tvrdil, že subvencované výrobky začaly přicházet na trh Unie od roku 2007 (kdy se objem dovozu zvýšil z 17 727 t v roce 2006 na 24 811,3 t), což se šetřením potvrdilo. Orgány proto zjistily cílové ziskové rozpětí na základě skutečných zisků v jiných částech ocelářského průmyslu, které nebyly poškozeny dumpingovým a subvencovaným dovozem (12).

5.4   Závěr ohledně újmy

(69)

Komise proto dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo během období šetření vážnou újmu.

6.   PŘÍČINNÁ SOUVISLOST

6.1   Účinek subvencovaného dovozu

(70)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že prozatímní nařízení opominulo, že výrobní odvětví Unie mělo prospěch ze zvýšené spotřeby od roku 2009 a že Komise nemůže očekávat, že výrobní odvětví Unie bude schopné si navždy udržet svůj podíl na trhu.

(71)

K tomuto tvrzení je třeba poznamenat, že podle šetření podíl subvencovaného indického dovozu na trhu rostl rychleji než spotřeba na trhu Unie. Objem subvencovaného indického dovozu se zvýšil o 110 %, zatímco spotřeba se ve stejném období zvýšila o 50 %. Z šetření rovněž vyplynulo, že průměrná cena indického dovozu byla stabilně nižší než průměrná cena výrobního odvětví Unie ve stejném období a že během období šetření snížila průměrnou cenu výrobního odvětví Unie o 11,7 %. Zatímco výrobnímu odvětví Unie tudíž zvýšená spotřeba skutečně do jisté míry prospěla a výrobní odvětví Unie mohlo také zvýšit objem svého prodeje o 40 %, nedokázalo svůj podíl na trhu udržet, jak by se dalo na základě zlepšujících se tržních podmínek a vzhledem k jeho volným výrobním kapacitám očekávat.

6.2   Účinky jiných činitelů

6.2.1   Nesubvencovaný dovoz

(72)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že účinky nesubvencovaného dovozu musí být přehodnoceny vzhledem ke skutečnostem, že společnost KEI Industries obdržela subvenční rozpětí de minimis a že některé transakce Venus Group, které byly chybně započítány dvakrát, byly z analýzy vyloučeny. Tvrdily také, že ceny nesubvencovaného dovozu byly nižší, než ceny subvencovaného dovozu.

(73)

Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj v případě nesubvencovaného objemu vývozu a cen během posuzovaného období. Objem nesubvencovaného vývozu představoval asi jednu třetinu indického vývozu během období šetření a sledoval stejný trend jako dovoz subvencovaných výrobků.

 

2009

2010

2011

Objem (v tunách)

5 227

9 015

11 394

10 938

Objem (index)

100

172

218

210

Průměrná cena (EUR/mt)

2 268

2 678

3 105

3 056

Průměrná cena (index)

100

118

137

135

Zdroj:

odpovědi na dotazník a Eurostat.

(74)

Konstatování, že ceny nesubvencovaného dovozu byly nižší než ceny subvencovaného dovozu, je tedy správné. Ovšem objem nesubvencovaného dovozu činí pouze třetinu objemu subvencovaného dovozu. Újma způsobená nesubvencovaným dovozem tudíž nenarušila příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem z Indie a vážnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie v období šetření.

6.2.2   Dovoz ze třetích zemí

(75)

Jeden indický vyvážející výrobce a indická vláda zopakovali tvrzení, že Čínská lidová republika by měla být zahrnuta do šetření a že dopad dovozu z Čínské lidové republiky na trh Unie a výrobní odvětví Unie byl podhodnocen.

(76)

Jak je uvedeno ve 170. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ani v zahajovací fázi řízení, ani v konečné fázi neexistuje důkaz o subvencování, který by odůvodňoval zahájení antisubvenčního šetření týkajícího se dovozu z Čínské lidové republiky. Tvrzení, že by Čínská lidová republika měla být zahrnuta do rozsahu šetření, je proto neopodstatněné a zamítá se.

(77)

Dovoz z Čínské lidové republiky však během posuzovaného období vykazoval rostoucí tendenci a v období šetření dosáhl podílu na trhu 8,3 % (viz 168. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Kromě toho byly ceny dovozu z Číny nižší než ceny výrobního odvětví Unie i ceny indických výrobců vyvážejících na trh Unie. Proto bylo dále zkoumáno, zda dovoz z Čínské lidové republiky mohl přispět k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a narušit příčinnou souvislost mezi újmou a indickým subvencovaným dovozem.

(78)

Informace dostupné v prozatímní fázi naznačují, že sortiment výrobků z čínského dovozu se odlišoval a že segmenty, v nichž byly přítomny čínské výrobky, se lišily od výrobků prodávaných výrobním odvětvím Unie nebo výrobků indického původu prodávaných na trhu Unie.

(79)

Po zveřejnění prozatímních opatření Komise obdržela několik námitek, které upozorňovaly na možnost, že by čínský dovoz za nízké ceny mohl během období šetření narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým indickým dovozem a vážnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(80)

Analýzy provedené na základě statistik dovozu ohledně dvou kódů KN, které jsou předmětem šetření, ukázaly, že 29 % čínského dovozu se týkalo trhu s laciným zbožím (dovoz pod kódem KN 7223 00 99). Tím se částečně vysvětluje, proč jsou ceny čínských výrobků v průměru nižší než ceny výrobního odvětví Unie i ceny indických vyvážejících výrobců. Statistiky ke kódu KN 7223 00 99 rovněž ukázaly, že odběratelé čínských výrobců jsou soustředěni ve Spojeném království, kde výrobní odvětví Unie v zásadě není zastoupené.

Průměrná cena

(EUR/t)

2009

2010

2011

72 230 019

2 974

3 286

3 436

2 995

72 230 099

765

1 458

1 472

1 320

Zdroj:

Eurostat.

(81)

Pokud jde o kód KN 7223 00 19, analýza vypracovaná na základě PCN ukázala, že jak výrobní odvětví Unie, tak indičtí výrobci soutěžili především v kvalitativně vyšším segmentu trhu, kde ceny mohou být v rámci stejného kódu KN až čtyřikrát vyšší než ceny v nižším segmentu trhu (13). Z šetření rovněž vyplynulo, že obecně se ceny liší v závislosti na typu výrobku a obsahu niklu. Kromě toho šetření ukázalo, že čínští vývozci prodávají převážně typy výrobku s nižší kvalitou spadající do výše uvedeného kódu KN na trhu Unie. Rozhodujícím faktorem při posuzování čínského dovozu se proto stává sortiment výrobku.

(82)

Pokud jde o úroveň ceny dovozu z Čínské lidové republiky, je třeba poznamenat, že průměrné ceny čínského dovozu byly od roku 2009 do období šetření vyšší než ceny subvencovaných vyvážejících výrobců v Indii, jak ukazuje následující tabulka na základě průměrné ceny subvencovaného indického vývozu spadajícího pod kód KN 7223 00 19.

Průměrná cena

(EUR/t)

2009

2010

2011

OŠ + 1

73 320 019

2 974

3 286

3 436

2 995

3 093

Zdroj:

Eurostat.

(83)

V období šetření průměrná cena čínského dovozu poprvé klesla pod cenu subvencovaného indického dovozu. Bylo však zjištěno, že se jedná o dočasný jev, neboť čínské ceny v roce následujícím po období šetření rostly a byly opět vyšší než indické ceny.

(84)

Kromě toho z porovnání objemu dovozu z Indie a z Čínské lidové republiky vyplynulo, že během celého posuzovaného období a zejména během období šetření byl dovoz z Čínské lidové republiky mnohem nižší než dovoz z Indie. Objem dovozu z Čínské lidové republiky představoval v zásadě méně než polovinu celkového dovozu z Indie.

(85)

Na základě výše uvedených skutečností se potvrzuje, že významný podíl čínského dovozu během období šetření se odlišuje od sortimentu výrobků výrobního odvětví Unie a že jakákoli přímá hospodářská soutěž s výrobky vyráběnými a prodávanými výrobním odvětvím Unie je omezená.

(86)

Dovoz z Čínské lidové republiky tudíž nemohl mít vliv na situaci ve výrobním odvětví Unie do té míry, aby tím byla narušena příčinná souvislost mezi subvencovaným dovozem z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Proto se 168. bod prozatímního nařízení potvrzuje.

6.2.3   Konkurence ze strany ostatních výrobců v Unii

(87)

Jedna strana tvrdila, že slabé finanční výsledky výrobců v Unii mohla způsobit konkurence ze strany ostatních výrobců v Unii, kteří nejsou žadateli ani nepodporovali šetření k zahájení tohoto řízení.

(88)

Vývoj podílu ostatních výrobců na trhu v Unii ukazuje následující tabulka.

 

2009

2010

2011

Objem (v tunách)

34 926

55 740

55 124

55 124

Index (2009 = 100)

100

160

158

158

Podíl ostatních výrobců v Unii na trhu

26,6 %

29,8 %

28,1 %

27,9 %

Zdroj:

podnět.

(89)

Na výrobce v Unii, kteří nebyli žadateli a kteří zvláště nepodporovali toto šetření, připadalo 44 % veškerého prodeje Unie (viz 139. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Objem jejich prodeje se zvýšil o 58 % z odhadovaných 34 926 t v roce 2009 na 55 124 t během období šetření. Tento nárůst je ovšem v porovnání s nárůstem subvencovaného dovozu z Indie během téhož období (+110 %) poměrně mírný. Kromě toho zůstal podíl těchto výrobců v Unii na trhu během posuzovaného období poměrně konstantní a ani nebyly zjištěny žádné známky toho, že by jejich ceny byly nižší než ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku. Z toho lze vyvodit závěr, že jejich prodej na trhu v Unii nepřispěl k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

6.3   Závěry týkající se příčinné souvislosti

(90)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 176. až 179. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

7.   ZÁJEM UNIE

7.1   Obecné informace

(91)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 180. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

7.2   Zájem výrobního odvětví Unie

(92)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 181. až 188. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

7.3   Zájem uživatelů

(93)

Po uložení prozatímních opatření kontaktovalo Komisi sedm uživatelů a jedno sdružení uživatelů a projevilo zájem o spolupráci při šetření. Na základě jejich žádosti jim byly v dubnu 2013 zaslány dotazníky. Avšak pouze dva uživatelé poskytli úplnou odpověď na dotazník a na spolupracující uživatele tak připadalo všeho všudy 12 % celkového dovozu z Indie během období šetření a 2,5 % celkové spotřeby Unie. Hospodářské dopady opatření na uživatele byly přehodnoceny na základě nových údajů, které vyplynuly z odpovědí na dotazník, a u dvou uživatelů byly provedeny kontrolní návštěvy s cílem ověřit poskytnuté informace.

(94)

Uživatelé tvrdili, že úroveň ziskovosti ve výši 9 % uvedená ve 191. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je příliš vysoká a není pro uživatelské odvětví reprezentativní. Po obdržení doplňujících odpovědí na dotazník byla průměrná ziskovost všech spolupracujících uživatelů přepočítána a stanovena na 2 % obratu.

(95)

Z šetření navíc vyplynulo, že nákupy spolupracujících uživatelů z Indie představovaly v průměru 44 % veškerých nákupů dotčeného výrobku a že Indie byla pro dva spolupracující uživatele výhradním zdrojem dodávek. Během období šetření představoval obrat výrobků zahrnujících dotčený výrobek v průměru 14 % obratu spolupracujících uživatelů.

(96)

Pokud vezmeme v úvahu nejhorší scénář pro trh Unie, tj. že by nárůst cen nemohl být přenesen na distribuční řetězec a že by uživatelé nadále nakupovali výrobky z Indie v předchozích objemech, dopad cla na ziskovost, které by uživatelé dosáhli používáním a dalším zpracováváním dotčeného výrobku, by znamenal v průměru pokles o 0,25 procentního bodu na 1,75 %.

(97)

Komise si je vědoma, že dopad bude na individuální úrovni markantnější pro uživatele, jejichž jediným zdrojem je dovoz z Indie. Přitom se jedná jen o malý počet podniků (dva spolupracující uživatelé). Mají navíc možnost, pokud jejich indický výrobce spolupracuje, podle článku 21 základního nařízení požádat o vrácení cla, jsou-li splněny všechny podmínky pro takové vrácení.

(98)

Někteří uživatelé znovu vyjádřili obavy, že by opatření mohla mít dopad na určité typy drátů, které se v Evropě nevyrábí, zejména typy zahrnuté do tzv. řady 200, jak je popsáno ve 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Skutečnost, že se v Unii nevyrábí, přičítají uživatelé nízké poptávce a specifičnosti výrobního procesu.

(99)

Šetření však ukázalo, že tyto typy drátů z nerezavějící oceli výrobní odvětví Unie vyrábí a že představují omezený podíl na trhu Unie. Uživatelé mají k dispozici také alternativní zdroje dodávek z jiných zemí, které nepodléhají antidumpingovým nebo antisubvenčním opatřením. Kromě toho byla dvěma indickým vyvážejícím výrobcům přiznána nulová sazba vyrovnávacího cla, což znamená, že uložení opatření nebude mít významný dopad na jejich dodávky. Navíc lze pro stejné účely používat i jiné typy drátů z nerezavějící oceli. Uložení opatření tudíž nemůže mít významný dopad na trh Unie a na tyto uživatele. Toto tvrzení se proto zamítá.

(100)

Někteří uživatelé poukazovali na to, že dodací lhůty výrobců v Unii jsou u obdobného výrobku ve srovnání s dodacími lhůtami u dotčeného výrobku z Indie delší. Avšak možnosti obchodníků výrobky skladovat a mít je rychle k dispozici nevyvrací věcné důkazy nepříznivých účinků subvencovaného dovozu. Proto je třeba tento argument odmítnout.

(101)

S ohledem na výše uvedené úvahy lze mít za to, že i když opatření uložená na indický dovoz budou mít na některé uživatele pravděpodobně nepříznivější dopad než na jiné, bude uložení opatření pro trh Unie celkově vzato prospěšné. Zejména se má za to, že obnovením spravedlivých obchodních podmínek na trhu Unie bude výrobní odvětví Unie moci přizpůsobit své ceny výrobním nákladům, zachovat výrobu a pracovní místa, získat zpět podíl na trhu, o který přišlo, a využít větších úspor z rozsahu. Tak by výrobní odvětví mohlo dosáhnout přiměřeného ziskového rozpětí, které by mu umožnilo střednědobě i dlouhodobě účinně fungovat. Zároveň může zlepšit svou celkovou finanční situaci. Z šetření dále vyplynulo, že opatření budou mít na uživatele a dovozce, kteří nejsou ve spojení, jen celkově omezený dopad. Dospělo se tudíž k závěru, že celkový přínos opatření zřejmě převáží nad dopadem na uživatele dotčeného výrobku na trhu Unie.

7.4   Zájem dovozců, kteří nejsou ve spojení

(102)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 197. až 199. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

7.5   Závěr ohledně zájmu Unie

(103)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo potvrzeno hodnocení uvedené ve 200. až 201. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

8.   KONEČNÁ VYROVNÁVACÍ OPATŘENÍ

8.1   Úroveň pro odstranění újmy

(104)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 203. až 206. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

8.2   Závěr o úrovni pro odstranění újmy

(105)

Pro společnost KEI Industries nebylo vypočítáno individuální rozpětí újmy, neboť konečné rozpětí subvence této společnosti bylo pod úrovní de minimis (viz 49. bod odůvodnění).

(106)

Potvrzuje se metodika použitá v prozatímním nařízení.

8.3   Konečná opatření

(107)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s čl. 15 odst. 1 základního nařízení by mělo být uloženo konečné vyrovnávací clo, a to na úrovni dostatečné k odstranění újmy působené subvencovaným dovozem a aniž by bylo překročeno zjištěné subvenční rozpětí.

(108)

Proto byly sazby vyrovnávacího cla stanoveny porovnáním rozpětí újmy a subvenčních rozpětí. Navrhují se proto následující sazby vyrovnávacího cla:

Společnost

Subvenční rozpětí

Rozpětí újmy

Sazba vyrovnávacího cla

Raajratna Metal Industries

3,7 %

17,2 %

3,7 %

Venus group

3,0 %

23,4 %

3,0 %

Viraj Profiles Vpl. Ltd.

0,9 %

nepoužije se

0,0 %

KEI Industries Limited

0,7 %

nepoužije se

0,0 %

Spolupracující společnosti nezařazené do vzorku

3,4 %

19,3 %

3,4 %

Všechny ostatní společnosti

3,7 %

23,4 %

3,7 %

(109)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro jednotlivé společnosti specifikované v tomto pracovním dokumentu byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z Indie a vyrobených uvedenými konkrétními právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto pracovního dokumentu, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(110)

Každou žádost o použití individuální vyrovnávací celní sazby pro jednotlivé společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi (14) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. V případě potřeby bude toto nařízení, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo, odpovídajícím způsobem změněno prostřednictvím aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

8.4   Konečný výběr prozatímních vyrovnávacích cel

(111)

Vzhledem k rozsahu zjištěných subvenčních rozpětí a vzhledem k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie se považuje za nezbytné s konečnou platností vybrat částky zajištěné v podobě prozatímního vyrovnávacího cla uloženého prozatímním nařízením, a to v rozsahu uložených konečných cel.

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Ukládá se konečné vyrovnávací clo na dovoz drátů z nerezavějící oceli, které:

i)

obsahují (v hmotnostních procentech) 2,5 % nebo více niklu, jiné než dráty obsahující 28 % nebo více, avšak nejvýše 31 % niklu a 20 % nebo více, avšak nejvýše 22 % chromu,

ii)

obsahují (v hmotnostních procentech) méně než 2,5 % niklu, jiné než dráty obsahující 13 % nebo více, avšak nejvýše 25 % chromu a 3,5 % nebo více, avšak nejvýše 6 % hliníku,

v současnosti kódů KN 7223 00 19 a 7223 00 99 a pocházejí z Indie.

2.   Sazba konečného vyrovnávacího cla použitelná na čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením je pro výrobky popsané v odstavci 1 a vyrobené níže uvedenými společnostmi stanovena takto:

Společnost

Clo (v %)

Doplňkový kód TARIC

Raajratna Metal Industries, Ahmadábád, Gudžarát

3,7

B775

Venus Wire Industries Pvt. Ltd, Bombaj, Maháráštra

3,0

B776

Precision Metals, Bombaj, Maháráštra

3,0

B777

Hindustan Inox Ltd., Bombaj, Maháráštra

3,0

B778

Sieves Manufacturer India Pvt. Ltd., Bombaj, Maháráštra

3,0

B779

Viraj Profiles Vpl. Ltd., Thane, Maháráštra

0,0

B780

KEI Industries Limited, Nové Dillí

0,0

B925

Společnosti uvedené v příloze

3,4

 

Všechny ostatní společnosti

3,7

B999

3.   Není-li uvedeno jinak, použijí se platné celní předpisy.

Článek 2

Částky zajištěné v podobě prozatímních vyrovnávacích cel uložených podle nařízení (EU) č. 419/2013 na dovoz drátů z nerezavějící oceli, které:

i)

obsahují (v hmotnostních procentech) 2,5 % nebo více niklu, jiné než dráty obsahující 28 % nebo více, avšak nejvýše 31 % niklu a 20 % nebo více, avšak nejvýše 22 % chromu,

ii)

obsahují (v hmotnostních procentech) méně než 2,5 % niklu, jiné než dráty obsahující 13 % nebo více, avšak nejvýše 25 % chromu a 3,5 % nebo více, avšak nejvýše 6 % hliníku,

v současnosti kódů KN 7223 00 19 a 7223 00 99 a pocházejí z Indie,

se s konečnou platností vybírají. Zajištěné částky, které převyšují konečně uložené vyrovnávací clo, se uvolňují.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 2. září 2013.

Za Radu

předseda

L. LINKEVIČIUS


(1)  Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 93.

(2)  Nařízení Komise (EU) č. 419/2013 ze dne 3. května 2013, kterým se ukládá prozatímní vyrovnávací clo na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie

(Úř. věst. L 126, 8.5.2013, s. 19).

(3)  Nařízení Komise (EU) č. 418/2013 ze dne 3. května 2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některých drátů z nerezavějící oceli pocházejících z Indie

(Úř. věst. L 126, 8.5.2013, s. 1).

(4)  Úř. věst. C 240, 10.8.2012, s. 6.

(5)  Rozsudek ve věci C-595/11, Steinel (Sb. rozh. 2013, dosud nezveřejněn, bod 44).

(6)  Rozsudek ve věci T-170/94, Shanghai Bycicle (Sb. rozh. 1997, s. II-1383, bod 64).

(7)  Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 51).

(8)  Subvence označené hvězdičkou jsou vývozní subvence.

(9)  Celkové subvenční rozpětí na základě konsolidovaných výpočtů pro Venus Group.

(10)  de minimis

(11)  Rozsudek ve věci T-210/95 European Fertilizer Manufacturers‘ Association (EFMA) v. Rada (Sb. rozh. 1999, s. II-3291, bod 60).

(12)  Nařízení Rady (ES) č. 383/2009 ze dne 5. května 2009 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla z dovozu některých drátů a drátěných lan z nelegované oceli pro předpínání předem a dodatečně (předpínací dráty a lana) pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 118, 13.5.2009, s. 1), nařízení Komise (EU) č. 1071/2012 ze dne 14. listopadu 2012, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz příslušenství (fitinek) pro trouby nebo trubky z kujné (tvárné) litiny se závitem pocházejícího z Čínské lidové republiky a Thajska (Úř. věst. L 318, 15.11.2012, s. 10), nařízení Komise (EU) č. 845/2012 ze dne 18. září 2012 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz určitých výrobků z oceli s organickým povlakem pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 252, 19.9.2012, s. 33).

(13)  Je však třeba poznamenat, že jak výrobní odvětví Unie, tak indičtí výrobci jsou zastoupeni rovněž v nižším segmentu trhu, i když v menší míře.

(14)  European Commission, Directorate-General for Trade, Directorate H, 1049 Brussels, Belgie.


PŘÍLOHA

INDIČTÍ SPOLUPRACUJÍCÍ VYVÁŽEJÍCÍ VÝROBCI NEZAŘAZENÍ DO VZORKU

Název společnosti

Město

Doplňkový kód TARIC

Bekaert Mukand Wire Industries

Lonand, Tal. Khandala, okres Satara, Maháráštra

B781

Bhansali Bright Bars Pvt. Ltd.

Bombaj, Maháráštra

B781

Bhansali Stainless Wire

Bombaj, Maháráštra

B781

Chandan Steel

Bombaj, Maháráštra

B781

Drawmet Wires

Bhiwadi, Rádžasthán

B781

Garg Inox Ltd

Bahadurgarh, Harijána

B931

Jyoti Steel Industries Ltd.

Bombaj, Maháráštra

B781

Macro Bars and Wires

Bombaj, Maháráštra

B932

Mukand Ltd.

Tháné

B781

Nevatia Steel & Alloys Pvt. Ltd.

Bombaj, Maháráštra

B933

Panchmahal Steel Ltd.

okres Pančmahál, Gudžarát

B781


7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/15


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 862/2013

ze dne 5. září 2013,

kterým se schvaluje změna, která není menšího rozsahu, ve specifikaci názvu zapsaného do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Casatella Trevigiana (CHOP))

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (1), a zejména na čl. 52 odst. 2 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 3. ledna 2013 vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 1151/2012. Uvedeným nařízením bylo zrušeno a nahrazeno nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (2).

(2)

V souladu s čl. 9 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (ES) č. 510/2006 přezkoumala Komise žádost Itálie o schválení změny specifikace chráněného označení původu „Casatella Trevigiana“ zapsaného podle nařízení Komise (ES) č. 487/2008 (3).

(3)

Jelikož dotčená změna není menšího rozsahu, Komise zveřejnila žádost o změnu podle čl. 6 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Vzhledem k tomu, že Komisi nebyly předloženy žádné námitky podle článku 7 uvedeného nařízení, je třeba změnu schválit,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změna specifikace zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie týkající se názvu uvedeného v příloze tohoto nařízení se schvaluje.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 5. září 2013.

Za Komisi, jménem předsedy,

Dacian CIOLOȘ

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.

(3)  Úř. věst. L 143, 3.6.2008, s. 12.

(4)  Úř. věst. C 322, 24.10.2012, s. 4.


PŘÍLOHA

Zemědělské produkty určené k lidské spotřebě, uvedené v příloze I Smlouvy:

Třída 1.3   Sýry

ITÁLIE

Casatella Trevigiana (CHOP)


7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/17


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 863/2013

ze dne 5. září 2013

o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (1), a zejména na čl. 9 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Aby se zajistilo jednotné používání kombinované nomenklatury připojené k nařízení (EHS) č. 2658/87, je nutné přijmout opatření týkající se zařazení zboží uvedeného v příloze tohoto nařízení.

(2)

Nařízení (EHS) č. 2658/87 stanovilo pro výklad kombinované nomenklatury všeobecná pravidla. Tato pravidla se používají i pro jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je na kombinované nomenklatuře zcela či zčásti založena nebo která k ní přidává jakékoli další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Unie s ohledem na uplatňování sazebních a jiných opatření týkajících se obchodu se zbožím.

(3)

Podle zmíněných všeobecných pravidel by mělo být zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze zařazeno do kódu KN uvedeného ve sloupci 2, vzhledem k důvodům uvedeným ve sloupci 3 této tabulky.

(4)

Je vhodné umožnit, aby oprávněná osoba mohla závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány členských států, týkající se zařazení zboží do kombinované nomenklatury, které nejsou v souladu s tímto nařízením, nadále používat po dobu tří měsíců podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (2).

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Zboží popsané ve sloupci 1 tabulky obsažené v příloze se zařazuje v rámci kombinované nomenklatury do kódu KN uvedeného ve sloupci 2 této tabulky.

Článek 2

Závazné informace o sazebním zařazení zboží vydané celními orgány členských států, které nejsou v souladu s tímto nařízením, lze nadále používat po dobu tří měsíců podle čl. 12 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 5. září 2013.

Za Komisi, jménem předsedy,

Algirdas ŠEMETA

člen Komise


(1)  Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.


PŘÍLOHA

Popis zboží

Zařazení

(kód KN)

Odůvodnění

(1)

(2)

(3)

Výrobek (tzv. „RTC modul“ nebo „modul hodin reálného času“) se skládá z monolitického integrovaného obvodu a křemene vmontovaných do kovového rámu a uložených v plastovém krytu o rozměrech přibližně 10 × 7 × 3 mm.

Výrobek funguje při oscilační frekvenci 32,768 kHz a napájecím napětí mezi 2,7 a 3,6 V. Je vybaven digitálním výstupním signálem.

Výrobek se používá v různých přístrojích jako zdroj hodinového signálu pro určení časových intervalů.

 (1) Viz obrázek.

9114 90 00

Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury, na poznámce 1 písm. n) ke třídě XVI a na znění kódů KN 9114 a 9114 90 00.

Vzhledem k tomu, že výrobek obsahuje jak monolitický integrovaný obvod, tak i křemen, nesplňuje podmínky stanovené v poznámce 8 písm. b) kapitoly 85. Zařazení do čísla 8542 je tudíž vyloučeno.

Výrobek poskytuje hodinový signál v určených časových intervalech, což je jedna z funkcí uvedených v kapitole 91.

Zařazení do čísla 9110 je rovněž vyloučeno, neboť výrobek neobsahuje všechny nezbytné součástky, aby mohl být považován za neúplný strojek, a není smontovaný (viz rovněž vysvětlivky k harmonizovanému systému k číslu 9110, třetí odstavec).

Výrobek je proto třeba zařadit do kódu KN 9114 90 00 jako ostatní části a součásti hodin nebo hodinek (viz rovněž vysvětlivky HS k číslu 9114, písm. A, bodu 8)).

Image


(1)  Obrázek slouží pouze pro informaci.


7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/19


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 864/2013

ze dne 6. září 2013

o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (1),

s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (2), a zejména na čl. 136 odst. 1 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 stanoví na základě výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání kritéria, podle kterých má Komise stanovit paušální hodnoty pro dovoz ze třetích zemí, pokud jde o produkty a lhůty uvedené v části A přílohy XVI uvedeného nařízení.

(2)

Paušální dovozní hodnota se vypočítá každý pracovní den v souladu s čl. 136 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011, a přitom se zohlední proměnlivé denní údaje. Toto nařízení by proto mělo vstoupit v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Paušální dovozní hodnoty uvedené v článku 136 prováděcího nařízení (EU) č. 543/2011 jsou stanoveny v příloze tohoto nařízení.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 6. září 2013.

Za Komisi, jménem předsedy,

Jerzy PLEWA

generální ředitel pro zemědělství a rozvoj venkova


(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 157, 15.6.2011, s. 1.


PŘÍLOHA

Paušální dovozní hodnoty pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny

(EUR/100 kg)

Kód KN

Kód třetích zemí (1)

Paušální dovozní hodnota

0702 00 00

MK

29,8

ZZ

29,8

0707 00 05

TR

95,4

ZZ

95,4

0709 93 10

TR

124,0

ZZ

124,0

0805 50 10

AR

109,7

CL

126,2

TR

74,0

UY

120,7

ZA

124,0

ZZ

110,9

0806 10 10

BR

183,4

EG

184,2

IL

162,2

TR

143,0

ZA

168,3

ZZ

168,2

0808 10 80

AR

155,4

BR

103,3

CL

135,2

CN

67,2

NZ

133,1

US

147,8

ZA

115,0

ZZ

122,4

0808 30 90

AR

160,7

CN

84,1

TR

137,4

ZA

138,4

ZZ

130,2

0809 30

TR

129,9

ZZ

129,9

0809 40 05

BA

50,7

MK

50,9

XS

55,5

ZZ

52,4


(1)  Klasifikace zemí podle nařízení Komise (ES) č. 1833/2006 (Úř. věst. L 354, 14.12.2006, s. 19). Kód „ZZ“ znamená „jiného původu“.


ROZHODNUTÍ

7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/21


ROZHODNUTÍ RADY 2013/446/SZBP

ze dne 6. září 2013,

kterým se mění rozhodnutí 2010/452/SZBP o Pozorovatelské misi Evropské unie v Gruzii (EUMM Georgia)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 28, čl. 42 odst. 4 a čl. 43 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Dne 12. srpna 2010 přijala Rada rozhodnutí 2010/452/SZBP (1), kterým prodloužila Pozorovatelskou misi Evropské unie v Gruzii (dále jen „EUMM Georgia“ nebo „mise“) zřízenou společnou akcí 2008/736/SZBP ze dne 15. září 2008 (2). Rozhodnutí 2010/452/SZBP pozbývá platnosti dne 14. září 2013.

(2)

EUMM Georgia by měla být na základě stávajícího mandátu prodloužena o dalších 15 měsíců.

(3)

Mise bude probíhat za situace, která se může zhoršit a která by mohla ohrozit dosažení cílů vnější činnosti Unie stanovených v článku 21 Smlouvy,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Rozhodnutí 2010/452/SZBP se mění takto:

1)

Článek 6 se mění takto:

a)

doplňuje odstavec 1a, který zní:

„1a.   Vedoucí mise je zástupcem mise. Vedoucí mise může v rámci své celkové odpovědnosti pověřit členy personálu mise řídícími úkoly v personálních a finančních záležitostech.“;

b)

odstavec 4 se zrušuje.

2)

V článku 8 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Pracovní podmínky a práva a povinnosti mezinárodního a místního personálu jsou stanoveny ve smlouvách uzavřených mezi EUMM Georgia a dotyčným členem personálu.“

3)

Doplňuje se nový článek 13a, který zní:

„Článek 13a

Právní ustanovení

EUMM Georgia je způsobilá k zadávání zakázek na služby a dodávky, uzavírání smluv a správních ujednání, zaměstnávání personálu, disponování s bankovními účty, nabývání a zcizování majetku, plnění svých závazků a k vystupování před soudem v rozsahu nezbytném k provádění tohoto rozhodnutí.“

4)

Článek 14 se nahrazuje tímto:

„Článek 14

Finanční ustanovení

1.   Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí v období od 15. září 2010 do 14. září 2011 činí 26 600 000 EUR.

Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí v období od 15. září 2011 do 14. září 2012 činí 23 900 000 EUR.

Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí v období od 15. září 2012 do 14. září 2013 činí 20 900 000 EUR.

Finanční referenční částka určená na pokrytí výdajů souvisejících s misí v období od 15. září 2013 do 14. prosince 2014 činí 26 650 000 EUR.

2.   Veškeré výdaje se spravují podle pravidel a postupů použitelných na souhrnný rozpočet Evropské unie.

3.   Státní příslušníci třetích států, hostitelského státu a sousedních zemí se mohou účastnit nabídkových řízení. S výhradou schválení Komisí může mise uzavírat technická ujednání s členskými státy Unie, zúčastněnými třetími státy a dalšími mezinárodními aktéry ohledně poskytování vybavení, služeb a prostor pro EUMM Georgia.

4.   EUMM Georgia odpovídá za plnění rozpočtu mise. Mise za tímto účelem podepíše smlouvu s Komisí.

5.   EUMM Georgia odpovídá za veškeré nároky a závazky vyplývající z provádění mandátu ode dne 15. září 2013, s výjimkou nároků souvisejících s vážným porušením povinností ze strany vedoucího mise, za něž nese odpovědnost vedoucí mise.

6.   Finanční ustanovení respektují linii velení stanovenou v článcích 5, 6 a 9 a operační požadavky mise EUMM Georgia, včetně slučitelnosti vybavení a interoperability jejích týmů.

7.   Výdaje jsou způsobilé ode dne vstupu tohoto rozhodnutí v platnost.“

5)

V článku 18 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Pozbývá platnosti dnem 14. prosince 2014.“

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí. Použije se ode dne 15. září 2013.

V Bruselu dne 6. září 2013.

Za Radu

předseda

L. LINKEVIČIUS


(1)  Úř. věst. L 213, 13.8.2010, s. 43.

(2)  Úř. věst. L 248, 17.9.2008, s. 26.


7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/23


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 5. září 2013

o koeficientu standardního využití kapacity podle čl. 18 odst. 2 rozhodnutí 2011/278/EU

(Text s významem pro EHP)

(2013/447/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), a zejména na článek 10a uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Komise musí stanovit a zveřejnit koeficienty standardního využití kapacity, aby členské státy mohly v souladu s čl. 18 odst. 1 a čl. 18 odst. 3 rozhodnutí Komise 2011/278/EU (2) určit úrovně činnosti zařízení nových účastníků na trhu podle čl. 3 písm. h) směrnice 2003/87/ES.

(2)

Ke stanovení počtu bezplatně přidělených povolenek, které mají být přiděleny novým účastníkům na trhu způsobilým k takovému přidělení v období let 2013–2020, musí členské státy stanovit úroveň činnosti těchto zařízení. V souvislosti s tím je nezbytné stanovit koeficient standardního využití kapacity, aby bylo možné vypočítat úroveň činnosti týkající se produktů, pro které je v příloze I rozhodnutí 2011/278/EU dána referenční úroveň produktu. Pro zařízení nových účastníků na trhu, s výjimkou účastníků, kteří se stali novými účastníky na základě rozsáhlého rozšíření, se počáteční instalovaná kapacita dotčeného zařízení pro výrobu daného produktu vynásobí koeficientem standardního využití kapacity v souladu s čl. 17 odst. 4 rozhodnutí 2011/278/EU. V případě zařízení, která výrazně rozšířila nebo omezila kapacitu, použijí členské státy koeficient využití kapacity k určení úrovní činnosti týkající se produktů pro navýšenou nebo sníženou kapacitu dotčeného dílčího zařízení.

(3)

Standardní koeficient využití kapacity by měl být ve výši 80. percentilu průměrného ročního využití kapacity zařízení vyrábějících dotčený produkt. V rámci sběru údajů o stávajících zařízeních prováděného pro zařízení začleněná do vnitrostátních prováděcích opatření shromáždily členské státy údaje o průměrné roční výrobě dotčeného produktu v období 2005–2008. Na základě údajů o výrobě vydělených počáteční instalovanou kapacitou podle čl. 7 odst. 3 rozhodnutí 2011/278/EU určí členské státy koeficient využití kapacity příslušného zařízení, které se nachází na jejich území. Členské státy sdílí tyto informace s Komisí jako součást vnitrostátních prováděcích opatření.

(4)

Jakmile Komise obdrží vnitrostátní prováděcí opatření ze všech členských států a zohlední vnitrostátní prováděcí opatření zemí EHP-ESVO, stanoví Komise 80. percentil koeficientů průměrného ročního využití kapacity všech zařízení vyrábějících produkt, pro který je stanovena referenční úroveň, při zohlednění potřeby zajistit neutrální podmínky hospodářské soutěže průmyslovým činnostem, které probíhají v zařízeních provozovaných jediným provozovatelem a s výrobou v externích zařízeních. Výpočet vychází z informací, které má Komise ke dni 31. prosince 2012 k dispozici.

(5)

V příloze k tomuto rozhodnutí je pro každou referenční úroveň produktu uveden koeficient standardního využití kapacity. Tento koeficient platí pro období let 2013–2020,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Koeficienty standardního využití kapacity uvedené v příloze použijí členské státy k určení úrovně činnosti týkající se produktu zařízení uvedených v čl. 3 písm. h) směrnice 2003/87/ES v souladu s článkem 18 rozhodnutí 2011/278/EU.

Článek 2

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 5. září 2013.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

(2)  Rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 130, 17.5.2011, s. 1).


PŘÍLOHA

Referenční úroveň produktu uvedená v příloze I rozhodnutí 2011/278/EU

Koeficient standardního využití kapacity

Koks

0,960

Aglomerovaná ruda

0,886

Tekutý kov

0,894

Předem vypalovaná anoda

0,928

Hliník

0,964

Šedý cementový slínek

0,831

Bílý cementový slínek

0,787

Vápno

0,813

Dolomitické vápno

0,748

Slinuté dolomitické vápno

0,784

Plavené sklo

0,946

Lahve a džbány z nebarveného skla

0,883

Lahve a džbány z barveného skla

0,912

Výrobky z nekonečných skleněných vláken

0,892

Lícové cihly

0,809

Dlaždice

0,731

Krytinové tašky

0,836

Prášek sušený rozprašováním

0,802

Sádra

0,801

Sušená sekundární sádra

0,812

Sulfátová krátkovláknitá buničina

0,808

Sulfátová dlouhovláknitá buničina

0,823

Sulfitová buničina, termomechanická a mechanická buničina

0,862

Buničina ze sběrového papíru

0,887

Novinový papír

0,919

Nenatíraný bezdřevý papír

0,872

Natíraný bezdřevý papír

0,883

Hedvábný papír

0,900

Testliner a papír na zvlněnou vrstvu

0,889

Nenatíraný karton

0,863

Natíraný karton

0,868

Kyselina dusičná

0,876

Kyselina adipová

0,849

Monomer vinylchloridu (VCM)

0,842

Fenol/aceton

0,870

S-PVC

0,873

E-PVC

0,834

Uhličitan sodný

0,926

Produkty rafinérií

0,902

Uhlíková ocel vyráběná v elektrických obloukových pecích

0,798

Vysokolegovaná ocel vyráběná v elektrických obloukových pecích

0,802

Železné odlitky

0,772

Minerální vlna

0,851

Sádrokarton

0,843

Saze

0,865

Čpavek

0,888

Provoz ethylenové jednotky

0,872

Aromatické látky

0,902

Styren

0,879

Vodík

0,902

Syntetický plyn

0,902

Ethylenoxid/ethylenglykoly

0,840


7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/27


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 5. září 2013

o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné bezplatné přidělování povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES

(oznámeno pod číslem C(2013) 5666)

(Text s významem pro EHP)

(2013/448/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), a zejména na články 10a a 11 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Pro provozovatele zařízení v rámci systému Unie pro obchodování s emisemi (EU ETS) platí počínaje rokem 2013 pravidlo přidělovat povolenky na emise dražením. Způsobilým provozovatelům se však budou v období let 2013–2020 nadále přidělovat bezplatné povolenky. Množství povolenek, které jednotliví provozovatelé obdrží, je určeno na základě harmonizovaných pravidel platných v celé Unii, která jsou dána směrnicí 2003/87/ES a rozhodnutím Komise 2011/278/EU (2).

(2)

Členské státy byly vyzvány, aby Komisi do 30. září 2011 předložily svá vnitrostátní prováděcí opatření, která obsahují kromě dalších povinných informací seznam zařízení na jejich území, která patří mezi zařízení v působnosti směrnice 2003/87/ES, a předběžné množství bezplatných povolenek, které budou přiděleny v období 2013–2020, vypočítané na základě harmonizovaných pravidel platných pro celou Unii.

(3)

Článek 18 Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky a o úpravách Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (3) stanoví přechodná opatření týkající se Chorvatska, která jsou uvedena v příloze V tohoto Aktu. Podle oddílu 10 přílohy V Chorvatsko zajistí, aby provozovatelé splňovali požadavky směrnice 2003/87/ES během celého roku 2013. Provozovatelé způsobilých zařízení rovněž obdrží bezplatné povolenky na celý rok 2013, což jim umožní plný soulad se systémem EU ETS a jeho principy ročního monitorování, podávání zpráv, ověřování emisí a vyřazování povolenek. V souladu s uvedeným Chorvatsko předložilo Komisi svá vnitrostátní prováděcí opatření podle čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/87/ES a čl. 15 odst. 1 rozhodnutí 2011/278/EU.

(4)

Vnitrostátní prováděcí opatření se předkládají v elektronické šabloně, kterou poskytla Komise, aby zajistila kvalitu a porovnatelnost údajů. Všechny členské státy předložily v tomto nebo podobném formátu seznam zařízení, tabulku se všemi příslušnými údaji ke každému zařízení a zprávu o metodologii, ve které je popsán způsob, jakým příslušné orgány členského státu údaje shromáždily.

(5)

Vzhledem ke značnému záběru předložených informací a údajů Komise nejprve prověřila úplnost všech vnitrostátních prováděcích opatření. V případech, kdy Komise neshledala předložené informace kompletní, požádala dotčený členský stát o dodatečné informace. Příslušné orgány v odpovědi na tyto žádosti předložily dodatečné informace, aby vnitrostátní prováděcí opatření doplnily.

(6)

Vnitrostátní prováděcí opatření včetně předběžného celkového ročního množství povolenek na emise přidělených bezplatně na období 2013–2020 byla vyhodnocena podle kritérií směrnice 2003/87/ES, zejména článku 10a, a podle rozhodnutí 2011/278/EU a s ohledem na pokyny Komise pro členské státy schválené Výborem pro změnu klimatu dne 14. dubna 2011. V odpovídajících případech se bral ohled na pokyny k výkladu přílohy I směrnice 2003/87/ES.

(7)

Komise provedla podrobné posouzení shody vnitrostátních prováděcích opatření v každém členském státě. Komise provedla v rámci tohoto komplexního posouzení jak analýzu konzistence samotných údajů, tak analýzu konzistence údajů s harmonizovanými pravidly pro přidělování povolenek. Komise nejprve prověřila oprávněnost nároku zařízení na bezplatné přidělení povolenek, rozdělení zařízení na dílčí zařízení a jejich hranice. Poté Komise prověřila správnost použití referenčních úrovní v odpovídajících případech dílčích zařízení. Vzhledem k tomu, že pro referenční úrovně produktu dílčích zařízení stanoví rozhodnutí 2011/278/EU v podstatě pro každý produkt jednu referenční úroveň, zaměřila se Komise zejména na používání referenčních úrovní pro konečné produkty podle definice produktu a systémových hranic definovaných v příloze I rozhodnutí 2011/278/EU. Komise navíc podrobně analyzovala výpočty historických úrovní činnosti zařízení, případy významných změn kapacity během základního období a rovněž případy, kdy byla zařízení uvedena do provozu během základního období, výpočty předběžného počtu povolenek k bezplatnému přidělení se zřetelem na zaměnitelnost paliva a elektřiny, statut úniku uhlíku a teplo odváděné do domácností, neboť uvedené aspekty mají významný vliv na přidělování povolenek. Určování případných dodatečných nesrovnalostí v aplikaci harmonizovaných pravidel pro přidělování povolenek se provedlo pomocí dalších statistických analýz a kontrol věrohodnosti pomocí indikátorů, například srovnáním velikosti navrženého přídělu povolenek na historickou aktivitu s referenčními hodnotami nebo srovnáním úrovně historické aktivity s výrobní kapacitou.

(8)

Na základě výsledků uvedeného posouzení provedla Komise detailní posouzení zařízení, u kterých se zjistily nesrovnalosti v používání harmonizovaných pravidel pro přidělování povolenek, a vyžádala si další vysvětlení od příslušných orgánů dotčeného členského státu.

(9)

Na základě výsledků posouzení shody Komise shledává, že vnitrostátní prováděcí opatření Belgie, Bulharska, Dánska, Estonska, Irska, Řecka, Španělska, Francie, Chorvatska, Itálie, Kypru, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Maďarska, Malty, Nizozemska, Rakouska, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovinska, Slovenska, Finska, Švédska a Spojeného království jsou v souladu se směrnicí 2003/87/ES a rozhodnutím 2011/278/EU. Zařízení, na která se vztahují vnitrostátní prováděcí opatření členských států, byla shledána způsobilými pro přidělení bezplatných povolenek a nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti v předběžné celkové roční výši bezplatně přidělených povolenek navrhovaných jednotlivými členskými státy.

(10)

Výsledky posouzení však ukázaly, že některé aspekty vnitrostátních prováděcích opatření předložených Německem a Českou republikou nejsou v souladu s kritérii směrnice 2003/87/ES a rozhodnutí 2011/278/EU při zohlednění pokynů Komise členským státům schválených 14. dubna 2011 Výborem pro změnu klimatu.

(11)

Komise zjistila, že Německo navrhlo přidělit sedmi zařízením větší množství bezplatných povolenek na emise, aby se podle jeho názoru předešlo zbytečným nesnázím. V souladu s článkem 10a směrnice 2003/87/ES a rozhodnutím 2011/278/EU je předběžné množství bezplatně přidělených povolenek předkládané jako součást vnitrostátních prováděcích opatření vypočteno na základě harmonizovaných pravidel platných pro celou Unii. Rozhodnutí 2011/278/EU neumožňuje úpravu, kterou by Německo chtělo provést na základě § 9 odst. 5 německého zákona o obchodování s emisemi skleníkových plynů (TEHG) z 28. července 2011. Zatímco do roku 2012 bylo bezplatné přidělování povolenek organizováno na národním základě, na období počínající rokem 2013 zákonodárce záměrně zavedl plně harmonizovaná pravidla pro přidělování bezplatných povolenek zařízením, aby měla všechna zařízení stejné podmínky. Jakákoli jednostranná změna v předběžných množstvích bezplatných povolenek vypočítaných členskými státy na základě rozhodnutí 2011/278/EU by uvedený harmonizovaný přístup narušila. Německo neuvedlo, že by příděly vypočítané na základě rozhodnutí 2011/278/EU pro dotčená zařízení byly zjevně nepřiměřené vzhledem k cílům dosažení plné harmonizace přidělování povolenek. Přidělení většího množství bezplatných povolenek některým zařízením by mohlo narušit hospodářskou soutěž, nebo by mohlo vzniknout nebezpečí takového narušení, a vzhledem k tomu, že obchodování s povolenkami má ve všech odvětvích zahrnutých do směrnice 2003/87/ES celounijní charakter, důsledky by měly přeshraniční dosah. S ohledem na zásady jednotného zacházení se zařízeními zahrnutými do EU ETS a jednotného přístupu k členským státům proto Komise nemůže souhlasit s předběžným množstvím bezplatných povolenek pro některá zařízení obsažená v německých vnitrostátních prováděcích opatřeních a uvedená v bodě A přílohy I.

(12)

Komise rovněž zjistila, že vnitrostátní prováděcí opatření navržená Německem jsou v rozporu s rozhodnutím 2011/278/EU, protože použití produktových referenčních úrovní pro tekuté surové kovy v případech uvedených v bodě B přílohy I k tomuto rozhodnutí neodpovídá příslušným pravidlům. Komise v této souvislosti shledává, že v německých vnitrostátních prováděcích opatřeních se v případech výroby oceli v kyslíkových konvertorech a v případech, kdy se tekutý surový kov z vysokých pecí nezpracovává na ocel v témže zařízení, ale zasílá se k dalšímu zpracování, nepřidělují bezplatné povolenky na emise provozovateli vysoké pece na výrobu tekutého kovu. Místo toho se bezplatné povolenky poskytují zařízení na zpracování oceli.

(13)

Komise poukazuje na to, že rozhodnutím 2011/278/EU byly zavedeny referenční úrovně produktu, podle kterých se povolenky na emise přidělují a které zohledňují definice produktu a celý výrobní proces, díky čemuž je možné ověřit údaje o výrobě a jednotné používání referenčních úrovní produktu v celé Unii. Referenční úrovně produktu se používají pro zařízení, která se za tímto účelem rozdělí na dílčí zařízení, a referenční úrovně dílčího zařízení se definují jako vstupy, výstupy a odpovídající emise související s výrobou produktu, pro který je v příloze I rozhodnutí 2011/278/EU stanovena referenční úroveň. Referenční úroveň se tak stanoví pro produkty, nikoli pro procesy. V souladu s tím byla referenční úroveň vytvořena i pro tekutý kov, přičemž jako produkt bylo definováno tekuté železo nasycené uhlíkem za účelem dalšího zpracování. Skutečnost, že systémové hranice pro referenční úrovně tekutého kovu dané přílohou I rozhodnutí 2011/278/EU zahrnují výrobu oceli v kyslíkových konvertorech, neumožňuje členským státům opomenout, že se příděly povolenek mají vztahovat na výrobu daného produktu. Tento přístup se opírá i o skutečnost, že referenční hodnoty by měly pokrýt všechny přímé emise spojené s výrobou. Zdrojem emisí je právě výroba tekutého kovu ve vysoké peci, zatímco při zpracování surového železa na ocel v kyslíkových konvertorech vzniká emisí poměrně málo. V souladu s tím by měla být i referenční úroveň mnohem nižší, pokud pokrývá zařízení, která dovážejí a zpracovávají tekutý kov v kyslíkových konvertorech na ocel. Vzhledem k celkovému postupu přidělování povolenek stanovenému rozhodnutím 2011/278/EU, zejména s ohledem na pravidla pro rozsáhlé změny kapacity, nelze navíc považovat příděly povolenek navrhované Německem za konsistentní. Komise proto shledala, že vzhledem k nedostatku odpovídajících dílčích zařízení, která by umožnila stanovit příděly povolenek podle článku 10 rozhodnutí 2011/278/EU, nelze zařízení dovážející tekutý kov k dalšímu zpracování považovat za způsobilé k získání bezplatných povolenek na dovážený tekutý kov na základě referenčních úrovní pro tekutý kov. Komise proto nesouhlasí s předběžným celkovým ročním množstvím bezplatných povolenek, které je navrženo pro zařízení uvedená v bodě B přílohy I tohoto rozhodnutí.

(14)

Pokud jde o používání referenčních úrovní pro tekutý kov ve vnitrostátních prováděcích opatřeních navržených Českou republikou, Komise zjistila, že příděly povolenek zařízením s identifikátorem CZ-existing-CZ-73-CZ-0134-11/M uvedeným v bodě C neodpovídají hodnotám referenčních úrovní pro tekutý kov vynásobeným příslušnou historickou úrovní činnosti týkající se produktů, které byly předloženy ve vnitrostátních prováděcích opatřeních, a neodpovídají proto čl. 10 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2011/278/EU. Komise proto nesouhlasí s přídělem povolenek tomuto zařízení, dokud nebude chyba odstraněna. Komise navíc zjistila, že příděl pro zařízení uvedené v bodě C s identifikátorem CZ-existing-CZ-52-CZ-0102-05 započítává procesy zahrnuté do systémových hranic referenční úrovně tekutého kovu. Zařízení však tekutý kov nevyrábí, ale dováží. Vzhledem k tomu, že v zařízení s identifikátorem CZ-existing-CZ-52-CZ-0102-05 k výrobě tekutého kovu nedochází, a není v něm tedy ani odpovídající dílčí zařízení pro referenční úroveň, podle kterého by se dal určit příděl povolenek podle článku 10 rozhodnutí 2011/278/EU, navržené množství povolenek neodpovídá pravidlům pro přidělování a mohlo by dojít k dvojímu započítání. Komise proto nesouhlasí s příděly zařízením uvedeným v bodě C přílohy I tohoto rozhodnutí.

(15)

Komise zjistila, že zařízení uvedená v bodě D přílohy I tohoto rozhodnutí obdrží povolenky na základě dílčího zařízení pro emise z procesů výroby zinku ve vysoké peci a souvisejících procesech. Komise v této souvislosti zjistila, že emise pokryté dílčím zařízením z procesů jsou už zahrnuty do referenčních úrovní dílčích zařízení pro tekutý kov, na základě čehož jedno zařízení rovněž obdrželo povolenky, a jsou tedy započítány dvakrát. Dílčí zařízení pro referenční úroveň produktu pro tekutý kov jednoznačně pokrývá vstupy, výstupy a odpovídající emise z výroby tekutého kovu ve vysoké peci a související procesy dané v příloze I rozhodnutí 2011/278/EU, včetně zpracování strusky. Vnitrostátní prováděcí opatření navrhovaná Německem proto odporují čl. 10 odst. 8 rozhodnutí 2011/278/EU a povinnosti zabránit dvojímu započítávání emisí, neboť některé emise jsou v přídělu pro tato zařízení započítány dvakrát. Komise proto nesouhlasí s přídělem povolenek pro tato zařízení na základě dílčího zařízení pro emise z procesů pro výrobu zinku ve vysoké peci a souvisejících procesů.

(16)

Komise také zjistila, že seznam zařízení uvedený v německých vnitrostátních prováděcích opatřeních není úplný, a neodpovídá tedy čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. V seznamu nejsou uvedena zařízení na výrobu polymerů, zvláště S-PVC, E-PVC a monomerů vinylchloridu, a předpokládané množství povolenek, které by mělo být těmto zařízením nacházejícím se na území Německa přiděleno, ačkoli se na ně směrnice vztahuje a jsou uvedena v oddílu 5.1 pokynů Komise k výkladu přílohy I směrnice 2003/87/ES schválených 18. března 2010 Výborem pro změnu klimatu. Komise si je v této souvislosti vědoma, že podle názoru Německa výroba polymerů, zvláště S-PVC a E-PVC a monomerů vinylchloridu, do přílohy I směrnice 2003/87/ES nepatří. Komise shledává, že výroba polymerů, včetně S-PVC a E-PVC a monomerů vinylchloridu, splňuje definici příslušných činností v příloze I směrnice 2003/87/ES (množstevní výroba organických chemikálií). V souladu s tím a v úzké spolupráci s členskými státy a dotčenými průmyslovými odvětvími byly odvozeny a do přílohy I rozhodnutí 2011/278/EU zařazeny referenční úrovně produktu pro S-PVC, E-PVC a monomery vinylchloridu.

(17)

Komise zjistila, že neúplný seznam německých zařízení nepříznivě ovlivňuje příděly založené na dílčím zařízení pro referenční úroveň tepla pro zařízení vyjmenovaná v bodě E přílohy I tohoto rozhodnutí, která dodávají teplo zařízením s množstevní výrobou organických chemikálií. Zatímco bezplatné povolenky na základě dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla lze přidělit pouze na dodávky tepla do zařízení nebo jednotek nespadajících do působnosti směrnice 2003/87/ES, v německých vnitrostátních prováděcích opatřeních jsou započítány příděly pro zařízení dodávající teplo do zařízení s aktivitami náležejícími do oblasti přílohy I směrnice 2003/87/ES vyjmenovanými v příloze I k tomuto rozhodnutí. Proto navržené příděly pro zařízení uvedená v bodě E přílohy I neodpovídají pravidlům pro přidělování povolenek. Komise proto nesouhlasí s přídělem zařízením uvedeným v bodě E přílohy I tohoto rozhodnutí.

(18)

V souladu s článkem 9 a 9a směrnice 2003/87/ES zveřejnila Komise rozhodnutím 2010/634/EU (4) absolutní množství povolenek na období 2013–2020 pro celou Unii. Množství uvažované podle článku 9 směrnice 2003/87/ES tak vychází z celkového množství povolenek vydaných členskými státy podle rozhodnutí Komise o jejich národních alokačních plánech pro přidělování povolenek na období let 2008–2012. Po skončení obchodovacího období 2008–2012 však Komise získala další informace a přesnější údaje, zejména co se týče množství povolenek vydaných novým členským státům z rezervy pro nové účastníky trhu z řad členských států a o použití rezervních povolenek členských států na projekty společného provádění podle článku 3 rozhodnutí Komise 2006/780/ES (5). S ohledem na upravené množství povolenek pro celou Unii podle článku 9a směrnice 2003/87/ES a zejména na odstavec 1 a 4 uvedeného článku, by se rovněž měly zohlednit nejnovější vědecké poznatky o potenciálu skleníkových plynů ovlivnit globální oteplování, rozhodnutí Komise C(2011) 3798 a C(2012) 497 o přijetí jednostranného rozhodnutí Itálie a Spojeného království o začlenění dalších skleníkových plynů a činností podle článku 24 směrnice 2003/87/ES a vynětí zařízení s nízkými emisemi z EU ETS podle článku 27 směrnice 2003/87/ES Německem, Spojeným královstvím, Francií, Nizozemskem, Španělskem, Slovinskem a Itálií.

(19)

Absolutní množství povolenek pro celou Unii musí navíc zohlednit přistoupení Chorvatska k Evropské unii a rozšíření EU ETS o státy EHP-ESVO. Podle oddílu 8 přílohy III Aktu o podmínkách přistoupení Chorvatské republiky a o úpravách Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, bylo přistoupením Chorvatska navýšeno množství uvažované v článku 9 směrnice 2003/87/ES o množství povolenek, které Chorvatsko musí dražit podle čl. 10 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. Začlenění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES (6) a rozhodnutí 2011/278/EU ve znění rozhodnutí Komise 2011/745/EU (7) rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 152/2012 (8) do Dohody o Evropském hospodářském prostoru v důsledku zvýší celkové množství povolenek v systému EU ETS jako celku podle článků 9 a 9a směrnice 2003/87/ES. Je proto nutné v Dohodě o EHP zohlednit příslušné hodnoty poskytnuté státy EHP- ESVO v části A přílohy této směrnice.

(20)

Rozhodnutí 2010/634/EU by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(21)

Celkové množství povolenek určených na základě článků 9 a 9a směrnice 2003/87/ES pro rok 2013 se v roce 2014 a v každém následujícím roce snižuje za použití lineárního faktoru 1,74 % vycházejícího z roku 2010, čímž se dojde k počtu 38 264 246 povolenek.

(22)

Ustanovení čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87/ES omezuje maximální roční množství povolenek, které je základem pro výpočet bezplatných povolenek zařízením, na která se nevztahuje čl. 10a odst. 3 směrnice 2003/87/ES. Toto maximální množství je složeno ze dvou částí uvedených v čl. 10a odst. 5 písm. a) a b) směrnice 2003/87/ES, z nichž každou část stanoví Komise na základě množství určeného podle článků 9 a 9a směrnice 2003/87/ES, veřejně přístupných údajů v databázích Unie a informací poskytnutých členskými státy, zejména o podílu emisí z výroby elektřiny a dalších zařízení nezpůsobilých pro přidělení bezplatných povolenek uvedených v čl. 10a odst. 3 směrnice 2003/87/ES a také na základě ověřených emisí z období 2005–2007 ze zařízení náležejících do EU ETS až od roku 2013, pokud jsou k dispozici, se zohledněním nejnovějších vědeckých poznatků o potenciálu skleníkových plynů přispívat ke globálnímu oteplení.

(23)

Maximální počet povolenek stanovený v čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87/ES nemůže být překročen, což je zajištěno použitím ročního opravného koeficientu jednotného pro všechna odvětví, kterým se v případě nutnosti rovnoměrně sníží počet bezplatných povolenek všem způsobilým zařízením. Členské státy musí uvedený koeficient zohlednit při rozhodování vycházejícím z předběžného množství přidělených povolenek a při konečném ročním přidělení povolenek zařízením musí zohlednit toto rozhodnutí. Ustanovení čl. 15 odst. 3 rozhodnutí 2011/278/EU ukládá Komisi, aby stanovila opravný koeficient jednotný pro všechna odvětví, který se stanoví srovnáním souhrnu předběžného celkového ročního množství bezplatných povolenek předloženého členskými státy s maximálním množstvím daným v čl. 10a odst. 5 vypočítaným v souladu s čl. 15 odst. 3 rozhodnutí 2011/278/EU.

(24)

Po začlení směrnice 2009/29/ES do Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 152/2012 musí země EHP-ESVO používat maximální počet povolenek daný v čl. 10a odst. 5 směrnice 2003//87/ES, harmonizovaná pravidla přidělování povolenek a opravný faktor jednotný pro všechna odvětví. Je proto nutné, aby se zohlednilo předběžné stanovení množství bezplatných povolenek na emise na období 2013–2020 dané rozhodnutím Kontrolního úřadu ESVO ze dne 10. července 2013 o vnitrostátních prováděcích opatřeních Islandu, Norska a Lichtenštejnska.

(25)

Maximální počet stanovený v čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87/ES je 809 315 756 povolenek pro rok 2013. Ke zjištění tohoto maximálního počtu povolenek Komise nejprve shromáždila informace členských států a zemí EHP-ESVO o tom, zda jsou zařízení klasifikována jako výrobci elektřiny nebo jiná zařízení uvedená v čl. 10a odst. 3 směrnice 2003/87/ES. Poté Komise stanovila za období 2005–2007 podíl emisí ze zařízení, na která se uvedené ustanovení nevztahuje, ale která jsou zahrnuta do EU ETS na období 2008–2012. Komise pak tímto 34,78289436 % podílem vynásobila množství (1 976 784 044 povolenek) vypočítané podle článku 9 směrnice 2003/87/ES. K výsledku tohoto výpočtu pak Komise připočítala 121 733 050 povolenek vycházejících z průměrného množství ověřených emisí z příslušných zařízení za období 2005–2007, při zohlednění revidovaného rozsahu EU ETS z roku 2013. K tomu účelu použila Komise informace poskytnuté členskými státy a zeměmi EHP-ESVO, aby upravila mezní hodnotu. Pokud nebyla k dispozici informace o množství ročních ověřených emisí za období 2005–2007, získala Komise příslušné hodnoty v možném rozsahu extrapolací z ověřených emisí v pozdějších letech za použití faktoru 1,74 % v opačném směru. Informace a údaje k tomu použité Komise konzultovala s členskými státy a ty jejich správnost potvrdily. Porovnáním maximálního počtu povolenek daného v čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87/ES s předběžným ročním množstvím bezplatných povolenek bez použití faktorů uvedených v příloze VI k rozhodnutí 2011/278/EU se obdrží roční opravný faktor jednotný pro všechna odvětví uvedený v příloze II tohoto rozhodnutí.

(26)

Podle doplněného přehledu počtu povolenek k bezplatnému přidělení, který vyplývá z tohoto rozhodnutí, může Komise lépe odhadnout množství povolenek, které jsou určeny k dražbě podle čl. 10 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. Vzhledem k maximálnímu počtu povolenek stanovených čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87/ES, k přídělům na výrobu tepla podle čl. 10a odst. 4 uvedeným v tabulce níže a velikosti rezervy pro nové účastníky na trhu Komise odhaduje, že v období 2013–2020 bude dražit 8 176 193 157 povolenek.

(27)

Níže uvedená tabulka udává roční příděl povolenek pro výrobu tepla podle čl. 10a odst. 4 směrnice 2003/87/ES.

Rok

Bezplatné povolenky podle čl. 10a odst. 4 směrnice 2003/87/ES

2013

104 326 872

2014

93 819 860

2015

84 216 053

2016

75 513 746

2017

67 735 206

2018

60 673 411

2019

54 076 655

2020

47 798 754

(28)

Členské státy by na základě vnitrostátních prováděcích opatření, opravného koeficientu jednotného pro všechna odvětví a lineárního faktoru měly určit výsledné roční množství bezplatných povolenek na každý rok období 2013–2020. Výsledné množství bezplatných povolenek by měl členský stát určit podle tohoto rozhodnutí, směrnice 2003/87/ES, rozhodnutí 2011/278/EU a dalších příslušných ustanovení právních předpisů Unie. Stejně tak by měly státy EHP-ESVO postupovat při určování konečného ročního počtu povolenek bezplatně přidělených zařízením na svém území na každý rok období 2013–2020 v souladu s čl. 10 odst. 9 rozhodnutí 2011/278/EU na základě vnitrostátních prováděcích opatření, opravného koeficientu jednotného pro všechna odvětvi a lineárního faktoru.

(29)

Komise shledala, že přidělení bezplatných povolenek zařízením náležejícím do EU ETS na základě harmonizovaných pravidel pro celou Unii nezakládá selektivní hospodářskou výhodu podnikům, která by mohla narušit hospodářskou soutěž a která by mohla ovlivnit vnitřní trh Unie. Členské státy jsou povinny podle právních předpisů Unie přidělovat bezplatné povolenky a nemohou místo toho dražit odpovídající množství. Rozhodnutí členských států o přidělení bezplatných povolenek proto nemůže být považováno za opatření státní podpory ve smyslu článku 107 a 108 SFEU,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

KAPITOLA I

VNITROSTÁTNÍ PROVÁDĚCÍ OPATŘENÍ

Článek 1

1.   Začlenění zařízení uvedených v příloze I tohoto rozhodnutí do seznamů zařízení, na které se vztahuje směrnice 2003/87/ES, předložených Komisi podle čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/87/ES a příslušné předběžné celkové množství bezplatných povolenek na emise k přidělení zařízením uvedeným v příloze I tohoto rozhodnutí se zamítá.

2.   Není námitek proti tomu, aby členský stát změnil předběžné celkové roční množství povolenek na emise k přidělení zařízením na jeho území zařazeným do seznamu podle odstavce 1 a uvedeným v bodě A přílohy I tohoto rozhodnutí předtím, než stanoví konečné celkové roční množství na každý rok období 2013–2020 podle čl. 10 odst. 9 rozhodnutí 2011/278/EU, pokud rozsahem změny nedojde k navýšení přídělů, které toto rozhodnutí nestanoví.

Není námitek proti tomu, aby členský stát změnil předběžné celkové roční množství povolenek na emise k bezplatnému přidělení zařízením na jeho území zařazeným do seznamu podle odstavce 1 a uvedeným v bodě B přílohy I tohoto rozhodnutí předtím, než stanoví koneční celkové roční množství pro každý rok období 2013–2020 podle čl. 10 odst. 9 rozhodnutí 2011/278/EU, pokud v rámci změny nebudou přiděleny povolenky na základě referenčních úrovní tekutého kovu zařízením, které tekutý kov dovážejí k dalšímu zpracování, jak uvádí příloha I rozhodnutí 2011/278/EU. Pokud tím dojde k navýšení předběžného celkového ročního množství povolenek na emise zařízením, která vyrábějí tekuté kovy a vyvážejí je do zařízení uvedených v bodě B přílohy I tohoto rozhodnutí, není námitek proti tomu, aby dotčený členský stát odpovídajícím způsobem změnil předběžné celkové roční množství pro tato zařízení vyrábějící a vyvážející tekuté kovy.

Není námitek proti tomu, aby členský stát změnil předběžné celkové roční množství povolenek na emise k bezplatnému přidělení zařízením na jeho území zařazeným do seznamu podle odstavce 1 a uvedeným v bodě C přílohy I tohoto rozhodnutí předtím, než stanoví konečné celkové roční množství pro každý rok období 2013–2020 podle čl. 10 odst. 9 rozhodnutí 2011/278/EU, pokud bude přidělení povolenek v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2011/278/EU a vyloučí se jakékoli příděly procesům, na které se vztahují systémové hranice referenční úrovně produktu pro tekutý kov stanovené v příloze I rozhodnutí 2011/278/EU pro zařízení, která surové tekuté kovy nevyrábějí, ale dovážejí, které by jinak vedlo ke dvojímu započítání.

Není námitek proti tomu, aby členský stát změnil předběžné celkové roční množství povolenek na emise k bezplatnému přidělení zařízením na jeho území zařazeným do seznamu podle odstavce 1 a uvedeným v bodě D přílohy I tohoto rozhodnutí předtím, než stanoví konečné celkové roční množství pro každý rok období 2013–2020 podle čl. 10 odst. 9 rozhodnutí 2011/278/EU, pokud se v rámci změny nepřidělí povolenky na základě dílčího zařízení pro emise z procesů pro výrobu zinku ve vysokých pecích a souvisejících procesů. Pokud by tím došlo k navýšení předběžných přídělů dílčím zařízením pro referenční úroveň tepla v zařízeních s vysokou pecí a uvedeným v bodě D přílohy I tohoto rozhodnutí, není námitek proti tomu, aby dotčený členský stát odpovídajícím způsobem změnil předběžné celkové roční množství pro tato zařízení.

Není námitek proti tomu, aby členský stát změnil předběžné celkové roční množství povolenek na emise k bezplatnému přidělení zařízením na jeho území zařazeným do seznamu podle odstavce 1 a uvedeným v bodě E přílohy I tohoto rozhodnutí předtím, než stanoví konečné celkové roční množství pro každý rok období 2013–2020 podle čl. 10 odst. 9 rozhodnutí 2011/278/EU, pokud v rámci změny nedojde k přidělení na teplo dodávané zařízením vyrábějícím polymery, jako jsou S-PVC a E-PVC a VCM.

3.   Všechny změny uvedené v odstavci 2 musí být v co nejkratší lhůtě oznámeny Komisi a členské státy nepřistoupí k určování konečného celkového ročního množství pro jednotlivé roky období 2013–2020 v souladu s čl. 10 odst. 9 rozhodnutí 2011/278/EU, dokud nebude provedena přijatelná změna.

Článek 2

Aniž je dotčen článek 1, není námitek k seznamu zařízení, na která se vztahuje směrnice 2003/87/ES, předloženému členskými státy podle čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/87/ES a příslušným předběžným celkovým množstvím povolenek na emise bezplatně přidělených těmto zařízením.

KAPITOLA II

CELKOVÉ MNOŽSTVÍ POVOLENEK

Článek 3

Článek 1 rozhodnutí 2010/634/EU se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Na základě článků 9 a 9a směrnice 2003/87/ES je celkové množství povolenek vydávaných počínaje rokem 2013 a každoročně lineárně snižovaných způsobem podle článku 9 směrnice 2003/87/ES stanoveno na 2 084 301 856 povolenek.“

KAPITOLA III

OPRAVNÝ KOEFICIENT JEDNOTNÝ PRO VŠECHNA ODVĚTVÍ

Článek 4

Opravný koeficient jednotný pro všechna odvětví uvedený v čl. 10a odst. 5 směrnice 2003/87/ES a stanovený podle čl. 15 odst. 3 rozhodnutí 2011/278/EU je uveden v příloze II tohoto rozhodnutí.

Článek 5

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 5. září 2013.

Za Komisi

Connie HEDEGAARD

členka Komise


(1)  Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

(2)  Rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 130, 17.5.2011, s. 1).

(3)  Úř. věst. L 112, 24.4.2012, s. 21.

(4)  Rozhodnutí Komise 2010/634/EU ze dne 22. října 2010, kterým se upravuje množství povolenek pro celou Unii, které mají být vydány v rámci systému EU na rok 2013 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2010/384/EU (Úř. věst. L 279, 23.10.2010, s. 34).

(5)  Rozhodnutí Komise 2006/780/ES ze 13. listopadu 2006 o zabránění dvojímu započítávání snížení emisí skleníkových plynů v rámci systému obchodování s emisemi ve Společenství při projektových činnostech v rámci Kjótského protokolu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. L 316, 16.11.2006, s. 12).

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63).

(7)  Rozhodnutí Komise 2011/745/EU ze dne 11. listopadu 2011 o změně rozhodnutí 2010/2/EU a 2011/278/EU, pokud jde o odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku (Úř. věst. L 299, 17.11.2011, s. 9).

(8)  Rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 152/2012 ze dne 26. července 2012, kterým se mění příloha XX (Životní prostředí) Dohody o EHP (Úř. věst. L 309, 8.11.2012, s. 38).


PŘÍLOHA I

BOD A

Identifikátor zařízení, jak je uvedený ve vnitrostátních prováděcích opatřeních

DE000000000000010

DE000000000000563

DE000000000000978

DE000000000001320

DE000000000001425

DE-new-14220-0045

DE-new-14310-1474

BOD B

Identifikátor zařízení, jak je uvedený ve vnitrostátních prováděcích opatřeních

DE000000000000044

DE000000000000053

DE000000000000056

DE000000000000059

DE000000000000069

BOD C

Identifikátor zařízení, jak je uvedený v národních prováděcích opatřeních

CZ-existing-CZ-73-CZ-0134-11/M

CZ-existing-CZ-52-CZ-0102-05

BOD D

Identifikátor zařízení, jak je uvedený ve vnitrostátních prováděcích opatřeních

DE-new-14220-0045

DE000000000001320

BOD E

Identifikátor zařízení, jak je uvedený ve vnitrostátních prováděcích opatřeních

DE000000000000005

DE000000000000762

DE000000000001050

DE000000000001537

DE000000000002198


PŘÍLOHA II

Rok

Opravný koeficient jednotný pro všechna odvětví

2013

94,272151 %

2014

92,634731 %

2015

90,978052 %

2016

89,304105 %

2017

87,612124 %

2018

85,903685 %

2019

84,173950 %

2020

82,438204 %


AKTY PŘIJATÉ INSTITUCEMI ZŘÍZENÝMI MEZINÁRODNÍ DOHODOU

7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/36


ROZHODNUTÍ VÝBORU PRO CELNÍ SPOLUPRÁCI ESA-EU č. 1/2013

ze dne 7. srpna 2013

o odchylce od pravidel původu stanovených v protokolu 1 k Prozatímní rámcové dohodě o dohodě o hospodářském partnerství mezi státy východní a jižní Afriky na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé s ohledem na zvláštní situaci Mauricia, pokud jde o konzervovaného tuňáka pruhovaného

(2013/449/EU)

VÝBOR PRO CELNÍ SPOLUPRÁCI,

s ohledem na Prozatímní rámcovou dohodu o dohodě o hospodářském partnerství mezi státy východní a jižní Afriky na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, a zejména na čl. 41 odst. 4 protokolu 1 k uvedené dohodě,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Prozatímní rámcová dohoda o dohodě o hospodářském partnerství mezi státy východní a jižní Afriky na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (1) (dále jen „prozatímní dohoda EPA“) se od 14. května 2012 prozatímně provádí mezi Unií a Madagaskarskou republikou, Mauricijskou republikou, Seychelskou republikou a Republikou Zimbabwe.

(2)

Protokol 1 k prozatímní dohodě EPA týkající se definice pojmu „původní produkty“ či „produkty pocházející z“ a metod správní spolupráce obsahuje pravidla původu pro dovoz produktů pocházejících ze států ESA do Unie.

(3)

V souladu s čl. 42 odst. 1 protokolu 1 k prozatímní dohodě EPA se odchylky od uvedených pravidel původu přijímají tehdy, jestliže k tomu opravňuje vývoj stávajících průmyslových odvětví ve státech ESA.

(4)

Podle čl. 42 odst. 5, pokud se žádost o odchylku týká ostrovního státu, přezkoumá se vstřícně, zejména s ohledem na hospodářský a sociální dopad rozhodnutí zvláště s ohledem na zaměstnanost a potřebu použít odchylku pro určité období s ohledem na konkrétní situaci ostrovního státu a jeho obtíže.

(5)

Dne 29. listopadu udělil Výbor pro celní spolupráci ESA-EU v souladu s čl. 42 odst. 8 protokolu 1 k prozatímní dohodě EPA automatickou odchylku (2) zvýhodněným státům ESA (Mauricius, Seychely a Madagaskar) týkající se 8 000 tun konzervovaného tuňáka a 2 000 tun hřbetů z tuňáka.

(6)

Kromě výše uvedené automatické odchylky požádal Mauricius o odchylku týkající se 6 000 tun konzervovaného tuňáka kódů KN 1604 14 11, 1604 14 18 a 1604 20 70 zpracovaného z tuňáka druhů Katsuwonus pelamis (tuňák pruhovaný), Thunnus alalunga (tuňák křídlatý), Thunnus albacares (tuňák žlutoploutvý) a Thunnus obesus (tuňák velkooký) dovezených do Unie v období od 1. dubna 2013 do 31. prosince 2013 v souladu s čl. 42 odst. 1 protokolu 1 k prozatímní dohodě EPA.

(7)

Mauricijští zpracovatelé tuňáka jsou silně závislí na dodávkách původního tuňáka z plavidel EU lovících pomocí košelkových nevodů v rámci prozatímní dohody EPA. Úlovky původního tuňáka pruhovaného v Indickém oceánu se v poslední době snížily, což přináší nové problémy mauricijským zpracovatelům, kteří se musí vyrovnávat se stále narůstající poptávkou po produktech na bázi tuňáka pruhovaného v Unii. Udělení odchylky pro produkty na bázi tuňáka žlutoploutvého není odůvodněno, jelikož úlovky původního tuňáka žlutoploutvého v Indickém oceánu se zvýšily. Odchylka by proto měla být poskytnuta pouze pro tuňáka pruhovaného.

(8)

Vývoz konzervovaného tuňáka z Mauricia do Unie se v posledních pěti letech soustavně zvyšuje.

(9)

Mauricius využívá globální kvóty stanovené pomocí automatické odchylky pro všechny zvýhodněné státy ESA (Mauricius, Seychely a Madagaskar). V případě pouze částečného využití kvóty ostatními zvýhodněnými státy ESA by Mauricius mohl využít rovněž možného ročního přerozdělení množství nevyužitých těmito státy. Vzhledem k nedávnému zahájení prozatímního uplatňování prozatímní dohody EPA nebylo ještě možné odpovídajícím způsobem sledovat míru využití automatické odchylky s cílem ověřit způsoby přerozdělování nevyužitých množství mezi zvýhodněnými státy ESA.

(10)

V souladu s články 4 a 5 protokolu 1 k prozatímní dohodě EPA může Mauricius jako zdroj původního syrového tuňáka využívat oblasti mimo Indický oceán.

(11)

Probíhající jednání o dohodách EPA mezi Evropskou unií a jinými státy AKT, z nichž může Mauricius získávat původního syrového tuňáka pro svůj zpracovatelský průmysl, mohou v blízké budoucnosti nabídnout alternativní možnosti dodávek původního tuňáka.

(12)

S ohledem na schopnost stávajícího průmyslového odvětví pokračovat ve vývozu do Unie je proto vhodné poskytnout Mauriciu odchylku týkající se 2 000 tun konzervovaného tuňáka pruhovaného.

(13)

Případné přerozdělení nevyužitých množství mezi zvýhodněné státy ESA a kumulace stanovená v prozatímní dohodě EPA odůvodňují, aby výjimka byla udělena dočasně. V zájmu zachování právní jistoty hospodářských subjektů by měla být odchylka udělena na období jednoho roku, s účinností od 1. dubna 2013.

(14)

Aby bylo možné odchylky využít, je třeba jako nepůvodní surovinu pro výrobu konzervovaného tuňáka pruhovaného kódů KN 1604 14 11, 1604 14 18 a 1604 20 70 použít zmrazeného tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis) kódu HS 0303.

(15)

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (3), stanoví pravidla pro správu celních kvót. Pro zajištění účinné správy prováděné za úzké spolupráce orgánů států ESA, celních orgánů Unie a Komise by se tato pravidla měla obdobně použít na množství dovážená v rámci odchylky poskytnuté tímto rozhodnutím.

(16)

V zájmu účinné kontroly využívání dané odchylky by měly orgány států ESA pravidelně sdělovat Komisi podrobnosti o vydávaných průvodních osvědčeních EUR.1,

ROZHODL TAKTO:

Článek 1

Odchylně od protokolu 1 k prozatímní dohodě EPA a v souladu s čl. 42 odst. 1 a 5 uvedeného protokolu se konzervovaný tuňák kódu HS 1604 zpracovávaný z nepůvodního tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis) kódu HS 0303 považuje za produkt pocházející z Mauricia, v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 2 až 5 tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Odchylka stanovená v článku 1 se uplatní po dobu jednoho roku na produkt a množství, které jsou uvedeny v příloze tohoto rozhodnutí a jež jsou v celním prohlášení navrženy k propuštění do volného oběhu do Unie z Mauricia v období od 1. dubna 2013 do 31. března 2014.

Článek 3

Množství stanovená v příloze jsou spravována v souladu s články 308a, 308b a 308c nařízení (EHS) č. 2454/93.

Článek 4

Celní orgány Mauricia provádějí množstevní kontroly vývozu produktů uvedených v článku 1.

Veškerá průvodní osvědčení EUR.1, která vydají v souvislosti s produkty uvedenými v článku 1, musí obsahovat odkaz na toto rozhodnutí.

Před koncem měsíce následujícího po každém čtvrtletí celní orgány Mauricia předloží Komisi prostřednictvím sekretariátu Výboru pro celní spolupráci výkaz množství, ke kterým byla podle tohoto rozhodnutí vydána průvodní osvědčení EUR. 1, a sériová čísla uvedených osvědčení.

Článek 5

V kolonce 7 průvodních osvědčení EUR.1 vydaných na základě tohoto rozhodnutí se uvede jeden z těchto údajů:

„Derogation - Decision No 1/2013 of the ESA-EU Customs Cooperation Committee of 7 August 2013“;

„Dérogation - Décision no 1/2013 du Comité de Coopération Douanière AfOA-UE du 7 août 2013“.

Článek 6

1.   Mauricius a Unie přijmou opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí ze své strany.

2.   Zjistí-li Unie na základě objektivních informací nesrovnalosti, podvod či opakované nedodržení povinností stanovených v článku 4, může požádat o dočasné pozastavení odchylky uvedené v článku 1 postupem stanoveným v čl. 22 odst. 5 a 6 prozatímní dohody EPA.

Článek 7

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.

Toto rozhodnutí se použije ode dne 1. dubna 2013.

V Bruselu dne 7. srpna 2013.

Za Výbor pro celní spolupráci ESA-EU

spolupředsedové

Vivianne FOCK TAVE

Péter KOVÁCS


(1)  Úř. věst. L 111, 24.4.2012, s. 2.

(2)  Úř. věst. L 347, 15.12.2012, s. 38.

(3)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.


PŘÍLOHA

Pořadové číslo

Kód KN

Popis zboží

Období

Množství

(v tunách)

09.1620

ex 1604 14 11, ex 1604 14 18, ex 1604 20 70

Konzervovaný tuňák pruhovaný (Katsuwonus pelamis) (1)

1.4.2013–31.3.2014

2 000


(1)  V jakémkoli balení, ve kterém se produkt považuje za konzervovaný ve smyslu kódu HS 1604.


7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/s3


OZNÁMENÍ ČTENÁŘŮM

Nařízení Rady (EU) č. 216/2013 ze dne 7. března 2013 o elektronickém vydávání Úředního věstníku Evropské unie

V souladu s nařízením Rady (EU) č. 216/2013 ze dne 7. března 2013 o elektronickém vydávání Úředního věstníku Evropské unie (Úř. věst. L 69, 13.3.2013, s. 1) počínaje 1. červencem 2013 bude pouze elektronické vydání Úředního věstníku považováno za autentické a právně závazné.

Pokud v důsledku nepředvídatelných a mimořádných okolností nebude možné publikovat elektronické vydání Úředního věstníku, bude za autentické a právně závazné považováno tištěné vydání v souladu s podmínkami stanovenými v článku 3 nařízení (EU) č. 216/2013.


7.9.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 240/s3


OZNÁMENÍ ČTENÁŘŮM – ZPŮSOB ODKAZOVÁNÍ NA AKTY

Od 1. července 2013 se změnil způsob odkazování na akty.

Během přechodného období bude používán nový i dosavadní způsob.